PŘÍRODNÍ PAMÁTKA VRŠKY-DÍLY NÁVRH TERÉNNÍCH CVIČENÍ

1

Základní škola Vsetín, Sychrov 97 Muzeum regionu Valašsko, p.o.

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA VRŠKY-DÍLY NÁVRH TERÉNNÍCH CVIČENÍ

PhDr. JAROSLAVA ŠEVČÍKOVÁ regionální „učebnice“ terénní výuky pro oblast Vsetína určeno pro výuku žáků ZŠ

Vsetín, 2013

2

OBSAH

str.

Úvod

2 3

1

Přírodní památka Vršky-Díly ve výuce přírodopisu /teoretická část 1.1 Přírodní památka Vršky-Díly v literatuře 1.2 Předmět ochrany a přínos pro okolí i výuku ve škole 1.3 Příprava terénních cvičení v přírodní památce Vršky-Díly 1.3.1 Výuka přírodopisu na 2. stupni základní školy 1.3.2 Průřezové téma environmentální výchova 1.3.3 Principy výuky v terénu 1.3.4 Didaktická analýza terénní výuky v přírodní památce Vršky-Díly

6 7 7 9 9 10 11 12

2

Terénní cvičení /praktická část 2.1 Vybrané skupinové výukové aktivity 2.2 Náměty pro skupinová pozorování k jednotlivým tématům výuky 2.3 Náměty pro individuální úkoly žáků 2.4 Terénní žákovský výzkum

16 16 27 19 37

Závěr Literatura Seznam použitých zkratek Přílohy 1 Ukázky žákovských badatelských projektů 2 Žákovská badatelská konference

42 42 45 46

3

ÚVOD V této informační příručce určené vyučujícím přírodních věd, zejména přírodopisu ve Vsetíně, najde čtenář návrhy pro žákovská terénní cvičení v Přírodní památce Vršky - Díly (dále jen PP, popř. PP Vršky-Díly), která přímo sousedí, respektive prolíná do okolí Základní školy Vsetín, Sychrov 97, kde v současné době vyučuji přírodopis na 2. stupni základní školy (dále jen ZŠ). Tato příručka má proto přímou návaznost na učitelskou praxi, vychází z jejich potřeb a v celém průběhu byly její výstupy konfrontovány s výukou. Hlavním cílem příručky je připravit didaktický materiál pro terénní výuku přírodopisu na 2. stupni základní školy. Příručka je koncipována tak, aby v rámci zobecnění bylo možné aplikovat tato žákovská terénní cvičení na jakoukoliv přírodní lokalitu v blízkosti základní školy. Dílčí cíle: − zjistit a shromáždit dostupné informace o PP v literatuře, − charakterizovat předmět ochrany v PP a přínos PP pro výuku přírodopisu na 2. stupni ZŠ, − didakticky zpracovat vybrané skupinové a individuální aktivity v PP na základě principů moderních vyučovacích metod, zejména pak tzv. badatelské výuky a projektové výuky s využitím aktivizačních výukových metod a moderních médií a nosičů informací, jako je internet, fotografie, video atd., které jsou pro žáky atraktivní, − stanovit principy výuky v terénu tak, aby byly v souladu s požadavky průřezového tématu „environmentální výchova“ (dále jen EV) v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a následně ve Školním vzdělávacím programu pro základní vzdělávání ZŠ Vsetín, Sychrov 97. Považuji za žádoucí, aby se žáci v rámci výuky přírodopisu v základních školách učili také přímo v přírodě, v terénu, na konkrétních lokalitách, v konkrétních podmínkách. To je samozřejmě velmi náročně nejen pro učitele, který musí přírodní lokalitu sám velmi dobře znát, ale také organizačně, kdy jedna vyučovací hodina pro výuku v terénu většinou nestačí. Nabízím proto v této práci několik námětů, jak se situace dá řešit.

4

Příručka je strukturovaná do dvou hlavních částí. V rámci úvodu je předložena struktura a metody, dle kterých bylo postupováno. Tato příručka se nezabývá výzkumem, ale metodikou vybraných části oborové didaktiky přírodopisu pro 2. stupeň ZŠ. První, teoretická část představuje PP jako takovou, zabývá se jejím

popisem

v dostupné literatuře a následně vazbou na teorii výuky přírodopisu na 2. stupni základní školy. Vymezuje předmět ochrany PP a vyvozuje její přínos pro okolí, v rámci rekreačních aktivit obyvatel blízkého okolí a také přínos pro výuku přírodopisu v ZŠ. Informace jsou důležité pro úvodní motivaci žáků k terénním aktivitám, ale i pro přehled vyučujícího. Část s názvem Příprava terénních cvičení v přírodní památce Vršky-Díly nejprve charakterizuje vzdělávací náplň předmětu přírodopis a průřezového tématu environmentální výchova a dále jsou vymezeny a definovány didaktické principy výuky v terénu a didaktická analýza terénní výuky v PP. Druhá, praktická část příručky obsahuje náměty a ukázky praktických cvičení, zpracovává konkrétní výukové terénní cvičení (aktivity), a to jak skupinové, časově většího rozsahu od tříhodinových až po celodenní, tak i náměty pro krátkodobá skupinová pozorování k jednotlivým tématům výuky. Ta mohou časově zahrnovat pouze část vyučovací hodiny. Nedílnou součástí jsou i individuální cvičení žáků v terénu, která mohou být zadávána v rámci výuky i v rámci mimovýukové činnosti žáků. Poslední část příručky se zabývá komplexní výukovou strategií označovanou termínem Projektová výuka, v rámci které jsou rozpracovány postupy jak vést žákovský terénní výzkum a dokumentaci maloplošného chráněného území, v tomto případě s konkrétními výstupy z Přírodní památky Vršky-Díly. Žákovský terénní výzkum zde uvedený se nedrží přesně pravidel vědeckého výzkumu, má svá vlastní specifika, která budou objasněna v dalším textu, i pravidla, metody i organizaci práce, které si stanovuje žákovský tým sám. Cílem je probudit v žácích zájem o přírodu a její poznávání, ale také naučit je určitým postupům práce v terénu a dokumentace své práce. Přílohy příručky obsahují první výstupy, které vznikly popsanými postupy přímo z činnosti žáků. Metodika Návrhy terénních cvičení byly zpracovány na základě didaktických zkušeností a praxe autorky v souladu se stávajícími legislativními dokumenty pro výuku přírodopisu na 2. stupni základních škol. Teorie didaktických postupů vychází z

Didaktiky sekundární školy

(KALHOUS, OBST, 2005) a to zejména z kapitoly zabývající se výukovými metodami a

5

organizačními formami, a to metodou heuristickou a badatelskou, s tím vědomím, že praktické činnosti žáků zvyšují míru zapamatování a osvojování informací. Vzhledem k tomu, že všechny uvedené terénní aktivity byly již ověřeny v praxi, jsou zde předloženy vybrané praktické zkušenosti a některé výstupy z realizace aktivit. Organismy v práci uvedené jsou determinovány dle zdrojů uvedených v literatuře, jinak na základě spolupráce s odborníky z Muzea regionu Valašsko. Terminologie, nomenklatura vědeckých názvů, pokud jsou uvedeny, se řídí zdrojem BioLib.cz, a to hlavně z důvodu praktické dostupnosti pro žáky (on-line). Vědecké názvosloví je pro žáky ZŠ považováno za nádstavbu, informace navíc, proto bylo jeho užívání pro žáky dobrovolné. Žáci užívali při determinaci českých názvů, tak jak je uváděno v učebnicích přírodopisu, řady SPN, a.s (viz literatura). Pokud není uvedeno jinak, fotografie, nákresy a přílohy této příručky jsou dílem autorky.

Obr.1, PP nad hřištěm školy

Obr.2, poloha školy v sídlišti pod PP

6

1..PŘÍRODNÍ PAMÁTKA VRŠKY-DÍLY VE VÝUCE PŘÍRODOPISU teoretická část Přírodní památka Vršky-Díly byla vyhlášena r. 1999 nařízením č. 2/1999 Okresního úřadu Vsetín ze dne 22. 2. 1999, na celkové výměře 19,41 ha, z toho ochranné pásmo mezi nimi činí 6,6 ha ( http://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Vrsky-Dily.html). Jedná se o dvě samostatné lokality – lokalita Vršky a lokalita Díly, propojené uvedeným ochranným pásmem (dále jen OP). Obě lokality se nachází na svazích téhož pahorku a spojnici mezi nimi tvoří jednak polní cesta a pak také udevené ochranné pásmo, které obě části PP spojuje. Rozpětí nadmořských výšek v celé PP je 120 metrů, nejvyšší bod je ve výšce 510 metrů nad mořem (dále jen m n. m.) a nejnižší bod u rozvodí Zádilského potoka, ve výšce 390 m n. m. PP Vršky-Díly spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (http://nature.cz ), evidenční kód ÚSOP 2037, kategorie IUCN: řízená rezervace (Rezervační kniha PP). O PP se zmiňují také mnohé webové stránky, zejména s turistickým zaměřením.

Obr.3, mapa PP Vršky-díly Zdroj obrázku Mapy.cz, upraveno v místě značky komplex budov ZŠ Vsetín Sychrov 97

7

1.1 Přírodní památka Vršky-Díly v literatuře Přírodní památkou se v minulosti již zabývali někteří autoři, například v letech 1997 -2000 Martin Dančák, v té době odborný asistent Katedry botaniky přírodovědné fakulty UP v Olomouci, který prováděl botanické průzkumy, jako podklady pro vyhlášení této PP a poskytl materiál i pro účely této práce. Botanický inventarizační průzkum prováděla také odborná pracovnice Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně Mgr. Jana Tkáčiková, jejíž práci z roku 2003 má ZŠ Vsetín, Sychrov 97 k dispozici a je využíván pro výukové účely. Přírodní památku dále zmiňují autoři Mackovčin a Sedláček v publikaci Zlínsko a také Nekuda a kolektiv v publikaci Okres Vsetín. V neposlední řadě je krátce zmíněna ve výpravné knize Příroda Valašska vydané Českým svazem ochránců přírody Vsetín. Přírodní památkou prochází naučná stezka, jejíž čtyři zastavení se zabývají přímo PP, a to zastavení 3 a 4 prochází částí Díly a zastavení 5 a 6 částí Vršky. Součástí stezky jsou tzv. popisné informační tabule. Informace z nich jsou žáky aktivně používány.

Obr.4, zastavení č. 3 a č. 4 na Stezce kolem Vsetína, PP část Díly 1.2 Předmět ochrany a přínos pro okolí i výuku ve škole Předmětem

ochrany v PP Vršky-Díly je zachování květnatých luk s výskytem

vzácných a chráněných vstavačovitých rostlin, křovinatých porostů s bohatou populací ťuhýka obecného a pěnice vlašské a terasovitě členěného svahu, který je zachovalým a krajinářsky působivým pozůstatkem zemědělského hospodaření našich předků na svažitých pozemcích (http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/).

8

Část Díly charakterizují především agrární terasy s mezemi a pásy křovin, kde nachází úkryt i mnozí plazi. Území je významné zejména krajinářsky a dendrologicky. Vršky jsou typické květnatými loukami (http://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Vrsky-Dily.html), které hostí velké množství hmyzu, zejména pak chráněných motýlů z čeledi modráskovitých či otakárkovitých. Plošně nepříliš významné, ale z didaktického hlediska zajímavé, jsou porosty představují zbytky selských habřin, které se nacházejí v části Vršky a oblasti ochranného pásma mezi lokalitou Vršky a lokalitou Díly. Zde najdeme několik druhů obojživelníků, brouků z čeledi střevlíkovitých, lilii zlatohlavou, hlístník hnízdák a další unikátní organismy (TKÁČIKOVÁ, 2003).

Obr. 6, zima 2013 Obr.5, léto 2012 Pohled na agrární terasy v části Díly, jihovýchodně orientované svahy Přírodní památka Vršky - Díly je rekreační zónou pro obyvatele největšího sídliště města Vsetína, Sychrov. To přináší problémy při péči o ni, je ohrožena nadměrnou rekreační aktivitou obyvatel, zejména v jižních částech, a to venčením psů, rozděláváním ohnišť a kempováním, popř. masovým sbíráním hub (o víkendu se lesíkem v oblasti pohybuje až dvacet houbařů najednou) a nešetrným až bezohledným pohybem lesem a loukami, a to nejen pěšky, ale i na kolech či motorkách. Rekreanti plaší zvěř a trhají vzácné orchideje, zřejmě z neznalosti. Problémem je také znečišťování a odhazování odpadků podél polních cest. V této oblasti se aktivně zapojují žáci, vytvářejí hlídky, edukují své rodiče a sousedy z domu či ulice atd. Přínos PP pro výuku v ZŠ Vsetín, Sychrov 97 je vysoký, PP je terénním výukovým prostorem pro žáky ZŠ Vsetín, Sychrov 97. Školní areál včetně zahrad s PP přímo sousedí. Škola využívá prostory PP jako přírodní učebnu i v jiných vyučovacích předmětech, protože

9

severozápadní část je nejméně navštěvovaná turisty či rekreanty a poskytla prostor pro zřízení učebny pod širým nebem. Výuka přírodopisu zde probíhá pravidelně, ve všech ročních obdobích, samozřejmě, v souvislosti s organizací školního roku, nejvíce na jaře a na podzim. Školní zahrady a přilehlý prostor PP využívá také školní družina k odpoledním aktivitám.

1. 3 Příprava terénních cvičení v přírodní památce Vršky-Díly 1. 3. 1 Výuka přírodopisu na 2. stupni základní školy Výuka přírodních věd na 2. stupni základních škol je definována v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) v rámci vzdělávací oblasti „Člověk a příroda“. Součástí je učivo fyziky, chemie, zeměpisu a pak přírodopisu (Př), kterým se zabývá i tato příručka. Vzdělávací obsah předmětu přírodopis, je členěn do osmi okruhů a to: obecná biologie a genetika, biologie hub, biologie rostlin, biologie živočichů, biologie člověka, neživá příroda, základy ekologie a praktické poznávání přírody (RVP ZV, str. 49-52). Tato příručka se zabývá především posledním okruhem učiva, nicméně zasáhne silně do problematiky základů ekologie i biologie rostlin a živočichů. Cílem je propojit jednotlivé informace a vědomosti ve smysluplné celky a ukázat žákům prakticky vztahy mezi všemi složkami ekosystému v dané lokalitě. V Základní škole Vsetín Sychrov 97 se vyučuje dle ŠVP pro základní vzdělávání ZŠ Sychrov (http://aktuality-zs-sychrov10-11.sweb.cz/SVP-ZS-Vsetin-Sychrov.pdf), který plně respektuje obsahy učiva v RVP ZV rozšířené o regionální problematiku, tedy i se zaměřením na přírodní památku Vršky-Díly. V šestém ročníku se žáci zabývají problematikou obratlovců, v botanice se seznamují se stavbou těla skupiny tzv. „vyšších rostlin“ a probírají čeledi dvouděložných rostlin včetně dřevin. V sedmém ročníku zahajují učivem o buňce a pokračuji v zoologii jednobuněčnými, bezobratlými, v botanice pak uzavírají učivo tzv. “nižšími rostlinami“ a vybranými čeleděmi jednoděložných se zvláštním zřetelem na lipnicovité. Osmý ročník je věnován biologii člověka včetně jeho vývoje. Devátý ročník zahrnuje mineralogii, geologii, ekologii, témata ochrany přírody i základy genetiky. V rámci všech těchto témat je možné přenést část výuky do terénu, do přírodní památky Vršky-Díly, což také probíhá. Smyslem je zatraktivnit učivo, přiblížit ho reálnému stavu

10

přírody, nabídnout žákům možnost spolupodílet se na výuce svým pozorováním, bádáním a vyvozováním vlastních závěrů. Jak vyplývá z mezinárodních srovnávacích studií, čeští žáci si v oblasti přírodních věd nevedou špatně, ve výzkumech TIMSS se umístili v r. 2007 jako 5. mezi testovanými zeměmi, za asijskými státy (Singapur, Tchaj-wan, Japonsko, Korea), kde byly výsledky ještě lepší než u nás, nicméně výsledky našich žáků se zhoršují, výkony mají klesající tendenci a to je varující (MANDALÍKOVÁ, HOUFKOVÁ, 2007, str. 9). Za alarmující považuji, a to vyplývá z téhož výzkumu, že někteří žáci se v rámci testování ani nepokoušeli řešit úlohy, kdy měli sami tvořit odpovědi (neřešeno 13,7% takových otázek), tedy formulovat vlastní myšlenky a vytvořit z nich závěry. Preferovali úlohy s volbou a-b-c. Mám za to, že je třeba u žáků rozvíjet schopnost samostatného vyjadřování a podporovat i povzbuzovat je v tom, aby se nebáli sdělovat své myšlenky a názory, byť nemusí být vždy přesné a správné. Učivo přírodopisu se jeví jako velmi vhodné pro budování a posilování těchto kompetencí. Proto také vznikl soubor terénních aktivit pro žáky. Jejich výsledky jsou následně prezentovány před třídním kolektivem či na žákovské badatelské konferenci. Žáci se tak učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky, prezentovat a hlavně obhajovat výsledky své práce.

