Příručka pro ministry vlády ČR České předsednictví v Radě EU 2009
ÚVOD ........................................................................................................................................2 I. VŠEOBECNÉ INFORMACE ...............................................................................................2 I. 1. Rada...........................................................................................................................2 I.1.1. Generální sekretariát Rady......................................................................................3 I.2 Evropská rada .................................................................................................................3 I. 3 Evropský parlament .......................................................................................................4 I. 4 Evropská komise ............................................................................................................5 II. ROZHODOVACÍ PROCEDURA .......................................................................................5 III. PŘÍPRAVA ZASEDÁNÍ RADY .......................................................................................5 IV. VEDENÍ PŘEDSEDNICTVÍ V RADĚ .............................................................................6 IV. 1 Jednání ........................................................................................................................6 IV. 2 Průběh a vedení jednání .............................................................................................7 IV. 2. 1 Účinné vedení zasedání .......................................................................................9 IV. 2. 2 Tipy a triky ke hledání kompromisu....................................................................9 IV. 3 Průběh hlasování a kvóra.........................................................................................10 IV.4 Prohlášení ..................................................................................................................11 IV. 5 Transparentnost ........................................................................................................12 IV. 6 Jazyky/tlumočení.......................................................................................................12 V. TISK...................................................................................................................................13 V. 1 Při příjezdu na zasedání Rady ...................................................................................13 V. 2 Tisková konference po zasedání Rady.......................................................................13 V. 3 Vložená tisková konference během zasedání ............................................................14 V. 4 Kontakty s tiskem při jednáních v EP........................................................................14 VI. SPOLUPRÁCE S EVROPSKÝM PARLAMENTEM .....................................................14 VI. 1 Kontakty s EP před předsednictvím ..........................................................................14 VI. 2. Kontakty s EP během předsednictví ..........................................................................15 VI. 2.1 Předsednická prezentace ministra v odborném výboru EP..............................15 VI. 2. 2 Plenární schůze EP...........................................................................................15 VI.2.3 Jednání v rámci dohodovacího výboru a trialogu .............................................16 VI. 2. 3.1 Ministerský návod pro dohodovací řízení ..................................................16 VI. 3 Další kontakty předsednictví s EP .............................................................................17 PŘÍLOHY ................................................................................................................................17 Příloha 1 – Adresy, praktické a další informace.............................................................18 Příloha 2 – Dopad Lisabonské smlouvy na předsednictví..............................................22 Příloha 3 – Seznam doporučených dokumentů...............................................................24
1
ÚVOD Příručka, kterou jste právě otevřeli, má být dobrým pomocníkem a rádcem pro ministry vlády ČR, kteří v době předsednictví ČR v Radě EU v první polovině roku 2009 budou ministerská jednání Rady EU vést. Příručka nejdříve podává všeobecné informace o hlavních institucích EU – Radě, Evropské komisi a Evropském parlamentu. Dále stručně přibližuje rámec rozhodovacích postupů. Pak popisuje přípravu a vedení ministerských jednání v Radě z pohledu předsednictví a nejdůležitější záležitosti, jež by ministr předsednické země při spolupráci s Evropským parlamentem určitě neměl pominout. Přílohy obsahují praktické informace a poukazy na některé změny, které by do rozhodování vnesla Lisabonská smlouva, vstoupí-li v platnost dle předpokladů na počátku předsednictví ČR v Radě EU (tj. 1.1.2009), případně v jeho průběhu. Příručka se soustřeďuje na souhrnné informace, vhodné pro všechny ministry vlády ČR. Předpokládá se, že tyto informace budou doplněny specifickou přípravou související s problematikou konkrétního resortu. Předkládaná příručka poskytuje užitečné návody, praktické fungování Rady však ministrům nejlépe zprostředkují jejich osobní zkušenosti, získané na zasedáních Rady. I. VŠEOBECNÉ INFORMACE I. 1. Rada Rada je formálně jediným institucionálním celkem, v praxi však zasedá v 9 různých formacích 1 , které byly vytvořeny v návaznosti na tematickou či jinou příbuznost unijních politik. Např. Rada pro konkurenceschopnost se zabývá problematikou vnitřního trhu, průmyslu a výzkumu, Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy zahrnuje vedle vnějších vztahů i oblast obrany a rozvojové spolupráce. Každé zasedání Rady připravuje Výbor stálých zástupců (COREPER), zasedající ve dvou formacích s pevně stanovenou agendou (COREPER II – velvyslanci, COREPER I – zástupci velvyslanců). V případě Rady pro zemědělství a rybolov pak řadu bodů agendy připravuje Zvláštní zemědělský výbor (SCA). V případě Rady ministrů hospodářství a financí (ECOFIN) má vedle COREPERu nezastupitelnou roli Hospodářský a finanční výbor (EFC), 1
Seznam všech současných formací Rady –viz příloha C.
2
jehož úkoly jsou přímo zakotveny ve Smlouvě o Evropském společenství. Ke COREPERu, SCA a EFC přináleží zhruba 200 různých pracovních skupin Rady. Všem těmto grémiím předsedají jednotlivé členské státy v době svého předsednictví. 2 (Pozn.: Změny do tohoto systém vnese Lisabonská smlouva a ovlivní tím i české předsednictví. Po jejím vstupu v platnost se stane stálým předsedou Rady pro zahraniční záležitosti vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Česká republika nebude předsedat ani Politickému a bezpečnostnímu výboru, který bude veden zástupcem vysokého představitele. V průběhu roku 2008 by dále měly být určeny konkrétní pracovní skupiny, které se zabývají zahraničními záležitostmi a po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost rovněž nebudou řízeny členskými státy). Vedle formálních zasedání Rady v Bruselu (leden, únor, březen, květen) a Lucemburku (duben, červen) se během českého předsednictví budou konat také neformální ministerská zasedání Rady nebo ministerské konference v ČR. Pro tato zasedání na rozdíl od formálních zasedání neexistuje žádný jednací řád. Nemohou se na nich přijímat žádná rozhodnutí, ani schvalovat závěry. Nicméně na těchto setkáních se mohou předjednávat i citlivé agendy. Avšak výsledky dosažené tímto způsobem je nezbytné následně potvrdit na formálním jednání příslušné Rady. Neformální diskusi o ožehavých bodech agendy lze uskutečnit v rámci formálního jednání Rady, a to např. na obědě nebo večeři. I.1.1. Generální sekretariát Rady Generální sekretariát (GS) Rady poskytuje předsednické zemi administrativní podporu před a během jednání Rady. GS zpracovává také záznam z jednání. Může však převzít i cennou funkci poradenskou, a to jak u otázek formálních (procedurálních postupů), tak při realizaci zasedání (pomoc při projednávání pozic jiných delegací a při vypracovávání kompromisů). Asistence, znalosti a zkušenosti zástupců GS Rady mají pro účinné vedení předsednictví nepostradatelný význam. Význačná role, spojená s realizací předsednictví, přísluší zástupcům Právní služby Rady, která Radě zajišťuje poradenství ve veškerých právních záležitostech, vypracovává pro ni formální stanoviska (písemná či ústní) a zastupuje ji před Evropským soudním dvorem. Záleží na předsednické zemi, do jaké míry se bude doporučeními GS Rady řídit. I.2 Evropská rada Evropská rada je vrcholným setkáním šéfů států a vlád členských států. Během předsednictví, připadajících na první polovinu roku, se Evropská rada schází na pravidelných zasedáních v Bruselu dvakrát za předsednictví. Vedle předsedů vlád a v některých případech prezidentů 2
Česká republika nebude předsedat pracovním skupinám Rady, které mají již nyní volené nebo stálé předsedy např. Hospodářský a finanční výbor (EFC), Výbor pro sociální politiku (SPC), Výbor pro zaměstnanost (EMCO), Vojenský výbor (EU MC), Vojenský štáb (EU MS) aj.
