Petr KUČERA VALAŠSKO KLOBOUCKO A LUHAČOVICKO: REGIONÁLNÍ GEOGRAFICKÁ STUDIE

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Petr KUČERA VALAŠSKO–KLOBOUCKO A LUHAČOVICKO: REGIONÁLNÍ GEOGRAFICKÁ STUDIE

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. _________________________________________________________________________ Brno 2010

Jméno a příjmení autora:

Bc. Petr Kučera

Název diplomové práce:

Valašsko–Kloboucko a Luhačovicko: regionální geografická studie

Název v angličtině:

Valašsko–Kloboucko a Luhačovicko: regional geographical study

Studijní směr:

Regionální geografie a regionální rozvoj

Vedoucí diplomové práce:

doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.

Rok obhajoby:

2010

Anotace Cílem této práce je zjistit, zda jsou hranice správních obvodů obcí s rozšířenou působností Luhačovice a Valašské Klobouky vymezeny přesně. A zároveň také vyšetřit, zda jsou i samotná centra (obce s rozšířenou působností) těchto obvodů zvolena správně. K dosažení cíle jsou využity poznatky z historie územní veřejné správy. Detailně je zkoumán proces vzniku obcí s rozšířenou působností. Důležitou součástí práce je analýza dojížďky za prací. Na ní navazuje rozbor migračních procesů. Řešeny jsou také dobrovolné svazky obcí. Poznatky jednotlivých částí jsou doplněny výstupy z dotazníkového šetření regionálních vztahů provedeného na obecních úřadech. Annotation The aim of this diploma thesis is to find out whereas the boundaries of the administrative districts of municipalities with extended authority Luhačovice and Valašské Klobouky are defined correctly. And to examine if the particular centres (of the municipalities with the extended authority) of these districts are chosen right. To reach this aim, the knowledge about the history of the regional public administration is used. The process of the origin of the municipalities with extended authority is examined in detail. The important part of this thesis is the analysis of the labor commuting, which is followed by a escription of the migration processes and voluntary bunches of municipalities are discussed as well. The knowledge from individual parts are supplemented by the outcomes from the questionnaire concerning the regional relationships undertaken in the municipal offices.

Klíčová slova obec, obecní úřad, pověřený obecní úřad, obec s rozšířenou působností, středisko, správní bvod, hranice území, region, mikroregion, dojížďka za prací, migrace, dobrovolný svazek obcí, dotazníkové šetření Keywords municipality, municipal office, entrusted municipal office, municipality with extended authority, centre, administrative district, territorial boundaries, region, microregion, labor commuting, migration, voluntary bunch of mucipalities, questionnaire research

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Václava Touška, CSc. a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.

V Brně dne ……………………… podpis autora

Největší poděkování patří vedoucímu práce doc. RNDr. Václavu Touškovi, CSc. za jeho cenné rady a podněty, které mi poskytoval během konzultací. Za zpřístupnění pracovních materiálů Ministerstva vnitra děkuji RNDr. Marice Kopkášové. Za bezplatné poskytnutí kartografických dat děkuji České informační agentuře životního prostředí CENIA, jmenovitě Mgr. Jiřímu Kvapilovi. Velké poděkování patří také všem starostkám a starostům obcí, kteří si vyhradili čas pro zodpovězení dotazníku. Zvláštní poděkování patří Janičce a mamce

1 ÚVOD............................................................................................................................................. 9 1.1 Cíl práce................................................................................................................................... 9 1.2 Relevantní literatura a další zdroje ........................................................................................ 10 1.3 Metodika ................................................................................................................................ 18 2 VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ A JEHO CHARAKTERISTIKA .............................. 20 2.1 Vymezení zájmového území.................................................................................................. 20 2.2 Charakteristika zájmového území.......................................................................................... 21 3 ZÁJMOVÉ ÚZEMÍ PŘI REFORMÁCH ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY OD ROKU 1848........................................................................................................................... 25 3.1 Feudální správa českých zemí před reformou roku 1848 ...................................................... 25 3.2 Vznik rakouské monarchie a poreformní správa českých zemí v letech 1850–1855 ........... 28 3.3 Správa českých zemí v letech 1855–1867 ............................................................................. 30 3.4 Vznik Rakousko–Uherska a reforma roku 1867.................................................................... 32 3.5 Vznik Československé republiky........................................................................................... 35 3.6 Únor 1948 a následná reforma............................................................................................... 39 3.7 Vznik ČSSR a následná reforma ........................................................................................... 41 4 REFORMA ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY PO ROCE 1989................................................ 49 4.1 Reforma 1990......................................................................................................................... 49 4.1.1 Vznik pověřených obecních úřadů............................................................................... 50 4.2 První fáze reformy územní veřejné správy – vznik krajských úřadů ..................................... 52 4.3 Druhá fáze reformy územní veřejné správy – vznik obcí s rozšířenou působností ............... 53 4.3.1 První věcná a časová představa .................................................................................... 54 4.3.2 Druhý postupový krok .................................................................................................. 58 4.3.3 Zapojení vědeckého sektoru ......................................................................................... 60 4.3.4 Finální verze návrhu a následný legislativní proces...................................................... 62 4.4 Současné postoje představitelů zájmových obcí k vymezení správních obvodů obcí s rozšířenou působností .......................................................................................................... 65 5 SOUČASNÉ SPRÁVNÍ FUNKCE OBCÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ........................................ 69 5.1 Obecní zřízení........................................................................................................................ 69 5.2 Členění obcí podle rozsahu přenesené působnosti................................................................. 72 5.3 Orgány státu a jiné subjekty v území..................................................................................... 77 6 SOCIALNĚGEOGRAFICKÁ REGIONALIZACE ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ...................... 86 6.1 Vybrané sociálněgeografické regionalizace s stanovení metody výzkumu........................... 87 6.2 Dojížďka za prací v roce 1991............................................................................................... 91 6.3 Dojížďka za prací v roce 2001............................................................................................. 100 6.4 Dojížďka za prací v roce 2010............................................................................................. 109 6.5 Současní největší zaměstnavatelé v zájmovém území......................................................... 113

7 MIGRACE OBYVATELSTVA V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ.................................................... 117 7.1 Migrační procesy potenciálních středisek............................................................................ 119 7.2 Pracovně podmíněná migrace potenciálních středisek ........................................................ 121 8 DOBROVOLNÁ SPOLUPRÁCE OBCÍ ................................................................................ 125 8.1 Úvod do problematiky ......................................................................................................... 125 8.2 Mikroregiony ....................................................................................................................... 128 8.3 Místní akční skupiny............................................................................................................ 131 9 ZÁVĚR....................................................................................................................................... 135 9.1 Komparace poznatků............................................................................................................ 135 9.1.1 Vymezení středisek ..................................................................................................... 135 9.1.2 Vymezení správních obvodů ...................................................................................... 138 9.2 Výsledné řešení územně–správního členění ........................................................................ 140 10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ....................................... 141 11 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................. 152

1 ÚVOD Život všech občanů České republiky je v nějaké míře ovlivněn státní mocí. Dosah státu pociťují například ti z nás, kteří musí méně nebo více často navštěvovat různé úřady. Jednotlivé úřady, nehledě na jejich zaměření, mají vždy přesně vymezen svůj správní obvod působnosti. Tímto správním obvodem nám stát „nenápadně“ určuje, jaký úřad musíme navštívit, chceme-li něco vyřídit. Člověk zcela neznalý územně–správních poměrů, by mohl usuzovat, že vymezení správních obvodů jednotlivých úřadů je dokonalé. Tedy alespoň takové, v němž se každý člověk může bez problémů dostat na „svůj“ úřad. Avšak, nic není dokonalé, a toto omšelé pravidlo platí i v případě hranic správních obvodů. Veřejně proklamované „přiblížení státu občanům“ přineslo (mimo jiné) v roce 2003 zavedení obcí s rozšířenou působností a jim příslušných správních obvodů. Otazník však visí nad přesností vymezení těchto správních obvodů. Nejeden člověk v naší republice je totiž nucen dojíždět na úřad, který je mu (jeho obci) přiřknut nesprávně. V této práci se zaměříme na oblast, která je právě charakteristická pestrým průběhem delimitace správních obvodů obcí s rozšířenou působností.

1.1 Cíl práce Cílem této práce je zjistit, zda jsou hranice správních obvodů obcí s rozšířenou působností Luhačovice a Valašské Klobouky vymezeny přesně. A zároveň také vyšetřit, zda jsou i samotná centra (obce s rozšířenou působností) těchto obvodů zvolena správně. Výchozí premisou této práce je, že vymezení hranic správních obvodů obcí s rozšířenou působností je přesné. Stejně tak uvažujme, že i jejich centra (Luhačovice a Valašské Klobouky) jsou určena správně. Text této práce je zaměřen na tzv. zájmové území. Toto území je logicky větší, než dva zkoumané správní obvody. Zájmové území si přesně definujeme v kapitole druhé. Čtenář by měl dojít k poznání cíle této práce postupným pročítáním jednotlivých kapitol. Ty jsou koncipovány tak, že vždy od vstupních (obecných) informací přechází k zájmovému území. Nejdříve se seznámíme se specifiky zájmového území. V detailu poznáme vývoj územní veřejné správy od roku 1848 do současnosti. Zjistíme, jak probíhalo vymezování současných správních obvodů obcí s rozšířenou působností (dále jen SO ORP). Poté se podíváme, jaké funkce dnes mají jednotlivé typy obcí. Pravděpodobně nejstěžejnější kapitolu představuje sociálněgeografická regionalizace, v níž čtenář pozná vztahy v regionu vytvořené dojížďkou za prací. Tímto se nám výrazně nastíní jednotlivé regiony a jejich centra. Centra v kapitole o migraci podrobíme další analýze jejich významu a postavení v sídelním systému. Hledání regionů uzavřeme kapitolou věnovanou dobrovolným meziobecním svazkům. Zároveň se v některých kapitolách potkáme s výstupy z dotazníkového šetření regionálních vztahů provedeného na obecních úřadech.

9

1.2 Relevantní literatura a další zdroje Tato práce je rozdělena do několika kapitol. Přestože jsou všechny kapitoly využity k dosažení jednoho úzce specifikovaného cíle, je zaměření většiny z nich odlišné. Následující souhrn literatury a dalších zdrojů je tedy rozdělen podle příslušnosti k jednotlivým kapitolám (tučně zvýrazněné názvy). Reformy územní veřejné správy od roku 1848 (vztažené k zájmovému území) jsou v této práci sledovány skrze několik stěžejních publikací. V historických vědách je jako základní učební text používána kniha Z. Hledíkové [2005], jejíž novější přepracované vydání čtivě popisuje vývoj veřejné správy v Českých zemích od středověku až do současnosti. V právních vědách je obdobným základním kamenem vysokoškolská učebnice K. Schelleho [2002]. Tyto dvě publikace tvoří kostru textu této kapitoly. Dobrým časovým přehledem disponuje též výukový materiál P. Daňka [2008]. Uvedené zdroje jsou spíše všeobecného charakteru. Na přiblížení zájmového území využijeme prameny následující. V roce 1963 na univerzitě Palackého v Olomouci, filosofické fakultě, katedře historie vzniklo vědecko–výzkumné pracoviště Kabinet regionálních dějin. Jeho členem byl jeden z nejuznávanějších historiků L. Hosák. V této práci upotřebíme jeho časosběrnou publikaci do roku 1848, avšak pouze z konce tohoto období [1967]. Pracovní náplní kabinetu byla a stále je práce na Historickém místopisu Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Kolektiv autorů J. Bartoš, J. Schultz a M. Trapl, již zpracoval a vydal několik publikací této edice. Publikace detailně popisují vždy 3–4 vybrané okresy. Úvodní, všeobecně zaměřené vydání, bylo sepsáno pod vedením J. Bartoše [1966]. Pro naše zájmové území jsou důležité pozdější publikace tohoto kolektivu autorů, které jsou zaměřené na námi sledované okresy, v těchto případech pod vedením M. Trapla [citováno jako Bartoš, J., 1980; 1982]. Roku 1979 vznikla v Brně Muzejní a vlastivědná společnost, a to přeměnou původního Musejního spolku (vznik 1888). Náplní činnosti je soustavné studium nejstarších i novějších dějin Moravy, případně i Slezska. Pro naši práci je důležitá především publikovaná rozsáhlá edice Vlastivědy moravské. Jenž shrnuje znalosti o příslušných oblastech a okresech Moravy. Z této edice do roku 2002 vyšlo 68 svazků, které popisují přírodní poměry, politické i kulturní dějiny, vývoj hospodářství, a to až do poslední doby. V dalším textu využijeme tři z nich. Všechny jsou výsledkem práce kolektivu autorů pod vedením V. Nekudy [1982; 1995; 2002]. Píšeme-li o oblasti Luhačovic, nelze opomenout fenomenální etnologické dílo A. Václavíka [1930]. Ve své knize se zabýval oblastí Luhačovského Zálesí a zachytil v ní veškeré aspekty života místního obyvatelstva. Kolektiv odborníků z Českého statistického úřadu, pod vedením J. Růžkové a J. Škrabala, publikoval v roce 2006 dvoudílný Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Ten navazuje a zároveň opravuje chyby z předešlého Retrospektivního lexikonu obcí Československé socialistické republiky 1850–1970. Historický lexikon lze považovat za statisticky zásadní dílo. Jeho podrobnost do úrovně obcí je vynikající. Především, co se týče počtu obyvatel v jednotlivých sčítáních lidu, integrace či dezintegrace, přejmenování či příslušnosti obce k okresu. Budiž mu jedinou, námi viděnou nevýhodou, že „nezná“ okresy soudní.

10

Reformy územní veřejné správy po roce 1989 jsou též sledovány za pomocí některých výše uvedených zdrojů. V této kapitole nám bude určitým vodítkem práce M. Kopkášové [2008], která se reformami veřejné správy a veřejnou správou všeobecně zabývá dlouhodobě jak na poli vědeckém tak profesním. M. Kopkášová je také jedním z autorů publikace vydané Ministerstvem vnitra – Veřejná správa v ČR [2005]. Tato práce představuje poměrně kvalitní a ucelený text. V kapitole zabývající se reformou územní veřejné správy pro roce 1989 je naprosto zásadní rozbor vlastního postupu vymezování správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Rozbor metodiky mohl být uskutečněn díky zapůjčení originálních materiálů Ministerstva vnitra – tzv. První věcné a časové představy II. fáze reformy územní veřejné správy [2000] a Druhého postupového kroku modelace správních obvodů pověřených obcí III. [2001]. Stejnou váhu má i dokument Návrh územně správního členění České republiky podle správních obvodů pověřeních obci III. stupně od autorů J.Maryáše, S.Řeháka, P.Toneva a V.Touška [2001]. Vlastní průběh reformy územní veřejné správy glosovali (mimo jiných) K. Kuča [2005] či Z. Zajíček [2008]. V této kapitole se hojně uplatňuje studium jednotlivých zákonů – především, chceme-li pak poznat dopady reforem. Výčet skutečně využitých zákonů a vyhlášek (ne citovaných jinými autory a převzatých) je uveden v seznamu zdrojů této práce. Současné správní funkce obcí zájmového území jsou sledovány především skrze informace poskytnuné portály jednotlivých Ministerstev. Vstupním předpokladem do problematiky je znalost zákona o obcích. Hojně využívané jsou informační databáze a rozcestníky Státní správa (statnisprava.cz) a Portál regionálních informačních servisů (risy.cz). Tyto dva webové portály precizně evidují výskyt a působnost jednotlivých úřadů v území. Dojížďka za prací (do zaměstnání) byla zkoumána jako samostatné geografické téma až v poválečném období. První publikací, která se plnohodnotně zabývá dojížďkou do zaměstnání je práce Šilhanova z roku 1947 (Pohyb obyvatelstva za zaměstnáním). Zabýval se hledáním středisek dojížďky za prací v zemi Moravskoslezské a zkoumal jejich spádové regiony. V roce 1948 vyšla rozsáhlá práce J. Mrkose o pohybu obyvatelstva v zemi Moravskoslezské. Stejně jako Šilhan, i on využil výsledků speciálního šetření, které bylo provedeno v rámci průzkumů hospodářských poměrů obcí plánovacím odborem zemského národního výboru v Brně dne 1.1.1946. Pomocí dotazníků bylo osloveno 2800 obcí resp. místních či městských národních výborů v zemi Moravskoslezské. Zjišťoval se počet vyjíždějících do zaměstnání za hranice obce a hlavní cíle vyjížďky z obcí. Dalším zdrojem dat o dojížďce za prací bylo šetření krajského národního výboru v Brně uskutečněné 1. dubna 1957, opět pomocí dotazníkového šetření. V tomto případě však poměrně nevhodnou metodou, skrze podniky a různé závody, jakožto zaměstnavatele. Zjišťováni byli dojíždějící zaměstnanci do těchto podniků. Dotazován byl rodinný stav, charakter dojížďky, dopravní prostředek atd. Jednalo se o nejpodrobnější šetření v ČSSR co se rozsahu informací týče. Problémem však byl nepříliš precizní sběr dat podniků, který snížil hodnotu jinak zajímavého průzkumu. Se vznikem této oficiální datové základny začíná přibývat i autorů zajímajících se o tuto tematiku. V roce 1962 vychází příspěvek M. Macky k poznání změn v dojíždění do zaměstnání do města Brna. Ve své práci analyzuje vývoj dojížďky za prací do Brna. Vychází přitom ze dvou zmíněných datových zdrojů. Článek hodnotí dosavadní vědní výstupy, a nutno říci, že výše uvedenou práci M. Mrkose, jenž je v dnešní době často citována, vidí jako chybnou v mnoha dílčích početních úkonech. Zajímavě se z dnešního pohledu jeví postoj Macky k dojížďce za prací. 11

Kromě geografických faktorů hovoří také o celkové ztrátě času či fyzické a duševní únavě dojíždějících. Je tedy vidět, že v počátcích výzkumu tohoto jevu nešlo jen o čistou regionalizaci, nýbrž nebyl opomenut ani samotný lidský faktor [Macka, M., 1962a:233-8]. Dne 1. března 1961 se uskutečnilo první sčítání lidu, domů a bytů, ve kterém byla šetřena vyjížďka za prací. Slovo vyjížďka je potřeba zdůraznit, neboť byly podchyceny směry vyjížďky ze všech obcí. Naopak dojížďka byla zjišťována pouze pro 325 vybraných dojížďkových center v celé ČSSR, resp. 216 v ČSR. Následné sčítání lidu, domů a bytů z 1. prosince 1970 bylo z pohledu zjišťovaných informací o dojížďce za prací výrazně rozšířené. Nově se sledovala frekvence pohybu za prací, vzdálenost mezi prací a bydlištěm či jaký dopravní prostředek je při dojíždění používán. Z pohledu dat o dojížďce (neplést s vyjížďkou) došlo k významnému posunu v kvalitě. Jen v Českých zemích tehdejší ČSSR byl počet vybraných center dojížďky povýšen na 1576 obcí. [Macka, M., 1975:13] Vraťme se k autorům této doby. Dle T. Krejčího a V. Touška [2004] patří k nejvýznamnějším odborníkům M. Macka. Ten působil nejdříve na Masarykově univerzitě (tehdy UJEP) a od roku 1963 jako vědec v Geografickém ústavu ČSAV v Brně. Místo působnosti nelze přehlédnout ve struktuře témat, které Macka řešil. Ve své další práci [1962b] vychází opět z dat anketárního šetření 1957. Zabýval se vlivem pohlaví a rodinného stavu na dojížďku do Brna. V článku proniká i do odvětvové struktury. Jedním z výstupů je např. teze, že ženy dojíždějí za prací nejméně do odvětví strojírenství a naopak nejvíce do odvětví nevýrobních. O dva roky později M. Macka [1964a] publikoval příspěvek k vymezení zázemí Brna z hlediska dojíždění do zaměstnání. V něm se pokusil dle určité metodiky vytvořit zóny sféry vlivu města Brna na své zázemí. Autor akceptuje tři skupiny obyvatelstva: ekonomicky aktivní obyvatelstvo (dále jen EAO) které je zaměstnané, dále EAO neaktivní s vlastním zdrojem obživy a ve třetí skupině osoby bez zdrojů obživy. Zvláštností je, že ač vědom si rozdílu mezi vším obyvatelstvem a EAO, využívá autor pro regionalizaci právě celé obyvatelstvo obce (tedy vč. dětí, osob v důchodu, či jinak indisponovaných). Jako hlavní pracovní nástroj metodiky používá počet vyjíždějících za prací dělený obyvateli obce. Autor dále nezmiňuje detailnější práci s daty, jako například druhý směr vyjížďky z obce a jeho využití pro tvorbu regionů. Další příspěvek M. Macky ze stejného roku [1964b] komentuje právě proběhlé sčítání lidu, domů a bytů. V textu také zavádí pro obce z nichž lidé vyjíždějí za prací označení emigrační obec. Obce cílové jsou pak označovány jako imigrační. Ve spojitosti s tímto, pracuje s pojmem dojížďka jako “duální jev”. Tím je myšleno, že vždy existuje místo emigrační (vyjížďka) a místo imigrační, tedy nějaký podnik, závod v podobě nabídky zaměstnání. V příspěvku [1966] řeší M. Macka sílu korelace mezi hustotou zalidnění a nutností dojíždět za prací. Podnětné mu jsou různé zahraniční práce, jako například T. Hagerstranda. Ten vidí dojížďku, ovlivněnou dvěma faktory - hustotou zalidnění a vzdáleností. Macka vliv hustoty na dojížďku za prací opravdu potvrdil. Pracoval sice „jen“ s úrovní okresů, avšak konstatoval, že z těch kde byla menší hustota zalidnění více lidí dojíždělo za prací a obráceně. V roce 1966 píše B. Šilhan o pohybu za prací do zemědělství a lesnictví. I přesto, že se v této práci nebudeme detailně zabývat strukturou vyjížďky (dojížďky), je pro naše využití publikace přínosem. Vidíme totiž, že ne všichni doboví autoři používají jako základní ukazatel vyjížďky (hodnotu jmenovatele ve vzorci) celé obyvatelstvo. Autor ve jmenovateli používá EAO, a to dokonce pouze 12

zaměstnané v zemědělství, a v čitateli samozřejmě počet vyjíždějících z obce daného odvětví do určité obce [Šilhan, B., 1966]. Roku 1969 vydává M. Macka celý sborník prací, který je zaměřen na regionalizaci ČSSR. Sám je autorem článku o vymezování oblastí podle dojížďky do zaměstnání. V této práci je poměrně detailně popsána metodika tvorby regionů na základě dojížďky za prací. Tuto více využijeme v kapitole o dojížďce za prací. V sedmdesátých letech se dojížďkou za prací zabývali také J. Mareš a J. Zapletalová [1973]. Tito v roce 1970 provedli šetření dojížďky za prací na základě sčítání jízdenek (ústřižků) ČSD a ČSAD. Na základě těchto dat provedli regionalizaci. Inspirativní je zde především metodika sběru dat. V dnešní době je prozatím neaplikovatelná, a to až do té doby, kdy budou mít všichni cestující veřejné dopravy čipové karty, které budou jednoznačně evidovat jejich místo nástupu a výstupu. Např. v Jihomoravském kraji dle sdělení správce integrovaného dopravního systému [KORDIS, 2009] jsou v současné době používány pouze karty, které neevidují nástupní a výstupní místa, nýbrž pouze délku trasy dle zón (od čehož se odvíjí cena přepravného). Do budoucna by se tento systém měl změnit na čistě čipový. To by teoreticky znamenalo až neuvěřitelný potenciál ke geografickému výzkumu. Zveřejnění takovýchto informací v plné míře však nelze očekávat. M. Macka společně s M. Královou [1975] popsali změny v regionalizaci dojížďky ČSR mezi lety 1961–1970. Vycházeli z dat sčítání lidu v těchto letech. Zde si jen povíme, že při zpracování dat ze sčítání lidu roku 1970 mírně pozměnili metodiku, oproti té, kterou Macka dříve použil. Touto pak přepočítali zpětně i hodnoty roku 1960. Dne 1.listopadu 1980 se uskutečnilo sčítání lidu domů a bytů (SLDB). V něm se opět měnila metodika šetření dojížďky do střediskových/centrálních obcí. Za dojížďková centra byly považovány takové obce do nichž přijíždělo za prací alespoň 10 osob. V ČSSR bylo vymezeno 2 217 dojížďkových center, z nichž 1506 připadalo na ČSR. Oproti minulému sčítání lidu se tak počet center v ČSR snížil o 70 obcí. Velmi důležité jsou příspěvky k tématu dojížďky za prací od S. Řeháka. Ten je autorem mapového listu: Dojížďka do zaměstnání, v Atlase obyvatelstva ČSSR vydaného roku 1987. Názorné je nejen kartografické zpracování ale také připojený metodický komentář k mapě. S. Řehák vydává v roce 1988 v návaznosti na mapu dva příspěvky, oba [1988a, 1988b] rozšiřují komentář k mapě v atlase obyvatelstva ČSSR. Těmto metodickým přístupům se budeme věnovat v příslušné kapitole. V pracích na atlase spolupracoval S. Řehák s J. Maryášem [1987]. Výsledkem byl mapový list – Regionální působnost středisek osídlení. Ta kombinuje dva hlavní prostorotvorné jevy, dojížďku za prací a spádovost obyvatelstva za službami. Na základě prosby ostatních vědců vydali stejní autoři v roce 1990 k této mapě velmi detailní popis metodiky [1990]. Dne 3. března 1990 proběhlo další sčítání lidu. Pro nás je zásadní informací, že vůbec poprvé byla sledována dojížďka již za všechny obce (pokud do nich dojížděl alespoň jeden pracují). Zmiňme také práci J. Müllera z roku 1994, který vymezoval spádové obvody středisek osídlení. Jeho publikace byla vydána Terplanem. Jednalo se o státní ústav pro územní plánování sídlící v Praze. V rámci jeho působnosti se tematikou dojížďky zabývali také A. Anderle a M. Pojer. Činnost tohoto státního institutu však byla ukončena v roce 2003. 13

Zánik Geografického ústavu akademie věd ČR v 1993 vyústil v přenesení pozornosti na univerzitu Karlovu. Tematikou dojížďky za prací se již delší dobu zabýval M. Hampl. Již roku 1978 vydal v kolektivu autorů (M. Hampl, J. Ježek, K. Kühnl) publikaci s názvem: Sociálně geografická rajonizace ČSR. Práce byla souhrnem a rozšířením Hamplem dříve publikovaných příspěvků. Tato práce se jak již název říká, zabývá regionalizací na úrovni ČSR. Nevychází však ze sčítání lidu 1970 jak bychom mohli dle data očekávat, nýbrž jsou zpracována data z let 1966–1973. V této publikaci je kladen důraz na řešení „teoretických a metodologických problémů a na stanovení podstatných charakteristik regionální struktury sociálněgeografických systémů“. V dalších letech spolupracuje M. Hampl s V. Gardavským a K. Kühnlem a vydává roku 1989 knihu publikaci Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. Tato práce aktualizuje předchozí dílo a klade důraz na popis změn, které nastaly oproti předchozímu období. Metodicky je výchozí pro práci následující. V roce 1996 vydává M. Hampl v kolektivu autorů knihu Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. V ní společně s J. Müllerem vytvořil mapu sociálněgeografické regionalizace ČR z dat sčítání lidu 1991. V roce 2005 vydává M. Hampl sám práci Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext, v niž je taktéž hlavním výstupem mapa sociálněgeografické regionalizace, tentokráte z dat SLDB 2001. Publikace M. Hampla jsou všeobecně považovány za stěžejní literaturu sociálněgeografické regionalizace. Metodikou v nich použitou se budeme zabývat v příslušné kapitole o dojížďce za prací. Prozatím poslední sčítání lidu se uskutečnilo dne 1. března 2001. Podstatné je, že co se týče dojížďky za prací, je obsahově srovnatelné se sčítáním z roku 1991. V posledních letech vyšly některé významné publikace o tematice dojížďky za prací také na Masarykově univerzitě či univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2004 zkoumali vztah dojížďky za prací na situaci na trhu práce v Brně T. Krejčí a V. Toušek. Ve stejném roce byl prezentován příspěvek Z. Szczyrby a V. Touška na téma vyjížďky a dojížďky do zaměstnání v ČR. V roce 2005 se V. Toušek s kolektivem dalších autorů (Baštová, M., Fňukal, M., Krejčí, T., Tonev, P.) zabýval největšími centry. Článek je zaměřen na poznání změn intenzity a prostorového rozložení dojížďky do velkých měst, ke kterým došlo v období transformace v jejich zázemí. Hledány jsou regionální rozdíly tohoto jevu, a to na příkladě tří největších center dojížďky na Moravě. Brna, Ostravy a Olomouce. V těchto městech je počet dojíždějících více než 20-000 a počet obsazených pracovních míst přesahuje 50 000. Jen pro zajímavost uveďme, že v těchto ukazatelích byl Zlín na čtvrtém místě na Moravě. T. Krejčí se zabýval dojížďkou za prací také ve spolupráci s P. Daňkem. Společně se zaměřili na proměny vztahů jádro–zázemí v aglomeracích ČR. Jako příkladové jsou vybrány hl. město Praha, Plzeň a Brno. V roce 2005 byl prezentován příspěvek P. Toneva o hodnocení reformy územně správního členění z hlediska dojížďky za prací (na příkladu Jihomoravského kraje). V neposlední řadě je také vhodné uvést, že mezi potenciální metodické zdroje patří i studijní materiály P. Daňka [2008] k předmětu sociálněgeografická regionalizace, který je samostatně vyučován na Masarykově univerzitě. Materiály jsou mimo jiné přehledem, jenž v otázce sociálněgeografické regionalizace ČR využívá a aplikuje teze M. Hampla. Jako zvláštní typ publikace v závěru uveďme regionalizaci provedenou z dat SLDB 2001 Českým statistickým úřadem. Ten vymezil pracovní regiony v celé ČR. Výstupem jsou jednotlivé krajské publikace doplněné o popis metodiky [2004]. 14

Problematikou dojížďky za prací se zabývali také autoři různých diplomových prací psaných na Masarykově univerzitě, zmiňme např. práci disertační od V. Nováka, jenž řeší dojížďkové regiony v kraji Vysočina. Z jím používané metodiky je pro naši práci zajímavé, že také používá počet obsazených pracovních míst, při hledání dojížďkových center [2009:93]. Prvním a velmi zásadním podnětem k dalšímu výzkumu migrace (stěhování) obyvatelstva, byly práce E. G. Ravensteina (1885, 1889). V nich formuloval zákonitosti stěhování obyvatelstva. Ačkoli jeho příspěvky nebyly podloženy čísly, jsou dodnes v mnohém platné. V návaznosti na jeho teze pokračoval G. K. Zipf (1948), jenž jako jeden z prvních využíval gravitačního modelu. Jedna Určitá část pozdějších autorů se zaměřila na modifikaci gravitačního modelu resp. jeho vstupních hodnot. Z takovýchto je vyzdvihována především práce W. Isarda (1972), v níž autor přehodnocuje deterministický postoj gravitačního modelu jako takového. Druhá skupina autorů např. S.A. Stoufer (1940, 1960) nepoužívá gravitační model, ale zavádí pojem intervenující příležitost. Migrací jako procesem difuze inovací se zabýval T. Hagerstrand (1957) [Kühnl, K., 1975:5]. První české studie pocházejí z předválečného období. Jedná se o práce zakladatele České demografie Boháče (1930), a významného sociálního geografa Korčáka (1934,1938) [Čermák, Z., 2001:12]. Z Českých autorů jsou vyzdvihnuty práce L. Kárníkové (1965), V. Hauflera (1964 a 1966), který se zabýval hodnocením vývoje za přibližně posledních 100 let. Mezi nejvýznamnější retrospektivní studie patří práce J. Pohla (1932), V. Srba či M. Kučery (1969). Hierarchii měst v Čechách dle vývoje rozmístění obyvatelstva řešil M. Hampl (1972). V sedmdesátých letech byly řešeny především aktuální otázky a vývoj urbanizace na území republiky. Autory této doby byli např. J. Musil (1973), Z. Ryšavý (1973), či J. Korčák. Ten se zabýval také otázkami migračních regionů, stejně jako B. Nováková-Hřibová [1971], či M. Hampl (1963). Právě Nováková-Hřibová či Chroboková (1961) potvrdily úzkou spojitost mezi intenzitou vyjížďky za prací a emigrací z dané územní jednotky [Kühnl, K., 1975:6-10]. B. Nováková–Hřibová se ve stejném díle zabývá také korelací mezi přirozeným přírůstkem a migrací, na jejichž základě člení města/okresy do kategorií. Tento jev migraci doplňuje, avšak mnoho autorů píšících o migraci se jím příliš nezabývá, neboť jej považují za marginální, vzhledem k výraznému ovlivnění počtu obyvatel dané jednotky. Nováková-Hřibová dále vymezuje tzv. imigrační rajóny měst nad 10 tis. obyvatel. V jedné ze svých dřívějších prací [1966] se zabývala migrací na úrovni krajů, okresů a velkých měst. Jednotlivé regionalizace migrace představovaly mimo jiné podklad pro výše uvedené práce M. Hampla et al. (1978, 1987, 1996). Mezi stěžejní lze řadit práci K. Kühnla [1975]. Tato řeší vývoj migrace v Čechách, její prostorovou strukturou a též se zabývá vybranými aspekty migrace. Kühnl pracuje s jak s daty ze sčítání lidu tak výše uvedeným gravitačním modelem, tyto vzájemně porovnává. K. Kühnl [1977] v další publikaci potvrzuje pokles intenzity migrace, jenž byla na vrcholu na počátkem 50. let, díky dosidlování pohraničí a také politickému tlaku na posílení (imigraci) těžebních oblastí, průmyslově založených a středně velkých měst. Nejvíce prací s migrační tematikou bylo sepsáno v 90. letech (D. Drbohlav 1994, 1996 – migrace na celoevropské úrovni, 1997; Sýkora, Čermák 1998 atd.). Velmi přínosnou je disertační práce D. Drbohlava [1989]. Ten za použití čísel (tedy kvantitativna), řešil migraci jako složku kvalitativní. Zkoumána byla migrační motivace ze všech možných (a především zaznamenávaných) hledisek a sídelní preference obyvatelstva. Zabývá se psychosociálními 15

vazbami. Mimo jiné cituje Leeho (1966) dnes běžně používaný pojem: push resp. pull faktor, tedy faktor motivující k vystěhování resp. k nastěhování do určité lokality. Práce je členěna na část teoreticky metodickou, a zároveň analyzující stav v zemi, a dále část aplikovanou. V naší práci využijeme především poznatků teorie, avšak k zamyšlení, a domnívám se, posunu vědy do nové sféry, významně přispěla také empirická část Drbohlavovy práce, v níž šetřil migrační preference středoškolských studentů, ve třech vybraných městech. Zde lze na rozdíl od statičnosti a schematičnosti prací předchozích desetiletí poznat určitý průnik do „hlouby problému“. Dalšími publikacemi D. Drbohlava jsou např. [1990 a 1999]. V druhé uvedené se zabývá problematikou migrace jakožto disciplíny. Uvádí a obhajuje její maximální iterdisciplinaritu a komplexnost, hodností zahraniční přístupy, ale také dostupnost dat. Problematikou migrací se zabýval také Z. Čermák. Zabýval se různými aspekty vnitřní migrace v ČR [1991]. V roce 1996 [Čermák, In Hampl et al.] poukazoval na vliv transformačních procesů na migrační vývoj. V roce 2001 navázal Z. Čermák ve své habilitační práci na práci D. Drbohlava navázal. Když také zdůrazňoval interdisciplinární povahu migrace obyvatelstva vzhledem k různorodosti faktorů, které ji ovlivňují. Povrzuje a časově protahuje tezi K. Kühnla tím, že popisuje klesající intenzitu vnitřní migrace v ČR v letech 1961-1991. Pro naši práci je důležité, že první polovinu 90. let považuje Čermák, z hlediska migračních pohybů, jako přechodné období (změna politické situace, ekonomická transformace). Mezi nejaktuálnější články patří výstup v periodiku Demografie [2005], v němž hodnotí suburbanizační procesy rozmáhající se přibližně od počátku 90. let. V roce 2008 vyšla obsáhlá publikace kolektivu autorů [Toušek, V., 2008:86-90], která se též v jedné kapitole věnuje migraci. Sledování (vnitřní) migrace bylo v českých zemích odkázáno na data ze sčítání lidu. Po druhé světové válce se však ze statistického hlediska udály dvě významné změny. Negativní, z pohledu statistiky, bylo upuštění od sledování místa rodiště při sčítání lidu – tedy znemožnění sledování migračního pohybu (bylo však obnoveno ve sčítání 1991) [Čermák, Z., 2001:12]. Druhou, statisticky pozitivní změnou byl, zákon z roku 1949, jenž stanovil povinnost všem osobám hlásit změnu trvalého bydliště. Nově se tak vyplňovaly tzv. lístky hlášení o změně trvalého pobytu občana (děti do 15 let byly evidovány v listu hlášení matky). Zprvu se jednalo pouze o data za kraje, později okresy a až v roce 1961 bylo možno poznat migraci do úrovně obcí. Tehdejší státní statistický úřad (později federální) však prezentoval údaje pouze za okresní města, města nad 10 tis. obyvatel a v souhrnu pak za všechny ostatní obce. Tímto byl sebrán prostor pro detailnější rozbor. Zpracování dat migrace měl od roku 1963 na starosti Geografický ústav ČSAV v Brně. Zásadní bylo doplnění ohlašovacích lístků migrace o zjišťování důvodů stěhování v roce 1966 [Kühnl, K. 1975:63]. Problémem ale bylo zpracování takto cenných materiálů, které se omezilo opět pouze na větší města a okresy, jakožto nejnižší územní jednotky. Zpracování do úrovně jednotlivých obcí se ujal až v roce 1965 Geografický ústav ČSAV v Brně [Novákova-Hřibová, B., 1971:7-8]. Na počátku sedmdesátých let převzal zpracování migrace do úrovně obcí opět ČSÚ. Teprve na počátku 80. let bylo možné pracovat s daty do úrovně obcí [Čermák, Z., 2001:12]. V roce 1986 byly rozšířeny sledované důvody stěhování, uváděné v hlášení o stěhování, o kolonku „následování rodinného příslušníka“ [Drbohlav, D., 1989:81]. Jelikož se v kapitole věnované migraci budeme zabývat i migrací pracovně podmíněnou, je nutné upozornit, že sledování důvodů migrace bylo ukončeno v roce 2005. Právě proto se zaměříme pouze na období let 1991–2004. 16

K práci využijeme databázi (vnitřní) migrace obyvatelstva ČR 1991–2004 Českého statistického úřadu Praha. Jedná se o digitalizovanou databázi více jak 24 tis. anonymizovaných (lístků) hlášeních o stěhování, které se vztahují k obcím zájmového území. Dobrovolná spolupráce obcí je jev poměrně mladý. První dobrovolné svazky obcí se začaly vyskytovat až ve druhé polovině 90. let. Jejich monitoringem se o něco později začalo zabývat Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen MMR). Ministerstvo však tuto činnost plně svěřilo svému orgánu v území – Ústavu územního rozvoje v Brně. Zde se stěžejní osobou výzkumu stala V. Labounková. Její první publikace vycházejí od roku 2004. Zaměřuje se především na metodickou pomoc mikroregionům při tvorbě programových dokumentů. Pro nás je však důležitý především monitoring mikroregionů a jejich faktické vymezování. V roce 2006 se Český statistický úřad, resp. jeho krajské pobočky, pokusily k roku 2005 zachytit jednotlivé mikroregiony v území. Výsledkem byly jako přehledové mapy výskytu tak „karty“ jednotlivých mikroreginů s různými statistickými údaji [czso.cz, 2006]. Další samostatné publikace V. Labounkové vyšly v roce 2008 a 2009. V roce 2009 navíc ve spolupráci s M. Půčkem, L. Rohrerovou a dalšími, vydává první ucelenou publikaci, zaměřenou opět na poradenství regionům při psaní strategických dokumentů. Pro naši práci se však zcela nejzásadnějším a nejkomplexnějším jeví publikace L. Kašparové, M. Půčka a kolektivu (vč. V. Labounkové) z roku 2009. Publikace se zabývá partnerstvím měst a venkova. Jedná se o text, který kombinuje znalosti faktické, tak předešlé zkušenosti autorů s mikroregiony. Od roku 2006 spustil na svém webu Ústav územního rozvoje tzv. iMR Monitoring mikroregionů [uur.cz]. Jedná se o jeden ze dvou veřejně dostupných (a relativně aktuálních) přehledů mikroregionů na českém webu. Jeho druhou částí je také Mapový server (poslední dobou nefungující). Prostředí iMR je uživatelsky příznivé, avšak funguje pouze za použití vhodného webového prohlížeče (IE windows). Konkurencí (?) je tomuto serveru, portál informačních servisů [risy.cz] resp. část jeho databáze věnující se mikroregionům. Tento portál je provozován jiným orgánem MMR – Centrem pro regionální rozvoj (Praha). Zde obsažené informace jsou širší, co do počtu jednotlivých mikroregionů. Tento rozdíl tvoří regiony monotematické (vysvětleno v příslušné kapitole), které nejsou z pohledu ÚÚR až tak řešeny. Jak se dozvíme v dané kapitole, poněkud jiné mikroregiony jsou tzv. místní akční skupiny. Tyto rámcově spadají pod Ministerstvo zemědělství, resp. jeho orgán SZIF, jenž řeší dotační program LEADER. Zásadním zdrojem informací je tedy portál szif.cz, ale především registr místních akčních skupin leader.isu.cz. Nezbytným zdrojem informací o mikroregionech jsou webové prezententace jednotlivých mikroregionů, a v nich příslušné dokumenty. Zpozorněny byly například Strategický plán rozvoje mikroregionu Luhačovské Zálesí, Návrh strategie mikroregionu Bojkovsko, Strategie MAS Bojkovsko, Strategický plán rozvoje mikroregionu Jižní Valašsko či Strategie MAS Hornolidečska pro Leader. V kapitole jsou tyto dokumenty využity především k dosažení cíle této práce.

17

1.3 Metodika Cíle práce se pokusíme dosáhnout využitím znalostí uvedených publikací. Použijeme různé právní normy (zákony, vyhlášky). Datovou základnou nám budou rozličné databáze, registry či seznamy, které podrobíme vlastní analýze. Již při definování cíle této práce jsme uvedli, že k jeho dosažení by měl čtenář postupovat po jednotlivých kapitolách. Ty jsou pokud možno koncipovány tak, aby čtenáře posunovaly v časové a v logické souslednosti uváděných faktů. V jednotlivých kapitolách se z pohledů různých ukazatelů dozvíme o vztazích v zájmovém území a širším okolí. I přes omezený rozsah práce, obsahuje každá kapitola alespoň krátké zhodnocení poznatků. Stěžejní je především závěrečná kapitola, která obsahuje komparaci dosažených poznatků z jednotlivých kapitol. Součástí této práce jsou výstupy z autorem uskutečněného dotazníkového šetření regionálních vztahů. Metodikou kvalitativního výzkumu se zabýval M. Disman [1998]. Jeho kniha je v oboru sociálních věd považována za základní českou literaturu. Kvalitně a čtivě přináší poznatky v oblasti metodiky šetření, tvorby a obsahu dotazníku, a dále proniká až do úrovně samotných typů otázek v dotazníku. Z této, ale i několika dalších publikací, pramení výukový materiál k předmětu Metody geografického výzkumu [2006] vyučovaném na PřF MU. Do struktury jednotlivých otázek, jejich logiky a skládání v dotazníku, lze dále proniknout ve výukových materiálech předmětu Výběrová šetření v sociologii, vyučovaném na FSS MU [2007]. Rozsáhlé dotazníkové šetření provedl také autor této diplomové práce [2008] v rámci sběru dat na svoji bakalářskou práci. Přičemž metodika a výstupy tohoto šetření byly dále použity jak v grantovém záměru (GA AV KJB700860801), tak v soukromém sektoru. Dotazníkové šetření regionálních vztahů, které bylo součástí této práce, se týkalo obecních úřadů. Cíleno bylo na všechny obce zájmového území. Tázanými byly starostové resp. starostky obcí. Emitovány byly dva nezávislé, avšak velmi podobné dotazníky (viz příloby č. 44 a č. 45). Jeden pro obce s rozšířenou působností (Luhačovice, Valašské Klobouky a Vizovice), druhý pro všechny ostatní obce, vč. obcí s pověřeným obecním úřadem (pojmy vysvětleny dále v textu). Dvojí členění dotazníku, bylo zvoleno záměrně, abychom zjistili postoje představitelů obcí „z obou stran“. Dotazník (obě jeho verze) se členil na osm částí: Postavení ORP ve správním systému, Vymezení ORP a SO ORP, POÚ - pověřené obecní úřady, Dobrovolné aktivity obce - mikroregiony, MAS a jiné, eGOVERNMENT, Dojížďka za prací, Dojížďka za službami, Dopravní obslužnost. Obě verze dotazníku měly 22 otázek. Otázky, které mohly podnítit spor mezi názory ORP a ostatními obcemi, byly formulovány odlišně, aby odpovídaly pozici dané obce. Všechny další (nekonfliktní) otázky, jenž tvořily většinu dotazníku, byly stejné pro obě verze dotazníku. Uvedených 22 otázek se většinou dále členilo na podotázky. Vlastní dotazníkové šetření se uskutečnilo elektronickou formou v rozmezí února až počátku dubna 2010. V tomto období obdržely obce dotazníkový arch v podobě PDF (form), který po vyplnění zaslaly zpět e-mailem. Šetření se zúčastnilo celkem 47 obcí ze 60ti oslovených (78,3 %). Zbývajících 13 obcí se (po několika urgencích, a telefonické komunikaci) odmítlo šetření zúčastnit, a nebo svoji účast slíbily a poté nenaplnily. 18

Dále zmíněné postoje a názory se tedy netýkají obcí Bohuslavice n. Vláří, Lipová, Podhradí, Nedašov, Haluzice, Štítná n. Vláří–Popov, Vlachovice, Vysoké Pole, Lhotsko, Kelníky, Dobrkovice, Valašské Senice a Horní Lideč. Fakt, že tyto obce neparticipovaly na šetření, které tak nenabylo stoprocentní účasti, nás vede k přehodnocení významu některých otázek. V textu této práce tedy nejsou využita neúplná data dojížďky za službami. Ta byla původně, v případě 100% účasti obcí, uvažována jako dobrý, i když rozsah práce velmi překračující doplněk. Zároveň je nutné uvést, že záměrně nejsou v textu zapracovány všechny otázky v dotazníku obsažené. Využité otázky, resp. jejich analýza, jsou součástí tématem příslušných kapitol. V závěru uveďme, že dotazník v podobě PDF formuláře byl vytvořen pomocí programu Adobe LiveCycle Designer ES2. V této práci bylo za účelem lepší interpretace vytvořeno poměrně velké množství map, kartogramů či kartodiagramů. Vytvořeny byly v programu ArcGIS 9.2 od společnosti ESRI. Datovým podkladem byla převážně data ArcČR500 (dostupná na MU, PřF, geografickém ústavu). Ostatní data bezplatně poskytla Česká informační agentura životního prostředí CENIA. Jejich využití je v dané mapě uvedeno. Zde bychom měli upřesnit vizuální podobu katastrů obcí od společnosti CENIA. Jedná se o data zcela aktuální. Nezachycují tedy úplně přesně hranice katastru např. v letech 1850, 1918 atd. Jejich využití je uvažováno především proto, abychom poznali spádovost (příslušnost) obce k danému okresu. V textu zmiňovaná osada Pradlisko, patřící pod obec Ludkovice (dříve přechodně také část obce Luhačovic), není v těchto katastrech pravděpodobně pro svoji malou velikost zachycena.

19

2 VYMEZENÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ A JEHO CHARAKTERISTIKA 2.1 Vymezení zájmového území Prvním a zásadním krokem v této práci, bez možnosti pozdější změny, bylo zvolení velikosti zájmového území. Ze zadání jsme věděli, že minimální velikost musí tvořit zkoumané správní obvody ORP Luhačovice a Valašské Klobouky. Tímto bychom však mohli šetřit pouze vzájmné vztahy, hranice či centra uvnitř těchto správních obvodů. Bylo tedy nutné vymezit určitý přesah obcí, o který se toto území rozšíří. Řešením byla vstupní analýza území. Předběžně tak byly zkoumány vztahy dojíďky za prací (ze sčítání lidu 1991 a 2001), územní působnost současně existujících dobrovolných svazků obcí, historický vývoj, dopravní dostupnost a vzdálenost – jak menších obcí tak okolních konkurenčních středisek. Největší váha byla přisouzena pracovním vztahům (denní dojížďka za prací). Předběžnou analýzou území jsme odhalili poměrně krátké přesahy meziobecních vztahů. Výsledkem je zájmové území, tvořené celkem 60ti obcemi (obr. 1). Přičemž, 15 obcí tvoří správní obvod ORP Luhačovice, 20 obcí pochází ze správního obvodu ORP Valašské Klobouky a 25 obcí navíc můžeme označit jako určitou nárazníkovou zónu (buffer). Některé obce nárazníkové zóny nemají velký potenciál kooperace s obcemi navržených SO ORP. Byly zařazeny například na základě vzálenosti nebo jen katastrálního sousedství. V případě naší práce je však nesporně lepší pracovat s územím větším, než menším, které by bylo velmi obtížné zpětně rozšiřovat. Zájmové území nelze zcela odtrhnout od reality v jeho okolí. Proto se v této práci setkáme také s pojmem širší okolí. Tím jsou myšleny především okolní ORP Zlín, Vsetín a Uherský Brod. Širším okolím již není myšleno Uherské Hradiště (a to i přesto, že správní obvod sousedí s některými obcemi zájmového území). Stejně tak nejsou širším okolím myšleny například Otrokovice či Napajedla. Tato města jsou již příliš vzdálená, a jak jsme poznali již ze vstupní analýzy, jejich vztahy k zájmovému území jsou „přehlušeny“ těsně sousedícím Uherským Brodem nebo silným pólem v podobě Zlína.

20

Obr. 1. Vymezení zájmového území Pramen: vlastní výzkum

2.2 Charakteristika zájmového území Podle geomorfologického členění [Mištera, L., 1985:35] patří zájmové území do Karpat → provincie Západní Karpaty → soustavy Vnější západní Karpaty → podsoustavy Moravsko–slovenské Karpaty → celků Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina. V soustavě vnějších západních Karpat převažuje georeliéf na flyšových horninách. Její podsoustava Moravsko-Slovenské Karpaty je typická kulisovitě uspořádanými flyšovými vrchovinami oddělenými ploššími pahorkatinami. Osu podsoustavy tvoří právě jeden z celků nacházející se v zájmovém území – Bílé Karpaty. Ty mají výraznou zlomovou morfostrukturu a jsou rozděleny na kry, podél nichž v údolí Váhu probíhalo zahlubování příčných údolí řek (na české straně – řeky 21

Vláry). Nejvyšším vrcholem Bílých Karpat, nacházející se ve sledovaném území, jsou Průklesy (836 m. n. m.). Bílé Karpaty jsou na severní straně (moravské) lemovány druhým celkem – Vizovickou vrchovinou. Ta je plošší, jen v okolí Zlína má výraznější kernou morfostrukturu. Její nejvyšší vrchol Klášťov (753 m. n. m) se nachází v zájmovém území [Mištera, L., 1985:50, mapy.cz]. Zájmové území spadá do pěti klimatických oblastí [dle Quitt, E.,1975]. Z obrázku č. 2 lze rozpoznat, že čtyři oblasti jsou mírně teplé (čím vyšší číslo označení, tím teplejší) a jedna oblast je chladná. Přesné charakteristiky těchto oblastí jsou uvedeny v tabulce č. 1. Obr. 2. Klimatické oblasti zájmovém území a širším okolí Pramen: Quitt, E., 1975

Tab. 1. Klimatické oblasti v zájmovém území Mírně teplá

Oblast Ukazatel Počet letních dnů

MT2

MT5

MT7

Chladná MT9

CH7

20-30

30-40

30-40

40-50

10-30

Počet dnů s průměrnou teplotou vyšší než 10°C

140-160

140-160

140-160

14 0-160

120-140

Počet mrazových dnů

110-130

130-140

110-130

110-130

140-160

Počet ledových dnů

40-50

40-50

40-50

30-40

50-60

Průměrná teplota v lednu (°C)

-3 - -4

-4 - -5

-4 - -5

-3 - -4

-3 - -4

Průměrná teplota v červenci (°C)

16-17

16-17

16-17

17-18

15-16

Průměrný počet dnů se srážkami

120-130

100-120

100-120

100-120

120-130

Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou

80-100

60-100

60-80

60-80

100-120

Pramen: Quitt, E., 1975

Zájmové území patří hydrogeograficky do úmoří Černého moře. Do něj se vlévá řeka I. řádu – Dunaj. Do Dunaje tekou řeky II. řádu Morava a Váh. Do řeky Moravy ústí řeka Dřevnice (odvodňuje severní oblast zájmového území) a Olšava (pramenící jižně od Šanova a tekoucí západním směrem skrze Bojkovice). Do Váhu ústí řeka Vlára, která pramení poblíž vrcholu Klášťov a teče jižním směrem do Váhu. Po cestě si jiho–jihovýchodně od Brumova–Bylnice prorazila cestu Karpatami, čímž vznikl dopravně velmi důležitý Vlárský průsmyk (284 m. n. m.). Méně významným říčním tokem (Lysky) vznikl východně od Střelné tzv. Lyský průsmyk (528 m. n. m.). Největší vodní plochu v zájmovém území představuje Luhačovická (Pozlovická) přehrada (42 ha). Přibližně poloviční jsou vodní nádrže Ludkovice a Kolelač (mezi Hostětínem a Bojkovicemi). Výrazně menší již jsou nádrže Šanov (1,7 ha), Kúty, Na Zelenském (u Štítné n. Vláří) a Slopné (1,5 ha). Zmínit můžeme také Lačnovský rybník, či dva rybníky ve Slavičíně. [Kadlec, M., 2004:17, mapy.cz]. V zájmovém území se nachází dvě chráněné krajinné oblasti (CHKO). CHKO Bílé Karpaty (715 km2, založené v r. 1980), které se rozprostírá podél hranic se Slovenskem, do něj zasahuje svoji podstatnou částí. Hranice CHKO vstupuje do zájmového území západně od Bojkovic a poté postupuje skrze obce Rudice–Luhačovice–Dolní-Lhota–Loučka–Vlachovice–Křekov–Valašské Klobouky–Poteč a odsud již ke státním hranicím [bilekarpaty.cz]. Do východní části zájmového 22

území zasahuje CHKO Beskydy (největší v ČR, 1 160 km2), založené v roce 1973 [Toušek, V.,2005:123]. Jeho západní hranice se táhne od Vlárského průsmyku přes Střelnou–Horní Lideč– Lidečko, dále na sever a před Vsetínem se již definitivně stáčí na východ. Mezi maloplošná chráněná území patří přírodní rezervace. V CHKO Bílé Karpaty, v zájmovém území, se nachází přírodní rezervace Jalovcová Stráň, Bílé Potoky, Ploščiny, Javorůvky, Sidonie a Okrouhlá. Všechny v SO ORP Valašské Klobouky [bilekarpaty.cz]. Cestovní ruch je výrazně ovlivněn přítomností lázeňského města – Luhačovic. Jedná se o druhé největší lázně v České republice. Na své okolí působí velmi pozitivně, především pak tvorbou pracovních příležitostí a multiplikací dalších výhod spojených s přílivem lázeňských hostů či turistů. Pro individuální (nemasový) turismus je velmi vhodný pobyt v odlehlých vrchovinných oblastech na jihu a východě zájmového území. Zájmovým územím prochází tři vzájemně napojené silnice I. třídy. Silnice č. 49 jde v trase Otrokovice (I/55) - Zlín - Vizovice (I/69) - Valašská Polanka (I/57) - Horní Lideč (I/57) - Střelná – Slovensko. Silnice č. 57 začíná již na hranicích s Polskem v Bartultovicích, pokračuje na jih do Valašského Meziříčí (I/35) a odsud na Vsetín (I/69) - Valašskou Polanku (I/49) - Horní Lideč (I/49) - Brumov–Bylnici – Slovensko. A třetí, silnice č. 69, spojuje přímo Vsetín a Vizovice. Síť silnic I., II. a III. třídy je zobrazena v obrázku č. 3. Detailnější mapa zájmového území je uvedena v poslední příloze (příl. č. 46). Obr. 3. Zájmové území a jeho širší okolí Pramen: Mapy.cz

Zájmovým územím prochází železniční trať v ose Uherský Brod – Bojkovice – Pitín – Slavičín (Hrádek n. Vlárské dráze) – Bohuslavice n. Vláří – Štítná n. Vláří – Vlárský průsmyk – Slovensko Pro tuto trať, zprovozněnou roku 1888, se brzy vžil název Vlárská dráha. Byla vybudována za účelem napojení Brna na Pováží. Největšího rozmachu zažila trať během I. světové války a po ní. Úpadku se dočkala trasa po rozpadu Československa v roce 1993, kdy se významně snížila frekvence jak osobní, tak nákladní dopravy [Kadlec, M., 2005]. Na Vlárskou dráhu byla roku 1905 napojena krátká trať z Újezdce u Luhačovic do Luhačovic [Luhačovice.cz]. Význam této přípojky dokládá fakt, že v současnosti (v pracovní den) vyjíždí z Luhačovic pět přímých rychlíkových spojů do Prahy. Druhou tratí, je dráha Valašské Meziříčí – Vsetín – Horní Lideč – Střelná – a Lyským průsmykem směřující do Půchova. Dvě zmíněné tratě propopojuje trať v ose Horní Lideč – Valašské Klobouky – Brumov–Bylnice. Pouze druhá dráha (Vsetín – Lyský průsmyk) je dvojkolejná a elektrifikovaná. Ostatní jsou jednokolejné a neelektrifikované. Vzhledem k tomu, že s mnoha charakteristikami týkajících se obyvatelstva se setkáme postupně v textu kapitol, a především s počty obyvatel, byl by popis faktů na tomto místě jednoznačně na škodu čtenáře. Podhalíme tedy pouze souhrnné údaje. V roce 2009 žilo v 60 obcích zájmového území 69 351 obyvatel. Rozloha území je 746,29 km2, z čehož vyplývá průměrná hustota zalidnění 23

je 92,9 obyvatel/km2. Hustota zalidnění je výrazně podprůměrná vzhledem k průměru České republiky (131 obyv./km2). V roce 2009 byly v zájmovém území 4 obce velikostně do 200 obyvatel, 17 jich bylo v rozmení 200–499 obyvatel, dalších 24 mělo mezi 500–999 obyvateli, 11 obcí mělo mezi 1 000–4 999 obyvateli, a v rozmezí 5 000–9 999 obyvatel bylo 6 největších obcí. Situaci na trhu práce vyjadřuje nejlépe ukazatel míry nezaměstnanosti. Pro naše účely jsou relativně nejvýstižnější hodnoty za území SO ORP (tab. 2). Vidíme, že SO ORP Luhačovice vykazovalo v celém období hodnoty velmi pozitvní, vždy přinejmenším lepší, než byl krajský průměr. Naopak SO ORP Valašské Klobouky trpí dlouhodobě velmi vysokou nezaměstnaností a v každém roce vykázalo nejhorší čísla ze všech SO ORP ve Zlínském kraji. Tab. 2. Míra nezaměstnanosti ve správních obvodech ORP Zlínského kraje v letech 2000–2008

Kraj celkem v tom SO ORP Bystřice pod Hostýnem Holešov Kroměříž Luhačovice Otrokovice Rožnov pod Radhoštěm Uherské Hradiště Uherský Brod Valašské Klobouky Valašské Meziříčí Vizovice Vsetín Zlín

Míra nezam ěstnanosti*

Ekonom icky aktivní (SLDB 2001)

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

298 616

8,0

8,3

10,0

10,6

10,6

9,2

7,9

6,2

6,3

7 879 10 634 34 957 9 965 18 784 18 102 45 110 25 958 11 295 21 120 8 306 34 409 52 097

8,1 6,5 10,7 7,4 7,2 8,0 6,7 7,9 12,7 8,8 5,2 10,7 5,5

8,5 6,7 10,2 7,4 7,9 9,1 7,3 7,9 12,1 8,9 5,6 11,2 6,1

9,3 7,7 11,2 9,2 10,1 10,3 8,4 9,6 12,8 9,6 7,3 13,7 8,7

11,6 9,7 11,8 10,2 10,3 11,1 8,5 10,2 13,6 11,0 8,7 13,8 9,1

11,9 9,8 12,9 10,4 9,9 13,2 8,2 9,9 13,9 11,2 8,5 12,9 8,6

10,3 9,3 11,7 8,1 8,4 10,6 7,2 8,4 12,8 10,3 7,5 11,3 6,9

8,1 7,9 10,0 6,8 6,5 10,1 6,4 7,5 10,5 9,0 5,9 10,1 5,6

7,6 6,2 7,8 5,5 5,4 7,8 5,3 6,1 9,3 7,2 4,4 7,2 4,2

6,0 6,0 7,9 5,3 5,4 7,4 6,0 6,3 9,5 6,7 4,5 8,0 4,3

Pozn.: míra nezaměstnanosti je v celé časové řadě vypočtena jako podíl registrovaných uchazečů o zaměstnání celkem a obyvatel ekonomicky aktivních (podle sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001) - od roku 2005 se však počítá a publikuje pouze z uchazečů dosažitelných) Pramen: převzato z ČSÚ, Zlín

24

3 ZÁJMOVÉ ÚZEMÍ PŘI REFORMÁCH ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY OD ROKU 1848 Cílem kapitoly je popis základních mezníků ve vývoji územní veřejné správy, jejich zasazení do historického kontextu a přiblížení k námi šetřeným obcím. Vzhledem k faktu, že cílem celé práce je vymezení současných správních obvodů a center, jsou zájmové obce od počátku děleny na v současnosti existující obce a na obce v současnosti integrované (části těchto existujících obcí). Nelze totiž uvažovat, že bychom pro případné vytyčení nových hranic jakkoli „trhali“ v současnosti existující obce. Poznání historického vývoje územně–správního členění zájmového území je nezbytné, abychom mohli následně diskutovat nad správou současnou.

