PŘÍRODOV ÍRODOVĚDNÉ VZDĚLÁVÁNÍ LÁVÁNÍ
Životní prostředí
Tato studijní opora je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem rozpo České republiky.
Na vzniku této studijní opory se podíleli: Studijní oporu zajišťuje: Karviná 2011
Ing. Pavlína Pustějovská, jovská, Ph.D.
Střední odborná školaa ochrany osob a majetku, s.r.o.
OBSAH Strany ÚVOD .................................................................................................................................... 1 Seznam použitých značek, symbolů a zkratek ....................................................................... 4 1 EKOLOGIE, TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ A ÚNOSNÉ ZATÍŽENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ................................................................................................... 5 1.1 Ekologie ............................................................................................................. 6 1.1.1 Základní pojmy .................................................................................................. 6 1.1.2 Životní prostředí ................................................................................................. 7 1.1.3 Stav životního prostředí ..................................................................................... 8 1.1.4 Zásady ochrany životního prostředí ................................................................... 8 1.1.5 Povinnosti při ochraně životního prostředí ........................................................ 9 Kontrolní otázky ................................................................................................................... 10 Použitá literatura .................................................................................................................. 10 2 ZÁKONY, VYHLÁŠKY A TECHNICKÉ PŘEDPISY V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................................................................................................ 11 2.1 Zákony a vyhlášky ........................................................................................... 11 2.1.1 Technické předpisy .......................................................................................... 16 2.1.2 Posuzování vlivu na životní prostředí .............................................................. 16 Kontrolní otázky ................................................................................................................... 18 Použitá literatura .................................................................................................................. 18 3
PROSTŘEDÍ ................................................................................................................. 19
3.1 Znečišťování ovzduší ....................................................................................... 20 3.1.1 Hlavní znečišťující faktory ovzduší – přehled základních pojmů .................... 20 3.1.2 Látky znečišťující ovzduší ............................................................................... 21 3.1.3 Organizace resortu a informační systémy pro oblast ochrany ovzduší ............ 24 3.1.4 Znečišťování vod .............................................................................................. 26 3.1.5 Látky podle chemických a fyzikálních vlastností ............................................ 28 3.1.6 Znečišťování půdy............................................................................................ 30 3.1.7 Fyzikální znečištění .......................................................................................... 32 Kontrolní otázky ................................................................................................................... 37 Použitá literatura .................................................................................................................. 37 3.2 Průmyslové odpady .......................................................................................... 38 Kontrolní otázky ................................................................................................................... 43 Použitá literatura .................................................................................................................. 44 Seznam obrázků Obrázek 1 - Velikost částic vyskytujících se v ovzduší. .......................................................... 21 Obrázek 2 - Srovnání velikosti částic. ...................................................................................... 23
Seznam tabulek Tabulka 1 - Rizikové prvky v půdách (kovy)........................................................................... 31 Tabulka 2 - Ukazatele znečištění zeminy v půdách (organické látky). .................................... 32 Tabulka 3 - Souhrn doporučených limitů ICNIRP................................................................... 36
ÚVOD Vážení studenti, před
Vámi
stojí
úkol
absolvovat
modul
Životní
prostředí.
Slovo autora
Pedagogickým cílem tohoto modulu je seznámení se základní problematikou z oblasti životního prostředí. Ve formě studijní opory bude Vaším pomocníkem, který Vám usnadní orientaci v problematice životního prostředí. Při cíleném a koncentrovaném studiu tohoto modulu brzy dosáhnete cílených výsledků Vaší práce. Proto jednotlivé kapitoly studujte systematicky a důkladně. V následujících kapitolách průvodce se nejen seznámíte s obsahem modulu, ale také s jeho filosofií. Naleznete zde rovněž kompletní seznam literatury a vysvětlení použitých zkratek.
Studijní opora je strukturována jako materiál určený pro distanční vzdělávání. V pravé části textu máte vždy piktogramy, které slouží k
Vstupní požadavky
usnadnění vaší orientace. Procházejte průvodce velmi pečlivě, systematicky, nepřeskakujte jednotlivé části, rychleji tak pochopíte strukturu a ovládání daného kurzu. Je třeba si uvědomit, že studijní opora nejsou skripta! Účelem studijní opory je poskytnout studentům fundamentální informace, které jsou studenty doplněny informacemi z přednášek, seminářů, ale hlavně povinné literatury. Tento modul neklade na studenta žádné požadavky na předchozí
Studijní opora
znalosti či dovednosti. Tvůrce modulu předpokládají základní práci s PC jako dovednost, bez které student VŠ není schopen studovat.
1
VÝSTUPY Z UČENÍ Po prostudování textu a vypracování úkolů v rámci studijní opory Budete umět:
Orientovat se v základních pojmech životního prostředí Definovat základní zákony ekologie Klasifikovat základní zákony pro životní prostředí Klasifikovat základní odpady Definovat požadavky na jejich zneškodnění Mapovat jednotlivé procesy při nakládání s odpady
Získáte: Základní znalosti z oblasti životního prostředí, nakládání s odpady a ochrany životního prostředí Budete schopni:
Budete umět
Získáte
Budete schopni
Zpracovat vstupní informace potřebné pro zařazení odpadu Kontrolovat zařazení jednotlivých druhů odpadů Provést úvodní analýzu pro zpracování odpadů Orientovat se v základních zákonech a vyhláškách
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 4 hodiny studium textu
2
PRŮVODCE STUDIJNÍ OPOROU
Oporu si lze průběžně doplňovat na základě studia doporučené literatury a vlastních zkušeností a tak si vytvořit vlastní studijní materiál.
1. Základní pojmy problematiky životního prostředí.
Postup při studiu Co zde najdete
2. Základní zákony v oblasti životního prostředí a technické předpisy. 3. Hlavní znečišťující faktory životního prostředí. 4. Základní rozdělení odpadů.
Otázky k textu mají kontrolní funkci vzhledem k pochopení textu. Úkoly v textu mají za cíl procvičit na příkladu teoretické znalosti uvedené
Otázky textu Úkoly
v textu.
3
Seznam použitých značek, symbolů a zkratek Průvodce studiem, kapitolou Průvodce kapitolou, textem, podnět Shrnutí Výstupy z učení Čas potřebný ke studiu Kontrolní otázka Zapamatujte si Řešený příklad Definice Další zdroje
4
1 EKOLOGIE, TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ A ÚNOSNÉ ZATÍŽENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ VÝSTUPY Z UČENÍ Po prostudování textu této kapitoly Budete umět:
Budete umět
Definovat základní pojmy a orientovat se v problematice životního prostředí Získáte:
Získáte
Základní přehled v rámci problematiky životního prostředí Budete schopni:
Budete schopni
Orientovat se v základních pojmech problematiky životního prostředí
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 1,5 hodiny – samostudium KLÍČOVÁ SLOVA Ekologie, životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj, únosné zatížení území, stav životního prostředí.
PRŮVODCE KAPITOLOU 1 V rámci této kapitoly budete seznámeni se základními pojmy problematiky životního prostředí.
