Uvnitř čísla: Úvodník
2
Ze života školy
3-4
Rozhovory
5
Turistický kroužek
6
Adapťáky
7-12
Sport
13
Příběh
14
Křížovka
15
Zookoutek
16
Rok 2011
Slunce svítí na noviny.
Hlásíme se vám, milí čtenáři, v novém složení
Co to asi znamená?
a přejeme vám hodně zábavy při čtení Plátku.
Náš Plátek čtvrtletník zase jednou začíná.
Rozhovo
PLÁTEK Číslo 1
Rok 2011
ík n od v Ú
Stránka 2
A je to tady, vážení čtenáři,
další školní rok začal a s ním samozřejmě i nové povinnosti. Jsme už zase o rok starší. My, deváťáci, jsme s vámi tady již poslední rok, ale i my budeme muset dále studovat. Většina z nás už ví, kam půjde. Nejvíce ze všeho se obáváme přijímaček. Je to noční můra snad každého deváťáka. Naštěstí to je ještě daleko a do té doby nás čeká ještě hodně práce.
Kresba: Vít Zemánek 9.A Určitě si užijeme i hodně zábavy. Byli jsme na exkurzi v Praze, Terezíně a v Lidicích. Právě řešíme obrovský problém - absolventské tričko. To byste nevěřili, jaká je to dřina vybrat to správné a domluvit se. A co mají za sebou ostatní ročníky? Tak třeba šesťáci měli adaptační dny, aby se seznámili, protože jsou v nových kolektivech a mají mezi sebou nové kamarády a kamarádky. Adaptační dvouhodinovku mají za sebou výjimečně i osmáci. Tři osmé třídy se nám smrskly ve dvě. Ve škole se objevily také nové paní učitelky. Jednu z nich vám představíme. Dvě schůze má za sebou školní parlament. Redakce Plátku má plné ruce práce, aby vám přinesla ty zaručeně nejčerstvější a nejpravdivější informace. No a jako každý nový školní rok, tak i letos došlo ke změnám v redakci. Přibyli noví redaktoři. Zatím se vzájemně poznáváme. Nového šéfredaktora vám představíme až v příštím čísle. Takže náš nový tým přeje všem čtenářům a čtenářkám co nejlepší známky, ale také hodně zábavy nejen mimo školu, ale i v ní. Chvilky vám zpříjemní i náš Plátek. Marek Širůček 9.C
Rok 2011
ly o k aš
Stránka 3
Trocha politiky z parlamentu
Schůze žákovského parlamentu ot v i ž se konala 3.10.2011. Na úvod si členové Ze parlamentu zahráli hru „Afričanče“. Díky hře se lépe poznali a měli zjistit, jaké má kdo z nich předpoklady zastávat v parlamentu nejrůznější funkce. Iniciativy při hře se ujali Martin Husák, Kuba Nesnídal, Valča Chytrá a další. Někteří členové spíše jen přihlíželi. Po skončení hry se žáci znovu představili a připomněli si z „Žákovské ústavy“ pravidla voleb. Volby měly dvě kola. Dva členové parlamentu s nejvyšším počtem hlasů postoupili do druhého kola. Žák, který získal ve druhém kole nejvíce hlasů, se stal předsedou, druhý místopředsedou. Ostatní funkce si žáci rozdělili. Do druhého kola tajných voleb postoupili Jakub Nesnídal se sedmi hlasy a Libuše Sychrová s pěti hlasy. Celkem volilo osmnáct členů parlamentu. Předsedou byl zvolen J. Nesnídal, získal deset hlasů, a místopředsedkyní se stala L. Sychrová s osmi hlasy. Ve volební
komisi zasedli: R.Knotek, T. Jančálková a J. Hanák. Ostatní funkce: Zapisovatelka: V. Chytrá Mluvčí: J. Hanák, E. Švancarová Nástěnkáři: D. Baňa, R. Knotek Webové stránky: S. Šálovská Pokladník: A. Zábojová, R. Centnerová Člověk pro přípravu třídy: R. Knotek.
Přejeme všem členům parlamentu hodně úspěchů v jejich práci. Sabina Šálovská 8.A
Pohádkové odpoledne v 1.A Jak možná víte či nevíte, my ze 7.A máme patronát nad 1.A. Protože máme své prvňáčky moc rádi, naplánovali jsme pro ně akci, která se uskutečnila ve středu 12. října. A protože každé dítě má rádo pohádky, nazvali jsme naši akci „Pohádkové odpoledne“. Děti zde mohly naleznout pohádkové bytosti od Shreka po krásné víly. A mimo jiné bytosti se zde objevil i Křemílek s Vochomůrkou. Prvňáčci byli nadšení, pobíhali sem a tam a honem honem, aby měli co nejdříve vyplněné kartičky s úkoly. Prvňáčci byli moc šikovní a všechny úkoly zvládli, takže je neminula sladká odměna, kterou jim připravily víly. Všichni se pobavili a s úsměvem na tváři odcházeli domů . A my už víme, že prvňáčci jsou velice soutěživí, a proto pro ně plánujeme další odpoledne. Tentokrát by to mělo být někdy kolem Vánoc, ale víc neprozradím. Simona Burešová 7.A
Rok 2011
k aš
oly
Stránka 4
Naši prvňáčci
ot v i ž Paní učitelka Rozprýmová se obrátila na naši třídu 9.C, abychom pomáhali těm nejmenším Ze – prvňáčkům. A řeknete si, jak může deváťák pomoct prvňáčkovi? Zjistili jsme, že v mnoha věcech, např. seznámit ho se školním prostředím, držet nad ním patronát, připravit pro něj zajímavá setkání s námi deváťáky, poradit mu, když si neví rady. Celá třída souhlasila, a tak jsme se za dětmi vypravili do 1.B. Každý jsme dostali na starost jedno nebo dvě děti, které si nás buď samy vybraly, nebo ty zbylé stydlínky jsme si rozebrali. Chvilinku jsme si povídali a vzájemně se představili. Víme, že to pro ně nebylo jednoduché, zapamatovat si naše jména, ale hra „Pavučina přátelství“ nás sblížila.
