PEREGRÍNEK Zpravodaj pro farnosti Moravany a Ořechov Ročník 8 Číslo 34 Březen 2013 SLOVO OTCE MARIUSZE Milí farníci, blíží se velikonoční svátky, kdy ve spojení s celou církví liturgicky oslavíme Kristův velikonoční přechod - paschu. Liturgie těchto svátečních dnů nejplněji oslavuje Boha v tajemství Jeho nesmírného milosrdenství. Vždyť Bůh dal svého Syna právě proto, aby nás Jeho krví vykoupil, zaplatil za náš hřích a otevřel cestu ke spáse i těm největším hříšníkům. Prožít tedy dobře velikonoční svátky, může pro nás znamenat hluboké setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, který nám přináší pokoj a radost z toho, že od chvíle Jeho smrti na kříži naše spása a náš duchovní život není pouhým výsledkem našeho lidského snažení, ale je především milostí, nezaslouženým darem Božím. Opravdu je to Bůh, kdo nás hledá jako první a nabízí nám tento dar, protože miluje. Jeho milosrdenství se na nás stále vylévá ve velké hojnosti v různé podobě. Naše současné dějiny jsou poznamenány velkým utrpením mnoha lidí a mohlo by se nám občas zdát, že nás Bůh opustil. Zažili jsme dvě světové války, nacistickou a komunistickou ideologii a poznali mnoho krutostí, jakých je schopen „civilizovaný“ člověk i dnes. Ale všimněme si, že i v tomto „pekle na zemi“ nás Bůh neopouští a dal nám v nedávné minulosti jasné znamení svého milosrdenství. Protože jen pár
kilometrů od nejznámějšího koncentračního tábora v dějinách – v Osvětimi - Birkenau, se právě během druhé světové války narodil malý Karel Wojtyła, papež Jan Pavel II., papež tisíciletí, který se potom stal nástrojem v Božích rukou pro překonání komunismu a jiných falešných učení, a zprostředkoval světu jiskru naděje poselství o Božím milosrdenství, které bdí nad námi v každé době. Stalo se to také skrze šíření jeho poselství o Božím milosrdenství sděleného sv. sestře Faustyně Kowalské a ustanovení Světového centra Božího milosrdenství na poutním místě v Krakově - Lagevniky, kde se nachází hrob a ostatky sestry Faustyny. - A v čem můžeme vnímat Boží milosrdenství my osobně? Asi nejvíce ve svátosti smíření. Farář arský říkával: „Představte si, že Bůh už dopředu zná to, co přijde po zpovědi, jak znovu zhřešíte. A přesto vám odpouští. Jaká je láska našeho Boha, který jde až tak daleko, že dobrovolně zapomíná budoucnost, aby nám odpustil“. A sv. sestra Faustyna prožívala zpověď ve stejném duchu: „…Paprsek světla osvítil
mou duši, poznala jsem, že i kdybych měla na svědomí hříchy všech zavržených, nezapochybovala bych o Božím milosrdenství, ale se srdcem rozdrceným na prach bych se vrhla do propasti Tvého milosrdenství. Věřím, Ježíši, že bys mě od sebe nezavrhl,
PEREGRÍNEK ale že bys mě rukou svého zástupce dal rozhřešení“ (Deníček, č. 1318). Přeju