1. 3. 2 Průřezové téma environmentální výchova Průřezové téma environmentální výchova (dále jen EV) je součástí RVP pro ZV (a následně i RVP pro gymnaziální vzdělávání). Zahrnuje čtyři základní tematické okruhy a to: ekosystémy, základní podmínky života, lidské aktivity a problémy životního prostředí a vztah člověka k prostředí. Všechny uvedené tematické okruhy můžeme do jisté míry realizovat v rámci terénního cvičení. Základní škola Vsetín, Sychrov 97 má dlouhodobý (5 let) i krátkodobý roční plán environmentální výchovy, vzdělávání a

osvěty (dále jen EVVO), který je každoročně

vyhodnocován. Jeho hlavním cílem je přenést maximální možný podíl výuky přímo do terénu, což umožňuje vynikající poloha školy, která přímo sousedí s PP Vršky-Díly. Koordinátorem pro EVVO na škole je autorka práce.

11

1. 3. 3. Principy výuky v terénu Hlavním znakem níže uvedených aktivit pro výuku přírodopisu žáků 2. stupně základní školy v terénu je propojení tří základních elementů, a to badatelsky orientované výuky, prožitků a aktivního pobytu v terénu. Badatelsky orientovaná výuka (dále BaVy) vychází z principů

badatelsky

orientovaného vyučování (dále BOV), které je v této práci chápáno ve smyslu příspěvku Ivy Stuchlíkové (DiBi 2010. Sborník příspěvků semináře 25. a 26. března 2010, str. 133) jako vyučování orientované na větší samostatnost žáků ve výuce, spolupráci ve skupinách, rozvíjení schopností získávat, vyhodnocovat a třídit informace. Učitel je zejména průvodcem, nikoliv jedinou autoritou či zdrojem informací. V současnosti

propagovaný směr BOV

vychází z tzv. heuristické či výzkumné metody vyučování, která se řadí k produktivním metodám, při nichž „...žák získává převážně samostatně nové poznatky jako výsledek tvořivé činnosti.“(KALHOUS, OBST, 2005, str. 88 a dále). Zde je třeba upozornit, že žák získává poznatky, které jsou nové pro něj, nikoliv pro učitele či snad pro „společnost“, učí se postupům, pravidlům a zásadám (vědeckého) bádání. Co se týká terminologie, ta se jeví jako nejednotná, kdy dle Stuchlíkové (DiBi 2010. Sborník příspěvků semináře 25. a 26. března 2010, str. 133) hovoříme

o badatelsky

orientovaném vyučování-BOV a v této práci se preferuje termín badatelská výuka-BaVy. Dle Kalhouse a Obsta se výuka skládá z vyučování, tedy činností učitele a učení, tedy činností žáka. Proto nehovořím v této práci o badatelském vyučování, ale o badatelské výuce, kterou považuji za proces společné interakce, aktivního přístupu obou stran, tedy učitele i žáků (KALHOUS, OBST, 2005, str.10). Prvky prožitkové výuky (dále jen PV), kdy žákům umožňujeme emocionální prožitek, vkládané do aktivit, pracovních listů i postupů, považuji za nutné zejména pro motivaci žáků, a to jak počáteční, tak i průběžnou. Prožitek, radost, pocity krásna, které pobyt v přírodě přináší, jsou silnými motivačními činiteli, které navíc prokazatelně napomáhají osvojování informací (pokud si žák zapamatuje, že mateřídouška mu příjemně voní, zapamatuje si jistě jednodušeji i vzhled byliny a další udaje). Vzrušující může být pro žáky také samo objevování, skutečnost, že na mnohé souvislosti si přijdou sami. Je ale v rukou vyučujícího, aby je na tyto jejich úspěchy upozornil, aby je zdůraznil a vyzvedl. Jestliže žák na základě pozorování sám dovodí vztahy v přírodě, o kterých se ve škole neučil, je to hodno ocenění a pochvaly ze strany učitele (domnívám se, že na toto není naše školství příliš zvyklé, znalost a vědomost se považuje za samozřejmou „povinnost“ žáka).

12

Osobní aktivní pobyt žáka v terénu je základním principem těchto aktivit, není možné jej plnohodnotně nahradit fotografiemi přírody, přírodninami přenesenými do učebny, ani videem. Níže uvedené aktivity je proto možné bez úprav provozovat s žáky pouze v terénu Přírodní památky Vršky-Díly. V katastru města Vsetína pracuje šest základních škol, kterým budou aktivity nabídnuty k využití. Všechny níže uvedené aktivity jsou realizovány v praxi ZŠ Vsetín, Sychrov 97. Problémem či překážkou mohou být pro terénní aktivity různé nemoci či „postižení“ žáků alergiemi. Doporučuje se přihlížet k těmto problémům, dbát na to, aby žák měl u sebe léky, které užívá, nicméně nedoporučuje se vybrané žáky z těchto aktivit vyřadit. O pobytu žáků v terénu v rámci výuky mají být rodiče předem informováni a učitel proškolen v první pomoci při alergických projevech včetně akutní anafylaktické reakce (šoku).

Obr. 7, odlov sarančí a kobylek, pozorování

Obr. 8, biodiverzita louky

1. 3 .4 Didaktická analýza výuky v přírodní památce Vršky-Díly V této částí příručky budou nejprve vymezeny užívané pojmy a poté bude výuka v PP analyzována z hlediska didaktického. Praktická aplikace této podkapitoly se pak projeví v uspořádání konkrétních výukových aktivit v další části práce. Jak je uvedeno v publikaci Didaktika sekundární školy, předmětem školní didaktiky je výuka, ta je vymezena jako proces probíhající ve vzájemné interakci mezi učitelem a žákem, přičemž činnost učitele bývá označena termínem vyučování a činnost žáka pak termínem učení (KALHOUS, OBST, 2005, str. 10).

13

V této práci proto cíleně využívám pojem výuka, protože se domnívám, že interakce a spolupráce obou významných subjektů – žáka a učitele – je bezpodmínečně nutná. Učivo je pak vymezeno jako: „...didakticky uspořádaný věcný obsah vzdělávání...“ Zahrnuje v sobě poznatky různého druhu a složitosti, dovednosti a také vlastnosti, postoje a hodnoty (KALHOUS, OBST, 2005, str. 25). Poznatky různého druhu a složitosti definujeme zejména jako pojmy, fakta, hypotézy, informace, ale i například poznatky o metodě či algoritmu, jejichž osvojením žák získává vědomosti. Pro jejich realizaci si v rámci výuky stanovujeme kognitivní cíle pro žáka. Kognitivní cíle pro terénní výuku formulujeme v souladu s RVP ZV například jako: žák vyjmenuje dřeviny v lokalitě, žák vyvodí závěry ze vztahu soužití modráska černoskvrnného a mravenců atd. Učivo obsahuje také dovednosti, jejichž osvojením získává žák kompetence pro provádění například různých myšlenkových operací, senzomotorické dovednosti, pro sociální a pracovní předpoklady. Pro jejich dosažení si ve výuce stanovujeme pro žáky cíle psychomotorické, dovednostní, výcvikové. Tato složka učiva je v rámci terénní výuky bohatě zastoupena, zejména u učebních zadání, kdy žák pracuje samostatně, bez přímého působení učitele (individuální úkoly, badatelské úkoly, projektová výuka atd.). Výcvikové cíle můžeme definovat například jako: žák se pohybuje v terénu obratně a bez obav, žák účelně manipuluje s lupou, mikroskopem, smýkačkou, lapačkami atd. Poslední, ale velmi důležitou strukturní složkou učiva jsou vlastnosti, postoje a hodnoty v učivu obsažené. Pro jejich realizaci pak stanovujeme cíle afektivní. Také tato složka učiva je v terénní výuce velmi silně zastoupena, už jen tím, že pobyt v terénu intenzivně působí na žákovy emoce a prožívání. Afektivní cíle při výuce v terénu můžeme formulovat například: žák vnímá a oceňuje krásu přírody, žák se chová k přírodě ohleduplně, žák se angažuje ve prospěch ochrany přírody, žák si váží přírodního prostředí PP Vršky-Díly, žák oceňuje krásnu modrásků v PP Vršky-Dílky atd. Cílů výuky pak dosahujeme prostřednictvím učební úloh, metod a organizačních forem výuky. Role učebních úloh ve výuce je nezastupitelná. Za učební úlohu můžeme považovat promyšleně položenou otázku, ale i komplexní celohodinovou aktivitu. Z toho vyplývá, že učební úlohy mohou být roztříděny do různých úrovní. Tato práce respektuje klasifikaci učebních úloh dle Tolingerové (KALHOUS, OBST, 2005, str. 104).

14

Výuka v terénu již svou komplexní povahou vyžaduje úlohy na vyšším stupni myšlenkových operací, tedy úlohy vyžadující interpretaci, vysvětlování, zdůvodňování, úlohy s využitím indukce i dedukce, úlohy vyžadující schopnost žáka verifikovat poznatky, ale také je sdělovat. V neposlední řadě jsou důležité úlohy na tvořivé myšlení a objevování nových poznatků, ale i postupů řešení. Žák nemůže mít pro práci v terénu předem učitelem v pracovním listě rozpracovány všechny situace, které nastanou, a je otázkou jeho tvořivých schopností, jak si s úkolem poradí. Výuka v terénu také vyžaduje speciální výukové metody a organizační formy výuky. Frontální výuka ve formě přednášky je v terénu nevhodná, přikláním se ke skupinové výuce a k tzv. projektové výuce, ke které se vrátím v části 2.4. Z metod doporučuji aktivizační a badatelsky (heuristicky) orientované metody s maximálním podílem aktivity žáků. Je vhodné se soustředit na prožitkové metody. Učitel se staví do role průvodce, v moderním pojetí tzv. „kouče“. Poslední složkou didaktiky výuky v terénu, kterou se budu v této práci zabývat, jsou didaktické zásady. Respektuji klasifikaci uvedenou v

Didaktice sekundární školy

(KALHOUS, OBST, 2005, str. 65). Zásada komplexního rozvoje žáka je v rámci terénní výuky maximálně naplňována, jak již bylo definováno výše. Výuka ovlivňuje kognitivní, afektivní i psychomotorickou složku osobnostních struktur žáka. Zásada vědeckosti je také velmi aktuální, zejména v současné době, kdy v oblasti přírodních věd v systematice a třídění organismů dochází k závažným změnám. Evoluční systematika již není ve vědecké literatuře akceptována. Klasifikace na základě kladistické analýzy, která odpovídá aktuálním vědeckým poznatkům, musí obsahovat taxony, které zahrnují nejen společného předka, ale i všechny jeho potomky, jsou tedy respektovány pouze přísně monofyletické taxony (BOCÁKOVÁ, 2009, str. 74). Učivo v dostupných učebnicích pro ZŠ už neodráží současný stav vědění. Přesto, zejména z důvodů didaktických, se jeví jako přehledné a pro žáky ZŠ vhodné toto uspořádání zachovat. Jak tedy respektovat zásadu vědeckosti ve výuce a nenabízet žákům informace již dávno překonané? A jak přitom dodržet zásady názornosti, přehlednosti a také aktivity žáka, která by při čistě vědeckém přístupu dodržena být nemohla, protože nejnovější vědecké poznatky jsou pro žáky ZŠ nepřístupné? Neodráží se zatím často ani ve středoškolských

15

učebnicích, ne tak v učebních textech pro ZŠ. Doporučujeme pro nomenklaturu využívat ty taxonomické kategorie, kde k výrazným změnám v zařazení do systému nedochází, a to rod, a případně, pokud je ho možné určit druh, u rostlin pak zařazení do čeledi a u vybraných bezobratlých živočichů pouze do kmenů. Zásada individuálního přístupu je při práci v terénu respektována zejména v tom, že žák sám má volbu výběru svého badatelského úkolu, může se rozhodnout, co bude primárně řešit, samozřejmě s tím, že základní učivo - povinné kurikulum - musí zvládnout v rozsahu ŠVP. Zásada spojení teorie s praxí je při terénním výzkumu nasnadě. Žák pracuje přímo v terénu, tedy v praxi, prakticky provádí pozorování, dokumentaci atd, čím se naplňuje i zásada názornosti, protože vše pozoruje osobně, téměř žádné informace nepřijímá zprostředkovaně. Na pozorované objekty si téměř vždy může sáhnout, naslouchat zvukům které vydávají (hlasy zvířat), může využít i dalších smyslů, jako je čich, popř. chuť. Zásada uvědomělé aktivity je při terénní výuce podpořena aktivizačními metodami a organizačními formami práce ve skupinách a také tím, že za splnění učebního zadání nese žák odpovědnost. Zásady soustavnosti, trvalosti a operativnosti jsou při terénní výuce naplňovány tím, že žák pracuje v terénu opakovaně, po každé aktivitě – učební úloze – provádí reflexi, čímž je zabezpečena zpětná vazba. Žák také zapojuje více smyslů při výuce, což napomáhá trvalejšímu osvojování učiva.

16

2 TERÉNNÍ CVIČENÍ Všechny níže uvedené výukové aktivity jsou primárně určeny pro terénní cvičení, nicméně téměř každá aktivita pokračuje domácí prací žáků, kdy dohledávají pro ně neznámé druhy organismů či názvy neživých přírodnin, protože do terénu není možné přinést veškerou potřebnou literaturu. Pro aktivitu obdrží žáci seznam doporučené literatury a doporučených informačních zdrojů na internetu. Vyučující důsledně dbá, aby zdroje informací byly řádně uvedeny ve výstupu z aktivity (v odevzdaném pracovním listě i prezentaci žáků).

2. 1 Vybrané skupinové výukové aktivity Téma/název: DŘEVINY V LOKALITĚ DÍLY METODICKÝ LIST PRO UČITELE Úvod/motivace: Lokalita Díly je část přírodní památky Vršky-Díly. Tato lokalita představuje agrární terasy s mezemi a pásy dřevin tvořenými převážně solitérními javory babykami (Acer campestre L.) s kulovitými korunami, převyšující ostatní vegetaci, hlohem obecným (Crataegus laevigata Poir. DC) rostoucím solitérně, ale i v pásu křovin, jako další dřeviny zastoupené slivoní trnkou (Prunus spinosa L.), růží šípkovou (Rosa canina L.), svídou krvavou (Swida sanguinea L.), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare L.), třešní ptačí (Cerasus avium L.), dubem zimním (Quercus petraea Mattuschka), lískou obecnou (Corylus avellana L.) hrušní polničkou (Pyrus pyraster L.) a hrušní obecnou (Pyrus communis L.). Lokalita leží v rozpětí nadmořských výšek 390 až 465 m n. m., na pravém svahu údolí Vsetínské Bečvy a na rozvodí k Zádilskému potoku, na okraji Vsetínských vrchů. Je součástí geologické soustavy Západní Karpaty. Porosty dřevin poskytují životní prostředí mnoha dalším organismům. Toto poznání umožní žákům pochopit vtahy soužití jednotlivých organismů v přírodě (http://nature.

hyperlink.cz/ vsetinsko/

Vrsky-Dily.html). Úvod do stavby dřevin v učebnici na str. 7-21 (ČERNÍK, MARTINEC, 1997, botanika 6.ročník).

