Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů
Platební karty 21. století
Diplomová práce
Autor:
Bc. Martina Konvičková Finance, finanční obchody
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Dana Herciková
Duben, 2009
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 1. dubna 2009
Bc. Martina Konvičková
Poděkování: Ráda bych zde poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní Ing. Daně Hercikové, za čas, který věnovala mé práci, i za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla také poděkovat panu Mirkovi Immerovi, který mi pomohl upřesnit řadu nesrovnalostí, které se vyskytli v dostupné literatuře a na internetových zdrojích.
Anotace práce: Předmětem mé diplomové práce jsou platební karty 21. století a otázka s nimi spojená zda mají šanci toto století přežít. Abych mohla na tuto otázku odpovědět, nejprve uvádím jejich možnosti využití a základní rozdělení. Dále se zabývám otázkou, jak samotná karta vzniká včetně použitých materiálů, způsobu její personalizace a různých možností doručení klientovi. Ve čtvrté kapitole popisuji zabezpečení platebních karet. Na to navazuje kapitola, ve které se zaměřuji na další možné využití nových technologií pro platební karty. V šesté kapitole uvádím hlavní konkurenty platebních karet, kteří by mohli ohrozit jejich budoucnost. V další části rozebírám finanční stránku platebních karet z pohledu transakční ekonomiky. V závěrečné kapitole se zamýšlím nad hlavním tématem mé diplomové práce, tj. zda skutečně mají platební karty šanci přežít 21. století. Annotation of work: The subject of my dissertation is Payment Cards of the 21st century and the question in connection to whether they have a chance to survive this century. To answer this question, I will firstly mention their usage possibilities and their basic division. Further I will deal with the origin of the card including the materials used, the way of personalization and different possibilities of consignment to the client. The fourth chapter describes the Security of Payment Cards. The connecting chapter is where I focus on the possible use of new technologies for Payment Cards. The sixth chapter presents the main competitors of Payment Cards, which could jeopardize their future. In the next section I examine the financial aspects of Payment Cards from the point of view of the transactions economy. In the final chapter, I focus on the main theme of my thesis, which is whether Payment Cards have a chance to survive the 21st century.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 5 1
2
Současné použití platebních karet ............................................................................. 7 1.1
Mechanický snímač ................................................................................................ 8
1.2
Platební terminál ..................................................................................................... 9
1.3
ATM...................................................................................................................... 11
1.4
E-commerce .......................................................................................................... 13
1.5
Cash Advance ....................................................................................................... 18
1.6
CashBack .............................................................................................................. 19
1.7
MO/TO transakce.................................................................................................. 19
Rozdělení platebních karet ....................................................................................... 20 2.1
Typy karet podle územní platnosti........................................................................ 20
2.2
Typy karet podle technologického provedení....................................................... 21
2.2.1
Platební karty s magnetickým proužkem....................................................... 21
2.2.2
Platební karty s kontaktním a bezkontaktním čipem..................................... 23
2.2.3
Hybridní platební karty.................................................................................. 26
2.3
2.3.1
Elektronické platební karty............................................................................ 27
2.3.2
Embosované platební karty ........................................................................... 27
2.4
Typy karet podle způsobu zúčtování .................................................................... 28
2.4.1
Karty debetní ................................................................................................. 28
2.4.2
Karty kreditní................................................................................................. 28
2.4.3
Charge karty .................................................................................................. 30
2.5
3
Typy karet podle možnosti použití ....................................................................... 26
Typy karet podle vydávajících karetních asociací ................................................ 30
2.5.1
Eurocard / Mastercard, Maestro .................................................................... 31
2.5.2
VISA.............................................................................................................. 32
2.5.3
American Express.......................................................................................... 32
2.5.4
Diners Club International .............................................................................. 33
2.5.5
Japan Credit Bureau ...................................................................................... 34
2.5.6
UnionPay ....................................................................................................... 34
Co to je platební karta a jak se rodí? ...................................................................... 35 3.1
Proces od návrhu až po hotové karty .................................................................... 38
3.2
Materiály na výrobu platebních karet ................................................................... 41
1
3.2.1
PVC karty ...................................................................................................... 42
3.2.2
ABS karty ...................................................................................................... 42
3.2.3
PET karty....................................................................................................... 42
3.2.4
PET-G karty................................................................................................... 42
3.2.5
Polykarbonátové karty................................................................................... 43
3.2.6
Kompozitní karty........................................................................................... 43
3.2.7
Plasty se zrcadlovým efektem ....................................................................... 43
3.2.8
Průhledné plasty ............................................................................................ 44
3.2.9
Další platební karty se zvláštním efektem..................................................... 44
3.2.10 AB BiodegradableCard ................................................................................. 44 3.2.11 CornCard USA .............................................................................................. 45 3.2.12 Prestižní karty ................................................................................................ 45 3.3
Normy pro výrobu platebních karet (ISO)............................................................ 49
3.4
Způsoby personalizace.......................................................................................... 50
3.4.1
Magnetický proužek ...................................................................................... 50
3.4.2
Kontaktní a bezkontaktní čip......................................................................... 51
3.4.3
Embossing ..................................................................................................... 51
3.4.4
Hotstamping .................................................................................................. 51
3.4.5
Indent ............................................................................................................. 52
3.4.6
Termoprint ..................................................................................................... 52
3.4.7
Laser .............................................................................................................. 52
3.4.8
Stírací pole..................................................................................................... 53
3.4.9
Podpisové pole............................................................................................... 53
3.4.10 Čárový kód .................................................................................................... 53 3.5
Co všechno může být na plastu karty ................................................................... 53
3.5.1
Personalizační data ........................................................................................ 54
3.5.2
Logo karetní asociace .................................................................................... 54
3.5.3
Hologram ....................................................................................................... 55
3.5.4
Kontaktní či bezkontaktní čip........................................................................ 55
3.5.5
Kód CVV nebo CVC, čárový kód, magnetický a podpisový proužek .......... 55
3.5.6
Individuální karta neboli karta s vlastním obrázkem .................................... 56
3.6
Jak doručit platební kartu klientovi....................................................................... 58
3.6.1
Osobně na pobočce........................................................................................ 58
3.6.2
Poštou ............................................................................................................ 59 2
4
Zabezpečení platebních karet................................................................................... 60 4.1
Možná rizika spojená s vydáváním a používám karet .......................................... 61
4.2
Současné zabezpečení karet před zneužitím ......................................................... 62
4.2.1
Ochrana platební karty proti zneužití držitelem karty................................... 62
4.2.2
Ochrana platební karty proti zneužití cizí osobou ......................................... 63
4.2.3
Ochrana platební karty proti padělání ........................................................... 63
4.3
5
6
7
Pravidla karetních asociací ................................................................................... 64
4.3.1
Banka ............................................................................................................. 64
4.3.2
Výrobce plastů............................................................................................... 65
4.3.3
Firma pro personalizaci karet ........................................................................ 65
Nové technologie platebních karet ........................................................................... 65 5.1
Využití biometrických údajů................................................................................. 65
5.2
Kombinace multifunkčního využití ...................................................................... 68
5.2.1
Identifikační – OP, CP, řidičský průkaz, zdravotní pojištění ........................ 68
5.2.2
Služby – MHD, parkování, knihovna, kino, divadlo, sportovní aktivity ...... 69
5.2.3
Ostatní – obchody, telefonní karta................................................................. 70
5.3
Nutná podpora legislativy ..................................................................................... 71
5.4
„Globalizace“ používané technologie................................................................... 71
Konkurenční technologie bezhotovostního elektronického placení...................... 71 6.1
Telefonní bankovnictví – pevná linka nebo mobilní telefon ................................ 72
6.2
Mobilní bankovnictví............................................................................................ 72
6.3
Internetové bankovnictví ...................................................................................... 72
6.4
PC banking............................................................................................................ 73
6.5
Využití SIM karty operátora k bezkontaktním platbám ....................................... 73
6.6
TV banking ........................................................................................................... 74
6.7
PaySec................................................................................................................... 75
Finanční pohled na platební karty........................................................................... 76 7.1
Ekonomický pohled držitele platební karty .......................................................... 77
7.2
Ekonomika z pohledu výroby karty...................................................................... 79
7.2.1
Výrobce plastů............................................................................................... 79
7.2.2
Personalizační firma ...................................................................................... 79
7.3
Transakční ekonomika platebních karet ............................................................... 80
7.3.1
Vydavatel karty – Issuer................................................................................ 80
7.3.2
Zúčtovací banka – Acquier............................................................................ 81 3
7.3.3 7.4 8
Porovnání výsledků ....................................................................................... 83
Statistiky ............................................................................................................... 83
Přežijí platební karty 21. století díky novým technologiím? ................................. 88 8.1
Co klient od platební karty očekává ..................................................................... 88
8.1.1
Co-brandované a Affinity karty..................................................................... 88
8.1.2
Multibankovní karty ...................................................................................... 91
8.1.3
Propojení s dalšími aplikacemi, identifikačními systémy ............................. 92
8.2
Zůstanou karty ve své současné podobě i v budoucnu? ....................................... 93
Výsledky ............................................................................................................................. 94 Závěr a doporučení............................................................................................................ 95 Seznam použité literatury ................................................................................................. 97 Literatura: ........................................................................................................................ 97 Internetové zdroje:........................................................................................................... 98 Slovníček pojmů............................................................................................................... 101 Seznam obrázků............................................................................................................... 103 Seznam grafů ................................................................................................................... 104 Seznam tabulek ................................................................................................................ 105 Přílohy .............................................................................................................................. 105
4
Úvod Téma mé diplomové práce „Platební karty 21. století“ jsem si vybrala z několika důvodů. Jedním je skutečnost, že jsem sama držitelem platební karty jako většina obyvatel České republiky, a proto je toto téma známé nám všem. I když většina z nás platební karty zná jen z pohledu uživatele a nikdy se platebními kartami nezabýval hlouběji. Dalším důvodem je fakt, že jsem zaměstnancem Československé obchodní banky, a.s. (ČSOB) a znám problematiku platebních karet. Vím, že tato oblast je velmi zajímavá a rozmanitá. V ČSOB jsem aktivně nabízela a prodávala platební karty včetně přídavných služeb, které se obvykle ke kartám poskytují. Cílem mé diplomové práce je zamyšlení se nad tím, zda platební karty mají potenciál přežít 21. století. Na toto téma jsem se dívala především z pohledu České republiky (ČR). Abych tuto otázku mohla správně posoudit, první kapitolu věnuji možnostem využití platebních karet, tj. jak jistě většina z nás zná placení u obchodníků a vybírání finanční hotovosti z bankomatu včetně méně známé možnosti vybírání finanční hotovosti pomocí Cash Advance a CashBack. Krom toho lze platební karty využít i k placení přes internet a k MO/TO transakcím. Ve druhé kapitole jsou podrobně popsány druhy platebních karet podle územní platnosti, technologického provedení, podle možnosti použití, způsobu zúčtování a podle vydávajících karetních asociací. Kapitola třetí se zabývá otázkou, jak vlastně karta vzniká. Je zde popsán celý proces, tedy od prvotního podání žádosti o vydání karty až po její předání uživateli. Součástí tohoto bodu jsou také různé druhy používaných plastů a řada teologií personalizace karet. Samozřejmě jsem nezapomněla uvést ani normy platné pro výrobu karet. Na to navazuji kapitolou čtvrtou o bezpečnosti platebních karet, která je velmi důležitá, protože prostřednictvím „plastové karty“ je možné, při zanedbání bezpečnosti, se dostat klientovi na peníze, které má uloženy na účtu, bez jeho vědomí. V následující páté kapitole jsou uvedeny další možnosti využití nových teologií pro platební karty, což velmi úzce souvisí s mým tématem a otázkou, zda platební karty mají šanci přežít 21. století. Šestá kapitola řeší konkurenční technologie bezhotovostních plateb. Aby totiž měly karty šanci přežít, musí se stále zdokonalovat, vyvíjet a přizpůsobovat rychlému vývoji techniky, trendům a požadavkům klientů. Bohužel nebo bohudík platební karty nepatří k jedinému
5
prostředku placení. Mají několik konkurentů, kteří by mohli jednou platební karty úplně vytlačit z trhu. Tomuto problému věnuji šestou kapitolu. V sedmé kapitole se zabývám finanční stránkou, a to od prvovýroby až po konečného uživatele. Poslední kapitola je věnována výsledkům této práce, tedy zodpovězení otázky, zda mají platební karty šanci přežít 21. století. Jsem si vědoma rozsahem této práce a velkým počtem stran. Není to způsobeno tím, že bych špatně pojala téma diplomové práce nebo její obsah, ale oblast platebních karet jako takových je velmi široká a rozmanitá. Aby byla práce kvalitní a především nevšední oproti jiným pracem s podobným zaměřením, bylo nutné zmapovat a popsat i oblasti a činnosti, které nejsou zcela běžné a všem známé. Pro ty, koho zajímá pouze hlavní téma práce, doporučuji přečtení kapitol 5, 6 a 8 včetně jejího výsledku, závěru a doporučení. Jestliže patříte k lidem, kteří by si chtěli rozšířit své znalosti z oblasti platebních karet jako celku nebo je Vám téma blízké, doporučuji přečtení mé diplomové práce celé.
6
1 Současné použití platebních karet Platební karty jsou dnes již běžně používané při každodenním životě. A to nejen mladší a střední generací, ale protože se jedná o velmi pohodlnou, ale také relativně bezpečnou formu placení, naučily se je používat i naše babičky. Proč pohodlnou? No protože má člověk de facto peníze stále u sebe. A relativně bezpečnou? Když ztratíme či nám někdo ukradne peněženku s penězi, zloděj či nepoctivý nálezce má okamžitý přístup k našim již bývalým penězům. Jestliže dodržíme veškeré zásady bezpečnosti používání karty, jen v ojedinělých případech se může stát, že o peníze přijdeme a ztracená či ukradená karta obvykle končí nepoužitá v nejbližší popelnici. V ČR se dříve platební karty nejčastěji využívaly pouze při výběru hotovosti z bankomatů nebo na přepážkách bank. Později je lidé začali používat k placení u obchodníků a přes internet. Zákazníci zjistili, že je velice pohodlné při nákupu ve velkých supermarketech či luxusních obchodech nemuset s sebou nosit příliš velkou hotovost na zaplacení. Také přišli na to, že je pohodlné a levnější si pomocí internetu objednat určitý výrobek, rezervovat si hotelový pokoj nebo auto, či zamluvit si letenku v pohodlí svého domova a platbu následně realizovat kartou. Samozřejmě, že i pro obchodníky to přináší určité výhody i nevýhody. Jednou z výhod je, že nemají na pokladnách příliš velkou hotovost a tím jim odpadá starost co s „večerní tržbou“. Pokud klient u obchodníka zaplatí kartou, banka se postará o připsání částky ve prospěch jeho účtu. Další a jistě nemalou výhodou je, že v dnešní době velké konkurence, kdy se dá stejné zboží koupit na mnoha různých místech, pokud si zákazník vybere nějaké zboží v obchodě, může se stát, že momentálně nemá sebou dostatečnou hotovost a v tu chvíli na řadu přichází platební karta. Kdyby se náhodou stalo, že obchodník nepřijímá platební karty, zákazník by si musel jít peníze vybrat do bankomatu či na přepážku banky a už by se nemusel do obchodu vrátit, protože by ho cestou zaujala jiná nabídka od obchodníkovy konkurence. Mezi nevýhody lze například uvést to, že obchodník bance platím určité procento z každé přijaté platby kartou a tím se mu snižuje marže z každého prodaného výrobku zaplaceného prostřednictvím platební karty. Současné použití platebních karet se dá rozdělit do několika základních skupin, které mají své specifické vlastnosti. Tyto vlastnosti se liší zejména způsobem použití platebních karet. Můžeme je rozčlenit do čtyř základních skupin a to: mechanický snímač, platební terminál, ATM (Automated Teller Machine, bankomat) a e-commerce. Další použití karty je výběr
7
hotových peněz jinak než z bankomatu. Jedná se o tzv. CashBack a Cash Advance. Posledním specifickým použitím karty jsou MO/TO transakce.
1.1 Mechanický snímač První imprinter, který vyřešil problém jak rychle a věrohodně provést záznam o transakci, byl vynalezen v roce 1915 americkou firmou Addressograph. Mechanické snímače, tzv. imprintery (viz obrázek 1), dnes již nejsou moderním zařízením a obchodník by měl dát raději přednost elektronickému platebnímu terminálu a imprinter si nechat jako zálohu. Při akceptaci pomocí imprinteru je tu menší omezení, a to, že lze platit pouze kartou s reliéfním písmem na plastu. Jedná se o tzv. embosovanou kartu, kdy se pomocí mechanického snímače se silikonovými válečky na účtenku vytlačí údaje z platební karty. Je vyroben z kovu nebo z plastu. Princip otisku je založen na přítlačných válečcích, které přitisknout reliéfní písmo z karty a identifikačního štítku obchodníka na účtenku, která je vyrobena z propisovacího papíru. Můžeme se setkat i s mechanickými snímači, které jsou vybaveny reliéfními číselníky. Ty slouží pro nastavení data transakce. Výhodou tohoto číselníku je, že obchodník nemusí ručně přepisovat své údaje na účtenku a údaje z karty. Tím se zjednodušuje a zrychluje práce obchodníka při vystavování prodejního dokladu a současně se i snižuje chybovost, která by mohla vzniknout při ručním přepisování údajů a následném čtení a typování v bance. Otisk společně s podpisem klienta je rovněž dokladem o předložení karty. Identifikační štítek musí obsahovat název obchodníka, města a zkratku státu. Pro každý platební systém (VISA, American Express, atd.) je na něm uvedeno speciální identifikační číslo. Obrázek 1: Mechanický snímač – typ KIT W/100 SLIPS + SIGN
Zdroj:http://cgi.ebay.com/BARTIZAN-CREDIT-CARD-IMPRINTER-KIT-W-100-SLIPSSIGN_W0QQitemZ120336249130QQcmdZViewItemQQptZBI_Credit_Card_Terminals?hash=item12033624 9130&_trksid=p3286.c0.m14&_trkparms=72%3A1205%7C66%3A2%7C65%3A12%7C39%3A1%7C240% 3A1318, online 24. 11. 2008.
8
Prodejní doklad je dokladem o zaplacení klienta kartou a zpravidla obsahuje tři listy. Originál obdrží držitel karty, první kopie zůstává obchodníkovi a druhou kopii odesílá do banky k zúčtování. Nevýhodou v případě použití imprinteru na rozdíl od elektronických platebních terminálů je, že částka není okamžitě převedena na účet obchodníka, ale její zúčtování trvá zhruba týden. Na prodejní doklad se otiskávají údaje z karty a z identifikačního štítku, doplňuje se částka (případně spropitné), datum transakce, podpis zákazníka a může také obsahovat i autorizační kód. Tento autorizační kód obchodník získá při telefonickém ověřování částky u banky, která kartu vydala. Tuto povinnost má obchodník podle podmínek, které jsou stanoveny ve smlouvě s bankou. Časem, jak lidé začali více používat platební karty k placení u obchodníků, postupně docházelo k obrovskému nárůstu papírových dokladů. Ukázalo se, že další nevýhodou imprinteru byla administrativně náročná manipulace jak ze strany obchodníků, kteří doklady zasílali do banky, tak i pro banky, které následně musely tyto doklady zpracovávat. Navíc stále větší množství transakcí muselo být telefonicky v bance autorizováno, což zatěžovalo obchodníky i banky. Tento fakt vedl k tomu, že na přelomu 70. a 80. let byly zkonstruovány první elektronické platební terminály. V souvislosti se vznikem mechanických snímačů začaly být vydávány i tzv. „stoplisty“. Jedná se o listinný seznam karet, u kterých je zakázáno použití karty. Ten je zasílán jednotlivým obchodníkům. Obchodník, pokud provádí podlimitní transakci (výše limitu obchodníka je uvedena ve smlouvě), je povinen provést vizuální kontrolu karty (kontrola bezpečnostních prvků), zkontrolovat podpis klienta s podpisem na kartě, vydat účtenku a zároveň kartu zkontrolovat se stoplistem. V současné době v ČR bylo zjištěno, že náklady na rozesílání stylistu jsou vyšší než náklady ze zneužité karty, proto se již přestaly úplně rozesílat.
1.2 Platební terminál Prvním zkonstruovaným elektronickým terminálem byl tzv. POS (Point-Of-Sale terminal, platební terminál), který pracoval v režimu off-line. Druhý byl tzv. EFTPOS (Electronic Funds Transfer at Point-Of Sale), který pracoval v reálném čase (on-line). Oba tyto terminály výrazně přispěly k urychlení a zjednodušení bezhotovostního placení u obchodníků. První terminály byly zkonstruovány na principu kontroly platebních transakcí prostřednictvím záznamu finančního limitu, druhu použití a časové platnosti na magnetickém proužku karty a seznamu zablokovaných karet uloženém v elektronickém platebním terminálu. Přenos o provedených transakcí mezi obchodníkem a bankou 9
probíhal nejprve jednou či vícekrát týdně, postupně při zvyšujícím se počtu transakcí i denně. Data si předávali nejprve na disketách, později pomocí telefonní a datové linky. Svojí totožnost zákazník platící kartou prokazoval pomocí vlastnoručního podpisu. Pokud byl použit PIN 1 , byl ověřen pomocí speciálního dekódovacího zařízení, které bylo umístěno v terminálu. V případě neoprávněného vniknutí do tohoto dekodéru byla tato „černá skříňka“ vybavena samodestrukcí, tzn., že veškeré údaje byly okamžitě vymazány. Ověřování transakcí pomocí PIN bylo dříve možné pouze u tuzemských platebních karet, a to proto, že PIN pro on-line mezinárodní transakce je konstruován a ověřován odlišným způsobem a s mnohem vyšším stupněm bezpečnosti než PIN určený pouze pro off-line zpracování. Záleží na nastavení karty, zda se bude vyžadovat PIN u transakcí elektronickou nebo embosovanou kartou. U čipových karet je v magnetickém proužku dána informace o tom, že se jedná o čipovou kartu, proto se ověření pomocí PIN vyžaduje vždycky. V polovině 80. let se začaly používat elektronické terminály pracující v režimu on-line. Ověření každé transakce probíhalo v reálném čase (tj. přímým spojením a přenosem dat v době provádění transakce) v autorizační centrále systému. Pokud byl použit PIN, byl zde také on-line autorizován. Veškeré informace týkající se transakce, tj. číslo platební karty, číslo terminálu nebo PIN, byly několikanásobně zašifrovány a odeslány do autorizační centrály. Její technické vybavení bylo schopno zjistit, zda bude ověření provádět sama nebo zda má autorizační dotaz odeslat přímo vydavateli karty. Terminály pracují jak v režimu off-line, tak i v režimu on-line. Je to z důvodu úspory času, protože doba spojení s autorizační centrálou někdy trvá delší dobu a také z důvodu úspory za telekomunikační poplatky. Off-line režim se používá při placení nižších částek, tj. do nastaveného limitu na terminálu. Terminály jsou také vybaveny pamětí, ve které jsou uloženy čísla karet, kterými bylo placeno. Pokud byla karta použita vícekrát za sebou, může být automaticky provedena on-line autorizace i u podlimitních částek. Platebních terminálů existuje několik druhů: •
Stacionární (pevný) terminál (viz obrázek 2) – je vhodný do všech prodejen, kterou jsou vybaveny pevnou telefonní linkou. Je pevně umístěný na předem určeném místě, většinou včetně PIN PADu 2 pro zadávání PIN zákazníkem
1
PIN = Personal Indentification Number – osobní identifikační kód PIN PAD – přídavné čtecí zařízení pro snímání karty zákazníka, zároveň obsahuje i klávesnici pro zadání PIN 2
10
•
Radio terminál / bluetooth terminál – obsahuje pevnou základnu spojenou s telefonní linkou. Tělo terminálu je přenosné, a tak umožňuje akceptaci karty v dosahu spojení mezi základnou a terminálem. Vhodné pro využití v restauracích, kavárnách, čajovnách atd. Obchodní místa musí být vybaveny pevnou telefonní linkou.
•
IP terminál – je obdobný jako stacionární, přenos dat je však řešen pomocí IP protokolu. Obchodník musí mít připojení k internetu. Je vhodný pro obchodní místa s internetovým modemem.
•
GPRS platební terminál – jedná se o typ přenosného platebního terminálu, který autorizuje pomocí GPRS mobilního operátora. Řídí se speciální smlouvou. Je vhodný pro obchodníky, kteří se pohybují v terénu, jako např. rozvážkové služby, vystavovatele na různých výstavách, provozovatele taxi služby, ale i Policii české republiky, atd.
Obrázek 2: Ukázka elektronických platebních terminálů
1. stacionární POS terminál
2. Radio POS
3. GPRS
Zdroj: http://www.globit.cz/platebni-terminaly/31-mate-zajem-prijimat-platebni-karty/ ,online 24. 11. 2008.
1.3 ATM Jako první s myšlenkou zkonstruovat bankomat neboli ATM (Automated Teller Machine, bankomat) přišel Skot pan John Shepard Baron v roce 1965. Tento nápad úzce souvisel s faktem, že bankovní domy měly omezenou otevírací dobu. Klienti tak byli omezováni ve vybírání hotovosti. Do ostrého provozu se dostal až o několik let později. Konstruktéři, kteří se podíleli na tajných kódech a šifrování, byli specialisté britské tajné služby. První prototyp bankomatu byl zprovozněn v roce 1967 v Curychu. Nebyl však příliš dokonalý a jeho provoz doprovázela spousta technických problémů. Prvním sériově vyráběným bankomatem byl o rok později model americké společnosti Diebold.
11
Bankomat se dělí na tři konstrukční části. První částí je trezor, ve kterém jsou umístěny kazety s bankovkami, bezpečnostní a spojový modul. Další částí je operátorská část sloužící k řízení bankomatu, na které je umístěn počítač třídy PC, operátorská klávesnice a tiskárna. Poslední část je provozní a skládá se z podávacího a transportního systému, počítače bankovek, tiskárny stvrzenek, obrazovky, klávesnice a snímače platebních karet. Bankomaty můžeme dělit do několika skupin také podle jejich umístění, režimu provozu a druhu služeb, které poskytují: •
Venkovní bankomaty – je k nim přístup nepřetržitě 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Jsou umístěny skrz zeď, takže servis a dotace bankovek probíhá v chráněném prostoru uvnitř. Jako ochrana proti vandalům může sloužit bezpečnostní štít (pokud je instalovaný), který se zasune až po vložení platní karty do snímače.
•
Vnitřní bankomaty – jsou umisťovány uvnitř v objektech. Většinou je k nim 24 hodinový přístup. Vstupní dveře objektu mohou být otevřeny pomocí klientovy karty, kterou přečte snímač karet u elektronického zámku.
•
V režimu off-line – bankomaty, kde ověřování transakcí probíhalo proti datům (např. u České spořitelny, a.s.) zaznamenaným na magnetickém proužku a v databázi bankomatu. Dnes se bankomaty tohoto typu z bezpečnostních důvodů již téměř nevyskytují.
•
V režimu on-line – tyto bankomaty pracují v reálném čase. Jsou obvykle propojeny prostřednictvím datové sítě s protokolem X. 25 do autorizačního systému banky. Tento systém ověřuje platnost karty elektronicky. Dále ověřuje PIN a krytí transakce finančním limitem (může kontrolovat i zůstatky na účtu klienta).
Počet těchto bankomatů v České republice prudce roste. Na počátku 90. let jich bylo jen několik desítek a dnes jich už je několik tisíc. Hustá síť bankomatů pokrývá celé území a bankomaty jsou umísťovány do menších městeček a obcí. Současně se zvyšuje i počet výběrů. Např. klienti České spořitelny, a.s. (ČS, Česká spořitelna), uskuteční cca 200 tisíc výběrů denně v průměrné částce tři tisíce korun a klienti GE Money Bank, a.s. denně vyberou cca 140 milionů korun. Jednoúčelové – tento typ bankomatů slouží pouze k výběrům hotovosti. Víceúčelové – z těchto bankomatů lze krom výběru hotovosti získat i další služby jako například výpis z účtu, soupis posledních transakcí a zůstatku na účtu, vklad hotovosti, příjem vkladů v hotovosti se zápisem do vkladní knížky, informace o službách banky, výši limitu na spotřebitelský úvěr, atd. V poslední době se také hodně rozšířilo tzv. dobíjení
12
předplatných kuponů do mobilních telefonů. Vklad hotovosti prostřednictvím bankomatu probíhá tak, že klient nejprve vsune do bankomatu svojí platební kartu nebo bankomatovou kartu. Po ověření platnosti klientova přístupu do bankomatu mu bankomat vydá obálku na hotovost. Do ní vloží peníze a na obálku uvede číslo svého účtu. Tu pak vhodí do speciální kazety. Tyto kazety jsou pracovníky banky pak vybírány a zpracovávány v pravidelných intervalech. Existují i bankomaty, které jsou plně automatické, tj. automaticky přepočítají hotovost a připíší ji na účet klienta podle dispozic. Také umí rozpoznat pravost vložených bankovek, tzv. recyklační bankomat. V současné době probíhá testování v ČR a je již jeden bankomat spuštěn. Proti poškození či krádeži jsou bankomaty chráněny pláštěm, trezorem na hotovost, bezpečnostním a komunikačním modulem, ale také svou vahou (700 – 1200 kg). Navíc bývají pevně přišroubované k podlaze. Bohužel se, ale v poslední době často stává, že dochází ke krádežím celých bankomatů, a to buď vytržením pomocí auta či „vyhozením do vzduchu“. Z tohoto důvodu začaly banky do bankomatů vkládat bezpečnostní patrony, které se po opuštění vymezeného prostoru aktivují a barvou bankovky znehodnotí.