5
1.1 Ekologie 1.1.1 Základní pojmy
Ekologie se zabývá studiem prostředí, je vlastně vědou o vztazích živých bytostí k jejich okolí, vědou o komplexních funkčních biotických systémech – ekosystémy. Ekologie se rozděluje podle toho, která složka se stane středem zájmu studia, nebo podle zaměření studia ekosystému. Ekologie krajiny při studiu ekosystému z hlediska krajinářského. Ekologií člověka označujeme studium lidských populací a také studium ekosystémů, když se sledují vzájemné vztahy člověka a jeho prostředí. Většina chemických a fyzikálních reakcí má tendenci k dosažení rovnováhy. U ekologických systémů však nejde o rovnováhu klidu, ale o tendenci k dynamické rovnováze, nebo udržení systému v určité stabilitě. Trvající úsilí systému dosáhnout dynamické rovnováhy a setrvat v ní se nazývá homeostaze.
Pro rovnovážný stav ekosystému platí dva základní zákony ekologie: Zákon tolerance Každý rostlinný či živočišný druh má své hranice, kterými je omezena jeho tolerance vůči působení jednotlivých ekologických faktorů. Rozsah tolerance je nazýván ekologickou amplitudou druhu. Limitující působení ekologických faktorů vyjádřil Shelford v r. 1913 tzv. Zákonem tolerance: výskyt a úspěšná existence organismu závisí na souboru podmínek. Zákon minima Organismus může v dané situaci existovat a žít tehdy, pokud má k dispozici látky nezbytné pro růst a rozmnožování.
6
1.1.2 Životní prostředí
Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním, nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí. Nebo toto znečištění a poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů, nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti funkce. Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při které nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystému nebo ekologické stability. Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá, nebo může využívat k uspokojování svých potřeb. Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se
7
při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají. Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek, nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.
1.1.3 Stav životního prostředí Stav životního prostředí je pravidelně sledován a hodnocen v rámci hodnotících a statistických zpráv, a to zejména Zprávy o životním prostředí, která je předkládána vládou Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a Statistické ročenky životního prostředí ČR. Obě hodnotící zprávy obsahující informace o stavu životního prostředí v minulých letech jsou k dispozici i veřejnosti. V uvedených dokumentech jsou shrnuty aktuální poznatky o stavu a vývoji jednotlivých složek životního prostředí, vlivu hospodářských sektorů na životní prostředí, nástrojích politiky životního prostředí, dopadech současného stavu životního prostředí na lidské zdraví a ekosystémy a o stavu životního prostředí v mezinárodním kontextu.
1.1.4 Zásady ochrany životního prostředí
Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru svého zatížení. Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy: tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznávání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí. Mezní hodnoty musí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností. Hrozí-li nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, musí být učiněna opatření, jež mají poškození zabránit.
8
Každý má právo na pravdivé a přiměření informace o stavu a vývoji životního prostředí, příčinách a důsledcích tohoto stavu, na informace o připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí. Každý se může stanoveným způsobem domáhat u příslušného orgánu svých práv, vyplývajících z tohoto zákona. Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech formách.
1.1.5 Povinnosti při ochraně životního prostředí
Každý je povinen (především opatřeními přímo u zdroje) předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Každý kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí. Každý kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, či kdo je hodlá dovážet je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí. Každý kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení, znát jeho možné důsledky a poskytovat informace. Každý kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí nebo, že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná patření k odvrácení hrozby nebo zmírnění následků.
9
SHRNUTÍ V rámci této kapitoly byl čtenář seznámen se základními pojmy ekologie a životního prostředí.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Kontrolní otázky 1. Jak definujeme základní pojem ekologie? 2. Vyjmenujte 2 základní zákony ekologie. 3. Vyjmenujte alespoň 3 povinnosti při ochraně životního prostředí.
DALŠÍ ZDROJE
Použitá literatura HERČÍK. M. (2004) 111 otázek a odpovědí o životním prostředí, 1. vyd. Ostrava. Montanex. 150 s.
Monografie Monografie
DIRNER. V. a kol. (1997) Ochrana životního prostředí, 1. vyd. Ostrava. VŠB-TU Ostrava. 350 s.
PRŮVODCE KAPITOLOU 2 V rámci této kapitoly budete seznámeni se základními zákony v oblasti životního prostředí a technickými předpisy.
10
2 ZÁKONY, VYHLÁŠKY A TECHNICKÉ PŘEDPISY V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 2.1 Zákony a vyhlášky Složka ŽP
Druh předpisu
Název
obecná
Zákon
Nařízení Rady ES č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a řízení Evropské agentury pro chemické látky (REACH)
obecná
Zákon
17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění zákona 123/1998 Sb.
obecná
Zákon
244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
obecná
Zákon
100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
obecná
Zákon
123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona 132/2000 Sb.
obecná
Zákon
114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
obecná
Vyhláška
obecná
Zákon
289/1995 Sb., o lesích
obecná
Zákon
334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
obecná
Zákon
66/2001 Sb., o geologických pracích
Zákon
76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování (IPPC), ve znění 521/2002 Sb. a 86/2002 Sb.
obecná
voda
Zákon
voda
Zákon
voda
Vyhláška
voda
Vyhláška
395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny
254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákonů č. 76/2002 Sb., 320/2002 Sb., 274/2003 Sb., 20/2004 Sb. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu 428/2001 Sb., prováděcí vyhláška k zákonu o vodovodech a kanalizacích 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci
voda
Vyhláška
432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu
voda
Vyhláška
470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků
voda
Vyhláška
472/2001 Sb., o technicko bezpečnostním dohledu nad vodními díly
voda
Vyhláška
590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla
11
voda
Vyhláška
20/2002 Sb., o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody
voda
Vyhláška
195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl
voda
Vyhláška
293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových
voda
Vyhláška
voda
Vyhláška
ovzduší
Zákon
391/2004 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákonů č. 521/2002 Sb., 92/2004 Sb., 186/2004 Sb., 695/2004 Sb., 180/2005 Sb.
ovzduší
Nařízení vlády
350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší
ovzduší
Nařízení vlády
351/2002 Sb., ve znění nařízení vlády č. 417/2003 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu
ovzduší
Nařízení vlády
ovzduší
Nařízení vlády
ovzduší
Nařízení vlády
ovzduší
Nařízení vlády
ovzduší
Vyhláška
ovzduší
Vyhláška
356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, provozní evidence
ovzduší
Vyhláška
357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší
ovzduší
Vyhláška
ovzduší
Vyhláška
117/2005 Sb., o některých opatřeních zabezpečujících ochranu ozonové vrstvy 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky
358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozónové vrstvy Země 553/2002 Sb., hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek
12
odpady
Zákon
185/2001 Sb. o odpadech, ve znění zákonů č. 477/2001 Sb., 76/2002 Sb., 275/2002 Sb., 320/2002 Sb., 356/2003 Sb., 188/2004 Sb.
odpady
Vyhláška
376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
odpady
Vyhláška
381/2001 Sb. , kterou se stanoví Katalog odpadů
odpady, voda
Vyhláška
382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě
odpady
Vyhláška
383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
odpady
Vyhláška
384/2001 Sb., o nakládání s PCB
odpady
Vyhláška
odpady
Vyhláška
odpady
Vyhláška
237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními, elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) 353/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb., a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů
odpady
Vyhláška
odpady
Nařízení vlády
odpady
Krajská vyhláška
obaly
Zákon
obaly
Vyhláška
115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly
obaly
Vyhláška
116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů
obaly
Vyhláška
641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence
BOZP
Zákon
BOZP
Nařízení vlády
197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR kterou se vyhlašuje závazná část POH kraje (dle jednotlivých krajů) 477/2001 Sb., o obalech, ve znění zákona č. 274/2003, zákon č. 94/2004, zákona č. 237/2004, zákona č. 257/2004 a zákon č. 66/2006 Sb.
