Příběh vody Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.edika.cz www.albatrosmedia.cz
Kateřina Gančarčíková Příběh vody – e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Kateřina Gančarčíková
Příběh vody
JAK HONZÍK ZJISTIL, ODKUD SE DOSTANE ČISTÁ VODA DO KOHOUTKU
EDIKA
Tato knížka vychází s přispěním skupiny Veolia. Děkujeme zaměstnancům Veolie za odborné konzultace.
Co roste z vody a ze země J
e slunečný letní den. Prvňáček Honzík si užívá první opravdové školní prázdniny. Právě přijel k dědečkovi a k babičce na vesnici. Už se těší na nová dobrodružství. To je dnes ale horko! Jenda utíká na zahrádku a rychle si vyzouvá sandály a sundává oblečení. Výská radostí, když ho dědeček kropí ze zahradní hadice.
„Podívej, jak se zalévám, určitě hodně vyrostu,“ volá Honza na babičku, která si čte knížku ve stínu pod jabloněmi. Stromy a keře v sadu jsou obložené posečenou trávou, aby půda nevysychala tak rychle.
5
„Až sem nebude sluníčko tak silně svítit, pomůžeš mi, Jeníčku, zalít zahrádku.“ „Babi, zalijeme ji hned, já jsem se taky musel rychle zalít!“ A co na to říká děda? „Přes poledne nebudeme rostlinky kropit. Kapičky vody fungují jako malé lupy, které soustředí paprsky slunce. To by mohlo listy popálit. A když je horko, část vody se vypaří už ve vzduchu a další hned po dopadu na rozpálenou zem. Ke kořínkům se tak moc vláhy nedostane. Už jsme zalévali ráno a uděláme to také večer, aby se zálivka pěkně vsákla. Rostlinky potom vodu nasají přes kořeny a stonek až do listů, květů a plodů.“ I postříkané dlaždičky rychle osychají… „Když je velké sucho, bude asi méně brambor, zelí a sena. I naše jablíčka budou menší, ale slaďoučká, sluníčko jim pomáhá vyrobit cukr,“ říká babička. „Babi, neboj, byli jsme s mámou v obchodě a tam je brambor hodně.“
Pro zvídálky Když u nás málo prší, zemědělci mají menší úrodu. Ovoce, zelenina a třeba i brambory pak mohou být dražší, protože jsou vzácnější. A více se jich tehdy dováží z jiných zemí. Odkud? To poznáš z cedulek, které jsou v obchodech u bedýnek s prodávaným zbožím. Některé jídlo k nám cestuje mnoho tisíc kilometrů. Lodí, letadlem, vlakem, kamionem. Nejlepší ale je pochutnat si na ovoci či zelenině z vlastní zahrádky nebo z farmy, která je blízko místa, kde bydlíš.
Chladivé osvěžení v lese O
dpoledne je čas na procházku. Honzík utíká napřed. Hraje si na to, že je rytířem a vjíždí do lesa na koni. Běží opravdu rychle, až se musí zastavit a napít. V batůžku má oblíbené jahodové pití. Vybral si ho, když šel s maminkou nakoupit. Teď ho vypil naráz až do dna, ale moc ho to neosvěžilo.
„To je žízeň! Ale sladkým nápojem ji nezaženeš,“ pokyvuje hlavou dědeček. „Jsme teprve na začátku výletu a lahvičku už máš prázdnou. Ale neboj se, mám pro tebe překvapení.“ Ve stínu stromů se kráčí příjemněji. Po chvíli se naši výletníci dostanou ke studánce, která vyvěrá zpod skály. Jenda už skáče po kulatých valounech směrem ke kamenné zídce se stříškou a malbou srnky. Voda v Srnčí studánce je krásně čistá, žádné zakalení ani řasy. „Honzíku, můžeme se napít tady. Pan starosta z naší vesnice je rád, že tady máme pramínek. Posílá třikrát za rok vodu do laboratoře, kde ji zkontrolují. Pokaždé jsme se dozvěděli, že je dobrá na pití, nejsou v ní bakterie ani chemikálie, které by byly škodlivé pro naše zdraví. Lidé, kteří se toulají krajinou, se tady
můžou osvěžit. Děti z vesnice sem chodí na jaře posbírat spadané listí a studánku vyčistit. Máš žízeň? Myslím, že na to je nejlepší neslazená voda. Tahle je rovnou z přírody, tak je nejlevnější a taky mi voní a chutná,“ usmívá se dědeček. Honzík se napije z dlaní. „Brr, ta je studená! Ale dědo, to je přece jenom voda, nemá žádnou chuť…“
Pro zvídálky Každá voda je jiná. Pochází z rozdílných míst, tekla po různých skalách. Ale málokdo má smysly tak jemně vytrénované, aby rozeznal různé druhy obyčejné vody. Jednodušší to je na kolonádě v lázních – minerální voda mívá neobvyklou chuť, vůni a někdy i teplotu. Tyto prameny již od dávných dob upoutávaly pozornost lidí. V naší republice jsou nejteplejší karlovarská vřídla s teplotou více než 70 oC. Podle pověsti je náhodně objevil sám král Karel IV., který rád jezdil se svojí družinou na lov do hlubokých lesů.
