Překonávání překážek
© 2015 Kateřina Sodomková, katerinasodomkova.cz všechna práva vyhrazena
Rovné nebo hrbolaté cesty? Co máte radši? Chodíte životem, ale i při skutečných procházkách
raději
po
upraveném
chodníku
nebo
po
kamenité cestě? Asi jak kdy. Je pravda, že každý se občas rádi projdeme lehkou chůzí po mramorové podlaze, ale jak dlouho nás to takto bude bavit, jak dlouho si to budeme užívat než nás to začne nudit? A z jaké cesty získáme větší uspokojení, když jí projdeme až na konec? Budeme cítit, že jsme
něco
skutečně
dokázali,
když
přejdeme
hladkou
rovinku nebo když zdoláme horskou tůru? Některým možná vyhovuje, že jdou cestou, která na ně neklade žádné nároky, která je snadná a bezpečná. Když si mohou vybrat ze dvou možností, volí vždy tu snazší, která sice představuje menší zisk, ale je relativně bezpečená. Jiní se vydávají po cestě, která na první pohled není moc lákavá, ale zato to, co nás čeká na jejím konci, pak překoná všechny strasti, které nás na této cestě potkaly. Vyberte si sami, kterou cestou chcete jít. Obě cesty jsou správné, pokud vám poskytují naplnění a uspokojení. Osobně mám, co se týče těch zemských cest, ráda výlety do přírody, zvláště pak horské tůry. Ráda si i zarelaxuju u vody, ale spíše jako proložení mezi aktivními dny. Absolvovala jsem před lety vyloženě pobytovou dovolenou u moře, ale došla jsem k poznání, že toto mě neuspokojuje a už jsem nepocítila touhu takovou dovolenou opakovat.
Zato v Tatrách to bylo o něčem jiném. Krásné zážitky a radost ze zdolaných kopců a ušlých kilometrů. I v životě jsem došla k poznání, že už mě ty rovné cesty nebaví
a
vydala
jsem
se
na
náročnější,
ale
o
to
dobrodružnější cestu.
Výzvy nás mobilizují a motivují Znáte sami sebe a víte, co vás nakopne k tomu, abyste něco udělali? Trochu o tom popřemýšlejte. Co je tou hybnou silou? Osobně cítím, že výzva, touha dokázat něco víc, něco nového, je silným motorem. Stavte sami sobě do cesty překážky a stanete se silnějšími. Představte si následující situaci. Všechno jde hladce, život pěkně plyne a vám je fajn. Říkáte si, že takto by to už mohlo vydržel věčně a pak se vám do mysli začne vkrádat skřítek, který vám našptává: „To je sice pěkný, ale za chvíli se něco stane a objeví se problém.“ Takto to skutečně chodí a je to celkem přirozené. Nelze být neustále na vrcholu, stejně jako není možné být jen na dně. Možná namítnete, co třeba takoví bezdomovci. Ti jsou přeci na dně třeba několik let. To jsou lidé, kteří už to vzdali, ztratili víru a nemají chuť něco měnit. Ti z nich, kteří tu chuť mají a chtějí to jinak, tak hledají cesty a nacházejí je. A vy, kteří toto čtete, to čtete právě proto, že hledáte možnosti, hledáte třeba inspiraci, hledáte odpovědi na své otázky.
Jste třeba teď na dně, ale není vám to lhostejné, chcete to jinak, v tom je ten rozdíl. A teď se vrátím k tomu skřítkovi. Nedejte mu šanci. Nenechte ho, aby vám hodil klacky pod nohy. Namísto toho si je tam hoďte sami sobě. Dříve, než přijde skřítek, si sami postavte do cesty překážku. Dejte si nějakou výzvu, úkol, který pro vás není úplně snadný a vyžaduje vaši pozornost. Budete pak silnější, sebevědomější a získáte větší sebekontrolu. Nečekejte, až se něco pokazí, namísto toho se sami zaměstnejte něčím důležitým a na skřítka nezbyde čas. Že nevíte, jak to přesně myslím? Uvedu jeden praktický příklad. Máte doma děti, které už jsou samostatné a prakticky vás ani nepotřebují – jen občas nějaká otázka, podepsat úkoly, dám jim jídlo apod. Je vám spolu fajn, občas možná nějaké nedorozumění nebo jiný názor na věc, ale nic, co by ničilo váš vztah. Jednoduše to funguje. A to je přesně ten správný čas na překážku, na výzvu pro vás. Můžete si třeba říct, že jim s nějakou pravidelností budete 15 minut věnovat intenzivní pozornost – to neznamená, že s nimi budete 15 minut sledovat televizi. To je 15 minut skutečného zájmu o své děti. Můžete si s nimi něco zahrát, můžete si s nimi povídat, můžete pozorovat, co dělají a podporovat je, můžete se s nimi mazlit, můžete jim číst, můžete s nimi hovořit o jejich zájmech, o tom, co by chtěli dokázat, co je baví … Stejný postup můžete použít na jakoukoli jinou situaci, stačí jen zapojit fantazii. Nenechte skřítky, aby vás ovládali a aby vám následně do cesty vstoupily věci, které tam nechcete.