kláštera. O souhlas rodičů však žádala marně. Později odešla od rodiny a hledala klášter, kde by ji přijali. Po mnoha neúspěšných pokusech nalezla útěchu u sester Božího milosrdenství ve Varšavě. Zde jí představená poradila, aby alespoň rok pracovala a vydělala si na výbavu. Uposlechla a našla si práci. Když se 1. 8. 1925 vrátila za představenou, ta ji poslala zeptat se "Pána domu" zda ji přijme. Šla tedy do kaple, kde uslyšela: "Ano, přijímám, jsi v mém srdci." Po postulátu ve Varšavě byla 23. 1. 1926 poslána do Krakova-Łagiewnik, do velkého domu kongregace (Matky Božího Milosrdenství) s internátem a ústavem Josefov, pro výchovu dívek. Zde, 30. dubna téhož roku, přijala nové jméno Marie Faustyna. Jako novicka pracovala v kuchyni, projevovala horlivost v modlitbě i v práci, během rekreace byla veselá a družná. Po ročním noviciátu prožila období duchovní tmy a připojilo se i tělesné utrpení. Zemřela ve 33 letech na tuberkulózu v Krakově. Po celý život Faustynu provázela vidění a zjevení, kde k ní promlouval Kristus. Její poslání, ke kterému byla vyvolena, spočívá v připomenutí milosrdné Boží lásky, o níž hovoří Bible a v předání nového způsobu úcty pro celý svět. Proto je nazývána i Ježíšovou sekretářkou a apoštolkou. V roce 1993 byla prohlášena blahoslavenou a dne 30. dubna r. 2000 ji
vám, milí farníci, požehnané Velikonoce a myšlenka na Boží milosrdenství, jenž je větší než naše hříchy a veškerá lidská bída, ať vás nikdy neopouští.
Váš otec Mariusz ZE ŽIVOTA SVATÝCH Faustyna Kowalská Helena Kowalská, později sestra Marie Faustyna – apoštolka Božího milosrdenství – se narodila dne 25. srpna 1905 ve vesnici Glogowiec, 50 km jihozápadním směrem od města Lodže. Pokřtěna byla už o dva dny později v kostele svatého Kazimíra ve Swinicach Warckich, ve vratislavské diecézi. Narodila se jako třetí dítě z deseti v chudé rolnické rodině. Žila z velmi chudého hospodářství a otec pracoval i jako tesař. Helena už v sedmi letech pocítila před vystavenou Nejsvětější svátostí první pozvání k hlubšímu životu s Pánem. K prvnímu svatému přijímání přistoupila v 9- ti letech a od té doby v ní rostla touha po apoštolském působení. Po skončení polsko - ruské války 16- tiletá Helena, aby finančně vypomohla rodině, odešla sloužit do Aleksandrówa u Łódži. Po necelém roce pocítila naléhavé volání do
2
PEREGRÍNEK papež Jan Pavel II. svatořečil, přičemž zavedl svátek neděle Božího milosrdenství (první po Velikonocích). /Magdalenka/
ve Fulneku v diecézi ostravsko-opavské. Začali vydávat časopis ,, Apoštol Božího milosrdenství“ věnovaný šíření úcty k Božímu milosrdenství a pomáhající k formování vnitřního postoje milosrdného pohledu na sebe a ostatní. Postupně přenesli svou pastorační činnost ze Staré Boleslavi do farnosti Jámy na Vysočině v brněnské diecézi. Není to tak dávno (13. 1. 2008 v den svátku Křtu Páně), kdy byl slavnostně vysvěcen poutní kostel Božího milosrdenství a sestry Faustyny ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě. Otcové pallotini zvou během celého roku na bohoslužby, poutě s duchovním programem, pobožnosti křížové cesty a pobožnosti cesty světla. Míst v naší zemi, kde se věnují Božímu milosrdenství, je hodně. Boží milosrdenství doprovází každého člověka od chvíle jeho početí až do smrti. Všichni Boží milosrdenství potřebujeme a všichni bychom je měli hlásat a uctívat nejen slovy, ale především svými skutky a životem.
CESTOVNÍ OKÉNKO – POZNEJME NAŠE PAMĚTIHODNOSTI Kongregace sester Matky Božího milosrdenství a otcové Pallotini V dnešním okénku navštívíme letmo hned několik míst. Jsou jimi: Dvůr Králové nad Labem, Praha – Vyšehrad, Fulnek, Jámy a Slavkovice. Všechna místa spojuje šíření úcty k Božímu milosrdenství.