8
Se džbánem pro vodu nemusíš daleko „M
y si vodu kupujeme v obchodě, už jeden balík uzvednu sám!“ Vzpomene si cestou z lesa Honzík a je spokojený, jak zesílil. „Komu doma teče voda z vodovodu, nemusí si kupovat balenou vodu. Voda z kohoutku je vhodná na pití. Skoro všechny domy v naší republice jsou napojené na vodovody. Jen některé mají pouze vodu z vlastní studny. To jsou většinou chaty, chalupy a domky na samotách mimo vesnice a města. Vodu ze studny si nechávají lidé zkontrolovat v laboratoři, aby zjistili, jestli je pitná,“ odpovídá dědeček. Už jsou doma a Honzík si napouští vodu z kohoutku. Zkusí ji vypít bez sirupu. „Dědo, odkud je tahle voda? Teče sem z té studánky od lesa?“ „Jendo, ta je z větší dálky. Je z přehrady daleko za lesem. Vodě, která naprší do přehrad a řek, se říká povrchová. Pitnou vodu z ní vyrábějí vodárny.
9
Filtry odstraní z vody nečistoty, které se v ní nacházejí. Potom se do vody přidává chlor, to je chemikálie, která má za úkol zničit zbylé bakterie škodlivé pro naše tělo. Když vodu necháme po napuštění z kohoutku pár minut odstát, chlor z ní neškodně vyprchá. Z vodárny voda míří do vodojemů – velkých zásobníků. Pak se dopraví až domů vodovodním potrubím.“ „To potrubí jsem viděl,“ říká Honzík. „Jednou u nás před školou byla na chodníku voda. Vodovodní potrubí prasklo! Dělníci vykopali díru do země a dali tam nové trubky. Dívali jsme se na ně. Ten den nám ve škole netekla voda.“
Pro zvídálky Balená voda je mnohem dražší než voda z vodovodu. Na to, aby se k nám dostala, je potřeba hodně práce a energie. Často cestuje z velké dálky a pak nějakou dobu čeká v obchodech nebo ve skladech. Prodává se v plastových lahvích, které po použití už nepotřebujeme. Vyhodíme je s ostatními odpadky. Když je vytřídíš do kontejneru na plast, může se z nich vyrobit další láhev nebo dokonce vlákna na výrobu oblečení. Ale jaký je nejlepší odpad? Ten, který nevytvoříme… V dnešní době si můžeme vybrat, jakou vodu budeme pít. Proto je dobré vědět, odkud voda pochází a co se s ní po cestě děje. Pramenitá voda je z podzemí. Minerální voda obsahuje minerály dobré pro naše tělo. Stačí ji pít občas. Perlivá voda má přidané bublinky plynu, a proto šumí. Chuť je zajímavá, ale zdravější je obyčejná voda. Kojeneckou vodu kupujeme na pití pro miminka. Jsou hodně citlivá, proto pro ně v některých místech naší republiky nestačí voda z kohoutku, která je ale pro dospělé dostatečně čistá. Voda z ledovců se dá taky koupit na pití, to je ta nejdražší, vozí se z dalekých míst pokrytých ledem a sněhem.
Komu prší štěstí V
noci přišel silný déšť. Bubnování kapek na střechu je hudbou dnešního rána. Honzík stojí v pyžamu na židli pod střešním oknem, nos nalepený na skle a prsty kreslí neviditelné cestičky pro stékající kapky.
„Ty jsi dnes nějaký smutný,“ pozoruje ho babička a popíjí vlažnou vodu s citronem jako každé ráno. „Když já jsem se těšil ven a v takovém počasí asi nepůjdeme…“ „Ale proč by ne? Gumáky a pláštěnku máš v chodbě, po snídani vyrazíme do deště na průzkum,“ směje se dědeček. Skákat v kalužích je zábava. Pod listy pomalu lezou hlemýždi a nechávají za sebou slizké stopy. Venku je i plno žížal – taky se jim říká dešťovky –, protože bývají venku v tomto počasí. Opouštějí své podzemní chodbičky, aby se neutopily. Honzík se prochází po zahradě a počítá je. „To je dobře, že prší, všechny rostlinky potřebují vláhu. Pojď se ještě podívat, jak chytáme dešťovou vodu do sudu pod okapem. Bude se nám hodit na zalévání. Lidé, kteří chtějí chránit přírodu, používají dešťovou vodu i na splachování záchodu a na praní. Na to se tato voda pěkně hodí. Protože neobsahuje soli ani chlor, říkáme jí měkká. Proto ji mají rády i rostliny – třeba tvé oblíbené borůvky!“ „Já si taky nachytám tu měkkou vodu do kyblíku. Nechám ho venku a po dešti se podívám, kolik napršelo. Může být voda tvrdá, dědo? Jako kámen? Že se o ni uhodím?“ „Ve tvrdé vodě je rozpuštěno víc minerálů, hlavně vápníku. Také se tomu říká vodní kámen. Doma se můžeš podívat do rychlovarné konvice, že tam zůstává na dně. Usazuje se i v pračce nebo v bojleru a pak hůř fungují, rychleji se opotřebují. A pro praní v tvrdé vodě se musí dát do pračky více prášku, aby se prádlo dobře vypralo. Vidím, že už jsi celý promočený! Pojďme do koupelny zkusit pokus s mýdlem. Pokud bude při umývání málo pěnit, máme tvrdou vodu a musíš se víc namydlit.“ Mnoho vědců se domnívá, že počasí se mění i tím, že lidé vybudovali velké
