PŘÍRUČKA PRO DOKTORANDY ZEMĚDĚLSKÝCH OBORŮ

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ZEMĚDĚLSKÁ FAKULTA

PŘÍRUČKA PRO DOKTORANDY ZEMĚDĚLSKÝCH OBORŮ

Pavel KALAČ

2007 (s doplňky v listopadu 2009)

2

Oponent: prof. Ing. Jan Moudrý, CSc.

Tištěná forma této publikace byla vydána v rámci projektu OP RLZ CZ.04.1.03/3.2.15.1/0143 Vzdělávání vědeckovýzkumných a akademických pracovníků v přenosu technologií v Jihočeském kraji (hlavní řešitel: prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc.) Tento projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

3

Obsah PŘEDMLUVA..........................................................................................................................4 1. ÚVOD..................................................................................................................................5 2. PŘÍSTUP K DISERTAČNÍ PRÁCI....................................................................................8 3. INFORMAČNÍ PŘÍPRAVA, VYPRACOVÁNÍ LITERÁRNÍ REŠERŠE......................11 3.1 Základní pojmy knihovnicko-informační terminologie................................................12 3.2 Vyhledávání informací.................................................................................................14 3.2.1 Informační zdroje na ZF a JU...........................................................................15 3.2.2 Dostupné elektronické vědecké databáze..........................................................16 3.3 Zpracování a třídění informací....................................................................................24 3.4 Vypracování rešerše................................................................................................... 25 3.4.1 Bibliografické citace nejběžnějších druhů publikací......................................27 3.5

Stanovení cílů práce...................................................................................................30

4. VYPRACOVÁNÍ METODIKY, ZÍSKÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ................31 5. ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ ...........................................................................................32 6. PUBLIKOVÁNÍ VÝSLEDKŮ.......................................................................................... 34 6.1 Proč publikovat a co zveřejnit.....................................................................................34 6.2 Co brát v úvahu, aby výsledky byly publikovatelné...................................................35 6.3 Kde zveřejňovat..........................................................................................................35 6.4 Jak připravit rukopis ..................................................................................................37 6.4.1

Jak postupovat při psaní................................................................................. 38

6.4.2

Podrobnější pokyny pro vypracování rukopisu ............................................ 40

6.5 Styk s redakcí............................................................................................................ 44 6.6 Základní informace o hodnocení úrovně výzkumné práce........................................ 47 7. ZÁVĚR.............................................................................................................................. 48 Příloha 1

Seznam zkratek ....................................................................................................49

Příloha 2

Ukázka dotazníku (Query Form) tiskárny vydavatelství Elsevier........................50

Příloha 3

Základní korekturní znaménka pro autorskou úpravu vysázeného textu..............51

4 PŘEDMLUVA V posledních deseti letech došlo na ZF JU k velmi dynamickému vývoji doktorského studia. To je jistě příznivé, vnímám však současný stav především jako kvantitativní nárůst. Kvalitativní stránky, hodnotitelné podle četnosti, kvality a ohlasu publikovaných výsledků či podle přínosu práce doktorandů pro praxi, však mají rezervy. To nevytýkám jen doktorandům, stejnou, ne-li větší měrou, se na tom podílejí školitelé. Souhrnně řečeno, přínos doktorského studia pro výzkumný potenciál ZF by měl být větší. Doktorské studium je přípravou pro samostatnou i týmovou tvůrčí práci ve výzkumu a vývoji. Musí tedy rozvíjet tvůrčí myšlení, ale také naučit zásadám účinné výzkumné práce, jakýmsi „řemeslným“ dovednostem a zkušenostem. Budu se snažit používat jen omezeně slova věda a vědecký a dávat přednost termínům výzkum, výzkumný. Lépe vystihují charakter činností, jimiž se budou zabývat následující kapitoly. Nepůjde o metodologii výzkumné práce, k tomu se rozhodně necítím povolaný. Chci jen předat své zkušenosti začátečníkům v této specifické činnosti - doktorandům ZF. Poradit jim, jak formulovat hypotézy a cíle řešení určitého problému, jak získat potřebné informace o současném stavu poznání tohoto úseku, jakými metodickými postupy stanovených cílů dosáhnout a jak předat získané poznatky vědecké a odborné veřejnosti. Obsah příručky je spoluurčován především stavem na přelomu let 2006 a 2007, krátce byly doplněny některé informace na počátku listopadu 2009. Tomu jsou poplatné např. údaje o dostupných informačních databázích, hodnocení úrovně časopisů apod. Tyto údaje se samozřejmě mění, některé i velmi rychle. Za pomoc při vzniku této publikace děkuji oponentovi prof. Ing. Janu Moudrému, CSc. a kolegům prof. Ing. Martinu Křížkovi, CSc. a RNDr. Vladislavu Chrastnému, Ph.D., kteří poskytli cenné náměty pro doplnění rukopisu. Budu velice rád, když jednotliví školitelé rozšíří, prohloubí a zpřesní následující údaje ku prospěchu svých doktorandů. A rovněž mě potěší, když se od uživatelů této příručky dozvím, čím ji lze zkvalitnit pro další přicházející novice výzkumné práce.

18. l. 2007 a 3.11.2009

Pavel Kalač

5

1.

ÚVOD Doktorské studium je nejvyšším, již značně výběrovým stupněm třístupňového

(strukturovaného) vysokoškolského studia. Při rozhodování, zda tuto formu studovat a v jakém oboru, by si měl každý zodpovědět několik otázek: •

cítím dlouhodobou vnitřní potřebu dalšího sebevzdělávání a tvůrčího poznávání? Chci v budoucnu pracovat ve výzkumu a vývoji ? Nejde jen o výhled na dobu několika příštích let studia, kterými si prodloužím studentská léta (třeba proto, že to chce můj partner či kamarád/ka? Nebo to chtějí rodiče?), aniž bych cítil∗ vnitřní motivaci?

•

stipendium v prezenční formě studia je pro věk doktorandů hodně skromné. Smířím se s tím a vystačím? Nebude to důvod k předčasnému ukončení studia?

•

když posoudím sebekriticky své studijní předpoklady: osvojoval jsem si snadno učivo bakalářského a magisterského stupně studia? Dokáži kriticky posuzovat, třídit a fixovat podstatné z množství informací, kterými jsem byl po celá léta školní přípravy zahrnován? Zaujalo mě zpracování diplomové práce (popř. jiné odborné činnosti) tak, že jsem rád vynaložil dost úsilí a času k tvůrčímu řešení?

•

pro odborný růst v doktorském studiu a pro uplatnění po jeho absolvování je naprosto nezbytná dobrá znalost angličtiny, vítané jsou samozřejmě i další živé jazyky. Jak jsem na tom s angličtinou? Pokud nic moc, je to tím, že jsem jí nevěnoval příliš úsilí, nebo se jazyky učím jen s velkými obtížemi? Neměl bych rok po ukončení magisterského studia věnovat jazykové škole, nebo jet pracovat do anglicky mluvící země ? Pokud jste byl přesvědčený, že máte jak studijní předpoklady, tak dostatek vůle, přihlásil se

k doktorskému studiu, dohodl s budoucím školitelem rámcový okruh řešené problematiky, úspěšně prošel přijímacím řízením a nastoupil ke studiu na zvolenou katedru, čeká vás několik součástí studia: •

složit zkoušky ze 3-5 odborných předmětů ze skupiny povinných a povinně volitelných. Jejich výčet a náplň jsou na webové stránce ZF http://www.zf.jcu.cz/education/doktor_stud_prog/info_o_programech/

pro osm oborů (u nichž je podmínkou, že musí být akreditovány Akreditační komisí MŠMT): 

Prosím ženy a dívky o prominutí, že v dalším textu používám jen mužského rodu. Bude to pohodlnější.

6 Zemědělská chemie Aplikovaná a krajinná ekologie Fytotechnika Obecná produkce rostlinná Ochrana rostlin Speciální produkce rostlinná Zootechnika Obecná zootechnika Speciální zootechnika Zoohygiena a prevence chorob hospodářských zvířat •

pro řadu doktorandů je kamenem úrazu zkouška z angličtiny, která musí být podle současných studijních předpisů vykonána do konce 4. semestru studia. Tady nejde jen o vykonání zkoušky (pro někoho skutečně může jít o téměř životní výkon), ale o osvojení si angličtiny v té míře, že se budete v odborných textech i v základní konverzaci pohybovat bez potíží a zábran. K oslabení komplexů mnohých: sami Britové s úsměvem říkají, že odborná angličtina je vlastně špatně vyslovovaná latina,

•

během studia musíte absolvovat každý rok vědecké semináře. Náplní prvního, vesměs ke konci prvního ročníku, je předložit formou přednášky odborníkům daného oboru výsledky studia literatury (rešerši) k danému tématu a spolu s tím i zvolenou metodiku experimentální práce. Další semináře se konají obvykle na konci každého ročníku a seznamujete v nich se svými výsledky dosaženými za uplynulé období. Poslední seminář se koná obvykle před koncem studia a někdy se označuje jako malá či předběžná obhajoba disertační práce,

•

významnou součástí přípravy jsou krátkodobé i dlouhodobé odborné stáže na zahraničních i českých pracovištích, kde máte příležitost se naučit mnohému, co není dostupné na ZF či JU. Využijte této příležitosti v co nejvyšší možné míře – je to přínos profesní, jazykový, i pro všeobecný rozhled a navázání kontaktů, které pro vás jednou mohou být velice užitečné. Nedegradujte tyto studijní pobyty jen na příležitost něco si přivydělat, nebo se někam podívat! To by bylo hodně málo!

•

postupu při zpracování disertační práce a publikování dosažených výsledků bude věnována většina dalších kapitol,

7 •

dalšími – už koncovými součástmi studia – jsou státní doktorská zkouška a obhajoba disertační práce před příslušnými komisemi. Potřebné aktuální informace o studijních předpisech doktorského studijního programu

najdete na adrese http://www.zf.jcu.cz/education/doktor_stud_prog/studijni_predpisy/ Za předpoklady pro úspěšné doktorské studium, které bych označil jako víceméně vnější, považuji zejména: • získat dobrého školitele, který „umí“ (včetně zkušeností publikovat v recenzovaných a impaktovaných domácích i zahraničních časopisech), udělá si pro vás potřebný čas, nenásilně vás metodicky vede, rozvíjí vaše kritické a tvůrčí myšlení a předává vám nezištně své zkušenosti, • dostat se na pracoviště, které svým přístrojovým a technickým vybavením odpovídá současným mezinárodním nárokům, • dostat se do výkonných výzkumných týmů (včetně zahraničních stáží), které mají prokazatelně úspěšné výsledky. Nesnažte se setrvat celou dobu studia na školicím pracovišti, kde už „všechno a všechny znáte“, • podílet se na získání nezbytných finančních prostředků (grantů) z různých zdrojů - od fakultních po mezinárodní. Na pracovištích – pokud tam nejsou deformovány mezilidské vztahy - vás přijmou jako mladé spolupracovníky. Vyjdou vám vstříc, pokud budou vidět snahu a vůli. Vyvarujte se však představy, že své okolí „zaúkolujete“ a budete se zabývat svými zájmy. Nejste velcí manažeři, ale studenti, či chcete-li - učedníci výzkumné práce. Na druhé straně se však nenechejte dotlačit jen do mechanického plnění uložených netvůrčích úkolů, o jejichž smyslu vás nikdo nedokázal přesvědčit. Uvažujte: chci věnovat minimálně tři roky (a od akademického roku 2010/2011 již čtyři) svého mladého života intenzívní odborné přípravě, nebo se spokojím s víceméně poklidným průchodem studiem tak říkajíc „za konstantu“, což se na mé odbornosti věcně projeví (nikoli ovšem formálně, Ph.D. bude za jménem v obou případech)? Pokud se rozhodnete pro prvý z možných přístupů, přeji vám, abyste se vám podařilo „přistoupit do rozjetého vlaku“ činorodého a úspěšného pracoviště.