V pondělí 26. října jsme pozvali prvňáčky do naší třídy, kde jsme si pro ně připravili pohádku „Tučňáci z Madagaskaru“ a předali jsme jim malý dáreček formou záložky s jejich jménem. Byli jsme moc rádi, že se prvňáčkům u nás líbilo.
Za dva týdny jsme se s prvňáčky setkali znovu. Zahráli si slíbenou hru „Židličky“ a dostali od nás obrázek na vykreslení. Těšíme se na další setkání s nimi.
Tereza Hrozová, Lucie Horňanská a Pavla Vlachová 9.C
Rok 2011
R
ory v o h z o
Stránka 5
Když přijde na školu nový spolužák, jsou všichni zvědaví, odkud pochází, jaký bude kamarád, …, ale co teprve, když se ve škole objeví nový učitel. V letošním školním roce začala učit na naší škole některé předměty paní učitelka Jitka Blahová. Rozhovor s ní jsem připravila proto, že se v našem časopise dočtete vždy víc, než co sami můžete zjistit.
Jaké školy jste musela vystudovat, abyste tady mohla učit? Po základní škole jsem studovala střední pedagogickou školu. Potom jsem byla přijata na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Studovala jsem obor učitelství 1. stupně a speciální pedagogiku. Učila jste i na jiné škole, než jste nastoupila sem? Hned po vysoké škole jsem nastoupila sem a učila jsem tu čtyři roky. Pátým rokem jsem odešla na mateřskou dovolenou. Tento školní rok jsem se vrátila. Jaké předměty nebo třídy na naší škole učíte? Učím nějaké předměty v 5. třídě, ve speciální třídě učím hudební výchovu a v 7. B jsem jako asistent pedagoga. Mimo jiné mám dyslektický kroužek. Jaké jsou Vaše zájmy a koníčky? Jelikož mám dva syny, Petra (7) a Matyáše (3), často chodíme na procházky, hodně navštěvujeme dětská hřiště a rádi čteme knížky. Když mám čas pro sebe, tak si ráda poslechnu nějakou příjemnou hudbu nebo se zajímám o módu. Prozraďte našim čtenářům něco o svém manželovi. Vystudoval elektrofakultu v Brně, kde působí dodnes. Věnuje se tam výzkumu a současně vyučuje. Co Vás napadne, když se řekne: - barva: modrá - jídlo: preferuji zdravou výživu, ale moc ráda si pochutnám na sladkostech - citát: „Nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj.“ Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám, aby se Vám tady dobře učilo. Katka Králíková 8.A
Turistický kroužek V letošním školním roce přibyl do seznamu kroužků jeden zajímavý kroužek – turistický. Já jsem se do něj přihlásila z toho důvodu, že ráda chodím, lezu po malých skalkách v horách a mám ráda výhled z vrcholku kopce. V pondělí 3. 10. 2011 jsme měli první schůzku a hned jsme si udělali malou procházku do obory ke studánce. Nevím, jak ostatním, ale mně se to líbilo. Myslím si, že mě bude turistický kroužek hodně bavit a že si v něm budu užívat. První náš delší výlet bude na Chlumy. Rozhovor s vedoucí kroužku, pí uč. RůžičkovouJak jste přišla na nápad vést turistický kroužek? Ráda chodím a poznávám přírodu, tak jsem si řekla,
že to spojím a založím kroužek. Chodíte ráda na pochody, procházky, túry? Ano, ráda. Jaké máte další oblíbené sporty? Ráda jezdím na kole, plavu a v zimě lyžuji. Byla jste na nějaké turistické dovolené? Ano, letos jsem byla v Krkonoších a asi pětkrát v Alpách. Byla jste i na nějaké jiné dovolené, třeba u moře? Letos se chystám na dovolenou do Říček. Těšíte se na výlety, které s námi budete v kroužku podnikat? Ano, samozřejmě, velice se na to těším. Radmila Centnerová 6.B
Rok 2011
R
Výlet turistického kroužku
áž t r o V neděli 9. 10. 2011 pořádal turisticep
ký kroužek paní učitelky Růžičkové výlet na Chlumy. Zrána nebylo právě hezké počasí, pršelo a foukalo, proto se nás sešlo u kostela dohromady s dospělými jen sedm: já, kamarádka Míša, její brácha Honza, můj taťka, paní učitelka, manžel paní učitelky a jejich malá dcera. Paní učitelka vzala s sebou i pejska. Když jsme vyrazili, stále ještě pršelo. Ale za nějakou chvíli přestalo. Cesty byly rozbahněné, měli jsme pěkně zablácené boty, ale tempo nám to nezpomalilo. Chvíli jsme šli po silnici, a když jsme došli na konec Lysic, odbočili jsme na polní cestu. Tam bylo v jednom úseku hodně bahna, tam to naše boty schytaly nejvíce. Ale nijak nám to nevadilo a pokračovali jsme v cestě. Následovně jsme přišli k silnici, kde stále jezdila auta a přejití nebylo jednoduché. Nakonec jsme to ale zvládli a pokračovali jsme v cestě, která teď vedla kolem pole a zavedla nás do lesa. V lese jsme si dali maličkou pauzu a pokračovali dál. Cesta lesem končila u pole, odkud jsme už Chlumy krásně viděli. Zde jsme udělali pár fotek. Cesta polem byla dobrá pro naše boty, protože tam rostlo lupení, které bylo samozřejmě po ránu mokré, takže se nám boty umyly. Za nějakou chvíli jsme došli na rozcestí, kde jsme uviděli krásný dřevěný ranč. Kousek od něj byly rozcestníky, tak jsme šli zjistit, jestli jdeme dobře. Na ceduli bylo napsáno, že je to na Malý Chlum už jen 4, 5 km. Brzy jsme došli na místo, kde byla spousta písku. Honza seběhl kopeček první a šel „na průzkum“. Já s Míšou jsme sešly po něm a šly jsme se podívat na „jámu“, která měla asi pět odstínů písku. Jezdily jsme přes to jemně prsty, a protože písek docela hodně barvil, tak měla hlavně Míša úplně oranžové ruce. Dostat oranžovou barvu dolů se jí povedlo právě v momentě, kdy jsme došli na takovou malou vyhlídku. Byla opravdu malá, ale byl z ní pěkný výhled, bohužel jen na jednu stranu, protože na té druhé byl jakýsi velký keř. Z vyhlídky jsme všichni pokračovali na Malý Chlum. Já a Míša jsme byly docela hodně zmrzlé, já teda víc, a nechtělo se nám šlapat do kopce, tak jsme se střídavě táhly: chvíli dřela jedna, chvíli druhá. Kopec jsme ale nakonec všichni vylezli a do cíle došli. Hned jsme si vylezli na rozhlednu. Určovali jsme i podle tabulek, co jsou na horním patře rozhledny umístěny, vesnice pod námi. Po slezení z rozhledny jsme si dali oběd. Paní učitelka plánovala, že bychom u rozhledny udělali větší pauzu, ale byla taková zima,
