Příprava na vyučování Výchovy k občanství s cíli v oblastech OSV, VMEGS, VDO a čtenářství

Vánoční obdarovávání

Příprava na vyučování Výchovy k občanství s cíli v oblastech OSV, VMEGS, VDO a čtenářství

Název učební jednotky (téma)

Stručná anotace učební jednotky


V této lekci se zabýváme smyslem a způsoby obdarovávání lidí, kteří potřebují pomoc. Ujasníme si, které formy pomoci existovaly dříve a které se nám nabízejí dnes a promyslíme si, jak bychom mohli v rámci svých možností pomoci. Text, který budou žáci číst, bude obsahovat porovnání způsobů, jak se pomáhalo těm, kteří to potřebují, v minulosti a dnes. Obdarovávání bude vztaženo k době Vánoc, které svou atmosférou a duchovním rozměrem k charitě vybízejí. Žáci budou číst text způsobem, který povede k rozvíjení základních čtenářských dovedností a zároveň k ochotě sdílet s ostatními své pocity, dojmy a myšlenky, které v nich text vyvolává. Učitel bude v lekci využívat popisnou zpětnou vazbu, která bude žáky informovat o tom, jak se jim práce daří vzhledem ke kritériím a cílům, které byly stanoveny. Učitel má k dispozici kritéria k metodě „poslední slovo patří mně“, která žáci znají již z dřívějších hodin a rozumějí jim (viz Nutné předpoklady). Nosné myšlenky: •

Existují různé formy pomoci těm, kteří jsou v nouzi, proto si každý z nás může zvolit způsoby, které mu vyhovují.

•

Pomáhat lidem v nouzi je projevem vyspělosti každého jedince a podmínkou rozvoje naší civilizace.

•

Pomoc lidem v nouzi je zakotvena v naší tradici. Jedná se o základní myšlenku křesťanského i židovského náboženství.

•

Obdarování přináší dobrý pocit a radost darujícímu i obdarovanému.

•

Chudí jsou i ti, kdo jsou nechtění, nemilovaní a zanedbávaní.


•

Chudí jsou často diskriminováni a je jim kladeno za vinu, do jaké situace se dostali.

•

Naše životní štěstí nebo neštěstí často není jen výsledkem naší píle, ale také souhry šťastných nebo nešťastných náhod, počínaje tou, do jaké rodiny jsme se narodili. Jsme-li na té šťastné straně, je naším úkolem myslet na ty, kdo možná jen neměli tolik štěstí jako my.

•

Obdarovat – odepřít si něco ve jménu bližního v dřívějších dobách znamenalo víc než dnes. Bohatí, když dávají, se obvykle nedělí o poslední krajíc, tak i my když někoho podpoříme, málokdy bereme ze svého posledního.

•

Milodar se ničím nepodmiňuje. Dárce nesmí chtít, aby obdarovaný užil daru tak, jak si dárce přeje, pokud nejde o oboustrannou dohodu.

Zásadní otázky •

Jak fungovala pomoc lidem v nouzi v dřívějších dobách?

•

Jsou důležité motivy, které vedou dárce k tomu, že někoho v nouzi obdaruje?

•

Co pohání lidi k tomu, aby druhým pomáhali?

•

Jak by vypadala naše kultura a společnost, kdybychom nepovažovali obdarovávání a pomoc za důležité?

•

Proč lidé myslí na chudé právě o Vánocích?

•

Máme dávat žebráku, který naše peníze pravděpodobně propije? (Proč ano / ne?)

Nutné předpoklady (Již osvojené znalosti a dovednosti žáků, které umožní, aby jednotka efektivně směřovala ke svým cílům).