3
členských států mají na Evropských radách separátní jednání ministři zahraničí členských států. Obvyklou praxí je, že březnového jednání Evropské rady se účastní také ministři financí. (Pozn.: Po vstoupu Lisabonské smlouva v platnost Česká republika nebude předsedat Evropské radě, jejíž zasedání bude připravovat a povede její stálý předseda.) Evropská rada přijímá závěry, které tvoří strategický a politický návod pro jednání v sektorových Radách. Nemalou pozornost je třeba věnovat textu závěrů sektorových Rad, protože v případě politických růzností slouží jako východisko pro kompromis závěrů Evropské rady (a naopak sektorové Rady se často drží znění závěrů Evropské rady). Evropská rada rovněž nominuje kandidáta na předsedu Evropské komise (EK). Uvedené role se ujímá vždy na sklonku mandátu EK. Funkční období stávající EK sice skončí v listopadu 2009. Nominovat kandidáta na předsedu EK by však Evropská rada měla po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009. I. 3 Evropský parlament Úzké vztahy s Evropským parlamentem (EP) jsou stěžejním předpokladem pro úspěch českého předsednictví v Radě EU. •
EP je význačným politickým hráčem v EU, který činnost Unie podstatně spoluurčuje.
•
Dobrá spolupráce s EP v zákonodárném procesu rozhoduje o tom, jakého pokroku může předsednictví v důležitých agendách dosáhnout.
•
Na EP se soustřeďuje pozornost i zprávy médií. O hodnocení předsednictví se nezřídka rozhoduje z velké části právě v tomto mediálním rámci.
Protože žádná frakce nebo národní delegace nedisponuje v EP většinou, funguje EP na základě proměnlivých spojenectví a dohod. Rozhodující význam proto v daných souvislostech přináleží osobním kontaktům, které také vévodí jednáním s Radou. V zásadě platí: čím užší kontakty ministr a jeho spolupracovníci k EP, k jeho výborům a poslancům mají, o to lepší příležitosti si mohou vytvořit k úspěšnému završení jednání i o kontroverzních otázkách. Během předsednictví bude Česká republika zastupovat v EP Radu jako celek, bude mluvit jejím jménem, tj. jménem členských států. To zahrnuje mnohočetné kontakty s EP na ministerské úrovni. Počítají se mezi ně formální povinnosti předsednictví jako informování pléna a všech jeho odborných výborů stejně jako návštěvy zástupců EP v Čechách. Pro úspěšné předsednictví je zvláště důležité udržovat neformální kontakty s poslanci EP. (Pozn.: Do povinnosti informovat EP o přípravě a výsledcích Evropské rady výrazně zasáhne Lisabonská smlouva. Zatímco dosud o přípravě i výsledcích Evropské rady zpravuje EP ministr, resp. předseda vlády předsednické země, zavedení nových institucionálních prvků Lisabonské smlouvy do praxe by mělo mít za následek, že významná role v tomto ohledu by měla připadnout stálému předsedovi Evropské rady. Na přípravě jednání Evropské rady ve
4
vztahu k EP se bude výrazněji podílet člen vlády ČR zodpovědný za řízení nově vytvořené Rady pro obecné záležitosti.) I. 4 Evropská komise Ještě před předsednictvím je záhodno rozvíjet intenzivní kontakty s věcně příslušnými členy Evropské komise (EK). Při organizování jednání Rady je zvláště důležité brát ohled na rozdělení kompetencí uvnitř EK. (Pozn.: Lisabonská smlouva předpokládá, že s nástupem vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku do úřadu, který současně bude vykonávat funkci místopředsedy EK, bude muset odstoupit z EK komisař stejné národnosti, jakou má vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. V dané souvislosti může dojít k přerozdělení či sloučení portfolií některých komisařů.) EK - kompetenčně odpovědný komisař - se v zásadě účastní všech jednání Rady. Příslušný komisař není členem Rady. Je v zájmu předsednictví, aby čile komunikovalo s EK, protože ona může být prostředníkem při jeho jednáních s EP. EK může být nápomocna i při projednávání daného bodu agendy v Radě. II. ROZHODOVACÍ PROCEDURA Ve zkratce rozhodovací postup sestává v EU z následujících kroků. Evropská komise disponuje výsadou legislativní iniciativy 3 . Po schválení v kolegiu komisařů postupuje návrhy současně Evropskému parlamentu a Radě. Tyto situace zahrnují zvláště případy, kdy se v legislativním procesu mezi Radou a Evropským parlamentem uplatňují procedury spolurozhodování (nutné schválení Radou a Parlamentem) a konzultace (Rada může přijmout návrh i přes připomínky Evropského parlamentu). Evropská komise své legislativní předlohy posílá také národním parlamentům. Bod agendy, např. přijetí legislativního aktu, na pořad jednání Rady lze zařadit až po uplynutí 6 týdnů po jeho postoupení národním parlamentům. (Pozn.: Lisabonská smlouva v tomto ohledu uvedenou lhůtu prodlužuje na 8 týdnů.) III. PŘÍPRAVA ZASEDÁNÍ RADY Generální sekretariát Rady připraví pro ministra předsednické země stručnou informaci (´briefing note´), která doplňuje zprávu(y) pro jednotlivé delegace. Obsahuje nejnovější informace o stavu projednávání agendy, kterými Generální sekretariát disponuje, nastiňuje substantivní, právní, procedurální a taktické aspekty, které mají předsedajícímu ministrovi usnadnit vedení diskuse. ´Briefing note´ je výlučně určena pro ministra předsednické země.
3
V rámci tzv. třetího pilíře tj. III. pilíře tj. justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce mají legislativní iniciativu též členské státy.
5
Program Rady je rozdělen na body “A“ (bez diskuse), body “B“ (s diskusí) a “Různé“ (body zařazené na žádost členských států či Evropské komise; viz dále část IV.2 Průběh a vedení jednání). Ráno, před zasedáním Rady, probíhá bilaterální rozhovor ministra předsednické země s věcně příslušným členem EK, resp. příležitostně s ministry jiných členských států, zvláště těch, které mají s určitými otázkami agendy problémy. Je nezbytné, aby český ministr, předsedající příslušné formaci Rady, přijel na místo jejího zasedání večer před dnem samotného jednání. Předsedající ministr musí být vždy přítomen zasedání Rady až do jeho konce a nemůže být zastupován náměstkem nebo velvyslankyní. Generální sekretariát (GS) Rady nabízí předsednické zemi ústní a písemnou přípravu (briefing) na zasedání Rady. Písemný briefing je společně s relevantními oficiálními dokumenty postoupen předsednictví několik dní před zasedáním Rady (nejdříve v angličtině, pak i v češtině). Briefing se člení na • • • •
krátkou podkladovou informaci (´background note´) o cílech diskuse a doporučených postupech, aktivní ´speaking note´ k uvedení diskuse, i k jednotlivým probíraným bodům včetně návodu na možné reakce na sdělení členských států, návrh na možné shrnutí a závěry diskuse, odpovídající odkazy na oficiální dokumenty, právní základ/y (články Smluv) a obsahový podklad.