Stránka 6
že jsme stihli vylézt jen párkrát na rozhlednu a udělat několik fotek. Ale i tak jsme si všichni odpočinuli, nabrali síly a vyrazili dolů. V této době byla největší zima, já jsem měla z prstů na rukou rampouchy a Míša měla strašně zmrzlé nohy. Po slezení z kopce začalo i trochu mrholit, ale naštěstí ne nadlouho. Pokračovali jsme lesem, kde bylo nádherně a kde jsme každou chvíli „praskali netýkavky“. Zanedlouho jsme došli k „husitským bojovníkům“, u kterých jsme udělali spoustu fotek, ale kde zároveň začalo zase asi tak na pět až deset minut mrholit. Když jsme šli od bojovníků, navrhli dospělí, že vylezeme i na Velký Chlum, abychom vlastně mohli říct, že jsme byli na obou Chlumech. Zde byly pořádně strmé kopce a já a Míša jsme si vzaly klacky jako hole, protože jsme byly docela unavené a kopec byl strmý, ale chtěly jsme se na Velký Chlum podívat, tak jsme šly. Po zdolání kopce jsme pokračovali buď širokými cestami nebo uzoučkými stezičkami, až jsme se konečně na Velký Chlum dostali. Zde jsme udělali i pár fotek a chvíli pobyli. Cesta dolů už byla příjemná, protože se oteplilo. Šli jsme a šli, sluníčko svítilo čím dál víc, až jsme došli pěknou polní cestou do Bořitova. Vylezli jsme k silnici, která byla ještě horší než ta na začátku. Zde jezdila fůra aut, a když z jedné strany to vypadalo dobře, tak z druhé strany jelo dalších deset aut. Nakonec jsme ale i tuto silnici přešli a pokračovali podél pole, kde jsme vytáhli čokoládové tyčinky a trochu doplnili energii. Cesta podél pole trvala hodně dlouho, už zase nebylo teplo a začalo foukat. Když jsme vyšli u silnice, foukalo už hodně. Přešli jsme silnici, po které skoro nic nejelo, a pokračovali polem, kde měl Honza veliký náskok, počkal až u značky, u které jsme si částečně o šrouby sedřeli dolů bláto z bot. Pak už jsme pokračovali po silnici do Lysic ke kostelu, kde náš výlet končil. Zde jsme se rozloučili s paní učitelkou a ještě jsme zavezli Míšu a Honzu na Štěchov. Myslím si, že se výlet vyvedl. Počasí to sice trochu pokazilo, ale to nevadilo. Ušli jsme 13,5 km a taky to tomu tak nějak i odpovídalo. Závěrem bych chtěla poděkovat paní učitelce Růžičkové za pěkný výlet a moc se těším na další výlety, které budeme v kroužku podnikat. Radmila Centnerová 6.B
Rok 2011
y ák
Úvodem ...
Stránka 7
ť ap Skončilo září, začal říjen, ale my jsme nezaháleli a využili toto krásné babí léto. K čemu? d A Nové třídy dostaly příležitost zvyknout si na sebe navzájem během „adapťáků“. Adapťák šesťáků trval den a většinou i noc, miniadapťák osmáků pak dvě vyučovací hodiny. A co jsme se třídami zažili? U šesťáků nás jedna z tříd překvapila tím, jak úžasně dokázala spolupracovat. Dokonce zlomila rekord a vodní příšery se zklamaně vrátily do hlubiny se vzkazem, že musejí na příští rok více trénovat! Jinou třídu můžete nyní poznat podle krásné vlajky - jsem zvědavá, zda ji uvidíme brzo na nějaké školní akci. A poslední třída se již určitě také těší na to, až bude spát ve škole. Vždyť se jí podařilo obrátit plachtu naruby! U osmáků se musela zachraňovat jedna třída před divokými medvědy a přitom se stačila vrátit i pro pana učitele - kdo by nám jinak na škole učil pracovní činnosti? Druhá třída si musela poradit bez paní učitelky, možná proto zvládala úkoly většinou až na druhý pokus. Zato holky tam asi chodí do posilovny, protože při přetahované zvítězily nad kluky! Letošní adapťáky se vydařily, společné zážitky stály za to a žáci byli fajn. Jejich dojmy si můžete přečíst v dalších článcích Plátku. Hana Niedobová, školní psycholožka
Seznamte se … Na naší škole je zvykem pořádat adaptační kurz. Tohoto kurzu se účastní žáci 6. tříd, protože do nich nastupuje spousta nových žáků, takže „adapťák“ slouží k jejich seznámení. Letošní adapťák byl jednodenní s pobytem ve škole, v oboře a v lanovém centru.
Lanové centrum Mně se nejvíc líbilo v lanovém centru PROUD v Brně, kam jsme přijeli společně autobusem. Po příjezdu si nás převzali instruktoři, kteří nás seznámili s bezpečnostními pravidly a vysvětlili nám jednotlivé prvky lanové dráhy. Poté, co jsme získali základní informace, se instruktoři a paní učitelky rozdělili k jednotlivým překážkám. Všichni mí spolužáci se
rozprchli k jednotlivým stanovištím. Nejvíc se mi líbila síť a lezecká stěna, proto jsem se jich zúčastnil. Po zdolání sítě, která pro mě byla náročná, jsem si oddychl, že jsem to zvládl. Svého výkonu jsem si vážil ještě víc po zjištění, že tuto překážku zdolalo jen velmi málo mých spolužáků. Poslední překážkou, kterou jsem ten den absolvoval, byl most „Indiana Jonese“. Tam už jsem byl tak unavený, že jsem málem spadl. Naštěstí jsem vyvázl jen s velkou modřinou na noze. Po tomhle zážitku jsem byl rád, že program v lanovém centru končí. Ke škole jsme se vrátili autobusem. Po návratu jsme pokračovali v adapťáku ve škole a jejím okolí. Tento čas byl více zaměřen na seznamování se a spolupráci se spolužáky. Podle mého názoru byl náš adapťák skvěle zorganizovaný, a splnil účel, ke kterému byl pořádán, protože jsem lépe poznal některé své spolužáky. Michal Beneš 6.C
Rok 2011
Adaptační kurz 6. A
ky á pť Dne 7. září 2011 měla třída 6. A adapa Ad tační kurz neboli „adapťák“.