—


Časový rozsah učební jednotky

Věk žáků (ročník)

Zařazená průřezová témata (včetně čtenářství)

90 minut (možno rozdělit na 2x 45 minut)

9. ročník

OSV

MKV

MV

Ano

Vyučovací obor(y)

VMEGS

VDO

Ano

Ano

Výchova k občanství

Dlouhodobé cíle (Klíčové kompetence, části profilu absolventa, části výchovné a vzdělávací strategie školy)

—

EV

Čtenářství

Ano


Cíle jednotlivých průřezových témat a čtenářství, které chci v dané učební jednotce naplnit

OSV •

Žák rozpoznává a popisuje projevy a užitečnost etických jevů ve vlastním životě (odpovědnost, spravedlnost, odvaha …).

•

Žák se zodpovědně rozhoduje a jedná eticky v náročných situacích všedního dne.

VMEGS •

Žák podporuje a vytváří harmonické mezilidské vztahy. Např. tím, že má pochopení pro druhé, není lhostejný k problémům druhých, je ochotný pomoci, chová se nezištně atd.

•

Žák vyjadřuje solidaritu s lidmi žijícími v obtížných podmínkách a je ochoten přispět ke zlepšení jejich situace.

VDO •

Žák přispívá k utváření hodnot, jako je spravedlnost, solidarita, tolerance a odpovědnost.

•

Žák projevuje ohleduplnost a ochotu pomáhat zejména slabším.

Čtenářství Žák se zlepší v několika čtenářských dovednostech, které jsou vyžadovány při metodě Poslední slovo patří mně: •

najde v textu pro sebe důležitá nebo nejasná místa a vypíše je doslovně;

•

najde jádro sdělení – formuluje svůj názor souvislým textem;

•

zveřejní své myšlenky před spolužáky;

•

formuluje věcně a stručně své nápady k výpisku spolužáka, své odhady zdůvodňuje, navazuje na to, co bylo řečeno, neopakuje zbytečně již vyslovené;

•

vžívá se do způsobu myšlení a pocitů svých spolužáků, spojuje jejich myšlení s textem;

•

bez dalších komentářů a doplňků přečte po skončené diskusi


spolužáků svou poznámku k výpisku; •

Cíle učební jednotky

Výchova k občanství RVP: •

Hodnocení (Z čeho učitel i žáci poznají, že bylo dosaženo cílů a jak to učitel i žáci budou hodnotit)

po spolužákově „posledním slově“ se již nijak nevyjadřuje, ani neverbálně.

Žák zhodnotí a na příkladech doloží význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjádří své možnosti, jak může v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi a v situacích ohrožení.

Žáci budou hodnotit svou práci při „posledním slově“ pomocí sebehodnotícího dotazníku (Příloha E); Učitel bude průběžně poskytovat žákům zpětnou vazbu k různým úkolům, které budou plnit; při metodě „poslední slovo“ bude žáky pozorovat a svá pozorování si zaznamenávat tak, aby mohl po skončení této části poskytnout žákům popisnou zpětnou vazbu: „Viděl jsem, že mnoho z vás se rozhodlo přečíst svůj citát, to mě potěšilo.“ „Zároveň jste odhadovali, proč si váš spolužák vybral daný citát. Neuváděli jste své důvody, ale popisovali jste, jak souvisí citát a to, co o spolužákovi víte.“ „Všimnul jsem si, že někteří z vás říkali: Petr si vybral citát proto, že…, nikoli Petře, vybral sis citát proto, že… Víme, že jedním z pravidel metody Poslední slovo patří mně je i to, že se na spolužáka díváme a oslovujeme ho přímo (Petře). Na tom budeme muset ještě zapracovat.“ Rozsah hodnocení bude závislý na tom, zda jsou žáci zvyklí pracovat tímto způsobem, nebo se v potřebných dovednostech hlavně trénují.