IV. VEDENÍ PŘEDSEDNICTVÍ V RADĚ IV. 1 Jednání O zařazení bodu na pořad jednání Rady může požádat kterákoli delegace nejpozději 16 dní před zasedáním příslušné Rady. Po uplynutí přípustné lhůty je to možné jen prostřednictvím jednomyslného rozhodnutí. Program jednání se dělí na body “A“ a “B“ a na body “Různé“ (´any other business´/AOB). Body, u nichž přichází v úvahu hlasování, jsou v programu označeny * (o hlasování viz část IV. 3). Označeny hvězdičkou mohou být jak “A“-, tak “B“-body. “A“-body: shoda (příp. kvalifikovaná většina) na těchto bodech byla dosažena již před jednáním Rady, ministerská Rada schvaluje tyto body už jenom formálně. Zpravidla se k nim nekoná žádná diskuse. Někdy může delegace poskytnout k “A“-bodu jejího zájmu vysvětlení. Vznese-li delegace námitku proti přijetí bodu bez diskuse, je tento bod zpravidla stažen z programu jednání a v případě potřeby zařazen na věcně příslušnou Radu. V podstatě každá z formací může schválit libovolný bod, a to nezávisle na tematické oblasti unijní politiky, o které daná Rada jedná. “B“-body: tyto body jsou určeny k diskusi. Mohou mezi nimi být:
6
•
• •
legislativní návrh – v tomto případě se dostává na program dané formace Rady na několika jejích následných zasedáních, a to o informace (prezentace materiálu) EK – představení návrhu, může následovat diskuse s prvními názory ministrů, o zpráva předsednictví o pokroku – v případě, že se za předsednictví nestačí dojít k politické dohodě, o všeobecný přístup (výjimečně částečný všeobecný přístup) – dohoda o hlavních prvcích návrhu před prvním čtením v Evropském parlamentu, nepoužívá se vždy, o politická dohoda – v zásadě odsouhlasení textu dohodnutého na úrovni Rady, (definitivní schválení pak proběhne jako “A“-bod po právně lingvistické revizi, a to buď ve formě přijetí aktu, nebo jako společná pozice Rady, na niž navazuje další projednávání s EP ve druhém čtení), závěry Rady nebo rezoluce Rady (obojí vyžaduje v praxi jednomyslnost 4 ) nebo informace - jiné body k prezentaci nových agend nebo informace o stavu prací. O takových bodech by měla být podána alespoň dílčí písemná informace.
Co se týče formy, diskuse může probíhat jako výměna názorů či politická diskuse. V bodech agendy, kde je spolurozhodovací procedura s EP, je diskuse vždy veřejná. Ministři mohou komentovat každý bod programu, i když k němu není plánována diskuse. Falešný bod “B“: jedná se o bod programu jednání, u kterého byla dosažena shoda na COREPERu nebo SCA či EFC. V Radě by k tomuto bodu již neměla probíhat zásadní diskuse. Skutečnost, že nějaká otázka je zařazena do programu jednání jako falešný bod “B“ (a nikoli na dlouhý seznam “A“-bodů), jí dodává větší politickou viditelnost. Takový postup může být někdy i v zájmu samotného předsednictví. K falešnému bodu “B“ se vztahuje možnost vystoupení jedné nebo více delegací, aniž by přitom potenciální vyjádření delegací jakkoli zpochybnila předchozí dohodu. “Různé“: body, k nimž se zpravidla nepředpokládá substantivní diskuse, většinou se jedná o informace předsednictví, EK nebo členského státu. V případě členského státu se často jedná o různé typy žádostí směřované většinou na EK 5 . K bodům patřícím do kategorie “Různé“ se nepřijímají žádné závěry. Delegace požadujícího členského státu pro požadovaný bod musí sama připravit odpovídající písemnou informaci. IV. 2 Průběh a vedení jednání Jednání Rady musí probíhat v souladu s Jednacím řádem Rady. S procedurálními otázkami předsedajícímu ministrovi z ČR mohou pomoci stálý zástupce ČR v COREPERu, resp. zástupci GS Rady.
4
Stanovisko Právní služby Rady (8386/01, 12130/04) hovoří o takové většině, která odpovídá rozhodování o příslušné tematické oblasti. Pokusy přijímat závěry Rady kvalifikovanou většinou však zpravidla selhávají, viz případ Galileo na konci roku 2007. Závěry Rady lze převést na závěry předsednictví. 5 Jde např. o schvalování státních podpor či podpor po katastrofách, provádění konkrétních legislativních předpisů nebo řešení aktuálních otázek (např. ptačí chřipka) atp.
7
První povinností předsedajícího je vést jednání Rady fair a efektivně. Pokud by k projednávanému bodu měl vystupovat zástupce ČR, pak národní pozici prezentuje národní delegát ČR, jímž je někdo jiný než předsedající ministr z ČR (většinou náměstek). Začátek jednání, stanovený předsednictvím, je třeba dodržet. Připouští se zpoždění cca 10 minut, během nichž jsou před zahájením jednání v sále přítomni fotografové a kameramani televizních společností. (O povinnostech k tisku a o kontaktech s ním viz kapitola V. TISK.) Pokud se zasedání účastní poprvé nový ministr z některého členského státu, předsedající ho na úvod přivítá. Informaci o tom mu připraví GS Rady. Může se rovněž vyjádřit k mimořádně významné události v Evropě či ve světě (živelná katastrofa apod.). Přijetí programu jednání: tato část se ke slovu dostává jako první formální bod. Přijetí pořadu jednání zpravidla bývá formalitou. K přijetí postačuje prostá většina. Pokud nicméně některá delegace požaduje zařazení nového bodu na program, je nutná jednomyslnost. Někdy ministr některého členského státu sonduje u předsednictví (případně bilaterálně před zasedáním) možnost změnit pořadí projednávaných bodů, např. kvůli důležitosti pro daný členský stát nebo z důvodu ministrova dřívějšího odjezdu. V podobných případech musí předsednictví pamatovat na to, že taková změna se může týkat i ministrů jiných členských států nebo člena EK. Žádanou změnu by mělo tudíž pečlivě uvážit a přijmout ji pouze po domluvě se stálým představitelem ČR v příslušném COREPERu. Přijetí “A“-bodů: toto následuje obvykle jako druhý bod po zahájení jednání. Pokud existují výhrady některých delegací nebo pokud není dosaženo potřebného kvóra, může se tento bod přesunout na později. Diskuse zpravidla neprobíhá ani k bodům “A“ legislativní agendy. Národní delegace k nim mohou vyjádřit stanovisko. Přijímání bodů “A“ legislativní agendy ve spolurozhodovací proceduře se odehrává za přítomnosti televizních kamer (viz kapitola IV.5 Transparentnost). Průběh jednání o “B“-bodech: předsednictví uvede každý bod “B“ agendy krátkým sdělením stanoviska (na základě ´briefing note´ od GS Rady). Posléze požádá delegace o vyjádření pozic. Nejdříve pak obvykle dostává slovo člen EK, případně vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku J. Solana. (Pozn.: Zatím se předpokládá, že i v případě vstupu Lisabonské smlouvy v platnost počínaje 1. 1. 2009 bude J. Solana vykonávat funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a současně ovšem také novou funkci místopředsedy EK.) Pořadník delegací, které si přejí vystoupit, vede zástupce GS Rady, jenž sedí vedle předsedajícího ministra. Slovo pak podle něj uděluje jednotlivým delegacím ministr vlády ČR předsedající Radě. V četných formacích Rady se zavedla zvyklost, že předsedající oslovuje ministry křestním jménem 6 . Pro účely přehledného tlumočení je žádoucí, aby předsedající ke jménu vždy dodával název členského státu.
6
Je důležité naučit se výslovnost křestních jmen příslušných ministrů v jejich mateřském jazyce.