1.4 E-commerce Dnes již téměř každá druhá rodina vlastní počítač a nakupování prostřednictvím internetu se stalo její nedílnou součástí. Nejenom, že je to pohodlnější, časově úspornější, ale také především mnohem levnější. Největším problémem bylo pak placení. Většinou se realizovalo při osobním převzetí zboží či převzetí na dobírku nebo platbou předem na účet prodávajícího. Tyto způsoby placení však neodpovídaly pohodlí a rychlosti internetového nakupování, a proto bylo třeba vymyslet nástroj, který by byl bezpečný jak pro obchodníka tak pro nakupujícího. E - commerce – jedná se o způsob přijímání platebních karet prostřednictvím internetu. Patří mezi nejmladší způsoby placení kartou. S vývojem internetu a na něj navazujícími technologiemi a zároveň s rozšířením, tzv. e-shopů si klienti vyžádali nový způsob placení, a to placení kartou. Již několik let se tento způsob využívá k rezervaci např. hotelů, letenek nebo k nákupu různého zboží. Placení za rezervace, zboží či služby je prováděno až následně přímo na místě. Pro klienty, obchodníky, ale i banky to přináší spoustu výhod. Pro klienty je to pohodlí, neomezená „otevírací doba“, nižší ceny než jsou v kamenných obchodech, možnost srovnání s konkurenčními výrobky či službami, ale především úspora času. Pro obchodníky to pak znamená rychlé proniknutí k novým zákazníkům, nižší prodejní 13
náklady (např. neplatí fixní náklady za pronájem kamenných obchodů, ušetří mzdové náklady za prodavače), ale i snadné představení nového výrobku či služby. A pro banku to znamená nový příjem, růst obratu a přírůstek klientely. Dnes většina nákupů přes internet probíhá z 95% za pomoci platebních karet VISA, MasterCard, American Express a Diners Club. Zbytek tvoří platby bankovním převodem či platbou na dobírku. Aby tento způsob placení byl pro zákazníka i prodejce bezpečný, bylo třeba zvýšit bezpečnost před zneužitím z důvodu fyzické nepřítomnosti zákazníka (majitele karty) i obchodníka v obchodu. Bylo třeba splnit několik podmínek: •
utajení přenášených informací (ochrana před nepovolanými osobami),
•
zajištění integrity dat (ochrana před změnou informací),
•
ověření identity zúčastněných stran (ochrana před podvodníky),
•
zaručení interoperability (zajištění celosvětové funkčnosti).
Aby byla zajištěna celosvětová funkčnost, bylo nutné vytvořit systém, kde jsou místo čísel platebních karet používány digitální certifikáty. Ty obsahují potřebné údaje pro ověření zúčastněných stran a pro autorizaci transakce. Držitel karty stejně jako obchodník se prokáže certifikátem, který získá od banky. Musí také existovat důvěryhodný subjekt, který potvrdí identitu obou bank (jak vydavatele karty, tak banky, se kterou má uzavřenou smlouvu obchodník). V tomto případě to jsou karetní asociace VISA a MasterCard. Nejvhodnější technologií je 3D SET. Klíčovou roli zde mají čipové karty, které jako jediné mají dostatečnou kapacitu paměti. Základem zajištění elektronických plateb (e-commerce a m-commerce) je u obou bankovních platebních systémů tzv. model 3D (viz obrázek 3). Principem modelu 3D je ponechání odpovědnosti za ověření identity klienta i obchodníka na bankách, které jim přístup do systému zajistily. Platební systémy (MasterCard a VISA) zodpovídají za dodržení standardů a za provedení autorizací, clearingu a zúčtování transakcí. Dlouhodobým cílem je použití stejné verifikace a autentifikace platby pro všechny distribuční kanály (3S SET).
14
Obrázek 3: Model 3Domain
Doména vydavatele karty
Doména platebního systému
Server Wallet
Záruka interoperatibility
Metoda ověření držitele je kompetencí a odpovědností vydavatele karty Držitel karty
Protokol, který spojuje doménu vydavatele karty a obchodníka UCAF nebo 3D SET
Doména banky obchodníka Server POS Metoda ověření obchodníka je kompetencí a odpovědností banky obchodníka Obchodník
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 248 s. ISBN 80-7169-759-1, vlastní úprava.
E-commerce – toto je velmi využívaný prostředek mezi obchodníky, a to v několika oblastech. Je to například vztah mezi odběrateli a dodavateli, tzv. business-to-business označovaný jako B2B, který slouží pro provádění nejrůznějších transakcí mezi firmami i uvnitř nich, ale i mezi organizacemi a státní správou. Využití platebních karet je pak ve vztahu business-to-customer označováno jako B2C a umožňuje nákup zboží a služeb prostřednictvím internetu. Ve vztahu customer-to-customer je používáno označení C2C. Pro vztah B2C bylo vyvinuto několik metod, které zajišťovaly bezpečné placení po internetu. Nejprve v USA v 90. letech společnost Netscape Communications vyvinula protokol SSL neboli Secure Sockets Layer, který sloužil pro bezpečné šifrování a přenos dat, ale už nezabezpečil identifikaci zákazníka ani obchodníka. Bylo zde tedy reálné riziko zneužití platební karty, a to tak, že podvodník nahlásil číslo zcizené karty obchodníkovi, apod. Proto byl ve druhé polovině 90. let evropskými bankami vyvinut bezpečnější protokol – SET neboli Secure Electronic Transaction. Tento protokol byl však finančně náročný a příliš složitý, a tak se příliš nerozšířil. Aby bylo možné rozeznat druh transakce (pomocí internetu, mobilního telefonu, poštovních nebo telefonických objednávek) zavedly mezinárodní platební systémy speciální identifikátory. Pomocí nich mohl pak vydavatel karty při autorizaci rozeznat tyto transakce a autorizovat je či je případně odmítnout, a to i v případech, kdy si obchodník předem nedohodl s bankou možnost používání platební karty k těmto transakcím. Bankovní asociace stanovily podmínky pro obchodníky využívající e-commerce. Jednou z nich je povinný obsah internetových stránek virtuálních 15
obchodů – název, adresa a domicil virtuálního obchodu, úplný popis zboží nebo služeb, podmínky pro vrácení nebo reklamaci zboží a služeb, spojení na zákaznické centrum obchodu, podmínky pro zaslání zboží a měna, ve které bude prodej vyúčtován. Metody pro bezpečné placení v e-commerce jsou: •
SET – neboli Secure Electronic Transaction byl vyvinut 1995 asociacemi Europay, MasterCard a VISA. Jedná se o protokol zabezpečující komunikaci mezi zákazníkem, prodávajícím a bankou. První testy SET proběhly v únoru 1996 v Dánsku a o dva roky později také v České republice – MÚZO (Mechanizační ústředna zahraničního obchodu). Ale protože byl SET dost komplikovaný a nákladný, tak se příliš nerozšířil. Banky vyvinuly místo toho 3D SET a 3D Secure.
•
3D SET – odlišuje se od SET tím, že software a digitální certifikáty nejsou umístěny přímo v počítači obchodníka nebo klienta, ale na serveru banky. Klient obdrží nebo si z internetu stáhne program, který umožňuje při každé transakci spojení se serverem vydavatele karty a vyžádá si transakční certifikát. Musí však být registrovaným a verifikovaným uživatelem.
•
3D Secure – tento model ověřuje identitu prodávajícího a kupujícího. Vydavatel karty určuje metodu ověření svého klienta, zúčtovací banka garantuje ověření totožnosti svého obchodníka.
•
Pseudočísla – jedná se o trvale či jednorázově vygenerované číslo platební karty prostřednictvím banky. Banka pak klientovi aktivuje aplikaci pro placení po internetu ve svém systému. Při placení se klient identifikuje stanoveným způsobem, bez udání čísla karty.
•
Virtuální karty – jedná se o karty fyzicky neexistující. Pro placení po internetu je klientovi přiděleno speciální číslo platební karty (je předáno buď vytištěné na papíru, nebo vyraženo v plastu).
Hlavní výhodou protokolu SET je použití digitálních certifikátů, které spojují držitele platební karty s vydavatelem a obchodníka se zúčtovací bankou a jejich prostřednictvím také s mezinárodními platebními systémy (např. VISA).
16
Obrázek 4: Průběh transakce 3d Secure n Shopper
a
a PayMUZO
Merchant f
b
c i
3-D Secure
h d
Issuer Control
Directory Server e
k
MPI
g j
m Acquirer
l Issuer
Zdroj: IMMER, Miroslav; RUŽAROVSKÝ Vladimír. Platební karty. Praha, 2008. 37 s. Prezentace pro bankovní akademii.
Popis průběhu transakce 3d Secure: a) Držitel karty nakupuje v e-shopu a požaduje platbu platební kartou. Obchodník předá požadavek na provedení platby do Pay MUZO. b) Držiteli karty je zobrazena Webpage Gateway pro vyplnění citlivých informací. Držitel karty vyplní údaje a potvrdí provedení platby. c) Pay MUZO předá požadavek pro provedení autentizace držitele karty do MPI (Merchant Plug-In). d) MPI zašle požadavek do Directory Serveru patřičné finanční asociace (VISA, MasterCard) s dotazem zda je požadována autentizace držitele karty. Obdrží výsledek požadavku, který v případě žádosti na autentizaci držitele karty obsahuje informace o konkrétním Access Control Serveru vydavatele karty. e) MPI zašle požadavek autentizace držitele karty do Access Control Serveru vydavatele použité platební karty. f) Access Control Server vydavatele použité karty požaduje autentizaci (ověření platnosti) držitele karty. Držitel karty vyplní požadované citlivé informace a potvrdí provedení platby. g) Access Control Server zašle výsledek autentizace držitele karty zpět do MPI. h) MPI předá výsledek autentizace držitele karty zpět do Pay MUZO. 17
i) V případě úspěšné autentizace držitele karty vytvoří Pay MUZO požadavek na autorizaci objednávky a předá ho do Autorizačního Centra zúčtující banky. V případě neúspěšné autentizace pokus o platbu končí. j) Autorizace objednávky je z účtující banky předána mezibankovními sítěmi vydavateli karty. k) Vydavatel karty ověří platnost požadované autorizace s údaji v Access Control Serveru a pokud je požadavek platný – povolí autorizaci objednávky. l) Vydavatel karty předá výsledek autorizace účtující bance. m) Zúčtující banka předá výsledek autorizace objednávky zpět do Pay MUZO. n) Pay MUZO předá výsledek autorizace objednávky obchodníkovi, který ho zobrazí držiteli karty.
1.5 Cash Advance Další možností jak vybírat hotovost krom z bankomatu je tzv. Cash Advance. Jedná se o výběr na pobočkách bank nebo na pultech směnáren, a to po předložení platební karty a identifikačního průkazu (cestovní pas či občanský průkaz). V případě imprinteru obchodník po identifikaci předkladatele platební karty telefonicky žádá autorizační centrum o autorizaci platby. Prodejní doklad poté musí obsahovat datum vystavení dokladu, částku a měnu transakce, autorizační kód transakce, zřetelný otisk platební karty a štítku obchodníka, číslo identifikačního průkazu, kontrolní čtyřčíslí (tzv. BIN 3 ), podpis držitele karty, který musí být shodný s podpisem uvedeným na zadní straně karty, a dále název státu (jeho zkratka), ve kterém byla platební karta vydaná. Pokud je směnárna vybavena elektronickým terminálem (POS) je na stvrzence vytištěno datum vystavení dokladu, částka a měna transakce, číslo karty, identifikace obchodníka a autorizační kód. Na stvrzenku je pak nutné dodatečně dopsat číslo identifikačního průkazu, kontrolní čtyřčíslí (BIN) a název státu (jeho zkratka), ve kterém byla karta vydána. Na závěr zákazník stvrzenku podepíše a tento podpis se musí shodovat s podpisem na podpisovém proužku na zadní straně karty.
3
BIN – je první čtyřčíslí z čísla platební karty. Jedná se o kontrolní hodnotu, která je definována karetní asociací. Toto čtyřčíslí nalezneme napsané také pod číslem platební karty – je tedy uvedeno dvakrát a musí se shodovat. Je to základní bezpečností vizuální prvek pro kontrolu pravosti karty (plastu).
18
1.6 CashBack Jedná se o další formu výběru hotovosti, ale ne na přepážkách bank či směnáren, ani ne z bankomatů, ale na pokladnách v obchodech. S touto novinkou v ČR přišla na trh v roce 2006 jako první ČSOB. Začala ji nabízet od listopadu roku 2006, a to pouze držitelům svých platebních karet. Tuto službu klienti ČSOB mohou využít v prodejnách Albert a Hypernova. Podmínkou pro výběr hotovosti na pokladnách je minimální částka nákupu ve výši 300,- Kč. Pokud tedy jejich nákup překročí tento limit, mohou požádat pokladní před zaplacením kartou o výplatu hotovosti. Maximální částka, o kterou může zákazník požádat je 1.500,- Kč. K výběru lze použít kartu embosovanou i elektronickou od společnosti VISA i MasterCard, kreditní i debetní. Tuto službu poskytuje ČSOB zdarma. Za rok fungování této služby klienti CashBackem vybrali 100 milionů korun. V polovině loňského roku se k ČSOB připojila i Česká spořitelna. Ta, ale na rozdíl od ČSOB, zpřístupnila službu také držitelům platebních karet ostatních bank. Ovšem ne zadarmo (za výběr si účtuje 4,- Kč) a pouze u menších obchodníků. Později tuto službu začala nabízet i Komerční banka, a.s. (KB, Komerční banka). Ta se jako první dohodla s velkým obchodním řetězcem hypermarketů – Globusem. Podmínky pro službu CashBack – limity pro výběry hotovosti, jsou stejné, jen za službu si účtuje 5,- Kč při výběru debetní kartou a 30,- Kč při výběru kreditní kartou.
1.7 MO/TO transakce MO/TO transakce nebo také Mail Order / Telephone Order transactions. Jak název napovídá, jedná se o objednávky zboží nebo služeb formou písemnou (MO) nebo telefonickou (TO). Tato služba je podobná e-commerce v tom, že za objednané zboží či služby lze platit kartou na dálku. Nemusí ale nutně jít jen o internetové obchody. Pokud si zákazník chce objednat zboží či službu, zašle na obchodní místo faxem nebo poštou písemnou žádost (nebo objednávku zadá telefonicky) s údaji o objednaném zboží či službě a základní údaje o kartě, kterou hodlá platit. Obchodníkovi v žádném případě zákazník nesmí sdělit svůj PIN. Obchodník má právo požadovat číslo platební karty, datum její platnosti, případně kontrolní kód (kód CVV2 v případě karet VISA, CVC2 u karet MasterCard). Jedná se o vytištěné trojčíslí na podpisovém proužku na zadní straně karty. V některých případech jsou před ním vytištěny poslední 4 číslice z čísla karty. Obchodník pak po té provede autorizaci úhrady a vystaví účtenku označenou Mail Order / Telephone Order, kde místo podpisu klienta je uvedena zkratka MO či TO. Účtenku pak zákazníkovi
19
zašle společně s objednaným zbožím nebo s potvrzením objednávané služby. Při zneužití platební karty je u 3D Secure dokazování sporné transakce na klientovi (držiteli karty), kdežto u MO/TO transakcí je dokazování na obchodníkovi. Banka může při zprostředkování této služby na obchodníkovi požadovat složení určité hotovosti jako záruku, která by byla použita v případě, kdy by obchodník zneužil kartu nebo by spornou transakci nemohl dokázat. Někteří internetoví obchodníci, kteří poskytují tuto službu, mohou po svých zákaznících požadovat zasláním e-mailem či vyplněním formuláře na svých internetových stránkách velmi citlivé informace. V tomto případě je nutné brát na zřetel, že tyto údaje nejsou nijak zabezpečeny před případným zneužitím.
2 Rozdělení platebních karet Platební karty můžeme dělit z mnoha různých hledisek do několika skupin. Například: •
podle územní platnosti – tuzemské, zahraniční či V Pay;
•
podle možnosti použití – karty elektronické, embosované, neembosované;
•
podle typu technologického provedení – s magnetickým proužkem, s kontaktním či bezkontaktním čipem, karty kombinované neboli hybridní;
•
podle způsobu zúčtování – debetní, kreditní, charge karty nebo předplacené karty;
•
podle vydávajících karetních asociací 4 – EuroCard/MasterCard, Maestro, VISA, American Express, Diners Club International, Japan Credit Bureau a UnionPay.
2.1 Typy karet podle územní platnosti Platební karty podle územní platnosti dělíme na tuzemské a zahraniční. Rozlišení zda se jedná o platební kartu tuzemskou či zahraniční je velmi jednoduché, pouhým okem rozpoznatelné. Na přední straně plastu karty tuzemské najdeme označení „Valid only in the Czech republic“ či „Platí pouze v České republice“. Takto označenou kartou lze pochopitelně platit či vybírat finanční hotovost pouze na území České republiky. Protože se za posledních cca 15 let začalo mnohem více cestovat do zahraničí a lidé si postupně začali zvykat na placení kartou v zahraničí, tento druh tuzemské platební karty se v současné době příliš nevydává a není ani v hlavních nabídkách bank. Zvláštním typem zahraničních karet jsou karty V Pay. Jedná se o nový typ evropských debetních karet, které reagují na legislativu Evropské Unie. Karty jsou výhradně na použití čipu a PIN. Povinně splňují standardy EMV, jsou bez podpisu a také bez podpisového 4
Karetní asociace – v současné době se některé karetní asociace transformovaly na společnosti.
20
panelu, neobsahují magnetický proužek a mají 16 – 19-ti místné číslo karty. Termín spuštění byl v roce 2006 a přání karetní asociace Visa je, že v roce 2010 bude každá 4. karta s logem V Pay. Banky v celé Evropě budou brzy vydávat V Pay karty a přidají nové V Pay logo na své domácí debetní karty. V následujících letech držitelé karet napříč Evropou budou nosit debetní karty se znakem V Pay loga. V jejich zemích, budou tyto nové debetní karty přijímány ve všech stejných místech, jako jsou dnes. Hlavním rozdílem je, že budou stále více přijímány u obchodníků po celé Evropě. V Pay byla vytvořena Visou Europe. Tento druh platební karty se v ČR zatím nevydává. Nejbližší možný termín bude po zavedení měny euro. Obrázek 5: Logo evropské karty V Pay
Zdroj: http://www.visaeurope.com/merchant/chipcardsandnewsolutions/vpay.jsp, online 30. 11. 2008.
2.2 Typy karet podle technologického provedení S dobou, po kterou jsou platební karty na světě, dochází i k vývoji technologií. V současné době
rozlišujeme
platební
karty
s magnetickým
proužkem,
s kontaktním
nebo
bezkontaktním čipem. Dokonce existují karty obsahující jak magnetický proužek, tak i čip, tzv. karty hybridní. Jejich důvodem je použitelnost i v místě, kde nemají čipovou technologii.
2.2.1 Platební karty s magnetickým proužkem Magnetický proužek můžeme najít na zadní straně platební karty. Jedná se o médium sloužící k záznamu identifikačních údajů pro elektronické transakce. Magnetický proužek funguje na principu magnetického záznamu, který se používá u magnetofonových kazet či počítačových disket. Každý proužek obsahuje velké množství magnetických částic kovového základu, které jsou schopné uchovávat údaje. Informace se zde kódují speciálním kódovacím zařízením do dvou až tří stop. Je zde zaznamenáno číslo karty, její platnost, informace zda je to karta tuzemská či mezinárodní, jestli je jí možné používat v platebních terminálech a v bankomatech. Dále jsou zde zaneseny bezpečnostní kódy
21
CVV nebo CVC a další. Na třístopý magnetický proužek je možné zaznamenat až 1228 bitů dat. Každá stopa má nastavené specifické parametry kódování, které jsou dané normou ISO jak pro bankovnictví, tak pro všechny sektory. Norma ISO však dává dostatek prostoru pro to, aby například bankovní platební systémy využívaly některá definovaná pole podle svých potřeb. •
První stopa je „read only“, tzn. je určena pouze pro čtení. Poprvé byla definována v roce 1969 Mezinárodní asociací leteckých dopravců IATA (International Air Transportation Associaton) a jejím úkolem bylo usnadnit odbavení cestujících. Americké banky pak tuto normu přijaly v roce 1970. Tato stopa může obsahovat až 79 znaků – číslo karty (až 18 číslic) a jméno klienta (až 26 alfanumerických znaků. Symboly se při snímaní nezobrazují.
•
Druhá stopa je „read only“, tzn. je určena také pouze pro čtení. Tuto stopu vyvinula American Bankers Association (ABA) pro on-line finanční transakce. Je možné zde umístit až 40 numerických znaků včetně čísla karty (až 19 číslic). V bankovnictví se tato stopa používá nejvíce.
•
Třetí stopa je „read/write“, tudíž je určena pro čtení i zápis. Tato stopa byla vyvinuta bankami pro finanční transakce. Třetí stopa se používá u off-line bankomatů. Finanční limit klienta se snižuje o vybírané částky a po uplynutí stanoveného času se opět navyšuje na původní výši. Na této stopě je zaznamenán parametr, podle kterého je možné ověřit správnost PIN kódu (PIN na magnetickém proužku není v otevřené zóně. Je v tzv. „offsetu“ což je šifrovaný PIN). Je možné zde umístit až 107 alfanumerických znaků. Používá se pro znaky: PIN, kód země, měnová jednotka, finanční limit, atd.
Obrázek 6: Ukázka čtení z magnetického proužku
Zdroj: http://www.soom.cz/index.php?name=articles/show&aid=427, online 27. 11. 2008.
22
Magnetické proužky lze nakódovat podle potřeb zákazníka (např. banky). Pro správné nakódování stačí pouze předat databázi údajů, kterou chce zákazník nahrát na magnetický proužek. Lze sem zakódovat libovolné informace, například jméno a příjmení držitele karty, identifikační číslo, bonus, apod. Magnetických proužků pro kódování existují tři typy: •
LoCo (Low Coercivity), tzn. s nízkou hustotou záznamu;
•
MeCo (Medium Coercivity) – tzn. s extra vysokou hustotou záznamu. Jedná se o raritu, moc se nepoužívá, ale existuje.
•
HiCo (High Coercivity), tzn. s vysokou hustotou záznamu;
Obrázek 7: Magnetický proužek
(15.82 mm) (5.54 mm) max. MAGNETICKÝ PROUŽEK – – MAGNETIC STRIPE
Zdroj: http://www.pvccard.cz/technologie_vyroby_karet.html, online 26. 11. 2008, vlastní úprava.
Dále ještě existují proužky barevné, s potiskem nebo tzv. „holografické magnetické proužky“ – ty používá např. Diners club u svých karet. Jde o další zabezpečení karty, nemá to však nic společného s funkcí magnetického proužku. Údaje z karty lze přečíst čtecím zařízením. Leckdo by se mohl domnívat, že zařízení potřebná k přečtení magnetické karty a zápisu dat na ni, jsou nákladná a nedostupná. Opak je pravdou. Veškeré potřebné čtecí zařízení jsou volně v prodeji za poměrně nízké ceny.
2.2.2 Platební karty s kontaktním a bezkontaktním čipem Průkopníkem v zavádění čipových karet byla Francie, kde jsou karty úspěšně používány od 90. Let. V České republice se první EMV čipová karta objevila až v prosinci 2002 u Komerční banky. V dubnu 2003 ji následovala ČSOB. V budoucnu by měly být všechny karty vybaveny čipem, a to z důvodu většího zabezpečení před zneužitím. Poté se změní odpovědnost za zneužití karty mezi vydavatelskou a zúčtovací bankou.
23
Údaje na kartě o jejím majiteli jsou uloženy na mikročipu pro elektronické transakce. Rozlišujeme karty s čipem kontaktním a bezkontaktním. U karet s kontaktním čipem je čip umístěn na přední straně karty a při každé provedené transakci je nutné kartu fyzicky zasunout do čtečky. Kdežto u karet s bezkontaktním čipem je čip zalisován uvnitř plastu a při čtení údajů stačí kartu pouze přiblížit ke čtečce. Čipovou kartu jako takovou známe již léta. S prvními čipovými kartami, se kterými jsme se mohli potkat, byly karty do telefonních automatů. Tyto čipové karty v sobě obsahovaly čip, který měl v sobě pouze paměť. To znamená, že informace z něj šly pouze číst nebo je měnit. V případě platebních karet by se takto jednoduchá karta svojí bezpečností příliš nelišila od karty magnetické. V dnešní době jsou používány procesorové karta, nazývané také tzv. smart karty, („chytré“). Čip na kartě není pouze pamětí, ale jedná se v podstatě o plně funkční miniaturní počítač, který má procesor, operační paměť, paměť ve které jsou uloženy aplikace a rozhraní, kterým komunikuje se svým okolím, tj. se čtečkou a se zařízením, které je k ní připojeno. Čip umožňuje klasické funkce jako magnetický proužek. Jsou v něm tedy informace o čísle karty, datu platnosti karty a jménu držitele karty a další servisní a bezpečnostní kódy. Na rozdíl od magnetického proužku je v čipu uveden PIN v otevřené formě a je umístěn v šifrované části. Karta obvykle vyžaduje zadání PIN při jakékoliv transakci provedené za použití čipu. PIN může být ověřen mezi terminálem (bankomatem) a kartou. V případě, že transakce bude provedena v off-line režimu, toto řešení umožní úsporu finančních prostředků obchodníka za autorizaci transakce, při dodržení vysoké bezpečnosti dané použitím PINu. Klasickou magnetickou kartu stačí podvodníkům protáhnout čtečkou a pak si vytvořit její kopii. Čip ovšem umožňuje veškerá data šifrovat. Pokud přijímající terminál nemá příslušný klíč, k datům se nikdo nepovolaný nedostane. (pomineme-li zneužití karty u obchodníků). Prolomení takto komplikované ochrany je složité a nákladné, a tak se padělání či kopírování karet nevyplatí. Čipové platební karty jsou také nazývány zkratkou EMV, která je složená z počátečních písmen názvů asociací Europay, MasterCard a Visa. Asociace s příchodem čipu definovaly standardy komunikace karty s vnějším prostředím. Pro tyto standardy se vžilo označení EMV (Eurocard, MasterCard a Visa). Konečným cílem sjednocování karet podle EMV standardu je, aby bylo možné používání karet v rámci celého světa. Je to však poměrně nákladná záležitost.
24
A jak si poradila s přechodem na čipovou technologii mezinárodního standardu EMV Česká republika (ČR)? Ze statistik Sdružení pro bankovní karty (SBK) a tabulky vyplývá, že přechod byl uskutečněn následovně: Tabulka 1: Přechod na čipovou technologii v České republice v letech 2005 – 2008 ROK 2005
2006
2007
2008
Karty debetní
Karty kreditní
POS
ATM
(v %)
(v %)
(v %)
(v %)
III.
27,34
8,99
35,90
17,22
IV.
32,37
10,85
35,78
24,62
I.
34,26
12,66
42,68
21,07
II.
35,57
13,95
51,73
63,30
III.
37,58
43,72
84,16
63,22
IV.
44,19
48,33
84,34
80,97
I.
48,97
51,28
85,11
80,67
II.
56,31
61,29
85,17
77,92
III.
61,63
59,87
86,30
96,56
IV.
68,79
61,22
83,49
97,76
I.
72,30
65,60
93,90
97,76
II.
76,86
68,43
97,46
97,76
kvartál
Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/konverze.pdf, online 26. 11. 2008.
Graf 1: Přechod na čipovou technologii v České republice v letech 2005 – 2008
Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/konverze.pdf, online 26. 11. 2008.
Z tabulky a z grafu je vidět, že nejrychleji postupuje konverze z bankomatů, kde je již téměř dokončena. Podobně tomu tak je i u platebních terminálů. Pomalejší průběh u karet je dán ekonomickým přístupem bank. Banky karty postupně vyměňují po uplynutí jejich platnosti za nové s čipem. Vzhledem k tomu, že některé karty mají až tříletou expirační
25
lhůtu, počítá se, že karty budou vyměněny úplně v průběhu příštích dvou let. Termín pro úplnou výměnu je do konce roku 2010 – podle plánu realizace SEPA 5 .
2.2.3 Hybridní platební karty Hybridní karta je karta, která má na sobě jak magnetický proužek, tak i čip. Je nutné zmínit, že všechny čipové karty vyrobené podle standardu EMV jsou vydávány jako karty hybridní. To znamená, že všechny nově vyrobené platební karty v České republice obsahují jak čip, tak i magnetický proužek. Výjimku tvoří čipové karty neodpovídající standardu EMV, tedy neoznačené logem VISA nebo MasterCard. Obě technologie se na platební karty dávají především z důvodu, že migrace na čipovou technologii probíhá postupně a mohlo by se stát, že by majitel platební karty pouze s čipem nemohl zaplatit u obchodníka, u nějž ještě migrace neproběhla. Další výhodou hybridní karty, že když je čip poškozený, je možné využít magnetického proužku. To ovšem není možné podle dohody v České republice ani v zahraničí, proto, aby nedocházelo k úmyslnému poškození čipu a následnému zneužití karty. Výše uvedená možnost se může vyskytnout v některých státech, kde v případě poškozeného čipu lze vydat peníze náhradním způsobem, a to na základě magnetického proužku.