Sestry
Matky
Božího
milosrdenství
působí v České republice od roku 1994 na dvou místech - v Praze na Vyšehradě a ve Dvoře Králové n. Labem. Na obou místech sestry pracují ve farnostech – v Praze se starají o baziliku sv. Petra a Pavla a slouží různými způsoby farníkům i otcům kanovníkům. Ve Dvoře Králové se sestry ve farnosti angažují při výuce náboženství, vedou klub seniorů a účastní se společenství mládeže. Mimoto pracují také ve farní charitě a v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež „Střelka“. V roce 2012 Kongregace sester Matky Božího milosrdenství oslavila 150. výročí založení (založeno 1862 ve Varšavě). Otcové pallotini působí v České republice od roku 2002. Nejdříve začali působit ve Staré Boleslavi, kde pracovali na obnově poutního místa. Později otevřeli svůj druhý řeholní dům
/Leona/ LITURGIE A MODLITBA Formy uctívání Božího milosrdenství Výběr právě těchto, a ne jiných modliteb nebo úkonů zbožnosti, jsou přísliby, které Pán Ježíš zjevil sv. sestře Faustyně. Sestra Faustyna psala během posledních čtyř let svého života na jasnou žádost Pána Ježíše Deníček, kam průběžně a retrospektivně
3
PEREGRÍNEK zapisovala především „setkání“ vlastní duše s Bohem. Obraz Milosrdného Ježíše
Pán Ježíš Faustyně:„Velikost
řekl
se za nás. Další symbol je pravá ruka pozdvižená k požehnání. Bůh v každé chvíli našeho života jako první vztahuje svou ruku, aby nás zachránil. Třetím symbolem je levá ruka Ježíše, která ukazuje na Jeho srdce jako pramen milosti. Toto srdce bylo probodnuté na kříži a vytryskla z něj krev a voda, symboly svátostí. Srdce je také symbolem lásky, která je hlavním důvodem zjevení tajemství Božího milosrdenství. Dalšími symboly jsou krev a voda. Mučednictví a milost, utrpení a štěstí. Milost často přichází skrze utrpení. Kristus rozdává plody svého umučení celému tvorstvu. Milosti přicházejí skrze svátosti, zvlášť svátost smíření a Eucharistii, jejichž správcem je Církev. Posledním symbolem jsou slova: Ježíši, důvěřuji Ti! Přijmout milost, která pramení z utrpení, a někdy skrze utrpení, vyžaduje totiž důvěru. Uctívání tohoto obrazu nespočívá jen v jeho vystavení. Uctívat tento obraz znamená přijmout do svého srdce Boha, který v tomto obrazu zjevuje část své přirozenosti. Svátek Milosrdenství Svátek Božího milosrdenství zaujímá nejdůležitější místo mezi všemi formami pobožnosti k Božímu milosrdenství, které byly sestře Faustyně zjeveny. Poprvé o zavedení tohoto svátku požádal Pán Ježíš ve zjevení, které měla sestra Faustyna v roce 1931. „Toužím,
sestře
tohoto obrazu nespočívá v kráse barev nebo v dovednosti malíře, nýbrž v mé milosti. (Deníček 313) Obraz znázorňuje
zmrtvýchvstalého Spasitele. Prostřednictvím tohoto obrazu nám Ježíš ukazuje svůj vztah k člověku. Pomocí pěti symbolů se nám zde zjevuje obraz milosrdného Boha, který nám nabízí spásu. Prvním symbolem je postava Ježíše, který jakoby kráčí k nám. On první nám vychází vstříc, on první nás miluje, očekává nás a obětuje
aby milosrdenství mělo svátek. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl
4
PEREGRÍNEK slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem milosrdenství.“ (Deníček 49)
