Přehled zpráv. Do švédského parlamentu se poprvé dostala nacionalistická strana ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 09 ~ 18:10 Ozvěny dne

Přehled zpráv Ideální dětská kniha...............................................................................................................................................7 28.9.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko

Příprava kampaně: důvěřuj, ale prověřuj ..........................................................................................................13 15.9.2010 Fresh marketing ~ str. 30 ~ KOMENTÁŘE Petr Majerik

Volební zákon možná čeká revoluce .................................................................................................................13 24.9.2010 Prima TV ~ str. 19 ~ 18:55 Zprávy TV Prima

Spojené státy chtějí po Číně, aby nedržela příliš nízko kurz své měny .........................................................15 23.9.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 04 ~ 18:10 Ozvěny dne

Podle čeho se určuje, komu patří území pod arktickým ledovým příkrovem ...............................................16 22.9.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 18:10 Ozvěny dne

NERV v nové podobě...........................................................................................................................................18 21.9.2010 Finanční management ~ str. 11 ~ Monitor

Do švédského parlamentu se poprvé dostala nacionalistická strana ...........................................................19 20.9.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 09 ~ 18:10 Ozvěny dne

Čára v moři. Norsko a Rusko si dělí Barentsovo moře. Rozdělené Barentsovo moře.................................21 15.9.2010 ČT 24 ~ str. 09 ~ 22:00 Události, komentáře

Státní rozpočet na příští rok ...............................................................................................................................24 8.9.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne

Kolik utratí politické strany za komunální volby? ............................................................................................26 3.9.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:08 Rozhovor na aktuální téma

Blízký východ: jednání o míru pokračuje ..........................................................................................................28 3.9.2010 ČT 1 ~ str. 21 ~ 12:00 Polední události

Abbás a Netanjahu si dohodli další schůzky....................................................................................................29 3.9.2010 ČT 24 ~ str. 01 ~ 08:00 Zprávy

Izraelsko-palestinské rozhovory ........................................................................................................................30 3.9.2010 ČT 24 ~ str. 02 ~ 05:59 Studio 6

Plné znění zpráv

1 © 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Blízký východ: jednání o míru pokračuje ..........................................................................................................30 3.9.2010 ČT 24 ~ str. 21 ~ 12:00 Polední události

"Transformační pravěk" ......................................................................................................................................31 2.9.2010 ČT 24 ~ str. 11 ~ 22:00 Události, komentáře

Národní ekonomická rada vlády (NERV) byla obnovena.................................................................................35 2.9.2010 Parlamentní magazín ~ str. 08 ~ NERV red

CzechInvest má novou mluvčí ...........................................................................................................................37 2.9.2010 Parlamentní magazín ~ str. 45 ~ Kariéra

Robotem na nekalosti..........................................................................................................................................37 27.9.2010 Euro ~ str. 32 ~ Report EVA JAREŠOVÁ

Klausův Rok sedmý i v supermarketu, analytik z knihy v rozpacích .............................................................38 26.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor kas

Paroubkův internetový portál: Známe název, máme logo...............................................................................39 25.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Tomáš A. Nový

Britští labouristé oznámí jméno nového lídra...................................................................................................40 25.9.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / evropa Karolína Koubová,Milan Kopp

Jak na cyklostezce nepotkat smrtku .................................................................................................................41 21.9.2010 Nymburský deník ~ str. 02 ~ Nymbursko - region OLGA HAVRÁNKOVÁ

Co se děje v Olivovně?........................................................................................................................................42 16.9.2010 Náš region ~ str. 03 ~ Z obcí Daniel Kvasnička

Kde se stala hyperlokální chyba? ......................................................................................................................43 6.9.2010 Strategie ~ str. 04 ~ News Johana Doubravová

Hledá se nástupce ...............................................................................................................................................44 27.9.2010 ČT 24 ~ str. 09 ~ 22:00 Události, komentáře

Hádej kdo jsem! Kočka Kateřina Brožová.........................................................................................................47 29.9.2010 digizone.cz ~ str. 00 ~



Principy západní ekonomiky se mohou zhroutit, varují odborníci .................................................................48 29.9.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / ekonomikavevrope Roman Chlupatý,Alice Kottová,Tomáš Pavlíček

Krach Naší adresy? Češi si vystačí s hospodou, míní odborník....................................................................49 27.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor jih

ČSSD: Střednědobý program se změní.............................................................................................................49 24.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Parlamentní listy cssd.cz

Jiří Dolejš: Levice mezi minulostí a budoucností (recenze)............................................................................51 24.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Články politiků Jiří Dolejš

Nad troskami jistot...............................................................................................................................................52 24.9.2010 Víkend HN ~ str. 38 ~ Esej Tomáš Sedláček

Ekonomové a finančníci diskutovali o úvěrech................................................................................................54 23.9.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Praha 7 (roj)

Číňané odmítají kritiku USA kvůli podhodnocenému jüanu ...........................................................................54 23.9.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / svetovaekonomika Kateřina Procházková,Jan Piroch,Jan Bumba

Moskevská konference má zmírnit spory o Arktidu.........................................................................................55 22.9.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / evropa Lenka Kabrhelová,Jan Bumba,Katarína Brezovská

VŠFS pořádá odbornou konferenci o vzdělání .................................................................................................56 21.9.2010 webreporter.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika Magdalena Straková, manažerka komunikace a PR

Vizitky diskutujících.............................................................................................................................................56 20.9.2010 ct24.cz ~ str. 00 ~ Dokumenty ČT24

Vychází publikace zabývající se výzkumem médií...........................................................................................57 20.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy tan

Švédsko se změnilo, píší komentátoři po volebním úspěchu krajní pravice ................................................58 20.9.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / evropa Veronika Sedláčková,Martin Hromádka

Nad třemi romskými příběhy: Komiks jako výzkumná zpráva........................................................................59 17.9.2010 novinky.cz ~ str. 00 ~ Kultura - SALON Michal Uhl, SALON

Nahá pirátka Olivie je jednička. Už zase letí internetem ..................................................................................60 17.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Jiří Hroník



Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova .......................................................................................................61 16.9.2010 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom hha

Komiks jako výzkumná zpráva...........................................................................................................................62 16.9.2010 Právo ~ str. 06 ~ Salon - příloha MICHAL UHL

MÉDIA: Jiří Hroník: Nic jsme neporušili, brání se Český rozhlas stížnosti muslimů. Marně ......................64 14.9.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Publikováno na serveru www.parlamentnilisty.cz dne 14.9.2010, autor: Jiří Hroník, (mr)

Nic jsme neporušili, brání se Český rozhlas stížnosti muslimů. Marně ........................................................64 14.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Jiří Hroník

Řecká úsporná opatření jsou podle Papandrea dostatečná ...........................................................................65 13.9.2010 ČRo - izurnal.cz ~ str. 00 ~ / ekonomikavevrope Roman Chlupatý,Lenka Rafaelová

Jaroslav Štefec: Při armádních zakázkách se občas i vydírá. Odnášejí to firmy .........................................66 9.9.2010 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory

Dimun neplatil školné v Plzni. Přišli na něj exekutoři......................................................................................69 9.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor van

DNES OČEKÁVÁME.............................................................................................................................................69 8.9.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM, (ls)

Vláda jednala o rozpočtu. Debatu však teprve otevřela ..................................................................................70 8.9.2010 ČRo - izurnal.cz ~ str. 00 ~ / domaciekonomika Václava Vařeková,Václav Rojík,Veronika Malá

RECENZE: Ivo Fencl a Ondřej Neff, Královská zábava....................................................................................71 8.9.2010 neviditelnypes.cz ~ str. 00 ~ Neviditelný pes / Sci-Fi Lament

To byl šéf ODS? Tragédie a hrůza v přímém přenosu .....................................................................................72 8.9.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy Tomáš A. Nový

Voda teče, odteče ................................................................................................................................................73 6.9.2010 Literární noviny ~ str. 16 ~ Čtení Ivan MATĚJKA

MÉDIA: Redaktorka časopisu Reflex majitelkou agentury z oboru PR..........................................................76 3.9.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (khl)

Cenu Knižního klubu získal David Jan Novotný...............................................................................................76 2.9.2010 ct24.cz ~ str. 00 ~ Kultura ČT24



Pod palbou reforem .............................................................................................................................................77 1.9.2010 A2 ~ str. 38 ~ Odpor filip pospíšil

Cenu Knižního klubu letos získal David Jan Novotný .....................................................................................79 1.9.2010 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Umění - Kultura Red Kul, čtk

Michal Mejstřík je kandidátem na předsedu ICC ČR ........................................................................................79 1.9.2010 finance.cz ~ str. 00 ~ Zpravodajství ČTK Financninoviny.cz

Lidé ve firmách: kdo a kam přešel .....................................................................................................................80 1.9.2010 itbiz.cz ~ str. 00 ~ ITbiz.cz

Kolik fakult máš, tolikrát jsi člověkem...............................................................................................................82 21.9.2010 Lidové noviny ~ str. 25 ~ Akademie RADKA KVAČKOVÁ

lidé a podniky .......................................................................................................................................................83 20.9.2010 Euro ~ str. 28 ~ Lidé a podniky Lukáš Novotný

Kapitalismus nepotřebuje obří růst za každou cenu .......................................................................................86 11.9.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory Tomáš Sedláček

Jaroslav Štefec: Při armádních zakázkách se občas i vydírá. Odnášejí to firmy .........................................88 9.9.2010 E15 ~ str. 14 ~ Rozhovor Pavel Otto

Dítě Ráje Petra Doležalová..................................................................................................................................90 4.9.2010 Haló noviny ~ str. 11 ~ Bonus pro vás Roman JANOUCH

Brouk, mercedes české avantgardy ..................................................................................................................92 1.9.2010 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Kultura JIŘÍ PEŇÁS

Afrika je droga, příští rok se tam vrátím ............................................................................................................94 24.9.2010 Slovácké noviny - regionální týdeník ~ str. 03 ~ Slovácko PAVEL BOHUN

V českých obchodech lze koupit figurky nacistických pohlavárů .................................................................97 27.9.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 10 ~ 18:10 Ozvěny dne

Postavení Rusů a ruského jazyka v Izraeli......................................................................................................100 10.9.2010 Mezinárodní politika ~ str. 25 ~ Zeměmi světa Veronika Jechová

Proslov prezidenta Václava Klause .................................................................................................................103 7.9.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 01 ~ 12:10 Ozvěny dne



Válka je hnusná, být vojákem vznešené..........................................................................................................106 4.9.2010 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Orientace rozhovor TOMÁŠ NĚMEČEK

Můžeme věřit výzkumům veřejného mínění? .................................................................................................110 30.9.2010 Psychologie dnes ~ str. 56 ~ Společnost

JSEM PROFESIONÁLNÍ SYČÁK.......................................................................................................................113 23.9.2010 Reflex + reflex.cz ~ str. 60 ~ Osobnost PAVLÍNA WOLFOVÁ

Čestnost jako deviace .......................................................................................................................................118 6.9.2010 Literární noviny ~ str. 04 ~ Rozhovor Tereza SPENCEROVÁ

Změnil se „po Plzni“ obchod s diplomy?........................................................................................................122 18.9.2010 Lidové noviny ~ str. 28 ~ Orientace, salon Tomáš Němeček

Bosenská kríza?.................................................................................................................................................125 10.9.2010 Mezinárodní politika ~ str. 32 ~ Volná tribuna Zuzana Legáthová

Rozhovor s Michalem Horáčkem, producentem, textařem ...........................................................................128 11.9.2010 Frekvence 1 ~ str. 01 ~ 17:00 Press klub



Plné znění zpráv Ideální dětská kniha 28.9.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01

15:35 Studio Česko

Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Jak by měla vypadat ideální dětská kniha, co by měla splňovat, aby zaujala odborníky, ale hlavně samotné děti, kterým je určena? Jaké dětské knihy se dnes nejlépe prodávají, proč by rodiče měli své děti vést ke čtení? I o tom bude pořad Studio Česko. Dobrý poslech přeje Lenka Buriánková a Karel Höger. Karel HÖGER /ukázka/ -------------------"Poslouchej, pejsku," povídá kočička, "máme tu nějak špinavou podlahu." "Taky se mně zdá, že už je nějak moc špinavá," povídá pejsek, "jenom se koukni, jak mám od té špinavé podlahy umazané tlapky." "Tuze špinavé je máš," povídala kočička. "Fuj, to je hanba, musíme tu podlahu umýt, to přece lidé nemají takovou špinavou podlahu. Ti ji někdy myjí." Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Studio Česko jsme zahájili úryvkem z knihy Povídání o pejskovi a kočičce. Téma je tedy jasné, dětské knihy. Mými hosty ve studiu jsou Šárka Krejčová, šéfredaktorka nakladatelství Albatros, které se považuje za tuzemské nakladatelství nejkvalitnějších knih pro děti a mládež, dobrý den. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Dobré odpoledne. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Dále jsou tu zástupkyně Univerzity Karlovy, jmenovitě Jana Čeňková z fakulty sociálních věd, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež, dobrý den. Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Dobré odpoledne. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------A konečně Radka Wildová, děkanka pedagogické fakulty, také dobré odpoledne. Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------Dobré odpoledne. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Jaká kniha, dámy, vás v dětství nejvíce ovlivnila a proč? Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------Mě nejvíce ovlivnily Děti z Bullerbynu a sleduji, že jsou živí pořád nebo že tato kniha je živá pořád, protože i můj syn, kterému je 28 let, ji zná nazpaměť, moje dcera ji zná nazpaměť, které je 9 let, a už se těším, že i vnoučeti tuto knihu budu číst velmi brzo. A byl to takový živý příběh, krásně ilustrovaný, tak tu si pamatuji dobře a ta koluje celou naší rodinou pořád. Plné znění zpráv


Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Paní doktorka Čeňková. Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Nejvíce se mi líbila, líbily Pohádky a říkadla Františka Hrubína, kterým se i docela teď zabývám, protože letos je sté výročí, a vydala jsem i výbor a budu ještě dále v tom pokračovat. A potom jsem měla velice ráda autora Ludvíka Aškenazyho a docela takovou jako zapomenutou knížku Malá vánoční povídka. Tu jsem dostala jednou před Vánocemi asi v devíti, desíti letech. A byla jsem jí úplně okouzlena. No, a posléze, posléze klasické pohádky a pověsti a mýty, a tam nebudu jmenovat, já myslím, že je to jasné, ale znovu do toho vchází klasikové Karel Jaromír Erben, můj nejmilejší autor z těch adaptátorů, a znovu třeba František Hrubín. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------A zástupkyně Albatrosu paní Šárka Krejčová. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Já bych se přidala k paní doktorce Čeňkové, že je těžké mluvit úplně o jedné jediné knížce. Já jsem trošku o kousek starší než mé spolubesedovnice, takže já bych vzpomněla knížku, kterou asi mnozí, no, řekla bych většina, už znát nebude, ale mě opravdu hodně ovlivnila, respektive byla to úplně moje první knížka, kterou jsem úplně první celou sama přečetla a byla to Odvážná školačka Jevgenije Švarce. A potom, když jsem byla kousíček větší, přidala bych se k těm klasickým pohádkám, ale z autorů teda zahraničních to byl Erich Kästner. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Ale dnes moderní dětská kniha, co musí přinášet, co musí obsahovat, aby zaujala současné děti, můžeme začít zase u Albatrosu, Šárka Krejčová, protože ten dětské knihy vydává. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Albatros dodnes žije vlastně i z klasiky, z knížek, které se vydávají dneska a vydávaly se i před 40 lety, a to je ten krásný příklad, který už tady byl řečen, Děti z Bullerbynu. Ty vyšlo poprvé v roce 1964 a dneska je to vedle Malého prince a knížky Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce jedna z nejprodávanějších a stále čtených knížek. Já si myslím, že to, co má mít dobrá knížka, není rozdíl dneska v 21. století a ve 20. století, že opravdu dobrá knížka, která právě přetrvá věky, musí mít hodnotu jak nějakým způsobem poznávací, ne v tom vulgárním slova smyslu, ale poznávací, a potom musí dát dětem možnost ztotožnit se s příběhem a s postavami, s hrdiny. Samozřejmě kdybychom dál rozebírali třeba styl a tak dále, tak to už je posun, to už je dneska trošku jinak, než to bylo v polovině minulého století. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Právě jazyk a styl, to by mohla být otázka na zástupkyni pedagogické fakulty, ale asi i na paní doktorku Čeňkové z fakulty sociálních věd. Moderní dětská kniha a jazyk a stylistika. Jak se to proměnilo? Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Já si myslím, že už navážu na Šárku Krejčovou, že se trochu rozevřely nůžky mezi tím, co čtou menší děti, tam zůstává dost oblíbená četba klasická, a dost na tu navazuje na určité žánry i teď nová současná literatura pro děti a kniha, protože je vždycky spojena i s výtvarným pojetím, že jo, knihy jsou ilustrovány, ale v podstatě se samozřejmě pohybuje to jinam, co se týče fantazie, daleko více je to ovlivněno, si myslím, současným způsobem vnímání, to jest, jako čím to dítě je starší, tím víc do toho vstupuje, řekněme, takový ten proud fantasy literatury a i počítačové hry a ten svět komiksů. Je to tak, prostě musíme to tak brát. A do toho vnikají najednou i vážná témata, úplně jiné tituly tam vychází, než třeba za nás vycházely, že bychom nečekali, že si koupíme komiks a bude třeba o problému, já nevím, výchovy nebo vztahu rodičů a dětí nebo závažných problémů, ekologických, rasových a tak dále. Ale, ale na druhou stranu právě co se týče jazyka, také si myslím, že jako u těch menších dětí je třeba možná přeci jenom přistupovat, řekněme, nemůžu to říct jednodušším, ale přeci jenom se blížit k tomu současnému jazyku, který oni používají zejména v příbězích pro děti. A čím jsou Plné znění zpráv


starší, tím víc třeba vniká právě do té literatury pro ty větší, že jo, a pro dospívající zvlášť samozřejmě slang, který používají, že jo, a ten se proměňuje určitým způsobem právě tím, jak, jakým způsobem třeba dnes žijeme. Ale jinak bych souhlasila s tím, když je příběh silný, postavy, které ovlivňují ty děti, a je to jedno, jestli je to fantasy literatura, pohádka, příběh, tak vždycky to vemou za své. Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------Možná i budování určité jistoty pro to dítě, kus jistého citového zázemí, které v řadě případů dětem chybí. Poznávání situací, se kterými se normálně nesetkávají, třeba už jenom takové ty multikulturní situace, nebo sociální, sociálně třeba hraniční situace, tak to si myslím, že i to je dneska nabídka, se kterou se děti v té knize setkávají, a to, co je třeba zaujme a co jim třeba dá možnost zprostředkovaného nějakého prožitku. Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Ještě jsem zapomněla na film, je to tak, že v podstatě velice popularizují dnešní tituly filmové adaptace, a to také se nějak musí vzít taky v úvahu, že jo, to je třeba příběh o Kukym anebo Joanne Rowlingová, Harry Potter a samozřejmě že je to vždycky určitou dobu. A teď je otázka, jestli prostě třeba za 10 let se ten titul znovu vrátí a bude ho vydávat třeba právě v klasické edici Albatros, to všechno uvidíme. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Ale asi určující je vztah dítěte ke knize už od toho nejmenšího věku. Já jsem o tom mluvila s psycholožkou Marii Farkovou. Takže teď si pustíme takovou její ukázku, co ona si myslí vlastně o tom vztahu rodič - dítě - kniha, knihy pro nejmenší. Marie FARKOVÁ, psycholožka -------------------Ty dětičky, třeba roční, rok a půl, už jsou schopné najít jednoduchá zobrazení, dejme tomu, na nějakém dvourozměrném prostoru a vůbec se nemusí hýbat, pro ně je důležité to, že to zastupuje cosi, co je zprostředkováním kontaktu mezi rodičem a dítětem. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Dětská kniha právě kromě textu musí zaujmout i svými ilustracemi. Takže by mě zajímalo, když se teď obrátím znovu na Albatros, na Šárku Krejčovou, šéfredaktorku nakladatelství, jaké vy si v Albatrosu žádáte ilustrátory knih, nakolik je to pro vás opravdu důležité, aby ta kniha nejen tím textem, ale i tou ilustrací, tím obrázkem přesvědčila děti o tom, že si tu knihu mají přečíst nebo rodiče, že ji mají přečíst dítěti. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------To je otázka dost složitá zrovna v dnešní době, protože i ten pohled na ilustraci se vyvíjí a mění, a je to trošku smutné, co teď řeknu, ale někdy naráží odborníci v nakladatelství na názor obchodníků, kteří tu knížku prodávají. A souboj takového toho estetična a toho, co redaktoři a výtvarní redaktoři a literární kritici vnímají jako hezké, pozitivní, co vychovává děti, najednou ta komerce hrozně odmítá, souboj s komercí je tvrdý, čím dál tvrdší, ale pořád ho bojujeme. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Před vámi leží jedna z nových knih z nakladatelství Albatros, mohla byste nám ji představit a třeba na tom příkladu říci, proč tahle kniha je podle vás dobrá, nebo proč ji Albatros vydává a proč ji doporučuje. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Nedávno vyšla knížka Ester Staré, jmenuje se A pak se to stalo, a úplně stručně přečtu ze zadní strany obálky, je to 10 pohádek o maličkostech, z kterých si děti nic nedělají a dospělí z nich šílí. Ta knížka má několik takových moderních atributů. Ester Stará v podstatě zmapovala v 10 pohádkách, krátkých příbězích takové ty vlastnosti, které opravdu děti, vlastnosti, zlozvyků, například první pohádka je o nečesaných vláskách, holčička měla dlouhé vlasy a absolutně se nechtěla česat. A tak ona to převede. A potom v určitým momentu se něco stane. V téhle pohádce prostě té dívence, té hlavní hrdince první pohádky se na hlavě vytvoří palác plný vešek Plné znění zpráv


a teď oni ji trápí, a ona nejdřív je taková paličatá holka. Říká si: "No, v podstatě kdo jiný má na hlavě palác a já jsem stejně chtěla mít nějaké domácí zvířátko." Ale potom přece jenom, když ty vešky jsou drzejší a upovídanější a hlučnější, tak si to rozmyslí a v podstatě to vždycky skončí tak, že to dítě je napravené. Ale právě ten takový výchovný prvek je tady podaný velice vtipně, nevtíravě a dítě se baví a směje se. Není to tak, jako ty, ty. Ona to tady naznačuje. I ty, ty, ty, musíš, tohle nesmíš, tamto nesmíš. To je to, co ty děti v podstatě, když jim to rodič a učitel pořád opakuje, potom přestanou vnímat. A tady je to velice vhodnou takovou legrační formou podáno. A co je důležité, je to pro menší děti a je to ten moderní styl, o kterém jsme před chvíli mluvili, jazyk jakoby "jednoduší", nicméně pořád velice pěkný a vlastně i bohatý. A to je velice důležité a málokdo to dneska umí. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------A vy jste narazila ještě na jednu věc, která mě zaujala. Výchovný prvek. Každá ta dětská kniha, tedy kromě toho jazyka, stylu, dobrého, dobrých ilustrací, měla mít teda nějaký výchovný prvek. To je další z funkcí. Nakolik je to opravdu důležité a plní to moderní dětská kniha? Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------No, já bych řekla, že by to měla plnit a většinou to i plní, protože když tady hovořila Radka Wildová o jistotě, tak přeci jenom, řekněme, určitý dobrý svět by měl být zachován v těch knihách, zejména pro ty menší děti, aby prostě mohly třeba nějakým způsobem navázat na určité takové jako, řekněme, na harmoničnost v životě. Ale na druhou stranu zase, čím jsou starší, tak proč by se neřešily problémy, které jsou třeba i velice vážné, jako otázka smrti nebo i některá taková tabuizovaná témata, a teď je otázka, jak to právě autor uchopí. A je to docela zajímavé, protože se pohybuji mezi těmi autory, i o nich píšu, že jo, a tak, že jsou třeba přesvědčeni, že to uchopili úplně úžasně, že to tady ještě nebylo. Potom třeba z té odezvy nejsou tak až nadšeni. Všechno, všechno jako je kolikrát i dáno nějakým takovým způsobem vyprávění a zvolení si určitého tématu. A pokud, pokud jako tam dá kus ze sebe a dovede se do toho věku nějakým způsobem vcítit, nahlédnout do něj, tak pak se to možná povede. Ale pokud té výchovnosti, řekněme, didaktičnosti je tam mnoho, moc tam čiší, tak to už zase přece jenom jsou děti velice citlivé a starší ještě více. Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------Já si myslím, že ten způsob také je o tom, jakým způsobem se to uchopí, to už tady bylo řečeno, ale také o tom, že ta kniha pomůže dětem, tak jak je to tady naznačené třeba v té knize, která byla prezentovaná, orientovat se v určitých situacích. To dítě nemusí všechno prožít, aby vědělo, jak se má zachovat. A řada knih je napsaná tak zajímavě, že to dítě prostě ví, že kdyby se tohle stalo, tak já už vím, jak by se to třeba dalo řešit. A i to je řešení "výchovného problému" a není to ta přehnaná didaktizace, ale ta kniha to dítě tímto způsobem někam vede. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Když jsem si rešeršovala toto téma, tak jsem se dostala i samozřejmě na tu stále medializovanou diskusi a stále to tradiční téma. Děti dneska nečtou. Samé nadávky, kritika. Co si o tom myslíte vy, je to opravdu tak? Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------Já bych určitě řekla, že ne. Já si myslím, že záleží, čemu říkáme, co čtou a co sledujeme, že čtou. Máme výsledky mezinárodních výzkumů, které ukazují, že naše děti, že čtou i z hlediska kvality čtení, to znamená techniky a porozumění velmi dobře. To, co kolísá a to, co zaostává a proč, proč naše děti bohužel jsou někde v průměru těch sledovaných zemí, je způsob práce s informací. To je to, kde je velká rezerva a jakým způsobem vlastně nejenom zpracovat, ale hlavně vyhledat, uchopit informaci. Ale dělaly se různé průzkumy, jak dlouho dítě čte, na jakém postu žebříčku hodnot kniha je a čtení je, a naše děti jsou velmi srovnatelné se světem a žádný důkaz toho, že by dítě přestalo číst kvůli tomu, že je televize a počítač a že by se ztrácelo čtení úplně, takový důkaz zatím není. A já předpokládám, že nebude, protože i v tomto multimedializovaném světě bude mít kniha pořád svoji hodnotu. A je to o tom, jakým způsobem ta kniha bude dětem zprostředkovaná, jak bude rodina toto podporovat, jak toto bude podporovat celé okolí školy a jakou formou ta kniha bude vystupovat. Ale na druhé straně nedělejme si iluzi, že v tom souboji těch dalších médií ta kniha je tak dominantní, jako byla dříve. Ale ty děti čtou, oni čtou různá média. Čili i to je čtení. Takže musíme specifikovat, co myslíme, že tedy nečtou.



Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------To byla Radka Wildová, děkanka pedagogické fakulty. Paní doktorka Čeňková z fakulty sociálních věd také chtěla něco doplnit. Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Já jsem chtěla doplnit, že právě jsem ty výzkumy taky sledovala, jednak se odehrál na našem území a v Libereckém kraji, jednak jsou evropské výzkumy, že jo, a tak. A bylo pro mne zajímavé, protože jsem se podívala na jednu část televize a počítač, že jo, kolik hodin a potom četba, tam jsou zjistitelné položky, že pokud to dítě opravdu velmi líně leží před televizí nějak nemotivováno, tak míň čte. Ale když hrálo kolikrát ty hry fantasy, takové ty společné třeba, které i potřebují logiku, přemýšlení, že jo, další nějaký i, řekněme, fantazijní potenciál, tak nakonec tam bylo mezi nimi tolik, tolik jako, řekněme, nadprůměrných čtenářů, protože je to otázka právě motivace toho dítěte a i zaujetí pro jeho třeba zájem. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------My se bavíme o dětských knihách, o vývoji dětských knih i možná o vizích do budoucna, a to by mě zajímalo u mého dalšího hosta. Je to Šárka Krejčová, šéfredaktorka nakladatelství Albatros. Jak děti přitáhnout ke knize i dnes v té éře multimediálních médiích, jak teď také obě další dámy naznačily, jak moc je to těžké pro Albatros, aby právě stále prodával dětské knihy stejně kvalitní, aby rodiče ty knihy kupovali. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Nakladatelství musí vyhledávat bestsellery, musí se snažit přesně být v souladu i s televizí, s filmy, musí se snažit hledat v průzkumech, co ty děti zrovna zajímá, protože i tam je posun v tématice, v motivech a tak dále. Tohle to je přesně ta knížka pro vás a my ji uděláme ve velkým. To byl takový jako Harry Potter. Ano, Harry Potter, to byl malý zázrak. Měli jsme štěstí, že ji můj kolega objevil, přinesl do Albatrosu a už nám zůstala. Ale musím říct, že máme celou řadu dalších velmi úspěšných knih venku, kde jsou to bestsellery, vycházejí ale i v okolních zemích, třeba v Maďarsku tak dále, ve velkých nákladech a u nás se nechytla. To znamená, něco je špatně. Reklama, musíme neustále obnovovat a hledat lepší a lepší cestičky k tomu, aby když ta knížka už je fakt dobrá i venku, všichni jsme o tom přesvědčeni, že je dobrá, tak jak ji dostat k naším čtenářům. Tady musí hodně spolupracovat jak škola, tak rodina. To dítě se musí s tou knížkou seznámit v tom absolutně nejútlejším věku. Dítě se učí číst tak od dvou, od tří let. A když tohle zanedbáme, tak potom můžeme dohnat, ale už mnohem obtížněji, když dítě nastoupí do školy. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------S tím možná souvisí i to rodiče nabádat k tomu, aby dětem předčítali už od toho nejútlejšího věku. Jsou různé kampaně, které se snaží podpořit tady tuto snahu. V čem zase vy vidíte tedy přínos, je opravdu důležitá taková kampaň, zapomínají rodiče na to dětem číst, je třeba jim to připomínat? Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Já si myslím, že ano, ale nestačí jedna kampaň, že jo, to, to vlastně musíme celá společnost pro to pracovat. A nejen, nejen takhle s rodiči rodina. Nechám na Radku Wildovou školu. Ale já jsem si třeba vzpomněla na knihovnu, a to je velmi důležité, protože vlastně v těch výzkumech, protože to neustále sleduju, opravdu mě to zajímá a vlastně i je to má profese, tak stoupají výpůjčky knih, jo, knihovny třeba zaznamenávají velké výpůjčky knih, protože kniha je přeci jenom třeba, řekněme, dražší, že jo, ale měla by se třeba dát víc financí do knihoven, aby třeba knihu, kterou zrovna děti chtějí strašně číst, tam nebyla jednou, jo. S tím se setkávám kolikrát, že v podstatě mají, protože hovořím s knihovnicemi a tak, ty rozšiřují také knihu, pořádají spoustu akcí, besed kromě škol, právě což nechám tady na kolegyni, takže, takže si myslím, že i tady by mohla být nějak tak ta společnost, řekněme, v té kulturní sféře, ale už od vlády vstřícná a uvolnit na to ty prostředky, aby prostě tak ty kampaně mohly být opravdu cílené a mohlo by jich být víc. Těch může být neskutečně mnoho. Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------To není záležitost kampaní, i když kampaň může upozornit na něco, ale není to to, co by tedy udrželo tu situaci, že to je opravdu změna určitého myšlení, ale já bych řekla, že to předčítání má ještě jiný moment, a to není Plné znění zpráv


jenom to, že se dítě učí poslouchat a porozumět a pěstuje se jeho vztah ke knize a k četbě jako takové, ale hlavně to, že sdílí s tím rodičem nějaký zážitek, nějaký obsah, nějakou postavu, že si o tom mohou povídat, stejně tak s paní učitelkou, že prostě tento prožitek potom zprostředkovává dál do té vlastní chuti, já chci číst, já si to chci přečíst, já o tom chci přemýšlet, já si o tom chci povídat, a to je také ta hodnota, ta sociální a psychologická. My se snažíme na fakultě, aby opravdu naši studenti tímto způsobem pro první stupeň, ale samozřejmě i pro vyšší stupně v této oblasti byli připravováni a aby opravdu se nevnímalo jenom to, že se předčítá pro to, aby to dítě šlo a tu knížku si půjčilo, ale to co je udržitelný, je ten psychologický a sociální moment. A to si myslím, že je strašně důležité. Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Docela je zajímavý, jak se tady udržujou knihovničky. Je to docela rarita. Já si myslím, že když se podíváte, jak, jak třeba sourozenci si dělí knihy nebo tak, jak velice stojí o ty knihy, které milovali, které s nimi rodiče předčítali, tak to je v té, v té takové praktické rovině, co tady říkala Radka Wildová. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Vy jste se zeptala, zda rodiče nezapomínají. Já si myslím, že nezapomínají, ale dnešní svět je hrozně rychlý. Většina rodičů je neuvěřitelně zaměstnaná a na děti nemá tolik času. Oni nezapomínají, oni nemají čas a ten by si fakt měli najít. A když už se tady zmínila Jana Čeňková o knihovnách, tak já bych jenom chtěla podtrhnout, protože s nimi mám léta letoucí velmi dobré zkušenosti a opravdu smekám před všemi těmi ženami, většinou jsou to ženy, které tam pracují a věnují dětem mnohem víc, než je jejich pracovní povinnost. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Možná bychom se na závěr pořadu mohli zamyslet nad budoucností tištěných knih. Já pustím jednu ještě ukázku, co si o tištěných knihách myslí tedy psycholožka Marie Farková. Marie FARKOVÁ, psycholožka -------------------Taková ta fyzická kniha včetně ilustrací včetně toho, že držíte tu knihu, víte, jak je těžká, jaký má papír, jestli je to úprava, dejme tomu, křídového papíru anebo nějaká jiná, tak to je něco, co nám pomáhá upevňovat a rozvíjet ty naše vzpomínky. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------Takže závěrem každá jednou větou, jak vidíte budoucnost tištěných knih? Radka WILDOVÁ, děkanka Pedagogické fakulty UK Praha -------------------Já určitě vidím i myslím si, že odborníci kolem mě vidí, protože ten souboj je jednoznačně ve prospěch tištěné knihy. Ale musíme si uvědomit, že prostě ta kniha se bude proměňovat jak zevnitř, tak zvnější a že bude doplňována třeba o multimediální faktory, multimediální prvky, ale jednoznačně ta kniha je taky reprezentantem určité kulturní hodnoty, takže já bych viděla tu budoucnost naprosto pozitivně. Jana ČEŇKOVÁ, Fakulta sociálních věd UK Praha, odbornice na historii a kritiku knih pro děti a mládež -------------------Já také a myslím si, že s takovým reprezentantem kulturní hodnoty si můžeme pořád zalézt úplně všude a nemusíme mít zásuvku ani nabitý computer, ale hlavně ten dotek, ten je tam velmi důležitý, když se vnímá grafická podoba knihy, až když třeba přečtu příběh nebo tak a mohu si ji ochmatat, podívat se třeba na ilustrace, které jsou krásné a které rozvíjejí mnoha směry, že jo, dítě. Šárka KREJČOVÁ, šéfredaktorka nakladatelství Albatros -------------------Já bych začala trošku provokativně. Dneska je čím dál větší boom iPhodu a tam ty knížky jsou svým způsobem v tištěné podobě, dokonce mohou být i s obrázky a můžete si přizpůsobovat písmo a tak dále. Nezabere to moc místa, je to lehoučké, už znám čtenáře, kteří čtou, stahují si celé knihy z internetu, čtou, ale je to pořád nějaký druh knížky. Ale to, co říkala Jana, prostě ta knížka v té absolutně tištěné původní podobě možná nebude tak moc, a tak často, jak bývala dřív, ale musí zůstat, protože celá řada těch knih jsou nejenom příběhem, ale je to Plné znění zpráv


artefakt spojený právě s tou krásnou ilustrací, s grafickou úpravou, s vůní knížky, kterou nám žádný přístroj nedá. Lenka BURIÁNKOVÁ, moderátorka -------------------To byla Šárka Krejčová, šéfredaktorka nakladatelství Albatros. Hosty pořadu Studio Česko byla také Jana Čeňková z fakulty sociálních věd, a další zástupkyní Univerzity Karlovy byla děkanka pedagogické fakulty Radka Wildová. Od mikrofonu se loučí Lenka Buriánková.

Příprava kampaně: důvěřuj, ale prověřuj 15.9.2010

Fresh marketing str. 30 Petr Majerik

KOMENTÁŘE

Vlajka Petra Majerika V posledních letech používá čím dál tím větší počet zadavatelů reklamy pro vytvoření kreativního konceptu a naplánování kampaně do médií několik odlišných subjektů najednou – třeba reklamní, mediální a PR agenturu. Často pak dochází k situacím, kdy jsou podklady médiím zasílány přímo agenturou reklamní, aniž by měla možnost seznámit se s nimi agentura mediální. Tato praxe však může přinášet určité problémy a úskalí. Můžeme si to ilustrovat na jednom konkrétním příkladu z poslední doby, kdy jeden ze zadavatelů reklamy použil pro svůj vizuál motivu svisle zavěšené vlajky České republiky. Pečlivý manažer mediální agentury si nechal schválený motiv před začátkem kampaně poslat. A když si ho večer prohlížel doma na svém počítači, kolem procházející ratolest ve věku teenagera jen tak mimochodem prohodila: „Ta vlajka je obráceně, učili jsme se to ve škole.“ Šlo o to, že červené pole svisle visící státní zástavy bylo vlevo a bílé vpravo. Což na první pohled může pro většinu z nás vypadat logicky – jako pouhé pootočení vlajky ve vodorovné pozici o 90 stupňů. I jal se pečlivý manažer hledat správnou odpověď na tuto zapeklitou otázku, protože ani on si nebyl stoprocentně jistý, jaký je v tomto případě správný způsob vyvěšování. A skutečně se ukázalo, že právní úprava a heraldická etiketa daly za pravdu dítku školou povinnému. Při svislém vyvěšení české státní vlajky je nutno vlajku posunout ve směru hodinových ručiček o 90 stupňů a zároveň ji obrátit „na rub“. Bílý pruh tak bude z čelního pohledu vlevo a červený naopak vpravo. Podklady do médií se díky těmto zjištěním podařilo upravit, a kampaň tak byla zachráněna. Podobné prekérní situace se v posledních letech mimochodem řešily i v souvislosti s nesprávným vyvěšováním státní vlajky při zápasech české fotbalové reprezentace. A jaké z toho plyne ponaučení? V případě, že při plánování reklamních kampaní používáte více specialistů nebo agentur – reklamní, mediální, výzkumnou, PR –, snažte se je propojit dohromady. Konfrontací různorodých názorů můžete dosáhnout lepších výsledků a někdy se i vyhnout nepříjemné situaci – jak bylo vidět třeba v našem případě s vlajkou. Foto popis| O autorovi| Petr Majerik, Je výkonným ředitelem mediální agentury ZenithOptimedia Prague. Působí také jako lektor na VŠFS a na FSV UK.

Volební zákon možná čeká revoluce 24.9.2010

Prima TV

str. 19

18:55 Zprávy TV Prima

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor --------------------



Volební zákon možná čeká revoluce. Postaral se o to senátor Jiří Oberfalzer. Připravil totiž kroužkovací novelu, která má úplně změnit přerozdělování míst v poslaneckých lavicích. Voliči by tak dostali větší možnost ovlivnit výsledek voleb, směli by kroužkovat více lidí na kandidátkách, než tomu je doposud. Už v letošním volbách voliči právě preferenčními hlasy změnili sněmovnu k nepoznání. Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Kroužkování volebních kandidátů se při posledních volbách stalo doslova hitem voličů. osoba -------------------Ano, kroužkuju. osoba -------------------Určitě kroužkuju. osoba -------------------Tak jako když je mi sympatickej, tak ho zakroužkuju. Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Proto tady v Senátu chtějí dát kroužkování zelenou a proto přichází jak jinak než s kroužkovacím zákonem. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------To kroužkování vypovídá i o tom, že lidé byli velmi nespokojeni s politickou situací, byli velmi nespokojeni s politickou elitou. Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Tady už vidíte otce kroužkovacího zákona. Senátor Jiří Oberfalzer spoléhá na to, že s ním přivede víc lidí k volbám a politici se budou muset víc snažit. Jiří OBERFALZER, senátor /ODS/ -------------------Budou muset více komunikovat s voliči, aby obhájili své pořadí na kandidátce. Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Volič by podle kroužkovacího zákona mohl nově zakroužkovat až 6 kandidátů místo současných 4. Zakroužkované favority pak katapultuje do předních pozic méně procent přednostních hlasů. Místo současných 5 jim budou stačit 4. Jiří OBERFALZER, senátor /ODS/ -------------------Menší počet preferenčních hlasů může pomoci tomu kandidátovi, aby se dostal do popředí. Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Takových nováčků v nové sněmovně, kterým se tohle podařilo, není málo. Absolutním skokanem je ale Jan Florian. Do lavice ve sněmovně usedl i přesto, že byl jako poslední na kandidátce. Jan FLORIAN, poslanec /ODS/ -------------------Doslova jsem se posadil na židli, protože to byl velký šok, bylo to velké překvapení, já jsem to teda vůbec, vůbec nečekal.



Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Už teď je jasné, že novela kroužkovacího volebního zákona v Senátu s největší pravděpodobností projde. Přemysl SOBOTKA, předseda Senátu /ODS/ -------------------A dává to větší volnost voličům na to, aby se rozhodli, koho chtějí zvolit a z toho důvodu jsem pro to hlasoval. Ladislav HRUŠKA, redaktor -------------------Pak už jej čeká pouze povinné schvalovací kolečko tady ve sněmovně a pokud vše půjde hladce, tak na jaře už nový zákon můžeme mít. Ladislav Hruška, televize Prima.

Spojené státy chtějí po Číně, aby nedržela příliš nízko kurz své měny 23.9.2010

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 04

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Mnoho ekonomů v posledních letech napsalo, že pokud má hospodářská krize nějakého vítěze, je jím Peking. Navzdory globálnímu ekonomickému propadu Čína mohutně exportuje zbožím, má i dost peněz na to, aby leckde investovala. Zejména ve Spojených státech ale sílí kritika, že Číňané používají v obchodním zápolení i nefér prostředky. Především prý záměrně podhodnocují vlastní měnu - juan, což jim dává výhodu. Premiér Wen Ťia-pao teď při setkání s americkými podnikatelskými lídry zdůraznil, že pro vyšší zhodnocení juanu nejsou důvody a že směnný kurz nemá vlastně nic společného s americkým obchodním deficitem vůči Číně. Dnes o tom premiér Wen mluvil také s prezidentem Barackem Obamou. Naším dalším hostem je Michal Mejstřík, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu, dobrý den. Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu -------------------Dobrý den, dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Je kurz juanu pro Čínu skutečně taková výhoda, jak tvrdí Američané, v čem je vlastně celý ten trik. Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu -------------------Já bych řekl, že to není úplně nová situace, kdy jedna rostoucí země, v tomto případě Čína, se dostává do pozice, kdy se snaží získat větší pole na trhu tímto způsobem. Vzpomeňme, že něco podobného bylo i s Japonskem a i v té době vlastně celosvětová soustava v okamžiku, kdy japonská expanze na světové trhy vlastně v minulém století vrcholila v 70. letech, tak ten problém byl úplně stejný, to znamená, logika je jasná, ve chvíli, kdy zboží vlastně nastaví ten kurz trošičku výhodněji pro mě, to znamená, nezhodnotím ho tak, jak by to mělo být, tak ve chvíli to moje zboží je levnější a tím pádem se na těch trzích jakkoliv, v tomto případě trh americký uplatňuje lépe. Američané toto chápou jako anfer výhodu, takováto výhoda se chápe jako dotace, jakoby nekalá dotace, nepovolená dotace a z tohoto hlediska ta strategie je obvyklá, buď ten kurz nastavíme tak, jak by, teď je otázka jak, tak jak se domluvíme férověji, ale nikdo neví, co to férově je, na straně druhé, na straně druhé, když to, když k tomu protistrana nepřistoupí, tak zavedeme vlastně prohibitivní cla na určité zboží, abychom tuto dotaci kompenzovali. Jan BUMBA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Právě, promiňte, prosím, že do toho vstupuji, ale mají vůbec Američané právo na to mluvit jinému státu do jeho měnové politiky, není to prostě věc Číny? Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu -------------------Já musím říci, že dokonce v tuto chvíli je ve Spojených státech určitá skupina, která pochází z řad bývalých vyjednávačů s Čínou, která napsala Kongresu, panu prezidentovi dopis, jsou složení jak v poradců z doby pana Clintona, to znamená, demokratické vlastně strany, tak z Bushovy administrativy. A všichni tito se shodují na tom, že tento krok není fér, že se musí jaksi vyčerpat všechny možnosti, které nabízí Světová obchodní organizace. Jan BUMBA, moderátor -------------------Projevuje se ten nízký kurz juanu i na evropské ekonomice obchodu Evropy s Čínou? Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu -------------------Tak víte, bohužel Evropa díky své klesající konkurenceschopnosti ztrácí nejenom na trhu s Čínou, ale na jiných trzích, jedna ze zemí, která je v tomto směru úspěšnější, je Německo, ale ta situace pro Evropu platí bez ohledu na tento kurz, poněvadž řada těch výrobků, které se v minulosti velmi dobře na čínském trhu uplatňovaly, vlastně tam ztrácí pole a musíme si uvědomit, že Čína sice má pozitivní bilance obchodu s Čechy, nejenom tedy s Českou republikou, protože týká se to dokonce i nás, ale s celou Evropou a se Spojenými státy, ale má negativní, má zápornou obchodní bilanci ze znění jihovýchodní Asie a například s Tchaj-wanem, takže ve skutečnosti Číňané argumentují tím, že v důsledku rostoucí domácí poptávky, v důsledku rostoucích vývozů oni také více dovážejí a že ten jejich obchodní vlastně rozdíl mezi exportem a importem vlastně nenarůstá tak, jak některé jiné země na to upozorňují. Jan BUMBA, moderátor -------------------Prosím ještě velmi krátce, pokud je to vůbec možné říci v několika málo větách, obecněji, v čem je kromě kurzu juanu tajemství hospodářského úspěchu Číny? Michal MEJSTŘÍK, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu -------------------Tak nepochybně tím, že Čína se otevřela světu, otevřela se zahraničním investicím, tak se v Číně koncentrovaly investice nejenom ze zahraničí, teď myslíme z toho vyspělého světa, ale i řady takzvaných /nesrozumitelné/, kteří se vrátili s penězi zpět, využili příležitosti, kdy na trhu existuje stále postupně kvalifikovanější a kvalifikovanější, ale současně mimořádně levná pracovní síla. A ta kombinace obrovského trhu, který se otevřel vlastně zahraničním investicím znamená, že tito zahraniční investoři vlastně vkládají obrovské investice i do významných seskupení, do významných nových /nesrozumitelné/, sto nejlepších čínských výrobců je moderní vybaveno, než sto nejlepších amerických výrobců podle analýzy Harvardské univerzity v tuto chvíli, právě proto, že ten trh není několika milionů, ale je jedna celá tři miliardy a ten trh samozřejmě je horší a horší, ale svět se vyvíjí. Jan BUMBA, moderátor -------------------Já vám děkuji za rozhovor. Ekonom Michal Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podle čeho se určuje, komu patří území pod arktickým ledovým příkrovem 22.9.2010


str. 03

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Bitevní pole ve velmi studené válce, i tak by se dal označit Severní ledový oceán, zvlášť některé oblasti pod jeho dnem. Odhaduje se, že tam leží až čtvrtina veškerých světových zásob ropy a zemního plynu. V posledních letech sílí snahy zemí, jejichž hranice sahají k arktickým zeměpisným šířkám, získat práva na těžbu cenných surovin. Ruská expedice před 3 lety na znamení nároků Moskvy umístila na dno pod Severním pólem vlajku svého státu. Na nerostné poklady tohoto regionu si ale brousí zuby i další - Norsko, Dánsko, Kanada nebo Spojené státy. Jak sladit jejich nároky, o tom ode dneška debatují stovky delegátů na mezinárodní konferenci v Moskvě. Naším dalším hostem je politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Co se dá označit za ústřední předmět diskuse na tom moskevském setkání? Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V zásadě se dá říct, že se jedná především o to, jakým způsobem světové společenství, respektive ti zainteresovaní aktéři, které už jste před chvilkou vyjmenoval, jakým způsobem k Arktidě přistupovat. Čí to bude území, na základě jakých historických, ekonomických, geologických nebo v geopolitických nároků, jak vytvořit fóra, na jejichž půdorysu bude možné se dohadovat, koho všeho do těch fór jaksi přizvat, protože se nejedná jenom o tyhle ty státy, ale své chce v Arktidě prosazovat třeba i Čína, je zapotřebí si uvědomit, že jsou tam domorodci, to znamená, místní obyvatelstvo, které dlouho nemělo vůbec žádná práva a najednou je získává, takže je to velice komplikovaná záležitost. Jan BUMBA, moderátor -------------------To jste mluvil o Číně. Jen tak mimochodem, tedy proč by měli mít nějaké nároky v Arktidě státy, které s ní nesousedí? Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tady jde právě o to, jakým způsobem se k Arktidě přistoupí. Pokud se mezinárodní společenství shodne na tom, že Arktida jakkoliv tam je věčně nebo dlouhodobě zamrzlý prostor, že je zapotřebí k ní přistupovat jako ke světovému oceánu, pak to znamená, že tam může působit úplně kdokoliv, samozřejmě kdokoliv mimo určité teritoriální limity, které už v současnosti zná mezinárodní námořní právo, kdy každý stát má právo vymezit své teritoriální vody, které standardně sahají do vzdálenosti 12 námořních mil od pobřeží a potom ještě takzvanou exkluzivní ekonomickou zónu, která sahá do vzdálenosti až dvou set námořních mil od pobřeží příslušného státu. Čili to je klíčová otázka, jak k té Arktidě vůbec přistoupit. A pokud se prosadí ten přístup, že to je sice zamrzlá, ale přesto integrální součást světového oceánu, tak tam se může pohybovat a mimo ty limity, o kterých jsem hovořil, působit v podstatě kdokoliv. Ono totiž vedle těch důvodů, o kterých už tady padla řeč, je zapotřebí si také uvědomit, že pokud tam ledová přikrývka povolí, což se nedá vyloučit, tak se jedná i o zajímavou přepravení cestu mezi Asií, Severní Amerikou a Evropou a to je potom samozřejmě třeba pro takového aktéra, jako je Čína, nesmírně zajímavé. Jan BUMBA, moderátor -------------------Kdo může být v tomto sporu nebo v těch sporech, měli bychom určitě používat množné číslo, rozhodujícím arbitrem - OSN? Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Kdyby se podařilo ustavit na základě vůle mezinárodního společenství nějaký orgán, ke kterému by se ostatní mohli dovolávat, tak by to bylo optimální. A samozřejmě, že OSN proto jaksi představuje pro to velice vhodnou platformu. Čili OSN je logická volba, ale může to být nějaký nezávislý samostatný nový institut prostě



mezinárodního práva, respektive nová mezinárodní organizace, podstatné je, aby tam byla buďto drtivá většina těch aktérů nebo, a to by bylo úplně úžasné, kdyby tam byli všichni. Jan BUMBA, moderátor -------------------Z těch států, které jsme jmenovali, Rusko, Norsko, Dánsko, Kanada, Spojené státy, dá se říci, kdo si počíná nejasertivněji? Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Většinou by se asi mělo říci, že Rusko, nicméně v této souvislosti já bych si dovolil poopravit třeba ten váš úvodní komentář, protože to umístění ruské vlajky pod tedy ten ledový příkrov symbolicky na Severní pól, tak Rusové vehementně se brání tomu, že by to mělo znamenat jakékoliv teritoriální nároky, naopak přirovnávají to k obdobnému aktu, který v roce 1969 provedly Spojené státy tenkrát na Měsíci, kde rovněž bylo deklarováno vztyčení americké vlajky, není vznesením teritoriálního nároku na Měsíc. Čili Rusko je velice aktivní, snaží se najít důkazy, geologické důkazy primárně o tom, že značná část Arktidy je pokračování geologické formace Sibiře a tím pádem by na ní podle současného mezinárodního práva Rusko mělo nárok, ale to samé se vůči Grónsku snaží prokázat Dánsko, protože Grónsko zatím ještě je pořád spravováno, v Kodaně, o něco podobného se snaží ve svém, řekněme, sektoru i Norové a velmi aktivně si počíná Kanada, takže on se nedá jednoznačně říct, kdo jaksi se tam chová nejasertivněji, spíš záleží téma od tématu, případně měsíc od měsíce v tom příslušném roce. Jan BUMBA, moderátor -------------------Prosím ještě velmi stručně, pane Romancove, řekl byste, že převáží ochota ke spolupráci, nebo spíš rivalita oněch států? Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já jsem přesvědčen, že převáží ochota ke spolupráci už jenom proto, že významná část těch aktérů jsou členské státy Evropské unie, protože je tady Kanada, která rovněž viní dlouhodobě aktivity spíš směrem k ochotě negociační a nakonec si myslím, že se to ukáže i v zájmu Ruska. Jan BUMBA, moderátor -------------------Politický geograf Michal Romancov. Děkuji vám za rozhovor, na shledanou. Michal ROMANCOV, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

NERV v nové podobě 21.9.2010

Finanční management

str. 11

Monitor

mezi původní členy národní ekonomické rady vlády (nerv) patřil poradce americké investiční banky goldman sachs vladimír dlouhý, prezident sdružení automobilového průmyslu a generální ředitel společnosti volkswagen group v rusku martin jahn, generální ředitel uniCredit bank Czech republic jiří kunert, ředitel institutu ekonomických studií fakulty sociálních věd uk a šéf poradenské společnosti eeiP michal mejstřík, prezident asociace penzijních fondů jiří rusnok, hlavní makroekonomický stratég čsob tomáš sedláček, děkan národohospodářské fakulty vše a předseda akademické rady liberálního institutu jiří schwarz, vedoucí kanceláře prezidenta republiky jiří Weigl, ekonomický konzultant miroslav zámečník a ekonom a ekonomický publicista Pavel kohout. obnovená nerv má 15 členů a jejími členy jsou opět dlouhý, kohout, mejstřík, rusnok, sedláček, schwarz, Weigl a zámečník. nově v ní zasednou například vladimír bezděk, který letos od ledna do června vedl poradní expertní skupinu zaměřenou na přípravu důchodové reformy. členem nerv se také stane eduard janota, který v předchozí Plné znění zpráv


fischerově úřednické vládě zastával post ministra financí. nově v ní zasedne i člen představenstva a náměstek generálního ředitele české spořitelny Pavel kysilka a vedoucí vědecký pracovník národohospodářského ústavu akademie věd lubomír lízal. dalšími členy rady se stanou i akademický ekonom daniel münich, opět také hlavní analytik společnosti Cyrrus jan Procházka a ekonomický expert, analytik a konzultant specializující se na problematiku evropské unie Petr zahradník. *

Do švédského parlamentu se poprvé dostala nacionalistická strana 20.9.2010


str. 09

18:10 Ozvěny dne

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Měli bychom si o sobě vytvořit nový obrázek, vybízí komentář dnešního švédského tisku. Důvod? Výsledky včerejších voleb, ve kterých sice znovu vyhrála koalice pravého středu, ovšem ocitla se bez parlamentní většiny. O důležitou porci hlasů ji připravila krajně-pravicová strana Švédští demokraté, získal 20 poslaneckých křesel a poprvé ve švédských dějinách zasednou v zákonodárném sboru zástupci otevřeně proti přistěhovalecké, podle kritiků až xenofobní rétoriky. Podle komentátorů jde v zemi, která proslula liberální společností a tolerancí vůči imigrantům o zásadní posun. Jan Charvát působí jako odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane Charváte, podle analytiků to nemusí nutně znamenat posílení xenofobních nebo rasistických nálad ve Švédsku, mohlo prý jít o protestní hlasy, o výraz nesouhlasu, zvláště mladých lidí s establishmentem, přesto nakolik znepokojivý je to fakt podle vás, že země jako Švédsko přijala v parlamentu stranu tohoto typu? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že to je věc, která se dala v zásadě očekávat, protože pokud se podíváte na vývoj, řekněme, jaksi volebního zisku této politické strany, tak ona neustále pomaloučku stoupá. Co to bude v praxi znamenat, to teprve uvidíme, není to v zásadě nic zvláštního, když se podíváme do okolních zemí, třeba do Dánska, tam podobné strany existují, ostatně vůbec vznik těch takzvaně krajně-pravicových politických stran v Evropě v 70. letech byl právě ve Skandinávii, takže zas tak zvláštní není. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vedení strany odmítá nálepky, jako například xenofobní, jak vy osobně byste charakterizoval Švédské demokraty? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Je to politická strana, která má své kořeny vlastně v 80. letech v hnutí, které bychom asi, jehož název bychom asi přeložili jako Švédsko Švédům, které bylo poměrně otevřeně rasistické, pak v roce 88 jaksi došla ta progresivní část k názoru, že je vhodnější založit tradiční politickou stranu a velmi výrazně se nechali jaksi inspirovat /nesrozumitelné/ Jean-Marie Le Pen z Francie, potom ta strana má ten klasický charakter přesně té xenofobní v podstatě lehce rasistické strany, k tomu by bylo samozřejmě zapotřebí asi delšího povídání, nicméně v roce 2001 se od té strany odštěpuje takový ten nejradikálnější, ta nejradikálnější část, která je, řekněme, otevřeně neonacistická, to znamená, v té současné době ta strana vystupuje spíš takovým tím, s tím programem, který je v zásadě xenofobní a který jaksi příznivci té strany mohou interpretovat jako rasistický, ale otevřeně rasistický není. Plné znění zpráv


Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Spíše je nacionalistický. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Nacionalismus je ten pojem, který se používá jaksi k zastření toho, co ta strana skutečně, ať už ve Švédsku nebo kdekoliv jinde, já bych s tím slovem byl podstatně opatrnější, protože ony ty strany často si nacionalismus představují úplně jinak, než co si pod tím slovem představí zbytek společnosti. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Nakolik tato švédská strana zapadá do spektra krajně-pravicových sil ve zbytku Evropy nebo, řekněme, Evropské unie? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Odpovídá víceméně velmi přesně, odpovídá velmi přesně tomu typu krajně-pravicových stran, které známe zejména ze západní Evropy, jak už jsem říkal, vznikala v podstatě pod vlivem /nesrozumitelné/, což je taková ta nejklasičtější strana tohoto typu. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vítězná Švédská koalice pravého středu odmítá uzavřít koalici s touto pravicovou, tedy krajně-pravicovou stranou, ale krajně-pravicové síly jsou zastoupeny třeba v italské vládě, o čem vypovídá ten trend, že se ho nezříkají ani kabinety evropských zemí těchto stran? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že tady můžeme vidět v zásadě dva hlavní momenty, tím prvním je samozřejmě určité jaksi opotřebení těch tradičních politických strany. Všechny tradiční politické strany jsou dnes jaksi konfrontovány s nějakými vnitřními problémy, jsou velmi často spojovány s korupčními skandály, jsou velmi často spojováni s tím, že jaksi nejsou schopny řešit ty problémy, ať už reálné, anebo alespoň imaginární, které v té společnosti jsou jaksi významné, to znamená, že samozřejmě řada lidí je přitahována těmi stranami, které s tímto zatím spojeny nejsou, což jsou přesně ty strany jaksi krajní. A druhá věc samozřejmě je poměrně velmi úspěšná taktika, kterou ty krajně-pravicové strany jaksi používají, to znamená, vyvolávaní pocitu strachu a ohrožení, který ve skutečností v té naší moderní společnosti, my si to neradi přiznáváme, ale je ve skutečnosti velmi silný a zdá se, že v zásadě zesiluje. Ten strach má celé kořeny, pravděpodobně spíš v sociální oblasti, to znamená, většina lidí má, byť nepřiznaný strach z toho - budu schopen zaplatit svoje účty, budu schopen postarat o svojí rodinu ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Zvláště v době hospodářské recese. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě v době krize je to mnohem silnější. A to, co ty krajně-pravicové strany dělají, že v zásadě převádí tento strach sociálního charakteru na ten strach jaksi zcela konkrétně zamíření proti nějakým menšinám a tvrdí, podívejte se, to, že vy se bojíte, to, že vy se necítíte dobře, to, že se cítíte ohroženi, to je ve skutečnosti způsobeno tímhle. To je způsoben tím, že jsou tady imigranti, to je způsobeno tím, že jsou tady muslimové nebo v našem případě je to způsobeno tím, že jsou tady Romové. A samozřejmě ta společnost na to poměrně slyší, protože ono je jednodušší jaksi mít pocit, že za to mohou ti jaksi ty skupiny, na které můžeme reálně dosáhnout a kterých se můžeme při alespoň hypoteticky nějakým způsobem ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Než například my sami.



Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Než jaksi obrátit ten strach vůči sobě samotnému, anebo říct, že ta chyba je někde jaksi v systému a je zapotřebí jaksi nějaká podstatně hlubší systémová změna, která by mohla hypoteticky tento strach nějakým způsobem, ne strach, ale ten kořen, ty důvody toho strachu odstranit. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vidíte nějaký výraznější rozdíl v tom, jak se projevují krajně-pravicové strany na západ v Evropě a v těch bývalých postkomunistických zemí? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určité rozdíly tady jsou, samozřejmě čistě prakticky na západ, nebo respektive v západní Evropě je mnohem silnější otázka, řekněme, právě protimuslimská nebo jaksi proantiislamistická, což je samozřejmě dáno prostě tím, že západní Evropa má mnohem větší zkušenost jaksi s islámem a s imigranty z těchto oblastí, to v té východní Evropě tak silné není. Druhá věc, která samozřejmě nebude znít příjemně pro nás, nicméně je pravda, že ty západoevropské strany krajní pravice jsou mnohem, my bychom asi řekli, civilizovanější, krajní pravice ve východní Evropě je velmi primitivní ve srovnání s těmi svými západními jaksi kolegy. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Soudí Jan Charvát, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš názor, na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Čára v moři. Norsko a Rusko si dělí Barentsovo moře. Rozdělené Barentsovo moře 15.9.2010

ČT 24

str. 09

22:00 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Po 40 letech ukončily Rusko a Norsko spory o teritoria v severském Barentsově moři. Dohodu podepsali představitelé obou zemí v ruském Murmansku. Spory o arktická území bohatá na ropu a zemní plyn ale pokračují. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Vypadalo to jako nevinná událost. Měla ale svoji logiku. Když Rusové před 3 lety položili do moře pod severním pólem svoji vlajku, vyslali tím jasný signál. Svůj díl Arktidy si vzít nedáme. Dmitrij MEDVEDĚV, ruský prezident /17. 3. 2010/ -------------------Bohužel jsme svědky pokusů omezit ruský přístup k rozvoji a využití arktických polí. To je nepřijatelné z právního hlediska a nespravedlivé z pohledu geografického. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Tající ledovce a větší dostupnost těžby dělají z Arktidy čím dál přitažlivější území. Podle odhadů geologů pod ní může ležet až čtvrtina světových zásob ropy a plynu. Nároky si na ně dlouhodobě dělá 5 severských zemí.