258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 502/2000Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
13
odpady
Vyhláška
odpady
Vyhláška
odpady
Vyhláška
odpady
Vyhláška
odpady
Nařízení vlády
odpady
Krajská vyhláška
obaly
Zákon
obaly
Vyhláška
obaly
Vyhláška
obaly
Vyhláška
BOZP
Zákon
BOZP
Nařízení vlády
chem.látky
Zákon
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními, elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) 353/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb., a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR kterou se vyhlašuje závazná část POH kraje (dle jednotlivých krajů) 477/2001 Sb., o obalech, ve znění zákona č. 274/2003, zákon č. 94/2004, zákona č. 237/2004, zákona č. 257/2004 a zákon č. 66/2006 Sb. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 502/2000Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 345/2005 Sb. a zákona č. 222/2006 Sb. 220/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti oznamování nebezpečných chemických látek a vedení jejich evidence 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálněchemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí
14
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Zákon
chem.látky
Vyhláška
chem.látky
Vyhláška
223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků 234/2004 Sb., o možném použití alternativního nebo jiného odlišného názvu nebezpečné chemické látky v označení nebezpečného chemického přípravku a udělování výjimek na balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků 426/2004 Sb., o registraci chemických látek 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky 255/2006 Sb., o rozsahu a způsobu zpracování hlášení o závažné havárii a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie 256/2006 Sb., o podrobnostech systému prevence závažných havárií
15
2.1.1 Technické předpisy
Složka ŽP
Druh předpisu
Název
obecná
norma
012110 Vzorkování materiálů - základní ustanovení
obecná
norma
015111 Vzorkování sypkých a zrnitých materiálů
obecná
norma
25667-1 Jakost vod - pokyny pro návrh programu odběru vzorků
obecná
norma
25667-2 Jakost vod - pokyny pro způsoby odběru vzorků
obecná
norma
25667-4 Jakost vod - pokyny pro odběr vzorků z vodních nádrží
obecná
norma
25667-6 Jakost vod - pokyny pro odběr vzorků z řek a potoků
obecná
norma
25667-11 Jakost vod - pokyny pro odběr vzorků podzemních vod
obecná
norma
25667-12 Jakost vod - pokyny pro odběr vzorků sedimentů
obecná
norma
620511 Vzorkování zrnitých hmot
obecná
norma
465331 Všeobecné požadavky na odběr vzorků
obecná
norma
421331 Odpady neželezných kovů a jejich slitin
obecná
norma
756551 Čištění odpadních vod s obsahem ropných látek
obecná
norma
838001 Názvosloví odpadů
2.1.2 Posuzování vlivu na životní prostředí
Integrovaný registr znečišťování (IRZ) provozuje a data do něj sbírá Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím České informační agentury životního prostředí CENIA. Údaje o únicích vybraných chemických látek hlásí do registru samy jednotlivé podniky, protože jim tuto povinnost ukládá zákon. Arnika pak údaje pouze analyzuje a sestavuje z nich přehledné žebříčky znečišťovatelů, které z registru nelze jednoduše vyčíst. Přítomnost v těchto žebříčcích a jejich zveřejňování mnohdy motivují 16
podniky k eliminaci emisí škodlivých látek a k zavedení technologií, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí. Česká republika se vstupem do Evropské unie a podpisem významných mezinárodních dokumentů (Aarhuská úmluva, Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek) zavázala se plnit povinnosti v oblasti životního prostředí, které z těchto mezinárodních aktů vyplývají. Jedná se zejména o shromažďování a šíření informací o životním prostředí, umožnění svobodného přístupu veřejnosti k těmto informacím a tvorbu registru úniků a přenosů znečišťujících látek. Změny v právní úpravě IRZ od roku 2008 Od roku 2008 upravuje fungování IRZ (v návaznosti na evropské nařízení č. 166/2006/ES) samostatný právní předpis – zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a změně některých zákonů, a prováděcí nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování životního prostředí. Oba právní předpisy v návaznosti na evropské nařízení o Evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek dotváří rozsah požadovaných údajů ohlašovaných do IRZ od ohlašovacího roku 2009.
Účinné právní předpisy k integrovanému registru znečišťování Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů. Nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování životního prostředí. Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES.
17
SHRNUTÍ V rámci této kapitoly byl čtenář seznámen se zákony a vyhláškami v oblasti životního prostředí a ekologie, zároveň i s technickými předpisy a vyhláškami. Mezi nejdůležitější patří: 17/1992 Sb., Zákon o životním prostředí. 388/1991 Sb., Zákon ČNR o Státním fondu životního prostředí. 282/1991 Sb., Zákon o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. 123/1998 Sb., Zákon o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 6/2005 Sb.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Kontrolní otázky 1. Jak se nazývá zákon 123/1998 Sb.? 2. Vyjmenujte 4 základní zákony pro životní prostředí. 3. Kdy se Česká republika zavázala plnit povinnosti v oblasti životního prostředí?
DALŠÍ ZDROJE
Použitá literatura Registr právních požadavků v oblasti ochrany životního prostředí [online databáze]. 2008, poslední revize 2.5.2008 [cit. 2010-08-20]. Dostupné z WWW:
Elektronický zdroj
Integrovaný registr znečišťování životního prostředí [online]. 2010, Elektronický poslední revize 25.5.2010 [cit. 2010-08-20]. Dostupný z WWW: zdroj
18
3 PROSTŘEDÍ VÝSTUPY Z UČENÍ Po prostudování textu této kapitoly Budete umět:
Budete umět
Definovat hlavní znečišťující faktory Získáte:
Získáte
Základní přehled látek znečišťujících životní prostředí Budete schopni:
Budete schopni
Orientovat se v dopadech činností člověka na životní prostředí
ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU 1,2 hodiny - samostudium
KLÍČOVÁ SLOVA Emise, exhaláty, imise, inverze, smog, zdroje znečištění
PRŮVODCE KAPITOLOU 1 V rámci této kapitoly budete seznámeni se základními pojmy problematiky životního prostředí.