8
Na konci projednávání bodů “B“ by předsednictví mělo učinit jasné závěry, a to tematické, případně procedurální. I při tom mu pomáhá GS Rady, resp. zástupce ČR v COREPERu. K formálnímu hlasování dochází zřídkakdy. Za prvé proto, že většinu agend, o nichž lze rozhodovat kvalifikovanou většinou, je možné schválit konsensuálně, a za druhé, hlavně proto, že předsednictví (za pomoci GS Rady) na základě vystoupení delegací samo počítá rozložení hlasů a podle toho uzavírá diskusi. I přes dosažení kvalifikované většiny je v zájmu předsednictví pokusit se dosáhnout konsensu, pokud je to možné. Předsednictví by ve svých závěrech mělo sdělit, že pro předkládaný bod agendy byla zajištěna kvalifikovaná většina či konsensus (ovšem pouze v případě, pokud si je danou skutečností jisto). Alternativně by se předsednictví mohlo dotázat, zdali má někdo potíže s podporou předkládaného kompromisu. Tato forma dotazu je strategicky mnohem výhodnější než otázka, kdo je pro návrh. Teprve poté by předsednictví mělo učinit závěry. Mělo-li by se přeci jen přistoupit k hlasování, je žádoucí, aby probíhalo prostřednictvím elektronického hlasovacího systému, resp. potřebnou většinu hlasů by měl ověřit GS Rady. Nedaří-li se dospět ke shodě, lze předmětnou agendu odkázat zpět příslušnému COREPERu, resp. pracovní skupině Rady – s jasným zadáním. Body “Různé“: ještě před zasedáním Rady musí navrhovatel jakéhokoli bodu do části “Různé“ předat vysvětlující dokument GS Rady, který jej pak postoupí všem delegacím. V ideálním případě by se mělo projednávání bodů v části “Různé“ omezit pouze na odkazy vztahující se k předaným objasňujícím dokumentům. Projednávání bodů “Různé“ zpravidla následuje po bodech “B“. Je přitom dlužno brát ohled na přítomnost příslušného člena EK. IV. 2. 1 Účinné vedení zasedání Aby se zasedání o 28 delegacích 7 dalo efektivně vést, Rada si k tomu stanovila několik základních zásad ve svém Kodexu chování (´Code of conduct´ - příloha V jednacího řádu). Mnohé z nich se týkají přípravných prací, např. podávání písemných příspěvků, identifikování “hlavních vystupujících“ (´lead speakers´). Dalším důležitým bodem je soustředěná agenda jednání (viz výše). Na samotném zasedání je nutné dbát na to, aby jednotlivé delegace vyjadřovaly své pozice stručně (dvě až tři minuty). Na začátku zasedání by předsedající měl na časové omezení pro vystoupení výslovně upozornit a je-li třeba, tak překročení časového limitu odpovídajícím způsobem komentovat. Prosazení časového limitu za pomoci automatického vypnutí mikrofonu po uplynutí dané doby se v praxi ukázalo být prostředkem, který k cíli nevede. IV. 2. 2 Tipy a triky ke hledání kompromisu V případě rozhodování o legislativních návrzích je důležité ministrům, pro které projednávané body představují politicky citlivé otázky, zajistit nezbytný čas k odpovídajícímu vyložení jejich pozic či pochybností a brát jejich sdělení vážně.
7
27 členských států a EK
9
Pro body agendy, které lze přijmout kvalifikovanou většinou, platí zhruba následující: i když předsedající už má k jejich schválení k dispozici nezbytnou kvalifikovanou většinu, měl by usilovat o to vyjít, pokud možno, vstříc členským státům, které mají výhrady či pochybnosti, aby se i ony mohly připojit ke kompromisu. Toto by přirozeně nemělo ohrozit souhlas jiných delegací s celkovým kompromisem. Když některá delegace trvá osamoceně na nějakém bodu, který se nezdá být citlivý, může předsedající poukázat na chybějící podporu ze strany jiných delegací a dotyčnou delegaci vyzvat, aby se svého postoje vzdala. Mnohdy postižené delegaci pomůže návrh předsedajícího, který jí umožní, aby vydala jednostranné prohlášení. Projednává-li Rada závěry nebo legislativní agendu, měl by mít předsedající u otevřených bodů připraveny různé kompromisní formulace (viz také ´briefing note´ od GS Rady). Zůstává na strategické úvaze předsednické země, kdy a v jaké formě kompromisní formulace předloží, např. mezi jednáními COREPERu a Rady, na jednání Rady samotné, o přestávce před obědem apod. V zásadě se většinou jedná o “kompromisy předsednictví“, je-li potřeba, může kompromis předložit i EK. Mnohdy je rozumné předem vyjasnit příslušné formulace dvoustranně s delegacemi, jichž se nejvíce dotýkají. Přerušení zasedání: předsedající může jednání Rady kdykoli na krátkou dobu přerušit, aby jedné nebo více delegacím poskytl čas k přemýšlení nad návrhy na kompromis nebo aby vytvořil prostor pro neformální rozhovory či jednání. Předsedající může během uvedené pauzy vést “rozhovory bokem“ (bilaterální rozhovory předsednictví s jednotlivými delegacemi). Existuje však nebezpečí, že delegace, které se k projednávané agendě stavějí negativně, budou pauzu uměle prodlužovat a zneužijí ji k interní koordinaci proti předsednictví. Signalizují-li některé delegace, že k prozkoumání nových textů potřebují více času, může být pokračování projednávání těchto bodů agendy odloženo na pozdější dobu a místo toho jednání může pokračovat dalšími body programu. Někdy pomůže, když se diskuse o ožehavém bodu agendy vede v omezeném okruhu, (tzv. ´restricted´, tj. vedoucí delegace + 1) nebo při obědě. Stává-li se diskuse k nějakému bodu příliš technickou, může být povolána skupina expertů, aby vypracovala odpovídající kompromis. Tento bod jednání je tak odsunut na později, aby bylo pak možné prezentovat výsledky a na jejich základě pokračovat v jednání. Zastupování vlastních zájmů: předsedající nesmí v žádném případě přednášet národní pozice. Je krajně neobvyklé, aby si při jednání brala slovo národní delegace předsednické země. Je-li třeba, může být na Radě požádána jiná stejně smýšlející národní delegace, aby český národní zájem vnesla nepřímo do jejího jednání. V žádném případě by národní delegát ČR neměl dostat slovo bez předchozí domluvy s předsedajícím. V praxi hovoří vždy jako poslední ze zástupců členských států. IV. 3 Průběh hlasování a kvóra Prezenční kvórum pro formální hlasování v Radě je nyní 14 členů. Za člena Rady považuje Smlouva o Evropských společenstvích “zástupce členského státu na ministerské úrovni 10
zmocněného zavazovat vládu tohoto členského státu“. Nemusí se tudíž vždy jednat o ministra jako takového. V případě ČR nelze náměstky ministrů považovat za členy Rady, protože nejsou členy vlády. V zásadě existují tři způsoby pro přijímání rozhodnutí v Radě: •
Prostá většina: v současnosti ji představuje 14 členů Rady (z 27). Zdržení se hlasování má účinek hlasu proti.
•
Jednomyslnost: žádný členský stát nemůže být proti. Zdržení se hlasování nemůže zabránit přijetí rozhodnutí.