3.1 Feudální správa českých zemí před reformou roku 1848 Naše putování historií zahájíme na samém počátku roku 1848, v době, kdy můžeme naposledy zaznamenat staré feudální územně–správní členění. V roce 1848 se totiž udála zásadní změna v organizaci nejen územní správy ale i celého společenského systému. Pozdní feudalismus počínaje polovinou 18. století a končící přelomovým rokem 1848, byl na území Habsburské monarchie (1526–1804), resp. Rakouského císařství (1804–1867) významně ovlivněn vládnutím Marie Terezie (vl. 1740–1780) a jejího syna Josefa II (vl .1780–1790). Feudalismus, jakožto společenský řád, byl postaven tak, že veškeré bytí prostých občanů bylo determinováno vztahem: vrchnost → poddaní. Zmínění vládci se za svého panování, mimo jiné, zasloužili právě o potlačení všemocné vůle stavů, a to tím, že postátnili správu v ústředí1, v zemích i v krajích. Pozvolnou, avšak zásadní byrokratizací a centralizací veřejné správy, udělali první kroky k přechodu na zcela jiný společenský řád – ke kapitalismu [Hledíková, Z., 2005:237]. Do roku 1848 se země Koruny české dělily na Čechy a spojenou zemi Moravskoslezskou. Hledíková [2005:150] připisuje spojení Moravy a Slezska Josefovy II., který započal roční proces administrativního slučování zemí v roce 1782. Stejného roku vznikla zemská gubernia v Praze a Brně2. Definitivní podoba gubernií byla nastolena za vlády Leopolda II. (vl. 1790–92) a v nezměněné podobě udržována až do 31. prosince 18493. Podřízeným územně–správním orgánem byly kraje resp. krajské úřady. Působilo jich celkem 24, z toho 16 v Čechách, 6 na Moravě a dva ve Slezsku. Tento (druhý) mezičlánek správy byl tereziánskými reformami postátněn již počátkem roku 1751. Naše zájmové území spadalo do kraje Hradišťského (existoval v letech 1637–1848) se sídlem v královském městě Uherském Hradišti. Druhým královským městem v tomto kraji byl na obr. 4. vyznačený Kyjov. Uherský Brod se tímto titulem pyšnil také, ale v čase (před rokem 1848) jej pozbyl. Obr. 4. Územní vymezení Hradišťského kraje na počátku roku 1848 Pramen: Atlas Československých dějin, 1965

_________________________ 1

ústředí – označení nejvyššího správního orgánu státní správy se v čase měnilo např. v r. 1802 jím byla Spojená dvorská kancelář, od r. 1848 již ministerstvo vnitra; 2 [Schelle, K., 2002:12]; 3 [Bartoš, J., 1966:14]

25

Nejnižším správním mezičlánkem (instancí) byly patrimoniální (vrchnostenské) úřady. Jejich územní působnost se vztahovala k majetku vrchnosti (případně církve). Ten se ze správního hlediska členil na panství a statky. Panstvím se nejčastěji nazývaly rozsáhlejší celky s větším počtem vesnic a zpravidla zahrnovalo městečko nebo město. Statek býval menší majetkovou jednotkou s jednou nebo několika vesnicemi. Územní vývoj jednotlivých panství byl odlišný oblast od oblasti. Velkou stabilitou se po dlouhá staletí projevovaly celky v okolí Zlína. Typické však bylo, že se panství různě přeskupovala a s plynoucím časem docházelo k přičleňování statků do větších celků [Nekuda, J., 1995:315]. Určitou komplikovanost do tohoto členění vnášely nevýlučné vztahy, kdy některá sídla byla majetkem více vlastníků, nebo naopak jeden feudál vlastnil územně nesouvisející části. Vedle panství a statků byly ve významných městech v činnosti ještě tzv. regulované magistráty, např. v Uherském Brodě či Uherském Hradišti [Nekuda, J., 1982:388]. Ještě počátkem roku 1848 se mozaika našeho zájmového území skládala ze sedmi panství, dvou statků spadajících pod určité panství a dvou statků samostatných. Nenacházel se zde žádný regulovaný magistrát, avšak byla zde dvě města – Klobouky (od r. 1875 Valašské Klobouky) a Vizovice a dále čtyři městečka – Brumov, Pozlovice, Slavičín a Vlachovice. Zatímco postavení měst v čase rostlo, význam městeček klesal (měla pouze privilegium pořádat trhy) [Nekuda, V., 1995:366]. V územním členění, které bylo platné do počátku roku 1848 (tab. 1) můžeme vidět, že již tehdy existovaly určité správní oblasti, resp. jejich centra, odpovídající střediskům dnes působícím – Uherský Brod, Luhačovice či Vizovice. Jinak tomu bylo v případě Valašských Klobouk. Byly sice městem, které mělo určité lepší postavení, ale co se týče správy byly rozděleny a ze správního hlediska spadaly pod působnost brumovských panství. Povšimněme si významu Brumova v této době. I přesto, že se členil na tři samostatná panství, byla jeho první část (Broumov I.) největším panstvím sledovaného území, co do počtu obcí (nejednalo se ještě o obce ve smyslu samosprávné jednotky). Poměrně malý význam měl Slavičín, který byl pouze statkem (někdy však uváděno jako velkostatek), zahrnoval část Lipová a byl nadřazen nevelkému statku Hrádek. Naopak mírně vyzdvihnout lze význam Bojkovic, které patřily do panství Nový Světlov. Název je odvozen od později postaveného hradu právě nad Bojkovicemi. Dříve existoval i Starý Světlov, který měl působnost na území spravovaném pod názvem Vasilsko (které bylo někde v oblasti dnešních Sehradic). Původní Světlov se tak „přestěhoval“ do oblasti Bojkovicka [Hosák, L., 1968:202]. Atmosféru dřívějších poměrů dobře zachycuje příběh složitého vývoje brumovského panství. „Jan Kavka z Říčan jej prodal r. 1622 Pavlu Aponyimu z Velkého Aponzu, po němž jej r. 1626 zdědil Mikuláš Forgach z Gýmeše s manželkou Ester. Ta nejdříve ovdověla a po její smrti zdědilo majetek jejich pět dcer. Každý z pěti dílů zahrnoval pětinu městečka Brumova včetně hradu a pětinu Valašských Klobouk a některé ze vsí či jejich částí. Rozsah stanovených podílů původního broumovského panství se později měnil. Jednotlivé díly byly dále děleny a přeskupovány do nových celků. Tento proces se uzavřel v r. 1731 vytvořením tří samostatných panství označovaných Broumov I, Broumov II a Broumov III“ [Nekuda, V., 2002:191]. Tabulka č. 3 je členěna je dle panství a statků. V prvním sloupci jsou obce, které v současnosti existují a řadíme je mezi zájmové. Průchod časem představuje druhý sloupec tabulky, data přičlenění jednotlivých obcí. Ty jsou pro nás v tuto chvíli brzké a není potřeba jim věnovat velkou

26

Tab. 3. Panství a statky v zájmovém území na počátku roku 1848 a obce spadající pod jejich správu – ze současného pohledu Panství / Statek

panství Uherský Brod

Obce daného panství či statku (ze současného pohledu) Zájm ová obec | Část zájm ové obce | Ostatní obce, části obcí, obce či osady zcela zaniklé Bánov, Bystřice pod Lopeníkem, Březová, Částkov, Drslavice, Biskupice, Havřice (od 1.7.1980 část obce Uherský Brod), Hradčovice, Březůvky, Polichno (od Korytná, Lhotka (od r. 1960 část obce Hradčovice), Loštice*, Dobrkovice, 1.1.1980 část Maršov (od 1.8.1976 část obce Uherský Brod), Nedachlebice, Doubravy, obce Olšovec (ještě v r. 1950 osada obce Březová - v následujících Hřivínův Újezd, Luhačovice) letech jako osada zanikla), Prakšice, Suchá Loz, Šumice, Těšov a Kelníky, Pašovice, Újezdec (obě od 1.8.1976 části obce Uh. Brod), Uherský Brod, Velký Ořechov Veletiny, Vlčnov, Zlámanec

statek Nezdenice panství Nový Světlov + statek Vasilsko

panství Luhačovice

statek Slavičín + Hrádek statek Divnice

panství Vizovice

panství Brum ov I.

panství Brum ov II. panství Brum ov III. Celkem

Rudice Bojkovice, Hostětín, Pitín, Šanov

Bzová, Krhov (obě od 1.7.1980 části obce Bojkovice)

Dolní Lhota, Horní Lhota, Rudimov, Sehradice Kaňovice, Luhačovice, Ludkovice, Petrůvka, Podhradí, Pozlovice, Provodov

Komňa, Lopeník, Starý Hrozenkov, Vápenice, Vyškovec, Záhorovice, Žítková

Nevšová (od 1.1.1980 část obce Slavičín)

Vasily*

Kladná, Žilín (již od 1880 název Kladná-Žilín, od 15.7.1976 část obce Luhačovice), Pradlisko (15.7.1976-31.12.1979 část obce Opatovice* Luhačovice, od 1.1.1980 část obce Ludkovice), Přečkovice (od Sobnov* 1.7.1980 část obce Bojkovice), Řetechov (od 15.7.1976 část obce Luhačovice)

Lipová, Slavičín Rokytnice

Nezdenice

-

-

-

Hrádek na Vlárské dráze (od r. 1960 část obce Slavičín), Mladotice (již v r. 1850 část Slavičína, avšak ještě mezi lety 1910-1946 název Slavičín-Mladotice) -

-

Divnice (od r. 1964 část obce Slavičín)

Bratřejov, Lhotsko, Lípa, Pozděchov, Vizovice, Zádveřice

Raková (od r. 1960 část obce Zádveřice-Raková), Chrastěšov (od 15.7.1976 část obce Vizovice)

Jasenná, Lutonina, Prlov, Seninka, Ublo, Želechovice polovina obce (od r. 1976 do 31.12.2008 část obce Zlín, od 1.1.2009 samostatná obec)

Bohuslavice (n. Vláří) Bylnice (od r. 1964 část obce Brumov-Bylnice), Kochavec (v (část), Brumov (část), letech 1869-1997 neuváděn ani jako osada, poté část obce Drnovice, Francova Slavičín, od 1.1.2000 část obce Rokytnice), Lipina (v letech 1964 - Kolelek*, Lhota (část), Jestřabí, 1976 část obce Lipina-Křekov, od 15.7.1976 část obce Leskovec, Křekov, Lačnov, Val.Klobouky), Mirošov (od r. 1964 část obce Val.Klobouky), Lužná, Lidečko, Nedašov, Popov (od r. 1964 část obce Štítná n. Vláří-Popov) Pulčín (od Milenov*, Nedašova Lhota, 1.1.1980 část obec Francova Lhota), Sidonie (část obce Bylnice, Rybník*, Poteč, Střelná, Štítná n. od 1.1.1954 samostatná, od 15.7.1976 část obce BrumovVlář*, Vláří, Tichov, Újezd (u Bylnice), Smolina (od 1.1.1980 část obce Val.Klobouky), Štěpán Valašská Val.Kl.), (Valašské) Polanka (část obce Bylnice, od 1.1.1954 samostatná, od 15.7.1976 část Klobouky (část), obce Brumov-Bylnice, od 24.11.1990 obnoven historický název Vlachovice, Vysoké Svatý Štěpán) Pole Bohuslavice (n. Vláří) (část), Brumov (část), Francova Vrbětice (od 1.1.1967 část Lhota (část), Haluzice, Horní Lideč, Loučka, Slopné, Vlachovice-Vrbětice, od 1.1.1985 (Valašské) Klobouky (část), Valašská Senice, část obce Vlachovice) Vlachova Lhota Brumov (část), Návojná, Študlov, Valašské Klobouky (část), Valašské Příkazy

23

60

27

46

Pozn.:*) Obce/osady v minulosti zaniklé. Jsou zmiňovány jako části daných panství či statků. Datum jejich nejzazšího zániku lze odhadovat před rokem 1869, kdy proběhlo sčítání lidu a zde již nejsou evidovány. 1960 (kurzívou) Údaje dohledané v jiných zdrojích (viz níže), než ve historickém lexikonu obcí. Ten uvádí přesná data změny názvů až od 1. ledna 1965, do té doby se přiřazovaly letopočty sčítání lidu ze seznamů míst či lexikonů – např. tedy 1961, 1950 apod. Prameny: Nekuda, V.,1995:316–318; Nekuda,V.,1982:388; Nekuda,V.,2002:202–203; Historický lexikon obcí ČR 1869-2005 II.díl; Databáze demografických údajů za obce ČR; www.mapy.cz; Hrádek-http://www.mesto-slavicin.cz/cs/mesto-slavicin/mistni-casti/hradek-na-vlarske-draze/; Divnice-http://www.mesto-slavicin.cz/cs/mesto-slavicin/mistni-casti/divnice/; Raková-http://www.zadverice.cz/content/view/5/14/; Bylnice-http://www.brumov-bylnice.cz/cz/obec/samosprava/historie/spravni-vyvoj-brumova---bylnice1964---1990-/; Lipina, Mirošov, Popov-http://www.jiznivalassko.cz/menu.php?nazev_ascii=historie_a_rust; Lhotka-http://www.hradcovice.cz/historie-obce#ww2, Lípa-http://www.luzkovice.cz/clanek.php?id=8

pozornost. Užitečné budou až při postupném pročítání textu, kdy bude možné se k nim vracet pro dokreslení situace. Poslední kolonka obsahuje obce relativně nezajímavé (ostatní či zaniklé), důležité spíše pro poznání širších správních poměrů feudální doby. Všeobecné číselné údaje o obyvatelstvu a osídlení českých zemí v období feudálním a na jeho sklonku, lze shlédnout v příloze č. 1.

3.2 Vznik rakouské monarchie a poreformní správa českých zemí v letech 1850–1855 Revoluce, jenž začala v Rakousku v roce 1848 od sebe oddělila dvě základní společensko– ekonomické koncepce: feudalismus a kapitalismus. Jednou ze zlomových událostí, bylo přijetí konstitučního patentu dne 15. března 1848. Jednalo se o první akt, kterým rakouský panovník zahájil přechod ke konstitučnímu zřízení. Následné zavádění ústavnosti mělo poměrně bouřlivý průběh. Nás však více zajímá informace, že dne 7. září 1848 bylo zákonem zrušeno patrimoniální zřízení, čemuž v témže roce předcházelo zrušení poddanství a roboty. To vše si vynutilo zásadní změny veřejné správy. Zánik feudální (patrimoniální) správy a magistrátů vyústil v potřebu stanovit a vytvořit (ve většině případů) nové úřady, na které bylo nutné správu přenést. Ústřední orgán státní správy je již natrvalo nazýván ministerstvo vnitra. Relativně jednoduchá změna nastala na úrovni zemí, kdy se původní gubernia přeměnila na místodržitelství (Praha, Brno) a nově byla tato instance vytvořena také v Opavě. [Hledíková, Z., 2005]. Obr. 5. Správní organizace českých zemí a krajů k 1. lednu 1850 Pramen: Hledíková, Z., 2005 V poreformní době se tedy naše území členilo na Čechy, Moravu a Slezsko (výjimkou byly roky 1860–61, kdy byly země Morava a Slezsko sloučeny v jednu [Hledíková, Z., 2005:274]. Nově byla vymezena působnost krajských úřadů i jejich počet (obr. 5.). V Čechách působilo krajů 7 (zvláštní postavení měla Praha), na Moravě dva (Brněnský a Olomoucký) a Slezsko se na kraje dále 28

nečlenilo. Krajské úřady byly významnou správní jednotkou a podléhaly přímo ministerstvu vnitra, a to i přes to, že oficiálně mezi nimi existovala meziinstance v podobě místodržitelství (jejichž kompetence významně poklesly). Zcela nově vzniklými správními jednotkami byly okresy, a to hned dvou typů. Ustanoveny byly tzv. politické okresy (p.o.), které zajišťovaly správu příslušného území, střediskem každého z nich byla okresní hejtmanství (označovány také jako podkrajské úřady). Politické okresy byly přibližně stejně velké rozlohou i počtem obyvatel a byly považovány za základní územní jednotku. [Hledíková, Z., 2005]. Celkem jich působilo v českých zemích 112, z toho v Čechách 80, na Moravě 25 a ve Slezsku 7. Druhým typem, byly okresy soudní (s.o.), a již podle názvu můžeme tušit jejich kompetence a význam, tedy řešení soudních sporů v daném obvodě. Střediskem každého z nich byl okresní soud. Každý politický okres se skládal z dvou a více soudních okresů (viz obr. 6). České země se členily na 310 soudních okresů, z toho v Čechách 210, na Moravě 78 a ve Slezsku 22. Správa politická a soudní byla tedy oddělená. Oběma těmto územně správním jednotkám by měl čtenář věnovat patřičnou pozornost, neboť představují historicky první zástupce regionů resp. územních jednotek větších než obec, menších než kraj a zároveň vytvořených na základně určitých stanovených ukazatelů, narozdíl od svých „předchůdců“ – panství či statků, které byly do velké míry výsledkem majetkových změn. Obr. 6. Politický okres Uherský Brod a pod něj spadající soudní okresy k 1. lednu 1850 Pozn.: zleva jsou zobrazeny Uherský Brod, Vizovice a Valašské Klobouky Pramen: Bartoš, J., 1966

Nově vznikla také nejnižší jednotka územní správy: místní (politická) obec. Za jejím zrodem stála první zákonná úprava o obcích – Stadionovo prozatímní obecní zřízení z 20. března 1849. Hned v počátku tohoto zřízení se objevuje tzv. dvojkolejnost veřejné správy, obce mají působnost přirozenou a přenesenou – vykonávají tedy určité úkony podle své vůle (samospráva) a některé jsou jim zadány z vyšší úrovně (přenesená státní správa). Obce byly územně vytyčené především podle Josefínských katastrálních obcí [Hledíková, Z., 2005]. V českých zemích tehdy bylo celkem 11 925 obcí. Reformní období trvalo téměř dva roky (1848–1850). Nová organizace postátněné veřejné správy vstoupila v platnost až k 1.1.1850, okresní soudy začaly fungovat dokonce až o půl roku později, do té doby se o správu staraly nadále patrimoniální úřady, jejich provoz byl však zajišťován již ze státních peněz. S již zmíněnou dvojkolejností státní správy je nutné upřesnit, že územní samospráva vznikla na úrovni obcí, okresů i krajů [Nekuda, V., 213]. Zájmové území spadalo v letech 1850–1855 pod Olomoucký kraj. Na nižší instanci patřilo pod politický okres Uherský Brod a dělily se o něj všechny tři, pod Uherský Brod spadající, soudní okresy (obr. 7). Střediskovými obcemi s vlastním soudem byly Uherský Brod, Vizovice a (Valašské) Klobouky. Největší část zájmového území pokrýval soudní okres (Valašské) Klobouky. Což je podpořeno tím, že byl s.o. celý v zájmovém území (viz obr. 6.). Pod s.o. 29

(Valašské) Klobouky spadalo 32 obcí, které doposud najdeme v politické mapě ČR a 12 obcí, které jsou dnes již pouze částmi těchto obcí. Zajímavý je především geografický rozsah s.o., který je od osy Pitín–Rudimov–Petrůvka na západě až po Valašskou Senici na východě zájmového území. Méně než polovina obcí spadala do zbylých dvou soudních okresů. Soudní okres Uherský Brod pojímal 15 obcí (+7) v západní části zájmového území v S–J ose Březůvky–Luhačovice– Bojkovice. Soudní okres Vizovice spravoval 13 obcí (+2), přičemž zajímavá je především jižní osa obcí Dolní Lhota–Újezd.

Obr. 7. Územně–správní členění zájmového území v roce 1850 Pramen: Nekuda, V. 1982:389; Nekuda, V. 1995:369; Nekuda, V., 2002:214

Tabulka příslušnosti zájmových obcí k soudním okresům v letech 1850–1855 ze současného pohledu (tedy s dělením na obce existující a na jejich části) lze vidět v příloze č. 2. Všeobecné číselné údaje o obyvatelstvu a osídlení českých zemí v období let 1850–1855 lze shlédnout v příloze č. 3.

3.3 Správa českých zemí v letech 1855–1867 Již počátkem padesátých let se v Rakouské monarchii začal prosazovat tzv. neoabsolutismus. Jeho nástup byl spojen se silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, jejichž výsledkem bylo zrušení dosavadní oktrojované ústavy. Jeho představitelem byl ministr vnitra Alexander Bach, sedící v křesle ministerstva od května 1849 do srpna 1859. Období jeho působnosti v čele státní správy se vyznačovalo byrokraticko– centralistickým systémem, opírajíce se kromě úředníků o armádu a četnictvo. Tato forma vlády byla často přezdívána právě po jejím strůjci, jako bachovský absolutismus. Veškeré územně–správní změny, které vstoupily v platnost v roce 1855 měly jediný 30

cíl – centralizaci moci a zajištění co nejlepšího přehledu (policejního) státu o veškerém dění v něm. Jen okrajově zmiňme, že velice kontrastním prvkem této vlády, byla podpora podnikání a vůbec samotný liberální postoj k ekonomickému trhu. Konec absolutismu ohlásil Říjnový diplom vydaný panovníkem v roce 1860. Za stálý a neodvolatelný základní zákon státní je v něm zanesena zásada buržoazně demokratického parlamentarismu. Dobu častých změn dokládá i příchod nového ministra A. Schmerlinga, který byl tvůrcem únorové ústavy. I tentokrát však byla správa pojata silně centralisticky, což vyvolávalo tlak nespokojené opozice v Uhrách a Čechách a odpor federalistů. Ti přiměli pozdějšího ministra R. Belcrediho v roce 1865 k dočasnému suspendování (únorové) ústavy. Nově organizovaná státní správa byla zprovozněna 12. května 1855. České území bylo nadále členěno na tři země, v Praze a v Brně byla místodržitelství a v Opavě byla tzv. zemská vláda („za Bacha“ byla místodržitelství jen ve větších zemích). Jak již víme, právě mezi lety 1860–1861 bylo Slezsko přechodně připojeno k Moravě. Původní krajské zřízení z roku 1850 se zdálo nevyhovující, a tak vznikly nové, menší kraje. V Čechách jich bylo 13 + Praha, na Moravě 6, a Slezsko se na kraje nečlenilo. Např. na Moravě se tak Olomoucký kraj z roku 1850 rozpadl na tři nové kraje – Olomoucký, Novojičínský a Hradišťský (obr. 8). Kraje však působily pouze jako mezičlánek pro místodržitelství a prvoinstanční okresní úřady. Význam místodržitelství vzrostl, a opačně s tím se snížila důležitost krajských úřadů. Výsledkem bylo uznaní jejich zbytečnosti, a v červnu 1860 na Moravě resp. v listopadu 1862 v Čechách byly kraje zrušeny [Hledíková, Z., 2005:257]. Obr. 8. Územní vymezení Hradišťského kraje k 12. květnu 1855 Pramen: Atlas Československých dějin, 1965

Významná změna proběhla i na nižší instanci, kdy byla sloučeny okresy politické a soudní. Jako důvod spojení uvádí V. Nekuda [1982] jejich přílišnou rozlehlost, která bránila plynulosti úřadování. Nově vznikly tzv. smíšené okresní úřady, a to zpravidla v místech bývalých soudních okresů. Jejich počet se mírně liší od předchozího období resp. počtu soudních okresů z let 1850– 1855. V Čechách bylo stanoveno 208 smíšených okresních úřadů, na Moravě 77, a ve Slezsku 23 [Historický lexikon, 2005]. Působnost smíšených úřadů zasahovala do politické správy, soudních záležitostí ale i do problematiky berní a pokladní. Po zrušení krajských úřadů, byly jejich původní kompetence rozděleny na místodržitelství a právě na smíšené okresní úřady. [Schelle, K., 2002:30]. Změny ve spádovosti obcí našeho zájmového území mezi lety 1855–1867 nejsou v literatuře zaznamenány. Vzhledem ke kvalitě zdrojů se můžeme oprávněně domnívat, že zájmové území bylo v tomto období beze změn, co do příslušnosti jednotlivých obcí ke smíšeným okresním úřadům. Pohledem na vyšší úroveň nelze opomenout, že výrazný posun v důležitosti (přechodem na smíšený úřad) zaznamenaly obce, které byly původně jen hostiteli okresních soudů. V našem případě jsou jimi Valašské Klobouky a Vizovice, které povýšily na úroveň Uherského Brodu. Také za období let 1855–1967 lze shlédnout více všeobecných informací udávaných za české země, v příloze č. 4.

31

3.4 Vznik Rakousko–Uherska a reforma roku 1867 Již dříve se čeští politici snažili prosadit vlastní stát složený ze zemí Koruny české. To se jim prozatím nepodařilo, náznakem budoucího vývoje však bylo oslabení Rakouska v roce 1867. Prohra války s Pruskem vyústila v tzv. rakousko–uherské vyrovnání jako kompromis německé buržoazie a uherské šlechty a s ní spojené maďarské buržoazie. Dne 17. února 1867 byla obnovena uherská ústava a jmenována uherská vláda. Vyrovnáním s Uhrami se říše rozpadla na dvě části. Dualistická ústava ji dělí na__část__rakouskou__(neoficiálně označovanou jako Předlitavsko) a Uhry (neoficiálně nazývané Zalitavsko, oba názvy vycházejí z územní pozice vzhledem k řece Litavě). Společné úřady nesly označení c. a k. (císařský a královský), Předlitavské c. k. (císařský královský), Zalitavské k. (královský). [Hledíková, Z., 2005:252-7]. Obr. 9. Vymezení Rakousko–Uherské říše v letech 1867 Pramen: leccos.com

Nejzásadnějším dokumentem této doby byla nová tzv. prosincová ústava z roku 1867. Na jejím základě se zákonem z 19. května 1868 vybudovala nová politická správa. Tento zákon se vztahoval pouze na Předlitavsko, Uherská část byla v tomto ohledu nezávislá. Asi největší změnou bylo opětovné oddělení soudní a správní moci, tak jak tomu bylo v letech 1850–1855. Správa zemí byla stejná jako doposud. Nadále existovaly tři oddělené země, s tím že Slezsko nemělo místodržitelství ale „jen“ zemský úřad se zemskou vládou. Rozdělením Rakouské monarchie na dvě části, stouply české země na významu. Sluší se tak připomenout jejich celé názvy, jsou jimi království České, markrabství Moravské a vévodství Slezské. Přesuňme se o instanci níže a jen krátce konstatujme že, krajské zřízení obnoveno nebylo. Orgánem první instance se opět stala okresní hejtmanství, v jejichž čele stál okresní hejtman. Mělo se přednostně vycházet z těch, které byly vymezeny v letech 1850–55. Některé však byly příliš velké a musely být rozděleny. Vzniklo tak 89 okresních hejtmanství v Čechách, 30 na Moravě a sedm ve Slezsku. Politický okres se typicky skládal ze dvou a více okresů soudních (s.o. bylo celkem 328) a jen výjimečně mohl být složen z jednoho soudního okresu. Velké politické okresy se postupem času dělily, neboť některé z nich měly až 100 tis. obyvatel. V roce 1908 tak bylo v Čechách 98, na Moravě 34 a Slezsku 9 politických okresů [Hledíková, Z., 2005:277]. Číselné údaje významně odpovídají i materiálům P. Daňka [2008], který spatřuje počet politických okresů v roce 1918 na čísle 141 jednotek. Lze tak vypozorovat, že v předválečném a posléze válečném čase již k územně správním změnám nedocházelo. Po absolutním zániku krajských úřadů (1868), byl rozsah správních kompetencí okresních úřadů významně navýšen. Okresní hejtmanství mělo v gesci vydávání nařízení, evidenci obyvatelstva 32

(roku 1869 první sčítání lidu), vyřizování agendy ohledně zisku státního občanství, provádění péče o chudinství, bdělo nad sektorem zdravotnickým a nad bezpečností (četnictvo), dále se zabývalo záležitostmi obchodními, zemědělskými, a samozřejmě i berními a pokladními [Schelle, K.,2002:34]. V. Nekuda [1982] uvádí, že nové správní rozdělení úřadů přetrvalo na Moravě s malými změnami až do roku 1949. S tímto tvrzením musíme souhlasit co se týká systému státní správy (obec – soudní okres – politický okres – země), nespokojíme se s ním z pohledu okresní (politické a soudní) správy. Neboť právě v našem zájmovém území proběhly poměrně významné pohyby obcí mezi správními obvody. Nové okresní rozdělení přineslo změnu v podobě přeřazení soudního okresu Vizovice od p.o. Uherský Brod k politickému okresu Holešov (obr. 10). Po reformě, v polovině roku 1868, byla příslušnost jednotlivých obcí k soudním okresům totožná, jako v čase před reformou, tedy jako v letech 1850–55 resp. 1855–68. Tento stav se měl však brzy změnit

Obr. 10. Vymezení politických okresů a jim příslušným soudů k 19. květnu 1868 Pramen: Hledíková, Z., 2005

První změny v našem zájmovém území nastaly v roce 1870. Ze soudního okresu Valašské Klobouky přešly obce Hostětín, Petrůvka, Pitín a Šanov k s.o. Uherský Brod. Výraznou změnou byl v roce 1905 vznik nového soudního okresu Bojkovice. Ten vznikl vklíněním mezi s.o. Uherský Brod a s.o. Valašské Klobouky. Kromě samotných Bojkovic v centru, se soudní okres skládal z obcí Hostětín, Petrůvka, Pitín, Šanov a Kladná–Žilín (všechny přešly od s.o. Uherský Brod) a obcí Rokytnice a Rudimov (přesunuty od s.o. Valašské Klobouky). [Nekuda, V., 1995:370]. Rozložení obcí zájmového území do jednotlivých soudních okresů přináší obrázek č. 11. Nacházíme se v něm v čase konce první světové války, den před dalším zlomovým obdobím a z pohledu lokální správy, v čase po všech dílčích správních změnách, které nastaly od roku 1868. Zájmové území spadalo pod politický okres Uherský Brod (s.o. Uh. Brod, Bojkovice, Val. Klobouky) a politický okres Holešov (s.o. Vizovice). Centrem, které pokrývalo největší část zájmového území byly i nadále Valašské Klobouky. Přestože musely Valašské Klobouky výrazně prostorově ustoupit novému s.o. Bojkovice, stále do jejich působnosti na západně spadal Slavičín. Do jejich soudního okresu tak spadalo 26 obcí (+12 obcí, jenž jsou v současnosti pouze částmi obcí). Soudní okres Uherský Brod spravoval v zájmovém území 15 obcí (+3), Vizovice 13 obcí (+2) a nový s.o. Bojkovice spravoval 7 obcí (+4). Tabulka příslušnosti zájmových obcí k soudním okresům k datu 27. října 1918 ze současného pohledu je uvedena v příloze č. 5.

33

Obr. 11. Územně–správní členění zájmového území k 27. říjnu 1918 Pramen: Nekuda,V.,1982:389; Nekuda,V.,1995:369

Rok 1869 byl přelomovým rokem statistiky. V zemích Rakousko-Uherska se uskutečnilo historicky první moderní sčítání lidu. Zpětně tak můžeme nahlédnout na nejvýznamnější ukazatel (v té době, dnes již spekulativní) důležitosti obce – počet obyvatel. Tabulka č. 5 zobrazuje počty obyvatel 15ti největších obcí zájmového území v roce 1869 a 1910. Pro ucelenost je doplněna i hodnotami měst širšího okolí. Z širšího pohledu vidíme, že i největší obec zájmového území, byla v letech 1869 i 1910 menší, než všechny tři „konkurenční“ obce širšího okolí. Přičemž v roce 1869 byl rozdíl mezi Zlínem (nejmenší z obcí širšího okolí) a největšími obcemi zájmového území Valašskými Klobouky a Vizovicemi téměř zanedbatelný. Tento rozdíl se posupně navyšoval. V roce 1869 bylo v zájmové oblasti osm obcí, které měly 1 000 a více obyvatel (vč. Bylnice, dnes části obce). Za uplynulých 41 let se jejich počet zvýšil na 12 (opět vč. Bylnice). Zajímavá je spojitost mezi centry okresů a velikostí obcí. Od vzniku Rakousko–Uherska spravovaly zájmové území tři soudní okresy – Uherský Brod (zároveň politický okres), Vizovice a Klobouky. Sídla okresů se tedy rovnaly obcím s největším počtem obyvatel. Vizovice v čase mírně oslabily a naopak Valašské Klobouky v počtu obyvatel posílily a vyhouply na první místo. Stejně na tom byly i původně třetí Bojkovice a čtvrtá Bylnice, ty si taktéž své postavení, s obměnou míst, udržely i v roce 1910. Ze třetích Bojkovic se stal v roce 1905 soudní okres, a kdyby v roce 1910 nespadly na místo čtvrté, jednalo by se o ukázkové rozdělení správy mezi největší obce oblasti. Zajímavostí je, že co do počtu obyvatel, byla Bylnice v obou letech větší než Brumov. A pokud bychom za faktor centrality považovali pouze velikost sídla, pak by i Bylnice měla být pokládána za další 34

potenciální centrum. Ve sledovaném období se jím však nestala. Výrazný nárůst obyvatel (o 107 %) zaznamenaly Luhačovice. V roce 1869 až 13. obec oblasti, se do roku 1910 stala pátou největší. Zásluhu na tom měl rozvoj lázeňství, ale také dostavba železniční trati Újezdec u Luhačovic–Luhačovice v roce 1905, která přinesla napojení na celostátní železniční síť [Luhačovice.cz]. Slavičín si v obou letech držel přibližně stejné postavení (8. resp. 9. místo), s tím, že svoji velikost v čase navýšil o 200 obyvatel. Počet obyvatel všech zájmových obcí a jejich částí (z dnešního pohledu) v letech 1869 a 1910, je možno prohlédnout v přílohách č. 6 a č. 7. Tab. 5. Největší obce zájmového území a obce širšího okolí v letech 1869 a 1910 1869 Obec

1910 Soudní okres

Počet obyvatel

1.

Vizovice

Vizovice

2.

(Valašské) Klobouky

Val. Klob.

3.

Bojkovice

Uh. Brod

4.

Bylnice

Val. Klob.

2 008

Obec

2 717

1.

Valašské Klobouky

2 658

2.

2 020

3. 4.

Soudní okres

Počet obyvatel

Val. Klob.

2 978

Vizovice

Vizovice

2 670

Bylnice

Val. Klob.

2 580

Bojkovice

Bojkovice

2 150

5.

Brumov

Val. Klob.

1 487

5.

Luhačovice

Uh. Brod

1 716

6.

Štítná n. Vláří

Val. Klob.

1 084

6.

Brumov

Val. Klob.

1 429

7.

Francova Lhota

Val. Klob.

1 017

7.

Štítná n. Vláří

Val. Klob.

1 363

8.

Slavičín

Val. Klob.

1 004

8.

Francova Lhota

Val. Klob.

1 216

9.

Lidečko

Val. Klob.

958

9.

Slavičín

Val. Klob.

1 202

10.

Zádveřice

Vizovice

938

10.

Lidečko

Val. Klob.

1 182

11.

Pitín

Val. Klob.

846

11.

Pitín

Bojkovice

1 067

12.

Lačnov

Val. Klob.

839

12.

Újezd

Vizovice

1 042

13.

Luhačovice

Uh. Brod

827

13.

Zádveřice

Vizovice

998

14.

Vlachovice

Val. Klob.

824

14.

Lačnov

Val. Klob.

933

15.

Újezd

Vizovice

782

15.

Vlachovice

Val. Klob.

899

…

…

Celkem zájm ové obce Celkem části obcí Celkem zájm ové obce a části obcí

…

…

Celkem zájm ové obce

37 451

Celkem části obcí

8 085

Celkem zájm ové obce a části obcí

45 536

44 062 9 441 53 503

Uherský Brod

3 959

Uherský Brod

5 297

Zlín

2 823

Zlín

3 557

Vsetín

3 706

Vsetín

7 584

Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly výrazně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice zde včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie, Slavičín vč. Mladotic Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 I.díl a II. díl; vlastní výpočty

3.5 Vznik Československé republiky První světová válka byla významným dějinným milníkem. Kromě značných obětí na životech, které nesmíme jakkoli zlehčovat, přinesla i změny v politické mapě Evropy. Již počátek roku 1918 předznamenával očekávaný rozpad Rakousko–Uherska. Po dohodách zástupců českých zemí a Slovenska bylo jasné jaké hranice bude mít nový stát. Rozhodujícím dnem se stal 28. říjen 1918, kdy národní výbor v Praze definitivně vyhlásil samostatný československý stát (ČSR) v čele s prezidentem T.G.Masarykem. Rakousko–Uhersko spělo k rychlému zániku. „Vytvoření Československa bylo logickým vyústěním národně-osvobozeneckého boje našeho lidu … bylo zákonitým splněním dlouhodobých oprávněných tužeb lidu po národní svobodě a samostatnosti, po 35

svržení nenáviděné habsburské nadvlády, projevující se jak národnostním, tak politickým i ekonomickým útiskem“ [Schelle, K., 2002:79]. Zmínili jsme pojem národní výbor. Jednalo se o orgán státní správy vzniklý spontánně těsně v poválečném období. Národní výbory vznikly v Praze, Brně a Slezské Ostravě a stejně jako Slovenská národní rada plnily funkci ústředních orgánů (dále se již správou na Slovensku zabývat nebudeme). Vytvořila se síť okresních národních výborů a místních národních výborů, které na čas převzaly veškerou státní správu Československu. První okresní národní výbor byl založen v Benešově v červenci 1918. Počátkem listopadu 1918 již byly ve všech českých okresech. V Čechách jich bylo 139 okresních národních výborů, na Moravě 62 a ve Slezsku 6. České národní výbory nepůsobily pouze v okresech s převahou německého obyvatelstva. Většina národních výborů vznikala z podnětu politických stran. Ne všude však obyvatelstvo souhlasilo s takovýmto zdvojováním státní správy (původní úřady stále určitým způsobem fungovaly). Ano, národní výbory měly být jakýmsi pojítkem mezi obyvatelstvem a původními státní správou. Ovšem samotné okresní národní výbory nevěděly jaké jsou jejich kompetence. Výsledkem bylo prohlášení ústředního národního výboru v Praze dne 4. prosince 1918 o zrušení všech národních výborů [Schelle, K., 2002:101,18]. Přes počáteční peripetie způsobené zdvojeným provozem státních úřadů a zároveň národních výborů, které je měly určitým způsobem koordinovat „dle národního obrazu československého“, lze říci, že systém správy českých zemí byl plynule převzat z dob Rakouska a zůstal stejný až do roku 1949. Vzhledem ke Slovensku ještě podotkněme, že převzalo správu Uherskou, tedy značně se odlišující. České země byly nadále tři, politických okresů bylo 141 (do roku 1938 jich přibylo dalších sedm), soudních okresů bylo 328 a počet obcí českých zemí byl 11 4354 [Daněk, P., 2008]. Již od počátku samostatného státu byla diskutována neproporcionalita systému obec–okres–stát, a bylo voláno po vzniku územně–správního celku velikostně odpovídajícímu kraji. Tento problém měl řešit zákon č. 126/1920 S. o župním zřízení. V platnost vstoupil 1. ledna 1923. V českých zemích mělo být založeno 15+1 žup, 328 okresů (přeměnou dosavadních s.o.). Účinek nabyl pouze na Slovensku, v českých zemích se neujal. Župy totiž neměly respektovat hranice Čech a Moravy, a to se obyvatelům zemí nelíbilo. A tak jen konstatujme, že zájmového území by se týkala plánovaná župa Uherské Hradiště, která měla spravovat 12 okresů (viz příl. č. 8) Roku 1927 byl legislativně župní zákon anulován. A jediná změna ke které k roku 1927 došlo, je spojení zemí Moravy a Slezska [Daněk, P., 2008]. Změny které nastaly v našem zájmovém území po vzniku samostatné republiky byly, co se týče správy oblasti, poměrně zásadní. Již od počátku 20. století zaznamenával Zlín obrovský nárůst průmyslového potenciálu, s čímž se pojil růst města samotného. Města, jež představovalo centrum Baťova obchodního a výrobního koncernu. Bartoš [1982] uvádí, že již v roce 1913 byl vymezen nový soudní okres ve Zlíně. Aktivován však byl až v roce 1923 (a v tomto roce zároveň zvolen Tomáš Baťa za starostu města).

________________________ 4

První volby do obecních zastupitelstev se uskutečnily v polovině roku 1919. Dle zákona z č. 76/1919 Sb., o volbě do obcí Československé republiky, se jich mohli zúčastnit muži i ženy věku 21 let a výše, pobývající na území obce nad 3 měsíce. Voliči zapsaní ve volebních listinách měli, až na závažné důvody, povinnost se k volbám dostavit. Nekuda, V,. 2002:244

36

Vznikl tak nový soudní okres Zlín, s 20 obcemi, jehož samotná působnost spadala pod politický okres Uherské Hradiště. Sousedící s.o. tak analogicky o některé obce přišly. Jednalo se o soudní okresy Holešov, Napajedla, Uherský Brod (zájm. obec Březůvky) a Vizovice (zájm. obec Provodov). Soudní okres Zlín se dále rozšířil v roce 1929 (žádná zájmová obec). K 1. říjnu 1935 byl s.o. Zlín povýšen na okres politický (obr. 12). Pod politický okres Zlín tak spadal s.o. Zlín a s.o. Vizovice [Nekuda, V., 1995:370].

Obr. 12. Územní organizace politické a soudní správy v zájmové oblasti k 29. září 1939 Pramen: Hledíková, Z., 2005

Roku 1923 se opět rozšiřoval soudní okres Bojkovice, k němuž byly ze s.o. Valašské Klobouky přičleněny obce Slavičín–Mladotice, Divnice, Hrádek a Nevšová. Tento krok bychom neměli přehlédnout, neboť zde došlo k pro nás zajímavému přesunu, a to správnímu podřazení Slavičína Bojkovicím. Nemuselo se ovšem jednat o tah odporující postavení měst, neboť Slavičín měl v té době kolem 1 130 obyvatel, zatímco Bojkovice byly přibližně dvakrát větší (více tab. 6).

Obr. 13. Územně–správní členění zájmového území k 31.srpnu 1939 Pramen: Nekuda,V.,1982:390; Nekuda,V.,1995:369

Další změny do počátku II. světové války nenastaly. Den před jejím vzplanutím, bylo územně správní členění zájmového území následující – obrázek č. 13. Zájmové území spadalo pod 37

politický okres Uherský Brod (s.o. Uh. Brod, Bojkovice, Val. Klobouky) a politický okres Zlín (s.o. Zlín, Vizovice). Největší část zájmového území i nadále pokrýval s.o. Valašské Klobouky (25+9 obcí). Dále bylo území rovnoměrně rozděleno mezi s.o. Uherský Brod (13+3 obce), Vizovice (12+2 obce), Bojkovice (8+7 obcí). A zcela poprvé do zájmového území zasahoval také správní obvod s.o. Zlín (2 obce). Tabulku členění na obce existující a jejich části ze současného pohledu, můžeme vidět v příloze č. 9. Také při sčítání lidu 1921 a 1930 byly všechny tři obce širšího okolí větší, než největší obec zájmového území. Tento rozdíl se však čím dál více prohluboval. Přímo skokový nárůst počtu obyvatel zaznamenal Zlín, který se v rozmezí let 1921–1930 zvětšil čtyřnásobně. V roce 1930 tak Zlín svojí velikostí v počtu obyvatel výrazně převyšoval všechny okolní obce. Tab. 6. Největší obce zájmového území a obce širšího okolí v letech 1921 a 1930 1921 Obec

Soudní okres

1930 Počet obyvatel

Obec

Soudní okres

Počet obyvatel

1.

Vizovice

Vizovice

3 039

1.

Vizovice

Val. Klob.

3 337

2.

Valašské Klobouky

Val. Klob.

2 746

2.

Bylnice

Val. Klob.

2 900

3.

Bylnice

Val. Klob.

2 401

3.

Valašské Klobouky

Vizovice

2 606

4.

Bojkovice

Uh. Brod

2 214

4.

Bojkovice

Bojkovice

2 385

5.

Luhačovice

Uh. Brod

1 860

5.

Luhačovice

Uh. Brod

2 219

6.

Štítná n. Vláří

Val. Klob.

1 559

6.

Štítná n. Vláří

Val. Klob.

1 576

7.

Brumov

Val. Klob.

1 423

7.

Brumov

Val. Klob.

1 494

8.

Francova Lhota

Val. Klob.

1 300

8.

Lidečko

Val. Klob.

1 330

9.

Lidečko

Val. Klob.

1 219

9.

Slavičín

Bojkovice

1 308

10.

Pitín

Val. Klob.

1 215

10.

Francova Lhota

Val. Klob.

1 264

11.

Slavičín

Val. Klob.

1 133

11.

Zádveřice

Bojkovice

1 185

12.

Zádveřice

Vizovice

1 068

12.

Pitín

Vizovice

1 116

13.

Újezd

Vizovice

1 007

13.

Újezd

Vizovice

1 010

14.

Vlachovice

Val. Klob.

921

14.

Vlachovice

Val. Klob.

936

15.

Lačnov

Val. Klob.

851

15.

Nedašov

Val. Klob.

898

…

…

… Celkem zájm ové obce Celkem části obcí Celkem zájm ové obce a části obcí

44 738 9 104 54 852

…

Celkem zájm ové obce Celkem části obcí Celkem zájm ové obce a části obcí

Uherský Brod

5 549

Uherský Brod

Zlín

4 678

Zlín

Vsetín

7 025

Vsetín

46 574 9 667 56 241 5 936 21 582 7 229

Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly výrazně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice zde včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie, Slavičín vč. Mladotic Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl; vlastní výpočty

V zájmovém území bylo v obou sledovaných letech 13 obcí, které měly 1 000 a více obyvatel. Na první místo, dle počtu obyvatel, se v zájmovém území navrátily Vizovice. Největší obcí byly jak v roce 1921 tak 1930, přičemž jako jediné překonaly 3 tisícovou hranici v počtu obyvatel. Druhé byly Valašské Klobouky, třetí Bylnice. Tyto pozice si v roce 1930 vyměnily. Další v pořadí byly v obou sledovaných letech Bojkovice, Luhačovice a Štítná n. Vláří. 38

Mezi zajímavosti patří až sedmý Brumov, jehož neměnný počet obyvatel způsobil propadání v pořadí. Luhačovice i nadále rostly, ne v hierarchickém pořadí sídel, nýbrž počtem obyvatel. Slavičín se pohyboval až na 11., resp. 9 místě s mírně rostoucím počtem obyvatel (přibližně polovina přírůstku Luhačovic). Počet obyvatel všech zájmových obcí a jejich částí (z dnešního pohledu) v letech 1921 a 1930 lze shlédnout v přílohách č. 10 a č. 11. Územní změny, ke kterým došlo v hranicích ČSR od září 1939 do května 1945, zde nejsou více komentovány, neboť neměly trvalý charakter. Tento fakt byl legislativně stvrzen dekretem prezidenta z 27. října 1945, který obnovil platnost dřívějšího zemského zřízení v jeho dosavadních úrovních: zemích, okresech a obcích (nikoli však samosprávu). Pro ucelenost dodejme že, za protektorátu spadalo zájmové území pod nacistickou správu s centrem v Brně, pod které spadalo nižší středisko Zlín, kde byl úřad oberlandráta (viz příloha č. 12). V porovnání s oblastmi Sudet, bylo zájmové území válkou relativně méně zasaženo, co se týče struktury obyvatelstva.

3.6 Únor 1948 a následná reforma Únor 1948 byl v dějinách českých zemí zlomovým. Převrat, díky němuž se dostala k moci komunistická strana, přinesl na mnoho let zásadní změnu nejen ve správě státu. Již v roce 1948 byla vypracována reforma veřejné správy, která vstoupila v platnost v roce 1949. Zcela zrušeny byly historické země Čechy, Morava a Slezsko. Nově, resp. opětovně, byly zavedeny kraje s účinností k 1. únoru 1949. Vymezeno jich bylo 13 a zvláštní postavení měla Praha. Kraje byly konstruovány tak, aby měly přibližně 5000 km2, 0,5 mil. obyvatel (vyjma Prahy) a členily se na 13–14 okresů [Hledíková, Z., 2005:447]. Změny nastaly i na úrovni okresů, když se přistoupilo ke zrušení do té doby působících soudních okresů. Nově tak byla působnost soudů ztotožněna s okresy politickými. Od této doby již v názvosloví není třeba dělit okresy na soudní a politické. Zavedení nových krajů si vyžádalo reorganizaci působnosti samotných okresů tak, aby okresy (a obce) patřily výhradně do jednoho kraje a nezasahovaly do druhého. Vládním nařízením se 1. února 1949 zřídilo 35 nových okresů a 11 jiných bylo zrušeno, výsledkem bylo 192 okresů. Obec jako nejnižší správní jednotka nadále existovala (10 877), její samosprávná funkce však prakticky zanikla. Více číselných informací je v příloze č. 13. Správa na úrovni krajské, okresní a obecní byla nově zajišťována tzv. národními výbory. Národní výbory neplnily zdaleka jen funkci orgánů veřejné správy, ale byly podstatnou součástí propagandy režimu budovaného v Československu po květnu 1948 [Hledíková, Z., 2005:447]. Na úrovni kraje vznikly krajské národní výbory (KNV), na úrovni okresů vznikly okresní národní výbory (ONV) a na nejnižším stupni vznikly místní národní výbory (MNV). Dále existovaly jednotné národní výbory (JNV) v krajských městech. Vykonávaly funkci ONV pro daný okres a MNV pro město. V Praze vznikl také Ústřední národní výbor, jehož postavení bylo ovšem rovno KNV. Národní výbory vznikaly již za okupace jako revoluční orgány národně-osvobozeneckého boje a po osvobození se proměnily v orgány lidové moci [Bartoš, 1966:30]. Po roce 1945 se vedly spekulace o to, zda budou pouze přechodné, jako tomu bylo po první světové válce, nebo zůstanou natrvalo. Politicky byla prosazena druhá z těchto variant a znamenala trvalé zakotvení národních výborů do ústavy dnem 9. května 1948. Tímto dnem byly zrušeny původní obecní, okresní a zemské orgány. Roku 1954 byly MNV rozděleny na městské NV a místní NV. 39

Zájmové území se po reformně nacházelo v kraji Gottwaldov (Zlín byl k roku 1949 přejmenován po prezidentovi Klementu Gottwaldovi). V novém územním členění spadaly zájmové obce do okresů Uherský Brod, Valašské Klobouky, Gottwaldov a Vsetín (obr. 14). Zánik soudních okresů vyústil v přeřazení mnoha zájmových obcí do „nových“ okresů. Zrušení s.o. Vizovice (od roku 1848 tradičního regionálního centra) znamenalo přesun zájmových obcí částečně k okresu Gottwaldov (7+2 obce), částečně k okresu Valašské Klobouky (6 obcí) a Pozděchova k okresu Vsetín. Zrušení okresu Bojkovice způsobilo přesun 6 (+3) obcí do okresu Valašské Klobouky. Zbylé tři obce byly přesunuty do okresu Uherský Brod. Výsledkem těchto územních změn byl výrazný prostorový nárůst okresu Valašské Klobouky. Obr. 14. Okresní členění Gottwaldovského kraje v letech 1949–1960 Pramen: Hledíková, Z., 2005

Největší část zájmového území i nadále pokrýval okres Valašské Klobouky, přičemž nabyl dosud nevětšího rozsahu (37+9 obcí). Výrazně méně obcí spravoval okres Uherský Brod (12+3 obcí), či v severní části se prosazující okres Zlín (10+2 obce). Jediná obec připadla poprvé v historii moderní územní správy zájmového území Vsetínu. Tabulku členění na obce existující a jejich části ze současného pohledu, můžeme vidět v příloze č. 14.

Obr. 15. Územně–správní členění zájmového území v letech 1949–1960 Pozn.: Sidonie a Sv. Štěpán se osamostatnily roce 1954 Prameny: Nekuda,V.,1995:374; Bartoš,J.,1980:190, Historický lexikon obcí ČR 1869-2005 II. díl

40

Tab. 7. Největší obce zájmového území a obce širšího okolí v roce 1950 1950 Obec 1.

Vizovice

2. 3.

Okres Gottw aldov

3 567

Valašské Klobouky

Val. Klob.

2 647

Luhačovice

Uh. Brod

2 644

4.

Bojkovice

Uh. Brod

2 546

5.

Bylnice

Val. Klob.

2 019

6.

Brumov

Val. Klob.

1 801

7.

Slavičín

Val. Klob.

1 526 1 472

8.

Lidečko

Val. Klob.

9.

Štítná n. Vláří

Val. Klob.

1 465

10.

Francova Lhota

Val. Klob.

1 151

11.

Zádveřice

Gottw aldov

1 135

12.

Pitín

Val. Klob.

1 119

13.

Újezd

Val. Klob.

1 058

14.

Nedašov

Val. Klob.

956

15.

Provodov

Gottw aldov

928

…

V roce 1950 se opět zvětšil rozdíl v počtu obyvatel, mezi centry širšího okolí a největší obcí zájmového území. Gottwaldov se svoji velikostí posunul do pozice nadregionálního centra (tab. 7) a po zásluze byl nominován krajským městem. Výrazně vzrostl i Vsetín, méně pak Uherský Brod.

Počet obyvatel

Největší obcí v zájmovém území byly nadále Vizovice, nyní však bez vlastního správního obvodu, spadající pod Gottwaldov. Jedinou obcí zájmového území, která byla správním střediskem – okresním městem, byly druhé Valašské Klobouky. Na třetí místo se protlačily Luhačovice, které patřily pod Uherský Brod. Také v roce 1950 byly čtvrté největší Bojkovice. Slavičín si oproti poslednímu sčítání lidu polepšil o dvě místa a stal se sedmou největší obcí zájmového území. S tím, že opět změnil svoji podřazenost, nově byl přiřazen opět pod Valašské Klobouky, tak jako tomu bylo do roku 1923. Pořadí všech obcí a jejich částí (ze současného pohledu) podle počtu obyvatel je uvedeno v příloze č. 15.

…

Celkem zájm ové obce Celkem části obcí Celkem zájm ové obce a části obcí Uherský Brod

48 337 9 150 57 487 6 775

Gottw aldov

47 716

Vsetín

15 765

Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly významně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice je zde evidována včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl; vlastní výpočty

3.7 Vznik ČSSR a následná reforma Jednou z reakcí vlády na stagnaci centrálně plánovacího ekonomického systému koncem 50. let byla změna ústavy. Tou byla dosavadní republika přejmenována na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Na poli ekonomickém bylo období typické hledáním řešení, která by pomohla posílit prosperitu státu. Vytvářela se nová pravidla plánování v oblasti průmyslu či zemědělství (právě na tato odvětví byl od roku 1948 kladen největší důraz). Novým změnám se mělo přizpůsobit i správní členění. Zákonem č. 36/1960 Sb. o územním členění státu (s účinností od 11.dubna 1960) tak vzniklo v české části státu 8 nových krajů vč. Prahy a 76 okresů vč. Prahy, Brna, Plzně a Ostravy. Nejnižší správní jednotkou zůstala obec (8726 obcí v roce 1961). Orgány územních celků byly i nadále národní výbory krajské, okresní a místní či městské. Pozdější bouřlivý rok 1968 přinesl mimo jiné další změnu ústavy zákonem č. 143/1968 Sb., o Československé federaci ze dne 27. října 1968. V platnost vstoupil k 1.1. 1969 a znamenal vznik federace složené z dvou svrchovaných států České resp. Slovenské socialistické republiky. Více obecných ukazatelů na úrovni státu a krajů lze najít v příloze č. 16.