Popis učební jednotky

1. Evokace Žáci si potichu ve dvojicích prohlédnou obrázky (Příloha A) a vyslechnou nahrávku koledy Já malý přicházím koledovat (Audioukázka 1) a pokusí se najít, co mají tato témata společného. Poté sdílejí svoje odhady s jinou dvojicí a přitom vždy vysvětlí, jak každý obrázek a koleda navzájem souvisejí. (Např. na prvním obrázku je člověk, který dává krev, koleda pak vyjadřuje prosbu o obdarování – společným znakem je téma daru či darování). Všechny dvojice zveřejní a zdůvodní svůj odhad. Přitom by mělo zaznít, jak žáci jednotlivé obrázky interpretují. Při prezentaci názorů se mohou objevit i jiné společné znaky – učitel však vede diskusi tak, aby zazněly argumenty, které podpoří názor, že společným tématem je obdarování a pomoc lidem. Jaké další způsoby obdarování a pomoci existují a jaké existovaly v minulosti? (příp. Jak jinak můžeme pomáhat těm, kteří to potřebují? Jak to dělali lidé v minulosti?) Učitel vyzve žáky, aby mu sdělili, co si poznamenali.

2. Volné psaní (3 min) Žáci píšou volné psaní (Příloha B) na téma: Kdy jsem já pomohl někomu, kdo to potřeboval? Proč jsem to udělal/a, jak jsem se při tom cítil/a? Když dopíšou, každý si své psaní sám pro sebe přečte. Pak žáci sdílejí volné psaní ve dvojici s někým, komu důvěřují. Žáci svoje volné psaní nedávají z ruky a přečtou ho spolužákovi sami, nemělo by docházet k tomu, že si žáci ve dvojici vymění svá volná psaní a čtou si je potichu. Dobrovolníci mohou přečíst či parafrázovat část svého volného psaní ostatním. Učitel zdůrazní, že se jedná o nehotový text, záznam myšlenek.


3. Uvědomění si významu informací Žáci pracují s textem (Příloha C) pomocí metody Poslední slovo patří mně. •

Učitel požádá žáky, aby si při čtení textu vybrali jednu nebo dvě pasáže, které se jim zdají zajímavé a jež podle nich stojí za to nějak komentovat. Zvolenou pasáž si žáci doslova zapíšou na kartičku (Příloha D) a poznamenají si také číslo strany, odstavec, řádek.

•

Na druhou stranu kartičky žáci napíšou svou poznámku k citátu. Žáci mohou vyjádřit nesouhlas s tím, co se v citátu říká, mohou ho nějak rozpracovat, dále rozvést atd. Poznámku píšou jako souvislý text, ne pouhé body.

•

Učitel žáky vyzve, aby některý z nich přečetl svůj výpisek. Žák předem oznámí třídě, ze které strany (odstavce, řádku) citát pochází. Je praktické, mají-li ostatní žáci vybraný citát před sebou, aby celá třída mohla text sledovat i očima. Je vhodné postupovat textem chronologicky, od prvního odstavce dál (učitel se např. zeptá: vybral si někdo z vás nějaký citát z prvního odstavce?).

•

Když žák přečte vybraný citát, učitel vyzve ostatní ve třídě, aby se pokusili odhadovat, proč si jejich spolužák vybral právě tento citát, a snaží se nalézt co nejpravděpodobnější důvod. Je nutné nenechat diskusi odběhnout od tématu a nedopustit posměšné nebo nevýznamné poznámky. Nejlépe se to podaří, když si předem určíme pravidla „posledního slova“ a když se bude učitel také zapojovat do diskuse svými nápady a bude modelovat vhodný postup.

Pravidla: •

Když komentuji, proč si spolužák vybral určitý citát, hovořím přímo k němu a dívám se mu přitom do očí: „Petře, já si myslím, že sis tento citát vybral proto, že…“, nikoli: „Já si myslím, že si to Petr vybral proto, že…“

•

Nezesměšňuji svým komentářem ničí výběr.

•

Neříkám, co si o citátu myslím já, ale hledám důvody, pro které si mohl citát vybrat můj spolužák: „Martino, vím, že máš doma tři kočky, a myslím si, že sis citát o jejich projevech chování vybrala proto, že s ním souhlasíš.“


•

Ten, kdo přečetl svůj citát, si sám vyvolává spolužáky, kteří se hlásí o slovo.