Rusko a Norsko teď tvrdí, že vleklý spor o část Barentsova moře dokázaly vyřešit. Nebude to ale tak horké. Obě země řeší na severu další územní rozepře. A o svoje se hlásí i Kanaďané. Lawrence CANNON, kanadský ministr zahraničí -------------------Kanada bude aktivně hájit své území. Opakovaně jsme na to upozorňovali. Uděláme všechno pro to, abychom své nároky obhájili. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Největší spory mezi severskými zeměmi má vyřešit OSN. Výhledy na větší těžbu v Arktidě jsou sice ještě vzdálené, žádná země ale nechce ze svých nároků ustoupit. Ekologové mezitím upozorňují na rizika pro životní prostředí. V sázce jsou podle nich arktická příroda i tradiční obyvatelé. Jejich osud ale prozatím nikoho příliš nezajímá. Josef Pazderka, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Ve studiu vítám politického geografa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Martina Riegla, dobrý večer. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Proč vyjednávání trvala 40 let, co je nejvíce komplikovalo? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Ono si musíme uvědomit, že takovýchto sporů ve světě existují stovky. On ten spor není ničím výjimečný, samozřejmě tam byla období studené války 20 let, potom Rusko mělo obrovské problémy v 90.letech, pak války v Čečensku, řekl bych, že nazrála vhodná doba, kdy oba partneři mají volné ruce k řešení takovýchto sporů. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A Rusko a Norsko se dokázaly domluvit až v době, kdy tají mořské ledovce a kdy se vlastně otevírají nové možnosti podmořské těžby ropy a zemního plynu. Nebylo tedy to politické diplomaticky vstřícné gesto obou zemí motivováno hlavně ekonomickým zájmem? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Tak ty ekonomické zájmy jsou samozřejmě klíčové, ono, jak jste zmínila to tání ledu, umožňuje to přepravu po severu, zlepšují se technologie, dlouhodobě vysoká cena ropy, která umožňuje právě těžbu i v těchto náročných oblastech, že se to finančně vyplatí, samozřejmě to jsou klíčové motivy. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak se určují hranice v mořích, podle jakých pravidel? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Ono praxe je taková, že zpravidla ty teritoriální vody mají 12 námořních mil, nicméně není tam úplný konsensus, některé státy jako Island si ty teritoriální vody jednostranně zvětšují. On i ten konflikt vzniknul tím, že Norsko si nárokovalo jednostranně celé to území, které má asi 175 tisíc čtverečních kilometrů, s čímž Rusko nesouhlasilo, takže ten konsensus je těch 12 námořních mil, ale není to úplně kodifikovaná praxe. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka --------------------



Změní dnešní rozhodnutí zásadně vztahy mezi oběma zeměmi v Barentsově moři, anebo je to jen formální potvrzení stavu, který prakticky trvá už delší dobu. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Ono je to donutí zlepšit vztahy, ona agentura Bloomberg vydala zprávu, že se tam chystá nějaký joint venture, ona ta smlouva je zatím tajná, prezident Medveděv řekl, že to je jednoznačně v zájmu Ruska ta smlouva, takže tam samozřejmě dojde k těžbě ropy, k těžbě zemního plynu, ta těžba bude pravděpodobně společná, ten plyn i ta ropa půjde do Evropské unie, což je v zájmu Evropské unie i České republiky, která bere hodně ropy právě z Norska, takže samozřejmě bude to tlak na vylepšení těch vztahů, ale bude to pragmatické ryze. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Podepsání bilaterální smlouvy o mořské hranici je ale podle odborníků jen dílčím úspěchem, protože se dále vedou spory kolem rozdělení Arktidy. Tyto spory vede na pět zemí. Jak obtížné bude rozhodnout tento spor. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------No, já si myslím, že to je otázka několika příštích dekád, samozřejmě si to nárokuje Kanada, Spojené státy, Dánsko, Rusko velmi vehementně tam dělá takové teatrální gesta ohledně těch vlaječek. Já osobně bych byl klidnější, kdyby tu Arktidu dostala třeba Kanada nebo Spojené státy, ne Rusko, nicméně ten spor nebude možné normálně vyřešit. Bude to opravdu těžké mezinárodní tlaky, lobbování na ostatní menší státy a je to na dlouhou dobu. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Podaří se podle vás rozdělit arktické dno spravedlivě, pokud se to alespoň dá nějakým způsobem tímto pojmem nějak pojmenovat, anebo mocensky silnější země dokážou a prosadí nakonec svoje zájmy právě na úkor těch slabších, menších států. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Ono se to musí řídit podle mezinárodního práva, práva o mořích, tam je ten princip teritoriálních vod, exkluzivní ekonomické zóny, takže tam by to mělo být jasně definováno, která část exkluzivní ekonomické zóny a do těch teritoriálních vod patří komu, takže tam není možné, že by si Rusko tam nebo Amerika vyšrafovala nějaký zábor a zabrala ho a těžila ropu, to nelze. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak dlouho budou tedy podle vás spory mezinárodních společenství ještě zaměstnávat, dalších 40 let, vy jste mluvil o dekádách, takže třeba i dalších 40 let, jako tomu bylo doteď mezi Ruskem a Norskem. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------To samozřejmě záleží na tom, kdy ten led také roztaje, ono čím dřív roztaje, tím ty zájmy tam budou větší. To je opravdu otázka minimálně dekád let, stejně tak na Antarktidě, tam ty spory dosud nejsou vyřešeny, je to na dlouho. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji vám, dobrou noc přeji. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Pěkný večer.



Státní rozpočet na příští rok 8.9.2010


str. 02

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Státní rozpočet na příští rok nebude asi žádné moc veselé čtení. Vládní představitelé nás už mnohokrát ujišťovali, že se bude šetřit a pocítí to mnozí z nás. Dnes se nad návrhem rozpočtu poprvé sešla vláda. Klíčový zákon ještě neschválila. Premiér Petr Nečas řekl, že tak učiní 22. září. Před tím chce ještě jednat s odbory a zaměstnavateli. Prvním hostem Ozvěn dne je ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Dobrý den. Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Dobrý den. Děkuji za pozvání. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane ministře, jaký jste měl dojem z dnešní vlády. Vaši kolegové ministři už se smířili s tím, že dostanou z rozpočtu často méně, než by chtěli? Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Já jsem mezi 23. a 28. srpnem jednal se všemi správci kapitol, tedy také se všemi ministry a se všemi se mi podařilo ta jednání o kapitolách uzavřít bez rozporu, samozřejmě to neznamená, že byli všichni spokojeni, ale všichni členové vlády chápou, že úsporná opatření jsou nezbytná, takže dnes to jednání o rozpočtu bylo poměrně velmi mírné, klidné. To, co nás ještě čeká, je poměrně vážná diskuse o střednědobém výhledu, který bude povinnou přílohou a kde ještě budeme diskutovat o základních parametrech pro léta 12 a 13. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pokud jde o základní parametry na příští rok, tedy výdaje zhruba bilion 180 miliard, příjmy asi bilion 45 miliard. To předpokládám, je už pevně dané, to už se měnit nebude? Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------To se samozřejmě měnit nebude, nebude se měnit ani deficit 135 miliard korun, připomínám, že kdybychom neudělali ona nezbytná úsporná opatření, tak by byl deficit více než 70 miliard vyšší a dosahoval by částky 6,6 procent, a to už by se dávno odrazilo na zhoršeném ratingu České republiky a pokračovali bychom v cestě do pasti. Jan BUMBA, moderátor -------------------Tak, ale dnešní Lidové noviny přinesly výsledky průzkumu agentury Median, podle kterých úsporná opatření a škrty podporuje jen asi 20 procent obyvatel země. Nechává vás to klidným? Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Já to pokládám celkem za logické. Úsporná opatření není nic populárního, my jsme také otevřeně říkali, že prostě jsme odhodláni udělat celou řadu nepopulárních opatření, no, a populárním opatřením se prostě nepopulárním opatřením se netleská, to prostě, když se šetří, i v rodině vás manželka nepochválí, když jí řeknete, že nemáte na dovolenou. Jan BUMBA, moderátor -------------------A třeba ano, co vy víte? Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Plné znění zpráv


Tak dobře, v tom případě pozdravujte paní. Jan BUMBA, moderátor -------------------Kdyby to bylo jen na vás osobně, šetřil byste ještě více? Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Víte, každý z nás šel do voleb s nějakým programem. Já nezastírám, že TOP 09 měla tu fiskální konsolidaci razantnější, ale já teď neprosazuji program TOP 09 a Petr Nečas neprosazuje program ODS, prosazujeme společný koaliční program, takže je celkem zbytečné říkat, kdo by to dělal rychleji nebo pomaleji, důležité je, že to děláme. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane ministře, ale stále, říkáte, že škrty jsou nepopulární záležitost, je nutné to tak brát, ale pokud skoro polovina lidí řekla, že vládní škrty nepodporuje, není přece jen nějaká chyba nebo nedostatečnost v tom, jakým způsobem sdělujete veřejnosti, proč je nutné šetřit? Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Tak, prosím pěkně, něco jiného je průzkum a něco jiného jsou volby. A ty volby nám k těm úsporám daly poměrně široký mandát. Takže nedělejme zase z jednoho průzkumu volby, to za prvé. Za druhé, já to pokládám za logické a za lidské, mohu vám, mohl bych vám vyjmenovat celou řadu ministrů různých vlád, kteří vždy na začátku říkali, ano, musíme šetřit, přesně do okamžiku, než se to začalo týkat jich samých, je naprosto běžné, že lidé říkají, ano šetřit se musí, ale tak nějak podvědomě cítí, že oni by to zrovna být neměli. V okamžiku, kdy se tak ty úspory konkrétizují a někdo cítí, že se ho to dotkne, no, tak nejásá a netleská, já to pokládám za lidské, normální, to jediné, co chci říct, nejsme v situaci, kdy můžeme říct, jestli to uděláme nebo neuděláme. Pokud to neuděláme, pokud bychom to odložili, tak v brzké budoucnosti by to muselo být daleko dramatičtější, daleko tvrdší, daleko méně sociálně citlivé. Jan BUMBA, moderátor -------------------Říká ministr financí Miroslav Kalousek, děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Miroslav KALOUSEK, ministr financí, 1. místopředseda TOP 09 -------------------Děkuji za pozvání. Jan BUMBA, moderátor -------------------Na druhé lince je politolog Josef Mlejnek, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den přeji i vám. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Mlejnku, proč se podle vás nedaří vládě lépe "prodat", že úsporná opatření jsou nutná, teď se samozřejmě odvolávám na ten průzkum agentur Median. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak jednak si myslím, že vláda zatím nedělala nějakou velkou kampaň v tomto ohledu a potom samozřejmě pan ministr už o tom mluvil, že jedna věc je obecní souhlas s úsporami. A druhá věc, potom když to dopadne na konkrétní hlavu, tak ta konkrétní hlava už se začíná proti tomu nějakým způsobem ohrazovat. A nezapomínejme také na to, že ve volbách měly v programu škrty ODS a TOP 09, která dostaly v součtu tak ani 30 procent. A ta Plné znění zpráv


volební účast nebyla stoprocentní. Takže vlastně, když se pak zeptá agentura v rámci celé populace, tak já se nedivím tomu, že ty škrty tam nezískávají nějakou velkou popularitu. Jan BUMBA, moderátor -------------------Říkal jste, že ještě nepřišla žádná možná informační nebo přesvědčovací kampaň ze strany vlády, myslíte tedy, že ministři nevysvětlují srozumitelným způsobem, proč se třeba má propouštět a proč se mají snižovat platy? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tady hlavně i jde o to, že když chce nějaká vláda udělat reformy, tak na to má vlastně první dva roky svého působení. Ten volební cyklus je takový, že i ty velmi rekordní vlády potom poslední rok, dva před volbami už žádné velké reformy nedělají, takže ono spíš možná, než že by vláda měla investovat do nějakých velkých kampaní, vysvětlujících, to by byla kritizována, že utrácí, tak prostě asi vsadila na to, že udělá teď ty škrty a úspory, musí počítat s tím, že klesne těm vládním stranám popularita, ale potom musí sázet na to, že ty reformy přinesou nějakou ovoce, nějaké pozitivní efekty a potom taky poslední bod před volbami, třeba ta vláda už bude vlídnější a rozdá voličům nějaké dárky a oslabí tak to negativní vnímání. Jan BUMBA, moderátor -------------------Než ale přijde toto vlídnější období, pokud tedy vůbec přijde, mohly by zjevně nepopulární škrty nějak ohrozit jednotu vládní koalice? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě, zejména pokud by těm vládním stranám nějak výrazně poklesly preference, tak pak by zase ta nervozita potom samozřejmě, už teď ty vztahy ve vládní koalici nejsou zrovna ideální, takže se lze domnívat, že by propad preferencí vládních stran mohl ještě ty vztahy v koalici zhoršit. Jan BUMBA, moderátor -------------------Politolog Josef Mlejnek. Děkuji vám, na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju, na shledanou.

Kolik utratí politické strany za komunální volby? 3.9.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01

15:08 Rozhovor na aktuální téma

Václav SOCHOR, moderátor -------------------Aktuální informace otevřely na Rádiu Česko Svět o třetí. Co se od nás dozvíte, to už jsme vám prozradili před zprávami a pokud se chcete něco dozvědět o životě po životě, máte šanci v dnešním Studiu Česko, jeho hostem totiž bude americký lékař, psycholog a filozof Raymond Moody. Diskuzní pořad začíná pět minut po půl čtvrté. Teď je ovšem 15 hodin a 9 minut přesně. Ničím nerušený poslech vám i nadále přejí Václav Sochor a Martin Křížek. Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------Dobré odpoledne. ČSSD a ODS po 50, TOP 09 28, Věci veřejné 40, Komunisti 15. Tolik milionů hodlají podle dostupných informací utratit tyhle politické strany v předvolebních kampaních. Ale co za to? A je to hodně nebo málo? Politoložky Anny Matuškové z Fakulty sociálních věd studií, sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně jsem se zeptal, jestli objem peněz, které strany na kampaně vydají, vyjadřuje i důležitost, jakou těmto volbám přikládají. Plné znění zpráv


Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------Já se nedomnívám, že to vyjadřuje prioritu. Já bych to chápala trošku jinak. To je prostě, to jsou volby jiného řádu, samozřejmě ta kampaň je taky kratší a i z hlediska jakoby jejich obsahu a způsobu, jak se komunikují, tak oni nevyžadují prostě tak velký, tak velké finanční obnosy. Odpadají tam mnohé věci, příprava do televizních debat, která je drahá. I různé způsoby a vůbec celkově ta kampaň probíhá úplně jiným způsobem a proto je jinak finančně náročná. Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------Hm, sociální demokraté i ODS dávají do kampaně zhruba stejně. Údajně by mělo jít o 50 milionů korun. Co si z toho bude muset pořídit ČSSD a co ODS. Kdo má, kdo by měl více investovat a do čeho? Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------Já bych se nejdřív vyjádřila k té částce. Protože ona zdaleka není tak malá. V roce 2006 investovala ODS do celostátní kampaně 120 milionů. To znamená, že do komunální a senátní 50 milionů korun je značně vysoká částka, zejména i vzhledem k tomu, že tady se v mnohem větší míře, například senátoři částečně spolufinancují ty kampaně. I různí starostové nebo kandidáti respektive do toho taky dávají víc peněz, než je třeba zvykem do voleb do Poslanecké sněmovny. A zase je tady potřeba chápat, že každá senátní kampaň je jiná, to znamená, že ta celostátní, to znamená, kam ty strany nejvíce dávají peníze, má prostě význam ve velkých statutárních městech. Kde se budou podle toho lidé rozhodovat. Ale po tom čím už je to město menší nebo ten obvod, tak tam samozřejmě větší roli bude hrát samotná osoba, prostě kandidáta či kandidátky a samozřejmě v případě komunálů je těch kampaní ještě mnohem více. Že každá obec je v podstatě tím volebním trhem a Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------No a to, že, to že, vás přerušuji, pardon, tak ta už ta jarní kampaň vypadala, že bude založena na osobnostech spíš než na programu. To, což se také do jisté míry nebo do značné míry potvrdilo. Myslíte si, že by mělo platit i teď u těch podzimních kampaní? Nasvědčovala by tomu ty rozhozené karty. V tom smyslu, že kandiduje, jak jste sama říkala, tolik lidí v tolika různých okrscích, že by možná stálo za to, dělat těch kampaní několik pro každou stranu, ale bude to tak? Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------Tady je na místě, ta individualizovaná kampaň. Protože v případě senátu opravdu ta kampaň je. Je tam jeden kandidát, volí se přímo ten kandidát. To znamená, že tady to je zcela v pořádku a v případě těch komunálních voleb velmi často lidé volí někoho, koho prostě znají z osobního kontaktu. Takže tam to má svůj smysl. Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------Kdo by se měl objevit, myslíte, jako ta vůdčí osobnost u těch hlavních stran. Řekněme tedy TOP 09, ODS, ČSSD a Věcí veřejných? Měli by mít nějaký jednotící motiv nebo by ty kampaně měly být roztříštěny na ty jednotlivé obvody? Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------Určitě v rámci té celostátní úrovně a hlavně, jak už jsem říkala, u těch velkých statutárních měst, Praha, Brno, dává smysl, když ta strana je pro voliče jednoznačně čitelná. To znamená, že je třeba ta vizuální komunikace stejná. Prostě když ta značka funguje. Stejně tak i v těch senátních volbách by mělo být pořád jasné, že i když je to například osoba, která kandiduje jako nezávislý za určitou stranu, tak pořád pracuje se tam s tou značkou. A tady se prolínají oba ty elementy. Že máte prostě kandidáta, v případě Senátu jsou to velmi často významné osoby z regionů, které prostě často reprezentují tu stranu, takže to jde ruku v ruce a v případě těch komunálních voleb je samozřejmě, čím víc je to od centra, tím větší volnost získávají ty jednotlivé strany. Samozřejmě záleží na stranách, jestli zvolí takzvanou centralizovanou kampaň, kdy všechno je diktováno z vrchu a mělo by to vypadat stejně. Nebo decentralizovanou, kdy dají větší moc prostě, větší pravomoci do rukou jednotlivých regionů.



Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------Jistě, ale co je možná lepší, aby. Třeba je to u každé strany jinak, ale z vašeho odborného pohledu, řekněme, co je pro jednotlivé strany lepší? Skutečně zachovat si i nějaký jednotící prvek, například aby tedy v každých, v každém volebním oboru byla i tvář volebního lídra nebo ne? Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------Já myslím, že ideální , když se vám podaří jasně komunikovat, že kandidujete za tu jasnou stranu. Že to je čitelné, že tam to odpadá. Ale zároveň nezapadne ten kandidát. Pokud se to podpoří osobou lídra, vy tady asi narážíte na to, co dělá TOP 09 v případě jak komunálních voleb nebo hlavně Senátu, kdy každý ten jejich kandidát je podporovaný osobou Karla Schwarzenberga. Tak samozřejmě to má smysl, protože on představuje nejvýraznější značku, kterou si lidé s TOP 09 spojují. Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------No ale nenarážím. Tam zrovna u TOP 09 asi ten problém s tou tváří nemají. Ale jiné politické strany možná ano. Jak by to třeba měla řešit sociální demokracie? Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------ČSSD je ve velmi zajímavé situaci, kdy pořád sama o sobě to je silná strana. Tam by ...na to, že třeba v tuhle chvíli probíhá ten boj o leadership strany, tak sociální demokracie sama o sobě je prostě čitelná značka s poměrně velkou podporou. Takže já bych to zas nevnímala až tak dramaticky, co se bude dít. Pokud se prostě jim podaří, aby se otevřeně nehádali ty kandidáti o post předsedy, tak to prostě ty volby až do takové míry nemusí ovlivnit. Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------ODS také oznámila, že chce využít tváře Petra Nečase. Možná proto, že ona s tím svým lídrem hlavně třeba v Praze má problém vybrat. Myslíte si, že tam, kde jaksi ten regionální lídr chybí, tak že má cenu ho nahrazovat tím, tou špičkou strany? Anna MATUŠKOVÁ, politoložka, Fakulta sociálních věd Masarykovy univerzity, Brno -------------------To je velmi těžké definovat. ODS tu kampaň zahájila v podstatě dneska a je vidět, že se za ní do velké míry staví Petr Nečas a už se to objevilo v minulosti, kdy jednotícím prvkem v celé kampani býval Václav Klaus a ne všichni senátoři s tím byli spokojení. Myslím, že teď v roce 2002, nejsem si jistá, kdy to bylo, například v Liberci senátor Sobotka si udělal vlastní billboardy proti tomu, jak byly diktovány celé straně. Já myslím, že to si budou muset rozhodnou jednotlivý senátoři v rámci ODS. Či chtějí prostě být spojování s vedením strany. Ale prostě v podstatě ten leadership Petra Nečase zatím není nijak zpochybňován. Martin KŘÍŽEK, redaktor -------------------Tolik politoložka Anna Matušková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Blízký východ: jednání o míru pokračuje 3.9.2010

ČT 1

str. 21

12:00 Polední události

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Izrael a Palestina obnovily mírové rozhovory. Zástupci obou zemí se sešli po 2 letech ve Washingtonu. Izraelský premiér Netanjahu a prezident palestinské autonomie Abbás se za asistence Spojených států domluvili, že se budou setkávat každých 14 dní. Mírová dohoda by podle představ americké administrativy mohla, by se mohla zrodit během 1 roku. Plné znění zpráv


redaktorka -------------------Rozhovory mohou skončit velkou výhrou, ale zároveň taky strmým pádem. Nikdo ze zúčastněných nepochybuje, že výsledek je nejistý a jednání budou náročná. Přesto včerejší zahájení doprovázel optimismus. Benjamin NETANJAHU, izraelský premiér -------------------Skutečného a trvalého míru můžeme dosáhnout pouze oboustrannými a bolestivými ústupky na obou stranách, na straně Izraelců i Palestinců, na mé i vaší straně. Mahmúd ABBÁS, prezident palestinské samosprávy -------------------Znovu chceme potvrdit naše odhodlání pokračovat ve všem, k čemu jsme se zavázali, včetně bezpečnostních záležitostí a zastavení provokací. Vyzýváme izraelskou vládu, aby dodržela své závazky a ukončila veškerou osadnickou činnost a kompletně zrušila embargo na pásmo Gazy. redaktorka -------------------Zastavení izraelské výstavby na okupovaných územích je jednou z klíčových podmínek Palestinců. Radikálové z obou stran se ale snaží mírové rozhovory torpédovat. Hillary CLINTONOVÁ, ministryně zahraničí USA -------------------Můžeme vyřešit všechny sporné body během jediného roku. Udělali jste první kroky. Oba jste přijali myšlenku řešení v podobě dvou států, což je jediná cesta k trvalému míru, který zajistí bezpečnost a důstojnost jak pro Izraelce, tak pro Palestince. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií FSV UK /Studio 6, 3. 9. 2010/ -------------------Jak z palestinské strany, tak z izraelské je potřeba ještě teda před prezidentem Obamou naznačit, že ono nejsou ti zlí a že oni v podstatě mají určitou vůli k vyjednávání. To vypadá dobře. Ale je otázka, jestli tento vstřícný postoj dokáží potom přeměnit v nějakou jakoby dohodu. redaktorka -------------------Na konci září vyprší oficiální moratorium na výstavbu židovských osad. Palestinci varovali, že pokud ho Izrael neprodlouží, mírová jednání přeruší.

Abbás a Netanjahu si dohodli další schůzky 3.9.2010

ČT 24

str. 01

08:00 Zprávy

Veronika PAROULKOVÁ, redaktorka -------------------Krásné ráno, začínají zprávy v osm na ČT 24. Izrael a Palestina obnovily mírové rozhovory. Zástupci obou zemí se sešli po necelých dvou letech ve Washingtonu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu a prezident palestinské autonomie Mahmúd Abbás se za asistence Spojených států domluvili, že se budou potkávat vždy každé dva týdny. Mírová dohoda by se podle představ americké administrativy mohla zrodit během jednoho roku. redaktorka -------------------Rozhovory mohou skončit velkou výhrou, ale zároveň taky strmým pádem. Nikdo ze zúčastněných nepochybuje, že výsledek je nejistý a jednání budou náročná. Přesto včerejší zahájení doprovázel optimismus. Plné znění zpráv


Benjamin NETANJAHU, izraelský premiér -------------------Skutečného a trvalého míru můžeme dosáhnout pouze oboustrannými a bolestivými ústupky na obou stranách. Na straně Izraelců i Palestinců, na mé i vaší straně. Mahmúd ABBÁS, prezident palestinské samosprávy -------------------Znovu chceme potvrdit naše odhodlání pokračovat ve všem, k čemu jsme se zavázali, včetně bezpečnostních záležitostí a zastavení provokací. Vyzýváme izraelskou vládu, aby dodržela své závazky a ukončila veškerou osadnickou činnost a kompletně zrušila embargo na pásmo Gazy. redaktorka -------------------Zastavení izraelské výstavby na okupovaných územích je jednou z klíčových podmínek Palestinců. Radikálové z obou stran se ale snaží mírové rozhovory torpédovat. Hillary CLINTONOVÁ, ministryně zahraničí USA -------------------Můžeme vyřešit všechny sporné body během jediného roku. Udělali jste první kroky, oba jste přijali myšlenku řešení v podobě dvou států, což je jediná cesta k trvalému míru, který zajistí bezpečnost a důstojnost jak pro Izraelce, tak pro Palestince. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií FSV UK /Studio 6, 3. 9. 2010/ -------------------Jak z palestinské strany, tak z izraelské je potřeba ještě teda před prezidentem Obamou naznačit, že oni nejsou ti zlí a že oni v podstatě mají určitou vůli k vyjednávání, to vypadá dobře. Ale je otázka, jestli tyhle, tento vstřícný postoj dokáží potom přeměnit v nějakou jakoby dohodu. redaktorka -------------------Na konci září vyprší oficiální moratorium na výstavbu židovských osad. Palestinci varovali, že pokud ho Izrael neprodlouží, mírová jednání přeruší.

Izraelsko-palestinské rozhovory 3.9.2010

ČT 24

str. 02

05:59 Studio 6

Dosažení míru na Blízkém východě bude stát Izraelce i Palestince bolestivé ústupky. Ve Washingtonu na úvod přímých rozhovorů to prohlásil izraelský premiér Netanjahu. Předseda palestinské samosprávy Abbás uvedl, že je možné během roku dosáhnout dohody, která by vedla k míru. Oba politici se chtějí znovu sejít 14. a 15. září a pak každé dva týdny. Vystupující - Jiří VÁCLAVEK, moderátor - Jolka KRÁSNÁ, moderátorka - Michal KUBAL, zpravodaj ČT, Washington - Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií FSV UK (pouze anotováno)

Blízký východ: jednání o míru pokračuje 3.9.2010

ČT 24

str. 21

12:00 Polední události



Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Izrael a Palestina obnovily mírové rozhovory. Zástupci obou zemí se sešli po 2 letech ve Washingtonu. Izraelský premiér Netanjahu a prezident palestinské autonomie Abbás se za asistence Spojených států domluvili, že se budou setkávat každých 14 dní. Mírová dohoda by podle představ americké administrativy mohla, by se mohla zrodit během 1 roku. redaktorka -------------------Rozhovory mohou skončit velkou výhrou, ale zároveň taky strmým pádem. Nikdo ze zúčastněných nepochybuje, že výsledek je nejistý a jednání budou náročná. Přesto včerejší zahájení doprovázel optimismus. Benjamin NETANJAHU, izraelský premiér -------------------Skutečného a trvalého míru můžeme dosáhnout pouze oboustrannými a bolestivými ústupky na obou stranách, na straně Izraelců i Palestinců, na mé i vaší straně. Mahmúd ABBÁS, prezident palestinské samosprávy -------------------Znovu chceme potvrdit naše odhodlání pokračovat ve všem, k čemu jsme se zavázali, včetně bezpečnostních záležitostí a zastavení provokací. Vyzýváme izraelskou vládu, aby dodržela své závazky a ukončila veškerou osadnickou činnost a kompletně zrušila embargo na pásmo Gazy. redaktorka -------------------Zastavení izraelské výstavby na okupovaných územích je jednou z klíčových podmínek Palestinců. Radikálové z obou stran se ale snaží mírové rozhovory torpédovat. Hillary CLINTONOVÁ, ministryně zahraničí USA -------------------Můžeme vyřešit všechny sporné body během jediného roku. Udělali jste první kroky. Oba jste přijali myšlenku řešení v podobě dvou států, což je jediná cesta k trvalému míru, který zajistí bezpečnost a důstojnost jak pro Izraelce, tak pro Palestince. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií FSV UK /Studio 6, 3. 9. 2010/ -------------------Jak z palestinské strany, tak z izraelské je potřeba ještě teda před prezidentem Obamou naznačit, že ono nejsou ti zlí a že oni v podstatě mají určitou vůli k vyjednávání. To vypadá dobře. Ale je otázka, jestli tento vstřícný postoj dokáží potom přeměnit v nějakou jakoby dohodu. redaktorka -------------------Na konci září vyprší oficiální moratorium na výstavbu židovských osad. Palestinci varovali, že pokud ho Izrael neprodlouží, mírová jednání přeruší.

"Transformační pravěk" 2.9.2010

ČT 24

str. 11


Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Do kin přichází film v koprodukci České televize Drnovické catenaccio, aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace. Film režiséra Radima Procházky mapuje styl podnikání v 90. letech a jako metaforu si jeho autoři Plné znění zpráv


zvolili fotbal a jihočeskou anomálii té doby. Vzestup několika vesnických klubů, například právě Drnovic, až do nejvyšší soutěže a posléze jejich pád. Iva NĚMCOVÁ, redaktorka -------------------Tak jako ve fotbale je možné hrát poctivě, nebo podvádět, je tomu i v podnikání. Od toho, aby se hrálo fér, jsou tady sudí. Jenže rozhodčí v 90. letech ve fotbale ani na státní úrovni nepískali včas a fauly přehlíželi. osoba /záběry z filmu Drnovické catenaccio/ -------------------Nesplacené půjčky, praní špinavých peněz, tunelování. To všechno tady vyzkoušeli. Iva NĚMCOVÁ, redaktorka -------------------Úspěch malé vesnice ve velkém sportovním světě byl možný jen díky sponzorovi, a tím nebyl nikdo jiný než Chemapol v pozadí s kmotrem podsvětí Františkem Mrázkem. Po průmyslovém impériu 90. let dnes zbyly jen miliardové dluhy a po drnovickém fenoménu prázdné tribuny. osoba /záběry z filmu Drnovické catenaccio/ -------------------Se provede takové malé kouzlo a na tomhle tom kouzle se vydělá několik miliard korun. Iva NĚMCOVÁ, redaktorka -------------------Poselství snímku ale není jenom v návratu ke kořenům privatizace. Nabízí prostor k zamyšlení, jak funguje ekonomika v dnešním světě. Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof -------------------Globalizace je taky něco takového, že se zhasne nad celou planetou a teď se přerozdělují obrovské sumy a možná na té globální úrovni se odehrává něco, co tento film ukázal v té malé české, českém rozměru. osoba /záběry z filmu Drnovické catenaccio/ -------------------Máte pocit, že byste měl za něco omluvit? Triceratops /záběry z filmu Drnovické catenaccio/ -------------------Ne. Radim PROCHÁZKA, režisér -------------------Skrze to, že se těm věcem dovedeme zasmát, tak zároveň o nich dokážeme přemýšlet. Iva NĚMCOVÁ, redaktorka -------------------Autoři Drnovického catenaccia natáčeli na osmimilimetrovou kameru. Vizuálně tak připodobňují 90. léta k dávné historii, zároveň ale upozorňují, že jí ještě nejsou. Iva Němcová, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Radim Procházka, režisér filmu. Vítejte. Radim PROCHÁZKA, režisér, scénárista -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


A vítám taky ekonoma Vladimíra Benáčka. Dobrý večer. Vladimír BENÁČEK, ekonom, FSV UK, AV ČR -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pane Procházko, symbolem ekonomické přeměny v 90. letech je ve vašem filmu polorozpadlý chrám fotbalu v Dronovicích. Jakou roli jste mu ve filmu svěřili? Jakou symboliku nese? Radim PROCHÁZKA, režisér, scénárista -------------------No, tak roli jsem mu svěřil hlavní, je to vlastně hlavní metafora toho filmu. A je to totiž úžasný zážitek, když tam přijedete nebo doufám, že to bude cítit trochu i z toho filmu. Ten stadion naprosto zbořil proporce té obce, že to máte tradiční obec dva tisíce obyvatel, náves, kostel a do toho tam byl v těch 90. letech postaven takovýto stadion, do kterého by se obyvatelé té obce vešli čtyřikrát nebo pětkrát vlastně na ty jeho tribuny. Takže, to byl tak silný výrazný vizuální motiv, což my filmaři potřebujeme jako obraz, kterým chceme sdělovat ty příběhy, že se sám vlastně nabízel. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Důležitou roli má ve filmu samozřejmě privatizace bývalého státního majetku v 90. let. Podle vás jako ekonoma nabízí snímek na tehdejší dobu nějaký nový, neotřelý pohled? Vladimír BENÁČEK, ekonom, FSV UK, AV ČR -------------------No, pokud mluvíme o podnikatelství, tak podle mého je tam vždycky něco nového. A dívat se do minulosti patří v každém slušném národě k povinnostem. A myslím si, že u nás hodně často zapomínáme na dosti důležité věci, které se u nás odehrály a které mají dopad i do dnešních dní, jako k dnešnímu zpravodajství například, jak jsem to viděl. Takže, je velice důležité otevírat znovu pohledy do skříní plné kostlivců a ukázat ten problém v nějakém novém světle. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Takže, to z ní vyplývá pro současnost, myslím ten neotřelý pohled toho filmu. Nezavírat ty kostlivce, ale naopak ty skříně neustále otevírat. Vladimír BENÁČEK, ekonom, FSV UK, AV ČR -------------------Ano. Film ukazuje na takové věci, které se opakují ale v nějaké spirále. Například, že jde o větší majetek, jde o rafinovanější metody, propletenější sítě. Takže, je dobré si vždycky říkat, kde jsme začali, jak to pokračuje a co hlavně z toho máme si odvodit. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Slovo catenaccio pochází z fotbalové terminologie, je to fotbalová strategie proslavená Italy. To slovo tady ale málokdo zná a taky ho asi málokdo správně přečte, když třeba budou lidé mluvit o tom filmu. Vy jste ho přesto použili v názvu, takže předpokládám, že je pro váš film důležitý. Proč? Proč přesně? Radim PROCHÁZKA, režisér, scénárista -------------------Tak řekl bych, že je vlastně dobré, když se u toho názvu nějaké to slovo trošku zadrhne, ono si ho pak snáze zapamatujete. Dneska je doba taková, že spíš všechno tak snadno vklouzne do hlavy a pak zase vyklouzne. Ale je pro mě důležité, protože funguje jako další metafora kromě toho stadionu. To catenaccio je obranná strategie stará, která už se dneska nepoužívá, kdy je hlavním cílem nedostat gól. A my jsme to tam použili v přeneseném slova smyslu jak pro to fotbalové zákulisí, kdy ti fotbaloví funkcionáři se taky snaží, aby nebylo vidět za tu hradbu, za ten řetěz, ale taky třeba pro politiku nebo ekonomiku, že vlastně není ani tak důležité dávat krásné



góly a dělat něco, co se ocení, ale hlavně je důležité mít to, co děláme takhle jako potajmu, ohlídáno tak, aby na to nebylo vidět. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Filozof Václav Bělohradský srovnává českou privatizaci 90. let se současnou globalizací. Ono je jasné, že je to příliš široké srovnání, ale i tak dá se to podle vás tak říci, nebo šlo v případě privatizace 90. let o něco unikátního, jak se ve filmu naznačuje? Vladimír BENÁČEK, ekonom, FSV UK, AV ČR -------------------No, domnívám se, že ta globalizace není nic nového, že ta začala pádem komunismu, vzestupem Číny a velikými proměnami v celém světě, které trvají až do teďka. A dokonce bych řekl, že se ty metody, které u nás začaly v těch letech 92 až dále, se nějak opakují v daleko větším. Vzpomeňme si například na Enron, vzpomeňme si na ještě neodeznělou finanční krizi. Takže, něco u nás začalo a myslím si, že právě ten vklad toho českého podnikatelského génia, protože ti lidé, o nichž ten film je, byli v podstatě mimořádně schopní, měli před sebou skvělou kariéru jako podnikatelé, a přesto se rozhodli jít jistou cestou, která, myslím, z podnikatelského hlediska je nepřijatelná. Lidi by se měli z toho jistým způsobem poučit. Buď to dělat lépe, nebo to nedělat vůbec. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Ano, ten český podnikatelský génius nabral v jistých chvílích velmi temných kontur. Učili se od nás tyto temnoty třeba na Západě? Vladimír BENÁČEK, ekonom, FSV UK, AV ČR -------------------No, myslím si, že jsme byli velice zajímavou zemí k rozboru jistých technik finančních trhů, které ani nebyly moc tak na Západě známé, i když samozřejmě určitě jsme neobjevili nic nového. Ale ty techniky různého obchodování s dluhy, vytváření falešných pohledávek a podobně, to u nás dostalo jistého, velice takovej tvůrčí tah na branku to dostalo. No a pak ten svět šel dále, že jo, ty techniky finančních transakcí s deriváty, s dluhy, s pojišťovacími smlouvami. Je součást světové ekonomiky, ty věci se exportují, vyrábějí, takže výroba dluhů, spotřeba dluhů. To je součást dnešní celosvětové ekonomiky a jako zavírat před tím oči je naprosto nevhodné. Ale dobré je to studovat. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak jsme viděli, ve filmu si zahráli i dinosauři z dinoparku kousek od Drnovic. Dá se tento odlehčený pohled na věc podle vás už dnes aplikovat na 90. léta u nás? Nebo je poselstvím filmu, že nás chyby privatizace, obrazně řečeno, ještě budou strašit? Radim PROCHÁZKA, režisér, scénárista -------------------Tak já myslím, že obojí je pravda. Jako, že na ty chyby, které nás ještě dlouho budou strašit nebo vlastně na všechno se dá dívat s jistou mírou legrace nebo humoru, protože to vede třeba k lepšímu poznání toho. Ten humor může být takový katalyzátor, takový nositel toho poselství, které tím může být zesílené. Takže, to nestojí proti sobě, jako to, jestli, jak jste říkala zkrátka. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Mě to zajímá proto, že vlastně v dovětku toho filmu nebo toho názvu filmu je Cesta do pravěku ekonomické transformace. Tak jestli ten dinosaurus opravdu odkazuje to, co se tu dělo, už na náš pravěk, anebo jestli je to dinosaurus třeba spíš pohledem těch nejrůznějších oživlých příšer v podobě Jurského parku. Jestli je to pravěk, anebo jestli nás to bude ještě strašit v budoucnu opravdu v podobě třeba nějakých oživlých momentů té historie. Radim PROCHÁZKA, režisér, scénárista -------------------Určitě. Já si myslím, že B je správně, totiž že teda je to trochu jako v tom Jurském parku. Je to hlavně ironicky řečeno. Já jsem chtěl postihnout to, že vlastně ta blízká minulost se někdy tváří, jako by byla velmi vzdálená, že Plné znění zpráv


my radši budeme dělat další a další filmy a úvahy o 50. letech, teď nechci říkat, že by se to dělat nemělo, ale tam už ta hodnocení jsou zřejmá a je snadnější se trefit do nějakého konsensu, do toho, co chtějí ti zadavatelé. Zatímco ta novější historie, která ještě má různé interpretace i různým způsobem kodifikované, třeba tím, že zůstávají ještě někteří politici činní, kteří tu dobu formovali, tak zkrátka a dobře je to, teďka jsem trochu ztratil nit, je to ten Jurský park, je to něco, co bude ještě jako nějakým způsobem živé. V tom, jak říkal pan profesor, že se to v těch spirálách vrací, že na jednu stranu můžeme mít radost z toho, že už se nedějí takové věci jako tehdy, že už takové možnosti nejsou, ale na druhou stranu se musíme začít obávat toho, že ty metody jsou rafinovanější a skrytější a že musíme být o to obezřetnější vlastně v jejich zkoumání a sledování a k tomu může pomoci to, že se nějakým způsobem pojmenují ty minulé, které už jako dokážeme pojmenovat, dokážeme je přečíst, protože už jsme je nějakým způsobem poznali. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, děkuji vám. Dobrou noc. Vladimír BENÁČEK, ekonom, FSV UK, AV ČR -------------------Na shledanou. Radim PROCHÁZKA, režisér, scénárista -------------------Na shledanou.

Národní ekonomická rada vlády (NERV) byla obnovena 2.9.2010

Parlamentní magazín red

str. 08

NERV

Vláda Petra Nečase svým usnesením ze 4. 8. jmenovala celkem patnáct členů NERV. Jsou v ní Vladimír Bezděk, Vladimír Dlouhý, Eduard Janota, Pavel Kohout, Pavel Kysilka, Lubomír Lízal, Michal Mejstřík, Daniel Münich, Jan Procházka, Jiří Rusnok, Tomáš Sedláček, Jiří Schwarz, Jiří Weigl, Petr Zahradník, Miroslav Zámečník. Vladimír Bezděk - byl předsedou tzv. Bezděkovy komise - expertní skupiny zaměřené na přípravu důchodové reformy. Od roku 1997 působil v ČSOB, v Institutu ekonomie ČNB, byl analytikem fiskální politiky a poradcem Bankovní rady. Od roku 2003 byl manažerem v oblasti fiskální politiky. Od října 2007 do května 2010 působil jako generální ředitel a předseda představenstva Aegon Pojišťovny a Aegon Penzijního fondu. Eduard Janota - ministr financí ve Fischerově úřednické vládě. Na ministerstvu financí působil od roku 1978. V roce 1999 zde byl jmenován náměstkem ministra, tento post pak vykonával, s výjimkou roku 2006, až do svého jmenování ministrem v květnu 2009 Michal Mejstřík - ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK a šéf poradenské společnosti EEIP. Od listopadu 2009 také předseda dozorčí rady ČSA. Začátkem devadesátých let se podílel na založení Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání (CERGE) UK a AV ČR, kde pracoval jako vědecký tajemník a poté výkonný ředitel. Jiří Rusnok - prezident Asociace penzijních fondů a současně předseda představenstva a generální ředitele ING PF. Od srpna 1998 zastával funkci náměstka ministra práce a sociálních věcí, od dubna 2001 do července 2002 byl ministrem financí ČR a do března 2003 ministrem průmyslu a obchodu ČR. V letech 2006-2009 byl předsedou výboru pro finanční trh, poradního orgánu bankovní rady ČNB. Od roku 2009 je prezidentem Rady pro veřejný dohled nad auditem. Vladimír Dlouhý -poradce americké investiční banky Goldman Sachs. V minulosti byl ministrem průmyslu a obchodu ČR, v letech 1991-1998 byl členem ODA. Daniel Münich - akademický ekonom působící v doktorském programu CERGE-EI, společného pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, kde se dlouhodobě zabývá problematikou ekonomie trhu práce, školství a výzkumu. Kromě výzkumné a pedagogické činnosti v posledních patnácti letech také působil jako expert či poradce v rámci projektů Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu, OECD, Světové banky a řady národních institucí. Plné znění zpráv


Pavel Kohout - ekonom a ekonomický publicista, ředitel pro strategii společnosti Partners. Působil jako poradce ministrů financí Bohuslava Sobotky (ČSSD) a Vlastimila Tlustého (ODS) a pracoval jako ekonomický analytik pro PPF a ING. Tomáš Sedláček - hlavní makroekonomický stratég ČSOB a dlouholetý poradce českých politiků. Studoval na Yaleově univerzitě v USA. V letech 2001-2003 byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla, v letech 2004-2006 radil ministru financí Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD). Nepravidelně přednáší na českých i světových univerzitách (Georgetown, Yale, Wheaton). Yale Economic Review (2006) jej zařadil mezi pětici perspektivních mladých ekonomů. Jeho akademické práce získaly Hlávkovu cenu. Na jaře 2009 publikoval knihu Ekonomie dobra a zla: po stopách ekonomického tázání od Gilgameše po finanční krizi, která se stala bestsellerem. Pavel Kysilka - člen představenstva a náměstek generálního ředitele České spořitelny. V roce 1990 se stal proděkanem pro vědu na Národohospodářské fakultě VŠE. O dva roky později byl jmenován členem bankovní rady tehdejší Státní banky československé, vedl realizaci měnové odluky od Slovenska, později se stal viceguvernérem ČNB. Jiří Weigl - od roku je 2003 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Mezi nejbližší spolupracovníky Václava Klause patří již od začátku devadesátých let. Od té doby do příchodu na Pražský hrad byl ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), byl členem dozorčích rad Fondu národního majetku a Investiční a poštovní banky, kde byl také vrchním ředitelem pro strategii a řízení. Lubomír Lízal - vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, docent ekonomie na CERGE. V minulosti mimo jiné působil jako externí konzultant pro Světovou banku a jako hodnotitel pro Evropskou komisi. Jiří Schwarz - od roku 2003 do letoška byl děkanem Národohospodářské fakulty VŠE, nyní zde vede katedru ekonomie. Předsedá akademické radě Liberálního institutu, který v roce 1990 spoluzakládal a stal se jeho prezidentem. Miroslav Zámečník - ekonomický konzultant, v roce 2009 byl členem a později předsedou dozorčí rady Českých aerolinií. V minulosti působil jako poradce Václava Klause na ministerstvu financí, v letech 1994-1998 byl zástupcem ČR ve Světové bance. V letech 2000 a 2001 byl náměstkem v Revitalizační agentuře. Petr Zahradník - ekonomický analytik a konzultant, šéf Kanceláře pro EU České spořitelny. Jako analytik působil ve společnostech Patria finance a Conseq Finance. V letech 1995-1999 byl konzultantem prezidentské kanceláře. Vyučuje na VŠE a Newyorské univerzitě v Praze. Jan Procházka - ředitel pražské pobočky a hlavní analytik společnosti Cyrrus, která působí na kapitálových trzích. Dlouhodobě se zabývá sektorem dopravy, energetiky a kapitálovými trhy, na kterých působí od roku 2003. „Je naprosto na místě v případě vážných zásahů do ekonomiky vytvořit co nejkvalitnější okruh poradců a kritiků. Národní ekonomická rada vlády dokázala tuto roli před dvěma lety naplnit. Rozhodl jsem se sestavit takový respektovaný tým znovu. Se zadáním, které je stejně důležité, byť jsme se posunuli v čase. Nepůjde už o hledání prvních protikrizových opatření, ale o nastartování ekonomického rozvoje a zajištění dlouhodobých systémových změn,“ říká Petr Nečas. „Chceme proti minulému volebnímu období činnost NERVu posunout k pravidelným měsíčním jednáním. Chceme vytyčit jednotlivé oblasti, ke kterým budou projektové týmy. Do těchto týmu budou přizváni odborníci, kteří jsou mimo Národní ekonomickou radu vlády.“ *** Šest projektových týmů bude rozděleno do oblastí: * veřejné rozpočty, * důchodová reforma, * legislativní a ekonomické nástroje proti korupci, transparentnost veřejných zakázek, * vztahy k EU a evropské legislativě, * udržení konkurenceschopnosti státu, věda, výzkum a vzdělávání, * podpora podnikání. Původní Národní ekonomická rada vlády byla ustavena 8. 1 2009 jako odborný poradní a konzultační orgán, tehdejším předsedou vlády Mirkem Topolánkem. Vznikla jako desetičlenná a její činnost řídil a koordinoval premiér. Hlavním úkolem NERVu byla analýza peněžního trh a návrhy řešení dopadů světové finanční krize na českou ekonomiku. NERV po devíti měsících svou činnost 14. září 2009 ukončila předložením závěrečné zprávy, ve které popsala aktuální stav české a světové ekonomiky, vybrané problémy a své návrhy do budoucnosti. Foto popis|



CzechInvest má novou mluvčí 2.9.2010

Parlamentní magazín

str. 45

Kariéra

Ředitelkou odboru marketingu a komunikace a tiskovou mluvčí Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest je od 16. srpna 2010 Štěpánka Filipová. Do CzechInvestu přišla z pozice vedoucí oddělení styků s veřejností a tiskové mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí. Předtím pracovala jako tisková mluvčí Karlovarských minerálních vod (Mattoni). Jako ředitelka odboru komunikace a tisková mluvčí zavedla komunikační strategii České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Řadu let působila jako novinářka, mimo jiné v týdeníku Profit a České televizi. Štěpánka Filipová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a marketingové a sociální komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Hovoří francouzsky a anglicky. Foto popis| Štěpánka Filipová

Robotem na nekalosti 27.9.2010

Euro str. 32 Report EVA JAREŠOVÁ

Transparentnost tendrů by mohl zkoumat počítačový program VEŘEJNÉ ZAKÁZKY Jsou tři, dohromady jim ještě není ani osmdesát let a mají za sebou v součtu šest vysokých škol včetně slavné Oxfordské univerzity. Nyní se Jana Chvalkovská, Petr Janský a Jiří Skuhrovec věnují doktorandskému studiu na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. A v rámci své akademické práce přišli s nápadem, který má velkou šanci uspět i v reálném životě. Jde o hodnocení transparentnosti veřejných zakázek v České republice. Na rozdíl od jiných na to ale nejdou cestou změny zákona. Naopak. V podstatě jim stačí vyjít z toho, co dnes existuje. VEŘEJNOST KONTROLUJE NEJLEVNĚJI Trojice totiž vyvíjí počítačové programy, takzvané web crawlery, které budou automaticky procházet obecně dostupné údaje o veřejných zakázkách. Ty poté autoři myšlenky s pomocí sestaveného indexu transparence, jinak také „Tindexu“, vyhodnotí a sestaví rating transparence veřejných institucí. Výsledkem srovnání až deseti tisíců zadavatelů veřejných zakázek v Česku nebude zjištění, že v tom či onom tendru byla jednoznačně korupce. Taková věc by ani nebyla možná. Relativně snadno ale vyplyne na povrch, které konkrétní veřejné zakázky provázely nestandardní kroky nebo praktiky. „Vycházíme z toho, že veřejná kontrola je pro stát nejlevnější,“ říká Jana Chvalkovská. Zároveň upozorňuje, že i když se současná diskuse kolem novely zákona o veřejných zakázkách točí kolem pojmu transparentnost, málokdo si uvědomuje jeden podstatný rozměr. To, že zadavatelé mají povinnost zveřejňovat o veřejných zakázkách řadu informací, samo o sobě nestačí. V obrovském množství veřejných zakázek, které jsou ročně vypsány, je pro jednotlivce prakticky nemožné se zorientovat a porovnat jednotlivá data. „Představa, že se lidé budou proklikávat soubory PDF o mnoha stránkách, z nichž některé ani nepůjdou otevřít, a pak budou jednotlivé nabídky sami porovnávat, asi úplně nefunguje,“ tvrdí Chvalkovská. Téměř stoprocentní automatizaci úmorného srovnávání mají přinést právě web crawlery. Jejich tvorba je především dílem Jiřího Skuhrovce, který kromě ekonomie vystudoval informatiku na ČVUT a jenž jak sám s nadsázkou říká, crawlery píše po večerech „na koleni“. Software ale bude vyžadovat manuální kontrolu zadávaných dat. Ta budou pocházet z několika zdrojů, primárně z internetového registru veřejných zakázek, ale například i z obchodního rejstříku, údajů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) nebo z vlastního sběru autorů projektu. Plné znění zpráv


DESET KOMPONENTŮ Samotný index transparence se skládá z deseti položek, kterým studenti přisoudili procentuální významnost v rozmezí pěti až dvaceti procent. Největší váhu mají dva komponenty. Prvním z nich je skutečnost, zda v konkrétním tendru byla úspěšně podána stížnost k ÚOHS, tím druhým zjevné porušení zákona o veřejných zakázkách. Tím je myšleno například flagrantní nedodržení určité časové lhůty. Značný význam by měl mít také podíl veřejných zakázek na celkových nákupech zadavatele. Čím bude nižší, tím méně příznivé pro něho, protože to znamená, že ostatní nákupy provádí bez tendru. Mezi dalšími složkami se objevuje například hodnocení jednotlivých dodavatelů, tedy například toho, zda nejde o společnost narychlo založenou těsně před vypsáním tendru. Autoři nápadu budou také sledovat, zda někteří dodavatelé nevyhrávají určité veřejné zakázky opakovaně, jaké úspory ta či ona veřejná zakázka přinesla nebo jaké řízení podle zákona o veřejných zakázkách bylo v daném případě zvoleno. Index transparence je konstruován obecně, studenti ale předpokládají, že umožní dělat i segmentové analýzy. Neboli zjistit co nejvíce třeba o stavebních zakázkách za určité období či o tom, jak o tendrech rozhodovala konkrétní obec nebo kraj. Tindex bude možné využít už v listopadu, kdy autoři plánují publikovat první výsledky. DO AFRIKY! Korunou projektu by měla být interaktivní webová platforma, která veřejnosti umožní jednotlivá data srovnávat. Její vznik je podle Skuhrovce otázkou dvou měsíců od doby, kdy na její rozjezd seženou dostatek financí. Jde přibližně o milion korun. O financování projektu nyní ekonomové jednají s jedním z nadačních subjektů. Získávání peněz od firem připouštějí pouze transparentně přes nadaci, aby nebyla zpochybněna jejich nezaujatost. „Chceme se pochopitelně vyhnout tomu, aby nás financoval někdo, kdo sám bude předmětem našich analýz,“ říká Janský. Proto tvůrci nápadu příliš neuvažují ani o státní podpoře. Už dnes se ale rýsuje partner v podobě společnosti Czech Credit Bureau, která by měla výzkumnému týmu pomoci zkušenostmi při sběru a analýze dat. Pozitivní ohlasy na svůj nápad mají tvůrci i v akademické obci. Chvalkovská se Skuhrovcem dostali pozvání na konferenci o e-governmentu v jihoafrickém Kapském Městě, kde svůj nápad v těchto dnech představují. *** O financování projektu ekonomové jednají s nadací, peníze od firem nechtějí Foto popis| PŮJDE TO I JINAK? Doktorandští studenti ekonomie Jana Chvalkovská, Jiří Skuhrovec a Petr Janský (zleva) chtějí během pár týdnů zveřejnit data, z nichž bude možné usoudit, které tendry provázely nestandardní kroky. Foto autor| FOTO: Hynek Glos O autorovi| EVA JAREŠOVÁ ([email protected])

Klausův Rok sedmý i v supermarketu, analytik z knihy v rozpacích 26.9.2010

parlamentnilisty.cz kas

str. 00

Monitor

Prezident Václav Klaus získal za svou knihu Rok sedmý - projevy, články, eseje jednu z letošních cen Egona Ervína Kische za literaturu faktu. Rozhodnutí Klubu autorů literatury faktu je však podle některých přinejmenším překvapivé. Těmto hlasům dává zapravdu i Milan Šmíd, odborný asistent na Fakultě sociálních věd UK. Kniha má podle něj do literatury faktu daleko. Jedná se dle něj totiž o souborná vydání dobových dokumentů, z nichž jen u esejů se prý dá mluvit o nějaké literární kvalitě. Prezident Václav Klaus doposud vydal celkem 46 knih, pokud nepočítáme zahraniční překlady publikací. Ve svých knihách se tématicky věnuje politicky idejím, obhajobě svobodného trhu, čistě ekonomickým tématům a v poslední době také hojně Evropské unii a globálnímu oteplování. Plné znění zpráv


Za svou knihu Rok sedmý - projevy, články, eseje byl oceněn i jednou z již zmíněných letošních cen Egona Ervína Kische. Jeho přínos do literatury faktu však vyvolává v mnohých pochobnosti. Jedním z polemiků je i mediální analytik Milan Šmíd. Udělením Kischovy ceny prezidentu Václavu Klausovi se přitom podle Šmída přímo vnucuje varianta sloganu "Schreib das auf, Kisch! (Napiš to Kischi!"). Sloganu, respektive titulku, knihy zápisků a reportáží z první světové války, které Kisch po válce vydal zejména na popud svých spolubojovníků, se kterými prožil válečná léta. Právě těmito slovy ho vyzývali k napsání jejich dobrodružství. Skepsi podporuje také to, že na webové stránce je sice zveřejněna pozvánka na 25. setkání KALFu, avšak seznam laureátů za letošní rok zde zatím (26. 9.) chybí. A tak se ani nedá zjistit, zda byl oceněn cenou hlavní, první, či druhou, nebo jestli získal jen čestné uznání. Knihu Václavu Klause vidí Šmíd tak trošku populisticky. Klaus má prý má nutkavou potřebu sdělovat své myšlenky a prožitky veřejnosti, a to i když se nejedná o zážitky z válečných útrap. Na druhé straně je otázkou, jak veřejnost tuto jeho potřebu přijímá. O jejich zájmu snad vypovídá i fakt, že knihu Václava Klause může čtenář zakoupit i v každém supermarketu. Až příliš impulzivní reakce Další spornou „kapitolou" letošního ročníku je i reakce dalšího oceněného Josefa Klímy, který dostal cenu za knihu Vlastníma očima. Cenu však vrátil, protože nesouhlasil, že stejné ocenění in memoriam získal také bývalý prezident Ludvík Svoboda za své válečné zápisky Deník z doby válečné červen 1939-leden 1943. Milan Šmíd jeho gesto nepovažuje za přiměřené. Je ho schopen pochopit jen jako okamžité hnutí mysli. „Jestli Klímu rozčílilo laudatio na Svobodovu knihu, jak dodatečně vysvětluje ve svém fejetonu, měl si zachovat chladnou hlavu a uznat, že Ludvík Svoboda za druhé světové války cosi pro tento národ vykonal, o čemž svědčí i zájem čtenářů, kteří Svobodovy zápisky beznadějně vykoupili." Cena byla až do roku 2004 udělována jen německy píšící novináři jako ocenění žurnalistické kvality svých reportáží. Od roku 2005 se cena přejmenovala na Henry-Nannen-Preis podle jména vydavatele týdeníku Stern, který v roce 1977 cenu E. E. Kische založil. Dále čtětě: Klaus: Klasický liberalismus se dostal v současnosti do viditelné defenzivy

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=176470

Paroubkův internetový portál: Známe název, máme logo 25.9.2010

parlamentnilisty.cz str. 00 Tomáš A. Nový

Politika

NÁZORY ODBORNÍKŮ V polovině srpna bývalý šéf sociálních demokratů přiznal, že uvažuje o spuštění nového internetového deníku. Paroubek svému slovu dostál. Známe název a ukážeme vám i jeho logo. "Půjde o týdeník, který bude orientován středolevě. To ale neznamená, že tam budou přispívat jen sociální demokraté. Hodlám oslovit i reálně uvažující politiky z jiných stran. Myslím tím třeba Cyrila Svobodu, bývalého předsedu KDU - ČSL, nebo rozumně uvažujícího komunistu Jiřího Dolejše," řekl ParlamentnímListům.cz Jiří Paroubek. Důvodem pro založení nového média je podle něj skutečnost, že něco podobného u nás chybí. "Podívejte se na náš mediální trh. Nenajdete jediný titul, který by byl orientován doleva. Vždyť všechny sdělovací prostředky jsou Plné znění zpráv


vyloženě pravicové. Myslím, že čtenářů, kterým to vadí, je opravdu dost. Lidé si chtějí přečíst také jiné názory, než ty pravicové. V médiích to vypadá, jako by nic než pravicová politika neexistovalo," dodal Paroubek. V sobotu odpoledne, tedy v době, kdy v Olomouci proběhla programová konference ČSSD, zjistila redakce další detaily. Stránky by se měly jmenovat Vaševěc.z a mezi stálé spolupracovníky by se měli zařadit Jiří Pehe anebo Václav Bělohradský. Oba se programové konference, na rozdíl od Jiřího Paroubka, zúčastnili. Že nejde o špás, dokazují také data společnosti Nic.cz, která spravuje domény českého internetu. Právě stránky VašeVěc.cz jsou registrovaný na Tomáše Sazimu, blízkového Paroubkova spolupracovníka. Samotný Paroubek ke svému webu, jehož přesné spuštění zatím není známo, dodal: "Vždy jsem chtěl po svých kriticích, aby vedle kritiky přinesli i vlastní řešení. Proto jsem se rozhodl založit projekt internetového, především názorového média a využít prostoru svobody, který nabízí právě internet." Jedním z plánů, jak přilákat čtenáře, je i vlastní tvorba obsahu. Ta bude podle slov Jiřího Paroubka možná, ale až v průběhu času. Mediální odborník Jan Jirák z pražské Fakulty sociálních věd ale Paroubkovo nadšení pro novou mediální značku brzdí. Bloggerské weby se podle Jiráka podle názvu příliš nechytají, důležitý je prý pro lidi, kteří blogy čtou, hlavně jejich obsah. "A tady je kámen úrazu, já si nejsem jistý, zda pan Paroubek, může oslovit lidi, kteří čtou blogy. Většina této skupiny obyvatel má totiž na bývalého šéfa ČSSD negativní názor," řekl ParlamentnímListům.cz Jirák. Dostatečně nápaditý není podle Jiráka ani samotný název a logo projektu. "Takových jmen typu Naše adresa, Váš problém či Vaše věc už tu bylo tolik, že podobný název prostě nikoho příliš neosloví," míní odborník. Tomáš Böhm, mediální expert a bývalý generální ředitel společnosti Ringier podotýká, že oproti bulvárním deníkům není výběr domén tak omezený a rozhodující. "V internetových médiích, řekl bych, má název menší význam než třeba pro tisk či bulvár, kde je výběr relativně omezený. Co lze usoudit z názvu je, že autoři zamýšlejí oslovit co možná nejširší uživatelskou a čtenářskou obec. To bude ale obtížné." Více: Paroubek zakládá levicový týdeník. Oslovit chce Svobodu i Dolejše ROZHOVOR: Petra Paroubková: Jiří stříhá trávu v noci s baterkou Paroubek: Zatím neviditelná vize Splasklá bublino, slyšel Paroubek od stařešiny ČSSD. A bylo zle Pamatuji Komárka, jak se sám schovával, zavzpomínal Paroubek


Britští labouristé oznámí jméno nového lídra 25.9.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 / evropa Karolína Koubová,Milan Kopp