41

Vraťme se opět k reformě z roku 1960. Z dnešního pohledu je tato reforma chápána negativně. Chybná se zdá jak redukce počtu krajů na 8, tak snížení počtu okresů. Zásadním problémem je pak samotné vymezení okresů, které nerespektovalo přirozené spádové oblasti, lze tak hovořit o deformaci tradičního chápání kraje a okresu z hlediska organizačního a územního [MLEZIVA, Š., 1999]. Podobného názoru je i Matula [2003], který říká, že takto stanovený systém vytvořil méně krajských a okresních měst, než ve skutečnosti na základně přirozených vztahů na mezoregionální a mikroregionální úrovni existuje. Obr. 16. Krajské členění v letech 1960–1990

Pramen: Hledíková, Z., 2005 V roce 1971 byl (usnesením vlády č. 283) v rámci politické správy aplikován systém střediskové soustavy obcí. Konceptem, ze kterého vycházela, byla Christallerova teorie o střediskových obcích v jižním Německu. Dle střediskové soustavy osídlení byla sídla rozdělena do čtyř kategorií. R. Perlín [2009] je uvádí takto: střediska osídlení obvodního významu (SOOV – 176 obcí), střediska osídlení místního významu (SOMV – 600 obcí), dále nestředisková sídla trvalého významu (NSTV) a nestředisková sídla ostatní (NSO). Financování obcí bylo řízeno centrálně, což představovalo značnou moc státu v ovlivňování rozvoje libovolné obce. V rámci socialistické hospodářské politiky byly investice směřovány do střediskových obcí obvodního a místního významu. Třetí kategorie byla stagnační, a poslední – NSO, byla jednoznačně předurčena k zániku. Nástroje, které stát k odlidnění obce používal, byly rozličné, jednalo se např. o postupné rušení škol, obchodů, zdravotních středisek či pohostinských zařízení. Středisková soustava tak sloužila především k negativní selekci. Výsledkem byla značná deformace přirozeného vývoje systému osídlení [Mištera, L., 1985]. V letech 1961 až 1990 se díky tomuto opatření snížil počet obcí o více než polovinu z 8 726 na 4 104 obcí [ČSÚ]. Z. Hledíková [2005] uvádí oficiální zavedení kategorie středisková obec až novelou zákona z roku 1982. Ve střediskové obci působil místní národní výbor s rozšířenou působností. Cílem mělo být snížení nákladů na státní správu. Ve skutečnosti se jednalo o velmi nepopulární opatření, kdy se stát dočkal velké nevole ze strany obyvatel přičleněných obcí, které tímto ztratily svoji suverenitu. Územní reorganizací roku 1960 byl zrušen Gottwaldovský kraj. Naše zájmové území tak nově spadalo do kraje Jihomoravského, se sídlem v Brně (okresy Gottwaldov, Uherské Hradiště) a do kraje Severomoravského se sídlem v Ostravě (okres Vsetín). Sledované obce nově spadaly do tří okresů, z nichž v oblasti jednoznačně dominoval Gottwaldov (45+13 obcí, v roce 1960). Pás obcí západní části zájmového území připadl okresu Uherské Hradiště (6+3 obce) a naopak východní výběžek oblasti (9+1 obec) připadl okresu Vsetín. Obr. 17. Okresní členění v letech 1960–1990 Pramen: Hledíková, Z., 2005

42

Z mapy politické správy, poprvé od roku 1850, zmizela dvě tradiční centra, Uherský Brod a Valašské Klobouky. Správu zájmového území „převzala“ nová okresní města, která byla (případně měla se stát) populačně větší. Mezi Uherským Brodem a Uherským Hradištěm však ještě v roce 1961 nebyl vyšší rozdíl v počtu obyvatel. Ten byl podnícen až politikou tehdejšího režimu, která výrazně podporovala rozvoj okresních měst. Období po reformě územní veřejné správy roku 1960 bylo typické velkými sídelními změnami na úrovni obcí. Je tedy nutné specifikovat si také přesuny v rámci zájmových obcí dosud existujících. Na jednu stranu nás údaje o tom, že obec je integrována k jiné obci mohou dovést k poznání o vyšší či nižší významnosti konkrétní obce. Na druhou stranu ani toto nelze přeceňovat, neboť ve většině případů do roku 1989 se jednalo o integraci ne zcela dobrovolnou, či podmíněnou přirozenými faktory (např. spádovost v dojížďce za prací). Tabulka č. 8 již zobrazuje informace až k datu 31. 12. 2008. V kombinaci s tabulkou č. 3, představují kompletní souhrn všech historických změn v zájmovém území. Tab. 8. Příslušnost zájmových obcí k okresům k 31.12. 1960 (z dnešního pohledu) Okres

Obce daného okresu ze současného pohledu Zájm ová obec

Uherské Hradiště

|

Část zájm ové obce

Bojkovice, Hostětín (od r. 1964 část obce Pitín, od 1.7.1990 samostatná obec), Kelníky (od 15.7.1976 obec v okrese Gottw aldov, od 1.1.1990 Bzová, Krhov, Přečkovice Zlín), Pašovice, Pitín, Rudice

Biskupice, Bohuslavice n. Vláří (od 15.7.1976 část obce Slavičín, od 1.1.2001 samostatná obec), Bratřejov, Brumov (od 1964 část obce Brumov-Bylnice), Březůvky, Dobrkovice, Dolní Lhota (viz Horní Lhota), Doubravy, Drnovice, Haluzice, Horní Lhota (společně s Dolní Lhotou utvořily obec Lhota u Luhačovic v letech 1964-1968, poté opět samostatné obce), Hřivínův Újezd, Jestřabí, Kaňovice, Křekov (od 15.7.1976 část obce Valašské Klobouky, od 1.1.1992 samostatná obec), Lhotsko (od 15.7.1976 část obce Vizovice, od 24.11.1990 samostatná obec), Lipová (od 1.1.1980 část obce Slavičín, od 1.1.1992 samostatná obec), Lípa (od 1.6.1960 část obce Želechovice n. Dřevnicí, od 15.7.1976 část obce Gottw aldov, od 24.11.1990 samostatná obec), Loučka, Ludkovice, Luhačovice, Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Petrůvka (od 1.1.1980 část obce Slavičín, od 1.1.1999 samostatná obec), Podhradí (od Gottw aldov 15.7.1976 část obce Luhačovice, od 1.1.1993 samostatná obec) ...

Bylnice, Divnice, Chrastěšov, Kladná-Žilín, Lipina, Mirošov, Nevšová, Polichno, Popov, ... Poteč (od 15.7.1976 část obce Valašské Klobouky, od 24.11.1990 samostatná Řetechov + část obec), Pozlovice (od 15.7.1976 část obce Luhačovice, od 24.11.1990 samostatná obce Pradlisko, obec), Provodov, Rokytnice (od 1.7. 1980 část obce Slavičín, od 1.1.2000 Smolina, samostatná obec), Rudimov (od 1.1.1980 část obce Slavičín, od 1.1.1992 Sv. Sidonie, samostatná obec), Sehradice, Slavičín (vč.Hrádku), Slopné, Šanov (od 1.7. 1980 Sv. Štěpán, část obce Slavičín, od 1.1.1992 samostatná obec), Štítná n. Vláří (od r. 1964 Vrbětice Štítná n. Vláří-Popov), Tichov (od 1.1.1980 část obce Valašské Klobouky, od 1.1.1993 samostatná obec), Újezd, Valašské Klobouky, Velký Ořechov, Vizovice, Vlachova Lhota (od 1.1.1980 část obce Valašské Klobouky, od 1.1.1992 samostatná obec), Vlachovice (od 1.1.1967 část obce Vlachovice-Vrbětice, od 1.1.1985 jen Vlachovice), Vysoké Pole, Zádveřice-Raková (název od r. 1960)

Vsetín

Celkem

Francova Lhota, Horní Lideč, Lačnov, Lidečko, Pozděchov, Střelná, Študlov, Valašská Senice (od 1.1.1980 část obce Francova Lhota, od 24.11.1990 samostatná obec), Valašské Příkazy

Pulčín

19

60

Pramen: Nekuda,V.,1995:375-377; Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 II. díl; Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín Hostětín-http://www.hostetin.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=12113&id=1004&query=pit%C3%ADn

43

Ještě než přejdeme ke změnám týkajících se integračního procesu obcí v území, konstatujme, že v čase došlo ke dvěma změnám v hranicích okresů. V roce 1964 byl z okresu Gottwaldov k okresu Uherské Hradiště přemístěn Hostětín. V opačném směru se udál přesun obce Kelníky v roce 1976. V letech 1960–1990 se přibližně poloviny nyní existujících obcí dotkla nějaká územní změna v podobě integrace se sousední obcí (tab. č. 9). Víme, že regionální politika byla nakloněna tvorbě co největších územních celků, a byla především restriktivně zaměřena proti obcím nejmenším. K největším obcím byly jiné přičleňovány. Územně a počtem obyvatel se tak rozrostly především Valašské Klobouky, Slavičín, Luhačovice. Samostatný případ je sloučení Brumova a Bylnice, kde došlo ke spojení dvou téměř stejně velkých obcí. Z pohledu obcí přičleňovaných je zajímavé, že mezi nimi nebyly tři populačně nejmenší zájmové obce (r. 1961) Haluzice, Valašské Příkazy a Kelníky. Avšak z dalších 17 větších obcí (než tyto tři) jich bylo k jiné obci přičleněno 12. Obce které jsme doposud nazývali „části obcí nyní existujících“, byly v letech 1960–1990 kompletně integrovány k jiným, dnes existujícím obcím, více o nich tabulka č. 3. Mezi první změny v zájmovém území patří sloučení Hrádku na Vlárské dráze se Slavičínem v roce již na počátku roku 1960. Ke stejnému datu se sloučily obce Zádveřice a Raková. Až v půli roku 1960 se obec Lípa stala dočasně součástí Želechovic nad Dřevnicí. Rok 1964 znamenal spojení Mirošova s Valašskými Klobouky, připojení Divnic ke Slavičínu, či spojení Štítné nad Vláří s Popovem. Asi nejvýznamnější oblastní sloučení se též datuje rokem 1964. Jednalo se o spojení Brumova s Bylnicí. Ve stejném roce došlo k prozatímnímu spojení Lipiny s Křekovem. V. Nekuda [1995] uvádí, že roku 1964 se také Podhradí stalo dočasně součástí Pozlovic a na čtyři roky se spojily Horní a Dolní Lhota, které se poté opět osamostatnily. Integrace pokračovala rokem 1967, kdy se spojily Vlachovice a Vrbětice (zprva evidované jako Vlachovice–Vrbětice a od 1. ledna 1985 pouze Vlachovice). Rok 1976 se nesl ve znamení velkého množství slučování. K Brumovu-Bylnici se natrvalo připojily obce Sidonie a Štěpán (do r. 1964 Svatá Sidonie a Svatý Štěpán). Spojení Lipiny a Křekova zaniklo přičleněním obou k Valašským Kloboukům. Lípa (společně se Želechovicemi) se dočasně přidružuje ke Gottwaldovu. Místní část Pradlisko a Pozlovice se integrovaly pod správu Luhačovic. Zatímco Řetechov a Kladná–Žilín se od tohoto roku stávají natrvalo částí Luhačovic. Bohuslavice nad Vláří se připojily ke Slavičínu. A taktéž roku 1976 byla k Vizovicím připojena Lhotka a Chrastěšov. Poslední a zároveň největší vlna integračních procesů nastala v roce 1980. Tehdy se připojily ke Slavičínu obce Lipová, Nevšová, Petrůvka, Rokytnice, Rudimov, Šanov. Valašské Klobouky se rozšířily o obce Smolinu, Tichov a Vlachovu Lhotu. Pradlisko se odděluje od Luhačovic a stává se částí Ludkovic. Natrvalo se připojilo Polichno k Luhačovicím a Pulčín se stal částí Francovy Lhoty. Tento rok byl významný i pro Bojkovice, ke kterým se připojily Bzová, Krhov a Přečkovice. Do hlouby socialistických integračních procesů jsme se pustili především proto, abychom i zde, na pozadí nedobrovolné, leč určitým způsobem plánované integrace našli případná centra regionu. Těmi jsou na základě „pohlcování“ sousedních obcí jednoznačně Slavičín, Valašské Klobouky a Luhačovice.

44

Obr. 18. Územně–správní členění zájmového území v letech 1960 a 1990 Pramen: Nekuda,V.,1995:375–377; Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 II. díl; Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín

45

Zmiňme ještě nejnižší stupeň integrace, který v této době probíhal. Jednalo se o tvorbu společných národních výborů pro více obcí. Přičleněné obce zůstaly nadále samostatnými, ale svoji správu delegovaly na společný národní výbor. Tento vznikl v roce 1976 např. v Hřivínově Újezdě pro tuto obec a Kaňovice. V roce 1976 vznikl společný MNV ve Štítné n. Vláří pro Štítnou n. Vláří-Popov a Jestřabí. Ve Vlachovicích-Vrběticích pro ně a pro Haluzice. Ve Vysokém Poli pro tuto obec a pro Drnovice. A stejného roku vznikl společný MNV ve Velkém Ořechově pro vlastní obec a Kelníky a později i Dobrkovice. V roce 1980 byl vytvořen společný MNV v Dolní Lhotě pro tuto obec, a dále pro Horní Lhotu, Sehradice a Slopné. Posledním příkladem je výbor v Újezdě který měl pod sebou i správu Loučky. [Nekuda, V., 1995:377] Tabulka č. 9 ukazuje počty obyvatel největších obcí zájmového území na počátku let 1961 a 1990. V zájmovém území jsme v roce 1961 mohli identifikovat celkem 79 obcí (60+19). Po několika integračních vlnách, především v letech 1976 a 1980, se na počátku roku 1990 dělilo území pouze na 44 obcí (44+0). Z politické mapy zmizely nejen všechny „části obcí“, ale také 16 obcí v současnosti existujících. Zajímavé jsou údaje o počtu obyvatel celého zájmového území. Lze říci, že nárůst o 3 tisíce obyvatel mezi lety 1960 až 1990 je zanedbatelný. Oblast v těchto letech populačně stagnovala, a docházelo pouze k přeskupování obyvatel v rámci obcí. Tab. 9. Největší obce zájmového a obce širšího okolí na počátku let 1961 a 1990 1961 Obec

1990 Okres

Počet obyvatel

Obec

Okres

Počet obyvatel

1.

Vizovice

Gottw aldov

3 798

1.

Slavičín

Zlín

9 860

2.

Luhačovice

Gottw aldov

3 643

2.

Luhačovice

Zlín

7 025

3.

Slavičín

Gottw aldov

3 517

3.

Valašské Klobouky

Zlín

6 555

4.

Valašské Klobouky

Gottw aldov

3 141

4.

Bojkovice

5.

Bojkovice

Uh.Hradiště

3 034

5.

6.

Brumov

Gottw aldov

2 250

6.

Uh.Hradiště

6 460

Brumov-Bylnice

Zlín

5 977

Vizovice

Zlín

4 627

7.

Bylnice

Gottw aldov

2 011

7.

Štítná n. Vláří-Popov

Zlín

2 274

8.

Štítná n. Vláří

Gottw aldov

1 801

8.

Francova Lhota

Vsetín

2 111

9.

Lidečko

10.

Zádveřice-Raková

Vsetín

1 782

9.

Lidečko

Vsetín

1 785

Gottw aldov

1 539

10.

Vlachovice

Zlín

1 584

11.

Francova Lhota

Vsetín

1 423

11.

Nedašov

Zlín

1 288

12. 13.

Újezd

Gottw aldov

1 266

12.

Zádveřice-Raková

Zlín

1 273

Pitín

Uh.Hradiště

1 231

13.

Horní Lideč

14.

Nedašov

Gottw aldov

1 215

14.

Pitín

15.

Vlachovice

Gottw aldov

1 135

15.

Újezd

…

…

… Celkem zájm ové obce Celkem části obcí Celkem zájm ové obce a části obcí Uherský Brod

58 211 8 985 67 196

Vsetín

1 270

Uh.Hradiště

1 182

Zlín

1 145 …

Celkem zájm ové obce Celkem části obcí Celkem zájm ové obce a části obcí

9 173

Uherský Brod

70 426 0 70 426 17 759

Gottw aldov

53 873

Zlín

87 140

Vsetín

18 213

Vsetín

32 041

Pozn.: Všechny obce i přes integrační procesy zůstaly ve skutečnosti i nadále v zájmovém území. Pouze Lípa byla sloučena s obcí, která leží mimo zájmové území. Celkový počet obyvatel zájmových obcí k 1.1.1990 je tedy nižší o počet obyvatel Lípy. Bylnice v roce 1961 zde bez osamostatněných obcí Sv. Štěpán a Sidonie. Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl; Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín; vlastní výpočty

46

Ve městech širšího okolí pokračoval nárůst počtu obyvatel, avšak v těchto letech, byl extrémně vysoký i v případě Vsetína a Uherského Brodu. I nadále byl Uherský Brod, jakožto nejmenší město širokého okolí, v obou letech větší, než největší obec zájmového území. Změny, které nastaly mezi lety 1961–1990, byly pro sídelní strukturu zájmového území přelomové. Povšimněme si především velkého nárůstu počtu obyvatel pěti největších obcí (neopomeňme silný faktor integračních procesů). Největší obcí zájmového území byly ještě v roce 1961 Vizovice. Do roku 1990 se, i přes růst počtu obyvatel (o 830 obyv.), propadly až na šesté místo v pořadí. Druhé největší se v obou letech staly Luhačovice, jejichž počet obyvatel se mezi lety 1961–1990 zdvojnásobil. Nejzajímavější je obrovský vzestup v počtu obyvatel Slavičína. Ten se mezi lety 1950–1961 více než zdvojnásobil, čímž poskočil na třetí příčku. A navíc, v rozmezí let 1961–1990 vzrostl téměř trojnásobně, na 9 880 obyvatel, a stal se s odstupem největší obcí zájmového území. V sídelní hierarchii si polepšily také Valašské Klobouky a Bojkovice. Pátou největší obcí se stal Brumov–Bylnice, který vznikl spojením dvou obcí v roce 1964. Počty obyvatel ostatních obcí zájmového území jsou uvedeny v příloze č. 17 a č. 18. V závěru této kapitoly se podíváme ještě na ukazatel, který také do jisté míry vypovídá o postavení obce v sídelním systému. Jedná se o její statut. V dřívější době získávaly osady nebo obce statut města na základě rozhodnutí panovníka či feudála, a po roce 1918 je určovala vláda republiky (ministerstvo vnitra). Takováto města můžeme pracovně označit jako města historická. V českých zemích mohly být obce povýšeny také na úroveň městeček (městysů), které měly nižší kompetence než města. Nás zajímají především města, která symbolizují vyšší úroveň významu. Po druhé světové válce přišlo pro tento statut zlomové období. Historický pojem upadl na významu a od roku 1954 bylo město symbolizováno především tím, že v něm sídlil městský národní výbor. Z počátku (dle zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech) to byla pouze města krajská (a roku 1955 zcela nově vzniklé město Havířov). K rozšíření počtu obcí s MěNV došlo až po vydání zákona č. 65/1960 Sb., o národních výborech. V němž se píše, že MěNV působí ve městech, které jsou sídly krajů a okresů, a v ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor. V roce 1960 tak MěNV získalo celkem 250 měst (okresní + nominované krajem). Do konce 60. let pak přibylo dalších 130 měst, v 70. letech 44 a v 80. letech již jen pět. Zcela zvláštní postavení pak měla statutární města. S těmi se můžeme setkávat již od 19.století. V dnešní době pojem znamená, že území města se člení na městské části či obvody a je řízeno magistrátem v čele s primátorem. Již v roce 1869 bylo evidováno jako statutární město např. Uherské Hradiště. Po druhé světové válce nebyl tento statut používán, a objevuje se opět až po roce 1990 (kdy se jím stal roku 1990 např. Zlín). Podívejme se nyní, které obce v našem zájmovém území dostaly někdy statut města. Mezi historická města můžeme řadit Valašské Klobouky (r. 1356), Vizovice (r. 1570) a Luhačovice (r. 1936). Z měst v širším okolí jsou jimi Uherský Brod (r. 1272), Zlín (r. 1397), Vsetín (r. 1852). Za komunismu byl MěNV zřízen v tehdejším krajském městě Zlín (1954). Na okresech až roku 1960 (Vsetín, Uh.Hradiště). V roce 1964 byly v zájmovému území zřízeny MěNV v Uherském Brodě, Luhačovicích a Valašských Kloboukách a v roce 1965 v Bojkovicích, Slavičíně, Brumovu– Bylnici a Vizovicích. [Historický lexikon obcí, 2006]

____________________ V roce 1990 vstoupil v platnost zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, kde bylo definováno, že městem je obec, ve které do počátku účinnosti tohoto zákona působil městský národní výbor. Dále je městem i obec, kterou navrhne vláda ČR.

47

V historii vývoje územní veřejné správy zájmového území v letech 1848–1989 lze vysledovat tyto hlavní jevy. • Celé zájmové území bylo do roku 1949 pod správou politického okresu Uherský Brod. Přechodně do zájmového území zasahoval politický okres Holešov (skrze s.o. Vizovice). V letech 1949–1960 se o správu dělil Uherský Brod s Valašskými Klobouky a okrajově Zlínem. Zásadní reformou roku 1960, bylo území rozděleno mezi (převážně) Zlín, Vsetín a Uherské Hradiště. Toto okresní členění platí doposud. •

Přímo v zájmovém území se vytvářely regiony (většinou soudní okresy) kolem Valašských Klobouk, Vizovic a také Bojkovic. Jednoznačně největší význam, pro sledované obce, měly vždy Valašské Klobouky.

•

Valašské Klobouky byly střídavě nadřazeny Slavičínu, a vždy Brumovu a Bylnici. Největšího územně–správního rozsahu dosáhly právě na sklonku své okresní působnosti v letech 1949–1960 (tehdy jako politický okres).

•

Vizovice byly soudním okresem až do reformy roku 1949. Pod jejich působnost patřila mimo jiné i osa obcí Dolní Lhota–Újezd

•

Bojkovice se roku 1905 prosadily na pozici soudního okresu. Jejich správní území v čase rostlo (vč. podřazení Slavičína), ale v roce 1949 privilegium města se soudem pozbyly.

•

V širším okolí byl velkým průlomem ekonomický a populační boom Zlína, jenž se stal roku 1923 soudním okresem. A po reformě roku 1949 (jako politický okres) již výrazněji zasahoval do zájmového území (přebral pod sebe Vizovice), a následnou reformou roku 1960 převzal správu nad absolutní většinou zájmových obcí.

•

Slavičín a Luhačovice nikdy nebyly sídlem okresního úřadu ani soudu. Slavičín po většinu času patřil pod Valašské Klobouky, Luhačovice pod Uherský Brod. Od roku 1960 byly obě obce pod správou okresu Zlín.

V čase se měnila také velikost potenciálních středisek zájmového území. Zde jsme vypozorovali: • Mezi lety 1869 až 1990 se počet obyvatel všech větších obcí (potenciálních středisek) zvyšoval. Více však rostly obce širšího okolí. Rozdíl mezi nejmenší z nich (Uherským Brodem) a největší obcí zájmového území se neustále zvyšoval. • Největší obcí byly až do roku 1960 Vizovice. V popředí vždy držely Valašské Klobouky, níže pak Bojkovice a Bylnice (později Brumov–Bylnice). • Luhačovice se z 13. místa (r. 1869) prosadily až na druhé místo (r. 1960-). • Slavičín se z 8. místa (r. 1869) rozrostl až do největší obce zájmového území (r. 1990) přičemž, za jeho růstem stojí až období po roce 1951 Silné integrační vlny v letech 1964 a především 1976 a 1980 ovlivnily mnoho obcí. Hierarchické postavení v sídelním systému se změnilo především pro obce, které k sobě jiné obce integrovaly. • Nejvíce obcí bylo přičleněno ke Slavičínu (8 obcí). Valašské Klobouky se rozrostly o sedm obcí, Luhačovice o pět. • Došlo ke spojení Brumova a Bylnice 48

4 REFORMA ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY PO ROCE 1989 4.1 Reforma 1990 Listopad roku 1989 byl v moderních dějinách naší země přelomovým. Přinesl pád komunistického režimu. Následně byl z ústavy odstraněn článek o vedoucí úloze Komunistické strany Československa a ustanovení o marxismu–leninismu jako státní ideologii. Konec centrálního plánování ekonomiky, znamenal vstup státu do světa kapitalismu, prostoru, kde vládne volná ruka trhu. Do něj jsme vstoupili jako „klasická“ parlamentní republika. Problémy vznikly na státní úrovni, kde se nedařilo najít shodu mezi Čechy a Slováky, v otázce svrchovanosti jednotlivých států v rámci federace. V dubnu 1990 sice vzniká Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR), tlak na vyšší kompetence pro Slovensko však roste. Vše vrcholí rokem 1992, vzájemnou dohodou o rozdělení obou států. K 1. lednu 1993 tak vstupují v život dva zcela nezávislé státy Česká republika a Slovenská republika. Přejděme nyní ke změnám v územní veřejné správě. Po více než pětačtyřiceti letech byly (s účinností od 23. listopadu 1990) zrušeny národní výbory, a to na všech úrovních. Na úrovni kraje byly národní výbory zrušeny, a zároveň nebyly nahrazeny orgánem novým. Nezměněn však zůstal zákon č. 360/1960 Sb., o územním členění státu, takže kraje jako územní jednotky zůstaly nadále zachovány. Doposud jsou tyto kraje územní jednotkou působnosti některých orgánů a institucí (například soudů). Bez územních změn byly převzaty i okresy. Pouze s tím, že okresní výbory nahradily okresní úřady (dle zákona č. 425/1990). V devadesátých letech přeci jen k jedné změně došlo. K 1. lednu 1996 na základě zákona č. 108/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1960 Sb., vznikl nový okres Jeseník. Zrušení místních a městských národních výborů vyústilo v zavedení obecních resp. městských úřadů. Dle zákona č. 367/1990 Sb. o obcích, tak byla prakticky obnovena samosprávná působnost obcí. Než se přesuneme k zásadním částem reformy, podívejme se krátce na naše zájmové území, a to na procesy, které se v něm udály na nejnižší úrovni. Již v roce 1990 začalo hromadné osamostatňování obcí, těch které byly dříve nedobrovolně integrovány do větších celků. Hlavní motivací byla především vidina opětovného zprovoznění vlastní samosprávy. Na tento proces se podíváme z pohledu středisek, od kterých se obce postupně odlučovaly (viz tab. č. 10. v předešlé kapitole). Nejvíce pocítil dezintegrační procesy Slavičín. Od něj se postupně odtrhly Lipová, Rudimov a Šanov (1992), Petrůvka (1999), Rokytnice (2000) a Bohuslavice nad Vláří (2001). Druhým nejvíce oslabujícím střediskem byly Valašské Klobouky, od nichž se oddělila Poteč (1990), Křekov a Vlachova Lhota (1992), a také Tichov (1993). Od Luhačovic se oddělily Pozlovice (1990) a o tři roky později Podhradí. Hned v roce 1990 se od Zlína osamostatnila Lípa, od Vizovic se odtrhlo Lhotsko. Dále se od Pitína opět osamostatnil Hostětín (1990) a stejného roku se od Francovy Lhoty oddělila Valašská Senice. V návaznosti si řekněme, že dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, § 21, může nová obec vzniknout pouze oddělením části obce, která musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi a tvořící souvislý územní celek. A zároveň musí mít po oddělení alespoň 1 000 občanů. Stejné podmínky pak musí splňovat i obec, od níž se tato nová odděluje. S oddělením části obce musí vyslovit souhlas v místním referendu občané žijící na území té části obce, která se chce oddělit. Většina výše uvedených osamostatnění, by tak přes novou legislativu neprošla. 49

4.1.1 Vznik pověřených obecních úřadů Již zmíněný zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, zavedl mimo jiné nový pojem: pověřený obecní úřad (dále jen POÚ). Jeho působnost byla zmíněna v § 60. Obecní úřady v obcích, které vláda určí nařízením (POÚ), vykonávají ve stanovených územních obvodech a) státní správu, kterou do počátku účinnosti tohoto zákona nad rozsah přenesené působnosti uvedené v § 22 vykonávaly podle zvláštních zákonů místní národní výbory ve střediskových obcích, popřípadě místní národní výbory pro několik obcí jako rozšířenou působnost a městské národní výbory první a druhé kategorie b) státní správu ve věcech uvedených v příloze k tomuto zákonu, kterou do počátku účinnosti tohoto zákona vykonávaly krajské nebo okresní národní výbory c) státní správu ve věcech stanovených zvláštními zákony a ve věcech, které jim svěří okresní úřad, a dále rozhodují v prvním stupni, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízení. Nařízení vlády 475/1990 Sb., kterým se určují pověřené obecní úřady, vstoupilo v platnost 2. listopadu 1990. Bylo jím vymezeno 365 obcí s pověřeným obecním úřadem. Z přílohy nařízení můžeme poznat, že v širším okolí zájmového území získaly POÚ tyto obce: Okres Uherské Hradiště:

Bojkovice, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Uherský Ostroh

Okres Zlín:

Brumov–Bylnice, Luhačovice, Napajedla, Otrokovice, Slavičín, Valašské Klobouky, Vizovice, Zlín

Okres Vsetín:

Karolínka, Rožnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí, Vsetín

Správní obvody jednotlivých pověřených obecních úřadů vymezily jim nadřazené okresní úřady. V roce 1992 rozšířila vláda počet POÚ o 16 obcí (mezi nimi byla i Horní Lideč v okrese Vsetín). Podobu správních obvodů POÚ můžeme vidět v obrázku č. 19. Další dva POÚ přibyly v roce 1995 (mimo zájmové území). Teprve v roce 2000 byly POÚ a jejich správní obvody poprvé stanoveny vyhláškou. Ve stejném roce byl pěti z nich statut POÚ odebrán a počet sídel klesl na 378 obcí. Ovšem o dva roky později, v rámci II. fáze reformy veřejné správy, byl jejich počet navýšen až na hodnotu 388 obcí. Mezi pověřené obecní úřady se tak nově počítaly i Brno, Ostrava a Plzeň. Od roku 2003 nedošlo k dalším změnám v počtu sídel POÚ. V roce 2004 jen byly vyhláškou 388/2004 upraveny některé obvody POÚ. Během změn správních obvodů se zmenšila působnost POÚ Luhačovice o obce Kaňovice a Hřivínův Újezd. Jak uvádí Kopkášová [2008:58-9], při zakládání pověřených obecních úřadů se počítalo s tím, že budou představovat pouze přechodné řešení. Existují však dodnes a naopak, jejich kompetence rostou. Ministerstvo vnitra se pokoušelo jejich počet omezit v roce 1999 v návaznosti na vládou schválenou Koncepci reformy veřejné správy. V ní se uvádělo, že POÚ sice přibližují státní správu veřejnosti, ale vznikly na základě místních tlaků i v obcích, kde z dlouhodobého hlediska není ……

50

Obr. 19. Pověřené obecní úřady a jejich správní obvody v roce 1993 Pramen: Nařízení vlády 475/1990 Sb.,-příloha; Nekuda,V.,1995:378

předpoklad pro výkon státní správy daného rozsahu. Snahou ministerstva tak bylo snížit stav obcí s POÚ na počet přirozených mikroregionálních center (cca 200). Dotčené obce však braly a dodnes berou statut POÚ jako záležitost prestiže a jakékoli pokusy o omezení jejich počtu vyvolávají velkou vlnu nevole ze strany samospráv. I přesto autorka ve své práci navrhuje opětovné zvážení existence pověřených úřadů, a to především s ohledem na existující obce s rozšířenou působností (viz níže) a rozvoj internetu. K. Kuča [2005] ztotožňuje aktivaci obcí s POÚ a jejich obvodem působnosti se stoletou tradicí soudních okresů z let 1850–1949 (pro srovnání v r. 1949 bylo 333 soudních okresů). Systém POÚ však spatřuje jako degradovaný tím, že při delimitaci jejich správních obvodů musely být respektovány stávající hranice okresů. V důsledku čehož, celá řada těchto center nemohla spravovat své skutečné spádové a historické zázemí, pokud zasahovalo do jiného okresu. Územní obvody pověřených obecních úřadů tedy v mnoha případech nemohly odpovídat reálně existujícím mikroregionům (pojem je vysvětlen v kapitole č. 6). Autor vidí správní obvody velikostně značně nevyvážené a z pohledu mikroregionálních center některá sídla POÚ jako nadbytečná, jiná zase chybějící. Autor uvádí, že v případě některých obcí s POÚ by bylo vhodné provést revizi, zda jsou oprávněným subregionálním střediskem. V seznamu 29 obcí s POÚ, které by případné revizi podrobil, určil v našem zájmovém území Horní Lideč (mimochodem osmé nejmenší sídlo POÚ v ČR).

51

4.2 První fáze reformy územní veřejné správy – vznik krajských úřadů Z Ústavy České republiky, sepsané koncem roku 1992, vyplývá, že se počítalo s vytvořením vyšších územně správních celků (dále jen VÚSC). Myšleny byly kraje. Cesta k jejich vymezení a zprovoznění je všeobecně označována jako I. fáze reformy veřejné správy. V roce 1994 byl vládou předložen první návrh krajského zřízení (17 krajů), ten po politických diskusích nedospěl k odsouhlasení. Určitým pohonem k vyřešení této otázky byl v roce 1997 velmi negativní posudek Evropské komise k žádosti České republiky o vstup do unie, který upozornil na nedostatky veřejné správy. Vytýkal neexistenci regionální samosprávy a doporučil celkovou modernizaci veřejné správy. V roce 1997 projednávala poslanecká sněmovna celkem čtyři návrhy na vytvoření krajů. Vše vyústilo v prosinci téhož roku přijetím zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně správních celků (VÚSC). Zákon stanovil založení 14ti nových VÚSC vč. Prahy. Zajímavostí je, že první vládní návrh však počítal jen s 13 kraji, chyběl dnešní kraj Vysočina. Součástí zákona byla i novela Ústavy. Z ní vyplývá, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky a kraje, které jsou vyššími územně samosprávnými celky. Ústava až dosud neměla specifikován pojem VÚSC, mohly se jimi stát např. historické země. Novela tuto možnost natrvalo zapověděla jasným definováním, že VÚSC je kraj [Kopkášová, M., 2008:59-61]. Zákon o vytvoření VÚSC nabyl účinnosti k 1.1.2000. Volby do krajských zastupitelstev se konaly v listopadu téhož roku. A s volbami se také pojí oficiální konec I. fáze reformy veřejné správy. Praktickou činnost ve smyslu zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) zahájily krajské úřady dne 1.1.2001. Nově vymezené kraje jsou platné doposud. Kdybychom je hodnotili v historickém kontextu, pak můžeme říci, že jsou podobné krajům z let 1949–1960 (počtem i jejich centry) a naopak velmi odlišné od krajů z roku 1960. Zmatek do jednotnosti státní správy vnáší fakt, že se vznikem nových krajů nebyly zrušeny kraje z roku 1960. Je tomu tak proto, že v rámci „starých“ krajů nadále působí určité orgány státní správy, a není je možné jednoduše zrušit. Za zásadní problém lze označit tehdejší pokyn sestavit nové kraje ze stávajících okresů. Stávající okresy přitom byly v roce 1960 vymezeny záměrně necitlivě k tradičním mikroregionům. Jasně to vyplývá i ze srovnání těchto okresů s okresy vytvořenými v letech 1949–60, které byly v tomto ohledu paradoxně mnohem citlivější [Kuča, K., 2005]. Zajímavostí je, že již v čase vymezování hranic krajů, kdy byl základní jednotkou okres, se vědělo, že bude ve II. fázi reformy nejspíš rušen resp. transformován na jednotku menší [MVČR, 2005:9]. Současné krajské územní členění se z nadhledu jeví jako účelné. Především proto, že krajská samospráva má na starosti relativně samostatné oblasti. Tím je myšleno, že v jednom kraji nejsou dvě mezoregionální centra. Takto nevhodně byly (jsou) vymezeny kraje z roku 1960, které spojily dohromady Karlovy Vary a Plzeň, Pardubice a Hradec Králové, města severozápadu, v čele s Ústím nad Labem a zároveň Liberec, nebo historicky významnou Olomouc a počtem obyvatel dominantní Ostravu. Současné krajské členění je opravdu velmi podobné tomu z let 1949–1960. Lze však poznat, že tehdy se ve výsledku projevila větší snaha o prosazení stejné velikosti krajů, i za cenu nespádovosti jednotlivých okresů do svého krajského města. Diskuse vyvolává otázka, zda neměly být nové kraje rovnou přizpůsobeny statistickým jednotkám Evropské Unie. Eurostat resp. unijní (ještě přesněji kohezní) politika pracuje se základní jednotkou NUTS II. Ta odpovídá velikostí Českým krajům z roku 1960. Tento problém byl vyřešen 52

zprovozněním úřadů regionálních rad regionů soudržnosti, které působí na území větších krajů či „scelují“ dva až tři kraje menší (celkem je v ČR 8 úřadů). Domnívám se, že takovéto řešení je rozumné. Takovýto impulz k zavádění územně větších celků/krajů/NUTS II vznikl pouze za účelem čerpání financí ze strukturálních fondů EU. Ty jsou časově omezeny rokem 2013, k čemuž lze přičíst maximálně několik let kontroly plnění cílů projektů. Přizpůsobit tak územní jednotky krajů této politice by se mohlo jevit krátkozraké. Zároveň se nedomnívám, že je bezpodmínečně nutné vytvářet územní celky, které by vyhovovaly Evropské unii, a přitom byly neproporcionálně velké vzhledem k relativně malému území státu. Nezapomeňme také, že se jedná o samosprávné celky, a samospráva se vždy bude vykonávat na menším území efektivněji, než na větším (znalost území, větší integrita apod.).

4.3 Druhá fáze reformy územní veřejné správy – vznik obcí s rozšířenou působností Za významný mezník pokládá M. Kopkášová [2008:64] rok 1999, kdy poslanecká sněmovna ČR schválila „Koncepci reformy veřejné správy“. Jedna z hlavních otázek byla, zda veřejnou správu postavit podle modelu spojeného či odděleného. Spojený model znamenal výkon státní správy územní samosprávou, vedle které mohou působit ještě specializované orgány státní správy, nikoli však orgány státní správy s všeobecnou působností. Oddělený model by znamenal vytvoření zvláštních orgánů státní správy a vedle nich jiných orgánů samosprávy. Koncepce obsahovala celkem tři varianty. První varianta zastávala oddělený model, předpokládala zrušení dosavadních okresů a POÚ a vytvoření nových malých okresů v počtu cca 200. Druhá varianta zastávala model spojený, též počítala se zrušením okresních úřadů, jejich funkce by však převzaly zredukované POÚ (též cca 200). Třetí varianta byla kompromisem dvou předchozích, ovšem na úrovni kraje předpokládala model spojený a na úrovni nižší oddělený. Ministerstvo vnitra, které bylo předkladatelem návrhu se přiklánělo k první variantě, poslanecká sněmovna však zcela jednoznačně odsouhlasila variantu číslo dvě. Zároveň byl kladen důraz na to, aby byly začleněny všechny dekoncentráty, detašovaná pracoviště apod. do jednotného úřadu veřejné správy. Druhá fáze reformy veřejné správy přímo navazuje na konec I. fáze. Jejím cílem bylo ukončit působnost okresních úřadů a převést jejich kompetence na jiné orgány veřejné správy. Časově byla ohraničena zákonem o okresních úřadech, který stanovil datum ukončení činnosti okresních úřadů k 31.12.2002. Jak jsme si řekli, vítězná varianta Koncepce veřejné správy měla docílit zrušení okresních úřadů a přesunout jejich kompetence na obce s POÚ (a v menším rozsahu na kraje), jejichž počet se měl zredukovat na 200 obcí. V prosinci 1999 zpracovalo ministerstvo vnitra interní dokument „Návrh okresních úřadů na snížení počtu POÚ v roce 2003“. Ten předpokládal zrušení 146 úřadů ze současných 383 POÚ. Návrh se však setkal s velmi negativní odezvou z území, a od té doby se od pokusů o redukci upustilo. Naopak, jak již víme, roku 2000 byly POÚ stanoveny vyhláškou (do té doby jejich existenci zakládalo pouze nařízení vlády). Vyřešeno však stále nebylo, kam budou přeneseny funkce okresních úřadů. Obce navrhovaly, aby se přenesly na již existující POÚ, a to tak jak jsou, bez nutnosti redukce. Realizace tohoto návrhu však narážela na rozdílnou velikost jak samotných obcí s POÚ tak příslušných obvodů. Nejmenší sídlo Křivoklát s 670 obyvateli je příliš nepoměrné k Brnu či Ostravě. Jiné POÚ například něměly ani správní obvod a spravovaly prakticky jen samy sebe. Hlavní překážkou byl ovšem předpoklad, že malé obce s POÚ by velmi 53

obtížně sháněly kvalifikovaný personál na převzetí funkcí, které by výrazně převýšily dosavadní činnost jejich úřadu. Připomeňme, že reforma spočívala především v dekoncentraci funkcí. Snahou tedy bylo přenést co nejvíce kompetencí z okresních úřadů „dolů“ na nižší instaci [Kopkášová, M., 2008:65].

4.3.1 První věcná a časová představa Nevydařená redukce POÚ, předznamenala hledání nového typu obcí, které převezmnou působnost po okresních úřadech. Z odborných geografických analýz se vědělo, že se jejich počet bude pohybovat mezi 170–200 obcemi [Kopkášová, M., 2008:66]. Mělo by se jednat o co nejpřirozenější územní celky, v nichž jsou uzavřené základní vztahy. Myšleny jsou pohyby obyvatelstva představující každodenní život - dojížďka za prací a službami. V srpnu 2000 vyšel první návrh ministerstva vnitra (úseku pro reformu veřejné správy). Nesl označení „První věcná a časová představa II. fáze reformy územní veřejné správy“. Jednalo se o podkladový materiál, který byl určen k diskusi. Zaslán byl všem obcím, které pak měly dostatečný čas k vlastním úvahám nad obsahem. Materiál ještě nepracoval s názvem obec s rozšířenou působností (ORP), nýbrž hledané obce nazývá obce s pověřením III. stupně (odsud slangový výraz „trojkové“ obce). Na nižších stupních uvádí obce s pověřením II. stupně (obce s POÚ) a obce s pověřením I. stupně (všechny obce ČR). Návrh obsahoval poměrně konkrétní vymezení kompetencí (podklady jednotlivých ministerstev, statistického úřadu a úřadu pro jadernou bezpečnost), které by měly na budoucí ORP přejít. Zejména pak vymezoval obce, které by se jimi měly stát a také jejich správní obvody. V České republice se plánovalo zavedení 179 obcí s rozšířenou působností (počty v krajích viz příloha č. 19). Podívejme se nyní detailně na metodiku, jenž byla při jejich vymezování použita. Předběžné určení počtu obcí •

• • •

Požadavek přiblížení veřejné správy občanovi znamenal: Doporučenou dostupnost do 20 km (myšleno z jakékoli obce zázemí do obce III. stupně) Teoretické rozdělení ČR do okruhů o poloměru 15 km (obsah kruhu 706,5 km2) Teoretický počet pověřených III. obcí = rozloha ČR/obsah kruhu. Tedy: 78 864 / 706,5 = 111,6 = 112 Vzhledem k tomu, že silnice nevedou přímou vzdušnou čarou, byla skutečná velikost násobena koeficientem 1,6 Tímto koeficientem upravíme i počet výše definovaných obcí III. stupně. 112 x 1,6 = 179 obcí III. stupně

Východiska konkrétního určení obcí III. stupně (ORP) •

• •

Počet obyvatel regionu, pro který bude středisko vykonávat správu, musel mít minimálně 15 tis. obyvatel (vč. centra). Města nad 15 tis. obyvatel byla tedy automaticky vybrána mezi obce III. stupně. Výjimkou byla města v úzkém prstenci více velkých měst Omezením pro stanovování obvodů byly státní hranice a hranice krajů Za vyhovující řešení byla akceptována mezní vzdálenost obce na hranici správního obvodu obce III. stupně 20–22 km. Důvodem mohly být horské oblasti, či charakter osídlení 54

Konkrétní postup modelového určení obcí III. stupně (ORP) • • •

Vymezení spádovosti krajských měst Vymezení spádovosti měst nad 15tis. obyvatel. Pokud samotné město spádovalo do krajského města, bylo z výběru obcí III. stupně vynecháno Vymezení dalších obcí III. stupně o o

V rámci kraje byly obce seřazeny dle velikosti Testovaly se postupně dle dle následujících faktorů





Minimální velikost 4 tis. obyvatel Limitní vzdálenost obce v rámci správního obvodu Dominantní převaha nad ostatními obcemi správního obvodu Nerivalitnost (tj. nepodřizovat obce přibližně stejné velikosti)

Výsledkem bylo zmíněných 179 obcí. Tento počet zajišťoval, že 90 % nestřediskových obcí bylo do příslušného střediska vzdáleno do 15 km. Metoda, kterou jsme si popsali, byla označena jako tzv. „kružítková metoda“. Z uvedeného postupu lze vytušit, že se jednalo o poměrně statický matematický model. Marně bychom zde hledali hlubší geografické zamyšlení, natož práci s konceptem sociálněgeografického regionu resp. mikroregionu (viz kapitola č. 6). Jako „měkký“ faktor se tak jeví pouze vymezení spádovosti ve třetím odstavci metodiky. Ovšem, jak si ukážeme níže na zájmovém území, ani zde se nedočkáme naplnění tohoto pojmosloví. Zvlášní a generalizující je také pojem vzdušné vzdálenosti. Budí dojem, že se na vymezení jednotlivých obvodů velmi pospíchalo, a nebyl čas se zabývat vzdáleností skutečnou – časovou. Na tento problém navazuje text ve druhém odstavci třetím bodě, který říká, že někde je možné použít i vzdálenost obce do 22 km, jedná-li se o překážky orografické atd. Otázka je tedy, v jakém případě se využívaly skutečné vzdálenosti a kdy pouze vzdušné? Souhrn hlavních nedostatků vystihuje článek M. Hampla z Karlovy univerzity [denik.obce.cz, 2000]. Který mimochodem hned v úvodu svého příspěvku říká, že katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF Univerzity Karlovy neměla s uvedeným návrhem nic společného. Což je kontrastní s dovětkem První věcné a časové představy na straně 3, který oznamuje, že „stanovení první varianty obcí III. bylo zpracováno ve spolupráci s PřF UK v rámci programu Phare“. M. Hampl jako hlavní nedostatek uvádí, že návrh nezohledňuje reálné dojížďkové vazby obyvatelstva a přirozené střediskové působení měst. Dále říká: „Zcela mechanickým způsobem byla stanovena nejdůležitější "hodnota" tj. celkový počet jednotek (179). Klíčový zde byl jakýsi průměrný územní rozsah, který vycházel z pochybných a nezdůvodněných požadavků (tzv. doporučená dostupnost, koeficient tzv. skutečné vzdálenosti). Zvolený primitivní postup určení celkové četnosti jednotek obsahuje navíc početní chyby: např. nebylo vyloučeno území "nehodnocené" Prahy, nebyly vyloučeny územní duplicity odpovídající průnikům kružnic, chybně byl aplikován koeficient 1,6 vyjadřující poměr tzv. reálné a vzdušné vzdálenosti. Tajemstvím je použití poloměru 15 km při výpočtu ploch "okruhů", když byl stanoven požadavek kritické vzdálenosti od střediska na 20 km“. Jako další překážku úspěchu vidí fakt, že hlavním kritériem výběru obcí III. stupně byla jejich populační velikost, a nikoliv velikost střediskových funkcí (počet pracovních příležitostí, rozsahu služeb, apod.). „V důsledku "geometrického", a také subjektivního rozhodování byla tudíž vybrána města bez významnější střediskové působnosti (např. Čelákovice, Veselí nad Lužnicí, Hronov atd.) a vynechána města regionálně významná např. Rumburk, Lovosice, Valašské Klobouky aj., která 55

jsou centry spádových regionů s více než 25 tisíci obyvateli“. V závěru svého článku upozornil na důležitý problém, a to zbytečné respektování hranic krajů, které právě druhou fází reformy mohly být vylepšeny, do podoby skutečných regionálních vztahů.

Obr. 19. Oficiální logo první věcné a časové představy Pramen: MVČR, 2000

Článek ze zdroje [denik.obce.cz, 2000] uvádí také komentáře starostů obcí. Velké rozčarování panovalo ve Valašských Kloboukách, které tento první návrh nezařadil do seznamu obcí III. stupně. Starosta Uherského Hradiště a předseda regionální komise SMO ČR uvedl, že konstrukce teoretických modelů je v této oblasti nežádoucí a mělo by se vycházet z osvědčené a fungující sítě přirozených středisek osídlení. Jako necitlivé uvádí přiřazení Bojkovicka, které je spádové do Uherského Brodu a nikoliv do Slavičína, který byl označen za sídlo III. stupně, přičemž celá tato oblast je tradičně spádová do Valašských Klobouk. Takto bychom mohli pokračovat dále ve výčtu jednotlivých názorů. Zaměřme se nyní na daná fakta v našem zájmovém území. Výsledkem I. fáze reformy byl vznik 14 nových krajů. Celé naše zájmové území spadá do kraje Zlínského. Na počátku II. fáze reformy bylo ve Zlínském kraji Prvním věcným a časovým návrhem vymezeno 11 obcí s rozšířenou působností a jim příslušné správní obvody (viz tab. 10 a příloha č. 20). Největším střediskem byl Zlín, nejmenším Slavičín. Počtem obyvatel správního obvodu měl být největším obvodem Zlín, nejmenší pak Bystřice pod Hostýnem. Dle návrhu měly obce zájmového území spadat do čtyř správních obvodů obcí s rozšířenou působností - Zlína, Vsetína, Uherského Brodu a především Slavičína (obr. 20). Právě Slavičín vzbudil v regionu největší zájem. Pokud bychom řešily pouze faktor velikosti v počtu obyvatel, pak je nezporné, že v jemu přiřknutém obvodu, byl největším městem. Slavičín měl dle návrhu spravovat region s 52 tis. obyvateli. Vůbec poprvé v historii by byl nadřazený Valašským Kloboukům, či Bojkovicím. Zda byla tato volba podložená zjištěním spádovosti, kterou návrh avizuje ve třetím odstavci metodiky (prvním a druhém bodě) je sporné. My se o tom však přesvědčíme v kapitole č. 6, která detailně pracuje s oficiálními daty dojížďky za prací ze sčítání lidu let 1991 a 2000.

56

Tab. 10. První návrh obcí III. stupně (ORP) ve Zlínském kraji podle kružítkové metody Spádová obec

Počet obyvatel spádové obce

Počet obyvatel regionu

Nejvzdálenější obec od spádové obce

Vzdálenost nejvzdálenější obce v km

Valašské Meziříčí

28 175

42 826

Komárno

14,47

Rožnov pod Radhoštěm

17 727

44 252

Velké Karlovice

15,98

Bystřice pod Hostýnem Holešov

8 441

16 423

Držková

12,00

12 717

22 147

Němčice

6,78

Vsetín

29 661

59 321

Střelná

Kroměříž

28 967

68 479

Koryčany

26,74

Zlín

83 459

118 866

Ublo

17,13

Otrokovice

20 267

42 204

Slavičín

Kurovice

19,51

9,04

8 198

52 428

Študlov

17,42

Uherské Hradiště

26 765

86 549

Boršice u Blatnice

17,46

Uherský Brod

17 721

57 604

Vyškovec

17,68

Pramen: MVČR, 2000

Obr. 20. První návrh obcí s rozšířenou působností a jejich obvodů – kružítková metoda Pramen: MVČR, 2000

57

4.3.2 Druhý postupový krok Výše popsané zahájení II. fáze reformy územní veřejné správy spustilo v dotčených obcích vlnu nevole a navodilo nedůvěru k dalšímu postupu. Neměli bychom však opomenout, že se jednalo především o návrh, který byl určen k diskusi. Ministerstvo vnitra totiž v dalším kroku počítalo s tím, že se obce budou aktivně vyjadřovat k navrhovanému zařazení, což mělo vést k určitému konsenzu. Obce tedy měly možnost se samy podílet na vytipování obcí s rozšířenou působností. A to tak, že samy určily, pod jakou obec by chtěly spadat, a nebo, že se samy chtějí stát obcí s rozšířenou působností. Podněty obcí k prvnímu návrhu, především skrze dotazník, byly akceptovány do 10. ledna 2001. V únoru 2001 vydal příslušný úsek Ministerstva vnitra druhý návrh, který byl označen jako „Druhý postupový krok modelace správních obvodů pověřených obcí III.“ Návrh obsahuje mapu, která zobrazuje stav po vyjádření obcí k první věcné a časové představě. Tato mapa dostala pracovní název „mapa přání“. Obsahuje také počty obyvatel správních obvodů, které vyplynuly z návrhů obcí (s předpokladem zachování hranic krajů). Ministerstvo pracovalo navíc i s možností změn hranic krajů (v rámci Zlínska by se však na základě vyjádření obcí Zlínského kraje a krajů sousedních, jednalo pouze o přesun jedné obce směrem do Zlínského kraje). Ministerstvo se v této fázi metodicky zcela opřelo o postoje obcí k prvnímu návrhu. A zároveň se také drželo původního základního ukazatele – počtu obyvatel správního obvodu. Návrh uvádí, že v případě správních obvodů s minimálně 20 tis. obyvateli je volba pověřené obce III. téměř jistá. U správních obvodů s minimálně 15 tis. obyvateli je volba pravděpodobná a u správních obvodů menších (až na zásadní výjimky – zejména nadměrná vzdálenost k jiné pověřené obci III.) je volba nepravděpodobná. Výsledná mapa přání (téměř) všech obcí navrhovala celkem 281 obcí s rozšířenou působností. Avšak jen 173 z nich by splnilo požadavek minimální velikosti 15 tis. obyvatel v obvodu. Ve Zlínském kraji bylo vymezeno celkem 18 správních obvodů (tab. č. 11 a příloha č. 20). Jen 12 z nich by splnilo podmínku minimálního počtu obyvatel. Zbylých šest bylo podlimitních a nebyl předpoklad, že by se staly správními obvody. Nejasná situace nastala právě v našem zájmovém území (obr. 21). V porovnání s prvním návrhem dle kružítkové metody, se nyní území rozštípilo do 8 obvodů. Původní velmi rozsáhlý správní obvod Slavičína se radikálně zmenšil. V jeho západní části se zformovaly obce kolem Bojkovic. V jeho severozápadní části se povstal region obcí vyžadujících jako obec III. stupně Luhačovice. Na východě se výrazně prosadily Valašské Klobouky. Nově se také na severu objevil správní obvod Vizovic. Podíváme-li se do tabulky č. 11, vidíme, že tímto rozmělněním ztratil Slavičín šanci stát se střediskem. Ale zároveň jsou podlimitní i nově vzniklé Luhačovice či Bojkovice. Jen velmi těsně nad hranici 15 tis. obyvatel se přehouply Vizovice, jejich zvolení by tak bylo diskutabilní. Jednoznačné zvolení si počtem 23 tis. obyvatel vydobyl správní obvod Valašské Klobouky.

58

Tab. 11. Návrh správních obvodů pověřených obcí III. stupně (ORP) na podkladě „mapy přání“ Návrh pověřené obce III. (ORP) Zlín

Počet obyvatel navrhovaného správního obvodu 102 409

Návrh pověřené obce III. (ORP)

Počet obyvatel navrhovaného správního obvodu

Luhačovice

10 805

Uherské Hradiště

77 915

Slavičín

10 305

Vsetín

67 937

Bojkovice

8 078

Kroměříž

66 484

Uherský Ostroh

7 823

Uherský Brod

46 717

Staré Město

6 882

Valašské Meziříčí

42 232

Morkovice-Slížany

3 806

Otrokovice

36 154

Rožnov pod Radhoštěm

35 102

Valašské Klobouky

23 406

Holešov

21 686

Bystřice pod Hostýnem

15 770

Vizovice

15 619

Pramen: MVČR, 2001

Obr. 21. Druhý postupový krok – „mapa přání“ Pozn.: Čárkovaně – nově vzniklý region Tmavou barvou – obce, které požadovaly změnu oproti kružítkové metodě Stanovisko nezjištěno u obcí Petrůvka a Bohuslavice nad Vláří (nezvoleny orgány obce) Pramen: MVČR, 2001

Mapa přání vycházela z hlavních stanovisek obcí. Ne všechny obce se však jednoznačně upínaly k jednomu potenciálnímu centru. Proto byla volně poskytnuta možnost uvést tzv. alternativní stanovisko. V celém Zlínském kraji jej uvedlo jen 22 obcí, převážně z okresu Zlín. Tato informace 59

by pro nás v dalším hledání jednoznačné spádovosti mohla být nápomocná. Uveďme si tedy zájmové obce a k nim stanovisko první a druhé (alternativní). Pitín zvolil (Bojkovice, Uh. Brod). Obce Bratřejov, Lhotsko, Zádveřice–Raková zvolily (Vizovice, Zlín). Stejná stanoviska měly Vysoké Pole, Újezd, Loučka a Drnovice (Valašské Klobouky, Zlín). Ludkovice volily spádovost na Luhačovice, případně pak Zlín. Mapa přání nemohla představovat konečné řešení. Neboť jak jsme si ukázali na příkladu Zlínského kraje, ne všechny zezdola vzniklé správní obvody měly minimální velikost 15 tis. obyvatel. Součástí druhého postupového kroku (návrhu) byl tudíž i dotazník, skze něhož se měly obce znovu vyjádřit k zařazení. Důležité údaje měl dotazník (příloha č. 21) poskytnout především od obcí, které spadají do podlimitních regionů. Očekávalo se, zda si obce nerozmyslí své trvání na účasti v regionu, který nebude moci být aktivován. Jak uvádí M. Kopkášová [2008:68], ve druhém dotazníkovém kole došlo pouze k minimálním změnám v názorech obcí. Obce v pomyslném boji o prestiž a postavení totiž nehodlaly ze svých postojů slevit. Sledem událostí na Slavičínsku resp. Luhačovicku v této době, se ve své práci zabýval M. Kadlec [2004]. Uvádí, že Slavičín, ve chvíli, kdy oslabil a stal se podlimitním, hledal vhodného partnera pro posílení v počtu obyvatel a docílení statutu ORP. Správní obvod ORP se Slavičín snažil vybudovat společně s Bojkovicemi. Ty se však k tomuto plánu postavily negativně. Pro zorientování je nutné říci, že na konci Druhého postupového kroku, byly Luhačovice, Slavičín, Bojkovice a do nich spádující obce z mapy přání, přiřazeny k Uherskému Brodu. Neboť byly nadále podlimitní a předpokládalo se přičlenění k jinému obvodu. Z pohledu M. Kadlece [2004:10] byl tento stav z hlediska dopravní obslužnosti přijatelný pro Bojkovice i Luhačovice, nikoli však pro Slavičín. A tak jako nejvýhodnější se ukázala myšlenka spojení oblastí kolem Slavičína a Luhačovic do jednoho správního obvodu se sídlem v Luhačovicích (umístění sídla ve Slavičíně bylo pro Luhačovice neakceptovatelné). Jak se dočteme níže, nalezení shody dvou významných obcí ještě nemuselo vést k bezpodmínečnému vytvoření správního obvodu ORP.