17

Tematické okruhy předmětu přírodopis a průřezového tématu EV: botanika, dřeviny, ekosystémy, praktické poznávání přírody. Rozvíjené klíčové kompetence žáků: kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, kompetence personální a sociální-spolupráce, kompetence k praktickému poznávání přírody. Cíl pro žáky: žáci se naučí poznávat dřeviny v lokalitě Díly, většinu závěru dovodí sami, prohloubí své schopnosti práce ve skupině a spolupráce, žáci ocení estetický přínos dřevin v krajině. Cíl z pohledu učitele: žáci samostatně určí postup plnění úkolů, i konečný výstup, do kterého zahrnou všechny splněné úkoly, sami dají tomuto výstupu podobu – buď v eformě (prezentace, webová stránka), či na papíře k umístění na nástěnku. Učitel pracuje jako „průvodce“, navrhuje, ale nepřikazuje. Výstupní materiál může být hodnocen - klasifikován, pak ale na počátku práce učitel stanoví kritéria (rozsah informací, kvalita informací, kvalita provedení výstupního materiálu, organizace tohoto materiálu, kvalita prezentace před spolužáky atd.). Cílová skupina: žáci 6. -9. třídy ZŠ, učivo 6. ročníku. Doba trvání: minimálně 3 vyučovací hodiny (dále jen VH), vhodné celé dopoledne. Pomůcky: klíče k určování dřevin, bylin, bezobratlých atd., podložka, papír, tužka, dalekohled, lupa popř. polní mikroskop, fotoaparát. Místo: lokalita Díly, součást přírodní památky Vršky-Díly, Vsetín, pás dřevin u zastavení 3,4 Stezky kolem Vsetína, lokalita Sychrov. Formy a metody práce: BaVy, PV, práce ve skupinkách, doporučeno 3 žáci.

18

Reflexe žáka: v rámci závěrečného výstupu pro spolužáky si žák uvědomí, co se naučil, propojí si jednotlivé znalosti o živých organismech a o jejich ekologii – vztazích mezi živými organismy v dané lokalitě (učitel žáku s reflexí napomáhá cíleně). PRACOVNÍ LIST PRO ŽÁKY Úkol: Zmapujte dřeviny v lokalitě Díly: - u každého druhu dřeviny zjistěte a načrtněte celkový tvar těla (habitus), zakreslete si tvar listu (květu, plodu – pokud jsou aktuálně součástí dřeviny), popište kmen a jeho borku (barva, tvar, struktura, drsnost, hladkost, vůně…), list z každé dřeviny vylisujte a přiložte k nákresům, - vyberte si jeden strom či keř a zjistěte, jaké jiné organismy se v jeho blízkosti vyskytují. Pokuste se dovodit, zda jde o soužití vzájemně prospěšné, či o parazitismus atd. Příklady: dřevina a další rostliny – mechy, lišejníky na kmeni, popř. jmelí. Zjistěte, které jiné rostliny, popř. houby, rostou ve stínu dřeviny a jinde v okolí se nevyskytují (můžeme dovodit, že zde rostou právě proto, že jim dřevina poskytuje stín, popř. jiné výhody? Navrhněte!), Dřevina a živočichové – např. mají v dřevině hnízdo ptáci? Jací? Pohybují se zde nějací savci (hledejte i pobytové znaky - trus zajíce, srnčí zvěře, okusy, popř. srst zachycená v borce). Zcela jistě najdete v okolí dřeviny bezobratlé živočichy, zejména pak hmyz. Zvažte jejich vztah k dřevině, slouží jim jako úkryt, potrava, místo pro lov atd. Můžeme najít na tomto stanovišti (květnatá louka, prosvětlené meze) nějaké obojživelníky, plazy? Proč ano, či ne? Doplňte pozorováním, - vypište rozdíly mezi dřevinou a bylinou, které jste pozorovali, poté zkonfrontujte svá pozorování s informacemi v učebnici botaniky pro 6. ročník, str. 8 -10 (ČERNÍK, MARTINEC, botanika 6. ročník). Postup: navrhněte ve skupině postup práce, rozdělte si úkoly (budete všichni hledat či někdo bude zpracovávat informace, prohledáte celou lokalitu, nebo jen její část?). Pomůcky: vypište použité pomůcky.

19

Výstup: odevzdáte pracovní list s náčrty (viz výše) a informacemi, připravíte ze své práce výstupní informaci pro spolužáky včetně ukázek přírodnin (vylisované listy, popř. květy a plody) v časovém rozmezí 5 - 10 min. Zdroje informací: vypište zdroje informací, které jste použili. Zhodnocení aktivity na základě uskutečněné realizace 21. 6. 2012 - žáky aktivita zaujala, cíl naplnila většina skupin výborně, byť jejich přístup byl rozdílný, což bylo shledáno přínosným, protože ve společném hodnocení v rámci vyučování, již ve třídě, došlo k vzájemné výměně informací. Potěšující bylo, že žáci dohledávali dobrovolně a aktivně další a další informace, které nebyly součástí zadání, a tudíž byly „prací navíc“. Ve srovnání s většinou vyučovacích aktivit realizovaných ve třídě, se aktivita žáků výrazně zvýšila. Dalším zajímavým principem bylo, že v rámci prezentace svých výstupů „žáci učili žáky“, sami byli zdrojem informací a diskuse kolem některých témat byla velmi podnětná i pro učitele (2x byl nutný zásah učitele při podávání nesprávné informace, jinak žáci dohledávali, třídili a ověřovali fakta velmi svědomitě). Jako jediná nevýhoda se jeví časová náročnost (pobyt v terénu 2 VH, prezentace výstupů 2 VH a v podstatě nebylo obsaženo učivo o dřevinách kompletně, ale jen částečně, ovšem s přesahem do oblasti ekologie), - návrhy ze strany žáků - smysluplným by se jevilo zpřístupnit všechna data například na webové stránce, aby byla opakovaně k dispozici.

Vybrané výstupy: - v dané lokalitě byly nalezeny dřeviny rodu hloh (Crataegus spp.) s rozdílnou stavbou listu, žáci vyslovili domněnku, že se jedná o různé poddruhy či dokonce různé druhy hlohu, což posléze ověřili v literatuře, podobnou domněnku vyslovili žáci jiné skupiny u ostružiníku (Rubus spp.).

20

Obr. 9, fotografie výstupu aktivity skupina č. 3, list č.4 - hodnocení pobytových stop – přítomnost ptáků jedna skupina diagnostikovala s pomocí ptačího trusu na rostlinách pod dřevinami, - jiná skupina upozornila na množství pavoučích sítí, které se nacházejí mezi keři, zaujalo je, že pavouk křižák pruhovaný (Argiope bruenichi Scopoli, 1772), kterého identifikovali bezpečně, si sítě staví jen v trávě (žádná nebyla nalezena mezi dřevinami, ale pouze pod nimi), sítě v dřevinách se jevily opuštěné a patřily zřejmě dle stavby jinému druhu pavouka, - žáci jedné ze skupin dohledali v literatuře (PAVELKA, J., TREZNER, J. a kol. 2001), že v okolí sídliště Sychrov se nachází populace dubu ceru (Quercus cerris L.), který ale v části Díly nalezen nebyl.

Téma/název: LÉČIVÉ ROSTLINY V LOKALITĚ VRŠKY METODICKÝ LIST PRO UČITELE Úvod/motivace: Přírodní památka Vršky-Díly,

zejména pak část Vršky je

charakterizována jako lokalita teplomilné karpatské květeny (TKÁČIKOVÁ, 2003). Bylo zde popsáno přes 200 cévnatých kvetoucích rostlin (DANČÁK, 1999). Mnohé patří mezi vzácné či ohrožené druhy chráněné zákonem. Velká část zde rostoucích rostlin byla a je využívána v lidovém léčitelství a farmaceutickém průmyslu. Léčivé rostliny obsahují tzv. léčivé drogy, které se získávají z různých částí rostlin a užívají se například jako čajové směsi, tinktury atd. Žáci obdrží

Kapesní herbář léčivých rostlin, ze kterého budou vybírat rostliny pro ně

zajímavé a hledat je v terénu. Žáci navrhnou využití léčivých bylin na základě vlastních

21

znalostí, ve škole pak zkonfrontují své informace s odbornou literaturou. Žáci by se měli rostlinou zabývat se zapojením všechny smyslů, zraku, čichu, hmatu popř. i chuti. Závěrem aktivity může být příprava odvarů či nálevů z bylin ve školní kuchyni a ochutnávka. Učitel i žáci dbají maximální opatrnosti při sběru, popř. ochutnávání částí rostlin! Tematické okruhy předmětu přírodopis a průřezového tématu EV: botanika, základy ekologie, ochrana přírody, praktické poznávání přírody. Rozvíjené klíčové kompetence žáků: kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, kompetence personální a sociální–spolupráce, kompetence k praktickému poznávání přírody. Cíl pro žáky: žáci poznají léčivé byliny v lokalitě Vršky, většinu závěru dovodí sami, prohloubí své schopnosti práce ve skupině a spolupráce, žáci ocení přínos léčivých bylin pro přírodu jako celek, ale také konkrétně pro člověka, i pro estetický vzhled krajiny, vnímají více smysly (zrak, chuť, čich, hmat). Cíl z pohledu učitele: žáci ve skupině samostatně určí postup plnění úkolů, i konečný výstup, do kterého zahrnou všechny splněné úkoly, sami dají tomuto výstupu podobu–buď v e–formě (prezentace, webová stránka), či na papíře k umístění na nástěnku. Sami vyberou byliny, které do své práce zahrnou. Učitel = „průvodce“. Žáci zapojí více smyslů–zrak, čich, chuť, hmat. Cílová skupina: žáci 6.–9. třídy ZŠ. Doba trvání: minimálně 2 VH, vhodné celé dopoledne. Pomůcky: klíče k určování bylin, podložka, papír, tužka, lupa popř. polní mikroskop, fotoaparát, látkové či papírové sáčky na sběr bylin. Místo: lokalita Vršky, součást PP Vršky-Díly, květnatá louka u zastavení Stezky č. 6 Formy a metody práce: BaVy, PV, práce ve skupině 3-5 žáků.

22

Reflexe žáka: v rámci závěrečného výstupu pro spolužáky si žák uvědomí, co nového se naučil (učitel žáku s reflexí napomáhá cíleně), žák může vyslovit názor na léčivé byliny, které mu jsou příjemné (chuť, vůně, vzhled) i nepříjemné atd.–prostor pro vyjádření pocitů. PRACOVNÍ LIST PRO ŽÁKY úkol: Vyhledejte léčivé byliny v lokalitě Vršky a naučte se je poznávat, využijte Kapesního herbáře léčivých rostlin. Diskutujte ve skupině o vzhledu, chuti, vůni, tvaru bylin i o jejich využití. Vzpomeňte si na osobní zkušenosti. Pili jste už čaj z léčivých bylin? Z jakých? Nacházejí se i v této PP? Postup: navrhněte ve skupině postup práce, rozdělte si úkoly ve skupině (vyberete si více bylin, např. stejné čeledi, stejné barvy květů, nebo jen jednu bylinu z nějakého konkrétního důvodu, vyberete lokalitu, kde zmapujete více bylin?). Pomůcky: vypište použité pomůcky. Výstup: odevzdáte pracovní list s náčrty (viz výše) a informacemi, připravíte ze své práce výstupní informaci pro spolužáky včetně ukázek léčivých bylin (sušené), popř. připravte pro spolužáky a učitele nápoje z těchto léčivých bylin. Zdroje informací: vypište zdroje informací, které jste použili v terénu i při dohledávání ve škole!

Obr.10, jitrocel

Obr.11, kontryhel

Obr.12, zeměžluč

Zhodnocení aktivity na základě uskutečněné realizace dne 25. 6. 2012 - část žáků aktivita zaujala, část žáků se v terénu nepohybovala s potěšením a bylo nutné je průběžně motivovat, nicméně je zaujala pasáž ochutnávání bylin,

23

- nejoblíbenější „léčivkou“ se stala mateřídouška vejčitá (upozornění na její existenci je na tabuli č. 3 zastavení Stezky), pak také jahodník a ostružiník (listy i plody), dobromysl, řebříček (na lokalitě hojný), kontryhel, kopřiva a jitrocel kopinatý, a to zejména proto, že jsou vhodné k běžnému ochutnávání „na místě“, - v rámci pracovní výchovy žáci 9.A zpracovali vybrané druhy rostlin a připravili „občerstvení“ pro spolužáky z jiných tříd (směs: plod a list jahodníku, maliníku s listem a stonkem kopřivy dvoudomé, spařit, zcedit, vychladit, podávat).

Téma/název: MODRÁSCI V LOKALITĚ VRŠKY METODICKÝ LIST PRO UČITELE úvod/motivace: Lokalita Vršky je charakterizována typickým rázem: louka obklopená habrovým lesem je plná kup mravenišť lučních mravenců, které jsou porostlé mateřídouškou vejčitou (živnou rostlinou vzácného modráska černoskvrnného (Maculinea arion L.), kterého je ale velmi těžké pozorovat pro jeho vzácnost. Vybereme si proto v lokalitě hojnějšího modráska bahenního (Maculinea nausithous Bergsträsser, 1779). Jeho živnou rostlinou je výhradně krvavec toten (Sanguisorba officinalis L.), což nám usnadní pozorování. Mohlo by dojít k záměně, krvavec je živnou rostlinou i modráska očkovaného (Maculinea teleius Bergsträsser, 1779), proto je nutné nastudovat kresbu křídel, zejména spodní strany, kde jsou typické znaky. Oba druhy modrásků mají podobný vývoj. Pozorování modrásků je relativně snadné, nejsou příliš plaší, ochotně usedají se složenými křídly na květy totenu, často je možno pozorovat samičku, jak klade vajíčka (viz obrazová příloha práce). V jedné květní hlávce se objevuje 3-6 drobných housenek, které ve čtvrtém instaru padají na zem, pod rostlinu, odkud „...jsou přeneseny mravenci do mravenišť, kde se také kuklí. Mravenčím hostitelem je Myrmica rubra, příležitostně také M. scabrinodis. V mraveništích se housenky chovají jako predátoři a požírají larvy i kukly mravenců (obligátní myrmekofilie). V hnízdě velkých kolonií Myrmica rubra může přežít i několik desítek housenek modráska bahenního.“ (http://www.lepidoptera.cz/motyli/

index.php?s=motyli&id=193). Modrásek očkovaný je

„žravější“, i několik housenek dokáže mraveniště zdecimovat. Všechna vývojová stádia modrásků žáci tedy pozorovat nemohou, proto se doporučuje seznámit je s životem a vývojem modráska dopředu a v terénu pozorovat kladení vajíček, páření motýlů, krmení atd.

24

Tematické okruhy předmětu přírodopis a průřezového tématu EV: zoologie, základy ekologie – vzájemné vztahy a vazby v přírodě, praktické pozorování přírody. Rozvíjené klíčové kompetence žáků: kompetence k učení, k samostatnému řešení problémů, kompetence k praktickému poznávání přírody. Cíl pro žáky: žák se seznámí s životem modrásků, pozoruje je v přírodě, rozezná alespoň dva druhy dle kresby křídel na rubu, základní druhy na louce (na živné rostlině), sleduje barvu svrchních křídel (samci modrá, namodralá, samice hnědavá), žák ocení krásu modrásků ve volné přírodě, seznámí se s termíny – obligatorní a fakultativní myrmekofilie. Cíl z pohledu učitele: žáci samostatně určí postup činností. Učí se pochopit vztahy mezi rostlinami (krvavec toten – živná rostlina) a živočichy (modrásek) i vztahy mezi modráskem a mravenci – hostiteli. Při pozorování diskutují, vyměňují si informace. Cílová skupina: žáci 6. - 9. třídy ZŠ, učivo 7. ročníku. Doba trvání: min. 2 VH, vhodné celé dopoledne. Pomůcky: klíč k určování motýlů a bylin, podložka, papír, tužka, dalekohled, lupa popř. polní mikroskop, fotoaparát. Místo: lokalita Vršky, pod zastavením č. 5 (lokalita plná kupek mravenišť porostlých mateřídouškou – nepřehlédnutelná).

Obr. 13, louka s kupkami mravenišť

Obr.14, mateřídouška vejčitá, mraveniště

25

Formy a metody práce:

BaVy, PV, samostatná práce jednotlivců, podporována

vzájemná diskuse, praktické poznávání přírody. Reflexe žáka: v rámci závěrečného výstupu pro spolužáky si žák uvědomí, co se naučil, propojí si jednotlivé znalosti o živých organismech a o jejich ekologii – vztazích mezi živými organismy v dané lokalitě (učitel žáku s reflexí napomáhá cíleně).