8 2. PŘÍSTUP K DISERTAČNÍ PRÁCI Absolvent magisterského (inženýrského) stupně studia musel vypracovat a obhájit diplomovou práci, řada začínajících doktorandů již před tím vypracovala i práci bakalářskou. Přístup k disertační práci by tedy neměl být pohybem na „poli neoraném“. Stačí si však ve fakultní knihovně půjčit (třeba od autorů se stejným počátečním písmenem příjmení) několik diplomových prací z různých kateder a různého odborného zaměření. Rozdíly v rozsahu, novosti a úrovni zpracování jsou očividné již při zběžném prolistování. Jistě, studenti byli a jsou různí – od vynikajících po ty, kteří splnili studijní povinnosti „s odřenýma ušima“. Ale různá je také náročnost jak určitého odborného zaměření, tak vedoucích diplomových prací. A co z toho vyplývá? Do doktorského studia vstupují jednotliví doktorandi s různými představami o náročnosti disertační práce, kterou budou muset vypracovat. Rámcové téma budoucí disertační práce a tím i školitele si student obvykle vybírá z nabídky jednotlivých oborových rad (OR) doktorského studijního programu (DSP), které jsou zveřejněny (na úřední desce a na webové stránce fakulty) již několik měsíců před termínem podání přihlášky ke studiu. Někteří se dohodnou se svým budoucím školitelem na vypsání tématu „šitého na míru“. To bývá obvykle u těch, kteří hodlají rozšířit a prohloubit svoji diplomovou práci. Na rozdíl od první skupiny se již v problematice lépe orientují, seznámili se alespoň se základní související literaturou, znají metodiku práce a prostředí, v němž chtějí pokračovat. To samozřejmě představuje určitý náskok. Samostatnou kapitolou je určování témat disertačních prací. Školitelé je navrhují vesměs ve vazbě na výzkumné projekty, které právě řeší a pro něž mají – alespoň pro počáteční dobu doktorandova studia – potřebné grantové finanční prostředky. Návrhy poté projedná a přijme či nepřijme oborová rada DSP a přijatá témata jsou pak oficiálně vypsána pro následující akademický rok. Při posuzování navrhovaných témat by měla být jedním z rozhodujících kritérií kladná odpověď na otázku, zda je vysoce pravděpodobné, že výsledky práce budou publikovatelné ve významných vědeckých časopisech, nebo že přinesou taková technická a technologická řešení, která se stanou nesporným přínosem pro praxi. Obtížně se publikují výsledky tzv. případových studií (angl. case study) a témata, která mají jen lokální význam a nepřinášejí zobecnitelné poznatky. Vůbec by neměla být vypisována témata, která jsou vlastně jen odbornými expertizami, nikoli výzkumem. Je třeba brát v úvahu, že jednou z podmínek pro povolení obhajoby disertační práce je publikování alespoň jednoho článku v impaktovaném vědeckém časopisu.

9 Většina začínajících doktorandů je v situaci, kdy si cíle řešení i pracovní postupy představuje jenom v dost hrubých obrysech. U některých tyto nejasnosti mohou vést ke snaze vypořádat se nejdříve s tím, s čím mají zkušenosti - tedy především složit zkoušky. A potom se s volnýma rukama pustit do disertační práce. To možná platí pro obory, které nevyžadují experimentální činnost. V zemědělské tématice, především tam, kde je řešení vázáno na vegetační období, reprodukční cykly zvířat apod., však může odsouvání ohrozit rozsah a termín zpracování disertační práce. Obě základní součásti doktorského studia – studijní povinnosti a zpracování disertační práce – tedy musí probíhat současně. Proto podle studijního řádu musí předložit doktorand v prvých měsících po zahájení studia – a tady bych chtěl zdůraznit, že s účinnou metodickou pomocí svého školitele – dva dokumenty: •

individuální studijní plán, což je časový harmonogram zkoušek, seminářů, stáží, státní doktorské zkoušky a obhajoby disertační práce

•

a koncepci metodiky zpracování disertační práce. V prezenční formě studia by bylo optimální zvládnout studijní povinnosti – včetně státní

doktorské zkoušky (SDZ) – během prvých dvou let studia a třetí, v příštích letech i čtvrtý ročník plně věnovat disertační práci a odborným stážím. Ve studiu kombinovaném (pokud je touto formou po celou dobu studia – nyní pět let) pak za optimální považuji poměr tři a dva roky. Domnívám se, že metodika zpracování disertační práce by měla být podána jako koncepční materiál, neměla by zabíhat do detailů a měla by si ponechat prostor pro zpřesnění. Za účelné považuji následující členění metodiky s celkovým rozsahem 4-5 stran: •

charakteristika problematiky – podstatné stručné údaje proč je téma zadáno, co se o tématu ví, co není objasněno. Tuto část je třeba doložit odkazy na nejzávažnější údaje literatury,

•

cíle řešení – ty by měly být formulovány ve 3-5 věcných a stručných bodech, které ve vztahu k předchozímu bodu dokládají novost a přínos řešení. Stanovené cíle však musí být reálné, nemá smysl stavět vzdušné zámky,

•

metody a prostředky – krátká charakteristika postupu při zpracování důkladné literární rešerše a způsoby jejího průběžného doplňování. Postupy při odběru a uchování vzorků, měřicí a analytické metody. Materiální a technické vybavení školicího pracoviště, resp. pracovišť spolupracujících, které bude využito při řešení. Předpokládané statistické

10 metody pro vyhodnocení výsledků. Z jakých prostředků bude experimentální činnost financována, •

časový harmonogram řešení – tady je třeba uvažovat velmi reálně a zvážit kapacitní možnosti vlastní i pracoviště,

•

publikační a realizační výstupy – rámcově co, kdy a kde zveřejnit či předat praxi,

•

seznam citované literatury. Vypracovaná metodika se předkládá k posouzení členům oborové rady. Po zahrnutí jejich

připomínek se stává platným vodítkem pro doktorandův postup při zpracování disertační práce. Nesmí se však stát dogmatem, protože prohlubující se znalosti doktoranda, dosažené dílčí výsledky, nové poznatky z jiných pracovišť zabývajících se příbuznou tématikou, ale třeba i možnost využít účinnější měřicí metody, než s jakými se zpočátku počítalo, vytvářejí předpoklady pro vyšší kvalitu řešení. Mohou však nastat i nepředvídané situace, které vyvolají potřebu metodiku korigovat – např. veterinární omezení, přírodní jevy, které znehodnotí probíhající polní pokusy apod. Schválením studijního plánu i metodiky zpracování disertační práce tedy byly splněny dvě zdánlivě "papírové" povinnosti. Ale již při charakteristice problematiky a určení cílů práce (tj. především novosti) musí doktorand mít přehled o celosvětovém stavu poznání zadané problematiky. Do úplného počátku by mu rozhodně měl pomoci školitel, ale bez prodlení je třeba začít zpracovávat literární rešerši. Ideální by bylo, kdyby ji zájemce o doktorské studium začal zpracovávat již v době, kdy se pro studium rozhodl. Ale to je vesměs v období zkoušek posledního semestru magisterského studia a zpracování diplomové práce, což jsou naléhavější povinnosti. Vedle této „oficiální“ metodiky může být účelné vypracovat ještě podrobnější („vnitřní“) metodiku s konkrétněji stanoveným časovým harmonogramem i pracovními postupy. To má smysl zejména v případě, že styk doktoranda se školitelem je z různých důvodů na delší dobu přerušován. Může se tak zabránit zbytečným časovým ztrátám.

11

3.

INFORMAČNÍ PŘÍPRAVA, VYPRACOVÁNÍ LITERÁRNÍ REŠERŠE

Bez opravdu dobrého přehledu o stavu poznání zadané tématiky disertační práce hrozí značné riziko, že si (možná se „spoluvinou“ školitele) stanovíte cíle řešení, které nejsou nové. Věnujete pak několik let práce – a samozřejmě také nemalé finanční náklady – abyste poté zjistili, že k obdobným výsledkům už dříve dospěl někdo jiný. Vaše výsledky tedy nejsou nové (původní, originální), ale jen potvrzují již známé poznatky. A publikování takových výsledků již není pro vědeckou či odbornou komunitu příliš zajímavé a významné časopisy tyto články vesměs nechtějí přijmout. Informační přípravě před zahájením vlastní experimentální práce je proto třeba věnovat opravdu hodně času a úsilí. Největší překážkou bývá omezená znalost angličtiny, protože drtivá většina soudobých informací je právě v tomto jazyce. Tady se nenechejte odradit – je třeba se informačními systémy doslova prokousávat. Potíží je nedostatek kvalitních anglickočeských (a zejména česko-anglických) zemědělských slovníků, ať již obecných, či specializovaných na jednotlivé odborné úseky. Tady lze doporučit ze slovníků dostupných ve fakultní knihovně (byť bohužel často již starších): MUDRA S.: Anglicko-česko-slovenský zemědělský slovník „Minimum“. Praha, ÚVTI, 1973 (B 12.822) s 2337 hesly, MUDRA S.: Slovníček pícnin česko-latinsko-anglicko-německo-ruský. Praha, ÚVTI, 1969 (B 9312), KOLEKTIV: Český a slovenský terminologický slovník Obecná zootechnika a genetika. Praha, ÚVTIZ, 1979 (C 10.382), KOLEKTIV: Český a slovenský terminologický slovník Chov skotu. Praha, ÚVTI, 1976 (C 9.660), KOLEKTIV: Překladový slovník (osmijazyčný) Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha, ÚVTIZ, 1989 (C 13.290), KOLEKTIV: Příruční anglicko-český slovník se zootechnickou a plemenářskou problematikou. Č. Budějovice, Sci.-Ped. Publ., 1991 (B 22.312), POHŮNEK M., SARDEL M.: Anglicko-český a česko-anglický rybářský slovník. Plzeň, Fraus, 1999 (B 24.775), HORÁK B.: Anglicko-český a česko-anglický lesnický a myslivecký slovník. Praha, SZN, 1991 (B 22.383),

12 HÁJKOVÁ J. et al.: Anglicko-český a česko anglický slovník ekologie a životního prostředí. Praha, Lexicon Pragensis, 1998 (B 23.717). KŘIVKA P., RŮŽIČKA J.: Odborný slovník anglicko-český a česko-anglický: ekologie a ochrana životního prostředí. Praha, Loxia, 1999 (B 23.915), KUTINOVÁ B. et al.: Česko-anglický chemický slovník. Praha, SNTL, 1989 (B 23.663). Další pomoc pro překlad si můžete najít na internetu, ale všeobecné slovníky bohužel často méně běžné odborné termíny neobsahují. Ještě horší je situace při překladech odborných termínů do angličtiny – tam se můžete s pomocí nespecializovaných slovníků dostat až do komických situací. Mohu proto doporučit: založte si a průběžně si vytvářejte vlastní terminologický slovník – především v elektronické podobě. Ukládejte si do něj pouze termíny, u nichž si jste (téměř) jisti spolehlivostí. Práce s informacemi je nyní svébytnou disciplinou s obsáhlou terminologií a pracovními postupy. Pro doktorandy ZF existuje výběrový předmět Zpracování informací ve vědě, jehož garantem je doc. RNDr. Václav NÝDL, CSc. z Ekonomické fakulty JU. Jeho absolvování je jistě účelné, ale smyl má především tehdy, budete-li jej navštěvovat již v prvém semestru. Existuje i skriptum – byť bohužel vývojem již v řadě bodů překonané: MILOTA J., NÝDL V.: Práce s VTI. Č. Budějovice, ZF JU, 1996, 77 s. (pozn.: VTI = vědecko-technické informace) a informační publikace: LANDOVÁ H., LANDOVÁ H.: Informační zdroje ve vašich službách. JU, 2007, 35 s. Zde můžete najít vysvětlení mnoha pojmů z oboru informatiky. V následujících pasážích budou používány jen ty termíny, které jsou pro vaši činnost nezbytné. Doporučené pracovní postupy při získávání, třídění a vyhodnocování informací budou zaměřeny na praktické využití. 3.1 Základní pojmy knihovnicko-informační terminologie abstrakt (méně často referát či souhrn) – obsahová charakteristika shrnující podstatné informace určitého dokumentu, zejména hlavní výsledky a závěry. Je součástí každého vědeckého článku a je přenášen do sekundárních informačních pramenů, anotace – stručná obsahová charakteristika díla, která upřesňuje jeho název a účel (např. na záložkách knih),

13 báze dat (či databáze) – soubor dat přístupných prostřednictvím programového systému, bibliografická citace (častěji jen citace) – souhrn údajů o citované publikaci nebo její části (např. kapitole knihy) umožňující její identifikaci (viz kap. 3.4.1), bibliografický odkaz (či odkaz na citaci) – odvolání v textu na citaci uvedenou v přehledu použité literatury (popř. pod čarou u společenskovědních oborů), citace základní – údaje potřebné pro identifikaci publikace a o jejím rozsahu (zejména autoři, název, rozsah = počet stran, jazyk), citace zkrácená – obsahuje minimální údaje zcela nezbytné k identifikaci publikace, časopis – periodická publikace vycházející pod stejným názvem v pravidelných časových intervalech, časopis referátový (či bibliografický, hovorově abstraktový) – obsahuje úplné záznamy dokumentů z určitého oboru (tzn. minimálně základní citaci, častěji však citaci rozšířenou o další doplňující údaje + abstrakt), DOI – Digital Object Identifier – identifikační údaj umožňující vyhledání publikace, která je již dostupná on-line v databázích, ale dosud nebyla vydána tiskem (nahrazuje části základní citace: ročník, rok vydání a strany), editor – též sestavovatel či nepřímý autor, který vytvořil dílo z prací více autorů (např. sborníku z vědeckých a odborných konferencí, či knihy od kolektivu autorů jejích jednotlivých částí). Může však být – a vesměs bývá - autorem části tohoto díla. V angličtině též označení redaktora, informační prameny primární – původní dokumenty (knihy, články, normy, patentové spisy, výzkumné a cestovní zprávy, mapy, fotografie atp.) obsahující původní informace, informační prameny sekundární – obsahují informace o původních dokumentech (databáze, referátové časopisy, katalogy v knihovnách aj.), informační příprava – vyhledání, získání a vyhodnocení relevantních informací k řešení zadaného úkolu s cílem získat přehled o stavu poznání ve sledovaném oboru, impact factor (v počeštěné formě impakt faktor, významově: faktor odezvy či citovanosti) je číselný údaj, který udává, kolikrát bude pravděpodobně citován určitý článek v rámci vědeckých časopisů zahrnutých do databáze ISI (Institute of Scientific Information) v průběhu dvou let po vydání. V současnosti jde o významný údaj, podle kterého se hodnotí úroveň vědeckých časopisů a odvozeně i hodnota publikací výzkumných pracovníků a pracovišť, ISBN – International Standard Book Number – mezinárodní číslo knihy, ISSN - International Standard Serials Number – obdoba ISBN pro časopisy a další periodika,