2.3 Typy karet podle možnosti použití Níže uvádím základní přehled možností použití karet podle typů akceptačních míst a tabulku s nejčastěji vydávanými kartami na českém trhu. Jsou to Visa Electron, Maestro, Visa a MasterCard, MasterCard – unembossed, MasterCard Electronic. Tabulka 2: Rozdělení karet podle použití – obvyklé nastavení platné v ČR ATM
POS
IMPRINTER
INTERNET
Visa Electron
ANO
ANO
NE
ANO
Maestro
ANO
ANO
NE
NE
Visa, MasterCard (emboss)
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
ANO
NE
A/N
ANO
ANO
NE
A/N
MasterCard Unembossed MasterCard, Electronic
Zdroj: IMMER, Miroslav; RUŽAROVSKÝ Vladimír. Platební karty. Praha, 2008. 37 s. Prezentace pro bankovní akademii, vlastní úprava.
5
Single Euro Payment Area (jednotný europlatební prostor, zkráceně SEPA) – nedílnou součástí budování jednotného trhu EU je vytvoření i jednotné oblasti pro platby v měně EUR.
26
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že majiteli platební karty by nemělo být jedno, jakou platební kartu mu banka vydá. Měl by si, ještě než si o kartu zažádá, položit otázku, k čemu všemu ji bude chtít využívat.
2.3.1 Elektronické platební karty Elektronickými platebními kartami Maestro lze například pouze vybírat z bankomatů a platit u obchodníků, kteří jsou vybaveni elektronickými platebními terminály. Pokud obchodník využívá pouze mechanické snímače (imprinter), tak kartu nemůže akceptovat, protože elektronická platební karta nemá na přední straně reliéfní (vystouplé) písmo. Stejně tak tomu je i u elektronické platební karty Visa Electron. Touto kartou, ale lze navíc platit za zboží či služby prostřednictvím internetu. Při založení konta klienti většinou již automaticky dostávají karty elektronické, které jsou dnes nejrozšířenějším typem u nás. Nabízejí totiž klientům také některé výhody jako je především jejich nízká pořizovací cena, malé poplatky za blokace ztracené či odcizené karty. Z pohledu banky je cena karty stejná, rozdíl je především ve vyšší bezpečnosti. U těchto karet jsou možné pouze transakce ověřitelné on-line v kartovém centru banky, tzn., že je zákazníci mohou použít pro výběr hotovosti z bankomatů a pro platby u obchodníků, kteří mají pouze elektronický platební terminál.
2.3.2 Embosované platební karty Embosovanými platebními kartami – Visa a MasterCard lze oproti tomu vybírat z bankomatů, neomezeně platit u obchodníků a také je používat při placení přes internet. Tyto karty totiž mají veškeré údaje, jako je číslo karty, jméno klienta, platnost a další, plasticky vyraženy (reliéfní písmo). Dají se tedy použít na více místech než karty elektronické. Tyto výhody však nejsou „zadarmo“. Jsou pro klienta dražší. Ten zaplatí více za vedení karty i blokaci karty. Existuje navíc i určitá možnost zneužití karty i po nahlášení její ztráty či odcizení. Aby nebylo možné s nimi provádět i elektronicky neověřené transakce, musí být zařazeny na takzvaný stoplist, neboli listinu odcizených nebo ztracených karet. Poplatek za uvedení embosované karty na stoplist je o mnoho vyšší než pouhá blokace elektronické karty. Např. u ČSOB je blokace elektronické karty zpoplatněna částkou 200,- Kč a uvedení na stoplist částkou 2000,- Kč (viz sazebník banky).
27
2.4 Typy karet podle způsobu zúčtování Dalším dělením platebních karet může být způsob jejich zúčtování. Karty, které se zúčtují ihned tzv. „pay now“, to jsou karty debetní. Karty zúčtované později, tzv. „pay later“, jsou karty kreditní a charge karty. A dalším typ karet, který se zatím v ČR nevyskytuje, jsou karty předplacené (prepaid card a čipové peněženky), tzv. „pay before“. Čipové peněženky, byly vydávány v Maxkartách Poštovní spořitelny, ale protože neměli příliš velký úspěch, Poštovní spořitelna je stáhla.
2.4.1 Karty debetní Princip debetní karty je ten, že klient čerpá nejprve pouze svoje prostředky z běžného účtu. V případě, že má bankou sjednanou smlouvu o povoleném přečerpání účtu 6 , pak když vyčerpá všechny svoje prostředky, pak teprve čerpá prostředky banky. Základní vlastností této karty je, že neumožňuje zúčtování do mínusu. Tzn., že je možné provádět transakce platební kartou pouze do výše kladného zůstatku účtu, ke kterému je platební karta vydaná. Při nabídce debetní platební karty je nutné, aby pracovník banky nejprve zjistil, jakou výši limitu klient pro výběry a placený kartou hodlá využít, případně jaký maximální limit mu je schopna banka nabídnout. Čím větší limit klient požaduje, tím vyšší typ karty musí mít (standardní, stříbrnou, zlatou platební kartu). Limity bývají nastaveny jako denní nebo týdenní. Maximální výši limitu zpravidla stanovují banky podle několika skutečností: např. podle průměrné výše zůstatku na běžném účtu, ke kterému je karta vydaná, nebo podle průměrného zůstatku všech účtů klienta, nebo podle toho jak dobře klienta znají (dlouhodobý klient), atd. Většina bank požaduje alespoň minimální zůstatek, který by měl klient mít na svém účtu. Dokonce některé hodně opatrné banky v minulosti při vydání platební karty požadovaly složení určité sumy na termínovaný účet, kde byly vázány po dobu platnosti platební karty.
2.4.2 Karty kreditní Kreditní karta většinou není pouhým okem od debetní karty rozeznatelná. Hlavním rozdíl je ten, že klient při placení či výběru kartou okamžitě čerpá finanční prostředky banky. Finanční prostředky může klient čerpat až do výše předem sjednaného povoleného limitu. 6
Povolené přečerpání účtu – jedná se o neúčelový, kontokorentní úvěr určený pro financování provozních výdajů. Slouží k překlenutí dočasného rozdílu mezi příjmy a výdaji. Klient nejprve platí ze svého běžného účtu, a pokud všechny finanční prostředky vyčerpá, automaticky čerpá z účtu povoleného přečerpání. Splácení je průběžné, tak jak přicházejí platby na běžný účet, na který je tento účet napojen.
28
Vydání a vedení kreditní karty není podmíněno vedením běžného účtu u příslušné banky, proto tento produkt mohou banky nabízet i klientům, kteří u nich běžný účet nemají. Čerpání úvěrového limitu kreditní kartou je revolvingový (opakující se). A každou uskutečněnou splátkou se úvěrový limit automaticky obnovuje. Většinou banky dávají podmínku, že na základě měsíčního vyúčtování požadují alespoň minimální měsíční splátky (např. 5 – 10 % z celkové dlužné částky). Úvěrové sazby bývají obvykle vyšší než sazby u kontokorentního či spotřebního úvěru (20 – 26% p. a.). Aby banky nalákaly klienty, nastavují na úvěrové účty kreditních karet bezúročné období (Interest Free Period), tzn. po čerpání (zaplacení kreditní kartou) mají nastaveno obvykle v průměru 45 – 55 dní bez úroku. Obvykle se vztahuje k měsíčnímu období, které je definované dnem splatnosti (nikoliv provedené transakce). Pokud dlužnou částku do této doby klient uhradí, má peníze půjčené od banky zdarma. Záleží na však na přesných podmínkách uzavřené s bankou. Tomuto období se také říká „grace perioda“ a vztahuje se buď jen na bezhotovostní placení, anebo bezhotovostní placení i na výběry z bankomatů. Častěji se vztahuje pouze na bezhotovostní placení (při výběrech touto kartou z bankomatů si banky také většinou účtují velmi vysoký poplatek). Pokud tuto dobu přesáhne, zaplatí vypočtený úrok. Na první pohled se zdá, že to pro banky nemůže být moc výhodné takto půjčovat peníze, aniž by si z půjčené částky inkasovaly nějaký úrok. Banky však spoléhají na to, že většina klientů včas ve stanovené lhůtě peníze nesplatí, a to se pak z dlužné částky účtuje již zmíněný velmi vysoký úrok. Podmínky pro získání kreditní karty v ČR jsou: věk minimálně 18 let, české občanství, určitý čistý měsíční příjem. Banky před vydáním kreditní banky požadují tyto doklady: občanský průkaz a druhý doklad totožnosti (cestovní pas nebo rodný list), doklady k ověření trvalého bydliště (např. doklad o zaplacení nájmu nebo SIPO, účet za pevnou telefonní linku, výpis z účtu), dále doklady k ověření příjmu (potvrzení o výši pracovního příjmu) nebo výměr starobního či invalidního důchodu. U podnikatelů pak živnostenský list a daňové přiznání za poslední účetní rok.
29
Tabulka 3: Porovnání výhod a nevýhod kreditních karet Výhody kreditních karet
Nevýhody kreditních karet
Neustálý přístup k finanční rezervě – na plánované i neplánované finanční výdaje.
Dostupnost – banky mají často vysoké bonitní požadavky na vydání kreditní karty (především embosované).
Jednoduché a rychlé použití – kartou lze platit v obchodech.
Nevýhodné výběry hotovosti – bezúročné období se většinou nevztahuje na výběry hotovosti + si banky účtu velmi vysoké poplatky za provedenou transakci.
Bezúročné období – pokud celou půjčenou částku splatíte ve stanoveném časovém intervalu (většinou 45 dní) neplatíte žádné úroky.
Vysoké úroky z úvěru – pokud částku nesplatíte v bezúročném období má kreditní karta jedny z nejvyšších úroků ze všech úvěrových produktů finančního trhu.
Zdroj:http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/informace/kreditni-karty/vyhody-a-nevyhody/, online 9.3.2009.
2.4.3 Charge karty Charge karty na českém bankovním trhu nejsou zatím příliš rozšířené. Pokud tento typ karty v nabídce banka má, tak každou žádost o vydání charge karty pečlivě schvaluje. Tato karta je nabízena především právnickým osobám a fyzickým osobám podnikatelům. Když majitel této karty potřebuje cokoliv zaplatit a na běžném účtu nemá dostatečný zůstatek, jednoduše zaplatí charge kartou. Výše úvěru závisí na bance a odvíjí se od stanovené bonity klienta (tzn. bankou určené „kvality“ klienta schopnost úvěr splácet). Splátka je jediná - ve 100% výši. Za celou dobu půjčky se obvykle neplatí žádné úroky (v historii ČSOB byla nastavena splatnost 3 měsíce, po té se platil sjednaný úrok). Jedná se tedy o půjčku, kterou banka poskytuje zdarma! A jak to, že se bankám vyplatí vůbec karty vydávat? Za charge karty se platí dost vysoké poplatky. Například základní prestižní karta Diners Club, kterou u nás vydává jen několik bank, stojí svého majitele 5.000,- Kč ročně. Ale na druhou stranu je vydání této karty nejprestižnější záležitostí karty na světě. A je automaticky spojená s celou řadou služeb, za které všude jinde klient platí (např. blokace zdarma, apod.).
2.5 Typy karet podle vydávajících karetních asociací K nejznámějším karetním společnostem vydávajícím karty patří americké společnosti Eurocard/MasterCard a VISA. K méně rozšířeným pak americká společnost American Express, Diner´s Club International, japonská společnost Japan Credit Bureau a čínská společnost UnionPay.
30
2.5.1 Eurocard / Mastercard, Maestro Eurocard – tato mezinárodní bankovní asociace byla založena v roce 1964 ve Švédsku bankovní skupinou Wallenberg. Byla založena jako protiváha Charge Card American Express. O rok později z ní vznikla holdingová společnost Eurocard Int. se sídlem v Bruselu. V roce 1968 se stala hlavním evropským členem asociace Interbank Card Association, dnes existující pod názvem MasterCard. Dne 1. září 1968 došlo ke spojení asociace Eurocard Int. S.A. s eurocheque Int. S.A. do nové společnosti Europay Int. S.A. 7 . Ve stejném roce byla společně s MasterCard vytvořena celosvětová společnost Maestro Int.. Jejím úkolem bylo vybudování a provoz elektronické debetní platební karty Maestro. Vznik mezinárodní bankovní společnosti MasterCard (MC) sahá až do poloviny 60. let. V roce 1966 byla ve Spojených státech založena asociace Interbank Card Association. Roku 1969 odkoupila ICA exkluzivní právo používat název Master Charge a v roce 1979 byl název asociace ICA změněn na název MasterCard Int. Jedna polovina přední strany karty byla dána k volnému použití členským institucím a druhou polovinu vyplňoval znak MasterCard doplněný o hologram. MasterCard Int. byla první asociace, která hologram 8 zavedla. Dalším zlepšením služeb bylo přizpůsobení se potřebám těch nejnáročnějších zákazníků, a to v tom, že kromě „standardní embosované karty“ zavedla v roce 1981 „zlatou kartu“ Gold Card, která je určena především pro nejvyšší příjmové skupiny klientů z řad soukromých osob, podnikatelů a organizací. A v roce 1985 zavedla služební „stříbrnou kartu“ Business Card, která je určena především pro podnikatele. V podstatě se od sebe karty liší tím, že „standardní karta“ je nejlevnější a většinou obsahuje jen základní pojištění na cesty nebo k ní lze všechny služby zvlášť dokoupit. Kdežto u „zlaté a stříbrné karty“ jsou zahrnuty již některé služby v ceně karty, která je pochopitelně vyšší. Obrázek 8: Logo karetní asociace MasterCard
Zdroj: http://www.mastercard.com/index.html, online 30. 11. 2008.
7 8
Europay Int. S.A. – v současné době je pouze MasterCard, Europay již není. Hologram – používá se jako bezpečnostní prvek proti zneužití, vyrobení padělku karty.
31
2.5.2 VISA První zmínky o této bankovní společnosti jsou až z roku 1958, kdy jejím předchůdcem byla první úspěšná bankovní Charge a Credit Card Bank Americard. O osm let později nabídla tato banka účast na svém projektu formou licence i dalším americkým bankám. Za tímto účelem založila specializovanou společnost Bank Americard Service Corporation. Později pak byly založeny další společnosti, z nichž jedna byla pro USA a druhá pro zahraničí. V roce 1977 přijaly tyto společnosti název VISA USA a VISA International. Dnes VISA patří k největšímu mezinárodnímu platebnímu kartovému systému, a to jak počtem vydaných karet, tak jejich objemem. Její karty vydává více než 19 000 bank, spořitelen a dalších institucí. Název VISA byl zvolen jako zvýraznění slova “víza“ na cesty po celém světě, a také protože se tento název čte po celém světě stejně. Společnost VISA se stala v roce 1993 prvním platebním systémem, který začal vydávat předplatní bankovní kartu „VISA Travel Money“, pod názvem VISA Olympic Money. Karta byla vydávána v rámci sponzorování zimních olympijských her v Lillehammeru. Umožňovala výběr hotovosti z bankomatů VISA/Plus v měně státu, kde byla použita. O rok později přišla tato společnost s další novinkou – VISA Purchasing Card. Tato karta byla určena pro firemní použití. Klienti měli tak možnost provádět úhrady drobných nákupů a vyhnout se tak zdlouhavým objednávkám až do výše 1 000,- USD. Možná úplně největší novinkou bylo vydávání VISA Phone. Tato karta byla používána v podstatě jako telefonní karta. Principem užití bylo vytočení speciálního telefonního čísla, čísla karty, speciálního čísla PIN a požadovaného telefonního čísla. Telefonní společnost po té ověřila, zda jsou všechna čísla platná a hovor spojila. Obrázek 9: Logo karetní asociace Visa
Zdroj: http://www.visaeurope.com/merchant/visasignageandmarketing/main.jsp online 30. 11. 2008.
2.5.3 American Express Společnost American Express (AmEx) byla založena roku 1850 jako přepravní společnost. Je zaměřena především na cestovní ruch. V roce 1861 se stala známá tím, že zajišťovala v době občanské války Severu proti Jihu mezi vojsky Unie přepravu volebních lístků z bojiště do zázemí. Do světa platebních karet vstoupila v roce 1958, kdy svým klientům
32
nabídla American Express Card. Ještě před tím uvažovala o koupi společnosti Diners Club, která v té době provozovala velmi úspěšně systém platebních karet. O osm let později začala společnost American Express vydávat pro náročnější a movitější klienty „zlatou kartu“ Gold Card a v roce 1984 výběrovou Platinium Card. V roce 1987 se začala společnost z důvodu velké konkurence zaměřovat na vydávání úvěrových karet Optima Card, avšak začátkem 90. let utrpěla velké ztráty pro nesplácení poskytnutých úvěrů. Obrázek 10: Logo karetní asociace American Express
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/American_Express, online 30. 11. 2008.
2.5.4 Diners Club International Společnost Diners Club International (DC) byla založena v únoru 1950 ve Spojených státech jako organizace specializovaná na zprostředkování bezhotovostní úhrady zboží a služeb mezi držiteli jejích Identification Card a smluvními partnery (obchody, hotely, atd.). Ke vzniku této společnosti se váže historka o tom, jak pan Frank McNamara uspořádal obchodní večeři pro své klienty, a když chtěl zaplatit, zjistil, že si vzal jiné sako, a že jeho peněženka zůstala ve druhém saku doma. Protože ho v restauraci dobře znali, nabídli mu, že může zaplatit příště, ale on zavolal domů své manželce, aby mu peníze dovezla. Nepříjemná situace ho vedla k myšlence, proč by měli být lidé omezeni hotovostí. Ptal se sám sebe, zda by nebylo možné nahradit peníze nějakou legitimací. Spojení této náhody a jeho podnikavým duchem vedlo k myšlence založit klub nazvaný Diners Club. Jeho úkolem bylo vydávat pro své klienty úvěrové karty nazvané Charge Card pro bezhotovostní placení ve vybraných restauracích a obchodech. Již od svého vzniku se společnost orientuje pouze na špičkovou klientelu. Obrázek 11: Logo karetní asociace Diners Club International
Zdroj: http://www.dinersclub.cz/ , online 30. 11. 2008.
33
2.5.5 Japan Credit Bureau Tato japonská společnost byla v roce 1961 založena jednou z vedoucích japonských bank Sanwa Bank, která si za vzor vzala platební karty společnosti American Express. Cílem společnosti bylo nabídnout japonským zákazníkům alternativu „cizím“ platebním kartám, které všechny pocházely z USA. Proto se nejprve zaměřila na domácí trh. Až v 80. letech s rostoucím zahraničním cestovním ruchem se začala zaměřovat i na zahraničí. Společnost Japan Credit Bureau (JCB) vydává své karty prostřednictvím více než 3 000 finančních a dalších institucí v Japonsku. V zahraničí spolupracuje s různými renomovanými bankami, např. Bank of America, Midland Bank, Société Générale nebo Živnostenskou bankou. Smlouvy uzavřené s mezinárodními sítěmi hotelů, jako např. Hilton, Sheraton, Marriot nebo Holiday Inn, ale také s leteckými společnostmi, autopůjčovnami a telefonními společnostmi, zajišťují držitelům těchto karet slevy z poskytnutých služeb. Obrázek 12: Logo karetní asociace Japan Credit Bureau
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Japan_Credit_Bureau, online 30. 11. 2008.
2.5.6 UnionPay China UnionPay, známá také jako UnionPay nebo také pod zkratkou „CUP“, je jediná domácí společnost kreditních karet v Čínské lidově-demokratické republice. Byla založena v březnu roku 2002. China UnionPay je asociace pro podniky vyrábějící čínské bankovní karty a její obsluha je schvalována čínskými bankami. CUP také provozuje interní bankovní síť v Číně s vyloučením Hongkongu, Macau a Tchajwanu, která spojuje bankomaty čtrnácti větších bank a mnohem více menších bank v celé „pevninové“ Číně. Provozuje i síť na účtování transakcí z platebních terminálů.
34
Obrázek 13: Logo karetní asociace China UnionPay
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/China_UnionPay, online 30. 11. 2008.
V posledních dvou desetiletích platební karty expandovaly prakticky do celého světa. Pronikly nejen do Spojených států Amerických, Japonska a Západní Evropy, ale nejzávratnější rychlostí a v největší míře rostl počet vydaných karet v postsovětských zemích a především v Číně. Prezident Jiang Zemin v roce 1993 spustil program, který se nazýval Golden Card Project neboli Zlatý karetní projekt. V něm odsouhlasil vydání čtyř milionů platebních karet. Do roku 2006 jich bylo již vydáno 850 milionů. Významný podíl na tom měl vznik společnosti China UnionPay (CUP) a její následné spojení s japonským Japan Credit Bureau (JCB). Čína tento trend podporovala také z důvodu nedávných olympijských her v Pekingu, jejímž sponzorem byla také společnost VISA.
3 Co to je platební karta a jak se rodí? Platební karta je vlastně malý kus plastu o rozměrech 8,5 cm a 5,4 cm. Je to nástroj k bezhotovostní platbě, který nejčastěji vydávají banky pro fyzické a právnické osoby. Platební karty jsou veřejností stále více využívány. Při tom o nich lidé všeobecně vědí jen pár základních informací. Úplně první platební kartu začala v roce 1914 vydávat americká telefonní a telegrafní společnost Western Union Telegraph Company. Karta byla vyrobena z plechu a podobala se vojenským identifikačním štítkům, které používá armáda. Proto tyto karty získaly název „metal money“ nebo „shopers plate“. Tato karta umožňovala svým držitelům, kterým byla vydávávána jako stálým zákazníkům Western Union Telegraph Company, telefonovat a posílat telegramy bez okamžitého zaplacení. Majitel karty pak na konci měsíce obdržel soupis telefonátů a telegramů, které posílal, jejich jednotlivé ceny a celkový součet, který pak jednorázově uhradil šekem nebo příkazem z banky. Společnost se tímto snažila udržet si dobré zákazníky, a tím je i přimět k častějšímu využívání jejích služeb s možností bezhotovostního placení. Z tohoto důvodu se tyto karty začaly nazývat obecně věrnostní – „platební karty“.
35
Obrázek 14: Platební karta Western Union Telegraph Company
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7.
V roce 1950 byla vyrobena první univerzálně použitelná platební karta, a to klubem nazvaným Diners Club. Tento klub vydával svým členům úvěrové karty nazvané Charge Card pro bezhotovostní placení v restauracích. Zavedení bylo spojené se dvěma body: a) obchodník platí provizi b) systém garantuje, že obchodník dostane zaplaceno, pokud splní základní pravidla (kontrola karty, popř. autorizace, atd.). Později s nimi šlo platit i u smluvních hotelů, restaurací a obchodů, které s Diners Clubem uzavřeli smlouvu. Obrázek 15: První kreditní karta Diners Club
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7.
První pravou „bankovní“ platební kartu vydala v roce 1951 The Franklin National Bank v New Yorku. Tato karta byla vydávána zdarma pouze důvěryhodným klientům. Obchodníci pak platili bankám za to, že jejich klienti u nich nakupují, a to určitou částku z každé utracené sumy. Majitelé karet museli za provedené nákupy částku vrátit do 30, 60 nebo 90 dnů. Jelikož bylo vydávání karet pro banku dosti nákladné a nepřinášelo jí očekávaný zisk, brzy jejich vydávání zastavila. Další banka, která začala vydávat platební karty, byla Bank of America v roce 1958. Karty byly jako první na světě vyrobeny z plastu, což umožňovalo placení pomocí mechanických snímačů – imprinterů. Tato banka
36
svůj úspěšný projekt v roce 1966 zpřístupnila i ostatním americkým bankám a jedné anglické bance. Tímto se platební karty dostaly i do Evropy. A jak to bylo u nás? Na český trh se platební karty dostaly až mnohem později. První platební kartu vydala v roce 1988 Živnostenská banka. Jednalo se o dispoziční kartu k tuzexovému účtu. Od poloviny roku 1989 pak začala karty vydávat i Česká státní spořitelna svým klientům ke sporožirovým účtům a sloužily pouze k výběrům z bankomatů. Obrázek 16: První platební karty v Československu
Zdroj: http://www.penize.cz/18777-jak-dosly-platebni-karty-do-ceskych-zemi-aneb-historie-karet-plnazajimavosti , online 1. 12. 2008.
A jaké výhody přináší platební karta svým majitelům? •
Jednoduché a rychlé použití.
•
Prostředky uložené na účtu má majitel karty kdykoliv k dispozici, protože kartou lze platit na různých obchodních místech a vybírat hotovost z bankomatů. Velkou výhodu má i při cestách do zahraničí – slouží mu jako finanční záloha v případě finanční tísně.
•
Vyšší bezpečnost. Pokud má člověk platební kartu, nemusí s sebou nosit vysoké částky v hotovosti. Karta je navíc chráněna PINem a podpisovým vzorem přímo na kartě.
•
Možné použití na celém území České republiky i po celém světě.
•
Přináší úsporu při cestách do zahraničí. Pokud majitel karty platí v zahraničí platební kartou, nemusí chodit na směnárnu banky, čímž ušetří čas i peníze za nemalé směnárenské poplatky.
•
K platebním kartám lze přiobjednat i mnohé doplňkové služby, jako například cestovní či úrazové pojištění.
•
Ke kartám jsou poskytovány i „nouzové„ služby při její ztrátě nebo krádeži. Kartu lze téměř okamžitě zablokovat, takže nehrozí vybrání všech peněz z účtu. Zároveň
37
lze vydat kartu náhradní. Banky ke kartám rovněž nabízejí možnost připojistit kartu proti ztrátě a krádeži. •
Kreditními a charge kartami lze nakupovat nebo vybírat hotovost na úvěr. Tím majitel této karty může překovávat krátkodobý nedostatek finanční hotovosti.
A proč je nevýhodné platit za zboží a služby v hotovosti? •
Při výměně peněz na směnárně klient ztrácí mnohem více díky méně výhodnému valutovému kurzu a směnárenským poplatkům. Ale když zaplatí v zahraničí kartou, tak se mu platba přepočítává devizovým kurzem.
•
Zbylou hotovost se lidé snaží ještě na poslední chvíli utratit nebo pak doma vyměnit za nevýhodných podmínek (opět valutovým – dražším kurzem). Když však mají kartu, nepotřebují velkou hotovost a s sebou si berou jen malou částku na nejnutnější drobné výdaje.
3.1 Proces od návrhu až po hotové karty Prvním krokem, který musí banka udělat, ještě než zadá kartu do výroby je, že se musí rozhodnout, jaký design bude karta mít. Bankovní asociace vydávají interní předpisy, které přesně určují, kde má být umístěné logo, ochranné prvky na kartě (hologram, podpisový proužek, atd.) a jaké barvy mohou být použity ve vazbě na typ karty. Grafik pak podle požadavku banky vytvoří několik variant návrhů designů, které připraví ve formátu potřebném k výrobě. Jedná se o grafické návrhy nakreslené v křivkách, aby byly použitelné jako tiskový podklad pro výrobu samotných plastů. Banka si vybere design, který se jí nejvíce líbí. U výrobce plastů si nechá vyrobit vzorky. Minimálně 50 kusů karet odesílá banka nebo výrobce ke schválení do příslušné karetní asociace (společnosti). Po schválení už nic nebrání samotné výrobě plastů. Banka hodnotí, zda barevné provedení souhlasí jejímu zadání buď podle korporátních barev anebo podle grafického manuálu banky. Díky tomu, že byl grafický návrh v křivkách, výrobce plastu měl k dispozici veškeré potřebné informace o barevnosti
38
návrhu. Zpravidla se používá vyjádření hodnoty barvy ve CMYKu 9 nebo barevnost podle tzv. vzorníku barev PANTONE 10 . Bezpečností oddělení příslušné karetní asociace ověřuje, zda vzorek odpovídá předpisům. Po odsouhlasení bankou i bezpečnostním oddělením karetní asociace jdou karty do tisku a to v několika krocích: •
příprava tisku – specialisté naplánují výrobu karty a připraví pro jednotlivé fáze potřebné podklady;
•
výroba jednotlivých vrstev plastu – přední a zadní strana karty je vytištěna na samostatné fólie, ty jsou později spojeny;
•
umístění hologramu – u karet MasterCard a Visa je hologram připevněn technologií Hot Stamping;
•
magnetický a podpisový proužek – na plast karty je nažehlen magnetický proužek a proužek obvykle ceninového papíru, kam držitel karty dává svůj vlastnoruční podpis. U karet MasterCard a Visa je pod podpisový proužek předtištěno slovo „VOID“, které při pokusu o vygumování podpisu zviditelní;
•
umístění mikročipu – aby mohl být čip na kartu umístěn, je třeba nejprve frézkou vybrousit prohlubeň, do které je čip přilepen;
•
laminace karty – karta je na závěr z obou stran zalaminována průhlednou fólií (lesklou či matnou);
•
vyražení jednotlivých karet – karty jsou tištěny obvykle na velké fólie v počtu 54 nebo 72 kusů, ze kterých se jednotlivé karty zvláštním strojem vyseknou.