PRACOVNÍ LIST PRO ŽÁKY Úkol: pozoruj chování modráska bahenního (Maculinea nausithous Bergsträsser, 1779). Identifikuj jeho živnou rostlinu, pokus se pozorovat kladení vajíček do květu živné rostliny samičkou. Zakresli si kresbu spodní strany křídel modráska. Postup: navrhni postup provedení úkolu, vypracuj výstup, zaznamenej si myšlenky, nápady a otázky, které tě k problematice napadly (budeš sledovat modráska či jednotlivé rostliny?). Pomůcky: vypiš použité pomůcky. Výstup: odevzdáš pracovní list s náčrty (viz výše) a informacemi. Zdroje informací: vypiš zdroje informací, které jsi použil/a.

Zhodnocení aktivity na základě uskutečněné realizace dne 28. 6. 2012 - žáky aktivita zajala, dokonce je vysloveně bavila, nejprve měli problém se uklidnit tak, aby modrásky (objekty pozorování) neplašili a mohli pozorovat, - všichni žáci určili živnou rostlinu správně, - několik žáků vynikajícím způsobem zaznamenalo nákresem tvar i poznávací znaky na křídlech modráska. Vybrané výstupy: - skupina žáků zpracovala zajímavý způsob života modráska do „pohádky“ pro děti z mateřských škol, které do školy přicházejí, formou „fotokomiksu“,

26

- část žáků konstatovala, že si poprvé všimli byliny krvavce totenu (je v lokalitě velmi hojný, ale zdálky je nenápadný) a krásy jeho „květu pod lupou“, - aktivita vedla k zájmu skupiny žáků o modráskovité motýly, kteří se rozhodli zmapovat výskyt všech modráskovitých na lokalitě PP v sezóně 2012 ( http: //fotoatlaspr. zssychrov6.sweb.cz/modraskoviti.html), - kresba modráska bahenního z pozorování (žákyně 7. ročníku).

Obr.15, modrásek bahenní, samička kladoucí vajíčko do krvavce totenu

Obr.16, kresba žákyně 7.A přímo z terénu, důležité je postavení oček (skvrn) na křídlech

27

2. 2 Náměty pro skupinová pozorování k jednotlivým tématům výuky Pod pojmem „skupinová pozorování“ jsou zde prezentovány krátkodobé terénní výukové aktivity, většinou v rámci jedné vyučovací hodiny nebo jen její části, kdy výklad učitele je ilustrován přímým (krátkým) pozorováním. V ZŠ Vsetín, Sychrov 97 jsou často doprovázeny fotografováním a následným zpracováním webové stránky k tématu vždy jedním pověřeným žákem či skupinou (např. http://fotoatlaspr.zs-sychrov5.sweb.cz/Co-kvetezjara.html).

NÁMĚT 1: POZNÁVÁNÍ ROSTLIN PŘÍMO NA STANOVIŠTI K učivu: botanika, ke konkrétní čeledi, 6. či 7. ročník dle učiva. Popis: po teoretickém výkladu v učebně jsou žáci vybaveni klíči a atlasy rostlin, poř. učebnicí (s obrazovou dokumentací) a vyrazí do terénu. Vyučující zadává úkol: najdi co nejvíc rostlin příslušné čeledi v okolí, urči (druh) a vysleduj případné nároky rostliny na stanoviště. Prohlédni si části těla rostliny a vyber několik určujících znaků každého jedince (např. typ stonku, tvar, je hladký, ochlupený, drsný, barvu květů, tvar, květ či květenství stavba atd.). Pomůcky: klíče k určování a atlasy rostlin, učebnice.

NÁMĚT 2: BIODIVERZITA PŘÍRODY V OKOLÍ ŠKOLY K učivu: ekologie, vztahy organismů v prostředí, určeno 9. ročníku. Popis: celohodinová aktivita na závěr učiva, žáci vyrazí do terénu (cca 100 m nad školu), postaví se do řady na vyšlapanou stezku, každému je přidělen úsek o šíři 1 metr a délce cca 2-5 m dle časové dotace. Žák zmapuje všechny zaznamenané živé organismy na svém úseku, roztřídí a zařadí (následné třídění probíhá v rámci tzv. domácího úkolu). Přihlížejí také k pobytovým znakům savců či ptáků, které zřejmě v okamžiku průzkumu již nezastihnou. V následující hodině žáci srovnávají svá zjištění, moderátorem diskuse je učitel. Zajímavé je vyzvat žáky před zahájením aktivity, aby vyslovili názor, kolik živých organismů naleznou (většinou biodiverzitu prostředí hrubě podceňují).

28

Pomůcky: fotoaparát (učitel), podložku, papír a tužku. Jde o opakování, většinu organismů by měli být žáci schopni určit na základě předchozích zkušeností.

NÁMĚT 3: SMYSLOVÉ ZÁŽITKY K učivu: lidské smysly a jejich fungování. Popis: žáci se přesunou z učebny na školní zahradu ke skupině stromů (borovice lesní, smrk, lípa). Dle jednoduchých pokynů učitele prověří své smysly: - zrak: pozoruj očima vybraný strom, popíš jeho tvar, vzhled, strukturu borky, listů, květů, plodů, jaké emoce v tobě vyvolá pohled na strom ve srovnání s pohledem na betonovou plochu před školou, který pohled je příjemnější, atd., - hmat: žáci ohmatají borku, pokusí se poslepu rozeznat od sebe borku dvou stromů různých druhů (pracují ve dvojici, jeden žák vede druhého se zavřenýma očima od stromu ke stromu), poté prohmatají list (jehlice), zhodnotí hladkost, drsnost, tvar, pocity při doteku, pokusí se je vyjádřit slovy, - čich: žáci hodnotí vůni dřeva, listí, rozmačkaného listů, plodů, květů atd., - sluch: žáci zavřou oči, utiší se a naslouchají „zvukům“ přírody. Jaké zvuky rozeznávají (šumění listů ve větru, ptáci atd.), je

„hlas přírody“ stejný pod stromem i na volném

prostranství, je narušen „civilizačním“ hlukem ze sídliště či školy, rozliší jednotlivé zvuky (někteří žáci jsou citlivější ke zvukům, jiní ne, ale sluchový zážitek, pro mnohé překvapivý, budou mít všichni), - chuť: zde doporučujeme absolutní dobrovolnost. Je možné ochutnat list stromu, promnout, rozžvýkat kousíček atd. Popř. využít rostlin v okolí, cíleně těch, které jsou považovány za léčivé a ochutnat jejich listy (jitrocel, kontryhel, smetánka). Pozor na jedovaté rostliny! Pomůcky: nejsou potřeba, možno využít šátek k zakrytí očí.

29

NÁMĚT 4: PO ČEM TO ŠLAPEME? K učivu: geologie, geologická stavba Západních Karpat, 9. ročník. Popis: žáci se po probrání učiva geologie, téma flyš, stavba Západních Karpat, přesunou za školu k jednom z malých přírodních sesuvů (gravitační pohyb horniny přesycené vodou), který odkrývá geologickou stavbu podloží. V lokalitě PP Vršky-Díly jde o pravidelné střídání vrstev pískovce a jílů/jílovce (rozdílná zrnitost i barva vrstev). Zamyslí se nad problematikou sesuvů - proč je jich v naší oblasti tolik, co jim napomáhá, jak jim můžeme zabránit. Pohlédne na ukázky sešlapávání a ničení vegetace ve svahu vedle školy, kde si lidé (i žáci) krátí cestu, dochází tu k odkrývání půdy, erozi, působení dešťové vody a následným mikrosesuvům. Případně odeberou vzorky půdy pro další práci ve škole. Pomůcky: krabičky a sáčky na vzorky půdy, lžíce (lopatka), příp. měřítko pro porovnání zrnitosti.

2. 3 Náměty pro individuální úkoly žáků Individuální badatelské úkoly jsou součástí výuky Př ve škole. Každý žák si na začátku školního roku vybírá z nabídky jedno až dvě badatelská zadání (úkol) a v průběhu školního roku je zpracuje a předloží vyučujícímu. Nejzajímavější zpracování jsou prezentována ve třídě. V posledních letech žáci zveřejňují své výstupy (písemná a obrazová zpracování) na osobních webových stránkách, což se jeví jako přínos. Organizační pokyny pro individuální úkoly jsou vesměs stejné, proto jsou uvedeny zde, aby nemusely být opakovány u každého zadání znovu: - navrhni postup plnění zadání (úkolu) a zpracuj plán, formuluj hlavní cíl své práce, - získej informace vlastním pozorováním a ověřením v odborné literatuře (uveď všechny informační zdroje), - zpracuj výstup v písemné formě na papír či elektronicky, doplň nákresy či fotografiemi dle vlastního uvážení, - povinné položky: zařazení organismu (objektu hlavního zájmu) do biologického systému (taxonomické kategorie rod a druh), základní znaky organismu, výskyt a ekologie (hlavní informace o způsobu jeho života).

30

Náměty pro individuální pozorování jsou žákům cíleně zadávány obecně, aby mohli projevit svou tvořivost a sami zvolit přístup, formu i metody plnění úkolu. Výše uvedené tzv. povinné položky zajistí, že žák bude pracovat i s podstatnými informacemi. Obecné zadání mu nabízí prostor k experimentování a vlastnímu vyjádření, což ho nutí získat a následně ověřovat, třídit a zpracovávat větší množství informací, než kdyby pracoval se zadáním, které vyžaduje jednoslovnou odpověď na úzce formulovanou otázku. Protože se jedná o žáky, kteří se s tímto způsobem učení setkávají většinou poprvé (6.–9.ročníky základní školy), nabízí se jim vždy několik inspirativních otázek, učebních úloh ( viz. Otázky pro inspiraci), ze kterých mohou, ale nemusí vybírat, mohou se jimi pouze inspirovat a formulovat svá vlastní zadání (ve smyslu hypotézy). Otázky plní zároveň úlohu motivace. První pozorování v terénu probíhá většinou za účasti učitele, buď v rámci terénní vycházky třídy, či individuálně, po vyučování. Učitel je konzultantem po celou dobu práce.

NÁMĚT 1: ORCHIDEJE V PP VRŠKY-DÍLY Motivační úvod: prvotní podmět k vyhlášení PP Vršky-Díly dal právě výskyt vzácných vstavačovitých rostlin (orchidejí) v této lokalitě, proto bychom o nich měli vědět a znát je. Nejvýznamnější je v PP výskyt vstavače kukačky (Orchis morio L.), který patří k silně ohroženým druhům a vyskytuje se roztroušeně v lokalitě Vršky. Je to nejvzácnější a nejhodnotnější vstavačovitá rostlina na tomto území. Dále tu například

roste hlavinka

horská (Traunsteinera globosa L.) silně ohrožený druh, vyskytuje se na Vrškách a několik kusů bylo evidováno v r. 2012 na bývalé sjezdovce Ďáblovka. Další orchidejí PP je pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea L.), ohrožený druh, kvete v desítkách kusů na Vrškách, dále se vyskytuje roztroušeně na sjezdovce Ďáblovka a ojediněle byla zjištěna i na Dílech mezi terasami směrem k Zádilskému potoku. Vstavač mužský (Orchis mascula L.) je silně ohrožený druh, kterému se na Dílech daří, jeho počty v posledních deseti letech stoupají (2012 napočítáno žáky: 27 jedinců, 2013 napočítáno žáky 135 jedinců napříč celou lokalitou PP). Vyhovují mu nehnojené, jednou ročně kosené louky. Zaznamenány byly i nálezy dalších orchidejí, jako je vemeník dvoulistý ( Platanthera bifolia L.), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia L.) a hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis L. ), který patří k nezeleným rostlinám, které nemohou získávat potřebné látky pomocí fotosyntézy, proto je i pro výuku Př didakticky cenný. Vstavačovité rostliny využívají tzv. mykorhizy (dle učebnice

31

str. 41 mykorizy–ČERNÍK, MARTINEC, 1997 botanika 7.ročník), soužití s určitým druhem houby, proto je téměř nemožné je přesadit či rozmnožit na jiném stanovišti. Pozor! Budeš pracovat se zákonem chráněnými organismy. Není možné je trhat, přenášet, přesazovat atd. Kategorizace zvláště chráněných druhů dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, O - ohrožený, SO - silně ohrožený, KO - kriticky ohrožený. Pokud budeš pracovat pečlivě a tvé výstupy budou precizní, poskytneme je k využití orgánům ochrany přírody a Muzeu regionu Valašsko, které samo výskyt orchidejí v lokalitě mapuje (http://www.muzeumvalassko.cz/).

Otázky pro inspiraci: - jaké druhy kvetoucích orchidejí jsi našel (zaznamenej do mapy lokalitu, datum, počet ks/abundance), - fotografuj a prováděj nákresy, orchideje jsou nejen vzácné, ale také krásné, proveď popis částí rostlinného těla, zejména pak květů, podle nákresů/fotografií srovnej květy různých orchidejí - vyber si jednu z orchidejí a sleduj její vývoj po celé vegetační období (zřejmě až od květu, protože dřív ji neobjevíš, pokud neznáš místo výskytu). Květ orchidejí je často fotografován a prezentován, ale jak vypadá orchidej, když odkvete, jaké má plody, jaká semena? Je orchidej zajímavá i pro jiné organismy? V sousedství jakých rostlin roste, jací živočichové ji navštěvují a za jakým účelem (místo k lovu, potrava, úkryt?) - pozoruj a zaznamenávej. Doporučená doba terénního průzkumu: dle kvetení vstavačovitých

(zjisti

v literatuře).

NÁMĚT 2: KRÁSA TRÁVY Motivační úvod: trávami nazýváme rostliny z čeledi lipnicovitých, ke kterým patří i obilniny. Už to, že všechny druhy většinou shrneme pod název „trávy“, vypovídá o tom, že je obecně relativně málo známe. V naší výuce jim věnujeme jen dvě vyučovací hodiny a přitom jsou to tak krásné a zajímavé rostliny! Jejich určování je relativně složité, což mnohé žáky odrazuje, často potřebujeme lupu, ale odměnou je nám velká pestrost květů i celkového

32

vzhledu trav. Lipnicovité, tedy „trávy“ od ostatních rostlin rozeznáme relativně lehce. Na území PP jsou to vždy byliny se stonkem typu stéblo (kolénkaté, duté). Zajímej se o tyto rostliny a pouč spolužáky! Doporučené pomůcky: fotoaparát, lupa, mikroskop. Otázky pro inspiraci: - s pomocí fotoaparátu vytvoř atlas rozličných květenství trav, budeš překvapen, jak jsou krásné tvarem i barvou a jak jsou rozličné (zaměř se na estetickou stránku, s určením pomůže vyučující, některé trávy mohou zůstat bez přesné identifikace), - vyber si jednu z trav, která je živnou rostlinou některých organismů, například – bojínek – jedna z živých rostlin okáče bojínkového (Melanargia galathea L.), což je výrazný a nezaměnitelný motýl, v PP hojný, či okáče prosičkového (Aphantopus hyperanthus L.). Pozoruj soužití těchto organismů, kdy a kam klade samička motýla vajíčka, kdy zaznamenáš housenky na stéblech, kukly atd., - popř. vyber si rozpoznatelného motýla (jiný hmyz), který má vazbu na lipnicovité a pozoruj jej opakovaně, zaznamenávej na jaké druhy trávy usedá a jak se na nich chová, k čemu je využívá (odpočinek, krmení, kladení vajíček), - přines do školy několik zralých klasů různých lipnicovitých, vytřiď semena (obilky) a pokus se o jejich naklíčení či růst, zjisti optimální podmínky pro klíčení z literatury, ověř pokusem, - která část vegetačního období lipnicovitých obecně (či konkrétní trávy) je nebezpečná pro alergiky? Vyhledej „problematické“ části rostliny, prohlédni si je pod mikroskopem, zakresli atd., - srovnej stavbu těla vybrané lipnicovité rostliny například s bikou ladní, zajímej se o stanoviště, mohou se vyskytovat společně, mají podobné či různé nároky atd. Doporučená doba terénního průzkumu: celé vegetační období lipnicovitých dle vybraného úkolu,

33

Ukázka části fotodokumentace žáků: Krása trávy Žák každou z fotografii pojmenoval (snaha o umělecké vyjádření, pocit)