Všichni se sešli ve třídě, kde měla pro ně připravenu první hru paní psycholožka. Díky této hře se spolužáci dozvěděli o sobě mnoho zajímavostí. V tento den bylo docela dobré počasí, bylo trochu zamračeno, ale nepršelo. Skoro celé dopoledne mohla tedy třída strávit v oboře u školy, kde probíhala jedna z částí dne. Prvním úkolem byla hra, která se jmenovala „Vodní příšery“. Průběh hry si hlídaly příšery samy, a kdo porušil nějaké pravidlo, toho si odvedly příšery do rybníčku. Několika žákům se podařilo úkol splnit, jenže museli vysvobodit své spolužáky. Pustili se tedy do boje s vodními příšerami. Nakonec se to povedlo a všichni žáci byli na svobodě a příšery poraženy. Po krátké pauzičce následoval v oboře další úkol - přetahování provazem. Na jednu stranu se postavili ti, co vyhráli v minulém úkolu, a na druhou ti, co neuspěli. Začali se přetahovat a vyhrála ta strana, která provaz přetáhla přes půlku. Třetí úkol se jmenoval „Pavučina“. Pavučinu ale hlídaly příšery. Podlézt pod pavučinou nikdo nesměl, to by ho příšera rafla. Ale i tento úkol třída přežila beze ztrát.
Stránka 8
šifry. Ta skupina, co první šifru rozluštila, byla vítězem. Pátý úkol byl nejtěžší. Jeho název byl „Plachta“. Možná měl jednoduchá pravidla, ale jednoduché to vůbec nebylo a třídě se povedlo úkol splnit až s pomocí třídní paní učitelky. V posledním úkole si celá třída stoupla do kroužku a zhodnotila první část dne. Po aktivitách v oboře se šli ti, co chodí na oběd naobědvat, a kolem jedné hodiny třída vyrazila do lanového centra PROUD v Brně. Zde byly na žáky nachystány překážky, např. horolezecká stěna, provazová síť, „šalina“, most, co měl uprostřed díru, a další. Nejvíce fyzicky náročná byla provazová síť, ta dala žákům hodně zabrat, ale dobrou náladu a odvahu zdolat překážky v nich nenarušila. Po programu v lanovém centru, kde se všem velmi líbilo, následoval už jen příjezd ke škole a rozchod domů. Celá třída se shodla na tom, že se jim adapťák moc líbil. Některé překážky byly sice obtížné, ale nakonec se to několika žákům podařilo. Třída už se spolu naučila i spolupracovat, tak snad jim to vydrží. Nejvíce třídu bavila hra s vodními příšerami. Kdyby to šlo, rádi by si adapťák zopakovali.
Čtvrtý úkol byla šifra. Třída byla rozdělena na dvě družstva a v tom družstvu měli žáci najít řešení
Jestlipak to zvládnou? Žáci 6.A zabraní do hry „Plachta“.
Radmila Centnerová 6.B
Rok 2011
y ák ť ap d A
Stránka 9
Adapťák 6.B
Třída 6.B měla adapťák 12.9.2011. Sešli jsme se v 7:55 v malé tělocvičně. Tam jsme si udělali nálepky se jménem. Paní psycholožka nám rozdala pexeso a měli jsme najít kamaráda, který má stejnou kartičku, a dozvědět se o něm co nejvíc informací. To byla velká dřina zapamatovat si ty informace. Potom jsme si sedli do kroužku a říkali jsme si, co jsme si zapamatovali. Asi v devět hodin jsme šli do lesa hrát hry. První hra se jmenovala „Vodní příšery“. Hra začala a najednou vybafly příšery: vodník a víla Salmonela. Hodně nás popadalo a příšery se nás zmocnily, ale čtyři žáci uspěli a zachránili se. První, kdo uspěl, byl Václav Centner, potom následovali: Pavla Janečková, Jan Kužel, Zdeněk Wetter. Další hra byla pavučina. Dobře jsme spolupracovali a úkol zvládli. Ještě jsme si zahráli hru „Plachetnice“. Měli jsme jen jeden pokus. Porušili jsme pravidla hry, a abychom mohli ve hře pokračovat, museli jsme bojovat o druhý pokus. Museli jsme se seřadit podle velikosti bez mluvení. Nepromluvit ani slovo, to bylo pro nás to nejtěžší. Splnili jsme to. Tak nastal druhý pokus hry Plachetnice, už už jsme to měli, ale nedodělali jsme to. Úkol se nám splnit nepodařilo. Po hrách v oboře jsme šli na oběd a jeli jsme do Brna do lanového centra. Tam jsme si to pořádně užili, byli jsme strašně zpocení. Po příjezdu zpátky do školy holky dělaly večeři a kluci umývali nádobí. Po večeři jsme šli do třídy a tam jsme si udělali vlajku naší třídy. Musím říct, máme ji pěknou. Potom celý vyklepaní jsme šli na noční hru (trošku jsem měla strach). Zvládli jsme ji všichni. Po návratu do školy jsme šli spát. Ráno jsme se nasnídali a šli jsme se učit. Celá třída moc děkuje paní psycholožce Haně Niedobové a paním učitelkám: Simoně Kyánkové a Lee Máslové. DĚKUJEME! Pavla Janečková 6.B
Foto: Žáci z 6.B přemýšlí o tom, jak by měla vypadat třídní vlajka.