19
3.1 Znečišťování ovzduší 3.1.1 Hlavní znečišťující faktory ovzduší – přehled základních pojmů
Emise – exhaláty (pevné, kapalné, plynné) z konkrétního zdroje v konkrétním čase v ovzduší Emitace – vypouštění látek ze zdrojů znečištění Exhaláty – úlety (emise), přenášení látek vzdušnými proudy (transmise) a spad (imise) Plynné emise – oxid siřičitý (kyselé deště), oxidy dusíku, oxid uhličitý, výfukové plyny) Pevné emise – saze, popílek, prach: mechanické znečištění prostředí Kapalné emise – aerosoly škodlivých sloučenin Měrné emise - emise znečišťujících látek za určité časové období, připadající na jednotku plochy území Imise – spad na zemský povrch (vliv na neživé a živé složky ekosystémů) Imisní limit - je nejvýše přípustná hmotnostní koncentrace znečišťující látky obsažená v ovzduší Inverze – vliv na emise a imise Smog – směs pevných, kapalných a plynných částic rozptýlených ve vzduchu Radioaktivní znečištění ovzduší – přirozené zdroje (kosmické záření)
Hlavní zdroje znečištění ovzduší
Stacionární zdroje – nepohyblivé (např. komíny). Mobilní zdroje – pohyblivé (např. automobily). Znečišťování ovzduší - vypouštění nebo vnášení znečišťujících látek do atmosféry ovzduší. Označuje činnost nebo děj. Znečištění ovzduší - přítomnost znečišťujících látek v ovzduší v takové míře a době trvání, při nichž se projeví nepříznivé ovlivňování životního prostředí. Příčinou znečišťování 20
jsou úlety (emise) znečišťujících látek z jednotlivých zdrojů do ovzduší, kterým jsou tyto znečišťující látky od zdrojů k příjemcům transportovány. V ovzduší probíhají také konverze jednotlivých látek na jiné. Zdroje znečištění ovzduší - jsou faktory na určitém místě, které způsobují uvolňování znečišťujících látek do ovzduší. Podle typu vzniku je polutanty možno rozdělit na několik skupin. Zdroje primární spočívají v prostém uvolňování polutantů přímo z určitého zdroje. Produkty sekundárních zdrojů znečištění jsou vytvářeny reakcemi primárních polutantů mezi sebou nebo s jinými látkami. Podle původu můžeme zdroje znečištění ovzduší rozdělit na antropogenní (lidského původu) a přírodní.
3.1.2 Látky znečišťující ovzduší Látky znečišťující ovzduší jsou hmotné látky, které nepříznivým způsobem ovlivňují životní prostředí. Z hlediska skupenství se rozdělují na tuhé, kapalné a plynné. A. Tuhé a kapalné Podle stability disperzního systému je dělíme na prachy a aerosoly. Velikost disperzních částic aerosolů se pohybuje v širokém rozmezí (obr. 1), přičemž značně závisí na způsobu vzniku aerosolu i na vnějších podmínkách. Částice prachů mají obvykle mnohem větší rozměry než částice dýmů a mlh.
Obrázek 1 - Velikost částic vyskytujících se v ovzduší.
21
Jako polétavý prach jsou označovány tuhé částice unášené vzduchem, které se liší jak svou velikostí, tak chemickým složením i původem. Polétavý prach, tedy částice o průměru do velikosti 10-5 m (= 10 mikronů). Částice PM10 jsou tvořeny komplexní směsí mnoha různých druhů látek včetně sazí (uhlíku), částic síranů, kovů a anorganických solí jako je mořská sůl. Velikost a tvar částic se mění. Evropský imisní limit na prachové částice - roční průměrný limit 40 mikrogramů polétavého prachu na metr krychlový. Denní hodnoty 50 mikrogramů na kubík mohou být překročeny jen 35 krát do roka.
B. Plynné Oxid siřičitý SO2 Oxid siřičitý reaguje s chlorofylem a narušuje tak fotosyntézu. V ovzduší oxiduje se vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je spolu s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů. Hlavní podíl na jeho produkci má lidská činnost - zejména spalování fosilních paliv, jak při průmyslových procesech, tak v domácích topeništích. Povolený imisní limit: 200 µg/m3.
Polétavý prach PM10, PM2,5 Polétavý prach (PM z anglického názvu „particulate matter“) je pojem pro mikročástice o velikosti několika mikrometrů (µm). Částice mají své specifické označení podle velikosti – například PM10 označuje polétavý prach o velikosti 10 mikrometrů. Vzniká téměř výhradně jako produkt lidské činnosti – při spalovacích procesech, tavení rud, ale také z půdy zbavené vegetačního krytu. Čím menší průměr částice má, tím déle zůstává v ovzduší. Povolený imisní limit: 50 µg.m-3.
22
Obrázek 2 - Srovnání velikosti částic.
Oxidy dusíku Oxid dusičitý je společně s oxidy síry součástí takzvaných kyselých dešťů. Oxid dusičitý (NO2) současně s kyslíkem a těkavými organickými látkami přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku tzv. fotochemického smogu. Primárním zdrojem oxidů dusíku jsou motorová vozidla. Další velkým zdrojem oxidů dusíku jsou emise spalin ze spalovacích procesů, především z velkých zdrojů. Přízemní ozon Na rozdíl od známého užitečného ozonu ve stratosféře je přízemní ozon zdraví nebezpečný. Vyskytuje se těsně nad zemí. Přízemní ozon vzniká složitou chemickou reakcí, za přítomnosti slunečního záření a vysoké koncentrace výfukových plynů z automobilů. Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) Do této skupiny řadíme asi 100 organických uhlovodíkových sloučenin. V prostředí přetrvávají velice dlouho (jsou tedy perzistentní), neboť odolávají přirozeným rozkladným procesům. Vznikají převážně při nedokonalém spalování organických látek (uhlí, olejů).
23
Oxid uhelnatý CO Je jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších látek znečišťujících ovzduší. Přijímáme ho pouze vdechováním. Vzniká nedokonalým spalováním uhlíkatých materiálů a jako produkt v některých průmyslových a biologických procesech. Dioxiny Látky nebezpečné i ve stopovém množství. Vznikají zejména při spalovacích procesech (např. v průmyslu, v automobilech). Zvláště nebezpečné je spalování odpadu obsahujícího chlórované látky (např. PVC). V prostředí přetrvávají velmi dlouho. Polychlorované bifenyly PCB Vznikají jako nezamýšlené vedlejší produkty v řadě průmyslových výrob (například v hutnictví, při spalování odpadů, v chemické výrobě různých sloučenin chlóru anebo ve spalovacích motorech automobilů při spalování olovnatého benzinu atd.).
3.1.3 Organizace resortu a informační systémy pro oblast ochrany ovzduší Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) Základním účelem příspěvkové organizace ČHMÚ je vykonávat funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu. Informační systém kvality ovzduší (ISKO) Informační systém kvality ovzduší soustřeďuje a všeobecně zpřístupňuje naměřená data z významných sítí monitorujících látky znečišťující ovzduší. ISKO je provozován ze zákona (Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší), provozováním systému je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).
24
Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO) REZZO slouží pro sběr a využívání dat o stacionárních i mobilních zdrojích znečišťování ovzduší. V souladu se zákonem o ovzduší č. 86/2002 Sb. v platném znění, jsou zdroje znečišťování ovzduší rozděleny do čtyř kategorií: Zvláště velké a velké zdroje znečišťování - REZZO 1 - stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Střední zdroje znečišťování - REZZO 2 - stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Malé zdroje znečišťování - REZZO 3 - stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů, nespadající do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně. Mobilní zdroje znečišťování - REZZO 4 - pohyblivá zařízení se spalovacími nebo jinými motory, zejména silniční motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla.