Obr. 17, modráskův odpočinek

Obr.20, střapáč

Obr. 23, jen ať moc nefouká

Obr. 18, něha

Obr.21, příjemná postýlka

Obr. 24, rozhledna

Obr.19, nová naděje

Obr.22, psst, číhám

Obr. 25, že mě nevidíš

NÁMĚT 3: BĚLÁSEK A JEHO VÝVOJ Motivační úvod: jedním z nejzajímavějších motýlů pro pozorování v lokalitě VrškyDíly je motýl bělásek (Pieris spp.). Je velmi hojný a jeho vývoj je ve srovnání s jinými druhy krátký (něco přes měsíc). O jeho vývoji si přečti v učebnici na str. 70 (ČERNÍK, MARTINEC, BIČÍK, 1977). Při pozorování v PP najdeš na živných rostlinách pravděpodobně běláska zelného, řepového a řepkového. Za sezónu vytvoří 2-3 generace. Jejich vajíčka není

34

těžké objevit, jsou žlutá, homolovitá či hruškovitá (stádium trvá cca 10 dní), samička běláska zelného je klade ve skupinách, živnou rostlinou jsou brukvovité rostliny, planě rostoucí i pěstované (zjisti o jaké rostliny se jedná a nauč se je poznávat). Bělásek může posloužit jako praktická ukázka dokonalé proměny hmyzu. Je to jedna z nejúžasnějších událostí v přírodě a ty máš možnost vše sledovat „v přímém přenosu“. Z vajíčka se

líhne housenka, ta se intenzivně živí až 30 dnů, přičemž se 4-5x svléká

(zajímavý proces!), poté se zakuklí. Co se odehrává v kukle? Jak je možné, že se do ní „ukládá“ housenka a ven vylétne nádherný motýl? Metamorfóza – přeměna je jedním z nejzajímavějších dějů v přírodě. Bohužel ho nemůžeme pozorovat přímo, protože jakékoliv poškození kukly znamená většinou úhyn jedince. V kukle se tělo housenky zcela rozloží na kašovitou hmotu, ve které již jsou „zárodečné terčíky“ pro vývoj orgánů dospělce a kolem nich se začne „stavět“ úplně nové tělo, tělo motýla (SUCHANTKE, 2003, str. 13). A to vše stihne bělásek v kukle asi za týden. Kukly poslední generace přezimují až deset měsíců, proto raději z časových důvodů pozoruj jarní a letní generace. Otázky pro inspiraci: - pozoruj život bělásků, rostliny, na které usedají, činnost, kterou zde realizují (sají nektar, nebo „jen odpočívají“ či kladou vajíčka), jak usedají na květy, - v jaké podobě mají křídla (složená jako modrásci či rozložená či polohy střídají). Má na polohu křídel běláska vliv počasí(?), - vyhledej vajíčka běláska, pozoruj je buď v přírodě po několik dní, či přenes do školního insektária/houseníku a sleduj vývoj, sbírat můžeš i housenky běláska či kukly. Pozor! Vajíčka i kukly vždy jen s podkladem, odtržením od podkladu způsobíš zcela jistě úhyn jedince, proto je z podkladu neodtrhávej, ale ustřihni je i s rostlinou, na které jsou upevněny, zvaž, jaká rizika má pozorování těchto stádií motýlů v přírodě? Je lepší přenést je do „laboratorního“ prostředí houseníku, - sleduj v houseníku vývoj hmyzu od vajíčka po dospělce, krm housenky živnými rostlinami, můžeš experimentovat, které brukvovité rostliny housenky preferují, které odmítají? Nabídni jim také zelí, salát a další pěstované rostliny. Budou se housenky živit i na jiné čeledi rostlin, vyzkoušej, atd. Doporučená doba terénního průzkumu: první pokolení bělásků je k vidění už od března, ale nejlépe se pozorují v květnu a červnu, popř. o prázdninách až do září.

35

NÁMĚT 4: PTÁCI V ZIMĚ Motivační úvod: v zimních měsících je problém realizovat výuku v terénu vzhledem k nepřízni počasí. Na okraji PP Vršky-Díly je ale možné vhodně umístit krmítka pro ptáky, buď na školní zahradě či přímo na oknech učebny přírodopisu a pozorovat ptáky, kteří na krmítka přilétají. O životě ptáků si přečti předem v učebnici na str. 64 a dále (ČERNÍK, MARTINEC, 1997, zoologie 6. ročník). Otázky pro inspiraci: - kteří ptáci navštěvují krmítko? Urči jednotlivé druhy, fotografuj, zakresluj. Srovnej si je dle termínů v rámci celého pozorování nebo denního času kdy se na krmítku objevují, - je některý pták dominantní, jak se snášejí různé druhy vedle sebe?, - které ptáky na krmítku neuvidíš a proč? (můžeš vidět vlaštovku?), - pokus se zjistit, jakou potravu preferují jednotliví ptáci (sýkora je uváděna jako hmyzožravá, ale v zimě se živí i semeny, která preferuje a co udělá, když jí nabídneš lůj, jakou potravu zvolí?). Doporučená doba průzkumu: prosinec - únor

Obr. 26, brhlík

Obr. 27, čížek

Obr.28, sýkora

36

NÁMĚT 5: SLUNÉČKO SEDMITEČNÉ Motivační úvod: slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata L.) patří k našim nejznámějším broukům, byť je v dospělosti velké (malé) jen cca 5-8 mm. Malé děti si o něm zpívají veselé písničky a v pohádkách je prezentováno jako malý roztomilý tvor. My ale víme, že slunéčko je dravec, predátor, a to už i jeho „mládě“, larva. Vyhledej slunéčko v přírodě a zajímej se o jeho život. Otázky pro inspiraci: - pozoruj četnost slunéček v jednotlivých obdobích, kdy nacházíš larvy slunéček, kdy dospělce, zjisti, zda mají určitou dobu rozmnožování či se množí celoročně, - mají všechna slunéčka stejnou kresbu na krovkách, zakresli si několik jedinců, vyvoď závěry, - které druhy potravy preferuje slunéčko sedmitečné (mšice určujeme dle barvy a živné rostliny), - pozoruj lov slunéčka sedmitečného, můžeš své pozorování ovlivňovat, přesuň slunéčko ke kolonii mšic, jak si počíná? Stojí mu v cestě k potravě nějaké překážky? Je tato kolonie mšic chráněna mravenci? Co se pak děje? Vyhrává slunéčko či mravenci? Pozoruj, natáčej, zaznamenávej!, - přenes několik jedinců do insektária ve škole, pozoruj jak se slunéčko živí, můžeš počítat, kolik mšic denně zkonzumuje, navrhni postup, aby bylo zjištění objektivní (jeden jedinec a materiál (mšice na rostlinách) vkládaný do insektária je nutno spočítat, jak si můžeš pomoci, jak to ověříš? (foto), - pozoruj i larvy, loví stejně jako dospělci?, - identifikuj kukly slunéček a prohlédni si jejich tvary, barvy (mění se v průběhu „života“ v tomto stádiu? Přenes kukly do insektária (pozor, neumisťovat k dravým druhům hmyzu!), - kde a jak tráví slunéčka zimu? Nastuduj informace a koncem podzimu ověř v terénu, - kdybys byl slunéčko sedmitečné, jaké rostliny bys vyhledával a proč (z hlediska potravy, možnosti úkrytu před predátory atd.)? Má slunéčko nějaké predátory?, - na území PP se vyskytují i jiné druhy slunéček, zajímej se o ně.

37

Doporučená doba terénního průzkumu: slunéčka najdeme od března až do října, kdy hledají úkryt na zimu, nejvhodnější pro pozorování se jeví květen-červen.

Obr. 29, slunéčko sedmitečné

Obr. 30, slunéčko sedmitečné

Obr. 31, slunéčko sedmitečné

2. 4 Terénní žákovský výzkum Terénním žákovským výzkumem zde v této práci je myšlen výzkum prováděný žáky. Proto má svou metodologii, odlišnou od klasických forem vědeckého výzkumu. Terénní výzkum prováděný žáky ZŠ Vsetín, Sychrov 97 vznikl na základě principů tzv. projektové výuky a žákovského bádání (více viz část 1.3.1). Projektová výuka je relativně nový fenomén pronikající do současného školství. Vzhledem k tomu, že jeho výklad není jednotný, zde je jeho upřesnění.

V publikaci

Didaktika sekundární školy je projektová výuka uvedena jako organizační forma výuky a je definována tím, že: „Žák za pomoci učitele řeší stanovený úkol komplexního charakteru (projekt), který vychází částečně nebo úplně z praktických potřeb. Předpokládá se, že úkol bude pro žáky zajímavý, že jeho řešení přijmou za svůj osobní problém“(KALHOUS, OBST, 2005, str. 116). Monografie Projektová výuka ( DÖMISCHOVÁ, 2010, str. 28) upozorňuje na to, že projektovou výuku můžeme chápat jako komplexní výchovnou a vzdělávací strategii, která v sobě zahrnuje metody, formy a je pro ni charakteristická posloupnost činností při učení, které jsou promyšleně řazeny tak, aby bylo dosaženo výukového cíle.

38

Zde uvedená projektový výuka v oblasti environmentální výchovy a přírodopisu na 2. stupni základní školy vychází z obou těchto vymezení a je podkladem pro celoškolní projekt a z něj vycházející žákovské skupinové či individuální projekty, v rámci kterých žáci provádí výzkum, mapování a dokumentaci přírodní památky Vršky-Díly. Obecným principem této projektové výuky je: - vysoký podíl žákovy aktivity, a to i mimo vyučování a mimo dohled učitele, - multidisciplinární téma, v našem případě PP Vršky-Díly ve všech souvislostech.

Metodika projektové výuky žákovského výzkumu v PP Vršky - Díly Celá projektová výuka žákovského výzkumu/bádání (projekt) není časově omezena, probíhá stále, výstupy jednotlivých týmů jsou konfrontovány s předchozím stavem bádání a doplňovány, jednotlivé výzkumné/badatelské žákovské úkoly jsou pak limitovány většinou jedním školním rokem. Na projektu se mohou podílet všichni žáci 2. stupně základní školy, nebo je možné začlenit jej do výuky, vést ho jako zájmovou aktivitu ve volném čase žáků či aktivitu v rámci přírodovědného semináře či kroužku. Přírodní památka Vršky-Díly slouží žákům ZŠ Vsetín, Sychrov 97 již několik let jako přírodní učebna. Výstupy z práce v PP žáci zpracovávají do školních webových stránek – FotoAtlas přírody okolí školy. Ve škole probíhá projekt již sedmým rokem. Vysvětlení některých pojmů Výzkumem/bádáním zde rozumíme samostatné žákovské úkoly na úrovni úloh vyžadujících tvořivé myšlení a samostatné rozhodování (KALHOUS, OBST, 2005, str. 104), kdy žáci mapují výskyt daných organismů na daném území, popř. monitorují vztahy mezi těmito organismy. Dokumentací zde rozumíme výstup projektové výuky, tzv. celoškolní projekt, písemný, fotografický i audio-video materiál, který je součástí celého projektu a jehož část je zveřejněna na školních webových stránkách FotoAtlasu. Na celoškolním projektu pracuje několik žákovských týmů a to dle svého vlastního rozhodnutí, zájmů a schopností. Důležitá je motivace a aktivní zájem každého žáka. Výsledky

39

celoškolního projektu žáci prezentují na veřejném fóru, na tzv. Žákovské badatelské konferenci. Navrhovaná struktura týmů: a) Koordinátoři – skupina žáků, kteří koordinují a řídí celý projekt, za dohledu pověřeného vyučujícího. Sledují, zda jsou rovnoměrně zpracovávány všechny oblasti PP, sbírají a zpracovávají data od ostatních týmů. Doporučené složení: zástupci všech zapojených tříd. b) Webmasteři – skupina žáků, kteří zpracovávají výstupy, obrazové, písemné i audiovizuální materiály vkládají na webové stránky. Doporučené složení: zástupci všech zapojených tříd. Doporučuje se znalost a orientace v práci na webu, grafická zdatnost, estetické cítění atd. c) Terénní týmy: botanické – skupiny žáků, kteří provádějí terénní žákovský výzkum se zaměřením na botaniku, tzv. fytocenologické žákovské výzkumy. Tyto týmy mohou být multidisciplinární, či se dle svého zájmu zaměří na různé skupiny organismů. Doporučení složení: zájemci o problematiku. Stejné doporučení platí pro všechny další týmy níže uvedené. d) Terénní týmy: zoologické – skupiny žáků, kteří provádějí terénní žákovský výzkum se zaměřením na zoologii, tzv. zoocenologické žákovské výzkumy. e) Terénní týmy: ekologické – skupiny žáků, kteří provádějí terénní výzkum s ohledem na vztahy organismů navzájem i k abiotickému prostředí. f) Terénní týmy se speciálním zaměřením – jedná se o týmy zabývající se například geologií, či klimatologií, počasím atd., vhodně doplňují informace předchozích týmů. Stanovujeme je tehdy, pokud o tuto problematiku žáci projeví zájem. Terénní týmy jsou vybaveny fotoaparáty, dalekohledy, lupami, mikroskopem, určovacími klíči, skicáky a tužkami, zásobníky pro sběr živého materiálu atd.

40

Projektovou výuku v rámci této práce spojujeme s tzv. řešením žákovského výzkumu či bádání. Žáci v rámci týmu řeší zadaný úkol samostatně, ale po etapách koordinovaných učitelem. Nastiňme si stručně jednotlivé etapy projektového výuky a někde i konkrétní metody, kterými je realizujeme: 1. etapa: projektový nápad, žáci se rozhodují, která z aktivit je zaujme, co konkrétně budou řešit. Rozhodnou se, zda budou řešit témata botanická, zoologická, ekologická atd. Poté například zájemci o botaniku si zvolí několik možných témat: mapování cévnatých rostlin, mapování dřevin v konkrétní lokalitě, mapování a dokumentace konkrétního druhu dřeviny v průběhu roku atd. Metody: brainstorming, automatické psaní, analýza konkrétní aktuální situace. 2. etapa: výběr konkrétního problému k řešení, žáci se v týmu dohodnou na jednom tématu, například: mapování dřevin v PP. 3. etapa: vyslovení hypotézy, určení cíle projektu, žáci v týmu zjistí z dostupné literatury, popř. na základě nadmořské výšky a tzv. výškových stupňů vysloví předpoklad, které dřeviny v PP naleznou. 4. etapa: aktivity, kroky vedoucí k cíli, plán plnění a realizace, žáci v týmu se vydají do terénu a provádějí sérii pozorování, mapování, fotodokumentaci dřevin v lokalitě PP, počet druhů, zastoupení druhů, četnost výskytu atd. 5. etapa: předání podkladů týmu koordinátorů a následně webmasterů, kteří tvoří webové stránky. 6. etapa: evaluační, autoevaluační, reflexe. Žákovský tým provede zhodnocení své práce. Stejné procesy pak probíhají na úrovni celého projektu, kdy zejména tým koordinátorů pracuje s dílčími výstupy práce všech týmů z terénu a zobecní je. Každý žák má tak možnost uplatnit své schopnosti, realizovat své zájmy a zabývat se tím, co mu přináší jistý druh uspokojení z dobře vykonané práce. Z organizačních důvodů byla PP pro účely projektové výuky žákovského výzkumu pomyslně rozdělena na výukové zóny, respektive zóny zájmu, a to: a) agrární terasy s křovinami (AT), b) květnaté louky (K-louky), c) rozhraní lesa a louky (rozhraní-LL) d) les.

41

V každé této zóně se nachází odlišná společenstva organismů, i když na mnoha místech se prolínají. V samotné PP se nenachází vodní biotop (ekosystém), ale na spodní hranici protéká Zádilský potok, kde se nachází zejména larvy chrostíků, jepic, pestřenek a dalšího hmyzu včetně vlhkomilné květeny, proto jsme tuto část zahrnuli také do naší „přírodní učebny“, abychom se ve výuce neochudili o prostředí vody (uváděno jako: potok).