Celý výrobní proces výrobce kontroluje. V případě zjištění závady ji okamžitě odstraní, aby se netiskly zmetky. Hotové karty jsou pak v krabicích na paletách převezeny do trezoru. V podstatě se jedná o trezor, který je opatřen pancéřovými dveřmi. Několik kusů karet výrobce odesílá do bezpečnostního oddělení příslušné asociace ke konečnému schválení. Pokud je vše v pořádku, jsou karty bezpečnostním transportem zaslány bance. Koncem 90. let některé zahraniční banky (v ČR od roku 2007) z marketingových důvodů umožnily klientům, aby si vybrali z více designů nebo dokonce, aby si na platební kartu umístili svojí fotografii nebo obrázek. V tomto případě se u karet používá technologie
9
CMYK – vyjádření barvy složené ze 4 základních barev: C – cyan (azurová), M – magenta (purpurová), Y – yellow (žlutá), K – black (černá). 10 Vzorník barev PANTONE – jde o soubor barevných možností vyjádřených v několika typech a odstínech, které jsou očíslovány. Jako základ se vychází z tří základních kategorií podkladů: C – coated (křídový), U – uncoated (nekřídový), M – matte (matný). Např. označení jednoho odstínu červené je PANTONE U200.
39
dodatečného tisku vybraného obrázku v průběhu personalizace karty. Karta je v tiskárně vyrobena se všemi ochrannými a dalšími nutnými prvky, avšak zvláštní oblast karty zůstává bílá. Sem se pak vtiskne dodatečně požadovaný obraz. Přední strana je pak zalaminována a je personalizována. Karta je tak vyráběna z několika vrstev – viz obrázek níže. Obrázek 17: ukázka vrstev platební karty
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7.
Poté, co personalizační firma obdrží požadavek od banky na personalizaci platebních karet, musí se dohodnout na podmínkách spolupráce. Banka musí definovat, co všechno bude chtít po personalizační firmě. Běžný a standardní požadavek by se dal rozdělit do těchto bodů: •
Jaký bude typ plastu, nejlépe vyjádřený popisem grafiky a BINu?
•
Co všechno se bude na kartě personalizovat a jakou barvou (např. barva embossu)?
•
Jaký objem karet se bude personalizovat (záleží na počtu karet v datech)?
•
Jaký bude nosič karty (jedná se většinou o papír formátu A4 11 ). Nosič může být předtištěn z tiskárny ofsetovým tiskem, nebo se celý text tiskne v personalizační firmě, např. kromě barevného loga společnosti. Většinou se volí ta nejlepší ekonomická cesta pro banku.
•
Text, který bude uvedený na nosiči.
•
Budou se dávat nějaké přílože, případně kolik?
•
Bude obsahem zásilky nějaká doplňková karta?
•
Vlastnosti obálky, standardně se používají obálky typu C 6/5 okénkové pro strojové zpracování – tedy s olizovací klopou.
11
Formáty papíru a obálek dle norem – existuje mnoho standardních formátů papíru. Některé jsou standardizovány nějakou mezinárodní organizací, jiné jsou jen standardem de facto. Nejběžněji používané jsou normy: ISO 216, DIN 476.
40
•
Způsob odeslání obálek, případně jaký bude použit „poštovní úvěr“ 12 .
•
Dále se volí již jen detaily, jako je: lepení obálek, frankování, atd.
Když je vše vydefinováno, mohou přijít plasty a další materiál. V případě potřeby může firma provádějící personalizaci na základě dostupných informací či tiskových podkladů zajistit vytištění nosičů v tiskárně včetně obálek. Pak už jen stačí poslat personalizační data a může se začít s přípravou personalizace.
3.2 Materiály na výrobu platebních karet Jako laik bych si určitě řekla, že platební karta je jen kus plastu, ale ono to není tak úplně pravda. Materiálů, ze kterých se karty vyrábí, je víc. První platební karty byly vyrobeny z plechu (Western Union) nebo kartonu (Diners Club). Aby se zvýšila ochrana karet proti jejich padělání, došlo k výrobě platových karet, jako je PVC, ABS, PET, PVH nebo polykarbonáty. Základní rozdělení a přehled plastů pro přehlednost uvádím v tabulce. Tabulka 4: Rozdělení a odolnost plastů Druh plastu
Životnost
Teplota °C
Chemická odolnost
Personalizace
Obrázek, fotografie
Cena
ABS
1 rok
50
Nízká
tepelná
barevný
velmi nízká
PVC
3 roky
80
Střední
embossing indent
barevný
Nízká
PET
5 let
90
Vysoká
embossing indent
barevný
Vysoká
Polykarbonát
10 let
120
Střední
laser
černobílý
vysoká
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7, vlastní úprava.
Typ materiálu je volen většinou s ohledem na účel, ke kterému je karta vyráběna. Určitě jiný materiál se použije u karty k jednorázovému použití než u karty, kterou bude její uživatel používat několikrát denně. Také cena se liší podle použitého materiálu a krom toho je třeba zohledňovat, jakým způsoben se na kartu tiskne. Z marketingových důvodů byly vyvinuty i speciální druhy plastů – průhledné, zrcadlové, s džínovinovým povrchem, s povrchem tenisového míčku, s pískovým povrchem, atd. Krom toho se začínají vyrábět i speciální ekologické karty – AB BiodegradableCard a CornCard USA. Držitel karty může svojí prestiž také vyjádřit barvou karty. Dnes se už vyrábí karty stříbrné, zlaté, platinové. K neprestižnějším kartám patří MasterCard World Signa, VISA Signature Card, American Express Centurion Card a Diners Club Carte Blance. Zvláštním typem karty je pak také 12
Poštovní úvěr – jedná se o číslo, které znamená číslo smlouvy s Českou poštou, s.p. Toto číslo se následně uvádí na obálky tak, aby bylo jasné, kdo bude plátcem poštovních služeb. Používání poštovního úvěru může přinášet finanční výhody, pokud se jedná o hromadná podání či zásilky ve velkých objemech.
41
karta V-Pay karta vyráběná pro používání především v Evropě. Transakce provedené touto kartou probíhají rychleji a jsou bezpečnější.
3.2.1 PVC karty Pro potisk v termotiskárnách (např. Zebra, Nisca) jsou zpravidla používány karty z PVC. Jedná se o základní materiál používaný k výrobě běžných plastových karet. Jeho výroba je však neekologická a jeho likvidace zatěžuje životní prostřední. Polyvinylchlorid má však velmi dobrou schopnost absorbovat sublimované barvy, je proto ze jmenovaných materiálů i s ohledem na cenu pro termotisk nejrozšířenějším materiálem. Tento materiál zajišťuje vysokou kvalitu obrázků, střední pružnost a tepelnou odolnost. Tyto vlastnosti jsou důležité pro aplikace vyžadující potisk od kraje do kraje. Předpokládaná životnost karet je 24 měsíců. PVC karty se používají především jako identifikační, návštěvní a věrnostní.
3.2.2 ABS karty ABS – termoplast používaný k výrobě plastových karet s maximální životností a odolností proti fyzikálním a chemickým vlivům. Lze jej potisknout pouze technologií Termo ReTransfer 13 nebo pomocí Wax-resinové barvy.
3.2.3 PET karty Karty z Polyetylenu – materiál používaný také kromě jiného na velmi odolné a kvalitní plastové karty. Na tyto karty je možné vytvořit potisk pouze metodou Termo Re-Transfer, pro kterou jsou také speciálně navržené. Vyznačují se vysokou kvalitou povrchové úpravy a jsou velmi odolné vůči mechanickému namáhání, při běžných teplotách. V mraze se jejich mechanické vlastnosti zhoršují, stejně jako u PVC.
3.2.4 PET-G karty Tento plast je čirý a je pro svou snadnou recyklovatelnost a neškodnost oblíbeným materiálem v obalovém průmyslu, včetně potravinářství a zdravotnictví. Pro výrobu plastových karet je zajímavý hlavně tím, že je čirý. Průhledné karty s potiskem jsou velmi efektní a vhodné zejména pro věrnostní a reklamní karty. Tento materiál je potisknutelný pouze technologií Termo Re-Transfer. 13
Termo Re-Transfer – Technologie tisku plastových karet. Přenos barev na médium je zprostředkován tzv. netransferovým filmem, který je pak nažehlen na povrch karty. Výhodou je, že kvalita tisku není ovlivněna kvalitou povrchu karty. Touto metodou lze potisknou mnohem stálejší a kvalitnější materiály než je PVC. Touto metodou lze dosáhnou nejvyšší možné kvality desktop potisku.
42
3.2.5 Polykarbonátové karty Materiál – polykarbonát se k výrobě karet používá převážně při personalizaci karet za použití laseru. Tento materiál je velice odolný vůči vysokým teplotám. Také životnost takto vyrobené karty je až 10 let. Nevýhodou je, že použití plastu při laserové personalizaci umožňuje pouze černobílý tisk obrázku, fotografie či personalizačních údajů. Další nevýhodou je cena materiálu, která je vyšší než u standardního plastu.
3.2.6 Kompozitní karty Tyto karty jsou odolnější, protože se skládají z několika vrstev. Jádro tvoří polyester a povrch PVC. Předpokládaná životnost materiálu je od 4 let až do 7 let v závislosti na používání karty. Tyto karty se používají v aplikacích vyžadujících dlouhou životnost potisku a velkou odolnost jako např. přístupové karty a multifunkční identifikační karty. Tento typ plastu je doporučen pro použití v tiskárnách, kde se používá laminace obou stran. Pomocí laminace se zvyšuje životnost karty až na trojnásobek.
3.2.7 Plasty se zrcadlovým efektem Jedná se o karty vyrobené s plastu, který má zrcadlový efekt. Ten je docílen nanesenou vrstvou polyesterové metalické fólie. Obrátky vytištěné na fólii mají nový grafický vzhled, který může být reflektivní, difraktivní, rainbow nebo holografický. Takto vytvořené efekty mohou být použity na obou dvou stranách karty. Karty z tohoto materiálu mohou být použity pro výrobu karet asociací VISA a MasterCard. Obrázek 18: Karty průhledné a se zvláštním efektem
Zdroj: materiály společnosti TAG Systems spol. s r.o., vlastní úprava.
43
3.2.8 Průhledné plasty Tento nový materiál je zvláštní nejen tím, že je průhledný, ale také transparentní. Viz obrázek 18 – 1) a 2). Nová technologie byla vyvinuta NASA a umožňuje, aby karta byla detekována infračervenými senzory bankomatů a platebních terminálů. Karty vyrobené z takového materiálu jsou chráněny vrstvou odolného plastu a tím mohou nést všechny bezpečnostní prvky (např. hologram), které jsou bankovními asociacemi vyžadovány.
3.2.9 Další platební karty se zvláštním efektem Vzhled karet se neustále vyvíjí, protože lidé se chtějí stále více odlišovat od ostatních a být něčím výjimeční. Proto začínají být používané i další plasty se zvláštním efektem jako jsou karty s povrchem tenisového míčku, s džínovinovým povrchem, s povrchem skály či s povrchem hadí kůže. Viz obrázek 18 – 3a), 3b), 3c) a 3d). Tyto karty mají skutečně na omak povrch, jako byste hladili tenisový míček či se dotýkali džínových kalhot. Nebo jsou hrubé jako skála a drsné jako hadí kůže. Specialistou na výrobu těchto karet je například společnost TAG Systems spol. s r.o. Dalším efektem pro plast karty je například mramorový efekt – viz obrázek 18 – 4) nebo zvláštní tvary, jako je vidět na obrázku 18 – 5), kde platební karta nemá klasický obdélníkový tvar, ale obrys nad autem je oříznutý. Zde je třeba z druhé strany zachovat umístění magnetického proužku, aby karta mohla být používaná v bankomatu a u obchodníků. Společnost TAG Systems spol. s r.o. vyrábí i karty s tzv. „Ice effect“ (ledový efekt), který je na obrázku 18 – 6). Kromě těchto efektů jsou na trh dodávány i karty s dalšími efekty, např. 3D efekt, matový efekt, „Wooden cards“ (dřevěné karty), zrcadlové karty, atd.
3.2.10 AB BiodegradableCard Tento plast je novinkou od společnosti ABnote Czech s.r.o. Je zvláštní tím, že je recyklovaný a ekologický. Je vyroben z materiálu schopného rozkladu a obnovitelnosti. Je kompostován v délce 180 dnů a méně, rozložen ve vodě, biomase a CO2 na profesionální úrovni, průmyslovým komponovacím zařízením. Jako materiál jsou použity rostliny, jako například vojtěška, řepka, obilí, bramborové slupky, tráva a pšenice. Tento plast zajišťuje vysokou kvalitu při tisku a personalizace je prováděna jako u tradičních plastových karet. Tato karta se bohužel zatím vyrábí pouze v USA.
44
Obrázek 19: Karta vyrobená z recyklovatelného materiálu
Zdroj: propagační materiály poskytnuté společností ABnote Czech s.r.o.
3.2.11 CornCard USA I tato karta je také vyráběna zatím jen v USA. Tento plast je zvláštní tím, že na výrobu je použita kukuřice. Je to velice hojný a každoročně obnovitelný zdroj. Tato karta je identická na pohled i na pocit a poskytuje stejné výhody a funkcionality jako klasická plastová karta. Zajišťuje stejně vysokou kvalitu tisku a personalizace jako běžná plastová karta. Obrázek 20: Karta vyrobená z kukuřice
Zdroj: propagační materiály poskytnuté společností ABnote Czech s.r.o.
Tyto dvě poslední karty považuji za karty budoucnosti. Nejenom, že jsou vyrobeny z levných a rychle obnovitelných zdrojů, ale hlavně jsou vysoce ekologické.
3.2.12 Prestižní karty Lidé svojí výjimečnost mohou také vyjádřit barvou plastu. A banky mohou takto svým klientům dát najevo, že si jich váží. To, že platební karty mají jinou barvu, není jediným odlišujícím znakem. Společně s „barvou plastu“ karty je dán i vyšší limit a zdarma další přídavné služby s kartou spojené. Na druhou stranu to vyžaduje, aby klient měl u banky vyšší zůstatky na běžném účtu a patřil ke stálým klientům. Také cena karty je mnohem 45
vyšší než už karet standardních. V současné době jsou nabízeny karty stříbrné, zlaté, platinové a nejprestižnější karty MasterCard World Signa, VISA Signature Card, American Express Centurion Card a Diner Club Carte Blance. Stříbrná platební karta je v podstatě základní prestižní karta, ke které je možné povolit vyšší limity. Krom toho jsou v ceně karty i některé další služby jako je minimální cestovní pojištění, legal assistance nebo pojištění ztráty/krádeže karty. Obrázek 21: Stříbrná platební karta
Zdroj: http://gallery.cardzone.cz/csob/1_VISA/slides/VISA_Business_design_CR-EU.html a http://gallery.cardzone.cz/unicredit/unicreditbank/debit_cards/slides/visa_business_page_1.htm, online 4.1.2009 .
První zlatou kartu zavedla asociace American Express v roce 1966. Visa a MasterCard ji začali nabízet až v roce 1981. Nejdříve se zlaté karty od ostatních krom barvy plastu odlišovaly jen vyšším limitem a pojištěním na cesty, které bylo zahrnuto v ceně karty. Později se nabídka služeb rozšiřovala, např. o IAPA kartu (International Airline Passengers Association). Díky této kartě bylo možné velmi rychlé dohledání kufrů a klíčů v letištním prostoru. Krom toho zajišťovala i slevy ve vybraných hotelech a autopůjčovnách a samozřejmě prestiž. Konkurenceschopnost nutila banky zavést zlaté a stříbrné platební karty do všech segmentů a začít je nabízet v mnohem větším množství. Bylo proto nutné nabídnout další produkty, jako byly například karty platinové. Obrázek 22: Zlatá platební karta
Zdroj: http://gallery.cardzone.cz/kb/slides/kb_sl_gold_card_ecmc.html a http://gallery.cardzone.cz/cs/slides/003_Visa%20Business%20Gold_de.html, online 4. 1. 2009.
46
První platinovou kartu vydala opět karetní asociace American Express, a to v roce 1984. Roční poplatek za vydání této karty byl 300,- USD. V roce 2002 byl zvýšen na 395,- USD. V roce 1996 zahrnuly platinové karty do své nabídky i karetní asociace Visa a MasterCard. U těchto karet musí banky splňovat poměrně náročné podmínky, např. nepřetržitá klientská linka, pojištění, atd. Minimální limit na kartu je 10 000 USD. Obrázek 23: Platinová kata od karetní asociace MasterCard
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7 a http://gallery.cardzone.cz/unicredit/unicreditbank/debit_cards/slides/visa_platinum_page_1.htm, online 4.1.2009 .
Dlouho byla platinová karta tou nejšpičkovější kartou pro nejbonitnější klienty, jenže konkurence opět vedla k navržení ještě špičkovější karty, tzv. ultimate card. V červnu 1994 nabídl Europay International svým členským bankám kartu Signia. Její předností byla nabídka speciálních služeb, jako například nepřetržitá asistenční služba v několika jazycích, zajištění cestovních služeb, volný vstup do salónků na letištích, atd. Tato karta dostala jméno MasterCard World Signia. Jedná se o velmi prestižní platební kartu na světě. Mezi první vydavatele této karty patřila banka britské královské rodiny Couts & Co. a několik bank v Turecku a Skandinávii. Pokud ji chce nějaká banka zařadit do svého portfolia dostupných platebních karet, musí splnit řadu nutných podmínek pro její vydávání. Uvedená karta má ještě jednu zvláštnost. Nejedná se o kartu, pro kterou se klient rozhodl, ale o kartu, kterou může od banky získat na základě toho, že je dlouholetým klientem banky, a že již nějakou dobu využíval nižší typ prestižní karty (zlatou, platinovou). O prestižnosti této karty napovídá i fakt, že pouhý plastik stojí 250,- USD a neumí ji vyrobit jakýkoli výrobce bankovních karet, protože hrana karty má zlatý pruh – jedná se o zlatou folii, která je vložená při výrobě karty. Krom všeho je na přední straně pro zvýšení bezpečnosti i osobní prestiže vypalován laserem nebo termoprintem podpisový vzor držitele karty.
47
Obrázek 24: Karta World Signia
Zdroj: propagační materiály od společností Europay.
Karetní asociace v roce 1999 zařadila do své nabídky podobnou kartu – VISA Signature Card. V současnosti je nejprestižnější karta společnosti Visa. Ke speciálním službám této karty patří garantované parkování na letištích, concierge service, cestovní pojištění a VISA Reward Program. Obrázek 25: VISA Signature Card
Zdroj:http://img.photobucket.com/albums/v103/deejaysyke/nav6/lex_visa_sig.jpg, online 4. 1. 2009.
V říjnu 1999 jako odezvu na stále zvyšující se nabídku platinových karet zavedla společnost American Express kartu American Express Centurion Card. Roční poplatek byl nejprve 1 000,- USD a od dubna 2002 2 500,- USD. O tuto kartu také není možné požádat, je nabídnuta pouze výjimečným klientům, kteří ročně utratí kartami American Express alespoň 100 000,- USD. Tato karta je vyrobena v černém designu a nabízí mnoho služeb v ceně karty, jako například celosvětové cestovní pojištění, až 7 dodatkových karet zdarma, speciální podmínky v programech VIP hotelových řetězců, zdarma up-grade pokoje ve stovkách hotelů na celém světě, speciální tarify u letenek, vstup do 300 VIP letištních salónků, zdarma vstup do různých exkluzivních klubů, atd.
48
Obrázek 26: American Express Centurion Card
Zdroj: http://www.luxuryvacationclub.com/AmexCenturionBlackCard.jpg, online 4. 1. 2009.
Také karetní asociace Diners Club musela zareagovat. V roce 2000 zavedla kartu s názvem Diners Club Carte Blance. Tato karta má také černý design a svými službami se vyrovná výše uvedeným nejprestižnějším kartám. Obrázek 27: Diners Club Carte Blanche
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7.
3.3 Normy pro výrobu platebních karet (ISO) V roce 1974 zavedla American Bankers Association normu, která definovala magnetický proužek pro bankovnictví. Tato norma se v roce 1974 stala základem mezinárodních norem ISO, které se používají dodnes – ISO 7810 a ISO 7816. Tyto normy je důležité dodržovat z důvodu, aby se každou kartou dalo platit ve standardizovaných snímačích či bankomatech.
49
Obrázek 28: Pozice kontaktů čipu a význam kontaktů u čipu
Zdroj: http://www.sweb.cz/dutkorig/web/norma.htm, online 1. 12. 2008.
Na obrázku je vidět jak musí být přesně umístěny kontakty na čipu (existuje i malý čip, který neobsahuje pole 4 a 8). Veškeré měření jsou provedena z vrcholu nebo levé hrany karty. Každý kontakt musí mít minimální velikost 2 x 1,7 mm. Ovšem kontakty mohou být i větší, ale musí být izolovány od ostatních. Normu je důležité dodržovat, protože čtečky v elektronických snímačích a bankomatech jsou také vyráběny podle těchto norem. Pokud by tomu tak nebylo, karty by zde nefungovaly. Na obrázku je označeno, který kontakt k čemu slouží: 1. VPP: napájecí napětí čipu, +5V, 2. Reset: resetuje kartu, high-active, 3. Clock: hodiny vstup, high-active, 4. n. c.: nespojený, tyto kontakty nejsou zapojeny, 5. Ground: země, 0V, 6. n. c.: nespojený, tyto kontakty nejsou zapojeny, 7. I/O: řízený in-/output a 8. n. c.: nespojený, tyto kontakty nejsou zapojeny.
3.4 Způsoby personalizace Před vydáním karet vydavatelem jsou karty tzv. personalizovány. Personalizace plastové karty a jednoznačná identifikace je požadavek v souvislosti s výrobou plastových karet, který je stavěn na první místo. Personalizace plastové karty zahrnuje širokou škálu opatření a technik, které jsou využívány samostatně nebo v různých kombinacích. Je jen třeba zvolit tu nejvhodnější kombinaci personalizace, která bude plně vyhovovat potřebám držitele karty. Existuje několik technik.
3.4.1 Magnetický proužek Magnetický proužek je technika personalizace plastové karty, pomoci níž lze na kartu uložit informaci o uživateli karty, časové omezení práv uživatele plastové karty, apod.
50
3.4.2 Kontaktní a bezkontaktní čip Do paměťových nebo mikroprocesorových čipů je možné zapsat identifikační údaje a další data podle typu čipu a požadavků klienta respektive banky. V personalizaci je možné pouze nahrát data na čipy kontaktní i bezkontaktní. Podrobněji je o čipech bod 2.2.2.
3.4.3 Embossing Název embossing je odborný název pro způsob personalizace – jde o vyražení reliéfního písma do karty. Vystouplé písmo je technologie personalizace plastové karty, kterou je možné na plastové karty tisknout několikařádkové informace (jméno, název firmy, apod.). Doplňkem embossingu je tipping plastových karet, tzn. barevné zvýraznění vrcholů znaků. Nejčastěji jsou používány barvy černá, stříbrná a zlatá. Lze však použít i jiné odstíny barev, a to v lesklém i matném provedení. Vyražené písmo je také možné překrývat fólií – zlatou, stříbrnou, černou, bílou, červenou nebo modrou. Technologie embossingu umožňuje ražbu numerických a alfanumerických znaků. Bankovní karty mají přesně definováno, jaké má být rozmístění personifikačních údajů a dalších prvků na kartě. Např. umístění podpisového pole v oblasti embossingu, kdy pole může být narušeno, a tím pádem je nemožné se na něj podepsat. Obrázek 29: Karta s personalizací Embossing a Hotstamping
Zdroj: http://www.blackcard.cz/termoprint, online 3. 12. 2008.
3.4.4 Hotstamping Hotstamp je odborný název pro tzv. horkou ražbu, nepoužívá se pro personalizaci bankovních karet. Pomocí horké ražby je možné na plastové karty tisknout hologramy všech typů, text loga, podpisová pole a stírací pole. Při této ražbě jsou používány speciální metalické fólie. Vedle funkce estetické jde také o bezpečnostní prvek umístěný na kartě.
51
3.4.5 Indent Indent je odborný název pro způsob personalizace – vražením písma na kartu. Tato technologie personalizace plastové karty je obdobná embossingu, ale výsledkem aplikace je vtlačené písmo. Písmo může být po vražení překryto folií. Barevnost fólie je dána, může být použita černá nebo bílá. Technologie indent umožňuje ražbu numerických a alfanumerických znaků. Obrázek 30: Karta s personalizací Indent, Termoprint, Magnetický proužek, Stírací pole, Podpisové pole a Čárový kód
Zdroj: http://www.blackcard.cz/termoprint, online 3. 12. 2008.
3.4.6 Termoprint Jedná se o potisk jednotlivých karet s využitím fólií. Je možné na karty tisknout monochromaticky (jednobarevně) nebo plnobarevně. Termoprint je technika personalizace plastové karty, kterou je možné nanášet na plastovou kartu nejrůznější personalizační prvky (fotografie, loga, identifikační čísla, apod.). Standardně je určena pro personifikaci – dotištění osobních údajů, případně čísla na kartu. Používá se také pro tisk podobizny držitele karty – jako bezpečnostní prvek. V ČR využívá Citi banka.
3.4.7 Laser Technologie vpalování údajů do svrchních vrstev karty. Aby došlo k dobrým výsledkům při personalizaci karty být použit speciální plast – polykarbonát. V případě použití
52
obyčejného PVC plastu dojede při personalizaci laserem k vypalování údajů do plastu s vedlejším nežádoucím efektem – zčernáním údajů.
3.4.8 Stírací pole Stírací pole, které se standardně nepoužívá u platebních karet, je prvkem personalizace plastové karty, který umožňuje skrýt údaje na plastové kartě s využitím stírací fólie (např. stříbrná fólie s černými vlnkami nebo jiným bezpečnostním prvkem) tak, aby nebyly viditelné. Údaje se stávají čitelnými až po odstranění stírací fólie z plastové karty. Nejčastěji se tato technologie využívá pro výrobu předplacených karet, např. mobilních operátorů, losů loterií nebo PIN karet.
3.4.9 Podpisové pole Jde o potisk karet speciální barvou, ve velikosti a rozmístění podle předem definovaných požadavků. Barva je transparentní a umožňuje vpisování údajů na kartu – jméno, číslo a další případné identifikační údaje. Jiní výrobci na místo podpisového pole speciálně nanáší papírové pole. Toto pole umožňuje opatřit kartu autentickým podpisem uživatele karty.
3.4.10 Čárový kód Čárový kód, který se standardně nepoužívá u platebních karet, je jednoduchý identifikační prvek personalizace plastové karty, který lze snímat strojově a nanáší se termoprintem. Je možné využít několika typů kódů v závislosti na tom, o jaký typ čárového kódu má klient zájem. U odborné veřejnosti nebo v grafické praxi se můžeme setkat s anglickým termínem „Bar code“ nebo i ve zkratce „BC“. Čárový kód je možné vygenerovat a ihned natisknout na kartu při procesu personalizace karty tak, aby byl proces zajištěn kontinuálně a nemohlo dojít k záměně dat. Nejjednodušší a možná i nejpoužívanější je způsob generování čárového kódu z čísla karty, které je jednoznačným a primárním označením jednoho daného klienta.
3.5 Co všechno může být na plastu karty Možná by se spíše hodila otázka: „Co všechno musí být na plastu karty?“. V případě, že se banka rozhodne vytvořit nový design platební karty, musí mít na paměti pravidla karetních asociací, které jí říkají, co musí být nutně uvedeno na platební kartě a kde to smí být pozičně umístěno. Pokud tyto údaje nebo jiné prvky umístí na plast, ostatní grafiku si může
53
navrhnout sama banka, buď ve specializovaném útvaru banky (marketingové oddělení, karetní oddělení) nebo v grafické agentuře.
Obrázek 31: Platební karta – přední a zadní strana
Zdroj: vlastní úprava.
3.5.1 Personalizační data Pod těmito údaji si můžeme přestavit především informace týkající se držitele karty a data s jeho osobou spojené. Jako hlavní se uvádí „jméno držitele karty“ a BIN + „číslo karty“. Dále zde můžeme najít informace o „platnosti karty“ a u firemních karet se může vyskytovat také „název firmy“, včetně držitele karty.
3.5.2 Logo karetní asociace Logo 14 je speciální grafické označení organizace, firmy či instituce. V běžném obchodním styku se logo používá pro označení produktu firmy. Logo spotřebiteli pomáhá identifikovat produkty a výrobky nějaké společnosti a díky němu se tvoří podvědomí o značce (tzv. image-building 15 ). Na každém plastu platební karty nalezneme logo příslušné karetní asociace, podle které se platební karta vydává a provozuje. Na platební kartě může být také 14
Logo – termín pochází z řeckého slova „logos“, což v českém významu je slovo, řeč, zákon, pojem. Logo může být součástí ochranné známky firmy a může mít i obrovskou cenu. Je i obchodovatelné a může být i součástí finanční bilance firmy. 15 Image-building – tento termín se používá v marketingu a znamená, že si spotřebitel vytváří podvědomí o značce.
54
krom loga karetní asociace i logo vydávající banky. U co-brandovaných karet je na přední nebo zadní straně plastu i logo partnerské firmy.