Diskuse je uzavřena tak, že učitel požádá žáka, který vybíral citát, aby přečetl ostatním své poznámky, které si k citátu připravil. Toto je definitivní konec diskuse. Poslední slovo patří tomu, kdo vybíral citát. Toto pravidlo by měl dodržovat i učitel, který pouze poděkuje žákovi a zeptá se, kdo další by byl ochoten přečíst svůj citát.

4. Reflexe (10 min) Žáci vyplní sebehodnotící dotazník k metodě Poslední slovo patří mně (Příloha E). Návrat k snosu informací z evokace: •

Jaké další informace o obdarovávání a pomoci jsme se dozvěděli z textu?

Žákům se propojí informace z evokace a ty, které získali při četbě.

5. Pětilístek Pětilístek (Příloha F) na téma obdarovávání/pomoc. Výhodou pětilístku je, že si žáci každý sám pro sebe shrnou svoje pochopení tématu – co pro ně osobně téma znamená. Potřebují proto mít dostatek informací i zážitků s tématem spojených. Pokud je téma pro žáky nové, většinou se jim nepodaří ho sestavit nebo jsou informace v něm obsažené nahodilé či povrchní. Otázka k osobní reflexi: Jak bych mohl někomu, kdo to potřebuje, pomoci v nejbližší době já? Osobní reflexe na konci lekce je v tomto případě důležitá, protože každý žák by měl mít možnost uvědomit si svůj postoj.


Seznam příloh

Příloha A – Obrázky Příloha B – Volné psaní Příloha C – Text Příloha D – Pracovní list Příloha E – Sebehodnotící dotazník Příloha F – Pětilístek Audioukázka 1 – Já malý přicházím koledovat

LADA, Josef. Kronika mého života. Praha : Československý spisovatel, 1986. 459 s. LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 341 s. ISBN 80-7106-525-0. RÁKOSNÍKOVÁ, Jiřina. Ten vánoční čas. Praha : Vyšehrad, 2006. 78 s. ISBN 80-7021-855-X. TOUFAR, Pavel. Vánoce. Třebíč : Akcent, 2001. 247 s. ISBN 807268-204-0.

Autor lekce (realizátor učební jednotky), škola

Mgr. Kateřina Šafránková, PhDr. Hana Košťálová, PhDr. Ondřej Hausenblas Kritické myšlení, o. s. Základní škola s RVJ, Bronzová 2027, 155 00 Praha 5 – Lužiny

Mgr. Lenka Berková ZŠ a MŠ Dobronín, příspěvková organizace Polenská 162/4, 588 12 Dobronín


Závěrečná sebereflexe učitele (následuje po odučení učební jednotky)

Co se mi osvědčilo během vyučování (co fungovalo, mělo úspěch, z čeho jsem měl/a radost).

Žáci velmi dobře spolupracovali, bylo vidět, že je lekce zaujala. Měla jsem radost z jejich reakcí a z toho, jak je téma dokázalo „strhnout“.

S jakými problémy (obtížemi) jsem se během vyučování setkal/a.

Na lekci bych potřebovala více času, než jí bylo možné v rámci rozvrhu věnovat (60 min). Měla jsem dodržet stanovených 90 min dle autorů. Potom bohužel na pětilístek a závěrečnou reflexi bylo času málo, což byla škoda.

Co bych příště udělal/a jinak (jak bych upravil/a tuto přípravu).

Text bych zkrátila (někteří pomalejší žáci) s ním měli problém.