Vpředvečer podzimní výroční konference britských labouristů, se dnes tato strana dozví jméno nového lídra. Gordon Brown rezignoval v květnu, kdy jeho Labouristická strana neuspěla u voleb a přešla po třinácti letech do opozice. Brownovým nástupcem se v anglickém Manchesteru zřejmě stane některý ze dvou bratrů Milibandových bývalý ministr zahraničí David nebo exministr energetiky a pro klimatickou změnu Ed.O tom, který z nich to nakonec bude, rozhodne více než tříměsíční hlasování. A to je, jak říká náš spolupracovník ve Velké Británii Plné znění zpráv


velmi vyrovnané.Labouristé byli v minulých měsících v nezáviděníhodné pozici, stále je někdo obviňoval, že jejich politika vedla k rekordnímu zadlužení veřejných financí. Nyní už ale opět nabírají dech.Hlavní kandidáty na post labouristického lídra - bratry Milibandy představila ve Světě o deváté Lenka Rovná z katedry západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Oba jsou čtyřicátníci, tedy obdobně staří jako vůdci konzervativní strany a liberálních demokratů. Rozdíl je v tom, že starší David má zkušenosti z funkce ministra zahraničních věcí ve vládě Gordona Browna a patřil ke skupině podporovatelů Tonyho Blaira. Ed má také ministerské zkušenosti, byl ministrem energetiky, ale je více levicový a má podporu odborů.“„Volí se korespondenčně, každý musí být nominován minimálně 33 labouristickými členy parlamentu,“ připomněla Rovná. „Jsou tři volební komory – v jedné jsou členové dolní sněmovny a Evropského parlamentu, druhou tvoří členové labouristické strany a třetí členové přidružených organizací. Každý musí získat nadpoloviční většinu v každé z komor. Pokud nikoli, budou počítány druhé preference,“ připomněla Lenka Rovná.Blair se ve svých pamětech pouští hlavně do svého nástupce Browna

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/788616

Jak na cyklostezce nepotkat smrtku 21.9.2010

Nymburský deník str. 02 Nymbursko - region OLGA HAVRÁNKOVÁ

Cyklisti, potkali jste v létě na cyklostezce v Poděbradech filmový štáb? Prozradíme, jak vznikala filmová novinka v rukou studentů Žijí mezi námi Poděbrady – Na premiéře poděbradské prvotiny: nového instruktážního filmu o pohybu na městských cyklostezkách jsme se blíže seznámili s autory filmu. Teprve jednadvacetiletý režisér Tomáš Bruner a stejně starý kolega, kameraman Michal Šturm společně vytvořili krátký film s názvem Jistě a bezpečně, městská cyklostezka Poděbrady. Cílem filmu je názorně předvést cyklistům, jak správně vybaveni usednout na bicykl a jak se chovat na poděbradské dopravní novince – vnitroměstských cyklotrasách. Film natáčeli přímo v Poděbradech, takže divák vidí, jak se zachovat v konkértních situacích na konkrétních, známých místech. „Materiálu by bylo na třičtvrtěhodinový film, ale museli jsme se vejít do deseti minut,“ přiznal kameraman Michal Šturm, který film zároveň stříhal. Spolu s producentem a supervizorem Čestmírem Církvou byl tým kompletní a od začátku sehraný. Jak to? „S Michalem se známe už od roku 2005, kdy jsme začali chodit do domu dětí a mládeže na filmový seminář právě k panu magistru umění Církvovi,“ osvětlil společné začátky režisér Tomáš Bruner. Filmový seminář se prý vyvinul z novinářského. Tam vznikl jejich první společný filmový projekt. „Natočili jsme asi patnáctiminutový film o domu dětí a mládeže, jako hranou prezentaci kroužků. Vybavuji si scénu, kde se uprostřed výtvarného kroužku objevilo tajné komando, které hledalo ztracený štětec. Byla to velká legrace,“ shodli se oba. Následoval záznam Bambiriády a další vlastní počiny, které vyvrcholily filmem pro město Poděbrady. Přestože šel každý trochu jiným směrem, Tomáš podle slov Michala písmenkovou cestou a Michal za obrázky, nebo právě proto, skvěle se doplňují. Co bylo na natáčení nejtěžší? „Dostat všechny lidi ve správný čas na správné místo a za správného počasí,“ řekl bez váhání režisér, který sebekriticky přiznal, že bylo občas těžké donutit k činnosti i sám sebe. Pochvala zazněla ke spolupráci s městem a městskou policií, která prý byla bezproblémová. Film se rodil zhruba dva měsíce, od první klapky to byl měsíc. Prvních červencových čtrnáct dní seděl Tomáš Bruner nad scénářem, aby ho po úpravách odnesl na radnici k autorizaci. Jaký byl rytmus práce na filmu? „Přes den jsme vyráželi do ulic a natáčeli, večer jsme si sedli nad materiálem a stříhali. Někdy jsme se vraceli druhý den zpět a dotáčeli to, co jsme chtěli zvýraznit,“ popsal Michal Šturm, který už je v křesle střihače jako doma. Nejtěžší chvíle pro režiséra? „Když kolega odběhl hrát a já se měl postavit za kameru! To rozdělení funkcí je přeci jen k něčemu dobré,“ smál se Tomáš Bruner. „Natáčení některých scén už bohužel nešlo opakovat,“ poznamenal se smíchem kameraman a herec Michal Šturm. Spolupráci s Čestmírem Církvou označili oba studenti za opravdovou zkušenost. Jeho role producenta – poradce jim do práce příliš nezasahovala, ale podporovala je ve správnou chvíli. „Vždy se přišel podívat, když už jsme to měli hotové, nikdy nic neřekl a podle toho, jak se díval, jsme poznali, co je špatně,“ vyprávěl Michal. Plné znění zpráv


„V okamžiku, kdy už jsme byli úplně v koncích, nám ukázal, že vlastně stačí prohodit dva, tři záběry a najednou to fungovalo,“ dodal Tomáš, kterému ke scénáři Církva sdělil své očekávání a pak už to prý šlo. Co bylo nejtěžší pro kameramana? „Pro mě bylo asi nejtěžší prosadit si u režiséra závěrečnou scénu se smrtkou, aby se lidé trochu lekli a zároveň je to snad odlehčení,“ zabrousil do děje kameraman. „Ano, náš optimistický konec. Navzdory mé počáteční skepsi musím uznat, že kolegův záměr vyšel na sto procent,“ souhlasil nakonec režisér. Zajímavých zkušeností mladý tým nasbíral díky projektu plno: natáčení venku v terénu, dynamika instruktážního filmu, jiný střih, práce s herci, doplnění komentáře a zvuku ve studiu. „Tam jsme byli my, kdo říkal, jak to chceme, jak to má být, ne naopak, jako doposud,“ podívali se na sebe významně. *** VIZITKA TOMÁŠE BRUNERA (21): pochází z Peček a je absolventem poděbradského Gymnázia Jiřího z Poděbrad. Dnes studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Připravuje bakálářskou práci. K filmu Jistě a bezpečně, městská cyklostezka Poděbrady napsal scénář a režíroval ho. Zatím je podle svých slov doširoka rozkročený, zajímá se o textovou i on–line žurnalistiku, filmovou scénáristiku i právo. VIZITKA MICHALA ŠTURMA (21): pochází z Poděbrad, kde vystudoval EKO Gymnázium. Dnes studuje na elektrotechnické fakultě na ČVUT v Praze. Na filmu Jistě a bezpečně, městská cyklostezka Poděbrady se podílel kamerou, střihem a zapojil se také jako herec. I když přiznává, že kameru se mu z ruky moc dát nechtělo. U filmu zůstává i při škole, zabývá se především střihem. Podílí se také na on–line přenosech veřejných zasedání zastupitelstev v Poděbradech. Foto popis| Region| Střední Čechy

Co se děje v Olivovně? 16.9.2010

Náš region str. 03 Daniel Kvasnička

Z obcí

ŘÍČANY – Dětem a jejich doprovodu je poskytována nejen odborná péče, ale Olivova dětská léčebna, o.p.s., pečuje i o volný čas svěřených pacientů a klientů. Akce jsou také pozvánkou pro širokou veřejnost. 22. 9., středa: Odborný seminář pro pediatry, praktické lékaře pro děti a dorost, zdravotní sestry a fyzioterapeuty (15. ročník) Seminář je plánován od 8:30 do 13:45, pět přednášek odborníků je doplněno diskusí. Přesný program semináře je ke stažení hned na titulní stránce www.olivovna.cz. Seminář je garantován ČLK, ČAS, UNIFY a účastníci obdrží certifikát s bodovým ohodnocením. Účastnický poplatek je 300,- Kč. Přihlášky jsou možné na tel.: 323 619 188; fax.: 323 619 155; e-mail: sekretariat@olivovna. cz 23. 9., čtvrtek ve 20:00 Koncert mladého klavíristy Patrika Hévra Patrik Hévr (nar. 1989) nastupuje v říjnu tohoto roku studium na Hochschule für Musik Nürnberg ve třídě Prof. Wolfganga Manze a poslední koncert před odjezdem věnuje Olivově dětské léčebně ve čtvrtek 23. 9. večer. Patrik Hévr začal hrát na klavír ve svých čtyřech letech. Klavírní hru studoval nejprve pod vedením prof. Heleny Votýpkové na ZUŠ Ilji Hurníka v Praze. Roku 2009 vystudoval Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením, kde byl posluchačem klavírní třídy prof. Jana Tůmy. Od roku 2009 studuje na Pražské konzervatoři, kde je posluchačem klavírní třídy prof. Martina Kasíka a souběžně bude ještě studovat zmíněnou školu v Norimberku. Dobrovolné vstupné bude věnováno Dětské olivově léčebně, o.p.s., na přípravu rekonstrukce rehabilitačního provozu. Rezervovat si můžete místo v sále na adrese [email protected] nebo SMS na číslo 604 947 739. Počet míst v kapli je omezen. 29. 9., středa ve 20:00 Přednáška s diskusí, host: PhDr. Slavomil Hubálek Psycholog známý od minulého roku rčením, které nikdy neřekl, a přesto se o něm rád baví: Nedivte se ničemu, třetinu národa tvoří pitomci, otevře veřejnou debatu svou přednáškou na jiné téma. Ve středu 29. 9. se také zastaví v Gymnáziu Říčany a povede diskusi se studenty. Odpoledne se bude věnovat klientům a pacientům léčebny a večer veřejnému rozhovoru v kapli léčebny. Rezervovat si můžete místo v sále na adrese akce@olivovna. cz nebo SMS na číslo 604 947 739. Plné znění zpráv


Počet míst v kapli je omezen. Slavomil Hubálek (PhDr.) je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha. Pracoval jako tajemník a tiskový mluvčí ministra zdravotnictví. Je majitelem společnosti pro psychologické a personální poradenství ALEA- psychologie, spol. s r. o., Praha. Pracuje jako soudní znalec z oboru klinické psychologie a sexuologie. Je spoluautorem a vedoucím devíti dlouhodobých výcvikových a vzdělávacích programů, kurzů, psychoterapeutických výcviků pro psychology, psychiatry a řídící pracovníky. Přednáší sociální psychologii na FSV UK. Spoluautor několika knih, autor asi 50 vědeckých publikací v různých českých a zahraničních vědeckých časopisech, autor mnoha popularizačních článků v oblasti péče o duševní zdraví, moderního managementu, komunikace, forenzní psychologie, problematiky agresivity, partnerských vztahů, sexuality, tolerance, liberální politiky a občanské společnosti. O autorovi| Olivova dětská léčebna, o.p.s., Daniel Kvasnička Regionální mutace| Náš region - jihovýchod

Kde se stala hyperlokální chyba? 6.9.2010

Strategie str. 04 News Johana Doubravová

Několik důvodů, proč skončil projekt Naše adresa dřív, než začal Kdo se chtěl minulý týden podívat, jak vypadají stránky hyperlokálního zpravodajského projektu Naše adresa, měl smůlu. Stránky jsou dočasně v rekonstrukci. Krátce předtím informoval majitel projektu, Skupina PPF, že odprodává firmu PPF Media, pod niž projekt spadal. Novým majitelem se stal podnikatel Richard Benýšek, jehož investice se ale podle očekávání rychle přetavila v podstatě v likvidaci projektu. Sen v tahu Dva pracovní dny po převzetí Benýškem se dvě stě zaměstnanců PPF Media v centrále v Praze na Pankráci dozvědělo, že projekt končí a mohou si hledat novou práci. Ještě v dubnu přitom Skupina PPF potvrdila čtyřletý plán dalšího rozvoje projektu a až do začátku července nabírala nové zaměstnance. Měla v plánu postavit bezmála devadesát redakcí a zemi zaplnit lokálními týdeníky a jejich webovými mutacemi. I proto na svých stránkách vypsala desítky personálních inzerátů. S většinou uchazečů ale později přestala komunikovat a v červenci nakonec nábor úplně zastavila. Tehdy asi v kanceláři majitele Skupiny PPF Petra Kellnera dozrálo rozhodnutí z projektu vystoupit. Proč? Projekt vypadal nadějně. Už během roku vycházela Naše adresa v sedmi podobách ve čtyřech okresech - Ústecku, Teplicku, Olomoucku a Kroměřížsku. Na spuštění pak čekala další dvacítka webů dalších redakcí... Jenže. Projekt k prasknutí Plán postavit celostátní značku pro hyperlokální zpravodajství byl od začátku ambiciózní. Naši adresu mělo spravovat 89 redakcí, které měly naplňovat přibližně jednou tolik mutací. Otázkou jsou už náklady na provoz. Pokud by každá redakce zaměstnala i jen pouze jednoho editora a jednoho levného redaktora, kteří by se starali o obsah webu a týdeníku, mzdové náklady by každoročně spolkly nejméně sto milionů korun. Hlavně v prvních letech se ale jen stěží mohly vrátit z inzerce. Ostré zuby konkurence Trh lokálních periodik je totiž zpravidla už všude nějakým způsobem nasycen, a to i několika cestami. Největší konkurencí jsou tu zpravidla různé radniční a obecní listy, které lidé ve městech a obcích už léta dostávají zdarma do schránek. I když mohou mít nevalnou kvalitu, své čtenáře i inzerenty si nacházejí snadno. Mají totiž garantovaný odbyt a hlavně levnou inzerci. Vydavatel, kterým tu je státní správa, tyto listy navíc zpravidla dotuje, a tak tu lokální firma pořídí inzerát jen za jednotky tisíc korun. Proč potom plýtvat v nejistém projektu, který navíc nemá jasné kontury Plné znění zpráv


mezi podobou na webu a na papíře? Konkurenci navíc „ostřily“ i další komerční projekty. V regionech najdeme přes dvě stě různých titulů malých firem i velkých vydavatelů - v nákladu 750 tisíc výtisků vychází třeba třicet mutací bezplatného týdeníku Mladá fronta Sedmička, přes sedmdesátku verzí má Deník vydavatelství VLP. Nejsme USA Pak je také otázka, jak na nový model (hyper)lokálního zpravodajství, který stojí nejen na práci redaktorů, ale i aktivní účasti místních, přijali právě místní lidé (webová Naše adresa měla denní návštěvnost okolo 15 tisíc uživatelů). Naše adresa sázela na to, že lidé budou chodit do jejích kaváren a sdílet novinky ze svého okolí. Čekala, že dopisovat budou různé komunity - od hasičů přes sportovní oddíly až po učitele a žáky v základních školách. Zkrátka tu byl jakýsi předpoklad, že v našich městečkách a obcích existují grafomani, kteří budou zadarmo a rádi plnit něčí web (týdeník). Jenže organizovaná spolupráce s těmito lidmi se nerozběhla tak snadno, jak si autor projektu představoval. Do kavárny chodilo posedět jen pár starších lidí, kteří zase nebyli u zdroje zpráv. Podle lokálních webů se na obsahu lokálních titulů podíleli jen dva tři externí autoři. „Zapojit víc autorů a celé komunity se začalo dařit, ale chtělo to víc času a trpělivosti,“ říká dnes už bývalý šéfredaktor Naší adresy Petr Šabata. V některých okresech se podle něj začala vyvíjet velmi slibně a redakce měly až tři desítky spolupracovníků. „Redakce jako kavárny ale nezafungovaly,“ přiznává. Mediální odborníci jsou obecně skeptičtí k tomu, že by se vůbec Češi nějak organizovaně na zpravodajství podíleli. „Model Naší adresy je po vzoru svého původu v USA založený na silné občanské angažovanosti a odpovědnosti za region. To ale neodpovídá ani stavu české společnosti a už vůbec ne v pohraničních regionech, kde se odehrávala pilotní fáze,“ myslí si publicista a novinář Karel Hvížďala. Podle profesora Jana Jiráka z FSV UK má zase česká společnost „silnou tendenci k pospolitosti“, kterou měla Naše adresa přenést hlavně na web. „Lidé si o společných událostech ve svém okolí raději popovídají, než aby je sdíleli přes papír nebo www stránky,“ tvrdí Jirák. Špatné, nebo žádné řízení? Měla Naše adresa šanci na úspěch? Její bývalý šéf Petr Šabata je přesvědčen, že ano. Stačilo by změnit nefunkční model kaváren, pustit se do práce s komunitami (vytvářet pozice „manažer komunit“) a novou značku vůbec nějak marketingově podpořit. Jeho přesvědčení nejlépe dokazuje i to, že se prý v podobném projektu chystá pokračovat. Kromě svého velikášství a chybějící marketingové podpory ale mnohé ukazuje i na to, že Achillovou patou bylo řízení celého projektu. Sotva by se jinak mohlo stát, že je na šéfa inzerce jedné z regionálních mutací podáno trestní oznámení, protože do tištěného týdeníku fingoval inzerci známých zadavatelů. Za tuhle zfalšovanou inzerci pak měl z centrály dostávat provize. Centrála si zkrátka nějakou chvíli nevšimla, že inzerenti za „svoji“ inzerci v Naší adrese neplatili… Možná i po této „příhodě“ se skupina PPF rozhodla z projektu raději vystoupit, než by si způsobovala větší ztráty. Jen je s podivem, že se do projektu vůbec pustila. *** Hurá na ně! Na čtenáře v regionech se chystaly i dva největší zpravodajské servery. Prakticky ve stejný den, kdy byl oznámen pád Naší adresy, spustil iDnes.cz čtrnáct krajských mutací a hned přitáhl milion reálných návštěvníků, Novinky.cz zase lidi vybízejí, ať posílají vlastní zprávy z regionů. Foto popis| Psát v kavárně noviny?A je to vůbec kavárna? Foto autor| Foto: archiv Mladé fronty

Hledá se nástupce 27.9.2010

ČT 24

str. 09


Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Nejmladší syn severokorejského komunistického diktátora Kim Čong-ila byl jmenován generálem. Oznámila to severokorejská tisková agentura. Je to vůbec poprvé, co jméno Kim Čong-una oficiálně zmínila. Oznámení přichází jen pár hodin před začátkem velké konference severokorejské Strany práce. Mimochodem první po 30 letech. Kim Čong-un platí za nejpravděpodobnějšího příštího vládce této uzavřené země. Svolání konference označují experti za startovní výstřel ke generační výměně v čele režimu. Tomáš ETZLER, redaktor -------------------Nikdo nesleduje setkání komunistů v Pchjongjangu pravděpodobně víc než obyvatelé Jižní Koreje. Hlavní město Soul je plné spekulací, že nástupcem drahého vůdce Kim Čong-ila se stane jeho nejmladší syn. Představa, která vzbuzuje obavy. obyvatel Soulu -------------------Kim Čong-il byl silný, když se dostal k moci. Kim Čong-un je mladý. Myslím si, že starší politici se budou snažit získat moc a to zemi destabilizuje. Tomáš ETZLER, redaktor -------------------Dohady o nástupci severokorejského diktátora začaly před 2 lety. Kdy osmašedesátiletý Kim podle některých zpráv utrpěl mrtvici. O možném předání trůnu svědčí i fakt, že řadu klíčových pozicích pchjongjangského režimu přebírají nejbližší Kimovi stoupenci a členové rodiny, kteří mají politicky nezkušeného Kim Čong-una chránit. Tento trend má pokračovat i na úterním kongresu. Lee Woo YOUNG, Univerzita severokorejských studií -------------------Kongres je důležitým protože budou naplněny nejvyšší stranické funkce. Jestliže jednu z nich dostane Kim Čong-un, potvrdí se naše očekávání, že se stane nástupcem. Tomáš ETZLER, redaktor -------------------Pchjongjang se na kongres připravuje již několik týdnů. Podle severokorejských uprchlíků jde pouze o politický cirkus, který žádné změny v zemi nepřinese a nikoho nezajímá. Kang CHEOL-HWAN, North Korean Strategy Center -------------------Lidem je jedno, jestli se koná stranický kongres nebo ne, protože neexistuje žádná naděje. Touží po změně, ať už by to byl kolaps režimu nebo spojení s jihem. Tomáš ETZLER, redaktor -------------------Na programu kongresu mají být i hospodářské reformy. Podle pozorovatelů půjde také pouze o show bez výsledků, která má potvrdit legitimitu komunistů u moc. Experti ale mají jasno v jednom, ať už se v Pchjongjangu dostane k moci kdokoliv, neočekávejte zlepšení situace lidských práv v zemi nebo zmenšení utrpení severokorejského obyvatelstva. Tomáš Etzler, Česká televize, Soul. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------No a hostem ve studiu je Petr Bláha, koreanista z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity v Praze. Vítám vás, dobrý večer. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor --------------------



Většina pozorovatelů se shoduje, že pan Kim Čong-un nebude na této konferenci či kongresu, ať už to nazveme jakkoliv, zvolen přímo do čela strany a státu, ale že získá jakýsi vlivný post jako jakýsi předstupeň. Jaký je váš názor na to, s jakou funkcí odejde nejmladší syn současného diktátora z konference? Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Já, jestli dovolíte, nejdřív bych stručně vysvětlil rozdíl mezi konferencí a sjezdem. Sjezd se koná, podle stanov by se měl konat pravidelně každých pět let a volit nejvyšší vedení. Zatímco konferenci je cosi nejasného, existuje to ve stanovách. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ale tohle má být konference. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Tohle je konference a právě ta neurčitost a nejasnost kolem toho je velice podstatná. Konferenci podle stanov může strana svolat v případě, že si problémy strany vyžadují formu debaty či jaksi veřejné rezoluce. A rozhodně o debatu tedy nepůjde. Známe to i od nás, že tyhle konference či sjezdy u nás se konají vždycky, aby potvrdily už něco rozhodnutého. A skutečně se zdá, že součástí tedy té konference nebo jednou z podstatných částí je potvrzení jaksi nového vedení. Nejde jenom o samotného Kim Čong-una, který zřejmě, jestli se ptáte mě na to, jaký post by mohl získat, tak pravděpodobně se stane, teď jsme slyšeli, že se stal generálem a pravděpodobně se tedy stane členem ústředního výboru, zřejmě kandidátem, tedy členem. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Co je vlastně o něm známo? Na první pohled možná překvapí, že jde o nejmladšího syna Kim Čong-ila. Spekulace se dokonce vedou i o datu jeho narození, ale to asi souvisí s tou uzavřeností severokorejského režimu obecně. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Tady to bych vysvětlil. Ví se o Kim Čong-unovi skutečně ne mnoho, nicméně právě, jak zmiňujete datum narození, tak dříve se mělo za to, ž se narodil v roce 1983. Nyní se tvrdí, že se narodil v roce 1982. Jeho otec Kim Čong-il se narodil v roce 1941 na území tehdejšího Sovětského svazu, ale začalo se tvrdit, že se narodil v roce 1942. Kim Ir-sen se totiž narodil v roce 1912 a jaksi, aby to sedělo a ten rok, tedy kalendář čučche severokorejský začíná právě rokem narození Kim Ir-senova. Takže, aby to sedělo, zdá se, že skutečně severokorejská propaganda jaksi mění data. A skutečně to není žert. Dokládá to například to, že v Severní Korei slaví, teďka zanedlouho bude 10. říjen, což je datum, kdy slaví Severokorejci výročí založení korejské Strany práce a údajně má jít tedy o 65. výročí, což je tedy odkazuje k roku 45, nicméně ve skutečnosti ta korejská Strana práce byla založena až o několik let později. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Tak to, že komunistické režimy umějí kouzlit s ledasčím, víme i tady od nás, ale tohle je opravdu bizarní. Asi bychom měli připomenout nebo ještě zdůraznit, že pokud by se Kim Čong-un, ať už kdykoliv, stal nejvyšším představitelem KLDR, tak bude po svém otci Kim Čong-ilovi a dědečkovi, v uvozovkách legendárním Kim Irsenovi, už třetím vůdcem v přímé dědičné linii. To možná není úplně obvyklé ani v těchto totalitních státech. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Já jsem o tom uvažoval. V těch totalitních režimech to nebývalo moc obvyklé. Na druhou stranu ty totalitní režimy neměly takovou jaksi trvanlivost jako ten severokorejský. A srovnáme-li tu situaci s například Kubou nebo Rumunskem, vidíme, že ty takové klanové tendence k dynastii existovaly. Takže, není to úplně něco výjimečného a já to chápu tak, že jde o snahu toho režimu, respektive těch vůdců pojistit svoji osobní pozici právě svými příbuznými. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A ještě poslední věc. Jak silnou figurou může být švagr Kim Čong-ila Čang Song-tchek. To je muž, o němž se často uvádí, že vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu vůdce Kima je on teď tou nejdůležitější personou. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Tak Čang Song-tchek byl jmenován nebo dostal se na vysoký post, byl jmenován místopředsedou výboru národní obrany, což je klíčová pozice v tom současném vojenském totalitárním režimu v létě. A zdá se, že má sloužit jako právě pojistka té klanové skupiny a jakýsi ochránce toho mladičkého Kim Čong-una. Musíme si uvědomit, že naprostá většina toho vedení to jsou ročníky narození v roce 28 nebo ve 30. letech s výjimkou teda Kim Čong-ila, to je mladík relativně narozený v roce tedy 41. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Či 2. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Či 2, ale já bych tedy, podle dokumentů sovětských víme, že to bylo v roce 41. Takže, pravděpodobně ten Čang Song-tchek bude mít roli jaksi dohlížet na toho Kim Čong-una. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Poslední věc, jenom velmi stručně, ať už dojde k jakékoliv personální rošádě v severokorejském vedení, může to znamenat jakýkoliv reálný, viditelný posun v politice země včetně zahraniční, nebo bude platit spíš to, co říkal Tomáš Etzler, že tedy ta domácí politika se rozhodně nijak nezmění? Zajímá mě navenek, jestli bude ta země trošku jiná. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Já bych řekl, že tohle je otázka až po té konferenci, co se dozvíme, že se tam skutečně událo. Nicméně jaksi celkově, když to vidíme, tak nejde jenom o postavu toho Kim Čong-una, ale vidíme širší střídání stráží. Nicméně zdá se, že tam je celá řada jmenována ortodoxních osob, takže já bych také žádné rozhodně převratné změny nebo demokratizaci snad dokonce neočekával. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------I vám děkuju, že jste přišel, díky za vaše komentáře. Na shledanou. Petr BLÁHA, koreanista, Orientální ústav AV ČR -------------------Dobrou noc.

Hádej kdo jsem! Kočka Kateřina Brožová 29.9.2010

digizone.cz

str. 00

Pavlína Wolfová se narodila v roce 22. 12. 1971 ve znamení Kozoroha a pochází, jak většina diváků ví, z umělecké rodiny, odkud si odnesla jednu vlastnost typickou pro toto prostředí. Její dědeček František Filipovský se řadí k hereckým legendám, maminka je zpěvačka, herečka a moderátorka Pavlína Filipovská a tatínek zpěvák s hlubokým hlasem Petr Spálený. Pavlína se upsala novinářské profesi. Po absolvování Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy začínala v Lidových novinách, působila v domácím a později zahraničním zpravodajství České televize. V roce 1996 byla reportérkou pořadu TV Nova Na vlastní oči, potom moderovala talk show Áčko. V roce 2000 se vrátila do rozhlasu, kde moderovala pořady Nad věcí a Radiofórum. Populární je také relace Děti vám to řeknou, kde dětské auditorium odpovídá na vážné otázky ze světa dospělých a politiky. V současné době je redaktorkou týdeníku Reflex. Je podruhé vdaná za podnikatele Jana Bubeníka, který se během sametové revoluce proslavil jako studentský vůdce. Mají dceru Matildu a syna Matouše. Plné znění zpráv


Kateřina Brožová je jednou z našich hereček, které pravidelně plní stránky bulváru. Narodila se 9. 2. 1968 ve znamení Vodnáře a její maminka byla baletka ruského původu. Není proto divu, že Kateřina chodila od útlého mládí do baletu. K tomu však také hrála na klavír, navštěvovala dramatický kroužek a jezdila na koni. Všechny tyto dovednosti a samozřejmě i atraktivní zevnějšek a herecký i pěvecký talent zúročila při studiích na DAMU. Po vysoké škole získala okamžitě angažmá v Divadle na Vinohradech, kde se objevila ve více než dvaceti rolích. Od roku 1997 hostuje v Hudebním divadle v Karlíně a v Kalichu, kde hraje, zpívá a tančí v muzikálech. Řadu rolí získala v televizních inscenacích (Znásilnění) a seriálech (např. Život na zámku, Pojišťovna štěstí). Příležitostně moderuje a věnuje se dabingu. Angažuje se rovněž v politice. V červnu 2009 se stala jako nestraník lídrem teplického okresu na sociálnědemokratické kandidátce Ústeckého kraje do Poslanecké sněmovny ČR. Kandidaturu ale vzdala. Ze sedm let trvajícího manželství s podnikatelem Zdeňkem Tomanem – dnes již ukončeného – má dceru Kačenku. A také má jednu skoro mužskou vášeň. Jakou? To se dozvíte v Televizi Prima v pořadu Hádej, kdo jsem!

URL| http://www.digizone.cz/tiskove-zpravy/hadej-kdo-jsem-kocka-katerina-brozova/

Principy západní ekonomiky se mohou zhroutit, varují odborníci 29.9.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / ekonomikavevrope Roman Chlupatý,Alice Kottová,Tomáš Pavlíček Stávky, které v posledních týdnech zažívá postupně téměř celá Evropská unie, budou spojeny s velkými finančními ztrátami. Odboráři nicméně akce plánují kvůli obavám, že to budou řadoví zaměstnanci, kdo na ekonomickou krizi nejvíce doplatí. To zvyšuje sociální napětí a podle některých expertů může vést až k celospolečenské krizi. Zhroutit se podle některých může i samotný princip kapitalistické ekonomiky. „Záleží na tom, kdo stávkuje a v jaké době. Když slyšíme, že stávkují velké letecké společnosti, tak částky šplhají do desítek milionů. Když budou stávkovat zaměstnanci veřejné správy, tak jako by se to nepoznalo, i když škody budou také. V každém případě je to spojeno se ztrátami,“ podotkl profesor Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Lubomír Mlčoch.Podle něj se jedná o významný fenomén. „Souvisí to s důvody, proč krize vznikla a také se způsoby jejího řešení. Pokud řadový zaměstnanec dochází k tomu, že jeho daně jsou dobře spočitatelné a kontrolovatelné, zatímco v jiných kategoriích tomu tak není a denně čte o velkých daňových únicích, tak začíná mít pocit, že ti, kdo mají podíl na vzniku krize, se nakonec odmítají podílet na nesení důsledků,“ podotkl Mlčoch.Společnost zájmových skupinPostavení politiků je nicméně podle něj nezáviděníhodné. „Žijeme ve společnosti zájmových skupin a ve společnosti, kde to došlo už tak daleko, že se uplatňuje potenciál vydírání a hraje se o morální hazard,“ poznamenal Mlčoch. Podle něj tak mohou mít na politiky největší vliv právě ti, kteří hrozí stávkami a mají největší potenciál vydírání.Někteří experti varují, že Evropě a Americe hrozí v nedaleké budoucnosti dokonce velké sociální nepokoje. V rozhovoru pro Rádio Česko to v srpnu řekl i uznávaný komentátor Financial Times John Kay. „Domnívám se, že kultura konzumní společnosti vychovala spotřebitele k návykové spotřebě. Zřejmě tlak globální soutěže bude znamenat, že se problémy budou opakovat,“ poznamenal profesor Institutu ekonomických studií.Rozpor je podle něj hlavně v tom, že kapitalistická ekonomika potřebuje ke svému růstu efektivní poptávku, která se zvyšuje. „V okamžiku, kdy dochází k restrikcím, tak to jde proti hlavnímu motivu této ekonomiky. Norbert Blüm, bývalý ministr práce a sociálních věcí Německa, řekl, že v globální ekonomice došlo k rozvodu mezi prací a kapitálem. A já nevidím nějakou budoucnost, v níž by se mohl dostavit opakovaný sňatek. A v tom je to nebezpečné,“ uzavřel Mlčoch.Brusel zažije stotisícovou demonstraci evropských odborářůStávka omezí leteckou dopravu ve Španělsku. Dotkne se i spojů z Česka Letový provoz v Belgii byl obnoven, stávka skončila Při generální stávce v Řecku došlo i na slzný plyn EU nabízí svým zaměstnancům menší růst mezd




Krach Naší adresy? Češi si vystačí s hospodou, míní odborník 27.9.2010

parlamentnilisty.cz jih

str. 00

Monitor

Krach projektu hyperlokálního zpravodajství Naše adresa příliš nepřekvapil profesora Jiráka z FSV UK. Za jeden z důvodů označil v pořadu ČT Věřte, nevěřte to, že Češi jsou zvyklí si místní informace předávat po hospodách, ve frontách či při osobním setkání. V červnu minulého roku ohlásila společnost PPF média start unikátního projektu regionální žurnalistiky Naše adresa. Mělo jít o síť webů a týdeníků doplněnou zpravodajskými kavárnami, s nimiž se začalo ve čtyřech okresních městech - Olomouci, Kroměříži, Ústí nad Labem a Teplicích. Letos v srpnu ale projekt za 200 milionů korun skončil, aniž se vůbec dostal z přípravné fáze. Za jeden z hlavních důvodů, proč projekt ztroskotal, považuje profesor Jirák z Fakulty sociálních věd UK nynější hospodářskou situaci. „Pohybujeme se v prostředí, kde média - a zpravodajská zvláště - nemají na růžích ustláno a krize se na nich projevuje víc," uvedl profesor Jirák v pořadu České televize Věřte nevěřte a dodal, že investor neměl trpělivost čekat, až se projekt dostane z červených čísel. Přecenila se možnost projekt lokálního zpravodajství importovat Možná ještě významnější roli podle odborníka hrálo to, že hyperlokální nebo také občanská žurnalistika je typická pro velké městské aglomerace a jako příklad zmínil New York, kde se úspěšně rozvíjí. „Přecenila se možnost k nám tento projekt lokálního zpravodajství importovat. My si umíme komunikaci o místních novinkách zařídit sami. Ať už po hospodách, ve frontách či při osobním kontaktu," poukázal profesor Jirák na další úskalí projektu. Připomněl ale i to, že Češi žijí v obrozeneckém mýtu a díky představě jednoty je zajímají události na území celého státu, případně ve velkých centrech jako je Praha a méně už očekávají zprávy ze svého nejbližšího okolí. „Jednou z příčin neúspěchu projektu by mohla být i skutečnost, že čeští novináři hyperlokální žurnalistiku neumí. Musí citlivěji vážit, co jsou důležité informace z nejbližšího okolí, ale zároveň aby jejich zveřejnění neublížilo," vysvětlil mediální expert. Lidé neměli zájem chodit do kaváren dělit se o informace Existovaly ale i další důvody, proč projekt dospěl k likvidaci. „Lidé neměli dostatečný zájem zpravodajské kavárny navštěvovat a dělit se o informace. Na projektu se také podílelo hodně nenovinářů, což se projevovalo při editaci textů," upozornil Jiránek na nezkušenost spolupracovníků, na něž Naše adresa původně také hodně spoléhala. K věci: Paroubkův internetový portál: Známe název, máme logo V Česku vznikne nová banka. Plánuje ji Kellnerova PPF PPF stále bojuje o ekozakázku. Janota měl prý špatné informace Foto: Naseadresa.cz


ČSSD: Střednědobý program se změní 24.9.2010

parlamentnilisty.cz

str. 00

Parlamentní listy



cssd.cz Otevřeme debatu o dalším směřování ČSSD. Přijede i Jan Švejnar Programová konference, kterou tuto sobotu pořádá ČSSD v Olomouci, bude po květnových volbách první velkou příležitostí pro zahájení diskuze nad změnami střednědobého sociálně demokratického programu, jeho základními ideovými východisky a cíly. ČSSD květnové parlamentní volby sice vyhrála, ale zůstala nakonec v opozici. Je zřejmé, že pro nastávající období budou muset sociální demokraté aktualizovat své programové cíle, které obsahovaly Oranžové knihy a volební program strany pro květnové volby 2010. Sociální demokracie se rozhodla pro zahájení této debaty zvolit metodu panelových diskuzí, otevřených i pro osobnosti stojící mimo sociální demokracii. ČSSD tento způsob diskuse použije v rámci programových konferencí vůbec poprvé. Do jednotlivých panelových diskuzí o směřování ČSSD a její nové vizí jsme pozvali významné osobnosti z řad politiky, odborů, sociálních věd, ekonomie i politologie. Do debaty o dalším směřování sociální demokracie přijali mimo jiné pozvání: Doc. Robert Fico - předseda strany SMER-SD, bývalý premiér Slovenské republiky Prof. Jan Švejnar, M.A., Ph.D. - česko-americký ekonom, profesor ekonomie, obchodu a hospodářské politiky na Michiganské univerzitě Prof. PhDr. Václav Bělohradský, Ph.D. - filozof a politolog, profesor politické sociologie na univerzitě v Terstu a profesorem na Fakultě sociálních věd UK v Praze Miroslav Zavadil - předseda ČMKOS Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. - sociolog, publicista a environmentalista JUDr. Jiří Pehe - politolog, ředitel New York University v Praze Prof. Valtr Komárek - ekonom, bývalý místopředseda vlády ČSFR Mgr. Martin Škabraha, Ph.D. - filozof z Katedry filozofie Ostravské univerzity Doc. Milan Znoj, CSc - filozof a politolog, zástupce ředitele Ústavu politologie FF UK v Praze PhDr. Vladimír Špidla - bývalý předseda vlády ČR a bývalý komisař EU Sociální demokracie bude na programové konferenci rovněž definovat svůj kritický postoj k politice vlády Petra Nečase. Program koaliční pravicové vlády nemá a nebude mít podporu ČSSD, neboť ve svém důsledku vede k oslabení ekonomiky, odbourávání sociálního státu, rozkladu veřejných služeb a zvýšení nerovnosti ve společnosti. Konference také projedná a schválí programové poselství k občanům před říjnovými komunálními a senátními volbami pod názvem „ Rovné šance všem". Bohuslav Sobotka, statutární místopředseda ČSSD Související: Ke středu, nebo doleva? ČSSD hledá směr, téma a podle toho i předsedu




Jiří Dolejš: Levice mezi minulostí a budoucností (recenze) 24.9.2010

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Dolejš

Články politiků

Recenze od Stanislava Holubce ke kontraverzní knize známého levicového politika, ve které se věnuje tématu modernizace radikální levice. Ta by se podle autora měla výrazněji odpoutat od chyb minulosti a otevřít horizonty svého myšlení budoucnosti Jiří Dolejš bývá společně s Miloslavem Ransdorfem pokládán za představitele modernizačního křídla KSČM. Oba se v posledních dvaceti letech pokouší oslovit českou inteligenci a dodat komunistům profil myšlenkově hluboké a tolerantní strany. Zatímco Ransdorf publikoval svou programovou knihu Nové čtení Marxe už v roce 1996 a od té doby přidal ještě další práce, Jiří Dolejš se dosud profiloval hlavně svými články a veřejnými vystoupeními. Nyní i on přichází se svou knižní prvotinou „Levice mezi minulostí a budoucností“ (nakladatelství Svoboda Servis, 2010). Na obálce knihy spatří čtenář čtyři tváře zobrazené v řadě tak, jak se kdysi vyjímaly na transparentech a tribunách. Vedle obligátního Marxe a Lenina zde ale spatříme Che Guevaru a Gorbačova. Jak se na „komunistického liberála“, za nějž se Dolejěš sám označuje, sluší, jsou tyto portréty vyvedeny v rudozeleném provedení a na tváři mají úsměv, který bych v Marxově případě označil až za šibalský. Na konci řady je lidská silueta, která má místo tváře otazník. Jako by komunistického hnutí čekalo na svého nového Marxe. Jejich úsměv na tváři, zelená barva stejně jako volba Gorbačova a Che Guevary není náhodná. To vše ukazuje na Dolejšovu snahu modernizovat komunistické hnutí. Kniha je rozdělena na základní čtyři kapitoly. První má autobiografický charakter a je zároveň autorovým pohledem na dějiny KSČM od roku 1990. Druhá je obhajobou potřeby ekonomického uvažování v rámci levicových stran. Třetí se zabývá sociální doktrínou a ekologií a čtvrtá mezinárodní integrací radikální levice a jejími výhledy do budoucna. V první kapitole autor vzpomíná na druhou polovinu osmdesátých let strávených v Ústavu prognózování ČR a označuje je za „lidsky i profesně nejšťastnější“ období svého života. Dočteme se zde o svobodných diskusích na jeho půdě, zakládání neformálních iniciativ, které hledaly inspiraci v Gorbačovově programu stejně jako o rigiditě oficiálních schůzí. Autor zde jednoznačně přiznává, že míra společenského rozkladu dospěla krátce před listopadem do takových rozměrů, že byl kolaps tehdejšího režimu nevyhnutelný. Dolejš zde zmiňuje i své osobní zkušenosti s rokem 1989 včetně svého zatčení na demonstraci 28. října 1989 a jak přes tento jeho „rebelský“ profil byl krátce po listopadových událostech zvolen do své první stranické funkce předsedy základní organizace strany na tomto ústavu. Této kapitole a vlastně i celé knize bych možná vytknul, že autor se někdy bojí být příliš upřímný a volí snad až příliš opatrné termíny, jako nechtěl své spolustraníky rozčílit. Např. používá obrat „historická distance KSČ od zneužívání moci“ (str. 33), jako by se bál přímo říci „odsouzení zločinů stalinizmu“. Jsem přesvědčen, že pokud chce komunistické hnutí provést skutečnou modernizaci, není možné se jen přihlašovat k omluvě KSČ z roku 1990 a stavět se proti snahám o její „relativizaci“, jak činí Dolejš (str. 33), ale je nutné jít ještě dále, až ke tvrzení, že režim z let 1948 – 1989 nebyl uskutečněním, ale karikaturou Marxových myšlenek a kdyby se jej tento klasik dožil, téměř jistě by jej nepodporoval. Dvacet let po listopadu by měl autor zesílit svou „distanci“ vůči minulému režimu a neměl by se bát otevřeně říci, že jestli se chce současná levice hlásit k něčemu z padesátých let, pak je to památka Záviše Kalandry a dalších nevinných popravených stalinizmem, že je nutné se zcela přihlásit k odkazu roku 1968 a konečně, že ačkoli bylo nepochybně v KSČ v 70. a 80. letech mnoho slušných lidí, i v řadách disentu bylo možné najít opravdové komunisty a socialisty, a je tedy třeba se vrátit k jeho levicové tradici, která je reprezentována takovými jmény jako Marie Švermová, Luboš Kohout, Čestmír Císař nebo Petr Uhl, případně v emigraci A. J. Liehm nebo Ivan Sviták. K tomu by měl autor najít odvahu. Na druhou stranu vidím Dolejšovu zásluhu, že se vyslovuje proti infiltraci nacionalistů a euroskeptiků bobošíkovského ražení do komunistického hnutí. Je ale škoda, že se na stránkách knihy neohradil proti operetní kandidatuře Jany Bobošíkové na prezidentku ČR v roce 2008 z KSČM, čímž strana poskytla hezkou příležitost k prezentaci vlastní osoby a profilaci nechvalně proslulé Suverenity. Dolejš se také explicitně nevyslovuje proti nacionalisticky orientovaným spolkům z českého pohraničí, které i když fungují jako satelity komunistické strany, nemají bohužel problém kooperovat s krajní pravicí. V knize mi též chybí otázka sudetoněmeckých komunistům, kteří se žel stali častými oběťmi kalvárie, jíž procházela německá menšina v českých zemích po roce 1945. Plné znění zpráv


Dolejš se sice nebojí vést explicitní polemiku se stalinisty (štěpánovci, lidmi kolem časopisu „Dialog otázky, odpovědi“), ale nechává stranou bizarní spolky komunistické mládeže, zastávající radikálně stalinistická stanoviska, stejně jako pražskou organizaci KSČM, ačkoli stál několik let v jejím čele. Přitom právě pražská organizace strany je považována za baštu stalinistů, jak ukazují její „teoreticko-politické konference“ případně každoroční trachtace na hrobu Klementa Gottwalda. Jakkoli Dolejš píše s uznáním o vytvoření strany Die.Linke, uvědomuje si, že opakovaní tohoto scénáře v Čechách možné není právě kvůli odstrašujícímu profilu KSČM vytvářenému touto aliancí mezi stalinisty a masovými médii. Za další klad práce považuji část věnovanou družstevnictví, což je problematika v Čechách málo známá. Čtenář se zde dozví mnohé z historie družstevního hnutí u nás doma i v zahraničí. Stejně tak jsou zajímavé exkurzy věnované samosprávě v podnicích, německému konceptu Mitbetimmung nebo izraelským kibucům. Zajímavá je též informace o nápadu některých členů KSČM založit si v rámci kuponové privatizace vlastní investiční fond a vést jej pomocí samosprávných principů. V této souvislosti zmiňuje aktivity česko-amerického profesora Vaneka a Klubu samosprávného lidového podnikání a čtenář jen lituje, že se autor nerozepsal o této kapitole dějin české levice ještě více. Za průměrnou pokládám část věnovanou ekologii. Od Dolejše čtenář samozřejmě čeká přihlášení se k těmto tématům, jak napovídá i zelená obálka knihy. Stejně nepřekvapí, že kritizuje Václava Klause. Autora trápí, že komunistická strana používá ekologická témata jen jako mimikry. Je škoda, že se např. nevěnuje detailněji diskuzím o atomové energii, ačkoli v této otázce jsou evropské radikálně levicové strany rozdělené. Zatímco čeští komunisté ji podporují a nazývají ji ekologickou a zvláště ji vychvaluje M. Ransdorf, modernizátory tolik obdivovaná Die.Linke je zásadně proti, stejně jako např. skandinávské radikálně levicové strany. Dolejš je proevropsky laděný : hlasoval v referendu o vstupu od EU kladně stejně jako další komunističtí modernisté. V kapitole o evropské integraci, se z autorových náznaků dokonce zdá, že by spíše podpořil i Lisabonskou smlouvu, ačkoli jeho zřetelné stanovisko chybí. Pouze se dočteme, že hlubší evropská integrace je nutná, ale je „jasné, že potřebujeme lepší smlouvu“ (str. 135) Dolejš sice uvádí, že smlouvu podpořil svým hlasováním „komunistický senátor Balín“ ovšem své vlastní parlamentní hlasování 18. 2. 2009 nezmiňuje. Dodejme pro čtenáře, že se v něm zdržel, zatímco ostatní poslanci KSČM byli proti (s výjimkou Milady Halíkové). Dolejš jde v tomto ještě dále než německá Die.Linke, která Lisabonskou smlouvu odmítla a její čelná evropská poslankyně Sylvia-Yvone Kaufmannová stranu dokonce na protest proti tomu opustila. Není také náhoda, že se autor explicitně přihlašuje ke Straně evropské levice a že jej mrzí, že se KSČM nestala jejím plnoprávným členem. Kniha končí kapitolou věnovanou předpovědím budoucnosti, kde asi nejvíc vystoupila na povrch bývalá autorova profese prognostika a jeho koníček sci-fi. Dolejš zde rozebírá prognostickou práci Potůčkova týmu z FSV UK a je zde patrná jeho hluboká obeznámenost se společenskovědní literaturou na toto téma. Zde čtenář pochopí základní východiska autorova myšlení. Dolejš je modernistou a sociálním liberálem, který podle mého soudu zůstává zakotven v přestavbovém diskurzu 80. let. Je to patrně dáno i intelektuální omezeností českého prostoru, který až dosud spolehlivě filtroval nové směry západního levicového myšlení a Dolejšovou profesí ekonoma. Autor tak zůstává bohužel poměrně hluchý k levicovým inspiracím, jaké nacházíme v soudobých feministických teoriích Judith Butlerové nebo kulturně a psychoanalyticky zaměřené kritice kapitalismu z pera Slavoje Žižka a Alaina Badiou. Přesto pokládám knihu za zdařilou a měl by se s ní seznámit každý, koho zajímá vývoj nejen KSČM ale celé české levice po roce 1989 a její debaty hledající odpověď na starou otázku „co dělat?“. Dolejš touto prací dokázal, že se dnes řadí mezi intelektuálně velmi schopné poslance za komunistickou stranu.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/profily/clanek.aspx?id=4378

Nad troskami jistot Plné znění zpráv


24.9.2010

Víkend HN str. 38 Tomáš Sedláček

Esej

Žijeme v křehkém světě. Je až s podivem, že krize není permanentním stavem globální společnosti. Ve stejný měsíc padly dvě věže jistot naší společnosti. V září 2001 se k zemi zřítilo Světové obchodní centrum, na měsíc přesně se sedmiletým odstupem se zhroutila banka Lehman Brothers. Tyto události považuji za nejdůležitější milníky v posunu k tomu, co americký novinář a politolog indického původu Fareed Zakaria nazývá postamerickou společností. V úvahu je však třeba vzít ještě jeden moment - Enronový skandál, který se udál v roce 2002 jen pár měsíců po útocích na newyorská Dvojčata. Tyto tři události otřásly základní vírou, k níž jsme se celkem rádi upínali. Září 2001 byl úder oštěpem přímo do srdce amerického bezpečí. Připomnělo nám, že žijeme ve velice křehkém světě a že ani Amerika se všemi svými výdaji na bezpečnost neumí rizikům zabránit. Druhý úder, útok účetních, měl několikanásobně horší dopady na americkou ekonomiku než akce teroristů. Byl to útok zevnitř, vedený samotnými Američany, v kravatách a s vybranými chuťovými buňkami a stylem. Útok na Dvojčata byl činěn lidmi z jiného etnika, s politickými cíli, řekněme jako protest proti americkému kapitalismu. Ale útok účetních? Ti byli konformním výplodem amerického snu, bez jakékoli vyšší, politické či náboženské agendy, tichými mravenečky korporátního soukolí - každý dolar, který vydělali, získali díky systému, na kterém parazitovali. Nicméně teprve „dluhová“ krize, jejímž vrcholem (nebo podlahou) byl právě pád banky Lehman Brothers, otevřela diskusi nad samotnými základními stavebními prvky tržního kapitalismu. Když společně s Enronem padla i významná auditorská firma Arthur Andersen, jež měla krýt machinace v účetnictví energetického gigantu, tak se taková diskuse vůbec nevedla. Tenkrát se totiž zdálo zřejmé, že za vším stáli jasní konkrétní viníci - firma se prostě zavřela a basta - kdežto pád Lehman Brothers byl palčivější. Tady už byly ve hře samotné úhelné kameny kapitalismu. Vždyť šlo o jednu z mnoha bank, která se „jakoby“ neprovinila ničím více než ostatní hříšníci. Takže pokud bychom si to shrnuli, v září 2001 přišla Amerika o své vojenské jistoty, o několik měsíců později o svou morální nadvládu (do té doby byl americký styl podnikatelské etiky dáván za vzor) a v září 2008 se začalo vážně -a veřejně - pochybovat o samotném systému fungování tržního kapitalismu. Synonymum všeho zlého Základní pravidlo tržní (i jakékoli jiné) soutěže je, že někdo vyhraje a někdo, je mi to líto, prohraje. Bez toho to nejde; pokud chcete soutěžit, musíte počítat s možností prohry. Nemůžeme, jak se praví ve známé české písničce, zajistit „pro každého první třídu“. Takže otázka zní: měl se nechat Lehman zkrachovat, nebo nikoli? To je téma, které stále rozděluje ekonomy. Někteří mají za to, že pád Lehman Brothers byl největší chybou celého krizového řešení a že se banka měla, stejně jako jiné finanční instituce, nechat zachránit. K čemu je nám platné „výstražné potrestání“, když se všem po něm dají odpustky? K čemu je nám taková odplata, pokud strhne lavinu dalšího finančního vraždění a umírání? Jiní zase říkají, že to bylo to jediné správné a že jsme se podobně měli zachovat i k jiným „kráskám v nesnázích“, které si vydyndaly záchrannou ruku státních zásahů. Oněch státních zásahů, jež stály v ohnisku pohrdání a byly skoro sprostým slovem. Šlo o pomoc od stejného státu, kterým podnikatelé a ekonomové pohrdali; vždyť jejich mantrou bylo hands-off policy, tedy „státe, ruce pryč“, trhy se regulují samovolně. „Státní zásah“ byl hanlivým slovním spojením, synonymem všeho zlého. Až do podzimu 2008, kdy si o něj podniky, ekonomové, komentátoři a další sami říkali a prosili o něj. Příliš propojený, aby padl Předchozí otázka je těžký oříšek. Nejde totiž ani tak o to, že je někdo „příliš velký na bankrot“, ale problém tkví v tom, že je „příliš propojený na bankrot“. Řecko není velká ekonomika, přesto by její bankrot vyvolal dominový efekt a přivedl na buben mnoho dalších bank, výrobních podniků a zemí. Stejně tak třeba Maďarsko. Problém není ve velikosti, ale v propojenosti, tedy jiným slovem v tom, v čem Adam Smith viděl zdroj „bohatství národů“ ve specializaci. Tedy v myšlence, že každý dělá něco jiného, že si nemusíme dělat všechno sami a že se můžeme spolehnout na druhého (tedy na zbytek specializované společnosti), že nám dodá vše, co chceme, ale neumíme si vyrobit. Tento seznam je téměř nekonečně dlouhý, jen se rozhlédněme kolem sebe, co vše potřebujeme a jak malé promile z toho jsme schopni si sami obstarat. Takže bychom se mohli dostat k následujícímu: státní zásahy - a „nespravedlivá“ solidarita (Řecko, pomoc skoro všem ostatním bankám kromě Lehman Brothers) - jako vyvažující princip „spravedlivé“ tržní soutěže (Arthur Andersen). Za bohatství ze specializace a tržní soutěže prostě platíme tím, že se občas musíme zcela nespecializovaně navzájem podržet a nespravedlivě smazat výsledky hry.



A ještě jedna úvaha. To, že je demokracie křehká, jsme se naučili před druhou světovou válkou a hlavně v jejím průběhu. Když si vybavím nedávnou aféru s pálením koránu, kdy jeden vůdce malého sdružení mohl skoro vyvolat světový střet, tak ta křehkost opět vyplouvá na povrch. Ale mě vlastně překvapuje následující věc: že se to nestalo a neděje častěji. Uvědomme si, že to mohlo napadnout tisíce fanatických vůdců malých sborečků... Tak teď víme, že podobně křehká je i globální ekonomika. Je tedy spíše s podivem, že krize není permanentním stavem světa. Buďme za to vděční. *** Útok účetních měl několikanásobně horší dopady na americkou ekonomiku než akce teroristů. Byl to útok zevnitř, vedený samotnými Američany, v kravatách a s vybranými chuťovými buňkami a stylem. Foto popis| Řecko. Záchrana z finančních potíží. Foto autor| International ( (c) 2010 CartoonArts Distributed by The New York Times Syndicate) O autorovi| Tomáš Sedláček, Autor je hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB, přednáší na FSV UK v Praze.

Ekonomové a finančníci diskutovali o úvěrech 23.9.2010

Mladá fronta DNES (roj)

str. 07

Praha 7

Ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal, prezident České společnosti ekonomické Michal Skořepa, členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová a další se na fakultě sociálních věd zúčastnili panelové diskuse na téma Domácnosti na úvěrovém trhu. Hlavním tématem bylo to, zda domácnosti umějí správně posoudit výhodnost úvěrů, i to, zda by nebylo lepší úvěry pro spotřebitele nějak regulovat. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Číňané odmítají kritiku USA kvůli podhodnocenému jüanu 23.9.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 / svetovaekonomika Kateřina Procházková,Jan Piroch,Jan Bumba

Čínský premiér Wen Ťia-pao na summitu OSN v New Yorku ostře odmítl kritiku podhodnoceného jüanu. Ta vyšla z úst Američanů, kterým dlouhodobě vadí pomalé uvolňování čínské měny. Podhodnocený kurz totiž zvýhodňuje čínský vývoz a brání prosazení amerického zboží na asijském trhu. To pak přináší Spojeným státům při obchodování s Čínou vysokou finanční ztrátu. Podle amerického ministra financi Timothy Geitnera se podhodnocený kurz čínské měny zpevňuje příliš pomalu, a Washington proto bude hledat nové cesty, jak přimět Peking k rychlejší změně.Ekonomové odhadují, že hodnota jüanu je až o 30 procent nižší než by měla být. To pak samozřejmě zvýhodňuje čínské výrobce, kteří se s nižšími cenami výrobků a služeb dostávají bez problémů na světové trhy.Na pátečním zasedání výboru amerického Kongresu by se tak mohlo rozhodnout, zda začít Čínu penalizovat za podhodnocenou měnu. Čínské ministerstvo zahraničí v reakci na možný postih prohlásilo, že americké tlaky na uvolnění kurzu by se zemi mohly vymstít.Zhodnocení jüanu podle Číňanů totiž nevyřeší problém amerického obchodního deficitu a ani vysokou nezaměstnanost ve Spojených státech.„Současné oživení tohoto tématu má, dle mého názoru, jasnou příčinu. Jsou to blížící se listopadové volby a fakt, že jsou dle průzkumů křesla demokratů v kongresu v ohrožení. Mnoho amerických politiků zapomíná na fakt, že díky slabému jüanu se zvyšuje životní úroveň Američanů a ti si tak mohou koupit více zboží či stejné zboží levněji,“ říká ekonom Lukáš Brzák a dodává:„Věřím tedy, že jde jen o předvolební rétoriku, jelikož jakýkoliv agresivní krok Washingtonu by v důsledku poškodil Plné znění zpráv


Američany samotné a celý svět by zavlekl do obchodní války, která by neprospěla žádné ze stran a značně by poškodila globální ekonomiku.“Evropa ztrácí„Evropa díky své klesající konkurenceschopnosti ztrácí nejen na trhu s Čínou, ale i na jiných trzích. Jedna ze zemí, která je v tomto úspěšnější, je Německo. Bez ohledu na kurz ale Evropa na čínském trhu ztrácí,“ uvádí Michal Mejstřík, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bývalý poradce Evropské komise pro Čínu.„Tím, že se Čína otevřela světu, otevřela se investicím, se v zemi koncentrovaly investice nejen z vyspělého světa, ale i řady takzvaných ‚overseas Chinese‘, kteří se vrátili s penězi zpět, využili příležitosti, kdy na zdejším trhu existuje stále kvalifikovanější, ale současně pořád mimořádně levná pracovní síla. To vše v kombinaci s obrovským čínským trhem stojí za tajemstvím hospodářského úspěchu Číny,“ vysvětluje Mejstřík.Spojené státy tlačí na Čínu, aby uvolnila kurz jüanuČína se stala druhou největší ekonomikou světa Čínské banky skupují ve velkém americké dolary Čína přestane vázat svou měnu na dolar Sílící tlak zaměstnanců brzy přibrzdí čínskou ekonomiku Řecká ekonomika se dál topí v krizi. Pomoci má i Čína


Moskevská konference má zmírnit spory o Arktidu 22.9.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / evropa Lenka Kabrhelová,Jan Bumba,Katarína Brezovská Stane se Arktida novým bojištěm o kontrolu nad zásobami ropy a plynu nebo místem mezinárodní spolupráce? Napovědět by měla debata politiků, vědců a expertů, kteří se v tyto dny sjeli do Moskvy. Dvoudenní Arktické fórum by mělo odpovědět na klíčové otázky týkající se budoucnosti polárního regionu oplývajícího nerostným bohatstvím i přírodními krásami. Potenciál ale láká mnoho hráčů, kteří se musejí dohodnout, a mezi nimi právě Rusko. V posledních letech sílí snahy zemí, jejichž hranice sahají k arktickým zeměpisným šířkám, získat práva na těžbu cenných surovin. Na nerostné poklady regionu si brousí zuby Rusko, Norsko, Dánsko, Kanada nebo Spojené státy.„Jedná se především o to, jakým způsobem budou zainteresované země k Arktidě přistupovat. Čí to bude území, na základě jakých historických, ekonomických, geologických či geopolitických nároků. Jak vytvořit fóra, na jejichž půdorysu se bude dohadovat a koho všeho do těchto fór přizvat. Své chce v Arktidě totiž prosazovat třeba i Čína. Je zapotřebí si uvědomit, že jsou tam i domorodci, kteří dlouho neměli žádná práva,“ přiblížil v Ozvěnách dne politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Co se týče nároků jednotlivých států v Arktidě, jde podle něj o to, jakým způsobem se k Arktidě přistoupí. „Pokud se mezinárodní společenství shodne na tom, že se má k Arktidě přistupovat jako ke světovému oceánu, pak tam může působit kdokoli. Samozřejmě kdokoli mimo určité teritoriální limity, které už v současnosti zná mezinárodní námořní právo,“ přiblížil.„Je potřeba si také uvědomit, že pokud ledová přikrývka povolí, což se nedá vyloučit, tak se jedná i o zajímavou přepravní cestu mezi Asii, severní Amerikou a Evropou a to je třeba pro takového aktéra jako je Čína, zajímavé,“ uvedl. Rozhodujícím arbitrem ve sporech o Arktidu by měl podle něj být nově ustavený nezávislý mezinárodní orgán, ke kterému by se všichni aktéři mohli dovolávat. „OSN pro to představuje vhodnou platformu. Podstatné ale je, aby tam byla drtivá většina aktérů nebo všichni,“ dodal.Nejvíc asertivně si podle něj počíná Rusko. „Rusko je velice aktivní, snaží se najít geologické důkazy o tom, že značné část Arktidy je pokračováním geologické formace Sibiře a tím pádem by na ni podle současného mezinárodního práva Rusko mělo nárok. Ale to samé se například vůči Grónsku snaží prokázat Dánsko, o něco podobného se snaží ve své oblasti i Norové a velmi aktivně si počíná i Kanada,“ řekl Romancov s tím, že podle něj převáží ochota ke spolupráci. Ruský vědec věří ve spolupráciArkadij Tiškov z Ruského geografického institutu nešetří optimismem. Vědec, který se výzkumem Arktidy zabývá téměř čtyři desítky let, podle svých slov věří, že ruský impuls povede klíčové hráče na zamrzlém poli ke spolupráci a ne novodobé studené, či spíš ‚ledové‘ válce. Ve hře je podle expertů mnoho.„Arktida zažívá mimořádné oteplení, průměrná teplota stoupá až o 1,5 stupně, v důsledku čehož tají mořské ledy, ledovce, což tím pádem otevírá námořní dopravní cesty. Na druhou stranu je potřeba říct, že zdaleka ne ve všech regionech ruské Arktidy k takovému procesu dochází, v některých reginech se podle našich údajů teplota nehýbe,“ vysvětluje Tiškov.Kromě toho, že tající ledovce otevírají cestu transportu dříve nemyslitelnými místy, odhalují hlavně přístup k ložiskům ropy a plynu, které podle odhadů mohou tvořit až třetinu světových zásob.„Rusko chce v Arktidě s ostatními státy spolupracovat a vést s nimi rovnoprávný dialog. Arktida je už víc než 60 let z valné míry demilitarizovanou zónou a tak by to mělo být i nadále. Rusko se minulý Plné znění zpráv


týden po letech dohodlo s Norskem na společné hranici v Barentsově moři, což je velmi důležitý moment. Víc už by se tak neměly opakovat sporné situace, k nimž na hranici dosud docházelo prakticky neustále,“ soudí Arkadij Tiškov.Sporů o arktické území je stále mnoho Zároveň ale připouští, že spory Ruska s polárními mořskými sousedy tím zdaleka nejsou vyřešeny. Rusko se pře s Kanadou o nárok na území, které potenciálně otevírá cestu k podmořskému bohatství. Lomonosovův hřbet, podmořský hřbet v Severním ledovém oceánu, skrývá podle odhadů až 75 miliard barelů ropy.„Verdikt samozřejmě vynese až komise OSN pro mořské právo. Rusko ale má bez všech pochyb dost argumentů, aby svůj nárok prokázalo a dokázalo, že Lomonosovův hřbet je pokračováním ruského kontinentálního šelfu. To by Moskvě umožnilo využívat a těžit suroviny ještě v oblasti dalších několika set námořních mil,“ poznamenává Tiškov.Moskva si dělá v Arktidě nárok na více než milión kilometrů čtverečních, od současné mořské hranice až k severnímu pólu. A už v tuto chvíli buduje pro operace v Arktidě potřebnou infrastrukturu. Arktida by se podle ruské vlády měla stát hlavním zdrojem ropy a plynu pro Rusko už v roce 2020.Řešit se bude i ochrana Arktidy„Zkušenosti z Mexického zálivu ukazují, že v Arktidě bude velmi těžké vyhnout se únikům ropy a haváriím na těžebních věžích zejména kvůli hrozbě kolize s ledovci. Stejně obtížné by bylo pokládání plynovodů po dně oceánu. Rusko v tuto chvíli nemá potřebné technologie, těmi disponují jiné země a bez pochyb by se jakékoli dobývání nerostných zdrojů muselo dít v rámci mezinárodních konsorcií,“ upozorňuje ruský vědec.Podle Tiškova návratnost obřích investic, které by si polární aktivity vyžádaly, zdaleka není samozřejmá. Jak polární expert dodává, hlavní pozornost by se měla věnovat především důsledkům ekonomických aktivit na křehké životní prostředí severského regionu a možným alternativním způsobům jeho využití.„Od Arktidy toho mnoho čekáme, ale ještě víc čeká ona od nás. Měli bychom ji vnímat především jako unikátní místo, které je domovem jedinečných druhů zvířat, přírodních scenérií, pro něž bychom měli najít alternativní cesty rozvoje nesoucí se především ve jménu ochrany přírody a poznání,“ dodává geograf ruské Akademie věd Arkadij Tiškov.V Moskvě se bude jednat o využití arktického nerostného bohatstvíDohoda o Arktidě pomůže hlavně Rusku, říká expert Rusko a Kanada budou jednat o arktickém šelfu Rusko a Norsko si rozdělily sporné mořské území v Arktidě Rusko zkoumá, zda Arktida patří k Sibiři


VŠFS pořádá odbornou konferenci o vzdělání 21.9.2010 webreporter.cz str. 00 Ekonomika Magdalena Straková, manažerka komunikace a PR Vysoká škola finanční a správní (VŠFS) pořádá ve dnech 23. a 24. září 13. ročník odborné konference „Lidský kapitál a investice do vzdělání". Akce konající se pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy proběhne v prostorách Kongresového centra VŠFS v Praze. Konference se bude zabývat nezbytností, aktuálností a vzájemnou podmíněností reforem systémů veřejného sociálního investování a pojištění. Na konferenci vystoupí mimo jiné ekonom Michal Mejstřík, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Martin Potůček, Jaroslav Vostatek z VŠFS,poslanec Evropského parlamentu Jiří Havel nebo poslanec Parlamentu ČR Walter Bartoš.