•
Kvalifikovaná většina: tvoří ji 255 vážených hlasů z celkového počtu 345 (viz také Příloha 1 – část D Tabulka vážených hlasů jednotlivých členských států). 255 vážených hlasů musí současně pocházet od nejméně 14 členských států, když návrh předkládá Evropská komise. Když návrh nepochází od Evropské komise, musí se 255 vážených hlasů shromáždit nejméně od dvou třetin, tedy 18 členských států. Tyto situace se mohou týkat společné zahraniční a bezpečnostní politiky (Hlavy V. Smlouvy o EU neboli druhého pilíře) a soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce (Hlavy VI. Smlouvy o EU neboli třetího pilíře). Zde může iniciativu předložit kterýkoli členský stát. (Pozn.: Nabude-li právní účinnosti Lisabonská smlouva, speciální ustanovení pro třetí pilíř prakticky přestanou existovat, legislativní návrh bude justiční spolupráci v trestních věcech a policejní spolupráci moci předložit minimálně ¼ neboli 6 členských států EU.) Blokační menšinu musí reprezentovat 91 vážených hlasů. Na žádost byť jednoho členského státu se musí prověřit, zda potřebný počet vážených hlasů od nezbytného počtu členských států reprezentuje alespoň 62 % obyvatel EU.
Podléhá-li bod agendy hlasování kvalifikovanou většinou, má pro předsedajícího zásadní význam blokační menšina. Předsedající se musí pokusit odpovídající blokační koalice rozbít, a to tak, že menšími ústupky uspokojí více delegací nebo “mluvčího“ blokační skupiny přiměje k přehodnocení stanoviska. I v případě nedosažení blokační menšiny může předsedající rozhodnout o neschválení návrhu, pokud by přijetí bylo pro některý členský stát příliš politicky citlivé (např. v současné době by mohlo ohrozit ratifikaci Lisabonské smlouvy). IV.4 Prohlášení Když má být učiněno rozhodnutí, mohou být do záznamu zanesena prohlášení. Spadají do dvou skupin: •
Prohlášení Rady (jednomyslné), k němuž se podle okolností může připojit také Evropská komise
•
Jednostranné prohlášení jednoho nebo více členských států nebo Evropské komise. Tato umožňují, je-li to třeba, členským státům, které byly přehlasovány, přistoupit na
11
kompromis, který by jinak na domácí politické scéně bez ztráty tváře byly s to jen stěží zdůvodnit. Jednostranné prohlášení Evropské komise napomáhá k rozptýlení pochybností jednotlivých členských států. Evropský soudní dvůr dal jasně najevo, že jednostranným prohlášením přikládá jen velice malou právní váhu. Právní služba Rady proto často nabádá členské státy k tomu, aby se podobných “interpretačních“ prohlášení co nejvíce vyvarovaly. Nicméně jednostranné prohlášení bývá jediným způsobem, jímž členský stát může daný kompromis podpořit. Prohlášení Rady jsou nedílnou součástí výsledného kompromisu a mohou proto mít významnou politickou důležitost. Při přijímání prohlášení je však třeba postupovat nadmíru opatrně a zvážit případné právní a další důsledky deklarace. IV. 5 Transparentnost Podle Jednacího řádu Rady musejí být rozhodnutí o bodech legislativní agendy, které podléhají proceduře spolurozhodování, přijaty “veřejně“, to znamená prostřednictvím přímého přenosu projektovaného do tiskového sálu. Jinými slovy, jakmile má Rada přijmout takové rozhodnutí, včetně schválení bodů “A“ agendy ve spolurozhodovací proceduře, musejí být zapnuty kamery. K tomu musí být ještě na začátku každého předsednictví určena témata k veřejnému projednání. Tato se také živě přenášejí do tiskového sálu. Jedná-li Rada jako zákonodárce, tak až na několik výjimek se zveřejňují výsledky hlasování, prohlášení členů Rady k výsledkům hlasování, i prohlášení do záznamu. IV. 6 Jazyky/tlumočení Při formálních ministerských Radách se tlumočí do všech 22 jazyků. Aby se tlumočníkům usnadnila jejich obtížná práce, měl by předsedající mluvit jasně, zřetelně a nikoli příliš rychle. Ujme-li se předsedající slova, měl by dbát na to, aby se sluchátka nacházela v dostatečné vzdálenosti od mikrofonu, jinak dochází k interferenci, což se projevuje ohlušujícím zvukem. Špetka humoru je vždy vítána – nicméně by se nemělo zapomínat na to, že vtipy a slovní hříčky se velice obtížně překládají nebo je do jiných jazyků nelze vůbec převést. Při bilaterálních konzultacích se sousedy u stolu nebo s jinými osobami by se mělo dbát na to, aby v těchto situacích byl mikrofon vypnut. Bývá dobrým zvykem, že na konci zasedání předsedající v závěrečném slovu poděkuje tlumočníkům za jejich práci. Podle Jednacího řádu Rady musejí být dokumenty na ministerské jednání Rady k dispozici ve všech 22 jazycích. Na neformálních ministerských Radách se pracuje s tlumočnickým režimem se sníženým počtem jazyků, obvykle zahrnujících angličtinu. Při organizaci Rady je nezbytné přihlížet k některým důležitým omezením, např. časovému limitu pro práci tlumočníků, potřebě mít přeloženy všechny dokumenty apod.
12
Kontrolní seznam pro průběh jednání ► Příjezd před jednáním den předem za účelem konání interních briefingů se Stálým zastoupením, GS Rady a případně s Evropskou komisí ► Přivítání nových ministrů ► Přijetí programu jednání ►Přijetí bodů “A“ může být v případě potřeby přesunut na pozdější dobu během zasedání – částečný přímý přenos jednání v tiskovém sále - podklady GS Rady ► “B“- body na jednání zařazené v předpokládaném pořadí (pro každý bod agendy existuje ´briefing note´ od GS Rady) ► Úvodní sdělení ke každému bodu (´speaking note´ GS Rady); nejdříve dostávají slovo zástupce Evropské komise, resp. J. Solana, pak delegace, které si to přejí, jejich seznam vede GS Rady. Pořadí řečníků je možné využít i pro taktické účely ► Pouze je-li zapotřebí u sporných bodů: přestávky v jednání - zasedání v úzkém kruhu, odložení na později nebo přerušení projednávání, příp. neformální projednání během oběda ► Ke každému bodu agendy je třeba učinit jasné závěry (i při přijímání rozhodnutí se stěží formálně hlasuje) ► Nakonec poděkování tlumočníkům ► V případě potřeby nebo po obědě, v každém případě však na konci jednání Rady: tisková konference v roli předsednictví V. TISK V. 1 Při příjezdu na zasedání Rady Přijíždějící a odjíždějící ministr musí projít vchodem VIP, kde může být osloven zástupci médií. Této příležitosti by se mělo co nejlépe využít. Doporučuje se při příjezdu učinit jedno nebo dvě krátká “citovatelná“ sdělení o plánech a nadějích předsedajícího pro rozhodující zasedání Rady. Vyvstane-li potřeba poskytnout novinářům písemné sdělení, může jej tiskový mluvčí rozdat v tiskovém sále. V. 2 Tisková konference po zasedání Rady Bezprostředně po zasedání Rady se koná tisková konference předsedajícího s příslušným členem Evropské komise, na které je přítomen celý mezinárodní tiskový sbor.