Faustyně, aby se snažila tuto hodinu pomodlit pobožnost křížově cesty, anebo pokud ji to povinnosti nedovolí, aspoň na chvíli se pomodlila v kapli, a tím uctila jeho milosrdné srdce. A když ani to nebude možné, aby si aspoň na chvíli vzpomněla na jeho umučení. Modlitba v hodině milosrdenství: Ó Krvi a Vodo, která jsi vytryskla ze Srdce Ježíšova jako zdroj milosrdenství pro nás, důvěřuji Ti. Korunka k Božímu Milosrdenství Několikrát Pán Ježíš ve svých zjeveních sestře Faustyně ukazoval hodnotu a sílu této modlitby. S touto modlitbou spojil také své přísliby, že skrze modlitbu této korunky dá rád všechno, oč ho lidé budou prosit, bude-li to shodné s Boží vůlí. Zvláštní milosti Pán Ježíš slíbil v hodině smrti nejen těm, kteří se budou tuto korunku modlit, ale také těm, za které se tuto korunku někdo pomodlí. „Každý,
První neděle po Velikonocích - tento den má hluboký teologický smysl, který vyjadřuje úzkou souvislost mezi velikonočním tajemstvím vykoupení a tajemstvím Božího milosrdenství. Velikost svátku Božího milosrdenství je dána velikostí neobvyklých příslibů, které Pán Ježíš tomuto svátku dal. „Kdo
toho dne přistoupí k Prameni života, ten dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“ (Deníček 300) Pramenem života je přitom svátost smíření a Eucharistie. Svátek Božího milosrdenství, který oficiálně zavedl 30. dubna roku 2000, v den svatořečení sestry Faustyny, papež Jan Pavel II., se tak jeví jako neobvyklá příležitost setkání s bezmeznou hloubkou Božího milosrdenství. Hodina Milosrdenství V říjnu roku 1937 Pán Ježíš ve zjevení sestře Faustyně přikázal uctívat hodinu své smrti (15.00 hod.) a aspoň chvíli se v tuto hodinu dovolávat milosrdenství pro celý svět. „Kdykoliv uslyšíš, jak hodiny
kdo se ji bude modlit, dosáhne velkého milosrdenství v hodině smrti. Kněží ji budou dávat hříšníkům jako poslední záchranu.“ (Deníček 687) Korunka,
odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj. Svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán.“ (Deníček 1572)
společně s výzvou „Ježíši, důvěřuji Ti!“ je nejznámější modlitbou k Božímu milosrdenství. Překládána je dokonce do afrických nářečí a lidé se ji modlí ve všech končinách země. Korunka se modlí na obyčejném růženci.
Hodina milosrdenství je pro nás šancí pochopit sílu Boží lásky k nám, která se projevila v jeho umučení pro nás všechny. Proto Pán Ježíš říká sestře
Na začátku: Otče náš …, Zdrávas Maria … a Věřím v Boha … Na zrnkách Otčenáše: Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství
5
PEREGRÍNEK Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa. Na zrnkách Zdrávasu: Pro Jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu. Na konci (3x): Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem.
ale cítila šanci a vydala se. Nečekala mě žádná přednáška. „Jen“ modlitba Korunky k Božímu milosrdenství, adorace, svátost smíření a mše svatá. Ke zpovědnici mě tam přivedla hluboká lítost nad sebou samotnou a vlastní bezmoc, víc než původní záměr „dát to nějak do pořádku“. Neměla jsem nachystané nic a přitom to byla nejdelší zpověď mého života. Setkala jsem se s Pánem ve svátosti smíření jinak než dosud. Potom v Eucharistii, jinak než dosud… Tato moje duchovní obnova mi dala poznat, jak úžasné je setkání s Pánem ve svátosti smíření, v Jeho odpuštění, jak stále Pán čeká, abychom mu dovolili uzdravit všechny naše rány a zranění, jakou má radost, že k Němu přicházíme, abychom v Něm zase nalezli pokoj - a nejenom dvakrát do roka… čeká na nás stále... Pane, děkuji Ti za tuto zkušenost.