4.3.3 Zapojení vědeckého sektoru Na ministerstvu vnitra zůstal závěrečný úkol, s konečnou platností vybrat pověřené obce III. stupně a vymezit jejich obvody. Za účelem zkvalitnění svého budoucího rozhodnutí, přizvalo ministerstvo k dořešení této otázky dvě univerzitní pracoviště: katedru sociální geografie a regionálního rozvoje přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity a Výzkumné centrum regionálního rozvoje Masarykovy univerzity. Obě pracoviště vytvořily velmi podobné návrhy, které se lišily pouze v případě správních obvodů pohybujících se těsně kolem 15 tis. obyvatel. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje navrhovala vytvoření celkem 184 obcí III. stupně, Výzkumné centrum regionálního rozvoje vymezilo středisek 179 [Kopkášová, M., 2008:68]. Výstup vědců Masarykovy univerzity [Maryáš, J.,2001] nesl název „Návrh územně správního rozdělení České republiky na základě druhého postupového kroku modelace správních obvodů pověřených obcí III. stupně“. Ministerstvo i nadále požadovalo minimální velikost správního obvodu 15 tis. obyvatel. Podlimitní obvody bylo nutné přiřadit k jinému správnímu obvodu. Výjimky pod hranicí 15 tis. bylo možné akceptovat v důkladně odůvodněných případech. Vycházelo se z druhého postupového kroku modelace správních obvodů, tj. „mapy přání“. Bylo stanoveno, že výstup by se měl pohybovat mezi 179–200 navrženými obcemi III. stupně. 60

Při vymezování byla poskytnuta volnost v podobě nestriktnosti dodržování krajských hranic. Celé zadání muselo být splněno do 31. května 2001. Podívejme se nyní na postup, který byl při definování obcí III. stupně zvolen: První krok •

Zhodnocení postavení všech navržených obcí (z druhého postupového kroku modelace správních obvodů) ve veřejné správě v minulosti

Druhý krok •

Využití poznatků z prací na Atlasu obyvatelstva ČSSR, přesněji pak mapového listu „Regionální působnost středisek osídlení“ (autoři J. Maryáš a S. Řehák). Při vymezování obcí III. stupně bylo využito podkladů využitých ke konstrukci tohoto mapového listu s tím, že bylo přihlédnuto k výsledkům sčítání lidu z roku 1991 a některým průzkumům z druhé poloviny devadesátých let, které se zabývaly možnými změnami ve spádovosti obyvatelstva za prací a službami.

Třetí krok •

Analýza vybavenosti pověřených obcí III. stupně. Soubor těchto obcí byl hodnocen z několika hledisek. Předpokladem bylo, že tyto obce by měly zajišťovat pro obyvatele svého správního obvodu určité služby v oblasti veřejné bezpečnosti, daňové správy, práce a sociálních věcí, středního školství a specializovaného zdravotnictví, které jsou relevantní na mikroregionální hierarchické úrovni (řádově na úrovni počtu středisek současných pověřených úřadů). Pro hodnocení byla vybrána územně podmíněná zařízení v působnosti různých ministerstev. Jednalo se o tato konkrétní zařízení: o o o o o

Obvodní oddělení Policie ČR v roce 2001 Finanční úřad Úřad práce resp. jeho detašované pracoviště nebo kontaktní místo státní sociální podpory Alespoň dva typy středních škol (gymnázia a střední odborné školy) zajišťujících výuku ve školním roce 2000/2001 Poliklinika v roce 1990, nebo alespoň 5 ordinací lékařů – specialistů v roce 2000

Obce musely splňovat alespoň 4 podmínky z výše uvedených pěti (resp. šesti – bod za splnění podmínky se přiděloval i obcím, které měly POÚ). Mimo jiných obcí v ČR, touto podmínkou neprošly také Vizovice, které měly dle měřítek nedostatečnou vybavenost. Po provedení všech kroků bylo navrženo celkem 179 pověřených obcí III. stupně, z toho 164 vč. Prahy vyhovovalo kritériu minimální velikosti správního obvodu (15 tis. obyvatel podle údajů z roku 1991), zbylých 15 obcí bylo navrženo i přes svoji podlimitnost. Ve většině případů jde o obce (nebo jejich zázemí), které se nacházejí v oblastech s řídkým osídlením a s horší dostupností do nejbližší sousední navrhované pověřené obce III. stupně.

61

Ve Zlínském kraji bylo navrženo 12 obcí III. stupně: Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kroměříž, Otrokovice, Rožnov pod Radhoštěm, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vsetín, Zlín. Dále pak Luhačovice, které sice patří mezi obvody pod 15 tis. obyvatel, ale bylo předpokládáno připojení původně navrženého správního obvodu Slavičín (cca 10 tis. obyvatel). Zamítnutých návrhů na pověřenou obec III. stupně bylo celkem 102, z nichž kritériu minimální velikosti správního obvodu vyhovovalo 10 obcí. Obce zájmového území, které nebyly shledány jako pověřené obce III. stupně byly navrženy k přiřazení takto: Bojkovice → Uhersky Brod, Slavičín → Luhačovice, a nově zamítnuté Vizovice → Zlín. Výzkumná zpráva hovoří také o pěti obcích III. stupně, které jsou nejslabšími, a v případě redukce je možné je vypustit. Valašské Klobouky ani Luhačovice mezi nimi nebyly.

4.3.4 Finální verze návrhu a následný legislativní proces Ministerstvo vnitra na základě všech materiálů zhotovilo návrh na vymezení obcí III. stupně. V případě obcí resp. jejich správních obvodů, které se pohybovaly na hranici 15 tis. obyvatel byla ještě provedena podrobnější analýza střediskové působnosti. Hodnotila se dostupnost obcí do střediska, velikost zázemí pracovního mikroregionu či komplexní funkční velikost města (ukazatel používaný M. Hamplem). Výsledkem bylo „Věcné řešení návrhu sídel obcí s rozšířenou působností“. Koncept obsahoval návrh na 191 obcí s rozšířenou působností. Vláda při jeho schvalování v červenci 2001 rozšířila počet obcí o další dvě: Náměšť nad Oslavou a Vodňany. Naopak vyřadila ze seznamu výrazně podlimitní Nepomuk, který se původně kvalifikoval díky politickému požadavku. Poslanecká sněmovna hlasovala o dalších 39ti obcích. Naštěstí (z logiky věci) se o každé obci jednalo samostatně. Výsledkem bylo přidání dalších dvou obcí (Varnsdorf, Železný Brod) do seznamu obcí s rozšířenou působností. Největší zásah do seznamu navrhovaných obcí přinesl pozměňovací návrh senátu, který celkový počet obcí rozšířil o dalších 11 obcí (Votice, Nepomuk, Králíky, Pacov, Kuřim, Pohořelice, Lipník n. Bečvou, Odry, Kravaře, Vizovice a Luhačovice). O zařazení se hlasovalo v rámci jednoho pozměňovacího návrhu, čímž bylo možno dopředu odhadnout velkou šanci na přijetí. Legislativní proces byl ukončen 13. června 2002 vytvořením zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností. Ten vymezuje 205 obcí s rozšířenou působností (z nichž bylo 20 v době vzniku podlimitních). Vymezení správních obvodů obcí s rozšířenou působností bylo určeno 15. srpna 2002 vyhláškou ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. K 31.12.2002 byla ukončena činnost okresních úřadů a završena II. fáze reformy územní veřejné správy (historie okresů viz příloha č. 22). Od 1.1.2003 byly aktivovány obce s rozšířenou působností s příslušnými správními obvody (někdy přezdívané jako „malé okresy“). V návaznosti na utvoření sítě správních obvodů ORP, byly doladěny správní obvody obcí s POÚ. A to tak, aby 62

byly SO ORP z obvodů POÚ skladebné, bez přesahů do jiných správních obvodů ORP. Obvody ORP i POÚ se v následujících letech ještě třikrát mírně měnily a to skrze pozměňovací vyhlášky č. 388/2004, č. 361/2006, č. 486/2009. Ani jedna z těchto změn se netýkala zájmového území. Období po 1.1.2003 je někdy označováno jako III. fáze reformy územní veřejné správy. Ta se postupně zabývá odstraňováním nedostatků územně správním člněnění. Hlavním problémem k vyřešení totiž zůstavalo přesnější a citlivější vymezení krajských hranic, odstranění dvojího krajského členění či zmíněná neskladebnost územně správních jednotek. Z. Zajíček [2008] jako další problémy označuje reformu ústřední státní správy a reformu způsobu výkonu veřejné správy – přechod na efektivní veřejnou správu (Smart Administration). Výše uvedená část podkapitoly byla převážně zpracována dle M. Kopkášové, [2008:68-70]. Vzniklé správní obvody ORP ve Zlínském kraji můžeme vidět v tabulce č. 12. Zajímavostí je, že SO ORP Luhačovice a Valašské Klobouky patří mezi správní obvody s nejméně dominantními jádry vůči svému zázemí (viz sedmý sloupec). Tab. 12. Počet obyvatel správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP) ve Zlínském kraji a jejich dalších charakteristiky k 1.1.2009

ORP

Počet Podíl počtu Hustota Počet Počet Rozloha Počet obyvatel obyvatel ORP Počet osídlení správních obyvatel So ORP obyvatel obcí na počtu obcí ve SO ORP obvodů SO ORP v km 2 ORP zázem í obyvatel SO SO ORP obyv./km 2 POÚ dané ORP ORP v (% )

Zlín

99 090

350

283

77 803

21 287

78,5

1

30

Uherské Hradiště

90 819

518

175

25 677

65 142

28,3

3

48

Kroměříž

70 090

499

140

29 046

41 044

41,4

5

46

Vsetín

67 480

662

102

27 759

39 721

41,1

3

32

Uherský Brod

53 714

474

113

17 161

36 553

31,9

2

30

Valašské Meziříčí

42 209

230

184

27 290

14 919

64,7

1

16

Rožnov pod Radhoštěm

35 376

239

148

16 972

18 404

48,0

1

9

Otrokovice

35 005

112

313

18 538

16 467

53,0

2

10

Valašské Klobouky

23 915

259

92

5 139

18 776

21,5

2

20

Holešov

21 737

133

163

12 243

9 494

56,3

1

19

Luhačovice

19 408

179

108

5 368

14 040

27,7

2

15

Vizovice

16 521

146

113

4 636

11 885

28,1

1

16

Bystřice pod Hostýnem

16 048

164

98

8 693

7 355

54,2

1

14

591 412

3 965

149*

276 325

315 087

46,7*

25

305

Celkem / Prům ěr*

Prameny: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2009-ČSÚ; Adresy v České Republice:obce s rozšířenou působnostíMVČR; ePUSA.cz; Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Kroměříž; vlastní výpočty

63

Obr. 22. Územně–správní členění k 1.lednu 2003 Pramen: statnisprava.cz

Na výše uvedené mapě (obr. 22.) vidíme mírnou neskladebnost okresů ze správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Konkrétně se tento problém týká obcí Študlov a Valašské Příkazy. Tyto obce byly od roku 1960 součástí okresu Vsetín, avšak od počátku roku 2003 spadají pod SO ORP Valašské Klobouky. Územní okresů řešila vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky. Ta byla později pozměněna vyhláškou č. 513/2006 Sb., kterou se mění hranice okresů tak, že správní obvod žádné obce s rozšířenou působností nezasahuje mimo vlastní okres (s účinností k 1. lednu 2007). Študlov a Valašské Příkazy však byly pozapomenuty a doposud nebyly přesunuty k okresu Zlín. Také v čase této reformy nahlédneme počet obyvatel obcí zájmového území (tab. 13). Růst obcí v širším okolí se již zastavil. Stejně tomu bylo i v případě většiny zájmových obcí. Více jak 1 tis. obyvatel mělo v obou letech 15 obcí. Největší obcí byl nadále Slavičín, po dezintegračních procesech v 90. letech se jeho počet obyvatel výrazně snížil. Stejný vliv měly tyto procesy na Luhačovice a Valašské Klobouky, které se oproti roku 1990 mírně propadly. Zajímavé je, že mezi lety 2000–2009 rostlo jediné ze šesti měst zájmového území – Vizovice. Tabulky počtu obyvatel všech obcí zájmového území jsou v přílohách č. 23 a č. 24. S daty roku 2009 je také publikována tabulka hustoty zalidnění jednotlivých obcí, a to v příloze č. 25.

64

Tab. 13. Největší obce zájmového k 1. lednu v letech 2001 a 2009 1.1.2001 Obec

1.1.2009 Počet obyvatel

Okres

POÚ

1. Slavičín

Zlín

Slavičín

7 194 1. Slavičín

2. Brumov-Bylnice

Zlín

Br.-Byl.

6 091 2. Brumov-Bylnice

3. Luhačovice

Zlín

Luhačovice

4. Valašské Klobouky

Zlín

Val. Klob.

5. Bojkovice 6. Vizovice 7. Štítná n. Vláří-Popov

Uh. Hrad. Bojkovice Zlín

Vizovice

Zlín

Br.-Byl.

8. Lidečko

Vsetín Horní Lideč

9. Francova Lhota

Vsetín Horní Lideč

10. Vlachovice

Zlín

Val. Klob.

11. Nedašov

Zlín

Br.-Byl.

12. Horní Lideč 13. Zádveřice-Raková

Vsetín Horní Lideč Zlín

Vizovice

14. Újezd

Zlín

Val. Klob.

15. Pozlovice

Zlín

Luhačovice

…

Obec

5 626 3. Luhačovice

Počet obyvatel

ORP

POÚ

Luhačovice

Slavičín

6 916

Val. Klob.

Br.-Byl.

5 905

Luhačovice Luhačovice

5 202 4. Valašské Klobouky

5 368

Val. Klob.

Val. Klob.

4 782 5. Bojkovice

Uh. Brod

Bojkovice

4 658

4 500 6. Vizovice

Vizovice

Vizovice

4 636

2 316 7. Štítná n. Vláří-Popov Val. Klob. 1 820 8. Lidečko 1 625 9. Francova Lhota

5 139

Br.-Byl.

2 303

Vsetín

Horní Lideč

1 842 1 626

Vsetín

Horní Lideč

1 544 10. Vlachovice

Val. Klob.

Val. Klob.

1 512

1 446 11. Nedašov

Val. Klob.

Br.-Byl.

1 407

1 397 12. Horní Lideč 1 279 13. Zádveřice-Raková 1 210 14. Újezd 1 176 15. Pozlovice

Vsetín

Horní Lideč

1 397

Vizovice

Vizovice

1 347

Val. Klob.

Val. Klob.

Luhačovice Luhačovice

1 214 1 168

… …

Celkem zájm ové obce

…

69 806 Celkem zájm ové obce

69 351

Uherský Brod

17 585

Uherský Brod

17 161

Zlín

80 887

Zlín

77 803

Vsetín

29 203

Vsetín

27 759

Pozn.: Všech 60 obcí zájmového území bylo k 1.1.2001 dezintegrováno v konečné podobě. Po tomto datu, v území nevznikly odtržením žádné „nové“ obce. Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl; Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín; vlastní výpočty

V této kapitole jsme se dozvěděli, jak probíhala reforma územní veřejné správy po roce 1989. Vznikly POÚ, vznikly nové kraje a především byly nahrazeny okresní úřady novým typem úřadu – obcí s rozšířenou působností. Známe celý proces vymezování těchto obcí a jim příslušných správních obvodů. Z hlediska zájmového území jsme poznali, že cesta k jeho současné podobě územně–správního členění byla poměrně dramatická a nejednoznačná. Z pohledu zlínského kraje se jednalo pravděpodobně o nejkomplikovanější oblast, co do vymezování správních obvodů.

4.4 Současné postoje představitelů zájmových obcí k vymezení správních obvodů obcí s rozšířenou působností Součástí provedeného dotazníkového šetření, byly otázky zaměřené na postoje starostů k ORP a jejímu správnímu obvodu. Dotazníkového šetření zúčastnilo 47 obcí, z nichž tři jsou ORP. Některé z položených otázek podrobíme nyní hlubší analýze. V první otázce jsme se starostů ptali, zda mají osobní zkušenost se starším územně správním členěním (r. 1990 - 31.12.2002), kdy podstatnou část politické správy zajišťovaly okresní úřady

65

(a menší část obce s POÚ). Ze všech dotázaných starostů celkem 12 tuto zkušenost nemá. Zbývajících 35 ano, přičemž 21 z nich bylo v této době členem zastupitelstva obce. Starosty, kteří byly znalí starších správních poměrů (35), jsme dále požádali o zhodnocení, zda byl tento původní systém lepší, než současný. Využít mohli škálu odpovědí ano–spíše ano–nevím– spíše ne–ne. V levé části obr. 23 vidíme postoje všech 35 starostů. Ti poměrně jednoznačně shledali starší systém územní správy (okresní úřady a POÚ) jako lepší. Systém SO ORP by preferovalo (inverzní odpovědi – Ne a spíše Ne) pouhých 18 % dotázaných (např. obce Luhačovice a Valašské Klobouky). V pravé části obrázku jsou odpovědi pouze těch starostů, kteří zažili starší systém územní správy z pozice zastupitele obce (21). Vidíme, že jejich pohled je radikálnější. Nikdo z nich není jednoznačně pro dnešní systém SO ORP, a spíše by ho podpořily pouze dvě obce (10 %). V komentáři starostů, kteří mají zkušenost se starším územním členěním, a stále by jej preferovali, se objevují argumenty jako: pružnost, lepší přístup pracovníků, lepší komunikace, pracovníci byly oborníci v oboru. Naopak starostové, kteří preferují současný systém SO ORP, zmiňují: blízkost, dostupnost. Ano

spíše Ano

Nevím

spíše Ne

Ne

Ano

spíše Ano

9%

Nevím

spíše Ne

Ne

10%

9%

26% 33%

19%

14%

38%

42%

Obr. 23. Preference územně–správního členění – systém okresních úřadů po roce 1990 vs. ORP Pramen: vlastní šetření

V jiné otázce jsme se ptali nestřediskových obcí (44), zda je pro ně ORP, jakožto „středisková/centrální obec“ nepostradatelná, co se týče Ano spíše Ano Nevím spíše Ne Ne úkonů státní správy. Z klasické nabídky odpovědí volila téměř třetina starostů odpověď Ano a polovina spíše Ano 5% 7% 27% (obr. 24). V současném územně správním systému, je tedy 11% obec s rozšířenou působností pro obce svého zázemí poměrně stěžejní. Z obráceného pohledu jsme se zeptali také tří ORP. Tedy zda se domnívají, že jsou pro obce zázemí nepostradatelné, co se týče úkonů státní správy. 50% Dvě odpovědi ORP byly Ano a jednou spíše Ano. Obr. 24. Důležitost ORP pro obce zázemí z pohledu úkonů státní správy Pramen: vlastní šetření

Otázka, která měla odhalit případné nesrovnalosti ve správním vymezení zkoumaných SO ORP zněla takto: Představte si, že máte nyní (novou) možnost zvolit, pod kterou obec s rozšířenou působností by jste si přáli spadat. Nabídnuty byly tři možnosti – současná ORP, jiná obec (jakákoli), naše obec. Ze 44 nestřediskových obcí, celkem 41 uvedlo spokojenost se současnou ORP a neměnilo by ji. Jedna obec neodpověděla a zajímavé je, že dvě obce uvedly, že ony samy by se chtěly stát obcí s rozšířenou působností (Újezd a Bojkovice). Současným ORP byla otázka

66

položena v jiné podobě. Ptala se, zda by chtěly po sedmiletých zkušenostech s „provozem“ úřadu, aby jejich město bylo ORP i nadále. Odpovědi byly dle očekávání kladné (2 Ano, 1 spíše Ano). Nestřediskové obce, které vyjádřily svojí spokojenost (41) se současně vymezenou ORP, byly dále dotázány, zda se domnívají, že je správní obvod ORP (do kterého spadají) vymezen ideálně tak, aby vyhovoval naprosto všem obcím (myšlena je jednoznačná spádovost za prací či službami, faktory geografické, historické, kulturní apod.). Nabídnuty byly pouze možnosti Ano, Nevím, Ne. Celkem 28 obcí vyjádřilo jasné přesvědčení o správnosti vymezení obvodu. Dalších 11 obcí uvedlo, že odpověď nezná. Za povšimnutí tedy stojí především poslední dvě negativní odpovědi. Tyto obce byly dále požádány o uvedení konkrétních nepřesností ve správním vymezení. Obec Lačnov určuje jako špatně zařazenou sebe samotnou, a vyjadřuje přání být v ORP Valašské Klobouky. Zajímavá je také odpověď Brumova–Bylnice, jenž vyjádřil přesvědčení, že by Slavičín vč. jeho spádových obcí měl patřit pod ORP Valašské Klobouky. Stejná otázka týkající se správnosti vymezení hranic správního obvodu, byla položena i třem ORP. Všechny tři shledaly svůj obvod jako dobře vymezený. Dále bylo zjišťováno, zda se úřad ORP stará o rozvoj svého správního obvodu. Myšlena je určitá jednotná regionální politika ve správním obvodu, Ano spíše Ano Nevím spíše Ne Ne kterou řídí úřad ORP (nezaměňovat s případnou působností v rámci mikroregionu či místní akční 5% 14% skupiny). Odpovědělo 43 nestřediskových obcí a výsledné názory jsou velmi kontrastní. Postoje jak potvrzují, tak 33% vyvracejí fakt, že se ORP stará o rozvoj svého obvodu. A především je většina odpovědí typu „spíše“, tedy ne 39% zcela jednoznačných. 9%

Obr. 25. Jednotná regionální politika v SO ORP řízená úřadem ORP Pramen: vlastní šetření

Nejistotu v odpovědích způsobila pravděpodobně navazující podotázka. Ta se ptala na název konkrétního dokumentu, který zajišťuje regionální politiku prováděnou v daném SO ORP. Dotázání byli starostové, kteří výše uvedli, že ORP provádí určitou jednotnou regionální politiku (23). Pouze šest z nich se pokusilo uvést název dokumentu. Uvedená sousloví však nelze brát jako potenciální relevantní odpověď na danou otázku. Z toho vyplývá, že dokument, který by na úrovni SO ORP metodicky zajišťoval jeho rozvoj v zájmovém území neexistuje. Odpovědi nestřediskových doplníme i těmi od obcí s rozšířenou působností. Luhačovice i Valašské Klobouky uvádí, že provádějí určitou jednotnou regionální politiku. Vizovice se odpovědi zdržely. Jako dokument zaštiťující tuto politiku uvedly Luhačovice pravidelné schůzky se starosty obcí v obvodu. Valašské Klobouky uvedly dokument o spolupráci všech obcí v rámci ORP (a také pravidelné setkávání, předávání informací). Rozbor faktů ponechme na čtenáři. Nestřediskových obcí jsme se zeptali, do jaké míry je pro jejich rozvoj užitečná obec s rozšířenou působností (ORP). Hodnotit mohly od 1 do 10 tak, že číslo 10 představuje maximální užitečnost a číslo 1 minimální. Otázku zodpovědělo celkem 40 nestřediskových obcí, a průměrný postoj k ORP tak reprezentuje číslo 5,83. ORP je tedy pouze průměrně užitečná pro rozvoj konkrétní obce v zázemí. Osm dotázaných obcí z SO ORP Luhačovice určilo průměrný užitek ORP 67

na rozvoj vlastní obce hodnotou 7,32. Třináct obcí z SO ORP Valašské Klobouky určilo průměrný užitek ORP hodnotou 5,54. M. Kopkášová [2008] se ve své práci zabývala otázkou pověřených obecních úřadů. Přičemž tyto shledává jako poměrně nadbytečný článek státní správy. Zda je POÚ nadbytečným úřadem, jsme se zeptali starostů obcí. Podíváme se nejdříve Ano spíše Ano Nevím spíše Ne Ne na odpovědi obcí s výhradně základní působností. Odpovědělo jich celkem 40 (obr. 26) a výsledek zní jednoznačně ve prospěch zachování pověřených 23% obecních úřadů. V území jsou tři úřady POÚ Slavičín, 35% Bojkovice a Brumov–Bylnice. Dle očekávání nejsou 3% samy proti sobě a ve škále odpovědí říkají všichni jasné Ne. Jako poslední uveďme postoje ORP, které jsou 39% zároveň POÚ. Tyto určily jednou spíše ne, a dvakrát Ne. Obr. 26. Pověřené obecní úřady nadbytečnými úřady Pramen: vlastní šetření

68

5 SOUČASNÉ SPRÁVNÍ FUNKCE OBCÍ ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 5.1 Obecní zřízení V této kapitole se zaměříme na správní funkce jednotlivých typů obcí zájmového území. Nejdříve se však krátce podíváme na základní dělení veřejné správy [Streckova, Y., 1998]. Veřejná správa

Státní správa Samospráva

Územní samospráva Zájmová samospráva

M. Kopkášová [2008:19-20] uvádí státní správu jako veřejnou správou uskutečňovanou státem, a kterou stát vykonává prostřednictvím vlastních orgánů, tzv. orgánů státní správy. Druhou částí veřejné správy je samospráva. Ta se dělí na dva typy. Územní samospráva je tvořena veřejnoprávními korporacemi (viz níže). Profesní (zájmová) samospráva představuje specializovaný příklad veřejné moci, kdy stát část své moci svěřil do výkonu specializované (profesní, zájmové) korporace, která ji pak vykonává svým jménem, např. lékařské komory, svaz chovatelů atd. Základním rámec, ze kterého vychází veškeré správní konání obcí představuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Ten vymezuje základní pojmy jako to, že každá část území České republiky je součástí území některé obce (nestanoví-li zvláštní zákon jinak). Obec má jedno nebo více katastrálních území. Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, jenž tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Již od roku 1990 jsou obce veřejnoprávními korporacemi, které disponují vlastním majetkem. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Dále pak pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Zákon dále dělí obce na obce, města a statutární města (v širším okolí je statutárním město Zlín, my se však tímto pojmem více zabývat nebudeme). Každá obec má své orgány. Tím základním je zastupitelstvo, které je volené obyvateli obce (volby do obecních zastupitelstev). Počet zastupitelů se odvíjí od velikosti obce měřené počtem jejích obyvatel. Takže například všechny obce v rozmezí 500 až 3 000 obyvatel mají od 7 do 15 členů zastupitelstva. Zastupitelé po zvolení veřejností volí ze svých řad starostu a místostarostu (či místostarosty). Starosta zastupuje obec navenek. Důležité je, že úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, může starosta provést jen po jejich předchozím schválení, jinak jsou tyto právní úkony od počátku neplatné. Výkonným orgánem v oblasti samostatné působnosti (viz níže) je rada obce. Ta je utvořena z části zastupitelstva. Radu obce tvoří starosta, místostarosta (místostarostové) a další členové rady. Počet členů rady obce je lichý a činí nejméně 5 a nejvýše 11 členů, přičemž nesmí přesahovat jednu třetinu počtu členů zastupitelstva obce. Rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů. Rada obce za svůj výkon odpovídá zastupitelstvu obce.

69

Zákon dále říká (§ 7), že obec má právo na samosprávu. Úkoly patřící do samosprávy obce se označují jako samostatná působnost. Tu obec plní v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami obce. Svěří-li zákon obci výkon státní správy, pak se jedná o přenesenou působnost a území obce se tímto stává správním obvodem. Orgány obce jsou povinny zabezpečit úkoly v přenesené působnosti. Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o samostatnou působnost či o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti obcí (§ 8). Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou (§ 11). Na základě zmocnění v zákoně a v jeho mezích může rada obce vydávat právní předpisy ve věcech patřících do přenesené působnosti (§ 10). Tyto právní předpisy se nazývají nařízení obce. Dle § 9 může obec k plnění svých úkolů zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky obce jako zařízení bez právní subjektivity Do samostatné působnosti obce (hlava II, zákona o obcích, § 35) patří: •

spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud nejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zvláštní zákon.

•

záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102 (viz přílohy 26–28), s výjimkou vydávání nařízení obce. (§ 84 popisuje funkce samosprávy nejvýstižněji – základní funkce) Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Při výkonu samostatné působnosti se obec samozřejmě řídí zákonem. Ve spojitosti se samostatnou působností je v zákoně o obcích dále zmíněna problematika hospodaření obce. Ukládá hospodárné užívání majetku, jeho evidenci apod. Zde je zmíněno i sestavování rozpočtu a závěrečného účtu obce, které se však řídí zvláštním zákonem. Dále do samostatné působnosti patří i spolupráce mezi obcemi. Specifikovány jsou svazky obcí či spolupráce s jinými subjekty (více v kapitole č. 8). Závěrem jsou popisovány sankce (za rozličné přestupky právnických či fyzických osob), a organizace voleb do zastupitelstev, či místní referendum. Dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí, již nevykonávají okresní úřady jak tomu bylo dříve, nýbrž přímo Ministerstvo vnitra. Dozor je vykonáván nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek obcí a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obcí v samostatné působnosti [denik.obce, 2008]. Přenesenou působností (obce) znamená, že obec vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon. Jedná se o vydávání nařízení obce a rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob. Při výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí zákony a právními předpisy vydanými na základě zákona, dále pak usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů (usnesení vlády a směrnice ústředních správních úřadů nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou stanoveny zákonem). Zde se zákon o obcích zmiňuje o pověřeném obecním úřadu. Ten vykonává přenesenou působnost pro více obcí ve správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony. Nezabezpečuje-li 70

obec řádný výkon přenesené působnosti, převezme v celém svěřeném rozsahu nebo jen na některém úseku výkon přenesené působnosti pověřený obecní úřad, do jehož územního obvodu obec patří. Může se jednat např. o přestupková řízení, které výše postavená obec pro obce menší zajišťuje, a to na základě tzv. veřejnoprávní smlouvy. Dozor nad výkonem přenesené působnosti vykonává výhradně příslušný krajský úřad [denik.obce, 2008]. Obecní úřad tvoří starosta, místostarosta (místostarostové), tajemník obecního úřadu (je-li tato funkce zřízena) a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. V čele obecního úřadu je starosta. Rada obce může zřídit pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu odbory a oddělení, v nichž jsou začleněni zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. Obecní úřad v oblasti samostatné působnosti plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce a pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti. V oblasti přenesené působnosti obce vykonává státní správu s výjimkou věcí, které patří do působnosti zastupitelstva obce, rady obce a zvláštních orgánů obce, případně komisí. V obcích, v nichž působí pověřený obecní úřad, a v obcích s rozšířenou působností se zřizuje funkce tajemníka obecního úřadu, který je zaměstnancem obce (tento post je ve všech POÚ i ORP zájmového území). Ostatní obce mohou zřídit funkci tajemníka obecního úřadu dobrovolně. Tajemník obecního úřadu je odpovědný za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné působnosti i přenesené působnosti starostovi. Není-li v obci zřízena funkce tajemníka obecního úřadu nebo není-li tajemník obecního úřadu ustanoven, plní jeho úkoly starosta. Tajemník obecního úřadu plní podle pokynů starosty úkoly vyplývající z usnesení zastupitelstva obce a usnesení rady obce. Zajišťuje úkoly v přenesené působnosti obce vyplývající ze zvláštních zákonů. Plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce zařazenými v obecním úřadu. Řídí a kontroluje činnost zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, stanovuje podle zvláštních předpisů platy zaměstnancům obce zařazeným v obecním úřadu s výjimkou platů vedoucích odborů obecního úřadu. Dále vydává spisový řád, skartační plán a pracovní řád obecního úřadu. Zúčastňuje se zasedání zastupitelstva obce a schůzí rady obce s hlasem poradním, nesmí však vykonávat funkce v politických stranách a v politických hnutích. V zájmovém území se nacházejí všechny tři základní typy obcí, které rozlišujeme podle míry přenesené působnosti (státní správy): • obce s rozšířenou působností (ORP, 205) → přenesená působnost • obce s pověřeným obecním úřadem (POÚ, 389+5 vojenských újezdů) → přenesená působnost • obce (6249 k 1.1.2008 dle stat. lexikonu) → samospráva + určitá část přenesené působnosti Obce se od sebe liší především v rozsahu výkonu přenesené státní správy. Nejvíce kompetencí mají ORP. Přičemž každá obec s rozšířenou působností či pověřeným obecním úřadem je samozřejmě i obcí „základní“ a spravuje také své území (samospráva). Státní správu (přenesenou působnost) v území vykonávají dále: • obce se stavebním úřadem (710 dle statnisprava.cz) = vždy v obcích s POÚ+jiných dalších • obce s matričním úřadem (1281 dle statnisprava.cz) • obce s kontaktním místem Czech POINT (4317 k 30.3.2010 dle czechpoint.cz) + terminály nejen na obecních úřadech

71

5.2 Členění obcí podle rozsahu přenesené působnosti Obce se základní působností jsou všechny obce v ČR. Do samostatné působnosti obce ze zákona o obcích patří [MVČR, 2005:30]. • hospodaření obce • rozpočet a závěrečný účet obce • nakládání s peněžními fondy obce • právnické osoby obce a organizační složky obce a účast obce v právnických osobách • osobní a věcné výdaje na činnost obecního úřadu a zvláštních orgánů obce • organizace, řízení, personální a materiální zabezpečení obecního úřadu • vydávání obecně závazných vyhlášek obce • místní referendum • obecní policie • ukládání pokut za správní delikty • program rozvoje územního obvodu obce • územní plán obce a regulační plán a vyhlašování jejich závazné části obecně závaznou vyhláškou • spolupráce s jinými obcemi Na základě zvláštních zákonů patří dále do samostatné působnosti obce • místní poplatky • zřizování jednotky dobrovolných hasičů a zabezpečení úkolů požární ochrany v obci • zajišťování připravenosti obce na mimořádné události a podílení se na provádění záchranných a likvidačních prací a na ochraně obyvatelstva • zřizování a správa předškolních zařízení, základních škol, základních uměleckých škol a zařízení jim sloužících • zřizování zdravotnických zařízení a ochrana veřejného zdraví • ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi Orgány obce v přenesené působnosti: • vydávají nařízení obce • rozhodují o místních a účelových komunikacích • projednávají přestupky • jsou vodoprávním úřadem a spravují drobné toky • jsou povodňovým orgánem • jsou orgánem ochrany přírody a ochrany ovzduší Správní agenda obecních úřadů dle statnisprava.cz je k nahlédnutí v příloze č. 29. Zde je členěna na 28 základních činností úřadu. S výjimkou třetího bodu, je zbylých 27 činností typických pro všechny obce ČR. Dalším typem jsou obce s matričním úřadem (1281). Matričními úřady jsou obecní úřady, městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady, které určí a jejich správní obvody vymezí Ministerstvo vnitra prováděcím právním předpisem [mvcr.cz-matr.úřad]. Matriční úřady a jejich kompetence jsou určeny v zákoně č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud zohledníme výše uvedené, pak můžeme vypočíst, že matriční úřad se nachází téměř v každé páté obci ČR. Vždy se nachází v obcích s POÚ, a tedy i v obcích s rozšířenou působností. 72

Základní (i širší) agendu matričního úřadu lze vidět v příloze č. 30. Tyto činnosti vykonává každý matriční úřad. Vyšší úroveň představují matriční úřady v rámci ORP. Zde jsou typicky integrovány do určitého odboru (např. odbor správní - Luhačovice, odbor matriky a evidence obyvatel - Valašské Klobouky). Ten zároveň vykonává přenesou působnost navíc (výdej občanských průkazů a cestovních dokladů). V zájmovém území je matriční úřad ve všech ORP, ve všech obcích s POÚ, a dále v obcích Nedašov, Štítná n. Vláří–Popov, Újezd, Velký Ořechov a Vlachovice (celkem 11 úřadů). V mapě (obr. 27) vidíme, že obce zájmového území spadají celkem pod 16 matričních úřadů, tedy 5 z úřadů je za hranicemi našeho zájmu. Správní obvody matričních úřadů jsou velikostně různé. Matriční úřad Brumova–Bylnice spravuje jen své město, na druhé straně pak úřad v Luhačovicích se stará o dalších 8 obcí. Správní obvody obcí s POÚ jsou z obvodů matrik skladebné. Výjimku představuje obec Rudice, která sice spadá pod POÚ Bojkovice ale přiřazena je pod matriční úřad mimo tento obvod (Šumice).

Obr. 27. Matriční úřady a jejich správní oblasti v zájmovém území Pramen: statnisprava.cz; risy.cz

Výkon veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu je stavebním zákonem svěřen orgánům obcí, krajů, Ministerstvu pro místní rozvoj a na území vojenských újezdů Ministerstvu obrany. Orgány obce a kraje vykonávají působnost ve věcech územního plánování jako působnost přenesenou [Tonev, P., 2009:16]. 73

Mezi orgány obce na úseku územního plánování patří v prvé řadě úřad územního plánování (tzn. obecní úřad obce s rozšířenou působností), dále pak obecní úřad, který splňuje kvalifikační požadavky pro výkon činnosti pořizovatele (svým nařízením je určuje kraj), obecní úřad, který nevykonává činnost pořizovatele, zastupitelstvo obce, stavební úřad a rada obcí pro udržitelný rozvoj (její zřízení je dobrovolné) [Tonev, P., 2009:16-17]. Nyní se oprostíme od široké problematiky územního plánování a omezíme se pouze na popis základních orgánů v území, tedy stavebních úřadů. V České republice je 710 obcí se stavebním úřadem. Pro tento typ úřadů a rozsah jejich kompetencí je stěžejní zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Základní rozsah kompetencí stavebního úřadu lze shlédnout v příloze č. 31. V zájmovém území je stavební úřad vždy v obci s POÚ a tedy i všech ORP. Obce s POÚ resp. jejich stavební úřady jsou tzv. obecní úřady určené nařízením kraje. Tyto plní navíc (nad základní agendu) v přenesené působnosti určité činnosti (pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii pro území své obce a poskytuje informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace). Obec s rozšířenou působností zahrnuje navíc ke stavebnímu úřadu i Úřad územního plánování. Ten navíc oproti úřadu obce s POÚ: • • • • •

pořizuje územně plánovací podklady pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce (své vlastní) pořizuje územní plán, regulační plán, územní studii a vymezení zastavěného území na žádost obce ve svém správním obvodu je dotčeným orgánem v územním řízení, pokud nevydává územní rozhodnutí je dotčeným orgánem v řízení podle zvláštního právního předpisu, v němž se rozhoduje o změnách v území

V zájmovém území je celkem 7 stavebních úřadů (obr. 28). Některé obce spadají pod stavební úřady jejichž sídlo je mimo zájmové území (3 další stavební úřady). Vzhledem k umístění stavebních úřadů (typicky v obci s POÚ) se dá očekávat, že správní obvody stavebních úřadů budou souhlasné s obvody POÚ. Takováto tendence v území je, avšak narušují ji tři obce. Obec Rokytnice spadající pod POÚ Broumov–Bylnice, patří pod stavební úřad ve Slavičíně. Odůvodněním by mohl být fakt, že obec byla do roku 2000 částí obce Slavičín. Další dvě výjimky představují obce Valašské Příkazy a Študlov, tedy obce, o kterých víme, že spadají stále do okresu Vsetín, ačkoli jsou součástí ORP (i POÚ) Valašské Klobouky.

74

Obr. 28. Stavební úřady a jejich správní oblasti v zájmovém území Pramen: statnisprava.cz; risy.cz

V ČR je celkem 389 obcí s pověřeným obecním úřadem (POÚ). Do této kategorie jsou někdy řazeny také újezdní úřady vojenských újezdů (5). Tyto obce jsou vždy zároveň obcemi se základní působností. Jakožto obce s pověřeným obecním úřadem v přenesené působnosti: • • • • • •

jsou oprávněny rozhodovat v prvním stupni ve správním řízení o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech osob, pokud zvláštní zákon nestanoví jinou příslušnost rozhodují o poskytování peněžité a věcné dávky nebo půjčky zajišťují volby do Parlamentu České republiky, do zastupitelstev krajů, do zastupitelstev obcí a do Evropského parlamentu jsou vodoprávním úřadem a povolují odběr a nakládání s vodami jsou orgánem ochrany přírody jsou orgánem ochrany zemědělského půdního fondu

Obcí s nejvyšším rozsahem přenesené působnosti je obec s rozšířenou působností (ORP). Na tento typ obce byla v roce 2003 téměř celá agenda kompetencí, kterou dříve zastávaly okresní úřady. Orgány obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti: • • •

vydávají řidičské průkazy vedou registry motorových vozidel jsou silničním správním úřadem pro silnice II. a III. třídy 75

• • • • • • • • • • • •

zajišťují ochranu kulturních památek v územním obvodu zajišťují sociálně–právní ochranu dětí a rozhodují o poskytování věcných a peněžitých dávek a služeb vydávají občasné průkazy a cestovní doklady vedou registry obyvatel vykonávají státní správu lesů rozhodují na úseku rybářství a myslivosti jsou vodoprávním úřadem a vydávají souhlasy k vodním stavbám jsou povodňovým orgánem a řídí ochranu před povodněmi podílejí se na hospodaření s odpady, zpracovávají evidenci odpadů, udělují souhlas k nakládání s odpady jsou orgánem ochrany přírody a ochrany ovzduší jsou orgánem ochrany zemědělského půdního fondu jsou živnostenským úřadem

Již víme, že se v zájmovém území nachází sedm obcí s pověřeným obecním úřadem z nichž tři jsou zároveň ORP. Pro výkon státní správy a samosprávy se větší obecní úřady (typicky tedy obce s POÚ a ORP) člení na odbory příp. oddělení. Výše uvedené činnosti pak spadají do těchto jednotlivých odborů. Jejich názvy a rozsah si určuje sám úřad. Uvedli jsme si základní rozdíly v rozsahu přenesené působností obcí druhého a třetího typu. Vzhledem k omezenému rozsahu práce se dále nebudeme zabývat rozborem všech jednotlivých činností, a spokojíme se především s tím, že známe jejich územní působnost. V předešlé kapitole jsem si krátce řekli o III. fázi reformy veřejné správy. Zmínili jsme nutnost doladění některých územně správních nedostatků. V současné době se však Ministerstvo vnitra, zabývá především zefektivněním veřejné správy. Jedná se o projekty typu RIA (hodnocení dopadů navrhované regulace do veřejné správy), eGOVERNMENT, procesní audity agend, zavádění metod řízení kvality atd. [Zajíček, Z., 2008]. eGOVERNMENT (elektronický, správa) se snaží docílit efektivního využívání informačních technologií ve veřejné správě. Jedním z nástrojů eGOVERNMENTu je projekt Czech POINT (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál). Jeho cílem je zredukovat přílišnou byrokracii ve vztahu občan – veřejná správa. A to tím, že občan nemusí navštěvovat více úřadů k vyřízení jednoho problému. Czech POINT slouží jako asistované místo výkonu veřejné správy, umožňující „komunikaci se státem“ skrze výpočetní techniku. Na kontaktním místě Czech POINT je možné získat a ověřit data z veřejných i neveřejných informačních systémů, úředně ověřit dokumenty a listiny, převést písemné dokumenty do elektronické podoby a naopak, získat informace o průběhu správních řízení ve vztahu k občanovi a další. Současný rozsah služeb je uveden v příloze č. 32. Jejich množství by se mělo i nadále zvyšovat tak, aby dosáhlo co největšího přiblížení veřejné správy k občanovi. Celkový počet pracovišť Czech POINT v České republice je 5 754 (k 1.4.2010). Nejvíce jich je na obecních úřadech 4 317 (75 % z celkového počtu). Dalších 922 kontaktních míst provozuje Česká pošta (16 %). Dále je Czech POINT zřízen u 426 notářů (7,4 %). Necelá dvě procenta z celkového počtu pak představují kontaktní místa hospodářské komory (51 terminálů) a podobně je na tom zahraniční zastupitelství (39 terminálů) [czechpoint.cz].

76

Obce s kontaktním místem Czech POINT, jsou posledním typem obcí s přenesenou působností. Jejich celorepublikový seznam je stanoven vyhláškou Ministerstva vnitra č. 364/2009 Sb., o seznamu obecních úřadů a zastupitelských úřadů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, z 15. října 2009. Na zřízení kontaktního místa mohly obce žádat o finanční dotaci (do května 2009). Ne všechny obce tuto možnost využily. I přesto se lze domnívat, že v budoucnu může ještě několik obcí změnit svůj postoj a kontaktní místo (ze svých financí) zřídit. V zájmovém území se nacházejí kontaktní místa na obecních úřadech a na poštách (obr. 29). V současné době poskytuje služby Czech POINT 47 obecních úřadů. Dále je kontaktní místo na sedmi poštách (ze 17ti v zájm. území). Ve všech případech se jedná o pošty v obcích s POÚ (resp. ORP), v těchto obcích (městech) jsou tedy vždy dvě kontaktní místa.

Obr. 29. Kontaktní místa Czech POINT v zájmovém území Pozn.: Polichno - část obce Luhačovice spadá pod poštu Biskupice Pramen: czechpoint.cz; psc.cpost.cz

5.3 Orgány státu a jiné subjekty v území V této podkapitole se dozvíme, jaké orgány státu v zájmovém území působí. Myšleny jsou takové instituce, které nespadají do přenesené působnosti obecního úřadu, či POÚ nebo úřadu ORP, ačkoli často sídlí na stejné adrese. Jedná se o instituce, které jsou zakládány jednotlivými ministerstvy a v území působí jako jim příslušné orgány.

77

Ministerstvo financí je v území zastoupeno finančními ředitelstvími, pod něž dále spadají jednotlivé finanční úřady (aktivovány dne 1.1.1991). O vymezení působnosti těchto orgánů se lze dočíst v zákoně č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Územní působnost finančních ředitelství je vymezena hranicemi „starých“ krajů (z roku 1960). Zájmové území je tak v kompetenci finančního ředitelství v Brně, které je nadřízené jednotlivým finančním úřadům. Finanční úřady se starají o správu daní (výběru), provádí kontrolu nad účetními jednotkami a další (viz příl. č. 33). Celkem je v České republice 200 finančních úřadů (vč. 14ti v Praze). Jejich počet je tedy podobný počtu obcí s rozšířenou působností. Obce zájmového území jsou spravovány celkem pěti finančními úřady, jenž sídlí ve městech Zlín, Vsetín, Uherský Brod, Luhačovice a Valašské Klobouky. Přičemž pouze poslední dva jsou přímo součástí zájmového území. Naopak v tomto členění chybí Vizovice, které bychom mohli dle počtu finančních úřadů v ČR a ke statutu ORP očekávat. Co se týče správních obvodů, je absence finančního úřadů ve Vizovicích jediným správním nedostatkem vzhledem k systému správních obvodů ORP. Všechny obce zájmového území spadají pod finanční úřad, který je v místě obce s rozšířenou působností. Pouze obce SO ORP Vizovice spadají pod finanční úřad Zlín. Toto nové členění, které se snaží přiblížit systému ORP je platné od 1. ledna 2007. Dříve byly správní obvody úřadů značně rozdílné od těch současných. Navíc např. existoval finanční úřad v Bojkovicích [risy.cz, cds.mfcr.cz]. Ministerstvo práce a sociálních věcí využívá jako své hlavní územně správní instance úřady práce. Ty působí v okresních městech a spravují daný okres. V rámci (okresních) úřadů práce existují dislokovaná pracoviště (úřadu práce), a také separovaná pracoviště státní sociální podpory (patří do přenesené působnosti). Úřady práce a jejich dislokovaná pracoviště se starají o provádění politiky nezaměstnanosti. V jejich gesci je také vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Zájmové území zasahuje do okresů Zlín, Vsetín a Uherské Hradiště. Zlínský okresní úřad práce má v zájmovém území vytvořena dvě dislokovaná pracoviště. Jedná se o Slavičín a Valašské Klobouky. V sousedním okrese Uherské Hradiště, je pro nás důležité dislokované pracoviště v Uherském Brodě. Naopak východní část zájmového území je spravována přímo okresním úřadem práce ve Vsetíně (obr. 30.). Důležité je, že správní obvody jsou vytyčeny okresními hranicemi, a také že samotné vnitrookresní členění na dislokovaná pracoviště neodpovídá současnému správnímu systému SO ORP. Avšak, podle Z. Zajíčka [2008] by se i úřady práce měly v budoucnu přizpůsobit správnímu členění dle správních obvodů ORP. V předchozí podkapitole jsme mimo jiné řekli, jaké agendy zajišťuje v přenesené působnosti obec s rozšířenou působností. Poznamenali jsme, že tyto činnosti vykonává vždy v rámci správního obvodu ORP. Existuje však určitá výjimka. Mluvíme-li nyní o sociální tematice, je nutné upřesnit pojem pracoviště státní sociální podpory (SSP). Tato pracoviště fakticky spadají pod okresní úřady práce, avšak jejich činnost je přenesenou působností státu, vykonávají ji určené obecní úřady. Pracoviště SSP se starají o jednu ze čtyř oblastí sociální tematiky (např. přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné atd.). Zbylá tři sociální témata jsou „normálně“ řešena v rámci správních obvodů obcí s POÚ či ORP, jak jsme si uvedli výše. Umístění poboček SSP je však velmi nestandardní vzhledem k postavení obcí v území, proto je zde zmíníme. V zájmovém území jsou pracoviště státní sociální podpory ve Valašských Kloboukách, Slavičíně, Bojkovicích a Horní Lidči [portal.mpsv.cz]. Správní působnost SSP je podobná obvodům dislokovaných 78

pracovišť úřadu práce. Oproti mapě (obr. 30) níže je rozdíl v existenci SSP Bojkovice a Horní Lideč. Do nich spádují za touto službou obce, které běžně patří pod POÚ těchto obcí. Přičemž zbývající Pašovice patří pod SSP Uherský Brod a Pozděchov spadá přímo pod okresní SSP Vsetín [http://portal.mpsv.cz/soc/].

Obr. 30. Působnost (okresních) úřadů práce a jejich dislokovaných pracovišť Pramen: portal.mpsv.cz/sz/–informace z úřadů práce

Další státní institucí, která má zastoupení v regionu je Český úřad zeměměřický a katastrální. Jeho strukturu ukazuje obrázek č. 31. níže. Nás zajímají především katastrální úřady resp. jejich katastrální pracoviště. Vidíme, že jejich počet je přibližně poloviční vzhledem k počtu ORP v České republice. V zájmovém území vypadá správa tak, že obce běžně spádují do svých ORP. V případě obcí SO ORP Luhačovice a Vizovice však zajišťuje správu obcí katastrální pracoviště ve Zlíně. Jinak řečeno, přímo v zájmovém území je pouze jedno katastrální pracoviště – Valašské Klobouky, a to v rámci stejnojmeného SO ORP [cuzk.cz].

79

Obr. 31 Členění Českého úřadu zeměměřického a katastrálního Pramen: cuzk.cz

Ministerstvo vnitra zřizuje základní bezpečnostní složku – Policii České republiky. Ta se člení na celorepublikové útvary a útvary územní. My se zaměříme na složky v území. Nejvýše postavenou instancí v území jsou krajská ředitelství. Ta se od 1. ledna 2010 plně přizpůsobila novějšímu krajskému členění, a v České republice tak nově existuje 14 krajských ředitelství policie. Ty se dle okresů dělí na územní odbory. Jejich sídla jsou tedy v okresních městech. V rámci jednotlivých okresů působí dopravní inspektorát pro daný okres a na nejnižší instanci jednotlivá obvodní oddělení policie (dále jen OOP).

Obr. 32. Působnost obvodních oddělení Policie ČR v zájmovém území Pramen: policie.cz

80

Zájmové území patří do kompetencí krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Člení se na čtyři územní obvody, přičemž do zájmového území zasahují Zlín, Uherské Hradiště a Vsetín. Ty se dále člení na obvodní oddělení policie. Obce zájmového území padají pod sedm různých OOP, z nichž přímo v zájmovém území jich sídlí pět. Správní členění dle OOP vidíme v obrázku č. 32. Organizace policejní správy respektuje hranice okresní, ne však hranice SO ORP. Doposud jsme se věnovali policii státní, v rámci samosprávy však mohou obce libovolně zakládat i policii obecní resp. městskou. Její působnost se však typicky odehrává pouze na území daného města, což vychází z faktu, že je financována z obecního rozpočtu. Městskou policii v zájmovém území mají Bojkovice, Luhačovice, Slavičín, Vizovice a Valašské Klobouky. Hasičský záchranný sbor ČR je dalším orgánem státu v území, který patří do gesce Ministerstva vnitra. Jeho činností není jen chránit životy, zdraví obyvatel a majetek před požáry, ale také poskytovat pomoc při mimořádných událostech, ať již se jedná o živelní pohromy, průmyslové havárie či teroristické útoky. Organizační struktura je podobná té policejní. Pod generálním ředitelstvím HZS ČR je 14 hasičských záchranných sborů krajů. Ty se člení na územní odbory dle okresů. V rámci nich pak najdeme přímo stanice hasičského záchranného sboru. Územní působnost výjezdních jednotek HZS je určena jako vzdálenost do 20 min. jízdy z místa dislokace na místo události. V zájmovém území jsou stanice HZS v Luhačovicích, Slavičíně a Valašských Kloboukách. Obce šetřeného území jsou však dostupné i ze stanic HSZ Zlín, Vsetín či Uherský Brod [hzs-zlkraje.cz]. Pro orientaci si uveďme, že dle plánovače mapy.cz je vzdálenost např. mezi Luhačovicemi a Šanovem (nejzazším místem ORP Luhačovice) 19 min jízdy (přes Slavičín). Vedle profesionálních hasičských sborů existují i sbory dobrovolných hasičů (SDH). Tyto zřizují obce dle vlastního uvážení. Jako jednotky požární ochrany II. se označují ty SDH, kde jejich členové vykonávají službu jako svoje hlavní nebo vedlejší povolání. Územní působnost, kromě vlastní obce, je zpravidla do 10 min. jízdy z místa dislokace na místo události. Jako jednotky požární ochrany se označují SDH jejichž členové vykonávají službu čistě dobrovolně. Jejich územní působnost je stejná. Posledním typem jsou hasičské sbory podniků, ty jsou však zakládány primárně za účelem ochrany podniku, osob v něm pracujících a případně přilehlého okolí [hzs-zlkraje.cz]. Další orgány státní správy nejsou v obcích zájmovém území přímo zastoupeny. Ostatní orgány státní správy působí na úrovni krajů případně v rámci okresu. Příkladem je soudní správa, která je organizována ve starých krajích z roku 1960 a zastoupena na nejnižší instanci okresními soudy (Zlín, Vsetín, Uherské Hradiště) [portal.justice.cz]. I v jejich případě však Z. Zajíček vidí jako optimální sladění s novým územně správním členěním. V rámci zdravotnictví nahlédneme na dvě námi zvolené složky – zdravotnická zařízení (nemocnice, polikliniky) a stanoviště zdravotnické záchranné služby s příslušnými výjezdními obvody. Jen rámcově bychom měli vědět, že zdravotnické subjekty běžně zakládá Ministerstvo zdravotnictví, kraje, obce, právnické či fyzické osoby nebo církve. Podívejme se na zásadní zdravotnická zařízení v širším okolí. Ve Zlíně se nachází dvě nemocnice. Krajská nemocnice T. Bati a.s., dle názvu založená krajem a Nemocnice Atlas, a.s., která je subjektem soukromým. Dalšími jsou Vsetínská nemocnice, a.s. (kraj) a Uherskohradišťská nemocnice, a.s. (kraj), která má detašované pracoviště u Uherském Brodě. Registr zdravotnických zařízení vymezuje jako nižší hierarchickou úroveň tvz. nemocnice následné péče. Těmi jsou Městská nemocnice Slavičín, 81

Městská nemocnice s poliklinikou Uherský Brod, s.r.o. založené městem a Nemocnice Milosrdných bratří ve Vizovicích založená církví. Řádovostně ještě nižší úroveň zdravotnického zařízení, polikliniku, mají Valašské Klobouky a Luhačovice [uzis.cz]. Zdravotnická záchranná služba (ZZS) je velmi důležitá, a to především v urgentních případech. Proto musí být výjezdní obvody, které jednotlivé ZZS pokrývají, velmi dobře rozparcelovány, tak aby se k případu dostala výjezdní jednotka co nejdříve. V obrázku 33. vidíme rozdělení území podle hlavní (primární) příslušnosti obce ke stanovišti ZZS (tedy odkud přednostně vyjíždí ZZS).

Obr. 33. Pokrytí zájmového území zdravotnickou záchrannou službou Pramen: osobní sdělení P.Sudková

Ne vždy jsou výjezdní jednotky volné (zasahují na jiném místě), aby mohly neustále operovat ve výše uvedeném „primární“ území. Proto si jednotlivá výjezdní stanoviště vypomáhají. Jejich výjezdní obvody se tedy běžně překrývají (obr. 34).

82

Obr. 34. Komplexní pokrytí zájmového území zdravotnickou záchrannou službou Pramen: osobní sdělení P.Sudková

Školská zařízení jsou v zájmovém území zastoupena různými typy škol. Pro naši práci jsou důležité především školy vyššího typu. V zájmovém území se nenachází žádná vysoká škola (veřejná, státní či soukromá). Stejně tak se zde nenachází žádná vyšší odborná škola. V území však působí několik středních škol. Jejich výčet s uvedením kapacity studentů je následující: • • • • • • • •

Střední odborná škola Slavičín (750) Gymnázium Jana Pivečky Slavičín (360) Gymnázium Valašské Klobouky (480) Střední odborné učiliště Valašské Klobouky (440) Střední škola oděvní a služeb Vizovice (656) Střední odborná škola Luhačovice (550) Střední odborné učiliště a Středisko praktického vyučování stavební s.r.o. ZádveřiceRaková (128) Církevní střední odborná škola Bojkovice (100)

Celkem je střední školství zastoupeno v šesti obcích. Přičemž gymnázia jsou ve Slavičíně a Valašských Kloboukách [rejskol.msmt.cz].