13
Tlumočí se do 6 jazyků (angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny a portugalštiny) a jazyka předsednické země, tedy češtiny. Během tiskové konference projde předsedající Rady agendu zasedání. Poté může následovat vyjádření člena Evropské komise, pak přicházejí na řadu odpovědi na otázky. Na důležité body “A“, které Rada formálně přijala, by se na tiskové konferenci nemělo zapomenout. Národní tiskovou konferenci českého ministra nelze v době českého předsednictví plánovat! Zazní-li dotaz na českou národní pozici, musí ministr vlády ČR velice jasně ozřejmit, že odpovídá jako národní delegát, a nikoli jako předsedající Rady EU. Obecně by však v rámci možností měl předsedající Rady k podobným případům projevovat zdrženlivost. Zazní-li otázka k záležitosti domácí české politiky, která není významná z pohledu EU, měl by předsedající ministr poukázat na to, že podobné otázky nelze zodpovídat na této tiskové konferenci. Mohl by však nabídnout, že předmětnou otázku bilaterálně zodpoví po tiskové konferenci. Zda budou čeští novináři briefováni zvlášť, je nutno rozhodnout a zorganizovat případ od případu. Je-li to třeba, mohou být informováni novináři během jednání Rady příslušným tiskovým mluvčím Stálého zastoupení ČR při EU o aktuálním vývoji. V. 3 Vložená tisková konference během zasedání Zmiňují-li se otázky většího veřejného významu, může předsedající během vhodné přestávky v jednání zařadit do programu dodatečnou tiskovou informaci, např. před obědem. V. 4 Kontakty s tiskem při jednáních v EP Po vystoupení ve výboru EP je nutné počítat s krátkou přítomností před novináři, se zodpovídáním jejich dotazů. Očekává se, že předseda Rady po plenárním zasedání EP absolvuje tiskovou konferenci. Společná tisková konference příslušného ministra vlády ČR, zastupujícího Radu, a místopředsedy EP, účastnícího se dohodovacího řízení se koná i v den ukončení dohodovacího řízení (přesněji nalezení shody v dohodovacím výboru). Během probíhajícího dohodovacího řízení je žádoucí se kontaktů s novináři vyvarovat. VI. SPOLUPRÁCE S EVROPSKÝM PARLAMENTEM VI. 1 Kontakty s EP před předsednictvím Již před začátkem předsednictví je stěžejním úkolem navázat kontakty se všemi významnými aktéry v EP. Řadí se k nim předsedové výborů, jejich zástupci, koordinátoři frakcí, poslanci EP z ČR a zpravodajové stejně jako stínoví zpravodajové k důležitým agendám. Rozhodně se doporučuje, aby ministr vlády ČR, do jehož kompetence spadá oblast, o níž při přijímání unijní legislativy spolurozhoduje EP, ještě před svým prvním veřejným vystoupením ve 14
výboru EP znal jeho předsedu a členy. Během předsednictví je nezbytné počítat s četnými návštěvami příslušného ministra vlády ČR v odpovídajících odborných výborech EP. VI. 2 Kontakty s EP během předsednictví VI. 2.1 Předsednická prezentace ministra v odborném výboru EP Zkušenosti předchozích předsednictví ukazují, že EP přikládá účasti ministra na zasedání výborů EP velkou váhu. Toto platí i jako předpoklad pro dobrou spolupráci EP s Radou, kterou příslušný ministr vlády ČR bude zastupovat. EP očekává, že ministr podle možností představí program předsednictví v příslušné tématické oblasti již na prvním zasedání gestorského odborného výboru EP v lednu v Bruselu. Toto se vztahuje ke stálým výborům EP, nikoli k petičnímu výboru. EP zve na zasedání výborů také příslušné členy Evropské komise. Tato zasedání jsou veřejná, jsou tlumočena a přenáší je televize Europe by satellite. Poslanci EP očekávají, že ministr vlády ČR, který v předsednické roli zastupuje Radu, jim předloží přehled priorit předsednictví a sdělení o jejich dalším naplňování. Po prezentaci (zhruba 15 – 20 minut) českého ministra předsedajícího Radě mají poslanci EP možnost klást mu otázky. Schůze trvá zpravidla 90 až 120 minut. Je důležité, aby se se sekretariátem příslušného výboru EP domluvil začátek a délka prezentace. Podklady pro ministra vlády ČR mají vznikat na jeho ministerstvu ve spolupráci se Stálým zastoupením ČR při EU. Na přání může GS Rady dodat některé hlavní součásti textu pro ministrovu prezentaci. Odborné výbory EP očekávají od ministra vlády ČR plnícího funkci předsedy Rady alespoň dvojí účast na svých schůzích. Termín pro druhou z nich může vyplynout ať již z diskuse o důležitém tématu, anebo může být stanoven pro potřebu seznámit poslance náležitého výboru EP se závěrečnou bilancí předsednictví. Jelikož rozsah činnosti odborných výborů EP se symetricky nekryje s kompetencemi odpovídajících ministerstev vlády ČR, je třeba v závislosti na okolnostech počítat s prezentacemi a vystoupeními ministrů vlády ČR před více výbory EP. A naopak, zodpovídá-li za témata, která spadají do pravomocí jednoho výboru EP, více ministrů vlády ČR, musejí být jejich společné prezentace podle toho sladěny. Záleží přitom na předsednictví v Radě, tedy ČR, aby si termíny pro vystoupení ministrů v EP zorganizovalo ve výhodných termínech. VI. 2. 2 Plenární schůze EP Na plenárních jednáních EP zastupuje Radu ministr, resp. člen vlády ČR, který bude předsednicky zodpovídat za činnost Rady pro obecné záležitosti (GAC). (Pozn.: Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by měl Radu na plenárních zasedáních EP zastupovat vicepremiér vlády ČR pro evropské záležitosti, protože jemu nejspíše připadne předsednické řízení Rady pro obecné záležitosti /GAC/. V otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU bude Radu před plénem EP zastupovat vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, protože od okamžiku platnosti Lisabonské smlouvy bude on 15
zastávat funkci stálého předsedy Rady pro zahraniční záležitosti /FAC/). Objeví-li se na pořadu plenárního zasedání EP sdělení ke specifickému odbornému tématu nebo zvláště důležitému legislativnímu aktu, bude zastupovat Radu před plénem EP příslušný resortní ministr vlády ČR. Sdělení a vystoupení ministrů před plénem EP mohou být vyžádány EP nebo samotným předsednictvím. Vystoupení obvykle začínají proslovem předsedy Rady, tedy ministra, resp. vicepremiéra vlády ČR (přibližně 15 minut). Po něm následuje proslov kompetenčně odpovědného člena EK. Za EP pak mluví předsedové frakcí, následováni dalšími poslanci. Vystoupení se celkově může protáhnout až na tři hodiny. Očekává se, že předseda Rady je přítomen celé debatě. Na jejím konci – už jenom krátce – zareaguje na otázky, podněty a stanoviska poslanců EP. Tlumočení z češtiny a do češtiny je zajištěno. Doba před vystoupením a po něm se nabízí jako jedinečná příležitost k rozvíjení kontaktů s partnery, které je třeba oslovit v EP. Před plenární schůzí EP podepisuje odpovědný ministr vlády ČR jménem Rady jakožto její předseda zveřejněné právní akty. VI.2.3 Jednání v rámci dohodovacího výboru a trialogu Nemůže-li být při schvalování legislativy v prvním nebo druhém čtení spolurozhodovací procedury mezi Radou a EP dosaženo shody, svolává se dohodovací výbor ze zástupců EP a Rady. Jednání dohodovacího výboru probíhají v Bruselu, střídavě v budově EP a Rady. Data pro dohodovací řízení za českého předsednictví budou po dohodě s Evropským parlamentem odsouhlasena v červnu 2008 (předběžně se předpokládá konání dohodovacího řízení v době leden -duben 2009 jednou měsíčně). VI. 2. 3.1 Ministerský návod pro dohodovací řízení Jednání dohodovacího výboru sestává z následujících aspektů • • • •
nejdříve neformální setkání ministra s příslušným místopředsedou EP představení agendy nastávajícího dohodovacího řízení v odborném výboru EP vedení jednání v dohodovacím výboru tisková konference po úspěšném završení dohodovacího řízení
Při počáteční prezentaci programu předsednictví, resp. při prezentaci výsledků předsednictví na jeho sklonku podává ministr předsednické země příslušnému odbornému výboru EP obvykle také informaci o termínech, resp. výsledcích dohodovacích řízení 8 . Pro ministra vlády ČR předsedajícího Radě připraví zevrubný briefing k dohodovacímu řízení Generální sekretariát Rady. 8
Během předsednictví může vyvstat potřeba dodatečných termínů pro dohodovací řízení.