14 katalogy: jmenný (autorský), názvový (abecedně podle názvu díla), předmětový (abecedně podle předmětových hesel), systematický (věcný, řazení dokumentů tématicky podle určitého klasifikačního systému, např. mezinárodního desetinného třídění), klíčové slovo – slovní vyjádření podstatného, čím se dokument zabývá, MDT – mezinárodní desetinné třídění – knihovnicko-bibliografický klasifikační systém, meziknihovní výpůjční služba (MVS) – umožňuje získat potřebný dokument z jiné knihovny v ČR i ze zahraničí, monografie – jednorázová vědecká publikace představující rozbor určitého odborného problému, periodikum – publikace vycházející pod stejným názvem v pravidelných časových intervalech (časopisy, ročenky, periodické sborníky, ale také noviny), publikace – veřejně publikovaný dokument, recenze – kritické zhodnocení obsahu díla, recenzent - autor recenze, rejstřík (či index) – detailní seznam významných pojmů (hesel) vyskytujících se v díle, obvykle abecedně seřazených a doplněných o jejich umístění v publikaci (stránky). Obvykle rejstříky věcný a autorský, rešerše – v knihovnicko-informačním pojetí druh výběrové bibliografie (tzn. soupis relevantní literatury). V uživatelském pojetí výzkumného pracovníka je však chápána především ve smyslu anglického označení review, tj. jako kritické zhodnocení současného stavu poznání, zpracované formou logicky členěného textu s uvedením všech použitých zdrojů informací, tiráž – skupina popisných, výrobních a technických údajů o publikaci uvedená na jejím konci, vročení – rok vydání díla.

3.2 Vyhledávání informací Vyhledávání informací je počátečním krokem, poté následuje jejich zpracování - studium, vyhodnocení a třídění. Závěrečným krokem je písemné vypracování rešerše, z níž by měly vyplynout cíle disertační práce. Některé informace v této kapitole, týkající se umístění určitých zdrojů informací a přístupu k nim, se zřejmě změní po uvedení nové univerzitní knihovny do provozu v lednu 2010.

15 3.2.1 Informační zdroje na ZF a JU Obvykle prvním krokem informační přípravy je získat širší a obecnější představu o zadané problematice. K tomu slouží především knihy, monografie a literární přehledy publikované v časopisech (review). Tady by měl pomoci školitel, který vesměs tyto materiály buď má, nebo ví o jejich existenci a případném umístění v katedrové či univerzitní knihovně, popř. i jinde. Pokud nejsou dostupné ani na ZF, ani v jiné další fakultní knihovně JU, či ve veřejných knihovnách v Č. Budějovicích (především Státní vědecké knihovně), pokuste se je co nejdříve získat prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby. Informaci o jejích podmínkách vám poskytnou pracovnice univerzitní knihovny. Dostupnost většiny tištěných primárních pramenů, což jsou především zahraniční vědecké časopisy, je jen omezená. Příznivější situace je u časopisů odebíraných knihovnou Biologického centra AV ČR (BC AV) pro jeho ústavy. Největší počet zemědělských, lesnických a potravinářských časopisů, ale i knih, sborníků z konferencí, firemních materiálů apod. soustřeďuje knihovna Ústavu zemědělských a ekonomických informací (ÚZEI) ve Slezské ulici 7 v Praze 2. Údaje o tomto pracovišti získáte na adrese www.knihovna.uzpi.cz, kde lze najít informace o všech časopisech odebíraných i dalšími zemědělskými a potravinářskými knihovnami v ČR. Referátové časopisy v tištěné podobě se dnes vedle elektronických databází prosazují již jen obtížně. Ještě poměrně nedávno hojně využívané Current Contents dnes už moc uživatelů do ruky nevezme. U oborových referátových časopisů – jakým jsou např. Grasslands and Forage Abstracts uložené na katedře rostlinné výroby a agroekologie – je výhodou, že zachycují i informace z méně významných časopisů, konferencí apod., které se do velkých vědeckých databází nedostanou. Jsou tedy stále vhodné pro ty, kteří řeší tématiku s větším podílem praktického zaměření. Významným vydavatelem celé řady těchto specializovaných zemědělských referátových časopisů je britský Commonwealth Agricultural Bureau International (CABI) ve Wallingfordu. Pro využití těchto tištěných časopisů je však nutné navštívit studovnu ÚZEI. V roce 2007 knihovna ÚZEI odebírala tyto referátové časopisy CABI, které nejsou dostupné v Č. Budějovicích: Field Crop Abstracts, Plant Breeding Abstracts,

16 Reviews of Agricultural Entomology, Nutrition Abstracts and Reviews. Podstatně pohodlnější je využití těchto referátových časopisů v internetové verzi, kde jsou vesměs údaje od roku 1990. V rámci JU je z této skupiny přístupný referátový časopis Food Science and Technology Abstracts (FSTA). Informace o časopisech a dalších informačních zdrojích CABI jsou na adrese: www.cabi-publishing.org/productsandservices.asp Dalšími – již elektronickými zdroji informací – jsou databáze AGRIS, AGRICOLA a některé další, dostupné zatím přes webovou stránku fakultní vědecké knihovny ZF. Jejich předností je opět zachycení informací i z méně významných časopisů, konferencí apod. Měli by je tedy využít zejména doktorandi, jejichž téma má větší podíl praktického zaměření. 3.2.2

Dostupné elektronické vědecké databáze

Přímo na univerzitní síti, příp. v univerzitní knihovně, je dostupná řada databází, zejména: American Chemical Society (zejména časopis Journal of Agricultural and Food Chemistry), Biological Abstracts, Blackwell Synergy – tato databáze během roku 2009 splynula s databází Wiley, na niž budete při zadání přesměrováni, Current Contents, Kluwer, Science Direct (vydavatelství Elsevier a Pergamon), Scopus, Springer Link, Wiley, resp. Blackwell-Wiley, Zoological Records a především ISI Web of Knowledge / Web of Science, která je přístupná i přímo - opět přes databáze fakultní knihovny. Tato klíčová databáze vědeckých informací zahrnuje údaje od roku 1945 a průběžně doplňuje informace o článcích z asi 8500 předních vědeckých časopisů všech oborů. Zpočátku

17 zřejmě z nabídky Web of Knowledge budete využívat Web of Science, později asi také Journal Citation Reports, ve které jsou údaje o impaktovaných časopisech s aktuálními hodnotami impakt faktorů. Možná využijete také Index to Organism Names, nebo i další podle specifiky vaší práce. WEB of SCIENCE (WOS) se člení na čtyři základní okruhy: Science Citation Index Expanded, Social Science Citation Index, Arts and Humanities Citation Index, Conference Proceedings (od r. 1990). Pokud chcete získat informace pouze z přírodních věd, ponechejte pouze prvý okruh (science bez upřesnění znamená přírodní vědy – neuvádí se proto natural sciences), další dva – tj. společenské vědy – můžete vyřadit. Vyberte si časový úsek, z něhož chcete získat údaje. Nabídky jsou jeden, dva či čtyři poslední týdny – běžící rok – časové období let od-do. Dalším krokem je General Search, méně často asi budete využívat Cited Reference Search. Tato druhá možnost vám zejména umožní vyhledat publikace určitého autora. V rámci nabídky General Search můžete vyhledávat potřebné informace podle několika hledisek: •

nejběžnější je topic, kam vložíte svá klíčová slova (keywords),

•

můžete hledat i podle autora či autorů, o nichž víte, že ve vaší problematice publikují,

•

či podle názvu časopisu,

•

roku publikování,

•

nebo názvu pracoviště. Pro úspěšné získání co největšího množství potřebných informací bez zbytečně velkého

podílu „balastu“ musíte zejména: •

zvolit si racionální časový interval retrospektivního vyhledávání – minimem je posledních pět let. Jakmile provedete tento průzkum (search) databáze „dozadu“, je třeba si stanovit pravidelný časový režim, v jakém budete získané informace průběžně doplňovat o nové – třeba každé dva týdny, nebo alespoň jednou za čtyři týdny. Nenechávejte si delší časový interval - další nabídka je již „běžící rok“, což může znamenat, že vám databáze nabídne příliš velké množství informací, z nichž některé jste již dříve prošli,

18 •

ještě podstatnější je výběr zadávaných klíčových slov. Tato problematika bude nejlépe patrná z následujícího příkladu:

Téma disertační práce: Vliv přízemního ozónu na poškození porostů jetele lučního (Trifolium pratense L.). Můžete zvolit kombinaci klíčových slov ozón a jetel luční (resp. latinský název), ale pak je pravděpodobné, že vám uniknou obecnější souvislosti problematiky zjištěné na jiných (příbuzných) rostlinách. Při volbě různých kombinací klíčových slov za období 2000-2005 se zachytí následující počet záznamů (hitů): ozone AND red clover

1

ozone AND Trifolium pratense

5

ozone AND clover* (tedy jeteloviny) ozone AND plant* (tedy rostliny obecně)

42 1206

Snažte se získat literární přehled (review) týkající se vaší problematiky – pokud ovšem existuje – pomůže vám to rychle se seznámit se širšími souvislostmi: ozone AND clover* AND review

0

ozone AND plant* AND review

37

Samozřejmě, ze 37 literárních přehledů se nebudou zdaleka všechny přímo týkat vaší tématiky (např. se budou zabývat rostlinami tropů či lesními porosty), je však téměř jisté, že některé ano a budou pro vás nesporným přínosem. Podle názvů si postupně vyberete záznamy, které se vám jeví pro vaši tématiku jako relevantní. Můžete si je uložit na flash disk (v knihovnách je vesměs nemůžete tisknout) a podle stylu své práce si je buď vytisknout, nebo uložit na svém PC. Příklad záznamu (při němž si asi vzpomenete na Pláničkův experiment v Troškově filmu) je uveden jako obrázek 1. Jak z něj vytěžit co nejvíce informací? •

Title: název je vždy v angličtině, proto se podívejte o několik řádků níže, kde je uveden jazyk (language), v němž je článek publikován.

19 •

Autoři: uvádějí se všichni bez ohledu na počet, v průběhu roku 2006 nově i s křestními jmény (pokud je uvádí i tištěný originál článku).

•

Source (pramen): nezkrácený název časopisu a bibliografická citace.

•

Document Type: nejčastěji Article (článek, ne vždy však původní práce) či Review.

•

Cited References: počet prací citovaných v seznamu literatury. Ten si samozřejmě můžete ve WOS otevřít a najít v něm další zajímavé články.

20

Obr. 1 Ukázka záznamu z databáze Web of Science

21

•

Times Cited: číselný údaj, kolikrát byl tento článek již citován v časopisech zahrnutých do WOS. Vysoká citovanost vesměs svědčí o přínosu pro daný obor a takovýto článek byste neměli přehlédnout. Ale pozor: nemělo by stávat, ale občas stává, že vyjde článek, vůči jehož obsahu se zvedne v odborném tisku vlna pochybností až nesouhlasu. A o citovanost je postaráno. Čili obdoba provokující reklamy.

•

Abstract: podstatné informace proč, co a jak se řešilo a k jakým poznatkům se došlo. Vámi zadaná klíčová slova jsou zvýrazněna.

•

Author Keywords: klíčová slova uvedená v originálu článku.

•

Keywords Plus: klíčová slova doplněná redakcí ISI. Tady určité varování: databáze vám nabídne i ty záznamy, u nichž se klíčové slovo vyskytuje pouze mezi Keywords Plus a jinde ne. Tato slova vybírají pracovníci ISI a popravdě řečeno, někdy nepříliš kvalifikovaně. Takovýto záznam je proto šumem.

•

Adresy: jsou uvedeny pro každého z autorů. U autora pro korespondenci (reprint author) je vesměs uvedena i jeho e-mailová adresa.