URL| http://www.cianews.cz/ekonomika/vsfs-porada-odbornou-konferenci-o-vzdelani/

Vizitky diskutujících 20.9.2010

ct24.cz

str. 00 ČT24

Dokumenty

Účastníci panelové diskuse na téma Společnost vědění a znalostní ekonomika v ČR? v Centru současného umění DOX



Doc. Ing. Lubomír Lízal, Ph.D. – ekonom, vedoucí vědecký pracovník na Národohospodářském ústavu AV ČR, docent ekonomie na CERGE, člen Ekonomické Skupiny Odborníků ODS a člen NERVu (Národní ekonomické rady vlády). Ve své výzkumné činnosti se specializuje na ekonomii transformace, aplikovanou mikroekonomii, struktury trhu, správu a řízení podniků, a životní prostředí. Během své odborné praxi působil jako externí konzultant pro Světovou banku a jako hodnotitel pro Evropskou komisi. V letech 2003-2008 byl ředitelem Národohospodářského ústavu AV ČR a CERGE Univerzity Karlovy v Praze. Byl též členem odborného pracovního týmu pro přípravu ekologické daňové reformy, pro přípravu Národního alokačního plánu na roky 2008-2012 Ministerstva životního prostředí ČR a členem expertního týmu pro přípravu výzkumných směrů NPVaV II a III. Od roku 2002 je lokálním koordinátorem ročenky konkurenceschopnost IMD "World Competitiveness Yearbook". Prof. Ing. Lubomír Mlčoch CSc. – ekonom a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 1997–2003 dvě funkční období děkanem. Je reprezentant institucionální ekonomie. Je autorem řady odborných článků a publikací (například Zastřenou vizi ekonomické transformace/Karolinum 1997 nebo Ekonomii důvěry a společného dobra/Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2005). Podílel se na dokumentu Pokoj a dobro. Jako člen katolické církve se angažuje i ve prospěch křesťanské sociální etiky. V roce 2008 byl papežem Benedikt XVI. jmenován členem Papežské akademie společenských věd. Doc. Ing. Karel Müller, CSc. – docent a čestný člen vědecké rady Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se problému sociální úlohy vědy a techniky, rozvoje inovačních systémů a sociálních transformací v moderních společnostech. Je autorem publikace Industriální zdroje, ekonomický růst a sociální změna (Sociologické nakladatelství 2002) a spoluautorem řady domácích a zahraničních publikací, které se věnují problému sociální úlohy vědy a techniky, rozvoje inovačních systémů a sociálních transformací v moderních společnostech. Působí v Mezinárodní sociologické asociaci a Evropské sociologické asociaci. Je členem správní rady Národohospodářského ústavu a Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc. – profesor informatiky, bývalý rektor Masarykovy univerzity, současný děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. Viceprezident American Fund for Czech and Slovak Leadership Studies v New Yorku. V letech 2002-8 senátor Parlamentu ČR (člen Klubu otevřené demokracie, člen Aliance liberálů a demokratů pro Evropu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy), působil v něm mj. jako místopředseda Ústavně-právního výboru a místopředseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, lidská práva a petice. Místopředseda Evropského hnutí v České republice. Více než deset let působil jako výkonný předseda národního nominačního výboru amerického Eisenhower Fellowships. Dlouhodobě se věnuje zejména vzdělávací a vědní politice a společenským důsledkům informatiky. Ve veřejném prostoru se též dlouhodobě kriticky vyjadřuje k reformám vzdělávací a vědní politiky v ČR, zejména systému hodnocení. Moderuje: Marcela Linková – vědecká pracovnice oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR. Pohybuje se v oblasti feministických kritik poznání, genderových teorií, genderové sociologie institucí a vědních studií. Výzkumně se zaměřuje na problematiku vykazatelnosti ve vědě, proměny výzkumných organizací a na analýzy vědních politik z genderové perspektivy, zejména v oblasti utváření kariérních drah a genderování institucí. Od roku 2001 je koordinátorkou Národního kontaktního centra - ženy a věda. Je členkou poradní skupiny Evropské komise the Helsinki Group on Women and Science.

URL| http://www.ct24.cz101919-vizitky-diskutujicich/

Vychází publikace zabývající se výzkumem médií 20.9.2010

parlamentnilisty.cz tan

str. 00

Zprávy

Cílem knihy Metody výzkumu médií je podle autorů, Tomáše Trampoty a Martiny Vojtěchovské, seznámit čtenáře s metodami užívanými při výzkumu médií. Plné znění zpráv


Svou koncepcí kniha obsahuje jak zásady komerčního výzkumu médií, zde můžeme zařadit výzkum sledovanosti anebo měření efektivity reklamy, tak i akademického, tedy výzkum mediálních organizací, analýza reprezentace či interpretace textu. Jednotlivé metodické postupy jsou rozebrány na praktických příkladech z českých médií a nezřídka jsou doplněny tabulkami a grafy. Kniha je podle nakladatelství Portál zároveň praktickým metodickým manuálem pro čtenáře, kteří se výzkumem médií zabývají, nebo se s ním hodlají hlouběji seznámit. "Publikaci ocení studenti oborů mediální studia, žurnalistika, sociologie, politologie a dalších sociálních věd i odborná veřejnost," potvrdil redakci vydavatel. Autory titulu jsou PhDr. Tomáš Trampota, Ph.D., který je vědeckým pracovníkem Centra mediálních studií na FSV UK, kde přednáší analýzu mediálních obsahů a sociologii zpravodajství a PhDr. Martina Vojtěchovská, zástupkyně šéfredaktora odborného týdeníku Marketing & Media. Více: Lidé Johna na vnitru nechtějí, ukázal průzkum Průzkum: Komunální volby okopírují sněmovní. Odborník pochybuje


Švédsko se změnilo, píší komentátoři po volebním úspěchu krajní pravice 20.9.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / evropa Veronika Sedláčková,Martin Hromádka Do švédského parlamentu se poprvé dostala politická strana, která mimo jiné odmítá přistěhovalce, gaye a žádá zavedení trestu smrti. Podle komentátorů jde v zemi proslulé liberální společností a tolerancí vůči imigrantům o zásadní posun. "Měli bychom si o sobě vytvořit nový obrázek," vybízí komentář švédského listu Svenska Dagbladet v reakci na výsledek švédských parlamentních voleb.V nich sice znovu vyhrála koalice pravého středu, ocitla se ovšem bez parlamentní většiny. O důležitou porci hlasů ji připravila krajně pravicová strana Švédští demokraté.Ta získala dvacet poslaneckých křesel a poprvé ve švédských dějinách zasednou v zákonodárném sboru zástupci otevřeně protipřistěhovalecké, podle kritiků až xenofobní rétoriky.Podle odborníka na extremismus Jana Charváta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se takový výsledek dal očekávat.„Když se podíváme do okolních zemí, třeba do Dánska, tam podobné strany existují. Ostatně vznik takzvaně krajně pravicových v Evropě v 70. letech byl právě ve Skandinávii,“ připomněl Charvát ve vysílání Radiožurnálu.Vedení Švédských demokratů nálepky jako „xenofobní" odmítá. Sami se označují za nacionalistickou stranu. Hlavním bodem jejich programu je snížení přistěhovalectví do Švédska až o 90 procent. Za největší zahraniční hrozbu od druhé světové války označují islám.„Nacionalismus je pojem, který se používá k zastření toho, co strana ve skutečnosti je, ať už ve Švédsku nebo kdekoliv jinde. V současné době strana vystupuje s programem, který je v zásadě xenofobní a který příznivci stran mohou interpretovat jako rasistický, ale otevřeně rasistický není,“ charakterizoval stranu Charvát.Úspěchu krajní pravice nahrává sociální nejistotaÚspěch krajní pravice vysvětluje jednak opotřebením tradičních politických stran a jednak úspěšnou taktikou vyvolávat v lidech pocity strachu a ohrožení.„Ač si to neradi přiznáváme, tento strach je v naší moderní společnosti velmi silný. Má své kořeny spíš v sociální oblasti, zvlášť v době krize, a to, co krajně pravicové strany dělají, že v zásadě převádějí strach sociálního charakteru na strach zcela konkrétně zamířený proti nějakým menšinám,“ podotkl odborník na extremismus.„Společnost na to slyší, protože je jednoduší mít pocit, že za to mohou ty skupiny, kterých se můžeme alespoň hypoteticky zbavit, než obrátit strach vůči sobě samotným nebo říct, že chyba je někde v systému,“ dodal Charvát.Ve Švédsku začaly rozhovory o sestavení nové vládyDo švédského parlamentu se dostala protiislámská a protiimigrantská stranaŠvédské volby vyhrála vládní praviceŠvédská TV 4 neodvysílala předvolební spot. Kvůli rasismu

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/786248 Plné znění zpráv


Nad třemi romskými příběhy: Komiks jako výzkumná zpráva 17.9.2010

novinky.cz str. 00 Kultura - SALON Michal Uhl, SALON

Žas Trádas ando Švédo! (Jedeme do Švédska. Deme na to!). Už šestnáct roků sem je neviděl. Telefony nemám, adresy nemám. Musíme se doptat… A dyž Pán Bůh dá, tak je najdeme! říká olašský Rom Ferko Makula svým kamarádům a zároveň autorům komiksové trilogie biografických vyprávění O přibjehi, když v Praze společně nasedají do letadla směr švédské Malmö. Jedou navštívit Ferkovu rodinu… Zpracování O přibjehi se blíží spíš literatuře faktu než dobrodružnému čtení, které je pro komiks typičtější. Sociální antropologie, která v českém prostředí nejčastěji zkoumá romskou kulturu i životy samotných Romů, se podobně jako většina sociálněvědních prací setkává s neschopností oslovit většinovou společnost. Bohužel často jediné auditorium, které zná závěry výzkumných zpráv, jsou kolegové a kolegyně z kateder antropologie, etnologie či romistiky, kteří si je poslechnou na odborné konferenci, či si je přečtou ve sborníku nebo impaktovaném časopise. A je to škoda, protože výsledkům závěrečných zpráv nepředcházelo zpravidla nudné bádání, ale velmi zajímavé zážitky přímo v terénu. Řada výzkumů či etnografií by si zasloužila i jiné než akademické zpracování. Role antropologie jako interkulturního mostu by třeba konečně začala opravdu fungovat. Komiks jako žánr se zdá být pro tento úkol ideální. Zvolili si ho i autoři O přibjehi – výtvarník Vojtěch Mašek, kterého doplňují romistka Máša Bořkovcová (FF UK) a antropoložka Markéta Hajská (FHS UK), jež zajišťovaly kompletní obsahovou část svými dlouholetými kontakty a nasbíranými rozhovory. Každý ze tří příběhů trilogie (jmenují se podle hlavních postav – Keva, Albína a Ferko) má minimálně dvě dějové linie. Jednu vyprávěcí a druhou současnou, kde jsou vyobrazeni samotní tvůrci. Máte tak možnost sledovat způsob zachycování příběhu, včetně interakcí s jednotlivými postavami. Autoři se tak elegantně vypořádali s problémem antropologického terénního výzkumu, nevykládají totiž informace z terénu bez ochoty si připustit, že svou přítomností ovlivňují terén, který zkoumají. Ve všech třech komiksech jsou rovněž zachovány jazyky jednotlivých postav. V Albíně převažuje slovenština a ve Ferkovi romština, která je doprovázena překladem do češtiny. Keva se – zřejmě vzhledem k pražskému původu hlavní hrdinky a zvyklostem v její rodině – odehrává hlavně v češtině. Doporučuji začít knihou Keva, je svou strukturou nejpřímočařejší a nejčitelnější. Její dvacetiletá hrdinka pochází z pražského Smíchova. Má devět sourozenců. Vyprávění je portrétem mladé Romky žijící ve velkoměstě, kde se její generace potýká s problémem tvrdých drog a kriminality, kterým se ale ona i její sourozenci úspěšně vyhýbají. Keva i její sourozenci strávili bez zjevných důvodů několik let v dětském domově i ve zvláštních školách a na jejich příběhu se ilustruje zhoubný vliv školského i sociálního systému, který tragickou situaci Romů prohlubuje a komplikuje. Pokračovat můžete částí Albína. Její hlavní postavou je pětačtyřicetiletá Romka z Bernartic. Albína žila se svým prvním manželem a sedmi dětmi ve slovenské romské osadě Hermanovce. Soužití bylo dle jejího vyprávění plné neshod i domácího násilí. Do vesnice přijeli po povodních na jaře 1998 pracovníci Člověka v tísni – mezi nimi i Karel. Tento vystudovaný etnolog-romista Hermanovce od té doby jako terénní pracovník pravidelně navštěvoval. Albína a Karel se do sebe zamilovali a později se také vzali. Silné vyprávění stojí na tajné lásce, výčitkách svědomí, porušení etiky terénního pracovníka, obyčejných obtížích života a přátelském vztahu mezi Karlem a Albíniným prvním mužem v prostředí romské osady. Snad každého čtenáře těchto knih, který nežije přímo v romské komunitě, mnohé ze způsobu jejich života překvapí. A mozaika osudů svou pestrostí mimo jiné potvrzuje, že většinová představa skrývající se pod stereotypním označením typický romský život je od reality na hony vzdálená. Repro z knihy Ferko, jedné z částí trilogie O přibjehi Plné znění zpráv


FOTO: Archív nakladatelství Lipnik Důkazem budiž nejsložitější a nejméně přehledná, ale rovněž asi nejzajímavěji zpracovaná část Ferko. Ferko Makula je nejstarší postavou trilogie a nejen díky tomu má co vyprávět. Šedesátiletý olašský Rom má kořeny na Slovensku a v Maďarsku. Jeho život je pestrý, plný změn a stěhování. Vše je navíc posilněno tím, že Ferko je rozený vypravěč. Některá z jeho vyprávění jsou v komiksu zpracována jako krátké nekomiksové povídky, které příběh celkově obohacují. K nejsilnějším momentům knihy pak patří cesta za příbuznými do Švédska, kde Ferko podle svých slov žil dva roky. Nyní ale neví, kde příbuzní jsou. Snaží se proto přímo ve Švédsku doptat náhodných kolemjdoucích. Autoři komiksu, kteří Ferka doprovázejí, již začínají pochybovat, zda ve Švédsku někdy byl, a jímá je pocit, že cesta byla úplně zbytečná. Ferko je v ptaní kolemjdoucích vytrvalý – zdá se to neuvěřitelné, ale nakonec se na bydliště svých příbuzných skutečně doptá… Autor přednáší antropologii komiksu na FSV UK.

URL| zprava.html

http://www.novinky.cz/kultura/salon/211608-nad-tremi-romskymi-pribehy-komiks-jako-vyzkumna-

Nahá pirátka Olivie je jednička. Už zase letí internetem 17.9.2010

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00

Politika

V blížících se komunálních volbách pomýšlí Česká pirátská strana na úspěch především v menších obcích. Nic na tom nemění ani to, že v Praze má na prvním místě kandidátky Olivii Brabcovou, jíž věnoval dnešní Blesk většinu místa z úvodní prestižní dvoustrany. Určitě nejzapamatovatelnější členkou České pirátské strany je Olivie Brabcová, která se proslavila odvážnými fotkami pro erotické časopisy a "tematické" internetové servery. Jednu takovou dnes použil zmíněný bulvární deník, aby doprovodil kratičký rozhovor, v němž chtěl pátrat po důvodech, které vedly studentku veřejné a sociální politiky FSV UK ke kandidatuře do pražského zastupitelstva. „Nechci být primátorkou, radši bych byla královnou bezdomovců v OÁZE, kterou pro ně chce zřídit ODS," šokovala Brabcová úvodní mailovou odpovědí na své volební ambice do té míry, že deník začal spekulovat, zda je její reakce ovlivněna občasným experimentováním s drogami či svérázným smyslem pro humor. Peníze z vytunelovaných zakázek by se hodily, vtipkovala pirátka Věděla si i rady s dalšími provokativními otázkami, když poznamenala, že kromě zákazu patentů chystá Česká pirátská strana vyvlastnit OSA (Ochranný svaz autorský). V podobném tónu reagovala i na dotaz Blesku, co ji ke kandidatuře do Zastupitelstva hlavního města vedlo. „Ty peníze z vytunelovaných veřejných zakázek by se mi hodily, kokain a značkové oblečení nejsou zadarmo," očividně si utahovala z bulváru. „Úplně perfektní odpovědi, vyjadřují nadhled," chválí pro ParlamentníListy.cz stranickou kolegyni Jan Podhajský z mediálního odboru České pirátské strany. „Už teď tenhle článek letí internetem a je hojně vyhledáván," libuje Podhajský. Podle něj je ale Olivie Brabcová, která je pro komunální volby jedničkou strany v pražském pátém volebním obvodu, internetovou celebritou dlouhodobě. Olivie na sebe neupozorňuje jen nahotou, ale i v alternativní kultuře Proto možná najde mezi voliči své příznivce. „Ale nebude to jen kvůli jejím aktům. Olivie je hodně známá a úspěšná v alternativní kultuře," připomíná Podhajský o dívce, která bude mít na kandidátce u svého jména Plné znění zpráv


uvedeno, že je studentka a výtvarnice. Přesto ČPS neočekává, že by se v Praze mohla prosadit. „Všechno si rozdělí TOP 09, ODS a VV, propadne možná i ČSSD," předpovídá Podhajský složení pražského zastupitelstva. Pirátská strana tak má podle jeho slov šanci spíš v menších obcích, protože z parlamentních voleb má vysledováno, že ji v nich volily skupinky lidí, kdy se sebraly party a šly jim dát svůj hlas. Dá se něco takového čekat v souvislosti s atraktivní kandidátkou i v Praze? „Odhalené fotografie slečny Brabcové mohou straně politické body přinést, ale politická koncepce je něco jiného. Spíš její nahota zůstane malou předvolební kauzou, na kterou se časem zapomene," zmínil politolog Jan Kubáček. K věci: Nahá Olivie Brabcová znovu na scéně. „Bobo" ji připomněla pirátům Olívie Brabcová: Mladá kandidátka do Sněmovny úplně nahá Politička Olivie Brabcová byla nahá i v talk-show Jana Krause


Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova 16.9.2010

protext.cz str. 00 hha

dce kom

PROTEXT: 15. ročník Ceny Josefa Vavrouška Praha 16. září (PROTEXT) - Soutěže o Cenu Josefa Vavrouška se v roce 2010 zúčastnili autoři a autorky devatenácti prací. Autorům vítězných prací předá diplomy dne 16. září 2010 ve Velké aule Karolina u příležitosti slavnostní magisterské promoce absolventů FSV UK, děkan fakulty PhDr. Jakub Končelík, PhD.

Cena Josefa Vavrouška Soutěž o Cenu Josefa Vavrouška vyhlašuje od roku 1996 děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Soutěž má vyjadřovat hodnoty a cíle, které Josef Vavroušek, mimořádný a obdivuhodný člověk, za svého života sledoval. Práce zasílané do soutěže z vysokých škol a Univerzit České republiky, musejí být především úspěšně obhájeny. Měly by se zabývat problematikou lidských hodnot a rozvojem civilizace, zkoumat vztahy přírody, společnosti a kultury a problém udržitelného rozvoje. Uchazeči mohou být z okruhu studentů, doktorandů a mladých vědeckých pracovníků do 35 let.

Ročník 2010 V roce 2010 se konal patnáctý ročník soutěže. Zaslané práce byly vynikající nebo velmi dobré kvality a prokazatelně naplnily odkaz Josefa Vavrouška. Práce posuzoval Výbor pro Cenu Josefa Vavrouška, který tvoří reprezentanti institutů FSV UK, členové zastupující ostatní fakulty a pracoviště UK a zástupce Masarykovy univerzity v Brně.

Kategorie "magisterské práce"



O první místo se v kategorii diplomových prací dělí dvě studie - první místo získala Zuzana Geryková za studii "Environmentální souvislosti luxusní gastronomie". Práce byla obhájena na Fakultě sociálních studií MU, na Katedře environmentálních studií. První místo získala též studie Vojtěcha Pelikána "Romové a příroda". Práce byla obhájena téže katedře. Vedoucí a konzultantkou obou vítězných prací byla Prof. RNDr. Hana Librová, CSc. Třetí místo získala studie Lukáše Kaly "Pojetí environmentální odpovědnosti". Práce byla obhájena na FSS MU a vedl ji Prof. PhDr. Libor Musil, CSc.

Kategorie "bakalářské práce" První místo v kategorii bakalářských prací získala Kateřina Léblová za studii "Rekultivace jako krajinotvorný jev. Analýza kontextů". Studie byla obhájena na Katedře sociální a kulturní ekologie Fakulty humanitních studií UK. Vedoucím byl RNDr. Jiří Sádlo, CSc. Druhé místo v této kategorii získala Markéta Mužíková za bakalářskou práci "Příroda z pohledu minoritních skupin ve smyslu stravování" obhájenou na Institutu sociologických studií FSV UK. Vedoucím byl Prof. PhDr. Josef KANDERT, CSc.

Čestné uznání Ceny Josefa Vavrouška bylo uděleno Stele Rubínové za bakalářskou práci "Reaction of Household Energy Demand to Improvements in Energy Efficiency: What about the Rebound Effect?" Studie byla obhájena na Institutu ekonomických studií FSV UK. Práci vedl Mgr. Milan ŠČASNÝ, PhD.

Kontakt: PhDr. Sylvie Fišerová Koordinátorka vnějších vztahů FSV UK [email protected] Tel. +420 222 112 285

Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 10:13

Komiks jako výzkumná zpráva 16.9.2010

Právo str. 06 Salon - příloha MICHAL UHL

Nad třemi romskými příběhy Žas Trádas ando Švédo! (Jedeme do Švédska. Deme na to!). Už šestnáct roků sem je neviděl. Telefony nemám, adresy nemám. Musíme se doptat… A dyž Pán Bůh dá, tak je najdeme! říká olašský Rom Ferko Plné znění zpráv


Makula svým kamarádům a zároveň autorům komiksové trilogie biografických vyprávění O přibjehi, když v Praze společně nasedají do letadla směr švédské Malmö. Jedou navštívit Ferkovu rodinu… Zpracování O přibjehi se blíží spíš literatuře faktu než dobrodružnému čtení, které je pro komiks typičtější. Sociální antropologie, která v českém prostředí nejčastěji zkoumá romskou kulturu i životy samotných Romů, se podobně jako většina sociálněvědních prací setkává s neschopností oslovit většinovou společnost. Bohužel často jediné auditorium, které zná závěry výzkumných zpráv, jsou kolegové a kolegyně z kateder antropologie, etnologie či romistiky, kteří si je poslechnou na odborné konferenci, či si je přečtou ve sborníku nebo impaktovaném časopise. A je to škoda, protože výsledkům závěrečných zpráv nepředcházelo zpravidla nudné bádání, ale velmi zajímavé zážitky přímo v terénu. Řada výzkumů či etnografií by si zasloužila i jiné než akademické zpracování. Role antropologie jako interkulturního mostu by třeba konečně začala opravdu fungovat. Komiks jako žánr se zdá být pro tento úkol ideální. Zvolili si ho i autoři O přibjehi – výtvarník Vojtěch Mašek, kterého doplňují romistka Máša Bořkovcová (FF UK) a antropoložka Markéta Hajská (FHS UK), jež zajišťovaly kompletní obsahovou část svými dlouholetými kontakty a nasbíranými rozhovory. Každý ze tří příběhů trilogie (jmenují se podle hlavních postav – Keva, Albína a Ferko) má minimálně dvě dějové linie. Jednu vyprávěcí a druhou současnou, kde jsou vyobrazeni samotní tvůrci. Máte tak možnost sledovat způsob zachycování příběhu, včetně interakcí s jednotlivými postavami. Autoři se tak elegantně vypořádali s problémem antropologického terénního výzkumu, nevykládají totiž informace z terénu bez ochoty si připustit, že svou přítomností ovlivňují terén, který zkoumají. Ve všech třech komiksech jsou rovněž zachovány jazyky jednotlivých postav. V Albíně převažuje slovenština a ve Ferkovi romština, která je doprovázena překladem do češtiny. Keva se – zřejmě vzhledem k pražskému původu hlavní hrdinky a zvyklostem v její rodině – odehrává hlavně v češtině. Doporučuji začít knihou Keva, je svou strukturou nejpřímočařejší a nejčitelnější. Její dvacetiletá hrdinka pochází z pražského Smíchova. Má devět sourozenců. Vyprávění je portrétem mladé Romky žijící ve velkoměstě, kde se její generace potýká s problémem tvrdých drog a kriminality, kterým se ale ona i její sourozenci úspěšně vyhýbají. Keva i její sourozenci strávili bez zjevných důvodů několik let v dětském domově i ve zvláštních školách a na jejich příběhu se ilustruje zhoubný vliv školského i sociálního systému, který tragickou situaci Romů prohlubuje a komplikuje. Pokračovat můžete částí Albína. Její hlavní postavou je pětačtyřicetiletá Romka z Bernartic. Albína žila se svým prvním manželem a sedmi dětmi ve slovenské romské osadě Hermanovce. Soužití bylo dle jejího vyprávění plné neshod i domácího násilí. Do vesnice přijeli po povodních na jaře 1998 pracovníci Člověka v tísni – mezi nimi i Karel. Tento vystudovaný etnolog-romista Hermanovce od té doby jako terénní pracovník pravidelně navštěvoval. Albína a Karel se do sebe zamilovali a později se také vzali. Silné vyprávění stojí na tajné lásce, výčitkách svědomí, porušení etiky terénního pracovníka, obyčejných obtížích života a přátelském vztahu mezi Karlem a Albíniným prvním mužem v prostředí romské osady. Snad každého čtenáře těchto knih, který nežije přímo v romské komunitě, mnohé ze způsobu jejich života překvapí. A mozaika osudů svou pestrostí mimo jiné potvrzuje, že většinová představa skrývající se pod stereotypním označením typický romský život je od rea -lity na hony vzdálená. Důkazem budiž nejsložitější a nejméně přehledná, ale rovněž asi nejzajímavěji zpracovaná část Ferko. Ferko Makula je nejstarší postavou trilogie a nejen díky tomu má co vyprávět. Šedesátiletý olašský Rom má kořeny na Slovensku a v Maďarsku. Jeho život je pestrý, plný změn a stěhování. Vše je navíc posilněno tím, že Ferko je rozený vypravěč. Některá z jeho vyprávění jsou v komiksu zpracována jako krátké nekomiksové povídky, které příběh celkově obohacují. K nejsilnějším momentům knihy pak patří cesta za příbuznými do Švédska, kde Ferko podle svých slov žil dva roky. Nyní ale neví, kde příbuzní jsou. Snaží se proto přímo ve Švédsku doptat náhodných kolemjdoucích. Autoři komiksu, kteří Ferka doprovázejí, již začínají pochybovat, zda ve Švédsku někdy byl, a jímá je pocit, že cesta byla úplně zbytečná. Ferko je v ptaní kolemjdoucích vytrvalý – zdá se to neuvěřitelné, ale nakonec se na bydliště svých příbuzných skutečně doptá… *** Vojtěch Mašek, Máša Bořkovcová, Markéta Hajská: Keva Z trilogie O přibjehi Lipnik 2010 Foto popis| Repro z knihy Ferko, jedné z částí trilogie O přibjehi. O autorovi| MICHAL UHL, Autor přednáší antropologii komiksu na FSV UK.



MÉDIA: Jiří Hroník: Nic jsme neporušili, brání se Český rozhlas stížnosti muslimů. Marně 14.9.2010 ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Publikováno na serveru www.parlamentnilisty.cz dne 14.9.2010, autor: Jiří Hroník, (mr) Ve vysílání ČRo 6 se objevil islamofobní projev. Uznala to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a uložila veřejnoprávnímu médiu zjednat v desetidenní lhůtě nápravu. Zadostiučinění se dostalo Libertas Independent Agency o.s. (LIA), které sdružuje brněnské muslimy a přátele muslimských národů. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání totiž uznala jeho stížnost na výrok v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty, že „se v arabských islámských zemích nepraktikuje vůči křesťanům žádná tolerance, že se v těchto zemích nesmí stavět kostely", jako oprávněnou a Čro 6 má za tento islamofobní projev zjednat ve lhůtě deseti dnů nápravu. Autorem napadeného výroku je politolog a komentátor Rudolf Kučera, který mezi lety 1993 a 2001 řídil Institut politologických studií FSV UK. Jako člen Vědecké rady Centra proti vyhánění se docent Kučera v současné době intenzivně zabývá problematikou odsunu sudetských Němců a Benešovými dekrety.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=348711

Nic jsme neporušili, brání se Český rozhlas stížnosti muslimů. Marně 14.9.2010

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00

Politika

Ve vysílání ČRo 6 se objevil islamofobní projev. Uznala to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a uložila veřejnoprávnímu médiu zjednat v desetidenní lhůtě nápravu. Zadostiučinění se dostalo Libertas Independent Agency o.s. (LIA), které sdružuje brněnské muslimy a přátele muslimských národů. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání totiž uznala jeho stížnost na výrok v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty, že „se v arabských islámských zemích nepraktikuje vůči křesťanům žádná tolerance, že se v těchto zemích nesmí stavět kostely", jako oprávněnou a Čro 6 má za tento islamofobní projev zjednat ve lhůtě deseti dnů nápravu. Autorem napadeného výroku je politolog a komentátor Rudolf Kučera, který mezi lety 1993 a 2001 řídil Institut politologických studií FSV UK. Jako člen Vědecké rady Centra proti vyhánění se docent Kučera v současné době intenzivně zabývá problematikou odsunu sudetských Němců a Benešovými dekrety. „Stává se to pravidelně, když je otevřená diskuse s více účastníky, že něco podobného zazní," tvrdí pro ParlamentníListy.cz Lukáš Větrovec, předseda občanského sdružení LIA. Podle něj jde v české společnosti o dva trendy. První neuvědomělý spočívá v latentních předsudcích, v nichž je islám spojován s terorismem, nenávistí a utlačováním žen, což lidé přejímají bez vlastních zkušeností a média se často stávají zdrojem takto přežvýkaných informací. Proti muslimům jsou odpůrci EU i militantní antikomunisté Druhý uvědomělý trend je vyznáván jedinci, kteří jsou programově proti muslimům, a většinou to jsou pravicově smýšlející nacionalisté. „Jsou to příznivci amerického neokonzervatismu, ale také ti, kdo jsou za každou cenu proti levici nebo proti Evropské unii nebo až militantní antikomunisté," vyjmenovává Větrovec skupiny, které jsou proti islámu vědomě. Patrné to je podle něj i v médiích, třeba v televizi Nova, u níž jako součásti nadnárodního byznysu je to očekávatelné, nebo mezi novináři. „Populární komentátor Jefim Fištejn, velký obdivovatel Izraele, se často Plné znění zpráv


vyjadřuje k situaci v muslimských zemích a islám bere jako nástroj, jak udržet frustrované masy. Vedle toho má v televizi svůj pořad o vraždách za minulého režimu," dokládá předseda LIA myšlenkovou propojenost těch, co jsou proti muslimům, a militantních antikomunistů. Z politických stran jde nejvíce nevraživosti od Suverenity, Svobodných a Zemanovců „Je alarmující, že se toho pak chytají politici. Jako třeba pan Valentin Kusák, který je kandidátem Suverenity v komunálních volbách v Hradci Králové. Ten se opakovaně veřejně vyslovil proti výstavbě mešity v Hradci Králové. Na podobnou strunu hrají z dalších politických stran i Svobodní a Zemanovci," uvádí Větrovec pro ParlamentníListy.cz. „Jsem přesvědčen, že jsme v pořadu Názory a argumenty zákon neporušili," stojí si za svým Jan Bednář, který má v Čro 6 zmíněný pořad na starosti. „Nesouhlasím se stěžovatelem ani s Radou. My poskytujeme prostor různým názorům a jeden z nich zazněl v úvaze, jaká má být míra tolerance pro netoleranci," říká šéf zahraničně politické rubriky pořadu Názory a komentáře. V mnoha islámských zemích není možné kostely stavět, i když to zákon povoluje Bednář považuje za sporné, že se RRTV odvolává ve svém rozhodnutí na vyjádření soudního znalce, který se prý v podstatě ztotožnil s názorem stěžovatele. „Není jasné, na jakou otázku soudní znalec odpovídal. Pokud vycházel jen ze zákona, je to chyba. V mnoha islámských zemích není možné kostely stavět, i když to zákon povoluje," připomíná Bednář pro ParlamentníListy.cz. Za neobvyklou pak považuje skutečnost, že vůbec nevěděl, kdo stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání podal. „Přijímáme kritiku i stížnosti od našich posluchačů a dáváme jim prostor, aby se na našich vlnách či webových stránkách vyjádřili. Ale pokládám za nefér, že si na nás stěžovali a nám to ani nedali na vědomí," zlobí se Bednář. K věci: Nevyhlašujeme svatou válku islámu, brání se lidovci Kusák (Suverenita): Islám je náboženství veskrze agresívní Zemanovci jsou sami extremisté, opáčí ředitel islámského centra EU zahájila příliv 56 milionů nových muslimů. ČR se nemůže bránit Foto: archív


Řecká úsporná opatření jsou podle Papandrea dostatečná 13.9.2010

ČRo - izurnal.cz str. 00 / ekonomikavevrope Roman Chlupatý,Lenka Rafaelová

Řecko nechystá další úsporná opatření. Ta, která už byla nastartována, by měla stačit k odvrácení hrozby státního bankrotu. Ve svém výročním projevu věnovaném stavu hospodářství to včera prohlásil řecký premiér Jorgos Papandreu. Kabinet také chystá urychlení plánovaného snížení daňové zátěže pro podniky. To, společně s pokračujícími reformami, má podle Papandreua přispět ke vzkříšení řecké ekonomiky. Někteří experti ale jeho slovům nevěří a nadále předpovídají, že země nakonec nebude schopná dostát svých závazků. Což bude mít významné dopady na celou Evropu.Premiér Papandreu včera prohlásil, že pokud se nestane nic nečekaného, Řecko na Plné znění zpráv


konci roku skutečně splní ambiciózní slib, že letos seškrtá deficit o 40 procent. Ekonomové mu ale nevěří. „Když se podíváte na změny, které uskutečnil ve své vládě, tak to jsou změny, které spíš vycházejí vstříc kritikům ostrých reforem. Já se obávám, že vnitřně politická situace Jorgose Papandrea spíše blokuje a ne náhodou trhy tuto situaci takto vnímají,“ říká Michal Mejstřík ředitel Institutu ekonomických studií FSV UK.Mejstřík si navíc myslí, že někteří věřitelé se budou muset vzdát části svých pohledávak, aby se Řecko zachránilo: „Já se obávám, že bez hluboké restrukturalizace dluhů, to znamená, že část investorů bude muset dluh odepsat, to asi nepůjde, poněvadž ani ten balíček, který Evropa v podobě 110 miliard euro připravila, není pro Řecko dostatečný.“Podle Mejstříka by proto úsporná opatření měla být naopak trvdší: „Zcela jednoznačně je nutno vynutit daleko silnější opatření a důsledně je implementovat, nesmí zůstat jen na papíře. Na straně druhé i banky, které Řecko úvěrovaly, tak se nesmí spoléhat na to, že Evropská centrální banka bude bez diskontu tyto obligace odkupovat, což už se podařilo zabrzdit.“Na Řeky nečekají žádná nová úsporná opatřeníŘekové se připravují na nové kolo tvrdých reforemEurozóna má problémy. Euro bude dál klesat, říká expertEkonom Rozmahel: Přijetím eura by ČR netratilaŘecko má dostat od eurozóny další část půjčky


Jaroslav Štefec: Při armádních zakázkách se občas i vydírá. Odnášejí to firmy 9.9.2010

e15.cz

str. 00

Rozhovory

Od ledna 2012 vznikne Národní úřad pro vyzbrojování, který má vnést pořádek do neprůhledných armádních zakázek. Instituci, jež běžně funguje v členských státech NATO, dostal za úkol vybudovat Jaroslav Štefec. Ten se účastní i hloubkové kontroly armádních zakázek, kterou nařídil ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). * E15: V souvislosti s předraženými nákupy hovoří ministr Vondra o chobotnici, jejíž chapadla je třeba utnout. Kam až sahají? Vidíme to dnes a denně při revizi zakázek, jsou to dlouhá léta zažité postupy. Vím například, že docházelo k vydírání některých firem. Vyděrači vedení firem říkají: Když zaplatíte, dostanete zakázku. Příští týden bude podepsána historicky druhá dohoda mezi ministerstvem a Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, kde budou tyto záležitosti alespoň částečně ošetřeny. * E15: To, co říkáte, je bezpochyby na trestní oznámení. Máte nějaký konkrétní příklad? Podobným způsobem byl vydírán dnes už zemřelý Jiří Andrlík. Jeho firma dodávala armádě padáky, což je ona známá kauza z devadesátých let. Jen málokdo ví, že jistí lidé nabízeli Andrlíkovi: Zaplať, a s padáky nebudou problémy. Andrlík to neudělal a jeho padáky za stovky milionů korun byly v podstatě programově ponechány bez údržby ve skladech a nakonec musely být z bezpečnostních důvodů vyřazeny z výzbroje. * E15: Existují podobné praktiky i dnes? Bez jakýchkoli skrupulí jsou i nadále vydírány firmy, které spojily svou existenci s rezortem obrany. Je jasné, že do tohoto systému výběru „výpalného“ jsou zapojeni konkrétní lidé z armády a ministerstva, bez jejichž součinnosti by tento mafiánský systém nemohl fungovat. Vzhledem k přetrvávání těchto praktik některé firmy dnes krachují, o zaměstnání přicházejí desítky, možná i stovky lidí. Důsledkem je fakt, že armáda místo kvalitních, dlouhodobě vyvíjených výrobků dostává drek nakoupený například v Číně. * E15: Co je tedy třeba v dosavadním nákupu vojenské techniky nebo služeb zlepšit? Armáda si nemůže diktovat, co chce nakoupit, ale musí vycházet ze svých potřeb. Má určitá zadání uvnitř státu – například při přírodních katastrofách – i navenek. To jsou závazky vůči spojencům z NATO a Evropské unie.



Zároveň si musíme uvědomit, že nejsme tak bohatá země, abychom si kupovali – obrazně řečeno – mercedesy, jak říkal exministr obrany Martin Barták. Nesmí se stávat neuvěřitelné cenové úlety jako dosud. * E15: Takže mimo jiné narážíte na lepší plánování akvizic, o němž se hovoří už léta. Je pravda, že už několik let existuje střednědobé plánování. Ale musí být funkční. Ke konkrétním schopnostem vojsk, kterých mají dosáhnout, je třeba nalézt konkrétní schopnosti výrobních firem. Ty budou garantovat dodávky a kvalitu po celou dobu životnosti daného produktu. Akvizice není prostý nákup. Začíná v okamžiku definice potřeby, pokračuje nalezením možných řešení s ohledem na finanční možnosti státu, výběrem a nákupem technického systému a jeho zavedením do výzbroje. Akviziční proces končí po patnácti či dvaceti letech spolu s koncem technické životnosti výrobku, jehož používání, opravy i skladování samozřejmě něco stojí. Musíme tedy kalkulovat nejen s pořizovací cenou, ale s náklady na celý životní cyklus. Související články

Domácí politika

Ministerstvo obrany neví, jaké marže platí zbrojařům

ČSSD chce schůzi sněmovny k zakázkám na obraně

Analýzy

V kauze minometů zajímají policii úplatky

Vondra bojuje s „chapadly chobotnice“

Komentáře

David Klimeš: Začněme od milionů, ne stamilionů

* E15: Když se chystal nákup obrněných transportérů Pandur, ministerstvo tvrdilo, že musejí umět plavat, aby mohly pomáhat při povodních. Jenže před vysláním do Afghánistánu je třeba je dodatečně opancéřovat, čímž ztěžknou a už neplavou. Jak tomu má laik rozumět?



Samozřejmě, že armáda musí disponovat pontonovými mosty nebo obojživelnými přepravními prostředky, které nemá policie ani hasiči. Plavbyschopnost pandurů s tím ale nijak nesouvisí. Jde o taktickotechnický požadavek pro bojové účely. Ty nemají vůbec nic společného s tím, že občas bývají povodně. * E15: Takže to byl nesmyslný požadavek, který zakázku zbytečně prodražil? Přesně tak. Transportéry jsou ve vodě uzavřeny, nelze je otevřít. Nemůžete s nimi doplavat k nějakému zatopenému domu a naložit jeho obyvatele. * E15: Ministr obrany Alexandr Vondra chce omezit vliv zprostředkovatelských firem. Zastánci nákupu přes prostředníky argumentují například tím, že stát neodpovídá za implementaci přístrojů a vybavení, včetně jejich odzkoušení. Má na to armáda kapacity? Existuje institut takzvaného koncového dodavatele. Pokud to bude výrobce, záleží pouze na uživateli, aby řekl, jak má být třeba obrněný transportér vybaven. Proč bych měl jednat s prostředníkem, že chci takovou či onakou věž, kulomet nebo radiostanici, a přitom by mě vůbec nezajímala cena? Totéž platí o servisu. Pokud například ministerstvo podepsalo s Omnipolem dodatečnou smlouvu o servisní podpoře dopravních letadel CASA pouze do roku 2013, je to naprosto nesmyslné. Tato čtyři letadla se měla nakupovat spolu se servisem po celou dobu jejich životnosti. Místo toho ministerstvo nyní platí i za dvouletou záruku. Omnipol nám také garantuje, že budeme během čtyř let dostávat takzvané bulletiny. Ty obsahují informace o postupných změnách v systémech letadel, které provádí výrobce či jeho subdodavatelé. Ony bulletiny jsou ale naprosto samozřejmá součást nákupu jakékoli letecké techniky. Vlastně ani nevíme, co všechno Omnipol s výrobcem smluvně dohodl již v základním nákupu a za co navíc platíme v balíku servisní podpory. * E15: Prostředníci tedy definitivně skončí? Role Omnipolu kdysi byla především vývozní. Už řadu let ale tato firma zbraně jen dováží. Dokázal bych si představit, že by Omnipol vyvážel výrobky domácích zbrojovek. Chci s nimi jednat a hledat možnosti. Před časem také existoval projekt generálního dodavatele výstrojních součástek, s nímž by se uzavřela dlouhodobá smlouva s dlouhodobě garantovanou výší cen. Neříkám tedy, že na jakýkoli zprostředkovatelský vztah musí být hned od začátku pohlíženo s nedůvěrou. * E15: Proč vlastně znovu vznikne Národní úřad pro vyzbrojování? Jeho úkolem je nastavit konečně normální vztahy mezi ministerstvem a domácím průmyslem. Dosavadní systém nakupování byl pro české firmy v podstatě likvidační. Když bylo třeba něco nakoupit, obrátili jsme se na prostředníka, místo abychom dlouhodobě hledali a vytvářeli možnosti zejména doma. * E15: To však předpokládá také investice do výzkumu a vývoje. Rezort obrany má výzkumné ústavy a určitě by se na spolufinancování výzkumu a vývoje podílet měl. I když do této oblasti nějaké peníze tečou, není to koordinováno. Měly by začít postupně vznikat projektové týmy řízené skutečnými projektovými manažery. Když chceme bez prostředníků komunikovat přímo s výrobními firmami, musíme přesně vědět, co chceme a za kolik to jsme schopni nakoupit. Každý větší projekt by měl řídit člověk, který bude komunikovat jak s výrobcem, tak s armádou jako uživatelem. Musí být jasně stanoveno, kdy je třeba modernizovat software, kdy hardware, kdy musí být provedena generální oprava, jaké je předepsané palivo či mazivo. To musí zajistit výrobce. Může to ale být i některá ze státních zbrojovek. Už ale není dále možné vše s vysokými maržemi nakupovat u obchodních firem. I když jsou pandury kritizované, je to jedna z věcí, která se podařila. V tomto případě jsou partnerem výrobce vojenské opravárenské podniky, je tam zapojena více než desítka českých výrobních firem. Jaroslav Štefec (54) Vystudoval raketovou techniku na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1998 působil nejprve jako poradce tehdejšího ministra obrany, později vedl Národní úřad pro vyzbrojování. Ten zanikl v roce 2003. Působil na Ústavu managementu a Ústavu strategických studií, je konzultantem Centra pro ekonomické a sociální strategie Fakulty sociálních věd UK. V letech 2003 až 2010 vedl vlastní poradenskou firmu.



URL| http://www.e15.cz/nazory/rozhovory/jaroslav-stefec-pri-armadnich-zakazkach-se-obcas-i-vydira-odnasejito-firmy

Dimun neplatil školné v Plzni. Přišli na něj exekutoři 9.9.2010

parlamentnilisty.cz van

str. 00

Monitor

Bývalý šéf marketingu ČSSD Petr Dimun vzal zřejmě boj své strany proti školnému na univerzitách opravdu vážně. Neplatil totiž školné na lzeňských právech, kde oficiálně studoal dva semestry, uvedla MF DNES. Na Dimuna poslali exekutory. Dimun se před nimi obhajoval slovy: "Na zplacení školného jsem jednoduše zapomněl." Po několika měsících vyčkávání ze strany univerzity, jednoho dne na Dimuna čekalo v poštovní schránce nemilé překvapení. Zaplatil dvakrát víc Dimun dostal 15 dní na to, aby zaplatil školné 17 tisíc plus 11,5 tisíce advokátovi a 8,5 tisíc exekutorovi. Celkem tedy 37 tisíc korun. Problémům však nebyl konec. Za tři měsíce našel v poštovní schránce další obálku. Tentokrát z druhý semestr a opět se stejnou sumou. "Uznávám, byla to moje chyba. Vše jsem zaplatil, nevím, proč se o to někdo stará," diví se někdejší šéf marketingu ČSSD. Dimun přiznává, že na přednášky vůbec nejezdil. Na studium neměl čas, a proto se je nakonec rozhodl předčasně ukončit. Petr Dimun vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a následně Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Stal se manažerem senátorské volební kampaně Edvarda Outraty v roce 2000 a po jeho zvolení senátorským asistentem . V roce 2002 nastoupil jako mluvčí na ministerstvo pro místní rozvoj, po této štaci již následovalo angažmá v Lidovém domě. Odtud spolu s volebním manažerem Jaroslavem Tvrdíkem odešel po neúspěšných jarních volbách do sněmovny Čtěte také: Dimun: Byl jsem ve střetu s Tvrdíkem, v ČSSD ale zůstávám Dimun: Paroubek bude jednou rehabilitován. Je symbol Foto: Zbyněk Pecák


DNES OČEKÁVÁME 8.9.2010

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM, (ls)

Druhým dnem pokračuje 17. zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) - RRTV, Praha 09:00 - Jednání Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu - na programu mimo jiné Závěrečný účet kapitoly 372 - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 2009, odůvodní: zástupce RTV PSP ČR



11:00 - On-line rozhovor serveru Lidovky.cz - host: Kristýna Kočí, šéfka poslaneckého klubu VV www.lidovky.cz 11:00 - TK k novému česko-slovenskému seriálu Kriminálka Staré Město - Akce se koná za účasti vedení ČT a STV, koproducentů, tvůrců a hereckých představitelů. Ve 12:00 projekce vybraného dílu - kino Atlas, Sokolovská 1, Praha 8 17:50 - Fakta Barbory Tachecí - host: Petr Gazdík, předseda hnutí Starostové a nezávislí - TV Prima 18:00 - Schůze etické komise Syndikátu novinářů ČR v novém složení - FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, místnost č. 108


Vláda jednala o rozpočtu. Debatu však teprve otevřela 8.9.2010 ČRo - izurnal.cz str. 00 / domaciekonomika Václava Vařeková,Václav Rojík,Veronika Malá Vláda České republiky dnes jednala o hospodaření na příští rok. Ministři v čele s premiérem posoudili návrh státního rozpočtu. Vláda debatu o státním rozpočtu však dnes teprve otevřela, protože čas ji v tomto ohledu netlačí. Ministři musejí sněmovně předložit návrh do konce září. Česko by mělo v příštím roce hospodařit se schodkem 135 miliard korun.Ministři vedou, a v dalších týdnech ještě povedou, diskuzi o úsporách. Šetřit chce kabinet v mnoha oblastech. Méně peněz chce vyplatit například na sociálních dávkách a uskromnit by se měli také státní zaměstnanci. Vláda totiž chce deficit udržet pod 4,6 procenta HDP.Základní parametry rozpočtu, tedy výdaje zhruba 1 bilion 180 miliard a příjmy asi 1 bilion 45 miliard, jsou pevně dané a nic by se na nich měnit nemělo.„To se samozřejmě měnit nebude. Připomínám, že kdybychom neudělali úsporná opatření, byl by deficit o více než sedmdesát miliard větší,“ ujistil ministr financí Miroslav Kalousek.Podle něho jsou ostatní ministři smířeni s tím, že do rozpočtu dostanou často méně, než by chtěli:„Mezi 23. a 28. srpnem jsem jednal se všemi správci kapitol, tedy také se všemi ministry. A se všemi se mi podařilo uzavřít jednání bez rozporu. Neznamená to, že byli všichni spokojeni, ale všichni ministři chápou, že úsporná opatření jsou nezbytná. Dnes tedy bylo jednání o rozpočtu velmi klidné a mírné. Čeká nás ještě debata o střednědobém výhledu, kde ještě budeme diskutovat o základních parametrech.“Dnešní Lidové noviny však přinesly výsledky průzkumu agentury Median, podle kterých úsporná opatření a škrty podporuje jen asi dvacet procent obyvatel země. Kalouska to však nechává klidným:Kalousek: Nedělejme z jednoho průzkumu volby„Pokládám to za logické. Úsporná opatření nejsou nic populárního. Ale říkali jsme, že jsem odhodláni udělat celou řadu nepopulárních opatření a těm se netleská. Něco jiného je také průzkum a něco jiného volby. Volby nám daly k úsporám poměrně široký mandát.“Sám by si dokonce představoval škrty ještě razantnější: „TOP 09 měla v programu fiskální konsolidaci razantnější. Já teď ale neprosazuji program TOP 09, ale společný koaliční program.“Vládě se však zřejmě moc nedaří lépe "prodat" fakt, že úsporná opatření jsou nutná.„Jedna věc je souhlas s úsporami a druhá pak dopad na konkrétní lidi. Ti se pak začínají proti tomu ohrazovat. Nezapomínejme také, že škrty měly v programu ODS a TOP 09, které získaly dohromady kolem 40 procent a volební účast nebyla stoprocentní. Nesouhlas v průzkumu se tím dá vysvětlit,“ uvedl politolog z FSV UK Josef Mlejnek.Podle jeho slov když chce vláda udělat reformy, má na to první dva roky svého působení. „I reformní vlády poslední rok nebo dva před volbami žádné velké reformy nedělají. Tahle vláda asi vsadila na to udělat škrty hned a pak třeba rok před volbami být vlídnější a rozdat voličům nějaké dárky,“ řekl.O podobě rozpočtu a dopadech úspor na zaměstnance bude vláda příští týden jednat se zástupci odborů a zaměstnavatelů. Celé jednání o rozpočtu chce Nečasův kabinet uzavřít do 22. září.ČSSD návrh rozpočtu nepodpoříNávrh rozpočtu ve sněmovně však nejspíš nedostane hlasy sociální demokracie. Prohlásil to úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka. Rozpočet podle něj ohrožuje pracovní místa, poškozuje hospodářský růst nebo povede ke snížení životní úrovně velké části lidí: „To jsou ty hlavní důvody, proč sociální demokracie tento návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení nepodpoří. Vzhledem k tom, že rozpočet je chybně koncepčně založen, tak ho není možné opravit pozměňujícími návrhy. Předpokládám, že pro tento rozpočet ani ve finální fázi v prosinci poslanci ČSSD hlasovat nebudou.“Podle stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka je největším problémem rozpočtu jeho struktura a věrohodnost.Vzhledem k tomu, že rozpočet má Plné znění zpráv


podle Sobotky koncepční chyby, které v dalších čteních nepůjde opravit, předpokládá proto, že klub sociální demokracie návrh nepodpoří ani v závěrečném hlasování. Sobotka současně dodal, že rozpočet je připravený s třetím největším schodkem v historii:„Rozpočet sice dodržuje základní parametry konvergenčního programu. Na druhou stranu je to za cenu toho, že se škrtá v platech zaměstnanců veřejného sektoru, snižuje se podpora rodin s dětmi a ruší se některé důležité investice. Vláda se naopak snaží udržet za každou cenu daňové zvýhodnění pro nejbohatší. Takové sestavení rozpočtu pokládám za velmi nešťastný a nebezpečný.“S podobou návrhu státního rozpočtu nesouhlasí ani odbory„Je to nejhorší rozpočet za dvacet let. Moc nás ani nepřekvapil, protože vychází z programového prohlášení a z koaliční smlouvy. Rozpočet řadě lidem otevře oči, uvidí, co je bude čekat. Jde proti zaměstnancům a je antisociální a přivede dost velkou část lidí blízko chudobě,“ myslí si odborový předák Jaroslav Zavadil.„ V návrhu chybí prorůstová opatření a řada věcí, které by pomohly ekonomice. Jde se jenom cestou škrtů. Když pominu zvýšení DPH, které zaplatí všichni, neřeší se na straně příjmů vůbec nic,“ dodal.Česká ekonomika roste. Vládní škrty její tempo neohrozíNezaměstnanost v srpnu klesla o 0,1 bodu; ekonomika rosteČervencová nezaměstnanost se podle analytiků mírně zvýšilaČSSD: Zastavení dopravních staveb připraví tisíce lidí o práciNezaměstnanost opět klesla. Bez práce je 8,5 procent lidíMíra nezaměstnanosti klesá. Důvodem je růst ekonomiky.Počet nezaměstaných znovu klesl, je pod devíti procenty


RECENZE: Ivo Fencl a Ondřej Neff, Královská zábava 8.9.2010

neviditelnypes.cz

str. 00 Lament

Neviditelný pes / Sci-Fi

Dnes vám www.sarden.cz nabídne recenzi Neffova přepracování Nového hraběte Monte Christa . Informace ze světa komiksu, zejména pak o tom, že i Čech vyhrál Formuli 1 v Monze . Istrozin vydal ženské dvojčíslo . A v neposlední řadě také 23. pokračování seriálu Počátky Zlatého věku science fiction ... Podívejte, já sci-fi začal psát z blbého pocitu, že nejsem ani pořádný novinář, ani dobrý fotograf. A přece ještě jinak… Abyste si dokázal sednout a napsat sci-fi, na to v sobě musíte mít ono okouzlení z chlapeckých let, o kterém jsme už mluvili, a určité dětinství, protože ten žánr je samozřejmě v jistém slova smyslu i hodně dětinská záležitost. (str. 50) Ivo Fencl , narozený roku 1964 v Plzni, patří k mimořádně aktivním literárním publicistům, charakteristická je pro něj hra s různými známými i méně známými díly. Jeho publicistická činnost je bohatá, stěží bychom nalezli významnější české tištěné či elektronické periodikum nebo literární noviny, ve kterých nikdy nic neuveřejnil. V prózách se věnuje současným společenským tématům, obvykle v podobě příběhů s tajemstvím. V roce 1993 debutoval v Rodokapsu č. 20 povídkou Kletba . Obdržel Cenu Plže za esejistiku, druhá místa v soutěžích Knižního klubu a Literární akademie Josefa Škvoreckého, 1. místo v soutěži Všude dobře, tak co doma a Cenu Bohumila Polana. Je autorem knih Ranní sny (edice Tvary, Tvar, Praha 1998), Smí zůstat, Kynžvart (Perseus, Plzeň 2001), Kalendář plzeňský 2004 (Fraus, Plzeň 2003), Norman Bates kontra Fantomas (Pro libris, Plzeň 2006), Smíš zůstat mrtev (Nava, Plzeň 2006), Zabiju Putina v Karlových Varech (tamtéž 2007), Američan zemře v Brdech (tamtéž 2008). Věřím, že Ondřeje Neffa a zejména jeho dílo není třeba čtenářům Sardenu představovat, přesto alespoň krátké shrnutí. PhDr. Ondřej Neff se narodil v roce 1945 v Praze. Je to český spisovateů science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes a DigiNeff. V roce 1969 vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity karlovy v Praze a rok nato získal titul PhDr. Od 70. let minulého století vystřídal mnohá zaměstnání. Pracoval v propagaci nakladatelství Albatros i obchodného domu Kotva , později se stal fotografem v Ústředí lidové umělecké výroby. Vystřídal i několik postů redaktora: v Mladé frontě , v týdeníku Svazu českých spisovatelů Kmen , v Ikarii byl šéfredaktorem a než odešel nadobro na volnou nohu, byl redaktorem deníku Mladá fronta DNES. Kniha Královská zábava je vlastně řadou interview, které Ondřej Neff poskytl Ivo Fenclovi. A s publikovanými rozhovory bývá potíž. Čtenář často už někde při třetí otázce ztrácí pozornost, nejsou-li kladené otázky skutečně zajímavé, až se aktivní vnímání textu úplně vytratí. Z tohoto důvodu jsem byla na tuto neobvyklou knihu stejnou měrou zvědavá, jako jsem se jí obávala. Nu což, říkala jsem si, v nejhorším ji budu číst po kouskách, nešlo-li by to klasicky. Krátce po začtení byly okamžitě zjevné, že opravdu záleží na tom, kdo se ptá, nejenom na tom, kdo odpovídá. A tak Královská zábava není ani tak řadou rozhovorů, jako spíše koncertem pro dva virtuozy. Neshodnou se vždy na jedné melodii, přesto jsou natolik zkušení, že i odlišné party dokážou hrát libozvučně, s určitým souzvukem, a navzájem se vhodně doplňovat. Velký podíl na čtivosti a atraktivitě má také naprostá uvolněnost a upřímnost Plné znění zpráv


dotazovaného. Ačkoliv od osobnosti formátu pana Neffa neočekává čtenář jistě nic menšího, místy je zejména ona upřímnost až obdivuhodná. Ovšem jde-li o koncert, konzumenta spíše zajímá, jakou strunu v něm rozezní, než v jaké stupnici je hrán. Je tedy potřeba říci, že není opominut snad žádný aspekt soukromého ani veřejného života pana Neffa. Ivo Fencl se zajímá o všechno, do všeho dovedně šťourá svým pomyslným smyčcem, obzvláště do tvorby Ondřeje Neffa, což není překvapení. Ale najdou se i nápěvy o specificích české povahy, o dětství a manželství rodičů, i těch Ondřejových. Oba aktéři neopominou ani politiku a současnou civilizaci, subžánry fantastiky i komiks. Velkým motivem jsou také počítače a internet, sem tam se ozvou drobné melodie osobností panu Neffovi blízkých, jako například Ludvíka Součka či Josefa Nesvadby. Královská zábava je knihou velice specifickou a dalo by se říci poměrně úzce zaměřenou. Jistě udělá radost každému, kdo se dlouhodobě zajímá o život a dílo Ondřeje Neffa, potažmo Ivo Fencla (i když ten je samozřejmě z principu tazatele upozaděn). Studnicí zajímavých informací je pak samozřejmě také pro ty, kteří sledují českou fantastickou scénu. Jistě však lze tento počin doporučit i čtenářům, kteří by si prostě a jednoduše jen rádi vyslechli souzvuk i kontrapunkt dvou inteligentních a moudrých pánů, jejichž pohled na život, vesmír a vůbec je velmi inspirativní. Zdroje životopisných dat: http://www.czechlit.cz/autori/fencl-ivo/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%99ej_Neff Královská zábava/Fencl, Ivo-Neff, Ondřej Nakladatel: Akropolis Obálka: Václav Jirásek, ReDesign Redakce: Miroslav Štochl ISBN: 978-80-87310-08-3 Rok vydání: 2010 Počet stran: 292 Rozměr: 165 x 240 Provedení: hardback Cena: 355 Kč

URL| http://neviditelnypes.lidovky.cz/recenze-ivo-fencl-a-ondrej-neff-kralovska-zabava-ftf/p_scifi.asp?c=A100908_002936_p_scifi_hpe

To byl šéf ODS? Tragédie a hrůza v přímém přenosu 8.9.2010

parlamentnilisty.cz str. 00 Tomáš A. Nový

Zprávy

Předseda pražské ODS Boris Šťastný ve středu v Hyde Parku na ČT zakončí trilogii svých mediálních vystoupení, která se nedají nazvat jinak než tragická. Jeho výkon z minulého týdne v Událostech, komentářích i v pondělním Radiofóru Českého rozhlasu se nese ve stejném duchu: jak se vymluvit na to, že pražská ODS stále nemá superlídra. Jak vypadá vykrucování „My trochu žádáme touto formou média o to, aby nezjednodušovala tuto debatu na virtuální souboj lídrů na primátora, ale také aby skutečně jsme se ptali, co nabízíme pro Prahu v příštích čtyřech letech. My jsme řekli, že to bude do 28. září, ale lze očekávat, že pokud se nám podaří tuto debatu otevřít, tak to může být i dříve," řekl v rádiu Šťastný. „Nejpozději 28. září řekneme to jméno. Ale já si myslím, že to bude i dříve. Myslím, že se skutečně daří to ukázat, že našich sedm lídrů je velmi kvalitních osobností a myslím, že se daří ukázat, že jsme jedinou politickou stranou, která má jasný program pro podzimní volby. Ty ostatní mají pouze možná jméno na primátora, ale už nemají žádný program," vykrucoval se dále šéf pražské ODS. Záznam jeho rozhovoru dokonce ODS vyvěsila do své výkladní skříně, tedy na oficiální stránky. Nezveřejnit superlídra je chyba. Strana vypadá rozhádaně Server ParlamentníListy.cz se dotázal politologů, zdali fakt, že pražská ODS ještě nezveřejnila jméno superlídra, může stranu poškodit v komunálních volbách a z jakého důvodu občanští demokraté takto postupují. Ukázka z rozhovoru:



Politolog Zdeněk Zbořil míní, že nezveřejnění kandidáta na primátora je chyba. Podle něho to souvisí s vnitřními spory uvnitř pražské ODS, kdy se členové vedení nemohou dohodnout, a svědčí to zároveň o nesouladu uvnitř pražské ODS. Voliči jdou po osobnostech „Pozice Pavla Béma je oslabená, ten rovněž nepředstavil nějakého svého přirozeného nástupce. Tomáš Chalupa je vyprofilovaný, ale ten kvůli svým důvodům kandidovat nechce. Roli může hrát i to, že se lídři pražské ODS bojí přijmout odpovědnost a obávají se, že volby špatně dopadnou. Superlídrovi by to pak bylo připsáno na vrub," řekl Zbořil. Podle Zbořila je strategie Borise Šťastného představit nejprve program a pak osobnost mylná. „Úroveň kritického myšlení u voličů v Praze je nízká. Voliči půjdou po osobnostech. Zdeněk Tůma těží z toho, že ho volič prakticky nezná a může s ním spojovat pozitivní očekávání. Lidé budou sázet na osobnosti, protože strany často programy nakonec stejně nesplní," dodal Zbořil. ODS nechce přiznat, že by mohla mýlit Jan Kubáček, který přednáší politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, míní, že současná situace je pro pražskou ODS složitá, protože voliči mají rádi tvář, která zhmotňují esenci programu. Pokud ODS představí lídra pozdě, bude pro ni velmi těžké ho představit. Kubáček se také domnívá, že ODS doposud nepředstavila lídra, protože mu připravuje zázemí a tým poradců a spolupracovníků. Rovněž nechce přistoupit na strategii opozice a tím, že by ustoupila tlaku, uznala by, že její postoj byl chybný. Rovněž by také vypadala, že ustoupila a poslušně by splnila přání předsedy strany Petra Nečase, který ji vyzval, aby superlídra představila co nejdříve. Na druhou stranu vidí v tomto postupu ODS i výhodu, protože takto se o ní více píše, protože novináři i veřejnost jsou udržováni v napětí. Čtěte také: Pro nás je klíčový program, odmítá Nečasovo rýpnutí Šťastný Nejednotná pražská ODS v noci hlasovala: Novým šéfem je Šťastný Držkopád, zní z pražské ODS. Hledá se předseda a primátor Pražská ODS ustoupila tlaku grémia. Vyměnila kandidáty ODS marně shání nástupce po Bémovi. Nikomu se nechce Zmatky pražské ODS. Superlídrem děkan Zima nebo nikdo?