16
Doporučuje se, aby se ministr vlády ČR, zodpovědný za příslušnou agendu, ještě před prvním formálním zasedáním dohodovacího výboru setkal s kompetenčně určeným místopředsedou EP. Ze čtrnácti místopředsedů EP mají dohodovací řízení na starosti tři: Dagmar Roth/ováBehrendt/ová (PES, Německo), Alejo Vidal-Quadras Roca (EPP-ED, Španělsko) a Antonios Trakatellis (EPP-ED, Řecko). Na zasedáních dohodovacího výboru zastávají předsednickou funkci společně příslušný resortní ministr vlády ČR, reprezentující Radu, a jeden z místopředsedů EP. Zasedání otevírá spolupředseda instituce, ve které se jednání dohodovacího výboru koná. EK vždy zastupuje její kompetenčně odpovídající člen. Bezprostředně před plenárním zasedáním dohodovacího výboru se zpravidla koná trialog (setkání mezi EP, Radou a EK). Za EP se trialogu účastní: vedoucí delegace, předseda příslušného parlamentního výboru, příslušný zpravodaj za asistence sekretariátu dohodovacího výboru a podle potřeby i pracovníka právní služby EP. Za Radu se do trialogu zapojí: ministr vlády a stálý představitel členského státu, který vykonává funkci předsednictví, za asistence GS Rady a jeho právní služby. EK v trialogu reprezentují: generální ředitel, jemuž příslušná agenda věcně náleží, rovněž za asistence zástupců sekretariátu a právní služby. Na plenárním zasedání EP pak EK zastupuje příslušný komisař. Přibližně ve stejném časovém rozmezí mohou proběhnout jednání delegací EP a Rady, vždy však odděleně. Jednání dohodovacího výboru lze přerušit kvůli posunutým schůzkám trialogu. Na těchto setkáních pak Radu zastupuje příslušný resortní ministr vlády ČR jako spolupředseda. Je-li jednání dohodovacího výboru formálně otevřeno, musí se během šesti, max. osmi týdnů dobrat výsledku. Počet zasedání dohodovacího výboru závisí na konkrétní legislativní agendě – v praxi více než dvě zasedání nebývají. Zpravidla se uskutečňuje pouze jediné formální zasedání dohodovacího výboru, které předpřipravily trialogy (rozhovory mezi EP, Radou a EK). Před formálním zasedáním dohodovacího výboru je nezřídka nezbytné politické zapojení ministra vlády ČR jako předsednické země, za prvé proto, aby bylo možné v Radě dospět ke kompromisu, za druhé kvůli jednání s EP. V den ukončení dohodovacího řízení (přesněji nalezení shody v dohodovacím výboru) se koná společná tisková konference Rady a EP. Během probíhajícího dohodovacího řízení je žádoucí se kontaktů s novináři vyvarovat. VI. 3 Další kontakty předsednictví s EP Je zvláště důležité, aby ministr vlády ČR ve své funkci předsedy Rady EU udržoval stálé kontakty s významnými partnery v EP, čímž si může zajistit, že záležitosti předsednictví budou v EP projednávány co nejpozitivněji. Stálé kontakty jsou také předpokladem pro krátkodobě naléhavé intervence, když předsednictví v Radě narazí v EP na neočekávané potíže. Cestování do Bruselu za účelem výkonu předsednictví v Radě by příslušný ministr vlády ČR měl vždy využívat k rozvoji kontaktů s EP. PŘÍLOHY 17
Příloha 1 – Adresy, praktické a další informace A. ADRESY A. 1 Rada Česká národní místnost v budově Rady v Bruselu Tlf.: + 32 2 235 43 04-05 Fax + 32 2 235 43 03 Česká národní místnost v budově Rady v Lucemburku Tlf.: + 352 26 00 86 69 Fax + 352 430 24 79 38 Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu rue Caroly 15 B-1050 Bruxelles Tlf.: + 32 2 2139 111 Velvyslankyně Milena Vicenová (Coreper II) Tlf.: + 32 2 2139 114 Fax + 32 2 2139 185 Zástupkyně velvyslankyně Jana Reinišová (Coreper I) Tlf.: + 32 2 2139 116 Fax + 32 2 2139 185 Velvyslanec ČR v Politickém a bezpečnostním výboru (PSC/ fr COPS) Ivo Šrámek Tlf.: + 32 2 2139 106 Fax + 32 2 2139 136 A. 2 Evropský parlament Brusel rue Wiertz 60 B-1047 Bruxelles
18
Tlf.: + 32 2 284 21 11 nebo + 32 2 284 + linka Fax + 32 2 284 69 74 + 32 2 230 69 33 Štrasburk Allée du Printemps BP 1024 F-6070 Strasbourg Cedex Tlf.: + 33 388 17 40 01 nebo + 33 388 1 + linka Fax + 33 388 25 65 01 Lucemburk Plateau du Kirchberg BP 1601 L-2929 Luxembourg Tlf.: + 352 43 00-1 nebo + 352 43 00 + linka Fax + 352 43 00-29494 + 352 43 00 29393 + 352 43 00-29292 Kontakty pro EP na Stálém zastoupení ČR při EU Václav Kolaja vedoucí úseku Tlf.: + 32 2 2139 161 Fax + 32 2 2139 184 Dana Korlová asistentka Tlf.: + 32 2 2139 130 Fax + 32 2 2139 184 B. VEDENÍ PŘEDSEDNICTVÍ V RADĚ B.1 Prostory
19
Pro různé bilaterální konzultace či přípravná jednání před zasedáním Rady nebo během něj má předsednictví k dispozici tzv. předsednické “suites“. V 50. patře v bruselské budově Rady a v poněkud zmenšené podobě v přízemí Konferenčního centra v Lucemburku. Vedle toho disponuje předsednictví národní místností své země (v Bruselu v 70. patře budovy Rady a v Lucemburku v 1. patře Konferenčního centra). “Suites“ předsednictví nejsou vybaveny sekretářskými službami. B. 2 Praktické rady B. 2.1 Místo Zasedání Rady během českého předsednictví v ní se budou v lednu, únoru, březnu a květnu konat v Bruselu (budova Rady “Justus Lipsius“, sál 50.1 v 50. patře nebo sál 35.4 v 35.patře ), resp. v dubnu a v červnu budou probíhat v Konferenčním centru v Lucemburku (sál A nebo sál B v přízemí). Místo konání tiskové konference – tiskový sál předsednictví v budově Rady v Bruselu, resp. v Konferenčním centru v Lucemburku. B. 2. 2 Zasedací pořádek Každý členský stát má k dispozici u hlavního stolu 2 místa. Předsedající ministr sedí v čele stolu proti zástupci EK. Vedle předsedajícího ministra sedí po jeho levé straně příslušný zástupce GS Rady (generální tajemník J. Solana nebo jeho zástupce P. de Boissieu nebo příslušný generální ředitel nebo ředitel). Po pravé straně předsedajícího sedí český stálý zástupce v COREPERu, pod který příslušná Rada spadá, resp. český předsedající výboru SCA. V bezprostředním okolí předsedajícího jsou přítomni další zástupci GS Rady, Právní služby Rady a předsednické země. Další místo na pravé straně od předsedajícího ministra zaujímá národní český delegát. Zbylé členské státy sedí v pořadí určeném pro rotaci předsednictví. B. 2. 3 Oběd/večeře (případně snídaně) Neformální diskusi o významných tématech lze uskutečnit na obědě nebo večeři v rámci formálního jednání Rady. Tyto obědy a večeře většinou probíhají v budově Rady “Justus Lipsius“ v Bruselu (80. patro), resp. v Konferenčním centru v Lucemburku (přízemí) 9 . Téma projednávané na obědě či večeři musí být známo předem. Této příležitosti lze využít i k projednání citlivých bodů agendy na zasedání Rady. Je-li otázka, která byla diskutována na obědě či večeři před zasedáním, zařazena rovněž na jednání formální Rady, musí předsedající na formálním jednání Rady stručně informovat o diskusi, která proběhla na obědě či večeři.