•

Publisher: vydavatel časopisu – jedná se o významný údaj, ze kterého zjistíte jak postupovat dál, pokud chcete získat článek v plném znění (full text).

•

Ze zbývajících údajů se někdy může hodit ISSN, tedy mezinárodní číslo časopisu, v němž daný článek vyšel.

22

Další velkou databází vydávanou předním světovým vydavatelstvím vědecké literatury Elsevier je Scopus. Vznikl údajně jako určitá protiváha Web of Knowledge, které prý zahrnovalo do databází především americké časopisy. Scopus má vyšší podíl časopisů evropských, takže v něm můžete najít i údaje z některých časopisů, které nejsou obsaženy ve Web of Science. Jestliže vás určitý abstrakt zaujal svým obsahem a chcete získat článek v plném znění, jsou v zásadě tři cesty: 1. požádáte autora, na nějž máte e-mailovou adresu, o zaslání článku ve formátu PDF, popř. tištěné formy (reprint, německy Sonderdruck, v české terminologii separát, příp. separátní výtisk), např. takto: Dear Dr ...příjmení..., I would greatly appreciate PDF file or a reprint of your article „ ... název v angličtině, popř. v originálním jazyce ...“ which appeared in ... doplnit údaje bodu Source z WOS ... . Thank you very much in advance for your help. Sincerely Jméno a poštovní adresa (pokud by autor posílal separát poštou). Pokud by se vám nepodařilo získat funkční e-mailovou adresu, můžete použít tištěnou žádanku o separát, což je předtištěný korespondenční lístek s adresou ZF, do kterého jen doplníte potřebné údaje. Návratnost vyžádaných článků však není z různých důvodů úplná. 2. pokud jde o článek v časopisu vydávaném některým z vydavatelství, jejichž zaplacené fulltextové databáze jsou na JU k dispozici (zejména Elsevier = Science Direct, Springer = Springer Link, Blackwell = Blackwell Synergy nyní vřazený do Wiley, Kluwer, Wiley či American Chemical Society), můžete se dostat k úplnému článku velmi rychle. Postup lze vysvětlit na databázi Springer Link, do které máte přístup na svých počítačích na ZF opět přes databáze fakultní knihovny ZF a na jejich konci uvedené databáze přístupné na JU.

23 3. Přístup do v podstatě stejných databází z vlastního počítače můžete získat také prostřednictvím Národní technické knihovny v Praze 6 – Dejvicích (areál vysokých škol, stanice metra Dejvická). Zde si však musíte nejdříve vyřídit čtenářský průkaz s přístupovými údaji. Adresa: www.techlib.cz/cs/ Příklad k možnostem 2 a 3: potřebujete získat plný text článku LI P. – et al. (2005): Biodegradation of pyrene and phenanthrene in soil using immobilized fungi Fusarium sp. Bulletin of Environmental Contamination and Toxicology, 75 (3): 443-450. Tento časopis vydává Springer, takže z nabídky Elektronické informační zdroje vyberte databázi Springer Link a v ní přístup on-line. Z titulní stránky vydavatelství si vyberte Journals (Springer vydává k 31. 10. 2009 2117 titulů, zatímco v r. 2005 necelých 1600) a vpravo do rámečku napište název požadovaného časopisu a vyžádejte jej (Go). Po vyvolání stránky časopisu se kliknutím na název otevře titulní strana tohoto časopisu a můžete listovat archivem. Ve 3. čísle ročníku 75 v roce 2005 vyhledáte svůj článek. Zeleně nasvětlená políčka u jednotlivých čísel časopisu označují dostupnost článků, políčka napůl zelená dostupnost jen části článků, políčka bílá nedostupnost. Kliknutím na PDF se otevře plný text, který si můžete stáhnout. Nejjednodušší je hledání v databázi Science Direct (Elsevier), kde jen doplníte název časopisu, ročník (volume), číslo (issue) – není však nezbytné - a prvou stránku (page) hledaného článku. Obdobným způsobem se postupuje i v databázích dalších zahraničních vydavatelství, ale také v databázi vědeckých časopisů vydávaných Českou akademií zemědělských věd (ČAZV). Přehled těchto časopisů je uveden v tabulce 1. Všechny vycházejí v angličtině. Články od roku 2002 si můžete stáhnout na adrese www.cazv.cz postupem: v navigaci Publikace – Journals → hledaný časopis → rok vydání → příslušné číslo v rámci roku → hledaný článek podle stran. Pro současnou generaci studentů je běžné vyhledávání informací v internetové síti. Nic proti tomu, ale pro vypracování kvalitní vědecké rešerše je to postup nepřijatelný. Může se vám podařit získat objektivní informace vložené výzkumnými pracovišti či jednotlivými odborníky, nemají však standardizovanou úroveň garantovanou oponentním řízením. Obvykle však jsou tyto informace jen obecné, povrchní. Častěji najdete údaje, o jejichž věrohodnosti nejen můžete, ale přímo musíte pochybovat. Obchodní či finanční zájmy asi sotva povedou

24 k objektivitě nabízených informací, někdy vkládají zmatené údaje i jednotlivci, u kterých se projevuje grafomanie či jiná „zvláštnost“. Tab. 1 Přehled vědeckých časopisů vydávaných Českou akademií zemědělských věd Impakt faktor 2008 0,735 0,659 0,472 -

Současný název Czech Journal of Animal Science Plant, Soil and Environment Veterinary Medicine – Czech Czech Journal of Food Sciences Plant Protection Science Czech Journal of Genetics and Plant Breeding Horticultural Science Research in Agricultural Engineering Agricultural Economics Journal of Forest Science Soil and Water Research

Původní název Živočišná výroba Rostlinná výroba Veterinární medicína Potravinářské vědy Ochrana rostlin Genetika a šlechtění Zahradnictví Zemědělská technika Zemědělská ekonomika Lesnictví (vychází od r. 2006)

3.3 Zpracování a třídění informací Získaný článek je vhodné uložit v elektronické formě a postupně si vytvářet vlastní knihovnu článků a dalších informací (databázi) členěnou účelným způsobem (podle tématiky, klíčových slov, roku vydání, autorů apod.). Vytištěná forma je vhodná pro studium, kdy si podle vlastního stylu práce vyznačujete významné pasáže, píšete poznámky apod. Existují nabídky softwaru pro vytvoření osobní báze dat (bibliografie). Příkladem je EndNote (www.endnote.com) nabízená kalifornskou firmou Thomson Research Soft. Tento účinný pomocník bude v roce 2010 k dispozici i v rámci ZF a měli byste se naučit jej využívat. Po počátečních nových obecnějších informacích, které bylo účelné získat z knih a literárních přehledů, se musíte pustit do studia původních prací blízkých vaší tématice. Tady je opravdu třeba studovat – narazíte totiž na množství pojmů a souvislostí, které zatím neznáte vůbec, nebo o nich máte jen povrchní představu. Nelze postupovat jako před zkouškou (tuhle otázku bych sice nezodpověděl, ale risknu to), je nezbytné hledat, najít a pochopit. Teprve pak můžete plnohodnotně pokračovat. A ještě znovu: založte si a průběžně doplňujte slovníček

25 méně častých odborných výrazů – ušetří vám to dost práce při dalším studiu a později i při psaní textů v angličtině. Po přečtení určitého počtu článků, kapitol knih apod. (tady nelze říci kolika, to je velmi individuální) začnete zjišťovat, že řadu věcí již znáte a další články již vám přinášejí jen menší rozsah nových poznatků. Tento stav signalizuje, že se v problematice již začínáte orientovat a můžete zesílit svůj kritický pohled: nejsou počáteční vytýčené cíle řešení jen víceméně opakováním předchozích publikací? Nejsou v použité metodice slabiny ? Tady je v poznatcích mezera, to by mohl být námět pro moje vlastní řešení. Některé odkazy na literaturu představují informace, které by mohly být užitečné a které jsem sám v databázích nezachytil – musím je proto ve WOS či jinde vyhledat a posoudit, zda je účelné je získat a prostudovat.

3.4 Vypracování rešerše Představa o uspořádání a členění rešerše by se měla formovat v mysli již během studia literatury. Psaní rešerše je tvůrčí práce – musíte kriticky zhodnotit jednotlivé zdroje a logicky uspořádat členění. Někdy se používá s víceméně hanlivým přístupem pro rešerši označení kompilát (nebo kompilace, ale tento pojem označuje činnost, nikoli výsledek) – tedy vytvoření textu s opsáním myšlenek různých autorů bez vlastního postoje a přínosu. Kvalitní rešerše nesmí být kompilátem. Při psaní bakalářských i diplomových prací považuje řada studentů literární přehled a seznam citované literatury za jakési předepsané části práce, jejichž smysl jim není zcela jasný. Počet citovaných prací se pak vzájemně porovnává téměř jako prestižní hledisko. Na to v rámci doktorského studia rychle zapomeňte. Pro některé téma s velkým úsilím získáte 15-20 relevantních článků, zatímco pro jiné ani desetinásobek nepředstavuje všechny dostupné informace. Ale to už souvisí s rozmyslem a kvalifikací školitele při zadávání tématu disertační práce. Rešerše je kritické zhodnocení soudobého stavu poznání zadané tématiky, z něhož vyplývají náměty pro další smysluplný výzkum. Nemůžete proto psát balastní věty typu: „Zastoupením jednotlivých skupin bílkovin v obilkách ječmene se zabývali (...výčet řady prací…). Zjistili, že zde působí celá řada faktorů, např. odrůda, hnojení základními živinami a některými stopovými prvky, ale také počasí.“ Tohle je příliš obecné i pro popularizační článek pro širokou veřejnost. Musíte uvést zcela konkrétně, kdo co zjistil, v čem se autoři

26 shodují, v čem zjistili rozdílné výsledky a co je zřejmě příčinou těchto rozdílů. Kde jsou nejasná místa, která je třeba objasnit dalším výzkumem. Možná namítnete, že stěží můžete kriticky posuzovat články, jejichž autory jsou zkušenější pracovníci, než jste vy a které prošly oponentním řízením před jejich publikováním. Na tom je dost pravdy, ale ne všichni pracovníci výzkumu jsou Einsteinové a ne každý oponent odvedl plně zodpovědnou práci. Takže se může stát, že i do vědeckých časopisů proniknou údaje, o jejichž věrohodnosti lze pochybovat. Nezapomínejte, že publikované práce jsou duševním vlastnictvím autorů – i když autorská práva vesměs převedli na vydavatele časopisu. Nemůžete proto volně kopírovat či jinak rozšiřovat údaje. Pokud uvádíte výsledek či myšlenku někoho jiného, musíte to ve svých pracích uvést – jinak se dopouštíte krádeže duševního vlastnictví či plagiátorství – a to je přinejmenším nemorální. Prvou verzi rešerše je třeba vypracovat co nejdříve po zahájení studia, abyste si mohli stanovit smysluplné cíle své experimentální práce a k nim účelnou metodiku řešení. Tato výchozí verze je součástí prvého semináře, který by měl proběhnout nejdéle do konce prvého ročníku studia. Není však verzí konečnou, která se stane součástí vaší disertační práce. Je třeba ji průběžně doplňovat o nové údaje z literatury a aktualizovat a zkvalitňovat její úroveň. Poznámka k jazyku nejen rešerše, ale vašich odborných textů vůbec. Zbavte se představy, že odborný, či dokonce vědecký text nemá dostatečnou úroveň, pokud je pro čtenáře či posluchače dobře srozumitelný. Je tomu právě naopak: ovládáte-li dobře problematiku, nemusíte si vypomáhat cizími (nyní především anglickými) termíny tam, kde jsou jednoznačné a osvědčené pojmy české. Líbí se vám text „Přírodní vědy tendují k odhalování zákonitostí našeho universa prostřednictvím prověřování objektivních entit, jejich proměn a závislostí. Jejich diskurs a jejich paradigmata tendují k co největší stručnosti…“? Mně nikoli. Vyvarujte se nedomyšlenému přepisu anglických vazeb do češtiny. Jak má čtenář rozumět významu věty „Je dokázáno, že DNA poškozující UV záření indukuje kumulaci flavonoidů“? Ubližuje snad DNA ultrafialovému záření ? Pokud nemáte jistotu o správnosti českého termínu – zejména pokud je nový, ještě nevžitý – využijte služeb jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR na adrese [email protected] , případně se zeptejte telefonicky (257 531 793). Při psaní disertační práce, jejího autoreferátu a konečně čehokoli v češtině si dávejte velký pozor na pravopis. Jeho úroveň se i u vysokoškoláků zjevně zhoršila, vyskytují se i chyby, které by neměly překročit prvý stupeň základní školy. Zapněte si při psaní kontrolu pravopisu

27 a sledujte její upozornění – především před příslušníky starší generace se hrubými chybami hodně shodíte!