Vánoční obdarovávání: Příloha A

Vánoční obdarovávání: Příloha B

Volné psaní – Popis metody

Učitel zadá žákům téma či nějakou otázku a vyzve je, aby po určitý stanovený čas na dané téma psali. Na tabuli napíše pravidla volného psaní:

1. Piš po celou stanovenou dobu vše, co tě k tématu napadá.

2. Piš souvislý text (ne jen jednotlivá hesla nebo body).

3. Nevracej se k napsanému.

4. Pokračuj v psaní, i když tě nic nenapadá. (Zapisuj i pomocné věty: „Jak bych teď mohl/a pokračovat?“ nebo „Teď mne nic nenapadá.“, „Jsem unavený.“, ale snaž se vrátit k tématu.

5. Nedbej na pravopis ani na stylistickou správnost.

Učitel vysvětlí žákům, že to, co napíšou, nemusí dát nikomu přečíst. Pokud budou s textem dále pracovat, pravopisné i stylistické chyby si opraví. Těsně před vypršením vymezeného času na psaní učitel upozorní žáky, aby dopsali větu. Dále je vyzve k vytvoření dvojic a k přečtení svých volných psaní. Pokud někdo nebude chtít svůj text přečíst, má na to právo. Na závěr mohou své texty přečíst dva tři dobrovolníci, případně někdo může doporučit práci svého spolužáka.

Vánoční obdarovávání: Příloha C

Vánoční obdarovávání a pomoc bližnímu Zvláště během Vánoc lidé myslí na své blízké a zvláště během Vánoc mezi své blízké zařazují nejen členy své rodiny a přátele, ale i širší okruh lidí, do kterého mnohdy zařadí i ty, kteří žádají anebo potřebují pomoc. Způsobů, jak pomoci, existuje mnoho: můžeme poslat peníze na tzv. adopci na dálku, díky níž získá jedno dítě v rozvojové zemi základní prostředky na vzdělání, můžeme pomoci i lidem ohroženým přírodní katastrofou v České republice nebo v zahraničí. Během adventu jsou v televizi vysílány tzv. adventní koncerty, během nichž můžeme posílat dárcovské esemesky. Existují i osobnější a nehmotné způsoby obdarování – dárcovství krve, dobrovolnická práce v neziskové organizaci, v domově důchodců či jiném zařízení, kde bývá lidí, kteří potřebují pomoc, velmi mnoho. Pokud nějakou část našeho území zasáhne povodeň, mnozí lidé dorazí na místo, ochotni pomoci s úklidem a čištěním domů a ulic. Někdy stačí všimnout si slepce a pomoci mu přejít přes rušnou ulici nebo mu poradit, jaký autobus právě přijel. Lidé dnes dávají druhým hlavně peníze a svůj čas a energii. Málokdy se dělí o to poslední, co jim zbývá. Mnohdy přemýšlejí, zda se pomoci dočkají skutečně ti, kteří ji potřebují. Zvažují, zda dát peníze bezdomovci, který je s největší pravděpodobností propije. Naše společnost vyvinula mnoho způsobů, jak se o něco podělit. Jak si lidé pomáhali v období Vánoc v minulosti? Jaké „instituce“ byly vytvořeny na ochranu nuzných? Obdarovávání bylo s vánočními svátky spojeno už od pradávna. Nejednalo se však pouze o nadělování dárků večer o štědrém dnu, součástí štědrovečerních obyčejů bylo až do poloviny 20. století „nadělování“ jídla lidem, zvířatům a stromům. Hospodář a hospodyně, případně jiné nejvýznamnější osobnosti daného společenství nesli části sváteční večeře do okolí. Nejednalo se o zbytky, ale o díl hostiny, o její druhé dějství. Hospodář obvykle nesl části jídel koňům a stromům v sadě, hospodyně kravám a drůbeži. Také při samotné večeři hospodyně počítala s tím, že by mohl přijít někdo další, koho by mohla pohostit. Proto se prostíralo jedno místo navíc – pro nečekaného, opuštěného či osamělého hosta. Tento zvyk dodržují i Židé, nikoli však o Vánocích, ale během šábesu, kdy pohostí každého, kdo k nim přijde na jídlo. Ale vraťme se k vánočním svátkům. Po celý vánoční čas otvíral hospodář dveře svého stavení a každému příchozímu poskytl občerstvení, potřebným podle svých možností dokonce přilepšoval drobnějšími penězi. V největší obytné místnosti ležely po