9
Tyto obědy a večeře jsou organizovány a placeny Generálním sekretariátem Rady.
20
Za předsednictví se na zmíněném obědě či večeři účastní kompetenčně příslušný ministr, národní delegát ČR a stálý představitel ČR v COREPERu. Předsednická země má u těchto příležitostí k dispozici zpravidla 3 místa. V rámci možností se u obědů a večeří poskytuje i tlumočení. Na základě omezeného počtu tlumočnických kabin v místnostech, kde se podává jídlo, je škála jazyků, ze kterých a do kterých se tlumočí, ve srovnání s řádným jednáním Rady podstatně zúžena. C. FORMACE RADY Rada zasedá v následujících 9 formacích: • Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy - GAERC (spadá pod COREPER II); • Rada ministrů hospodářství a financí - ECOFIN (COREPER II); • Rada pro spravedlnost a vnitro - JHA (COREPER II); • Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a ochranu spotřebitele EPSCO (COREPER I); • Rada pro konkurenceschopnost - COCOM (vnitřní trh, průmysl a výzkum COREPER I); • Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku - TTE (COREPER I); • Rada pro zemědělství a rybolov – AgriFish (COREPER I je příslušný pro veterinární a fytosanitární oblast, pro bezpečnost potravin, ochranu zvířat a rybolov; Zvláštní zemědělský výbor /SCA/ je příslušný pro průřezové otázky společné zemědělské politiky, pro společné organizace trhu a pro podporu na rozboj venkova); • Rada pro životní prostředí - ENVI (COREPER I); • Rada pro vzdělávání, mládež a kulturu – EYC (COREPER I); D. TABULKA PRO HLASOVÁNÍ 10
Německo Velká Británie Francie Itálie Španělsko Polsko Rumunsko Nizozemí
Vážené hlasy členských států 29 29 29 29 27 27 14 13
Počet obyvatel v milionech 82,3 60,8 63,4 59,1 44,5 38,1 21,6 16,4
10 Dle Rozhodnutí Rady 15889/07 ze 4. prosince 2007
21
Řecko Česká republika Belgie Maďarsko Portugalsko Švédsko Bulharsko Rakousko Slovensko Dánsko Finsko Irsko Litva Lotyšsko Slovinsko Estonsko Kypr Lucembursko Malta Celkem
12 12 12 12 12 10 10 10 7 7 7 7 7 4 4 4 4 4 3 345
11,2 10,3 10,6 10,1 10,6 9,1 7,7 8,3 5,4 5,4 5,3 4,3 3,4 2,3 2,0 1,3 0,8 0,5 0,4 495,1
Konkrétní čísla o počtu obyvatel se každý rok upravují rozhodnutím Rady podle nejnovějších statistických údajů, které se nacházejí v příloze III Jednacího řádu Rady. O použití tohoto kritéria dosud v praxi nikdo nepožádal. E. PRAKTICKÉ INFORMACE K EVROPSKÉMU PARLAMENTU E. 1. Plenární zasedání EP Předsednictví má na plenárních schůzích EP k dispozici 6, resp. 7 míst (vedle předsedy Rady případně ještě jeden ministr a 5 dalších míst za nimi).
Příloha 2 – Dopad Lisabonské smlouvy na předsednictví Formace Rady V souladu s Lisabonskou smlouvou (zejm. čl. 9c) dojde k rozdělení současné Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy. Nově vytvořené Radě pro zahraniční záležitosti bude předsedat vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Předsednictví Rady pro obecné záležitosti budou i nadále zajišťovat členské státy.
22
Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pak Evropská rada kvalifikovanou většinou přijme seznam ostatních formací Rady (čl. 201b Lisabonské smlouvy). Je přitom možné, že na přechodné období (od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost do přijetí zmiňovaného rozhodnutí Evropské rady) bude seznam formací Rady přijat Radou pro obecné záležitosti (prostou většinou) – viz čl. 4 Protokolu o přechodných ustanoveních připojeného k Lisabonské smlouvě. Předsedání pracovním formacím Rady V případě platnosti Lisabonské smlouvy ČR nebude předsedat ani Politickému a bezpečnostnímu výboru (´Political and Security Committee´/PSC/fr COPS), spadajícímu pod Radu pro zahraniční záležitosti. Lze očekávat, že ČR nebude předsednicky vést ani další pracovní skupiny Rady přináležející pod PSC, a to RELEX (´Relations Exterieures´), CIVCOM (´Civil Crisis Management´), PMG (´Political Military Group´) a Nikolaidis (připravuje zasedání PSC podobně jako Antici pro COREPER II a Mertens pro COREPER I). Do rozhodnutí o předsedání RELEX, CIVCOM apod. se ještě promítne příprava ustavení Evropské služby pro vnější činnost . Rozsah aktivit a záběru EEAS totiž vyplyne až z dialogu GS Rady a Evropské komise.
Evropská rada Na základě Lisabonské smlouvy se Evropská rada stane formální institucí. Její pravidelná jednání (vrcholná setkání hlav států a předsedů vlád EU “27“ v březnu a v červnu), případně další jednání (dodatečný či neformální summit) bude připravovat a povede stálý předseda Evropské rady. On rovněž bude zpravovat EP o výsledcích zasedání Evropské rady. Při přípravě zasedání Evropské rady bude její stálý předseda muset spolupracovat s předsednickou zemí, protože ona bude zodpovědná za činnost a výsledky Rady pro obecné záležitosti (GAC). Pokud jde o člena vlády ČR, jemuž připadne řízení GAC během předsednictví ČR v Radě EU, tak v podmínkách ČR se bude nejspíše jednat o místopředsedu vlády pro evropské záležitosti. Evropský parlament Lisabonská smlouva výrazně rozšiřuje počet případů, kdy EP v zákonodárném procesu spolurozhoduje s Radou. Tyto případy se nově týkají např. téměř celé oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, rozhodování o finančních službách a také sestavování ročního rozpočtu pro společnou zemědělskou politiku. Lisabonská smlouva na rozdíl od Smlouvy z Nice už totiž nerozlišuje kategorii povinných výdajů (o nich EP nespolurozhoduje s Radou) a kategorii nepovinných výdajů (o nich EP s Radou spolurozhoduje). Příkladem povinných výdajů jsou finanční podpory na tržní operace, příkladem výdajů nepovinných podpora na rozvoj venkova.
23
Příloha 3 – Seznam doporučených dokumentů Doporučuje se, aby ministři měli k dispozici následující dokumenty pro případnou potřebu nahlédnout do konkrétního textu: • • • •
Konsolidované znění Smlouvy o EU, Smlouvy o ES a příp. Smlouvy o Euratomu; nebo v případě vstupu „Lisabonské smlouvy“ v platnost její konsolidované znění, bude-li k dispozici; Jednací řád Rady (´Rules of Procedure´); Kodex chování Rady (´Code of Conduct´).
24