Test do VIP klubu Někteří žáci školy se snažili uspět v testu VIP klubu a stát se žáky naší třídy 6.C. Stalo se to 13.9.2011 během adaptačního kurzu. Večer se celá 6.C. vydala na ,, Stezku odvahy´´ do zámecké obory. Paní učitelka nám vysvětlila, že po cestě najdeme deset svíček, které nás povedou. Také jsme měli najít list do VIP klubu 6.C, na který jsme se museli podepsat. Kdo by se nepodepsal, nemohl by chodit do 6.C. Stezku odvahy a podpis na listinu zvládli všichni spolužáci. Můžeme říct, že 6.C zůstala beze změn! Barbora Řehůřková 6.C
Rok 2011
Reportáže ze stezky odvahy
Stránka 10
ky á ť Dnes je úterý 13. září 2011 a my máme „Adapťák“. Jsem žákyní 6. C. ap d Je večer, já a Barča se chystáme vkročit na „Stezku odvahy“. Mám příšerný, ale opravdu A
příšerný strach! A už vycházíme. Jdeme pořád dál a dál. Už vidím první svíčku. Ráda bych si zazpívala, ale nedokážu to! Bojím se! Najednou začne cesta stoupat do vrchu. Přicházíme na palouček, kde tančí víla. Začne nás vábit, abychom si s ní zatancovaly. Odolaly jsme a ona nás převedla přes bludné kořeny. Pak jsem uviděla plamínek mihotající se svíčky. Oběšenec! Byla to paní učitelka Máslová, ale měla podivně chraplavý hlas. Dala Barči fix do ruky a ukázala jí, kam má napsat své jméno. Mezi tím mě oběšenec začal omotávat provazem! Barča dopsala. Rychle jsem se vysoukala z provazu a podepsala se. A jdeme dál. Došly jsme na rozcestí, nikde nebyla žádná svíčka. Začaly se mě zmocňovat obavy. Jdeme dobře? A vtom na nás vyskočil zpoza stromu upír. „Pojďte dál dámy,“ řekl. Prošly jsme kolem něj, byl to pan učitel Sedláček. Jako upír se mně velmi líbil. Stezka odvahy pokračuje. Za chvíli nás ozářilo modré světlo. Nic jsem neviděla, ale přesto jsme šly dál. Došly jsme k modrému světlu, zastavily jsme se. BAF! Ze křoví na nás vybafla děcka z naší třídy. Někdo zaječel. Domyslela jsem si, že zaječela další dvojce, která se lekla pana učitele Sedláčka. Rychle jsme se schovali všichni za stromy a do křoví. Takovouhle stezku odvahy jsem ještě nezažila. Moc se mi líbila. Anna Zemánková 6.C Foto dokumentu, který podepsali všichni žáci 6.C Seděli jsme u ohně a vyprávěli si horory, abychom se víc báli. Pak učitelé odpoutali naši pozornost tím, že nám ukázali měsíc. Běželi jsme až k silnici, ale měsíc jsme neviděli. Napadlo nás, že to učitelé udělali naschvál, a tak jsme utíkali ke škole. Byla rozsvícená světla na záchodech. Mysleli jsme si, že se tam učitelé převlékají, ale nepřevlékali se. Asi po pěti minutách se objevily dvě černé osoby a jedna bílá. Přemýšlela jsem, kdo by to mohl být. Přišla k nám paní psycholožka a vedla nás do školy. Pak jsme šli na start stezky. Já s Janou jsme vyšly jako čtvrté. Cesta probíhala dobře. S Janou jsme si povídaly. Najednou jsme viděly tančící osobu. (Měla to být nějaká bludička, víla nebo tak něco.) Chtěla s námi tancovat, ale pak nás vedla dál, abychom nezakoply. Po pár minutách jsme uviděly nějakou osobu na provaze. Já myslela, že je to nějaká plyšová vycpaná bytost. Tak jsem šla dál, ale najednou bytost otevřela oči! Jak jsem přišla blíž, poznala jsem, že je to pí uč. Máslová. Mluvila k nám, abychom se podepsaly. Tak jsme se podepsaly a šly dál. Po chvíli nám p. uč. Sedláček řekl, že máme jít doprava, protože jsme šly blbě. Za zatáčkou na nás vybafli spolužáci, a jak na nás vybafli, zhasla svíčka! Místo svíčky jsme si vzaly baterku a šly strašit další spolužáky. Cestou zpátky jsme posbírali všechny věci a šli společně do školy. Byl to moc pěkný den!!!
Alča Stejskalová 6.C
Děsivé zvuky Bylo úterý 13. září a my spali ve škole. Po nějaké té chvilce jsem něco zaslechla. Šustilo to jako papír, také jsem uslyšela mlaskání. „Co je to? Nějaká příšera ze stezky odvahy?“ řekla jsem si. Lekla jsem se: „Dělá si snad někdo ze mě srandu?“ Přejel mě mráz po zádech, podívala jsem se na kamarádky, které ležely vedle mě. Jedna spí a druhá? Kde je? Že by šla na záchod? Nebo ji ta příšera sežrala!? Neviděla jsem hlavu. Začala jsem se klepat. Najednou jsem slyšela zvuky ze spacáku. „TO SNAD NÉ!“ Ze spacáku vykoukla hlava a říká: „Chceš bonbón?“ Usmála jsem se, oddychla si a klidně usnula. Terezie Jančálková 6.C
Rok 2011
pť a Ad
y ák
Stránka 11
Konec 8.C na škole
Všimli jste si, že na naší škole už máme jenom dvě 8. třídy? Ano, je to tak. Prvně nám říkali, že se bude dělit třída 8.A, ale nakonec přišla řada na nás, žáky 8.C. Nebyla to pro nás moc veselá zpráva, protože jsme věděli, že si budeme muset zvykat na nové učitele a nový kolektiv, ale nakonec to dopadlo, podle mého názoru, dobře. Rozdělili nás na konci 7. třídy, takže jsme už věděli, kam v září půjdeme. Myslím si, že i přes to naše zlobení jsme byli dobrá třída. Ale rozdělením nic nekončí. Nemusíme být smutní. Můžeme se navštěvovat o přestávkách nebo se potkáváme ve volitelných předmětech a nebo se můžeme někde sejít jen tak. Stýskat se nám bude po naší bývalé třídní, pí uč. Sedlákové. Určitě nezapomeneme na výlety, posezení u stromečku, pochoďáky a adaptační kurz. Někteří se s ní budeme setkávat v zeměpise a matematice.