3.4.1

Bibliografické citace nejběžnějších druhů publikací

Při psaní textu musíte vyznačit výsledky a myšlenky převzaté od jiných autorů. Jsou pro to v podstatě dvě formy zřejmé z příkladů: a) Zvýšený výskyt vysoce nenasycených mastných kyselin v lipidech býložravých ryb je způsoben vysokým zastoupením těchto kyselin ve fytoplanktonu, který je významnou součástí jejich potravy (PRVÝ a DRUHÁ, 2002; DRUHÁ a TŘETÍ, 2004). B)

PRVÝ a DRUHÁ (2002) a DRUHÁ a TŘETÍ (2004) zjistili, že zvýšený výskyt vysoce nenasycených ... nebo Zvýšený výskyt vysoce nenasycených mastných kyselin v lipidech býložravých ryb,

zjištěný PRVÝM a DRUHOU (2002) a DRUHOU a TŘETÍM (2004), je způsoben ... Prvá forma je vhodnější, pokud je citovaných prací víc. Pak se obvykle citované práce v závorce řadí chronologicky, některé časopisy však chtějí řazení prací abecedně podle prvého z autorů. Pokud je autorů více než dva, uvádí se obvykle pouze prvý s připojením et al. (z latinského et alii – a ostatní, další), takže nikoli (PRVÝ, DRUHÁ, TŘETÍ a ČTVRTÝ, 2001), ale (PRVÝ et al., 2001). Obě formy je vhodné účelně střídat ze stylistických důvodů – pro čtenáře by text měl zůstat čtivý, stereotyp ruší. Při druhé variantě bodu b) je třeba jména autorů skloňovat. Ne zcela jasná situace nastává u příjmení žen. Jestliže víme, že autorem je žena, její příjmení je vhodné přechylovat: tedy ne SARKÁDI zjistila, ale SARKÁDIOVÁ zjistila. V seznamu literatury ovšem zachováte příjmení v originálu. V aplikovaných biologických oborech je méně běžné uvádění citovaných prací v textu horním číselným údajem 1-3 nebo číselným údajem v (obvykle) hranatých závorkách [1-3]. Při tomto způsobu se ovšem seznam literatury neřadí abecedně, ale v pořadí odkazů, jak se postupně vyskytovaly v textu. Při psaní obsáhlejšího textu si musíte vytvořit systém práce, při kterém sestavujete seznam citovaných prací. Tady pozor: v seznamu musí být všechny práce, na něž se odvoláváte v textu, a nesmí tam být navíc žádná práce, která se v textu neobjevila. Pečlivější oponenti kontrolují seznam literatury s textem a jakýkoli nesoulad může být považován za

28 projev nedostatečné pečlivosti autora(ů). A pak logicky následuje úvaha, zda jde jen o formální nepřesnost, či zda jsou stejně málo pečlivé i další části disertační práce či rukopisu článku. Pokud se od jednoho autora či kolektivu stejných autorů vyskytuje v jednom roce více prací, které citujete, je třeba je v textu i v seznamu literatury odlišit: např. 2001a, 2001b, 2001c atd. Některé časopisy, zejména německé, přesně stanovují i zásady, jak mají být v seznamu literatury uvedeny práce určitého autora. Nejdříve se chronologicky uvádějí práce, kdy je jediným autorem, poté práce se dvěma autory, které se řadí abecedně podle druhého autora, následují práce se třemi atd. autory, řazené podle stejné zásady jako při dvou různých autorech. Jednotlivé vědní obory, vydavatelství, časopisy apod. mívají drobné formální rozdíly ve způsobu citací – např. typy písma (normální, tučné, kurzíva, kapitálky), interpunkci (např. PRVÝ, P. J., nebo třeba PRVÝ PJ), zkrácený či úplný název časopisu, uvedení roku vydání hned za autory, či až za názvem časopisu apod. To je třeba respektovat při přípravě rukopisu článku do určitého časopisu. Pro disertační práci je třeba seznámit se se zvyklostmi oboru a všechny citace uvádět jednotně. Je tedy např. chybné uvést část citací s úplnými a část se zkrácenými názvy časopisů. Rozpaky vyvolává v českém textu např. uvádění anglických názvů článků, které byly publikovány v češtině, či označení MaS Thesis místo diplomová práce. Vesměs se již neuvádí číslo (issue) v rámci ročníku (volume) - např. 8(3), tzn. 3. číslo v rámci 8. ročníku. Tento údaj je však nutný u nečetných časopisů, které dosud každé vydané číslo stránkují od jedničky. Zkracování názvů časopisu se řídí pravidly, která jsou uvedena v ČSN ISO 4 či původní ČSN 01 0196 (s poznámkou: ČSN, tedy někdejší Československé státní normy již neplatí, ale jejich zásady jsou vesměs respektovány. Některé již byly nahrazeny současnými ČSN ISO, jiné však dosud ne). Nejběžnější druhy publikací se citují následujícím způsobem, který musí umožnit bezproblémové vyhledání v originálu (srovnej ČSN 01 0197): 1) Citace článku v časopisu a) základní citace BERNER L.A., O´DONNELL J.A. (1998): Functional foods and health claims legislation: applications to dairy foods. Inernational Dairy Journal, 8: 355-362. (Autoři, rok vydání, název článku v originálu: název časopisu v nezkrácené formě, ročník: strany od-do).

29 b) zkrácená citace (častá v oboru čisté a užité chemie, udává jen údaje nezbytné pro identifikaci článku. Nevýhodou je, že neznáte rozsah článku (počet stran) a ani jeho název, který informuje o obsahu) BERNER L.A., O´DONNELL J.A.: Int. Dairy J., 8, 1998:355. 2) Citace stati (příspěvku, článku) ve sborníku LACHMAN J., PIVEC V., ORSÁK M.: Polyfenolické sekundární metabolity jako přirozené obranné látky rostlin. In: MÍKA V. (ed.): Biologicky aktivní fenolické látky v zemědělských plodinách. Praha, Výzk. ústav rostl. výr., 2001, s. 52-65. (Autoři: název stati v originálu. In: jména editora(ů) (ed. či eds.): název sborníku. Místo vydání, vydavatel a rok vydání, strany od-do.) 3) Citace kapitoly v knize s různými autory jednotlivých kapitol DOSTÁLOVÁ J., POKORNÝ J.: Marine toxins. In: DAVÍDEK J. (Ed.): Natural Toxic Compounds of Foods. Boca Raton, Florida, CRC Press, 1995, 124-136. (členění je prakticky stejné jako v předchozím případě, příklad pouze respektuje odlišnosti anglických citací – např. velká písmena v názvu knihy). 4) Citace knihy jako celku VODRÁŽKA Z., KRECHL J.: Bioorganická chemie. Praha, SNTL 1991, 480 s. MANAHAN S.E.: Environmental Chemistry. 6th edition. Boca Raton, Florida, Lewis Publ., 1994, 811 pp. (Pokud se odkaz netýká celé knihy, ale jen určité části, uvede se místo celkového počtu stran knihy jen „strany od-do“ jako v předchozím bodu). 5) Citace diplomové (disertační, habilitační) práce MAREŠOVÁ K.: Sezónní kolísání obsahu rtuti ve vodě horního toku Lužnice. [Diplomová práce]. České Budějovice 2001. 96 s. Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, katedra chemie. 6) Citace údajů z internetu Uvede se adresa příslušné webové stránky a doplní se „staženo dne ...“. Vzhledem k leckdy jepičímu životu některých stránek i k ničím nezaručené kvalitě těchto informací je třeba citovat tento druh informací jen minimálně a po zralé úvaze.

30 3.5 Stanovení cílů práce Cíle práce vesměs formuluje školitel s doktorandem již brzy po zahájení studia, zejména v návaznosti na řešený výzkumný projekt. Jak již bylo uvedeno, tyto cíle by měly být chápány jako rámcové, které budou upřesňovány na základě provedené literární rešerše. Je však třeba přiznat, že někdy jsou cíle zpočátku formulovány značně obecně a do disertační práce se pak konkretizují dodatečně, až na základě toho, co se opravdu udělalo. Tento postup je problematický zejména z hlediska metodické přípravy (získávání návyků) studenta pro další výzkumnou práci. Jak již bylo rovněž uvedeno, experimentální činnost by se měla věnovat pouze cílům, které vedou k novému poznání a řešení. Jinak může jít o ztrátu času a problematické vynaložení finančních prostředků. Ve snaze o novost však vidím jako problematické snažit se „svézt se s módní vlnou“. Jako v jiných lidských činnostech, i ve výzkumu existují módní hity, z nichž se jen málo stává evergreeny. Uvedu dva příklady. Koncem minulého desetiletí byly publikovány údaje o zdravotně velmi nadějných účincích antioxidantu resveratrolu, obsaženého zejména v červeném vínu. To je jistě velmi atraktivní materiál pro výzkum. Na druhé straně byly v roce 2002 ve Švédsku zveřejněny údaje o karcinogenitě akrylamidu, zjištěného ve výrobcích z brambor zpracovávaných za vysokých teplot. O vlně zájmu svědčí počet záznamů v databázi Web of Science:

resveratrol akrylamid v potravinách

2000

2003

2006

2008

158

302

463

733

5

52

98

116

Teď se zřejmě objeví námitka, jak může začínající doktorand rozeznat módní vlnu. Tady samozřejmě musí pomoci svými zkušenostmi školitel. Také pomůže udělat si podobný přehled časového vývoje, jaký je uveden u obou příkladů. Pokud zjistíte setrvalý pokles zájmu, přemýšlejte se školitelem, zda nejdete do tématiky, která už má zenit za sebou. 4. VYPRACOVÁNÍ METODIKY, ZÍSKÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ Vypracování metodiky experimentální práce, tedy poměrně podrobnému programu co, kdy a jak dělat, je třeba věnovat velkou pozornost. I velmi dobře formulované cíle nemusí

31 být dosaženy, pokud není metodika plně věrohodná a některé její části mohou být zpochybněny. Naprosto si netroufám uvést jakýsi obecně platný návod, protože problematika řešená na fakultě je příliš různorodá – rozhodně jiné postupy platí pro polní pokusy než třeba pro výzkum ve fyziologii skotu. Tady musí pomoci především školitel. Nicméně několik poznámek: •

osvědčilo se mi požádat o „vnitřní oponenturu“ současně jak zkušené kolegy, tak odborníky z příbuzných oborů. Zejména tato druhá skupina se na vytčené cíle i postup řešení dokáže podívat s určitým odstupem a jejich připomínky bývají někdy až překvapivě cenné,

•

při odběru vzorků pro různé analýzy promyslete a zajistěte, aby šlo o vzorky skutečně reprezentativní. Získaný vzorek skutečně musí vystihovat sledovaný materiál. Je nepřijatelné smířit se s přístupem „hlavně že se mi podařilo vůbec nějaký vzorek odebrat“. Vesměs jde o biologické materiály, v nichž stále probíhají především rozkladné pochody. Musíte proto zajistit maximální možnou stabilitu sledovaných látek po dobu mezi odběrem vzorku a jeho analýzou,

•

pokud jste vázáni na odběr vzorků ze zemědělských či zpracovatelských provozů, usilujte o získání pracoviště s pracovníky, kteří chápou smysl vaší výzkumné práce a jsou schopni a ochotni vám kvalifikovaně pomoci po celou dobu řešení. V praxi není nic neobvyklého, že rozpracovaný pokus nemůže být dokončen – sledovaná zvířata jsou již v jiných stájích či byla poražena, pokusný porost byl zaorán apod.,

•

některé chemické analýzy si budete provádět sami, jiné si necháte provést v laboratořích s potřebným vybavením a odborností. V obou případech se snažte ověřit, zda použité analytické postupy jsou spolehlivé, zda výsledkům opravdu můžete věřit. V jakékoli výzkumné práci nemůže a nesmí jít jen o to, získat co nejvíce výsledků a ty pak statisticky vyhodnotit. Chyba v kterémkoli kroku od odběru vzorků po vyhodnocení výsledků může zcela zpochybnit až znehodnotit celou vynaloženou práci. Výzkum rozhodně není levný a je nezbytné získat pro něj potřebné finanční prostředky.

Zpočátku je zajistí školitel ze zdrojů svých výzkumných projektů. Postupně však se musíte snažit získat sami alespoň část nezbytných peněz – grantových prostředků. Ty poskytují různé grantové agentury. Pro doktorandy připadají v úvahu především interní grantové agentury ZF a JU (GA ZF a GA JU), kde žádají o finanční podporu sami. Další příležitostí je Fond rozvoje

32 vysokých škol (FRVŠ) ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jako členové řešitelských týmů se můžete podílet na žádostech o poskytnutí grantů zejména v Grantové agentuře ČR (GA ČR), Národní agentuře pro zemědělský výzkum (NAZV) ministerstva zemědělství, popř. i grantů zahraničních (zejména ze zdrojů EU). Úspěšní absolventi doktorského studia, kteří pokračují v další práci na některém výzkumném pracovišti, mohou žádat o postdoktorský (post-doc) grant GA ČR. Vypracování žádosti o poskytnutí grantu a v případě jeho získání také zpracování a obhajoba závěrečné zprávy jsou součástí odborné přípravy pro budoucí práci ve výzkumu. Proto by měl tento proces absolvovat každý doktorand. Potřebné instrukce jsou na webových stránkách grantových agentur, pomoc a radu jistě poskytnou školitel i odborní pracovníci oddělení vědy a výzkumu děkanátu i rektorátu.

5. ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ Ve způsobu zpracování výsledků samozřejmě existují rozdíly v účelnosti a zvyklostech mezi jednotlivými zemědělskými obory. Ty je třeba brát v úvahu. Přesto opět několik obecnějších poznámek: •

při vyjadřování výsledků chemických analýz jsou velmi často obsahy sledovaných látek udávány s nereálnou přesností. Příklad z jedné disertační práce: „Obsah sledované látky se pohyboval v rozpětí 21,468 - 36,526 mg.kg-1“. To může vypadat pro laika jako vysoce odborné. Každá analytická metoda však pracuje s určitou chybou: běžně s jednotkami relativních procent, při velmi nízkých koncentracích stanovované látky však odborníka nepřekvapují ani chyby až třeba 20 % relativních. Vezměme jako přijatelnou chybu 3 % relativní, což představuje ± 0,644 mg.kg-1 z hodnoty 21,468 mg.kg-1. Jinými slovy, uváděná hodnota se může pohybovat v intervalu 20,824 - 22,112 mg.kg-1. Proto je reálné zaokrouhlovat naměřené hodnoty tzv. na tři platná místa, v citované větě by tedy mělo být „… v rozpětí 21,5 – 36,5 mg.kg-1“. Pokud jsou uváděny statistické hodnoty (aritmetický průměr, medián apod.), je možné uvádět o jedno místo více,

•

v metodické části disertační práce (a samozřejmě i v rukopisu článku) musí být popsány všechny okolnosti, které mohly ovlivnit dosažené výsledky a které je třeba znát pro případné opakování pokusů. Mezi ně patří i charakteristika použitých analytických metod. V té by vždy měly být uvedeny alespoň detekční limit (limit of detection, LOD), tedy dosažitelná citlivost metody (nejnižší koncentraci stanovované látky, kterou lze považovat

33 za věrohodnou), opakovatelnost (repeatability) vyjadřující chybu, s jakou laboratoř pracuje (srovnej předchozí odrážku) a tam, kde jsou k dispozici laboratorní standardy a/nebo referenční materiály, také správnost (accuracy) metody, tj. shoda s materiály o definovaném obsahu stanovované látky, •

získané výsledky je třeba upravit přehlednou formou do tabulek a grafů. Vesměs se v této fázi již pracuje se základními statistickými údaji – aritmetickým průměrem (mean), směrodatnou odchylkou (standard deviation, SD), příp. variačním koeficientem (relative standard deviation, RSD), mediánem (median) a rozpětím (range). Tabulka má přednost v uvádění číselných údajů, je však pro čtenáře náročnější, musí jí věnovat více času a pozornosti. Stejné údaje vyjádřené grafem jsou snadněji pochopitelné, ale vesměs chybějí číselné hodnoty. Do disertační práce můžete uvést obojí a třeba v příloze i všechny naměřené hodnoty, což např. později umožní ověřit i jiné statistické metody, než jaké použijete jako autor. Naproti tomu při přípravě rukopisu článku zásadně nelze použít tabulku i graf, ale jen tu formu, kterou pokládáte pro čtenáře za účelnější. Grafy by pokud možno měly mít přibližně čtvercový tvar a údaje v nich by měly vyplňovat většinu prostoru. Je proto zbytečné začínat stupnici od nuly, pokud např. změny sledovaného ukazatele probíhají v intervalu hodnot 170 – 200. Většina plochy grafu je potom balastní, průběh křivky se zplošťuje a jeho informační hodnota klesá,

•

a konečně jednu subjektivní poznámku. Stále přijímám s rozpaky práce, ve kterých mám pochybnosti o věrohodnosti naměřených dat, ale které jsou současně přehlídkou někdy pro mne obtížně pochopitelných statistických vyhodnocení. V takových případech mám dojem, že autor ani tolik nevyužívá statistické postupy pro získání co největšího množství informací o existenci objektivních vztahů, ale jako dekoraci – a možná i maskuje něco, co by mělo uniknout pozornosti.

6. PUBLIKOVÁNÍ VÝSLEDKŮ Zásady shrnuté v této kapitole platí jak pro sepsání disertační práce, tak pro přípravu rukopisů článků do vědeckých časopisů. Samozřejmě se vás týká i druhá část. Jak již bylo

34 uvedeno, publikování alespoň jednoho článku v impaktovaném časopisu je jednou z podmínek pro povolení obhajoby vaší disertační práce děkanem fakulty. Významný britský fyzik Michael Faraday (1791-1867) formuloval nutnost publikovat dosažené výsledky velmi razantně: Publish or perish, což se překládá „Publikuj, nebo zanikneš“, případně „Publikuj, nebo zahyneš“ (samozřejmě odborně). To platí stále. 6.1 Proč publikovat a co zveřejnit Zveřejnění poznatků (tiskem nebo na konferencích přednáškou či posterem) je nezbytností: •

co nebylo publikováno, nebylo uděláno,

•

za grantové prostředky nelze dělat výzkum pro „vlastní potěšení a spotřebu“,

•

především podle klíčových publikací (což jsou články v impaktovaných časopisech), patentů a citovanosti v systému ISI/SCI (Science Citation Index) se nyní hodnotí vědecká úroveň jednotlivce – pracoviště – oboru – státu (viz kap. 6.6),

•

výstupy výzkumu do praxe byly řadu let na druhé koleji (domnívám se však, že jen dočasně – již nyní se začaly vysoce hodnotit udělené patenty, chráněné vzory apod.),

•

zveřejňování výsledků musí být přirozenou potřebou, nesmí být obtěžující povinností či „existenční honbou za čárkami“.

Zveřejnit je třeba: •

dosažené nové (původní, originální) výsledky. Obvyklou formou je původní práce (original article či paper); krátké sdělení (short communication) se používá pro neukončený výzkum, který však přinesl tak zajímavé výsledky, že je třeba je sdělit odborné veřejnosti co nejrychleji,

•

kritické zhodnocení soudobého stavu poznání určitého úseku – review,

•

poznatky, ke kterým by se odborná veřejnost jinak obtížně dostávala a které mohou být využity v praxi.

6.2 Co brát v úvahu, aby výsledky byly publikovatelné Některé podmínky vyplynuly již z předchozích kapitol, další jsou nové:

35 •

musíte mít jistotu, že práce, do které se pouštíte, je opravdu původní – musíte proto provést důkladnou retrospektivní rešerši a průběžně ji doplňovat,

•

velmi obezřetně zpracujte metodiku výzkumu – ne zcela průkazné výsledky renomovaný časopis nepřijme,

•

velmi kriticky se ptejte: představují výsledky přínos poznání ve srovnání s tím, co je v literatuře dostupné? Nejsou omezeny jen lokálně, čímž se rozumí i národní měřítko, takže je problematický zájem zahraničních odborníků o ně ?

•

pokud jste přesvědčeni, že ano, rozhodněte se, do kterého časopisu svůj rukopis pošlete. Buďte při výběru úrovně časopisu střízliví, ale ne ustrašení! Čím vyšší impakt faktor, tím lépe pro vás i pro školicí pracoviště.

6.3 Kde zveřejňovat •

vesměs začít postery a poté přednáškami na seminářích, workshopech a podobných méně významných odborných akcích,

•

pokračovat na vědeckých konferencích národních → mezinárodních → zahraničních: Pro přednášky lze plně doporučit: ZAHRADNÍK R., HERMAN Z. (2006): O přednáškách, přednášení a přednášejících. Chemické listy, 100 (4): 285-289.

http://chemicke-listy.vscht.cz

•

publikovat ve vědeckých časopisech – nyní téměř jen v angličtině,

•

publikovat v českých odborných časopisech, což není úplně snadné, protože musíte odhadnout odbornou úroveň většiny čtenářů a podle toho psát,

•

stát se spoluautorem či autorem kapitoly knihy či monografie. V současnosti vychází již řada vědeckých časopisů pouze v internetové podobě. V rostoucí

záplavě informací je to jistě perspektivní forma, ale v současném způsobu hodnocení výzkumné práce internetové časopisy dosud nezískaly potřebnou váhu. Proto je publikování v nich zatím málo efektivní. Vhodná posloupnost publikování vědeckých článků: •

nejsnadnější

je

začít

ve

fakultním

časopisu

Journal

(http://www.zf.jcu.cz/obecne/veda-a-vyzkum/journal-of-agrobiology/).

of

Agrobiology

Je recenzovaný,

36 váš rukopis tedy bude odborně posouzen alespoň dvěma zkušenými externími pracovníky. Nemá však impakt faktor a pravděpodobnost, že se váš článek dostane mezi širší vědeckou komunitu a bude také citován, je jen malá. Proto fakultní časopis považuji jen za odrazový můstek pro začínající výzkumné pracovníky, rozhodně však nikoli za konečnou stanici, •

přehled českých zemědělských, lesnických a potravinářských vědeckých časopisů byl uveden v tabulce 1 v závěru kapitoly 3.2.2. Všechny jsou recenzované, ale většina nepatří mezi impaktované. Časopisy jsou otevřeny zahraničním autorům, mají proto dostatek rukopisů a redakční rady si mohou z nabídky vybírat,

•

cílem vašeho snažení však musí být některý z impaktovaných zahraničních časopisů. Těch je mnoho, jak je zřejmé z tabulky 2. Přehled těchto časopisů a bližší údaje o nich naleznete na adrese http://portal.isiknowledge.com pod Journal Citation Reports. Impakt faktor většiny těchto časopisů je <1 a jen výjimečně > 2.

Tab. 2 Přehled impaktovaných časopisů podle oborů Počet časopisů Obor 31 Agriculture, Multidisciplinary 43 Agriculture, Dairy and Animal Science 29 Agriculture, Soil Science 48 Agronomy 9 Agricultural Engineering 9 Agricultural Economics and Policy 140 Environmental Sciences 41 Fisheries 93 Food Science and Technology 129 Veterinary Sciences Téměř s jistotou se při svém rozhodování setkáte s názorem, že stejně nemáte šanci uspět, protože časopisy mají uzavřené okruhy „svých autorů“, kteří mezi sebe nepustí nikoho dalšího. Tyto názory šíří zejména ti, kteří na publikování v mezinárodních vědeckých časopisech buď prostě nemají, nebo se o to ani nepokoušeli. Prohlédněte si však ve fulltextové databázi obsah několika čísel časopisu, ve kterém chcete publikovat a možná budete překvapeni, jak pestré, doslova celosvětové je zastoupení autorů. Neříkám, že i v redakcích neexistují vůči autorům určité vztahy přízně či nepřízně, ale kvalitní rukopis má vysokou šanci uspět. Nenechejte se proto odradit skepticismem některých kolegů.

37 Tlak na počty publikací ve významných časopisech vede leckdy k atomizaci publikovaných výsledků. Nejlépe to bude zřejmé z příkladu: byl sledován vliv různých dávek kalů z čistírny odpadních vod pro hnojení na obsahy kadmia, rtuti a olova ve třech méně běžných druzích zeleniny a podařilo se získat nové zajímavé výsledky. A jak teď výsledky publikovat? Jako jeden celek, to znamená jeden článek většího rozsahu poskytující ucelenější pohled na problematiku? Nebo pro každý druh zeleniny samostatně, tedy ve třech článcích? A zřejmě v různých časopisech, aby se víceméně utajila vzájemná propojenost údajů? Nebo výsledky atomizovat a rozdělit je nejen pro jednotlivé druhy zeleniny, ale i pro každý kov zvlášť? To už by těch článků mohlo být hypoteticky devět. Tady je třeba postupovat uvážlivě a střízlivě. Citlivou otázkou může být pro doktoranda pořadí autorů v rukopisu a později ve vydaném článku. Autor uvedený jako prvý je vesměs vnímán jako nejvýznamnější, při více autorech se „duchovní otec či matka“ článku obvykle uvádí jako poslední. Doktorand, který většinu experimentální práce vykonal sám, může mít pocit, že připravovaný článek je vlastně jeho výsledkem. Je však třeba si uvědomit, že u vědeckých publikací se cení tvůrčí přínos invence, myšlenka. Proto také se obvykle techničtí pracovníci objevují jen v poděkování (The authors acknowledge technical assistance of Mrs ... and Mr. ...). Doktorand by si proto měl položit otázku: byl bych schopen tuto práci udělat sám, bez školitelovy koncepce, jeho vedení a bez pomoci dalších zkušenějších spolupracovníků? V pracovní skupině, kde existují solidní vztahy, by se tedy i tato záležitost měla řešit otevřeně, formou dohody.