83

V České republice se podíl všech věřících na obyvatelstvu pohybuje kolem 31 %. Tato hodnota je v porovnání s jinými státy Evropy (např. Polsko, Itálie, Slovensko) poměrně nízká. V zájmovém území činil podíl všech věřících 75 % (dle sčítání lidu v roce 2001, viz příloha č. 34). Jedná se tedy o území, které je svojí religiozitou výrazně nadprůměrné. Tuto oblast života tedy nemůžeme zcela opomenout. Nebudeme se zabývat všemi druhy náboženství, nýbrž pouze církví římskokatolickou, která je v našich zemích jednoznačně nejrozšířenější. V zájmovém území tvořil podíl římských katolíků v průměru 93,3 % ze všech věřících. Česká republika je rozdělena na dvě církevní provincie - českou a moravskou. Ty jsou tvořeny osmi oblastmi, které by se velikostně daly přirovnat ke „starým“ krajům (obr. 35). Avšak jejich hranice nejsou s oficiálními úředními jednotkami totožné. Římskokatolickou církví jsou nazývány diecéze, případně arcidiecéze (v závislosti na přítomnosti arcibiskupství – Olomouc, Praha). Diecéze je určitá oblast, kterou spravuje papežem jmenovaný biskup. Členy diecéze (diecézany) jsou všichni katoličtí křesťané, kteří žijí v tomto území. Diecéze se dále územně dělí na děkanáty (Morava a Slezsko) či vikariáty (Čechy). Děkanáty/vikariáty se dále člení na jednotlivé farnosti. Centrem farnosti je farní kostel v němž působí kněz (farář). Farnost se typicky skládá z několika obcí. K té obci, která má farní kostel, jsou ostatní obce tzv. přifařeny. V dnešní době však nemá každá farnost kněze, ti tak mohou působit i na dvou farnostech najednou. Zároveň pak v rámci své farnosti působí v ostatních obcích, které mají nefarní kostely či kaple. Základní statistické údaje o Římskokatolické církvi v České republice lze shlédnout v příloze č. 35. [ado.cz, bip.cz, Motyčková, J., 2010]. Obr. 35. Římskokatolické diecézní členění Čech a Moravy Pramen: cirkev.cz

Obce zájmového území spadají do pěti různých římskokatolických děkanátů. Jedná se o děkanáty Uherský Brod, Zlín, Valašské Klobouky, Vizovice a Vsetín. V zájmovém území jsou tak dvě sídla děkanského úřadu – ve Vizovicích a Valašských Kloboukách. Právě děkanát Valašské Klobouky zahrnuje absolutně nejvíce zájmových obcí (35 obcí). Zájmové obce jsou dále rozděleny do 22 farností, přičemž dvě z nich leží mimo zájmové území. Farnosti jsou tedy průměrně tvořeny ze tří obcí. Z obrázku č. 36 poznáme, že hranice děkanství Valašské Klobouky s výjimkou obcí Šanov na jihu a obce Lačnov na východě, zahrnuje zcela přesně dnešní dva správní obvody ORP Luhačovice a Valašské Klobouky. Zajímavá je také působnost děkanátu Zlín a jeho jižního územního výběžku v podobě farnosti Velký Ořechov. Podíl věřících z obyvatel zájmových obcí je uveden v příloze č. 34.

84

Obr. 36. Působnost římskokatolických děkanátů a jim příslušných farností Pramen: ado.cz; mikroregion-bojkovsko.cz; fvo.ic.cz

V této kapitole jsme se věnovali současným správním funkcím obcí zájmového území. Víme jak „funguje“ obecní úřad obce se základní působností, obce s POÚ či samotné ORP. Poznali jsme rozdíl mezi samostatnou a přenesenou působností. A víme tedy, kdy se jedná o přenesou působnost či o orgán státu v území. Orgány státu v (zájmovém) území jsme si detailně popsali i s jejich správními obvody. Přičemž v závěru jsme věnovali pozornost také orgánům nestáním, leč sociálně významným.

85

6 SOCIÁLNĚGEOGRAFICKÁ REGIONALIZACE ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Jak stojí v názvu, v této kapitole se budeme zabývat sociálněgeografickou regionalizací zájmového území. Budeme hledat tzv. nodální (funkční) regiony [více o nich také Toušek, V.,2008:394-5]. Takovýto region je složen z jádra a jeho zázemí, které se svými vztahy k jádru v nějaké míře upíná. Intenzita těchto vztahů je vždy nejvyšší v těsném okolí jádra a klesá s rostoucí vzdáleností. Uzavřenost a síla těchto vztahů (integrita regionu) odpovídá hierarchickému postavení regionu. M. Hampl [1987:131-4] vymezuje čtyři úrovně sociálněgeografických regionů. Makroregion

Ztotožňován s územím celé republiky (ČSR), přičemž jádrem/centrem je Praha

Mezoregion

Územně rozsáhlá jednotka, kde integrita je jen částečně vázaná na prostorové vztahy obyvatelstva. Významný vztahem je např. nedenní dojížďka za prací, migrace obyvatelstva, dojížďka na vysoké školy či specializované střední školy, dojížďka do vybraných vyšších druhů občanské vybavenosti. Mezoregion je jen částečně nodální. Neboť sám je tvořen několika dílčími (nodálními) regiony nižší úrovně, jejichž centra vytvářejí integritu mezi sebou. Jako centra mezoregionů je uváděno 12 měst (v ČR). Praha, Brno a Ostrava představují určitou vyšší mezoregionální úroveň

Mikroregiony

V rámci nich jsou uzavřeny nejintenzivnější regionální procesy – denní dojížďka za prací a za základními druhy služeb. Integrita a intenzita vztahů je nejvyšší – vztahy jsou maximálně uzavřené/propojené v rámci regionu. Všeobecně mají tyto vztahy největší význam. Rozlišovány jsou mikroregiony I. a II. stupně • I. stupně – ztotožňovány se spádovým územím středisek osídlení obvodního významu (SOOV), správními obvody ORP [Hampl,M.,2005:98] • II. stupně – přibližně ztotožněny s okresy

Subregiony

Relativně nekomplexní územní celky. Nejsou v nich uzavřeny nejčastější potřeby obyvatel. V rámci subregionu jsou uzavřeny pouze vztahy mezi bydlištěm a některými základními službami (denní nákup potravin). Velikostně jsou přirovnány ke spádovým oblastem tehdejších středisek osídlení místního významu (SOMV)

Všechny výše uvedené regionální typy jsou do sebe skladebné. Makroregion se skládá z mezoregionů, ty z mikroregionů a nejnižší jednotkou jsou subregiony. Regiony jsou si tedy vzájemně podřazené dle typové hierarchie. Vzhledem k rozsahu a charakteru zájmového území se budeme dále zabývat jednotkou mikroregionální, přesněji pak mikroregionem I. stupně. M._Hampl povyšuje jednotky mikroregionů (I. stupně) na základní skladební prvky sociálněgeografické regionalizace. Avšak, aby byl region jako celek „životaschopný“, musí splňovat určité požadavky minimální velikosti. Jako kritická minimální velikost mikroregionu 86

I. stupně byla určena hranice 15 tis. obyvatel celého regionu. Druhou podmínkou je minimální velikost zázemí 5 tis. obyvatel. Zázemím jsou myšleny všechny obce regionu vyjma obce centrální. Jako první zvolíme příslušný regionální proces, kterým mikroregion vymezíme. M. Hampl pracuje se třemi typy regionů – regionem pracovním a obslužným, jejichž průnikem je region komplexní. Pracovní region je tvořen na základě dat o dojížďce za prací. Obslužný region by měl reprezentovat spádovost obyvatel za službami. Problém nastává v tom, že oficiální data (nejlépe ČSÚ) o spádovosti za službami neexistují. M. Hampl zmiňuje rozsáhlé anketární šetření J. Maryáše z roku 1986 [viz mapový výstup Maryáš, J., Řehák. S.,1987]. Jeho reprezentativnost, vzhledem k tomu, že každá obec vyplňovala pouze jeden dotazník, shledává významně nižší v porovnání s daty o dojížďce za prací. Obslužný region je stanoven na základě vyjížďky za prací do sektoru služeb, přičemž je dále pracováno s gravitačním modelem. V této diplomové práci se však od modelování zcela oprostíme. V zájmovém území budeme vymezovat „jen“ pracovní regiony a to na základně dojížďky za prací (na sektory nedělené). Dojížďka do zaměstnání je typickým prostorovým jevem. Lze ji definovat jako jednu z forem překonávání nesouladu mezi nedostatkem pracovních sil v určitém místě pracoviště a přebytkem pracovních sil v určitém místě bydliště. Mezi místem bydliště a místem pracoviště musí pracující překonat vždy určitnou vzdálenost [Macka, M., 1962b:306]. Z pohledu statistiky je vyjížďkou do zaměstnání myšlen pohyb za prací přes hranice obce bydliště. Vstupními daty budou vyjížďka a dojížďka do zaměstnání ze sčítání lidu 1991 a 2001. Pro přesnost musíme říci, že údaje o počtu dojíždějících za prací nejsou mezi posledními sčítáními zcela srovnatelné. Jedná se o určité metodické změny, zejména ve vymezení osob, za které byly údaje zjišťovány. Především se pak mezi těmito lety výrazně měnil počet obcí z 5 768 na 6 258 obcí. “V ČR v roce 1991 vyjíždělo za prací 1 757 tis. osob, v roce 2001 o 30 tis. méně. Pokud vyloučíme z vyjížďky roku 2001 případy „nove vzniklé“ vyjížďky, jako pouhý důsledek rozdělení obcí (ve sčítání 1991 byla tatáž vyjížďka uvnitř obce), pak by byl údaj nižší zhruba o 27 tis. případu, a tedy pokles proti předešlému sčítání by ve skutečnosti reprezentoval 57 tis. vyjíždějících. Vzhledem k nižšímu počtu zaměstnaných v roce 2001 (při tomto sčítání bylo zjištěno 486,9 tis. nezaměstnaných, o 10 let dříve pouze 122,8 tis.) však podíl vyjíždějících za prací mimo obec ze všech zaměstnaných vzrostl z 33,2 % na 36,5 %.“ [Baštová, M., 2005:2-3]. V ČR tedy vyjížděl za prací mimo obec trvalého bydliště v průměru každý třetí zaměstnaný člověk.

6.1 Vybrané sociálněgeografické regionalizace a stanovení metody výzkumu Již známe cílovou velikost hledaných regionů (mikroregion I. stupně) a víme, že je budeme hledat výhradně za pomoci pracovně–dojížďkových vztahů. V dalším textu budeme využívat denní dojížďku, jejíž význam povýšil již M. Macka [1962], když ji jako jeden z prvních autorů upřednostnil před vyjížďkou nedenní. Stejný autor také doporučuje při regionalizaci sledovat alespoň první tři cíle dojížďky za prací [1964b:9]. Při vytváření pracovních regionů určil M. Macka pro jednoznačné (polarizované) přiřazení obce k cílové obci podmínku min 50 % podíl prvního směru vyjížďky ze všech vyjíždějících [1975].

87

Pro naši práci je velmi zásadní přínos S. Řeháka [1987, 1988a, 1988b]. Stěžejní je mapový list “dojížďka do zaměstnání” v atlase obyvatelstva ČSSR [1987], jehož součástí je i metodický popis. Mapový list vychází z dat sčítání lidu roku 1980. Jednotlivé ukazatele, které S. Řehák ve své práci použil, si popíšeme na příslušných místech v průběhu kapitoly. Nyní se pouze podívejme, jak vypadalo zájmové území v jeho pojetí. V obrázku č. 37 vidíme mapový list, zúžený na zájmové území, zde zasazené do okresních hranic. Střediska jsou zobrazena čtvercovými symboly, přičemž velikost všech symbolů v mapě vyjadřuje počet ekonomicky aktivních obyvatel v obci. S. Řehák členil střediska do tří řádů. Středisko I. řádu muselo mít minimálně 15 tis. OPM (pojem vysvětlen dále), a tím byl v širším okolí pouze Zlín. Plošnou (oranžovou) barvou je zobrazen jeho dojížďkový region, tedy jednoznačné sféry vlivu. Střediska II. řádu měla OPM mezi 5–15 tisíci a takovým byl pouze Slavičín (či Uherský Brod). Střediska nejnižšího III. řádu (kosočtverce) měla počet OPM mezi 2,5–5 tisíci. Těmi byly Luhačovice, Bojkovice, Brumov–Bylnice a Valašské Klobouky. Všechny ostatní obce byly nestřediskové, tedy například i Vizovice, či Horní Lideč. Tmavě šedě jsou podbarveny obce oscilační (pojem vysvětlen dále). V přiložené legendě vidíme barevně podíl vyjíždějících z obce, a symboly vyjádřený počet dojíždějících do střediska.

Obr. 37. Dojížďka do zaměstnání (Atlas obyvatelstva ČSSR) Pramen: S. Řehák, 1987

Dvě nejaktuálnější regionalizace provedené M. Hamplem [1996, 2005] vycházely z dat dojížďky za prací ze sčítání lidu 1991 resp. 2001. Metodiku, kterou autor použil jsme si ve zkratce popsali výše. Přestože v této kapitole budeme pracovat pouze s nemodelovanou dojížďkou za prací, měli bychom znát také výsledky, které vznikly touto, z části odlišnou metodou. M. Hampl [1996] v sociálněgeografické regionalizaci k roku 1991 vymezil v ČR celkem 147 mikroregionů a v sociogeografické regionalizaci roku 2001 pak 144 mikroregionů. V dvojobrázku č. 38 vidíme regiony, které autor určil v okolí našeho zájmu. Čísla v nich určují pořadí podle regionální působnosti střediska (počtu obyvatel regionu). Z dvojobrázku můžeme vypozorovat marginalitu zkoumaného území. Kdy jeho velká část spadala pod Zlín, a nepočítáme-li Uherský Brod na západě a Vsetín na východě, pak v zájmovém území existoval jen jediný mikroregion – Valašské Klobouky. Přičemž, jeho význam byl dle M. Hampla v roce 1991 velmi malý – viz 133. místo ze 147. mikroregionů v ČR. A v roce 2001 byl dokonce nejmenším mikroregionem v ČR. Zajímavé tak bude porovnání s daty nadcházejícího sčítání lidu 2011. Lze očekávat, že pokud by se dojížďka za prací vyvíjela stejným tempem a stejnými směry, mohlo by dojít k podřazení Valašsko–Kloboucka pod mezoregionální středisko Zlín. 88

Obr. 38. Sociálněgeografická regionalizace ČR 1991 a sociogeografická regionalizace 2001 Pozn.: Šipky značí vztah podřízenosti v rámci mikroregionálního řádu Pramen: Hampl, M. 1996 a 2005

V roce 2004 publikoval Český statistický úřad mapu pracovních mikroregionů (obr. 39). Tato mapa vznikla především z podnětu určitého zpětného ověření, zda jsou správní obvody ORP dobře vymezeny. Tato mapa zacházela až do úrovně jednotlivých (i malých) subregionů. Byla tvořena na základě dat vyjížďky za prací ze sčítání lidu 2001. Regionalizace vycházela z mírně benevolentnějších podmínek, než určuje např. M. Hampl, a které byly také použity při vymezování správních obvodů ORP ve II. fázi reformy veřejné územní správy. Tedy minimální velikosti regionu 15 tis. obyvatel a minimálně 5 tis. v zázemí. ČSÚ akceptoval jako minimální velikost mikroregionu 10 tis. obyvatel a minimálně 4. tis obyvatel v zázemí. ČSÚ při zařazování jednotlivých obcí do regionů postupoval podle: • • • • • •

nejvýznamnějšího cíle denní vyjížďky v pořadí dalších významných cílů dojížďky a jejich vzájemné relace nejvýznamnější mikroregiony dojížďky (jednotlivé cíle vyjížďky byly pro každou obec agregovány do celých mikroregionů) a jejich vzájemná relace spádovost obce podle výsledků regionalizace z roku 1991 silniční vzdálenost ke středisku terénní členitost

Lze říci, že tato metodika je podobná metodice S. Řeháka. Velkou část z ní použijeme v naší regionalizaci. Z výsledků regionalizace provedené ČSÚ vidíme, že ve Zlínském kraji je několik velkých a kompaktních mikroregionů. Avšak právě v širším okolí našeho zájmového území, vykrystalizovala velká nejednotnost. Území je zde rozdrobeno do několika malých regionů. Na úroveň mikroregionální staví ČSÚ region Slavičín, Valašské Klobouky (v okolí Uh. Brod, Zlín a Vsetín). Zajímavé je například podřazení Vizovic, které jsou určeny pouze jako subregion.

89

Obr. 39. Pracovní regiony ve Zlínském kraji Pramen:, ČSÚ, 2004

Metodika regionalizace, kterou použijeme v této kapitole, je následující. Na základě prvního/hlavního cíle vyjížďky za prací z jednotlivých obcí stanovíme elementární pracovní regiony. Centrem pracovního regionu se stává každá obec, do které směřuje hlavní proud vyjíždějících za prací z jiné obce (je pro tuto obec prvním dojížďkovým cílem). Dále zjistíme, zda do této „centrální“ obce nesměřují hlavní proudy vyjíždějících i z jiných obcí v okolí. Pokud ano, jsou též součástí pracovního regionu této obce. Takto postupujeme dále v celém území. Pro vzniklé elementární pracovní regiony zjistíme počet obyvatel, zvlášť celého regionu a zvlášť jeho zázemí. Dále zařadíme obce, které jsou oscilační (viz níže) a nejsou centrální. Použijeme k tomu flexibilně tyto ukazatele: • Podpora integrity území (max. provázanost vztahů, vyloučení enkláv) • Využití třetího cíle vyjížďky z obce (měl by podpořit integritu) • Předvídání dalších kroků regionalizace na vyšší úrovni (předvídání přičlenění malých regionů) Region, který nesplňuje minimální podmínky v počtu obyvatel (15 tis. a 5 tis.) přiřadíme k regionu většímu. Zároveň je třeba striktně dodržovat zásadu, že přičleňovaný region nesmíme „trhat“, přičleňují se všechny jeho obce jako jeden celek. Postupně použijeme tyto ukazatele: • Hlavní cíl vyjížďky za prací z centrální obce (pokud je centrální obec oscilační → další krok) • Agregace vyjížďkových proudů ze všech obcí regionu

90

6.2 Dojížďka za prací v roce 1991 Vstupem do území a prvním náhledem na dojížďkovou situaci je obrázek č. 40, který obsahuje dva ze základních ukazatelů. Počet ekonomicky aktivních obyvatel (EAO) a tzv. intenzitu vyjížďky. Ta je definována jako podíl všech vyjíždějících za prací z EAO [viz S.Řehák, 1987]. V ideálním případě, by se měl využívat ukazatel počtu zaměstnaných obyvatel, místo širší skupiny ekonomicky aktivních obyvatel. Ekonomicky aktivní jsou zde použiti kvůli indispozici počtů nezaměstnaných osob za jednotlivé obce. Pokud bychom chtěli hodnoty EAO alespoň zrelativizovat, musíme vyjít z počtu nezaměstnaných. V roce 1991 bylo v ČR bez práce 122,8 tis. osob, což z 5 412 102 ekonomicky aktivních (pracovní síly) znamenalo míru nezaměstnanosti kolem 2,3 % [ČSÚ, 1994]. To znamená, že zaměstnaných bylo o něco méně, než ukazují sloupce EAO v mapě. A naopak o něco vyšší byl podíl vyjíždějících za prací. Pokud bychom počítali s tím, že se míra nezaměstnanosti v roce 1991 jednotlivých obcích zájmového území kriticky nevychylovala, lze data bez větších problémů porovnávat s čísly roku 2001. Sloupce v mapě vyjadřují počet EAO v obci. Tento údaj (nejlépe očištěn o nezaměstnané) je pro regionalizaci důležitý, avšak sám o sobě nepřináší vyšší poznání prostorových vztahů. Je tedy vhodné jeho spojení s dalšími ukazateli. Uveďme jen, že v zájmovém území byla v roce 1991 největší obec dle počtu EAO Slavičín 5 257 a nejmenší Haluzice, se 47 ekonomicky aktivními obyvateli. Z plošných barev v mapě poznáme, které obce jsou závislé na pracovních příležitostech jiných obcí (tmavší). Stejně tak, lze rozeznat obce dominantnější (světlejší), které měly relativní dostatek vlastních pracovních příležitostí a nebyla u nich vyvolána taková nutnost dojíždět za prací mimo obec. Nejmenší intenzitu vyjížďky měly Slavičín (20,1 %) a Bojkovice (22,7 %). S odstupem v pořadí byly dále Valašské Klobouky (31,3 %), Brumov–Bylnice (32,7 %) a Luhačovice (35,6 %). Ze všech ostatních obcí počínaje Vizovicemi (50,2 %), musela více jak polovina ekonomicky aktivních obyvatel za prací vyjíždět. Pět sledovaných obcí dokonce nepokrývalo ani desetinu pracovních příležitostí pro své ekokonomicky aktivní obyvatelstvo. Extrémním příkladem byl Hostětín s 94,1 % vyjíždějících. Pro zajímavost obec s pověřeným obecním úřadem Horní Lideč měla podíl vyjíždějících 71 % z EAO. V udedeném se projevuje teze B. Šilhana [1966:45], jenž říká, že vyjížďka z obcí menších je vždy intenzivnější, než z obcí větších.

____________________ * Při sčítání lidu 1991 byly mezi ekonomicky aktivní zahrnovány i ženy na tzv. další mateřské dovolené (do 3 let věku dítěte) a osoby pobírající rodičovský příspěvek, pokud trval jejich pracovní poměr; v roce 2001 však jen ženy na mateřské dovolené v trvání 28, resp. 37 týdnů. Ostatní (tj. ženy na další mateřské dovolené a osoby pobírající rodičovský příspěvek) byli v roce 2001 zahrnuti do osob ekonomicky neaktivních. [Daněk, P., Krejčí, T.,2004:2]

91

Obr. 40. Počet ekonomicky aktivních obyvatel a intenzita vyjížďky za prací v roce 1991 Pozn.: Všichni vyjíždějící za prací = součet denní a nedenní vyjížďky, SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: FSÚ, 1992 – okresy Uh.Hradiště, Zlín a Vsetín; Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

V obrázku č. 41 se zaměříme hned na několik významných regionálních ukazatelů. Ve sloupcích jsou vyjádřeny počty vyjíždějících z obce za prací, dojíždějících do obce prací a počet obsazených pracovních míst (dále jen OPM). Ten se vypočítá jako počet zaměstnaných obyvatel obce (zde EAO), mínus vyjíždějící z obce za prací, plus dojíždějící za prací do obce. Plošně je vybarveno saldo dojížďky a vyjížďky za prací. Prozatím opomeňme vyjížďku z obce a věnujme se dojížďce do obce. Na jejím základě můžeme totiž rozpoznat střediska dojížďky. Tento pojem používá např. S. Řehák [1987], a označuje jím obce s dojížďkou nad 500 osob. Do pěti obcí zájmového území dojíždělo více než 1000 osob. Další tři přijímaly nad 500 dojíždějících. Všechny ostatní obce, počínaje Březůvkami (242 doj.), absorbovaly výrazně méně dojíždějících. Pořadí nejvíce příjmových obcí dle počtu dojíždějících je následující: Valašské Klobouky (1 782), Slavičín (1 696), Luhačovice (1 551), Bojkovice (1 246), Brumov-Bylnice (1-008). Zajímavé je v tomto ohledu slabé postavení Vizovic (713), a naopak relativně silné malých obcí Lípy (556) a Loučky (526). Význam výše nalezených osmi středisek dojížďky je vhodné konfrontovat s vyjížďkou za prací a získat saldo těchto protisměrných pohybů. V území bylo pouze 7 obcí, které měly kladné saldo vyjížďky a dojížďky za prací. Podle převahy počtu dojíždějících to byly tyto obce: Valašské Klobouky (808), Bojkovice (680), Slavičín (675), Luhačovice (433), Loučka (417), Lípa (291) 92

a Valašské Příkazy (126). Oproti výše uvedeným se zde neobjevují Brumov–Bylnice, který má mírně záporné saldo (-6) a především Vizovice (-448). Za povšimnutí stojí průměrné saldo zájmového území -127 osob na jednu průměrnou obec. I přesto, že není předpoklad, že by zájmové území mělo mít uzavřené vztahy (je mixem “pravděpodobně” více nezávislých regionů) vidíme, že jako celek bylo dojížďkově silně ztrátové.

Obr. 41. Saldo celkové vyjížďky a dojížďky za prací a OPM v zájmových obcích v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: FSÚ, 1992 – okresy Uh.Hradiště, Zlín a Vsetín; Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991;vlastní výpočty

M. Hampl definoval hierarchickou pozici sídla pomocí tzv. komplexní funkční velikosti (KFV). Tento ukazatel je kombinací funkce obytné, pracovní a obslužné. V publikaci z roku 2005 od tohoto ukazatele ustoupil, neboť sektor služeb shledal za čím dál hůře statisticky uchopitelný a jednoznačně zařaditelný. Nově tedy definoval tzv. komplexní velikost (KV). Tato je kombinací obytné a pracovní funkce, přičemž 2/3 váhy tvoří funkce pracovní. Pracovní funkcí je myšlen podíl pracovních míst sídla na pracovních místech v ČR [více viz Hampl, M., 2005:44]. V následujícím textu využijeme jiný ukazatel, který je ovšem základem výpočtu KV. Velmi dobře vyjadřuje postavení obce v sídlením systému ukazatel počtu obsazených pracovních míst (OPM). Ten je roven součtu zaměstnaných v obcí (v roce 1991 EAO) a salda dojížďky za prací. Ukazatel je vhodný také pro svoji relativní stálost v čase a je užíván všemi autory 93

novějších publikací pracovně dojížďkové tematiky. Využil jej např. S. Řehák, který považoval za důležitá regionální střediska obce s minimálně 2-500 OPM. Také V. Novák [2009] využil ve své práci pořadí měst dle počtu OPM při hledání mikroregionálních středisek. V tabulce č. 14 vidíme jednotlivá potenciální střediska seřazená dle počtu OPM společně s výše uvedenými jevy. Sídelní stuktura zájmového území je komplikovaná hned z několika pohledů. Zaprvé, i největší obec dle OPM dosahuje pouze poloviční hodnoty vůči nejméně významnému městu širšího okolí Uherskému Brodu. V porovnání s nepříliš vzdáleným Zlínem, je pak zcela marginální. Dalším problémem je hustota výskytu potenciálních středisek. Území je totiž typické existencí pěti až šesti sobě rovných středisek s nepříliš velkou dominancí Slavičína. K rozřešení problému vyhledání jasných středisek regionu nám zcela nepomůže ani devalvace pozic šestých Vizovic (nízké OPM, výrazné pasivní saldo), či mírné znevážení pátého Brumova–Bylnice za pasivní dojížďkové saldo. Obce Lípu a Loučku, jakkoli jsou lokálně významné, nelze považovat za potenciální střediska mikroregionu. Tab. 14. Pořadí potenciálních (největších) středisek zájmového území podle počtu obsazených pracovních míst doplněný údaji o střediscích širšího okolí Středisko

OPM 5 932

Počet dojíždějících 1 696

Počet vyjíždějících 1 021

Saldo dojíždějících a vyjíždějících 675

Ekonom icky aktivní obyvatelstvo 5 257

1.

Slavičín

2.

Valašské Klobouky

3 920

1 782

974

808

3 112

3.

Luhačovice

3 572

1 551

1 118

433

3 139

4.

Bojkovice

3 177

1 246

566

680

2 497

5.

Brumov-Bylnice

3 092

1 008

1 014

-6

3 098

6.

Vizovice

1 863

713

1 161

-448

2 311

7.

Lípa

648

556

265

291

357

8.

Loučka

624

526

109

417

207

Uherský Brod

12 761

5 696

2 443

3 253

9 508

Zlín

55 438

17 873

7 799

10 074

45 364

Vsetín

18 054

7 496

2 270

5 226

13 001

Pozn.: OPM – Obsazená pracovní místa Pramen: FSÚ, 1992–okresy Uh.Hradiště, Zlín a Vsetín; Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

Doplňkem výše uvedené tabulky č. 14, je příloha č. 36. V ní je vyjádřen ukazatel počtu dojíždějících na OPM. V této mapě lze vidět, v jaké míře potřebují obce „cizí“ pracovní sílu, aby zaplnily svá pracovní místa. Ukazatel byl použit např. v publikaci M. Baštová et al. [2005]. Mikroregiony I. stupně, které budeme v dalším kroku hledat, jsou typické svojí silnou vztahovou integritou. Ta je nejlépe vyjádřena denní dojížďkou za prací. Měli bychom však vědět, jaký podíl tvořili denně vyjíždějící z celkového počtu vyjíždějících. V průměru našeho zájmového území vyjíždělo do zaměstnání každý den 90,8 % osob (viz příl. 37). Ostatní vyjíždějící za prací uvedli svojí vyjížďku jako nedenní. Podíl denní vyjížďky je tedy velmi vysoký. Z tohoto čísla lze odtušit dostatečné množství pracovních příležitostí v denně překonatelné vzdálenosti od trvalého bydliště pracujících. V zájmovém území byl nejnižší podíl denně vyjíždějících osob z Bojkovic (68,5 %) a ze Slavičína (69,3 %). Naopak největší podíl denně vyjíždějících pracujících vykazovaly obce položené geograficky blíže Zlínu (sz část zájmového území).

94

Nyní již přejděme k vlastní regionalizaci (obr. 42). V plošných barvách vidíme hlavní cíle dojížďky za prací všech obcí. Pruhovaně jsou označeny obce cílové/centra (jejich cíl vyjížďky nás bude zajímat později). Výsečové diagramy svojí velikostí ukazují absolutní počty denně vyjíždějících za prací. Ve třech výsečích diagramu jsou uvedeny podíly denně vyjíždějících do 1. cíle, 2. cíle a všech ostatních cílů (ze všech denně vyjíždějících). Pro nás je naprosto zásadní první/hlavní cíl vyjížďky. Jelikož je na tomto ukazateli založen první a nejdůležitější krok celé regionalizace, je nutné jeho vypovídací hodnotu pečlivě vážit. M. Macka [1964a] nejdříve používal podíl vyjíždějících do 1. cíle z počtu EAO (viz obr. 40.). My se však od obyvatel, kteří pracují v obci oprostíme, neboť ti vyjadřují samostatnost obce, avšak výrazně méně prostorové meziobecní vztahy. Jako váhu prvního cíle dojížďky použijeme podíl z denně vyjíždějících z obce [viz Řehák, S.,1987 či Macka., M.,1969]. S. Řehák v atlase obyvatelstva ČSSR použil jako váhu určitý podíl 1. cíle vyjížďky. Jako silně polarizovanou vyjížďku shledává z těch obcí, z nichž 50 % a více z (denně) vyjíždějících za prací cíluje do jedné obce. Tyto obce lze k danému středisku jednoznačně přiřadit. Druhý extrém tvoří obce oscilační (přechodné), z nichž počet vyjíždějících do 2. cíle tvoří 80 % a více vyjíždějících do 1. cíle. V takovém případě je potřeba přiřazovat obce či regiony na základě dalších kroků výše uvedené metodiky. V tabulce č. 15 jsou uvedeny také obce v rozmezí 70-80 %, pojem oscilace však budeme pevně dodržovat jako 80 % a více.

Obr. 42. Denní vyjížďka za prací z obcí zájmového území v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

95

Tab. 15. Oscilační obce zájmového území v roce 1991 Oscilační obec (nad 80 %)

Druhý nejvýznam ější cíl vyjížďky za prací

Podíl počtu vyjíždějících do 2. cíle k počtu vyjídějících do 1. cíle (v %)

Valašská Senice

Francova Lhota

94,4

Loučka

Slavičín

93,8

Nedašova Lhota

Valašské Klobouky

93,3

Vysoké Pole

Zlín

92,4

Lačnov

Vsetín

91,8

Študlov

Vsetín

90,5

Biskupice

Luhačovice

87,2

Pozděchov

Zlín

78,1

Rudice

Uherský Brod

77,1

Drnovice

Slavičín

75,6

Slavičín

Zlín

75,1

Valašské Klobouky

Brumov-Bylnice

73,9

Újezd

Zlín

71,5

Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

Obr. 43. Elementární pracovní regiony v zájmovém území v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

96

Tab. 16. Elementární pracovní regiony v zájmovém území v roce 1991 Pracovní region

Počet Počet Spád centrální obce obcí obyvatel

Valašské Klobouky

1

Zázemí

5

Celkem

6

Pracovní region

Počet Počet Spád centrální obcí obyvatel obce

5 773 Slavičín, téměř osilační Loučka 2. cíl dojížďky do Zázemí Brumova-Bylnice 8 619 Celkem

2

365 Zlín, velmi 1 188 vysoká oscilace 1 553 do Slavičína

Vizovice

1

4 356

Zázemí*

1

236

2 843

1 1

Brumov-Bylnice

1

5 941

Zázemí

3

2 807

Celkem

4

8 748

Celkem *

2

4 592

Slavičín

1

9 701

Bojkovce

1

4 872

Zázemí

6

5 328

Zázemí*

2

Celkem

7

15 029

Celkem *

3

Luhačovice

1

Zázemí

1

Celkem

2

Valašské Klobouky

Luhačovice, téměř osciluje do Zlína

Zázemí Uh. Brodu* Zlín, výrazně méně do Zázemí Vsetína* Uh. Brodu Zázemí Zlína* 7 075

Uh. Brod, 1 428 výrazně méně 6 300 do Luhačovic

6 026

1

684

1 049

6

6 389

17

10 172

50

69 158

Celkem

Zlín

Pozn.: *Region (zázemí) zasahuje mimo zájmové území, jedná se tedy o minimální hodnoty Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

Struktura zájmového území, které jsme docílili po elementární regionalizaci (obr. 43, tab. 16), je komplikovaná hned z několika pohledů. Území tvořily pracovní regiony, z nichž vidíme jak centrum, tak celé zázemí. Dále vidíme některá centra pracovních regionů, avšak nevíme, zda nemají větší zázemí. A za třetí, v území byly obce, jejichž centra ležela mimo zájmové území (spádovaly „ven“). Pokračovat budeme dle kroků popsaných v metodice regionalizace. Oscilační obce Valašská Senice měla druhý cíl vyjížďky Francovu Lhotu, třetí cíl byl svojí hodnotou nevýznamný. Francova Lhota měla první cíl výjížďky Vsetín. Zde tedy není nutné vytvářet maličký pracovní region Francova Lhota, neboť by byl stejně přiřazen ke Vsetínu. Ponechme tedy hlavní cíl vyjížďky Vsetín. Nedašova Lhota měla druhý cíl vyjížďky Valašské Klobouky, a třetí Nedašov. Jelikož byl Nedašov spádující do Brumova–Bylnice, což podporuje integritu z pohledu regionu Brumov–Bylnice, ponecháme Nedašovu Lhotu zařazenu dle prvního směru vyjížďky. Vysoké Pole mělo druhý cíl vyjížďky Zlín a zároveň téměř stejně silný třetí cíl Loučku. Vysoké Pole vykazuje s regionem Loučka velmi podobné vztahy k okolí. Zařadíme ji tedy stejně, jako bude přiřazen celý region Loučka, viz níže. Lačnov měl jako druhý cíl Vsetín a třetí výrazně slabší Horní Lideč. Podkud i přesto využijeme třetí směr vyjížďky, pak zjistíme, že Horní Lideč výrazně spádovala do Vsetína. Přesuňme tedy Lačnov do regionu Vsetín. Študlov měl druhý cíl Vsetín a třetí, téměř stejný, Valašské Příkazy. Podíváme se, zda třetí směr vyjížďky podpoří integritu jednoho či druhého regionu. Valašské Příkazy měly v roce 1991 bez jednoho procenta polarizovanou vyjížďku za prací do Valašských Klobouk. Ponechme tedy Študlov, dle vyjádření v mapě, spádující do Valašských Klobouk. 97

Biskupice měly druhý cíl Luhačovice a slabý třetí cíl Uherský Brod. Dle mapy se jedná o tři samostatné pracovní regiony. Region Luhačovice výrazně spáduje do Zlína. Je malý, podlimitní a v dalším kroku jej budeme přičleňovat. V takovém případě (pro naše účely) nezáleží na přesném zařazení obce Biskupice. Ponechme tedy Biskupice spádující do Zlína. Přiřazení regionů Začneme regiony, které nemají v našem zájmovém území své jádro. Jedná se o obce spádující do Vsetína, Uh. Brodu a Zlína. Tyto jsou pro nás od této chvíle nezajímavé. Dále přejdeme k regionům, které mají v zájmovém území své středisko, avšak jejich zázemí nevidíme celé (Bojkovice, Vizovice). Existuje určitá pravděpodobnost, že do zázemí těchto center náležely některé další obce mimo zájmové území. Nám však v tomto kroku postačí zjištění, zda tyto regiony resp. jejich centra a geograficky blízké části zázemí, měly nějaké (významné) vztahy s regiony, které vidíme celé (a jsou pro naši práci stěžejní). Vizovice, byly druhým nejmenším regionem v hranicích zájmového území. Z informací, které známe, byly výrazně podlimitní. Je otázkou, zda blízké Slušovice vytvářely určitý menší region, který by byl poté Vizovicím podřazen (vycházejme z premisy neznalosti regionalizace ČSÚ, 2004). My však víme, že Vizovice vykázaly poměrně malý počet OPM (1-863), tudíž nebyly až tak významným střediskem. Předpokládejme tedy, že kompletní region Vizovice byl podlimitní. Ten pak přiřadíme jednoduše podle vyjížďky za prací z Vizovic, které byly silně polarizované Zlínem. Podstatnou informací pro nás je, že další (výrazně slabší) proudy vyjížďky za prací z Vizovic směřovaly do Slušovic a Lípy. Vizovice tedy neměly žádný relevantní vztah k jižním částem zájmového území (např. k Loučce, Luhačovicím či Valašským Kloboukům). Region Bojkovice, z pohledu zájmového území, sousedil s regiony Luhačovice a Slavičín (a Uherský Brod). Centra těchto dvou regionů nevykazovaly k Bojkovicím téměř žádné pracovní vztahy. Bojkovice (centrum) významně spádovaly do Uherského Brodu. Druhý cíl vyjížďky Luhačovice, byl v porovnání s prvním poloviční. Na základě těchto informací bychom přiřadily region Bojkovice regionu Uherský Brod. Ujistit se můžeme navíc tím, že prověříme spádovost dvou „viditelných“ obcí zázemí (Pitín, Rudice). Obě dvě vykazovaly kromě hlavního centra Bojkovic také vztah k Uherskému Brodu. Agregací proudů vyjížďky těchto tří obcí, zjistíme významný vztah k Uherskému Brodu. Navíc lze usuzovat, že pokud patřily nějaké další obce do regionu Bojkovic, pak jsou geograficky významně blíže Uherskému Brodu, než případně Luhačovicím (či Slavičínu). Na základě uvedených rozborů, přiřadíme region Bojkovice regionu Uherský Brod. Nyní se podíváme do „jádra“ zájmového území, na zbývající regiony. Region Loučka nelze jednoznačně přiřadit na základě hlavního cíle vyjížďky z centrální obce, neboť ta je oscilační mezi Zlínem a Slavičínem. Musíme tedy agregovat vyjíždějící z celého regionu. Po této operaci zjistíme poměr denní vyjížďky 140:87 (1:0,62) ve prospěch Zlína. Region Loučka tak s poměrně velkou jistotou přiřadíme regionu Zlín. Region Brumov–Bylnice se celý rozprostíral v zájmovém území a byl velikostně podlimitním. Brumov–Bylnice, jakožto centrum regionu, významně spádoval do Valašských Klobouk. Druhým, přibližně polovičním cílem vyjížďky byl Slavičín. Pro ujištění se o spádu regionu jsme provedli 98

kontrolu agregací proudů vyjížďky ze všech jeho obcí. Ta vykazuje jednoznačnou spádovost regionu Brumov–Bylnice k Valašským Klouboukům v poměru 817:172 (1:0,21) denně vyjíždějících za prací. Region tedy spojíme s Valašskými Klobouky. Region Valašské Klobouky byl rovněž podlimitní. První cíl vyjížďky z centra regionu směřoval do Slavičína, druhý do Brumova–Bylnice. Tento vztah přesně vystihuje komplikovanost celého zájmového území. Pokud bychom hleděli pouze na první neoscilační směr vyjížďky, přiřadili bychom celé Valašsko–Kloboucko Slavičínu. Příliš nám nepomůže ani agregace směrů vyjíždky všech obcí, která vyznívá spíše doztracena (nevýznamné směry, na východě spíše vliv Vsetína). Rozhodněme tedy na základě faktu, že Valašské Klobouky měly k Brumovu–Bylnici druhý nejvýznamější vztah a samotný Brumov–Bylnice byl zcela jednoznačně přitahován Valašskými Klobouky. Případnému připojení Valašských Klobouk Slavičínu tedy předchází sloučení s regionem Brumova–Bylnice a nabytí nadlimitního počtu obyvatel. Centrem tohoto regionu určíme Valašské Klobouky, na kterých byl region Brumov-Bylnice jednoznačně pracovně závislý. Výsledkem je pracovní mikroregion Valašské Klobouky, který měl 9 obcí, celkem 16 472 obyvatel, z nichž v zázemí žilo 10 699 osob. Pracovní region Luhačovice byl tvořen pouze dvěma obcemi a byl výrazně podlimitní. Hlavní a poměrně jednoznačný cíl vyjížďky z centra regionu byl Zlín (druhý Uherský Brod). Jen pro kontrolu si uveďme, že agregací výjížďkových proudů obou obcí regionu dojdeme k poměru denně vyjíždějících 405:202 ve prospěch Zlína (vůči Uh. Brodu). Region Luhačovice tedy s jistotou můžeme přiřadit regionu Zlín. Dodejme také, že region Luhačovice neměl žádné (významné) pracovně–dojížďkové vztahy ke Slavičínu či dokonce k Valašským Kloboukám. Region Slavičín během postupných kroků ztratil obec Vysoké Pole a byl tedy podlimitním v obou hraničních hodnotách (celkem 14 253 obyvatel, 4 552 obyvatel zázemí). Podlimitní hodnoty nejsou výrazné, avšak pokud máme dodržet stanovenou metodu regionalizace, je potřeba jej přiřadit regionu jinému. První směr denní vyjížďky za prací (z centra) favorizuje Luhačovice před Zlínem. I kdybychom nevěděli, že region Luhačovice neměl k regionu Slavičín žádný (významější) pracovně–dojížďkový vztah, bylo by možné přiřadit region jinému, dvakrát menšímu regionu? Z hlediska nastavených pravidel regionalizace, kdy postupujeme ze zdola a přičleňujeme jednotlivé celky vyšším/významnějším, to možné není. Výsledkem je tedy, podřazení regionu Slavičín, regionu Zlín. V roce 1991 spadaly obce zájmového území do čtyř mikroregionů (Zlín – mezoregion). Jediným pracovním mikroregionem se sídlem v zájmovém území byly Valašské Klobouky (obr. 44) Je nutno podotknout, že Slavičín měl k překonání hranice 15 tis. obyvatel velmi blízko a pouze fakt, že jsme tuto hranici striktně dodrželi, znamenal jeho přičlenění ke Zlínu. Z pohledu dnes fungujících správních obvodů ORP, lze vysledovat, přesně delimitovanou hranici mezi Vsetínem a Valašskými Klobouky. Samotný pracovní mikroregion Valašských Klobouk byl však výrazně menší, než dnes jemu přiřknutý správní obvod ORP. V současné době působící SO ORP Luhačovice by na základě neúprosných kritérií neexistoval. Zajímavé je, že současná hranice mezi SO ORP Luhačovice a SO ORP Uherský Brod, s výjimkou Hostětína, odpovídá mikroregionálním pracovním vztahům roku 1991.

99

Obr. 44. Výsledné pracovní mikroregiony v zájmovém území v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 199!; vlastní výpočty

6.3 Dojížďka za prací v roce 2001 V obrázku č. 45 vidíme počet zaměstnaných obyvatel v obcích zájmového území. Jak jsme již dříve uvedli, nelze hodnoty mezi lety 1991 a 2001 zcela ztotožnit, neboť počty zaměstnaných byly významně nižší, oproti počtu ekonomicky aktivních obyvatel. V roce 2001 bylo v zájmovém území i nadále šest obcí, které počtem zaměstnaných osob výrazně převyšovaly obce ostatní. Hlavní změnou, která se v čase udála, je relativní snížení dominance Slavičína, před opět druhými Luhačovicemi. Nezapomeňme však na dezintegrační procesy obcí v 90. letech. V roce 1991 vyjíždělo za prací z obcí zájmového území 18 559 osob, kdežto o deset let později jen 15 586. Průměrná intenzita vyjížďky (zde vyjíždějící-/-zaměstnaní) se v zájmovém území zvýšila o 5 % (na 55,2 %). Což byl důsledek dezintegrací obcí v 90. letech (změny Slavičín, Valašské Klobouky, Luhačovice), úpadku různých průmyslových aktivit a také avizované změny jmenovatele ve vzorci výpočtu. V porovnání let lze vidět nárůst intenzity vyjížďky největších zájmových obcí (měst). Nejmenší intenzitu vyjížďky měly v roce 2001 Bojkovice (35,4 %). Na druhé místo se dostaly původně páté Luhačovice (36,8 %). I v roce 2001 byly Valašské Klobouky na třetím místě (37,8 %). Slavičín se propadl na pomyslné 4. místo dle nejnižší intenzity vyjížďky (především úpadek strojírenského průmyslu, vliv dezintegrace obcí). Velkou změnou prošly Vizovice, které byly jediným městem, 100

jehož intenzita vyjížďky se snížila (44,2 %) a odsunuly na šesté místo Brumov–Bylnici (50,5 %). Z ostatních obcí musela více jak polovina zaměstnaných za prací vyjíždět za hranice obce (trvalého bydliště). Obec s pověřeným obecním úřadem Horní Lideč dosáhla snížení intenzity vyjížďky, když v roce 2001 vyjíždělo 59,9 % zaměstnaných. Velmi zajímavý je pohled na obce s nejvyšší intenzitou vyjížďky. V roce 2001 neměla žádná obec hodnotu vyšší než 88 %. Jinak řečeno, i v Pašovicích, obci s nejmenším pracovním potenciálem (nezaměňovat s počtem obyvatel) byla vytvořena pracovní místa alespoň pro 12 % pracujících osob.

Obr. 45. Počet ekonomicky aktivních obyvatel a intenzita vyjížďky za prací v roce 2001 Pozn.: Všichni vyjíždějící za prací = součet denní a nedenní vyjížďky, SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: czso.cz/sldb/sldb2001-údaje za obce; Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

V rámci dojížďkových středisek (dojížďka na 500 osob) se mezi lety 1991 a 2001 udály velké změny. V roce 2001 bylo v území již jen sedm dojížďkových středisek, podlimitní byla Loučka. Za povšimnutí stojí změny v počtech dojíždějících (viz index v tabulce č. 17). Ze sedmi potenciálních dojížďkových středisek, se počet dojíždějících zvýšil u tří z nich. O 7 % více osob dojíždělo do Luhačovic, téměř o 20 % více do Lípy a doslova dojížďkový boom zažily Vizovice, kde počet dojíždějících stoupnul o 139 % (1000 osob). Naopak ztrátu počtu dojíždějících měly Valašské Klobouky, Slavičín, Bojkovice i Brumov–Bylnice. Každé z těchto středisek zaznamenalo pokles přibližně o 500 dojíždějících. Index počtu vyjíždějících z obcí, významně inverzně koreloval se změnou počtu dojíždějících. Výjimkou byly Valašské Klobouky, kde v čase poklesl jak počet dojíždějících, tak vyjíždějících.

101

Tab. 17. Vývoj základních ukazatelů dojížďky za prací potenciálních středisek v letech 1991 a 2001 Středisko

Počet dojíždějících 1991

Počet vyjíždějících

2001

1991

2001

Počet Počet Saldo dojíždějících dojíždějících vyjíždějících a vyjíždějících index index 1991 2001 2001/1991 2001/1991

Slavičín

1 696

1 146

1 021

1 340

675

-194

0,68

Valašské Klobouky

1 782

1 193

974

819

808

374

0,67

1,31 0,84

Luhačovice

1 551

1 653

1 118

974

433

679

1,07

0,87

Bojkovice

1 246

723

566

742

680

-19

0,58

1,31

Brumov-Bylnice

1 008

543

1 014

1 246

-6

-703

0,54

1,23

Vizovice

713

1 703

1 161

970

-448

733

2,39

0,84

Lípa

556

662

265

191

291

471

1,19

0,72

Loučka

526

418

109

86

417

332

0,79

0,79

Uherský Brod Zlín Vsetín

5 696

4 608

2 443

2 209

3 253

2 399

0,81

0,90

17 873

17 513

7 799

7 489

10 074

10 024

0,98

0,96

7 496

5 934

2 270

2 756

5 226

3 178

0,79

1,21

Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991, Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001vlastní výpočty

Obr. 46. Saldo celkové vyjížďky a dojížďky za prací a OPM v zájmových obcích v roce 2001 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: ČSÚ, 2001– okresy Uh.Hradiště, Zlín a Vsetín; Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

Zásadním ukazatelem je saldo dojížďky a vyjížďky. Absolutně největší pozitivní změnou prošly Vizovice, které se z nejzápornějších hodnot vyhouply na obec s nejvyšším aktivním saldem. 102

Pozitivně se vyjílelo saldo také v Luhačovicích a Lípě. Pokles, ale stále v kladných hodnotách, lze vidět u Valašskéch Klobouk. Ty měly v roce 2001 saldo dojížďky přibližně stejně velké jako malá obec Loučka. Drastický propad do červených čísel zaznamenal Slavičín a již dříve mírně pasivní Brumov–Bylnice. Během 90. let se změnilo relativní pořadí jednotlivých středisek dle počtu OPM (tab. 18). Je třeba uvést, že výpočet pro rok 2001 byl přesnější, neboť vycházel z počtu zaměstnaných a dojížďkového salda. Hodnoty tohoto roku jsou tak všeobecně nižší. Zásadní propad zaznamenal Slavičín, jehož počet OPM se propadl přibližně na polovinu. Obcí s nejvyšším počtem OPM se v roce staly Luhačovice. Ty se na první místo posunuly především díky vytrvale kladnému saldu dojížďky. Příčiny lze vidět v relativní stálosti lázeňství, na něž neměla transformace devadesátých let tak negativní vliv, jako na průmyslová odvětví. J. Čekal ve svém příspěvku [2008] používá jako minimální hodnotu pro definování střediska 2500 OPM dle vzoru S. Řeháka [1987], kterou pak dále zpřesňuje podmínkou kladného salda dojížďky. Tyto dvě podmínky by v roce 1991 splnily Slavičín, Valašské Klobouky, Luhačovice a Bojkovice. Důležitější je ovšem vývoj v čase a tedy hodnoty roku 2001. V pořadí dle OPM bychom tak jako střediska určily Luhačovice, Vizovice a Valašské Klobouky. Tab. 18. Vývoj počtu obsazených pracovních míst v potenciálních střediscích zájmového území a středisek širšího okolí v letech 1991 a 2001 Saldo dojíždějících a vyjíždějících

OPM

Středisko 1991

2001

1991

2001

Slavičín

5 932

3 142

675

Valašské Klobouky

3 920

2 543

808

-194 374

Luhačovice

3 572

3 325

433

679

Bojkovice

3 177

2 077

680

-19

Brumov-Bylnice

3 092

1 764

-6

-703

Vizovice

1 863

2 929

-448

733

Lípa

648

756

291

471

Loučka

624

486

417

332

Uherský Brod

12 761

10 427

3 253

2 399

Zlín

55 438

49 235

10 074

10 024

Vsetín

18 054

16 498

5 226

3 178

Pozn.: OPM pro rok 1991 počítáno s ekonomicky aktivním obyvatelstvem, pro rok 2001 se zaměstnanými

Ukazatel počtu dojíždějících na OPM je zobrazen v příloze č. 38. Mezi lety 1991 a 2001 vzrostl průměrný počet dojíždějících na OPM (40,5 % → 46,9 %). Zde je zajímavý posun Vizovic těsně nad 50 % podílu dojíždějících na OPM. V letech 1991 a 2001 měla totiž všechna ostatní potenciální střediska (nad 2500 OPM, kladné saldo) podíl dojíždějících vždy pod 50 %. V průměru zájmového území poklesl počet denně vyjíždějících za prací z celkového počtu vyjíždějících z 90,8 % na 84 %. Tento rozdíl, je o to zajímavější, že v uplynulém období se mnoho (převážně malých) obcí osamostatnilo a mohli bychom tedy předpokládat navýšení o denní dojížďku do obcí, jejichž byly původně částí. Porovnáním let 1991 a 2001 (příl. č. 37 a 39) lze dobře vidět, růst významu nedenní vyjížďky za prací z více periferních (státní hranici bližších) obcí. Nejnižší podíl z denně vyjíždějících za prací měly opět Bojkovice, kde pouze 59,6 %, vyjíždělo za prací denně. 103

Obr. 47. Denní vyjížďka za prací z obcí zájmového území v roce 2001 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

Tab. 19. Oscilační obce zájmového území v roce 2001 Oscilační obec (nad 80 %)

Druhý nejvýznam ější cíl vyjížďky za prací

Podíl počtu vyjíždějících do 2. cíle k počtu vyjídějících do 1. cíle (v %)

Biskupice

Zlín

97,7

Študlov

Valašské Klobouky

96,8

Hostětín

Slavičín

95,0

Slavičín

Zlín

94,0

Loučka

Újezd

88,9

Újezd

Zlín

87,3

Valašská Senice

Vsetín

87,2

Pozděchov

Vsetín

80,8

Vlachovice

Valašské Klobouky

80,3

Tichov

Valašské Klobouky

79,3

Haluzice

Slavičín

75,0

Rudice

Bojkovice

74,4

Střelná

Horní Lideč

74,3

Nedašova Lhota

Valašské Klobouky

73,0

Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

104

Obr. 48. Elementární pracovní regiony v zájmovém území v roce 2001 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

Tab. 20. Elementární pracovní regiony v zájmovém území v roce 2001 Pracovní region

Počet Počet Spád centrální obce obcí obyvatel

Valašské Klobouky Zázemí Celkem

1 4 5

5 202 1 398 6 600

Brumov-Bylnice Zázemí

1 3

6 091 2 899

Celkem

Brumov-Bylnice, výrazně méně Zlín

Pracovní region Drnovice Zázemí Celkem

Počet Počet obcí obyvatel 1 1 2

452 Loučka, méně 327 Valašské Klobouky 779

1 3

4 500 1 583

4

Vizovice Valašské Klobouky, Zázemí* výrazně méně Slavičín 8 990 Celkem *

4

6 083

Slavičín Zázemí

1 8

7 194 6 257

Bojkovce Zázemí*

1 2

4 782 1 159

Celkem

9

13 451

Celkem *

3

5 941

Luhačovice Zázemí

1 4

1 1

1 625 477

Luhačovice, silně oscilační na Zlín

Celkem

5

5 626 Francova Lhota Zlín, výrazně méně do 2 460 Zázemí* Uh. Brodu 8 086 Celkem *

Loučka Zázemí Celkem

1 3 4

462 Zázemí Uh. Brodu* Zlín, silně oscilační na 2 048 Zázemí Vsetína* Újezd Zázemí Zlína* 2 510

Celkem

2

2 102

2 5 15

1 204 5 219 8 841

60

69 806

Pozn.: *Region (zázemí) zasahuje mimo zájmové území, jedná se tedy o minimální hodnoty Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

105

Spád centrální obce

Zlín

Uh. Brod

Vsetín

Oscilační obce Biskupice byly oscilační již v roce 1991. Tehdy jsme je bez větších komplikací ponechali zařazeny dle prvního cíle vyjíďky do Zlína, především pro to, že celý region Luhačovicka byl v dalším kroku přiřazen Zlínu. Podle tabulky č. 21. lze opět očekávat přiřazení Luhačovic Zlínu. Ponechme tedy Biskupice dle prvního směru vyjížďky Luhačovicím. Také Študlov byl oscilační obcí již v roce 1991, jen v obráceném poměru prvního a druhého cíle vyjížďky. Opět použijeme třetí cíl vyjížďky. Tím byly i v roce 2001 Valašské Příkazy, které cílovaly na Valašské Klobouky (i když ne už polarizovaně). Integrita regionu se však jeví dostatečná k tomu, abychom Študlov přiřadili k Valašským Kloboukům. Hostětín, obec jejíž dojížďka byla v minulém období polarizována ke Slavičínu. V roce 2001 se proudy směřující do Bojkovic a Slavičína lišily pouze o jednoho pracujícího. Rozhodujícím tedy může být vlastní změna směru. My však využijeme ještě třetí cíl vyjížďky, tím byl Uherský Brod, který vůči prvním dvěma byl poměrně významný. A jak se dozvíme dále, Bojkovice opět spádují právě do Uherského Brodu. Ponechme tedy Hostětín Bojkovicím. Újezd měl první směr vyjížďky do Loučky a druhý do Zlína a podle elementární regionalizace se nacházel v malém regionu Loučka. S tímto regionem je silně spjatý a vykazuje podobné cílové vyjížďky. Obec Újezd tedy ponechme v regionu Loučka (který následně přiřadíme jinému regionu). Valašská Senice měla v roce 1991 opačné cíle vyjížďky. Nyní byl druhý cíl Vsetín. I tentokráte řešíme vzniklý, velmi malý region Fracova Lhota, který však jednoznačně patří pod Vsetín. Vše podtrhuje třetí cíl vyjížďky z Valašské Senice do Horní Lidče – ta totiž stále spádovala do Vsetína. Ponechme tedy první směr vyjížďky do Vsetína. Pozděchov byl v roce 1991 téměř oscilační. Tehdy měl hlavní cíl vyjížďky Vsetín (druhý byl silný Zlín a v pořadí třetí Vizovice). Během devadesátých let se preference vyjíždějících otočily v hlavní cíl vyjížďky do Vizovic. Třetí směr vyjížďky byl v roce 2001 do Zlína. Obec byla tedy významně tažena západním směrem. Ponechme ji tedy dle mapy hlavnímu cíli vyjížďky Vizovicím. Vlachovice, které byly v roce 1991 Slavičínem polarizované (Valašské Klobouky byly tehdy méně významné), spadly během 90. let do oscilačního stavu, mezi těmito dvěma centry. Slavičín však byl i nadále o něco silnější. Třetí směr vyjížďky z Vlachovic – Zlín, posílil v čase na významu. Tento směr nám však příliš nepomůže k podpoře integrity ani jednoho z regionů a výslednému přiřazení Vlachovic. I přesto, o něco vyšší význam má Zlín pro Slavičín (spádovost Slavičína jako centra). Ponechme Vlachovice zařazeny v regionu Slavičín. Uveďme si navíc i dvě neoscilační, leč problematické obce. Tichov, obec, která byla do roku 1993 součástí Valašských Klobouk, vykázala v roce 2001 ne zcela jednoznačný hlavní cíl vyjížďky Drnovice, a jako druhý Valašské Klobouky. Celá severní oblast, dnešního SO ORP Valašské Klobouky, od obce Loučky po Drnovice měla přibližně stejné rysy – výslednou spádovost na Zlín. Tichov ovšem vyjížďku na Zlín příliš nevykazoval a měl ji spíše orientovánu na blízké okolí. Přiřaďme jej tedy Valašským Kloboukům.