Bývalá 7. C, adapťák 2009
Za bývalou 7.C Sabina Šálovská 8.A
Adaptační kurz 8. A Ptáte se, proč měla 8.A adaptační kurz? Protože máme nový kolektiv:) Adaptační kurz probíhal 5.10. ve středu 7. a 8. vyučovací hodinu. Sešli jsme se před školou a šli jsme do obory. První hra byla „Potápějící se loď“. Museli jsme se z naší loďky zachránit. Nakonec se to všem povedlo, až na dva kluky, kteří se nám topili, a nakonec jsme je zachránili. Další naši hru jsme hráli ve dvou družstvech. Dostali jsme papír a tam byl zašifrovaný vzkaz, který jsme rozluštili. Třetí hra se jmenovala „Pavučina“. Na naší straně jako by byli medvědi a naše celá třída se musela dostat přes pavučinu. Ze začátku se nám dařilo dobře. Nakonec nám ale na druhé straně zůstal náš pan učitel. Ale my jsme chytré hlavičky, tak jsme si dokázali poradit a i pan učitel se nakonec s naší pomocí dostal na druhou stranu. Myslím, že tahle hra nám šla dobře. Nakonec jsme si zahráli přetahovanou. Moc se neřešilo, kdo vyhrál, prostě byla jenom sranda:) Myslím si, že tohle odpoledne se nám povedlo až na nějaké drobnosti, a to zlobení kluků a jejich občasný přístup k práci. Vlastně jsme nový kolektiv, ale doufám, že už si začínáme zvykat. Děkujeme paní psycholožce a paní učitelce Máslové, že to s námi vydržely. I našemu panu učiteli Horbasovi, že tam byl a pomáhal nám plnit úkoly, i když někdy nesměl. Sabina Šálovská 8.A
Adaptační kurz 8.B Jak se dařilo naší třídě? Ve hře „Pavoučí síť“ jsme si vyzkoušeli spolupráci a důvěru mezi sebou. Některé hra bavila a šla jim hezky, jiné nebavila vůbec. Někteří se báli, ale když byl na druhé straně někdo spolehlivý a šikovný, bylo to jednodušší. Většina si užila legraci a mohli jsme pokračovat. Při druhé hře „Zašifrovaný nápis“ jsme zjistili, jak dokážeme komunikovat, spolupracovat a dorozumět se. Ze začátku to byl chaos, ale později nás hra začala bavit, soutěžili jsme, spolupracovali, povzbuzovali jsme se a docela rychle jsme nápis rozluštili.
Třetí hra měla název „Potápějící se loď“. Tady jsme hodně posílili kolektiv, protože jsme nechtěli nikoho nechat utopit se. Pomáhali jsme si navzájem, aby nikdo nespadl, museli jsme se držet při sobě. Poslední hra byla přetahovaná – holky proti klukům – a k velké ostudě a smutku kluků holky byly silnější a vyhrály! Adaptační kurz se povedl, byla zábava a posílili jsme kolektiv. Valča Chytrá 8.B
Rok 2011
ky á ť ap d A
Stránka 12
Malá anketa o „Adapťáku“
Protože jsem byla zvědavá, jak hodnotí adaptační kurz 6. tříd mí spolužáci, rozhodla jsem se uskutečnit tuto malou anketku. Myslím si, že vše, co jsem zjistila, může zajímat i čtenáře Plátku. Zeptala jsem se dvaceti žáků ze všech tří tříd. 1. Jak se vám líbilo na adapťáku?
6. Líbilo se vám spaní ve škole?
ANO velmi: 14 žáků
ANO: 15 žáků NE: 5 žáků
ANO trochu: 6 žáků
7. Měli jste pěkné počasí?
2. Jak den probíhal?
ANO: 20 žáků NE: 0 žáků
Den probíhal výborně a hlavně normálně. 3. Naučili jste se spolupracovat?
8. Bylo obtížné zdolat překážky v lanovém cen tru?
ANO: 15 žáků NE: 5 žáků
ANO: 9 žáků NE: 11 žáků
4. Jak byste ohodnotili adapťák na stupnici 1-5? 1 – nejvíce, 5 – nejméně
9. Co se vám líbilo nejvíc?
1 - 11 žáků
Pavučin: 3 žáci
2 - 3 žáci
Plachta: 0 žáků
3 - 1 žák
Kroužek: 2 žáci
4 - 0 žáků
Lanové centrum: 8 žáků
5 - 5 žáků
Stezka odvahy: 4 žáci
5. Chtěli byste si adapťák zopakovat?
10.Byly na vás paní učitelky hodné?
ANO: 14 žáků NE: 6 žáků
Byly zlé při hře vodní příšery. Jinak byly hodné.
Příšery: 3 žáci
Žáci, kteří nechtěli, tvrdí, že by už nebyli překvapeni.
Pavla Janečková 6.B
Co bylo na všech kurzech stejné?
Co bylo jiné ?
1. Počasí
1. 6.B si vyráběla vlajku. 2. 6.A nespala ve škole. 3. 6.C seděla u táboráku.
2. Dobrá nálada
3. 100% účast žáků
Rok 2011
Stránka 13
Přespolní běh v Lysicích
rt o Sp
4. října se uskutečnila okresní soutěž v přespolním běhu. Soutěžících přijelo hodně. Závodníci po sobě navzájem koukali a snažili se odhadnout, jak kdo asi poběží. Všichni se rozcvičovali, učitelé rozdávali poslední rady a závodníci už byli zvědaví, jaké to všechno asi bude. Soutěžící byli rozděleni do 4. kategorií: mladší žákyně, starší žákyně, mladší žáci a starší žáci. Jako první běžely mladší holky. Ostatní závodníci fandili, co mohli. První moment po doběhnutí byli všichni závodníci úplně vyčerpaní. Bylo tam pár menších úrazů a pak jeden velký, ke kterému musela přijet i sanitka. Když doběhli poslední závodníci, všichni byli zvědaví, jak se umístili. V jednotlivcích se závodníci z naší školy umístili: na 5. místě Bára Růžičková, na 7. místě Kristýna Slavíková, na 26. místě Michaela Ryzí, na 29. místě Kateřina Borková, na 30. místě Alena Stejskalová, na 39. místě Radmila Centnerová, to byly mladší žákyně.