3.5.3 Hologram Jeden ze základních grafických bezpečnostních prvků na kartě. Představuje vysoký stupeň zabezpečení, pravost karty lze jednoduše ověřit jejím pootočením. Jedná se o nejefektivnější, ale také nejnákladnější ochranný prvek na kartě. Můžeme jej najít na přední straně karty většinou hned nad logem karetní asociace, existují však pravidla pro jejich umístění. U některých karet je hologram i na zadní straně v magnetickém proužku. Společnost Visa má v hologramu letící holubici a společnost MasterCard dvě polokoule planety Země, které jsou propojené jako průnik množin. Podrobnější informace o hologramu uvedu v kapitole 4.2.3 Ochrana platební karty proti padělání.
3.5.4 Kontaktní či bezkontaktní čip Kontaktní či bezkontaktní čip se nachází na přední straně karty a také patří k zabezpečujícím prvkům na kartě. Bezkontaktní čip je zalisován do plastu včetně antény. Více informací o čipu je uvedeno v kapitole 2.2.2 nazvané „Platební karty s kontaktním a bezkontaktním čipem“.
3.5.5 Kód CVV nebo CVC, čárový kód, magnetický a podpisový proužek Základním principem pro využití kódů CVV/CVC, bylo zavedení dalšího bezpečnostního prvku uvedeného na a v kartě, který by posílil bezpečnost karet proti případnému zneužití. Personalizační data obsahují vše, co je uvedeno v bodě 3.5.1 a navíc obsahují bezpečnostních kód, označovaný jako CVV/CVC (tento kontrolní kód – CVV v případě karet VISA, CVC u karet MasterCard). Tento kód přinesl podstatné zvýšení bezpečnosti pro platební karty. Jeho zavedením do magnetického proužku došlo ke zvýšení bezpečnosti autorizace transakcí. Případný pokus zneužití padělků při autorizaci, vyrobených na základě vygenerované nebo získané číselné řady karet, je znemožněn používáním kódu CVV/CVC, jelikož tento kód není možné z ničeho odvodit. Není nijak závislý na personalizačních datech. Podobnou bezpečnostní funkcionalitu přinesl i kód CVV2/CVC2, který je vytištěný na zadní straně karty. Podle nových pravidel asociací, je na design karty kód umístěn v separátním boxu vpravo od podpisového panelu a je personalizován indentem, neboli vtlačením číslic do plastu. U 55
starších karet tento kód najdeme přímo na podpisovém panelu, vpravo od čísla karty. Uvedení čísla karty na podpisovém panelu je dalším z bezpečnostních prvků. Původně celé číslo karty bylo postupně zkráceno na tisk posledních tří číslic – současnost. Tisk je proveden speciálním fontem obráceně loženého písma, tak aby nebylo snadné ho při přípravě padělků napodobit. U čipových karet byl původně ochranný kód čipu shodný s kódem v magnetickém proužku. Později přišli asociace se zpřísněním podmínek a zavedly pro čip zvláštní hodnotu bezpečnostního kódu, označovanou jako CVV3/ CVC3 nebo čip CVV/CVC. Zároveň jsou při personalizaci platebních karet nahrávána data na magnetický proužek, který zabírá velkou horní část platební karty. Hned pod magnetickým proužkem se nachází podpisový proužek, kam je klient povinen uvést svůj podpis. Na některých kartách můžeme najít i čárový kód. Všechny údaje z tohoto bodu se nachází na zadní straně platební karty.
3.5.6 Individuální karta neboli karta s vlastním obrázkem Hlad po nových podobách platebních karet a tlak klientů přivedl karetní asociace k tomu, aby ustoupily ze svých požadavků na jednotný design schvalovaný asociací a umožnily bankám vydávat "personalizované" platební karty – tedy karty s obrázkem, který si dodá klient sám. Jde o unikátní platební kartu s vlastním designem. Znamená to, že si každý může vytvořit design platební karty podle svých vlastních představ, při dodržení určitých podmínek. Na kartu lze dát třeba fotografii rodiny, přátel, mazlíčků, oblíbeného místa nebo jiný motiv podle přání a fantazie klienta. Vlastní obrázek si klient může umístit jak na debetní, tak na kreditní karty asociací Visa, MasterCard a Diners Club. Asociace American Express toto neumožňuje, protože stále vyžaduje jednotný design celosvětově. Jako první na český trh s tímto typem karty přišla Komerční banka, a.s., a to od 1. června 2007 s názvem „Mojekarta“. O něco později s touto kartou přišla na trh i ČSOB pod názvem „Image karta“. Mnohem později tuto kartu začala vydávat i Česká spořitelna pod názvem „Karta podle Vás“. Klient nahrává elektronicky fotografii či nějaký obrázek do aplikace na internetu, který se pak překopíruje na celou lícovou stranu karty. Vkládání obrázku má i své omezení, které se týká i obsahu obrázků. Pravidla jsou poměrně složitá a celou řadu obrázků tak jejich uživatelé nebudou moci využít. Fotografie či obrázky musí být etické a společensky přijatelné, musí se dbát na případná autorská práva k danému snímku či ochranu soukromí jiných osob. V ČSOB na dodržování "pravidel obrázků" dohlíží vždy dva lidé, pravidlem 56
čtyř očí. Komerční banka si sjednala dohled u specializované zahraniční firmy Giesecke & Devrient GmbH. O tom, jaké obrázky projdou, se vedou široké diskuse. Předpokládá se, že problém nastane, když si budou například teenageři chtít svou kartu ozdobit obrázky oblíbené hudební skupiny či fotografií zpěváka, které jsou chráněny autorskými právy. Předaná fotografie by měla být nejlépe ve formátu JPG a musí mít dostatečnou kvalitu – alespoň 300 dpi 16 . Obrázek by také neměl být větší než 3 MB. Služba Komerční banky – „Mojekarta“ dává rovněž jejím klientům možnost navrhnout si vlastní design platební karty. U Komerční banky si zájemce o tuto kartu musí zajít nejprve na pobočku, kde dostane speciální číslo. Pod tímto číslem si na webových stránkách www.mojekarta.cz zadá design karty. Do této internetové aplikace si klient nahraje vlastní požadovaný obrázek, který si může zároveň jednoduše podle potřeby upravit. Aplikace rovněž zkontroluje, zda je fotografie dostatečně kvalitní a ukáže náhled konečné podoby karty včetně čipu a loga KB a karetní asociace. Tuto kartu Komerční banka vydává jako debetní i kreditní od karetní asociace Visa i MasterCard. „Image kartu“ ČSOB umožňuje vydat pouze jako embosovanou platební kartu Visa Classic. Vydává ji na 2 roky jak pro fyzické osoby – občany, tak i pro právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele. Krom originality karty je další výhodou i pohodlnost jejího vydání. Klient si svojí Image kartu sestaví doma, a to v aplikaci na internetových stránkách ČSOB. Prostřednictvím stejné aplikace si klient může rovněž požádat o vzdání karty nové. Nemusí nejprve do banky, jako je tomu u KB. Na kartu klient může buď použít své vlastní fotografie, nebo si může vybrat z bohaté fotogalerie vystavené rovněž na internetových stránkách ČSOB (rovněž velmi bohatou fotogalerii pro výběr obrázku má na svých webových stránkách i KB). Obrázek 32: Příklady Image karet ČSOB
16
DPI – z anglického Dots per inch. Tento údaj určuje, kolik obrazových bodů se vejde na plochu jednoho palce.
57
Zdroj: http://www.csob.cz/bankcz/cz/Lide/Platebni-karty/Image-karta.htm, online 20. 3. 2009.
V České spořitelně si o kartu s vlastním obrázkem – „Karta podle Vás“, může klient požádat na stránce www.kartapodlevas.cz nebo v pobočce České spořitelny. Podstatou internetové žádosti je jednoduchá aplikace, pomocí které si zvolený obrázek klient nahraje a upraví tak, aby na kartě vypadal co nejlépe. Obrázek je pak schvalován společností Giesecke & Devrient GmbH, stejně jako u KB.
3.6 Jak doručit platební kartu klientovi Způsoby jak doručit kartu klientovi jsou v podstatě dva základní. Buď si ji může klient vyzvednout osobně na pobočce, nebo mu ji banka může zaslat poštou. Obě tyto varianty mají své klady a zápory. Důležité je však podotknout, že se vždy jedná o patřičné rozhodnutí banky, která je vydavatelem dané karty pro svého klienta. Banka sama by měla znát své klienty a podle toho přizpůsobit i své procesy spojené s vydáváním i zasíláním platebních karet klientům. Nemalou míru na tomto rozhodování má i ekonomická stránka věci. Obálka s platební kartou je z 99 % případů v gramáži do 50g a do ceny 10,- Kč. Na tvorbu cen má stále monopolní postavení Česká pošta s. p. až do roku 2011.
3.6.1 Osobně na pobočce Pokud se klient rozhodne kartu si převzít osobně na pobočce a jeho banka tento způsob umožňuje, je to asi ten nejbezpečnější způsob. Platební kartu si na základě výzvy banky osobně vyzvedne přímo držitel karty. Bankovní pracovník si při předávání karty (pokud nejde pouze o obnovu, ale novou kartu, tak i PIN) ověřuje totožnost podle občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti. Pokud není osoba držitele platební karty totožná
58
s osobou majitele účtu, ke kterému je karta vydaná, navíc si údaje z průkazu totožnosti porovnává i s údaji uvedenými na žádosti o vydání platební karty, které vyplnil a podepsal majitel běžného účtu, ke kterému je karta vydaná. S předáváním PINů klientům na pobočce nejsou také žádné větší problémy, pokud jako problém nebudeme počítat riziko, že klient nebude mít štěstí a bude muset čekat ve frontě u bankovní přepážky. Toto riziko v poslední době eliminují banky tím, že svým klientům přidělují tzv. osobní bankéře nebo vytváří tzv. „zóny rychlé obsluhy“, kde klient může být promptně odbaven bez většího čekání.
3.6.2 Poštou V případě žádosti majitele účtu, ke kterému je karta vydaná, o zaslání karty a PIN poštou se zvlášť zasílá PIN k platební kartě a zvlášť karta samotná 17 . Je to především z důvodu bezpečnosti. Způsob jakým kartu a PIN banka zasílá je pouze na bance a na její zodpovědnosti. Převoz nepersonalizovaných plastů je pečlivě hlídán podle předpisů karetních asociací. Protože je zde vyšší riziko padělání, kdežto krádež či zneužití karty během doručení klientovi se dotkne pouze jednotlivce. Plasty karet většinou zasílají banky obyčejnou poštou, ale PINy se zasílají jako doporučené psaní do vlastních rukou. Karty mohou být také v bankovních systémech blokovány a až na základě doručeného potvrzení o převzetí PINu teprve odblokovány. Existuje několik možností odblokování karet. Jednou z nich je odblokování karty v elektronickém bankovnictví, které si klient provede až v případě, že kartu má u sebe včetně PINu. Další možností odblokování karty je v bankomatu při prvním použitím PINu (např. Maxkarta). Některé banky (v ČR Citibank Europe plc, organizační složka) neposílají PIN, ale klienti si ho volí přes IVR 18 . Dopis, na kterém je personalizovaná karta zasílána, je možné využít i jako marketingový nástroj. Banky často do obálek spolu s kartou vkládají i další letáky o novinkách a jimi poskytovaných službách. Součástí dopisu mohou být ještě další plasty karet, které mohou přímo s kartou souviset – doplňkové služby. Jako příklad mohu uvést IAPA karty nebo kartu pojištění proti ztrátě a krádeži. Nosič karty, jak se mu obecně v karetní terminologii říká, může nést až 4 plasty. Zjednodušeně se dá říci, že je zde pouze omezení co umí daný
17
Pozn.: zvlášť PIN i karta se zasílá i od výrobce do banky. PIN se nejdříve posílá v případě zasílání do banky. PIN se posílá nejdříve 24 hodin po odeslání karty, kromě expresně vydaných karet. 18 IVR – Interactive voice response (Interaktivní hlasová odezva) – jde o systém využívaný a určený ke komunikaci se zákazníkem. Jedná se o předdefinované hlasové segmenty určené ke zjištění základních údajů a zodpovězení základních dotazů - složitější dotazy se směrují např. na operátora.
59
personalizační stroj, nebo rozhodnutí příslušného útvaru banky, jaké karty klientovi nabídne.
4 Zabezpečení platebních karet Stejně jako mince, bankovky nebo šeky či jiné ceniny jsou často zneužívány a padělány také platební karty, a proto musí být dostatečně chráněny. Aby byla karta dostatečně chráněna proti zneužití nebo proti padělání, kartové systémy postupně vyvinuly řadu bezpečnostních opatření. Avšak náklady vynaložené na prevenci proti podvodům s kartami nesmí překročit potencionální ztráty. Proto je tedy nutné udržení míry ztrát pod kontrolou a nová bezpečnostní opatření zavést v případě, pokud jsou ekonomicky výhodná. Například nevýhodné by bylo docílení snížení ztráty o 1%, ale za cenu navýšení provozních nákladů o 10%. Ekonomickou situaci zavedení dalšího ochranného prvku je třeba dobře zvážit. Okamžik, od kterého se zavedení další ochrany platební karty nevyplatí, se nazývá tzv. bod zlomu. Tento bod jsem graficky znázornila v následujícím obrázku. Obrázek 33: Bod zlomu = vývoj nákladů versus vývoj případných ztrát
Ztráty
Náklady Ztráty
Bod zlomu
Náklady Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Svět platebních karet a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 248 s. ISBN 80-7169-759-, vlastní úprava.
Požadavky vydavatelů platebních karet na jejich bezpečnost lze rozdělit do několika skupin: výběr vhodných klientů, nenapodobitelnost karty, ověření totožnosti držitele karty a ověření oprávněnosti obchodního místa kartu přijmout (používané při platbě na internetu). Banky jsou povinny dodržovat bezpečnostní předpisy stanovené mezinárodními asociacemi. V případě opakovaného porušování je toto následně sankcionováno pokutou
60
až do 50 000,- USD, případně může být bance vydávání karet zakázáno – dojde k odejmutí licence.
4.1 Možná rizika spojená s vydáváním a používám karet S vydáváním karet a jejich používáním je spojeno několik rizik: ¾ Úvěrové ztráty – je to ztráta způsobená nesolventností držitele karty. Jde o případy, kdy klient není schopen uhradit výdaje, které realizoval kreditní kartou. Toto riziko je závislé na tom, jak vydavatel karty provádí ověření bonity klienta a míry rizika, které je schopen akceptovat. ¾ Zneužití karty cizí osobou – ztráty ze zneužití ztracených nebo ukradených karet tvoří největší podíl na celkových ztrátách, asi 59%. Držitel karty by měl kartu neustále kontrolovat, zda ji stále má. V případě, že ji ztratí, či mu ji někdo ukradne, měl by neprodleně zavolat na call centrum karet své banky. Tam pak provedou tzv. stoplistaci karty. Většinou do okamžiku nahlášení ztráty karty ručí klient za veškeré výběry a platby kartou v plné výši. Po nahlášení se podmínky u jednotlivých bank liší. Některé banky přebírají odpovědnost za zneužití ihned po nahlášení ztráty, jiné až od půlnoci dne nahlášení či dne následujícího. Rozdíl bývá také v tom, zda jde o kartu elektronickou či embosovanou. Výjimečné podmínky nabízejí exklusivní karty Diners Club. Společnost přebírá odpovědnost za případné zneužití karty nejen po okamžiku nahlášení ztráty, ale i 48 hodin zpětně. Navíc držitel karty odpovídá za škodu před touto zpětnou lhůtou jen do výše 20 tisíc korun. Proti škodám způsobených ztrátou či krádeží je možné si sjednat pojištění karty. ¾ Zneužití nedoručené karty – většina bank v rozvinutých zemích zasílá platební karty klientům poštou a v oddělené zásilce PIN ke kartě. Někdy se stane, že takto zaslané karty jsou během přepravy odcizeny a následně zneužity. ¾ Padělky karet – výrobu padělků ztěžují ochranné prvky, jako je hologram, mikrotext, speciální podpisové proužky, atd. Výrazné zvýšení bezpečnosti přináší zavedení čipové karty s programovatelným mikroprocesorem. ¾ Objednávkové služby – zaplatit za objednané zboží nebo služby je možné vybranými druhy platebních karet i prostřednictvím telefonu, dopisu, faxu nebo internetu, při kterém držitel karty sděluje své číslo platební karty a její platnost. Obchodník pak provede ověření transakce a své zúčtovací bance předá prodejní doklad. 61
¾ Podvodná žádost o kartu – tento druh podvodu se vyskytuje asi v 1% ze všech podvodů. Zde je největší prevencí ověření totožnosti žadatele o kartu. ¾ Skimming – při používání platebních karet a bankomatů, především při zadávání PIN, je třeba dbát zvýšení pozornosti, zdali není v přítomnosti jiná osoba, nebo zda bankomat neobsahuje žádná podezřelá zařízení.
4.2 Současné zabezpečení karet před zneužitím Jak pro vydavatele, tak i pro klienta banky, je důležité, aby ke zneužití platební karty docházelo co možná nejméně. Proto existuje několik zásad a pravidel pro vydávání platebních karet a jejich používání. Krom toho každá karta má na sobě několik ochranných prvků. Ochranné prvky můžeme dělit na primární a sekundární. Mezi primární prvky můžeme zařadit identifikační prvky držitele, které jsou snadno ověřitelné v místě kontroly, a které nevyžadují žádné speciální školení či technická zařízení. Je to například podpis držitele na zadní straně karty, či jeho jméno vyražené na přední straně karty. Mezi sekundární prvky pak můžeme zařadit např. hologramy, mikrotext, UV barvy, atd. Navíc karetní asociace nutí banky k tomu, aby přešly z karet s magnetickým proužkem na karty čipové. Zabezpečení platebních karet by se dalo logicky rozdělit do dvou základních kategorií: •
ochrana platební karty proti zneužití držitelem karty;
•
ochrana platební karty proti zneužití cizí osobou;
•
ochrana platební karty proti padělání.
4.2.1 Ochrana platební karty proti zneužití držitelem karty Jedna z kategorií je ochrana platební karty proti zneužití přímo držitelem dané karty. Základní ochranou je dobrá znalost klienta a schopnost včas zjistit zhoršující se finanční situaci klienta a umět na ni zareagovat. Z tohoto důvodu mají klienti u bank sjednány maximální finanční limity pro transakci provedenou platební kartou. Tyto limity jsou buď týdenní, nebo denní, popř. jsou limity stanoveny zvlášť pro bankomat a zvlášť pro bezhotovostní placení. Klient tedy může vybírat z karty pouze do tohoto povoleného limitu. Při většině transakcí kartou se provádí autorizace, kterou se ověřuje, zda je požadovaná operace kryta i finančním limitem a v případě debetních karet i zůstatkem na běžném účtu. V případě překročení limitu ke kartě nebo nedostatku finančních prostředků na účtu, je vyslána negativní odpověď a obchodník platbu odmítne. 62
4.2.2 Ochrana platební karty proti zneužití cizí osobou Karta je před zneužitím třetí osobou chráněna několika způsoby. Jeden ze způsobů ochrany karty je PIN. Ten je nutný vždy zadat, pokud si držitel karty hodlá vybrat finanční hotovost nebo jen zjistit zůstatek na svém účtu prostřednictvím bankomatu. U výběrů na přepážkách bank a směnáren si pak lze vybrat hotovost po předložení karty současně s průkazem totožnosti a následném podepsání účtenky, kdy podpis musí být shodný s podpisovým vzorem na zadní straně platební karty. Při placení u obchodníka je to rovněž podepsání účtenky, v některých případech i zadání PIN. U karet Maestro se PIN zadává povinně (dáno podmínkami od asociace). U čipových karet vydávaných v ČR při použití karty na čipovém zařízení se zadává PIN, držitel karty se následně již nemusí podepisovat na účtenku. Pokud obchodní místo je vybaveno nečipovým zařízením, záleží na tom, zda terminál čte servisní kódy, které mu říkají, aby PIN použil. V tomto případě se účtenka musí nechat následně podepsat.
4.2.3 Ochrana platební karty proti padělání Proti padělání nebo pozměňování údajů na kartě se používají tzv. metody Card Authentication Method. Tyto metody ochrany karet se mohou rozdělit na několik dalších dílčích bodů: •
hologram;
•
UV barvy;
•
čip na kartě;
•
mikrotext.
Hologram – byl zaveden v roce 1983 společností MasterCard jako ochranný prvek proti padělání. Stal se prvním platebním systémem, který tento druh ochrany zavedl na platební karty. O rok později tento ochranný prvek zavedla i karetní asociace VISA. Ostatní karetní asociace (American Express, JCB a Diners Club) jej zavedli až koncem 90. let. Nejčastěji se používají dvou nebo třírozměrné lisované hologramy, běžně viditelné v denním světle. U dvourozměrného (2D) slouží jako předloha dvourozměrná plocha, u trojrozměrného (3D) je to trojrozměrný předmět. Hologram zaznamenaný do fotocitlivého polymeru jako reliéf je překopírován do kovové raznice a z ní je přetištěn do speciální polymerní fólie, která je umístěna na přední stranu karty. Karetní asociace MasterCard má ve svém hologramu znázorněny dvě polokoule planety Země a VISA má ve svém hologramu letící
63
holubici. Hlavním cílem hologramu je snížit výrobu padělků a umožnit veřejnosti jejich případné snadnější odhalení padělku. UV barvy (přesněji "UV aktivní", též reflexní či neonové) – jedná se o speciální typ barvy, která se používá zejména jako ochranný prvek na ceninový tisk či jiné nosiče, které potřebují ochranu proti zneužití. Nejznámější odstíny této barvy jsou UV modrá, fialová, žlutá, tmavě zelená, červená, temně rudá, bílá a další. UV barvy svítí pod ultrafialovým zářením. UV zářivku lze sehnat v barvě oranžová, žlutá, zelená a růžová. Čip na kartě – kontaktní i bezkontaktní čip na kartě umožňuje vysoké zabezpečení uložených dat. Využívá se především v bankovnictví, také v telekomunikacích, nebo při ukládání certifikátů či elektronických podpisů. Existují také karty s bezkontaktním čipem. Taková karta se přikládá do blízkosti terminálu, který vyzařuje elektromagnetické pole. Terminál může být vzdálen v dnešní době od čipu cca do 10 cm. Tyto karty se využívají především v dopravě a identifikaci při vstupech do budovy či zabezpečené místnosti. Asociace stanovily přechod na nové typy čipů DDA 19 od 1.1. 2011 – pouze pro nové karty. Mikrotext – tento zabezpečující prvek funguje podobně jako gilošové ozdoby. Text psaný mikropísmem se při kopírování, podobně jako gilošová linka, rozkládá do tiskových bodů a jeho čitelnost je narušena. Zda je karta pravá či padělaná lze snadno identifikovat i pouhým okem nebo s použitím lupy. Mikrotext je tisknut ofsetem nebo hlubotiskem. Především technikou hlubotisku se dosahuje vynikajících výsledků. Mikrotextu lze využít např. k vyplnění jiného obrazce nebo jím lze rozložit samostatný obraz.
4.3 Pravidla karetních asociací V tomto bodě se pokusím uvést několik pravidel karetních asociací. Tyto pravidla se týkají hned několika subjektů: vydávající banky, výrobce plastů a firmy personalizující karty.
4.3.1 Banka •
Musí dbát na to, aby plnila podmínky pro vydávání platebních karet.
•
Musí obdržet licenci pro vydávání platebních karet s jejich logem.
•
Musí dodržovat grafický manuál karetní asociace.
19
DDA – jde o náhradu staré generace čipů SDA (zkratka pochází z anglického – Dynamic Data Authentication).
64
4.3.2 Výrobce plastů •
Výrobce plastů musí mít provoz, který splňuje bezpečnostní předpisy karetní asociace a je jimi certifikován.
•
Karetní asociace tyto pravidla pravidelně kontroluje a to při pravidelných (většinou předem hlášených) auditech – pozn. audit od karetní asociace je placený a musí jej hradit výrobce karet – jde o tisíce USD.
•
Každá vyrobená karta je pod přísným sledováním a to ihned po vyrobení je jejich stav sledován na průvodkách.
•
Převoz plastů od výrobce do banky nebo k firmě, která bude dělat personalizaci je proveden podle standardů karetní asociace. Mělo by se jednat o pancéřovaný vůz. Stav karet je sledován na průvodkách.
4.3.3 Firma pro personalizaci karet •
Firma pro personalizaci platebních karet musí mít zajištěn provoz podle pravidel karetní asociace a je jimi certifikován. Jde o logickou i fyzickou bezpečnost.
•
Personalizační data od banky musí přicházet zabezpečeným přístupem – nejlépe přes Connect:Direct (můžeme se setkat pouze se zkratkou C:D) nebo přes SFTP (jde o zabezpečený přenos dat – zkratka SFTP je z anglických slov Secure File Transfer Protokol).
•
Celý provoz personalizační firmy je sledován kamerovým systémem a záznamy se ukládají pro případnou kontrolu z karetní asociace. Existují také zvláštní přístupy, např. otisk prstu.
5 Nové technologie platebních karet Nové technologie v oblasti platebních karet a související techniky reagují na potřeby klientů, karetních asociací a zároveň musí implementovat i nové prvky související s bezpečností. To vše souvisí s vývojem techniky, počítačů, zabezpečení, výrobních technologií a materiálů. I v oblasti platebních karet nastupují nové výrobní trendy. V několika málo následujících bodech popíši pár novinek z této oblasti.
5.1 Využití biometrických údajů Nejprve by bylo asi vhodné vysvětlit co to vlastně ta biometrika je. V posledních asi 20 letech byla věnována pozornost novému vývoji možné další ochrany, který by mohl 65
později nahradit i stávající zabezpečení. Biometrika je tedy založena na skutečnosti, že různé části lidského těla jsou u každé osoby individuální a mohou být tedy dobře použity pro identifikaci. Biometrický znak může být například otisk lidského prstu, sítnice oka, lidský hlas, celkový vzhled člověka, jeho podpis, atd. Požadavky banky na zavedení biometrických prvků jsou: •
snadné pořízení vzorku – pořízení záznamu nesmí být nepříjemné ani zatěžující pro klienta a zároveň musí být levné, snadno a rychle proveditelné a spolehlivé;
•
snadné ověření vzorku – ověření totožnosti držitele karty musí být pro obchodníka jednoduché, musí být společensky přijatelné a nesmí klást zvláštní nároky na vybavení a znalost obsluhy;
•
nepřenositelnost – pro identifikaci musí být použit takový biometrický prvek, který nemůže být ztracen nebo snadno odcizen;
•
nenapodobitelnost – jako identifikační prvek musí být použití takový biometrické prvek, který je skutečně identický a není snadno zaměnitelný či napodobitelný;
•
stabilnost – je to takový biometrický znak, který se s věkem člověka příliš nemění.
Mezi nejznámější biometrické prvky patří fotografie, otisk prstu, dynamický rozbor podpisu, rozbor hlasu či záznam sítnice oka. Fotografie – použití této metody je nejčastější u identifikačních průkazů. Pro platební karty jsou v současné době některými bankami (např. Citibank Europe plc, organizační složka) využívány fotografie držitelů karet, které jsou umisťovány na přední stranu karty. O tomto způsobu identifikace se však vedou různé spory. I když v některých zemích po zavedení této doplňkové identifikace došlo prokazatelně ke snížení krádeží a následnému zneužití karet. Beze sporu patří tento způsob k levnějším variantám využití biometrických prvků. Otisk prstu – tato metoda je často používaná pro identifikaci osob oprávněných vstoupit do zvlášť zabezpečených místností. Současné snímače jsou již na takové úrovni, že poznají, zda je snímán prst se živou či odumřelou tkání. V bankovnictví je použití této metody zatím problematické vzhledem k jejímu policejnímu charakteru. Kdyby se změnila legislativa, myslím si, že nejnákladnější by bylo vybavení obchodních míst čtečkami otisku prstů. Zavedení této metody do budoucna je docela reálné, a to tak, že na kartě by byl umístěn otisk prstu šifrovaně v čipu karty, a při placení by obchodník zasunutím karty do terminálu sejmul otisk prstu z čipu karty a následně jej porovnal s otiskem prstu zákazníka. I bankomaty by mohly fungovat na podobném principu.
66
Dynamický rozbor podpisu – tato metoda je založena na principu zvláštních a individuálních rysů písma každého člověka. Klient se při pořizování vzorku podepisuje speciálním perem registrující rychlost, úhel a tlak při podepisování. Tyto individuální rysy jsou v obchodním místě snímány a porovnávány s předem pořízeným vzorkem. Navíc je tato metoda schopna se vyrovnat i s různými psychickými a zdravotními stavy daného jednice. Problém u zavedení této metody bude určitě finanční stránka, protože každé obchodní místo by muselo být vybaveno speciálním snímačem a vyhodnocovačem písma. Navíc si myslím, že tato metoda identifikace by byla velice zdlouhavá. Viz následující tabulka. Rozbor hlasu – tato metoda je založena na rozboru lidského hlasu. Při pořizování vzorku držitel karty musí vyslovit obvykle číslice od 1 do 10. Při identifikaci jeho hlasu na obchodním místě je pak klient vyzván, aby vyslovil náhodně vybraná čísla. Na základě toho dojde k porovnání jeho hlasu se vzorkem. Záznam sítnice oka – při této metodě je využíváno jedinečné pozadí lidského oka. Je ale těžko použitelná v bankomatech, protože pro držitele karty představuje určité osobní omezení při autorizaci. Tato metoda je nejčastěji využívaná jako zabezpečení při vstupu do zvláště chráněných místností. Použitelnost výše uvedených biometrických prvků je také závislá na velikosti dat, které by byly uloženy např. v čipu karty. Pro názornost je uvedena srovnávací tabulka identifikačních metod. Tabulka 5: Náročnost identifikace v závislosti na velikosti záznamu dat (v bitech) Fotografie (rozpoznání tváře)
500 – 1000
Otisk prstu
300 – 1200
Dynamický rozbor podpisu
500 – 1000
Rozbor hlasu
1500
Záznam sítnice oka (oční pozadí)
96
Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7.