Šíření úcty k Milosrdenství Podstatou úcty k Božímu Milosrdenství je postoj křesťanské důvěry k Bohu a činné lásky k bližnímu. Pán Ježíš žádá důvěru a prokazování skutků milosrdenství činem, slovem nebo modlitbou. Šíření úcty nevyžaduje nutně mnoho slov, ale vždy postoj víry, důvěry v Boha a růst v milosrdenství. Deníčku sestry Faustyny /Podle Kowalské zpracovala Leona/ ZE ŽIVOTA FARNOSTÍ
Svědectví z duchovních obnov Jedna z mých duchovních obnov byla pro mne tenkrát takovým pořádným zatřepáním: „Prober se!“ Na začátek dodávám, že jsem chodila pravidelně v neděli a svátky na mše a před Vánocemi a Velikonocemi ke zpovědi. Jenže – tehdy jsem nestihla v postní době jít ke zpovědi (40 dní a nestihla!!). Podle toho vypadaly i moje Velikonoce. Došlo mi to až při vigilii Velké noci. V neděli na svátek Božího milosrdenství byla ještě „duchovní obnova“ v jednom brněnském kostele. Zvláštní – duchovní obnova po Velikonocích? V nitru jsem
Duchovní obnova v sobotu 2. března 2013 s P. Pavlem Pacnerem v naší farnosti byla krásným zážitkem. Mluvil o pokání, almužně a modlitbě. Kladu si otázku, jaké mám činit pokání v souvislosti s mými smysly? Napadají mě věci jako neposlouchat hudbu, která mě láká k výstřednostem, nejíst sladkosti, ale půst očima? Otec Pavel nám poukázal na to, jak právě půst očí můžeme v postní době cvičit. Také almužna v souvislosti s darováním času pro druhé byla pro mne zajímavým poznatkem. Jsem dychtivá všechno
6
PEREGRÍNEK - Pojď na chvíli stranou a odpočiň si! - Ale co ta hromada prádla, co musím o víkendu vyprat a vyžehlit? Co sobotní úklid? Co děti a vaření? - Pojď! - Jsi má milovaná dcera. - Jste moje milované děti.
stihnout, zvlášť moje záliba šít a všechny obléct … budu se snažit vzít si slova o. Pavla k srdci. Děkuji, že máme nově duchovní obnovy i v naší farnosti a chtěla bych povzbudit všechny, aby si také příště udělali čas, přišli a obohatili svoji postní dobu.
Přijeli jsme s manželem na duchovní obnovu. Krásné přijetí, ubytování. Mše svaté, přednášky, křížové cesty, adorace, ztišení, společné modlitby, čas na vzájemné sdílení, rozjímání ... a úžasné společenství lidí, hledajících, toužících, chválících … Na tři dny zůstaly každodenní starosti za námi – abychom zase zpátky sestoupili, přijali znovu svoje křížky a kříže a vytrvale šli dál cestou, kterou nám ukazuje Pán. Děkujeme, že nám Pán připravil tři nádherné dny, abychom se občerstvili. A že nám dal Svátosti, abychom mohli být pořád u Jeho boku.
Loni jsem chodila na exercicie k minoritům. Jeden den mě už od rána v práci bolela hlava a nepřestávala ani odpoledne na přednášce. Myslela jsem si, že už to nevydržím a budu si muset zajít do lékárny pro nějaký prášek. Ale když jsem při mši svaté přijala Ježíše, rázem bylo po bolesti. Chválím Tě Ježíši, děkuji Ti Ježíši.
Naši pětiletou dceru jsme odvezli do dětské nemocnice s tím, že druhý den v deset hodin má podstoupit operaci očí. Já byla v práci, ale měla jsem toho tolik, že mi operace ani na mysl nepřišla. Najednou se nějak všechno zklidnilo a já, jako bych slyšela ženský hlas – „Pojď zpívat se mnou.“ Šlo o mariánskou písničku. Bylo půl dvanácté, všude klid a já opravdu zpívala. Druhý den jsem se dozvěděla, že dceřina operace začala až v půl dvanácté a dopadla dobře. Děkuji Maria! Děkuji Ježíši!