106

Velmi komplikovaná byla spádovost nejmenší obce zájmového území – Haluzic. V roce 1991 vyjíždělo z obce 37 osob, z nichž 26 do Slavičína a 9 do Loučky, spád obce byl poměrně uchopitelný. V roce 2001 však denně vyjíždělo pouze 20 osob, z nichž 8 do Loučky, 6 do Slavičína a pak po jednom do jiných obcí (žádná z nich Zlín). V tomto případě, nelze shledat úplně stejné rysy jako v případě obcí v severní části dnešního SO ORP Valašské Klobouky. Přičleňme tak subjektivně Haluzice regionu Slavičín. Přiřazení regionů Nyní budeme postupovat stejně jako v případě roku 1991. Začneme regiony, které nemají v našem zájmovém území své jádro. Těmi jsou opět všechny obce spádující do Vsetína, Uh. Brodu a Zlína. Tyto obce již dále nemusíme sledovat a jsou pro nás nevýznamné. Stejně jako v roce 1991, i nyní můžeme vidět v zájmovém území dvě centra regionů, o jejichž velikosti zázemí lze spekulovat (Bojkovice, Vizovice). Region Bojkovice z pohledu zájmového území během devadesátých let oslabil o obec Rudice, a naopak získal od Slavičína obec Hostětín. I přesto je viditelná část regionu značně podlimitní a nelze očekávat, že by se dostal přes minimální hranici 15 tis. obyvatel (nezájmové obce v jeho okolí jsou malé). Pokud bychom chtěli region přiřadit jinému na základě spádu centrální obce, pak zjistíme, že z Bojkovic se vyjíždělo za prací hlavně do Uherského Brodu, méně do Uherského Hradiště, a pouze 8 % z vyjíždějících směřovalo do Luhačovic. Spádovost Bojkovic jako regionu se zvýraznila směrem na západ a odpoutala se od původního (r. 1991) náznaku spádovosti centra na Luhačovice. Nelze uvažovat ani přiřazení regionu Bojkovic ke Slavičínu, i přesto, že jemu nejblíže položené obce (Pitín, Hostětín) určitý spád tímto směrem vykazovaly. Stejně jako v roce 1991, ze strany Slavičína či Luhačovic neexistoval k Bojkovicím významnější vyjížďkově– pracovní vztah. Region Bojkovic tedy přiřaďme regionu Uherský Brod. Region Vizovice se z pohledu zájmového území oproti roku 1991 mírně rozrostl. I přesto, že město Vizovice bylo mnohem větším cílem dojížďky než dříve, byl region v roce 2001, jak jej vidíme, podlimitní (viz teze k roku 1991). Přiřadíme jej na základě polarizované vyjížďky za prací z Vizovic k regionu Zlín. Důležitý je fakt, že ani v roce 2001 neměly Vizovice žádný relevantní vztah k jižně položeným regionům Drnovice, poté co jsme přeřadily Tichov pod Valašské Klobouky, ztratily jedinou obec zázemí. Jako samostatnou obec je zařadíme dle hlavního cíle vyjížďky – do regionu Loučka. Hned v dalším kroku však přiřadíme celý region Loučka (v této fázi má obce Loučku, Újezd, Vysoké Pole a Drnovice). Centrum regionu bylo oscilační mezi Zlínem a Újezdem, využijeme tedy součet vyjížďkových proudů. Ty byly poměrně pestré, s tím, že kromě samotného centra v podobě Loučky – dominoval Zlín. Region Loučka tedy přiřadíme regionu Zlín. Region Brumov–Bylnice resp. jeho centrum vykazovalo stejné vztahy jako na počátku 90. let, s tím, že druhý směr vyjížďky Slavičín byl ani ne poloviční, vzhledem k hlavnímu proudu vyjíždějících do Valašských Klobouk. V agregovaných hodnotách regionu byl opět jasný spád do Valašských Klobouk. Budeme jej tedy přičleňovat. Region Valašské Klobouky byl opět podlimitní. Významně se změnila jeho struktura hlavních cílů vyjížďky za prací. Prvním a poměrně jednoznačným se stal vyjížďkový proud do 107

Brumova–Bylnice. Na významu stoupnul Zlín, který byl nastejno se Slavičínem, oba však byly slabší vzhledem k prvnímu směru. Na základě silných a především vzájemných prvních směrů vyjížďky spojíme region Brumov–Bylnice a Valašské Klobouky do jednoho. Jako centrum i tentokráte určeme Valašské Klobouky, na základě počtu obcí v zázemí a dalších ukazatelů z předešlé kapitoly. Výsledný mikroregion Valašské Klobouky měl celkem 16 439 obyvatel, z nichž bydlelo 11 237 v zázemí. Pracovní region Luhačovice byl i v roce 2001 výrazně podlimitní. Tentokrát jej však tvořilo celkem 6 obcí (vč. dříve integrované obce Podhradí). A celkový počet obyvatel se zvedl o 1000 osob. Hlavní a poměrně jednoznačný cíl vyjížďky z centra regionu byl Zlín. Polovičních hodnot tohoto proudu dosahoval proud vyjíždějících do Uherského Brodu a do těsně třetích Pozlovic. Agregací vyjížďkových proudů všech obcí regionu bychom zjistili poměr denně vyjíždějících 386:143 ve prospěch Zlína. Region Luhačovice tak opět můžeme s jistotou přiřadit regionu Zlín. I v roce 2001 neměl region Luhačovice téměř žádné vztahy se Slavičínem či Valašskými Klobouky. Region Slavičín (vč. Haluzic) byl i tentokrát podlimitním s 13 525 obyvateli a 6 331 v zázemí. Je tedy potřeba jej přiřadit k jinému. V hlavních cílech vyjížďky nedošlo v 90. letech k žádným změnám. První cíl denní vyjížďky za prací stále mírně favorizoval Luhačovice před Zlínem, avšak vztah cílů se stal oscilačním. Zlín, v podobě pracovního magnetu, tedy vůči Luhačovicím nepatrně posílil. Podstatným faktorem je, že i nadále neměl region Luhačovice k regionu Slavičín žádný (významější) dojížďkový vztah. Výsledkem je opět podřazení regionu Slavičín, regionu Zlín.

Obr. 49. Výsledné pracovní mikroregiony v zájmovém území v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

108

6.4 Dojížďka za prací v roce 2010 Dojížďka za prací v roce 2010 byla zjišťována dotazníkovým šetřením regionálních vztahů provedeného na obecních úřadech (viz metodika). I přes limitující neúčast třinácti obcí, lze z dostupných údajů vyselektovat základní rysy pracovní dojížďky v zájmovém území. V obrázku č. 50, jsou obce rozděleny dle prvního cíle vyjížďky za prací. Lze vidět určitou podobu s námi provedenými regionalizacemi 1991 a 2001, jimž byla podkladem data ze sčítání lidu. Vzhledem k tomu, že informace mohou být do značné míry subjektivní, není v tomto případě vhodné řešit tzv. oscilační obce. Naopak, využijeme cílů dojížďky, které byly starosty obcí určeny jako jednoznačné. Za jednoznačný berme takový, u něhož starosta obce určil, že do něj dojíždí minimálně 50 % z vyjíždějících z obce (a zároveň musel být druhý cíl vyjížďky bezpečně pod 40 % z vyjíždějících). Jedná se o stejnou podmínku jako v případě dříve používané polarizace dojížďky, jen s tím rozdílem, že na vstupu byla relativní čísla. Tyto obce jsou v mapě vyznačeny a jejich znalost nám bude dále nápomocna.

Obr. 50. Denní vyjížďka za prací z obcí zájmového území v roce 2010 Pramen: vlastní šetření

109

Výše uvedenou mapu prvních směrů upravíme do orientačních elementárních pracovních regionů (viz obr. 51). K některým oblastem této mapy musíme vzhledem k její neúplnosti přistupovat obezřetně. Porovnáním pracovních regionů let 2001 a 2010 lze najít velkou shodu v počtu center pracovních regionů, do nichž obce zájmového území spádovaly (12 resp. 10 center). V roce 2001 byl navíc vymezen pracovní region Francova Lhota (složený jen ze dvou obcí), ale také o něco důležitější středisko Loučka. Je naším omezením, že nemáme k dispozici údaje o všech obcích těsně s Loučkou sousedících. Z informací ze sousední obce Újezd však víme, že tato by dle naší (původní) striktní metodiky byla oscilační. A to mezi Drnovicemi, Loučkou a Zlínem. Tímto se opět potvrzuje pozvolný přechod obcí v severní části SO ORP Valašské Klobouky (Loučky, Újezdu a předpokládat lze i Vysoké Pole) ke spádu do Zlína – skrze subregionální centrum Loučku. V mapovém vyjádření roku 2010 vidíme problematicky vymezený pracovní region Vizovice. Obec Bratřejov totiž vyjádřila poměrně významné přesvědčení o dominanci spádu do Zlína (a až druhým cílem jsou tušeny Vizovice). Pozděchov se přiklání, stejně jako v roce 2001, ke spádu „na západ“ do Vizovic a Zlína, čímž je převážen další z cílů dojížďky Vsetín. S Vizovicemi hraničící Zádveřice–Raková uvedly svoji současnou ORP jako druhý cíl a přiklánějí se ke Zlínu. Východní hranice SO ORP Valašké Klobouky je základě odpovědí starostů vymezena stejně jako v roce 2001, s počáteční výjimkou Študlova. Ten však v dotazníku uvádí naprosto stejné cíle dojížďky i jejich poměry jako v roce 2001 – Vsetín, Val. Klobouky a Val. Příkazy. Pokud bychom tedy postupovali stejně jako s oficiálními daty, pak tedy Študlov přiřaďme Valašským Kloboukům. Také v roce 2010 lze dobře určit hranici mezi dnešním SO ORP Luhačovice a SO ORP Uherský Brod (viz region Bojkovice). Pracovní region Luhačovice je v roce 2010, větší o obec Ludkovice. Severně od tohoto pracovního regionu lze na základě jednoznačnosti vyjížďky za prací dobře rozpoznat hranici mezi SO ORP Luhačovice a SO ORP Zlín. Stejně jako v předchozích letech i nyní vykázaly obce v severní části SO ORP Luhačovice (Dolní a Horní Lhota, Sehradice, Slopné) spád do Zlína (před Luhačovicemi na slabším, druhém místě). Porovnáním regionalizace 2001 z oficiálních dat a regionalizace 2010 z dotazníkového šetření, jsme došli k velmi výrazné shodě, co se týče hlavních cílů vyjížďky, ale také jednotlivých elementárních pracovních regionů. Opět jsme potvrdili, že zájmové území je z hlediska pracovnědojížďkových vztahů velmi nejednotné. Obce jsou rozdrobeny do několika subregionů nebo spádují do významnějších center širšího okolí – Uherského Brodu, Vsetína a především Zlína. Vliv Zlína, jakožto pracovního magnetu se stále rozšiřuje. Zlín k sobě přitahuje nejen obce na severu dnešních SO ORP Luhačovice a Valašské Klobouky, ale také jejich samotná centra.

110

Obr. 51. Orientační elementární pracovní regiony v zájmovém území v roce 2010 Pramen: vlastní šetření

Cílem této práce je potvrzení nebo vyvrácení správnosti vymezení správních obvodů ORP Luhačovice a Valašské Klobouky. Přičemž máme zjistit, zda i samotná centra (ORP) jsou určena správně. Pomineme-li malé regiony, pak uvnitř těchto dvou SO ORP najdeme 4 významné subregiony, jejichž středisky jsou Slavičín, Luhačovice, Valašské Klobouky a Brumov–Bylnice. Jako subregiony je značíme proto, že ani jeden z nich sám o sobě nepřekonává hranici 15 tis. obyvatel v regionu. Tyto subregiony je tedy nutné na základě vzájemných vztahů spojit do vyšších celků. Nejdříve se „zbavíme okolních možností“ k přičlenění. Jako první můžeme z mysli vypustit obce, které spádují do Zlína, Vsetína příp. Uherského Brodu. Dále jsme zjistili, že ani jeden ze čtyř subregionů, jenž sledujeme, nemá relevantní vztahy s regionem Vizovic či Bojkovic. Naopak, tyto dva regiony vytvářejí poměrně přesné hranice mezi sebou a dnešními SO ORP Luhačovice a Valašské Klobouky. Můžeme se tedy pohodlně omezit pouze na vzájemné kombinace v rámci čtyř nalezených subregionů. Z analýz víme, že Valašské Klobouky mají významný dojížďkový vztah s Brumovem–Bylnicí. Tento jev v čase zintenzivnil a převýšil určité náznaky propojenosti se Slavičínem (přesněji s jeho spádovými obcemi na východě – Vlachovicemi a Štítnou n. Vláří). Velikostně téměř stejné 111

subregiony Valašské Klobouky a Brumov–Bylnice tedy spojíme do jednoho, s centrem ve Valašských Kloboukách. A to především na základě pracovní závislosti celého subregionu Brumova–Bylnice na Valašských Kloboukách, a nižším počtu obcí v zázemí subregionu (které stejně vykazují silný spád do Val. Klobouk). Jako mikroregion I. stupně jsme tedy vymezili Valašské Klobouky. Situace v případě Slavičína a Luhačovic je složitější. Subregion Slavičína byl počtem obyvatel v letech 1991 a 2001 větší, než subregion Luhačovic (14 253 : 7 075 resp. 13 525 : 8 086). Vidíme, že na počátku devadesátých let subregion Slavičína téměř dosahoval minimální hranice počtu obyvatel. Tato hranice je však stanovena jako nejnižší možná, a pokud máme vymezit mikroregion, který je trvale udržitelný, není možné ji libovolně snižovat. Povolení existence podlimitního mikroregionu Slavičín tedy zamítáme. Druhou možností je sloučení subregionů Luhačovice a Slavičín na základě vzájemných vztahů. Problém ovšem nastává zjištěním, že Luhačovice nevykazují žádný pracovní vztah směrem na jih, tedy do Slavičína (či obcí zázemí). Luhačovice totiž jednoznačně spádují do Zlína (a méně do Uherského Brodu). Slavičín vykazuje dva stejně důležité cíle vyjížďky za prací – Luhačovice a Zlín. Na základě těchto vztahů by měl být subregion Slavičína přiřazen Luhačovicím. Takový postup je z hlediska regionalizace nemožný, neboť by přiřazoval větší region pod menší (i když jejich rozdíl klesá). Výsledkem je přičlenění obou subregionů Zlínu. Z územně–správního hlediska se však takovýto rozsah Zlína (až ke státní hranici se SR) nejeví jako optimální. Může být politicky žádoucí, aby dané území spravovalo právě jedno z těchto dvou subregionálních středisek. Pokud tedy víme, že Luhačovice nemají pracovní vyjížďku (prostorové vztahy) do Slavičína, ale Slavičín do Luhačovic ano, a zároveň oba spádují do Zlína, pak stanovení Luhačovic jako správního střediska (ORP) lze z pohledu dojížďky za prací, jakožto všeobecně nedůležitějšího prostorového jevu, vidět jako racionální řešení. Hranice nalezených mikroregionů Luhačovic a Valašských Klobouk jsou do určité míry odlišné od současného územně–správního členění dle SO ORP (viz pracovní regiony 2001 po úpravách). Pokusme se přizpůsobit současné hranice SO ORP podle pracovně–dojížďkových vztahů v území. Hranice SO ORP na západě Uherský Brod–Luhačovice a na východě Valašské Klobouky–Vsetín, jsou vymezeny totožně s dojížďkou za prací. V severní oblasti lze jednoznačně vidět, kde již začíná působnost Vizovic. Právě ty vytváří určitý problém „našich“ SO ORP. Pokud by totiž SO ORP Vizovice neexistoval a celá oblast spadala pod Zlín, pak by také blok obcí na severu SO ORP Luhačovice a Valašské Klobouky (od Dolní Lhoty až po Drnovice), který spáduje na Zlín, byl přiřazen Zlínu. Za stavu, kdy již existuje SO ORP Vizovice, by přičlenění bloku obcí ke Zlínu, způsobilo jejich výraznou územní nekompaktnost. Takovýto prostorově nesourodý celek by nebyl žádoucí. Nezbude nám tedy, než ponechat tyto obce dle současného územně správního zařazení. Posledním problémem k vyřešení je vzájemná hranice mikroregionu Luhačovice a Valašské Klobouky, která vede oproti současnému vymezení SO ORP v neprospěch Valašských Klobouk. Ta by měla být, na základě spádu dojížďky za prací, přizpůsobena podle námi zjištěných prostorových vztahů. Otázkou je ovšem logičnost takovéto změny. Především obce Vlachovice a Štítná n. Vláří–Popov vykazují první cíl vyjížďky Slavičín nikoli Luhačovice. Svoji vzdáleností si tak konkurují Slavičín a Valašské Klobouky, ale Luhačovice jsou již pro tyto obce vzdálené. Ponechme vyřešení otázky vzájemné hranice komparaci více prostorových ukazatelů.

112

6.5 Současní největší zaměstnavatelé v zájmovém území Oficiálním zdrojem ucelených informací o ekonomických subjektech na území ČR je databáze RES (Registr ekonomických subjektů) Českého statistického úřadu. Správa této databáze je stanovena zákonem č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě (§ 20). Databáze je průběžně aktualizována a vydávána každý měsíc. Zde je využita verzi platná k 1. říjnu 2009. Omezením této databáze je nejistota určení pravého místa působiště daného ekonomického subjektu. Neboť adresa subjektu v databázi je uváděna podle sídla firmy, což nemusí odpovídat skutečnému místu podnikání. Stejně tak databáze nezachycuje provozovny, detašovaná pracoviště, pobočky firem. Předností databáze je naopak její aktuálnost, neboť k datu vydání přesně rozlišuje subjekty aktivní a již zaniklé. Údaje v dalším textu se týkají výhradně subjektů aktivních/činných. Podle databáze RES bylo v říjnu 2009 v zájmovém území celkem 15 789 ekonomických subjektů. Z nich mělo počet zaměstnanců v rozmezí 50–99 celkem 50 subjektů. Do kategorii 100–199 zaměstnanců se řadilo 20 subjektů, 250–499 zaměstnanců mělo 6 subjektů a jen jedniný podnik spadal do kategiorie 500–999 zaměstnanců. Na čele tabulky obcí s největším počtem ekonomických subjektů (tab. 21) byla dle očekávání všechna města zájmového území. Náskok v počtu subjektů měly Luhačovice a Slavičín před třetími Valašskými Klobouky. Za povšimnutí stojí struktura ekonomických subjektů ve Valašských Kloboukách, které nemají žádný podnik, jenž by zaměstnával více než 100 osob. Tento stav je zde kompenzován vyšším počtem subjektů v kategorii 50–99 zaměstnanců. Šesté Bojkovice již za ostatními městy zaostávaly, i přesto měly výrazný náskok nad šestými Vlachovicemi. Velmi zajímavé jsou především údaje o počtu subjektů s největším počtem zaměstnanců (viz níže). Doplňkovými jsou údaje o počtu společností s.r.o. a akciových společností. Společnosti s ručením omezeným, které jsou v ČR jednoznačně nejpočetnějším typem právnických osob, lze zároveň považovat za nejprogresivnější typ obchodní společnosti (relativně malé překážky vzniku tohoto typu firmy). Jejich počty nám v kombinaci s celkovým počtem subjektů, mohou dobře nastínit podnikatelské prostředí dané obce. Akciové společnosti představují určitou vyšší úroveň obchodní společnosti, typickou pro rozvinutější trhy (nemusí ale vždy symbolizovat vyšší počet zaměstnanců). Na první pohled vidíme velmi pozitivní čísla Luhačovic. V počtu společností s r.o. dále dominují Slavičín a Vizovice. Naopak Brumov–Bylnice vykazuje v tomto směru určitou nižní rozvinutost podnikatelského prostředí. Pohledem na další obce v žebříčku vidíme velkou propast v počtu všech ekonomických subjektů, v počtu společností s r.o. a převážnou absenci akciových společností. Za povšimnutí stojí čísla Zádveřic–Rakové, které profitují z geografické blízkosti Zlína a dále Pozlovic, jenž svojí zástavbou plynule přechází v Luhačovice. Tabulku ostatních obcí podle pořadí ekonomických subjektů lze vidět v příloze č. 40.

113

Tab. 21. Největší obce podle počtu ekonomických subjektů k říjnu 2009 Pořadí

Obec

z nich Počet ekonom ických subjektů s.r.o. a.s.

Pořadí obce podle počtu 500obyvatel 999 k 1.1.2009

Kategorie počtu zam ěstnanců 5099

100199

200249

250499

1.

Luhačovice

1 625

138

12

7

2

-

1

1

3.

2.

Slavičín

1 553

125

4

6

1

-

1

-

1.

3.

Valašské Klobouky

1 284

89

4

7

-

-

-

-

4.

4.

Brumov-Bylnice

1 225

58

3

2

2

-

-

-

2.

5.

Vizovice

1 217

107

6

5

4

-

-

-

6.

6.

Bojkovice

974

83

7

3

2

-

1

-

5.

7.

Vlachovice

542

19

1

-

-

-

-

-

10.

8.

Nedašov

456

11

-

1

-

-

-

-

11.

9.

Štítná n. Vláří-Popov

416

11

-

-

2

-

-

-

7.

10.

Zádveřice-Raková

362

27

1

1

1

-

-

-

13.

11.

Pozlovice

345

31

2

1

-

-

-

-

15. 8.

12.

Lidečko

300

14

-

-

-

-

-

-

13.

Francova Lhota

274

9

-

2

1

-

-

-

9.

14.

Újezd

248

9

-

-

-

-

-

-

14.

15.

Horní Lideč

238

6

2

2

1

-

1

-

12.

…

…

…

…

…

…

…

…

…

…

…

15 789

983

47

50

20

2

5

1

-

Celkem

Pramen: Databáze RES, ČSÚ, 2009; vlastní výpočty

Největším zaměstnavatelem v zájmovém území jsou Lázně Luhačovice, a.s., jejichž počet zaměstnanců se pohybuje mezi 500 až 999 osobami (tab. 22). Právě fakt, že Luhačovice jakožto město, mohou stavět svoji ekonomiku na přítomnosti lázní, je velkou výhodou oproti ostatním obcím. Lázeňství působí v čase jako určitý stabilizátor a je méně fluktujícím a globální ekonomikou ovlivnitelným sektorem, než například průmysl. Naopak Slavičín byl vstupem firem do prostoru tržní ekonomiky počátkem 90. let silně zasažen. Nejeden průmyslový podnik nepřežil transformační období. Citelnou ztrátou byl především zánik Vlárských strojíren. Slavičín je však i nadále městem spíše průmyslovým – viz transformovaný Prabos Plus, a.s.či NTS Prometal machining. Z oblasti SO ORP Valašské Klobouky má podniky nad 100 zaměstnanců pouze Brumov–Bylnice, a to v průmyslu působící akciové společnosti CEBES a ELSEREMO. V námi provedeném dotazníkovém šetření regionálních vztahů na obecních úřadech jsme zjišťovali ekonomické subjekty, které jsou stěžejní pro jednotlivé obce – pracuje v nich nejvíce zaměstnaných z dané obce. Označen mohl být subjekt působící v dané obci nebo obci cizí (byl tedy konkrétním cílem dojížďky za prací). Starostové měli vypsat celkem čtyři stěžejní ekonomické subjekty. Největšího zaměstnavatele Lázně Luhačovice, a.s. mezi stěžejními uvedlo hned devět obcí (samozřejmě včetně Luhačovic) – Biskupice, Ludkovice, Pozlovice, Petrůvka, Dolní Lhota, Horní Lhota, Sehradice, ale také v SO OPR geograficky nejodlehlejší obec Šanov. Důležitost 2.–5. největšího podniku Zálesí, a.s. vyzdvihují obce Ludkovice, Pozlovice a Petrůvka. Vliv 2.–5. Prabos Plus, a.s. (Slavičín) je důležitý v těsném okolí a uvádí jej také obec z Bojkovicka – Pitín, či z SO ORP Val. Klobouky – Jestřabí. A takto bychom mohli pokračovat dále.

114

Tab. 22. Ekonomické subjekty se 100 a více zaměstnanci v zájmovém území v říjnu 2009 Ekonom ický subjekt

Sídlo subjektu

CZ-NACE

Kategorie počtu zam ěstnanců 500-999

Lázně Luhačovice, a.s.

Luhačovice

ústavní zdravotní péče

ZÁLESÍ, a.s.

Luhačovice

výroba plastových obalů

Slavičín Rokytnice (v RES Slavičín) Bojkovice

výroba obuvi výroba elektrických rozvodných a kontrolních zařízení výroba drobných kovových obalů výroba masných výrobků a výr. z drůbežího masa

Prabos plus, a.s. TVD-Technická výroba, a.s. MORAVIA CANS, a.s. Josef Filák LUKROM, s.r.o. Podravka - Lagris, a.s.

Horní Lideč

Dolní Lhota

výroba průmyslových krmiv pro hospodářská zvířata balicí činnosti

Lípa

Léčebné lázně Luhačovice Sanatorium MIRAMARE, s.r.o. Město Luhačovice

Luhačovice

ústavní zdravotní péče

Luhačovice

všeobecné činnosti veřejné správy

NTS Prometal Machining, s.r.o.

Slavičín

obrábění výroba elektrických motorů, generátorů a transformátorů

CEBES, a.s.

Brumov-Bylnice

ELSEREMO, a.s.

Brumov-Bylnice

výroba kovových konstrukcí a jejich dílů

Vizovice

výroba kovových konstrukcí a jejich dílů

Vizovice

výroba kovových konstrukcí a jejich dílů

UNICO MODULAR, a.s. KOMA MODULAR CONSTRUCTION, s.r.o. SYKORA, s r.o.

Vizovice

výroba kuchyňského nábytku

RUDOLF JELÍNEK, a.s.

Vizovice

destilace, rektifikace a míchání lihovin

Strojírenské kovovýrobní družstvo

Bojkovice

výroba nástrojů a nářadí

ZEVETA MACHINERY, a.s.

Bojkovice

kování, lisování, ražení, válcování a protlačování kovů

JAVORNÍK-CZ-PLUS, s.r.o.

Štítná n. Vláří-Popov

truhlářské práce

JAVORNÍK - CZ, s.r.o.

Štítná n. Vláří-Popov

smíšené hospodářství

Zádveřice-Raková

výroba ostatních chemických výrobků

DF Partner, s.r.o. JOHN GARFIELD-CZ, s.r.o.

Francova Lhota

maloobchod s obuví a koženými výrobky

FORM, s.r.o.

Horní Lideč

výroba ostatních plastových výrobků

LADOS, a.s.

Lípa

P & L, s r.o.

Biskupice

HYDRAULICS, s.r.o.

Sehradice

Kurt O. John, s.r.o.

Březůvky

silniční nákladní doprava velkoobchod se zemědělskými stroji, strojním zařízením a příslušenstvím výroba hydraulických a pneumatických zařízení výroba ostatních plastových výrobků

Polfin Ploština, s.r.o.

Loučka

výroba plastových obalů

Conec, s.r.o.

Loučka

výroba elektroinstalačních zařízení

250-499

200-249

100-199

Pramen: Databáze RES, ČSÚ, 2009; HBI 2010

Druhým účelem položených otázek bylo případné odhalení firmy, kterou v databázi RES nelze najít (provozovny firem, pobočky). Právě takto nám vykrystalizovala firma ANVIS AVT s.r.o. v Drnovicích (za stěžejního zaměstnavatele svých obyvatel ji považují jak Drnovice, tak Vlachova Lhota a Újezd). Jedná se o pobočku Německé nadnárodní firmy Anvisgroup působící v 11 zemích. V ČR sídlí ve Vsetíně, přičemž jediný závod je umístěn v Drnovicích [HBI,anvisgroup.com]. Podle dabáze RES je firma řazena mezi výrobce pryžových plášťů a duší, protektorování pneumatik

115

a patří do kategorie firem s 200-249 zaměstnanci. Tímto se řadí mezi 9 největších firem v zájmovém území. Registrem nezjistitelná je jehlárna ve Valašských Kloboukách. Je jednou ze tří provozoven společnosti Groz-Beckert Czech s.r.o. (nadnárodní firmy) sídlící v Českých Budějovicích. Celá Česká pobočka má přes 1000 zaměstnanců a vyrábí jehly pro textilní průmysl [Groz-beckert.com]. Lze tedy odhadovat, že i Valašské Klobouky mají podnik nad 100 zaměstnanců. Firmu TVD–technická výroba, a.s., řadí Databáze RES do Slavičína (což bylo možné dříve), ale vzhledem k tomu, že Rokytnice již delší dobu není součástí Slavičína, je potřeba upřesnit, že sídlo a provoz patří do katastru obce Rokytnice. Zajímavé je, že starostové v dotazníkovém šetření regionálních vztahů uváděli poměrně málo „stěžejních“ zaměstnavatelů se sídlem/provozem mimo zájmové území. Relativně málo, i když z širšího okolí nejvíce, byl všeobecně jmenován Zlín a za ním Otrokovice (Barum–Continental s.r.o.).

116

7 MIGRACE OBYVATELSTVA V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ Migrace je jednou z forem prostorové mobility obyvatelstva. Tou rozumíme pohyb obyvatelstva v geografickém prostoru z důvodů uspokojování potřeb v nejširším významu. Prostorová mobilita není pouhým fyzickým přemístěním, ale je to též proces výběru místa, spojený s emocionální vazbou k objektům či prostorovým celkům. Rozlišit můžeme typy prostorové mobility obyvatelstva. Typicky podle kritéria návratnosti a pravidelnosti pohybu: 1. Migrace (jednorázové, relativně trvalé přemístění) 2. Pravidelné pohyby (periodické, kyvadlové) – dojížďka do zaměstnání a škol 3. Nepravidelné (návratové) – dojížďka za nákupem potravin a jiného zboží, za službami vyšší vybavenosti, krátkodobé (víkendové a další) rekreační a dlouhodobé rekreační cesty, dlouhodobé pracovní cesty, studijní pobyty na školách atd. [dle Drbohlav, D., 1999:75] V této kapitole se budeme zabývat migrací (stěhováním) obyvatelstva. Někdy též nazývanou jako „pravá“ migrace. Migrace je B. Novákovou–Hřibovou [1971:5] definována jako forma geografické mobility nebo stěhování obyvatelstva mezi dvěma územními jednotkami, více či méně od sebe vzdálenými. Je jevem ekonomického růstu rozvoje společnosti a úzce souvisí s demografickou strukturou obyvatelstva, s hospodářskou funkcí obcí, se strukturou osídlení a s koncentrací obyvatelstva. Přičemž vliv těchto činitelů je vzájemný a není jednoduché stanovit pořadí jejich důležitosti. K. Kühnl [1975:4] vidí migraci obyvatelstva jako určitý typ regionálního procesu, který je výsledkem celého komplexu faktorů. Studiem stěhování obyvatelstva lze dospět k poznání komplexních sociálněgeografických systémů, jako jsou regionální struktura a struktura osídlení. Ale současně upozrňuje, že není možné migraci jako předmět studia oddělit od ostatních procesů, jako jsou například problematika urbanizace, prostorová struktura obyvatelstva či sociálněgeografické regionalizace. Také Z. Čermák [2001:6] popisuje iterdisciplinaritu výzkumu migrace. Migraci vidí jako proces komplexní, provázaný s faktory demografickými, ekonomickými, sociálními a ekologickými ale také politickými a právními. Migrace se dále dělí podle překonané vzdálenosti, v obecnou na vnitřní a vnější. Vnitřní znamená stěhování uvnitř určitého území, vnější znamená přechod hranic tohoto území, v našem případě státu. V této kapitole se budeme zabývat migrací vnitřní. Vnitřní migraci můžeme dělit na migraci typu z kraje do kraje, z okresu do okresu, či z obce do obce. Právě přechod hranic obce (resp. změna trvalého bydliště) je základní podmínkou pro evidenci pohybu jako migrace. Stěhování v rámci jedné obce tedy není migrací (výjimku tvoří Praha, kde jsou evidovány i pohyby mezi tzv. urbanistickými obvody) [Čermák, Z., 2001:5]. Přejděme nyní k zájmovému území. K poznání migračních procesů, které se v něm odehrály použijeme databázi Českého statistického úřadu z let 1991–2004. Vzhledem k tomu, že v těchto letech probíhaly v republice poměrně překotné politické, ekonomické a další změny (také změny migrační viz Čermák, Z.) rozdělíme časovou řadu na délkou přibližně srovnatelná, ale fází transformace velmi odlišná období let1991–1995, 1996–2000 a 2001–2004. Stejně jako v celé této práci budeme i v rámci migračních procesů hledat mikroregion (I. stupně dle M. Hampl). Je však migrace mikroregionální proces? Z kapitoly o dojížďce za prací již víme, že není. Migrace je především jev mezoregionální. V následujícím textu, tedy nebudeme hledat

117

regiony metodou od nejnižších jednotek nahoru, jako tomu bylo v případě dojížďky za prací, nýbrž se zaměříme na potenciální centra a jejich migrační přitažlivost v čase. Zde si dovolím několik vět ke shrnutí důvodů, jenž vedly k zúžení následujícího textu „pouze“ na potenciální střediska. Pokud bychom chtěli vymezit migrační regiony, musíme zvolit určitou metodu. Inspirovat se lze v poměrně úspěšné a doposud jediné mapově ztvárněné regionalizaci migrace do úrovně obcí, jenž byla sestavena na podkladu dat sčítání lidu a prezentována v atlase obyvatelstva ČSSR, viz příl. č. 41 [Kára, J,, Kučera, T., 1987]. Jednotlivé obce byly přiřazovány dle největšího počtu migrujících do dané druhé obce, přičemž podmínkou je, že “druhá” obec musí mít větší počet přistěhovalých, než obec první. Vlastní přičleňování je tedy poměrně jednoduché (nevnímá např. oscilačnost atd.). Oprostit bychom se však museli od minimální hranice obratu migrace (3000 migrujících) při výběru migračních středisek, která je příliš vysoká pro obce zájmového území. I přesto ji uvažme jako metodu, kterou bychom použili a podívejme se na vzniklé problémy. Za prvé, pokud bychom chtěli v zájmovém území hledat migrační regiony, pak je velmi nevhodné použít celou řadu dat 1991–2004, vzhledem k výše popsanému vývoji. Za druhé, dělení této řady by bylo též velmi komplikované/nesrovnatelné, vzhledem k pozvolné dezintegraci některých obcí v 90. letech. Relativně nejlépe se tak jeví provedení migrační regionalizace v období ukončených dezintegračních procesů, tedy po datu 1.1.2001. Aplikací výše uvedené metody regionalizace na roky 2001–2004 však zjistíme, že velmi malý počet emigrujících z jednotlivých obcí je pro nás nepřekonatelnou překážkou, v dosažení alespoň relativně logického výstupu. Jako příklad lze uvést stěhování jedné nebo dvou několikačlenných rodin, které pak zcela změní migrační spádovost obce, ze které emigrují. Vzhledem k uvedenému, se zaměříme výhradně na potenciální střediska regionu. Volba potenciálních středisek. Mezi jednotlivými formami prostorové mobility existují komplikované souvislosti, dochází k jejich vzájemné návaznosti, zastupování a doplňování. Takové souvislosti se týkají zejména migrace a dojížďky za prací [Čermák, Z., 1991:28]. Dojížďka za prací je některými autory považována za předstupeň migrace – migraci předchází. D. Drbohlav [1989:33] upřesňuje, že se jedná především o dojížďku nedenní. Pro další postup se spokojíme s konstatováním provázanosti těchto dvou jevů. K definování potenciálních středisek využijeme informací z kapitoly o dojížďce za prací, v níž jsme na základně minimálního počtu OPM (2500) a aktivního salda dojížďky určili potenciální střediska. V roce 1991 to byly - Slavičín, Valašské Klobouky, Luhačovice a Bojkovice a v roce 2001 - Luhačovice, Vizovice a Valašské Klobouky. Poslední tři jmenované jsou tak výrazně favorizovanými potenciálními středisky. My se však neomezíme pouze na tato dojížďková střediska a analýze podrobíme všechna města zájmového území (Bojkovice, Luhačovice, Slavičín, Vizovice, Brumov–Bylnice a Valašské Klobouky). Pro analýzu zájmového území využijeme tyto základní ukazatele migrace: • Počet přistěhovalých (imigrace) – (I) • Počet vystěhovalých (emigrace) – (E) • Migrační saldo (S) – rozdíl mezi přistěhovalými a vystěhovalými a emigrací, (S = I – E) • Migrační obrat (O) – součet přistěhovalých a vystěhovalých, (O = I + E) • Migrační účinnost (U) – podíl migračního salda na migračním obratu, krát sto, (U = S : O * 100) 118

Z ukazatelů je důležité především migrační saldo, jenž charakterizuje skutečnou migrační přitažlivost dané jednotky a zároveň v absolutních hodnotách ukazuje růst nebo úbytek obyvatel. Účinnost migrace udává, zda má migrace z hlediska populačního vývoje spíše výměnný charakter nebo skutečně způsobuje odliv obyvatel. A pokud počet obyvatel ovlivňuje, pak do jaké míry. Před vstupem do analytické části, je třeba opět připomenout dezintegrační procesy obcí v 90. letech. Tyto se týkaly především Slavičína, Valašských Klobouk a méně Luhačovic. Veškeré lokální změny byly ukončeny k 1.1.2001, kdy vznikla oddělením Bohuslavic nad Vláří od Slavičína poslední „nová“ obec v zájmovém území.

7.1 Migrační procesy potenciálních středisek

Luhačovice

Slavičín

Brumov-Bylnice

1997

Bojkovice

1995

Základní migrační ukazatele námi zvolených potenciálních středisek v jednotlivých letech sledovaného období, jsou vzhledem k obtížně interpretovatelnému (velkému) množství dat k vidění v příloze č. 42. Využijeme především jejich agregovaných čísel, za tři rozdělená období. V detailu jednotlivých let, se podíváme pouze na obrázek č. 52, který nám ukazuje vývoj migračního salda. K lepšímu rozklíčování vývoje jsou hodnoty v něm obsažené shlazeny dvouletým klouzavým průměrem. Vidíme, že ani jedno z potenciálních středisek nemělo migrační saldo bez určitých výkyvů v čase. I přesto lze vypozorovat, že Vizovice se jako jediné město držely v kladných hodnotách. Naopak městem s permanentní migrační ztrátou byl Slavičín. Valašské Klobouky

Vizovice

60

Saldo migrace (osob)

40 20 0 -20 -40

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1996

1994

1993

1992

1991

-60 Rok

Obr. 52. Migrační saldo potenciálních středisek shlazené dvouletými klouzavými průměry v letech 1991-2004 Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ; vlastní výpočty

V tabulce č. 23 jsou již data rozdělena do jednotlivých období. U všech měst můžeme vidět pokles migračního obratu v čase. S tím, že na počátku 90. let měly největší obrat Slavičín a Luhačovice a nejinak tomu bylo i v letech 2001–2004. Nejvyšší výpovědní hodnotu má migrační saldo za tři sledovaná období (viz také obr. 53). Z obrázku vidíme jednoznačně nejlepší pozici Vizovic. Dále Valašské Klobouky, jenž po migračním posílení ve druhé polovině 90. let upadly opět do negativních hodnot. Zcela obrácený vývoj měly Bojkovice, které odliv obyvatelstva zastavily. Záporné a téměr konstatní hodnoty, vykazovaly Luhačovice. Brumov–Bylnice v prvním období zaznamenal kladnou hodnotu, ve zbylých dvou obdobích měl však saldo záporné. Jednoznačně 119

nejhorší hodnoty vykázal Slavičín, kde záporné saldo mezi sledovanými obdobími dokonce narůstalo. Rozdělením do tří transformačně odlišných fází, se tak rozdíl mezi Vizovicemi, Slavičínem a ostatními městy ještě více zvýraznil. Tab. 23. Vývoj migračních ukazatelů potenciálních středisek v letech v obdobích mezi lety 1991–2004 Potenciální středisko

Ukazatel

1991-1995

migrační obrat Bojkovice

904

Brumov-Bylnice

Valašské Klobouky

Vizovice

650

1991-2004

697

2 251 -179

migrační saldo

-10

-128

-41

-1,1

-19,7

-5,9

-8,0

1 176

944

779

2 899 -166

migrační saldo

-59

-48

-59

migrační účinnost

-5,0

-5,1

-7,6

-5,7

1 199

1 049

818

3 066

migrační obrat Slavičín

2001-2004

migrační účinnost migrační obrat Luhačovice

1996-2000

migrační saldo

-77

-109

-186

-372

migrační účinnost

-6,4

-10,4

-22,7

-12,1

migrační obrat

877

604

513

1 994

7

-66

-39

-98

migrační účinnost

migrační saldo

0,8

-10,9

-7,6

-4,9

migrační obrat

946

854

600

2 400

migrační saldo

-76

28

-66

-114

migrační účinnost

-8,0

3,3

-11,0

-4,8

migrační obrat

845

704

613

2 162

migrační saldo

43

84

49

176

migrační účinnost

5,1

11,9

8,0

8,1

Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ; vlastní výpočty Bojkovice

Luhačovice

Slavičín

Brumov-Bylnice

Valašské Klobouky

Vizovice

2001-2004

Období let

Migrační saldo (osob)

100 50 0 -50 -100 -150 -200 1991-1995

1996-2000

Obr. 53. Migrační saldo potenciálních středisek v obdobích let 1991–1995, 1996–2000 a 2001–2004 Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ; vlastní výpočty

Na obrázku č. 54 vidíme tzv. účinnost migrace, která udává, jaký vliv má migrace na počet obyvatel. V období let 1991–1995 měla migrace ve všech obcích spíše jen výměnný charakter, vzhledem k maximální hodnotě pozitivní (Vizovice 5,1 %) a negativní (Valašské Klobouky -8,0 %). Ve druhém období již můžeme identifikovat dvě obce, na něž měla migrace výraznější vliv. 120

Vizovice dosáhly hodnoty 11,9 %, což lze považovat za pozitivní a již ovlivňující stav obyvatel. Výraznějších, avšak záporných hodnot dosáhly Bojkovice (-19,7 %), kde již lze mluvit o významném odlivu obyvatelstva způsobeném migrací. Do vyšších záporných hodnot spadly také Slavičín (10,4 %) a Brumov–Bylnice (10,9 %). Poslední období let 2001–2004 je již velmi typické vzhledem k dříve analyzovaným ukazatelům. Jediným městem s pozitivní (ale téměř nevýznamnou) hodnotou účinnosti migrace byly Vizovice. Negativní vliv na populaci města (odliv obyvatel) se projevil ve Valašských Kloboukách (-11,7 %) a především pak ve Slavičíně (-22,7 %). Bojkovice

Luhačovice

Slavičín

Brumov-Bylnice

Valašské Klobouky

Vizovice

15,0

Účinnost migrace (%)

10,0 5,0 0,0 -5,0 -10,0 -15,0 -20,0 -25,0 1991-1995

1996-2000

2001-2004

Období let

Obr. 54. Účinnost migrace na stav obyvatelstva v potenciálních střediscích v obdobích let 1991–1995, 1996–2000 a 2001–2004 Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ; vlastní výpočty

7.2 Pracovně podmíněná migrace potenciálních středisek Každý migrační pohyb je uskutečněn na základě určité motivace. D. Drbohlav [1989:32] uvádí tyto nejpodstatnější faktory migrace: Socioekonomické a politickoprávní faktory • struktura osídlení (typ, velikost, poloha sídla), socioekonomické aktivity (pracovní příležitosti, infrastruktura), bytová výstavba, státní a jiné subvence a preference Přírodní faktory • celková kvalita životního prostředí, klima, reliéf, vegetace Sociodemografické faktory • sňatek, rozvod, rodinné důvody, zdravotní důvody Jiné faktory • především osobního rázu, ryze emocionální apod. V úvodní kapitole jsme si řekli, že v Českých zemích se začaly evidovat důvody migrace od roku 1966, avšak již roku 2004 se od této evidence upustilo. Statistická hlášení o stěhování, jenž zasílaly vykazující subjekty Českému statistickému úřadu, umožňovala zvolení jednoho z devíti migračních motivů. V nabízených možnostech byla změna pracoviště, přiblížení k pracovišti, učení či studium, zdravotní důvody, sňatek, rozvod, bytové důvody, následování rodinného příslušníka a jiný důvod. V následujícím textu se budeme zabývat pouze pracovně motivovanou migrací. Tu bychom dle 121

D. Drbohlava hledali mezi faktory socioekonomickými. Na základně dostupných dat se jedná o takovou migraci, kdy migrující označil jako motiv změnu pracoviště nebo přiblížení k pracovišti. Existuje však několik překážek, které ovlivňují váhu těchto dat. Jednou z nich je poměrně omezená nabídka z devíti motivů, na níž poukazuje také K. Kühnl [1975:63] (v té době jich bylo pouze osm, až roku 1986 se rozšířili o možnost “následování rodinného příslušníka”). Dalším problémem je možnost označit pouze jediný důvod. Např. D. Drbohlav [1989] cituje práci Browna (1983), který uvádí, že ve státě New York v USA, uvádějí migrující lidé v průměru minimálně tři důvody. I přes všechna tato zkreslení se jedná o cenná data. Pracovně podmíněnou migraci potenciálních středisek můžeme vidět v tabulce č. 25 (v ročním členění v příloze č. 43). Ta se v absolutních hodnotách během tří sledovaných období snižovala. Za celé sledované období let 1991–2004 se v průměru pracovní důvody podílely na migračním obratu v rozmezí 5,1 % (Vizovice) až 8,2 % (Luhačovice). Tento podíl je velmi malý. Dále vidíme, že s výjimkou Vizovic (saldo +23) byly všechny sledované obce v průměru pracovně neatraktivní a jejich souhrnné saldo pracovně motivované migrace za roky 1991–2004 bylo záporné. Za povšimnutí rozhodně stojí poslední sloupec tabulky. V Brumově-Bylnici se totiž pracovně podmíněné saldo podílelo na celkovém saldu ze 68,4 %. To znamená, že za celkové migrační saldo města v letech 1991–2004 mohou především pracovní důvody emigrujících. Stejně tak jsou zajímavé hodnoty Vizovic (13,1 %) a Luhačovic (13,3 %). Jak jsme již poznali výše v textu, Vizovice jsou městem, které nemělo s migrací žádné problémy a po většinu času bylo migračně ziskové. Zpozorněme tedy na Luhačovice, o nichž víme, že jsou městem, kde se obrat pracovně motivované migrace nejvíce podílel na celkovém obratu migrace. Srovnáním těchto znalostí, dojdeme k závěru, že v Luhačovicích sice docházelo k (relativně) významné fluktuaci na základě pracovních důvodů, ale ty téměř nijak nezvyšovaly její záporné migrační saldo. V tabulce č. 24 jsou uvedeny také podíly pracovně podmíněného migračního salda na celkovém ve třech jednotlivých obdobích. Tento ukazatel je velmi výstižný a dobře popisuje změny v čase. Problém však představují minusová znaménka, která jsou ovlivněna znaménky celkového migračního salda. Abychom tedy poznali, zda mělo pracovně podmíněné migrační saldo kladný či záporný vliv, je potřeba využít také předchozí tabulku č. 23. Jako extrémní si můžeme uvést příklad Brumova–Bylnice, jenž měl v prvním období celkové migrační saldo +7 osob. Ale výsledek pracovně podmíněného migračního salda bylo -22 osob. Jedná se tedy o příklad, kdy odchod obyvatel za prací byl kompenzován přílivem nových obyvatel motivovaných nepracovními důvody. K povšimnutí jsou opět Luhačovice, v nichž (a to nevidíme na první pohled) došlo během tří období k úplnému otočení podílu pracovně podmíněného migračního salda na migračním saldu celkovém. V letech 1991–1995 byl podíl 38 %, poté jen 8,3 % a po roce 2000 se staly Luhačovice dokonce pracovně přitažlivými. Rostoucí pracovní přitažlivost Luhačovic dokládá obrázek č. 55, jenž zachycuje vývoj pracovně podmíněného migračního salda. Pozitivní vývoj vykazovaly Vizovice, nejvíce rostoucí byly zmíněné Luhačovice. Naopak propad pracovní přitažlivosti zaznamenal Slavičín a (přes náznak zlepšení v letech 1995–2000) také Brumov–Bylnice. Mírně záporné a velmi podobné hodnoty vykázaly Valašské Klobouky a Bojkovice.

122

Tab. 24. Saldo a obrat stěhování z pracovních důvodů v potenciálních střediscích zájmového území

Potenciální středisko

Bojkovice Luhačovice Slavičín BrumovBylnice Valašské Klobouky Vizovice

Ukazatel

Pracovně podm íněná m igrace (abs.)

Podíl pracovně podm íněné m igrace z celkové m igrace

19911995

19911995

19962000

20012004

19962000

20012004

Podíl pracovně Pracovně podm íněná podm íněné m igrace m igrace z (abs.) celkové m igrace 1991-2004

1991-2004

migrační obrat

77

29

27

8,5

4,5

3,9

133

5,9

migrační saldo

-19

-18

-9

190,0

14,1

22,0

-46

25,7

migrační obrat

109

74

55

9,3

7,8

7,1

238

8,2

migrační saldo

-23

-4

5

39,0

8,3

-8,5

-22

13,3

migrační obrat

96

73

54

8,0

7,0

6,6

223

7,3

migrační saldo

-20

-21

-34

26,0

19,3

18,3

-75

20,2

migrační obrat

60

34

46

6,8

5,6

9,0

140

7,0

migrační saldo

-22

-12

-33

-314,3

18,2

84,6

-67

68,4

migrační obrat

67

60

45

7,1

7,0

7,5

172

7,2

migrační saldo

-11

-16

-5

14,5

-57,1

7,6

-32

28,1

migrační obrat

49

31

31

5,8

4,4

5,1

111

5,1

migrační saldo

11

-3

15

25,6

-3,6

30,6

23

13,1

Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ; vlastní výpočty

Pracovně podmíněné migrační saldo (osob)

Bojkovice

Luhačovice

Slavičín

Brumov-Bylnice

Valašské Klobouky

Vizovice

20 10 0 -10 -20 -30 -40 1991-1995

1996-2000

2001-2004

Období let

Obr. 55. Pracovně podmíněné migrační saldo potenciálních středisek v obdobích let 1991–1995, 1996–2000 a 2001–2004 Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ; vlastní výpočty

Shrňme si poznatky z této kapitoly. Ve sledovaném období let 1991 až 2004 klesal obrat migrace ve všech sledovaných městech. Důležitým ukazatelem je migrační saldo, v němž pouze Vizovice dosahovaly permanentně kladných čísel. Všechny ostatní obce měly saldo záporné, z nichž nejvíce záporné měl Slavičín. Ve všech třech sledovaných obdobích se migrační saldo Slavičína zhoršovalo, Luhačovice vykazovaly konstantní, mírně záporné saldo, Vizovice byly bezpečně v kladných číslech a zbylá tři města měla v prvním i posledním období poměrně stejné negativní hodnoty. Účinnost migrace, která popisuje do jaké míry migrace ovlivňuje stav počtu obyvatel dané jednotky, vykázala poměrně malé hodnoty a pomineme-li určité extrémy, pak musíme vyzdvihnout velký postupný propad Slavičína. Jenž byl v posledním období významně ovlivněn migrací, a to negativně. 123

Pracovně podmíněná migrace nám poodhalila, kromě opět dobrého postavení Vizovic, výrazně kladný vzestup Luhačovic, co do pracovní přitažlivosti. Naopak společně se Slavičínem, vykázal špatné a klesající hodnoty Brumov–Bylnice. Kdybychom měli vytvořit na základě výše uvedené analýzy pořadí středisek, dle jejich „významu“, migrační urdžitelnosti, potenciálu atd., pak by na prvním místě byly jednoznačně Vizovice. Na druhém Luhačovice, které vykazují potenciál pracovní a nekolísají v migraci celkové (i přesto, že záporné). O pomyslné třetí a čtvrté místo by se dělily Bojkovice a Valašské Klobouky. Za nimi s odstupem Brumov–Bylnice, kde lze očekávat další propad pracovní přitažlivosti města. A na posledním místě Slavičín, jenž vykazuje nejen záporné ale především permanentně klesající migrační hodnoty. V této kapitole byla záměrně vynechána široká problematika přirozeného přírůstku obcí, i přesto, že se jedná o jev doplňující migraci, při šetření pohybu (růstu či poklesu) obyvatelstva obce. V této práci hledáme především regiony a jejich centra, schopná k sobě okolní obce určitým způsobem poutat, tedy vztahy prostorové. Rozbory uvnitř jednotlivých obcí by již byly nad rámec a omezené rozsahové možnosti této diplomové práce.

124

8 DOBROVOLNÁ SPOLUPRÁCE OBCÍ 8.1 Úvod do problematiky V této kapitole se budeme zabývat běžnými typy spolupráce mezi obcemi, ale také partnerstvím mezi obcemi a soukromým sektorem. Na spolupráci obcí lze nahlížet z pohledu regionů, tedy územních celků více či méně zřetelně ohraničených, menších než státní celek ČR a větších než obvod obce. L. Kašparová et al. [2009:41] rozlišují dle způsobu vymezení dva základní typy regionů, jenž se dále dělí na podtypy. Jedná se o regiony: Deskriptivní

vymezené na základě situační analýzy

Homogenní podstatná je rovnoměrná intenzita výskytu jevu. Obecné homogenní regiony jsou charakterizovány vnitřní ekonomicko-geografickou nebo fyzicko-geografickou podobností prostředí Heterogenní sociálněgeografické jejich hlavním znakem je existence jádra regionu a jeho spádového území. Hlavním kriteriem při vymezování tohoto typu regionů je intenzita vazeb mezi jádrem a zázemím regionu. Patří sem přirozené spádové obvody sídelních center. Tento typ regionů již známe z příslušné kapitoly z definice M.Hampla, a víme, že se dále velikostně člení na makroregiony, mezoregiony, mikroregiony a nejmenší subregiony. Přičemž, největší váha a přirozenost je přikládána mikroregionálním vztahům Normativní

vzniklé politickým rozhodnutím.

Územně-správní (správní obvody obcí s rozšířenou působností, kraje). Jsou stanoveny legislativně, jejich hranice jsou jasně určeny. Tento typ regionů se vyznačuje skladebným hierarchickým systémem a má největší praktický význam z hlediska života státu a obyvatel. Účelové a plánovací vědomě vytvářejí společenství obyvatel více (nejméně však dvou) obcí, aniž by přitom šlo o územně-správní region. Vznik účelového regionu slouží k řešení určitých společných úkolů. Zpravidla se jedná o sdružení obcí s určitým deklarovaným účelem. V následujícím textu budeme řešit regiony účelové. L. Kašparová et al. [2009] nebo dříve samostatně M. Labounková [2004] přibližují jeden z typů účelových regionů. Region vznikající ve snaze o spolupráci je ustáleně pracovně označován jako mikroregion (nezaměňujme se sociálněgeografickým mikroregionem). Mikroregiony vznikající jako výraz spolupráce obcí mají nejčastěji podobu dobrovolných svazků obcí (dále jen DSO). Něco jiného je spolupráce obcí se soukromým sektorem skrze místní akční skupiny (MAS). Dobrovolnou spolupráci lze tedy podle charakteru právní úpravy rozdělit na dva základní typy: 125

• •

výhradně meziobecní spolupráci spolupráci fyzických a právnických osob (tedy i obcí)

Veškeré formy spolupráce obcí dělí I. Galvasová do čtyř skupin (obr. 56). Z těchto se zaměříme na smlouvy ke splnění konkrétního úkolu, zájmová sdružení právnických osob a především dobrovolné svazky obcí a místní akční skupiny.

Obr. 56. Formy spolupráce obcí Pramen: Galvasová, I., 2008

Vybrané formy spolupráce jsou vymezeny příslušnými zákony. Vzhledem k ucelenosti textu jsou charakteristiky níže z velké části převzaty z publikace L. Kašparová et al. [2009:43]. Smlouva ke splnění konkrétního úkolu je formou spolupráce, při níž nevzniká žádná právnická osoba. Je realizována na základě zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Smlouva může být uzavřena mezi dvěma nebo více obcemi, na dobu určitou nebo neurčitou, avšak vždy ke splnění konkrétně definovaného úkolu spadajícího do samostatné působnosti obcí a přesahujícího většinou hranice obce. Tato možnost spolupráce vznikla v roce 2000 a je druhou nejfrekventovanější formou, kterou využívá téměř polovina obcí ČR. Obdobně jako v případě dobrovolných svazků obcí mohou i smlouvu ke splnění konkrétního úkolu uzavírat pouze obce, nikoli jiné právnické či fyzické osoby. Zájmové sdružení právnických osob mohou založit jen právnické osoby a jeho zakládání i činnost se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění. Zájmové sdružení právnických osob je samostatným právním subjektem s vlastní právní subjektivitou. Účelem založení sdružení právnických osob je nejčastěji koordinace činností a služeb a prosazování společných zájmů Dobrovolný svazek obcí (DSO) je L. Kašparovou et al. [2009:44] označen jako nejčastější forma spolupráce obcí. Tento typ spolupráce je legislativně zachycen v zákoně č. 128/2000 Sb.,o obcích (obecní zřízení), § 49–53. Zde je řečeno, že obce mají právo být členy svazku obcí za účelem ochrany a prosazování svých společných zájmů, mohou vytvářet svazky obcí, jakož i vstupovat 126

do svazků obcí již vytvořených. Členy svazku obcí mohou být jen obce. Svazek obcí je právnickou osobou. Autoři dále ztotožňují DSO jako formu „zdola vznikajících“ mikroregionů. DSO obvykle vznikají pro územně ucelenou oblast, což ale není to podmínkou. Při hospodaření s finančními prostředky a majetkem pro ně platí obdobná pravidla jako pro obec (hospodaří na základě rozpočtu, sestavuje závěrečný účet). Dobrovolná spolupráce obcí k řešení společných problémů v rámci tzv. mikroregionů započala ve druhé polovině 90. let, zejména z podnětu Programu obnovy venkova a programu SAPARD. Nejdříve byla spolupráce založena na různé právní bázi, avšak po roce 2000 se již vyskytuje jako nejčastější typ mikroregion založený dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Velikost, účel spolupráce, ale i intenzita spolupráce jednotlivých DSO jsou velmi rozmanité. V této formě spolupráce je zapojeno více než 80 % všech obcí ČR. V současnosti v ČR působí cca 570 komplexně zaměřených DSO. Celkový počet DSO včetně monotematicky zaměřených svazků vzniklých za účelem jednorázové akce je přitom cca 800. Mikroregiony jsou vhodným prostředkem pro společné prosazování zájmů a záměrů venkovských obcí v určitém prostoru. Vznik mikroregionu je předpokladem, aby zejména malé obce byly v rámci mikroregionu schopny získat finanční prostředky z různých programů a fondů, na které by individuálně nedosáhl [Kašparová, L.,.2009:44]. Místní akční skupiny (MAS) jsou kolektivem autorů označovány jako tzv. „leaderovské mikroregiony“. Vycházejí z dotační iniciativy Leader Evropské unie. MAS jsou další formou mikroregionů, které „vznikají zdola“. Směrnice iniciativy LEADER vymezuje „leaderovský“ mikroregion jako ucelený územní celek s počtem obyvatel v rozmezí 10 000–100 000 a hustotou obyvatel nepřekračující 120 obyv./km2, který má zpracovanou integrovanou strategii rozvoje. V současné době je v ČR 160 těchto mikroregionů o průměrné velikosti 27-426 obyvatel [leader.isu.cz]. Některé z nich jsou svým územním vymezením totožné se svazky obcí dle zákona o obcích. To je však možné pouze u mikroregionů (DSO), jejichž součástí není větší středisko, neboť v opačném případě většinou nejsou splněna velikostní kriteria a požadavky na hustotu obyvatel mikroregionu (MAS). Program Leader, spravovaný Státním zemědělským a intervenčním fondem (SZIF) je určen k financování projektů místních subjektů (neziskových organizací, podnikatelů, malých podniků, obcí) ve venkovských oblastech. Hlavním příjemcem finanční podpory jsou MAS vytvořené na principu partnerství veřejné správy, podnikatelské sféry a neziskového sektoru daného regionu. Na úrovni rozhodování musejí přitom tvořit zástupci soukromého sektoru nejméně 50 % z místního partnerství. Projekty, které MAS předkládají, jsou hodnoceny SZIF. Vybraným MAS jsou každoročně přiděleny finanční prostředky, v rámci kterých může MAS využít maximálně 20 % na podporu své činnosti (režijní výdaje) a zbylých minimálně 80 % MAS přerozděluje na projekty konečných žadatelů. Na základě splnění kritérií přijatelnosti může projekt spolupráce získat podporu do výše 5 milionů Kč [szif.cz]. Zatímco v jiných zemích může mít MAS i formu neformálního partnerství, v ČR musejí mít právní subjektivitu. MAS jsou většinou neziskové organizace. MAS musí být geograficky, ekonomicky i sociálně homogenní a musí mít zpracovanou rozvojovou strategii v souladu s programy Leader. Její hlavní úlohou je efektivní využívání rozvojového potenciálu území, na němž působí. Poznatky z velmi kvalitní a obsáhlé odborné publikace L. Kašparové et al. [2009:47] využijeme ještě k vyzdvižení hlavních trendů v ČR. Z dlouhodobého monitoringu mikroregionů (DSO), 127

prováděný Ministerstvem pro místní rozvoj resp. Ústavem pro územní plánování v Brně, vyplývají tyto základní obecné poznatky: • Převážná většina evidovaných mikroregionů má právní formu svazku obcí (dle § 49 zákona č.128/2000 Sb., o obcích). Evidována jsou však i zájmová sdružení právnických osob (dle § 20f až §20j občanského zákoníku). V poslední době roste dynamicky počet mikroregionů ve formě MAS • Do mikroregionů se zapojuje stále vyšší počet obcí a pokývají v rámci ČR stále větší plochu • Dochází k překryvům jednotlivých mikroregionů, mnohdy vícečetným • Vysoké procento mikroregionů v současné době disponuje zpracovaným aktuálním strategickým rozvojovým dokumentem pro svoje území, nebo takový dokument pořizuje. U komplexně zaměřených mikroregionů se počet mikroregionů s pořízeným strategickým rozvojovým dokumentem blíží téměř 100 % • Proces vzniku mikroregionů v čase se vyznačuje tendencí vzniku mikroregionů stále více zaměřených na komplexní rozvoj svého území a široce pojatou spolupráci zúčastněných obcí. • Geografické vymezení nově vznikajících mikroregionů se stále častěji blíží reálným funkčním mikroregionům a má v mnoha případech nodální charakter. Na rozdíl od územního plánování není strategické plánování zakotveno v legislativě. Zpracování a forma rozvojových dokumentů mikroregionů není tedy jednoznačně předepsána zákonem. Strategické dokumenty jsou rámcově legislativně upraveny v zákoně č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který v § 2 definuje Strategii regionálního rozvoje jako střednědobý dokument, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje, poskytuje potřebná východiska a stanovuje rozvojové cíle a zásady pro vypracování regionálních programů rozvoje. Zákon se však nezmiňuje o strategických dokumentech na jiných úrovních územní veřejné správy, tedy např. na úrovni mikroregionů [Labounková, V., 2009:8]. Rozvojové dokumenty mikroregionů by měly být v souladu s rozvojovými dokumenty vyššího stupně, tedy strategií rozvoje kraje. Strategické dokumenty mikroregionů slouží k určení směrů a cílů rozvoje a z strategickému rozhodování. Pokud mikroregion vlastní strategický rozvojový dokument, pak i přesto, že není jednoznačně vymezen obsah, vykazuje přibližně stejný obsah. Vždy je věnována pozornost vstupu do území, obsahuje typicky SWAT analýzu, popis území a v jednotlivých kapitolách bývají rozepisovány jednotlivé cíle, na které se chce mikroregion zaměřit. Jedná se např. o životní prostředí, veškeré charakteristiky vývoje obyvatelstva a osídlení, infrastruktura, kultura a folklór, trh práce a jednotlivá odvětví, a vždy oblast cestovního ruchu (např. v Luhačovském Zálesí je tato kombinace s lázeňstvím stěžejní).