Voda teče, odteče 6.9.2010

Literární noviny str. 16 Ivan MATĚJKA

Čtení

Váš román se odehrává za pražské povodně, ale to je jen vhodná kulisa k podobenství. Podstatné je v něm téma židovství, jehož motivy se tu více, tu méně objevovaly i ve vašich předchozích prózách… Když žijete po šest desetiletí na Starém Městě, nemůžete to téma minout. Na malé ploše zůstalo i po asanaci šest synagog, židovský živel tu stále je přítomný, přes všechnu nepřízeň dějin. * Název je tajuplný. Můžete ho nezasvěcenci objasnit? Plné znění zpráv


Sidra, někdy se také užívá termínu paraša, je týdenní oddíl, který se čte každý šabat z Tóry v synagoze. První sidra je Bereši, Kniha začátku, příběh stvoření Adama a Evy, kterým začíná židovský liturgický rok. Druhá je Sidra Noach, příběh Noachův. V záhlaví kapitol svého románu (až na vstupní a dvě závěrečné) právě z ní cituji jednotlivé části. V synagoze jsou k předčítání z tóry po řadě předvoláváni dospělí muži, aby ze sidry postupně četli (i když to za ně fakticky čte kantor). * A takto i vy v románu postupně předvoláváte jednotlivé muže, aby vyprávěli svoji část příběhu… Přesně tak. * Spojit román s příběhem Noachovým, to vás napadlo za velké povodně 2002? Na Starém Městě jsem zažil povodně už v padesátém čtvrtém roce, zažil jsem povodně na Orlici či na Labi. To téma mě zajímalo odedávna právě kvůli tomu, co říkám v románu: Voda teče, odteče. Příroda občas bouří, ale nemyslí to s námi nijak. Což je v kontrastu k lidským bouřím, které vyvolal například nacionální socialismus nebo jiné ismy, které to s námi myslí zle. Příběh Noachův je v tomto smyslu velké podobenství. * Židovská komunita ve vašem románu je soudržná, ale zároveň se zdá být uzavřená sama do sebe - do svých tradic, do svých nařízení, do své historické zkušenosti. Je to obecný rys nebo je to dáno neobvyklostí situace, v níž se ocitají? Kdybyste se setkal s katolickou či evangelickou komunitou, také vám budou připadat v jistém smyslu uzavřené. Není to uzavřenost společenská, vždyť ti lidé žijí mezi ostatními, pracují společně s nimi, ale je to dozajista uzavřenost duchovní. Zároveň je to ale komunita, v níž se všichni znají navzájem, a dokonce, i když se rozprchnou po celém světě, vědí o sobě. Souvěrci mají daleko víc společného než jen prostí sousedé, spolupracovníci či spolužáci z jedné třídy. * Jedna z vašich postav si stýská: „…proč se vedou debaty o tom, kdo je vlastně Žid a kdo už není a pro koho je konverze složitá a pro koho takřka nemožná? Proč je někdo víc Žid a jiný míň?“ Zdá se, že je to otázka, která se vznáší nad celou vaší knihou. Kdo je to vlastně Žid? Podle halachy, což je židovské právo, platí, že Žid je ten, kdo je po matce židovského původu. V linii po otci je nutné udělat přestup, a jeho podmínky jsou různé - podle toho, zda jde o Židy ortodoxní, konzervativní či reformované. Není to tak snadné jako s katolickým nebo evangelickým křtem či s konverzí. Ostatně, judaismus nikdy nebyl misijním náboženstvím. Když přijdete za rabínem, tak má povinnost vám rozhodnutí třikrát rozmlouvat. Protože být Židem není snadné. Znamená to dodržovat nejen desatero, ale i 613 nařízení, co smíte a co nesmíte. * Knihou se místy mihnou reální lidé. Má i těch deset mužů, kteří udávají tón vašemu příběhu, konkrétní předobraz? Bezpochyby někteří ano. Ale mají hned několik reálných předobrazů. Můžete například potkat člověka, který je jako Avi Kolman svým způsobem nesnesitelný, ale to je všechno. A pak potkáte člověka, který je zajímavý, a přidáte to k té nesnesitelnosti. Vznik postav u mne připomíná sestavování kompozitní fotografie. Vytvářím takové kompozitní figury. Skládám je z několika předobrazů a dotvářím je, promítám do nich zkušenost s mnoha lidmi, které jsem poznal. * Jste vy tam také, na stránkách románu? Roztroušen asi v šesti drobných střípcích. Ale ne mezi hlavními postavami. * Přišlo mi, že ti vaši hrdinové přijímají osud, tak jak přichází… Myslím, že je to jen dojem. Termín osud judaismus snad ani nezná. Ale je pravda, že u mých hrdinů nenajdete žehrání, které je jinak tak rozšířené. Svědčí o tom, že si člověk přikládá větší význam, než by měl. Když se nám něco stane, obvykle říkáme: Pane Bože, jak jsi nám to mohl udělat? Ale obrací se někdo na Hospodina, když se má dobře? Přitom to není samozřejmost. Neseme nějaký úděl a měli bychom být rádi, že jsme přežili, že žijeme v dobrých vztazích. Plné znění zpráv


* Pomáhá vám jako autorovi, že sám učíte studenty psát? Bezpochyby. Skoro dvacet let vedu na fakultě sociálních věd seminář tvůrčího psaní. Musím se neustále zabývat tím, jak uchopit příběh, jak ho vyprávět, jaký mu dát rytmus, jak užívat jazyk. Jsem neustále nucen přemýšlet o tom, jak píší druzí. Musím analyzovat, co studenti napsali, a navíc jim musím vysvětlit, jak by to šlo vyprávět jinak nebo lépe, jak to jinak vyfabulovat. Protože v textu je vždy skryto něco, co sám autor nevidí, ale jiné oči ano. Proto mi vlastní psaní trvá tak dlouho - Sidra Noach jsem psal pět let. Dávám si pozor na každé slovo. Slovo je jediný nástroj, který autor má. Tedy kromě fantazie, ale ta není nástroj, ta je dar. * Není to nuda, učit dvacet let jiné psát? Nudilo by mne učit matematiku, protože tam musí být výsledek vždy stejný. Ale když zadám dvaceti studentům v ročníku jedno společné téma, výsledek je u každého rozdílný. Dvacet studentů, dvacet různých příběhů. Co osobnost, to jiný příběh, jiné pochopení tématu, jiné porozumění tomu, jak se to dá vyprávět. * Jste také filmový a televizní scenárista. Ale na románu, na jeho jazyku, na způsobu vyprávění to není znát. Dokonce si myslím, že Sidra Noach je - bez hlubší újmy na smyslu - vlastně nefilmovatelný text… Když píšete scénář, píšete to, co vidíte, co slyšíte, nutně píšete jednoduchý, přehledný příběh. Svým způsobem vytváříte jen polotovar. Obraz potom zprostředkuje kamera, do výsledného tvaru filmu vstupuje mnoho dalších lidí - režisér, herci, skladatel a tak dále. Když píšete prózu, román, musíte obrazy vyvolávat vlastními slovy. Popisnost, přesnost vidění tu, podle mého, není k ničemu, čtenáře by jen svazovala. A já chci dát čtenáři prostor pro spoluúčast, aby nahlédl sám, co je za větami. * Takže jde o dvě rozličná řemesla? Nebo jen o dva rozdílné přístupy k jednomu řemeslu? Když někdo říká, že jsem spisovatel a scenárista, odpovídám, přehoďte pořadí a to druhé klidně škrtněte, protože to je vlastně jen věc řemesla. Důležitý je příběh a důležité jsou postavy. Pak je jedno, zda napíšete scénář, román, divadelní hru, operu, muzikál… Ale příběh musí být silný. Takový Karel Jaromír Erben napsal scénář dávno před vynálezem filmu. „Okolo lesa pole lán,/ hoj, jede, jede z lesa pán,/ na vraném bujném jede koni,/ vesele podkovičky zvoní,/ jede sám a sám…“ Co verš, to záběr kamery. „A před chalupou s koně hop!/ a na chalupu klop, klop, klop!“ Evokuje obrazy, navíc je to rytmizované. Každý autor má před sebou volný prostor, záleží jen na něm, jak ho zaplní. * Jaký máte pocit z Literární ceny Knižního klubu? Jsem za ni rád. * Překvapilo vás vítězství? Ne. Ale stejně tak by mne nepřekvapilo, kdybych nevyhrál. Když pošlete knihu do soutěže, jsou jen dvě možnosti. A na obě musíte být připraven. A letos se to prostě tak sešlo, že podle poroty asi v soutěži nebyl jiný lepší rukopis. Ale to vítězství je pochopitelně velmi příjemné. David Jan Novotný (1947) je vysokoškolský pedagog, spisovatel, scenárista a publicista. Po maturitě prošel řadou dělnických zaměstnání, ale po absolvování FAMU (obor scenáristika a dramaturgie) nastoupil jako scenárista Filmového studia Barrandov. Roku 1990 byl přijat jako odborný asistent na FAMU, kde byl roku 1997 jmenován docentem a v roce 2001 profesorem. Působí rovněž na katedře žurnalistiky FSV UK a v letech 2004-2007 byl prvním rektorem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2008 přednáší na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Je autorem knih (mj. Jak rodí chlap, Má rozkošná Múza s hadrem v ruce, Můj nejlepší kámoš, Roc(k) na vsi, Vasarelyho kříž), filmových scénářů (Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, Blázni, vodníci a podvodníci) a televizních her (Někdo schází u stolu, Strážní andělé). Foto autor| REPRO: KNIŽNÍ KLUB



MÉDIA: Redaktorka časopisu Reflex majitelkou agentury z oboru PR 3.9.2010

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (khl)

V souvislosti se zjišťováním okolností ohledně vzniku článku Napoleon Bonabárta časopisu Reflex zjistila redakce Českých médií, že autorka článku Adéla Knapová je zároveň jedinou majitelkou a jednatelkou společnosti Knapp consulting s.r.o. Tato společnost je podle profilu Knapové na sociální síti Linkedin agenturou v oblasti PR komunikace. Podle živnostenského rejstříku může být Knapp consulting činná v poradenství, reklamní činnosti, marketingu či agenturní činnosti. O existenci této společnosti je časopis Reflex informován, jak nám potvrdil zástupce šéfredaktora Viliam Buchert. "Je to kvůli fakturování a účetnictví." Vyjádření Knapové, které by mohlo objasnit, zda se společnost Knapp Consulting uvedenými činnostmi zabývá, případně jaké má klienty, se zatím redakci Českých médií nepodařilo sehnat, neboť redaktorka Reflexu, která je podle vedení redkace v pracovní neschopnosti, po představení se volajícího redaktora telefon položila. Její osobní stránky www.adelaknapova.cz jsou taktéž nedostupné. Knapová se podle OR stala jednatelem a majitelem 100% podílu 2.3.2006. V platném znění předmětu činnosti má společnost zapsáno "výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona", což mmj. znamená také možnost provozování v oborech reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení apod. Od konce léta 2009 je reportérkou časopisu Reflex. Žije v Brně a Praze. Co o nebezpečí směšování žurnalistiky s PR říkají například Radko Kubičko (SNČR) a Milan Šmíd (FSV UK) se dozvíte v nedělní reportáži, kterou pro Česká média připravuje RTA.


Cenu Knižního klubu získal David Jan Novotný 2.9.2010

ct24.cz str. 00 ČT24

Kultura

Praha - Literární cenu Knižního klubu pro dosud nevydané dílo letos získal David Jan Novotný za román z prostředí pražské židovské komunity nazvaný Sidra Noach. Nakladatelství knihu nyní vydalo a autora odměnilo částkou 100 000 korun. V letošním ročníku se sešlo celkem 74 rukopisů od 40 autorů a 34 autorek. Vedle vítězné knihy Davida Jana Novotného ocenila porota a k vydání doporučila také rukopis Jana Rybáře Čtvrtá kostka, historický příběh z rudolfinské Prahy s podtitulem renesanční detektivka. Kniha vyjde v říjnu 2010. V knize Sidra Noach se nechal Novotný inspirovat povodněmi v Praze v roce 2002. V jeho fantazii dosáhly mnohem větších rozměrů - stovky lidí přišly o své domovy, tisíce bylo nutno evakuovat ze zatopených oblastí. Své byty museli opustit také židé z Josefova. Deset mužů se tak sešlo v židovském penzionátu pana Reicha na Vinohradech, kniha pak sleduje jejich osudy, příběhy a historky. "Tímto oceněním jsem potěšen. Kdybych měl upřesnit, z čeho jsem vycházel, tak v knize je dost skutečných příběhů, ale i fabulovaných. Například já sám jsem byl v roce 2002 evakuován, i když do Josefova pak voda nedošla, museli jsme jít na kopec, kde jsme přežívali a čekali. Pak jsme ze sklepů vše vyházeli, ani jsme se raději nekoukali, co se všechno zničilo. Ale důležité je, že jsme přežili," poodhalil inspirační situaci spisovatel. Nakladatelství Knižní klub knihu přibližuje slovy: "Spolu s příběhy se opět odkrývá zloba, nesmyslnost, absurdita neblahých minulých režimů, jež pronásledovaly hlavně židy. Trpké, ale přesto až neuvěřitelně komicky vyznívající osobní historie nám prozaik David Jan Novotný předává vlastní i sdílenou zkušeností. Zná současný židovský svět Prahy, jeho prostředí, jazyk, zvyklosti a obřady. Příběhy, které vypráví laskavě, s charakteristickým ironickým humorem, získávají v jeho podání moudrost dávných biblických poučení i jistou smířlivost poznání, jež přesahuje celé generace. Už šedesát let jsem tu neměl být. Kde jste vy, kde jsem já? A kde jsou ostatní?" David Jan Novotný



je vysokoškolský pedagog, spisovatel, scenárista a publicista. Po maturitě prošel dělnickými profesemi, po absolvování FAMU (obor scenáristika a dramaturgie) nastoupil jako scenárista Filmového studia Barrandov. Roku 1990 byl přijat jako odborný asistent na FAMU, kde byl roku 1997 jmenován docentem a v roce 2001 profesorem. Působí rovněž na katedře žurnalistiky FSV UK a v letech 2004 až 2007 byl prvním rektorem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2008 přednáší na Literární akademii Josefa Škvoreckého.

URL| http://www.ct24.cz/kultura/100268-cenu-knizniho-klubu-ziskal-david-jan-novotny/

Pod palbou reforem 1.9.2010

A2 str. 38 filip pospíšil

Odpor

Rozhovor s Terezou Stöckelovou Mluvčí a zakládající členka nové Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ (ProAlt) vysvětluje, proč je důležité dávat dohromady ty, kterým se nelíbí politika nové vlády. * Iniciativa ProAlt vystoupila devátého srpna s prohlášením namířeným proti nově jmenované vládě. Co se vám vlastně na programu vlády nejvíc nelíbí? Především se nám nelíbí, jak vláda interpretuje, diagnostikuje současný stav země. Nesouhlasíme s jejich hodnocením toho, proč nastala ekonomická krize, proč chybějí peníze, jak je zajistit a na co by měly být využity. Vláda tvrdí, že stát byl příliš rozmařilý, měl moc sociálních programů a veřejných služeb. My naopak upozorňujeme na negativní zkušenosti s neoliberální politikou, s privatizací veřejných služeb, penzijního systému a zdravotnictví. Tvrdíme, že fungující sociální státy ve Skandinávii přečkaly ekonomickou krizi daleko lépe než země zasažené neoliberální politikou. * Iniciativa ProAlt zatím uskutečnila dvě menší veřejné akce a sbírá podpisy pod prohlášení. Jak jste s dosavadními reakcemi spokojená? Hodnotím je velmi pozitivně. Iniciativa má vlastně dvě roviny. Má aktivní členy, kteří hlasují o směřování iniciativy a působí v tematických pracovních skupinách, které se teď rozjíždějí. Pak jsou tu signatáři, kteří nejsou členy ProAltu, ale svým podpisem nám vyjádřili podporu. Na obou frontách jsem byla příjemně překvapena. Překvapil mne počet a energie lidí, kteří se do ProAltu aktivně pustili. I různorodost a počet signatářů. * Těch je nyní přes tisíc? Dnes je jich více než čtrnáct set a každý den přibývají další. Bude teď důležité, abychom našli způsob, jak s nimi komunikovat. Musíme dál využít jejich podporu. Buď je vtáhnout dovnitř ProAltu, nebo alespoň aktivně zapojovat do jednotlivých protestních akcí. * Jak vznikl vnitřní kruh vaší iniciativy a na jakých principech funguje? Já, Ondřej Slačálek a Tomáš Samek jsme sepsali výzvu k úvodnímu shromáždění a rozeslali jsme ji do svých sociálních sítí. Z lidí, kteří přišli na první schůzku, vzniklo jádro ProAltu, ke kterému se připojovali další. * Takže jste se svolali po vyhlášení výsledků voleb přes Facebook? Ne, výzvu jsme posílali známým nebo na omezené mailing listy. Po prvním setkání to nabralo vlastní dynamiku. Začali jsme přibírat další lidi podle principu, že nováčka dosavadní člen navrhne ostatním přes e mail, a když do dvou dnů nikdo nic nenamítne, tak se stává novým členem. Nyní máme online fórum, kde jsou členové registrovaní. Od začátku jsme domluvení na tom, že jsme otevření pro všechny kromě krajní pravice. Plné znění zpráv


* Seznam signatářů ProAlt obsahuje řadu jmen lidí, kteří byli v minulosti spojení s iniciativami, jako je Za Česko kulturní, Věda žije!, s ekologickými organizacemi nebo Stranou zelených. Jaký je váš vztah k těmto iniciativám? Pro mě byla od začátku důležitá myšlenka, že existuje spousta kritických organizací, nevládek a iniciativ, které ale fungují jen ve vztahu k jednotlivým reformním tématům. ProAlt trochu vznikl z mé frustrace z působení ve Věda žije!, z toho, že šlo jen o uhájení vědy, možná i vysokých škol, ale na ostatní věci nebyla kapacita nebo zájem. Poté, co po volbách vystoupil POPR – Platforma osobností na podporu reforem a bylo jasné, že chtějí vládu podporovat napříč reformními tématy, jsem si uvědomila, že strašně chybí platforma, která by spojovala iniciativy, jež se zabývají tématy, které se ocitnou pod palbou reformních kroků nové vlády. Snažíme se tedy v pracovních skupinách propojovat s různými organizacemi a zapojovat jednotlivce, kteří v nich působí. V případě petice proti jmenování Romana Jocha poradcem premiéra Nečase se třeba Česká ženská lobby nebo Helsinský výbor staly přímo součástí petičního výboru. Je podstatné, aby si různé organizace i jednotlivci našli pohodlnou polohu, v níž pro ně bude mít smysl s ProAltem spolupracovat. A ta se může v jednotlivých případech lišit. * Pro mnoho z nevládních organizací i jednotlivců ale může být nepohodlné vaše úvodní prohlášení Společnost se škrtnout nedá!. Je totiž hodně politicky vyhraněné. Proč jste považovali za důležité otevřené prohlášení k levicovým a zeleným myšlenkám? Na první schůzce se ozýval silný hlas, který říkal, že je naše mise defenzivní. Že nám jde o to zabránit reformám, a že proto hledáme co nejširší podporu. V průběhu debat se ale ukázalo, že přesvědčivá kritická pozice musí i nabízet alternativy a říct, odkud věci kritizujeme. Během práce na formulaci prohlášení pak vykrystalizovalo, že rámcově nás spojuje kritika reforem ze sociálních a ekologických hledisek. * Vaše prohlášení je oním silným politickým důrazem nové, nezvyklé. Plánujete také nějakou novinku v taktice či typu aktivit, které budete vyvíjet? Podle mě bude důležité udržet rozkročení mezi odbornou prací, budováním odborného zázemí, a veřejnými protestními akcemi. Nechceme být ani čistě think tank, ani čistě protestní hnutí. Chceme vládní politiku sledovat kontinuálně a kritiku přetavit do konkrétních protestních akcí. Přála bych si také, aby ProAlt šel napříč akademickým i nevládním sektorem, aby spolupracoval s odbory a aby uvnitř iniciativy existovala sociální různorodost. Bavíme se teď o tom, jakým způsobem zapojit lidi, kteří jsou nezaměstnaní, jak oslovit bezdomovce a podobně. Není to lehké a stojí to dost energie, ale myslím, že to stojí za to. * V úvodním prohlášení říkáte, že chcete být nezávislí na politických stranách. Jak tuto nezávislost zajistíte? Rozhodně důležitým faktorem pro nezávislost je nezávislost finanční. Naše práce je dobrovolná a budeme ji financovat z členských příspěvků a darů od jednotlivců. Nechceme strany ignorovat nebo popírat jejich důležitost. Naopak, o nezávislost nám jde také proto, že na ně chceme působit tím, jak budeme měnit a rozšiřovat veřejný prostor, ve kterém ony formulují a dělají svoji politiku. Při oslovování první stovky signatářů jsme si stanovili pravidlo, že by to neměli být členové Poslanecké sněmovny, vlády, stínové vlády nebo lidé ve vedení politických stran. Mezi členy ProAltu však najdete i členy politických stran a to nám připadá naprosto v pořádku. * Uvažujete o tom, že byste iniciativu proměnili v politickou stranu? O tom jsme zatím vůbec neuvažovali. Chceme totiž především ukázat, že důležitým politickým aktérem může být i něco jiného než politická strana. * Vašich dvou akcí se zatím zúčastnilo jen pár desítek lidí a mediální ohlas také nebyl velký. Máte zájem ovlivňovat širokou veřejnost, nebo se spíše soustředíte na ovlivňování určité intelektuální skupiny? Demonstrace proti jmenování Romana Jocha nakonec měla ohlas výrazný, dokonce takový, že na jeho obranu měl potřebu vystoupit premiér na své zahraniční cestě. Po našem úvodním happeningu před Sněmovnou byli někteří lidé zklamaní, že neměl publicitu, jakou si představovali. Pro mě ale bylo vydání prohlášení jen prvním krokem, který nám pomohl formulovat výchozí pozici. Základ naší práce bude v pracovních skupinách, v dlouhodobosti a systematičnosti. Díky ní nakonec dostaneme prostor i v mainstreamových médiích. Plné znění zpráv


* Tereza Stöckelová (nar. 1977) vystudovala sociologii na FSV UK a působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Je autorkou knihy Biotechnologizace: Legitimita, materialita a možnosti odporu (2008) a spoluautorkou knih Akademické poznávání, vykazování a podnikání. Etnografi e měnící se české vědy (2009) a Kritika depolitizovaného rozumu (2010). Foto popis| Tereza Stöckelová na první akci iniciativy ProAlt. Foto Alice Červinková

Cenu Knižního klubu letos získal David Jan Novotný 1.9.2010

aktualne.cz str. 00 Umění - Kultura Red Kul, čtk

Porota ocenila román z pražské židovské komunity Praha - Literární cenu Knižního klubu pro dosud nevydané dílo letos získal David Jan Novotný za román z prostředí pražské židovské komunity nazvaný Sidra Noach. Cenu převzal ve středu v pražském Kaiserštejnském paláci. Nakladatelství knihu vydalo a autora odměnilo částkou 100 tisíc korun. V letošním ročníku se sešlo celkem 74 rukopisů od 40 autorů a 34 autorek. O vítězi rozhodla porota, v níž zasedli prozaik Ivan Binar, spisovatelka Tereza Brdečková, spisovatel Jaroslav Rudiš, literární historik Pavel Janáček a místopředseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jiří Seidl. Kromě vítězné knihy porota ocenila a k vydání doporučila také rukopis Jana Rybáře Čtvrtá kostka, historický příběh z rudolfinské Prahy s podtitulem renesanční detektivka. Kniha vyjde v říjnu 2010. David Jan Novotný (1947) je vysokoškolský pedagog, spisovatel, scenárista a publicista. Po maturitě prošel dělnickými profesemi, po absolvování FAMU (obor scenáristika a dramaturgie) nastoupil jako scenárista Filmového studia Barrandov. Roku 1990 byl přijat jako odborný asistent na FAMU, kde byl roku 1997 jmenován docentem a v roce 2001 profesorem. Působí rovněž na katedře žurnalistiky FSV UK a v letech 2004 až 2007 byl prvním rektorem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2008 přednáší na Literární akademii Josefa Škvoreckého (profil autora najdete zde). V knize Sidra Noach se nechal Novotný inspirovat povodněmi v Praze v roce 2002. V jeho románu ovšem dosáhly mnohem větších rozměrů - stovky lidí přišly o své domovy, tisíce bylo nutno evakuovat ze zatopených oblastí. Své byty museli opustit také židé z Josefova. Deset mužů se tak sešlo v židovském penzionátu jistého pana Reicha na Vinohradech, kniha pak sleduje jejich osudy, příběhy a historky. Loni si cenu vysloužila kniha Bílej kůň, žlutej drak. Za autorku byla považována dvacetiletá dívka vietnamského původu Lan Pham Thi, po čase se ale ukázalo, že knihu napsal jihočeský spisovatel Jan Cempírek. O mystifikaci při předávání ceny nic netušilo nakladatelství, hosté ani novináři. Vše vyšlo najevo až za několik týdnů (více zde).

URL| http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=676145

Michal Mejstřík je kandidátem na předsedu ICC ČR 1.9.2010

finance.cz

str. 00

Zpravodajství ČTK



Financninoviny.cz Praha 1. září (ČTK) - Kandidátem na funkci nového předsedy Mezinárodní obchodní komory ICC ČR pro roky 2011 až 2012 je předseda dozorčí rady ČSA a člen Národní ekonomické rady vlády Michal Mejstřík. Volit předsedu bude mimořádná valná hromada ICC ČR 21. září. ČTK to dnes zjistila na internetových stránkách komory. Bývalý předseda ICC ČR Jaromír Drábek se vzdal funkce koncem července poté, co se stal ministrem práce a sociálních věcí. Mejstřík je ředitelem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a šéfem poradenské společnosti EEIP. Působí také například v odborné skupině ministerstva pro místní rozvoj, která má pomoci získat Česku v období po roce 2013 co nejvíce peněz z evropských fondů. Mezinárodní obchodní komora ICC byla založena v roce 1919, sídlí v Paříži. V současnosti reprezentuje tisíce společností a asociací z více než 130 zemí.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/278588/

Lidé ve firmách: kdo a kam přešel 1.9.2010

itbiz.cz str. 00 ITbiz.cz

I konec letního období je ve znamení mnohých změn na manažerských postech. Společnost GTS Central Europe (GTS) jmenovala do funkce senior viceprezidenta pro strategii a rozvoj Michaela Reese. Informujeme také o ohlášené změně v internetové firmě Retail Info, kde nastoupil na pozici předsedy dozorčí rady Miroslaw D. Krajewski. GTS Central Europe Společnost GTS Central Europe (GTS), přední telekomunikační operátor v regionu střední a východní Evropy, jmenovala do funkce senior viceprezidenta pro strategii a rozvoj Michaela Reese. Michael Rees (42 let) přináší do GTS více než třináctileté zkušenosti z telekomunikačního oboru. Zastával řadu výkonných vedoucích pozic například ve firmách Cavalier Telephone a OnFiber Communications, která byla zakoupena Qwest Communications. Předtím se podílel na spuštění DSL v Covad Communications. Michael Rees také působil více než dva roky ve společnosti Hardiman Telecommunications, kde se zabýval obchodním vyjednáváním a poskytováním strategických konzultací firmám z oblasti private equity a telekomunikačním operátorům v celé střední a východní Evropě a na Středním východě. „Velmi mě těší, že mohu Michaela Reese přivítat v našem týmu. Jeho bohaté zkušenosti z oblasti budování telekomunikačních společností ve Spojených státech a poradenství v celém regionu EMEA nám přinese další cenný pohled na strategické směřování skupiny GTS,“ komentoval jmenování Adam Sawicki, generální ředitel skupiny GTS. Michael Rees získal titul BA v oboru ekonomie a matematika na Bostonské univerzitě a titul MBA na Tepper School of Business na Carnegie Mellon University. Přidejte si Michaela Reese do své sítě pomocí služby [?] Retail Info Novým předsedou dozorčí rady internetové společnosti Retail Info, která provozuje webové portály o nakupování, byl jmenován Miroslaw D. Krajewski, jenž na pozici nahradil Tomasze Czechowicze.



Absolvent Varšavské univerzity v oboru matematika a topologie má dlouholeté manažerské zkušenosti v oblasti prodeje a marketingu. Postupně se stal specialistou na obory FMCG, telekomunikace a online média. V letech 1994 až 1997 působil jako ředitel marketingu a prodeje ve společnosti Pepsi Cola PL a později například také jako výkonný ředitel firmy PKT.PL, což je polská obdoba Zlatých stránek. Krajewski bude v Retail Info zodpovědný zejména za business development na polském trhu. Nově zřízenou funkci obchodního manažera Retail Info pro Slovensko bude zastávat Zdeněk Vašík. Vašík má osmiletou praxi v různých obchodních pozicích ve společnostech Cortex, Mediatel a Seznam CZ. Kromě toho se pyšní průkazem obchodního pilota a ve volném čase se věnuje létání. CzechInvest Novou ředitelkou odboru marketingu a komunikace a tiskovou mluvčí Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest je od 16. srpna 2010 Štěpánka Filipová. Do CzechInvestu přišla z pozice vedoucí oddělení styků s veřejností a tiskové mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí. Předtím pracovala jako tisková mluvčí Karlovarských minerálních vod (Mattoni). Jako ředitelka odboru komunikace a tisková mluvčí zavedla komunikační strategii České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Řadu let působila jako novinářka, mimo jiné v týdeníku Profit a České televizi. Štěpánka Filipová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a marketingové a sociální komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Hovoří francouzsky a anglicky. ŠkoFIN Finanční společnost ŠkoFIN optimalizuje obchodní procesy, usiluje o jejich zefektivnění a o zkvalitnění komunikace s dealerskou sítí. Od 1. září 2010 dojde ke sloučení všech prodejních aktivit do oddělení prodeje, jehož součástí bude nově oblast korporátního financování dealerské sítě. Změnám ve struktuře obchodu odpovídají i některé personální změny. Celkovou odpovědnost za oddělení prodeje převezme Ing. Dušan Fornůsek. Marketingové oddělení, vývoj produktů a služby VIP a fleet zákazníkům zůstávají i nadále v kompetenci Ing. Jana Klouda. K 31. srpnu 2010 opouští společnost ŠkoFIN Ondřej Kozák, který od roku 2006 zastával funkci vedoucího oddělení prodeje a péče o dealery, od roku 2009 vedl oddělení prodeje. Dušan Fornůsek působil před svým nástupem do ŠkoFINu jako marketingový manažer pro Česko ve Ford Motor Company. Od dubna 2006 zastával ve ŠkoFINu pozici vedoucího strategického marketingu a PR a od června roku 2009 působil jako vedoucí oddělení financování korporátních zákazníků. Na pozici vedoucího oddělení prodeje přichází zejména pro své dlouholeté zkušenosti v automobilovém průmyslu, marketingové a obchodní dovednosti a díky úzkým kontaktům s dealerskou sítí – obchodními partnery ŠkoFIN. Přidejte si Dušana Fornůska do své sítě pomocí služby [?] Dell Computer Společnost Dell oznámila jméno nového generálního ředitele. Jiří Kysela převezme vedení české pobočky po Pavlu Zentrichovi. Doposud působil Kysela ve společnosti Dell Computer na různých manažerských pozicích od roku 2005, v posledním období pracoval na postu obchodního ředitele pro státní správu a partnerské prodejní kanály. V minulosti také zastával vedoucí pozice několika nadnárodních firem a dlouhodobě se angažuje ve sdružení CZ.NIC. Jiří Kysela získal svůj inženýrský titul studiem fakulty strojního inženýrství ČVUT Praha se specializací na automatizaci a optimalizaci procesů. Po studiích nastoupil jako programátor do VÚOSO, kde se vypracoval až na pozici Senior Software Development Team Leader. Po zkušenostech s vývojem software založil vlastní společnost Techware. Jiří Kysela působil čtyři roky v Českém Telecomu, kde řídil technickou podporu a oddělení péče o zákazníky divize IOL.



Další profesní kroky Jiřího Kysely směřovaly do společností Nextra/ Telenor Networks CE, kde působil jako technický ředitel pro Českou a Slovenskou republiku. Od 1. června 2005 zastával ve společnosti Dell pozici ředitele pro služby, z níž se přes několik manažerských pozic vypracoval na obchodního ředitele pro státní správu a partnerské prodejní kanály. Jiří Kysela se dlouhodobě věnuje práci ve sdružení CZ.NIC, kde je od roku 2005 členem představenstva a sdružení zastupuje i v organizaci EuroISPA. Přidejte si Jiřího Kyselu do své sítě pomocí služby [?] ..

URL| http://www.itbiz.cz/lide-ve-firmach-zari-jedna

Kolik fakult máš, tolikrát jsi člověkem 21.9.2010

Lidové noviny str. 25 RADKA KVAČKOVÁ

Akademie

Vymoženost, nebo plýtvání? Mladých lidí, kteří studují najednou dva, ale i víc oborů, v poslední době přibývá Jedenadvacetiletý Kryštof je vysloveně studijní typ. Na gymnáziu studoval bez problémů a nakonec se dostal dokonce na tři fakulty. Na právnickou, na pedagogickou a také na ekonomickou. Po dvou letech studuje už jen ekonomii, protože chce být finančníkem. Když se ho zeptáte, proč chodil na ty další dvě, odpoví racionálně: Na pedagogickou fakultu jsem chodil kvůli jazyku. Dostal jsem se na učitelství angličtiny a ohromně se v tom jazyce vylepšil. Na právech jsem získal pojem o právu a kamarády mezi budoucími právníky, a pokud jde o ekonomii, ta mě prostě zajímá. Kryštof není zdaleka sám. Těch, kteří studují zároveň aspoň dvě fakulty, je mezi vysokoškoláky nezanedbatelné množství. Nejlevnější jazykový kurz Ostatně statistika mluví jasně. Jak jsme zjistili v Ústavu pro informace ve vzdělávání, například v roce 2009 studovalo na vysokých školách v České republice 389 231 fyzických osob. Počet studií (to znamená, že ti, kteří studují na více školách, jsou započítáváni tolikrát, na kolika školách studují za stejný rok) však činil 402 718. Rozdíl 13 487 vypovídá o studijních místech obsazených lidmi, kteří studují na více školách. Kryštofův případ vypovídá o několika věcech: zaprvé o jeho schopnostech, které budou patrně nadprůměrné, dále o tom, že některé fakulty mohou fungovat jako nejlevnější jazykové kurzy, ale taky o tom, že studium na mnohých českých vysokých školách a fakultách asi nebude příliš náročné. Jak to proboha stíhají? Třeba britští nebo dánští studenti, když slyší, že u nás někdo studuje více fakult najednou, se pořádně diví: něco takového není přece v lidských silách, vrtí nedůvěřivě hlavou s tím, že je samotné studium na jedné fakultě vytěžuje maximálně. Šéf poradců ministra školství Jan Koucký o této u nás dost rozšířené praxi ví a také ji nepovažuje za něco, co by svědčilo o náročnosti některých studijních programů. Něco jiného je podle něj transfer kreditů. „Je v pořádku, když má například student psychologie, který se rozhodl studovat také arteterapii, možnost absolvovat speciální výuku na jiné fakultě zaměřené na umění,“ říká pro ilustraci. „Ale jako součást jednoho studijního programu.“ Rozuměj tak, že navštěvuje jen určitý kurz či předmět na jiné fakultě (třeba i v cizině) namísto kurzu ve svém programu na fakultě domovské. To se však využívá méně, než by bylo pravděpodobně možné. Například vysokoškolákům, kteří vyjeli v rámci programu Erasmus na semestr či dva na zahraniční univerzity, pak domovské fakulty uznávají často jen minimum tam získaných kreditů, čímž se studium protahuje a prodražuje. Vede Brno Zdá se, že nejvíc ambiciózních studentů má Masarykova univerzita v Brně. Podíl těch, kdo studují více jinak samostatných oborů, tam činí mezi pěti a sedmi procenty z celkového počtu studujících a spíše jich přibývá. Zatímco v roce 2003 měla univerzita 1500 studentů zapsaných ve více než jednom studiu, v roce 2006 jich bylo 2800 a v roce 2009 dokonce 3500. (Počet studujících v jednom studiu rostl sice také, ale o dost pomaleji. Mezi lety 2003 a 2009 z pětadvaceti na pětatřicet tisíc. Pro srovnání: na Karlově univerzitě studovalo k 31. říjnu loňského roku - novější statistika není - jednu fakultu téměř 50 000 lidí, dvě fakulty 1048 a tři fakulty 8 studentů.) Plné znění zpráv


Podle mluvčí Masarykovy univerzity Terezy Fojtové čísla dokládají filozofii školy, která chce studentům umožnit, aby se sami podíleli na tvorbě svého studijního profilu. „V mnoha případech se jedná o obory příbuzné, jejichž kombinací si zvyšují šanci na uplatnění na trhu práce,“ uvádí mluvčí. Jenže personalisté v poslední době tvrdí, že dva diplomy neznamenají zdaleka vždycky výhodu. Vzdělaných už je poměrně hodně a firmy více než diplomy upřednostňují praxi. Sedmadvacetiletý Jan Kálal, který studoval souběžně s žurnalistikou a mediálními studii po dva roky také matematicko-fyzikální fakultu, si ale myslí, že si tak rozšířil obzor a způsob myšlení, což při své práci v jedné z televizí bezesporu využije. Skutečnost, že šlo o dva diametrálně odlišné obory, považuje za výhodu. Pozor na délku studia Univerzita Karlova uvádí jako nejčastější kombinace studium na filozofické či pedagogické fakultě a fakultě sociálních věd a dále na filozofické a pedagogické fakultě. Najde se ale i kombinace s katolickou teologickou fakultou nebo s fakultou humanitních věd. Faktem je, že ne všichni, kdo studují více fakult najednou, všechna studia dokončí. A ještě méně vysokoškoláků to udělá v řádném termínu, tedy v době, která zahrnuje standardní dobu studia, což je u bakalářských programů zpravidla tři roky. Pak se ovšem vystavují nebezpečí, kterého si mnozí nejsou tak úplně vědomi. Mohli by platit školné. Zákon totiž říká, že studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola za studium poplatek. To neplatí, jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia programu jednoho. Nejde o horentní sumy. Zpravidla se pohybují kolem tří tisíc za rok, ale i tomu se lze poměrně snadno vyhnout, pokud člověk pozdrží jedno studium tak, aby skončil obě stejně, tedy v případě bakalářů do čtyř let, v případě magisterského studia většinou tři roky. Příliš snadné brouzdání Předsedkyně výboru pro vědu a vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu ČR Anna Putnová (TOP 09) je přesvědčena, že současný systém umožňuje snadné zneužívání. „Zatěžuje finančně i kapacitně vysoké školy a nepřispívá ke vzdělanosti populace,“ míní. Mladí lidé podle ní často jen zkoušejí, kde jim to bude víc vyhovovat. Díky kreditnímu systému mohou totiž po fakultách „snadno brouzdat dva roky“. Anně Putnové, která je také děkankou Podnikatelské fakulty Vysokého technického učení v Brně, se nelíbí, ani když například biochemik jde po ukončení tohoto studia studovat ještě biofyziku, kde mu nemálo předmětů z předchozího studia započítají. Považuje to za neúměrné prodlužování studia a využívání studentských sociálních výhod. Domnívá se, že je čas na to, abychom se nad celým systémem zamysleli. K racionalizaci může podle ní přispět zavedení školného. „Aby si každý rozmyslel, co chce opravdu dělat a k čemu má skutečné předpoklady,“ říká. A není pochyb, že v době všeobecného šetření najde spojence. *** JAK SE LONI STUDOVALO NA ČESKÝCH VŠ V roce 2009 studovalo na vysokých školách v ČR celkem 389 231 studentů. Z toho: 376 202 studovalo v jednom studiu 12 616 studovalo současně ve dvou studiích 378 studovalo současně ve třech studiích 26 studovalo současně ve čtyřech studiích 8 studovalo současně v pěti studiích 1 student studoval současně v šesti studiích Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání / Hell Foto popis| Zvýšení šance na uplatnění, nebo důkaz nízké náročnosti některých studijních programů? Podle údajů ÚIV loni téměř 13 487 vysokoškolských studentů u nás studovalo více než jedno VŠ studium najednou. Foto autor| Foto LN - František Vlček

lidé a podniky Plné znění zpráv


20.9.2010

Euro str. 28 Lidé a podniky Lukáš Novotný

ŘEDITEL STRATEGIE A ROZVOJE GTS CENTRAL EUROPE Michael Rees Telekomunikační operátor GTS Central Europe (GTS) jmenoval do funkce senior viceprezidenta pro strategii a rozvoj Michaela Reese (42 let), který do GTS přichází po více než třináctileté zkušenosti z telekomunikačního oboru. Zastával řadu výkonných vedoucích pozic například ve firmách Cavalier Telephone a OnFiber Communications, která byla zakoupena Qwest Communications. Předtím se podílel na spuštění DSL v Covad Communications. Přes dva roky působil ve společnosti Hardiman Telecommunications. Rees získal titul BA v oboru ekonomie a matematika na Bostonské univerzitě a titul MBA na Tepper School of Business na Carnegie Mellon University. AFI Kamil Blažek předseda Nejvyšší post ve Sdružení pro zahraniční investice AFI (Association for Foreign Investment) zaujal dlouholetý člen řídicího výboru sdružení Kamil Blažek, partner mezinárodní právní kanceláře Kinstellar. V pozici předsedy vystřídal obchodního ředitele společnosti Tebodin Czech Republic Jana Bobka, který funkci zastával v uplynulých dvou letech. Řídicí výbor zvolil Kamila Blažka předsedou do konání příštího plenárního zasedání AFI, jež se uskuteční v listopadu tohoto roku. TIETO Martin Ambler obchodní ředitel Společnost Tieto, evropský poskytovatel IT služeb, oznámila zahájení obchodních aktivit na českém a slovenském trhu pod vedením nového obchodního ředitele Martina Amblera. Ten převzal odpovědnost za všechny obchodní aktivity společností Tieto v České republice a na Slovensku. Ambler přichází s bohatými zkušenostmi z managementu a vedení obchodu v nadnárodních společnostech jako CA, Mercury, HP či SAP. FACTUM INVENIO Jana Myšková ředitelka Factum Invenio, přední poskytovatel služeb v oblasti výzkumu trhu a veřejného mínění, posílil svůj odborný a manažerský tým o Janu Myškovou, která nastupuje do vedení společnosti jako ředitelka Psychologické laboratoře. Myšková vystudovala psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. První odborné zkušenosti sbírala v oblasti poradenství. Před nástupem do společnosti Factum Invenio působila patnáct let v marketingovém výzkumu v GfK Praha, kde vedla, realizovala a koordinovala více než šest set lokálních i mezinárodních projektů jak z oblasti kvalitativního, tak i kvantitativního výzkumu. KOFOLA Daniel Buryš finanční ředitel Do pozice finančního ředitele společnosti Kofola nastoupil Daniel Buryš (39), jenž se v oblasti finančního řízení pohybuje již 17 let. Před svým nástupem do Kofoly pracoval pro společnost ČEZ – nejdříve jako finanční ředitel v Severomoravské energetice a poslední dva roky jako finanční ředitel a člen představenstva teplárny ELCHO v Polsku. Vystudoval Ekonomickou fakultu Technické univerzity v Ostravě a v roce 2008 získal titul MBA na Liverpool J. M. University. Hovoří anglicky, německy, polsky a rusky. Je ženatý a má tři děti. Mezi jeho koníčky patří basketbal a fotbal. Rád chodí do divadla a cestuje po světě. WIKIREALITY.CZ Tomáš Vyskočil provozní ředitel Do funkce provozního ředitele nově spuštěného realitního serveru Wikireality.cz nastoupil Tomáš Vyskočil (31), který přichází ze Seznamu, kde působil jako šéf vertikál. Vyskočil vystudoval Fakultu strojní na ČVUT v Praze. V oblasti internetu se pohybuje od roku 1999. Dříve působil například jako šéf produktového oddělení portálu Atlas.cz nebo portálu Volný. Od roku 2008 pracoval v Seznamu, později jako produktový manažer pro vertikály Sreality.cz, Firmy.cz nebo Sauto.cz. Hovoří anglicky a německy. Je velkým fanouškem filmu. NESTLÉ ČESKO Michal Lehar vedoucí nákupu Novým vedoucím nákupu pro Českou a Slovenskou republiku ve společnosti Nestlé Česko se stal Michal Lehar. Vystudoval univerzitu v Pardubicích a poté působil v manažerských pozicích v oblasti nákupu ve výrobních společnostech a v consultingu. Do Nestlé přichází ze společnosti Doosan Bobcat Manufacturing, kde pracoval v pozici globálního a EMEA regionálního komoditního manažera nákupu. Svůj volný čas tráví s rodinou, přáteli a tenisem. CZECH INVEST Štěpánka Filipová tisková mluvčí Ředitelkou odboru marketingu a komunikace a tiskovou mluvčí Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest je Štěpánka Filipová (34). Do CzechInvestu přišla z pozice vedoucí oddělení styků s veřejností a tiskové mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí. Předtím pracovala jako tisková mluvčí Karlovarských minerálních vod (Mattoni). Řadu let působila jako Plné znění zpráv


novinářka, mimo jiné v týdeníku Profit a v České televizi. Filipová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze a marketingové a sociální komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Hovoří francouzsky a anglicky. RICS Ondřej Fukal člen Odborným členem Královského institutu diplomovaných znalců (Royal Institution of Chartered Surveyors, RICS) se stal Ondřej Fukal (42) ze společnosti Cushman & Wakefield, a to na základě dlouhodobé praxe v oboru ve vedoucí pozici a složením zkoušky způsobilosti (Assessment of Professional Competence). Tuto zkoušku absolvoval v polovině července, následně bylo schváleno jeho členství. Fukal nastoupil do Cushman & Wake field v roce 2006 a vede tým správy nemovitostí v České a Slovenské republice. Předchozích pět let pracoval jako ředitel divize facility managementu společnosti CENTRA, předtím působil ve vedení firmy OKIN. Fukal je absolventem ČVUT. Ve volném čase se věnuje košíkové, cyklistice a dalším sportům. SAS Lucie Staňková, Pavel Holý, Jaroslav Půlpán konzultanti Společnost SAS, výrobce softwaru a služeb pro business analytics, představuje vznik nového specifického kompetenčního centra Customer Intelligence (CI) pro region CSEE (střední, jižní a východní Evropa). Do SAS proto přicházejí lidé, kteří znamenají pro tým další odbornou posilu. Novou business consultantkou je Lucie Staňková, jež v SAS pracuje od září roku 2008. Pavel Holý je posilou pro CI tým a Kompetenční centrum CI. Pracuje ve společnosti SAS jako business consultant v oblasti Customer Intelligence. Před svým nástupem do SAS působil v konzultačních společnostech Logos a Ness Czech. Holý vystudoval ČVUT v Praze. Je ženatý, má jednoho syna a mezi jeho záliby patří například trekking a lezení po horách, jízda na silničním kole a lyžování. Jaroslav Půlpán, významný odborník na data mining a analýzu, se do společnosti SAS vrací do pozice senior consultanta po šestiletém působení ve firmě Vodafone. K jeho zálibám patří turistika a fotografování. STYL, KABO Jaromír Krejčí PR manažer Do pozice PR manažera veletrhů Styl a Kabo nastoupil Jaromír Krejčí (52). Vystřídal tak ve funkci Sandru Měřínský, jež odešla na mateřskou dovolenou. Krejčí má dvacetiletou zkušenost v oblasti tištěných médií. Ve funkci ředitele distribuce pracoval v MF Dnes, Lidových novinách a Deníku Rovnost. ALLEN & OVERY Radek Novotný daňový poradce Advokátní kancelář Allen & Overy (A&O) jmenovala daňovým specialistou Radka Novotného. Před nástupem do A&O působil v pozici senior manažera v daňovém oddělení společnosti Ernst & Young. V roce 2000 získal titul inženýr na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze. Členem Komory daňových poradců České republiky se stal roku 1998. V rámci svého téměř desetiletého působení ve společnosti Ernst & Young získal bohaté zkušenosti v oblastech bankovních a finančních produktů, restrukturalizací společností, mezinárodních transakcí a práva EU. FASHION DAYS Kamila Štorková nákupčí Novou nákupčí pro lokální trhy ve firmě Fashion Days je Kamila Štorková, jež bude mít na starost styk s dodavateli zboží primárně v ČR a na Slovensku. Štorková má zkušenosti z obchodního prostředí především z Velké Británie. Je absolventkou Vyšší odborné školy ekonomických studií v oboru účetnictví a finance. Mezi její zájmy patří překládání z angličtiny, cestování a móda. *** KRÁTCE VOLKSBANK CZ Pavol Komzala rozšířil představenstvo tuzemské Volksbank, které tak bude mít celkem čtyři členy. Komzala bude ve své funkci zodpovědný za řízení rizika a problémové úvěry banky. Předsedou představenstva banky je Libor Holub, dalšími členy jsou kromě Komzaly Frank Guthan a Andreas Vögerl. Komzala před nástupem do Volksbank působil jako člen představenstva Slovenské záruční a rozvojové banky a zároveň v ní vykonával funkci náměstka pro ekonomický úsek včetně sektoru rizik a bankovních procesů. V letech 1995 až 2006 byl zaměstnán v Dexia bance Slovensko, kde pracoval v oblasti řízení firemního i spotřebitelského úvěrování. ASOCIACE ČESKÝCH FILMOVÝCH KLUBŮ Novou předsedkyní Asociace českých filmových klubů (AČFK) se stala dosavadní místopředsedkyně a druhá statutární zástupkyně asociace Radana Korená. Rozhodla o tom rada společnosti. Plné znění zpráv


Foto autor| FOTO: archiv O autorovi| RUBRIKU LIDÉ A PODNIKY PŘIPRAVIL: Lukáš Novotný ([email protected])

Kapitalismus nepotřebuje obří růst za každou cenu 11.9.2010

Mladá fronta DNES str. 11 Tomáš Sedláček

Názory

Reformy bolí. To se obvykle říká, zvlášť jsou-li jako ty dosavadní polovičaté. Bez reforem to však bude bolet víc. Česko má přitom ještě šanci dostat se do první ligy konkurenceschopnosti. Jak? A opravdu tomu můžeme věřit? Pokud měla krize aspoň trošku vést ke změně uvažování, pak snad dochází k postupnému kolapsu představy, že politik je tu od toho, aby vyráběl růst ekonomiky. Hlavní zodpovědnost politika či političky je umět hospodařit se svěřeným, tedy neutrácet víc, než je mu nebo jí svěřeno, a výdaje vydávat s čistým svědomím řádného hospodáře. Český politik (ale ani třeba ten německý) nemá na růst skoro žádný krátkodobý vliv. I Německo je závislé na přízni nebo nepřízni globálního ekonomického větru - ano, politik se může na horší nebo lepší počasí lépe či hůře připravit, ale to je asi tak všechno. Jinými slovy chtít po politikovi, aby skládal účty z toho, jak ekonomika roste, nebo ne, je jako vyčítat mu, že letos bylo deštivé léto. Jediné, co moudrý politik může udělat, je mít připravený deštník nebo železné rezervy. Mentalita naší západní civilizace však byla taková, že v rámci zvyšování možnosti růstu - protože nám po mnoho let vládla mantra „růst, růst“ -jsme si v nějakém zvláštním raplu rozhodli v rámci bujarého večírku sníst a propít železné rezervy. Kvazi zbankrotované státy, jako Maďarsko, Řecko nebo Kalifornie, se tak stávají jen výstražnou špičkou ledovce, nápisem na zdi pro nás pro všechny, že malování čerta na zeď v tomto případě nebylo planým strašením či slyšením trávy růst. Tahání pilky a čerta za ocas Před rokem zachraňoval stát ekonomiku, a bylo to tak správně. Nyní, zdá se, není ohrožena ani tak bezprostředně ekonomika jako spíše stát. Krize se, obrazně řečeno, přestěhovala z úrovně ekonomiky na úroveň státu. Tedy jinak řečeno, mám pocit, že jsou to spíše státní finance, které jsou ohrožené, než finance na úrovni ekonomiky. Jinými slovy, stát už si nemůže dovolit nadále beztrestně dopovat ekonomiku (zdánlivě) nekonečným dluhem, který se jako by nikdy nemusel splácet. Naopak, splatit se musí každý cent a každá koruna. A na otázku, kdy skončí krize, odpovídám, že skončí, až státy, tedy my splatíme dluhy, které jsme v průběhu krize a v rámci záchrany ekonomiky museli nadělat. Znaveni sluncem a rozmazleni růstem Zatím se stále vede - jak ve světových, tak v našich médiích - debata o snižování tempa zadlužování. Jinými slovy budeme se zadlužovat dál, ale jen pomaleji. To je pochopitelně nedostatečné, je třeba začít hovořit nikoli o nízkých deficitech, ale o dlouhodobě vyrovnaných rozpočtech - a o tom, že bychom měli v dobrých letech tvořit rezervy na roky horší, a ne je projídat, jak se to dělo skoro všude v naší vyspělé růstově rozmazlené západní civilizaci. Do jisté míry se totiž dá říct, že naše hospodářská politika byla nastavena na krizový (deficitní) režim, ačkoli od roku 2000 si skoro celý svět užíval nikdy předtím nepoznané úrovně bohatství, jehož tempo růstu navíc bylo neslýchané. Až jsme si „jakoby krizovým hospodařením“ krizi skutečnou přivolali. Teprve nyní, v krizi a těsně po ní, se naše hospodářská politika sesynchronizovala se skutečným vývojem ekonomiky. Jinými slovy, tak dlouho jsme přehřívali už tak dobře rostoucí ekonomiku, až jsme ji přepekli. Ve snaze (pře)bohatě si osladit čaj (nebo čas?) jsme sladili (dluhovým kortikoidem) tak dlouho, až jsme učinili čaj nepitelně sladkým. Po celou tuto dobu byla hospodářská politika mnohem levicovější než Keynes. Ten totiž povoloval zadlužování státu jen a pouze v dobách ekonomických krizí a recesí. V dobách dobrých naopak diktoval přebytkové státní finance a snižování dluhu. Kdežto my jsme si z hospodářské politiky udělali keynesiánského bastarda - vzali jsme půlku rady (stát se může zadlužovat v krizi) a namixovali s představou, že na růst máme nárok, a to neustále na maximální růst. Vzniklé pravidlo, které se z tohoto svazku zrodilo, bylo: stát se může zadlužovat neustále. Respektive oprava: podle postmoderního krutého zábavního imperativu „když můžeš, tak Plné znění zpráv


musíš“ zní národohospodářské moudro naší země následovně: stát se nejen může, alemusí zadlužovat, a to neustále, na maximum, kolik to jen jde (maximálně využijme vše, co povoluje maastrichtské kritérium nebo Pakt stability a růstu), aby náš růst HDP byl co největší. Nikoho nezajímalo, že to byl růst převážně umělý, dluhem nastavený, který budeme muset splatit. A doba splácet je teď. Pokud Evropa, USA a Japonsko (a s nimi i my) rychle nesníží úroveň svého dluhu, příští finanční nebo hospodářskou recesi nebo krizi (ať už přijde kdykoli) už nebudeme moci přežít s takovou lehkostí jako zdánlivě tuto naši současnou. Času moc není, celkový dluh (nikoli jen samo tempo zadlužování) je tedy třeba snížit rychle. Jak toho docílit? Doposud platilo jen jedno banálně jednoduché pravidlo o (vzájemném) nezadlužování: stát se nesmí zadlužit o více než tři procenta HDP ročně. Nezávisle na tom, jak se daří ekonomice - ať prší nebo svítí slunce bylo v každém roce povoleno relativně prudké tempo zadlužování. Toto pravidlo je třeba změnit na následující: státy se mohou zadlužovat (a lít olej do skomírající ekonomiky) jen v dobách hospodářské recese; naopak v dobách prudkého růstu (řekněme nad 4 % HDP) bude panovat povinnost vytvářet železné zásoby na horší doby. Už staří Egypťané takové pravidlo používali, my je známe z biblického příběhu o sedmi tučných a sedmi hubených letech. Poté, co prorok Josef faraonovi sdělí, že jeho sen byla makroekonomická predikce na čtrnáct let dopředu, jej faraon zároveň požádá o radu. Rada byla jednoduchá (a keynesiánská): v dobách dobrých nesněz vše, co se bohatě urodí, ale část z toho (jednu pětinu) si nech na roky zlé. To je rada, kterou pochopí každé malé dítě (také se tento příběh učí v nedělní škole), nicméně naše doba jej chápat nechce. A tak se stane, že v záplavě rádoby přesofistikovaných ekonomických modelů a klíženě odborných politických debat jsme zapomněli na jednoduchá pravidla, která našim předkům byla jasná již před mnoha tisíci lety. Toto Josefovo pravidlo (nebo chcete-li „dynamické fiskální pravidlo“) bylo již v závěrečných doporučeních „prvního“ NERV loni. K mému velikému a milému překvapení jej do svých předvolebních programů zapracovalo mnoho českých politických stran. A jak je vidět z programového prohlášení vlády, dokonce jej vzaly vážně i po volbách. Užitečné by bylo, kdyby se toto pravidlo začalo uvažovat i v rámci nového evropského paktu stability a růstu. Je to jedno z mála pravidel, které by mohlo projít na celoevropské úrovni a být přijato stranami napříč širokým politickým spektrem. Líbit by se totiž mělo levici i pravici. Max Růst vs. Min Dluh Tolik navrhovaná reforma pravidel hospodaření na technické úrovni. V oblasti mentality pak jde o následující změny, které by dle mého soudu byly příhodné, neřkuli nutné. Změnit mnohaletou mentalitu mantry Max Růst Za Každou Cenu na Minimalizuj Dluh. Není svatým právem země neustále hospodářsky růst - a ani není odpovědností či povinností politika toto zajistit. Prostě bychom měli cílit na jistou úroveň mírného růstu a zbytek ekonomické energie věnovat na snižování dluhu. Jinými slovy, stejně tak jako chceme rozumnou míru inflace, měli bychom chtít i rozumnou míru růstu ekonomiky. Vše, co je nad to, použít na snížení dluhu a vytváření železných zásob na doby zlé. A když už jsme u toho růstu, nabízí se palčivá otázka: je prudký růst výsledkem systému demokratického kapitalismu, nebo je to jeho podmínkou? Jinak řečeno, potřebujeme (prudký) růst pro zachování funkčního tržního kapitalismu? Jsem pevným zastáncem myšlenky, že kapitalismus může klidně existovat bez kolapsu i ve stacionárním stavu, tedy s nulovou nebo nízkou úrovní růstu. Tím se liším od mnoha komentátorů, které čtu a slyším, kteří si nerůstový kapitalismus nejsou schopni představit a věští takovému kapitalismu strašlivý kolaps. Tím ovšem jedním dechem přiznávají, že růst není výsledkem kapitalismu, ale jeho podmínkou. Že totiž naše společnost potřebuje růst, aby se vůbec byla schopna zachovat ve stávajícím stavu existence. Když se nad tím zamyslíte, hrozivá myšlenka! *** FINANCE V tomto seriálu píší osobnosti o reformách, které naše země potřebuje. Zajímaví autoři, odborníci i akademici nabízejí svůj pohled na změny, bez nichž se neobejdeme. Foto popis| O autorovi| Tomáš Sedláček, Hlavní makroekonomický stratég ČSOB, člen NERV a poradce bývalého prezidenta Václava Havla a poté i poradce bývalého ministra financí Bohumila Sobotky. Učí na FSV UK. Vystudoval ekonomii a absolvoval stáž na univerzitě Yale. Pravidelně publikuje svoje názory v médiích.