Obr. 33, vstup do části Díly

Obr. 32, agrární terasy

Součástí práce žáků je také mapování chráněných a ohrožených druhů organismů či těch, které jsou sledovány a monitorovány, žáci pak jejich nálezy doložené fotografiemi a vyžadovaným popisem zasílají správcům příslušných databází, například mapování denních motýlů České republiky, mapování savců, obojživelníků a plazů i vybraných bezobratlých na BioLib.cz či rostlin na Botany.cz. mapovacích

čtverců

metodou

Zde žáci užívají k lokalizaci nástroj pro výpočet KFME,

čtverce

6673

a

6674

(http://www.biolib.cz/cz/toolKFME/) a k určení souřadnic používají přístroje GPS Garmin, Oregon 450. Projektová výuka žákovského výzkumu přináší učitelům i žákům nové možnosti vzájemné spolupráce v procesu výuky. Žákům poskytuje možnost aktivního podílu na výuce, na učitele pak klade nové, dosud nepoznané požadavky, zejména na jiný typ organizace práce a také na jeho schopnost motivovat žáky k samostatné práci po celou dobu trvání projektu žákovského výzkumu či bádání. Výstupy jednotlivých žákovských výzkumů jsou začleněny do výuky a využívány ve výukových prezentacích, v rámci referátů atd. Učiteli nabízí možnost pracovat s organismy a vztahy mezi mini přímo z přírodního prostředí, které žáci důvěrně znají.

42

Vzhledem k širokému záběru témat pro žákovský výzkum/bádání v PP (ale vlastně v každé přírodní lokalitě), mohou žáci v průběhu 2. stupně základní školy projít několika týmy a podílet se na několika projektových úkolech žákovského výzkumu a pozorování. Učí se tak více-méně samostatně nejen o přírodě, ale také se učí postupům a algoritmům pro samostatnou práci a tvořivý přístup k řešení problémů.

ZÁVĚR Terénní cvičení žáků by měla být součástí každé výuky přírodopisu na základních školách. V rámci této příručky byly předloženy didakticky zpracované náměty skupinové i individuální terénní výuky, a to jak v rámci vyučování, tak i ve volném čase žáků. Všem vyučujícím, kteří se nebojí vzít žáky ven, do přírody, držím palce!

43

LITERATURA Tištěné publikace: *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., Přírodopis 1 pro 6.ročník základní školy a nižší ročníky gymnázií, ZOOLOGIE, 1.část. Praha : SPN a.s., 1997. ISBN 80-85937-05-0. *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., Přírodopis 1 pro 6.ročník základní školy a nižší ročníky gymnázií, BOTANIKA, 2.část. Praha : SPN a.s., 1997. ISBN 80-85937-06-9. *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., Přírodopis 2 , Botanika, 2.část , pro žáky základní školy (7.ročník) a nižší ročníky víceletých gymnázií,. Praha : SPN a.s., 1997. ISBN 80-8593757-3. *ČERNÍK, V., MARTINEC, Z., BIČÍK, V., Přírodopis 2, pro žáky základní školy (7.ročník) a nižší ročníky víceletých gymnázií, Zoologie, 1. část. Praha : SPN a.s., 1977. ISBN 8085937-56-5. *DANČÁK, M., (1999): Vršky-Díly, inventarizační botanický průzkum 3. 9. 1997 až 11. 7. 1999 , Vsetín : OÚ Vsetín, 1999, součást návrhu na vyhlášení přírodní památky, bez ISBN (poskytl autor textu v e-podobě, je přílohou textu). *DÖMISCHOVÁ, I.,(2011): Projektová výuka. Moderní strategie v České republice a německy mluvících zemích. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta. ISBN 978-80-244-2915-1. *KALHOUS, Z., OBST, O.,(2005): Didaktika sekundární školy. 1. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci. 186 s. ISBN 80-244-0599-7. *MANDALÍKOVÁ, D., HOUFKOVÁ, J.,(2011): Přírodovědné úlohy pro druhý stupeň základního vzdělávání. Náměty pro rozvoj kompetencí žáků na základě zjištění výzkumu TIMSS 2007. Praha: ústav pro informace ve vzdělávání. ISBN 978-80-211-0610-9. *PAPÁČEK, M. A KOL.,(2010): Didaktika biologie v České republice 2010 a badatelsky orientované vyučování. DiBi 2010. Sborník příspěvků semináře 25. a 26.března 2010. České Budějovice: Jihočeská univerzita České Budějovice. ISBN 978-80-7394-210-6. *PAVELKA, J., TREZNER, J. A KOL., Příroda Valašska. Vsetín : Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, 2001. ISBN 80-238-7892-1. *Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP, nakladatelství INFRA s.r.o, 2004. ISBN 80-86666-24-7. *SUCHANTKE, A.,(2003): Proměny hmyzu. Praha : Mladá fronta. ISBN 80-204-1048-1. *TKÁČIKOVÁ, J.,(2003): Botanický inventarizační průzkum přírodní památky Vršky-Díly. Vsetín. Bez ISBN.

44

Internetové zdroje: *Agentura ochrany přírody a krajiny, zvláště chráněná území, rezervační kniha. Registr objektů ÚSOP (Ústřední seznam ochrany přírody) /online/. Dostupné na WWW: , ze dne 2.2.2013 *BioLib, mezinárodní encyklopedie hub, rostlin a živočichů/online/. Dostupné na WWW: *FotoAtlas ZŠ Vsetín, Sychrov 97 /online/. Dostupné na WWW: *Herbář Wendys /online/. Dostupné na WWW: *Květena české republiky, klíč k určování květoucích rostlin/online/. Dostupné na WWW: *Mapování a ochrana motýlů České republiky, určovací klíč. Provozuje společnost pro ochranu motýlů SOM /online/, dostupné na WWW: *Mapy.cz, Vsetín, turistická mapa /online/, dostupné na WWW: *Muzeum regionu Valašsko, p.o., dostupné na WWW: *Oficiální webové stránky Města Vsetína /online/. Dostupné na WWW: *Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání ZŠ Vsetín, Sychrov /online/. Dostupné na WWW: *Vsetínsko, Nature hyperlink. Chráněná území Zlínského kraje. Přírodní památka Vršky- Díly /online/. Dostupné na WWW:

45

Seznam použitých zkratek BaVy – Badatelská výuka BOV – Badatelsky orientované vyučování EV – environmentální výchova, průřezové téma RVP ZV PP – Přírodní památky Vršky-Díly PV – prožitková výuka Př – přírodopis, název vyučovacího předmětu RVP – Rámcový vzdělávací program RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ŠVP – Školní vzdělávací program VH – vyučovací hodina

46

PŘÍLOHY 1 Ukázky žákovských badatelských projektů 1.1 Geologie a klimatologie 1.2 Flóra 1.3 Fauna 1.4 Pozvánky a plakáty – akce pořádané žáky v rámci osvěty PP Vršky-Díly 2 Žákovská badatelská konference

47

Příloha č. 1.1. GEOLOGIE A KLIMATOLOGIE práce žáků v rámci projektu Fotoatlas přírody okolí školy tým napříč ročníky 6.-9., zapojení žáci se zájmem o klimatologii/geologii Okres Vsetín, město Vsetín a jeho okolí včetně PP Vršky-Díly je součástí flyšového pásma Západních Karpat. „Geologicky jsou Západní Karpaty součástí rozsáhlé soustavy mladých pásemných pohoří, vznikajících ve třetihorách působením několika fází alpínského vrásnění… Modelace reliéfu je podporována trvalým výzdvihem celé oblasti ve čtvrtohorách (PAVELKA, TREZNER, 2001). Pojem flyšové pásmo je odvozeno od pojmu flyš, kterým se označuje soubor usazených hornin s opakovaným střídáním většinou vápnitých jílovců a glaukonitických pískovců. Z hlediska didakticko–pedologického: hnědé půdy (kambizemě). PP je součástí geomorfologické

jednotky

Hostýnsko-Vsetínská

hornatina.

Klimatická

oblast

je

definována jako chladná. V souvislosti s nadmořskou výškou se lokalita PP řadí do výškového stupně pahorkatina (ČIHAŘ a kol., 2002). Žáci zde provádějí pozorování oblaků (výuka meteorologie) a srovnávací měření teploty vzduchu i půdy v různých výukových zónách, protože si všimli, že teplota vzduchu je pocitově velmi odlišná v prostorách K-louky a například lesa, sledují výchozy a sesuvy půdy, určují základní horniny flyše.

Obr. 34, duha nad PP

Obr. 35, oblak typu stratocumulus

48

Příloha č. 1.2. FLÓRA Úvodní vysvětlení autorky: Flóra byla v PP Vršky-Díly zmapována relativně nejlépe v oblasti kvetoucích rostlin a právě výskyt některých chráněných, byl podnětem pro vyhlášení této PP (viz. literatura: DANČÁK, TKÁČIKOVÁ). Z didaktického hlediska jsou rostliny zde uvedené rozděleny dle lokality výskytu, kromě chráněných druhů, ty jsou uvedeny v úvodu. Žáci mají za úkol rozlišit jednobuněčné rostliny (řasy), kdy se například zrněnka sbíraná z kmenů stromů využívá k výuce mikroskopování, a cévnaté rostliny, rostliny s tělem rozlišeným na kořen, stonek a list, které jsou hlavní položkou

ve výuce v PP a ty pak jsou děleny na nahosemenné a

krytosemenné a ty následně na jedno a dvouděložné a na dřeviny a byliny. Žáci jsou upozorněni

na

současné

změny

v

botanickém

systému

na

základě

třídění

do monofyletických taxonů, nicméně pro poznávání rostlin v přírodě, které je cílem výuky na ZŠ, to nemá praktický dopad. Nomenklatura se řídí BioLib.cz, vědecká jména, která jsou pro žáky ZŠ nádstavbou, jsou uváděna bez autorské citace a respektují nomenklaturu BioLib.cz. Osobně si nejvíc na těchto výstupech cením skutečnosti, že žáci kromě identifikace organismů se také zabývají problematikou vztahů mezi organismy navzájem a mezi organismy a prostředím. Práce žáků v rámci projektu Fotoatlas přírody okolí školy: tým sestaven napříč ročníky 6.-9., zapojení žáci se zájmem o botaniku Na území PP se nachází více než 15 druhů chráněné a ohrožené květeny ČR. Do kategorie silně ohrožených druhů náleží vstavač kukačka (Orchis morio) a hlavinka horská (Traunsteinera globosa), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), který byl nalezen v počtu nad sto jedinců v obou barevných formách, žluté i červené. Do kategorie ohrožených druhů náleží pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) registrována ve větším počtu v květnu 2011 na Vrškách v oblasti výukové zóně rozhraní - LL, hrachor širolistý (Lathyrus latifolius) nalezen ve Vrškách na rozhraní-LL, zřejmě díky absenci sečení louky je populace relativně stabilní, vstavač mužský (Orchis mascula) nalezen v Dílech u potoka ve výukové zóně K- louka, v roce 2012 populace silně poškozena květnovým mrazem, v roce 2013 v počtu přes 130 jedinců napříč celou PP.

49

Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) registrován na více místech rozhraní-LL a les, růže keltská (Rosa gallica) nenalezena, respektive neurčena, ostružiník šedavý (Rubus canescens) nalezen v nesečené lokalitě K-louka pod starou hrušní vedle jalovce ve Vrškách, určen ve spolupráci s odborníkem PaedDr. Janem Pavelkou. Do kategorie druhů vyžadujících další pozornost náleží chrpa luční ostroperá (Centaurea jacea subsp. oxylepis), prvosenka jarní (Primula veris), hrušeň polnička (Pyrus pyraster), pryšec mandloňovitý (Tithymalus

amygdaloides), všechny druhy

registrovány v oblasti AT, chrpa pak i na K-loukách (DANČÁK,1999). Další chráněné rostliny, které nebyly při vyhlašování PP zaznamenány, ale my jsme je objevili a jejich určení potvrdila Mgr. Jana Tkáčiková: hlístník hnízdák (Neottia nidusavis), byl nalezen v listnatém lese na jaře 2012, kruštík širolistý (Epipactis helleborine) je pravidelně evidován na rozhraní-LL ve Vrškách a na K-loukách pak zeměžluč (Centaurium sp.). Lokalita AT je nejblíže budově školy a proto je také nejčastěji využívána k výuce. Původně šlo zjevně o zemědělsky užívanou půdu, sady i pole, dnes pouze sečená louka s převahou kulturních vytrvalých trav a meze porostlé křovinami a solitérními stromy. POZNÁMKA: Dřeviny řadíme dle subjektivně zhodnoceného významu pro výuku a zastoupení v lokalitě. Nejvýraznější jsou mohutní letití jedinci druhu javor babyka (Acer campestre) s kulovitými korunami. Keřové porosty tvoří hlavně trnka planá, též často slivoň trnka (Prunus spinosa) a hloh (Crategus spp.), prorostlé ostružiníkem, maliníkem, oba rod Rubus spp., chráněným ostružiníkem šedavým (Rubus canescens) a růží šípkovou (Rosa canina). Hlohy se zde vyskytují také solitérně a to jedinci v odhadovaném stáří až 60 let. Výškově vystupují z porostu jednotlivé dřeviny jako dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur) a jejich kříženci, třešeň ptačí (Prunus avium ), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), hrušeň obecná (Pyrus communis) a vzácná hrušeň polnička (Pyrus pyraster) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Sporadicky se vyskytuje svída krvavá (Cornus sanguinea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a líska obecná (Corylus avellana). Můžeme se tu učit o dřevinách v terénu, na místě jsou ponechány i pořezky, kde vidíme např. barvu dřeva, letokruhy po prořezávaných částech dřevin, (v nich pak sídlí různé druhy hmyzu s vývojem vázaným na tlející dřevo) atd.

50

Na loukách AT kromě trav (lipnicovitých) vidíme bohaté zastoupení kvetoucích bylin, jako: řebříčku obecného (Achillea millefolium), kontryhele sivého (Alchemilla glaucescens), česneku ořešce (Allium scorodoprasum), který je oblíbenou rostlinou pro patrolující samce motýla ohniváčka černoskvrnného. Nachází se tu jetel horský i plazivý (Amoria montana a repens), oba jsou živnou rostlinou pro housenky modráska štírovníkového i lesního, úročník bolhoj (Anthyllis vulnareria), nachází se tu bukvice lékařská (Betonica officinalis ), u okraje cest čekanka obecná (Cichorium intybus), která je z hlediska didaktického velmi zajímavá, žáci znají pojmy „cikorka“ i čekankové puky, které konzumujeme v salátu. Našli jsme i zástupce zvonku klubkatého (Campanula glomerata) i broskvolistého (Campanula persicifolia),

chrpy čekánku (Colymbada

scabiosa), čičorky pestré (Coronilla varia ) na které se často živí modrásci i jiní motýli, svízelky lysé (Cruciata glabra), kokotice jetelové (Cuscuta epithymum), která je z didaktického hlediska také zajímavá, protože se jedná o nezelenou rostlinu živící se výhradně paraziticky, dále pak mrkve obecné (Daucus carota) jejíž květy slouží doslova jako občerstvovací stanice pro mnohé pestřenky i brouky a také je zajímavá z pohledu porovnání s vyšlechtěnými druhy mrkve, které žáci znají, tužebníku obecného (Filipendula vulgaris), jahodníku truskavce (Fragaria moschata ), jahodníku trávnice (Fragaria viridis), svízele bílého (Galium album), který omamně voní, žlutého svízele syřišťového (Galium verum), kručinky barvířské (Genista tinctoria), kakostu lučního (Geranium pratense), popence břečtanovitého (Glecoma hederacea), bolševníku obecného (Heracleum sphondyllium), který patří mezi invazivní druhy a je třeba ho v oblasti PP likvidovat, třezalky skvrnité (Hypericum maculatum) i tečkované (Hypericum perforatum), omanu vrbolistého (Inula salicina ), jehož květy si oblíbili motýli okáči a usedají na ně v desítkách, chráněné chrpy ostrorepé (Jacea oxylepis), chrpy luční (Jacea pratensis), chrastavce rolního (Knautia arvensis)

i chrastavce

Kitaibelova (Knautia kitaibelii), přičemž se na K-loukách oba druhy zjevně neomezeně kříží a vytvářejí tzv. „hybridní roje“. Nacházíme i vzácný hrachor širolistý (Lathyrus latifolius) a na stejném stanovišti hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus). Nacházíme hojně biku ladní (Luzula campestris), sléz pižmový (Malva moschata), jehlici trnitou (Ononis spinosa) živnou rostlinu housenek modráska jehlicového, jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), vítod obecný (Polygala vulgaris), mochnu nátržník (Potentilla erecta), černohlávek obecný (Prunella vulgaris), plicník tmavý (Pulmonaria obscura),