Zdroje znečištění atmosféry 1. Přirozené (vulkanická činnost, požáry…). 2. Antropogenní (průmysl, doprava, zemědělství, těžba…). Smogy - nový typ znečištění, situace atmosféry, kdy vstupují do reakce emise, imise a další látky. Typ Londýn – redukční; vysoká vlhkost, inverze, teplota kolem 0°C, saze, SO2 emise z průmyslu. 25
Typ Los Angeles - fotochemický; slunce, NOx, CHx, přízemní ozón, emise z dopravy. Typ Ústí nad Labem – fotochemický; SO2, organické látky, chlor, fytoncidy.
Inverze - negativní meteorologická situace, kdy studený vzduch pod teplým, vzniká při malém proudění, závisí rovněž na morfologii a geografii terénu. Měření emisí - Metody měření: oxid siřičitý (SO2) - zjišťován kolorimetricky, coulometricky a metodou UV - fluorescence, polétavý prach - zjišťován gravimetricky a radiometricky, oxidy dusíku (NOx) - zjišťovány kolorimetricky a metodou chemiluminiscence.
3.1.4 Znečišťování vod
Hlavní znečišťující faktory vod – přehled základních pojmů Chemická
spotřeba
kyslíku
(CHSK-Cr)
je
spotřeba
kyslíku
stanovená
dichromanovou metodou. Chemická spotřeba kyslíku (CHSK-Mn) je spotřeba kyslíku stanovená manganovou metodou;
Aktivita alfa je aktivita radioaktivního záření a měřicí jednotkou je jeden
becquerel (1 Bq). Nerozpuštěné látky (NL) jsou látky, které se stanoví filtrací vody a vysoušením zbytku filtru při 105 0C do konstantní hmotnosti. Rozpuštěné anorganické soli (RAS) jsou látky, které zůstávají ve filtrátu vzorku vody po odpaření, vysušení a vyžíhání při 600 0C do konstantní hmotnosti.
26
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK5) je množství kyslíku spotřebovaného k aerobnímu biochemickému rozkladu organických látek obsažených ve vodě po dobu 5 dnů při standardních podmínkách. Chemická spotřeba kyslíku (CHSK) je spotřeba kyslíku stanovená dichromanovou metodou. Ropa a ropné látky jsou látky vyextrahované z vody bez polárních látek, které se z extraktu oddělí standardizovaným způsobem. Voda je obvykle označována jako znečištěná, když je narušena antropogenní kontaminací a není pitná. Přírodní jevy (přemnožení řas a sinic, bouře, zemětřesení) ale také způsobují velké změny v kvalitě vody a ekologickém stavu vod.
Rozdělení znečištění A. Podle lokalizace Místní úniky znečišťujících látek Vztahují se na kontaminující látky, které do vody proniknou při jejich přepravě ze zdrojů jako je potrubí nebo nádrž. Např. vypouštění odpadních vod z čistíren, a továren, nebo měst při prudkých deštích. Rozptýlené znečištění Vztahuje se na rozptýlenou kontaminaci, která nepochází z jednoho konkrétního zdroje. Často jde o souhrnný účinek malého množství kontaminujících látek na velké ploše. Znečištění podzemních vod Znečištění podzemních vod (kontaminace podzemních vod) není tak snadno klasifikována jako znečištění povrchových vod. Podzemní vody jsou náchylné ke kontaminaci ze zdrojů, které nemůžou přímo ovlivnit povrchové vody. Úniky chemikálií kontaminující látky v půdě, která se nachází daleko od povrchových vod, nemusí nutně vytvářet místní znečištění, přesto mohou kontaminovat podzemní vody. Analýza kontaminace podzemních vod, se může zaměřit na vlastnosti půdy a půdu, stejně jako na povahu kontaminace. 27
B. Rozdělení podle povahy znečištění Znečištění půdními a jílovitými částicemi - např. následkem eroze, eutrofizace, toxickými látkami, anorganickými průmyslovými kaly, průmyslovými tuky a oleji, radioaktivitou, teplem, mikrobiálním znečištěním (patogenními zárodky). C. Rozdělení podle specifického zdroje zemědělství, doprava, těžba, průmyslová výroba a skladování, služby, přirozené zdroje.
3.1.5 Látky podle chemických a fyzikálních vlastností Organické, vodu znečišťující látky čisticí prostředky, dezinfekční přípravky, 28
odpady ze zpracování potravin, insekticidní a herbicidní přípravky, obrovský rozsah organických solí, ropné deriváty a organické uhlovodíky, včetně paliv a maziv, zbytky stromů a keřů z dřevozpracujícího průmyslu, těkavé organické sloučeniny (např. aromatické uhlovodíky), různé chemické sloučeniny užívané v osobní hygieně, kosmetice. Anorganické vody znečišťující látky zvýšení kyselosti způsobené emisemi (kyselý déšť) z průmyslových závodů, amoniak z rozkládajícího se odpadu z potravin, chemické odpady jako průmyslové produkty, hnojiva s obsahem živin, těžké kovy z motorových vozidel, kyseliny používané při těžbě, nánosy (sedimenty) po výstavbě, vypalování nebo čistění pozemků. Makrostrukturní znečištění znečištění velkými viditelnými složkami znečišťujícími vodu (trosky, komunální odpad), odpadky (např. papír, plasty) smývané srážkami, nebo sem vyváženy, vraky velkých opuštěných lodí Tepelné znečištění Tepelné znečištění, je nárůst nebo pokles teploty vody způsobené lidským vlivem. Tepelné znečištění způsobuje využití vody jako chladící směsi v elektrárnách a průmyslových
29
provozech. Zvýšená teplota vody způsobuje pokles hladiny kyslíku (což může zabíjet ryby) a ovlivňuje ekosystém. Městské odpady můžou zvýšit teplotu v povrchových vodách.