Starší žákyně: Veronika Švancarová na 27. místě, Kamila Bělehrádková na 18. místě, Jiřina Nováková na 11. místě, Hana Knotková na 10. místě, Jitka Žáčková na 8. místě, Libuše Sychrová na 5. místě. Na 40. místě se umístil Zdeněk Koudelka, na 39. místě Jakub Komprda, na 36. místě se umístil Marek Nečas, na 34. místě se umístil Marek Dostál, na 26. místě se umístil Zbyšek Müller, na 5. místě se umístil Vlastimil Horák, toto byli mladší žáci a následují starší žáci: na 30. místě se umístil Tomáš Peša, na 13. místě se umístil Michal Zhoř, na 12. místě se umístil Lukáš Bača, na 7. místě se umístil Radek Dvořáček, na 4. místě byl Filip Koukal a na 3. místě se umístil Šimon Slavík. Nakonec bych všem závodníkům přála spoustu zábavy při sportu a mnoho úspěchů v dalších letech. Míša Ryzí 6.B
Při závodě jsem pracoval jako vrchní zapisovatel výsledků. Ani moc nevím, co se dělo venku, byl jsem skoro celý den zavřený v kabinetu TV a zapisoval jsem výsledky. Jinak naší škole se podařilo získat velmi pěkné výsledky, ostatně podívejte se sami: Starší žákyně:
Mladší žákyně: žáci:
Pořadí
Škola
ZŠ E. Beneše Lysice
1.
ZŠ E. Beneše Lysice
2.
Gymnázium Blansko
2.
ZŠ Letovice
3.
ZŠ Letovice
3.
Gymnázium Blansko
4.
ZŠ Rájec-Jestřebí
4.
ZŠ Olešnice
5.
ZŠ Kunštát
5.
ZŠ Salmova Blansko
Pořadí
Škola
Pořadí
Škola
1.
ZŠ Letovice
1.
ZŠ Salmova Blansko
2.
Gymnázium Blansko
2.
ZŠ Letovice
3.
ZŠ Erbenova Blansko
3.
ZŠ Olešnice
4.
ZŠ E. Beneše Lysice
4.
ZŠ Dvorská Blansko
5.
ZŠ Salmova Blansko
5.
Gymnázium Boskovice
Pořadí
Škola
1.
Starší žáci:
Mladší
Mladším žákům se nepodařilo dostat mezi prvních pět nejlepších týmů, obsadili sedmé místo. Vladimír Valenčík 9.A
í Stránka 14 án v Moničin potrhlý život ačo r k po a Miky seděla v křesle a četla si časopis. Rodiče seděli na gauči a dívali se na ni. Proč hn
Rok 2011
íbě se nepodívají na mě? To vypadám tak hrozně? Ona jen sedí v křesle na tom svým hubeným zař P dečku, žvýká žvýkačku a čte časopis. Co je na tom tak zajímavýho? Mě by teda dost nudilo pořád se na ni dívat.
Miky si konečně všimla, že se na ni rodiče dívají. Máma se zhluboka nadechla. To znamená, že Miky už zase něco provedla. Mě máma poslala pryč. Proč nemůžu nikdy nic slyšet? Proč jsem vždycky ta, co zavazí? No, alespoň mám čas Ti o sobě něco říct. Jmenuji se Monika. Je mi 10. Mám tři sestry a jednoho bratra. Brácha se jmenuje Michal. Je mu 20. Studuje vysokou a chce být designer. První sestra se jmenuje Mikaela, ale spíš se jí říká Miky. Je jí 16. Je ve druháku na gymplu. Druhá sestra se jmenuje Mína. Je jí pět. Třetí sestra se jmenuje Markéta a ještě je v bříšku. Máma se jmenuje Magda a je modelka. Táta je Marek, módní návrhář. Asi si říkáš, že jsem ve škole určitě populární, ale ani nechtěj vědět, kolik dětí je synem nebo dcerou slavného herce, herečky nebo zpěváka a zpěvačky. I když dcery modelek jsou u nás v podstatě dvě. Já a moje nejlepší kamarádka Mona. Naše mámy jsou taky nejlepší kamarádky. Moně je 10. Je jedináček. No tak to je snad všechno, co byste chtěli vědět. Víš, napadlo mě, že bych byla tajnou agentkou, ale máma i táta řekli, že tajnou agentkou být nemůžu, protože: 1. neměla bych čas na nic jinýho 2. jsem moc mladá 3. nikdy na to nebudu mít postavu.(To řekla máma, protože si myslí, že jsem po tátovi.) Takže se mi to asi nesplní. Někdo prošel kolem mýho pokoje. Otevřeli se dveře a dovnitř nakoukla Mína. Mína si lehla ke mně na postel a schoulila se do klubíčka. „Umřeli.“ Řekla hlasem, který napovídal, že se brzo rozbrečí. „Kdo umřel?“ zeptala jsem se. Mína se rozbrečela. Hlasitý pláč Míny přivolal tátu. „Co je s ní?“ zeptala jsem se táty. „Mína se zase dívala na ten potrhlý seriál,“ řekl. „Myslíš ten, co v něm vždycky umře nějaký zvířátko?“ zeptala jsem se. Táta přikývl. Obrátila jsem hlavu zpátky na Mínu. „Kdo umřel tentokrát?“ zeptala jsem se Míny. „Koťátka,“ řekla Mína přiškrceným hlasem. Objala jsem ji. Mína se 2x týdně dívá na seriál o zvířatech. Poprvé je to ještě dobrý, to se tam normálně pozoruje život zvířat, ale podruhé už tam jsou drsnější záběry a většinou jsou to záběry, když tam něco umře. Táta vzal Mínu do náručí a odnesl ji z mýho pokoje. Pak se vrátil. Chtěl něco říct, ale zrovna když otvíral pusu, aby mi něco řekl, máma zavolala z kuchyně: „Miky, Mony, Míno, Marku, večeře!“ Sešli jsme dolů. Já, táta a Mína. Miky se asi zase převlíkala do něčeho jinýho, protože bylo nemožný vidět Miky dvakrát za den v něčem stejným. Mína už byla v pohodě, protože jako vždycky spadla ze schodů a hrozně se tomu smála. Mína je divný dítě, protože když spadne ze schodů hrozně se tomu směje, ale když v televizi umře nějaký zvířátko, pět minut brečí. Opravdu pět minut, protože přesně do té doby jí trvalo, než spadla ze schodů. K večeři byli topinky, takže mi večeře trvala půl hodiny. „Mlask, mlask, mlask.