Jaroslav Štefec: Při armádních zakázkách se občas i vydírá. Odnášejí to firmy 9.9.2010

E15 str. 14 Rozhovor Pavel Otto

Od ledna 2012 vznikne Národní úřad pro vyzbrojování, který má vnést pořádek do neprůhledných armádních zakázek. Instituci, jež běžně funguje v členských státech NATO, dostal za úkol vybudovat Jaroslav Štefec. Ten se účastní i hloubkové kontroly armádních zakázek, kterou nařídil ministr obrany Alexandr Vondra (ODS). * E15: V souvislosti s předraženými nákupy hovoří ministr Vondra o chobotnici, jejíž chapadla je třeba utnout. Kam až sahají? Vidíme to dnes a denně při revizi zakázek, jsou to dlouhá léta zažité postupy. Vím například, že docházelo k vydírání některých firem. Vyděrači vedení firem říkají: Když zaplatíte, dostanete zakázku. Příští týden bude podepsána historicky druhá dohoda mezi ministerstvem a Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, kde budou tyto záležitosti alespoň částečně ošetřeny. * E15: To, co říkáte, je bezpochyby na trestní oznámení. Máte nějaký konkrétní příklad? Podobným způsobem byl vydírán dnes už zemřelý Jiří Andrlík. Jeho firma dodávala armádě padáky, což je ona známá kauza z devadesátých let. Jen málokdo ví, že jistí lidé nabízeli Andrlíkovi: Zaplať, a s padáky nebudou problémy. Andrlík to neudělal a jeho padáky za stovky milionů korun byly v podstatě programově ponechány bez údržby ve skladech a nakonec musely být z bezpečnostních důvodů vyřazeny z výzbroje. * E15: Existují podobné praktiky i dnes? Bez jakýchkoli skrupulí jsou i nadále vydírány firmy, které spojily svou existenci s rezortem obrany. Je jasné, že do tohoto systému výběru „výpalného“ jsou zapojeni konkrétní lidé z armády a ministerstva, bez jejichž součinnosti by tento mafiánský systém nemohl fungovat. Vzhledem k přetrvávání těchto praktik některé firmy dnes krachují, o zaměstnání přicházejí desítky, možná i stovky lidí. Důsledkem je fakt, že armáda místo kvalitních, dlouhodobě vyvíjených výrobků dostává drek nakoupený například v Číně. * E15: Co je tedy třeba v dosavadním nákupu vojenské techniky nebo služeb zlepšit? Armáda si nemůže diktovat, co chce nakoupit, ale musí vycházet ze svých potřeb. Má určitá zadání uvnitř státu – například při přírodních katastrofách – i navenek. To jsou závazky vůči spojencům z NATO a Evropské unie. Zároveň si musíme uvědomit, že nejsme tak bohatá země, abychom si kupovali – obrazně řečeno – mercedesy, jak říkal exministr obrany Martin Barták. Nesmí se stávat neuvěřitelné cenové úlety jako dosud. * E15: Takže mimo jiné narážíte na lepší plánování akvizic, o němž se hovoří už léta. Je pravda, že už několik let existuje střednědobé plánování. Ale musí být funkční. Ke konkrétním schopnostem vojsk, kterých mají dosáhnout, je třeba nalézt konkrétní schopnosti výrobních firem. Ty budou garantovat dodávky a kvalitu po celou dobu životnosti daného produktu. Akvizice není prostý nákup. Začíná v okamžiku definice potřeby, pokračuje nalezením možných řešení s ohledem na finanční možnosti státu, výběrem a nákupem technického systému a jeho zavedením do výzbroje. Akviziční proces končí po patnácti či dvaceti letech spolu s koncem technické životnosti výrobku, jehož používání, opravy i skladování samozřejmě něco stojí. Musíme tedy kalkulovat nejen s pořizovací cenou, ale s náklady na celý životní cyklus. * E15: Když se chystal nákup obrněných transportérů Pandur, ministerstvo tvrdilo, že musejí umět plavat, aby mohly pomáhat při povodních. Jenže před vysláním do Afghánistánu je třeba je dodatečně opancéřovat, čímž ztěžknou a už neplavou. Jak tomu má laik rozumět? Samozřejmě, že armáda musí disponovat pontonovými mosty nebo obojživelnými přepravními prostředky, které nemá policie ani hasiči. Plavbyschopnost pandurů s tím ale nijak nesouvisí. Jde o taktickotechnický požadavek pro bojové účely. Ty nemají vůbec nic společného s tím, že občas bývají povodně.



* E15: Takže to byl nesmyslný požadavek, který zakázku zbytečně prodražil? Přesně tak. Transportéry jsou ve vodě uzavřeny, nelze je otevřít. Nemůžete s nimi doplavat k nějakému zatopenému domu a naložit jeho obyvatele. * E15: Ministr obrany Alexandr Vondra chce omezit vliv zprostředkovatelských firem. Zastánci nákupu přes prostředníky argumentují například tím, že stát neodpovídá za implementaci přístrojů a vybavení, včetně jejich odzkoušení. Má na to armáda kapacity? Existuje institut takzvaného koncového dodavatele. Pokud to bude výrobce, záleží pouze na uživateli, aby řekl, jak má být třeba obrněný transportér vybaven. Proč bych měl jednat s prostředníkem, že chci takovou či onakou věž, kulomet nebo radiostanici, a přitom by mě vůbec nezajímala cena? Totéž platí o servisu. Pokud například ministerstvo podepsalo s Omnipolem dodatečnou smlouvu o servisní podpoře dopravních letadel CASA pouze do roku 2013, je to naprosto nesmyslné. Tato čtyři letadla se měla nakupovat spolu se servisem po celou dobu jejich životnosti. Místo toho ministerstvo nyní platí i za dvouletou záruku. Omnipol nám také garantuje, že budeme během čtyř let dostávat takzvané bulletiny. Ty obsahují informace o postupných změnách v systémech letadel, které provádí výrobce či jeho subdodavatelé. Ony bulletiny jsou ale naprosto samozřejmá součást nákupu jakékoli letecké techniky. Vlastně ani nevíme, co všechno Omnipol s výrobcem smluvně dohodl již v základním nákupu a za co navíc platíme v balíku servisní podpory. * E15: Prostředníci tedy definitivně skončí? Role Omnipolu kdysi byla především vývozní. Už řadu let ale tato firma zbraně jen dováží. Dokázal bych si představit, že by Omnipol vyvážel výrobky domácích zbrojovek. Chci s nimi jednat a hledat možnosti. Před časem také existoval projekt generálního dodavatele výstrojních součástek, s nímž by se uzavřela dlouhodobá smlouva s dlouhodobě garantovanou výší cen. Neříkám tedy, že na jakýkoli zprostředkovatelský vztah musí být hned od začátku pohlíženo s nedůvěrou. * E15: Proč vlastně znovu vznikne Národní úřad pro vyzbrojování? Jeho úkolem je nastavit konečně normální vztahy mezi ministerstvem a domácím průmyslem. Dosavadní systém nakupování byl pro české firmy v podstatě likvidační. Když bylo třeba něco nakoupit, obrátili jsme se na prostředníka, místo abychom dlouhodobě hledali a vytvářeli možnosti zejména doma. * E15: To však předpokládá také investice do výzkumu a vývoje. Rezort obrany má výzkumné ústavy a určitě by se na spolufinancování výzkumu a vývoje podílet měl. I když do této oblasti nějaké peníze tečou, není to koordinováno. Měly by začít postupně vznikat projektové týmy řízené skutečnými projektovými manažery. Když chceme bez prostředníků komunikovat přímo s výrobními firmami, musíme přesně vědět, co chceme a za kolik to jsme schopni nakoupit. Každý větší projekt by měl řídit člověk, který bude komunikovat jak s výrobcem, tak s armádou jako uživatelem. Musí být jasně stanoveno, kdy je třeba modernizovat software, kdy hardware, kdy musí být provedena generální oprava, jaké je předepsané palivo či mazivo. To musí zajistit výrobce. Může to ale být i některá ze státních zbrojovek. Už ale není dále možné vše s vysokými maržemi nakupovat u obchodních firem. I když jsou pandury kritizované, je to jedna z věcí, která se podařila. V tomto případě jsou partnerem výrobce vojenské opravárenské podniky, je tam zapojena více než desítka českých výrobních firem. *** Firmy, které spojily svou existenci s rezortem obrany, jsou i nadále vydírány. Je jasné, že do systému výběru „výpalného“ jsou zapojeni konkrétní lidé z armády a ministerstva Dosavadní systém nakupování byl pro české firmy v podstatě likvidační. Když bylo třeba něco nakoupit, obrátili jsme se na prostředníka, místo abychom dlouhodobě hledali a vytvářeli možnosti zejména doma Jaroslav Štefec (54) Vystudoval raketovou techniku na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1998 působil nejprve jako poradce tehdejšího ministra obrany, později vedl Národní úřad pro vyzbrojování. Ten zanikl v roce 2003. Působil na



Ústavu managementu a Ústavu strategických studií, je konzultantem Centra pro ekonomické a sociální strategie Fakulty sociálních věd UK. V letech 2003 až 2010 vedl vlastní poradenskou firmu. Foto autor| Foto E15 Eduard Erben O autorovi| Pavel Otto, Praha

Dítě Ráje Petra Doležalová 4.9.2010

Haló noviny str. 11 Bonus pro vás Roman JANOUCH

Petra Doležalová je 23letá mladičká herečka, která se narodila v Děčíně, vyrostla v Liberci a od té doby, co se dostala do Prahy, tak branží prochází díky sérii pokusů a náhod. Ale daří se jí kromobyčejně. Po absolutoriu na hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře se dala na novinařinu na FSV UK a už je hned i tiskovým mluvčím. Vedle toho má za sebou seriálové zkušenosti, dabing a před sebou kromě pokračování v Dětech Ráje i dvě plzeňská angažmá. Mj. bude i novou Edith Piaf... Více info na www.petradolezalova.ic.cz. * Jak by Petru Doležalovou profesně představila Petra Doležalová? - Myslím si, že Petra Doležalová je herečka (úsměv). Hlavně herečka. Zrovna teď přes prázdniny mě fanoušci zasypali otázkami, jestli bych nechtěla vydat nějaké CD?! Ale já si myslím, že nejsem zpěvačka. Zpívající herečka je přece jen něco trochu jiného, takže se držím v téhle věci trochu zpátky. Nevylučuju, že na to třeba někdy nepřijde řeč, ale v tuhle chvíli se ještě na nějaké CD určitě necítím. * Co tanec? - Tanec mě moc baví, hlavně moderna! Líbí se mi i klasický balet, ale moderna je víc uvolněná, je tam víc možností, jak se vyjádřit, a to mě bere moc... Ale zase, nemůžu říct, že bych byla tanečnice. Jsem herečka a k tomu občas zpívám a tančím (smích). * Co jste zpívala u matury? - Knížku snů z Bídníků a ještě něco rychlejšího, ale to si teď nevybavím (úsměv). * Údiv může vyvolat ve vaší biografii seriálové působení - jako Ordinace v Růžové zahradě, dvojka Pojišťovny štěstí a další... - Tak to byly menší role, ještě v době studií, ve druháku, ve třeťáku - měla jsem tehdy ještě krátké hnědé vlasy, to už ani není pravda! * No, je pravda, že jsem vás na stránkách Strašnického divadla ani nepoznal. Jak si zvykáte na nového člověka? A jaké to je hrát se skutečnými maturanty? - Zvykám si. Pomalu i na ten blond (smích). Ačkoli poprvé, když jsem se viděla, tak jsem se hodně lekla, že pomalu nevidím sama sebe. A uvědomila si, jaké to musí být, když někdo po těžké havárii musí postoupit nejrůznější zákroky, které s sebou přináší zásadní změny..., zatímco já vyšilovala jen kvůli jiným vlasům. Ale já opravdu na chvíli ztratila kus sebevědomí. Postupně, když jsme to sladili - s kostýmem, rozhodli se pro melíry a určitou intenzitu, tak už to bylo v pohodě. * Takže až skončí Mladá Eva, tak se vrátíte k hnědé? - No původně jsem si říkala samozřejmě, že jak to půjde, tak to okamžitě obarvím, ale teď už to tak jednoznačně nevidím. Ani co do barvy, ani délky. Třeba ještě dlouhý blond budu potřebovat (smích). A jinak - pohybovat se mezi Míšou, Terezkou, Genny a dalšími Dětmi mě moc baví. Třeba Míša Sejnová je i přes to, že je jí 18, rozumově i celkově hodně vyspělá. Akorát se s ní jako s alternací moc nepotkám, takže Plné znění zpráv


si moc nepopovídáme... Ale fakt jsou všichni strašně fajn a je radost s nimi pracovat. Takoví medvědi. Jen jsem proto zprvu trošku za ně trpěla - tím, jak jsou neherci, tak se v té snaze o perfektní výkon po všech stránkách trochu utápěli - jako já v prváku nebo ve druháku. Přesně jsem se viděla (úsměv). Chvíli jsme je museli trochu uklidňovat a povedlo se. Na to, že jsou to lidi často bez jakékoli divadelní zkušenosti, jsou bezvadní, hrozně talentovaní! * Je to ten důvod, proč jsou Děti Ráje tak úspěšné i v době, kdy muzikálový boom už je v nenávratnu a hratelnost většiny titulů se počítá nikoli na roky, ale už jen na měsíce? Jaké by byly důvody, pro které byste pozvala na Děti ty diváky, kteří to ještě nestihli? Je to ten fakt, že coby aktéři ještě nejste profesionálně zdeformovaní, jak jste kdysi hezky komentovala po Čarodějkách ze Salemu na dramaťáku? - Určitě právě proto, že je tam ta nesmírá energie, která jde nejen z nás, ale vrací se nám i od těch lidí v hledišti, což nás ohromně baví a ještě víc nakopává! Ta souhra obou energií tvoří strašnou sílu pro celé představení - stejně jako spontánnost mladých lidí, nezkažených, kteří si dovedou své role opakovaně užívat a užívat, jakoby to hráli poprvé, podruhé... A hvězdy jako Lukáš, Martin, Sagi (Vaculík, Zounar, Tofi - pozn. autora) a další, ty to pak už jenom podpoří svýma zkušenostma a tím, že ví, jak který fór funguje, jak koho podržet, což je ve finále o další souhře. Takže ten hlavní důvod se dá shrnout do jednoho slova - SOUHRA (úsměv). Plus je to o tom celkovém uvolnění, které na Dětech zažijete. V dnešní době asi nikdo už nepůjde třikrát třeba na Oidipa a nějaká jiná složitá témata. Půjde se radši pobavit a na tři hodiny vypnout. * V případě Dětí spíš na 3,5 hodiny... - (Smích). To ano... * Přesuňme se však z GoJa Music Hall do Divadla Broadway, kde se budete objevovat v dvojjediné roli - jako herečka, ale i jako P. R. manager nového projektu, činohry Columbo - Vražda na recept... - Tak je to zajímavá kombinace, ale zvládat se to dá v pohodě. Jako herečka jsem ze začátku měla problém »uřvat« prostor divadla jako Broadway bez portů, ale pomohly mi obrovské zkušenosti Petra Štěpánka nebo Honzy Čenského a dalších velkých jmen našeho projektu a už je to o něčem jiném, už to docela jde (úsměv). * Vy budete vraždit? - Ne ne. Hraju mladou začínající herečku (jak jinak, smích), takovou upřímnou holku, do které se zamiluje doktor, budoucí vrah své ženy... * Takže kvůli vám se to celé vlastně spáchalo? - Víceméně, ale nejsem ani žádná spoluvražedkyně, fakt ne! Jen takový uzlíček nervů, který plní roli naivní manipulovatelné slečny - tak obstarám vrahovi alibi atp. Ale proto, že jsem ho milovala. Však uvidíte! * Taky prý budete Edith Piaf? - Ano, ale jen v malinkém kabaretním divadélku v Plzni. * Parlez-vous francais? - To ne (smích). To bude naštěstí představení v češtině, bude to něco docela jiného než Vaculíkův Vrabčák z předměstí. I tak se na tuhle příležitost samozřejmě ale strašně těším, protože to je úžasné téma a role, které vám dají šanci se na tom jevišti pořádně »vyzvracet«... * Proč právě žurnalistika? Abyste mohla dělat P. R.? - Hledala jsem po absolutoriu něco, co by mě bavilo. Ráda bych jednou pracovala třeba v rádiu nebo televizi. Mám potřebu neustále vstřebávat nové zprávy a informace, tak jsem do toho spadla se vším všudy... * Ve volném čase krom jiného prý hodně ráda fotíte?



- No poslední dobou spíš vyhrává spánek... A pak taky setkání s fajn lidmi, hlavně s Šárkou Markovou (kolegyně z Dětí Ráje - pozn. autora). Vzniklo mezi námi takové úžasné mezigenerační přátelství! * A focení? - Určitě. Bydlela jsem asi dva roky na Letné, a jak jsem tak chodila dolů parkem na konzervatoř, tak jsem po cestě cvakala, co se dalo. Jak co kvete a tak vůbec. Třeba dvě berušky, jak lezou..., takové všelijaké detaily. Ale hrozně ráda mám i černobílé fotky lidí, nejen portréty. Možná bych někdy nafotila i decentní černobílé akty. * Tak to já řeknu Martinovi Polákovi... - Jo? Tak uvidíme (úsměv). * V Dětech hrajete mladou Evu. Jaká je mladá Petra už víme. Ale jaká bude Petra ve druhém (životním) dějství? Po (Eviných) 21,5 letech? - Doufám, že bude pořád u divadla, že bude mít krásné dvě děti a hodného manžela podle svých představ (smích). Prostě práci, která mě baví a idylickou rodinu - to je pro mě smysl života! Foto popis| Michal a Eva u Ráje Foto autor| FOTO - Martin J. POLÁK (2) a Tomáš MARTÍNEK pro DR

Brouk, mercedes české avantgardy 1.9.2010

Lidové noviny str. 10 JIŘÍ PEŇÁS

Kultura

Literární středa – Osamělý psychoanalytik a drsné vzpomínky z vězení ve vězení Editor Bohuslava Brouka Viktor A. Debnár: „Provokativní nádech mají vlastně všechny Broukovy texty.“ A vůbec, tenhle ten Brouk! zakroutil nad ním hlavou velký F. X. Šalda. Adresátem byl čtyřiadvacetiletý mladík, který už několik let psal články o psychoanalýze, přispíval do Erotické revue, publikoval pamflety, platil za zázračné dítě české avantgardy. Po únoru odešel do exilu, zemřel pozapomenutý v roce 1978. Dílem jednoho z nejzajímavějších českých esejistů klasické moderny se léta soustavně zabývá literární historik Viktor A. Debnár. Probírá se jeho pozůstalostí, oprašuje, co po něm zbylo. Nedávno vydal Broukovu studii z pozůstalosti Životní sloh. * LN Jak jste se k zájmu o Brouka vlastně dostal? Předpokládám, na začátku je nějaké setkání s textem, který vás fascinoval. Který to byl? Přiznám se, že já od něj četl první ten o autoerotismu... Ano, předpokládáte správně. Otázkou nicméně zůstává, který z textů to byl. Od mého prvního setkání s Broukem jsem při ediční přípravě jeho textů, ale i při „obyčejném“ čtení pro radost četl ty knihy a články tolikrát, že při nejlepší vůli nedokážu odpovědět. Je dobře možné, že se i v mém případě jednalo o ony sexuologickopsychoanalytické texty, neboť ty mají přirozený „skandální nádech“, který člověka vábí. Postupně nicméně zjišťujete, že provokativní náboj mají téměř všechny Broukovy texty. * LN Čím byl Brouk vlastně ve své podstatě nejhlouběji? Filozofem, umělcem, cynikem, dandym? Byl od každého trochu, a ještě mnohé navíc... což nemyslím jako „pohodlnou“ odpověď nebo frázi. Pokud bychom jej chtěli označit jednou „nálepkou“, alespoň pro mě by jí bylo označení myslitel, a to bez jakéhokoliv patetického nádechu ve vnímání tohoto slova. Avšak ať bychom mu přiřkli jakékoliv nálepky, všechny by je v prvé řadě spojovalo několik charakteristik jeho života a tvorby, s nimiž soustavně nabourával společenské konvence, klišé, (pseudo)hodnoty a tabu: myšlenková objevnost, zároveň radikálnost a nekompromisnost, provokativnost a subverzivnost, sarkasmus a cynismus, skepse (vůči sobě i okolí), ale Plné znění zpráv


rovněž zásadovost, férovost či nebojácnost (viz jeho poválečné články, v nichž s břitkostí jako jeden z mála v té době systematicky demaskoval komunistickou ideologii a praktickou politiku komunistické strany, nebo Dopisy z exilu příštím milenkám, jdoucí proti všem tehdejším představám exilu o sobě samém). Vše řečené se odráželo v Broukově mnohovrstevnatém díle, jdoucím od psychoanalýzy a sexuologie přes přírodní vědy, estetiku, lingvistiku, uměleckou kritiku až po politickou publicistiku. * LN Jak to vlastně bylo s tím jeho skandálem s Máchovými deníky? Velmi stručně: Brouk uveřejnil ve sborníku Ani labuť ani Lůna, vydaném k 100. výročí básníkova úmrtí, provokativní esej Máchův kult. V něm ostře napadl průběh oficiálních oslav, „ziskuchtivé vydřiduchy“, „slavomamské osobičky“, „vlastence“ atd., kteří si Máchu a jeho dílo přivlastňují a upravují ke svým nízkým účelům. A nutno dodat, že soudy, jež Brouk v příspěvku vznáší, jsou z drtivé většiny platné i dnes. Důvod podání žaloby badatele Karla Janského byl nicméně jiný: Brouk volal po zveřejnění intimních částí Máchova deníku, s čímž Janský nesouhlasil, a v této souvislosti použil výrazy jako „olysalí duchové“ či „pohlaví zarostlé mechem“, v nichž se Janský údajně poznával. Spor skončil nakonec smírem a Broukovou omluvou v tisku. Celý proces detailně zmapoval Pavel Vašák ve své práci Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy (2007). * LN Neplatí u Brouka, co se některým geniálním mladíkům stává, že po úžasném rozjezdu pak brzy vyhoří? Ty nejšťavnatější texty psal přece jen jako mladík. Pak myslím převládá spíš už ta hořkost, výsměch, cynismus. Nebo to tak není? V jistém smyslu ano, v jistém ne – museli bychom si přesně říci, co rozumíme pod pojmem „nejšťavnatější“. Řada Broukových textů z pozdějších let je také dost „šťavnatých“, psaných lehkým stylem a ironickým tónem, a zase naopak i v textech z 30. let se objevuje výsměch a cynismus... Zevrubnou odpověď by na vaši otázku mohla přinést až kvalitní Broukova monografie. Sám bych byl nesmírně rád, kdyby se našel někdo, kdo by ji dokázal napsat, nicméně vzhledem k Broukovu širokému tematickému záběru se obávám se, že tak brzy to nebude. * LN Jak to vlastně vypadá s jeho písemnou pozůstalostí? Vyšlo už to podstatné? Kolik toho zůstává nevydáno? Po vydání souboru textů z exilových let 1948–1978 Zde trapno existovat (2008) a po letošním Životním slohu už toho bohužel mnoho nezůstává. De facto se jedná pouze o rozsáhlý, téměř pětisetstránkový filozofický spis O šalbě svobody a filosofie, který vznikal v letech 1954–1958. Momentálně jednám s jedním nakladatelem o eventuálním vydání, jež by však zahrnovalo pouze závěr celé studie, který je nicméně z celého spisu tou nejzajímavější a nejhodnotnější částí. Studie Dnes a zítra a esej s typicky „broukovským“ titulem O krásách přírody a smutcích neděle, které byly napsány po druhé světové válce a jejichž vydání již byla připravována, se doposud nepodařilo nalézt, i když určitá naděje tu zřejmě je... To ovšem neplatí o Broukově románu, na němž začal pracovat v Austrálii v 50. letech,, a především potom jeho memoárech; šance na nalezení obou rukopisů – pakliže ještě vůbec existují – je téměř nulová. A přestože se nejedná o rukopisné texty, je nutné se zmínit o dvou knihách – v příštím roce by měl vyjít objemný svazek zahrnující časopisecké a novinové příspěvky z let 1930–1960; tento výbor představí Broukovo dílo v plné šíři jeho zájmů. Také bych rád dotáhl do konce reedici Lidí a věcí z roku 1947, průkopnické práce, dnes svým obsahem aktuálnější než v době vzniku. * LN Brouk zemřel na předměstí Londýna v roce 1978, zřejmě opuštěn a zapomenut. Víte něco podrobnějšího o jeho posledních letech? Brouk působil do roku 1977, kdy odešel do důchodu, na jedné z tamějších polytechnik, na níž se věnoval problematice aplikované biologie a potravinám. V roce 1975 vydal na toto téma odbornou práci Plants Consumed by Man, v níž se zaměřil na plodiny využívané člověkem, a to z hlediska jejich geografického rozšíření, fyziologie a etymologie názvů; knihu si také zdařile ilustroval. V roce 1970 prodělal Brouk mozkovou příhodu, v roce 1973 se potřetí rozvedl, v polovině 70. let se jeho zdravotní stav začal ještě zhoršovat – k důsledkům nadměrného kouření a k cukrovce se připojily problémy se zrakem. Potíže se později zkomplikovaly dopravní nehodou, ke které došlo nedlouho před Broukovou smrtí. Vedle celoživotního pesimismu přispíval navíc k zhoršení stavu i pocit opuštěnosti, který Brouk vzhledem ke své značné nepraktičnosti snášel velmi těžce. Zcela příznačně bylo Broukovo tělo nalezeno až několik dní po úmrtí; pohřeb se uskutečnil s minimální účastí, jak odpovídalo Broukovu téměř naprosto samotářskému životu. * LN Mluvil jste s někým, kdo ho znal? S básníkem Františkem Listopadem?



Ano, s Františkem Listopadem jsem se několikrát sešel, navíc mám k dispozici jeho dopisy Broukovi z 50. let. Listopadovo svědectví je nesmírně cenné, neboť byl Broukovým blízkým přítelem, člověkem „naladěným na stejnou vlnu“ – díky tomu a díky své vnímavosti básníka znal Brouka jako málokdo jiný. Vedle Listopada jsem měl možnost hovořit či korespondovat s mnohými dalšími osobami, které znaly Brouka v různých obdobích – Jiří Kárnet, Eva Jiránková, Zdeněk Mastník, Hana Pravdová, Zdena Ehrlichová, Zdeněk Hruban, syn Ivan či švagrová Miroslava ad. * LN Představte si, že byste se s ním setkal. Očem byste s ním mluvil? Na co byste se ho zeptal? Asi bych s Broukem rád mlčel. Přesně tak, jak napsal Broukovi v jednom dopisu František Listopad: „S Tebou člověk mohl být nějakým způsobem dál samoten, a přece byl s Tebou.“ *** SOLITÉR Bohuslav Brouk Narodil se roku 1912 v bohaté podnikatelské rodině, jeho otci patřily prosperující obchodní domy firmy Brouk a Babka. Materiální zázemí mu tedy zajistilo klid k pěstování zájmů, které ho zavedly do levicové avantgardy. Do Surrealistické skupiny vstoupil v roce 1934. Vystudoval biologii a antropologii na Přírodovědecké fakultě UK a estetiku na Filozofické fakultě UK Praha. Na jaře 1948 odešel do exilu, zemřel v roce 1978 v Londýně. (Snímek pochází z druhé poloviny dvacátých let minulého století.) Foto popis| Broukolog. Viktor A. Debnár (1979, Praha) je absolventem Fakulty sociálních věd UK. Publikoval historickou práci Konopí a marihuana: Spojené státy americké a cannabis v první třetině 20. století (2005) a editoval esej Jiřího Kárneta Posmrtný deník: Přísně tajná odpověď Václavu Havlovi (2009) a čtyři Broukovy publikace: soubor exilových próz Zde trapno existovat (2008), O funkcích práce a osobitosti, O pošetilosti života i smrti (obě 2009) a Životní sloh (2010); vloni zprovoznil webové stránky www.bohuslavbrouk.cz. Foto autor| Foto LN – František Vlček

Afrika je droga, příští rok se tam vrátím 24.9.2010

Slovácké noviny - regionální týdeník PAVEL BOHUN

str. 03

Slovácko

Studentka Pavla Krystýnová z Topolné působila sedm týdnů v ghanském sirotčinci: Studentka žurnalistiky a zpěvu Pavla Krystýnová z Topolné, která čtenáře Slováckého deníku informovala o svém působení v jednom z afrických sirotčinců, se po sedmi týdnech vrátila domů a my s ní přinášíme slibovaný rozhovor. Kromě zajímavých i dojemných zážitků se v něm také dočtete o jejím nepříjemném osobním setkání s malárií. * Vašich sedm týdnů v africké Ghaně neplánovaně zkomplikovaly zdravotní potíže, které nakonec vyústily až v onemocnění malárií. Naši čtenáři měli v té době od vás jen kusé informace a vím, že řada z nich se o vás bála. Mohla byste teď, s odstupem času, prozradit něco víc o vašem setkání s touto v Africe poměrně běžnou chorobou? Malárie je v Africe opravdu běžnou chorobou stejně jako u nás v zimě chřipka. Místní lidé mnohdy ani nejdou k lékaři a léčí se doma sami. Umě byl průběh nemoci těžší a navíc jsem Evropanka, která není na tamní životní podmínky přizpůsobená, takže bez lékařské péče jsem se neobešla. Malárií je několik druhů, tudíž i průběh nemoci se liší. Já jsem měla tu čest s tropickou malárií, která se projevuje nepřetržitými vysokými horečkami střídanými zimnicí, bolestmi kloubů a svalů, silným pocením, u někoho zvracením. Poněvadž malárii přenáší pouze samička komára rodu Anopheles, není možný přenos nemoci z člověka na člověka. * V jednom ze svých sloupků jsem mylně uvedl, že jste malárii neunikla, přestože jste byla proti ní očkovaná. Pravdou je, že proti této nákaze není očkování možné a lze proti ní užívat pouze antimalarika. Mohla byste to trochu objasnit? Plné znění zpráv


Pravdou skutečně je, že se proti malárii dosud nepodařilo vyvinout vakcínu, tudíž je nutné užívat antimalarika. Ta ovšem stoprocentně nezabrání nákaze. Nejsem zdaleka první ani poslední člověk, který užíval antimalarika, a přesto malárií onemocněl. * Strávila jste tam nějaký čas v nemocnici, nakolik v ní byly podmínky srovnatelné s našimi špitály? Ležela jsem na klinice v hlavním městě Akře, kde je obecně úroveň zdravotnictví dle mého soudu vysoká a tamní lékaři jsou odborníci. Někteří z nich absolvovali zahraniční stáže v Evropě. Pro nemocniční personál byla bílá žena, obruni, s tropickou malárií atrakcí, a tak jsem od zdravotních bratrů dostávala nabídky k sňatku, a když ustoupily horečky, popisovala jsem, jak se žije v České republice. Užívala jsem si komfortu srovnatelného s našimi nemocnicemi, ne-li většího. Měla jsem svůj vlastní pokoj s velkou pohodlnou postelí, televizí, tekoucí horkou vodou, splachovací toaletou a elektrickým proudem, který vždy spolehlivě fungoval. Takových vymožeností jsme se v sirotčinci museli po dobu našeho pobytu vzdát. * Do Ghany jste si brala 3 litry slivovice, jak jste s nimi nakonec naložila, nestaly se nakonec i součástí léčebné kůry? Slivovice se osvědčila především coby účinná pomocnice při obkladech proti horečce a bolesti v krku. Protože dobrovolníků bylo zpočátku ke dvaceti a důvody k oslavě se také našly, nebylo těžké se slivovice zbavit. Chutnala hlavně Američanům. * Jakou zkušenost si ze zdravotních komplikací v Africe odnášíte? Vyplývá z ní nějaká rada, kterou byste našim čtenářům chtěla dát? Ráda bych zdůraznila, že onemocnět v Africe neznamená riskovat zdraví po vyhledání místní zdravotní péče. Nebudu mluvit za celou Afriku, protože v jednotlivých zemích je úroveň zdravotnictví samozřejmě rozdílná, nicméně v ghanském hlavním městě Akře jsou nemocnice na dobré úrovni a Evropan se zde může bez obav léčit. Samozřejmě stejně jako u nás, i v Ghaně záleží úspěšnost léčby na „štěstí na doktora“. V případě, že si lékař neví rady, je možnost vyhledat jinou nemocnici. Dávat rady je v tomto případě těžké. Základem je absolvovat všechna důležitá očkování a užívat antimalarika. I přesto je ale nutné s možností nákazy malárií počítat, protože antimalarika nepůsobí stoprocentně. Lidé úzkostlivě sledující svůj zdravotní stav by asi stejný druh pobytu jako já volit neměli. Hrozí různá rizika, ale člověk by měl myslet trochu pozitivně a všemi riziky se příliš nezabývat, protože jinak by nevytáhl paty z domu. * Mimo potyčky s bacily jste se v Africe věnovala také svému hlavnímu poslání, pomoci sirotkům. Jak v tomto případě dopadla konfrontace vašich představ s každodenní realitou? Trpí tamní děti bez rodičů podvýživou, nakolik jsou negramotné, v čem strádají nejvíc? Většinu informací jsem dostala od kamaráda Vládi Víška, který má na svém africkém kontě už jeden vánoční a dva letní pobyty v sirotčinci, dohromady bezmála sedm měsíců. Proto jsem žádné větší překvapení ani kulturní šok nezažila. Životní podmínky v sirotčinci jsou velice bídné. Osmadvacet dětí spí namačkaných ve dvou malých místnostech, kuchařky vaří na ohni pod přístřeškem z palmového listí, všude po sirotčinci pobíhá drůbež, především menším dětem chybí základní hygienické návyky a některé z nich trpí svrabem. Ten si jako suvenýr odvezla do Ameriky jedna z dobrovolnic. Sirotčinec čelí mnoha těžkostem. Základním problémem jsou naprosto nedostačující prostory a špatné hygienické podmínky, kvůli nimž hrozil sociální odbor několikrát zrušením sirotčince. Věříme, že díky nové budově sirotčince těmto problémům předejdeme. Velký problém představuje podvýživa. Před pár dny oslavil svoje první narozeniny náš benjamínek, holčička Leah, kterou pastor jako tříměsíční našel zabalenou v igelitovém pytli, s přiloženým rodným listem, někde na špinavém tržišti. Přestože má už rok, zatím umí jen sedět a překulit se. Stále nelozí ani se nesnaží postavit na nožky, protože je má vlivem podvýživy tenounké jako nitky. Podařilo se nám ale nedávno sehnat nutričního terapeuta, který snad poradí, jak Leah a ostatním dětem pomoci. Změna nastala toto léto v sirotčinci ve vzdělávání dětí. Osobně vzdělání považuji za základ pro jejich další rozvoj a lepší životní podmínky. Děti dosud mívaly vyučování přímo v sirotčinci, nicméně výuka byla na velice nízké úrovni. Část finančních darů z benefičních koncertů ve Zlíně a Napajedlích jsme proto použili k zaplacení kvalitní státní školy pro všechny děti školního věku. Ze zbytku peněz se právě vyrábějí betonové bloky na stavbu. Výuka dětem začala 21. září a Vláďa hlásil, že předškolní nadšení už propuklo a děti před spaním pochodují s aktovkami na zádech a radostně pokřikují: „We are going to school! Jdeme do školy!“ Myslím si, že největší lidské strádání je zapříčiněné nedostatkem lásky. Tu rodičovskou dětem nikdy nenahradíme úplně, ale jako dobrovolníci ji můžeme aspoň z části suplovat. Děti jsou šťastné, že se Plné znění zpráv


vždycky najde někdo, kdo je obejme, pohladí a věnuje jim svůj čas. Například čtyřletý Agogo trpící epilepsií se podle Vláďových slov minulé léto vůbec neusmál. Uplynul rok a Agogo na nás cení svoje sněhobílé zoubky, když nám ukazuje třeba barevný hrad, který jsme společně vyrobili. * Jakým způsobem chcete teď po návratu z Ghany sbírat finanční prostředky na podporu tamních sirotků? Čemu tam mají vaše peněžní sbírky napomoct nyní? V současné době se snažíme co nejrychleji sehnat dostatek peněz na stavbu nové budovy sirotčince, jejíž rozpočet činí přibližně 1 milion Kč a která by měla do konce prosince 2010 vyrůst na místě plánované školy. 28 dětí se totiž musí do konce prosince ze současného bydliště vystěhovat, protože jsou zde v podnájmu a majitel se do svého domu chce nyní vrátit. Od začátku září kopeme základy a začalo se s výrobou 11 000 betonových bloků. Osvědčil se nám nápad s benefičními koncerty a přátelé z mého okolí nabídli pomoc při organizaci, a tak 16. října v 19 hodin zazpívá ve farním kostele v Uherském Hradišti na 3. benefičním koncertě pro dětský úsměv Eva Henychová a pěvecký sbor Svatopluk. Další koncert plánujeme na říjen či listopad v Olomouci a věříme také v podporu soukromých sponzorů. Na internetové adrese www.akwaaba.cz najdete číslo transparentního účtu, na který je možné zasílat případné příspěvky. * Dostalo se v Africe také na vaše setkání s hady, kteří vám nejsou vůbec sympatičtí, nebo jste se dostala do kontaktu s nebezpečnějšími zvířaty? Na hady, ze kterých mám hrůzu, jsem naštěstí nenarazila za celou dobu ani jednou. V mé blízkosti se neobjevila ani žádná jiná nebezpečná zvířata. Nepříjemní byli jen velcí švábi, kteří se občas objeví v kuchyni nebo na toaletě. * Je chování dospělých obyvatel Ghany k bílým, tedy k obruni, jak nám říkají, nějak specifické? Jaké jsou vaše zkušenosti v tomto ohledu? Ghaňané jsou v prvé řadě velice milí, usměvaví a zdvořilí lidé. Za celou dobu mého pobytu mi nikdo neublížil fyzicky ani slovem. Lidé si zde dobrovolníků ze zahraničí velmi váží a jsou k nim přívětiví. Samozřejmě najdou se i vychytralé výjimky, které se snaží z dobrovolníků vymámit peníze, ale to je celosvětový jev. V oblíbeném dopravním prostředku zvaném tro tro ani při nákupu u pouličních prodavačů se mi nikdy nestalo, že by mě někdo okradl nebo nevrátil drobné. * Před odjezdem na černý kontinent jste mi řekla, že si tam jedete utvořit svůj názor na Afriku, jaký tedy je? Afrika je úplně jiná, než ji popisují česká média, pokud se v nich o Africe zřídkakdy něco objeví. Mnozí lidé zde nemají zhola nic, jen kus papírového kartonu, který si večer položí na podlahu domku z hlíny, ale přesto se usmívají a vypadají šťastně, když ráno vysedávají na zápraží. Bohatšímu sousedovi, který bydlí vedle v cihlovém domku, nezávidí. Myslím, že bychom si z nich měli vzít příklad. Máme mnohem víc než hliněnou chatrč, ale přesto jsme věčně nespokojení a závistiví. Bude-li to možné, v létě se chci znovu vrátit a zjistit, jak se dětem v nové budově sirotčince žije a jak se jim daří v nové škole. Už teď se jich nemůžu dočkat. Afrika je droga. *** VIZITKA Pavla Krystýnová se narodila v roce 1987 a pochází z Topolné. Po maturitě na gymnáziu ve Starém Městě se věnovala historii na Filozofické fakultě v Brně, kterou po roce zaměnila za čtyři malé děti a roční aupair pobyt v jihofrancouzské Provence. Nyní studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze a zpěv na Akademii staré hudby při Filozofické fakultě MU v Brně. Ze všeho nejraději v kteroukoliv denní či noční hodinu zpívá a za svítání a před soumrakem ráda fotí. Ze všeho nejvíc miluje děti, svoji rodinu, domov na Slovácku a zajímavá setkání na cestách. Foto popis| V NÁRUČÍ. Krmení Leah, kterou jako tříměsíční našel pastor zabalenou v igelitovém pytli na špinavém tržišti. Foto autor| Foto: archiv Pavly Krystýnové



V českých obchodech lze koupit figurky nacistických pohlavárů 27.9.2010


str. 10

18:10 Ozvěny dne

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------V českých obchodech jsou k dostání figurky s podobou nacistických pohlavárů, třeba Adolfa Hitlera nebo Heinricha Himmlera, jde o věrné kopie ve velikosti panenky Barbie, a to i s výbavou, například náhradní uniformou. Podle prodejců je všechno v pořádku, jejich zboží vyhledávají zájemci o 2. světovou válku do svých sbírek, což není protizákonné. Co si o tomto zvláštním sortimentu myslíte vy, pište nám buď mailem na adresu [email protected] nebo SMS ve tvaru OD mezera a váš text na číslo 9077704. Nejdřív ale reportáž Petra Sehnoutky. Petr SEHNOUTKA, redaktor -------------------Na první pohled to vypadá, jako když do vitríny modelářského obchodu v pražské Ruzyni zabloudila z hračkářství postavička Kena - partnera panenky Barbie. Tenhle Ken v černé krabici je ale ve skutečnosti do detailu zpracovaný model Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora a druhého muže nacistické organizace SS. V měřítku jedna ku šesti, se dvěma typy uniforem ho tady prodávají za více než dva tisíce korun. Prodejny nabízely i prvního muže SS Himmlera a říšského vůdce Hitlera, ten už je ale vyprodaný. Podle českých zákonů je přitom prodej nacistických figurek možný. Aby se jednalo o trestný čin, musely by se figurky prodávat s úmyslem propagovat nebo podporovat nacismus. Spolumajitel obchodu Matěj Pecka se ale od podpory nacismu distancuje: Matěj PECKA -------------------Po etické stránce mi to v pořádku nepřijde, ale říkám víceméně ti dodavatelé, které my držíme, tak ti dělají opravdu komplexní víceméně veškeré ty válečné postavy. Petr SEHNOUTKA, redaktor -------------------Jeho firma dováží i další modely jako třeba Churchilla nebo japonské a sovětské oficíry ze 2. světové války. Na obalu je vždy jejich stručný životopis - kdo to byl a jaké skutky napáchal. A také to, že se výrobce od toho distancuje a že vše je určeno pouze ke sběratelským účelům. Politolog Miroslav Mareš, který se věnuje extremismu, soudí, že takový prodej je v pořádku: Miroslav MAREŠ, politolog -------------------Já si přece jen i z hlediska morálky myslím, že už je téměř 70. let po válce a že v podstatě jakoby toto z historie odstranit nelze. A že v podstatě, pokud je to modelová figurka z nějaké kolekce o válečné historii tak bych to za nějaké tragické porušení morálky nebral. Petr SEHNOUTKA, redaktor -------------------Na druhou stranu třeba v Německu by něco takového nebylo myslitelné. Figurky nebo loutky v nacistické uniformě jsou zákonem zakázané, zvlášť když se na nich ukazují nacistické symboly, hákové kříže, runy SS a podobně, říká reportér deníku Der Tagesspiegel Frank Jansen, který se zabývá pravicovým extremismem v Německu: Frank JANSEN, reportér deníku Der Tagesspiegel -------------------Pokud někdo takové figurky najde v Německu v obchodě a ty figurky jsou určené k prodeji, pak by se měl tento zákazník obrátit na policii nebo německé státní zastupitelství, které následně zahájí řízení kvůli porušení trestního zákoníku. Petr SEHNOUTKA, redaktor -------------------Spolumajitel obchodu Matěj Pecka říká, že figurky kupují lidé, které dobře zná a viditelně nejsou spojení s extremisty. Přesto se po upozornění Českého rozhlasu rozhodl alespoň jednu figurku stáhnout z nabídky: Plné znění zpráv


Matěj PECKA -------------------Konkrétně ta asi nejpeprnější postava pro zdejší zeměpisnou šíři, konkrétně Heydrich, tak to asi opravdu vyřadíme, protože říkám, ten přišel asi tři kusy na závaznou objednávku a vidím, že ta zpětná reakce není úplně pozitivní. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Říká spolumajitel obchodu, kde je možné figurky nacistických vůdců koupit, Matěj Pecka. A pozvání do diskuse večerních Ozvěn přijali odborník na pravicový extremismus Jan Charvát z Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Jan CHARVÁT, odborník na pravicový extremismus, Univerzita Karlova -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------A ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl. Dobrý večer. Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane řediteli, vy se staráte tedy o památník věnovaný Lidicím, ty byly vyhlazeny právě kvůli atentátu na říšského protektora Heydricha. Co říkáte tomu, že figurka s jeho podobou je k dostání v českých obchodech. Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------No, vy už jste slyšeli slovo odborníka, pravdou je, že prostý zákaz asi nic nevyřeší, protože kdo by takové figurky sháněl, tak si je stejně sežene kdekoliv, jestli ne v Německu, tam určitě ne, tak v jiných evropských zemích, možná už, ano, já jsem to někde i viděl v nějakých zprávách. Ale otázka, kdo si je kupuje, pokud si je kupuje pouze sběratel do nějaké sbírky, kompletáží a podobně, tak třeba se to dá ještě pochopit, ale otázka, zda si je nekupuje také někdo, kdo se propagací těchto symbolů zabývá, určitě si jí nekoupí pamětník z různých událostí, ani přímý pozůstalý nebo potomek, to asi ne. Ale možná, že už někdo z mladší generace, která už tuto historii považuje za prehistorii po takové relikvii sáhne a je otázka, k čemu ji bude potom používat. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Myslíte si, že může být i nebezpečná? Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Nevím, jestli přímo nebezpečná, ono záleží také, jaký ten jedinec je, jaké má vychování, jak zná svoji historii nebo historii této země, pokud by chtěl takovouto záležitost zneužít, tak by si asi způsob našel, já stále věřím, že takoví jedinci jsou mezi námi opravdu ojedinělí a že skupinově se nic takového snad nestane. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane Charváte, vy se věnujete extremismu ze své profese, řekněte, myslíte si, že by mohl být tento způsob považovaný jaksi prodeje takového sortimentu považovaný za propagaci nacismu? Jan CHARVÁT, odborník na pravicový extremismus, Univerzita Karlova -------------------Já se domnívám, že ne, domnívám se, že ne a že to samozřejmě neplatí ani pro celou jaksi škálu dalších věcí, které běžně se prodávají a se kterými jaksi přicházíme do styku, jako jsou počínaje učebnicemi historie, prostě přes historii /výpadek/. Plné znění zpráv


Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------V tuto chvíli jsme ztratili spojení s panem Charvátem. Pokusíme se ho znovu navázat, zatím se obracím na pana ředitele Červencla. Vy rozumíte té snaze zaujatého sběratele mít doma sbírku kompletní, tedy i s těmi postavičkami, které zobrazují nacistické pohlaváry? Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Já tomu příliš nerozumím, ale nemohu to odsuzovat, protože pravděpodobně takový, takového /nesrozumitelné/ a dnes se už pozastavuje člověk nad čímkoliv, ale já osobně si to neumím představit, že bych si něco takového pořídil a neznám ani nikoho ve svém okolí, kdo by si pro takovéto relikvie nebo předměty hodoval. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jako ředitel Památníku Lidice vám ale nepřipadá, že by to znevažovalo jaksi třeba odkaz právě této tryzny těch Lidic, které byly vyhlazeny, jak už jsem řekla, kvůli atentátu na Reinharda Heydricha. Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Já nevím, jaké využití takové figurky, jestliže má někdo někde nějakou sbírku a mluvilo se také o tom, že tam jsou i jiné postavy, které participovaly na 2. světové válce, tedy z druhé strany spojenecká vojska a podobně, tak bych to třeba dovedla pochopit, že má někde někdo nějakou takovou sbírku, kterou má nějakým způsobem uspořádáno pro svoji potřebu. Ale považuji to osobně tím, že mám nějakou zkušenost s válkou, i když spíš zprostředkovaně přes rodiče a další předky a pracujeme neustále vlastně s mládeží, zejména s mládeží na výchově stahující se tedy k této tragické historii, aby se na ní nezapomnělo, tak osobně to považuju za úplně zbytečný výrobek a nejsem z něj osobně nadšený a rozhodně bych jej neschvaloval, ale znova říkám, zakázat jej asi, co v této situaci asi je zbytečné, protože najdou se způsoby, jak se k takové věci dostat. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Máme zpátky Jana Charváta, odborník na extremismus. Pane Charváte, nevím, jestli jste úplně stihnul dokončit myšlenku, já se možná zeptám ještě jednou trošku jinak, nemůže být zmíněný volný prodej figurek s podobami například Adolfa Hitlera nebo Himmlera, posilovat postavení neonacistických uskupení v Česku. Jan CHARVÁT, odborník na pravicový extremismus, Univerzita Karlova -------------------Já si myslím, že ne, oni si samozřejmě takovéhle věci mohou koupit, stejně jako si mohou koupit právě ty historické knihy, které u nás vycházejí třeba v poměrně velmi velkém množství, ale nemůže to nějakým způsobem neposílit jaksi jejich pozici ani jejich přesvědčení. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tedy dotaz posluchače, je zajímavé, cituji, je to posluchač z Roudnice nad Labem, že komunistické symboly nikomu nevadí, není to k zamyšlení. Co byste řekl na tuto poznámku? Jan CHARVÁT, odborník na pravicový extremismus, Univerzita Karlova -------------------To je samozřejmě otázka, která je úplně jinde, než je otázka figurek, je to samozřejmě pravda, že komunistické symboly jsou vnímány jinak, což je dáno historickou zkušeností, jiným jaksi ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------V tuto chvíli opět se nám ztrácí spojení. Pane řediteli Červencle, řekněte mi, vy už jste řekl, že pracujete i s mládeží jako odkaz Lidic, se snažíte předávat i těm, kteří samozřejmě nezažili válku a jsou od ní poměrně vzdálení, jak na to reagují mladí lidé, mají o to zájem? Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Plné znění zpráv


Já si myslím, že mají. Mohl bych teď mentorovat nad tím, jestli jsou připraveni na svoji historii, jestli je připravuje dobře rodina nebo škola, jestli škoda supluje rodina a tak dál, to je dlouhé povídání, ale myslím si, že ti, kteří chtějí vědět něco o historii, tak už tu možnost mají a taková místa jako Lidice, Ležáky, Lety u Písku a Terezín a podobně jsou takovým názorným příkladem nebo doplňkem osnov učitelů, tam tedy vlastně žáka dostat, studenta, aby se tam mohl popracovat i s emocemi. Kdyby byl, já nevím, kolik máme prostoru časového, já ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Zatím máme. Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Máme krásný příklad, my jsme vyzkoušeli setkávání kultur, to je strašně důležitá věc, když jsme rekonstruovali památník v Letech u Písku, to je, pokud posluchači nevědí, cikánský tábor, který se ..., 243, tak jsme tady dali dohromady dvě skupiny středoškolských studentů, jednu v Porýní a dneska, a druhou střední odbornou školu z Tábora. Je zajímavé, jak k tomu přistupovaly obě skupiny, když se setkaly, zhruba 8 až 10 z každé strany a v počátku Němci přišli a byli absolutně nezatíženi žádnými ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------A Češi? Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------... protiromskými a jinými záležitostmi a dobře vychováni v tom ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane řediteli, my máme už jen posledních pár vteřin, můžete říct, jestli Češi se tedy lišili nějakým způsobem? Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Češi se lišili. V prvních dnech se lišili a když se po týdnu končilo, tak byli všichni na stejné vlně a i Češi pochopili, co byli Romové za války a co byl nacismus. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Za konkrétní příklad děkuji řediteli Památníku Lidice Milouši Červenclovi. A loučím se i s odborníkem na extremismus Janem Charvátem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Pánové, děkuji, na shledanou. Milouš ČERVENCL, ředitel Památníku Lidice -------------------Na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na pravicový extremismus, Univerzita Karlova -------------------Na shledanou.