3.1.6 Znečišťování půdy
Na znehodnocování půdy se nepodílí pouze člověk zemědělsky. Ta je znehodnocována i lesnictvím, vodním hospodářstvím, průmyslem, dopravou, těžbou, vojenskou činností. Antropogenní vlivy člověka na půdu mohou být přímé neboli technogenní, nebo nepřímé netechnogenní. Technogenní vliv člověka na půdu se projevuje přímou antropizací půdy, jejím znehodnocením
nevhodným
mechanickým
obděláváním,
nadměrným
hnojením,
monokulturním pěstováním plodin, neadekvátním zavlažováním. Technogenní vliv člověka na půdu se projevuje přímou antropizací půdy, jejím znehodnocením
nevhodným
mechanickým
obděláváním,
nadměrným
hnojením,
monokulturním pěstováním plodin, neadekvátním zavlažováním, hloubkovým rigolováním, nevhodným
odvodněním,
přejezdem
těžkých
mechanismů,
melioračním
vápněním,
odstraněním půdy nebo jejím překrytím štěrkem, betonem, asfaltem či jinými látkami. Netechnogenní vliv člověka na půdu znamená deštěm, ovzduším, ledem, sněhem, podzemní vodou a vlivy prostředí zprostředkovaný účinek škodlivin vzniklých činností člověka. K těm nejznámějším patří emise, exhaláty a polutany, které jako imise intoxikují půdu. Např. kyselý déšť je antropogenní netechnogenní činitel, který následně okyseluje půdu. Kontaminace půdy je způsobena výskytem lidmi vyrobených chemikálií v půdě nebo jiným pozměněním přírodního prostředí půd. Tento typ kontaminace obvykle vzniká protržením podzemních zásobníků, používáním pesticidů, prosakováním kontaminovaných povrchových vod do podzemních vrstev, vyluhováním odpadů ze skládek nebo přímým vypuštěním průmyslových odpadů do půdy. Existují tisíce zdrojů znečištění půd a typů polutantů. Mezi nejčastější patří uhlovodíky, rozpouštědla,
polyaromatické
uhlovodíky,
pesticidy,
olovo,
kadmium,
rtuť
30
a ostatní těžké kovy. Výskyt těchto zátěží souvisí se stupněm industrializace a intenzity používání chemikálií. Jedním z velkých problémů při znečišťování půdy a vody jsou skládky, odpadní vody a těžba nerostných surovin. Největší množství odpadů je ukládáno na skládkách. Souvisí to s tím, že organizace sběru a třídění odpadů je u nás poměrně nedokonalá a investiční náročnost provozů využívajících tyto tzv. druhotné suroviny nebývá vždy dostatečně celospolečensky podpořena. V ČR je v provozu 381 skládek, z tohoto počtu bylo 257 smíšených. Na skládkách končí více než 90 % odpadu. -1
Obsah rizikových prvků v půdách [mg.kg ] Prvky
výluh 2 M HNO3
celkový obsah
maximálně přípustné hodnoty maximálně přípustné hodnoty lehké půdy
ostatní půdy
lehké půdy
ostatní půdy
As
4,5
4,5
30
30
Be
2
2
7
7
Cd
0,4
1
0,4
1
Co
10
25
25
50
Cr
40
40
100
200
Cu
30
50
60
100
0,6
0,8
Hg
-
-
Mo
5
5
5
5
Ni
15
25
60
80
Pb
50
70
100
140
V
20
50
150
220
Zn
50
100
130
200
Tabulka 1 - Rizikové prvky v půdách (kovy).1
Ukazatel znečištění zeminy I. Anorganické látky
Ukazatel znečištění zeminy
Přípustné znečištění -1 [mg.kg ]
c) Chlorované uhlovodíky
B
40 alifatické (jednotlivé)
0,1
Br
20 alifatické (celkem)
0,1
F
1
Přípustné znečištění -1 [mg.kg ]
500 chlorobenzeny (jednotlivé)
0,01
CN celkové
5 chlorfenoly (jednotlivé)
0,01
CN toxické
1 PCB
0,01
S (sulfatická)
2 EOCl (extrahovatelný organicky vázaný chlór)
II. Organické látky
d) Pesticidy
a) Aromatické uhlovodíky a jejich deriváty
organické chlorované (jednotlivé)
0,1
0,01
Zdroj: PÚDIS
31
benzen
0,05 organické chlorované (celkem)
etylbenzen
0,05 ostatní (jednotlivé)
fenol
0,05 ostatní (celkem)
xyleny
0,05 e) Ostatní
aromáty celkem
0,3 cyklohexanol
b) Polycyklické aromatické uhlovodíky antracen
0,1 0,01 0,1 0,1
pyridin
0,1
0,01 styren
0,1
benzo(a)antracen
1 nepolární uhlovodíky (celkem)
benzo(a)pyren
0,1
fenantren
0,1
fluoranten
0,1
chrysen
0,01
naftalen
0,1
PAU celkem
50
1
Tabulka 2 - Ukazatele znečištění zeminy v půdách (organické látky).
V
městských
půdách
se
hromadí
nejrůznější
kontaminanty,
pocházející
z průmyslových emisí, zplodin automobilových motorů, emisí topných systémů atd. Městské půdy se tak stávají jakýmsi indikátorem úrovně znečištění městského prostředí. Zvětrávající půdy ve městech se významně podílejí na tvorbě prachu, jehož částice obsahují produkty shora uvedené kontaminace a dlouhodobě zásobují městské ovzduší.
3.1.7 Fyzikální znečištění V současnosti patří mezi významné faktory, mezi nejvýznamnější patří hluk, vibrace, elektrosmog. I. Hluk
Základní pojmy Hluk - každý zvuk, který může být škodlivý pro zdraví nebo může být jinak nebezpečný.
32
Vibrace - veškeré vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, jsou-li škodlivé pro zdraví nebo jinak nebezpečné. Nejvyšší přípustnou hodnotou zdravotně zdůvodněná hodnota stanovená pro místa pobytu osob z hlediska ochrany jejich zdraví před nepříznivým účinkem hluku nebo vibrací. A) Ustálený a proměnný hluk Hodnoty ustáleného a proměnného hluku na pracovištích se vyjadřují ekvivalentními hladinami akustického tlaku A LAeq,T. Pro účely hodnocení se stanovuje normovaná hladina expozice hluku pro běžnou dobu trvání pracovního dne 8h LEX,8h, případně hladina expozice hluku normovaná na jmenovitý osmihodinový den pro týdenní expozici LEX, w. Hluková zátěž se vyjadřuje expozicí hluku A EAT. B) Hluk s výraznými tónovými složkami Hluk s výraznými tónovými složkami na pracovištích se vyjadřuje a hodnotí jako hluk ustálený a proměnný. Nejvyšší přípustné hladiny akustického tlaku se však snižují o 5 dB, pokud má hluk tónový charakter, který je prokazatelný kmitočtovou analýzou v třetinooktávových pásmech. Pokud lze tónový charakter hluku prokázat úzkopásmovou analýzou v kmitočtových pásmech 6 procent nebo subjektivně, snižují se nejvyšší přípustné hodnoty o 2 dB. C) Impulsní hluk Hodnoty impulsního hluku na pracovištích se vyjadřují špičkovými hodnotami akustického tlaku C, špičkovými hladinami akustického tlaku C a ekvivalentními hladinami akustického tlaku při časové charakteristice I Aeq,T. Nejvyšší přípustná špičková hodnota akustického tlaku C je 200 Pa, nejvyšší přípustná špičková hladina akustického tlaku C je 140 dB. D) Vysokofrekvenční hluk Vysokofrekvenční hluk na pracovištích se vyjadřuje hladinami akustického tlaku Lt v třetinooktávových pásmech o středním kmitočtu 8 až 16 kHz.