V jednom z průzkumů bylo zjištěno, že lidé by mnohem raději dali přednost identifikaci pomocí biometrických prvků před podpisem či zadáním PINu. Pravděpodobně z důvodu, že ne každý se umí dobře dvakrát stejně podepsat a PIN se dá snadno zapomenout. V každém případě ceny biometrických zařízení postupně klesají, takže vidím do budoucnosti reálné zařazení biometriky při identifikaci majitele karty. 67
5.2 Kombinace multifunkčního využití Karta neslouží jen pro placení v obchodech nebo k výběrům hotovosti, ať už v bankomatech nebo na přepážkách bank, ale využívá se dnes i k jiným účelům. Například k identifikaci při vstupu do objektu. Její součástí jsou i další poskytnuté služby, které lze po předložení karty využít. Budoucnost má určitě čipová technologie díky své bezpečnosti, a to bez rozlišení, zda se jedná o bezkontaktní nebo kontaktní technologii. Podstatným parametrem, který bude ovlivňovat možnosti využití, bude pouze velikost čipu, nebo návrh nového vzhledu karty s umístěním více čipů – třeba i kombinovaně (na jednom plastu/nosiči bude jeden nebo více čipů kontaktních a jeden čip bezkontaktní). V současné době již existuje tzv. „UNIkarta“, která je určena studentům a zaměstnancům vysokých škol, které spolupracují s Komerční bankou. UNIkarta je multifunkční karta, sloužící jako identifikační průkaz na vysoké škole (koleje, jídelna, dveře – bezkontaktní čip), příp. současně i jako ISIC karta a elektronická platební karta Maestro (kontaktní čip). Určitě vidím budoucnost karet také ve využití jako elektronického identifikačního průkazu, řidičského průkazu či průkazu zdravotní pojišťovny, atd.
5.2.1 Identifikační – OP, CP, řidičský průkaz, zdravotní pojištění Karta má určitě ten nejlepší předpoklad pro další využití než je jen k placení. Dnes se už plastových karet s čipem využívá pro vstup do uzavřených budov či speciálně zabezpečených místností. Karta (i platební) by mohla také sloužit, jako například elektronický občanský průkaz, cestovní pas, řidičský průkaz anebo průkazka zdravotní pojišťovny. Na platební kartě by mohl být umístěn speciální čip, na který by byly tyto údaje nahrány. Člověk by pak prokazovat svoji totožnost pouze přiložením této karty ke čtečce. Elektronické občanské průkazy by tak bylo možné elektronicky modifikovat na příslušných úřadech, kde by šly nahrát další důležitá data, která by byla přepisovatelná bez nutnosti vydávat nové průkazy. Průkaz přiložil ke čtečce napojené na počítač, do kterého by se zadaly potřebné údaje či by se staré jen opravily a znovu by se vše přehrálo na čip karty. Všechny změny by tak šly udělat snadno a na počkání. Jediným problémem je nutná prvotní investice do vybavení příslušných úřadů a nutná podpora legislativy.
68
5.2.2 Služby – MHD, parkování, knihovna, kino, divadlo, sportovní aktivity Karty lze také jistě využít pro nahrání jízdenek městské hromadné dopravy (MHD), jako průkazku do knihovny, permanentku do divadel či kin nebo jako předplacenou kartu pro vstup do sportovních center. V roce 2008 v Praze začala být využívaná zvláštní karta jako jízdenka do MHD – Opencard. Je to zvláštní čipová karta, která se hodí jak Pražanům, tak i návštěvníkům Prahy. Jejím vydavatelem je Magistrát hl. m. Prahy. Cílem projektu je nejen otevření nových možností komunikace mezi městem a jeho obyvateli, ale především jednodušší přístup ke službám pro Opencard. Umožňuje především používání elektronických časových kuponů jako náhradu „tramvajenky“ pro všechna tarifní pásma Pražské integrované dopravy (PID). Držitelé opencard pořízených před 1. 8. 2008 si mohou tuto novou aplikaci nazvanou Dopravní odbavovací systém nechat nahrát na vybraných kontaktních místech. Kontrola v prostředcích PID probíhá následovně tak, že revizoři jsou vybaveni čtečkami, pomocí kterých kontrolují platnost elektronických kuponů. Studenti musí mít pro případ kontroly u sebe také platné potvrzení o studiu. Odbavovací zařízení příměstských autobusů v rámci PID jsou uzpůsobena tak, aby při nástupu bylo možné provést kontrolu platnosti elektronického kuponu. Kartu lze také použít k placení v parkovacích automatech v zónách placeného stání na území Prahy 1. Opencard v tomto případě slouží jako nosič elektronických předplatních parkovacích kupónů. Parkovací automaty, které jsou připraveny opencard přijmout, jsou označeny logem opencard. Kartu pak stačí jen vsunout do parkovacího automatu, zvolit délku parkování a automat body z karty odečte. Platba za parkování se řídí aktuálními tarifními podmínkami příslušné zóny placeného stání. Na závěr parkovací automat vydá parkovací lístek. Opencard funguje také v Městské knihovně v Praze (MKP). Lze ji použít stejně jako stávající čtenářský průkaz. Kartou je možné provádět rezervace i výpůjčky knihovních jednotek, přistupovat k internetu, do velkých internetových databází a využívat dalších služeb. Opencard umožňuje přístup do všech automatizovaných poboček i do bibliobusů Městské knihovny. Držitelé opencard mohou využít zajímavé slevy na akce pořádané MKP a počítá se i s využitím v nově vybudované digitální knihovně. Poslední aplikací, kterou opencard podporuje je nazvaná „Vím, jak řídím“. Aplikace umožní registrovaným uživatelům zobrazit jejich nevyřešené dopravní přestupky spáchané
69
na území Prahy. Typickým příkladem jsou informace o záznamech pořízených z úsekových radarů. Po splnění smluvních podmínek a podpisu smlouvy je uživateli zapůjčena čtečka opencard a tím je mu umožněno bezpečné přihlášení na portál. Služba je zatím dostupná pouze pro fyzické (soukromé) osoby, které jsou uvedeny jako provozovatel v osvědčení o registraci vozidla, tzv. „malém technickém průkazu“. Informace, které lze zobrazit pomocí čtečky, se týkají dopravních přestupků spáchaných pouze na území hl. m. Prahy, které vstupují do správního řízení z iniciativy Městské policie hl. m. Prahy. Je to například překročení povolené rychlosti, špatné parkování a další. Z opencard zatím nelze přečíst jaký je stav trestných bodů na kartě řidiče, dopravní přestupky vyřešené na místě, dopravní přestupky, u nichž nebyla zjištěna registrační značka vozidla, dopravní přestupky spáchané mimo území hl. m. Prahy a dopravní přestupky zaregistrované Policií ČR, před předáním ke správnímu řízení na Magistrát hl. m. Prahy. Myslím, že toto je prvním krokem k využívání i platební karty pro výše uvedené možnosti. Dnes je k tomu použita speciální karta, ale pokud by se systém Opencard rozšířil postupně po celém území ČR, určitě by nebyl problém čip umístit na platební kartu a mít vše na jednom plastu. Jediným problémem bych tu viděla, jak rozlišit zda je karta používaná například v Praze nebo v Hradci Králové. Možná, že řešení by se nabízelo takové, že ve spolupráci s bankou, která by vytvořila předem stanovený limit, např. 1000,- (výše limitu by se určitě měla odvíjet od platební morálky klienta), ze kterého by se při použití karty vždy aktuálně odečítalo jízdné a limit by se třeba jednou nebo dvakrát týdně aktualizoval a doplnil na původní výši. Představovala bych si, že by to fungovalo podobně jako, když klient platí u obchodníka, ale by to více zautomatizováno.
5.2.3 Ostatní – obchody, telefonní karta Plastovou kartu jako telefonní kartu už známe. Dokonce se dá říci, že byla jednou z prvních karet (v roce 1914 byla vydána americkou telefonní a telegrafní společností Western Union Telegraph Company), i když nebyla z plastu, ale z kovu. V dnešní době jsou čipy nesoucí předplacené telefonní karty zatím umisťovány na speciální karty, ale asi by nebyl problém je rovněž umístit na platební karty (je však otázkou, kolik by toto řešení stálo a zda by se to vyplatilo). A tak mít místo pěti karet kartu jednu. Stejně tak jako speciální slevové karty do různých obchodů. I když některé obchody již spolupracují s vydavatelskými bankami karet a společně se podílí na vydávání tzv. co-brandovaných karet. Více informací v kapitole 8.1.1 Co-bradované a Affinity karty.
70
5.3 Nutná podpora legislativy Aby bylo možné kartu používat pro výše uvedené služby, je zapotřebí i nutná podpora legislativy. Pro představu uvedu jeden příklad. V případě hybridního využití platební karty s možností identifikační karty jako je občanský průkaz, cestovní pas nebo řidičský průkaz by tento způsob musel být schválený státní správou a musel by mít legislativní podporu. Státní úřady, které jsou ze zákona odpovědné za vydávání identifikačních karet (průkazů), by musely využívat stejnou technologii a mít i dostatečné HW a SW vybavení, aby byly schopny nahrávat data na čipy. Také příslušníci České policie by museli být vybaveni čtečkami těchto čipů, aby mohli na místě zjišťovat oprávněnost řidiče k řízení vozidla anebo případně na místě udělovat pokuty a současně strhávat body. Na začátku k tomu bude zapotřebí jistě poměrně velká investice, ale vzhledem k pozdější úspoře zejména administrativních úkonů si myslím, že zavedení platební karty jako nosiče výše uvedených služeb by bylo přínosem pro společnost.
5.4 „Globalizace“ používané technologie Aby bylo možné jednou využívat platební karty jako elektronické občanské průkazy nebo cestovní pasy či řidičské průkazy je také nutné, aby k tomu byly vybaveny i příslušné státní orgány v ostatních zemích. Protože například elektronický cestovní pas, který by byl nahraný na kartě, by nám byl asi k ničemu, kdyby jej nebyli schopni přečíst například i na letišti ve Spojených státech Amerických nebo v Austrálii. Nebo kdybychom měli nahraný řidičský průkaz na čipu a nebyli by ho schopni přečíst policisté třeba v Itálii nebo v Řecku. Může se jednat o inovátorský projekt v České republice, který by v případě úspěchu mohl být postupně rozšířen do Evropské Unie a později i do celého světa.
6 Konkurenční
technologie
bezhotovostního
elektronického placení Platební kartu má dnes v peněžence již skoro každý. Je jedním z několika prostředků, kterými lze provést úhradu dlužné částky, aniž bychom byli nuceni použít finanční hotovost. Bohužel nebo možná bohudík však není jediným prostředkem. V současné době je na trhu několik možností jak bezhotovostně zaplatit za vystavenou fakturu. Je to například pomocí mobilního telefonu nebo pevné linky, internetového bankovnictví nebo PC bankovnictví. Poměrně novinkou je také placení prostřednictvím televizního
71
bankovnictví nebo PaySec. Mezi další žhavé kandidáty na konkurenci platebních karet patří využití SIM karty operátora k bezkontaktním platbám.
6.1 Telefonní bankovnictví – pevná linka nebo mobilní telefon Služba je určena především občanům, ale i podnikatelům a firmám. Při použití této služby lze přistupovat k účtu prostřednictvím klasického i mobilního telefonu. Kromě informací o stavu a pohybech na účtu nabízí i možnost provádět bankovní operace. Výhodou je nepřetržitý přístup k penězům, finanční zvýhodnění elektronických plateb, uživatelská podpora na lince okamžité pomoci a přehled o veškerém dění na účtu díky aktuálním informacím. Komunikace se službou probíhá přes IVR nebo poradce Klientského centra (Call Centra) po vytočení bankou určené telefonní linky. Po vytočení této linky nejprve operátor autorizuje volajícího podle předem domluvených kódů. Po té klient může požádat o provedení například úhrady z jeho účtu. Nevýhodou této služby je její zdlouhavost. Klient po autorizaci operátorovi nadiktuje své požadavky, a aby nedocházelo k chybám, operátor znovu klientovy požadavky zopakuje. Proto tato služba je vhodná pouze pro jednoduché úkony, jako je například zjištění aktuálního zůstatku, provedení jednorázového příkazu, apod.
6.2 Mobilní bankovnictví Služba je určena především občanů. Je ji možné používat po nahrání speciální aplikace na SIM kartu mobilního telefonu bankou. Používání je pak podobné, jako například psaní SMS zpráv, jen je třeba se do nahrané aplikace nejprve přihlásit. Po té se listuje v menu telefonu a volí se příslušné operace. Každá operace, ne jen vstup do aplikace, vyžaduje většinou potvrzení PINem. Tato služba je podle mého názoru rovněž vhodná pouze pro jednoduché úkony, tedy pro podání jednoduchého platebního příkazu, zjištění zůstatku na účtu nebo zaslání například kurzovního lístku. Pro zadání hromadného příkazu bych tuto službu rozhodně nedoporučila.
6.3 Internetové bankovnictví Služba je rovněž určená občanům, podnikatelům i firmám. Umožňuje přistupovat k účtu prostřednictvím osobního počítače s připojením k internetu. Kromě informací o stavu a pohybech na účtu nabízí i možnost provádět vybrané bankovní operace. Výhodou může být kvalitní zabezpečení služby založené na nejvyšších bezpečnostních standardech
72
snižujících riziko zneužití na minimální možnou mez, např. čipová technologie. Mezi další přednosti patří nepřetržitý přístup k penězům, finanční zvýhodnění elektronického platebního styku, uživatelská podpora na lince okamžité pomoci, přehled o veškerém dění na účtu díky aktuálním informacím, výrazná časová úspora a pohodlí (není chodit do pobočky), jednoduchost a snadné ovládání. Nabídka poskytovaných služeb se díky neustálému vývoji průběžně rozšiřuje. Službu je možné obsluhovat prostřednictvím internetového prohlížeče. Nevyžaduje žádnou instalaci aplikace, přístup k účtu je tak možný z libovolného počítače připojeného k internetu a klienti se přihlašují předem domluvenou formou. Nejčastěji to bývá přiřazení identifikační číslo a PIN kódu.
6.4 PC banking PC banking neboli bankovnictví na počítači je určeno především pro podnikatele a firmy. Je mnohem složitější než předchozí služby. Vyžaduje poměrně náročné nainstalování aplikace do počítače. Ovládání je pak také složitější a vyžaduje alespoň drobné zaškolení uživatelů, anebo musí být alespoň trochu počítačově gramotní. Výhodou této služby je, že krom běžného posílání příkazů, zjišťování zůstatků, zasílání každodenních výpisů z účtu ji lze propojit i s účetními programy, což velice usnadňuje práci účetních. Pro velké firmy, které posílají denně několik desítek příkazů, je to jistě veliká úleva.
6.5 Využití SIM karty operátora k bezkontaktním platbám Služba je novinkou v oblasti bezkontaktních technologií a dále se vyvíjí ve spolupráci s mobilními operátory. Tento způsob platby bude využívat SIM kartu v mobilním telefonu a uvedená technologie bude mít využití zejména pro platby nízkých částek (např. koupě novin v trafice). Jde o první řadu z nové generace mobilů, kterými lze zaplatit. Jedná se o výrobek společnosti Nokia. Má v sobě zabudovanou integrovanou technologii NFC. Za zkratkou se skrývají slova Near Field Communication, což by se dalo přeložit jako Komunikace blízkého pole. Technologii bude možné v praxi použít pro bezkontaktní platby. Jednoduše tak kupující přijde se svým telefonem, přiblíží jej ke speciálnímu terminálu a bude zaplaceno. Takto bude možné platit za lístky do kina, městskou dopravu nebo třeba za celý nákup v obchodě. U nás se o podobných vymoženostech zatím spíše jen mluví. K masovému nasazení brání složitost součinnosti operátorů, výrobců techniky a bankovních institucí.
73
Obrázek 34: Mobilní telefon s integrovanou technologií NFC
Zdroj: http://www.mobilmania.cz/default.aspx?server=1&article=111879, online 7. 1. 2009.
6.6 TV banking Jedná se o nový koncept, který nabízí výhody přímého bankovnictví i těm klientům, kteří se až doposud báli používat počítač nebo klasický internet. Samy banky jej hodnotí jako krok správným směrem a dosud nejosobnější kontakt klienta s bankou na dálku. Je předpoklad, že by se zhruba do dvou let TV banking mohl stát nejrozšířenějším způsobem komunikace klientů s bankou. Televize postupně přechází na digitální vysílání, a to s sebou přináší nejen kvalitní obraz a větší množství televizních programů, ale také řadu doprovodných služeb. Jednou z nich je televizní bankovnictví. Tato služba je prodávána například Poštovní spořitelnou. Umožňuje rychlou, pohodlnou a levnou obsluhu účtu přes televizní obrazovku pomocí dálkového ovladače, který splňuje požadavky předepsané zřizovatelem. Snadno a rychle tak lze zjistit podrobné informace o účtu a je také možné touto službou zadat jakékoliv platební operace. Službu není třeba instalovat a po zřízení je možné ji ihned využívat. K dispozici je široká nabídka bankovních operací, jako například podávání platebních příkazů, zjišťování zůstatku na účtu, historie účtu, dobíjení kreditů mobilních telefonů atd. Do služby se lze přihlásit prostřednictvím menu internetové televize, identifikačním číslem a PINem. Aktivní operace jsou potvrzovány jednorázovým autorizačním kódem – SMS klíčem zasílaným na mobilní telefon. SMS klíč má pouze numerickou hodnotu. Služba TV banking od Poštovní spořitelny je dostupná v rámci aplikace Windows Media Center. Po spuštění této aplikace se objeví v nabídce Služby on-line ikona TV Banky, prostřednictvím které se spustí služba přímého bankovnictví. Aplikaci Windows Media Center lze ovládat pomocí speciálního dálkového ovladače, který se musí připojit k počítači nebo prostřednictvím myši a klávesnice. Myslím, že tato služba má ten nejlepší předpoklad stát se velmi rozšířenou a velmi oblíbenou.
74
6.7 PaySec Na český internet přichází od ČSOB a Poštovní spořitelny mikroplatební systém PaySec. Dříve proběhly neúspěšné pokusy systémů IlikeQ, Monetky či DirectPay, kterým bohužel fungování znemožnil zákon 124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředků a platebních systémech z roku 2003. Tento produkt PaySec je tedy projektem platebního nástroje pro český internet, který má přinést rychlou, levnou a bezpečnou možnost internetových plateb. Protože elektronické platební systémy mohou od roku 2003 provozovat pouze subjekty s bankovní licencí, byl český internet o funkční mikroplatební systém ochuzen, což bylo hlavně v začátcích masovějšího rozvoje české e-komerce vnímáno jako překážka k ještě rychlejšímu růstu. Tato služba je tedy zatím nabízena pouze ČSOB a Poštovní spořitelnou. PaySec je nový platební systém, který zrychluje a zjednodušuje nakupování na internetu a přináší oblíbený a snadný způsob převodu finančních prostředků mezi uživateli prostřednictvím internetu. Jeho výhodou je, že je rychlý, protože veškeré transakce probíhají okamžitě, takže obchodník může ihned vyexpedovat objednané zboží. Zároveň je bezpečný, protože při nákupech už není třeba obchodníkovi zadávat citlivé údaje. Vyšší platby jsou chráněny autorizační SMS 20 , které se například používají u internetového bankovnictví. Je všestranný, poněvadž stejně jednoduše jako nakupovat na internetu, lze posílat peníze. Používání této služby je mnohem jednodušší oproti platební kartě, protože systémem PaySec lze zaplatit pouze dvěma kliknutími. Není třeba nikam vypisovat typ karty, číslo karty, platnost karty a ostatní údaje nutné pro zaplacení kartou po internetu a navíc jsou úhrady chráněny potvrzovací SMS. Prostřednictvím služby PaySec kromě placení za nákupy na internetu, lze také platit v on-line aukcích, odesílat a přijímat platby mezi uživateli (platba na požádání), mapovat nákupy na internetu (přehledný výpis konta kdykoli k nahlédnutí). Důležité je, že pracuje on-line a peníze jsou poslané nebo přijaté okamžitě. K založení této služby je zapotřebí zřízení PaySec konta. To se zřizuje velice jednoduše, stačí elektronicky vyplnit formulář, pak proběhne ověření e-mailu a telefonního čísla. Nakonec je potřeba účet nabít a je možné ho ihned začít používat.
20
SMS – služba mobilních operátorů, která umožňuje zasílat krátké textové zprávy (zkratka je z anglického Short Message Service).
75
PaySec je obdoba zahraničních služeb PayPal, PayPay 21 (více informací je možné získat na internetových stránkách www.paypal.com nebo www.paypay.com).
7 Finanční pohled na platební karty Ekonomiku platebních karet ovlivňuje několik faktorů: •
druhy vydávaných karet (debetní, úvěrové);
•
způsoby
používání
platebních
karet
(bezhotovostní
placení,
výběry
v
bankomatech); •
obchodní politika (poplatky spojené s vydáním a používáním karty);
•
provozní náklady (např. personalizace karet, samotná výroba, telekomunikační náklady).
Je jasné, že používání platebních karet je levnější než přímá manipulace s hotovostí, a to nejen pro klienty (zákazníky), tak i pro banky a obchodníky. Lidská pracovní síla je v současné době tou nejdražší pracovní silou. V této kapitole se pokusím sepsat náklady a výnosy spojené s vydáváním a provozem platebních karet. Subjekty, které se podílejí na výrobě a produkci karet jsou: •
výrobce plastu karty (např. společnost ABnote Czech s.r.o., Austria Card, GmbH., Oberthur Card Systems S.A.);
•
firma provádějící personalizaci (např. Global Payments Europe, s.r.o.);
•
vydavatel platebních karet (Issuer) – banka;
•
zúčtovací banka (Acquier);
•
držitel platební karty;
•
karetní asociace.
Pro lepší přehlednost je uveden model použití platební karty v praxi. Jde o to, aby bylo jasně vidět, jaký je rozdíl mezi tím, když klient použije platební kartu v platebním terminálu u obchodníka, nebo v bankomatu. •
Použití karty v platebním terminálu – zde jsou možné dva případy. Držitel karty s ní platí u obchodníka, který má: o Platební terminál od stejné banky, jako je vydávající banka. o Platební terminál od jiné banky.
•
Použití karty v bankomatu – jsou zde také možné dva případy:
21
PayPal, PayPay – jde o internetový platební systém, umožňující převody peněz mezi účty, které jsou identifikovány pomocí e-mailových adres.
76
o Klient udělá výběr z bankomatu „své“ banky. o Klient udělá výběr z bankomatu „cizí“ banky. Výsledek je možné rozdělit na dva pohledy – co je výhodou pro klienta a co pro jeho banku: •
Klient – je mu jedno, kde platí na platebním terminálu, ale výběry z bankomatu mohou být zpoplatněny extra částkou. Tím ho banka nutí využívat její bankomat.
•
Banka (tady je více možností). Pro ni je výhodnější, když klient platí kartou na platebním terminálu, než aby vybíral hotovost z bankomatu.
Zásadní rozdíl je v tom, že když mám bankomat, tak držitel karty jde do bankomatu cizí banky, tak Issuer platí Acquier – tzv. interchange fee (poplatky, které si platí banky mezi sebou za použití karty). •
On-us transakce – transakce na mých zařízeních.
•
Off-us transakce – transakce na cizích zařízeních.
7.1 Ekonomický pohled držitele platební karty Mě jako držitele platební karty bude asi nejvíce zajímat, co z toho budu mít já, když místo osobního výběru finanční hotovosti na pobočce začnu používat platební kartu pro výběry z bankomatů či přímo s ní budu platit u obchodníků. Musím si spočítat, kolik mě na jednu stranu bude stát vydání platební karty, respektive roční poplatek za její vydání a spravování, plus výběry z bankomatů a případně další poplatky spojené s používáním platební karty. Na druhou stranu, když pominu čas, který je jistě pro každého velmi drahý, budu zvažovat případné poplatky vynaložené za výběr finanční hotovosti na přepážce banky. Jako příklad budu uvažovat, že bych chtěla udělat nákup potravin v celkové výši 3 000,Kč. Pro modelovou situaci si zvolím čtyři banky, u kterých bych si nechala vystavit embosovanou standardní platební kartu nebo si k nim šla vybrat hotovost na přepážku. Pro přehlednost výši poplatků uvedu v následující tabulce. Tabulka 6: Srovnání poplatků za vydání platební karty versus výběr hotovosti na přepážce banky POPLATKY (v Kč) Za vydání karty (p. a.) Výběr z bankomatů dané banky
ČSOB
Česká spořitelna
Komerční banka
UniCredit Bank
500,-
400,-
700,-
750,-
6,-
6,-
5,-
5,-
77
Výběr z bankomatů ostatních bank
30,-
25,- + 0,5% z vybírané částky
35,-
30,-
80, – + 0,5 % z částky
100,- + 0,5% z vybírané částky
1,0 %, min. 100,-
100,- + 0,5 % z částky
Platba u obchodníka
0,-
0,-
0,-
0,-
Platba u obchodníka v zahraničí
0,-
0,-
0,-
0,-
Výběr na přepážce – Cash advance (tuzemsko)
150, – + 0,5 %
25,- + 0,5% z vybírané částky
1,0 %, min. 30,-
100,- + 0,5 % z částky
Výběr na přepážce – Cash advance (zahraničí)
200, – + 0,5 %
100,- + 0,5% z vybírané částky
1,7 %, min. 200,-
100,- + 0,5 % z částky
0,-
4,-
5,-
--------
30,-
2%, min. 50,- + 8,-
60,-
30,-
Výběr z bankomatů ostatních bank v zahraničí
Cash back Výběr na přepážce hotovosti Zdroj: vlastní úprava.
Ze sazebníku jednotlivých bank je na první pohled vidět, že kdybych daný nákup uskutečnila u obchodníka akceptující platební karty a kartou mu zaplatila za nákup, tak mě tato transakce nebude stát nic a navíc ušetřím čas vyhledáváním a cestou k bankomatu nebo pobočky banky. Stejně tak v zahraničí je nejvýhodnější platit přímo kartou než nakládat s hotovostí. Pokud bych si šla finanční hotovost nejprve vyzvednout z bankomatu a tou pak platila u obchodníka, zaplatila bych buď cca 6,- Kč, nebo pokud bych nenašla bankomat vydávající banky, tak by mě výběr stál až 35,- Kč. Plus musím započítat čas, kterých bych strávila hledáním a cestou k bankomatu. V zahraničí by mě výběr z bankomatu vyšel poměrně draho, takže o výběru hotovosti v zahraničí nebudu uvažovat (viz tabulka výše). Rovněž výběr prostřednictví služby Cash Advance na přepážce banky by mi vyšel docela draho (viz tabulka výše). Ke všem těmto karetním transakcím musím připočítat ještě poplatek, který bych měla s kartou spojený, a to za její samotné vydání a spravování. Zde se roční poplatek pohybuje od 400,- Kč do 750,- Kč, což činí maximálně cca 60,- měsíčně a tedy zhruba 15,- Kč na týden. A teď samotný výběr hotovosti na přepážce banky. Tento výběr by mě stál od 30,- Kč do 68,- Kč (pokud budu uvažovat výběr 3 000,- Kč). Vzhledem k tomu, že průměrný člověk platební kartu použije cca jednou za týden, podle mého uvažování se mu pořád vyplatí nechat si vydat platební kartu a tou pak platit přímo u obchodníka. Protože v případě osobního výběru na směnárně banky krom poplatku je také nutné započítat cestu strávenou do banky, časem čekáním ve frontě a také vynaložení určité částky vydané za cestovné (pokud bych toto uvažovala v Praze, za lístek MHD bych zaplatila 26,- Kč). 78
7.2 Ekonomika z pohledu výroby karty Na výrobě platebních karet se podílí několik subjektů a každý má s výrobou spojené určité náklady. Jsou to prvotní náklady, které vzniknou ještě před tím, nežli se karta dostane k držiteli karty. Mezi tyto náklady můžeme zařadit vytvoření vzhledu karty u grafického studia nebo marketingové agentury. Dalším, nemalým nákladem, je proces schvalování designu karty, který schvaluje příslušná karetní asociace.
7.2.1 Výrobce plastů Na výrobu platebních karet se používají různé typy materiálů. V dnešní době jsou velmi moderní stroje, které jsou šetrné k životnímu prostředí a zároveň jsou velmi výkonné. Kapacita těchto strojů dosahuje rychlosti výroby od stovek karet až po desetitisíce karet za hodinu. Výrobce má většinou dalšího subdodavatele, od kterého odebírá velké plastové pláty, ze kterých se poté na speciálních strojích udělá ofsetový tisk 22 a následný výsek karet. V případě, že se jedná o čipové karty, tak se ještě vybrušuje místo pro umístění čipu, který se následně do karty připevní. Takto vyrobené karty putují zabezpečeným bezpečnostním transportem do firmy, kde se dělá následná personalizace platebních karet nebo do banky. Firma vystavuje fakturu za vytvořenou a zpracovanou objednávku od banky, která může obsahovat i náklady na dopravu.