6.4 Jak připravit rukopis Rozhodnete-li se pro určitý časopis, získejte přes webovou stránku vydavatele (pro největší vydavatelství viz kap. 3.2.2) pokyny pro autory (Instructions for Authors) a opatřete si z tohoto časopisu 2-3 články příbuzného charakteru z poslední doby. Podrobně se s nimi seznamte a pokyny respektujte. Je nezbytné respektovat, v jaké formě chce redakce poslat rukopis on-line. Často požadují formáty textové části rukopisu jako .txt nebo .rtf, určují i programy pro grafy, schémata apod. 6.4.1 Jak postupovat při psaní •

množství užitečných rad, jak vypracovat osnovu, první verzi (draft) rukopisu (manuscript), jeho konečnou verzi, závěr, abstrakt aj., lze najít na adrese:

38 www.sfedit.net/newsletters.htm •

pro technickou a formální stránku je třeba respektovat konkrétní požadavky daného časopisu. Cenné rady poskytuje článek: JULÁKOVÁ E. (2005): Rovnice, jednotky a veličiny – jak s nimi? Chemické listy, 99 (4): 250-257, dostupný na http://chemicke-listy.vscht.cz

•

psát sám v angličtině, či si nechat rukopis přeložit?? A psát anglický článek přímo, nebo si napsat českou verzi a tu pak sám přeložit?? Na tyto otázky nejsou snadné odpovědi. Lidé, kteří by splňovali obě podmínky, to znamená výbornou znalost obecné angličtiny, ale současně i odborné terminologie, jsou u nás stále značně nedostatkovým zbožím. Je dost pravděpodobné, že necháte-li si článek přeložit třeba překladatelskou agenturou, bude v pořádku gramaticky, ale terminologicky tam asi budou chyby, někdy možná až komické. Mé doporučení zní: začít psát text přímo v angličtině, protože váš překlad připraveného českého rukopisu vyzní v „českou angličtinu“. Zamotáte se do souvětí, budete překládat ustálená česká spojení anglickými slovy. Plně doporučuji poučit se ze vtipného článku SIGLER K. (2004): K psaní odborných článků v angličtině. Biologické listy, 69(2): 143156. Napište se správnými odbornými termíny anglický rukopis a teprve ten si dejte gramaticky a stylisticky opravit. Rodilý mluvčí - neodborník je v tomto směru samozřejmě velkou výhodou, ale i po něm si úpravu ještě projděte (např. jsem se setkal s opravou current ve smyslu současný na currant, tedy rybíz či hrozinka). Ideální by bylo, pokud by vám rukopis mohl opravit rodilý mluvčí – odborník ve vašem oboru. Několik poznámek: •

pište v jednoduchých větách, vyhýbejte se souvětím,

•

každý odstavec musí mít nosnou myšlenku,

•

vyhýbejte se častému „to solve a problem - řešit problém“ – v angličtině se téměř nevyskytuje, to jenom my jsme zřejmě uproblémovaní,

•

některá slova se vyskytují pouze jako jednotné číslo (information, research, evidence), zatímco jiná jen jako číslo množné (data),

39 •

angličtina nepoužívá desetinnou čárku, nýbrž tečku – čárka označuje tisíc. To musíte v rukopisech respektovat, a to i v tabulkách a grafech!

Deset doporučení pro psaní rukopisu 1. Připravte si všechny potřebné podklady – tabulky, grafy, literaturu k citování, další údaje. Prostudujte si pokyny pro autory – nebudete-li je respektovat, dráždíte redaktora formálními nedostatky ještě dříve, než se začne zajímat o obsah a kvalitu rukopisu. 2. Do práce se dejte ve chvíli, kdy do ní máte chuť. 3. Připravte si myšlenkovou osnovu – členění článku. 4. Je vhodné začít kapitolou „materiál a metody“, kde popisujete to, co jste dělali a co tedy nejlépe znáte, poté „výsledky a diskuse“ → „literatura“ → „závěr“ → „úvod“ a nakonec „abstrakt“. 5. Pište rychle, můžete i vynechat pojmy, které si právě nedokážete vybavit. Neprovádějte zatím jazykové a formální úpravy. Usilujte o srozumitelnost – vědecký neznamená stěží srozumitelný! 6. Nesnažte se napsat co nejvíc za cenu přílišné únavy – vhodné však je napsat najednou celou kapitolu. 7. Po dokončení rukopisu práci přerušte a nechejte si několikadenní odstup. 8. Čtěte rukopis několikrát znovu a vylepšujte jej. Dává každá věta smysl? Nejsou souvětí příliš složitá na pochopení? Není v odstavci příliš myšlenek? 9.

Dejte přečíst rukopis „vnitřnímu oponentovi“ či oponentům.

10. Pokud se na přípravě rukopisu podílí více spoluautorů, sjednoťte styl.

6.4.2

Podrobnější pokyny pro vypracování rukopisu

Rukopisy vědeckých článků mají následující standardní členění: Název Autoři Pracoviště autorů Souhrn + klíčová slova Úvod

Title Authors Affiliation Abstract + keywords Introduction

40 Materiál a metody Materials and methods Výsledky a diskuse Results and discussion Závěr? Conclusion(s)? Poděkování Acknowledgement(s) Literatura References Tabulky Tables Popis obrázků (legenda) Caption to figures Obrázky (grafy, schémata) Figures Pozn.: závěr chtějí pouze některé časopisy. Většina však nikoli, protože jeho obsah je často velmi podobný souhrnu. Členění disertační práce je věcně velmi podobné, pořadí jednotlivých částí je však částečně pozměněné. V tomto směru je účelné respektovat zvyklosti vašeho oboru. Existuje i norma ČSN ISO 7144 „Dokumentace. Formální úprava disertací a podobných dokumentů“. Některé disertační práce mají jinou koncepci – představují komentovaný soubor doktorandových publikací, především recenzovaných vědeckých článků. Úvod a závěr mají souhrnný charakter, jednotlivé logické bloky publikací jsou uváděny komentářem. Toto pojetí je racionální, pokud je doktorand autorem a spoluautorem (to častěji) většího počtu již publikovaných prací. Vždy by však mělo být zřejmé, jaký je jeho tvůrčí i pracovní podíl v případě kolektivních publikací. A teď podrobněji k zásadám platným pro vypracování jednotlivých částí rukopisu: •

obsah rukopisu nabízeného redakci časopisu k publikování nesmí být již publikován jinde (připouští se předchozí zveřejnění části výsledků na konferencích a ve sbornících z nich), a to ani v jiné jazykové verzi (tedy nejspíše v češtině). Po vydání článku musí dát písemný souhlas k jeho vydání jinde (i v jiném jazyce) vydavatel, na nějž se převádějí autorská práva (copyright),

•

pokud byste chtěli ve svém rukopisu (zejména jde o review) přetisknout bez úprav tabulku, graf či obrázek jiných autorů, musíte předem získat písemný souhlas (permission) držitele autorských práv a předložit jej redakci (tohle striktně vyžadují vydavatelství v USA),

•

pokud byste chtěli publikovat review, je třeba téma předem projednat (nejlépe poslat pracovní verzi abstraktu) s šéfredaktorem (Editor-in-Chief), zda má časopis o nabízené téma zájem. Napsat kvalitní review však vyžaduje opravdový přehled o problematice,

•

krátká sdělení časopisy vesměs publikují urychleně. Jejich rozsah by neměl být větší než 2500 slov (obrázek odpovídá rozsahu asi 250 slov),

41 •

některé redakce při oponování používají tzv. dvojité anonymní oponentní řízení (doubleblinded) - nejenže autor nezná oponenty, ale ti také neznají autory – v takovém případě se do redakce posílá on-line rukopis odděleně od jmen a pracovišť autorů a také bez poděkování,

•

nepište rukopis nejhustším řádkováním, obvyklé je řádkování 1,5.

•

titulní strana: •

název – musí být výstižný a pokud možno krátký. Vyvarujte se prázdných spojení typu „Příspěvek k ...“, „Nový pohled na ... „ apod.,

•

jména a příjmení autorů – některé časopisy chtějí celá jména (Karel PRVÝ), jiné jen iniciály (K. PRVÝ),

•

pracoviště všech autorů: (např. Department of Crop Production, Faculty of Agriculture, University of South Bohemia, 370 05 České Budějovice, Czech Republic). Jsou-li autoři z více pracovišť, uvádí se za jejich příjmením písmeno v horním indexu (Karel PRVÝ a a Jiřina DRUHÁ b) a s těmito indexy se uvedou názvy pracovišť. Pokud některý autor „sedí na více židlích“, tedy např. školicím pracovištěm doktoranda je ZF, ale práci vypracovává v některém ústavu AV ČR, je třeba, aby uvedl obě pracoviště: Miroslav TŘETÍ a,b,

•

u autora, který bude zajišťovat styk s redakcí (corresponding author) se uvádí jeho emailová adresa, číslo faxu a telefonu. Na tohoto pracovníka se později – po vydání článku - mohou obracet zájemci o zaslání separátu článku či jeho elektronické podoby a také s případnými dotazy. Měl by to tedy být ten z autorů, který na pracovišti bude pokračovat. Pokud by měl být korespondenčním autorem doktorand, který po ukončení studia již z pracoviště odešel nebo odejde, je třeba uvést jeho funkční spojení (e-mailovou adresu) jako „present address“. Ta se obvykle uvádí jako poznámka pod čarou (footnote),

•

některé časopisy chtějí uvádět poděkování (acknowledgement) již na této titulní stránce,

•

running title – je zkrácený název článku, příp. i s příjmením prvého autora – který se uvádí v záhlaví každé stránky vytištěného článku (často určuje až tiskový redaktor),

•

abstrakt – zhutněně co, proč a jak se dělalo a podstatné výsledky. Neuvádějí se úvahy diskusního charakteru. Rozsah by neměl překročit 1000 písmen. Vypracování abstraktu

42 věnujte mimořádnou pozornost, stane se součástí informačního systému, přes něj si zájemce vytváří představu o úrovni celého článku. Abstrakt musí být plně srozumitelný samostatně, tedy bez spojení s článkem. Pokud v něm chcete použít zkratky, musíte je vysvětlit, • klíčová slova – obvykle v počtu 5-7 a oddělují se středníky. Řadí se od obecnějších ke konkrétnějším. Mohou to být i ustálená věcná spojení dvou až třech slov (např. milk fat composition; edible part proportion), •

úvod - musí být krátký, určený odborníkům, bez údajů o historickém vývoji problematiky (to patří do monografie) a musí být zakončen cíli práce (The aims of this work are ..............). Volte uvážlivě, které práce budete citovat již v této části – nevystřílejte prach, větší část relevantních prací citujte až v diskusi. Častou chybou je uvedení velmi podrobného přehledu literatury již v úvodu a poté velmi chudá diskuse. Neopakujte téměř stejné, či dokonce stejné věty v úvodu a poté v diskusi,

•

materiál a metody – tato část rukopisu uvádí podrobný popis pracovních postupů. Popis provedených pokusů. Jak jste získávali a uchovávali vzorky. Jaké analytické, mikrobiologické aj. experimentální postupy jste použili. Jakými statistickými metodami jste vyhodnotili výsledky. Tato část by měla spolehlivě umožnit opakování provedených pokusů. Pokud jste použili postupy již někde podrobně popsané, odvolejte se na ně formou citace a uveďte jen jejich podstatnou charakteristiku,

•

výsledky a diskuse – zhutněnou formou (tzn. především ve formě statistických dat) se uvádějí podstatné zjištěné výsledky (srovnej kap. 5). Jak již bylo uvedeno, výsledky nesmějí být uváděny dvakrát, tj. v tabulkách a grafech. Tyto části rukopisu se nezařazují do textu, ale uvádějí se samostatně na závěr (a při posílání on-line do redakce se také vesměs posílají jako samostatné soubory). Velmi cennou a autorsky náročnou kapitolou je diskuse, tedy zhodnocení dosažených výsledků ve srovnání s dosavadním stavem poznání, snaha vysvětlit podstatu zjištěných jevů a upozornit na možné vztahy a souvislosti. Při posuzování svých výsledků buďte věcní, střízliví a nepodléhejte krajnostem – nepodceňujte se, pokud jste přesvědčeni, že výsledky jsou opravdu nové a posouvají

43 poznání dál, ale na druhé straně výsledky nepřeceňujte a nepodléhejte velikášství. Pro čtenáře bývají cenné náměty pro další výzkum, které můžete uvést na závěr této kapitoly, •

poděkování – děkuje se stručně za finanční podporu grantovým agenturám, za technickou a jinou pomoc těm, kteří poděkování zasluhují,