8.2 Mikroregiony Mikroregiony (dobrovolné svazky obcí nebo zájmová sdružení právnických osob) jsou zde uváděny jako tzv. komplexní. Tímto je myšlen svazek, který není založen pouze za účelem jednorázové akce (není monotematický). Obce zájmového území se dělí mezi devět mikroregionů. Každá obec patří alespoň do jednoho mikroregionu, 22 obcí je členem dvou mikroregionů a dvě obce dokonce tří mikroregionů (obr. 57). 128

Obr. 57. Mikroregiony v zájmovém území Pramen: uur.cz; risy.cz; webové prezentace a dokumenty mikroregionů

Velmi důležitý je fakt, že s výjimkou regionu Bojkovska, vznikly všechny mikroregiony dříve, než byly vymezeny správní obvody ORP. Konfrontace jejich hranic s hranicemi mikroregionů může být tedy velmi přínosná. Nejvíce obcí zájmového území sceluje mikroregion Jižní Valašsko. Ten se rozpíná do tří dnešních správních obvodů ORP. Zajímavá je především oblast dnešního POÚ Slavičín, která je součástí Jižního Valašska, ale zároveň i Luhačovského Zálesí. Již „klasicky“ přechodnými obcemi mezi Valašsko Klobouckem a Vsetínskem jsou Študlov a Valašské Příkazy, a nyní také Lačnov. Zcela nový rozsah má také oblast Luhačovicka, sahající od zmíněného Slavičína na jihu až po obce v dnešním SO ORP Zlín. Téměř všechny mikroregiony vznikly jako svazky obcí (dle § 49 zákona č.128/2000 Sb. o obcích), výjimkou je Jižní Valašsko, které je sdružením právnických osob (dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Mikroregion Ploština je jediným, který vznikl za jiným účelem, než je komplexní rozvoj obcí a regionu, a je tedy určitou výjimkou mezi komplexními regiony.

129

Tab. 25. Mikroregiony v zájmovém území Mikroregion

Sídlo

Vznik

Právní form a

Bojkovsko, sdružení měst a Bojkovice 2003 svazek obcí obcí

Počet členů

15

Mikroregion Luhačovské Zálesí

Slavičín / 1999 svazek obcí Pozlovice

20

Mikroregion Vizovicko

Vizovice 1999 svazek obcí

7

sdružení Mikroregion Jižní Štítná nad 1999 právnických Valašsko Vláří osob

27

Sdružení obcí Hornolidečska

Horní Lideč

1995 svazek obcí

15

Sdružení obcí mikroregionu Ploština

Újezd

2002 svazek obcí

9

Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko

Vsetín

2000 svazek obcí

43

Region Za Moravú

Mistřice

2000 svazek obcí

10

Uherskobrodsko, sdružení měst a obcí

Nivnice

2000 svazek obcí

21

Strategický dokum ent

Předm ět činnosti

koordinování celkového rozvoje Strategický rozvojový území mikroregionu na základě plán mikroregionu společné strategie, společná Bojkovska propagace mikroregionu v cestovním ruchu Strategický plán rozvoje mikroregionu všeobecný rozvoj regionu Luhačovské Zálesí Strategický plán koordinování celkového rozvoje rozvoje Mikroregionu území mikroregionu na základě Vizovicko společné strategie Strategický rozvojový koordinování celkového rozvoje plán mikroregionu Jižní území mikroregionu na základě Valašsko společné strategie koordinování celkového rozvoje území mikroregionu na základě SRD mikroregionu společné strategie, územních plánů Hornolidečsko a a územního plánování, provádění Rozvojová studie společných investičních akcí, mikroregionu společný postup při prosazování Hornolidečsko a ekologické stability území, společná Púchovská dolina propagace mikroregionu v cestovním ruchu -

pořádání kulturně společenských akcí

SRD je ve fázi schvalování

rozvoj samosprávy obcí, hospodářského, sociálního a kulturního života obcí, podpora zemědělského a nezemědělského podnikání, řešení problémů a důsledků nezaměstnanosti, rozvoj a diversifikace nezemědělských prostor

Strategický plán přímé provádění společných rozvoje Regionu Za investičních akcí Moravú Strategický rozvojový plán Mikroregionu regionální rozvoj a územní plánování Uherskobrodska

Pramen: uur.cz; risy.cz; webové prezentace a dokumenty mikroregionů

V provedeném dotazníkovém šetření na obecních úřadech, jsme zjišťovali význam (váhu, důležitost) jednotlivých mikroreginů. Starostové, kteří uvedli, že jejich obec je členem určitého mikroregionu/ů, byly dále požádáni o zhodnocení podle toho, jak moc užitečné je/jsou mikroregiony pro rozvoj jejich obce. Hodnocení mělo podobu čísla od 1 do 10 a to tak, že číslo 10 představuje maximální užitečnost a číslo 1 minimální. Z odpovědí starostů obcí, které jsou členy těchto devíti mikroregionů, vzešlo celkové hodnocení mikroregionů 6,47. Tato seskupení jsou tedy mírně nadprůměrně užitečná pro rozvoj samotných obcí. Přímo tragické hodnoty dosáhl mikroregion Jižní Valašsko. Od 15 respondujících členských obcí získal průměrné ohodnocení 3,73, což přinejmenším naznačuje spád ke zbytečnosti tohoto svazku. Solidními čísly se naopak vykazuje mikroregion Luhačovské Zálesí, 130

od celkem 16 hodnotících obcí vzešla relativně vysoká hodnota 7,81. Nejmladší mikroregion Bojkovsko získal známku 6,17 (6 respondetů). Vysoké hodnoty dosáhl mikroregion Ploština (8,0), který je však zaměřen „pouze“ na pořádání kulturních akcí, a ne komplexní regionální rozvoj. Absolutně nejpozitivnější hodnoty dosáhl mikroregion Hornolidečska – 9,71 (7 respondujících obcí). Výrazně horšího výsledku dosáhl mikroregion Vsetínsko – 6,1. Ostatní mikroregiony nelze věrohodně analyzovat vzhledem k malému počtu dotazníků. V zájmovém území působí ještě některá další sdružení obcí. Jejich cílové zaměření je sice komplexní, avšak územní působnost těchto svazků je typicky výrazně větší než mikroregion a často nekompaktního tvaru. Lokálnějším příkladem je Region Zlínsko (sídlo ve Zlíně), svazek obcí, který vznikl v roce 2005. Jeho součástí je 15 obcí, katastrem ne vždy sousedících, přičemž z obcí zájmového území jsou členy Lípa, Luhačovice, Vizovice a Zádveřice-Raková. Zvláštností je, že na tento region si v dotazníkovém šetření z prvních tří jmenovaných obcí vzpomněly pouze Lípa a Vizovice, které jej hodnotily známkou 3,5 tedy jako výrazně neužitečný. Územně velmi rozsáhlý svazek představuje Sdružení měst a obcí východní Moravy, vzniklé ve Zlíně v roce 1998, jenž se zaměřuje na rozvoj spolupráce sdružení měst a obcí na obou stranách hranice. Ještě větším celkem je Sdružení místních samospráv (SMS) a nebo Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR). Přičemž první jmenovaný se etabloval především z obcí na Moravě a rozšiřuje se, druhý déle působící, byl již od počátku celostátní působnosti. Zmiňme také svazky monotematické, které vznikly za účelem provedení jedné konkrétní akce. Nutno však dodat, že takováto spolupráce může být prvním krokem ke spolupráci další, komplexnější. Tyto svazky byly v území tři, a vždy bylo společným cílem vybudování kanalizace a výstavby či intenzifikace ČOV. V roce 1998 vznikl svazek Odkanalizování mikroregionu Vlára (sídlo Brumov–Bylnice) z obcí Štítná nad Vláří, Nedašov, Nedašova Lhota, Návojná a Brumova– Bylnice. V roce 2000 byl stejný projekt řešen v Mikroregionu Podřevnicko (Zlín) pro městské části Želechovice, Lužkovice, Klečůvka a obce Hvozdná, Lípa a Zádveřice–Raková. V plném pracovním proudu je nyní Svazek obcí aglomerace Dolní Lhota (zejména vodovod a kanalizace), který byl aktivován v roce 2007. Kanalizace je budována v obcích Slopné, Sehradice, Horní Lhota a Dolní Lhota (zde nová ČOV). Z dotazníkového šetření jsme zjistili, že hodnocení užitečnosti těchto regionů dosahuje maximálních čísel, což je poměrně logické vzhledem k jasnému dopadu takovéto akce. Zmíněn nebyl mikroregion Podřevnicko, lze tedy usuzovat na nepokračování spolupráce (vliv pozdějšího osamostatnění Želechovic?).

8.3 Místní akční skupiny Pro zjednodušení pojmosloví označujme „leaderovské mikroregiony“ pouze jako „MAS“ bez určení, že je také mikroregionem. V zájmovém území je 51 ze 60 obcí členem místní akční skupiny (obr. 58). Území je rozděleno celkem do šesti MAS. Vzhledem účelu MAS, tedy zisku dotací na projekty svého území, se tyto regiony nepřekrývají. Všechny dotčené MAS vznikly jako občanská sdružení, založená v letech 2004–2007 (po vzniku SO ORP). Veřejný sektor v MAS zastupují obce ale třeba také školy. Soukromý sektor představují firmy, neziskové organizace nebo samostatné fyzické osoby.

131

Obr. 58. Místní akční skupiny v zájmovém území Pramen: Leader.isu.cz; webové prezentace a dokumenty jednotlivých MAS

Při porovnání MAS a (komplexních) mikroregionů, vidíme, že se oba typy regionů významně překrývají. MAS Luhačovské Zálesí je větší o jednu obec, než stejnojmenný mikroregion. MAS Ploština má navíc Brumov-Bylnici a Křekov. Stejné hranice působnosti má MAS Hornolidečska jako stejnojmený mikroregion, a to samé lze říci o Bojkovsku. MAS Vizovicko je vlastně složena ze dvou mikroregionů, z pohledu našeho zájmového území je však tato změna neviditelná (a nedůležitá). V dotazníkovém šetření jsme se ptali, zda je obec součástí nějaké MAS a v návazné otázce jsme hned zjistili, jak užitečné je toto seskupení pro rozvoj obce (opět známky od 1 min. do 10 max.). V součtu všech obcí, které se zúčastnily šetření (47 obcí) bylo průměrné hodnocení místních akčních skupin 7,1 – tedy mírně nadprůměrné. Jednotlivé MAS byly svými členskými obcemi hodnoceny takto: MAS Bojkovsko (5,1), MAS Luhačovské Zálesí (7,9), MAS Ploština (7,7), MAS Hornolidečska (9,0). Zbývající dvě MAS byly pokryty nereprezentativním vzorkem složeným ze dvou resp. jedné obce.

132

Tab. 26. Místní akční skupiny v zájmovém území Místní akční skupina

Sídlo

MAS Bojkovska, o.p.s. Bojkovice MAS Dolní Poolšaví, o.p.s. MAS Luhačovské Zálesí, o.p.s.

MAS Ploština, o.p.s.

Podíl členů soukrom ého Vznik Členů sektoru (v %) 2005

35

Účel m ístní akční skupiny

82,0

Naplňování principů Leader - rozvoj venkova

2007

42

64,3

Zlepšení kvality života v obcích Dolního Poolšaví a celého Slovácka

Slavičín, sekretariát 2007 Pozlovice

46

54,4

Hlavním cílem strategie MAS je zejména zlepšení kvality života na venkově a zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství

47,6

MAS Ploština chce napomoci rozvoje svého regionu za využití jeho poměrně značného vnitřního potenciálu – relativně zachovalé krajiny, zručnosti a dovednosti lidí a dochovaných kulturních památek

Kunovice

Vysoké Pole

2005

21

MAS Vizovicko a Slušovicko, o.p.s.

Vizovice

2007

35

48,6

Místní akční skupina Hornolidečska, o.p.s.

Lidečko

2004

33

57,6

Zkvalitnění a rozšíření občanské vybavenosti a rozvinutí služeb pro obyvatele. Zlepšení vzhledu obcí s cílem přispět ke spokojenosti obyvatel. Zatraktivnění území pro přilákání nových obyvatel. Vytvoření atrakcí v mikroregionech pro přilákání turistů Realizace místní rozvojové strategie v rámci Iniciativy Leader

Pramen: Leader.isu.cz; webové prezentace a dokumenty jednotlivých MAS

Zjistili jsme, kde se nachází mikroregiony, jaké je jejich poslání a především jakou váhu jim jednotlivé obce přisuzují z pohledu svého rozvoje. Nás však také zajímaly tyto regiony z pohledu ustálenosti a kompaktnosti celku a jejich porovnání vzhledem k SO ORP. V dotazníkovém šetření jsme zjišťovali, jaké uskupení pravděpodobně nejlépe vyjadřuje pevné meziobecní a (uzavřené) regionální vztahy (myšleny byly historické, geografické, kulturní atd.). Na otázku odpovědělo všech 47 obcí (vč. ORP). I přes nesourodost vstupních faktorů (častý překryv MAS a mikroregionů, neúčast obcí v MAS atd.) lze v odpovědích vystopovat dvojitost názoru (obr. 59). Procenta MAS a mikroregionů je možné Správní obvod ORP 2% vnímat jako celek (viz překryvy regionů). 13% Mikroregion (dobrov. svazek obcí) I přesto nepanuje jednotný názor, zda je 40% vztahově výstižnějším regionem MAS (místní akční skupina) mikroregion, vytvořený z místní iniciativy Jiné 45% nebo politicky vymezené SO ORP. Doplňme jen, že všechny tři dotázané ORP, hlasovaly dle očekávání pro SO ORP. Obr. 59. Regionální uskupení s nejvyšší integritou vztahů Pramen: vlastní šetření

V této kapitole jsme zjistili, kde se v zájmovém území rozprostírají jednotlivé typy mikroregionů. Z šetření jsme také určili váhu (důležitost) jednotlivých mikroregionů, jakou působí na rozvoj svých obcí. Již víme, že ne všechny mikroregiony mají stejný vliv na rozvoj jednotlivých obcí. Většina mikroregionů je však hodnocena kladně. Můžeme tak vyvodit závěr, že přirozeně vzniklé mikroregiony jsou v prostoru z pohledu obcí poměrně důležitými celky. V dotazníkovém šetření jsme také zjistily, že mikroregiony, jakožto územní celky, vyjadřují regionální vztahy (geografické,

133

historické, kulturní atd.) stejně nebo jen o něco lépe, než správní obvody ORP. Panuje tedy nejednotnost v názorech starostů, v tom, které vymezení je výstižnější. Z prostorových dat, jsme zjistili, že hranice mikroregionů (jak starších, tak nověji založených), se do určité míry odlišují od administrativních hranic SO ORP. Existuje několik oblastí, které vymezení SO ORP potvrzují (Vizovicko, relativně dobře i Hornolidečsko a Bojkovsko, a oblastí, které ho naopak významně mění (přesah Luhačovického Zálesí, podvojný vztah oblasti obcí kolem Slavičína).

134

9 ZÁVĚR 9.1 Komparace poznatků 9.1.1. Vymezení středisek Z analýzy vývoje územně–správního členění v minulosti, počtu obyvatel a především ukazatelů dojížďky za prací, vykrystalizovalo v zájmovém území šest potenciálních středisek – města Luhačovice, Bojkovice, Slavičín, Vizovice, Valašské Klobouky a Brumov–Bylnice. Skrze dojížďku za prací byly řešeny jejich vzájemné vztahy a vztahy se středisky širšího okolí. Výchozí premisou této práce je, že současné územně–správní členění je správné. S tímto se lze ztotožnit do té míry, že prozatím neznáme správní centra, ale víme, která to nejsou. Z pohledu správních obvodů ORP Luhačovice a Valašské Klobouky (resp. čtyř potenciálních středisek uvnitř), můžeme vyřadit města Vizovice a Bojkovice. Ani jedno z nich nevykazuje relevantní vztahy k Luhačovicím, Slavičínu, Valašským Kloboukům nebo Brumovu–Bylnici (více viz kapitola sociálněgeografická regionalizace). Zbývající čtyři potenciální střediska jsou do určité míry polarizována Zlínem. Význam Zlína je výrazně vyšší (mezoregionální) a tak jej prozatím opomeňme, neboť hledáme střediska mikroregionální. Nalezené vztahy mezi potenciálními středisky lze ztotožnit s příslušností ke správním obvodům ORP. Velkou provázanost vykazují Brumov–Bylnice a Valašské Klobouky, s tím, že nemají žádný relevantní vztah se Slavičnínem nebo Luhačovicemi. Vzájemné vztahy druhé dvojice jsou čistě jednostranné, Slavičín vykazuje spád (dojížďka za prací) do Luhačovic, avšak Luhačovice do Slavičína nikoli. Máme tedy dvě dvojice, přičemž z každé musíme vyselektovat jedno středisko. Dvojice dále porovnáme za pomoci nalezených ukazatelů a vždy zvolíme vítěznou obec každého jednotlivého ukazatele. Luhačovice vs. Slavičín • Dojížďka za prací. Ani jedno ze středisek kolem sebe nevytvořilo pracovně–dojížďkový region převyšující minimální mikroregionální hranici 15 tis. obyvatel. Blíže této hranici byl Slavičín. Jeho region však v čase slábnul, a naopak menší region Luhačovic posiloval. Dle pravidel regionalizace je nutné podlimitní region přiřadit regionu většímu (na základě dojížďkových vztahů). Pracovní regiony obou středisek spádují do Zlína. Slavičín spáduje stejnou měrou také do Luhačovic. Dle pravidel regionalizace patří oba regiony pod Zlín. Oprostíme-li se od pravidel, je logickým řešením stanovení Luhačovic jakožto centra těchto dvou regionů, a to na základě alespoň jednostranného vztahu směrem ze Slavičína. → Luhačovice • Saldo dojížďky za prací. V roce 1991 měla obě města kladné saldo (675, 433), přičemž lepší pozici měl Slavičín. Do roku 2001 se situace zcela změnila. Slavičín se propadl až do záporných hodnot, naopak Luhačovice svoji pozici vylepšily (-194, 679). → Luhačovice • Počet obsazených pracovních míst (OPM). V roce 1991 byl Slavičín dominantní v celém zájmovém území, a Luhačovice za ním výrazně zaostávaly (5 932, 3-572). Po dezintegračních vlnách v 90. letech (a zpřísnění metodiky výpočtu), se počty OPM obou měst snížily. A to tak, že Luhačovice se staly obcí s největším počtem OPM v zájmovém území a předběhly na významu ztrácející Slavičín (3-142, 3-325). → Luhačovice 135

•

Migrace byla sledována v rozmezí let 1991–2004. Tento časový úsek jsme navíc rozdělili na tři situačně rozdílná období. V celém sledovaném období měla obě města záporné migrační saldo. V letech 1991–1995 měly Luhačovice saldo o něco nižší než Slavičín (-59, -77). V letech 1996–2000 setrvaly Luhačovice na přibližně stejné hodnotě, ale výrazněji vzrostla emigrace ze Slavičína (-49, -109). V posledním období 2001–2004 si Luhačovice držely přibližně stejnou zápornou hodnotu, a Slavičín se dále propadal do záporných čísel (-59, -186). → Luhačovice • Pracovně podmíněná migrace (část migrace, kdy migrující uvedl jako motiv změnu pracoviště nebo přiblížení k pracovišti) se na celkové migraci za celé sledované období podílela v Luhačovicích z 8,2 %, a ve Slavičíně z 7,3 %. I přes nízké hodnoty lze vypozorovat určitý rozdíl v pracovní migrační přitažlivosti obou měst. Podle výše používaných tří období byly hodnoty Luhačovic a Slavičína následující (-23, -20), (-4, -21), (5, -34). Pracovně podmíněné migračního saldo Luhačovic se zlepšovalo, a naopak v případě Slavičína se přes počáteční stagnaci saldo zhoršilo. → Luhačovice • Historický vývoj územně–správního členění. V období moderní veřejné správy, počínaje rokem 1848 do roku 2003 (vzniku ORP) nebyly ani Luhačovice ani Slavičín okresním městem. Až v 90. letech byly úřady obou měst povýšeny na pověřené obecní úřady. → nerozhodné • Orgány státu a jiné subjekty v území. Finanční úřad je v Luhačovicích. Úřad práce Zlín má dislokované pracoviště ve Slavičíně. Katastrální úřad není ani v jednom městě. Policie ČR má obvodní oddělení jak v Luhačovicích tak ve Slavičíně. Stejně tak je v obou městech stanice hasičského záchranného sboru ČR. Z jiných subjektů má Slavičín nemocnici a výjezdní stanoviště zdravotnické záchranné služby, Luhačovice pouze polikliniku. Obě města jsou středoškolská. Luhačovice mají jednu střední školu, Slavičín má dvě střední školy, z nichž jedna je gymnázium. → Slavičín • Současné postoje starostů k vymezení ORP. Z dotazníkového šetření regionálních vztahů na obecních úřadech vyplynulo, že téměř všechny nestřediskové obce by při potenciální nové volbě ORP zvolily ORP dnes působící. → Luhačovice • Ekonomické subjekty. K říjnu 2009 měly Luhačovice o něco vyšší celkový počet ekonomických subjektů, než Slavičín (1-625, 1-553). Luhačovice hostí největšího zaměstnavatele zájmového území – Lázně Luhačovice, s počtem zaměstnanců v rozmezí 500–999. Dále mají jednu firmu s 250–499 zaměstnanci, přičemž Slavičín má dvě takto velké firmy. Výhodou Luhačovice je, že jejich největší zaměstnavatel není z průmyslového sektoru, který je přeci jen citlivější na výkyvy globální ekonomiky, než lázeňství. Mírný náskok mají Luhačovice před Slavičínem v počtu společností s r.o. (138, 125) a výrazný v počtu akciových společností, které jsou však diskutabilním ukazatelem (12, 4). → (spíše) Luhačovice Po zhodnocení všech ukazatelů, je rozdíl mezi sledovanými městy poměrně zřetelný, a můžeme jako středisko vyššího řádu s jistotou určit Luhačovice. Valašské Klobouky vs. Brumov–Bylnice • Dojížďka za prací. Pracovní (sub)regiony obou středisek byly v letech 1991 a 2001 podlimitní. Vykazovaly však tak silné vzájemné vazby, především ve směru do Valašských Klobouk, že jejich spojení v jeden mikroregion je samozřejmostí. Takto vzniklý mikroregion s centrem ve Valašských Kloboukách byl mírně nadlimitní. → Valašské Klobouky 136

•

Saldo dojížďky za prací. V roce 1991 měly Valašské Klobouky nejpozitivnější hodnotu z celého zájmového území, zatímco Brumov–Bylnice byl dojížďkově mírně ztrátovým (808, -6). Salda obou měst se do roku 2001 výrazně propadla. Kladnou a stále poměrně pozitivní hodnotu vykázaly Valašské Klobouky, naopak Brumov–Bylnice se stal výrazně ztrátovým (374, -703). → Valašské Klobouky • Počet obsazených pracovních míst (OPM). V roce 1991 měly Valašské Klobouky druhý nejvyšší počet OPM z celého zájmového území, přičemž na pátém místě figuroval Brumov–Bylnice (3-920, 3-092). Po zpřísnění metodiky výpočtu a po dezintegračních procesech v 90. letech, které se týkaly jen Valašských Klobouk, se rozdíl mezi městy navýšil (myšleno podílem) na 2-543 ku 1-764 OPM. Navíc hodnotu pod 2 tis. OPM lze již považovat za nízkou pro nominování města na středisko. → Valašské Klobouky • Migrace (viz výše). V letech 1991–1995 byly Valašské Klobouky relativně hluboko v záporných číslech, kdežto Brumov–Bylnice měl migrační saldo mírně kladné (-76, 7). V letech 1996–2000 se situace obrátila (28, -66). Ve výkyvech hodnot pokračovalo i období let 2001–2004, kdy Valašské Klobouky opět spadly do záporných hodnot zatímco Brumov–Bylnice své záporné hodnoty o něco snížil (-66, -39). → (spíše) Brumov–Bylnice • Pracovně podmíněná migrace (viz výše) se na celkové migraci za celé sledované období podílela ve Valašských Kloboukách ze 7,0 %, a v Brumově –Bylnici ze 7,2 %. Obě města měla v celém sledovaném období zápornou hodnotu pracovně podmíněné migrace. Podle výše používaných tří období byly hodnoty Valašských Klobouk a Brumova–Bylnice následující (-11, -22), (-16, -12), (-5, -33). Až poslední období naznačuje určitý rozdíl mezi městy. Ukazuje tendenci ke zlepšení stavu Valašských Klobouk, a naopak k propadu hodnot Brumova–Bylnice. → (spíše) Valašské Klobouky • Historický vývoj územně–správního členění.. Valašské Klobouky byly od roku 1848 do roku 1949 vždy centrem nějakého typu okresu a významným střediskem zájmového území. Brumov i Bylnice mu byly v této době vždy správně podřazeny. → Valašské Klobouky • Orgány státu a jiné subjekty v území. Valašské Klobouky mají finanční úřad, dislokované pracoviště úřadu práce, katastrální pracoviště, obvodní oddělení policie ČR, hasičský záchranný sbor ČR, z nestátních orgánů polikliniku a výjezdní stanoviště zdravotnické záchranné služby a gymnázium a jednu další (větší) střední školu. → Valašské Klobouky • Současné postoje starostů k vymezení ORP. Z dotazníkového šetření regionálních vztahů na obecních úřadech vyplynulo, že téměř všechny nestřediskové obce by při potenciální nové volbě ORP zvolily ORP dnes působící. → Valašské Klobouky • Ekonomické subjekty. K říjnu 2009 měly Valašské Klobouky o něco vyšší celkový počet ekonomických subjektů, než Brumov–Bylnice (1-284, 1-225). Brumov–Bylnice měl dva podniky s počtem 100–199 zaměstnanců, a dva podniky kategorie 50–99 zaměstnanců. Valašské Klobouky měly sedm subjektů z kategorie 50–99 zaměstnanců. Poměrně značný náskok mají Valašské Klobouky před Brumovem–Bylnicí v počtu společností s r.o. (89,-58), zanedbatelný je rozdíl v počtu akciových společností (4,-3). → (spíše) Valašské Klobouky Rozdíl mezi sledovanými městy je zcela jednoznačný. Střediskem vyššího řádu jsou Valašské Klobouky.

137

9.1.2. Vymezení správních obvodů Nyní vymezíme na základě dosažených poznatků správní obvody obou výše definovaných středisek. Vzhledem k tomu, že jsme jako střediska určili města, která v současnosti působí jako ORP, můžeme dále vycházet z premisy správních obvodů SO ORP a ty budeme porovnávat s dalšími, v práci poznanými regionálními útvary. Jako první vymezíme správní obvod obce vymezeného střediska Valašské Klobouky. •

•

• •

•

•

Současné postoje starostů k vymezení ORP (str. 66-7), lze využít, neboť většina nestřediskových by „nově“ jako ORP volila současnou ORP. Jediným názorem, který mohl odhalit nepřesnosti v současném vymezení SO ORP, byl postoj Lačnova, který by si přál být zařazen do SO ORP Valašské Klobouky (zároveň si je starosta plně vědom převážného spádu dojížďky do Vsetína). „Mapa přání“ (obr. 21.) představuje postoje starostů obcí k otázce, pod kterou obec by chtěli být přiřazeni (v době II. fáze reformy územní veřejné správy). Výsledný SO OPR oproti mapě přání zahrnul navíc Haluzice, a naopak neobsahuje Lačnov, jenž si přál být součástí SO ORP. Součástí SO ORP je Študlov, kterému byl na počátku reformy přiřknut Slavičín. Zajímavé je, že i toto vzdálené středisko Študlov akceptoval. Výsledný pracovní region 2001 (obr. č. 44.) je podstatně menší, než SO ORP. A to o obce v severní a západní části dnešního SO ORP. Mikroregion (obr. 57.) Jižní Valašsko výrazně přesahuje současný SO ORP. Pojímá obce od Lačnova po Slavičín. Jeho význam však snižuje dotazníkové šetření, v němž jsme zjistili jeho poměrně malý význam pro jednotlivé obce. Druhým mikroregionem je Ploština, ten působí v severní polovině dnešního SO ORP. Místní akční skupina (obr. 58.) Ploština oproti mikoregionu zahrnuje navíc tři obce, včetně Brumova–Bylnice. Z obvodu SO ORP naopak spadají obce Študlov a Valašské Příkazy do sousední MAS Hornolidečska (hned dodejme, že starostové těchto obcí v dotazníkovém šetření uvedli, že by v případné nové volbě ORP současnou ORP neměnili). Určitou nápovědou mohou být také správní obvody obvodních oddělení policie ČR (byť zasazené do okresních hranic), nebo primárního výjezdu zdravotnické záchranné služby (i přes „opozici“ Slavičína, nikoli Luhačovic).

I přes veškeré znalosti, které máme k dipozici, je vymezení hranice SO ORP Valašské Klobouky velmi komplikované. Výsledný pracovní region, který by měl být stěžejním, je totiž výrazně rozdílný od ostatních (vztahových) ukazatelů. V pracovním regionu nebyly Valašským Kloboukům přiřazeny obce severní a západní části SO ORP v ose Drnovice–Loučka–Vlachovice–Rokytnice. Všechny ostatní vztahové ukazatele však tyto obce k současnému ORP přiřazují. Zjištěné pracovně–dojížďkové vztahy v regionu jsou totiž naprosto závislé na konkrétních střediscích. Co se týče dojížďky za prací, přebírá Slavičín Valašským Kloboukům mnoho obcí pod svoji působnost. Jako jednoznačné sousední správní středisko jsme však neurčili Slavičín, nýbrž Luhačovice. Pokud bychom tedy, pouze na základě dojížďky za prací, přiřadili všechny obce pracovního (sub)regionu Slavičín Luhačovicím, docílili bychom prostorového nesouladu. Například pro obyvatele Vlachovic by se čas dojížďky na úřad do Luhačovic místo do Valašských Klobouk prodloužil dvojnásobně. Stejně tak nelze zcela dogmaticky akceptoval vliv Zlína na osu obcí Drnovice–

138

Loučka, neboť tyto by v případě přičlenění Zlínu tvořily jeho nekompaktní územní výběžek (i za předpokladu napojení na sousední osu Horní Lhota–Slopné). Výsledný správní obvod, který nyní určíme, bude tedy do jisté míry kompromisním řešením. Východní část hranice SO ORP pozměníme rozšířením o obec Lačnov, a to kvůli přetrvávajícímu požadavku obce na přičlenění k SO ORP Valašské Klobouky. Severní část hranice je jednoznačným předělem mezi působností Vizovic a Valašských Klobouků (viz výše uvedené devalvování vlivu Zlína). Také západní část hranice zůstane zcela zachována. A to i přes silný dojížďkový spád obcí Rokytnice a Jestřabí do Slavičína. V dotazníkovém šetření totiž starostové těchto obcí uvedli, že vědí o silné dojížďce do Slavičína, i přesto jako vhodnější ORP určily Valašské Klobouky. Správní obvod obce vymezeného střediska Luhačovice. • •

•

•

• •

Současné postoje starostů k vymezení ORP (str. 66-7) lze plně využít, neboť všechny nestřediskové obce by „nově“ jako ORP volily současnou ORP. „Mapa přání“ (obr. 21., text viz výše). Obce, které si přály být přiřazeny Luhačovicím nebo Slavičínu přesně vystihují jejich dnešní správní obvody POÚ a v souhrnu SO ORP Luhačovice. Pracovní subregiony 2001 (obr. č. 44 + text). Subregion Luhačovice a Slavičín jsme spojili v jeden mikroregion, přičemž jsme zároveň určili Luhačovice jejich střediskem. Na základě širších vztahů (viz vymezení SO ORP V. Klobouky) byl původní pracovní subregion Slavičín zmenšen. Mikroregion (obr. 57.) Luhačovské Zálesí přesahuje do oblasti obcí severně od současné hranice SO ORP. Tyto obce jsou však vyjížďkou za prací jednoznačně polarizovány Zlínem, což potvrdily také v mapě přání či současných postojích k ORP. Mikroregion neobsahuje nejjižnější obci Šanov – zde však starosta uvedl část vyjížďky za prací do Luhačovic a akceptaci současného ORP. Slavičín a jeho okolí patří také do mikroregionu Jižní Valašsko. Tyto vztahy jsme již vyřešili výše. Místní akční skupina (obr. 58.) Luhačovské Zálesí téměř kopíruje stejnojmenný mikroregion. Určitou nápovědou může být také obvod primárního výjezdu zdravotnické záchranné služby (byť je sídlo ve Slavičíně).

Výsledný správní obvod Luhačovic lze shledat ve stejných hranicích jako dosavadní SO ORP. Západní část hranice velmi striktně odděluje oblast Luhačovic–Slavičína od oblasti Bojkovic resp. Uherského Brodu. Severní část hranice je z části určena obcemi, které jsou polarizovány dojížďkou za prací do Zlína. Zbývající část tvoří obce (Horní Lhota–Slopné), které sice spádují do Zlína, ale vykazují také dostatečné vztahy k Luhačovicím. A zároveň, jak jsme již výše zmínili, přiřazení těchto obcí Zlínu by vytvořilo nesouvislý území celek.

139

9.2 Výsledné řešení územně–správního členění V této práci jsme potvrdili správnost vymezení Luhačovic a Valašských Klobouk, jakožto správních středisek – obcí s rozšířenou působností. Hledali jsme také regionální vztahy v jejich zázemí, abychom posléze definovali hranice jejich správních obvodů. Absolutní jednoznačnost při vymezování hranic silně komplikovala samotná existence několika potenciálních středisek v zájmovém území (a Zlína v širším okolí). Výsledné řešení tedy úplně neodpovídá nalezeným pracovním regionům, nýbrž zohledňuje více regionálních ukazatelů, které jsou mnohdy v lokálním pojetí důležitější. I přesto byla dojížďka za prací významným nástrojem k dosažení cíle této práce. Výsledné řešení územně–správního členění (obr. 60) se tedy od současného vymezení SO ORP Luhačovice a Valašské Klobouky liší pouze v přičlenění obce Lačnov k obvodu Valašských Klobouk.

Obr. 60. Výsledné řešení územně–správního členění Pramen: vlastní výzkum

140

10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ Knižní, periodické a neperiodické publikace BARTOŠ, Josef, et al. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 : Územně správní vývoj státních a společenských institucí a organizací na Moravě a ve Slezsku v letech 1848-1960 [svazek 1]. 1. vyd. Ostrava : Profil, 1966. 335 s. BARTOŠ, Josef, SCHULZ, Jindřich, TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 : Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov (Zlín). [svazek 7]. 1. vyd. Ostrava : Profil, 1980. 259 s. 8. BARTOŠ, Josef, SCHULZ, Jindřich, TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 : Okresy: Hradiště, Uherský Brod, Hodonín, Kyjov. [svazek 8]. 1. vyd. Ostrava : Profil, 1982. 357 s. 8. BAŠTOVÁ, Magdalena, FŇUKAL, Miloš, KREJČÍ, Tomáš, TONEV, Petr, TOUŠEK, Václav. Největší centra dojížďky za prací na Moravě a ve Slezsku v letech 1991-2001. In I. mezinárodní Baťova regionalistická konference 25.-26. listopadu, Sborník příspěvků - CD Rom, 2005. Zlín : Univerzita Tomáše Bati, s. 1–15. BURJANEK, Aleš. Výběrová šetření v sociologii. Výukový materiál předmětu, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2007 ČEKAL, Jiří. Regiony dojížďky za prací v Jihočeském kraji : srovnání mezi lety 1991 a 2001. In Seminář k „mezinárodnímu roku planety Země“, sborník příspěvků, Masarykova univerzita, Brno, 2008, s. 192 ISBN 978-80-210-4748-8 ČERMÁK, Zdeněk. Migrace. Demografie, 33, 1, 1991. s. 28–30. ISSN 0011-8265 ČERMÁK, Zdeněk. Geografické aspekty vnitřní migrace v České republice. Demografie, 39, 4, 1997. s. 242–248. ISSN 0011-8265 ČERMÁK, Zdeněk. Geografická organizace migračních procesů: obecné tendence a specifika České republiky. Habilitační práce. Přírodovědecká fakulta UK, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 2001. 177 s. ČERMÁK, Zdeněk. Migrace a suburbanizační procesy v České republice. [původní článek]. In: Demografie, 2005, 47, 3, s. 169–176, ISSN 0011-8265. ČSÚ. Sčítání lidu, domů a bytů 1991 : Pramenné dílo. Český statistický úřad. Praha. 1994 DANĚK, Petr. Sociálně geografická regionalizace. Výukový materiál předmětu. Masarykova univerzita, PřF, Brno. 2008. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 1. vyd., Praha : Karolinum, 1998. 374 s. ISBN 80-7184-141-2. DRBOHLAV, Dušan. Migrační motivace, regionální a sídelní preference obyvatelstva. Kandidátská disertační práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Katedra ekonomické a regionální geografie, Praha, 1989.

141

DRBOHLAV, Dušan. Migrační motivace, regionální a sídelní preference obyvatelstva - teoretická východiska v československé a zahraniční literatuře. In: Sociologický časopis, 26, 5, 1990. s. 358–371. DRBOHLAV, Dušan. (1999): Geografické aspekty v rámci interdisciplinárního výzkumu migrace obyvatelstva. Geografie–Sborník ČGS, 104, č. 2, s. 73–88. FSÚ. Vybrané údaje za základní sídelní jednotky. Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3. 1991. Federální statistický úřad. 1992. Okresy – Uherské Hradiště, Zlín a Vsetín HAMPL, Martin., JEŽEK, Josef., KÜHNL, Karel. Sociálně-geografická regionalizace ČSR. Acta demographica II, VÚSEI a ČSDS, Praha, 1978. 304 s. HAMPL, Martin., GARDAVSKÝ, Václav., KÜHNL, Karel. Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. Univerzita Karlova, Praha, 1987. 225 s. HAMPL, Martin et al. Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Univerzita Karlova v Praze, Přirodovědecka fakulta. Praha : 1996. 395 s. ISBN 80-90215-42-4 HAMPL, Martin. Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný kontext. Univerzita Karlova v Praze, Přirodovědecka fakulta. Praha : 2005. 148 s. ISBN 80-86746-02-X HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan, DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od počátků státu po současnost. 2. doplněné vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 568 s. ISBN 807106-709-1 HOSÁK, Ladislav. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 : Přehled historického místopisu Moravy a Slezska v období feudalismu do roku 1848. [Úvodní svazek]. 1. vyd. Ostrava : Profil, 1967. 464 s. KADLEC, Miroslav. Geografická charakteristika mikroregionu Luhačovicko a možnosti jeho rozvoje [diplomová práce]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Brno, 2004. 93 s. KÁRA, Jan., KUČERA, Tomáš. Mobilita obyvatelstva : Migrace obyvatelstva : mapa 1:750 000 In Atlas obyvatelstva ČSSR, 1987. list III/3. Geografický ústav ČSAV–FSÚ, Brno–Praha KAŠPAROVÁ, Ludmila, PŮČEK, Milan, et al. Kohezní politika : Osídlení v České republice Partnerství měst a venkova, 1. vyd. ÚÚR Brno-MMR Praha, Grafex-agency 2009. 91 s. ISBN 97880-903928-7-8 KOPKÁŠOVÁ, Marika. Geografické aspekty reforem veřejné správy v postkomunistických zemích střední Evropy [Teze disertační práce]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Brno, 2008. 121 s. KREJČÍ, Tomáš, TOUŠEK, Václav. Vliv dojížďky za prací na situaci na trhu práce ve městě Brně. In VII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách, 2004. Masarykova univerzita, Brno, s. 95101 KUČERA, Petr. Socioekonomické aspekty výstavby a provozu moderních velkých větrných elektráren na Moravě. [bakalářská práce]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Brno, 2008. 59 s. 142

KÜHNL, Karel. Geografická struktura migrace obyvatelstva v Čechách. Kandidátská disertační práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Katedra ekonomické a regionální geografie, Praha, 1975. s. 90 KÜHNL, Karel. Základní rysy geografické struktury migrace v ČSR a problémy jejího vývoje. Demografie, 19, 2, 1977. s. 135–138. ISSN 0011-8265 LABOUNKOVÁ, Vladimíra. Informace o metodické příručce pro zpracování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. IN Sborník příspěvků, XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita, 2009, s. 200-208 LABOUNKOVÁ, Vladimíra, PŮČEK, Milan, ROHREROVÁ, Ludmila, et al. Metodická příručka pro zpracování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. Brno: Ústav územního rozvoje, 2009. 51 stran. MACKA, Miroslav. Příspěvek k poznání změn v dojíždění do zaměstnání do města Brna v letech 1946-1957. In Spisy přírodovědecké fakulty UJEP v Brně, 1962(a). řada H6, č. 434, Brno, s. 233– 252 MACKA, Miroslav. K otázce struktury dojíždění do práce. In Sborník čs. spol. zeměpisné, 1962(b). roč. 67, č. 4, NČSAV, Praha, s. 303–324 MACKA, Miroslav. Příspěvek k vymezení zázemí Brna z hlediska dojíždění do zaměstnání. In Zprávy GÚ ČSAV, 1964(a). č. 9. Opava, s. 31–33 MACKA, Miroslav. K výzkumu pohybu obyvatelstva dojížděním do zaměstnání. In Zprávy GÚ ČSAV, 1964(b). č. 3, Opava, s. 9–10 MACKA, Miroslav. K závislosti dojíždění do zaměstnání na hustotě zalidnění. In Zprávy GÚ ČSAV, 1966. č. 5. Opava, s. 1–4 MACKA, Miroslav. Vymezování oblastí podle dojížďky do zaměstnání. In K metodám ekonomicko–geografické regionalizace : Studia Geographica 8, 1969. Geografický ústav ČSAV, Brno, s. 91–106. MACKA, Miroslav., KRÁLOVÁ, Marie. Změny v regionalizaci dojížďky ČSR 1961 – 1970. In Zprávy GÚ ČSAV, 1975. č. 8, Brno, s. 13–23 MAREŠ, Jaroslav., ZAPLETALOVÁ, Jana. Dojíždění za prací veřejnými dopravními prostředky ve východočeském kraji. Brno. Geografický ústav ČSAV, 1973. 26 s. MARYÁŠ, Jaroslav, ŘEHÁK, Stanislav. Mobilita obyvatelstva : Regionální působnost středisek osídlení : mapa 1:750 000 In Atlas obyvatelstva ČSSR, 1987. list III/4. Geografický ústav ČSAV–FSÚ, Brno–Praha MARYÁŠ, Jaroslav, ŘEHÁK, Stanislav. Ještě k mapě "Regionální působnost středisek osídlení". In Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 1990. roč. 27, č. 2 , s. 56-60. ISSN 0375-6122 MARYÁŠ, Jaroslav, ŘEHÁK, Stanislav, TONEV, Petr, TOUŠEK, Václav: Návrh územně správního členění České republiky podle správních obvodů pověřeních obci III. stupně. Brno: VCRR MU, 2001. 24 s. MATULA, Miloš. Stát jsme my. Ročenka Hospodářských novin. 2003. roč. 7. 41-49 s. 143

MINISTERSTVO VNITRA. První věcná a časová představa II. fáze reformy územní veřejné správy (podkladový materiál k diskusi). Praha, 2000, 95 s., 7 mapových příloh MINISTERSTVO VNITRA: Druhý postupový krok modelace správních obvodů pověřených obcí III. (stav po vyjádření obcí k první věcné a časové představě II. fáze reformy územní veřejné správy). Praha, 2001. MIŠTERA, Ludvík, BAŠOVSKÝ, Oliver, DEMEK, Jaromír. Geografie ČSSR. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 385 s. MLEZIVA, Štěpán. Dekoncentrace. In Moderní obec, 1999. roč. 5., č. 10., 27 s. MRKOS, Josef. Pohyb obyvatelstva za zaměstnáním v zemi Moravskoslezské. In Zemský studijní a plánovací ústav moravskoslezský v Brně, 1948. Brno, 28 s. MULÍČEK, Ondřej. Metody geografického výzkumu. Výukový materiál předmětu, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2006 MÜLLER, Jan (1994): Vymezení spádových obvodů středisek osídlení (mikroregiony) : pro potřeby regionální politiky a politiky zaměstnanosti. Terplan, Praha, 143 s. NEKUDA, Vladimír, et al.. Zlínsko. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1995. 784s. NEKUDA, Vladimír, et al.. Uherskohradišťsko. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1982. 847s. NEKUDA, Vladimír, et al.. OKRES VSETÍN : Rožnovsko-Valašskomeziříčsko-Vsetínsko. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. 963s. NOVÁK, Václav. Dojížďka za prací a pracovně podmíněné migrce v kraji vysočina. [disertační práce]. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Brno, 2009. 163 s. NOVÁKOVÁ-HŘIBOVÁ, Božena. Studie o změnách pohybu obyvatelstva v ČSSR v letech 19601964. In Zprávy geografického ústavu ČSAV , 1966. č. 10, Opava, s. 14–37 NOVÁKOVÁ-HŘIBOVÁ, Božena. Migrace obyvatelstvca v moravských krajích. Studie ČSAV, č. 5 Vyd. 1. Praha : Academia, 1971. 85 s. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti ČSR : mapa 1:500 000. Geografický ústav ČSAV, Brno 1975. ŘEHÁK, Stanislav. Mobilita obyvatelstva : Dojížďka do zaměstnání : mapa 1:750 000. In Atlas obyvatelstva ČSSR, 1987. list III/1. Geografický ústav ČSAV–FSÚ, Brno–Praha ŘEHÁK, Stanislav. Dojížďka do zaměstnání v ČSSR. In Sborník prací 19, Současný stav a dynamika prostorových struktur měst a regionů v PLR a ČSSR, 1988(a), Geografický ústav ČSAV, Brno, s. 83-95 ŘEHÁK, Stanislav. Dojížďka v ČSSR na úrovni dojížďkových regionů i v mezistřediském pojetí. Sborník ČSGS, 1988(b). č. 3, Academia, Praha, s. 169–182 Strategický plán rozvoje mikroregionu Jižní Valašsko, RRA, Zlín. 2000. 138 s. Strategie MAS Hornolidečska pro Leader. Zlín: Regionální rozvojová agentura východní Moravy, 2005. 50 s. 144

ŠILHAN, Bohumír. Pohyb obyvatelstva za zaměstnáním In Zprávy Zemského studijního a plánovacího ústavu, 1947, č. 2, s. 72-76 ŠILHAN, Bohumír. Pohyb obvytelstva za prací v zemědělství a lesnictví moravských krajů. In Zprávy GÚ ČSAV, 1966. č. 10. Opava, s. 37–56 SCHELLE, Karel. Vývoj veřejné správy v letech 1848-1948. 1. vyd. Praha : EUROLEX BOHEMIA, 2002. 392 s. ISBN 80-86432-25-4 STRECKOVÁ, Yvonne. Teorie veřejného sektoru. Výukový materiál předmětu. Ekonomicko– správní fakulta MU, Brno, 1998, 149 s. SZCZYRBA, Zdeněk, TOUŠEK, Václav. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání v České republice : Změny v období transformace. In Przeksztalcenia regionalnych struktur funkcjonalnoprzestrzennych, 2004. VIII/2, Wroclaw, s. 21–31. TONEV, Petr. Hodnocení reformy územně správního členění z hlediska dojížďky za prací na příkladu Jihomoravského kraje. In Sborník referátů z VIII. mezinárodního kolokvia o regionálních vědách. Masarykova univerzita, Brno, 2005. s. 191–198. TONEV, Petr. Prostorové plánování v ČR. Výukový materiál předmětu. Ekonomicko–správní fakulta MU, Brno, 2009, 16 s. TOUŠEK, Václav et al. Česká republika – portréty krajů. Olomouc : EPAVA, 2005, 136 s. ISBN 80-239-6305-8 TOUŠEK, Václav, KUNC, Josef, VYSTOUPIL, Jiří, et al. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008, 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4 VÁCLAVÍK, Antonín. Luhačovské Zálesí. 1. vyd. Luhačovice : Musejní společnost v Luhačovicích.1930. 1040 s.

Webové zdroje : monografie, speciální dokumenty, články DANĚK, Petr, KREJČÍ, Tomáš. Proměny vztahů jádro-zázemí v aglomeracích ČR : analýza dojížďky za prací. [online]. poslední revize 18.4.2010, Dostupné na <www.mmrvyzkum.cz/infobanka/DownloadFile/5727.aspx> GALVASOVÁ, Iva. Spolupráce obcí [online] Denik obce.cz. 2008. Dostupné na KUČA, Karel. Územně správní členění České republiky od 1. 1. 2003 [online]. 2005. poslední revize 18.1.2010, Dostupné na LABOUNKOVÁ, Vladimíra. Metodická příručka pro zpracování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů [online] Ústav územního rozvoje, Brno, 2004, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na LABOUNKOVÁ, Vladimíra. Monitoring mikroregionů. [online] Ústav územního rozvoje, Brno, 2008, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na 145

MINISTERSTVO VNITRA. Veřejná správa v České republice. [online]. 2. rozšířené vydání, Úsek veřejné správy, Praha, 2005, 120 s., poslední revize 18.1.2010, Dostupné na Návrh strategie mikroregionu [online] Bojkovsko, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na PERLÍN, Radim. Vývoj administrativního členění [online]. výukový materiál předmětu, Karlova univerzita, Přírodovědecká fakulta, poslední revize 18.1.2010, Dostupné na Strategický plán rozvoje mikroregionu Luhačovské Zálesí [online] Luhačovské Zálesí, o.p.s., poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Strategie MAS Bojkovsko [online] Bojkovsko, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na ZAJÍČEK, Zdeněk. Dokončení reformy veřejné správy a aktuální aspekty veřejné správy [online]. MVČR. Praha. 2008. Dostupné na <www.mvcr.cz/SCRIPT/ViewFile.aspx?docid=26108&lang=cs> II. fáze reformy názory starostů a odborníků na podkladový materiál [online]. Veřejná správa online. 2000. Dostupné na

Webové zdroje, data, databáze Adresy v České Republice : obce s rozšířenou působností [online] mvcr.cz, Praha, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na ANVIS Group AG – structure [online] web společnsti ANVIS Group, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Bílé Karpaty [online] CHKO, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Co je matriční úřad? [online] MVCR, Praha, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Czech POINT [online] MVČR, Praha, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Český úřad zeměměřický a katastrální [online] ČÚZK, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Kroměříž [online] Český statistický úřad, Praha, poslední revize 24.2.2010, Dostupné na 146

Diecéze [online] katolická církev v ČR, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Děkanáty [online] Arcidiecéze Olomoucká, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Dozor nad obcemi [online]. Veřejná správa online. 2000. poslední revize 22.03.2010. Dostupné na ePUSA.cz [online] Elektronický Portál Územních Samospráv, MVČR, Praha, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Farnost Bojkovice a Pitín [online] mikroregion Bojkovsko, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Farnost Velký Ořechov [online] Farnost Velký Ořechov, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Groz–Beckert Czech [online] web společnosti Groz–Beckert, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na HBI – on-line databáze firem [online] registrovaný uživatel, HBI.cz, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I díl + II.díl [online] ČSÚ, Praha, poslední revize 22.9.2009. Dostupné na Historie a folklór – Luhačovice.cz [online] oficiální stránky města Luhačovice, poslední revize 6.12.2009, Dostupné na HZS Zlínského kraje [online] Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Kontaktní informace a lokalizace pro veřejnost [online] Policie ČR, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Leader – MAS [online] registr místních akčních skupin, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Malý lexikon obcí ČR [online] ČSÚ, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Mapa Rakouska–Uherska [online] leccos.cz, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Mapy.cz [online] SEZNAM.CZ, Praha, poslední revize 13.10.2009. Dostupné na Mikroregiony [online] Český statistický úřad, Zlín, 2006, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Mikroregiony [online] Centrum pro regionální rozvoj, MMR, Praha, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na

147

Monitoring mikroregionů ČR – SYSTÉM iMR [online] Ústav územního rozvoje, Brno, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Na úřad přes internet [online] Portál veřejné správy ČR, MVČR, Praha, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na

Organizační schéma [online] ČÚZK, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Plzeňská diecéze [online] Plzeňská diecéze, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Počet obyvatel v obcích k 1.1.2009 [online] ČSÚ, Praha, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Portál regionálních informačních servisů [online] Centrum pro regionální rozvoj ČR, Praha, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Pošty [online] Česká pošta s. p., poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Pracovní regiony ve Zlínském kraji : Na základě výsledků SLDB 2001. Studie zpracované krajskými pobočkami ČSÚ, 2004. [online]. poslední revize 18.4.2010, Dostupné na <www2.czso.cz/esu/redakce.nsf/i/kraje_new> Program LEADER [online] Státní zemědělský a intervenční fond, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Přehled soudů [online] Ministerstvo spravedlnosti, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Registr zdravotnických zařízení [online] uzis.cz, poslední revize 22.03.2010. Dostupné na Rejstřík škol a školských zařízení [online] MŠMT, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Spádové obce:informace z úřadů práce [online] Ministerstvo práce a sociálních věcí, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na Správní obvody : nezaměstanost [online] ČSÚ – Zlín, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na < http://www.zlin.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/spravni_obvody> Státní správa [online] Adresář úřadů veřejné správy ČR : European Business Enterprise, a.s., Praha, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na < http://www.statnisprava.cz php> TVD - Technická výroba, a.s. [online] web společnosti TVD, poslední revize 19.04.2010. Dostupné na Údaje za obce. Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3. 2001 [online]. ČSÚ. 2005. poslední revize 18.4.2010, Dostupné na 148

Výběr úřadu SSP [online] Ministerstvo práce a sociálních věcí, poslední revize 02.04.2010. Dostupné na webové prezentace mikroregionů – Bojkovsko; Luhačovské Zálesí; Vizovicko; Jižní Valašsko; Ploština; Hornolidečsko; Vsetínsko; Za Moravú; Region Zlínsko webové prezentace Místních akčních skupin (MAS) – Bojkovsko; Luhačovské Zálesí; Vizovicko a Slušovsko; Hornolidečska; Ploština; Dolní Poolšaví webové prezentace všech zájmových obcí

Jiné Atlas československých dějin: Ústřední správa geodézie a kartografie ve spolupráci s Historickým ústavem Československé AV, 1. vyd., Praha : Ústřední správa geodézie a kartografie, 1965., 17 s., 45 l. map. Databáze dojížďky do zaměstnání, Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991, ČSÚ, – CRR MU, 2009. Databáze dojížďky do zaměstnání, Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ, – CRR MU, 2009. Databáze RES-MS – Registr ekonoických subjektů, ČSÚ, 2009/10

Osobní sdělení MOTYČKOVÁ, Jana. Obyvatelka a rodačka obce Sehradice, 2010 SUDKOVÁ, Pavla. Bývalá zaměstnankyně výjezdového stanoviště zdravotnické záchranné služby Slavičín, 2010 KORDIS – IDS JMK, Oddělení organizace dopravy, 2009

Právní normy Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon č. 108/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu,ve znění pozdějších předpisů (vznik okresu Jeseník) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností.