celé svátky na velkém stole vánoční chleby, vánočky a ovoce, aby si každý domácí i host mohl dopřát podle své libosti. Zprávy o štědrovečerních dárcích se dochovaly teprve z 16., 17. a 18. století. Předtím se podle pradávného zvyku posílaly dárky až k Novému roku. Obdarovávání bylo spojeno také s postavou sv. Mikuláše, který „chodil“ už v předvánočním čase. Děti se radovaly z různě upraveného a nazdobeného ovoce. Štědrovečerní obdarovávání dětí, symbol boží štědrosti a spasení se více rozšířilo až koncem 19. století. Dárky bývaly zpočátku praktické věci, oblečení či školní pomůcky, k radosti dětí brzy začaly převažovat hračky. Chudé děti však dárky nedostávaly – jejich výsadou bylo koledování. Jak vzpomíná Josef Lada: „Na svatého Štěpána, či jak se dříve říkávalo na prostřední svátek, od časného rána pobíhali vsí od statku k statku koledníci. Ze dvora zvučela sborem koleda: Strunka, strunka, zelená se louka, pásli tam dva pastýři, jedli kaši z hrnka. Sotva koledníci doříkali a dostali jablka, ořechy, kousky vánoček i nějaký ten krejcar, honem zase spěchali jinam, aby toho co nejvíce zběhali. Někteří měli už tak nacpané uzlíky, že je sotva vlekli, a přece ještě chtěli i všecky kapsy naplnit všemi dary vzácného dne.“ Koledou byla nazývána zejména pochůzka, při které koledníci zpívali a získávali malé dary. Písně, popěvky a říkadla pro tyto příležitosti skládané jsou označovány také slovem koleda, stejně jako dary, které koledníčci za svoje přání dostávali. Koleda je spojována zejména s dobou vánoční, ale známe i koledy např. sv. Blažeje, sv. Řehoře, velikonoční koledování. Současná tzv. Tříkrálová sbírka organizovaná Českou katolickou charitou navazuje na tyto zvyky. Takto získané peníze pomáhají i dnes těm, kteří neměli tak velké štěstí jako my. Koledovat chodili nejen chlapci, ale i děvčata, původně však také kněží a kantoři. V různých krajích se koledovalo již v době adventu, ale hlavně pak na svátek sv. Štěpána. Vánoční koledy zvěstují radostnou novinu o narození děťátka, vyslovují přání všeho dobrého v nastávajícím roce a obsahují prosbu o štědrou koledu.


Koledníci tedy leccos za poskytnuté dary slibovali. Někdy však také vyhrožovali těm, kteří nic koledníkovi nedají: Já jdu pro koledu, nesu si pytel, kdo mi ho dá plnej, bude můj přítel, kdo mi ho dá půl, vezmu na něj hůl, kdo mi ho dá čtvrt, pošlu na něj smrt, kdo mi nedá nic, nepřijdu tam víc, půjdu na něj do sednice, rozbiju mu všechny hrnce a uteču pryč.

(Z knih: LADA, Josef. Kronika mého života; LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky; RÁKOSNÍKOVÁ, Jiřina. Ten vánoční čas; TOUFAR, Pavel. Vánoce)

Vánoční obdarovávání: Příloha D

Přední strana kartičky: K výpisku žáci uvedou stranu a odstavec, event. i řádek

Doslovný výpisek z textu (odstavec, věta, několik slov, jedno slovo)

Doslovný výpisek z textu (odstavec, věta, několik slov, jedno slovo)

Vánoční obdarovávání: Příloha D

Zadní strana kartičky: Žák píše, proč si vybral to, co si vybral.Usiluje o přesné vyjádření, aby dostatečně vystihl své myšlenky nad výpiskem. (Žák ví, že při posledním slově už nebude moci nic doplnit ani upřesnit, ani jinak komentovat.)