Překážka je váš pomocník Jak vy osobně vnímáte překážky? Jste za ně rádi nebo vám vadí? Pokud vám vadí, je potřeba změnit na ně názor. Překážky do našeho života nepřicházejí proto, aby nám uškodily. Právě naopak, jsou to takoví naši učitelé – zkoušejí, co umíme a podle výsledku pak dostaneme příslušné hodnocení. Překážky vás mohou srazit na kolena, ale stejně tak díky nim můžete mnoho získat. Záleží na tom, jak se k nim postavíte. Pokud překážky vidíte pouze nebo převážně jako zlo, kterého se chcete co nejdříve zbavit a zdá se vám, že jich je nějak moc a jakmile jednu vyřešíte, přijde další, a věnujete jim příliš mnoho své pozornosti, pak budou nejspíše přibývat stále nové. Je potřeba změnit na ně názor. Berte je jako přirozenou součást vašeho života. Stejně jako přicházejí znenadání radostné chvíle, přicházejí i překážky a těžkosti. Radostné chvíli si bez přemýšlení užíváme a překažky bychom měli bez přemýšlení překonávat. Když se vám něco postaví do cesty, zkuste hledat důvod, proč to přišlo, a hledejte jej pouze na jednom místě – u vás. Zamyslete se, proč jste té zkoušce vystaveni, co si tím máte uvědomit, co vám má překonání této překážky přinést, co tím máte získat nebo od čeho se naopak máte oprostit. Buďte vděčni, že jste dostali příležitost se něčemu naučit. Možná je to často těžká zkouška, ale o to pak bývá cennější.
Nenechte se zlomit, věřte Vaše cesta, cesta, kterou jste si sami zvolili a kterou jdete, je dokonalá. Je dokonalá i s těmi překážkami, protože bez nich by to už nebyla ta vaše jedinečná cesta. Nenechte se odradit velikostí překážky. I tu největší můžete zdolat, jen vám možná bude déle trvat najít postup jak, než pak její samotné překonání. A právě to může být ten krizový bod, protože ve chvíli, kdy vymýšlíte postup, zdá se vám, že stojíte na místě. Proto je tato fáze hledání vhodné strategie velmi náročná a vy jste vystaveni pokušení to vzdát, otočit se a jít zpět tam, odkud jste přišli. To ale přece nechcete, nechcete se vzdát, naopak jste zvědaví, co za tou velkou zdí je, co vás tam čeká. Třeba právě za touto zdí je to, o čem už dlouho sníte o co usilujete a vy se o to nechcete nechat připravit. Proto věřte tomu, co děláte, hledejte řešení, alternativy, neboť kdo hledá, nalezne. A když cítíte, že to je na vás přeci jen příliš, požádejte někoho o pomoc. Nechte se hnát zvědavostí a tím, že váš cíl už je možná na dosah, a nepřipusťte, abyste to vzdali.
Berte překážky jako své přátele, kteří vás mají rádi a chtějí vám pomoci. Zaměřujte se více na cíl, než na překážku – nekrmte překážku vaší energií, naopak zvyšte důležitost cíle na úkor překážky.
Překážky bývají nezřídka zkouškami naší osobnosti, našich přesvědčení, naší trpělivosti a toho, zda to skutečně myslíme vážně. Objeví se nějaké nová situace, kterou musíme vyřešit, což často představuje, že musíme udělat něco, co jsme dosud nikdy neudělali. A právě toto jsou ty stěžejní okamžiky, které rozhodují
o tom, zda půjdeme po té naší
cestě, kterou jsme si zvolili, nebo zda to vzdáme a sejdeme z cesty. Pokud překonáme sami sebe a tím i překážku, výrazně nás to posílí a to pro nás bude jednodušší. I když máte pocit, že „tohle“ nedokážete, nevzdávejte to předem. Alespoň to zkuste. Budete překvapeni, čeho všeho jste schopni a že jste se spousty věcí obávali zcela zbytečně. Překonejte sami sebe a pokračujte ke svému vysněnému cíli. Podělte se v komentářích o váš úspěch a sledujte další články v seriálu „Jdi svou cestou“.
Milujte sami sebe, buďte sami sebou a žijte svůj život. Kateřina Sodomková © 2015 Kateřina Sodomková, katerinasodomkova.cz všechna práva vyhrazena