7.2.2 Personalizační firma Personalizační firma na základě požadavku od banky realizuje personalizaci platebních karet. V závislosti na uzavřených dohodách ve smlouvě se může vytvořit fakturace směrem na banku k proplacení. Fakturace může obsahovat detaily o provedené zakázce, počty personalizovaných karet, použitý materiál, distribuce, atd. U bank, kterým firma provádí personalizaci kontinuálně, se obvykle faktura vystavuje jednou měsíčně. V případě realizace jednorázových zakázek od bank či jiných klientů, se vystaví faktura po dokončení zakázky.
22
Ofsetový tisk – nejběžnější tisková technologie, používaná k výrobě drtivé většiny tiskovin od vizitek po katalogy. Při vhodné přípravě litografie dosahuje plochý offset nejvyšší kvalitu tisku. Použitelný materiál: lesklý nebo matný papír přibližně 80 – 300g/m2.
79
7.3 Transakční ekonomika platebních karet Ekonomika platebních karet se dá rozdělit na dvě základní části podle toho, kdo provádí transakci. V tomto případě z pohledu vydavatele karty (Issuera, ISS) a zúčtovací banky (Acquiera, ACQ).
7.3.1 Vydavatel karty – Issuer Vydavatel vynakládá kromě prostředků na vydávání karet také finanční prostředky na provoz platební karty a zároveň realizuje určité výnosy. Výše výnosů jsou odvozeny od druhu karty a způsobu jejího používání. Mezi náklady spojené s provozem karty by se dalo zařadit mnoho položek, v našem případě jsou popsány pouze transakční náklady, které nejsou jednorázové a možná jsou zajímavé nejvíce. Pro znázornění transakční ekonomiky slouží následující tabulky nákladů a výnosů na transakce přes bankomat a POS terminál. Vše je z pohledu banky vydávající karty. Mohou nastat dvě situace, kdy ISS je zároveň ACQ anebo je pouze ISS. V následujících tabulkách je první varianta. Tabulka 7: Transakce na bankomatu z pohledu Issuera ON – US transakce (ISS je zároveň ACQ)
OFF – US transakce
Náklad
Výnos
Náklad
Výnos
Na kartu
Poplatek od klienta za transakci
Na kartu
Poplatek od klienta za transakci
Autorizace, zúčtování
Autorizace, zúčtování Interchange fee (cca 30,-Kč)
Zdroj: vlastní úprava.
Tabulka 8: Transakce na platebním terminálu z pohledu Issuera ON – US transakce (ISS je zároveň ACQ) Náklad
OFF – US transakce
Výnos
Náklad
Výnos
Na kartu
Na kartu
Interchange fee od mých karet u cizích obchodníků
Autorizace, zúčtování
Autorizace, zúčtování
Zdroj: vlastní úprava.
80
7.3.2 Zúčtovací banka – Acquier Zúčtovací banka (Acquier) zajišťuje akceptaci platebních karet v obchodních sítích. Provádí instalace bankomatů (přes pověřené firmy) a vyhledává nové a nové obchody pro placení kartami. S těmito obchody pak uzavírá smlouvy, provádí u nich odborná školení pokladníků (rovněž přes pověřené firmy) a zajišťuje pro ně potřebné náležitosti pro příjímání platebních karet včetně imprinterů, elektronických platebních terminálů, samolepek a dalších materiálů. Následně pak od nich přijímá doklady o provedených transakcích a provádí jejich zúčtování s vydavateli karet jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Jako příklad složitosti nejen v zúčtování transakcí uvádím schéma komunikace platebních karet přes Global Payments Europe, s.r.o.
Obrázek 35: Schéma autorizace transakcí přes Global Payments Europe, s.r.o.
Zdroj: interní materiál získaný od Global Payments Europe, s.r.o.
81
I zúčtovací banka musí na jedné straně vynakládat určité prostředky na zavádění a provoz nových bankomatů a obchodních míst, ale na druhé straně za to získává určité výnosy. Pro znázornění transakční ekonomiky u bankomatů a platebních terminálů slouží následující tabulky nákladů a výnosů na transakce. Vše je z pohledu banky akceptující karty. Mohou nastat dvě situace, kdy ACQ je zároveň ISS anebo je pouze ACQ. V následujících tabulkách je první varianta. Tabulka 9: Transakce na bankomatu z pohledu Acquiera ON – US transakce (ACQ je zároveň ISS) Náklad
OFF – US transakce
Výnos
Náklad
Výnos
Na bankomat
Na bankomat
Interchange fee od cizích karet
Autorizace, zúčtování
Autorizace, zúčtování
Zdroj: vlastní úprava.
Tabulka 10: Transakce na platebním terminálu z pohledu Acquiera ON – US transakce (ACQ je zároveň ISS)
OFF – US transakce (transakce cizí karty u mého obchodníka)
Náklad
Výnos
Náklad
Výnos
Na terminál
Provize od obchodníka
Na terminál
Provize od obchodníka
Autorizace, zúčtování
(pronájem terminálu – např. GPRS, GSM)
Autorizace, zúčtování transakce karty pro ACQ
(pronájem terminálu – např. GPRS, GSM)
Interchange fee od cizích karet (u mých obchodníků) Zdroj: vlastní úprava.
Provoz bankomatu zahrnuje zejména náklady na dotaci, cenu peněz, umístění (pronájem plochy), pojištění, servis, stavební úpravy při instalaci, spotřební materiál, spojení linkou. Provoz platebního terminálu zahrnuje zejména náklady na servis, spotřební materiál, spojení linkou.
82
7.3.3 Porovnání výsledků Z výše uvedených tabulek lze vyvodit závěr, že pro banku je výhodné bezhotovostní placení, protože vždy generuje výnos. Výnos je buď provizí od obchodníka nebo poplatkem „interchange fee“. V případě bankomatu toto vychází obráceně. Bankomaty jsou pro banku vždy nákladem. Bankomat může být ziskový pouze za předpokladu, že u něj bude vybírat hotovost spousta zahraničních držitelů karet, kde je výše „interchange fee“ na vyšší úrovni než u domácích transakcí. Taková místa jsou pouze v turistických lokalitách a na letištích a je jich velmi omezené množství. Pokud bychom chtěli srovnávat výběr hotovosti z bankomatu s výběrem hotovosti na pokladně banky, jsou i náklady u bankomatu nižší než náklady spojené s výběrem na pokladně banky. Tento typ transakcí je pro banku úplně nejdražší.
7.4 Statistiky V České republice v posledních letech vzrostla konkurence bank, která je vedla k zavedení zúčtování transakcí obchodníků do 3 pracovních dnů od provedení předání dat zúčtovací bance. Protože banky musí údaje o transakcích nejprve zpracovat, což trvá zhruba 1 – 2 pracovní dny, dále vytřídit transakce vlastních klientů a po jejich odeslání do zúčtovacího a clearingového centra 23 karetního systému samy obdrží úhradu až za 3 pracovní dny, jsou tak nuceny obchodníky několik dní úvěrovat. Tento fakt je také určitým skrytým nákladem pro zúčtovací banku. Mezi výnosy lze zařadit: •
poplatky placené obchodními místy za provádění transakcí;
•
provize od obchodníků;
•
úrokový výnos z případně zdrženého Cash Flow 24 (zpoždění úhrady).
Hlavním zdrojem příjmů zúčtovacích bank je poplatek placený od obchodníků. Pro tento poplatek se používá několik názvů, obvykle provize nebo Merchant Fee. Za tento poplatek zúčtovací banka zúčtuje provedené platební transakce ve prospěch účtů obchodníků. Výše těchto poplatků je zcela individuální záležitostí a každá banka si je stanovuje sama. Obecně 23
Clearingové centrum – je zde prováděno účtování vzájemných operací bezhotovostního placení – jedná se o bezhotovostní platební styk. Každá banka má v clearingovém neboli zúčtovacím centru svůj clearingový účet. Vyrovnávání závazků probíhá vzájemným započítáváním všech pohledávek a závazků. 24 Cash Flow – neboli peněžní tok. Jednoduše řečeno se jedná o příjem nebo výdej peněžních prostředků. Peněžní tok za určité období představuje tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za toto období.
83
se tento poplatek pohybuje ve výši 1 – 5 % z každé placené částky u obchodníka. Výše poplatku je stanovena podle: •
Velikosti trhu – zavedení zúčtování transakcí z platebních karet vyžaduje investice od bank. Investice bank při malé velikosti trhu významně ovlivňují jednicové náklady a tedy i poplatky. U mezinárodních organizací jsou často uzavírány smlouvy s platností pro všechny státy světa, u kterých je výše poplatků stanovena podle celkového obratu.
•
Velikost obratu – výše poplatku hodně závisí i na velikosti obratu, který daný obchodník dělá. Obchodníkům s vyšším obratem pak zúčtovací banky dávají nižší poplatky, protože vyšší obrat zrychluje návratnost jejich prvotní investice a zároveň i zvyšuje zisk.
•
Druh obchodu – všechny druhy obchodů jsou rozděleny do několika kategorií podle velikostí rizika ztrát z podvodných operací. U více rizikovějších obchodníků musí často řešit a následně hradit podvodné operace. Náklady na to si banky započítávají do zvýšených poplatků.
•
Průměrná částka transakce – je logické, že čím je částka vyšší, tím může být poplatek placený obchodníkem nižší. Jsou to například luxusní obchody, cestovní kanceláře, zlatnictví, atd. U obchodníků s nižšími částkami je přijímání karet pro banku na hranici efektivnosti, někdy je i čistou ztrátou. Takové obchody pak pokrývá z jiných obchodů, například z jiných oddělení obchodního domu.
•
Legislativní omezení – v některých zemích vláda stanovila maximální limit poplatků, které mohou banky účtovat obchodníkům z částky transakce placené kartou.
•
Poskytnutí platebního terminálu – zhruba 50% platebních terminálů v Evropě je v majetku bank. Ty je obchodníkům poskytují zdarma nebo někdy za menší poplatek. Zbývající počet terminálů je v majetku přímo obchodníků. Zakoupení platebního terminálu představuje investici banky, která ovlivňuje i výši poplatku placeného obchodníkem.
Rovněž významnou roli při stanovení výše poplatků má i úroveň konkurence v dané zemi. Lze jej rozdělit do tří základních druhů trhů: •
Monopolní trh – tento druh trhu se vyskytuje v zemích, kde je rozvoj platebních karet na počátku nebo kde byly vytvořeny monopolní organizace. Např. Německo, Rakousko, Švýcarsko a Nizozemí.
84
•
Rozvíjející se trh – takový trh, kde v zemi pracují jen dvě nebo více zúčtovacích bank, ale velikost trhu je zatím relativně malá a vyžaduje velkou potřebu dalších investic na jeho rozvoj.
•
Rozvinutý trh – představuje takový trh, kde transakce cizinců tvoří 20 – 30 % kartového obratu. Dále v zemi působí více zúčtovacích bank nebo monopolní instituce je donucena k podstatné redukci poplatků. Např. Francie, Velká Británie, Švédsko a Irsko.
Výnosy z používání platebních karet v obchodních sítích jsou výnosem jak pro zúčtovací, tak pro vydavatelské banky. Zúčtovací banka ze získaného poplatku hradí ve prospěch vydavatele karty předem stanovený poplatek, jako cenu za platební záruku poskytnutou svému obchodníkovi. V některých zemích došlo ke snížení poplatků placených obchodníky pod úroveň interchange fee z důvodu vysoké konkurence. Tam pak banky realizují ztrátu. Pro ilustraci kolik existuje akceptačních míst a jak se využívá služba akceptace platebních karet u obchodníků, uvádím statistiky od Sdružení pro bankovní karty ČR z 3. čtvrtletí roku 2008. Pro statistiky byly použity data z bank: Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., Komerční banka, a.s., Raiffeisenbank, a.s. (RB) a UniCredit Bank ČR, a.s. (UniCredit Bank). Graf 2: Počet provozoven v ČR akceptující jednotlivé typy karet
Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_3kv_2008.pd, online 5. 1. 2008.
Z grafu vyplývá, že nejvíce obchodních míst je standardně vybaveno pro příjímání platebních karet jak elektronických, tak i embosovaných od karetních asociací Visa a MasterCard. Méně jsou rozšířená obchodní místa pro akceptaci karet od karetní asociace
85
Diners Club. Když pominu položku ostatní karty, tak nejméně rozšířená obchodní místa pro přijímání platebních karet jsou od asociace American Express. Tabulka 11: Počet akceptací – transakce u obchodníků AKCEPTACE TRANSAKCE U OBCHODNÍKŮ
Počet transakcí celkem
8 257 497 MasterCard 5 630 MC Electron 6 358 766 Maestro 8 983 962 VISA 16 266 892 Electron 149 450 American Express 65 370 Diners Club 1 954 JCB 5 664 977 Ostatní 45 754 498 CELKEM
Průměrná výše na z toho počet Objem transakcí z toho objem celkem jednu transakci transakcí transakcí WEB WEB (v tis. Kč) (v tis. Kč) (v tis. Kč) 103 533 10 799 810 283 200 1,307879373 0 4 769 0 0,847069272 879 6 866 960 5 025 1,079920224 194 360 11 591 412 337 081 1,290233863 21 577 15 546 021 25 427 0,955684774 0 383 262 0 2,564483105 0 220 883 0 3,378965886 0 5 320 0 2,722620266 0 7 792 561 0 1,375567986 320 349 53 210 997 650 733 1,162967562
Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_3kv_2008.pdf, online 5. 1. 2008, vlastní úprava.
Z tabulky výše uvádějící počet transakcí v České republice je patrné, že nejvíce transakcí se provádí kartami embosovanými a elektronickými od karetních asociací MasterCard a Visa. Ostatní karty lidé využívají jen minimálně.
Graf 3: Objem transakcí v tis. Kč v ČR celkem
Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_3kv_2008.pdf.
86
Graf celkového objemu provedených transakcí je velice podobný předcházejícímu grafu znázorňujícímu celkový počet transakcí, což je logické. Pro zajímavost jsem si ještě vypočetla průměrnou výši placené částky a ta vychází zhruba od 1000,- Kč do 3 000,- Kč. Což si myslím, že je asi odpovídající reálu. Největší nákladovou položkou systému platebních karet většinou tvoří provoz bankomatové sítě. Ačkoliv jsou tyto náklady dost vysoké, bankomaty přináší velkou úsporu nákladů, které by jinak musely banky vynaložit na rozšíření počtu pokladních míst a zároveň zvýšení počtu pracovníků. Aby se bankám provoz bankomatů vyplatil, je třeba, aby bankomat obsloužil měsíčně minimálně 2 000 klientů. Rovněž záleží i na průměrné částce, která je z bankomatu vybírána. Čím větší průměrná částka je vybírána, tím více se finančně vyplácí bankomaty na daném místě provozovat. Avšak je nežádoucí, kdy klienti z bankomatů vybírají relativně vyšší částky, např. 30 000,- Kč a více, protože tím odčerpávají velké množství speciálně tříděné hotovosti pro ostatní klienty. Proto je pro banku výhodnější, když klienti takové vysoké částky vybírají přímo na přepážkách bank, a to třeba službou Cash Advance.
Tabulka 12: Počet bankomatů, výběrů z bankomatů a objemů transakcí VÝBĚRY Z BANKOMATŮ MasterCard MC Electron Maestro VISA Electron American Express Diners Club JCB Ostatní CELKEM
Počet instalovaných bankomatů 3 445 3 350 3 351 3 444 3 350 1 805 3 170 2 466 1 843 3 445
Počet transakcí v Objem transakcí v bankomatech bankomatech (v tis. Kč) 8 853 713 36 177 369 3 592 9 274 5 358 025 19 117 369 6 542 977 26 527 703 19 989 230 72 487 692 32 048 269 900 31 59 37 179 493 574 1 082 129 41 273 227 155 671 674
Zdroj: http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_3kv_2008.pdf, online 5. 1. 2009, vlastní úprava.
K 3. čtvrtletí roku 2008 byly nejvíce využívány bankomaty pro výběry platební kartou Visa Electron. Na druhém místě v počtu výběrů jsou karty MasterCard, hned za nimi karty Visa a Maestro. Ostatní karty se k výběru požívají jen minimálně.
87
8 Přežijí platební karty 21. století díky novým technologiím? Tak to je otázka, kterou si položili asi mnozí z nás. Já osobně si myslím, že přežijí, jen je otázka v jaké formě a pro co všechno se budou využívat. Určitě bude záležet, zda se budou umět pružně přizpůsobit novým technologiím a požadavkům dnešního světa. Dříve byla karta jen kus plastu s magnetickým proužkem. Později se kvůli rozvoji, bezpečnosti a vyššímu využití začaly karty opatřovat čipem. Čip jako bezpečné úložiště dat nachází více a více využití, a to i díky paměti čipu, která se neustále zvyšuje. Neustálý vývoj nejen v oblasti karet posouvá možnosti karet dopředu. Je otázkou kam až může vývoj zajít a jakým směrem se bude ubírat.
8.1 Co klient od platební karty očekává Pro budoucnost platebních karet je jistě rozhodující, co vlastně klient od platební karty očekává. Většina lidí ve vyspělých zemích v dnešní době dává stále více přednost platbě kartou. Používání karet k placení je dnes již běžnou záležitostí. Nedávno vstoupili na bankovní trh i výrobci mobilních telefonů. Ti zavedli mobily s funkcí bankovní platby. A jestliže na začátku začaly bankovky pomalu vytlačovat mince, dnes by se mohlo stát, že bankovky vytlačí platební karty. Na trhu již existuje několik platebních karet, které jdou využívat i jinak než jenom k placení. Jsou to například co-bradované karty a multibankovní karty.
8.1.1 Co-brandované a Affinity karty Co-brandované a Affinity platební karty jsou zřizovány vydavateli karet (především bankami) ve spolupráci s jinými organizacemi. Cílem je získat další klienty pro oba partnery. Zavedeny byly poprvé ve Spojených státech amerických začátkem 90. let. Tento druh karet se vyskytuje jak na vyspělých nasycených trzích, kde slouží především jako nástroj pro získání klientů od jiných vydavatelů, ale také na trzích rozvíjejících se. Tady je to nástroj jak získat nové klienty. Tyto karty jsou marketingově zaměřeny na určitou cílovou skupinu klientů, kterou mají pro ně získat. Vydavatel (ve většině případů banka, ale také např. společnost Diners Club) zajišťuje platební funkce, partner služby, výhody nebo jiné speciální podmínky, určené pro cílovou skupinu.
88
Co-brandované a Affinity karty jsou dost podobné. Hlavním rozdílem mezi nimi je, že cobrandované karty jsou vydávány společně s jinými podnikatelskými subjekty a jsou zaměřeny obchodně. Především na zvýšení obratu sítě obchodních domů, zvýšení počtu cestujících určitých aerolinií, atd. Kdežto Affinity karty jsou karty vydávané společně s nepodnikatelskými subjekty. Jejich cílem je pro platební karty konkrétního vydavatele získat skupinu osob, které spojuje některý z následujících důvodů nebo jejich kombinace: společné povolání (lékaři, právníci, apod.), společné zájmy (ochrana zvířat, ochrana přírody, charitativní činnost, apod.) nebo členství v zájmových klubech (např. sportovních) či organizacích. Jsou tedy zaměřeny především neziskově pro partnera. Výhodou co-brandovaných karet oproti plošným reklamám je cílené zaměření na konkrétní skupiny a konkrétní cíle. Co-brandované karty často nahrazují nebo doplňují již existující zákaznické karty partnera. Vydávání co-brandovaných karet přináší spoustu výhod pro vydavatele karet (banku): •
zvýšení obratu – noví zákazníci zvýší obrat, nižší delikvence úvěrů;
•
nižší akviziční náklady – vyšší míra kladné odezvy cílové skupiny;
•
zvýšení image – banka zvyšuje svou prezentaci na trhu spojením s partnerem a využitím jeho informačních kanálů;
•
nižší náklady – marketingové a zaváděcí náklady mohou být rozděleny mezi bankou a partnerem;
•
udržení si stávajícího klienta – menší náchylnost ke změnám banky;
•
noví obchodníci – obchodníci, kteří dosud nepřijímali bankovní karty, k tomu mohou být přinuceni tlakem klientů z řad cílové skupiny;
•
cross-selling produktů – spokojený držitel karty je více ochoten využít nabídky banky na další peněžní a jiné služby.
Podobné výhody co-brandované karty přinášejí také pro partnerskou společnost: •
zvýšení tržeb – preference služeb partnera díky vyšší kvalitě služeb – slevy, výhody;
•
nižší náklady na reklamu – stejné jako u vydavatele – mohou si náklady na reklamu a marketing rozdělit;
•
zvýšení věhlasu značky – logo na kartě, reklama;
•
získání nových zákazníků – jedná se především o klienty z řad vydavatelské banky;
•
udržení si stávajících zákazníků – tím, že jim nabídnou „něco víc“, např. různé slevy či nákupní výhody;
89
•
prodej dalších výrobků či služeb – klient s co-brandovanou kartou, v případě spokojenosti rád využije i dalších nabízených služeb.
Nakonec výhody pro klienta jsou: •
zvýhodněné podmínky – marketingové programy, slevy, výhody, věrnostní programy, atd.;
•
příslušnost k firmě, status – propaguje svoji příslušnost při každém použití karty. Je-li zařazen do vyššího segmentu, prezentuje svůj vyšší osobní status;
•
podpora zájmů cílové skupiny – provize pro svou organizaci.
Hlavní charakteristiky programů co-brandovaných karet jsou: •
logo vydavatele a partnera je uvedeno na kartě;
•
obchodní zaměření (více klientů, větší prodej);
•
příjmy z poplatků jsou děleny mezi vydavatelem a partnerem;
•
hlavní výhody poskytuje držitelům karet partner;
•
získání klientů je prováděno společně nebo jen partnerem;
•
marketingové informace se dělí obě organizace.
Česká republika je v nabídce co-brandovaných karet pořád ještě na počátku. Aby byla cobrandovaná karta pro zákazníka zajímavá a pořídil si ji, musí mu vždy přinést pro něho zajímavé výhody. I proto jsou co-brandované karty zpravidla dražší než standardní karty. Vydáváváním Affinity Card přináší také mnoho výhod, a to nejen pro obchodního partnera a pro držitele karty, ale i pro vydavatelskou banku. Výhody pro partnera: •
zlepšení reklamy – při každém použití karty je viditelný název nebo znak obchodního partnera;
•
zlepšení komunikace – obchodní partner má obvykle s vydávající bankou dohodu, kdy banka k výpisům z účtu či platební karty přidává i reklamní letáky této partnerské společnosti.
Výhody pro držitele karty: •
mezinárodní akceptace karta;
•
příslušnost k cílové skupině – nejdůležitějším způsobem proč zákazníci žádají o Affinity Card a používají ji, je možnost demonstrovat příslušnost k určité zájmové skupině nebo profesní skupině, prezentovat svůj životní styl, atd.;
•
podpora zájmů cílové skupiny – držitelé této karty jsou motivováni ji co nejvíce využívat, protože vědí, že jejich organizace obdrží od banky za každé použití
90
určitou odměnu. Tím zvyšují finanční zdroje cílové skupiny (např. prostředky na záchranu zvířat); •
uspokojení osobních potřeb – banka poskytuje držitelům této karty i další služby přizpůsoben potřebám.
Výhody pro vydavatele - banku: •
snížené náklady na akvizici – díky spolupráci s partnerem je míra kladné odezvy na nabídku karty vyšší než u ostatních distribučních kanálů. Zároveň jsou nižší i marketingové náklady, protože cílová skupina je oslovena s použitím databáze obchodního partnera;
•
zvýšení příjmů – držitelé této karty patří většinou ke středním a vyšším vrstvám společnosti se stabilními finančními příjmy a mají nižší delikvenci úvěrů. Takže jim lze krom toho, že vydavatelská banka získává provizi s používání karty, také nabízet další i nadstandardní produkty banky.
8.1.2 Multibankovní karty Vize multibankovních karet je něco nového a v dnešním světě zatím nerealizováno. Vše je o novém přístupu k platebním kartám, ale zároveň zde musí pomoci i nová technologie pro výrobu karet. Základní myšlenkou multibankovní karty je zmenšení obsahu našich peněženek. Zná to jistě každý, stačí mít dva účty u dvou bank a dva různé typy platebních karet. V tu chvíli máte v peněžence čtyři různé platební karty. Z mého pohledu se však jedná o pouze jakýsi nosič informací. Jde se o informace, které se svým způsobem duplicitně opakují na plastu karty, např. logo karetní asociace, její hologram, logo banky, platnost karty od-do, jméno a příjmení držitele karty, případně název firmy. Nemluvě o zadní straně, na kterou se musíme čtyřikrát podepsat. Proč ale tyto údaje musíme mít několikrát, když by stačilo vytvořit nový typ platební karty – kartu multibankovní? Aby tento koncept mohl být realizovatelný, byla by nutná podpora jak ze strany karetních asociací a bank, tak z pohledu nových technologií při výrobě plastů nebo spíše „nosičů informací“ – tento termín byl použit záměrně. •
Karetní asociace by se musely domluvit na společném konceptu využívání karet. Aby celý tento systém měl naději na úspěch, tak by dohoda o jednotném systému musela mít podporu také bankovních domů.
•
Výrobci karet by museli vyrobit kartu, která by dokázala měnit svoji podobu v závislosti na tom, jaký typ karty klient využívá, nebo jaký produkt si zakoupil.
91
Karta „nosič“ by byla z tekutých krystalů, např. podobná DSNT 25 technologii. Díky těmto možnostem by se na prodejních místech pouze nahrály údaje na kartu. Po nahrání dat by karta zobrazila logo karetní asociace a logo banky, která produkt na kartu nahrála. •
Výrobci platebních terminálů a bankomatů by také museli přizpůsobit své přístroje k akceptaci těchto nových karet. Zároveň by zajistili automatickou detekci nahraných údajů bank a při platbách či výběrech by vybraly tu nejlepší volbu.
8.1.3 Propojení s dalšími aplikacemi, identifikačními systémy Rozšíření funkčností platebních karet by mohlo znamenat další krok k jejich udržení v nabídce bank a na trhu. Karta by zde zase figurovala jako nosič informací. Kromě bankovních dat a funkčnosti platební karty by v budoucnu karty mohly mít další údaje, např. personálního charakteru, jako např. jméno, příjmení, adresa trvalého bydliště, rodné číslo, místo narození, národnost, a profesy či dosažené vzdělání. Jednalo by se o náhradu za občanský a řidičský průkaz, kartu MHD nebo kartu parkovací. Karta by mohla být využita i pro uložení různých slevových kupónů do vybraných obchodů. Krom toho by zde mohl být nahrán opis zdravotní karty - údaje jako je krevní skupina, pravidelně užívané léky, závažné nemoci (cukrovka, epilepsie, atd.). Tyto údaje by sloužily například pro záchranáře poskytující první pomoc. Myslím, že tohle by bylo velmi přínosné, kdyby posádka záchranářů sejmutím karty se dozvěděli důležité údaje o ošetřované osobě, aniž by museli zdlouhavě zjišťovat, jaké léky mohou na místě ihned použít, aby nepoškodili zdraví pacienta v souvislosti například alergií na určité léky. Možná by zde mohl být uložen i digitální podpis držitele včetně biometrických údajů. Také by tyto karty mohly být využity jako elektronický klíč pro vstup do objektů. Pomocí těchto karet by se současně mohly v obchodech a na stáncích provádět transakce na zaplacení zboží. V budoucnu by tak jediná karta mohla nahradit všechny dosud nutné doklady a karty, které dnes každý nosí u sebe. Myslím si, že tato představa o možném využití platební karty není tak vzdálená, a že nebude trvat dlouho a toto výše popsané se stane skutečností. Už teď mohu zkonstatovat, že některé plastové karty, bohužel nikoliv platební kartky, jsou již pro některé způsoby již dnes využívány. Jako například karta Open card, či různé vstupní karty do zabezpečených objektů.
25
DSTN displeje (Double Super Twisted Nematic) – jde o dvě vrstvy tyčinek, které natáčejí v úhlu 240° pro lepší kontrast zobrazovaných informací. Jedna vrstva je aktivní a druhá pasivní.