Při jedné adoraci jsem rozjímala nad slovy „Já jsem život“. Pán pro nás zůstal v Eucharistii, aby nám dal Život, aby nám dával sám sebe, aby mohl žít v nás, v naší duši, v našich smyslech, v každé kapce naší krve … Při pohledu na Nejsvětější Svátost jsem zatoužila přijmout Pána tak, jak jsem ho viděla při adoraci. Následovala mše svatá. K přijímání jsem šla až mezi posledními. Jak se moje srdce zaradovalo, když mi kněz se slovy: „Tělo Kristovo“ podal čtvrtinu „velké“ Hostie, kterou na oltáři proměnil. Děkuji Ti, Pane Ježíši!
- Pane, už nemůžu dál. Je to stále dokola – do práce, z práce, domácnost, děti, vztahy v rodině, na pracovišti, ve farnosti … nedokážu jít dál, potřebuji se zase nadechnout …
7
PEREGRÍNEK nepotřebuje pomoc. On jim odpoví: „Ne, nepotřebuji, věřím v Boha a on mi pomůže.“ Když jedou znovu kolem, už je ponořen v bažině do pasu, opět se ho zeptají, ale stále trvá na svém, že nepotřebuje pomoc. Jedou potřetí, už je v bažině po krk, ale stále věří, že mu Bůh pomůže a nechce od hasičů žádnou pomoc. Utopí se. Jde do nebe. Říká: „Pane Bože, celý život v tebe věřím, věřil jsem, že mi pomůžeš.“ A Bůh mu odpoví: „A kdo si myslíš, že tam posílal ty hasiče?“
ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO ANEB STOJÍ ZA POVŠIMNUTÍ Faustína – Mystický život apoštolky Božieho Milosrdenstva (DVD) Vydavatelství Don Bosco, slovenský dabing. O prostém a přece neobyčejném životě svaté Faustyny vypráví její spolusestra z Kongregace Matky Božího Milosrdenství – sestra Felixa.
/Lada/ OKÉNKO MLÁDEŽE
☺
Člověk, který je po kolena v bažině, vidí jet kolem hasiče a ti se ho ptají, jestli
CO NÁS ČEKÁ OBŘADY VELIKONOC
Zelený čtvrtek Velký pátek - křížová cesta Bílá sobota Zmrtvýchvstání Páně Pondělí velikonoční
Ořechov Všech svatých Sv. Jiří 17:30 hodin 17:00 hodin 17:30 hodin 17:00 hodin v 16:45 hodin 19:00 hodin 17:00 hodin 9:15 hodin 9:15 hodin
8:00 hodin 8:00 hodin
Moravany
Nebovidy
19:00 hodin 19:00 hodin v 18 hodin 21:00 hodin
-
10:45 hodin 10:45 hodin
7:45 hodin 7:45 hodin
Novéna k Božímu milosrdenství Moravany – kostel sv. Václava: 29. března na Velký pátek v 15:00 hodin Ořechov – kostel Všech svatých: 29. 3. Velký pátek v 16:00 hodin 30. 3. Bílá sobota v 18:30 hodin 31. 3. Zmrtvýchvstání Páně a 1. 4. Pondělí velikonoční v 8:45 hodin 2. 4. (úterý) až 6. 4. (sobota) v 17:30 hodin na faře Časopis je určen pro vnitřní potřeby farníků. Vydává Římskokatolická farnost Moravany a Ořechov. Redakce: Leona Steingartová, Lada Badinová, Magdalenka Šímová, Markéta Kořenková, P. Mariusz Sierpniak. Grafická úprava: István Steingart. Příspěvky můžete zasílat na adresu
[email protected]. Telefon: 777 674 936
8