“ Ozývalo se ode mě. „Mňam,“ řekla jsem mámě s úsměvem od ucha k uchu. Miky se uráčila přijít. Měla na sobě fialovej top a černou minisukni. Radši jsem se neptala, jestli někam jde. Vzala si půlku topinky a nacpala ji do sebe. Pak hned odešla. Šla jsem asi o půl minuty později a slyšela jsem sprchu. No potěš pánbů, jestli tam zas bude tak dlouho jako minule, tak se budu sprchovat až o půlnoci. Šla jsem radši do svýho pokoje. Lehla jsem si na postel a začala jsem si číst knížku „Jak přežít.“ O tom, jak přežít obří rodinu, jsem se tam zatím nedočetla. Zrovna, když jsem obracela stránku, kde měla být další kapitola, a já doufala, že tam bude kapitola, kterou hledám, někdo zaklepal na dveře mýho pokoje. Dveře se otevřely a dovnitř přišla Miky. „Mony,“ začala, „musím ti něco říct.“ Áďa Kyánková 5.B
Rok 2011
Kř
í
ka v žo
Stránka 15 Ahoj v rubrice Křížovka. Tento rok budu pro vás tvořit křížovky já. Vystřídám Moniku Slavíčkovou, která již studuje na střední škole. I já mám pro vás připraveny odměny. Tajenku z křížovky odevzdejte v den vydání časopisu mně - Elišce Doleželové z 8.A.
Bílé rohaté zvíře Bývalá nádoba na inkoust Zvíře, které chytá myši Plaz Co se hrabe na podzim
* Hlavní město ČR Černý pták Anglicky starý Nádoba na květiny Slovensky borůvka Bohatý člověk
R
or v o ozh
Eliška Doleželová 8.A Tento měsíc přišel do naší třídy učit český jazyk pan učitel František Šejnoha. Připravila jsem si s ním pro vás krátký rozhovor.
Jak se vám líbí na naší škole? Líbí...relativně hodní žáci, vstřícní kantoři… Jaké bylo Vaše vysvědčení v 9. ročníku? Vyznamenání mi těsně uteklo, ale vím jistě, že jsem neměl trojku. Jakou jste vystudoval střední školu? Bývalou Integrovanou střední školu technickou v Boskovicích, obor Management strojírenství. Jak Vás napadlo jít studovat češtinu? Inspirovala mě skvělá paní učitelka na základní škole tím, jak nás dokázala vtáhnout do problematiky tohoto jazyka. Předpokládám, že studujete vysokou školu. Jakou? Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.
Kolik je Vám let? Teoreticky 24. Máte přítelkyni? Mám…Vilmu a je jí 25 let. Jaké jsou Vaše koníčky? Mezi mé zájmy patří cyklistika, plavání, počítače a zejména automobily. Křížový výslech: TATARKA X KEČUP GOTT X FARNA AUTO X MOTORKA PIVO X KOFOLA KOŠILE X TRIKO KINO X BALET E-MAIL X FACEBOOK PES X KOČKA (Pan učitel přiznal, že mezi mnoha slovy nemá jasného favorita.) Děkuji za Váš čas a přeji mnoho úspěchů v životě. Katka Králíková 8.A
Rok 2011
t ek u o
Novinky o zvířecích kamarádech
Stránka 16
Od minulého roku nastala výrazná změna v našem zvěřinci. Počty zvířátek se od minulého roku dost zmenšily, ale zato nám přibylo víc druhů. Letos se v našem koutku nachází: stále dvě andulky, rybičky (nové druhy), pískomyl, dva osmáci, nově potkani a také nově dva křečci a možná se k nám po prázdninách vrátí morče Čipera. Jelikož se staráme o potkany a také trochu o andulky, můžeme vám poskytnout novinky z jejich života.
ok o Z Andulky
Andulky přežily ve zdraví prázdniny, ale stále beze jmen. Minule jsme vyhlásily soutěž o nejhezčí jména pro andulky, ale marně. Je to holka a kluk, znovu vás žádáme o jména pro tyto dva ptáčky. Kdo vymyslí a donese do třídy 8.B nejhezčí jména pro andulky, vyhraje nějakou sladkost. Potkani Potkany jsme stejně jako minule myši donesly do školy my dvě, ale jelikož myši smrdí a není s nimi tolik srandy jako s potkany, zajely jsme si za Brno pro potkaňáky. Potkani se jmenují Čip a Deil. Jsou velice chytří a nejradši mají žížaly a pamlsky. Umí dobře plavat (ale jakmile je namočíte, začnou šíleně smrdět) a dobře šplhat. Jolana Rozprýmová a Eliška Řehůřková 8.B
Plátek Team Tady máte náš nový tým, který vám každé čtvrtletí přináší váš Plátek. Bohužel se nám ani jednou nepodařilo setkat se v plném počtu, a tak letos máme fotky dvě:D
Foto: Marek Širůček 9.C, Žaneta Alexová 9.B, Míša Ryzí 6.B, Adéla Kyánková 5.B, Daniela Požárová 9.C, Anežka Vyskočilová 9.C, Jolana Rozprýmová 8.B, Eliška Řehůřková 8.B, Valérie Chytrá 8.B, Sabina Šálovská 8.A, Kateřina Králíková 8.A, Pavla Janečková 6.B
Školní časopis žáků ZŠ Edvarda Beneše v Lysicích vychází 25.10.2011 nákladem 60 kusů. Na tvorbě časopisu se podíleli redaktoři podepsaní pod svými články, korekturu provedly Anežka Vyskočilová a Daniela Požárová, básničku na titulní stránku dodala Kristýna Růsková.