149

Zákon č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon Vyhláška Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností Vyhláška Ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy Vyhláška Ministerstva vnitra č. 388/2004, kterou se mění vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností Vyhláška Ministerstva vnitra č. 623/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy Vyhláška Ministerstva vnitra č. 361/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění vyhlášky č. 388/2004 Sb. Vyhláška Ministerstva vnitra č. 486/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů

Použité programy Adobe Acrobat 7.0 Pro (Trial) Adobe LiveCycle Designer ES2 ESRI ArcGIS 9.2 Windows Office 2003

Použité zkratky Czech POINT ČSAV ČSÚ DSO EAO eGOVERNMENT FSÚ GA AV HZS CHKO JNV KFV KNV KV

Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál Československá akademie věd Český statistický úřad dobrovolný svazek obcí ekonomicky aktivní obyvatelstvo elektornická veřejná správa Federální statistický úřad grantová agentura akademie věd hasičský záchranný sbor chráněná krajinná oblast jednotný národní výbor komplexní funkční velikost krajský národní výbor komplexní velikost 150

LEADER MAS MěNV MNV MVČR NSO NSTV NUTS NV obr. ONV OOP OPM ORP p.o. POÚ PřF, MU příl. s.o. SAPARD SLDB SMO ČR SMS SOMV SOOV SO ORP SSP SWAT analýza SZIF tab. UJEP v Brně ÚÚR VÚSC ZZS

dotační program zaměřený na podporu projektů v jednotlivých MAS místní akční skupina městský národní výbor místní národní výbor Ministerstvo vnitra ČR nestředisková sídla ostatní nestředisková sídla trvalého významu nomenklaturní územně statistická jednotka stanovená Evropskou unií národní výbor obrázek okresní národní výbor obvodní oddělení policie obsazená pracovní místa obec s rošířenou působností politický okres pověřený obecní úřad Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita příloha soudní okres dotační program (před vstupem do Evropské unie) sčítání lidu, domů a bytů svaz měst a obcí ČR sdružení místních samospráv střediska osídlení místního významu střediska osídlení obvodního významu správní obvod obce s rozšířenou působností státní sociální podpora analýza silných, slabých stránek, příležitostí a ohrožení státní zemědělský a intervenční fond tabulka Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně ústav územního rozvoje (v Brně) vyšší územně–správní celek zdravotnická záchranná služba

151

11 SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1.

Sídelní poměry obyvatelstva v českých zemích 1776–1851 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

Příl. 2.

Příslušnost zájmových obcí k soudním okresům v letech 1850–1855 ze současného pohledu Pramen: Nekuda, V.,1982:389; Nekuda, V.,1995:369; Nekuda, V.,2002:214

Příl. 3.

Územní členění veřejné správy v letech 1850–1855 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

Příl. 4.

Sídelní poměry obyvatelstva v českých zemích 1855–1867 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

Příl. 5.

Příslušnost zájmových obcí k soudním okresům k 27. říjnu 1918 (z dnešního pohledu) Pramen: Nekuda, V.,1982:389; Nekuda, V.,1995:369

Příl. 6.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel v roce 1869 Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly výrazně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice zde včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie, Slavičín vč. Mladotic Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, vlastní výpočty

Příl. 7.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel v roce 1910 Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly výrazně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice zde včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie, Slavičín vč. Mladotic Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, vlastní výpočty

Příl. 8.

Územní členění veřejné správy v českých zemích v letech 1921–1927 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

Příl. 9.

Příslušnost zájmových obcí k soudním okresům k 1. září 1939 (ze současného pohledu) Pramen: Nekuda, V.,1982:390; Nekuda, V.,1995:369

Příl. 10.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel v roce 1921 Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly výrazně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice zde včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie, Slavičín vč. Mladotic Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, vlastní výpočty

Příl. 11.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel v roce 1930 Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly výrazně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice zde včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie, Slavičín vč. Mladotic Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, vlastní výpočty

Příl. 12.

Správní rozdělení protektorátu Čechy a Morava k 1. listopadu 1942 Pramen: Hledíková, Z.,2005

Příl. 13.

Územní členění veřejné správy v českých zemích v letech 1949–1959 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

152

Příl. 14.

Příslušnost zájmových obcí k okresům k v letech 1949-1960 (z současného pohledu) Pozn.: V roce 1954 se osamostatnily Sidonie a Sv. Štěpán Prameny: Nekuda, V.,1995:374; Bartoš, J.,1980:190; Historický lexikon obcí České republiky 18692005 II. díl

Příl. 15.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel v roce 1950 Pozn.: Bylnice je nyní částí obce existující, v celkovém součtu je zde řazena mezi „části obcí“. Ostatní „části obcí“ byly významně menší, tudíž se v tabulce neumístily. Bylnice je zde evidována včetně osad Sv. Štěpán a Sidonie Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, vlastní výpočty

Příl. 16.

Územní členění veřejné správy v českých zemích v letech 1960–1999 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

Příl. 17.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel v roce 1961 Pozn.:Bylnice v roce 1961 zde bez osamostatněných obcí Sv. Štěpán a Sidonie. Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, vlastní výpočty

Příl. 18.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel k 1. lednu 1990 Pozn.: Všechny obce i přes integrační procesy zůstaly ve skutečnosti i nadále v zájmovém území. Pouze Lípa byla sloučena s obcí, která leží mimo zájmové území. Celkový počet obyvatel zájmových obcí k 1.1.1990 je tedy nižší o počet obyvatel Lípy. Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, vlastní výpočty

Příl. 19.

První návrh počtu pověřených obcí III. stupně – ORP Pramen: MVČR, 2000

Příl. 20.

První návrh obcí s rozšířenou působností a jejich obvodů ve Zlínském kraji – kružítková metoda Pramen: MVČR, 2000

Příl. 21.

Dotazník pro obce z druhého postupového kroku Pramen: MVČR, 2001

Příl. 22.

Souhrnný přehled o územním členění ČR v letech 1869–2001 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005

Příl. 23.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel k 1. lednu 2001 Pozn.: Všech 60 obcí zájmového území bylo k 1.1.2001 dezintegrováno v konečné podobě. Po tomto datu, v území nevznikly odtržením žádné „nové“ obce. Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, vlastní výpočty

Příl. 24.

Obce zájmového území a širšího okolí podle počtu obyvatel k 1. lednu 2009 Pramen: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I.díl a II. díl, Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, vlastní výpočty

Příl. 25.

Hustota zalidnění jednotlivých obcí k 1. lednu 2009 Pramen: Databáze demografických údajů za obce ČR – okresy Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Malý lexikon obcí ČR 2004, vlastní výpočty

Příl. 26.

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) - § 84

Příl. 27.

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) - § 85

Příl. 28.

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) - § 102 153

Příl. 29.

Agenda obecního úřadu Pramen: statnisprava.cz

Příl. 30.

Základní agenda matričního úřadu (obce I. stupně a obce s POÚ) Pramen: statnisprava.cz

Příl. 31.

Základní agenda stavebního úřadu Pramen: statnisprava.cz

Příl. 32.

Rozsah poskytovaných služeb kontaktního místa Czech POINT (k 1.4.2010) Pramen: czechpoint.cz

Příl. 33.

Rozsah kompetencí finančních úřadů dle zákona č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - § 1 odst. 1 písm. a), c), d), f), g), h), i), j), m), n).

Příl. 34.

Podíl všech věřících v obcích zájmového území a podíl římských katolíků v roce 2001 Pramen: czso.cz/sldb/sldb2001

Příl. 35.

Základní statistické údaje o Římskokatolické církvi v České republice Pozn.: Ve velkých městech bývá farností více (např. Zlín má tři farnosti) Pramen: cirkev.cz-jednotlivé diecéze, bip.cz, vlastní výpočty

Příl. 36.

Podíl dojíždějících za prací do obce na počtu obsazených pracovních míst v obci v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: FSÚ, 1992–okresy Uh.Hradiště, Zlín a Vsetín; Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

Příl. 37.

Podíl denně vyjíždějícíh za prací z celkového počtu vyjíždějících z obce v roce 1991 Pozn.: SO ORP vznikly až k 1.1.2003 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 1991; vlastní výpočty

Příl. 38.

Podíl dojíždějících za prací do obce na počtu obsazených pracovních míst v obci v roce 2001 Pramen: czso.cz/sldb/sldb2001-údaje za obce; Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

Příl. 39.

Podíl denně vyjíždějícíh za prací z celkového počtu vyjíždějících z obce v roce 2001 Pramen: Databáze dojížďky do zaměstnání, 2001; vlastní výpočty

Příl. 40.

Ostatní zájmové obce podle počtu ekonomických subjektů k říjnu 2009 Pramen: Databáze RES, ČSÚ, 2009; HBI 2010, anvisgroup.com, dotazníkové šetření regionálních vztahů, vlastní výpočty

Příl. 41.

Mapový list atlasu obyvatelstva ČSSR : Migrace obyvatelstva : mapa 1:750 000 Kára, J., Kučera, T. 1987.

Příl. 42.

Vývoj migračních ukazatelů potenciálních středisek v letech 1991-2004 Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ, Praha

Příl. 43.

Vývoj pracovně podmíněné migrace potenciálních středisek v letech 1991-2004 Pramen: Databáze migrace obyvatelstva ČR 1991–2004, ČSÚ, Praha

154

Příl. 44.

První dotazníkový formulář pro zastupitele obcí – obcí se základní působností a obcí s pověřeným obecním úřadem Pramen: vlastní dotazníkové šetření regionálních vztahů na obecních úřadech

Příl. 45.

Druhý dotazníkový formlulář pro zastupitele obcí s rozšířenou působností – otázky o dlišné od prvního dotazníkového formuláře Pramen: vlastní dotazníkové šetření regionálních vztahů na obecních úřadech

Příl. 46.

Zájmové území Pramen: vektorová data CENIA, vlastní zpracování

155

Příl. 1

Příl. 2 Soudní okres

Uherský Brod

Vizovice

(Valašské) Klobouky

Celkem

Obce daného okresu ze současného pohledu Zájm ová obec

|

Část zájm ové obce

Biskupice, Bojkovice, Březůvky, Dobrkovice, Doubravy, Hřivínův Újezd, Kaňovice, Kelníky, Ludkovice, Luhačovice, Pašovice, Podhradí, Pozlovice, Rudice, Velký Ořechov

Bzová, Kladná-Žilín, Krhov, Polichno, Přečkovice, Řetechov + osada Pradlisko

Bratřejov, Dolní Lhota, Horní Lhota, Lhotsko, Lípa, Loučka, Pozděchov, Provodov, Sehradice, Slopné, Újezd, Vizovice, Zádveřice

Chrastěšov, Raková

Bohuslavice (n. Vláří), Brumov, Drnovice, Francova Lhota, Haluzice, Bylnice + osady Sv. Horní Lideč, Hostětín, Jestřabí, Křekov, Lačnov, Lidečko, Lipová, Návojná, Štěpán a Sidonie, Nedašov, Nedašova Lhota, Petrůvka, Pitín, Poteč, Rokytnice, Rudimov, Divnice, Hrádek, Lipina, Slavičín+osada Mladotice, Střelná, Šanov, Štítná (n. Vláří), Študlov, Mirošov, Nevšová, Tichov, Valašská Senice, (Valašské) Klobouky, (Valašské) Příkazy, Popov, Pulčín, Smolina, Vlachova Lhota, Vlachovice, Vysoké Pole Vrbětice 60

21

Příl. 3

Příl. 4

Příl. 5 Obce daného okresu ze současného pohledu

Soudní okres

Zájm ová obec

|

Část zájm ové obce

Bratřejov, Dolní Lhota, Horní Lhota, Lhotsko, Lípa, Loučka, Pozděchov, Provodov, Sehradice, Slopné, Újezd, Vizovice, Zádveřice

Vizovice

Chrastěšov, Raková

Uherský Brod

Biskupice, Březůvky, Dobrkovice, Doubravy, Hřivínův Újezd, Kaňovice, Kelníky, Ludkovice, Luhačovice, Pašovice, Podhradí, Pozlovice, Rudice, Velký Ořechov

Polichno, Řetechov + osada Pradlisko

Bojkovice

Bojkovice, Hostětín, Petrůvka, Pitín, Rokytnice, Rudimov, Šanov,

Bzová, Krhov, Kladná-Žilín, Přečkovice

Valašské Klobouky

Bohuslavice (n. Vláří), Brumov, Drnovice, Francova Lhota, Haluzice, Horní Lideč, Jestřabí, Křekov, Lačnov, Lidečko, Lipová, Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Poteč, Slavičín(-Mladotice), Střelná, Štítná (n. Vláří), Študlov, Tichov, Valašská Senice, Valašské Klobouky, (Valašské) Příkazy, Vlachova Lhota, Vlachovice, Vysoké Pole

Bylnice + osady Sv. Štěpán a Sidonie, Divnice, Hrádek, Lipina, Mirošov, Nevšová, Popov, Pulčín, Smolina, Vrbětice 21

60

Celkem

Příl. 6 Rok 1869 Zájm ové obce 2 717

1.

Vizovice

2.

(Valašské) Klobouky

2 658

32. Drnovice

489

2.

Bzová

558

3.

Bojkovice

2 020

33. Pašovice

485

3.

Nevšová

555

4.

Brumov

1 487

34. Ludkovice

467

4.

Kladná-Žilín

513

5.

Štítná n. Vláří

1 084

35. Březůvky

464

5.

Krhov

495

6.

Francova Lhota

1 017

36. Šanov

455

6.

Sidonie

444

7.

Slavičín

1 004

8.

Lidečko

958

9.

Zádveřice

31. Rudimov

Části zájm ových obcí 492

1.

Bylnice

1 266

37. Loučka

440

7.

Hrádek

407

38. Návojná

438

8.

Divnice

399

Přečkovice

381

938

39. Rokytnice

417

9.

10. Pitín

846

40. Doubravy

416

10. Popov

378

11. Lačnov

839

41. Rudice

389

11. Pulčín

346

12. Luhačovice

827

42. Horní Lhota

387

12. Vrbětice

346

13. Vlachovice

824

43. Lipová

386

13. Sv. Štěpán

298

14. Újezd

782

44. Tichov

381

14. Lipina

267

15. Provodov

693

45. Hřivínův Újezd

380

15. Raková

266

16. Nedašov

683

46. Petrůvka

358

16. Řetechov

248

17. Poteč

633

47. Jestřabí

352

17. Smolina

234

18. Lípa

630

48. Velký Ořechov

328

18. Polichno

228

19. Valašská Senice

623

49. Biskupice

316

19. Mirošov

205

20. Bohuslavice n. Vláří

568

50. Vlachova Lhota

287

20. Pradlisko

134

21. Vysoké Pole

565

51. Dolní Lhota

285

21. Chrastěšov

117

22. Pozděchov

558

52. Křekov

260

23. Střelná

549

53. Hostětín

256

24. Bratřejov

545

54. Podhradí

228

25. Horní Lideč

532

55. Dobrkovice

223

26. Slopné

529

56. Kelníky

202

27. Sehradice

527

57. Kaňovice

198

28. Študlov

522

58. Valašské Příkazy

183

29. Nedašova Lhota

522

59. Lhotsko

171

30. Pozlovice

498

60. Haluzice

140

Celkem

37 451

Celkem

8 085

Příl. 7 Rok 1910 Zájm ové obce

Části zájm ových obcí

1.

Valašské Klobouky

2 978

31. Študlov

589

1.

Bylnice

2.

Vizovice

2 760

32. Šanov

580

2.

Nevšová

1 594 672

3.

Bojkovice

2 150

33. Drnovice

572

3.

Bzová

640

4.

Luhačovice

1 716

34. Bohuslavice n. Vláří

569

4.

Kladná-Žilín

587

5.

Brumov

1 429

35. Rokytnice

554

5.

Hrádek

535

6.

Štítná n. Vláří

1 363

36. Nedašova Lhota

532

6.

Sidonie

520

7.

Francova Lhota

1 216

37. Horní Lideč

519

7.

Krhov

519

8.

Slavičín

1 202

38. Velký Ořechov

502

8.

Přečkovice

512

9.

Lidečko

1 182

39. Lipová

487

9.

Sv. Štěpán

466

10. Pitín

1 067

40. Hřivínův Újezd

465

10. Popov

421

11. Újezd

1 042

41. Návojná

465

11. Vrbětice

412 388

12. Zádveřice

998

42. Jestřabí

463

12. Divnice

13. Lačnov

933

43. Rudimov

463

13. Lipina

318

14. Vlachovice

899

44. Doubravy

454

14. Pulčín

303

15. Provodov

893

45. Tichov

436

15. Polichno

300

16. Valašská Senice

798

46. Loučka

435

16. Raková

288

17. Nedašov

785

47. Horní Lhota

418

17. Řetechov

264

18. Pozlovice

715

48. Biskupice

397

18. Smolina

226

19. Bratřejov

711

49. Petrůvka

370

19. Mirošov

205

20. Březůvky

700

50. Vlachova Lhota

344

20. Pradlisko

136

21. Chrastěšov

135

21. Lípa

693

51. Dolní Lhota

330

22. Rudice

683

52. Dobrkovice

322

23. Střelná

676

53. Křekov

280

24. Vysoké Pole

663

54. Podhradí

278

25. Pozděchov

637

55. Kaňovice

275

26. Poteč

616

56. Hostětín

261

27. Pašovice

610

57. Kelníky

239

28. Ludkovice

594

58. Lhotsko

206

29. Slopné

594

59. Valašské Příkazy

202

591

60. Haluzice

161

30. Sehradice

Celkem

44 062

Celkem

9 441

Příl. 8

Příl. 9 Obce daného okresu ze současného pohledu

Soudní okres

Zájm ová obec

Zlín

Březůvky, Provodov

Vizovice

|

Část zájm ové obce -

Bratřejov, Dolní Lhota, Horní Lhota, Lhotsko, Lípa, Loučka, Pozděchov, Sehradice, Slopné, Újezd, Vizovice, Zádveřice

Chrastěšov, Raková

Uherský Brod

Biskupice, Dobrkovice, Doubravy, Hřivínův Újezd, Kaňovice, Kelníky, Ludkovice, Luhačovice, Pašovice, Podhradí, Pozlovice, Rudice, Velký Ořechov

Polichno, Řetechov + osada Pradlisko

Bojkovice

Bojkovice, Hostětín, Petrůvka, Pitín, Rokytnice, Rudimov, Slavičín-Mladotice, Šanov,

Bzová, Divnice, Hrádek, Kladná-Žilín, Krhov, Nevšová, Přečkovice

Valašské Klobouky

Celkem

Bohuslavice (n. Vláří), Brumov, Drnovice, Francova Lhota, Haluzice, Horní Lideč, Jestřabí, Křekov, Lačnov, Lidečko, Bylnice + osady Sv. Štěpán a Lipová, Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Poteč, Střelná, Sidonie, Lipina, Mirošov, Popov, Pulčín, Smolina, Štítná (n. Vláří), Študlov, Tichov, Valašská Senice, Valašské Vrbětice Klobouky, Valašské Příkazy, Vlachova Lhota, Vlachovice, Vysoké Pole 60

21

Příl. 10 Rok 1921 Zájm ové obce

Části zájm ových obcí

1.

Vizovice

3 039

31.

Drnovice

583

1.

Bylnice

2.

Valašské Klobouky

2 746

32.

Sehradice

573

2.

Nevšová

2 401 633

3.

Bojkovice

2 214

33.

Bohuslavice n. Vláří

566

3.

Bzová

628

4.

Luhačovice

1 860

34.

Rokytnice

557

4.

Kladná-Žilín

570

5.

Štítná n. Vláří

1 559

35.

Šanov

551

5.

Přečkovice

528

6.

Brumov

1 423

36.

Horní Lideč

538

6.

Krhov

489

7.

Francova Lhota

1 300

37.

Velký Ořechov

514

7.

Hrádek

476

8.

Lidečko

1 219

38.

Nedašova Lhota

511

8.

Popov

435

9.

Pitín

1 215

39.

Návojná

482

9.

Vrbětice

401

10. Slavičín

1 133

40.

Lipová

479

10. Divnice

366

11. Zádveřice

1 068

41.

Hřivínův Újezd

478

11. Pulčín

320

12. Újezd

308

1 007

42.

Doubravy

465

12. Raková

13. Vlachovice

921

43.

Jestřabí

454

13. Polichno

298

14. Lačnov

851

44.

Tichov

444

14. Lipina

293

15. Provodov

826

45.

Horní Lhota

441

15. Řetechov

277

16. Valašská Senice

823

46.

Rudimov

437

16. Smolina

217

17. Nedašov

812

47.

Loučka

419

17. Mirošov

190

18. Bratřejov

750

48.

Biskupice

386

18. Chrastěšov

139

19. Lípa

738

49.

Petrůvka

366

19. Pradlisko

20. Střelná

705

50.

Vlachova Lhota

346

20. Sv. Štěpán

21. Rudice

679

51.

Dobrkovice

330

21. Sidonie

22. Březůvky

674

52.

Dolní Lhota

298

23. Poteč

666

53.

Křekov

269

24. Pozděchov

665

54.

Podhradí

269

25. Vysoké Pole

661

55.

Hostětín

266

26. Pozlovice

651

56.

Kaňovice

253

27. Ludkovice

622

57.

Kelníky

236

28. Pašovice

616

58.

Lhotsko

229

29. Študlov

603

59.

Valašské Příkazy

200

30. Slopné

602

60.

Haluzice

150

Celkem

44 738

Celkem

135 Přičteno k Bylnici

9 104

Příl. 11 Rok 1930 Zájm ové obce

Části zájm ových obcí

1.

Vizovice

3 337

31.

Sehradice

592

1.

Bylnice

2.

Valašské Klobouky

2 606

32.

Slopné

584

2.

Bzová

1 866 624

3.

Bojkovice

2 385

33.

Drnovice

568

3.

Nevšová

596

4.

Luhačovice

2 219

34.

Nedašova Lhota

562

4.

Kladná-Žilín

564

5.

Štítná n. Vláří

1 576

35.

Horní Lideč

559

5.

Hrádek

550

6.

Brumov

1 494

36.

Šanov

549

6.

Krhov

535

7.

Lidečko

1 330

37.

Velký Ořechov

543

7.

Sidonie

521

8.

Slavičín

1 308

38.

Bohuslavice n. Vláří

528

8.

Sv. Štěpán

513

9.

Francova Lhota

1 264

39.

Návojná

495

9.

Popov

472

10. Zádveřice

1 185

40.

Doubravy

489

10. Přečkovice

439

11. Pitín

1 116

41.

Hřivínův Újezd

487

11. Divnice

383

12. Újezd

1 010

42.

Tichov

487

12. Vrbětice

364

13. Vlachovice

936

43.

Jestřabí

473

13. Pulčín

329

14. Nedašov

898

44.

Rudimov

462

14. Polichno

317

15. Lačnov

881

45.

Biskupice

462

15. Lipina

297

16. Lípa

864

46.

Loučka

431

16. Raková

283

17. Provodov

822

47.

Horní Lhota

431

17. Smolina

267

18. Bratřejov

754

48.

Lipová

430

18. Řetechov

262

19. Rudice

742

49.

Petrůvka

376

19. Mirošov

194

20. Pozlovice

741

50.

Vlachova Lhota

333

20. Chrastěšov

158

21. Pradlisko

133

21. Valašská Senice

738

51.

Dolní Lhota

303

22. Střelná

727

52.

Dobrkovice

302

23. Poteč

716

53.

Křekov

289

24. Březůvky

693

54.

Kaňovice

271

25. Vysoké Pole

674

55.

Kelníky

252

26. Pozděchov

669

56.

Lhotsko

250

27. Rokytnice

667

57.

Hostětín

247

28. Ludkovice

652

58.

Podhradí

246

29. Pašovice

615

59.

Valašské Příkazy

193

605

60.

Haluzice

156

30. Študlov

Celkem

46 574

Celkem

9 667

Příl. 12

Příl. 13

Příl. 14 Obce daného okresu ze současného pohledu Okres Zájm ová obec Gottw aldov

Uherský Brod

Valašské Klobouky

|

Část zájm ové obce

Bratřejov, Březůvky, Doubravy, Hřivínův Újezd, Lhotsko, Lípa, Provodov, Velký Ořechov, Vizovice, Zádveřice Biskupice, Bojkovice, Dobrkovice, Kaňovice, Kelníky, Ludkovice, Luhačovice, Pašovice, Pitín, Podhradí, Pozlovice, Rudice

Bzová, Kladná-Žilín, Krhov, Polichno, Přečkovice, Řetechov + osada Pradlisko

Bohuslavice (n. Vláří), Brumov, Dolní Lhota, Drnovice, Francova Lhota, Haluzice, Horní Lhota, Horní Lideč, Hostětín, Jestřabí, Křekov, Lačnov, Lidečko, Lipová, Loučka, Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Petrůvka, Poteč, Rokytnice, Rudimov, Sehradice, Slavičín, Slopné, Střelná, Šanov, Štítná n. Vláří, Študlov, Tichov, Újezd, Valašská Senice, Valašské Klobouky, Valašské Příkazy, Vlachova Lhota, Vlachovice, Vysoké Pole

Vsetín

Pozděchov

Celkem

60

Chrastěšov, Raková

21

Bylnice + osady Sv. Štěpán a Sidonie, Divnice, Hrádek n. Vlárskou dráhou, Lipina, Mirošov, Nevšová, Popov, Pulčín, Smolina, Vrbětice

Příl. 15 Rok 1950 Zájm ové obce 3 567

Části zájm ových obcí

1.

Vizovice

31. Sehradice

634

1.

Bylnice

2 019

2.

Valašské Klobouky

3.

Luhačovice

2 647

32. Nedašova Lhota

613

2.

Bzová

2 644

33. Rokytnice

612

3.

Krhov

4.

Bojkovice

2 546

521

34. Velký Ořechov

599

4.

Nevšová

515

5.

Brumov

1 801

35. Študlov

572

6.

Slavičín

1 526

36. Drnovice

554

5.

Divnice

510

6.

Kladná-Žilín

498

7.

Lidečko

1 472

37. Šanov

553

7.

Popov

489

8.

Štítná n. Vláří

1 465

38. Biskupice

541

8.

Hrádek

482

9.

Francova Lhota

Sv. Štěpán

598

1 151

39. Hřivínův Újezd

533

9.

10. Zádveřice

1 135

40. Bohuslavice n. Vláří

515

10. Vrbětice

382

450

11. Pitín

1 119

41. Tichov

502

11. Polichno

366

12. Újezd

356

1 058

42. Návojná

490

12. Přečkovice

13. Nedašov

956

43. Jestřabí

485

13. Raková

319

14. Provodov

928

44. Doubravy

476

14. Lipina

286

15. Vlachovice

878

45. Horní Lhota

441

15. Smolina

271

16. Lípa

859

46. Loučka

426

16. Sidonie

235

17. Lačnov

858

47. Lipová

415

17. Řetechov

229

18. Bratřejov

804

48. Rudimov

406

18. Pulčín

194

19. Pozlovice

800

49. Dobrkovice

342

19. Mirošov

159

20. Horní Lideč

780

50. Vlachova Lhota

336

20. Chrastěšov

150

21. Pradlisko

121

21. Březůvky

767

51. Petrůvka

331

22. Vysoké Pole

743

52. Kaňovice

315

23. Valašská Senice

702

53. Dolní Lhota

302

24. Pozděchov

687

54. Křekov

279

25. Rudice

685

55. Lhotsko

237

26. Poteč

666

56. Kelníky

233

27. Střelná

663

57. Podhradí

228

28. Pašovice

646

58. Hostětín

224

29. Ludkovice

643

59. Valašské Příkazy

199

30. Slopné

635

60. Haluzice

113

Celkem

48 337

Celkem

9 150

Příl. 16

Příl. 17 Rok 1961 Zájm ové obce

Části zájm ových obcí

1.

Vizovice

3 798

31.

Slopné

711

1.

Bylnice

2.

Luhačovice

3 643

32.

Ludkovice

708

2.

Nevšová

2 011 623

3.

Slavičín

3 517

33.

Velký Ořechov

702

3.

Bzová

614

4.

Valašské Klobouky

3 141

34.

Rokytnice

675

4.

Popov

554

5.

Bojkovice

3 034

35.

Drnovice

668

5.

Krhov

540

6.

Brumov

2 250

36.

Študlov

662

6.

Sv. Štěpán

490

7.

Štítná n. Vláří

1 801

37.

Šanov

630

7.

Sidonie

474

8.

Lidečko

1 782

38.

Návojná

617

8.

Kladná-Žilín

464

9.

Zádveřice-Raková

1 539

39.

Hřivínův Újezd

590

9.

Vrbětice

424

10. Francova Lhota

1 423

40.

Biskupice

584

10.

Smolina

402

11. Újezd

1 266

41.

Jestřabí

584

11.

Polichno

388

12. Pitín

1 231

42.

Tichov

562

12.

Divnice

363

13. Nedašov

1 215

43.

Doubravy

535

13.

Přečkovice

344

14. Vlachovice

1 135

44.

Bohuslavice n. Vláří

526

14.

Lipina

318

15. Provodov

987

45.

Horní Lhota

506

15.

Pulčín

245

16. Lačnov

953

46.

Loučka

455

16.

Řetechov

238

17. Vysoké Pole

926

47.

Rudimov

433

17.

Chrastěšov

183

18. Horní Lideč

911

48.

Lipová

423

18.

Mirošov

165

19. Lípa

895

49.

Dolní Lhota

378

19.

Pradlisko

145

20. Pozlovice

877

50.

Petrůvka

374

21. Bratřejov

869

51.

Dobrkovice

366

22. Střelná

807

52.

Vlachova Lhota

355

23. Poteč

791

53.

Kaňovice

346

24. Březůvky

791

54.

Hostětín

299

25. Pozděchov

786

55.

Křekov

274

26. Nedašova Lhota

766

56.

Lhotsko

258

27. Valašská Senice

759

57.

Podhradí

255

28. Pašovice

746

58.

Kelníky

251

29. Sehradice

737

59.

Valašské Příkazy

233

734

60.

Haluzice

141

30. Rudice

Celkem

58 211

Celkem

8 985

Příl. 18 1.1.1990 Zájm ové obce 1.

Slavičín

9 860

23.

Ludkovice

2.

Luhačovice

7 025

24.

Velký Ořechov

679 677

3.

Valašské Klobouky

6 555

25.

Pašovice

675

4.

Bojkovice

6 460

26.

Biskupice

672

5.

Brumov-Bylnice

5 977

27.

Březůvky

641

6.

Vizovice

4 627

28.

Slopné

637

7.

Štítná n. Vláří-Popov

2 274

29.

Střelná

632

8.

Francova Lhota

2 111

30.

Pozděchov

565

9.

Lidečko

1 785

31.

Hřivínův Újezd

558

10. Vlachovice

1 584

32.

Rudice

525

11. Nedašov

1 288

33.

Drnovice

518

12. Zádveřice-Raková

1 273

34.

Horní Lhota

512

13. Horní Lideč

1 270

35.

Študlov

508

14. Pitín

1 182

36.

Dolní Lhota

496

15. Újezd

1 145

37.

Doubravy

451

899

38.

Loučka

370

16. Lačnov 17. Provodov

793

39.

Jestřabí

330

18. Vysoké Pole

783

40.

Dobrkovice

308

19. Nedašova Lhota

766

41.

Kaňovice

279

20. Bratřejov

761

42.

Valašské Příkazy

218 183

21. Návojná

752

43.

Kelníky

22. Sehradice

737

44.

Haluzice

Celkem

85 70 426

Příl. 19

Příl. 20

Příl.21

Příl. 22

Příl. 23 1.1.2001 Zájm ové obce 1.

Slavičín

7 194

31.

Střelná

622

2.

Brumov-Bylnice

6 091

32.

Rokytnice

589

3.

Luhačovice

5 626

33.

Slopné

588

4.

Valašské Klobouky

5 202

34.

Pozděchov

584

5.

Bojkovice

4 782

35.

Hřivínův Újezd

565

6.

Vizovice

4 500

36.

Dolní Lhota

549

7.

Štítná n. Vláří-Popov

2 316

37.

Horní Lhota

527

8.

Lidečko

1 820

38.

Študlov

522

9.

Francova Lhota

1 625

39.

Šanov

518

10. Vlachovice

1 544

40.

Rudice

487

11. Nedašov

1 446

41.

Valašská Senice

477

12. Horní Lideč

1 397

42.

Loučka

462

13. Zádveřice-Raková

1 279

43.

Drnovice

452

14. Újezd

1 210

44.

Doubravy

446

15. Pozlovice

1 176

45.

Bohuslavice n. Vláří

405

16. Pitín

928

46.

Petrůvka

357

17. Lačnov

858

47.

Tichov

327

18. Provodov

780

48.

Jestřabí

323

19. Vysoké Pole

764

49.

Lipová

303

20. Poteč

762

50.

Dobrkovice

276

21. Bratřejov

759

51.

Kaňovice

268

22. Sehradice

745

52.

Rudimov

259

23. Nedašova Lhota

734

53.

Vlachova Lhota

241

24. Biskupice

727

54.

Lhotsko

240

25. Návojná

719

55.

Hostětín

231

26. Pašovice

717

56.

Valašské Příkazy

231

27. Velký Ořechov

699

57.

Podhradí

200

28. Ludkovice

685

58.

Kelníky

172

29. Lípa

634

59.

Křekov

164

628

60.

Haluzice

30. Březůvky

Celkem

74 69 806

Příl. 24 1.1.2009 Obce v zájm ovém územ í 1.

Slavičín

6 916

31.

Střelná

611

2.

Brumov-Bylnice

5 905

32.

Dolní Lhota

605

3.

Luhačovice

5 368

33.

Rokytnice

589

4.

Valašské Klobouky

5 139

34.

Slopné

571

5.

Bojkovice

4 658

35.

Pozděchov

555

6.

Vizovice

4 636

36.

Horní Lhota

551

7.

Štítná n. Vláří-Popov

2 303

37.

Hřivínův Újezd

542

8.

Lidečko

1 842

38.

Šanov

512

9.

Francova Lhota

1 626

39.

Študlov

506

10. Vlachovice

1 512

40.

Valašská Senice

490

11. Nedašov

1 407

41.

Doubravy

477

12. Horní Lideč

1 397

42.

Loučka

474

13. Zádveřice-Raková

1 347

43.

Rudice

460

14. Újezd

1 214

44.

Drnovice

443

15. Pozlovice

1 168

45.

Bohuslavice n. Vláří

407

16. Pitín

965

46.

Lipová

334

17. Lačnov

876

47.

Tichov

333

18. Vysoké Pole

809

48.

Petrůvka

326

19. Poteč

781

49.

Jestřabí

299

20. Bratřejov

761

50.

Valašské Příkazy

279

21. Sehradice

759

51.

Dobrkovice

276

22. Velký Ořechov

750

52.

Kaňovice

266

23. Provodov

744

53.

Lhotsko

254

24. Biskupice

741

54.

Rudimov

249

25. Nedašova Lhota

737

55.

Hostětín

244

26. Pašovice

717

56.

Vlachova Lhota

233

27. Lípa

715

57.

Podhradí

196

28. Návojná

710

58.

Křekov

161 156

29. Ludkovice

705

59.

Kelníky

30. Březůvky

667

60.

Haluzice

Celkem

77 69 351

Příl. 25.

Obec

Počet Rozloha obyvatel (km 2)

Hustota zalidnění (obyv./km 2)

Obec

Počet Rozloha obyvatel (km 2)

Hustota zalidnění (obyv./km 2)

1. Slavičín

6 916

33,7

205,1

31. Vysoké Pole

809

12,1

66,8

2. Horní Lideč

1 397

7,2

193,8

32. Střelná

611

9,3

65,9

3. Valašské Klobouky

5 139

26,9

190,8

33. Dobrkovice

276

4,3

63,7

4. Luhačovice

5 368

33,0

162,7

34. Bratřejov

761

12,0

63,7

5. Vizovice

4 636

28,6

162,4

35. Loučka

474

7,6

62,5

6. Pašovice

717

4,8

148,3

36. Provodov

744

11,9

62,3

7. Biskupice

741

6,0

124,2

37. Vlachova Lhota

233

3,8

60,9

8. Pozlovice

1 168

9,6

121,8

38. Rudice

460

7,7

60,0

605

5,0

120,9

39. Ludkovice

705

11,9

59,5

10. Velký Ořechov

750

6,2

120,6

40. Bohuslavice n. Vláří

407

6,9

59,4

11. Valašské Příkazy

279

2,3

119,7

41. Rokytnice

589

10,0

59,2

9. Dolní Lhota

12. Nedašov

1 407

12,5

113,0

42. Slopné

571

9,7

59,1

13. Bojkovice

4 658

41,9

111,2

43. Drnovice

443

7,6

58,1

14. Lidečko

1 842

17,4

106,1

44. Kaňovice

266

4,6

57,7

15. Brumov-Bylnice

5 905

56,3

104,9

45. Lačnov

876

15,3

57,2

16. Újezd

1 214

12,4

97,7

46. Šanov

512

9,1

56,5

710

8,0

88,7

47. Podhradí

196

3,5

56,4

17. Návojná 18. Lhotsko

254

3,0

86,0

48. Študlov

506

9,4

53,6

19. Lípa

715

8,3

85,6

49. Doubravy

477

10,2

46,9

20. Březůvky

667

8,0

83,7

50. Petrůvka

326

7,0

46,4

21. Sehradice

759

9,1

83,5

51. Tichov

333

7,3

45,5

22. Štítná n. Vláří-Popov

2 303

28,4

81,1

52. Horní Lhota

551

12,7

43,6

23. Nedašova Lhota

737

9,3

79,0

53. Pitín

965

23,1

41,9

24. Jestřabí

299

3,9

76,8

54. Křekov

161

3,8

41,8

1 347

18,0

75,0

55. Pozděchov

555

13,4

41,3 40,8

25. Zádveřice-Raková 26. Poteč 27. Francova Lhota 28. Hřivínův Újezd 29. Vlachovice 30. Hostětín

781

10,6

74,0

56. Kelníky

156

3,8

1 626

22,8

71,2

57. Valašská Senice

490

16,0

30,6

542

7,7

70,7

58. Lipová

334

11,5

29,1

1 512

22,4

67,5

59. Rudimov

249

10,0

24,8

244

3,6

67,1

60. Haluzice

77

4,1

18,9

69 351

746,3

92,9*

Celkem / Prům ěr*

Příl. 26 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) - § 84 Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce. Ve věcech patřících do přenesené působnosti, jen stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.Zastupitelstvu obce je vyhrazeno: a) schvalovat program rozvoje územního obvodu obce b) schvalovat územní plán obce a regulační plán a vyhlašovat jejich závazné části obecně závaznou vyhláškou c) schvalovat rozpočet obce a závěrečný účet obce d) zřizovat trvalé a dočasné peněžní fondy obce e) zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky obce, schvalovat jejich zřizovací listiny

f) schvalovat zakladatelskou listinu, zakladatelskou smlouvu, společenskou smlouvu a stanovy obchodních společností a dalších právnických osob, které obec hodlá založit, a rozhodovat o účasti obce v již založených právnických osobách g) delegovat zástupce obce, s výjimkou § 102 odst. 2 písm. c), na valnou hromadu obchodních společností, v nichž má obec majetkovou účast, h) navrhovat zástupce obce do ostatních orgánů obchodních společností, v nichž má obec majetkovou účast, a navrhovat jejich odvolání i) vydávat obecně závazné vyhlášky obce j) rozhodovat o vyhlášení místního referenda k) navrhovat změny katastrálních území uvnitř obce, schvalovat dohody o změně hranic obce a o slučování obcí l) volit starostu, místostarosty a další členy rady obce (radní) a odvolávat je z funkce, stanovit počet členů rady obce, jakož i počet dlouhodobě uvolněných členů tohoto zastupitelstva, zřizovat a zrušovat výbory, volit jejich předsedy a další členy a odvolávat je z funkce m) stanovit výši odměn neuvolněným členům zastupitelstva obce n) stanovit výši osobních a věcných výdajů na činnost obecního úřadu a zvláštních orgánů obce; jde-li o výdaje na výkon přenesené působnosti, je vázáno stanoviskem okresního úřadu o) zřizovat a zrušovat obecní policii p) rozhodovat o spolupráci obce s jinými obcemi a o formě této spolupráce q) rozhodovat o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství r) udělovat a odnímat čestné občanství obce a ceny obce s) plnit další úkoly stanovené tímto nebo zvláštním zákonem Není-li zřízena rada obce, vydává nařízení obce zastupitelstvo obce. Zastupitelstvo obce si může vyhradit další pravomoci v samostatné působnosti obce mimo pravomoce vyhrazené radě obce podle § 102 odst. 2. Zastupitelstvo obce rozhoduje o zrušení usnesení rady obce, jsou-li mu předloženy k rozhodnutí podle § 105 odst. 1.

Příl. 27 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) - § 85 Zastupitelstvu obce je dále vyhrazeno rozhodování o těchto majetkoprávních úkonech: a) nabytí a převod nemovitých věcí včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, převod bytů a nebytových prostorů z majetku obce, b) poskytování věcných a peněžitých darů fyzickým osobám v hodnotě nad 20 000 Kč, c) bezúplatný převod movitých věcí včetně peněz věnovaných tuzemským právnickým a fyzickým osobám na vědu, výchovu a vzdělávání, na humanitární, sociální, zdravotnické a ekologické účely, protidrogové aktivity, prevenci kriminality a na podporu rozvoje kultury, tělesné výchovy a sportu ve výši nad 20 000 Kč, d) peněžité i nepeněžité vklady do svazků obcí e) vzdání se práva a prominutí pohledávky vyšší než 20 000 Kč, f) zastavení movitých věcí nebo práv v hodnotě vyšší než 20 000 Kč g) dohody o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců h) bezúplatné postoupení pohledávek i) uzavření smlouvy o přijetí a poskytnutí úvěru nebo půjčky, o poskytnutí dotace, o převzetí dluhu, o převzetí ručitelského závazku, o přistoupení k závazku a smlouvy o sdružení j) zastavení nemovitých věcí a zřízení věcného břemene na těchto věcech k) emise komunálních obligací.

Příl. 28 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecním zřízení) - § 102 Rada obce připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva obce a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. Radě obce je vyhrazeno: a) zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, b) plnit vůči právnickým osobám a zařízením založeným nebo zřízeným zastupitelstvem obce úkoly zakladatele nebo zřizovatele podle zvláštních předpisů, nejsou-li vyhrazeny zastupitelstvu obce (§ 84 odst. 2) c) plnit funkci valné hromady, je-li obec jediným akcionářem nebo jediným společníkem d) vydávat nařízení obce e) projednávat a řešit návrhy, připomínky a podněty předložené jí členy zastupitelstva obce nebo komisemi rady obce f) stanovit rozdělení pravomocí v obecním úřadu, zřizovat a zrušovat odbory a oddělení obecního úřadu (§ 109 odst. 2) g) jmenovat a odvolávat vedoucí odborů obecního úřadu, rozhodovat o platech vedoucích odborů obecního úřadu. návrhy podává tajemník obecního úřadu, h) zřizovat a zrušovat podle potřeby, komise rady obce, jmenovat a odvolávat z funkce jejich předsedy a členy, i) kontrolovat plnění úkolů obecním úřadem a komisemi v oblasti samostatné působnosti obce j) stanovit celkový počet zaměstnanců obce v obecním úřadu a v organizačních složkách obce k) ukládat pokuty ve věcech samostatné působnosti obce (§ 56 až 58); tuto působnost může obecní rada svěřit příslušnému odboru obecního úřadu zcela nebo zčásti l) přezkoumávat na základě podnětů opatření přijatá obecním úřadem v samostatné působnosti a komisemi m) uzavírat nájemní smlouvy a smlouvy o výpůjčkách n) stanovit pravidla pro přijímání a vyřizování petic a stížností o) schvalovat organizační řád obecního úřadu p) plnit úkoly stanovené zvláštním zákonem. q) Rada obce rozhoduje v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo. V obcích, kde funkci rady obce plní starosta (§ 99 odst. 2), je zastupitelstvu obce vyhrazeno kromě pravomocí uvedených v § 84 a 85 též rozhodování ve věcech uvedených v odstavci 2 písm. d), f), j) a l). Je-li odvolána rada obce jako celek, zůstává starosta a místostarosta (místostarostové) i nadále ve funkci. Je-li starosta a místostarosta (místostarostové) odvolán ze své funkce současně s ostatními členy rady obce, pověří zastupitelstvo obce výkonem funkcí starosty, popřípadě místostarosty některého člena zastupitelstva obce a současně mu vymezí rozsah jeho oprávnění na dobu do zvolení nového starosty, popřípadě místostarosty. Příl. 29 Agenda obecního úřadu • • • • • • • •

Pronajímá bytové a nebytové prostory Pronajímá hrobová místa Provádí ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a ověřování pravosti podpisu Přijímá nájemné z bytových a nebytových prostor ve vlastnictví obce Přijímá návrhy na vyhlášení místního referenda Přijímá oznámení o shromáždění Přijímá poplatky za pronájem hrobového místa Přijímá poplatky za znečištování ovzduší

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Přijímá přihlášení k trvalému pobytu a ohlášení změny místa trvalého pobytu Přijímá žádosti k instalování kamerového systému Přijímá žádosti o kácení dřevin rostoucích mimo les Přijímá žádosti o neinvestiční dotace v oblasti sportu Přijímá žádosti o povolení k provozování výherních hracích přístrojů Určuje popisná, orientační, evidenční čísla budov v obci Vybírá poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt Vybírá poplatky za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Vybírá poplatky za provozování výherních hracích přístrojů Vybírá poplatky za užívání veřejného prostranství Vybírá poplatky za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace Vybírá poplatky ze psů Vydává platební výměry na neuhrazené místní poplatky Vydává řády pro místní veřejné pohřebiště, jehož je provozovatelem Vydává vyhlášku o čistotě a pořádku v obci Vydává vyhlášku o chovu a držení zvířat na území obce Vydává vyhlášku o nakládání s odpady, zřizuje a provozuje skládky odpadů (obecní skládky) Vydává vyhlášku o územních zónách pro výpočet daně z nemovitostí Vydává vyhlášku o výši příspěvku na částečnou úhradu nákladů mateřské školy patřící pod správu obce Vyhlašuje varovný signál Všeobecná výstraha

Příl. 30 Základní agenda matričního úřadu (obce I. stupně a obce s POÚ) • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Provádí zápisy do knihy manželství Provádí zápisy o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů Přijímá doklady k uzavření manželství Přijímá nalezené občanské průkazy a další potvrzení, občanské průkazy zemřelého Přijímá občanské průkazy do úschovy Přijímá oznámení o narození dítěte a provádí zápis do knihy narození Přijímá oznámení o úmrtí a provádí zápis do knihy úmrtí Přijímá oznámení o užívání české podoby cizojazyčného jména Přijímá oznámení o znovu přijetí předchozího příjmení po rozvodu Přijímá oznámení týkající se občanského průkazu, v daných případech přijímá občanský průkaz, vyzývá k vyzvednutí občanského průkazu Přijímá prohlášení o užívání dvou jmen Přijímá prohlášení o užívání pouze jednoho příjmení Přijímá prohlášení o volbě druhého jména Přijímá protokoly o uzavření církevního sňatku Přijímá souhlasné prohlášení osvojitelů o zvolení jména pro osvojence Přijímá žádosti o nahlédnutí do matriční knihy, vystavení matričního dokladu a vydává výpisy z matrik (rodné, oddací, umrtí listy) Přijímá žádosti o provedení zápisu příjmení ženy do matriční knihy Přijímá žádosti o uzavření manželství, zajišťuje svatební obřad Přijímá žádosti o vydání matričních dokladů (rodného, oddacího, úmrtního listu) Přijímá žádosti o vydání občanského průkazu Přijímá žádosti o vydání osvědčení a potvrzení o státním občanství České republiky Přijímá žádosti o vydání osvědčení o splnění požadavků zákona o rodině pro uzavření církevního sňatku

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Přijímá žádosti o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů Přijímá žádosti o vydání vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství v cizině Přijímá žádosti o vystavení osvědčení o státním občanství při vydání prvního občanského průkazu Přijímá žádosti o vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství Přijímá žádosti o zápis do zvláštní matriky Přijímá žádosti o zápis narození, uzavření manželství, úmrtí státních občanů ČR do zvláštní matriky v Brně Přijímá žádosti o zápis příjmení v matriční knize v mužském tvaru Přijímá žádosti o změnu jména nebo příjmení Přijímá žádosti o změnu příjmení za trvání manželství V daných případech zadržuje občanský průkaz Vede sbírku listin a matriční knihy narození, uzavření manželství a úmrtí Vydává občanský průkaz Vydává oddací listy Vydává osvědčení a potvrzení o státním občanství České republiky a zjišťuje státní občanství České republiky Vydává osvědčení pro uzavření církevního sňatku Vydává potvrzení o občanském průkazu Vydává potvrzení o skutečnostech zapsaných v matriční knize Vydává rodné listy Vydává úmrtní listy Vydává vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství v cizině Příl. 31

Základní agenda stavebního úřadu • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Nařizuje odstranění stavby Nařizuje pořízení zjednodušené projektové dokumentace stavby Nařizuje provádění nezbytných úprav Nařizuje provádění udržovacích prací Nařizuje provedení neodkladné zabezpečovací práce Nařizuje vyklizení stavby Oznamuje stavební povolení a rozhodnutí o prodloužení platnosti stavebního povolení Oznamuje zahájení stavebního řízení, nařizuje ústní jednání a místní šetření Oznamuje zahájení územního řízení a nařizuje ústní jednání a místní šetření Provádí státní stavební dohled Přijímá návrhy nebo sám zahajuje a vede územní řízení Přijímá ohlášení na informační, reklamní a propagační zařízení, vydává povolení na jeho umístění Přijímá ohlášení stavebnímu úřadu Přijímá žádosti na odstranění stavby a povoluje odstranění stavby Přijímá žádosti na poskytnutí státního stavebního příspěvku Přijímá žádosti na povolení předčasného užívání stavby před dokončením, vydává rozhodnutí k předčasnému užívání Přijímá žádosti na provádění terénních úprav a povoluje provádění terénních úprav Přijímá žádosti na změnu stavby před dokončením a vydává rozhodnutí o změně stavby před dokončením Přijímá žádosti na změnu územního rozhodnutí a vydává rozhodnutí o novém územním rozhodnutí Přijímá žádosti o kolaudační souhlas Přijímá žádosti o stavební povolení Ukládá pokuty za přestupky a správní delikty proti stavebnímu zákonu Vede stavební řízení

• • • • • • • •

Vydává kolaudační souhlas Vydává rozhodnutí o změnách v užívání staveb Vydává souhlas ke zkušebnímu provozu před vydáním kolaudačního souhlasu Vydává souhlas s ohlášenou stavbou Vydává stavební povolení Vydává územní rozhodnutí Vyzývá k odstranění nedostatků v projektové dokumentaci Vyzývá k odstranění závad na stavbě, nařizuje zastavení stavebních prací na stavbě Příl. 32

Rozsah poskytovaných služeb kontaktního místa Czech POINT (k 1.4.2010) • • • • • • • • • • • • • • • •

Výpis z Katastru nemovitostí Výpis z Obchodního rejstříku Výpis z Živnostenského rejstříku Výpis z Rejstříku trestů Přijetí podání podle živnostenského zákona (§ 72) Žádost o výpis nebo opis z Rejstříku trestů podle zákona č. 124/2008 Sb Výpis z bodového hodnocení řidiče Vydání ověřeného výstupu ze Seznamu kvalifikovaných dodavatelů Podání do registru účastníků provozu modulu autovraků ISOH Výpis z insolvenčního rejstříku Datové schránky Autorizovaná konverze dokumentů Centrální úložiště ověřovacích doložek Úschovna systému Czech POINT CzechPOINT@office Czech POINT E-SHOP - výpisy poštou Příl. 33

Rozsah kompetencí finančních úřadů dle zákona č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - § 1 odst. 1 písm. a), c), d), f), g), h), i), j), m) a n). Územní finanční orgány jsou správní úřady, které a) vykonávají správu daní podle zvláštního právního předpisu1), c) provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti3), d) vykonávají kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem o účetnictví a ukládají účetním jednotkám pokuty a povinnost odstranit protiprávní stav podle zvláštního právního předpisu4), f) z pověření Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“) poskytují podle zvláštního právního předpisu6) mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek, g) převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, podle zvláštního právního předpisu7), h) vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami podle zvláštního právního předpisu8), i) vykonávají kontrolu označení provozovny a ukládají pokuty a povinnost odstranit nedostatky podle živnostenského zákona9), j) vykonávají kontrolu

1. dodržování povinností při barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv podle zvláštního právního předpisu10), 2. zda jsou skladovány nebo prodávány pouze značené tabákové výrobky11), 3. zda je dodržován zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobků11), vybírají a vymáhají peněžitá plnění, která podle tohoto nebo zvláštního zákona uložily, vykonávají další činnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

m) n)

Příl. 34

Příl. 35 Diecéze / Arcidiecéze* Pražská*

Rozloha km 2

Počet obyvatel (v tis.)

Počet katolíků (v tis.)

Procentuální Počet Počet podíl děkanátů / farností katolíků vikariátů

Počet kněží

Počet kostelů a kaplí

8 931

2 062

370

17,9

14

378

216

881

12 441

763

237

31,1

11

361

108

511

Plzeňská

9 177

795

142

17,9

10

73

98

574

Litoměřická

9 321

1 350

162

12,0

10

437

115

1 137

12 212

1 265

307

24,3

12

447

220

1 008

Českobudějovická

Královéhradecká Olomoucká*

10 030

1 381

570

41,3

22

437

313

1 298

Brněnská

10 539

1 364

533

39,1

20

450

395

1 153

6 215

1 315

420

31,9

11

276

167

580

78 866

10 295

2 741

26,6

110

2 859

1 632

7 142

Ostravsko-Opavská Celkem

Příl. 36

Příl. 37

Příl. 38

Příl. 39

Příl. 40

Pořadí

… 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 41. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60.

Obec

… Lípa Bratřejov Pitín Biskupice Lačnov Poteč Provodov Sehradice Nedašova Lhota Březůvky Dolní Lhota Pašovice Vysoké Pole Ludkovice Horní Lhota Velký Ořechov Slopné Hřivínův Újezd Doubravy Rokytnice Pozděchov Střelná Študlov Návojná Drnovice Šanov Loučka Rudice Lipová Valašská Senice Lhotsko Jestřabí Rudimov Petrůvka Valašské Příkazy Bohuslavice n. Vláří Kaňovice Tichov Dobrkovice Hostětín Vlachova Lhota Podhradí Křekov Kelníky Haluzice Celkem

z nich Počet ekonom ických s.r.o. a.s. subjektů …

Pořadí obce podle počtu 500obyvatel k 999 1.1.2009

Kategorie počtu zam ěstnanců 5099

100199

200249

250499

219 191 190 190 174 170 158 153 150 150 146 144 141 138 138 135 115 114 114 112 111 107 106 96 95 86 82 78 78 74 71 65 62 59 59 58 54 52 52 50 48 42 42 39 22

… 50 6 6 18 10 3 6 6 2 14 4 5 2 10 7 6 7 4 5 6 2 5 2 5 9 5 4 1 7 1 1 1 3 1 5 2 1 4 2 1 3 1 -

… 3 1 1 -

… 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 -

… 1 1 1 1 2 -

… 1 1 1 -

… 1 -

… -

… 27. 20. 16. 24. 17. 19. 23. 21. 25. 30. 32. 26. 18. 29. 36. 22. 34. 37. 41. 33. 35. 31. 39. 28. 44. 38. 42. 43. 46. 40. 53. 49. 54. 48. 50. 45. 52. 47. 51. 55. 56. 57. 58. 59. 60.

15 789

983

47

50

22

2

5

1

-

Příl. 41

Příl. 42 Potenciální středisko

Ukazatel migrační obrat

Bojkovice

migrační saldo migrační účinnost migrační obrat

Luhačovice

Slavičín

BrumovBylnice

Valašské Klobouky

Vizovice

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 195

181

-3

187

193

148

1

40

143

116

-1

-40

162

128

-16

-68

101

134

-3

191

216

156

-2

-20

-31

-17

-20

1

-1,5 -17,1

-9,1

0,5 27,0

-0,7 -34,5

-9,9 -53,1

-3,0 -14,9

0,5

-0,9 -12,8

243

288

224

219

202

226

181

188

178

171

183

232

180

184

-50

-31

3

-26

16

-27

-13

-36

10

-20

migrační saldo

-15

11

26

-14

migrační účinnost

-6,2

3,8 -22,3 -14,2 12,9

-6,2

1,7 -13,8

9,0 -15,8

-7,1 -15,5

5,6 -10,9

migrační obrat

323

257

205

218

196

198

237

221

185

208

176

198

229

215

migrační saldo

-27

-9

-7

2

-36

-48

-11

1

-15

-36

-64

-36

-35

-51

migrační účinnost

-8,4

-3,5

-3,4

0,9 -18,4 -24,2

-4,6

0,5

-8,1 -17,3 -36,4 -18,2 -15,3 -23,7

migrační obrat

249

224

153

129

122

89

120

135

147

113

132

134

114

migrační saldo

27

24

-15

1

-30

-7

-16

-7

-35

-1

-18

-6

-4

-11

migrační účinnost 10,8 10,7

-9,8

0,8 -24,6

-7,9 -13,3

-5,2 -23,8

-0,9 -13,6

-4,5

-3,5

-8,3

133

migrační obrat

260

215

233

127

111

160

214

168

150

162

118

159

146

177

migrační saldo

0

-13

1

-27

-37

-2

38

-10

8

-6

-36

-1

2

-31

migrační účinnost

0,0

-6,0

0,4 -21,3 -33,3

-1,3 17,8

-6,0

5,3

-3,7 -30,5

-0,6

1,4 -17,5

migrační obrat

181

214

194

143

113

122

137

155

161

129

166

164

176

migrační saldo

-33

-6

54

27

1

-14

19

33

33

13

36

6

6

1

0,9 -11,5 13,9 21,3 20,5 10,1 21,7

3,7

3,4

0,9

migrační účinnost -18,2

-2,8 27,8 18,9

107

Příl. 43

Potenciální středisko Bojkovice Luhačovice Slavičín

Ukazatel

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

migrační obrat

23

21

8

17

8

3

2

10

8

6

4

8

8

7

migrační saldo

-5

-5

-6

-5

2

-3

-2

-8

-4

-1

-4

2

-6

-1

migrační obrat

15

27

29

21

17

21

15

11

16

11

11

14

15

15

migrační saldo

-7

-1

-9

-9

3

1

1

-5

4

-5

-5

-6

5

11

migrační obrat

22

25

13

19

17

10

16

18

19

10

20

12

14

8

migrační saldo

4

-1

-1

-9

-13

-4

-6

0

-5

-6

-10

-10

-10

-4

BrumovBylnice

migrační obrat

12

14

10

13

11

5

13

6

5

5

13

14

12

7

migrační saldo

-4

-2

-2

-7

-7

1

-3

-4

-1

-5

-9

-6

-11

-7

Valašské Klobouky

migrační obrat

17

16

14

9

11

15

13

6

10

16

11

8

13

13

migrační saldo

3

0

-4

-3

-7

-1

-3

-2

-2

-8

-9

4

1

-1

migrační obrat

10

13

15

9

2

4

6

7

9

5

8

7

10

6

migrační saldo

4

7

1

1

-2

-2

-4

3

1

-1

8

-5

8

4

Vizovice

Příl. 44.

Příl. 45.