Postavení Rusů a ruského jazyka v Izraeli 10.9.2010

Mezinárodní politika str. 25 Veronika Jechová

Zeměmi světa

Na přelomu letošního roku uplynulo dvacet let od počátku masové imigrace obyvatel bývalého Sovětského svazu do Izraele. Podle Židovské agentury (Jewish Agency for Israel) imigrovalo do zaslíbené země od počátku roku 1990 přes jeden milion rusky mluvících občanů, přičemž v prvních pěti letech se rozhodlo udělat aliju (hebr. Plné znění zpráv


vzhůru) 532 383 rusky hovořících občanů, což představuje největší imigrační vlnu v dějinách Izraele. Celkově dnes žije v Izraeli zhruba 20 procent obyvatel ruského původu. Izrael oslavil tento rok teprve 62. výročí svého vzniku. Po druhé světové válce a hrůzách holocaustu odhlasovala OSN na jaře 1948 vznik tohoto unikátního židovského státu. Právo přistěhovat se do Izraele (tzv. Law of return) a získat okamžitě izraelské občanství měl každý, kdo věrohodně prokázal, že alespoň jeden z jeho prarodičů je židovského původu. Noví imigranti přicházeli zejména z Argentiny, Etiopie, Francie, Severní Ameriky, Velké Británie a zemí bývalého Sovětského svazu. Izrael je tedy státem přistěhovalců, přičemž již vláda Bena Guriona upustila od původního záměru tavícího kotle národů po vzoru Spojených států amerických a místo toho upřednostnila kulturní pluralismus nově příchozích imigrantů. Silným motorem pro toto rozhodnutí byla nepochybně touha nově příchozích imigrantů uchovat si svá specifika a nepodlehnout jednotné izraelské unifikaci. Ruská alija, tedy termín, který se obecně vžil pro imigraci devadesátých let ze zemí bývalého Sovětského svazu, se diametrálně odlišovala od všech vln předchozích i následujících. Rusky hovořící přistěhovalci přicházeli do Izraele v různých vlnách a z různých důvodů. Zatímco první přistěhovalecká vlna ze Sovětského svazu v sedmdesátých letech byla typická zejména náboženskými, rasovými a politickými motivy obyvatel s jasnou židovskou identitou, nejmasovější vlna devadesátých let byla všeobecně označována za vlnu ekonomickou; spojenou s celou řadou imigrací tzv. ne-Židů. Obvykle emigrovaly celé sekularizované rodiny, které nebyly často schopny doložit svůj židovský původ. V současné době žije v Izraeli cca 350 000 sekularizovaných Izraelců ruského původu, kteří jsou Židy pouze dle civilního práva, nikoli náboženského. V roce 1990 bylo hodnoceno 96 procent přistěhovalců ze zemí bývalého Sovětského svazu jako Židé, ovšem o devět let později toto číslo rapidně kleslo a za Židy bylo označeno již pouze 49 procent přistěhovalců. Velká část těchto imigrantů tedy přišla do Izraele z pragmatických důvodů a se silně zakořeněnou ruskou identitou, které se nechtěla vzdát výměnou za identitu izraelskou. Pro ruské přistěhovalce devadesátých let se staly charakteristické tři základní znaky závislé na jejich jazyku jako přirozeném dorozumívacím prostředku: široká síť vzájemných kontaktů mezi novými přistěhovalci (tzv. olim chadašim) z bývalého Sovětského svazu, preferování produktů a služeb od ruských olim chadašim a široká jednota ruské komunity v oblasti kultury a politiky. Toto způsobilo, že celá řada ruských olim chadašim se neintegrovala do izraelské společnosti a svým počtem začala ovlivňovat nejen izraelské lingvistické prostředí ale také prostředí kulturní, ekonomické a politické. Síla ruského jazyka Každý nově příchozí židovský imigrant má možnost se zdarma účastnit intenzivního kurzu hebrejštiny ve škole (tzv. ulpan). Znalost tohoto jazyka je pro imigranty nezbytná, pokud se chtějí plně integrovat do místní komunity a získat kvalifikované zaměstnání. S enormě vysokým počtem rusky hovořících přistěhovalců tato nutnost do značné míry odpadla. Hustě osídlené oblasti ruskými olim chadašim hojně používají ruský jazyk nejen v životě soukromém, ale také veřejném. Od počátku devadesátých let ruští olim chadašim systematicky budují rozsáhlou společenskokulturní a ekonomicko-politickou síť, která vyústila ke vzniku vlivné ruské subkultury. V současné době je v Izraeli dostupných přes třicet ruských satelitních kanálů, velký počet ruských tištěných médií a zavedeno bylo také několik soukromých televizních a rozhlasových stanic v ruském jazyce. V oblastech osídlených převážně ruskými olim chadašim lze napočítat dokonce více rusky psaných periodik než hebrejsky. V knihkupectvích se prodávají knihy ruských klasiků, rusky psané učebnice, pohádky nebo kuchařky. Velká knihovna rusky psaných děl je nedílnou součástí mnoha bytů ruské inteligence jako připomínka vysoké kulturní úrovně dřívější domoviny. Po celém Izraeli bylo otevřeno nesčetně ruských restaurací a obchůdků, kde je k zakoupení ruský chléb, kaviár, cukrovinky, vodka nebo vepřové maso. Ruští olim chadašim nakupují raději u svých soukmenovců, neboť „jsou důvěryhodnější, a především mluví rusky“. Kupní síla těchto ruských olim chadašim není zanedbatelná, a tak mnohé firmy hledají nové cesty k jejímu oslovení. Snaží se prosadit navýšení počtu televizních a rozhlasových reklam v ruském jazyce, řada velkých reklamních agentur již dokonce vytvořila kanceláře zaměřené přímo na ruské olim chadašim a samozřejmá je také přítomnost minimálně jednoho rusky hovořícího zaměstnance na lokálních ministerstvech, v bankách, zdravotních pojišťovnách, nemocnicích atd. Snad také proto existuje velmi mnoho ruských olim chadašim, kteří se nikdy neučili hebrejsky nebo nepřekročili znalost pouhých základů tohoto jazyka. Řada z nich se tak odmítá učit hebrejsky a „popřít tak svou osobnost pouze z důvodů geografického přesídlení“. Pro ruské olim chadašim není ruský jazyk pouze nástrojem dorozumívání, v němž byli vychováni a vzděláni. Je to živoucí organismus, jehož prostřednictvím lze uchopit především ruskou kulturu. Velké množství přistěhovalců z devadesátých let přišlo z Moskvy, Petrohradu či Kyjeva, tedy velkých kulturních měst, kde jsou lidé obecně více spjati s ruskou kulturou a méně s židovským dědictvím než Rusové zmalých měst a vesnic. V Sovětskémsvazu bylo rovněž židovství potlačováno a byla to právě kultura, skrze niž mohli budoucí olim chadašim vyjádřit své pocity. Plné znění zpráv


Ruská literatura, divadlo, balet a hudba jsou pro ruské olim chadašim nezapomenutelné. Pro mnoho vysokoškolsky vzdělaných ruských přistěhovalců je nepředstavitelné, že by jejich děti neovládaly ruský jazyk, a neměly tak možnost poznávat ruskou kulturu a rozvíjet kulturního ducha. V roce 1991 otevřeli ruské divadlo Gešer, které teprve v posledních letech začalo překládat ruské hry do hebrejštiny a hrát také pro nerusky mluvící Izraelce. Toto bilinguální divadlo se řadímezi světová unikátní divadla, která hrají střídavě s jedním souborem dvojjazyčně. Také samotná kulturní spolupráce s Ruskou federací je velmi úspěšná a hojná. Vliv ruských olim chadašim na izraelskou politickou scénu Všichni nově příchozí olimchadašim získají okamžitě po svém příjezdu do země izraelské občanství a s ními volební právo. Jeden milion dvě stě padesát tisíc rusky hovořících občanů představuje v téměř osmimilionovém Izraeli takovou voličskou sílu, bez které nelze vyhrát volby. Zatím poslední volby z loňského roku byly orientovány převážně na rusky hovořící voliče. O ně bojovala především z ruských olim chadašim zformovaná strana Jisrael Bejtejnu a strana Likud, která před volbami speciálně zřídila své webové stránky v ruském jazyce. Ruské politické strany se na vrcholové úrovni prosadily především dvě, Jisrael Ba’Alija (Izrael vzhůru) vedená Natanem Šaranským a Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) v čele s Avigdorem Liebermanem. Obě dvě pravicové sekulární strany byly zvoleny do Knesetu, měly své zástupce ve vládě a intenzivně pracovaly na hájení zájmů rusky hovořící komunity. Prvního celostátního úspěchu dosáhla Jisrael Ba’Alija, a to až v roce 1996, kdy byla zvolena nejen do Knesetu, ale stala se také členem vládní koalice. Strana obdržela 43 procenta všech hlasů voličů z bývalého Sovětského svazu. Po roce 2003, a zejména kolapsu Jisrael Ba’Alija, se zdálo, ze je ruská politika mrtvá. Ruští imigranti rozptýlili své hlasy po celém politickém spektru a Likud získal od rusky hovořících voličů ve volbách v roce 2003 celkem osm mandátů a další dva do své koalice po volbách od samotné Jisrael Ba’Alija. Z celkového počtu čtyřiceti křesel jich tak celá čtvrtina byla dosažena díky přízni rusky hovořících voličů. V této době Ariel Šaron absorboval zbytky Jisrael Ba’Alija a dal podnět ke vzniku rusky psaného magazínu. To vše s cílem zachovat ruskou voličskou přízeň pro Likud i pro příští volby. Ve volbách 2006 se ovšem vyhoupla až na samotný politický vrchol Jisrael Bejtejnu, strana Avigdora Liebermana. V loňských předčasných volbách dokonce získala patnáct poslaneckých míst, pět ministerských křesel a Lieberman se stal ministrem zahraničních věcí. Jisrael Ba’Alija a Jisrael Bejtejnu mají zásluhu na zlepšení života ruských olim chadašim v Izraeli. Tyto dvě strany ovšem pomáhají usnadnit život v židovském státě také všem sekularizovaným Židům a ne-Židům. Jako příklad může posloužit snaha o zavedení civilních sňatků. V Izraeli jsou sňatky výhradně v rukou vrchního rabinátu, což velice znesnadňuje život všem osobám, které nejsou Židy vůbec anebo nejsou Židy podle halachy, tedy v matčině linii. Takové osoby nemohou být v Izraeli oficiálně oddány. V tomto roce však byl úspěšně schválen zákon, který povoluje civilní sňatky párům stejného nežidovského vyznání. Hovoří se také o možnosti zavedení civilních sňatků pro všechny Izraelce. Tedy i pro sekulární židovské páry, které si nepřejí náboženskou svatbu, a nábožensky smíšené páry. Velikost ruské komunity ovšem neznamená jen obrovský potenciál k ovlivňování celé země na politické scéně, ale tento počet bývalých občanů Sovětského svazu má také nemalý vliv na izraelsko-ruské vztahy a zahraniční politiku samotné Ruské federace na Blízkém východě. Blízký východ a Izrael představuje pro Ruskou federaci ústřední bod k vytvoření multipolárního systému, v němž by Ruská federace získala svou ztracenou slávu a velmocenské postavení. Rusky hovořící poslanci často lobbují právě za Ruskou federaci a posílení její role na Blízkém východě. Rusko se zároveň pasuje do role jakéhosi ochránce milionu ruských Izraelců, kteří volají po bližších izraelsko-ruských vazbách. Postavení ruských olim chadašim a role ruského jazyka je v Izraeli mimořádně silná. Ruským přistěhovalcům se podařilo získat si respekt ostatních Izraelců na kulturním poli a váhu na poli politickém. Ruský jazyk je v Izraeli velmi silný, a proto není nepředstavitelné, že by se za pár let mohl stát třetím izraelským úředním jazykem. *** Ruská literatura, divadlo, balet a hudba jsou pro ruské olim chadašim nezapomenutelné. Pro mnoho vysokoškolsky vzdělaných ruských přistěhovalců je nepředstavitelné, že by jejich děti neovládaly ruský jazyk, a neměly tak možnost poznávat ruskou kulturu a rozvíjet kulturního ducha. Zdroje • Hoffman, Steffani. Russia’s Diasporas: The Case of the Russian-speaking Community in Israel. Jerusalem: Hebrew University of Jerusalem: 2002 • Siegel, Dina. The great immigration: Russian Jews in Israel. New York: Berghahn Books: 1998 • Spolsky, Bernard; Shohamy, Elana. The languages of Israel, Policy, Ideology and Practice. Clevedon: The Cromwell Press Ltd: 1999 Foto popis|



O autorovi| Veronika Jechová vystudovala politologii na FSV UK. V současné době žije v Izraeli a je stážistkou Jerusalem Center for Public Affairs. [email protected]

Proslov prezidenta Václava Klause 7.9.2010


str. 01

12:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Poslanecká sněmovna dnes tedy zažila výjimečnou událost. Teprve podruhé od nástupu do úřadu tu vystoupil prezident Václav Klaus. S projevem a výzvou. Očekávalo se, že hlavní důraz položí prezident na potřebu dalších reforem. V úvodu se ale dotkl jiné otázky. Vrátil se k výsledkům letoších parlamentních voleb. Václav KLAUS, prezident České republiky -------------------Nesou na sobě zřetelný stín, který se týká samotné podstaty naší parlamentní demokracie. Mám na mysli bezprecedentní zásah Ústavního soudu, který znemožnil loňské podzimní konání předčasných voleb v termínu, o kterém přijetím Ústavního zákona o zkrácení volebního období rozhodly předchozí sněmovna i senát. Nebylo to politicky neutrální. Jan BUMBA, moderátor -------------------Připomněl před poslanci prezident. Nechce prý zpochybňovat platnost posledních sněmovních voleb, ale upozornil. Václav KLAUS, prezident České republiky -------------------Nemůže být pochyb o tom, že pokud by volby proběhly v termínu, který stanovil zákonodárce, byly by jejich výsledky jiné. Posunutí termínu o více než půl roku situaci změnilo. Jan BUMBA, moderátor -------------------A z toho podle Václava Klause vyplývá důležitá lekce. Václav KLAUS, prezident České republiky -------------------Proto by se tato sněmovna měla zabývat i redefinicí postavení Ústavního soudu v našem ústavním systému tak, aby nemohl fungovat jako svým způsobem třetí a často rozhodujícím, neboť už nikým nekontrolovatelná parlamentní komora. Ústavnímu soudu patří role vykladatele a strážce Ústavy ve vztahu k obecním zákonům, nikoli role faktického ústavodárce. Jan BUMBA, moderátor -------------------Apeloval prezident v poslanecké sněmovně. Do našeho tamějšího studia zdravím Marka Bendu, místopředsedu poslaneckého klubu ODS, dobrý den. Pane Bendo, slyšíme se? Marek BENDA, poslanec /ODS/ -------------------Já Vás slyším. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vítám Vás ve vysílání, dobrý den a měl by tam být také místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach, dobrý den přeji. Plné znění zpráv


Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda ČSSD -------------------Hezký sluníčkový den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pánové, jsou toto pasáže, ty které jsem teď odehráli ze záznamu, které vám osobně z projevu vyšly jako nejdůležitější, pane Bendo? Marek BENDA, poslanec /ODS/ -------------------Tak v projevu byla mnoha věcí, ale samozřejmě tohle je asi věc, která nejvíce zaujme novináře, nejvíc bude traktována na veřejnosti, protože je to přeci jenom výrazné vymezení se prezidenta republiky vůči Ústavnímu soudu. Já ho pokládám za správné a já jsem to rozhodnutí loni pokládal za téměř katastrofické pro tuto zemi z mnoha důvodů a myslím, že je dobře, že prezident na to takhle silně upozornil. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pan Škromachu, co vy osobně považujete za stěžejní v projevu prezidenta Klause? Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda ČSSD -------------------Já myslím, že pokud šlo o Ústavní soud, tak tady se asi shodneme s tím, že Ústavní soud vlastně využil slabosti poslanecké sněmovny v době těsně před předpokládanými předčasnými volbami a je potřeba zřejmě taky myslím si že určitým způsobem změnit ten počet legislativních různých zákonů a podobně, že ta určitá nepřehlednost tady existuje a skutečně by mělo dojít k jakési inventuře těch jednotlivých zákonných norem, které v Česku jsou. Pokud jde o Evropskou unii tak samozřejmě, že tady je pan prezident konzistentní ve svém negativistickém přístupu, na druhé straně je pravda, že Brusel si mnohými věcmi jako například dělení prázdnin, bezdotykové armatury apod. Prostě to jsou věci, které potom devonestují vlastně tu pozici Evropské unie jako takové. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Bendo, když se vrátím ještě k prezidentovým slovům o onom zásahu Ústavního soudu do termínu předčasných voleb, nezpochybnil trochu prezident Klaus legitimitu této vlády? Marek BENDA, poslanec /ODS/ -------------------Ne, to myslím, že jednoznačně nezpochybňoval jestli jste to poslouchali pozorně, tak to posléze taky řekl, že nezpochybňuje a nechce žádným způsobem zpochybňovat výsledky voleb, ale že upozorňuje na to, že volby se prostě měly konat loni na podzim a došlo k překvapivému zásahu, kdy soud rozhodne o tom, že volby se konat nesmějí protože prostě bere ústavodárci jeho ústavodárnou pravomoc. To myslím, že nebylo nijak ve vztahu k této vládě, ale byla to upozornění na to, že jestli se nějakým způsobem do budoucna neohradíme proti této snaze Ústavního soudu být nade vším a vždycky, takže se můžeme někdy za léta potázat se zlou. Jan BUMBA, moderátor -------------------Našel jste pane Bendo v prezidentově projevu jednoznačnou podporu reformního úsilí této vlády? Marek BENDA, poslanec /ODS/ -------------------Tak já jsem to tam slyšel, možná že kolegové z lavic budou říkat, že to tam tak úplně neslyšeli, ale pan prezident připomněl, že i před sedmi lety, kdy tady vystoupil naposledy mluvil o potřebě reformy veřejných financí. Mluvil o tom, že je třeba předefinovat vztah státu a občana a myslím, že v tomto směru tuto vládu jednoznačně podpořil, že je třeba abychom snížili rozpočtové schodky a využili této příležitosti, této krize k tomu, abychom opravdu trochu redefinovali vztah státu a občana, kde ten stát mu nemá být věčným poručníkem od narození až do hrobu. Jan BUMBA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pane Škromachu jak to čtete vy, nebo jak jste to četl vy, pokud jde o reformy, o reformní úsilí tohoto kabinetu. Vypadá to, že se vláda Petra Nečase může spolehnout na podporu Václava Klause? Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda ČSSD -------------------Těžko říct. Ono bude záležet co vlastně z té vlády vypadne, protože zatím každým druhým dnem se mění názory a stanoviska. Jednou se v Bohumíně staví most, podruhé už se zase nestaví a pak zase staví, stejně tak jako v jiných věcech, ale já myslím, že to co je důležité je že, mají-li tady být reformy a ty reformy mají být trvanlivé a myslím, že pan prezident Klaus se k tomu vyjadřoval už i v minulých letech, pak by měly být v souladu daleko širším než pouze na platformě vládní většiny, byť je relativně větší než minulé volební období, ale mají-li být trvanlivé, např.důchodová reforma, pak jsem přesvědčen, že by bylo dobré hledat například formu jakéhosi střechového ústavního zákona, který by nebylo možné měnit po každých volbách, protože mám pocit, že tady každé volby jsou téměř revolucí a že se začnou měnit stovky různých zákonů a nakonec ten kdo na to doplácí je taky občan, protože v tom ztrácí naprosto přehled. Jan BUMBA, moderátor -------------------Teď mi trochu nahráváte pane Škromachu, protože chtěl jsem se zeptat na další věc z projevu prezidenta Klause, když mluvil o zvyšování důvěry občanů v politiku, jak vrátit sněmovně v očích veřejnosti vážnost. Zásadně jste to teď popsal, nemýlím se? Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda ČSSD -------------------Tak určitě, bude záležet na tom, zda ta ochota vlády vézt dialog i s opozicí z hlediska trvanlivosti zákonů je skutečně myšlena vážně a bude záležet na vládě jak k tomu bude přistupovat každopádně sociální demokracie, jako opoziční nejsilnější strana, strana, která vyhrála volby a přesto je v opozici, tak budeme věcní, ale budeme samozřejmě i důrazní. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Bendo, prosím ještě Vás stručný komentář na tuto notu. Jak vrátit sněmovně v očích veřejnosti vážnost, jak o tom hovořil prezident Klaus? Marek BENDA, poslanec /ODS/ -------------------Já myslím, že to prezident také naznačil, trochu. Měli bychom opravdu v té sněmovně zmírnit ten slovník, měli bychom zmírnit to vzájemné urážení, to jsou přeci věci, které fakticky té sněmovně škodí mnohem více. To že by bylo dobře zklidnit legislativu, přijímat méně zákonů, mnohé zákony spíše rušit než přijímat stále nové a nové. To jsou až ty doprovodné efekty, které myslím, že ta veřejnost tolik necítí, ale to, že sněmovna poslední čtyři roky před těmito volbami byla opravdu jakoby vnímána veřejností jako hádající se skupinka urážející se vzájemně, bylo strašně špatně a měli bychom tohle i ve spolupráci s opozicí uklidnit ty křiklouny. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pánové, já Vám oběma děkuji za rozhovor. Marek Benda, místopředseda poslaneckého klubu ODS a Zdeněk Škromach místopředseda ČSSD. Prezidentovo vystoupení ve sněmovně sledoval i politolog Jan Kubáček. Dobré poledne i Vám. Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Přeji dobré poledne. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jaký je podle Vás ten zásadní vzkaz prezidenta Klause, který dnes zazněl před poslanci. Skrouhněte pravomoci Ústavního soudu? Jan KUBÁČEK, politolog Plné znění zpráv


-------------------No já jsem tam beru tedy vnímal jsem ještě jeden zásadnější bod, který si myslím, že je velmi důležitý a dá se plánovat okamžitě v práci poslanců a to je jejich menší aktivita. Větší úcta vůči legislativním návrhům vlády a umírněnost v případě legislativních iniciativ zákona i iniciativ jednotlivých poslanců. To si myslím, že je také velmi důležitý významný apel prezidenta republiky a beze sporu by to pomohlo kvalitě českých zákonů a přehlednosti českého legislativního procesu a může to začít dnešním momentem. Jan BUMBA, moderátor -------------------Několikrát jsme zdůrazňovali, že prezident Klaus nevystupuje ve sněmovně příliš často. Čím to podle Vás je, pane Kubáčku, že měl prezident potřebu po sedmi letech vystoupit ve sněmovně? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Myslím si, že prezident si uvědomuje, že má šanci i díky této výrazné poslanecké většině si vytvořit v podstatě finální příběh své politické kariéry. Ještě prosadit celou řadu svých pohledů do činnosti poslanecké sněmovny, dát tomu jisté étos a tak trochu i k těm po sléze legislativním úspěchům poslanecké většiny přidat i svůj vklad, říci byl jsem při tom, vymezil jsem další témata. Tak trochu zkrátka už buduje svůj jakoby historický odkaz a svoje místo v českých současných dějinách. Jan BUMBA, moderátor -------------------V této souvislosti dají se jeho slova vykládat jako jasná podpora kurzu, který nabrala koaliční vláda? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Ano, vnímal jsem jeho slova jako poměrně velmi silnou podporu, silný vklad aktivitě vládní koalice, ale také mimochodem závazek. Protože vedle té silné podpory v šetření a rozumných, přehledných, logických reformách bylo také řečeno, ale vláda musí zůstat dělná, musí zůstat spolupracující. Čili vedle té důvěry přišla i velká tak trochu budoucí výtka ministerskému předsedovi, aby zůstal aktivní, aby udržoval vládu v týmovém duchu a hlavně pracovní kázni. Jan BUMBA, moderátor -------------------Ještě prosím k jedné věci. Řekl byste, že by vystoupení prezidenta Klause mohlo mít nějaký vliv na kampaň před podzimními komunálními a senátními volbami? Vliv třeba na rozhodování voličů? Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Nemyslím si, že toto vystoupení bude tak zásadní, protože bylo adresováno všem poslancům, bylo adresováno jak vládní koalici, tak i opozici a určitému klimatu v dolní komoře českého parlamentu. Takže spíš si myslím, že to je určitý apel na politiky jako celek. Jan BUMBA, moderátor -------------------Politolog Jan Kubáček z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme za rozhovor. Na shledanou. Jan KUBÁČEK, politolog -------------------Bylo mi potěšením, díky.

Válka je hnusná, být vojákem vznešené 4.9.2010

Lidové noviny str. 26 Orientace rozhovor TOMÁŠ NĚMEČEK



S poradcem ministra obrany Františkem Šulcem o Bílé knize, zpohodlnění společnosti, kempech pro mladistvé a o tom, k čemu by se dnes ještě mohly hodit tanky Šéfporadce ministra obrany, který má na starosti přípravu Bílé knihy Armády ČR, koncepční výhled pro příští dekádu, říká: „Od 90. let, kdy jsme sloužili my, se hodně změnilo. Profesionální armáda přinesla větší díl odpovědnosti, lidem jde o místa.“ Setkání nepostrádalo ironii: rozhovor vedli předchozí a nynější vedoucí redaktor Orientace; v realitě si tykali. * LN Mezi novináři jste byl znám jako přední fanoušek armády. Sloužil jste sám na vojně? Jasně, v letech 1993–1994 v Českém Krumlově na výcvikové základně. Tady ve složce mám vojenskou knížku, když teď potřebuju ukázat, že mám odslouženo... * LN Jak ten útvar vypadá dnes? Existuje vůbec? Právě že ne. Jsou to opuštěná, zrušená prázdná kasárna a teď se vedou jednání, co se s těmi prázdnými budovami má dít. * LN Teď vás ministr obrany pověřil vedením týmu, který má připravit výhled pro armádu na deset, možná patnáct let. Jaká dnes armáda je oproti roku 1993? Dospělejší. Štíhlejší. Ale bez stabilního prostředí. Mí známí mezi vojáky a bývalými vojáky mi posílají emaily a textovky v podobném duchu: Gratulujeme, ale takových dokumentů už jsme viděli spoustu, a pak nám stejně seškrtali peníze. Jedním z úkolů Bílé knihy je vytvořit koncepci pro nákupy, správu majetku, personální oblast atd. Třeba francouzská armáda má perspektivu velmi jasnou, možná až příliš: po absolvování jedné školy člověk ví, že má řekněme třicetiprocentní šanci stát se generálem, po jiné desetiprocentní. * LN Na České republice je ale příjemné, že je to ještě pořád v něčem země neomezených možností. Jeden den novinář, druhý den tvůrce Bílé knihy. Ale v hierarchických organizacích jako armáda to tak fungovat nemůže. Lidé v armádě si potřebují plánovat život, musí vědět, co mají splnit, aby mohli být povýšeni. Amatér mluví o boji, voják o logistice * LN Má podle vás armáda důvěru lidí? Podle průzkumů poměrně vysokou. * LN A když se týchž lidí zeptáte, kde škrtat v rozpočtu, první je napadá armáda. Ale tak je to vždycky, když jsou války vzdálené. Kdybyste se ptal lidí v oblastech zasažených povodněmi, kde vojáci stavěli mosty, budou mít důvěru v armádu vysokou. Když se lidí zeptáte, jestli mají důvěru v armádu proto, že sloužíme v Afghánistánu, budou odpovídat podle svých postojů k té misi. * LN Umíte říct kvalifikovaný odhad, kolik lidí má dnes v armádě zkušenost ze zahraniční mise nebo přímo z boje? Armáda má dnes něco přes 23 tisíc vojáků, počet nasaditelných sil pro alianční operace je asi devět tisíc. Je to více než 60 procent pozemních sil, což je víc než závazek členů NATO, který mluví o 50 procentech. Za posledních deset let prošlo zahraničními misemi asi 20 tisíc osob. * LN Není podíl nasaditelných sil stejně příliš malý? Nový německý ministr obrany Karl Theodor zu Guttenberg se nedávno podivil, že má Bundeswehr 252 tisíc vojáků, ale v misích dokáže reálně nasadit jen osm tisíc. Poměry v Bundeswehru můžu těžko komentovat. Ale mám rád rčení, že amatéři se baví o boji a profesionálové o logistice. Na jednoho člověka, kterého nasadíte v boji, potřebujete pět – či ještě víc – dalších v zázemí, kteří mu zajišťují, aby měl v čem bojovat, čím bojovat, postavil si základnu, měl co jíst, dostával plat.



* LN A máte odhad, kolik vojáků má dnes západní vzdělání – aspoň dva semestry na zahraniční škole? Na konci 90. let se armáda potýkala s tím, že tito lidé podle statistik seděli na nižších místech, než by odpovídalo jejich kvalifikaci. Od té doby proběhla generační výměna. Dnes sedí na špičce řada lidí, kteří prošli misemi, západními školami, mají zkušenost z NATO. Přesné číslo o absolventech západních škol nemám. (pozn.: tiskový odbor ministerstva obrany dodatečně sdělil, že taková statistika neexistuje, uvádí se jen typ a úroveň dosaženého vzdělání). Ale čím dál víc se objevují i na nižších postech. * LN Zároveň je ovšem otázka, jestli lidé jako dlouholetý velitel výsadkářů Aleš Opata nejsou šťastnější v afghánských horách než jako zástupce náčelníka generálního štábu pro společné operační centrum. Myslím, že zrovna on má i vyšší kvality. A je dobře, když na takovém místě sedí někdo, kdo zažil bojové operace v terénu. A co teprve když se rušila jízda! * LN Máte nějaký vzor, jak by Bílá kniha měla vypadat? Předpokládám, že bývalý novinář má ambici udělat ji čtivou. Pročetl jsem spousty obdobných dokumentů. Mám rád třeba australskou Bílou knihu: jednoduchá, nějakých 130 stran, dobře napsaná, dobře pojmenovává, jak by měla armáda vypadat, jak budou vypadat hrozby, co je ambicí ozbrojených sil, a co naopak nebudou schopny pokrýt. Výborná je i francouzská, přes 300 stran, hodně grafů, tabulek, map... Takže si rámcově představuji něco mezi tím. Dokument nebude psaný novinářským stylem, ale shodli jsme se na ambici, že by měl být čtivý a použitelný třeba i ve školách. Obvykle takové dokumenty vznikají rok dva, u nás by se ale měly změny začít projevovat už od 1. ledna 2012. * LN Bude v něm něco méně očekávaného, nač by se měli lidé připravit, například pokud jde o podobu armády? Narážíte na tanky a letectvo? Zatím nejsem schopen říct. Máme vševojskovou armádu, kdy máme od všech druhů zbraní trochu. * LN Je ale vidět, jak politici milují stíhačky. A jak i běžným občanům vadí představa, že by česká armáda vůbec neměla mít tanky. A teď si teprve představte, jak to vypadalo ve 20. letech, kdy se rušila jízda... Taky zaznívaly hlasy – co budete dělat bez jízdy! Podobně má dnes možná někdo před očima tankovou bitvu u Kursku. * LN Chápu správně, že už připravujete veřejnost na to, že tanky nebudou vůbec? Ne, to takhle dopředu říct nemůžu, o tom se povede debata. V komisi se musíme podívat na obvyklá témata i trochu nestandardně, z jiného úhlu pohledu. Je třeba jasné, že našich pár tanků je z hlediska strategického bezvýznamných a pro tradiční obranu území sporných, ale v Iráku i Afghánistánu se tanky využívají. Jen mají jinou roli: stojí na checkpointech jako pozorovací stanoviště a svou ráží odrazují nepřítele. My sice tanky do Afghánistánu posílat nebudeme, ale může být dobré uchovat kvalifikaci tankové posádky. Anebo: vpád na české území nikdo v příštích několika desítkách let nepředpokládá. Ale našich 174 tanků – z toho tuším 32 modernizovaných – by mohlo sehrát svou roli při kolektivní obraně, třeba ve spolupráci s Polskem. Ve spolupráci se spojenci můžeme bránit i větší teritoria než jen Českou republiku. * LN Máte ještě jiný příklad netradičního pohledu na armádu? Tak třeba aktivní zálohy. Je to jen předběžný nápad, ale přemýšlím třeba o způsobu, jak záložáky využít při živelních katastrofách typu povodní. Řada jich má dobrou řemeslnou kvalifikaci, jsou třeba elektrikáři, truhláři, mohli by lidem pomoci opravit vytopený dům. Byť to samozřejmě není primární úloha armády. Podobně se můžeme bavit o užší spolupráci s letectvem Polska a Slovenska, o hlídání vzdušného prostoru. Ekonomická krize tomu nahrává: škrtají všichni a všem se hodí širší propojení, aby se v rámci NATO zbytečně nedublovaly kapacity. Kempy pro mladistvé mě spíš děsí * LN Proč se v armádě tolik krade? Myslím, že to není víc než jinde – armáda je v tom jen odrazem společnosti. Plné znění zpráv


* LN Myslím, že je. Je to i moje vojenská zkušenost z roku 1996: záklaďáci kradli konzervy v kuchyni, řidiči benzin, výkonný praporčík kšeftuje s oblečením. Předpokládám, že tak to jde pořád výš. Opravdu si myslím, že speciálně na nejnižších článcích je to dnes už nastavené dost striktně. Od 90. let, kdy jsme oba sloužili, se hodně změnilo, profesionální organizace přinesla větší díl odpovědnosti, lidé mají pracovní smlouvy a jde jim o místa. * LN Vede profesionální armáda k zpohodlnění společnosti? Myslím, že ne, protože do armády se lidé hlásí pořád, ale... Nevím, možná jsme jako civilní společnost zpohodlněli. Žijeme si v bezpečí, protože se tak snadno sahá do armádního rozpočtu – máme pocit, že nám nic nehrozí, jsme za vodou. * LN Nynější britský premiér David Cameron v kampani oznámil, že zavedou civilní dobrovolný ekvivalent zrušené vojenské služby, aby otužil dospívající mladé Brity. Já si vůbec nejsem jist, jestli rolí armády má být výchova společnosti v nějakém vojáckém duchu, výchova mládeže ke střelbě z malorážky. Myslím, že výchovnou roli dostatečně plní třeba Skaut. * LN Ten Britům zjevně nestačí, a to ho mají dost militaristický. Mě představa, že by armáda po zvýšení mravnosti vedla třeba kempy pro sedmnáctileté výrostky, spíš děsí... Vážně bych se nerad dostal do turecké situace, kdy armáda bude ochránkyní demokracie. Vzhlížení k výchovným ikonám nesdílím. Existují mladí nadšenci, kteří si dobrovolně hrají na existují americké jednotky, secvičují skutečné akce. Na Dny NATO v Ostravě se chodí dívat desetitisíce lidí, podobně na přehlídku těžké techniky Bahna, na tankové dny do Lešan. Myslím, že to se vztahem k armádě, k tradicím a historii není tak špatné. * LN Ptám se proto, že před třinácti lety si mi posteskl tehdejší šéf armádní personalistiky, že armáda potřebuje nové vzory. Letci z Anglie umírají, taky nelze věčně žít z připomínky Mašína, Balabána, Morávka... Říkal: Copak někoho přitáhneme poukazem na komunistického ministra obrany Vacka? Aby se víc připomínali lidé jako nadporučík Chudý (pozn. red.: v Afghánistánu přežil výbuch miny, přišel o ruku a část nohy, dál pracuje pro armádu jako instruktor)? Určitě. Jen připomínám, že žijeme ve společnosti, která vůbec není jednotná, zda máme být v Afghánistánu, nebo ne. Rváč má víc šancí na sňatkovém trhu * LN V Tolstého Vojně a míru stojí: „Kdyby člověk mohl najít stav, v němž by při své zahálce cítil, že je užitečný a že plní svůj úkol, nalezl by jednu stránku prvotní blaženosti. A takovým stavem povinné zahálky bez výčitek svědomí je stav vojenský. To tvořilo a vždy bude tvořit hlavní přitažlivost vojenského stavu.“ Ano, to je jedna představa. A vedle toho na civilní straně existuje spousta představ a mýtů, že vojenské řemeslo je naplněním chlapskosti, že je to adorace smrti. * LN Jak přemýšlíte o vojáctví vy? Zajímá mě to zvláštní napětí mezi tím, že válka a zabíjení jiných jsou hnusné, a tím, že být vojákem je něco vznešeného. Jsi rváč, alfa samec, máš větší šanci na sňatkovém trhu. Armáda je pro mě specifické řemeslo: ty nejslavnější, nejpřitažlivější, nejschopnější armády za sebou nesou silné tradice. Třeba francouzská Cizinecká legie si připomíná své slavné bitvy proti přesile – jeden její člen mi říkal: „To je zajímavé, že nejvíc slavíme prohrané bitvy...“ * LN Chcete v Bílé knize najít způsob, jak armádní tradice víc pěstovat u nás? Myslím, že už se to děje a že není zapotřebí velký třesk. Na školy jezdí veteráni z druhé světové války i ti současní. Možná že za deset let se bude na Afghánistán nahlížet jinak než dnes, na veřejnost se dostane i víc věcí o tom, co naši vojáci dělali. Vůbec bych to se vztahem Čechů k armádě neviděl tak černě. *** Plné znění zpráv


PŘEDSTAVUJEME František Šulc Narodil se v roce 1970 v Praze, na přelomu 80. a 90. let studoval a nedokončil Vysokou školu chemicko-technologickou, obor automatizované systémy. Po základní vojenské službě působil v řadě českých médií, hlavně jako redaktor zahraniční rubriky (TV Premiéra/TV Prima 1994– 1997, 1999–2001, Lidové noviny 1997–1999, 2001–2009, Týden 2009–2010). V letech 2005–2009 byl vedoucím přílohy LN Orientace. Od druhé poloviny 90. let působil jako válečný zpravodaj v řadě konfliktů v zemích bývalé Jugoslávie, na Blízkém východě a na Kavkaze, v únoru až dubnu 2003 pobýval jako „embedded“ reportér s americkými jednotkami v Iráku (svou zkušenost pak popsal v knize Válka o Irák očima tří českých reportérů, jejímiž spoluautory jsou Michal Kubal a Barbora Šámalová). Kromě toho je také spoluautorem studie Protiraketová obrana (s Radkem Kohlem, Ústav mezinárodních vztahů 2005). Letos v létě ukončil magisterská studia oboru bezpečnostní studia na FSV UK a stal se vedoucím poradců nového ministra obrany Alexandra Vondry. V této funkci by měl koordinovat činnost týmu, který má pod vedením bývalého ministra obrany Jiřího Šedivého připravit tzv. Bílou knihu o dalším směřování české armády. Foto autor| Foto LN - Jan Zatorsky

Můžeme věřit výzkumům veřejného mínění? 30.9.2010

Psychologie dnes

str. 56

Společnost

Nejviditelnější je uplatnění výzkumů veřejného mínění v mediálním zpravodajství, jež je zprostředkovává nejširší veřejnosti. Jednotlivci na základě takto nabytých poznatků částečně utvářejí své vlastní postoje. Výzkumy tak veřejné mínění nejen zkoumají, ale přispívají i k jeho formování. Publikované výsledky slouží veřejnosti i jako svébytný zdroj zábavy, nezřídka podobný sledování sportovních soutěží. Používání výsledků výzkumů veřejného mínění je dnes běžnou součástí života demokratických společností. Jsou podkladem pro rozhodování výrobců, obchodníků, politiků, státní administrativy a mohou být použity také pro hlubší analytické studium společnosti. V protikladu k tomu ovšem sílí i kritika jejich nepřesnosti, nedůvěra a obavy z manipulace s výsledky. Mají být zakázány předvolební výzkumy? Předvolební preference změřené ve výzkumech se prostřednictvím médií dostávají zpět k občanům, a tím pádem mohou ovlivnit jejich volební rozhodování. Mobilizace hlasů může být reakcí na předpověď výsledku, který je považován za nepříznivý. Důsledkem bývá větší volební účast nebo koncentrace podpory ve prospěch strany nebo kandidáta, jenž představuje přijatelnější řešení situace. Absenční efekt je opačný případ – můj kandidát má vysokou podporu, tak proč se obtěžovat k volbám, nebo obráceně, nemá cenu jít volit, můj kandidát stejně nemůže uspět. Přesun preferencí ke stranám, které se ve výzkumech jeví jako slabší, bývá důsledkem obavy z příliš silné vlády. Změna volebních preferencí ve prospěch většinového postoje může být výsledkem tendencí ke konformitě v případě nejistoty vlastního názoru. Specifickým důsledkem zpětného vlivu šetření na veřejné mínění je tzv. sebenaplňující se proroctví. Výzkum sám se v takovém případě stane původcem situace, která by bez zveřejnění jeho výsledků nenastala, ale již na základě chyby nebo zlého úmyslu předpověděl. Příkladem může být přelévání hlasů spojené se stanovenou minimální hranicí volebního zisku pro vstup do parlamentu. Hypotetická situace je následující: Předvolební průzkum chybně změří preference jedné ze stran pod hranicí vstupu do parlamentu. Voliči citlivě reagují na obavu ze „ztráty“ svého hlasu a hromadně mění své volební záměry. Podpora se tak skutečně propadne a strana se do parlamentu nedostane. Obdobně publikace nepravdivých vyšších preferencí strany s původně slabou podporou může způsobit, že se tato stane v očích občanů „volitelnou“ a její preference následkem toho skutečně vzrostou. Popsané jevy jsou relevantní i pro český volební systém. Před volbami v roce 2006 se ve většině médií objevily zprávy, že „výzkumy věští lidovcům propad“, protože podpora KDU-ČSL klesla pod 5% hranici. Ve skutečnosti inkriminované šetření STEM sice naměřilo KDU-ČSL preference „jen“ 4,9 %, ovšem z celé dospělé populace včetně nerozhodnutých a těch, kteří se k volbám nechystali. I když lidovci ve volbách nakonec uspěli, jejich výsledek mohl být nekorektní prezentací dat ovlivněn. Plné znění zpráv


Jak zjistit, že šetření je kvalitní? Ve výběrových dotazovacích šetřeních jsou respondenti předem stanoveným postupem vybráni z populace. Následně jsou kontaktováni tazatelem, který s nimi s použitím dotazníku a případně dalších pomůcek provede strukturovaný rozhovor. Výzkumné agentury budují tazatelské sítě smluvních pracovníků rozmístěných po celém území republiky, kteří podle pokynů provádějí dotazování v okolí svého bydliště. Na jaké otázky by měl uživatel, který usiluje o posouzení kvality, hledat odpověď? Jedná se vůbec o výzkum? Je potřeba odlišovat výzkumy veřejného mínění od nereprezentativních anket. Jejich výsledky mohou vypadat podobně: tabulky a grafy s procenty; možnosti jejich využití i náklady na pořízení se ale radikálně liší. Zatímco ve vědecky založeném šetření výzkumník na základě sofistikovaných metod určuje, kdo má být dotazován, v anketě si lidé prakticky sami vybírají, zda se stanou respondenty. Takový postup ale nezaručuje odpovídající zastoupení různých názorových skupin. Výsledek takového zkoumání se proto obvykle příliš neshoduje s rozložením postojů veřejnosti, ani při vysokém počtu dotázaných. Je výzkum dostatečně reprezentativní? Schopnost výběru reprezentovat celek primárně závisí na počtu dotazovaných a metodě jejich výběru. Česká asociace výzkumných agentur SIMAR jako minimální standard udává 150 zpracovaných rozhovorů – nic menšího nelze považovat za výběrové šetření. Nároky dané reálnými potřebami jsou ale zpravidla vyšší. V případě předvolebních výzkumů mezinárodní asociace ESOMAR a WAPOR doporučují, aby analyzovaný výběr nebyl menší než 1000 respondentů, a jestliže je rozdíl mezi vedoucími stranami malý, navrhují používat vzorek 1500 až 2000 respondentů. Pro realizaci reprezentativního výběru se obecně nabízejí dvě skupiny metod. Pravděpodobnostní metody jsou založeny na počtu pravděpodobnosti a jsou považovány za vědečtější. Ve zkoumané populaci jsou náhodně určeny jednotky (osoby, domácnosti), které mají být dotazovány. Ke kontrole geografických nebo jiných pro výzkum důležitých charakteristik je používána tzv. stratifikace, kdy dojde k rozdělení zkoumané populace do oblastí a/nebo skupin a výběr je proveden v každé zvlášť. Nejčastější nepravděpodobnostní technikou pro reprezentativní výběry je kvótní výběr. Ten vychází ze znalostí statistik o cílové populaci, z níž je odvozeno požadované socio-demografické složení vzorku. Aby ho bylo dosaženo, je stanoven předpis pro každého tazatele, kolik respondentů s danými charakteristikami (pohlaví, věk, vzdělání, ekonomická aktivita) má oslovit. Konkrétní výběr je ponechán na něm. Jak velká je výběrová (statistická) chyba a odpovídá to uváděným závěrům? Ani vědecky založená výběrová šetření nesměřují k absolutní přesnosti. Výsledek neudává skutečnou hodnotu v celé populaci, ale naměřenou hodnotu a rozmezí, tzv. konfidenční interval, ve kterém se reálná hodnota s vysokou pravděpodobností nachází. Toto rozmezí udává výběrová chyba, která bývá někdy označována jako statistická. Výzkumné standardy uvádění odhadů výběrové chyby požadují. Ne vždy se tak ale děje, a ještě častěji se tato informace ztratí na cestě z výzkumné agentury ke koncovému uživateli. Ve zprávách publikovaných českými médii se o velikosti výběrové chyby dočteme jen zřídka, v jiných zemích, např. v USA, je však zveřejňování těchto údajů běžné. Lze věřit výsledkům výzkumů zveřejňovaným v médiích? Data z výzkumu dodávají zpravodajství vyšší hodnověrnost, přispívají k vytváření napětí a dělají zprávy zábavnější. Relevance výsledků publikovaných v médiích je ovšem často problematická. Samotná data totiž nenesou kompletní informaci. Podstatná je i jejich interpretace, která musí vycházet z hlubších znalostí studovaného jevu, čímž klade značné nároky na tvůrce i na čtenáře. Samotné tabulky nebo grafy s daty jsou ovšem prostorově úsporné, srozumitelné a ideálu zprávy tak velmi vyhovují. Komplexní analýza proto bývá v médiích nahrazována tabulkami se stručným komentářem. „Nejvíce lidí umírá v postelích, postele jsou proto nejnebezpečnější na světě.” To je jeden z pří kladů, které učebnice sociální ho výzkumu uvádějí pro ilustraci, jak falešné souvislosti svádějí k chybným interpretacím. V praxi ale nesmyslnost podobně založených tvrzení nemusí být na první pohled patrná. Cílem médií je podat informace o událostech. V centru zájmu proto nejsou postoje a názory lidí jako takové, ale jejich pravděpodobný efekt – dopady na politiku, ekonomiku atp. Tomu se přizpůsobuje i téma výzkumu. Dobrým artiklem pro média jsou např. stranické preference. Informace o rozložení podpory v době šetření jsou často zaměňovány za volební prognózy. V mezivolebním období tak média pomocí pravidelných šetření inscenují jakési permanentní kvazi volby. Významnou hodnotou dobré zprávy je její aktuálnost. Důsledná organizace šetření vyžaduje čas, ale výzkumy pro účely zpravodajství jím plýtvat nemohou. Přednost proto dostávají rychlé a nenáročné metodiky, což má dopad na přesnost výsledků. Skutečná sociální analýza proto svůj prostor obvykle nenachází na předních stranách novin a v hlavních zpravodajských relacích, ale spíše v pří lohách a specializovaných zpravodajských pořadech. Podle Plné znění zpráv


mezinárodních výzkumných asociací má každá zpráva v tištěných médiích vždy obsahovat jasné určení výzkumné organizace, která šetření provedla, velikosti zkoumaného vzorku a geografické pokrytí, data, kdy bylo šetření provedeno, metody sběru dat (osobní rozhovor, telefonní šetření ), znění otázky apod. Analýzy mediální ho zpravodajství ovšem ukazují, že v České republice většina zpráv příslušným profesionálním standardům nevyhovuje. Podstata mnoha zkreslení je přitom velmi banální. Např. předvolební preference jsou udávány v procentech. Pro vyhodnocení informace o podpoře stran tedy vždy potřebujeme znát, kdo tvoří celek 100 %. Voleb se účastní pouze část oprávněných voličů. Některé volební předpovědi však popisují situaci v celé dospělé populaci, tedy včetně těch, kteří se volit nechystají, a nerozhodnutých. Chyby tohoto druhu svědčí buď o nízké profesionalitě autora zprávy ( jedná se o znalosti na úrovni základní školy), nebo o záměrné snaze o manipulaci. Důvěřuj, ale prověřuj Vzhledem k výše popsaným problémům je jasné, že opatrný přístup k výzkumům veřejného mínění je na místě. Tato skepse by neměla vést k jejich úplnému odmítání, zcela důvodný je však tlak na to, aby byl výzkum vždy prováděn a jeho výsledky používány s nezbytnou mírou profesionality. Proto je nutné, abychom se nezajímali jen o samotná čísla, ale i o jejich význam, povahu a o kvalitu jejich zdroje. To platí jak pro zadavatele a přímé zákazníky výzkumných agentur, tak pro širší veřejnost, která je odběratelem zpráv médií. Zprávy z výzkumů, které neobsahují alespoň základní informace o kontextu, je lépe zcela ignorovat. Takové údaje totiž mohou znamenat cokoli. Převzato z publikace „Jaká je naše společnost? Otázky, které si často klademe…“, kterou *** Z historie výzkumu veřejného mínění V novinách a časopisech se výsledky různých anket, podobných dnešním výzkumům, pravidelně objevovaly již v 19. století. Počet dotazovaných býval vysoký, podle současných měřítek ale nešlo o reprezentativní výzkumy, které jsou založené na vědeckých metodách výběru respondentů pro dotazování. V souvislosti s prezidentskými volbami v roce 1936 v USA (F. D. Roosevelt vs. A. M. Landon) došlo k prosazení vědecky založených volebních výzkumů, které znamenalo zásadní zlom v dalším rozvoji oboru. Tři výzkumné programy, Gallupův, Roperův a C rossleyho, které byly realizovány na základě reprezentativního výběru „pouhých“ několika tisíc respondentů, předpověděly správně Rooseveltovo vítězství. Stalo se tak navzdory všeobecnému očekávání a výsledkům konkurenčních anket, které výrazně preferovaly Landona. Výběrová šetření se ukázala jako přesnější a levnější. V Československu byl první kontinuální program šetření veřejného mínění založen již v roce 1945. Výzkumy Československého ústavu pro výzkum veřejného mínění byly inspirovány právě Gallupem. V roce 1946 ústav zaznamenal úspěch s přesnou předpovědí výsledků voleb, a zajistil si tak zájem a důvěru veřejnosti. Ovšem pouze na krátkou dobu. Existují spekulace, že předvolební výzkum z prosince 1947 měl vliv na urychlení politického převratu. Zatímco Gottwald prorokoval silnou převahu KSČ, výzkum odhalil přibližně 10% propad komunistických preferencí. Organizace dalších dvou šetření byla zastavena a ani volby už nebyly svobodné, únorový převrat je předešel. V 50. letech byla sociologie označena za „buržoazní pavědu“ a bylo zrušeno vše, co připomínalo sociologický výzkum. Výzkum veřejného mínění byl u nás obnoven v 60. letech, ale dimenzím srovnatelným se západním světem se začíná opět přibližovat až po roce 1989. Přes rychlý růst dosud nedosahuje rozměrů obvyklých ve vyspělých zemích. Stranické preference v květnu 2010 (v %) Foto autor| Ilustrační foto, zdroj CVVM O autorovi| / o autorovi Jindřich Krejčí (1972) Autor je sociolog. Ve výzkumu se specializuje na metodologii výběrových šetření a kvalitu dat. Je šéfredaktorem odborného recenzovaného časopisu Data a výzkum. Na Fakultě sociálních věd UK učí management a metody sociální analýzy dat. / „Nejvíce lidí umírá v postelích, postele jsou proto nejnebezpečnější na světě.” To je jeden z příkladů, které učebnice sociálního výzkumu uvádějí pro ilustraci, jak falešné souvislosti svádějí k chybným interpretacím. /



JSEM PROFESIONÁLNÍ SYČÁK 23.9.2010

Reflex + reflex.cz str. 60 PAVLÍNA WOLFOVÁ

Osobnost

PRODUCENTKA, KTERÁ DOKÁZALA PORAZIT BIG BROTHERA, VYPRÁVÍ O SVÉM OSUDU JMÉNEM JAN KRAUS Stojí za úspěchem show UVOLNĚTE SE, PROSÍM, vyprodukovala první vilu VyVolených, dnes válcuje konkurenci s talentovou show. SIMONA MATÁSKOVÁ (43), žena, o níž se v českém televizním světě mluví s respektem. * Když řeknu, že všechno už tu bylo, budete se mnou souhlasit? Asi ano, ale proto musí přijít nějaký geniální člověk s něčím novým. Všechny věci, které teď fungují, jako je SuperStar, Big Brother, Česko Slovensko má talent, jsou skvěle vymyšlené, přitom strašně jednoduchý nápad a já to ctím. Televize čekají na další veliký talent, na někoho, kdo vymyslí nový formát. Určitě se to stane. Bohužel ne u nás. * Proč ne? Protože znám zdejší televize, znám samu sebe. Je tu málo talentovaných lidí i málo těch za to zodpovědných, kteří mají odvahu věci zkoušet. Byla bych šťastná, kdyby se to stalo tady, ale nestane se. * Ptám se proto, že věta „to už tady bylo“ bývá nástroj pro shození nějaké věci. Znamená, že to už možná být ani nemá. Nesouhlasím s tím. To je jako s časopisem – všude jsou stejné, jsou tam nějaká písmenka. Jde ale přece o myšlenku, kterou někdo zhmotní a zhmotní ji po svém, jinak než ti před ním. V tom je půvab. Jde o skvělé zpracování nějakého zadání. * O vaší práci za poslední roky lze říct: To už tady bylo. Ať to vezmu od ČSMT přes Chůvu v akci, VyVolené až po Show Jana Krause. Na to všechno existují manuály, jak to udělat. Ano, už to bylo, a dokonce se debatuje o tom, jestli lepší, nebo horší. Naplnit formát tak, aby se to povedlo, o to jde. * Dá se třeba britský formát naplnit česky? Ano. Vidíte, že třeba u Big Brothera (vysílala televize Nova, pozn. aut.) se to nepovedlo. Měli geniální předlohu a nepovedlo se jim to. VyVolení se povedli. * Proč vám se to povedlo a jim ne? Nevím přesně, nikdy jsem žádné reality shows nestudovala. Pořád někde čtu, že když to chcete realizovat, dostanete od majitele licence nějakou tlustou bichli ... to je lež. Dostanete v podstatě jen technické zadání. Víte, jak vést castingy, kolik to má být lidí, kteří propadnou, a kolik jich postoupí do hlavních kol ... A vy jako kreativní producent nebo šéf projektu se na originál máte podívat. Nikdy před tím, než jsem začala dělat VyVolené, jsem neviděla je ani nic podobného. Maďaři to nechali do velké míry na intuici českého týmu, jaké vybereme lidi do vily. Nechali nám svobodu a já doufala, že budeme mít veliké štěstí a že nás to bude bavit. Na Nově v Big Brotherovi byli pod dohledem firmy, jež licenci prodávala, zasahovala do toho zřejmě spousta lidí a překombinovali to. * Když se vám VyVolení tak povedli, převálcovali jste Big Brothera o několik koňských délek, proč jste nedělala i další díly? Protože se pak vyrojila spousta odborníků, kteří přesně věděli, jak se to má dělat. A já nevěřila, že to podruhé a potřetí může být v našich zeměpisných šířkách úspěšné. * Vy sama víte, jak se to má dělat? Plné znění zpráv


Víte, s těmi formáty a se mnou je to takhle: nemám ambice je měnit. Jestliže víte, že se vám líbí Late Night Show, tak na tom není co měnit. Je fascinující najít toho člověka, jenž vám ten formát naplní, a vy mu můžete být k ruce. Najít něco, co funguje, a předělávat to je česká vada. Mimochodem, co se týče soutěže Česko Slovensko má talent, z Freemantelu (majitel licence talentové show, pozn. autora) nám vzkázali, že jsme udělali jednu z nejlepších show, kterou kdy kam prodali. * Podle toho, co říkáte, to tedy není tak, že vy, kteří jste si koupili licenci na Česko Slovensko má talent, máte za úkol hledat česko-slovenského Paula Pottse (vítěz britské show, který jako by z oka vypadl M. Zázrivému, pozn. aut.) nebo někoho jako roztomilou holčičku Connie Talbotovou, protože tohle na lidi funguje? Ne. Víte, ono je to mnohem jednodušší. Vždycky vám přijde nějaké roztomilé dítě, vždycky vám přijde někdo, kdo zpívá operu. Já opravdu zažila v případě Zázrivého to co diváci. Na castinzích sedíte, chodí vám tam jeden za druhým, jste úplně k smrti unavená, máte tendence odhadovat, co bude. Když přišel, začal zpívat a pak se rozplakal, vylétla jsem ze židle. To nikdo nevymyslel, to nikdo nezrežíroval. Šance, že se něco podobného stane, je malá, a když se to stane, vy jako producent, který přemýšlí matematicky, najednou máte štěstí, jež potřebujete. * Matematické myšlení ale znamená, že víte, jak má rovnice vypadat, a tedy, čím ji doplnit, pokud to v ní už není ... No jistě. Víte, co vám tam chybí. Například chybělo mi nějaké bláznivé číslo. Říkala jsem si, co třeba něco s potkany? Poprosila jsem geniální kolegyni Kláru Antošovou a ta druhý den přišla a říká: „Potkani nejsou, ale mám paní s fretkou. Chceš se na ni podívat?“ Chtěla jsem. * No a zrovna tu stařenku s fretkou, kterou jsem náhodou viděla, jste ale vystavili podle mě ponížení. To bych neřekla. Ona je samozřejmě zvláštní člověk, ale mně připadala neuvěřitelná. A já mám jistotu, co se týče poroty, že by takového člověka neponížili ani mu záměrně neublížili. * Když to shrneme, jaký tedy máte vztah k těm televizním návodům – manuálům? Máte je ráda? Nebo je místy nenávidíte? Já to moc nečtu. * A vědí to tam ve Freemantlu, že kreativní producentka jejich show v Česku „to nečte“? Nevím. Já to nechci číst a ani nechci moc vidět. To vás strašně svazuje, každá země je jiná, specifi cká. Já se vůbec na televizi moc nedívám. * Vy se nedíváte na televizi? Dívám se hlavně profesně. Když je něco nového, podívám se jednou, podruhé, pak si to studijně pustím za měsíc a řeknu si: „No, tak to se jim moc nepovedlo nebo povedlo,“ a konec. Dívám se na Chirurgy, protože je to geniálně napsané, na zprávy, protože to potřebuji, ale dneska už je všechno na Internetu, takže to už je jen zvyk. Když si sednu ke zprávám, chybí mi rychlost, jiný pohled. Čekám, že mi dá někdo zprávy do souvislostí, řekne vlastní názor, ze kterého budu vedle. Většinou marně. Naštěstí mám na to Honzu Krause. * On vám svět denně objasní. Ano, on mi to vysvětlí, a ještě je to vtipné. * Televize má vývoj, říkáte. Už tolikrát se tu někdo pokusil udělat něco rádobypůvodního a vždycky, když se to třeba chytlo, ukázalo se, že je to kopie – když tnu do vlastního, pak Áčko, ale i Sauna, tu jste dělala, Uvolněte se, stojí na vzoru. Jenže licence k tomu se nenakupovaly, my to ukradli. Ano, my to ukradli. * A není nám to blbé? Plné znění zpráv


Není nám to blbé, to je, jako kdybyste ukradla Televizní noviny. Myslet si, že vytvoříte něco zcela originálního, je stejně naivní jako předpokládat, že jste geniální. Refl ex jste taky neukradli, i když víme, že existuje Stern. Jiná věc je, že i když někomu dáte předlohu, není schopen to ani okopírovat. Jasně, Kraus je trochu Jay Lenno, trochu Carson, trochu Letterman, oni mají křesla, Kraus má gauč, pozadí nočního města mají všichni. Ale Jana Krause máme jenom my. Ti kluci jsou si ale typově vlastně hrozně podobní. * Proč v disciplíně Late Night Show v podstatě nejsou ženy? Nechápu to a trochu mě to štve. Dívala jsem se na show Adely Banášové, jež je skvělá, talentovaná, ale s její novou show si nevím rady. Nějak od všeho trochu. Taková noční publicistika. Ale na to mají dát pozor ti, co to s ní dělají a programují. Navíc pro Late Night Show potřebujete mít určitý věk. V tomhle případě není kam chvátat, musíte přijít ke zkušenostem, naučit se sbírat informace, umět je jednoduše, vtipně zasadit do souvislostí. Musíte být trochu komediant. Žádná taková žena zjevně není. * Nevěřím tomu. V Americe ji hledají už třicet let. Víte, v každé televizi musí být někdo, kdo hledá, kdo neustále šmejdí, zjišťuje, kdo co dělá, jestli je spokojený, na co by se hodil. Když se nepovede, nevadí, najde se pro něj něco jiného. Podívejte se, kolik formátů zkoušel Honza Kraus – Saunu, Přesčas, Občana Krause ... Musíte v dotyčného věřit, pomáhat mu, hledat, co by mu sedlo, podporovat ho, stát za ním, protože víte, že má talent a je nakonec skvělý. To se tady nedělá a to je chyba. * Proč se to nedělá? Protože k tomu potřebujete odvahu. A taky být kreativní, umět si toho dotyčného představit v nějaké jiné roli, než ho všichni znají. A pak musí televize jít do rizika. * Jak jste se, rodačka z Vyššího Brodu, dostala do Prahy? Přihlásila jsem se v patnácti na pražskou knihovnickou školu. * Chtěla jste se stát knihovnicí? Ne, já jsem jenom věděla, že chci do Prahy. Měla jsem v Praze tetu a milovala Prahu, úplně zvláštně, šíleně. Rodiče nechápali. Ve čtrnácti jsem si vzala seznam škol a zjistila, že jediná škola, na kterou bych mohla jít do Prahy, je knihovnická. * Čím jste nakonec? Novinářka, když jste to vystudovala? Ano, to je asi přesné, jsem novinářka. To obnáší jisté uvažování i životní styl. Teď v televizi jsem člověk, jenž stává u zrodu nějakého nápadu, který se snaží naplnit. * Máte zkušenost s komerčními televizemi a dlouholetou s veřejnoprávní televizí – jaké jsou? Já byla zaměstnancem ČT jen chvilku. Přišla jsem tam ještě před Honzou Krausem, v listopadu, a hned začala ta slavná televizní revoluce. ČT pro mě byla zvláštně nesvobodné místo, obzvlášť po oné revoluci. Měla jsem tam úžasné kolegy, ale ten systém řízení, politické ovlivňování, složitý mechanismus, kdy jeden papír schvaluje dvacet lidí ... a je tam kromě té spousty šikovných taky strašná spousta lidí, kteří jenom mluví. Vydržela jsem to asi dva roky a pak odešla na volnou nohu. Komerční média jsou mi bližší. * V čem? Mechanismem. A třeba teď jsem potkala dvě zjevení: ředitele Primy Marka Singera a ředitele slovenské Joj Fera Borovského. Dva chlapíci, kteří mě naprosto ohromili. Jsou veselí, vymýšlejí, když je problém, hned ho vyřeší ... je to něco jiného, než tu doteď bylo. Doufám, že je to známka blížících se změn. * Jak chápete veřejnoprávnost?