33
Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku vysokofrekvenčního hluku v třetinooktávových pásmech 8, 10, 12,5 a 16 kHz pro osmihodinovou pracovní dobu se u tohoto hluku stanoví součtem základní hladiny akustického tlaku v třetinooktávovém pásmu Lteq,8h = 70 dB a korekcí E) Ultrazvuk Ultrazvuk
se
na
pracovištích
vyjadřuje
hladinami
akustického
tlaku
Lt
v třetinooktávových pásmech o středním kmitočtu 20 až 40 kHz. Nejvyšší
přípustná
ekvivalentní
hladina
akustického
tlaku
ultrazvuku
pro
osmihodinovou pracovní dobu v třetinooktávových pásmech 20, 25, 31,5 a 40 kHz se stanoví součtem základní hladiny akustickéhotlaku ultrazvuku v třetinooktávových pásmech Lteq,8h = 105 dB F) Infrazvuk a nízkofrekvenční hluk Hodnoty infrazvuku na pracovištích se vyjadřují hladinami akustického tlaku G infrazvuku LG nebo, je-li třeba určit kmitočtové složení infrazvuku, hladinami akustického tlaku Lt v třetinooktávových pásmech 1 až 16 Hz. Hodnoty nízkofrekvenčního hluku se vyjadřují hladinami akustického tlaku Lt v třetinooktávových pásmech o středním kmitočtu 20 až 40 Hz. Nejvyšší
přípustné
ekvivalentní
hladiny
akustického
tlaku
G
infrazvuku
a nízkofrekvenčního hluku pro osmihodinovou pracovní dobu se stanoví součtem základní hladiny LGeq,8h = 116 dB. II. Vibrace
Vibrace působící na člověka na pracovištích, ve stavbách sloužících k pobytu osob a celkové translačních vibrací stanovené z vážených hodnot zrychlení ve třech ortogonálních směrech podle souřadné soustavy ruky. Nejvyšší přípustná hladina vertikálních vibrací Lawp = 110 dB. Nejvyšší přípustná hladina horizontálních vibrací Lawp = 107 dB.
34
III. Elektrosmog
Celosvětově se pro stále se zvyšující úroveň elektromagnetického pozadí ujal termín elektrosmog, který se stal obecným pojmem, pod nímž se rozumí postupné enormní zatěžování člověka výše popsanými zdroji záření, na které nebyl po staletí zvyklý. Lze použít také termín znečišťování prostředí elektromagnetickým polem, analogicky jako světelné znečišťování. Pokud si chcete udělat představu o elektrosmogu, pak je nutno provést: Soupis všech zdrojů záření, které máte v bytě nebo na pracovišti (např. televizory, rozhlasové přijímače, mobilní telefony, počítače, mobilní Internet, mikrovlnné trouby, zabezpečovací systém, různé dálkové ovladače, osobní identifikátory, pokud máte děti či vnuky, pak hračky s bezdrátovým ovládáním, všechny elektrické domácí spotřebiče, elektrické sporáky, ledničky, mrazničky, myčky atd.). Zjistit trvalou expozici základnovými stanicemi GSM nebo vysílači VKV, jak daleko od vašeho domu vede trafostanice či rozvodné silové sítě. Provést měření zapnutím přístrojů v bytě nebo na pracovišti. Posouzení zdravotních rizik Posouzení zdravotních rizik Základním předpokladem pro objektivní hodnocení účinků EMP na lidský organismus je znalost výsledků měření fyzikálních veličin v daném prostředí. Výsledky měření se porovnávají s ukazateli (mezními hodnotami) přípustného zatížení organismu EMP. V České republice je platné vládní nařízení č. 480/2000, které se odvolává na doporučení Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP). V následující tabulce 3 je uveden souhrn doporučených limitů ICNIRP.
35
Limit expozice obyvatelstva
Evropský průmyslový kmitočet
Frekvence základnových stanic mobilních telefonů
Frekvence mikrovlnných trub
50 Hz
50 Hz
900 MHz
2,45 GHz
elektrické pole
magnetické pole
výkonová hustota
kV/m
µT
W/m2
W/m2
W/m2
5
100
4,5
9
10
500
22,5
45
50
Limit profesionální 10 expozice
1,8 GHz
výkonová hustota
Tabulka 3 - Souhrn doporučených limitů ICNIRP.
Přijetím tohoto nařízení se mohou v budoucnu objevit u části populace vážné zdravotní problémy z důvodů: vysokých limitních hodnot senzitivity jedince (činí asi 3 % populace, dále děti, staré a nemocné lidi) dopadů na ekologii. SHRNUTÍ V rámci této kapitoly byl čtenář seznámen s hlavními znečišťujícími faktory pro ovzduší, vodu a půdu. Zároveň i s významným faktorem fyzikálního znečištění (hluk, vibrace, elektrosmog). Celosvětově se zvyšuje znečištění prostředí elektromagnetickým polem, analogicky jako světelným znečišťováním.
36
KONTROLNÍ OTÁZKY
Kontrolní otázky 1. Jaké jsou hlavní zdroje znečištění ovzduší? 2. Vyjmenujete hlavní znečišťující faktory vod podle lokalizace a podle povahy znečištění. 3. Jaké jsou antropogenní vlivy člověka na půdu? 4. Vysvětlete pojem ustálený a proměnný hluk, vibrace, elektrosmog.
DALŠÍ ZDROJE
Použitá literatura NAŘĺZENĺ VLÁDY č. 502/2000, ze dne 27. listopadu 2000, o ochraně zdraví před
nepříznivými účinky hluku a vibrací.
Sbírka zákonů
Novelizováno nařízením vlády č. 88/2004 Sb. ze dne 21. ledna 2004. Životní prostředí a znehodnocování půdy [online]. 2008, poslední revize
27.9.2008
[cit.
2010-08-20].
Dostupný
z WWW:
Elektronický zdroj
a-znehodnocovani-pudy> Radonový program ochrany zdraví obyvatel [online]. 2009, poslední revize
15.10.2009
[cit.
2010-08-21].Dostupný
z
WWW:
Elektronický zdroj
zareni/radonovy-program> NOVÁK. J. Elektromagnetické pole a zdravotní rizika [online]. 2004, poslední revize 28.1.2004 [cit. 2010-08-21]. Dostupný z WWW:
Elektronický zdroj
rizika-i>
37
PRŮVODCE KAPITOLOU 2. V rámci této kapitoly budete seznámeni se základním rozdělením a se zásadami nakládání s průmyslovými odpady, se způsoby zpracování a zneškodňování těchto odpadů a z průmyslových odpadů, typickými pro MSK.
3.2 Průmyslové odpady
Většina průmyslových odpadů patří mezi nebezpečné (zejména odpady z průmyslu chemického a metalurgického). Tyto druhy odpadů jsou typické pro Moravskoslezský region.
Nebezpečnost dělíme: okamžitým působením (přítomnost toxických látek), potencionálně nebezpečné (možnost průběhu chemických reakcí), Při nakládání s průmyslovými odpady je třeba zvolit specifických přístup, je potřeba získat maximální množství informací o vlastnostech, složení, atd. Požadavky na zneškodnění: bezpečnost, ekonomika. Dělení průmyslových odpadů (dle množství odpadů): globální odpady (odpady, které mají konstantní složení, např. z oceláren, elektráren), lokální odpady (vznik v jednotlivých provozovnách, složení proměnlivé).