92
8.2 Zůstanou karty ve své současné podobě i v budoucnu? Zachovají si karty současný vzhled, nebo se změní? Např. může být karta použita jako univerzální nosič nebo může se změnit počet čipů na kartě? Na každé kartě mohou být čtyři kontaktní a například dva bezkontaktní čipy (contactless). Uživatel by si díky tomu mohl sám volit banku vydavatele, která ho napadne. Přišel by do banky, ta by mu na příslušný volný čip nahrála svoji aplikaci a klient by mohl kartu okamžitě používat. Nemusel by čekat x-dnů na vydání karty a také by se mu zredukoval počet plastů v peněžence. Je otázkou, zdali nemůže být karta v budoucnosti z nového materiálu, který by fungoval na bázi tekutých krystalů. Karta by tak mohla být variabilní. Držitel karty by si mohl zvolit nejen svůj vlastní design karty, ale také by mohl bez problému využívat více bank či více karetních asociací na jedné kartě. Např. by přišel do banky „A“, kde by si zažádal o kartu MasterCard s limitem 20 000,- Kč a VISA s limitem 10 000,- Kč. Poté by si v bance „B“ zažádal o kartu Diners Club s limitem 50 000,- Kč, protože banka „A“ by neměla s karetní asociací Diners Club smlouvu. Karta by díky své technologii mohla sama po nahrání dat doplnit logo dané karetní asociace na plastu a tím by bylo jasné, jaké služby může držitel využívat, nebo kde může platit. Dalším uplatněním by mohla být i barevnost karty. Karty by podle zajímavosti klienta mohly být tříděny do několika skupin – stříbrná, zlatá, diamantová, platinová. Při vydání by klient získal kartu např. ze skupiny stříbrná. Karta by tedy měla stříbrný design. Pokud by se klient dostal na vyšší úroveň, mohla by mu banka poslat zprávu, že se pro ni stal jako klient „zajímavějším“, a že mu chce zvýšit i prestiž jeho karty – nabídla by mu kartu zlatou. Klient by poté při dalším výběru hotovosti či při placení měl kontakt s čtečkou čipů. Ta by dala kartě nový impulz na změnu barvy. Další otázkou může být, zda vůbec čip musí mít nějaký nosič? Proč nemůže být čip pouze implantát, který si člověk nechá dát pod kůži a díky bezkontaktní technologii bude využívat jeho možností (pozn. již bylo testováno na lidech). V návaznosti na předchozí bod je další otázkou samozřejmě to, zdali to již nehraničí s morálními pravidly a zda by to bylo přijatelné pro lidstvo. Co by se stalo například v případě, kdyby chtěl někdo čip (kartu) ukrást?
93
Výsledky Na základě podrobného rozboru jak platebních karet samotných (používaných technologií a materiálů), tak i možností jejich dalšího použití, jako například v obchodech, bankomatech, po internetu, MO/TO transakce a dále jejich zabezpečení proti zneužití (PIN, personalizační údaje, biometrické prvky – fotografie) jsem zjistila, že vývoj karet jde skutečně prudce dopředu. A jak výrobci, tak vydávající banky se snaží platební karty přizpůsobovat novým a novým požadavků moderního světa. Platební karty 21. století mohou mít šanci na přežití, pokud se jejich vlastnosti a možnosti využití budou i nadále zlepšovat. Na druhou stranu se ale nesmí zapomínat na bezpečnost a ochranné prvky, které jsou nedílnou součástí karet. Už v dnešní době je vidět stále zvyšující se trend tzv. „karet s vlastním obrázkem“, kdy si klient sám volí design karty. Díky této třešničce v karetním průmyslu se klient může 94
chlubit svým kamarádům nebo rodině s dítětem nebo domácím mazlíčkem anebo si uchovat vzpomínku na dovolenou, kdykoli kartu použije. Další využití by se dalo najít u majitele firmy, který chce u své banky vydat kartu svým kolegům – zaměstnancům. Zvolil by si jednotný design firemní karty, včetně loga sví firmy a poté by si nikdo nespletl při placení kartu svou s firemní. Prioritou 21. století je také ekologie a recyklování odpadu. Výrobci karet si sou tohoto trendu vědomi a tak přišli na trh s novým typem karet, např. ekologické „CornCard USA“ nebo z recyklovaného plastu. Když už klient ví, jakou kartu si zvolí a případně jaký motiv na ni bude mít, je nejvyšší čas zjistit jaká karta má být. Klient si může zvolit od karty obyčejné až po prestižní, které mu otevírají dveře hotelů, nebo dokážou přilákat pozornost obchodníků v luxusních obchodech. Po analýze českého trhu a českého karetního obchodu by se dalo říct, že existuje ještě další lákadlo na klienty. Mezi tyto lákadla se dají zařadit co-brandované karty, díky kterým klient při placení získává další, sekundární bonusy ve formě slev nebo bodů. Body jsou velmi oblíbené a určitě si i v budoucnu najdou své příznivce. Pokud se do bonusového systému zapojí i banka ve formě např. příspěvků na penzijní pojištění, které má klient samozřejmě vedené u své banky, tak si zvýši i křížový prodej dalších nabízených produktů banky.
Závěr a doporučení Cílem mojí diplomové práce je zabývat se otázkou zda platební karty přežijí 21. století. Abych tuto otázku mohla správně zodpovědět, ve své diplomové práci jsem se nejprve zabývala platebními kartami jako takovými. Tj. jejich současným použitím, základním rozdělením – podle územní platnosti (tuzemské, mezinárodní), technologického provedení (magnetický proužek, čip, karty hybridní), podle možnosti použití (elektronické, embosované), způsobu zúčtovaní (debetní, kreditní a charge karty) a podle vydávajících karetních asociací (MasterCard, Visa, American Express, Diners Club International, Japan Credit Bureau a UnionPay). Dále bylo zapotřebí se na kartu podívat od jejího zrodu, tedy od prvotního zadání žádosti až po předání karty konečnému držiteli. Zde jsem uvedla staré 95
klasické materiály používané pro výrobu plastových karet, ale i materiály novější. Například plasty průhledné a se zvláštním efektem (např. džínsovina, tenisový míček, skála, atd.), které určitě hovoří pro přežití karet. Držitelé takovýchto karet si tak připadají něčím zvláštní a výjimeční. Stejně tak držitelé prestižních karet, jako jsou třeba platinové karty a karty vysoce prestižní – MasterCard World Signia, VISA Signature Card, American Express Centurion Card a Diners Club Carte Blanche, které nejsou určené pro běžné klienty a jejichž výroba je velice nákladná. Ale běžný držitel karty se také může již odlišovat od ostatních, protože banky začaly pro klienty vydávat karty s vlastním designem, kdy si klient může sám vybrat, co chce mít na kartě za obrázek. Ještě před několika lety to bylo nemyslitelné. Banky vydávaly pro každý typ karty jediný design, který se cca jedenkrát ročně měnil. Neexistovalo více variant, takže si klient neměl šanci ani vybrat. Později bylo od určitého druhu alespoň více designů. Takže to, že si klient může sám určit, co chce na kartě mít za obrázek, je určitě velice dobré a velký pokrok. Krom toho z pohledu ekologie se ve světě (v USA) začínají vyrábět i karty ekologické – AB BiodegradableCard a CornCard USA. Využití nových ekologičtějších materiálů je určitě také kladným bodem pro budoucnost karet. Úzce s vydáváním platebních karet souvisí i jejich personalizace. Vzhledem ke stále rychlejšímu rozvoji výpočetní techniky a elektroniky jsem se rovněž zabývala i otázkou bezpečnosti platebních karet. V této oblasti by bylo určitě dobré kromě standardních technologií se začít zabývat otázkou zabezpečení pomocí biometriky, kdy se karta stane nezaměnitelnou a pro zloděje v podstatě nepoužitelnou. S budoucností karet také souvisí i další kapitola, ve které uvádím další možné využití platebních karet a to jak stávajícího využití (od letošního roku jsou na zvláštním plastu nahrané jízdenky MHD v Praze a tuto kartu lze využít i v knihovně, na parkovištích, atd.) tak i možného budoucího využití. Proto, aby karty nebyly vytlačeny novými technologiemi, je určitě důležité, aby se platební karty nepoužívaly jen k placení, ale aby se daly využít i jinak. Na tuto kapitolu pak navazuje další související kapitola, a to současná i budoucí konkurence platebních karet. Velice zajímavá mi přišla již nabízená služba TV banking a PaySec, i když je zatím určena jen pro některé uživatele. Velkým konkurentem je pak služba, která sice není zatím v České republice nabízena, a to využití SIM karty operátora k bezkontaktním platbám. Tato služba by skutečně mohla vytlačit karty z trhu, protože lidé by tak nemuseli nosit platební karty, ale mohli by platit rovnou mobilními telefony. Stačilo by je jen přiložit ke speciálním bezkontaktním čtečkám a bylo by zaplaceno. Otázka je také co která služba stojí a proto jsem se v následující kapitole zabývala finančním pohledem na platební karty. 96
Závěr mé diplomové práce jsem věnovala hlavnímu tématu, zda karty mají šanci přežít 21. století. Myslím, že platební karty šanci na přežití určitě mají, ale musí se i nadále přizpůsobovat novým a novým trendům dnešní moderní doby. Určitě by se výrobci měli zamyslet, jak více zatraktivnit platební karty současným držitelů, a to nejen designem, tvarem, zabezpečením, ale především možnostmi použití. Tak, aby konkurence neměla šanci. V mé diplomové práci jsem posoudila platební karty ze všech různých pohledů, a to i z hlediska minulosti, současnosti i budoucnosti. Tímto jsem cíl mé diplomové práce splnila.
Seznam použité literatury Literatura: 1. JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 312 s. ISBN 80-247-0685-7. 2. JUŘÍK, Pavel. Svět platebních karet. Praha: Radix, 1995. 125 s. ISBN 80-901853-1-2. 3. JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 248 s. ISBN 80-7169-759-1. 4. JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 2. přepracované vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 175 s. ISBN 80-247-0195-2. 5. IMMER, Miroslav; RUŽAROVSKÝ Vladimír. Platební karty. Praha, 2008. 37 s. Prezentace pro bankovní akademii
97
Internetové zdroje: 1. http://cgi.ebay.com/, online 23. 11. 2008. 2. http://www.globit.cz/platebni-terminaly/31-mate-zajem-prijimat-platebni-karty/, online 24.11.2008. 3. http://www.bankovnipoplatky.com/media-a-poplatky/bankomatu-uz-je-v-ceskunekolik-tisic-pravo-1172006-258/, online 24. 11. 2008. 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bankomat, online 24. 11. 2008. 5. http://www.jazyky.com/content/view/270/, online 25. 11. 2008. 6. http://fincentrum.idnes.cz/treti-nejvetsi-banka-zacala-nabizet-cashback-ale-tennejdrazsi-pbg-/bank.asp?c=A080417_162905_bank_fib, online 25. 11. 2008. 7. http://www.csob.cz/bankcz/cz/Lide/Platebni-karty/CashBack.htm, online 25. 11. 2008. 8. http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/product_cs_93.xml, online 25. 11. 2008. 9. http://www.kb.cz/cs/seg/seg2/products/cashback.shtml,
online
25.
11.
2008.
http://finance.idnes.cz/fi_blind.asp?r=fi_osobni&c=A040701_180122_fi_osobni_zal&t =A040701_180122_fi_osobni_zal&r2=fi_osobni, online 25. 11. 2008. 10. http://www.rb.cz/osobni-finance/kreditni-karty/doplnkove-informace/moznosti-pouzitikarty/, online 25. 11. 2008. 11. http://www.abnote.cz/personalizace/kodovani-magnetickeho-prouzku.html,
online
26.11.2008. 12. http://pandatron.cz/?535&karty_s_magnetickym_pruhem, online 26. 11. 2008. 13. http://www.pvccard.cz/technologie_vyroby_karet.html, online 26. 11. 2008. 14. http://www.firstdata.sk/index.php?go=2_5&lang=en, online 27. 11. 2008. 15. http://www.soom.cz/index.php?name=articles/show&aid=427, online 27. 11. 2008. 16. http://www.penize.cz/15747-slovnicek-pojmu-z-oblasti-platebnich-karet,
online
26.11.2008. 17. http://www.penize.cz/18401-skutecna-cipova-karta-zatim-v-cesku-neexistuje,
online
26.11.2008. 18. http://statistiky.cardzone.cz/download/konverze.pdf, online 26. 11. 2008. 19. http://www.czech-ba.cz/index.php?akce=kat&kat=70&lang=cz, online 26. 11. 2008. 20. http://bankovnictvi.ihned.cz/2-10867300-900000_d-0c , online 26. 11. 2008. 21. http://www.finexpert.cz/Autori/Cipove-karty-a-vse-o-nich/sc-48-sr-1-a16871/default.aspx, online 26. 11. 2008.
98
22. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/503645-acquiring, online 29. 11. 2008. 23. http://en.wikipedia.org/wiki/China_UnionPay, online 30. 11. 2008. 24. http://www.visaeurope.com/aboutvisa/products/vpay.jsp, online 30. 11. 2008. 25. http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/informace/kreditni-karty/vyhody-a-nevyhody/, online 9. 3. 2009. 26. http://www.visaeurope.com/merchant/visasignageandmarketing/main.jsp,
online
30.11.2008. 27. http://www.mastercard.com/index.html, online 30. 11. 2008. 28. http://en.wikipedia.org/wiki/American_Express, online 30. 11. 2008. 29. http://www.dinersclub.cz/, online 30. 11. 2008. 30. http://en.wikipedia.org/wiki/Japan_Credit_Bureau, online 30. 11. 2008. 31. http://www.finance.cz/bankovnictvi/informace/platebni-karty/, online 1. 12. 2008. 32. http://www.finance.cz/bankovnictvi/informace/platebni-karty/historie/, online 1. 12. 2008. 33. http://www.finance.cz/bankovnictvi/informace/platebni-karty/vyhody/, online 1. 12. 2008. 34. http://www.penize.cz/18777-jak-dosly-platebni-karty-do-ceskych-zemi-aneb-historiekaret-plna-zajimavosti, online 1. 12. 2008. 35. http://finance.idnes.cz/platebni-karty-magneticky-prouzek-dt3/bank.asp?c=A051130_173803_fi_osobni_zal, online 1. 12. 2008. 36. http://www.sweb.cz/dutkorig/web/norma.htm, online 1. 12. 2008. 37. http://www.ima.cz/index.php?cat=produkty&page=produkt009&topnavi=produkt009& scroll=white, online 1. 12. 2008. 38. http://www.dinocommerce.cz/plastove-karty/personalizace-plastove-karty.html, online 3.12. 2008. 39. http://www.blackcard.cz/personifikace-karet-a-dalsi-prvky-na-karte, online 1. 12. 2008. 40. http://www.dinocommerce.cz/plastove-karty/bezpecnost-plastove-karty.html, 3.12.2008. 41. http://www.dtpstudio.cz/obchod/pantone/pantone.htm, online 27. 12. 2008. 42. http://cs.wikipedia.org/wiki/CMYK, online 27. 12. 2008. 43. http://www.podnikatel.cz/clanky/monopol-na-postovni-zasilky-do-50-gramuprodlouzen/, online 30. 12. 2008.
99
online
44. http://www.cpost.cz/jetspeed/portal/mediatype/html/user/anon/page/default.psml/js_pane/cenik?show_title=1&ksid=5568&escid =61&pgtyp=S, online 30. 12. 2008. 45. http://karty.stc.cz/, online 30. 12. 2008. 46. http://cs.wikipedia.org/wiki/Kryptografie, online 4. 1. 2009. 47. http://cs.wikipedia.org/wiki/Clearing, online 4. 1. 2009. 48. http://cs.wikipedia.org/wiki/Cash_flow, online 4. 1. 2009. 49. http://cardhouse.cz/produkty/plastove-karty/?gclid=CPCk_Zatn5cCFUob3godll-dIw, online 1. 12. 2008. 50. http://cardhouse.cz/produkty/plastove-karty/vse-o-kartach/materialy/, online 1. 12. 2008. 51. http://gallery.cardzone.cz, online 4. 1. 2009. 52. http://gallery.cardzone.cz/csob/1_VISA/slides/VISA_Business_design_CR-EU.html, online 4. 1. 2009. 53. http://gallery.cardzone.cz/unicredit/unicreditbank/debit_cards/slides/visa_business_pag e_1.html, online 4. 1. 2009. 54. http://gallery.cardzone.cz/kb/slides/kb_sl_gold_card_ecmc.html, online 4. 1. 2009. 55. http://gallery.cardzone.cz/cs/slides/003_Visa%20Business%20Gold_de.html,
online
4.1.2009. 56. http://gallery.cardzone.cz/unicredit/unicreditbank/debit_cards/slides/visa_platinum_pag e_1.html, online 4. 1. 2009. 57. http://img.photobucket.com/albums/v103/deejaysyke/nav6/lex_visa_sig.jpg,
online
4.1.2009. 58. http://www.luxuryvacationclub.com/AmexCenturionBlackCard.jpg, online 4. 1. 2009. 59. http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_3kv_2008.pdf, online 5. 1. 2009. 60. http://www.csob.cz/bankcz/cz/Csob/Sazebniky/Sazebnik-pro-fyzicke-osobyobcany.htm, online 5. 1. 2009. 61. http://www.csas.cz/banka/menu/cs/banka/nav00007_soukrom_klientela, online 5. 1. 2009. 62. http://www.sazebnik-kb.cz/cs/obcane/karty/debetni-karty-mastercard-a-visa.shtml, online 5. 1. 2009. 63. http://www.sazebnik-kb.cz/cs/obcane/karty/index.shtml, online 5. 1. 2009. 64. http://www.unicreditbank.cz/cz/sazebnik.html, online 5. 1. 2009.
100
65. http://www.postovnisporitelna.cz/obcane/produkty/56950/tv-banka-ps/, online 6. 1. 2009. 66. http://www.lupa.cz/clanky/jaky-bude-tv-banking/, online 6. 1. 2009. 67. http://www.mesec.cz/clanky/televizni-bankovnictvi/, online 6. 1. 2009. 68. http://www.csob.cz/bankcz/cz/Aktuality/PaySec-novy-zpusob-internetove-platby.htm, online 6. 1. 2009. 69. http://www.onlineobchody.com/zpravodaj/?p=507, online 6. 1. 2009. 70. http://www.paysec.cz/CmsPage.aspx?Id=faq, online 6. 1. 2009. 71. http://www.mobilmania.cz/default.aspx?server=1&article=1118796, online 7. 1. 2009. 72. http://opencard.praha.eu/jnp/cz/home/index.html, online 7. 1. 2009. 73. http://www.kb.cz/cs/seg/seg2/products/unicard.shtml, online 8. 1. 2009.
Slovníček pojmů Autorizace: proces, během kterého je ověřeno u vydavatele karty krytí platby kartou Autorizační centrum: místo, kde dochází k autorizaci platby, tj. ověření krytí platby kartou Autorizační kód: sekvence číslic nebo číslic a písmen, která je obchodníkovi sdělena jako potvrzení o autorizaci Držitel karty: fyzická osoba, které byla karta vydána k používání, jejíž příjmení a jméno jsou vyznačeny na kartě a jejíž podpis je na zadní straně karty
101
Imprinter: mechanické zařízení určené k otisku platební karty a identifikačního štítku společnosti na prodejní doklad při provádění transakce platební kartou Obchodní místo: místo, kde je možno platit za zboží nebo služby platební kartou Obchodník: fyzická nebo právnická osoba, který uzavřela smlouvu o akceptaci karet Elektronický terminál: elektronický platební terminál umožňující akceptaci karet elektronickou formou Platební karta: plastická karta o rozměrech 85 mm x 54 mm, která svým vzhledem, uspořádáním údajů a ochrannými prvky odpovídá z lícní i rubové strany specifikaci např. Diner Club, MasterCard, VISA, atd. Karta umožňuje svému držiteli bezhotovostní platby za zboží a služby resp. výběr hotovosti. Platební karta je majetkem vydavatele, je vydána k používání držiteli karty a je nepřenosná. Platnost karty: doba, v průběhu které může držitel kartu využívat k platbám a výběrům hotovosti. Je udána buď obdobím platnosti karty, nebo datem ukončení platnosti. Karta je platná do posledního dne měsíce a roku vyznačeného na kartě (včetně). Karta nesmí být přijata mimo dobu své platnosti. Prodejní doklad: potvrzení o platbě kartou prostřednictvím imprinteru podepsané držitelem karty a potvrzující převzetí zboží či služeb nebo finanční hotovosti. Na prodejním dokladu musí být uvedeny údaje o platební kartě, jejím držiteli, obchodním místě a ceně zboží nebo služeb, datum prodeje zboží nebo poskytnuté služby. SEPA: (Single Euro Payment Area) jednotný europlatební prostor – nedílnou součástí budování jednotného trhu EU je vytvoření i jednotné oblasti pro platby v měně EUR. Jedná se o projekt vytvořený v evropské oblasti s takovou finanční infrastrukturou, která by umožňovala bezhotovostní převod peněz v měně EUR stejným způsobem a za stejných podmínek, ať se jedná o platbu vnitrostátní nebo mezinárodní. Lze si ji zjednodušeně představit jako jednotný trh služeb platebního styku, v rámci kterého platí jednotná pravidla hry bez ohledu na národní hranice. Stoplist: seznam zakázaných karet, jejichž platnost byla vydavatelem karty předčasně zrušena. Nelze s nimi provádět transakce, nelze je přijmout k úhradě za zboží nebo služby. Tyto karty je obchodník povinen zadržet. Banka zasílá obchodníkovi tištěný stoplist nebo stoplist na disketě. Tento dokument je důvěrný a slouží pouze pro potřebu obchodního místa. Stvrzenka: doklad o platbě platební kartou prostřednictvím POS terminálu, podepsaný držitelem karty a potvrzující převzetí zboží nebo služeb. Transakce: platba za zboží a služby nebo výplata hotovosti prostřednictvím platební karty. 102
Vydavatel karty: banka nebo jiná finanční instituce, která je oprávněna vydávat platební karty Diners Club, MasterCard, MasterCard Electronic, Maestro, VISA, VISA Electron, aj.
Seznam obrázků Obrázek 1: Mechanický snímač – typ KIT W/100 SLIPS + SIGN....................................... 8 Obrázek 2: Ukázka elektronických platebních terminálů.................................................... 11 Obrázek 3: Model 3Domain ................................................................................................ 15 Obrázek 4: Průběh transakce 3d Secure .............................................................................. 17 Obrázek 5: Logo evropské karty V Pay............................................................................... 21 Obrázek 6: Ukázka čtení z magnetického proužku ............................................................. 22 Obrázek 7: Magnetický proužek.......................................................................................... 23 Obrázek 8: Logo karetní asociace MasterCard.................................................................... 31 Obrázek 9: Logo karetní asociace Visa ............................................................................... 32 Obrázek 10: Logo karetní asociace American Express ....................................................... 33
103
Obrázek 11: Logo karetní asociace Diners Club International............................................ 33 Obrázek 12: Logo karetní asociace Japan Credit Bureau.................................................... 34 Obrázek 13: Logo karetní asociace China UnionPay.......................................................... 35 Obrázek 14: Platební karta Western Union Telegreph Company ....................................... 36 Obrázek 15: První kreditní karta Diners Club ..................................................................... 36 Obrázek 16: První platební karty v Československu........................................................... 37 Obrázek 17: ukázka vrstev platební karty ........................................................................... 40 Obrázek 18: Karty průhledné a se zvláštním efektem......................................................... 43 Obrázek 19: Karta vyrobená z recyklovatelného materiálu ................................................ 45 Obrázek 20: Karta vyrobená z kukuřice .............................................................................. 45 Obrázek 21: Stříbrná platební karta..................................................................................... 46 Obrázek 22: Zlatá platební karta ......................................................................................... 46 Obrázek 23: Platinová kata od karetní asociace MasterCard .............................................. 47 Obrázek 24: Karta World Signia ......................................................................................... 48 Obrázek 25: VISA Signature Card ...................................................................................... 48 Obrázek 26: American Express Centurion Card ................................................................. 49 Obrázek 27: Diners Club Carte Blanche ............................................................................. 49 Obrázek 28: Pozice kontaktů čipu a význam kontaktů u čipu............................................. 50 Obrázek 29: Karta s personalizací Embossing a Hotstamping............................................ 51 Obrázek 30: Karta s personalizací Indent, Termoprint, Magnetický proužek, Stírací pole, Podpisové pole a Čárový kód .............................................................................................. 52 Obrázek 31: Platební karta – přední a zadní strana ............................................................. 54 Obrázek 32: Příklady Image karet ČSOB ........................................................................... 57 Obrázek 33: Bod zlomu = vývoj nákladů versus vývoj případných ztrát ........................... 60 Obrázek 34: Mobilní telefon s integrovanou technologií NFC ........................................... 74 Obrázek 35: Schéma autorizace transakcí přes Global Payments Europe, s.r.o. ................ 81
Seznam grafů Graf 1: Přechod na čipovou technologii v České republice v letech 2005 – 2008.............. 25 Graf 2: Počet provozoven v ČR akceptující jednotlivé typy karet ...................................... 85 Graf 3: Objem transakcí v tis. Kč v ČR celkem .................................................................. 86
104
Seznam tabulek Tabulka 1: Přechod na čipovou technologii v České republice v letech 2005 – 2008 ........ 25 Tabulka 2: Rozdělení karet podle použití – obvyklé nastavení platné v ČR....................... 26 Tabulka 3: Porovnání výhod a nevýhod kreditních karet.................................................... 30 Tabulka 4: Rozdělení a odolnost plastů............................................................................... 41 Tabulka 5: Náročnost identifikace v závislosti na velikosti záznamu dat (v bitech) .......... 67 Tabulka 6: Srovnání poplatků za vydání platební karty versus výběr hotovosti na přepážce banky ................................................................................................................................... 77 Tabulka 7: Transakce na bankomatu z pohledu Issuera ...................................................... 80 Tabulka 8: Transakce na platebním terminálu z pohledu Issuera ....................................... 80 Tabulka 9: Transakce na bankomatu z pohledu Acquiera................................................... 82 Tabulka 10: Transakce na platebním terminálu z pohledu Acquiera .................................. 82 Tabulka 11: Počet akceptací – transakce u obchodníků ...................................................... 86 Tabulka 12: Počet bankomatů, výběrů z bankomatů a objemů transakcí ........................... 87
Přílohy Příloha 1 – Přehled platných norem pro karty................................................................... 106 Příloha 2 – Produktový katalog GPE................................................................................. 107 Příloha 3 – Smlouva o vydání platební karty .................................................................... 108 Příloha 4 – Žádost o změnu, zrušení nebo odevzdání PK ................................................. 110 Příloha 5 - Prohlášení držitele karty o sporné transakci .................................................... 111 Příloha 6 - Hlášení o ztrátě nebo krádeži platební karty.................................................... 112 Příloha 7 - Příkaz k zablokování platební karty (dočasně nebo trvale) ............................. 113 Příloha 8 - Žádost o opakované vydání PIN...................................................................... 114
105
Příloha 1 – Přehled platných norem pro karty Označení
Název normy
Vydáno
ČSN ISO/IEC 7810
Identifikační karty – Fyzikální charakteristiky
8/2004
ČSN ISO/IEC 7811-1
Identifikační karty – Záznamová technika – část 1 : reliéfní písmo
11/2003
ČSN ISO/IEC 7811-2
Identifikační karty – Záznamová technika – část 2: magnetický proužek
1/2003
s nízkou koercitivitou ČSN ISO/IEC 7811-6
Identifikační karty – Záznamová technika – část 6: magnetický proužek
5/2004
s vysokou koercitivitou ČSN ISO/IEC 7816-1
Identifikační karty – Karty s integrovanými obvody s kontakty – část 1:
12/2003
fyzikální vlastnosti
Změna Amd. 1 7/2004
ČSN ISO/IEC 7816-2
Informační technologie – Identifikační karty – Karty s integrovanými obvody s kontakty – část 2: rozměry a umístění kontaktů
106
2/2004
ČSN ISO/IEC 10373-1
ČSN ISO/IEC 10373-2
Identifikační karty – Zkušební metody – část 1: zkoušky všeobecných
7/2001
charakteristik
Opr. 9/2001
Identifikační karty – Zkušební metody – část 2: karty s magnetickými
7/2001
proužky ČSN ISO/IEC 10373-3
Identifikační karty – Zkušební metody – část 3: karty s integrovanými
10/2002
obvody s kontakty ČSN ISO/IEC 10373-6
Identifikační karty – Zkušební metody – část 6: karty s vazbou nablízko
8/2002 Změna Amd. 2 7/2004
ČSN ISO/IEC 10373-7
Identifikační karty – Zkušební metody – část 7: karty s vazbou na dálku
8/2002
ČSN ISO/IEC 10536-1
Identifikační karty – Bezkontaktní karty s integrovanými obvody – část 1:
6/2001
fyzikální charakteristiky ČSN ISO/IEC 14443-1
Identifikační karty – Bezkontaktní karty s integrovanými obvody – část 1:
6/2001
fyzikální charakteristiky ČSN EN 726-1
Systémy
s identifikačními
kartami
–
Telekomunikační
karty
12/1996
Telekomunikační karty s integrovanými obvody a koncová zařízení – část
12/1996
s integrovanými obvody a koncová zařízení – část 1: přehled systémů ČSN EN 726-4
2: aplikačně nezávislé požadavky na koncová zařízení, vztahující se na karty ČSN EN 1332-2
Systémy s identifikačními kartami – Rozhraní člověk – stroj – část 2:
6/1999
rozměry a umístění hmatového identifikátoru pro karty ID-1
Zdroj: interní materiál společnosti ABnote Czech s.r.o.
Příloha 2 – Produktový katalog GPE
107
Příloha 3 – Smlouva o vydání platební karty
108
109
Příloha 4 – Žádost o změnu, zrušení nebo odevzdání PK 110
Příloha 5 - Prohlášení držitele karty o sporné transakci
111
Příloha 6 - Hlášení o ztrátě nebo krádeži platební karty 112
Příloha 7 - Příkaz k zablokování platební karty (dočasně nebo trvale)
113
Příloha 8 - Žádost o opakované vydání PIN 114
115