51

pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanthemos), krvavec toten (Sanguisorba officinalis.) živnou rostlinu housenek modráska bahenního a očkovaného, starček přímětník (Senecio jacobaea) s jasně žlutým květenstvím lákajícím hmyz, silenku nicí (Silene nutans), mateřídoušku obecnou (Thymus vulgaris) a mateřídoušku vejčitou (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), kozí bradu východní (Tragopogon orientalis), jetel prostřední (Trifolium medium) a jetel horský(Trifolium montanum), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), violku psí (Viola canina) a mnohé další. Stejné byliny nacházíme na typické K-louce. Mnohé z těchto rostlin jsou významné pro výskyt živočichů, jak bude uvedeno dále. Časně z jara nacházíme v zóně AT chráněnou prvosenku jarní (Primula veris), sasanku hajní (Anemone nemorosa), sedmikrásku chudobku (Bellis perennis), orsej jarní (Ficaria verna), ocún jesenní (Colchicum autumnale), léčivku podběl obecný (Tussilago farfara), kopřivu dvoudomou (Urtica dioica), velmi zajímavou z didaktického hlediska právě pro její „dvoudomost“ i vysoký obsah chlorofylu či trichomy s jedem. Na výukové zóně rozhraní-LL a les je pak pozorujeme jednak tzv. staré selské habřiny tvořené dřevinami, habrem obecným (Carpinus betulus) na okrajích doplněné porosty břízy bílé (Betula pendula) lípy (Tilia spp.) a dubu zimního i letního či křížence těchto dvou druhů (Quercus spp. ). Výjimečně nacházíme smrk ztepilý (Picea abies) a modřín opadavý (Larix decidua). V bylinném patře zde nacházíme kopytník evropský (Asarum europaeum), mařinku vonnou (Asperula odorata), v lokalitě poblíž vody blatouch bahenní (Caltha Palustris), netýkavku nedůtklivou (Impatiens noli-tangere), didakticky zajímavou pro specializovaný způsob šíření semen, i hojnější netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), atraktivní kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), starček Fuchsův jinak starček vejčitý (Senecio ovatus). Co se týká lipnicovitých rostlin, soustředí se výuka v PP na významné a jednoznačně určitelné druhy, hlavně pak ale na to, abychom dokázali odlišit čeleď lipnicovitých od jiných, poznali dokonale stavbu těla rostliny a její význam pro luční společenstva. Nejznámější lipnicovitá v PP je válečka prapořitá (Brachypodium

52

pinnatum), kterou dokážeme na lokalitě bezpečně rozpoznat, další pak dle TKAČÍKOVÉ (2003) a DANČÁKA (1999). Vybrané badatelské listy: Vybrané orchidejovité v PP Vršky-Díly mapování v termínu 1.5. - 31.8.2012 zaznamenány pouze kvetoucí rostliny *OP-ochranné pásmo četnost zde =spočítáno přesně Český název

Vršky četnost Díly

četnost OP*

četnost

Pětiprstka žežulník

+

30

-

0

-

0

Hlavinka horská

+

3

-

0

+

5

Hlístník hnízdák

-

0

-

0

+

1

Prstnatec bezový

+

52

+

1

-

0

Vstavač mužský

+

30

+

12

+

3

Obr. 36, hlavinka horská

Obr. 37, hlístník hnízdák

Obr. 38, pětiprstka žežulník

Vybrané orchidejovité v PP Vršky-Díly mapování v termínu 1.5. - 31.5.2013 zaznamenány pouze kvetoucí rostliny *OP-ochranné pásmo četnost zde=-spočítáno přesně Český název

Vršky četnost Díly

četnost OP*

četnost

Prstnatec bezový

+

103

+

3

-

0

Vstavač mužský

+

81

+

52

+

12

Vstavač kukačka

+

4

-

0

-

0

53

Vybrané byliny v PP Vršky-Díly mapování rozpoznaných-kvetoucích jedinců v termínu 1.5.-31.8.2012 mapování doloženo fotodokumetací a GPS (GPS- střed lokality) *OP-ochranné pásmo **pořadí dle postupu nálezů četnost zde – odhadem 1-5-10-20-30-50... Český název** Prvosenka jarní

Mateřídouška vejčitá (sčítány „trsy“ na kupkách mravenišť)

Krvavec toten

Úročník bolhoj

Hrachor širolistý

datum

lokalita GPS

četnost

15.5.

Díly

49°20'31.421"N, 18°0'36.332"E

10

15.5.

Vršky

49°20'34.014"N, 18°0'27.567"E

50

15.5.

Vršky

49°20'35.434"N, 18°0'24.035"E

50

23.6.

Díly

49°20'25.747"N, 18°0'21.660"E

10

23.6.

Vršky

49°20'35.430"N, 18°0'24.184"E

20

25.6.

Díly

49°20'26.894"N, 18°0'23.614"E

50

25.6.

Vršky

49°20'33.649"N, 18°0'26.653"E

200

25.6

Vršky

49°20'44.090"N, 18°0'20.003"E

200

25.6.

Díly

49°20'25.578"N, 18°0'20.659"E

10

25.6.

Vršky

49°20'39.727"N, 18°0'22.116"E

20

25.6.

Vršky

49°20'40.135"N, 18°0'23.876"E

10

V rámci tohoto žákovského výzkumu/bádání si žáci vybírali byliny, které mají vazby na živočichy – jsou například živnými rostlinami housenek modráskovitých motýlů, či patří mezi chráněné rostliny atd. Protože žáci výsledky svého výzkumu/bádání sdílejí, mohou pak práci jedné skupiny využít žáci skupiny jiné s tím, že jsou povinní přiznat zdroje informací.

54

Vybrané rostliny v PP Vršky-Díly dle zón zájmu (viz. 2.4.) AT-agrární terasy ve Dílech K-L -květnaté louky v celé PP LL-rozhraní les-louka v celé PP L-les P-potok a jeho nejbližší okolí(východní část PP) *rostliny řazeny dle nálezů Český název*

AT

K-L

LL

L

P

Jetel horský

+

+

-

-

-

Úročník bolhoj

+

+

-

-

-

Čekanka obecná

-

-

+

-

+

Mrkev obecná

+

+

+

+

+

Tužebník obecný

+

+

-

-

-

Kakost luční

+

+

+

-

+

Oman vrbolistý

+

+

-

-

-

Krvavec toten

+

+

+

-

+

Jetel horský

+

+

-

-

-

Kopytník evropský

+

-

+

+

+

Netýkavka nedůtklivá

-

-

+

+

+

Blatouch bahenní

-

-

-

-

+

Bukvice lékařská

+

+

-

-

-

Kozí brada východní

+

+

-

-

-

55

Obr. 45, bukvice lékařská

Obr. 46, oman vrbolistý

Obr. 47, kozí brada východní

Příloha č. 1.3 FAUNA Úvodní vysvětlení autorky: Živočichové v PP nebyli zatím na rozdíl od rostlin inventarizováni odborníky až na vybrané skupiny, kdy byl původně náhodně zjištěn vzácný druh, jako například motýl modrásek černoskvrnný z čeledi modráskovitých a při bližším výzkumu byly zjištěny další ohrožené druhy z této čeledi, dále vzácná kutilka jižní, saranče vrzavá či ptáci jako pěnice vlašská a ťuhýk obecný. Ke komplexnějším průzkumům dochází v současné době a díky spolupráci s Muzeem regionu Valašsko ve Vsetíně mají žáci možnost se na nich alespoň částečně podílet či z výstupů výzkumů čerpat. Živočichové jsou uváděni dle skupin, jak se o nich žáci učí v rámci ŠVP ZV ZŠ Sychrov. Práce žáků v rámci projektu Fotoatlas přírody okolí školy: tým sestaven napříč ročníky 6.-9., zapojení žáci se zájmem o zoologii a ekologii Zastoupení savců není zcela zmapováno a přímé pozorování savců v přírodě, se podaří jen výjimečně (srnec obecný v zimě, zajíc obecný v zimě). Přítomnost savců v PP

56

dovozujeme podle pobytových znaků, výjimečně dle přímého pozorování. Pozorován byl srnec obecný (Capreolus capreolus), když byl vyplašen psem venčeným bez vodítka. Opakovaně byl pozorován ježek východní (Erinaceus concolor), dle typických krtinců v oblasti Vršky krtek obecný (Talpa europaea). Podle stop ve sněhu byl identifikován zajíc polní (Lepus europaeus) a kuna (Martes spp.), která byla i pozorována. Časté je pozorování veverky obecné zejména v tmavé - černé formě (Sciurus vulgaris). Nad PP přelétávají v podvečerních hodinách i netopýři, ale určení druhu nebylo možné. Ptáků je pozorováno velké množství, a to jak přímo v PP, tak i při dokrmování na krmítku, ke kterým zalétávají zejména pěvci. K silně ohroženým druhům patří dravci krahujec obecný (Accipiter nisus) a včelojed (Pernis sp.) na jehož přítomnost ukazují i vypleněná vosí hnízda, ale bývá i pozorován při letu nad PP. Dále pak krutihlav obecný (Jynx torquilla), který hnízdí ve starých třešních v lokalitě AT již několik let, živí se hojnými lučními mravenci, do kategorie SO patří i pěnice vlašská (Sylvia nisoria), která v PP také hnízdí. Byl pozorován také ohrožený rorýs obecný (Apus apus) a ťuhýk obecný (Lanius collurio), který byl identifikován v sezóně květen-září 2012, zejména podle hmyzu napíchnutého na trny slivoní a následně pozorován už i v sezóně 2013. K relativně běžným druhům v PP patří žluna zelená (Picus viridis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major) i strakapoud malý (Dendrocopos minor) bývají často viděni, zejména z oken školy, jak se živí na starých stromech směrem k PP, ale i při přeletu nad PP. Dle hlasu bývá zejména na jaře identifikována kukačka obecná (Cuculus canorus), zatím přímo nepozorována. Na přítomnost zástupců řádu sov poukazují vývržky, ale druh nebyl zatím určen. Z pěvců jsou atraktivní různé druhy sýkor (koňadra, modřinka, parukářka, babka), mlynařík dluhoocasý (Parus spp.), velmi hojný kos černý (Turdus merula), rehek domácí (Phoenicurus ochruros), červenka obecná (Erithacus rubecula). Ve vysokém počtu se vyskytuje jiřička obecná (Delichon urbica), která nad PP loví a hnízdí v sídlišti Sychrov. Vzácně se vyskytuje vrabec polní (Passer montanus), častěji pak zvonek zelený (Carduelis chloris), který zde zřejmě i hnízdí (hnízdo zatím nenalezeno).

K lehce

rozpoznatelným ptákům patří i sojka obecná (Garrulus glandarius) a straka obecná (Pica pica). Pro pozorování jsou velmi zajímaví i dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), který v PP hnízdí a v podzimním období se zde sdružuje do velkých hejn

57

s desítkami jedinců, kteří se krmí na semenech habrů a hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), který je pozorován zejména v předjaří na krmítku. Výčet ptáků z PP není jistě úplný. V PP je dále pravidelně pozorována silně ohrožená ještěrka obecná (Lacerta agilis) a taktéž silně ohrožený slepýš (Anguis spp.) a užovka hladká (Coronella austriaca), a to na lokalitách teplých kosených luk, ve výukové zóně AT a K-louky, popř. rozhraní-LL, v okolí keřů hlohu a hromad kamení, které zde vznikaly již před lety, kdy lidé vyklízeli kámen z polí a vršili kamenné kupy či zítky. Slepýš i užovka jsou hojní a bývají pozorováni při slunění, výjimečně (zatím 3x) i při vrhu. Na území školního pozemku jsou vystavěny ještěrníky a hadníky, úkryty z proutí a kamenů v klidné části zahrady. Ve výukové zóně les bývá pravidelně pozorován obojživelník mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Poznámka autorky: Bezobratlí živočichové jsou zastoupeni velmi bohatě, proto je výčet výběrový se zřetelem na didaktickou „hodnotu“ příslušného druhu pro výuku. Uváděny jsou zejména druhy, které mohou sloužit jako modelový příklad určité skupiny a jsou alespoň v určitém období na lokalitě hojné. Zástupce žahavců–nezmar (Hydra spp.), stejně jako zástupce ploštěnců– ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala) i ploštěnka mléčná (Dendrocoelum lacteum) bývají pozorováni na okraji Dílů, zóna AT, v potoce Zádilský. Z měkkýšů sledujeme hlemýždě zahradního (Helix pomatia), slimáky a plzáky, jejichž vajíčka nalézáme pod kameny a vývraty koncem léta velmi často, pozorujeme pak hlavně slimáka popelavého (Limax cinereoniger) a drobnou vřetenovku hladkou (Cochlodina laminata), většinou v ranních hodinách za rosy či v prostoru lesa poblíž potoka. Z kroužkovců jsou vhodné k pozorování žížaly, hlavně v době deště a ve vodním toku nitěnky obecné (Tubifex tubifex). Z členovců se soustředíme na pavoukovce a hmyz (šestinohé). V části potoka ale pozorujeme i blešivce potočního

(Gammarus fossarum) a v terestrickém prostředí

všudypřítomnou svinku obecnou (Armadillidium vulgare ), oba zástupce třídy rakovců. Z třídy pavoukovců se významným jeví masový výskyt křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), který jak se zdá, zcela vytlačil původní druhy křižáků (v lokalitě 10x10 metrů zaznamenáno 7 sítí včetně tohoto pavouka, ani jedna síť křižáka obecného, dříve hojného). V sítích tohoto pavouka končí nejčastěji saranče či kobylky. Vyskytuje se zde také běžník

58

kopretinový (Misumena vatia), který loví přímo na květech, bez sítí hlavně v lokalitě Klouky. Zapomenout nemůžeme ani na hojné sekáče (Opiliones spp.) kráčející na dlouhých osmi končetinách trávou, nejčastěji pozorovaný je sekáč rohatý (Phalangium opilio). Také klíště obecné (Ixodes ricinus) je lehké pozorovat v oblasti rozhraní-LL a les. Poznámka autorky: Podkmen šestinohých je zastoupen několika chráněnými druhy, a to zejména kutilkou jižní (Sceliphron destillatorium) a motýly nejen z čeledi modráskovitých, o kterých se zmíníme dále. Výčet níže je zpracován z pozorování žáků jako souhrn. Do PP zalétají zástupci starokřídlých, jepice, vážky i šidélka, larvy jepic jsou k pozorování v potoce Zádilský. Pozorovaná bývá dospělá jepice obecná (Ephemera vulgata). Pozorováni jsou také zástupci řádu Dermaptera, škvoři, a to zejména na květech vratiče. Řád Blattodea je zastoupen hojným ruscem. Řád Mantodea je v posledních dvou letech zastoupen kudlankou nábožnou (Mantis religiosa), která je sporadicky pozorována v teplé lokalitě Vršky na k-loukách. Z orthopteroidního komplexu zaznamenáváme několik druhů sarančí i kobylek, zejména

kobylku zelenou (Tettigonia viridissima), jejíž vývoj se dá sledovat přímo

v terénu od jara do podzimu, přes několik instarů nymf až po okřídlené jedince. Hojná je i krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa). Z řádu Aphidoidea jsou v terénu pozorovány zejména kolonie mšic opečovávané mravenci při interakci se slunéčkem sedmitečným či jinými predátory. Pozorování skýtá názorné ukázky vztahů v přírodě (mšice preferují určité rostliny, o mšice pečují mravenci, mšice jim poskytují své výměšky, mšicemi se živí slunéčko, mravenci mšice brání atd.). Z řádu Auchenorrhyncha jsou velmi vděčnými objekty zájmu žáků jak „exotické“ ostnohřbetky, zejména hojná ostnohřbetka křovinná (Centrotus cornutus) pozorovaná od května do června, tak i pěnodějky, které lze pozorovat po celou sezónu, například Cercopis vulnerata, jejíž červenočerné zbarvení nelze přehlédnout a vděčným objektem k pozorování jsou i její larvy ukrývající se v pěnovém obalu na různých rostlinách. Hojná a s oblibou pozorovaná je i pěnodějka olšová (Aphrophora alni).