38
Dělení průmyslových odpadů (dle místa vzniku odpadů): primární odpady (vznik v souvislosti s technologickým procesem), sekundární odpady (vznik při tzv. udržovacích procesech – např. čištění, údržba). Jednotlivé zásady nakládání s průmyslovými odpady dle klesající priority:
U producenta: bezodpadová, případně maloodpadová technologie, nevznikají nebezpečné odpady, nevznikají zvláštní odpady, odpady se vracejí do výroby přímo, odpady se vracejí do výroby po třídění, odpady jako druhotná surovina (po třídění), detoxikace toxických odpadů, snižování objemu odpadů (drcením, lisováním,..). Ve specializovaných provozech navíc: přepracování odpadů do formy využitelné v hospodářství, přepracování za vzniku energie (fyzikální, chemické,..), detoxikace odpadů za účelem jejich ukládání, zpevňování odpadů za účelem ukládání, ukládání odpadů v původní nebezpečné formě, protože úprava není možná).
39
Ohrožení životního prostředí průmyslovými odpady (z hlediska působení): krátkodobé – akutní, dlouhodobé. Způsoby zpracování a zneškodňování průmyslových odpadů ve zpracovatelských závodech, které zpracovávají jak hlavní odpady, tak odpady vedlejší 1. Termické postupy: spálení organických odpadů, pyrolytický rozklad organických odpadů, tavení do strusky, tepelný rozklad. 2. Fyzikální postupy: odpařování, destilace, extrakce, filtrace, tepelná sublimace. 3. Chemické postupy: oxidace, redukce, neutralizace a srážení. 4. Fyzikálně-chemické postupy: odsolování, 40
rozklad ionizujícím zářením, speciální technologie. 5. Biologické postupy: anaerobní rozklad, bakteriální dekontaminace. Odpady z jednotlivých odvětví, typické pro MSK 1. Chemické odpady Chemické odpady nejsou stálé, navzájem reagují a působí závažné změny v životním prostředí. Dělíme je dle skupenství na kapalné a tuhé, dále dle funkčnosti skupin na kyslíkaté, dusíkaté, sirné, aromatické, halogen uhlovodíky, polychlorbifenyly. Hlavním cíle při zpracování je recyklace či regenerace a získání energie. Dělení: a)
odpady z organických výrob – neexistuje univerzální způsob zneškodnění,
snahou je vyrábět výrobky s nižší toxicitou a ty, které jsou snadněji rozložitelné v přírodě. Lze je rozdělit na organické odpady ze základní výroby a z výroby speciálních látek. b)
odpady z anorganických výrob – nebezpečné jsou zejména fluor
a sloučeniny, kyanidy, nerozpustné soli. c)
polymerní odpady – mezi tyto odpady řadíme technologický odpad, který
vzniká již při výrobě, tzv. vratný a dále pak odpad, který vzniká po upotřebení výrobku, tzv. sběrový. Tyto odpady můžeme rozdělit na odpady ze zpracování plastů a odpady ze zpracování pryže a kaučuku. Můžeme je zneškodnit, případně využít několika způsoby, např. tepelnou degradací a spalováním, recyklací a regenerací pro pryž a kaučuk a recyklací odpadních plastů na bázi polyolefinů za vzniku druhotných surovin. 2. Odpady v metalurgii Těžba uhlí, především černého, typická pro Moravskoslezský region, stále ovlivňuje nosná odvětví průmyslu, zejména hutnictví. Uhlí plní v hutnických pochodech řadu funkcí. 41
Uplatňuje se především při výrobě surového železa, nejen jako zdroj tepla, ale i jako redukční prostředek a nosná kostra vsázky. Pro posledně uvedený účel se užívá uhlí zpracované na koks. V současnosti se při výrobě koksu stále více projeví problémy s ochranou životního prostředí. Životní prostředí ovlivňuje metalurgie produkcí odpadních produktů, které jsou jak pevné, tak kapalné a plynné, případně směsi. Odpadní produkty obsahují značné množství škodlivých látek, které buď ztěžují, nebo zcela znemožňují jejich recyklaci. Aglomerace Aglomeraci lze rozdělit na dva úseky. Tzv. teplý úsek je hlavním zdrojem znečišťování životního prostředí při výrobě surového železa. Produkuje tuhé znečišťující látky, CO, SO2, dále pak zinek, kadmium, rtuť, olovo, arzén, organické látky apod. Studený úsek znečišťuje životní prostředí jen tuhými prachovými emisemi. Výroba koksu Koksovny a aglomerace jsou největšími znečišťovateli. Celkem se na koksovnách sleduje 17 škodlivin. Na koksovnách se z uhelné hmoty za nepřístupu vzduchu vyrábí koks, teplotní rozmezí 1000 °C. Odpady Emise: Tuhé (uhelný a koksový prach) a plynné (SO2, NOx, páry dehtu) Odpadní vody (vznikají při hašení koksu. Závadné a nezávadné. Vysokopecní výroba železa Tuhé prachové emise – vznik hlavně při manipulaci se vsázkovým materiálem, na sazebně vysoké pece, na odlévárně vysoké pece, na licím stroji. Emisní limit pro tuhé znečišťující látky ve vysokopecním provozu je 100 mg.m-1. Plynné emise – obsahují CO2, CO, SO2, a Nox. Odpadní vody – vznikají při chlazení vysoké pece, při čištění vysokopecního plynu a při granulaci strusky. Odpady z výroby železa (vysokopecní struska, vysokopecní výhoz, vysokopecní kal). 42
Škodlivé látky, které vznikají při výrobě železa je možno rozdělit do skupin: Látky, které narušují průběh technologických procesů. Látky, které snižují jakostní parametry výrobku. Látky, které poškozují životní prostředí. Látky, které poškozují nebo negativně ovlivňují zdraví. SHRNUTÍ V rámci této kapitoly byl čtenář seznámen s hlavními požadavky na zneškodnění průmyslových odpadů, základním rozdělením průmyslových odpadů dle místa vzniku, se zásadami nakládání s průmyslovými odpady, se specifiky chemických odpadů a odpadů v metalurgii.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Kontrolní otázky 1. Jaké jsou hlavní požadavky na zneškodnění průmyslových odpadů? 2. Dělení průmyslových odpadů dle místa vzniku. 3. Vyjmenujte jednotlivé zásady nakládání s průmyslovými odpady. 4. Popište 5 hlavních způsobů zpracování a zneškodňování průmyslových odpadů. 5. Chemické odpady a jejich hlavní rozdělení. 6. Rozdělte do skupin škodlivé látky, které vznikají při výrobě železa.
43
DALŠÍ ZDROJE
Použitá literatura ROUBÍČEK. V., PUSTĚJOVSKÁ. P., BILÍK. J., JANÍK. I. (2007) Decreasing CO2 Emissions in Metallurgy. In METALURGIJA, vol. 46 br.1, Zagreb, s. 53–59.
Časopis
KRET. J. (2003) Škodliviny při výrobě surového železa, 1. vyd. Ostrava. VŠB-TU Ostrava. s. 82
Sborník
BILÍK. J. PUSTĚJOVSKÁ. P. (2007) Šíření škodlivin a environmentální zátěž MSK regionu. In Aglomerace železných rud. Ostrava. VŠB-TU Ostrava. s. 65-67.
Sborník
44