Žákův komentář k výpisku – je psán souvislým textem (věta, několik vět, odstavec)

Žákův komentář k výpisku – je psán souvislým textem (věta, několik vět, odstavec)

Vánoční obdarovávání: Příloha E

Sebehodnotící dotazník pro žáky (k metodě poslední slovo patří mně):

Výrok

Zapsal/a jsem si alespoň 1 citát. K citátu jsem doplnil/a komentář. Přečetl/a jsem svůj citát a komentář před třídou. Reagoval/a jsem na citáty spolužáků. Oslovoval/a jsem je přímo a díval/a se jim do očí. Uváděl/a jsem důvody, proč si citát asi vybral spolužák, nikoli proč bych si ho vybral/a já. Dokázal/a jsem po spolužákově „posledním slově“ nic dalšího neříkat.

ANO – NE – komentář

Vánoční obdarovávání: Příloha F

Pětilístek – Popis metody Pětilístek je pětiřádková „básnička“ (název pochází z francouzského cinquains – pět), která pisatele vede, aby své názory a znalosti shrnul podle následujícího schématu. Do první řádky napíše jednoslovný název pro téma (obvykle podstatné jméno). Do druhé řádky vepíše dvouslovný popis tématu, jeho podstatných vlastností, jak je vidí pisatel (odpověď na otázku: Jaké je téma?). Třetí řádku sestaví ze tří slov vyjadřujících dějovou složku tématu – tedy, co „téma“ dělá nebo co se s ním děje. Do čtvrté řádky autor pětilístku napíše větu o čtyřech slovech, která se vztahuje k tématu (sloveso může chybět). Do poslední řádky vymyslí jednoslovné synonymum, které rekapituluje podstatu tématu.

Schéma Pětilístku: Název (obvykle podstatné jméno)

_________

Popis (jaký/á je?)

_________ _________

Co dělá? Věta o čtyřech slovech

_________ _________ _________ _________ _________ _________ _________

Opětná formulace podstaty (synonymum).

_________

Vánoční obdarovávání: Příloha F

Příklad: Název (obvykle podstatné jméno)

sopky

Popis (jaký/á je?)

rudé

Co dělá? Věta o čtyřech slovech

vybuchují velká

Opětná formulace podstaty (synonymum)

horké hoří

přírodní

kouří ohňová

pec

peklo

Charakteristika metody Pětilístek patří mezi metody, které obvykle snadno zvládnou již malí žáčci, může se proto mylně zdát, že je vhodný hlavně pro ně. Není tomu tak. Podstatou metody je dovednost shrnout stručně nějaké téma, názor, svůj postoj. Vytvoření této jednoduché „básničky“ po jejím autorovi vyžaduje, aby svůj názor, své pojetí tématu či vědomosti vyjádřil co nejvýstižněji. Současně je metoda velmi bezpečná, protože je zřejmé, že každý žák píše sám podle sebe, a nehodnotí se, co je a co není tzv. špatně – cílem je umožnit žákovi vyjádřit vlastní uchopení a pochopení problematiky. Metodu je vhodné použít v závěrečné fázi hodiny, kdy si žáci mají vytvořit vlastní koncept toho, co se naučili. Také se může použít na začátku hodiny, v níž žáci budou navazovat na něco známého, v tomto případě je možné na konci lekce vytvořit pětilístek nový a porovnat je mezi sebou. Překvapivě funguje tato jednoduchá metoda i u témat, s jejímž pochopením mají žáci potíže. Oni sami své znalosti shrnou, učitel ví, na co může navázat, a současně se mu odhalí míra pochopení probraného tématu.

Příprava na vyučování Výchovy k občanství s cíli v oblastech OSV, VMEGS, VDO a čtenářství

Recommend Documents