•

literatura – zásady uvádění citované literatury již byly uvedeny v kap. 3.4.1. Do seznamu se neuvádějí tzv. osobní sdělení (personal communications), tedy ústní či písemné, avšak nepublikované údaje. Ty se mohou (ale jen v opravdu nezbytné míře) uvést v textu. V anglickém rukopisu je velmi problematické uvádět v seznamu literatury názvy článků v původní řeči, která je jiná než angličtina. V českém či třeba maďarském textu si většina zájemců příliš „nepočte“, ale mohou pro ně být srozumitelné grafy a zčásti i tabulky. V takových případech je třeba uvést překlad názvu práce v angličtině a uvést původní jazyk, např.: NOVÁ L. (1996): [Evaluation of the occurrence of lower alcohols in silage]. Živočišná

Výroba, 41: 641-645 (in Czech). obrázky (vždy Figure, nikoli Graph, Sketch apod.) – grafy, skici, mapky, fotografie apod. – musí být přehledné a plně srozumitelné nezávisle na textu (viz kap. 5). Barevné materiály redakce přijímají jen pokud je to objektivně nutné (zejména u fotografií), ale vesměs za to chtějí dost zaplatit. Některé redakce chtějí uvést na samostatnou stránku popisy (legendy, caption to figures) všech následujících obrázků. Často používané grafy v programu MS Excel jsou v publikacích již řídkým jevem a existuje celá řada profesionálních programů na tvorbu grafů, zejména SigmaPlot for Windows nebo obecně grafické programy jako Corel. Grafy někdy mohou být součástí rukopisu, ovšem až za textem, jindy se on-line posílají jako samostatný soubor v grafických formátech, např. .gif, .jpeg nebo .eps. Poslední zmíněný formát (Encapsulated PostScript) je dostupný jako export v programu SigmaPlot nebo v Corelu.) • tabulky – platí obdobné zásady jako pro obrázky. Tabulky nesmějí být plošně příliš velké. Nesmějí v nich být svislé čáry oddělující kolonky. A ještě několik obecných upozornění:

44

•

můžete používat jen platné jednotky ISO (International Organisation of Standardisation). Neplatí tedy např. jednotky ppm, ppb či mg%. V češtině uvádíme např. mg.kg-1, anglická forma je však mg kg-1, ale i velmi významné časopisy používají mg/kg. Zvyklosti jednotlivých časopisů si musíte ověřit v jejich pokynech pro autory,

•

uvádíte-li zkratky, musí být vždy při prvém výskytu vysvětleny. To se týká jak abstraktu (protože bude často uváděn samostatně), tak textu,

•

u firemních názvů např. pesticidů, krmných doplňků či veterinárních léčiv, ale také u použitých přístrojů musí být doplněny údaje o typu a název výrobce (včetně sídla a státu).

6.5

Styk s redakcí Celé řízení – od zaslání rukopisu do vydání tištěné formy – trvá obvykle 6-9 měsíců,

v některých časopisech či za určitých okolností (např. opakované úpravy rukopisu při opakovaném oponování) se ale doba může blížit až dvěma rokům. 1.

Zaslání rukopisu Posíláte redaktorovi (editorovi) buď on-line, nebo v tištěné verzi (to už jen u „malých časopisů“). Je vhodné vložit po levé straně rukopisu průběžné číslování řádků - usnadní to komunikaci mezi vámi, oponenty a redakcí. Rukopis je doprovázen prohlášením, že obsahuje výsledky vaší práce, které nebyly publikovány ani nabídnuty k publikování jinde (při zasílání tištěné verze v průvodním dopisu např. „The manuscript contains our results, which were not published or submitted for publication elsewhere“. Při posílání on-line potvrzujete obdobnou formulaci v dotazníku redakce). Některé redakce chtějí návrh 3-4 oponentů (peer reviewers) z jiných zemí, než jsou autoři, včetně jejich poštovní a e-mailové adresy. Redakce obvykle obratem potvrdí přijetí rukopisu a přidělí mu evidenční číslo pro korespondenci. •

Část zaslaných rukopisů – u některých časopisů to jsou i tři čtvrtiny! – vracejí již redaktoři během několika dnů až týdnů. Rukopisy buď neodpovídají svým zaměřením profilu časopisu, nebo mají jen málo obecný charakter (např. se vztahují jen na regionální problematiku), nebo jejich úroveň zjevně není přínosem. Tomuto

45 nepříjemnému rozhodnutí se můžete vyhnout, když se předem obrátíte na šéfredaktora s dotazem (doprovázeným abstraktem), zda má o rukopis zájem. Pokud tedy váš rukopis postoupí do oponentního řízení, můžete mít radost z prvého dílčího úspěchu. 2.

Oponentní (či recenzní) řízení Obvykle dva oponenti, řízení trvá 1-3 měsíce. Naprostá většina oponentů je náročných (vesměs podstatně více, než jsme zvyklí z českého prostředí), ale objektivních. Nechápejte je jako své protivníky a škůdce! Možná, že po přečtení jejich kritických připomínek budete mít pocit, že rukopis patří do koše. Nepodléhejte emocím, rozvažujte jednu připomínku za druhou a snažte se jí vyhovět. Ne úplně každá výhrada však musí být oprávněná – někdy vyplývá z ne úplně přesné jazykové formulace v rukopisu apod. V takovém případě s ní samozřejmě nemusíte souhlasit a respektovat ji při úpravách rukopisu. Průběh oponentního řízení – pokud byl rukopis poslán on-line - můžete sledovat pomocí webového formuláře, kde je zobrazován aktuální stav v zaregistrovaném okně většinou v tomto pořadí: •

odesláno (nabídnuto) redakci (subbmitted),

•

přiděleno redaktorovi (editor assigned),

•

čeká se na rozhodnutí redaktora, zda postoupí rukopis oponentům, nebo zda vrátí sám jako neodpovídající profilu časopisu (with editor).

•

v oponentním řízení (under review).

Možnosti rozhodnutí redaktora o rukopisu:

3.

Přijmout v předložené podobě.

Accepted as is. Accepted without modification.

Provést menší úpravy.

Minor revision.

Provést větší úpravy.

Major revision. Substantial revision.

Odmítnutí.

Rejected.

Pokud byl rukopis odmítnut, je třeba vytěžit z výhrad oponentů maximum, rukopis upravit (pokud nejsou výhrady objektivně tak závažné, že článek není publikovatelný) a

46 nabídnout jinému časopisu. To je běžný postup. Např. vydavatelství Elsevier posílá autorům již vydaných článků dotazník, v němž jedna z otázek zní: rukopis byl nabídnut prvému, druhému, třetímu či čtvrtému a dalšímu časopisu? Samozřejmě se rozumí postupně – nabídnutí více časopisům současně je chápáno jako významný prohřešek. 4.

Přijatý rukopis redaktor postupuje vydavatelství. To pošle dohodu o převodu autorských práv na vydavatelství (Transfer of Copyright Agreement či Statement) a formulář objednávky separátů (reprints, offprints) nad rámec standardního počtu. Ty jsou však drahé a používají se již jen omezeně. Článek dostane nové evidenční číslo.

5.

Po několika měsících dostanete článek k autorské korektuře (proof), vesměs se seznamem, co bylo tiskařskému redaktorovi v rukopisu nejasné (Query Form). Ukázka tohoto dotazníku je v příloze 2. Doba pro korekturu je obvykle 48 hodin a vesměs se vrací mailem či faxem. Pro označení oprav vysázeného textu se používají korekturní znaménka. V češtině je shrnuje ČSN 88 0410, ukázka anglické verze je v příloze 3. Pokud jste věnovali úpravě rukopisu potřebnou pozornost, mělo by být úprav jen velmi málo, protože tisk se již provádí jen z elektronické podoby rukopisu. Berte však v úvahu, že při autorské korektuře již nemůžete opravit žádné obsáhlejší chyby, nic většího doplňovat či vypouštět.

6.

Do několika týdnů po vrácení korektury je článek zveřejněn on-line s uvedením DOI, kdy už je možné článek citovat.

7.

Teprve po několika měsících

vyjde článek

tiskem s uvedením standardních

bibliografických údajů (ročník, strany atd.). Některé časopisy po dalších 6-8 týdnech posílají separáty (obvykle 25 ks). Většina časopisů už separáty zdarma neposílá, ale dává souhlas, že můžete svůj článek poskytovat nekomerčním zájemcům v elektronické podobě (Author Copy). 8.

Jakmile jste požádáni o svoji práci, žadateli vyhovte. Jednak zřejmě váš článek potřebuje pro vlastní práci, takže mu kolegiálně pomáháte, jednak je možné, že vyžádaný článek bude citovat ve svých publikacích. A citovanost je jedním z podstatných kritérií pro posuzování vaší odborné zdatnosti.

47

9.

Velká vydavatelství mají systém (např. Elsevier Gateway či Springer Manuscript Central – Author Center), který umožňuje autorům sledovat postup prací na vydání článku od doby, kdy byl předán vydavatelství.

10. Za vydání článku nedostávají autoři autorský honorář. Některé časopisy dokonce vyžadují poplatek za uveřejnění (page charge).

6.6 Základní informace o hodnocení úrovně výzkumné práce Množství a kvalitu vědecké práce je třeba hodnotit podobně jako jiné lidské činnosti. To je náplní scientometrie. Jde o hodnocení výsledků duševní činnosti, což není vůbec snadné ani v rámci příbuzných oborů. V současnosti se posuzuje výkonnost jednotlivce, pracoviště, oboru a nakonec i celého státu zejména podle počtu publikací v impaktovaných časopisech a citovanosti v rámci databáze ISI/SCI. Hodnoty impakt faktoru (IF) jednotlivých časopisů kolísají v širokém rozpětí od několika setin po špičkové přírodovědné časopisy Nature (IF 31,434 v r. 2008) a Science (IF 28,103). Tyto rozdíly se samozřejmě musí brát v úvahu při hodnocení. Existují značné rozdíly i mezi vědními obory: např. většina zemědělských časopisů má IF <1, zatímco pro biochemické časopisy je obvyklý IF kolem pěti a třeba v molekulární biologii jsou hodnoty ještě vyšší. Není proto možné mechanicky srovnávat různé obory. Hodnoty IF jsou každoročně upřesňovány. Souhrnný pohled na přednosti a slabiny hodnocení podle IF byl uveřejněn např. ve Vesmíru, 81(9), 2002: 508-513. Při hodnocení citovanosti se nepočítají autocitace, tzn. předchozí práce autora citované jak jím samým, tak také spoluautory těchto předchozích prací. Citovanost se zjistí velmi snadno ve Web of Science pod Cited Ref(erences) Search a příslušným časovým intervalem. Nejmladším z ukazatelů hodnotících vědeckou výkonnost je Hirschův index (H-index). Má-li vědec H-index 10, znamená to, že každá z jeho 10 nejcitovanějších prací byla citována (bez autocitací) alespoň desetkrát. Všechny ostatní práce byly citovány méně než desetkrát. Samozřejmě i tady hraje podstatnou roli obor působnosti, ale také doba, po niž autor vědecky působí. Pro doktorandy je to tedy ukazatel zatím vzdálený. Další informace lze získat ve Vesmíru, 85(9), 2006: 555-556.

48

7.

ZÁVĚR

•

pro toho, kdo chce pracovat ve výzkumu i po skončení doktorského studia, je zveřejňování výsledků existenční nutností,

•

s rozhodováním, kde publikovat, nelze začít až nad „nějakými“ výsledky. Cílem při zahájení práce musí být získat původní výsledky publikovatelné ve významných časopisech a na významných konferencích. Vaším měřítkem nemůže být jen vlastní fakulta, ale mezinárodní srovnání,

•

proto musíte začít velmi důkladnou rešerší, připravit promyšlenou metodiku a velmi svědomitě provést experimentální část práce,

•

využívejte všech příležitostí k trvalému sebevzdělávání – odbornému, jazykovému, formou studijních pobytů.

Příloha 1 Seznam zkratek AV ČR BC AV ČAZV DOI DSP FRVŠ GA ČR IF ISBN ISI

Akademie věd České republiky Biologické centrum AV ČR v Českých Budějovicích Česká akademie zemědělských věd identifikátor článků v elektronické podobě (viz s. 13) doktorský studijní program Fond rozvoje vysokých škol Grantová agentura České republiky impakt faktor (viz s. 13) International Standard Book Number (viz s. 13) Institute of Scientific Information ve Filadelfii, USA

ISSN NAZV OR

vytvářející databázi Web of Knowledge International Standard Serials Number (viz s. 13) Národní agentura pro zemědělský výzkum oborová rada doktorského studijního programu

49 SCI ÚZEI WOS

Science Citation Index (viz s. 17) Ústav zemědělských a ekonomických informací v Praze databáze Web of Science (viz s. 17)

Příloha 2

Ukázka dotazníku (Query Form) tiskárny vydavatelství Elsevier pro odstranění

chyb, které technický redaktor zjistil v rukopisu

50

Příloha 3

Základní korekturní znaménka pro autorskou úpravu vysázeného textu

51