59

Řád Heteroptera – ploštice byl v přírodní památce zkoumán v r. 1996 na základě jednoho sběru smýkáním. Bylo zjištěno 20 druhů. Nejhojnější byli zástupci čeledi klopuškovitých, pak také lovčicovití, ploštičkovití, vroubenkovití a kněžicovití, nejčastěji byly pozorovány a fotografovány tyto ploštice: četná kněžice chlupatá (Dolycoris baccarum), kněžice pásovaná (Graphosoma italicum) a kněžice zelená (Palomena viridissima), hojná, zejména na jaře, u kořenů lip, je ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Velké ploštice jsou vhodným objektem k pozorování žáky, jsou relativně pomalé, nelekavé, setrvávají na rostlině i při pozorování. Často je možné pozorovat i kladení vajíček na listy rostlin (vetšinou zespodu). To byl jen malý výčet některých druhů šestinohých, kteří se vyvíjejí proměnou nedokonalou, tedy vajíčko – larva – dospělec. Ze skupiny holometabola, tedy šestinohých s proměnou dokonalou (schéma: vajíčko – larva – kukla – dospělec) můžeme všude v PP pozorovat z řádu Neuroptera zlatoočky, které jsou přes svůj něžný vzhled aktivní dravci. Řád Coleoptera - brouci je zastoupen velmi bohatě. Úkolem žáků při pozorování je zařadit brouka do příslušné čeledi tam, kde není sporu i do rodu či druhu. Ze střevlíkovitých pozorujeme pravidelně střevlíka Ullrichova (Carabus ullrichii ), střevlíka hladkého (Carabus glabratus), střevlíka kožitého (Carabus coriaceus) a střevlíka fialového (Carabus violaceus) v zóně rozhraní-LL, popř. les. Kromě střevlíka Ullrichova, kterého nacházíme při přebíhání přes vyšlapané cestičky, klademe pro možnost pozorování ostatních střevlíků pasti s návnadou. Z čeledi Geotrupidae – chrobákovití pozorujeme v lokalitě les chrobáka hladkého (Geotrupes vernalis). Čeleď Scarabaeidae – vrubounovití je bohatě zastoupena zlatohlávkem zlatým (Cetonia aurata), který s oblibou saje na miříkovitých rostlinách a nedá se vyrušit ani pozorovatelem a zlatohlávkem tmavým (Oxythyrea funesta ), který, jak se zdá, preferuje spíš fialovou barvu chrp a je řazen k ohroženým druhům, i když v lokalitě PP je velmi rozšářen (desítky jedinců v sezóně) ale i zdobencem skvrnitým (Trichius fasciatus), který má atraktivně chlupatý štít. Čeleď Cantharidae – páteříčkovití je masivně zastoupena mohutnějším páteříčkem sněhovým (Cantharis fusca L.) kterého nalézáme brzy z jara a později až do října velmi hojným páteříčkem žlutým (Cantharis fulva).

60

Čeleď Elateridae – kovaříkovití je také velmi vděčná pro pozorování, brouci jsou nenápadní, ale relativně hojní a mají pro žáka atraktivní schopnost vymrštit se z polohy na zádech do vzduchu a dopadnout „na nohy“ s hlasitým lusknutím. Žáci zařazují do čeledi a rodu kovařík, identifikují kovaříka širokého (Elater latus). Bezkonkurenčně nejpopulárnější čeledí mezi žáky je Coccinellidae – slunéčkovití. Modelový příklad brouka (viz učebnice zoologie pro 7.ročník) a také snadná možnost pozorování v přírodě. Zatím nejhojnější se zdá v oblasti PP slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), občas slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata) a v současné době často pozorované slunéčko východní (Harmonia axyridis). Čeleď Cerambycidae – tesaříkovití je zastoupena v PP hojně, žáci se zabývají především atraktivními druhy větší velikosti, a to tesařík páskovaný (Leptura aurulenta Fabricius.), jehož zbarvení připomíná sršeň a mnohé další druhy včetně kozlíčků žáci zařazují do čeledi. Čeleď Chrysomelidae – mandelinkovití je zastoupena hojnou mandelinkou topolovou (Chrysomela populi), relativně velkým broukem s jasně červenými krovkami, jehož larvy jsou také dobře rozpoznatelné na větvích topolu osiky na okraji PP a jsou často předmětem pozorování žáků. Dlouhodobou pozornost věnují žáci i bázlivci vratičovému ( Caleruca tanaceti), který je velmi početný a také se dá pozorovat jeho životní cyklus od kladení vajíček, přes larvy až k dospělci (kukly zatím nebyly pozorovány), dále pak vrbaři, chřestovníčci a další. Předmětem zájmu je také čeleď Cleridae – pestrokrovečníkovití, jejíž zástupce pestrokrovečník včelový (Trichodes apiarius) je v PP relativně hojný, zřejmě proto, že zde nalézá dostatek potravy, ale hlavně hnízd tzv. „včel samotářek“, do jejichž hnízd klade samička vajíčka a v nich se pak vyvíjí dravé larvy. Čeleď Curculionidae – nosatcovití

zahrnuje jak drobné, tak i velké brouky

s charakteristickým noscem a lomenými tykadly. Bývají pozorováni nosatci, klikorozi a další, určení je vyžadováno do čeledi. Co se týká brouků, některé druhy přenáší žáci se studijními záměry do učebny, kde je několik dnů pozorují, poté opět vypouštějí do přírody. Řád Hymenoptera – blanokřídlí je zastoupen velmi široce, nicméně často se jedná o rychlé či skrytě žijící organismy, z nichž nacházíme hlavně jejich larvy, jako například u čeledi Cynipidae – žlabatky, kdy zejména rudožlutě zbarvené hálky žlabatky růžové (Diplolepis rosae) či tzv. duběnky, hálky žlabatky dubové (Cynips quercufolii ) jsou

61

dobře pozorovatelné a larvy v nich jsou

dostupné. Také příbytky lesních a lučních

mravenců jsou lehce dostupné a pozorovatelné, luční mravenci pak jsou spojováni s vývojem

motýlů

modrásků.

Včelovití–Apidae

a

vosovití–Vespidae

jsou

také

pozorovatelní, ale žáci se k nim příliš nepřibližují. V roce 2002 byl v PP proveden výzkum čmeláků (Bombus) a bylo zjištěno 9 druhů a to na lokalitě luk v obou částech PP. V zahradě školy žáci umísťují „čmelníky“, kde pravidelně hnízdí čmeláci. Z řádu Mecoptera -srpice se v PP vyskytuje po celé období do jara až do podzimu srpice obecná (Panorpa communis), která se dá lehce ulovit sítí i do ruky a je možné pozorovat její zajímavou anatomii. Řád Diptera - dvoukřídlí je obecně znám jako „mouchy“, mají zřetelně pohyblivou hlavu, ústní ústrojí sací, lízací, lízavě nebo bodavě sací, zadní pár křídel přeměněný v kyvadélka. Vyskytuje se v tisících druhů. Atraktivní pro pozorování, díky velkému množství či charakteristickým tělesným znakům je zejména rod tiplice (Tipula spp.) a rod pestřenka, respektive celá čeleď pestřenkovití - Syrphidae díky vysoké četnosti a pestré rozmanitosti i lehkému nalézání na kvetoucích rostlinách, zejména miříkovitých. Atraktivní je velká pestřenka chlumní (Leucozona lucorum) a pestřenka čmeláková (Volucella bombylans), ale i drobnější druhy. Z didaktického hlediska jsou zajímavé barevností, která napodobuje „nebezpečnější“ druhy hmyzu jako jsou vosy, sršně, čmeláky atd. Čeleď Muscidae – mouchovití je zastoupena mouchou domácí (Musca domestica), nalézáme také bzučivky a masařku obecnou (Sarcophaga carnaria) s typicky „kostkovaným“ zadečkem. Opomenout nelze ani komára (Culex spp.), jehož larvy i kukly nacházíme v oblasti potoka v tichých zátočinách. Zajímavý je zástupce čeledi Hippoboscidae – kloši, kloš jelení (Lepoptena cervi), který po náletu na teplokrevného živočicha, tedy i na člověka, odhazuje po čase křídla a chystá se živit jeho krví. Řád Trichoptera – chrostíci je bohatě zastoupen zejména v potoce, a to larválním stádiem eruciformních chrostíků, které si staví schránky z dřívek a jiného materiálu a pro pozorování jsou velmi atraktivní. Larvy jsou dravé a po předložení drobného blešivce jej ochotně požírají. Dospělce pozorujeme na jaře a na počátku léta poblíž vody. Velmi hojně je v PP zastoupen řád Lepidoptera – motýli. Systém motýlů se stále vyvíjí a různí autoři uvádějí různé členění, kategorie jako denní motýli či velcí a malí

62

motýli (Macrolepidoptera a Microlepidoptera) se ukazují z vědeckého hlediska jako nepřijatelné, s nulovou vypovídající hodnotou o příbuznosti rodů či druhů. S žáky základní školy se zabýváme několika čeleděmi, a to hlavně s ohledem na hojnost jejich zastoupení v PP. Nomenklatura se řídí webovými stránkami: http://www.lepidoptera.cz/, kde se škola zapojuje do mapování motýlů. Bohatě je zde zastoupena čeleď Zygaenidae – vřetenuškovití, jejíž zástupci se dají pozorovat po celé vegetační období. Do této čeledi patří i poměrně vzácný zelenáček velký (Jordanita notata). Čeleď Papilionidae – otakárkovití je zastoupena otakárkem fenyklovým (Papilio machaon) a v PP vzácnějším otakárkem ovocným (Iphiclides podalirius). Čeleď Pieridae – běláskovití je zastoupena velmi hojně, žáci určují vzhledem k vysoké variabilnosti zbarvení některých druhů pouze „do rodu“, kromě nezaměnitelného žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) a běláska řeřichového (Anthocharis cardamines). Běláskovití slouží jako vzorové didaktické ukázky motýlů s tím, že jsou sbírána vajíčka, odchovány housenky a sledováno kuklení a přeměna v motýla, který je vypuštěn do přírody. Čeleď Nymphalidae – babočkovití zahrnuje velmi krásné a barevné druhy, které jsou předmětem zájmu žáků. Vyskytují se zde babočka admirál (Vanessa atalanta), babočka kopřivová (Aglais urticae), babočka osiková (Nymphalis antiopa), babočka paví oko (Inachis io) a obě formy babočky síťkované (Araschnia levana), hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia) i drobnější perleťovci. Čeleď: Satyridae – okáčovití je také zastoupena hojně, a to zejména vzhledově atraktivním okáčem bojínkovým (Melanargia galathea), živnou rostlinou jeho housenek je válečka prapořitá, lipnicovitá tráva, tvořící základ trávníků lokality K-luk, ale i bojínek luční, dále pak

okáčem prosičkovým (Aphantopus hyperanthus) a okáčem lučním

(Maniola jurtina) kteří s oblibou sají na lokalitách K-luk porostlých omanem vrbolistým, a to až v desítkách kusů najednou. Největší pozornosti se ale v PP dostává čeledi Lycaenidae - modráskovití. Zaznamenáváme několik druhů kriticky ohrožených, vymírajících druhů těchto motýlů. Příkladem může být modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), jehož vývoj je spojen

63

s živnou rostlinou housenek mateřídouškou, na K-lukách hojnou, a závisí také na možnosti dokončit vývoj v mraveništi (obligátní myrmekofilie), podobným druhem je ohrožený modrásek očkovaný (Maculinea teleius), jehož živnou rostlinou je výhradně krvavec toten, který se nachází na K-loukách i v oblasti Dílů v AT. Krvavec toten hostí i housenky modráska bahenního (Maculinea nausithous). S přežitím těchto modrásků souvisí také management, tedy péče o PP, kdy dochází k postupnému sečení, většinou pouze 1x ročně a to tak, aby modrásci byli schopni dokončit svůj vývoj vázaný na rostlinstvo. Přírodní památkou poletují i další druhy modrásků. Najdeme zde i ohroženého ostruháčka kapinicového (Satyrium acaciae), živnou rostlinou jeho housenek je trnka obecná, která tvoří keřové porosty v lokalitě AT a dospělci často sají na hojném řebříčku. Při této činnosti se opatrným pozorovatel nenechají vyrušovat a dají se výborně zkoumat i fotografovat. Stejně jako modrásci usedají na květy většinou se složenými křídly, kde vyniká kresba, dle které se určují. V PP najdeme i několik druhů ohniváčků. Pozorovat lze také množství různých motýlů z čeledi bourovcovitých (Lasiocampidae), píďalkovitých (Geometridae),

přástevníkovitých

(Arctiidae),

i soumračníkovitých (Hesperiidae), ale i dalších.

můrovitých

(Noctuidae)

64

Modráskovití v PP Vršky-Díly mapování za sezóny 2011, 2012, 2013, doloženo fotodokumentací a GPS kontrolní identifikace RNDr. Lukáš Spitzer (MRV Vsetín) četnost= odhadovaná četnost populace na místě Český název

Identifikace lokalita četnost GPS pro * mapování

Modrásek bahenní

nausithous

Modrásek jehlicový icarus

Modrásek lesní

semiargus

Modrásek očkovaný teleius

Díly

3

49°20'25.822"N, 18°0'23.747"E

Vršky

15

49°20'44.070"N, 18°0'8.302"E

Vršky

20

49°20'41.343"N, 18°0'18.497"E

Díly

20

49°20'31.962"N, 18°0'32.994"E

Díly

3

49°20'25.822"N, 18°0'23.747"E

Díly

2

49°20'25.822"N, 18°0'23.747"E

Vršky

10

49°20'33.337"N, 18°0'26.188"E

Modrásek štírovníkový

argiades

Díly

10

49°20'25.840"N, 18°0'20.575"E

Ohniváček černoskvrnný

tityrus

Vršky

5

49°20'45.606"N, 18°0'10.279"E

Ohniváček modrolemý

hippothoe

Vršky

5

49°20'32.756"N, 18°0'23.624"E

Ohniváček černokřídlý

phlaeas

Vršky

2

49°20'32.066"N, 18°0'19.022"E

Ostruháček acaciae Díly 20 49°20'28.396"N, kapinicový 18°0'25.639"E Více na: http://fotoatlaspr.zs-sychrov6.sweb.cz/modraskoviti.html

65

Bezobratlí v PP Vršky-Díly nálezy ze dne 15.6.2012, pozorování + fotografování části označené na mapě -10x10m v každé lokalitě řazeno dle pořadí nálezů, uvedeny rozpoznané druhy s fotodokumentací *OP-ochranné pásmo Český název organismu

Vršky

četnost

OP*

četnost

Díly

četnost

Okáč luční

+

3

-

0

+

2

Bázlivec vratičový

+

15

+

5

+

18

Vroubenka smrdutá

+

1

+

2

+

1

Slunéčko sedmitečné

+

2

+

1

+

12

Slunéčko východní

+

1

-

0

-

0

Křižák pruhovaný

+

11

+

2

+

16

Rusec sp.

+

2

+

1

-

0

Ostnohřbetka křovinná

+

3

-

0

-

0

Škvor sp.

+

2

+

1

+

3

Kloš jelení

-

0

+

1

-

0

Vřetenuška komonicová

+

2

+

1

+

2

Vřetenuška přehlížená

+

1

-

0

+

2

Zelenáček sp.

+

1

-

0

-

0

Ostruháček kapinicový

+

15

-

0

-

0

Modrásek očkovaný

+

3

-

0

-

0

Ploštička luční

-

0

-

0

+

3

Okáč prosičkový

+

6

+

1

-

0

Soumračník metlicový

+

2

+

1

-

0

Kněžice chlupatá

+

2

+

2

+

4

Kněžice páskovaná

+

6

+

2

+

7

Včela sp.

+

3

+

2

+

5

Zlatohlávek tmavý

+

12

-

0

-

0

Střevlík hladký

-

0

+

1

-

0

66

Malý Fotoatlas - vybrané pohledy na „zajímavá setkání“

Obr.48, běžník ulovil včelu

Obr. 49,vřetenuška na chrastavci

Obr. 50, kněžice na jeteli

Obr. 51, mandelinka topolová

Obr.52, modrásek bahenní

Obr. 53, okáči bojínkoví

Obr. 54, ostnohřbetky, pěnodějka

Obr. 55, petroktrovečník,tesařík

Obr.56, střevlík a roztoč

Obr. 57, tesařík skvrnitý

Obr. 58, užovka hladká

Obr. 59, ostruháček, páteříčci

Více na: http://fotoatlaspr.zs-sychrov.sweb.cz/ .

67

.. .Příloha 1.4 Pozvánky a plakáty k edukačním vycházkám do PP Vršky-Díly, které organizuje škola (sami žáci pod vedením vyučující) pro rodiče i veřejnost.

68

69

Příloha: 2 Žákovská badatelská konference Pozvánka na Žákovskou badatelskou konferenci (původně probíhaly konference jen na půdě školy, poprvé došlo k vyzvání ostatních škol k účasti a výměně zkušeností).

70