Sebevědomí a svoboda lidí, kteří hledají, upozorňují na věci, jež jsou špatně. Točí to, co jinde nejde. Systém, který hájí a podporuje svoje tvůrce, kdykoliv a za jakékoli vlády. Televize, jež objevuje jiné talenty. Ale současná ČT je pro mě nepochopitelná. Má k dispozici obrovský rozpočet, mohla by dělat výborné věci a nedělá je. * A co dělá? Je tam něco, co by vás zaujalo? Že byste si řekla: Jo, to je ono, jenom tohle může být na veřejnoprávní televizi, nikde jinde, jen v téhle svobodné, komercí neovlivněné televizi? Já to tam nemám. * Prošla jste tiskem, rádiem. To je svobodnější než televize. To určitě. Já po televizi nikdy netoužila. Když napíšete článek, máte editora, šéfredaktora. Ale podstata je na vás. V televizi ne. Tam jsou tisíce lidí, kteří zasahují do vaší práce, tým lidí, jenž si buď sedne, nebo nesedne. Do toho majitelé, investoři, ředitelé ... Ale i tady si můžete vybojovat svobodu, jde to. Ale stojí to docela úsilí a nesmíte se bát. * Zvolila jste hrozné pracovní tempo, máte soukromí? Ne. * Jestli to dobře chápu, je jeho součástí i Jan Kraus. Logicky a já jsem za něj vděčná. Pracujeme spolu už dvanáct let, vykáme si ... * … což po těch letech zní jako póza ... ... není to póza, prostě nám to zůstalo. Je nesmírně důležitým člověkem, na nějž se můžu absolutně spolehnout. Už to není jen kolega, ale ani kamarád to není. Neřeknu vám defi nici, ale je to jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě. Osoba, která mi tolikrát za poslední roky pomohla jako nikdo před ní. Mluvím s ním několikrát denně o práci, politice, o problémech. Zatím mě s ním nepřestalo bavit pracovat. Možná si jednou polezeme na nervy, to je život, ale zatím ne. * Takže? Takže třeba: noc a já si sama se sebou čekala na výsledky biopsie, takové to ano nebo ne. Hrozně jsem se bála a nechtěla tím zatěžovat dítě, maminku ani nikoho jiného. Chtěla jsem být statečná, ale nevydržela jsem. O půlnoci jsem volala Honzovi. Rozbulela jsem se … On na mě mezi škytama mluvil, uklidnil mě a vlastně uspal. * Jan Kraus vás uspal? Obrazně. Mluvil a mluvil, mně se ulevilo a usnula jsem. Taková moje jistota, Honza Kraus. * Je někdo, koho byste mu neposadila do studia? Ivana Langra. Honza s ním má jako s politikem i jako s člověkem problém. Ten tam nebyl a nikdy nebude. Jinak žádná omezení neexistují. * Úplně upřímně – jak nesete porážku Show Jana Krause Šípovou Všechnopárty? Počínaje TýTý, konče momentální sledovaností? Porážku? Podle čeho soudíte? Já to tak necítím. Diváci určitě mají Karla Šípa rádi, asi dostal nějaké ceny … * Tak konkrétně letos tu hlavní českou televizní TýTý ... ... a tu zase předtím dostal Kraus i Uvolněte se, prosím. Dokonce několikrát. Navíc víte, že v téhle anketě hlasuje asi deset lidí? Plné znění zpráv


* Šíp na ČT porazil počtem diváků Krause na Primě. Ve věkové skupině 15 až 54 máme víc než Všechnoparty, což je pro komerční televizi podstatné, navíc jsme odvysílali na Primě teprve třetí díl. Nemám strach. Jenom pro srovnání: v České televizi to dřív vypadalo tak, že pan Šíp měl nějakých osm set tisíc diváků a Kraus něco přes milión, milión dvě stě tisíc. * Máte sama pro sebe stanoveno, jaký pořad byste dělat nešla? Třeba Hledá se táta bych dělat nešla. Za to bych se styděla. * Ale v čem jsou jiné Hledá se táta a „vaši“ VyVolení? Ve způsobu zpracování, v tom, jak ty lidi představujete. Můžete je ukázat jako totální trotly (například Hledá se táta, pozn. aut.) anebo je nezkreslujete. Některé věci nesmíte ukazovat, nesmíte žít ze zoufalství lidí, ale z charakteru, ne z trapna. * Za podstatnou část lidí účinkujících v reality show bývá člověku trapně, ne? Oni se velmi často nic netušíce prezentují úplně šíleně a nedokážou odhadnout, jak moc jim to ublíží. Je to především jejich svobodná volba, ne-li přímo touha. Tam vznikají situace, jež by člověk absolutně dopředu neodhadl. Ale vy jste profík a milujete je, protože tu show dělají oni. V tomhle jsem normální profesionální syčák, protože hledám emoce, ať už jsou jakékoli. * Nemáte pocit alespoň částečné zodpovědnosti za ty lidi? Mám za ně veliký pocit zodpovědnosti. * Kam může jít takhle nastavený televizní byznys dál? Vlna reality shows venku už byla. My na ní jedeme, protože pokulháváme někde vzadu. Ale je to televizní formát, kterému se obecně daří, je geniální. Někdo však něco jistě vymyslí. * Ale co, kam až to může zajít? Umírání v přímém přenosu? * Budou se na to diváci chtít dívat? Co já vím? Podívejte se na nejsledovanější pořady. Milión šest set tisíc i víc lidí se každý týden dívá na Ordinaci v růžové zahradě … To je to, co chtějí? Je to zpráva o tom, jací jsou? Nevím. A co bude v budoucnu? To je ve hvězdách. Kdybych to věděla, jsem ředitelka všech televizí na světě. *** SIMONA MATÁSKOVÁ (1967), novinářka. Vystudovala FSV UK, později pracovala v Mladé frontě Dnes, rozhlase a televizi. Před šesti lety vyprodukovala pořad Uvolněte se, prosím, později se jako kreativní producentka nebo dramaturgyně pustila do reality shows. VyVolení, Chůva v akci, Bailando, Trosečník ... Dnes vede projekt Česko Slovensko má talent. Je rozvedená s hercem Davidem Matáskem, mají spolu dceru Lindu (19). Foto popis| SIMONA MATÁSKOVÁ, kreativní producentka právě probíhající show Česko Slovensko má talent. Údajně nejlepší nápodoby britského originálu soutěže. Foto autor| FOTO STANISLAV KRUPAŘ Foto popis| SIMONA MATÁSKOVÁ a JAN KRAUS. Dvanáctiletá spolupráce stojí za úspěchem české Late Night Show. Foto autor| FOTO ARCHÍV SIMONY MATÁSKOVÉ



Čestnost jako deviace 6.9.2010

Literární noviny str. 04 Rozhovor Tereza SPENCEROVÁ

rozhovor V rozhlase právě dopovídali cosi o Jaroslavu Kopřivovi, náměstkovi ministra obrany, který je podezřelý z korupce a ve funkci proto končí. „Jistě, zase už z košíku vyhazují shnilá jablka,“ usmál se trochu hořce sociolog Pavol Frič (54). Je naším předním expertem na korupci a odhalování „shnilých jablek“ na něj žádný dojem nedělá. Jejich vyhazování totiž prý vlastně ani nemá smysl. Odhalení pana Kopřivy je svým způsobem déja` vu, protože právě na ministerstvu obrany odhalí nějakého svého „Kopřivu“ s železnou pravidelností každá vláda… A jak už bylo řečeno, je to prý individuální problém, pan Kopřiva je oním jediným „shnilým jablkem“… * I po odvolání pana Kopřivy ale zůstane systém na ministerstvu zachován… Jistě. Pan premiér Nečas ke kauze Kopřiva prohlásil: „Já mohu pouze konstatovat, že se jedná o další projev neuspokojivého (…) stavu v oblasti ekonomiky a veřejných zakázek v resortu ministerstva obrany, stavu, který má své hluboké kořeny někde ještě v polovině 90. let, a který se bohužel nepodařilo změnit nebo vymýtit zatím žádnému ministru obrany. Ty praktiky jsou pořád stejné a velmi často se také motají kolem stejných lidí.“ Tak mi řekněte, jaký dojem může na normálního člověka udělat, když se patnáct let na jednom jediném ministerstvu nedaří vymýtit korupci? Na jedné straně to ukazuje na jakousi bezmocnost a na straně druhé na velikou moc kohosi který tam zůstává a je nepostižitelný. A týká se to jen jediného ministerstva, nebo i ostatních? * A sama se pak nabízí další otázka, jestli se novému vládnímu koštěti skutečně podaří korupci vymést. Jaké nástroje nebo jaké odhodlání k tomu vláda má? Co má po ruce jiného, než měly vlády předchozí? Ve vládním prohlášení se v kapitole o boji proti korupci vedle obecných formulací typu „zvýraznit“ či „zpřísnit“ mluví například o „efektivním předcházení korupci“… Efektivní předcházení korupci by bylo velmi levné a velmi účinné, nicméně takřka všechna navrhovaná opatření jsou ale ve skutečnosti velmi drahá. Třeba zproblematizování zákona o veřejných zakázkách s sebou nese komplikace v proceduře, časové prodlevy, ekonomické ztráty a podobně. Zkrátka, zavedení jakéhokoli opatření, jehož provádění je třeba kontrolovat, vymáhat potrestání viníků a tak dále vyžaduje veliké úsilí a spoustu energie. Nemyslím si proto, že by nějaké „efektivní předcházení“ opravdu existovalo. * Vláda zavádí také institut „testu spolehlivosti“ pro orgány veřejné moci. Co je to? Zmíněný test je v podstatě také dost nákladný. Musíte vytvořit situaci, kterou budete mít plně pod kontrolou. Pro příklad: máte sklad zabaveného zboží, nainstalujete do něho kamery a pak dovnitř řízeně pouštíte lidi a monitorujete, jestli si náhodou něco nevzali. Vystavíte je jakémusi pokušení, aniž byste jim ovšem cokoli vnucovali. To je test integrity například celníků, ale umíte si představit totéž třeba na úřadu vlády nebo na ministerstvu obrany? A hlavním předpokladem je, že testovaný o ničem nebude vědět. V Česku se ale přece všechno prokecne a každý se pak bude chovat zcela jistě korektně. * Vraťme se ke „shnilým jablkům“. Tvrzení, že korupce je dílem zkaženého jednotlivce, je vědomým zastíráním reality. Je to evidentní alibismus. Premiér Nečas rozhodně ví, oč se jedná. Že to není „jedno shnilé jablko“, ale že je to systém, který konkrétně na zmíněném ministerstvu funguje patnáct let. Neřekl ale, že chce tento systém rozbít. Exemplárně bude potrestán pan Kopřiva, který - můžeme se domnívat - porušil pravidla korupčního lovu a přitom nerespektoval panující korupční normy. Jeho postup na vlastní triko je totiž - podle korupčních norem nepřístojný, protože základním pravidlem je, že prospěch musejí mít všichni, kdo jsou v systému zapojeni. Plné znění zpráv


Celou kauzu lze tedy interpretovat i tak, že ho onen systém vysunul do popředí coby obětního beránka, aby sám mohl spokojeně fungovat dál. * Systém korupce je tedy životaschopný? On je životaschopný maximálně, protože se v něm točí obrovské peníze. Proto je v zájmu zúčastněných, aby byl trvale udržitelný, jak říkají ekologové. * Kdo jsou ti zúčastnění v systému? Všichni, kdo se točí kolem veřejných zakázek, protože o ně jde především. Ministerstvo obrany například zadává tak obrovské tendry, že to stojí za to, aby si zainteresovaní vše pohlídali. * Co tento stav vypovídá o naší společnosti jako celku? Když jsem byl na vojně, velitel praporu svůj pondělní ranní rozkaz začínal obvyklou větou: „Protože se nám nepodařilo zastavit proud mimořádných událostí…“ A nám se dnes zase nedaří „zastavit proud mimořádných událostí“ a navíc jsme si na to prostě už zvykli, asi jako na počasí. * Takže lidé se s korupcí naučili žít? Naučili je to politici, naučila je to média. Korupční skandály máme pořád a jejich důsledky buď nejsou žádné, nebo je nesou jednotlivci. Přitom i průměrný občan vám řekne, že politické strany bez korupce prostě fungovat nemohou. Každý druhý podnikatel vám řekne, že korupce patří do jeho profesionální výbavy. Jinými slovy, hraje se zde taková hra, jako že něco proti korupci děláme, veřejnost se nad korupcí jako pohoršuje, a přitom všechno pokračuje dál. * Pokud všichni vědí, že je to jen hra, nebylo by čestnější přiznat, že se s korupcí nebojuje, a nechat to tak? Ta hra ale všem vyhovuje! Kdybychom s ní praštili, pěkně bychom si zatopili! Ztratili bychom „dobrý obraz sami o sobě“. Dnes veřejnost může nadávat na politiky, že jsou zkorumpovaní, a nic nedělat, jen se nad ně mravně povyšovat. Politici zase mohou říkat „Když to dělá každý, tak proč ne my? Oč jsou oni lepší než my?“ A takový stav vyhovuje všem. Tím spíš, že korupční systém je fantasticky adaptabilní. Jakmile se vymyslí nějaké opatření, systém zareaguje velice pružně a vykompenzuje si možnou ztrátu jinde. Když se omezí příležitosti třeba v resortu obrany, systém se soustředí jinam. Korupční systém se totiž podobnými jednotlivými opatřeními porazit nedá. Nelze bojovat proti systémové korupci opatřeními, která jsou namířená proti korupci individuální. To jsou opravdu jen takové rituální tanečky, při nichž si předvádíme, jak jsme skvělí a dobří. * Má v tomto adaptabilním korupčním systému smysl nahrazovat zkorumpovaného úředníka někým nezkorumpovaným? Systém ho přece dovnitř nepřijme. Systém ho přijme, otestuje, vyhodnotí a pak ho buď vyplivne, nebo začlení. Pokud má totiž systém přetrvat, musí s takovými jedinci udělat krátký proces, nebo je převychovat a přetvořit k obrazu svému. Metoda „shnilých jablek“ je dobrá jen tehdy, kdy se jedná o individuální korupci, ale vyhazovat „shnilá jablka“ ze zkorumpovaného systému nemá žádný smysl. * Jakou roli v tomto procesu hrají české elity? Když se vrátím k výroku pana premiéra Nečase, tak podle něj byl korupční systém nastartován někdy v polovině 90. let. Určitě to ale bylo o nějaký rok dříve, v době privatizace, a mohly ho odstartovat jedině elity. Právě ty si tento systém stvořily pro své potřeby, a korupční systém je tudíž takový, jaké jsou naše elity - a samozřejmě, jaká je naše veřejnost, když jim to dovoluje. Když některá z politických stran začala podvádět a brát z veřejných zakázek a privatizace peníze na své volební kampaně, díky čemuž měla ve volebním boji výraznou výhodu, ostatním v podstatě nezbývalo než udělat totéž. Volba byla jasná: přežít, nebo jít z kola ven. Zásadním problémem je u nás tedy nedůvěra mezi politickými stranami, která vznikla v době počátků politického systému…



* …k nedůvěře mezi stranami je ale třeba přidat i nedůvěru lidí ve vládu. Vlády cosi proklamují a lidé se cynicky smějí. To je stav, který společnost musí nutně demoralizovat. Kam může tato situace vést? Hodně se toho namluvilo o „porcování medvěda“ v parlamentu. Byl to sice fenomén pranýřovaný, ale fungoval. Nikdo nikdy se v žádné konkrétní obci nebo městě, pro které ten či onen poslanec zajistil dotaci, nezvedl a neřekl: „Fuj! Tyhle peníze smrdí a my je nechceme!“ Místo toho byli ti poslanci považováni za hrdiny, za „naše lidi“, kteří tam v Praze „bojují za nás!“ Vedle korupčních zločinců máme i korupční hrdiny. * Co by se muselo stát, aby občané v boj proti korupci uvěřili? Pamatujete si z počátku 90. let kauzu premiér Pithart versus pan Král? Pan premiér si nabídku úplatku nahrál a odevzdal ji policii. Kazeta se ztratila, zbyla silně poničená nahrávka, která byla k ničemu, a pan Král dostal jen podmínečný trest. Jinými slovy, žijeme v systému, který korupčníky chrání a trestá jen ty, které korupční systém chce nechat potrestat. Není to tak, že je „objeví“ investigativní novináři nezávisle na vůli systému, ale systém musí novinářům dát echo, aby si posvítili na toho či onoho. A třeba pan Kopřiva je členem KDU-ČSL, nepatří tedy už k žádné parlamentní straně, a tak se z něho stal slabý článek, který je možné bez problémů oželet. Síla systému je taková, že vytváří prostředí, v němž je výhodnější být zkorumpovaný než nezkorumpovaný. Lidem, kteří se chtějí chovat korektně, klade do cesty tolik překážek, že jejich náklady na to chovat se čestně jsou daleko vyšší než náklady na zkorumpované chování. To je tzv. systémová korupce pronásleduje bojovníky proti korupci a korupčníky chrání. Vzpomeňte si na kauzy, v nichž někdo odhalil korupci. Všichni pak měli obrovské problémy, a kdyby to věděli, tak už by do toho nešli, shodují se. Zkrátka, nemáme své antikorupční hrdiny, kteří dokázali něco prolomit a celá společnost by si jich vážila. Byli vytlačeni na okraj, kde si jich nikdo nevšímá. * Jsme v tomto ohledu na úrovni banánové republiky, nebo zůstáváme v Evropě? Co se týče míry sofistikovanosti, už se dostáváme na úroveň západoevropských zemí. To, co bylo možné na začátku 90. let - „přihrávat“ svým spolustraníkům jako třeba v kauze Knižního velkoobchodu - už dneska tak přímočaře možné není. Systém se ale mezitím stal flexibilnějším a profesionálnějším, lidé v něm se neustále zdokonalují, jak veškerá nově přijímaná protikorupční opatření převrátit ve svůj prospěch. Snahy o změnu zákonů tak mají v konečném důsledku efekt jen ten, že vybudují korupčníkům jakousi fasádu, aby bylo možné říci: „Udělali jsme tohle, tohle a tohle, co ještě od nás chcete?!“ A za tou fasádou se mezitím odehrávají machinace, přičemž je důležité, aby do hry vstupovaly tak zvaně nové strany, které tu fasádu na nějaký čas učiní důvěryhodnější. * V jedné své studii jste korupci přirovnával mimo jiné k deviaci… Ona to ale moc deviace není, protože když vás systém norem, pravidel a sankcí nutí, abyste se chovali korupčně, tak nejste devianti. Jste naopak přinuceni se přizpůsobit. Být konformními. * Mně ještě nikdo úplatek nenabídl a já žádný také nedala, takže jsem deviantní? Za socialismu se říkalo, že existují ostrůvky pozitivní deviace. Můžete se těšit, že se jednou na některém z nich ocitnete. * Chová se korupční systém v uvozovkách státotvorně? Je přece v jeho zájmu, aby nenastal naprostý rozpad státu… Můžeme si oddechnout, neboť ani korupční systém není dokonalý. Jednou z jeho slabin je fakt, že inteligence lidí v něm zapojených časem klesá. Inteligentnější vrstva je totiž postupně vytlačována těmi brutálnějšími typy. A k tomu jsou navíc uvnitř systému lidé inteligentní nahrazováni lidmi věrnými. Fungování korupčního systému závisí na důvěře a je lepší důvěřovat raději hloupému, ale věrnému, než inteligentnímu, o jehož věrnosti mám pochybnosti. Zkrátka, ti chytřejší postupně vypadávají ze hry, což je známá teze o degeneraci elit. Naší jistotou v boji proti korupci tedy je, že i korupční elity budou degenerovat. * Jak dlouho to může trvat?



Obvyklý je generační cyklus dvaceti let, ale tento cyklus pravděpodobně narušila změna režimu, a tak pokračujeme. Zmohli jsme se zatím jen na to, že jsme do parlamentu zvolili strany, které boj proti korupci alespoň slibují. * V poslední době sílí argumenty, podle nichž by legalizace drog zničila veškerou moc narkomafií a spolu s ní by se zhroutila i část korupčního systému. V otázce korupce jako takové žádnou podobnou možnou revoluci nevidím. Korupční systém je ve svém jádru spojen hlavně s financováním politických stran. Dnešní politické strany jsou z hlediska financování primárně závislé na státu, tedy na příspěvcích za hlasy voličů, jejichž výši si strany samy určují. Mohou si tak přidávat peněz, kolik chtějí, a jsou tak nerozlučně přisáty ke státu. Jedinou revoluci, která by mohla snížit hladinu korupce, spatřuji v možnosti odříznout je od těchto nezasloužených peněz. Potíž je, že strany budou mít peněz vždy „málo“, a proto vznikají černé fondy, proto se hraje s veřejnými zakázkami. Strany jsou na penězích existenčně závislé a svým způsobem jsou i v pasti. Možná se v této situaci ani necítí moc dobře, ale pokud chtějí být úspěšné, v podstatě musejí být zkorumpované. * A jak lze tento systém zrušit? Podle mého toho lze dosáhnout jediným způsobem: každý občan by si měl ze svých daní každý měsíc platit nějakou stranu podle svého výběru. Strany by pak musely každý měsíc - a ne jen jednou za čtyři roky usilovat o jeho přízeň a přesvědčit ho, že si právě jeho peníze zaslouží. * Pak ale stejně některá z nich vyhraje volby a dostane se ke státním zakázkám… Důležité je, že je nebudou existenčně potřebovat a korupce se od systémové přesune k individuální. Vždy se najde někdo, kdo v politice uvidí vhodný kšeft, ale ostatní ho už budou hlídat, protože po skandálu už by občané své peníze také mohli přestat posílat. Pramen by mohl vyschnout, a i kdyby strany začaly krást sebevíc, tolik, kolik by dostali od občanů, si nakrást nedokážou. Je tedy potřeba situaci obrátit - ne aby byly politické strany závislé na státu, ale aby byly závislé na voliči a jeho rozhodnutí. * Už jste zkoušel tento model někomu navrhnout? Párkrát jsem to už nadhodil a nikomu se do toho nechce, protože stávající systém je jistota. Důvěra obyvatelstva v politické strany sice klesá, ale vše běží dál. Otázkou ale je, jak dlouho ještě? Lidé začínají přemýšlet, jestli má vůbec smysl nějaké strany volit. A co strany udělají, když k volbám přijde nějakých patnáct procent voličů? Co pak? * Čtenáři to nemohou vidět, ale vy se neustále smějete. Popisujete v zásadě bezvýchodnou realitu a přitom se řehtáte… Takhle jsme se chovali za socialismu, kdy byl humor nezbytnou pomůckou k přežití. Já se sice směju, ale správně bych měl plakat. Nevěřím v metodu pomalých kroků. Na oko se zdá, že se protikorupční systém zdokonaluje, ale ve skutečnosti jen zvyšuje imunitu korupčního systému. Jako když na bakterii nasadíte lék ona se chvíli vzpamatovává, ale nakonec se otřepe, zmutuje a stává se odolnou. I korupční systém se adaptuje, mutuje a navíc ještě získává krytí: Podívejte, máme tu taková protikorupční opatření, co byste chtěli víc? *** Doc. PhDr. Pavol Frič, CSc. vystudoval sociologii na katedře sociologie Univerzity J. A. Komenského v Bratislavě. Do roku 1990 pracoval ve Slovenské akademii věd, kde se zabýval otázkami metodologie Plné znění zpráv


prognózování. V Centru pro sociální a ekonomické strategie (CESES) se dlouhodobě věnuje výzkumu sociálních problémů (speciálně problému korupce), vůdcovství a soudržnosti elit. Přednáší v Institutu sociologických studií Univerzity Karlovy na Fakultě sociálních věd problematiku aktuálních sociálních problémů a občanské společnosti ve střední Evropě. Je autorem mnoha knih věnovaných problematice korupce. Foto autor| FOTO: PETR JEDINÁK

Změnil se „po Plzni“ obchod s diplomy? 18.9.2010

Lidové noviny str. 28 Orientace, salon Tomáš Němeček

Před rokem vyšel v LN první článek o plzeňských právech. Odhalení opsané disertační práce proděkana Ivana Tomažiče vyvolalo vlnu, která spláchla vedení fakulty a odkryla celý tehdejší podvodný systém na škole. Moderátorem debaty byl redaktor Orientace Tomáš Němeček. * LN Je „rok po Plzni“. Jak se za tu dobu posunuly společenské normy mezi akademiky? Co už dnes není možné? - Tomáš Richter: Na plzeňské fakultě pozoruji soustředěné úsilí o změnu k lepšímu – ostatně podle toho, co slyším a vidím, to tam horší už asi být nemohlo. Jinak myslím platí, že české právnické fakulty i po 20 letech udržují výzkum i výuku na zoufale nízké úrovni – výjimky jsou spíše ostrůvky pozitivní deviace. Myslím, že v tomto systému je stále možné téměř cokoli. Naděžda Rozehnalová: Asi bych nehovořila o posunu norem, spíše o zostřeném vnímání vědecké etiky. Dokud kvalifikační práce nebudou veřejně přístupné online tak, jak jsou třeba na Masarykově univerzitě, lze ve změny k lepšímu spíš jen doufat. Nejvážnějším problémem plzeňské fakulty nebyly nekvalitní práce, ale existence celého paralelního systému „vzdělávání“ a s tím související brutální porušení pravidel akademického života. Jan Kysela: Myslím, že plzeňská kauza má parametry šokujícího excesu, takže sama o sobě k upřesnění standardu akademického psaní nevedla. Bylo přece jasné už dříve, že opisování, možná i nedodání celých kvalifikačních prací je nepřijatelné. Takové praktiky mohly procházet jen díky selhání systému včetně nahromadění moci u několika málo lidí. Pozitivním následkem je zpřísnění univerzitní kontroly nad fakultami (prověrka prací proběhla i v Praze) a v Plzni odstranění akademických šíbrů nejhoršího kalibru. * LN Jaký byl výsledek pražské prověrky? Odhalila něco pozoruhodného? - Jan Kysela: Nevím o žádném významném pochybení. Shodou okolností jsem byl prověřován jako rychlostudent, protože jsem disertaci obhajoval v lednu či únoru třetího ročníku doktorského studia – a disertace na fakultě nebyla, protože ji zřejmě spláchla povodeň. Dodal jsem tudíž několik verzí práce (před svázáním, po svázání, vydanou tiskem), což rektorskou komisi uspokojilo. Tričkový test Plné znění zpráv


* LN Jak byste shrnul změny v Plzni? - Karel Eliáš: Předně je mi sympatické, že si valná část akademické obce uvědomila, že se o dění na fakultě musí zajímat. A že na fakultě zavládl řád umožňující transparentnost všech procesů a jejich kontrolu. Hlavní problém fakulty nebyla nedokonalost pravidel, ale jejich obcházení zneužíváním moci a kabinetním rozhodováním. Jinak: jen v tomto semestru připravujeme tři významné konference a řadu grantových projektů. U vysoké školy nic neobvyklého, ale vzhledem k tomu, jak jsme fungovali za děkana Zachariáše a jeho předchůdce, to představuje podstatnou změnu. Josef Baxa: Už ani nespočítám situace, kdy jsem musel stisknout pevně zuby, když akademici na jiných fakultách vtipkovali o plzeňských studentech, samozřejmě s převahou svých institucí, kde je a vždycky bylo přece všechno v úplném pořádku... Docházím několik let do tří vědeckých rad (Praha, Brno, Plzeň), u prvních dvou mám pocit, že jsme tam tak trochu trpěni, protože zákon ukládá povinný podíl členů zvenku a asi „hezky vypadá“, když tam jsou předsedové vysokých soudů, nicméně věci jsou zaběhlé, připravené a nudné. Když se přihlásím o slovo, mám pocit, že zdržuji: od nás praktiků zjevně nikdo žádnou reflexi nečeká, většina hlasování je jednomyslných. Nikdo by z rozpravy nepoznal, že se fakulty nacházejí v zemi, kde právo je v permanentním pohybu, právní vědomí nízké až žádné, instituce sloužící k jeho prosazování či ochraně bez důvěry a úcty, a to i díky právníkům, kteří v nich pracují. Nikdo si neklade otázky, jestli náhodou zakopaný pes není taky trochu na fakultách. Tomáš Richter: Z právnické fakulty jsem pryč více než 15 let. Co ale slýchám od čerstvých absolventů, kteří se vracejí domů po roce dobrého postgraduálního (LL. M., Master of Laws) programu v zahraničí, to se prakticky neliší od frustrace, kterou jsem zažil sám – poté, co jsem před patnácti lety na LL. M. odjel. Frustrace z toho, když člověk zjistí, jak dobře (přínosně, intelektuálně i hodnotově podnětně, chceteli) se dají učit a studovat práva a jaká škoda je, že o tom neměl ponětí již dříve. Kdysi jsem navrhoval jednoduchý „tričkový test“ spokojenosti absolventů. Kolik absolventů českých právnických fakult by si asi koupilo tričko s logem jejich fakulty a i po létech jej seprané schraňovalo v šatníku? Až po těchto trikách začnou české fakulty zaznamenávat významnou poptávku, bude to signálem, že učí právo lépe než dosud. * LN Koho jste vlastně v úvodu myslel těmi ostrůvky pozitivní deviace? Třeba tvoří počátky souostroví. - Tomáš Richter: To po mně prosím nechtějte. Letos v červnu jsem po dvou letech – znechucený z obstrukcí – stáhl z brněnské fakulty habilitační návrh. V systému jsem zjevně persona non grata. Pokud bych jmenoval někoho, kdo ještě není habilitován, dám mu pověstný „polibek smrti“. Naděžda Rozehnalová: Pane doktore, stažením práce jste ale znemožnil vážnou diskusi o parametrech vědecké a pedagogické práce vedoucí k titulu docent. Dnes se lze o nich opět pouze jen dohadovat. Karel Eliáš: Pozoruji akademický svět právníků zvenku i zevnitř pěkných pár desítek let. Myslím, že nejvážnější problémy jsou dva. První je přístup k výuce práva. Max Brod cituje v Kafkově životopise z jeho deníku srovnání studia práv s přežvykováním sena, které už předtím měly v hubách tisíce oslů. Přijde-li učitel do posluchárny a čte-li tam z učebnice, co si student může přečíst doma v posteli, je to špatně. Opakuje-li totéž na semináři jako majitel věčných pravd, je to ještě horší. A pokud se u zkoušky spokojí s nadrilovanou básničkou či ji dokonce vyžaduje a ubíjí tak samostatné myšlení, je to úplně nejhorší. Do života odcházejí roboti uspokojivší své kantory – a to je hrozně málo. Druhý problém se odráží ve vnímání právnických fakult, jak jsem četl v jedné internetové diskusi, jako hnízd středostavovské úlisnosti. Se vší svou energií potírám pravidlo, podle kterého asistent mlčí, když mluví profesor, a když mluví asistent, mlčí student. To v Plzni naštěstí většinou neplatí, a budu-li mít do toho co mluvit, přestane to platit na naší fakultě vůbec. Šedá zóna * LN Kde jste během uplynulého roku čekali, že nastane vyjasnění hranic, co je v akademické praxi přípustné, ale očekávání se nenaplnilo? - Naděžda Rozehnalová: V oblasti legislativy. Tam se nezměnilo nic – mám na mysli odnímání titulů v případech, kde došlo k podvodu. V akademické sféře jsou některé věci jasné od počátku: podvod, opisování cizích prací a přejímání cizích myšlenek bez řádných citací. Na druhé straně stojí neobratnosti citační, které zejména u studentů jsou spíše vinou fakulty a předchozí výchovy. Nicméně mezi tím existuje široká šedá zóna případů a o těch by se mělo diskutovat. Bez emocí, bez urážení. V tom má právnická vědecká obec obrovské rezervy. * LN Jako třeba když brněnský profesor Josef Fiala „recykloval“ svůj starší článek, vydaný původně se spoluautorem? Etická komise dospěla k závěru, že propříště by měli být čtenáři upozorňováni, že jde o znovu použitý článek. Je to správný příklad, jak určit akademickou normu?



- Naděžda Rozehnalová: Ano, tohle je případ, který tvoří šedou zónu. I přes rozhodnutí etické komise nelze v žádném případě tento způsob použití článku považovat za pravidlo k následování. Přitom si nemyslím, že samotná recyklace článku je nutně špatnou věcí – zcela běžně jsou znovu otiskovány starší statě významných autorů. Jinou věcí je otázka spoluautorství a rizika s ním spojená. Tam nemáme naprosto nastavena pravidla. Josef Baxa: Recyklace je recyklace, výprodej je výprodej a nová kolekce je nová kolekce. Když už si sednu k čistému listu papíru a chci jej popsat, tak něčím novým. Umíte si představit recyklovanou sochu nebo obraz, recyklovaný film? Chodili bychom na to na výstavu nebo do kina? Ale dělá to tak většina, recenzování a oponentura v malém rybníčku moc nefunguje, časopisy to tisknou, čtenáři kupují… Myslím, že popisované zatuchlo je dáno i tím, že na rozdíl od jiných oborů (medicíny, techniky, přírodních věd) nedošlo v právu ke konfrontaci se světem. Je to dáno jednak jazykovou bariérou, ale ta platí i pro ty fyziky, jednak velmi „národní“ povahou právních řádů. Přes všechny mezinárodní, unijní a další vrstvy je právo pořád zejména domácí záležitostí. Jan Kysela: Pro plagiátory nemám mnoho pochopení. U „recyklací“ to může být jiné. Občas sám použiji kus svého textu v jiném, obvykle s vyznačením převzetí. Často se totiž delší dobu držíme tématu, které postupně posouváme, přičemž se nedá úplně počítat s tím, že jsme svými čtenáři „úplně přečteni“. Čte se totiž poměrně málo, takže bez autorského potěšení z psaní by to byla aktivita dosti pochybná. To může být i důvod republikace celého textu, které by ovšem měl být jako republikace označený. Ostatně by na to měl poukázat i recenzent příslušného časopisu. Opětovná publikace má charakter spíše edukativní, takže vlastně nejde o nový vědecký článek, což by se mělo promítnout v „měření“ vědy na dané fakultě. Tomáš Richter: V principu souhlasím s Janem Kyselou – recyklace jsou nezávadné a naopak užitečné, pokud například čtenáři zprostředkují výsledky předchozího výzkumu (a autor nechce čtenáře nutit, aby si dohledávali jeho staré články a monografie), Rozhodné je, zda autor čtenáře v poznámce férově upozorní, že jde o „recyklaci“ předchozího výzkumu, či nikoli. Pokud ano, vlastně mu šetří práci s rešerší a nic závadného se neděje. Pokud ne, nejde o autocitaci, ale o „autoplagiát“. Karel Eliáš: Před prázdninami jsem na zasedání vědecké rady brněnské fakulty navrhoval uspořádat k otázkám akademické etiky „po Plzni“ konferenci. Nevím, zda se ten nápad ujme. Proč je přitahuje právo? Jan Kysela: Trochu nevyužité zůstalo zkoumání, proč se plzeňské události staly. Proč najednou stovky policistů a úředníků zatoužily po bakalářském vzdělání? Protože někdo usoudil, že se nám bude žít lépe se vzdělanějšími úředníky a policisty, čímž opatřil vysokým školám tisíce nových studentů. Mnoho těchto studentů ovšem po vzdělání tak úplně neprahlo a některé školy jim vyšly vstříc snížením standardu. Míra vzdělanosti společnosti se nezvýšila, přibylo ovšem množství diplomů. Josef Baxa: Čekal jsem, že se někdo zaměří na opravdové příčiny „obchodu s diplomy“. Nejde přece jen o ty stokrát pojmenované obchodníky a jejich spolupracující učitelské okolí. Kde jsou ti, kteří ty diplomy – pardon: papíry do kádrových spisů svých (státních) zaměstnavatelů – vyžadovali, a dokonce institucionálně vyvíjeli tlak na zvýšení výroby vysokoškoláků? Myslel jsem, že školy přinesou svědectví o tom, proč byly atakovány masivní poptávkou po diplomech, nikoliv po zvýšení vzdělanosti. A že se někdo zamyslí nad tím, kde je příčina přijímání zákonů, které tyto kvalifikační požadavky pro policisty, celníky, zpravodajce a úředníky všeho druhu stanoví, když muselo být jasné, že úroveň praxe tomu vůbec neodpovídá a kapacita zdejších vysokých škol také ne. * LN No dobře, ale co z toho plyne? Máme kvalifikační požadavky opět ze zákonů vypustit? Žádné nové nezavádět? - Jan Kysela: Spíš bychom měli přemýšlet o tom, na jakém konkrétním místě je jaké vzdělání potřeba. Nechci říci, že nutně musel nastat obchod „vy chcete diplom, my vám jej prodáme“, nebylo však tak nepravděpodobné, že k tomu dojde; spíše však asi na soukromých školách. Josef Baxa: Ty kvalifikační požadavky jsou v zákonech zejména z důvodů platových předpisů pro státní zaměstnance. Všimněte si, že na základě těchto požadavků vás nikdo nezaměstná v soukromém sektoru, tam bude vašeho zaměstnavatele spíše zajímat, co umíte. A poměrně rychle to pozná. To je doména veřejné sféry: „Dodejte potvrzení, že jste tím judrem, ať vám můžeme dávat větší výplatu.“ Tomáš Richter: Právo z nějakého důvodu přitahuje nadprůměrný počet kandidátů s minimálním talentem, ale maximálními ambicemi. Pokud k tomu přidáte morální flexibilitu, která je k úspěšné právní praxi, alespoň v advokacii, potřeba (citace z Reitmanova Děkujeme, že kouříte), je poptávková strana definována jasně. Pokud proti ní nestojí hodnotově jasně zakotvená vysokoškolská elita, výsledek je nabíledni. Z toho, co jsem viděl a slyšel, se například obávám, že významné procento (netroufám si odhadnout kolik) všech českých PhD udělených v oboru právní vědy, by západními standardy vůbec neprošlo. Existuje přitom reálné riziko, že současné standardy se petrifikují na dalších dvacet let. Jan Kysela: A u habilitací hodně záleží na tom, kdo a podle jakých kritérií o vás rozhoduje: sympatie, antipatie, respekt k píli, závist atd. Přitom právě na tom, kdo a kdy se ze současné mladší generace habilituje, závisí budoucnost české právní akademie. Tomáš Richter: Habilitace pro český právní prostor kontroluje duopol dvou fakult, který o nich rozhoduje na základě nepřezkoumatelného procesního postupu. I kdybyste proplul kolem všech jeho Skyll a Charybd, na konci vás čeká tajné hlasování vědecké rady, v níž mají externisté, jak říkal doktor Baxa na začátku, minoritu. To je masivní překážka vstupu do odvětví – v tom smyslu, jak se používá v protimonopolním Plné znění zpráv


právu. Hradby kolem systému jsou velmi pevné a vysoké. K jejich stržení by bylo třeba buďto razantního regulatorního zásahu, nebo precedenčního soudního sporu. Ani jedno, pokud vím, zatím nenastalo. *** Soukromého zaměstnavatele bude spíše zajímat, co umíte. A poměrně rychle to pozná. Obsese diplomy je doménou veřejné sféry: „Dodejte potvrzení, že jste tím judrem, ať vám můžeme dávat větší výplatu.“ Josef Baxa Kdysi jsem navrhoval „tričkový test“ spokojenosti absolventů. Kolik absolventů českých právnických fakult by si koupilo tričko s logem jejich fakulty a i po létech je seprané schraňovalo? Tomáš Richter DISKUTUJÍCÍ Naděžda Rozehnalová (1955) děkanka Právnické fakulty MU v Brně Josef Baxa (1959) předseda Nejvyššího správního soudu, učitel na Právnické fakultě ZČU v Plzni Karel Eliáš (1955), proděkan Právnické fakulty ZČU v Plzni Jan Kysela (1974), učitel teorie práva Právnické fakulty UK v Praze, tajemník Stálé komise Senátu pro ústavu Tomáš Richter (1971), právník v kanceláři Clifford Chance, učitel na Institutu ekonomických studií FSV UK v Praze Foto popis| Ještě to nezabalili. Plzeň, 20. října 2009: tehdejší funkcionáři plzeňské fakulty – proděkan Milan Kindl (vlevo) a předseda akademického senátu Daniel Telecký – odcházejí po tiskové konferenci. Kindl fakultu opustil, Telecký to dodnes odmítá. Foto autor| Foto LN – Jindřich Mynařík

Bosenská kríza? 10.9.2010

Mezinárodní politika str. 32 Zuzana Legáthová

Volná tribuna

Rozhodnutie Medzinárodného trestného tribunálu pre bývalú Juhosláviu z 10. júna 2010, kde sa rozhodlo o odsúdení siedmych bývalých vojenských a policajných veliteľov v ich priamej účasti na masakri vo východobosenskom meste Srebrenica opäť pritiahlo pozornosť médií smerom na Balkán. Tento najväčší proces v histórii ICTY, kde bola časť obžalovaných obvinená priamo z genocídy na moslimskom obyvateľstve, trval dlhé tri a pol roka. Ale nielen rozhodnutia súdu ICTY sú to, čo obracia pozornosť nielen médií na túto bývalú osmanskú provinciu. Prečo je Bosna a Hercegovina jednou z najproblematickejších krajín Balkánu? Prečo sa s ňou v poslednej dobe spájajú slová ako kríza, neúspech, neschopnosť napredovať, či dokonca kolaps krajiny? Čo stojí za súčasnou politickou krízou v tejto nábožensky a kultúrne rozmanitej krajine? Existujú možnosti ako túto krízu riešiť? Neúspešné pokusy o jednotnú identitu Na začiatok je potrebné si uvedomiť, že Bosna a Hercegovina je krajina, v ktorej po dlhé stáročia žili v relatívnej harmónii ako Srbi, tak Chorváti a Bosniaci (Moslimovia). Jednotlivé etniká sa nechápali ako obyvatelia Bosny a Hercegoviny, ale predovšetkým ako príslušníci svojich etník. Rakúsko-uhorská snaha o vytvorenie spoločnej bosniackej identity nebola úspešná a predstavovala posledný pokus o vytvorenie spoločnej identity, skôr než u obyvateľov Bosny a Hercegoviny úplne prevládol srbský, či chorvátsky (neskôr moslimský) nacionalistický koncept. V roku 1974 bola prijatá nová juhoslovanská ústava, v ktorej bola k súčasným piatim juhoslovanským národom (Srbi, Chorváti, Slovinci, Macedónci a Čiernohorci) pridaná aj posledná – Moslimovia. Ústava samotná výrazne posilnila právomoci jednotlivých federálnych republík, vrátane práva na secesiu, čo vo svojom dôsledku prispelo k juhoslovanskej kríze koncom 80. a začiatkom 90. rokov 20. storočia. Súžitie bosniackohercegovinských etník počas komunistickej vlády bolo pokojné, ale mohlo fungovať len pod silnou rukou Plné znění zpráv


autoritatívneho Tita a Zväzu komunistov Juhoslávie. Po Titovej smrti nastal postupný rozklad komunistickej strany Juhoslávie, ktorý so sebou rovnako priniesol zrútenie politiky „bratstva a jednoty“. O desaťročie neskôr celkový vzostup srbského nacionalizmu a vstup Slobodana Miloševiča na politickú scénu boli jednými z kľúčových faktorov, ktoré prispeli k vypuknutiu bosenskej vojny v roku 1992. Hľadanie mierového riešenia po ukončení vojny bolo v prípade Bosny a Hercegoviny o to ťažšie, že tu existovali tri bojujúce tábory s rozdielnymi názormi na budúcnosť krajiny. Bosniaci usilovali o zachovanie územnej integrity Bosny a Hercegoviny a unitárneho štátu. Územnú integritu požadovali Bosniaci hlavne z dôvodu nízkej životaschopnosti prípadného bosniackeho (moslimského) štátu, ktorý by vznikol rozpadom Bosny a Hercegoviny. Keby došlo k rozpadu krajiny, tak by sa Srbmi obývaná (respektíve vo vojne kontrolované) územia pripojili k Srbsku a rovnako by postupovali aj bosenskí Chorváti. V dôsledku toho by vzniklo „Veľké Srbsko“ a „Veľké Chorvátsko“ a medzi nimi malý bosniacky štát, ktorého šance na prežitie v nepriateľskom prostredí by boli mizivé. Okrem tohto dôvodu presadzovali Bosniaci unitárny štát hlavne z čisto pragmatických dôvodov. Jej politici si veľmi dobre uvedomovali, že Bosniaci tvoria najpočetnejší bosniackohercegovinský národ, ktorý sa mohol v blízkej budúcnosti stať nadpolovičnou väčšinou v štáte, a tak mu aj dominovať. Každý mierový plán, ktorý mal šancu uspieť, musel brať ohľad na požiadavky Bosniakov, Chorvátov aj Srbov. Po neúspechoch prvého mierového plánu vypracovaného reprezentantmi OSN a EÚ, Cyrusem Vancem a Davidem Owenem neuspel ani OwenStoltenbergov mierový plán a tak sa na začiatku 1994 zapojili do mierových procesov aj Spojené štáty. Dohodli dohodu medzi predstaviteľmi Bosniakov a Chorvátov v osobách Franja Tudjmana a Alije Izetbegoviča a 1. marca 1994 bola podpísaná Washingtonská zmluva, na základe ktorej vznikla entita bosenských Chorvátov a Bosniakov, Federácia Bosny Hercegoviny. Po roku nakoniec konečne vstúpilo v platnosť prímerie dohodnuté americkým vyjednávačom Richardom Holbrookom, ktoré vyústilo do americkej konferencie v americkom Daytone 1. novembra roku 1995. Základným modelom mierových jednaní bolo rozdelenie územia do dvoch entít, Federácie Bosny a Hercegoviny a Republiky srbskej, v pomere 51 : 49 percent v prospech Federácie. Obe entity mali mať svoje vlastné parlamenty, prezidentov a ústavy, ktoré ale museli byť v súlade s celoštátnou ústavou. Bosna a Hercegovina mala zostať jednotným štátnym celkom s kolektívnou hlavou štátu, tvorenou jedným zástupcom z každého bosenskohercegovinského národa, a centrálnou vládou. Z hľadiska vymedzenia kompetencií medzi entitami a centrálnymi štátnymi inštitúciami mali mať silnejšie pozície entity. Mierový plán počítal rovnako s rozmiestnením kontingentu medzinárodných síl na území Bosny aHercegoviny, ktorémali zaistiť implementáciu mierovej dohody. Súčasne zaručoval právo všetkých utečencov na návrat do svojich domovov. Po problematických riešeniach v otázke Sarajeva, miest Goražde a Brčko 21. novembra 1995 bola nakoniec Alijom Izetbegovičom, Franjom Tudjmanom a Slobodanom Miloševičom spoločne podpísaná mierová zmluva. O mesiac nato sa v Paríži slávnostne podpísala Daytonská zmluva. Tento etnický konflikt v Bosne a Hercegovine zanechal niekoľko sto tisíc mŕtvych a okrem toho aj Medzinárodný trestný tribunál pre bývalú Juhosláviu (ICTY) v Haagu a Úrad vysokého predstaviteľa, ktorý má silné právomoci zasahovať do politického života Bosny a Hercegoviny, tak aby zaistil dodržiavanie Daytonskej mierovej zmluvy. Bola vytvorená spoločná bosenskohercegovinská armáda. Ku stabilizácii povojnovej situácie prispel odchod troch najvýznamnejších politických predstaviteľov západobalkánskeho regiónu. Odchodom Franja Tudjmana, Slobodana Miloševiča a Aliji Izetbegoviča sa politická situácia v týchto krajinách aspoň čiastočne vyčistila a dala možnosť vstupu novým tváram, nepoznačeným až tak výrazne predchádzajúcim režimom. Ako nie príliš úspešné sa zatiaľ javí práve naplňovanie civilnej časti mierových dohôd. Výrazná časť utečencov sa nikdy do svojich domovov nevrátila a pokiaľ sa rozhodli žiť na území Bosny a Hercegoviny, tak predovšetkým v časti kontrolovanej vlastným etnikom. Táto neriadená segregácia funguje dokonca aj v školách na všetkých stupňoch, kde je v jednotlivých triedach reprezentované len jedno etnikum, údajne aby sa vyhlo prípadným konfliktom. Historické učebnice, z ktorých sa na školách vyučuje, rovnako neprispievajú k zlepšeniu situácie, keďže každé etnikum vydáva vlastné učebnice podľa svojich historických „právd“. „Podaytonský“ bosenský štát mal byť do značnej miery závislý na angažovanosti medzinárodných síl v rámci jeho bezpečnosti a politickej stability. V posledných rokoch sa aktivity medzinárodného spoločenstva znižovali, čo sa prejavilo okrem iného na znížení počtu príslušníkov medzinárodných síl z pôvodného počtu 60 000 na približne 2 700. Podhubie pre vznik rozpoltenej krajiny Daytonská zmluva, ktorá mala zabezpečiť krajine fungujúci právny štát a ukončiť vojnu, vytvorila len podhubie na vznik rozpoltenej krajiny, ktorá sa stala „šikanovaným dieťaťom“ v rukách skupín etnických šovinistov. Po konci vojny zaplavili krajiny miliardy amerických dolárov vo forme medzinárodnej pomoci, ktorá sa sumou 14 miliárd dolárov mala stať najdrahším a najinovatívnejším demokratizačným experimentom v histórii. Do konca roku 1996 bolo 17 rozličných zahraničných vlád, 18 agentúr OSN, 27 medzivládnych organizácií a okolo 200 nevládnych organizácií spolu s desiatkami tisíc vojenských jednotiek súčasťou programu, ktorý mal zabezpečiť úspešnú reštrukturalizáciu krajiny. Zmluva síce úspešne ukončila násilie, ale zasiala semená nestability v krajine, ktorej decentralizačný politický systém podkopal autoritu štátu. Za posledné tri roky zintenzívnili politickí Plné znění zpráv


lídri troch etnických skupín v krajine svoju nacionalistickú etnickú rétoriku a rozbehnuté reformy nikam nedotiahli, poprípade ich dostali do slepej uličky. V krajine sa navzájom blokujú nielen politické, ale aj hospodárske inštitúcie a korporácie, ktoré sú v rukách jednotlivých etník žijúcich v Bosne. Krajina má stále troch prezidentov, tri parlamenty s nespočtom ministrov a k tomu ešte obrovský úradnícky aparát. Ekonomika stagnuje, nezamestnanosť prekročila 27 percent, 25 percent populácie žije v chudobe a Bosna zostáva na spodných priečkach hodnotení Svetovej banky v oblasti ekonomického rozvoja. V prvej polovici roku 2009 klesli importy a exporty takmer o štvrtinu. Podiel zahraničných investícií klesol oproti minulému roku o viac ako 50 percent a rovnako zisky z daní o 7,8 percenta vo Federácii a o 12,9 percenta v Republike srbskej. Tento katastrofický výsledok je spôsobený nielen svetovou recesiou ale rovnako aj permanentným odporom politických predstaviteľov Bosny a Hercegoviny sústrediť sa na ekonomické otázky. Tieto hospodárske problémy sú spôsobené ako vysokou kriminalitou, tak korupciou a nepotizmom. Ako trest za tieto a ostatné prehrešky sa BaH na rozdiel od Srbska, Čiernej Hory a Macedónska ešte nezrušila vízová povinnosť do EÚ. Utečenci, ktorí počas vojny opustili svoje domovy, sa len v minime prípadov vrátili do svojich pôvodných domovov. Jednou z príčin je aj skutočnosť, že politické elity sa nedokázali dohodnúť na vyriešení tejto problematiky, ktorá je jednou z podmienok, aby sa prístupový proces s EÚ pre Bosnu a Hercegovinu urýchlil. Okrem toho zlepšeniu situácie nepomáha ani to, že jednotlivé entity vidia cestu k riešeniu problémov diametrálne odlišne. Zatiaľ čo bosnianska strana vidí riešenie v odstránení entít a vytvorení unitárneho štátu, tak predstavitelia srbskej strany sledujú presne opačný cieľ. Milorad Dodik, ministerský predseda Republiky Srbskej, by chcel previesť všetky právomoci na samotné entity a spoločný štát úplne odstrániť. Dodik rovnako nesúhlasí s postavením Vysokého predstaviteľa, ktorý má od roku 1995 koordinovať vlády jednotlivých entít a robiť dozor nad jednotlivými politikami uskutočňovanými predstaviteľmi vlád v Bosne. Republika srbská bola a je Vysokým predstaviteľom obviňovaná zo snáh pripojenia sa k Srbsku a tieto obvinenia majú svoje podloženie. Srbi chcú mať v „bosenskom kotli“ hlavnú rolu a ostatné skupiny vytlačiť na okraj. Práve Bosniacki Srbi sú najproblematickejším etnikom v Bosne a Hercegovine, ktoré ohrozuje vnútornú stabilitu štátu. Príkladom môže slúžiť aj skutočnosť, že za posledných 13 rokov zablokovali bosniacko-srbskí poslanci viac ako 260 zákonov, ktoré boli kľúčové ako pre reformu súdneho, tak hospodárskeho rázu krajiny. Dôvodom by mohol byť strach Srbov z toho, že Bosniaci samotní tvoria až 48 percent z celkového obyvateľstva Bosny, zatiaľ čo Srbi predstavujú 38 percent a Chorváti 13 percent. Samotní Bosniaci majú spomedzi skupín aj najvyššiu pôrodnosť, čo by do budúcnosti predstavovalo pre Srbov ohrozenie ich postavenia a v prípade vzniku unitárneho štátu by tak Bosniaci (Moslimovia) mohli nadobudnúť dominantné postavenie aj v politike. Nutnosť revízie ústavy V čom sa analytici a odborníci na Balkán zhodnú, je skutočnosť, že je potrebné bezpodmienečne revidovať ústavu Bosny a Hercegoviny, ktorá je súčasťou Daytonskej mierovej zmluvy. Snahy o zmenu tu boli už v rokoch 2005/2006, ale skončili fiaskom. Nasledovné pokusy skončili vždy patovou situáciou, keďže Bosenskí Srbi neprišli na zasadnutie parlamentu, kde sa o zmene ústavy malo rokovať. Tomuto by sa dalo zabrániť aj tým, ak by sa Bosne a Hercegovine ponúkla perspektíva rýchlejšieho vstupu do EÚ, či do NATO. Veď podľa najnovších prieskumov si vstup do EÚ želá viac ako 80 percent obyvateľstva Bosny a Hercegoviny, a to bez ohľadu na etnikum v ňom žijúce. Rovnako by sa právomoci Vysokého predstaviteľa mali znížiť, aby sa samotným politickým lídrom Bosny a Hercegoviny dalo jasne najavo, že EÚ im dôveruje a že si želá, aby iniciatívu prevzali do vlastných rúk. Jeho funkcia by sa mala obmedziť na rozhodovanie pri prideľovaní peňazí Bosny a rovnako na kontrolovanie politických elít, ktoré by tak boli pod tlakom vyhýbať sa korupcii a nepotizmu, ktorý ekonomicky Bosnu brzdí. V prípade nedodržiavania pravidiel by Vysoký predstaviteľ znížil financie, ktoré prúdia do rozpočtu Bosny, poprípade ich úplne odstrihoval. Vysoký predstaviteľ by rovnako mal efektívnejšie využívať svoje právomoci a snažiť sa o kompromisné riešenia medzi jednotlivými entitami. Rovnako ale nie je riešením nechať Bosnu napospas samej sebe, lebo krajina je v súčasnom neutešenom stave aj kvôli medzinárodnému spoločenstvu, ktoré si myslelo, že predovšetkým vlievaním peňazí do krajiny sa tá sama postaví na nohy. Za 14 rokov od Daytonu strácala EÚ Balkán a Bosnu zo svojho zorného uhlu. Vydávalo síce miliardy na svoje balkánske „protektoráty“, vysielalo vojenské jednotky, nasadzovalo Vysokých predstaviteľov a utlmovalo nepokoje. Bosna ale samotná bola riadená technokratmi, ktorí stratili politickú a strategickú víziu. Európa svojimi peniazmi skorumpovala bosenské politické elity, ktoré sa uspokojili zo svojimi vlastnými krátkodobými cieľmi a krajinu nechali napospas ich neschopnosti viesť a usmerňovať krajinu. Bosna potrebuje konkrétne vyjednávacie pozície pre vstup do EÚ, potrebuje jasný časový plán a jasný cieľ. Ako raz povedal nemecký novinár Theo Sommer z liberálneho neho týždenníka Die Zeit, tak Balkán sa potrebuje „odbalkanizovať“ a navrátiť sa do Európy. Po 11. septembri 2001 zmizla Bosna z listiny priorít samotných Spojených štátov a celá agenda tak prešla na EÚ. Pomerne neskoré podpísanie Stabilizačnej a Asociačnej dohody s Bosnou, ktoré sa uskutočnilo až 16. júna 2008, malo za následok apatiu bosenskej politickej elity, ktorá reformovanie krajiny stále odďaľovala. Európska únia musí nájsť novú cestu a zjednotiť sa v postupe. V samotnej Únii sú presadzované rôzne cesty, Plné znění zpráv


od Veľkej Británie a Holandska, ktoré presadzujú tvrdý kurz, a potom Švédsko, ktoré chce postupovať pomalšie. Zjednotenie pozície EÚ a ponúknutie jasnejších perspektív vstupu do EÚ či NATO bosenskej politickej elite sú jedinou cestou, ktorá sa Bosne ponúka. Svetlé body na obzore Na Bosnu ale netreba zanevrieť napriek všetkým problémom, z ktorými sa momentálne musí vysporiadať. Veď je tu predsa pár svetlých bodov, ktoré ukazujú, že Bosna je v určitých oblastiach schopná fungovať ako jeden spoločný štát viacerých etník. Dokazuje to spoločná mena, ktorá je viazaná na euro a momentálne napriek kríze prekvapivo stabilná, spoločná doprava a infraštruktúra, voľný pohyb osôb, tovarov a služieb, jednotné poznávacie značky, spoločná armáda, ktorá nie je založená na etnickom základe, harmonizovaný právny systém, a dokonca aj spoločný úspešný režim nepriameho zdanenia. Práve tieto posledné zmienené údaje dokazujú, že Bosna má na čom stavať, len sa musí zjednotiť zvnútra a to práve za tichej podpory a hlavne dôslednejšej kontroly zo strany EÚ. Nové politické zoskupenie s názvom „Naša Stranka“ založené bývalým predsedom Helsinského výboru pre ľudské práva Srdjanom Dizarevićom a filmovým režisérom Danisom Tanovićom v apríli roku 2010 dáva nádej na to, že v Bosne a Hercegovine majú svoje miesto aj politické strany, ktoré nestavajú svoju identitu na národnosti, ale sa snažia o to, aby sa Bosna a Hercegovina stala krajinou zjednotenou a riešila praktické politické a hospodárske otázky, ktoré sužujú krajinu a bránia jej pohnúť sa dopredu. Akým smerom sa krajina vydá, možno rozhodnú už najbližšie voľby v októbri tohto roku. *** V čom sa analytici a odborníci na Balkán zhodnú, je skutočnosť, že je potrebné bezpodmienečne revidovať ústavu Bosny a Hercegoviny, ktorá je súčasťou Daytonskej mierovej zmluvy. Snahy o zmenu tu boli už v rokoch 2005/2006. Zdroje • Glenny, M., The Fall of Yugoslavia. The Third Balkan War, Penguin Books, London, 1996 • Šmíd, T., Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2007 • David Chandler., Bosnia: Faking Democracy after Dayton, Pluton Press, London, 2000 O autorovi| Zuzana Legáthová vystudovala Fakultu sociálních věd UK, pokračuje v magisterském studiu mezinárodních vztahů na Freie Universität v Berlíně a na MGIMO Moskvě.

Rozhovor s Michalem Horáčkem, producentem, textařem 11.9.2010

Frekvence 1

str. 01

17:00 Press klub

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub, naším dnešním hostem je podnikatel, textař, producent Michal Horáček, dobrý den. Jste ještě podnikatel? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ne, nejsem Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Trošku musíte být? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Maličko, když člověk dělá takovou velkou věc jako je Kudykam, která zahrnuje ohromný rozpočty a spoustu lidí, tak svým způsobem ano, ale je to takový zvláštní podnikání. Plné znění zpráv


Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Vy jste několikrát deklaroval, pane Horáčku, že nikdy do takového projektu, kulturního, že nebudete dávat svoje peníze. Kudykam nakonec produkujete sám. Znamená to, že riskujete svoje peníze? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ano, a já jsem na to hrdý, protože já nějakým způsobem neparazituji na penězích daňových poplatníků. Všechna divadla v Český republice buď úplně nebo částečně jsou přeci jen hrazena z našich dní. Já jsem vždycky radši, když se dostanu do té důstojné pozice, že nemusím nikoho prosit, nemusím být nikomu zavázaný a také tím pádem získávám velkou svobodu, že si pak mohu určovat, kdo tam bude hrát, a tak. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Počkejte, tak Kudykam, abychom to představili, vy nemáte rád slovo muzikál. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------To slovo je pro mě neutrální, stejně jako houska nebo sekera. Ale já muzikály sám bych nechtěl dělat. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Takže Kudy kam spíš je? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Já tomu říkám lyrikál, lyrikál, a to proto, že muzikál vychází z muziky, jak už ten název napovídá. Je to prostě Karel Svobody, nebo Andrew Weber, udělají nějakou muziku a nějaký textař to za ně otextuje. Tady je to úplně naopak. Tady je to projekt, který má 2009 veršů, všechny ty verše jsou dělaný tak, aby se daly zhudebnit. Mají různý slogany. Petr Hapka měl ten luxus, že si mohl vlastně vzít kterýkoliv kus toho textu a udělat z toho písničku. Je tam 18 nebo 19 písní, 19 teďka, a některý věci se nezpívají, ale jen mluví a klidně se mohly také zpívat. Takže proto je to lyrikál. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hraje se v Praze, abychom to řekli našim posluchačům. Kdyby někdo nevěděl. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ano, hraje se v Praze ve Státní opeře Praha. Je to po mém soudu nejkrásnější divadelní dům, který vůbec v naší zemi máme. Společně s brněnským Janáčkovým divadlem je také největší. To znamená, že se v něm přeci jen dají uskutečňovat ambicióznější věci, a přesto se mi vždycky nejvíc líbí, když ten šansoniér stojí úplně sám na forbíně, na tý velký, za ním je ta ohromná prostora, on je tam sám a veškerá pozornost je soustředěna pouze na něj. To je velká sázka, jestli to ustojí nebo ne. To je taková pro mě až trochu droga, jestli to vyjde nebo ne, protože každé představení vždycky se začíná jako znovu. Znovu je potřeba ty lidi přesvědčit. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vy tam jako producent jste na každém představení? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Bývám tam dost často. Ne vždycky bych to nevydržel, protože za sebou máme 61 představení a v sobotu teď 11. září začíná druhá sezóna. Kudy kam má 62. Představení, takže to bych asi úplně nevydržel, přesto je mnoho lidí, kteří přijdou nejen jednou, ale třeba třikrát, nebo sedmkrát, nebo jedenáctkrát. Jistá divačka nám dokonce vzkázala, že viděla všechna představení kromě dvou, takže ta to viděla víckrát než já. Takže vždycky to pro mě je dobrodružství, hodně podobné hazardní hře. Každé představení je jiné, ty lidi je potřeba si získat. Ten lyrikál je zvláštní v tom, že on nemá žádný příběh. To není dramatický příběh klasický, tradiční. To je něco jako mysterium. To je o cestě, pojednává to o cestě a ten divák se buď na tu cestu vydá nebo nevydá a to je Plné znění zpráv


buď možné přijmout anebo úplně odmítnout. Pokud se vám to nebude líbit, rovnou odejděte, to nemá smysl. To byste se tam trápili tři hodiny. Také musím říct, že jako občas lidé odejdou, takových 10 a 12 lidí jich odejde. Ale vzhledem k tomu, že tisíc jich zůstává a potom velice bujaře tleskají obvykle, tak to myslím, že je docela dobrý skóre. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Máte vyprodáno? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Teďka je vyprodáno, teďka v této chvíli chybí 20 lístků a to určitě vyprodaný budou. Jsou ale ještě další představení v září, potom ještě v listopadu a také v lednu. Ten lirikál je zvláštní tím, že nemá stálý divadelní soubor jakýkoliv divadlo. To je ta velká svoboda. Mohl jsem si tedy po českých zemích a tím myslím nejen Prahu, ale i Hradec Králové a Moravu, jsou tam lidi ze Zlína, z Brna a také ze Slovenska. To se jen tak nestává, protože normálně, když máte divadlo, tak máte soubor, těm hercům platíte měsíční plat, obvykle ne příliš velký. Takže se to dá provozovat. A ty finanční podmínky jsou mnohem přívětivější vůči tomu producentovi. Ale já chci být hlavně přívětivý vůči divákům. Já jim chci představit to nejlepší, co náš společný česko-slovenský kulturní prostor nabízí. Bylo velmi obtížný pro ty lidi se tam dostat, protože těch konkurzů bylo hodně a nehlásili se tam lidi z ulice, ale pozvali jsme pouze ty, který jsme chtěli pozvat. A je to velmi tím pádem takový to nadupadný. Jak to někteří lidé viděli mnohokrát, tak se už ustavily takový tábory příznivců, těch jednotlivých osobností, jednou hraje Kudykam Vojta Dyk, jindy hraje Kudykam Karel Dobrý. To jsou takové tábory, které se přou, který z nich je nejlepší a proč. To je pěkný. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A na koho z těch lidí jste nejvíc pyšný z těch účinkujících, že jste ho tam zlanařili? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Já jsem nejvíc pyšný na Karla Dobrého. Karel Dobrý, moc se to neví, je to jeden z mála českých herců, možná úplně jediný, kterému nabídl v Americe kontrakt Steven Spielberg. Karel Dobrý je poměrně složitá osobnost, ale po mém soudu je to jeden z předních naprosto nejpřednějších českých herců. Vůbec jsem netušil, jak báječně zpívá. Viděl jsem ho v malém představení, kde nás bylo asi 18. Herci tam cedili krev a je to vynikající představení Kabaret Ivan Blatný se to jmenuje. Hraje se to v Praze. On tam zpíval. Já jsem si říkal: To snad není možný, že to není zpěvák. A tak jsem ho pozval do studia, potom nás tak zaujal všechny, že on zpívá na CD Kudykam některé ty hlavní písně a zkrátka on umí opanovat tu svou podmanivou démonickou osobností, tou ohromnou prostoru tý opery. Zatímco on je démonický a takový Vojta Dyk je hravý, jak ho známe, mladý, narcistní trošku a je to úplně jiný Kudykam. Pak je tam Csongor Kassai, to je něco úplně něco jiného. To je zvláštní pán, který hrál, je to maďarský Slovák, hrál v českém filmu, já nevím, skrývajícího se Žida, takže to je takové středoevropská osobnost, to je také moc zajímavý. To jsou ti tři hlavní Kudykamové a pak jsou tam ještě spousta dalších lidí. Ten hlavní hrdina není Kudykam, ale to je ten poutník, kterýho Kudykam provází a mezi těmi poutníky mě i diváky nepochybně nejvíc zaujal Ondra Ruml, což je podivuhodné, to je chlapec, kterýho jsem znal z televizní soutěže. A to tak obvykle nebývá to nejlepší doporučení, ale je vidět, že nesmíme v sobě mít klišé a že musíme umět přinejmenším zpochybnit. Ačkoliv on vůbec není herec a najednou hraje hlavní roli, kde vůbec nesleze z jeviště, ve verších 3 hodiny ve Státní opeře, a tak zvláštním způsobem se toho zmocnil, že si ho pan režisér Gombár dokonce teď bere, protože pan režisér Gombár se stal i uměleckým šéfem Švandova divadla, tak si ho bere do nesmírně náročný sedmihodinový hry, kde Ondra Ruml bude hrát slepého muzikanta a také mu dává zase hereckou příležitost, takže to bylo plný příběhů ten obrovský příběh toho Kudykam toho vzniku. Kromě jinýho například jsou tam postavy, který se jmenujou Mňaudámičky. To jsou takový dámy rozverný. Pak jsou tam také Šumichrásti, to jsou takový stvoření, které slouží Kudykamovi. Jeden Šumichrást s jednou Mňaudámičkou zrovna teď měli svatbu. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Já to tak nesleduju, já nevím ty rozvody a svatby v šoubyznysu, ale polepším se do příště, pane Horáčku. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Plné znění zpráv


To je taková malá hezká věc, že to přineslo i takovou osobní. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------To není pan Pomeje. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ne, kdepak. My nemáme pana Pomeje. To je jiný žánr. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hostem Press klubu na Frekvenci 1 je textař a producent Michal Horáček. Pojďme ještě ke Kudykamovi, pane Horáčku. Pojďme z těch vzletných věcí k té ekonomice. Vydělalo to na sebe? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ne, to nemůže na sebe vydělat, přestože ty lístky tedy jsou drahý. Jak již jsem řekl, není to ničím dotovaný a naopak Státní opeře, svému koproducentovi peníze přinášíme, který by jinak neměl. Samozřejmě, že to je v řádech milionů korun. Takže ty vstupenky jsou drahý, musí se zaplatit soubor, musí se zaplatit to, že tam firma Pink Panter například do opery přiveze ohromný složitý ozvučení. Je to ta firma, která zvučela koncert Kabátů tady v Praze. Je velmi dobrá. Ale také je dost drahá samozřejmě. Opera je totiž zvláštní tím, že se v ní dělá opera, ne muzikál obvykle, takže operní zpěváci, kteří jsou na to trénovaní, tak postoupí na to správné místo do takzvané ozvučnice a tam to uzpívají v klidu. Ale my přece jen šansony, který se šeptají a trošku se do toho vzdychá často, tak to by nešlo, tak to musí být ozvučený. A to se tam musí přivézt, nastavit. Teď nějaký Američan přijel, udělal proměření, aby i lidi na druhých balkonech slyšeli zrovna tak dobře jako v Parteru. Napsal velikou knihu plnou barevných grafů a tak dále. To všechno bych mohl dlouho vyprávět. Zkrátka je to drahý. Je obtížné prodávat vstupenky za 1050 korun zejména v době teď, kdy přeci jen vážíme všichni, čemu dáme přednost, ze svých zdrojů. A přesto to mě nesmírně těší. Nejenže ti lidé tam chodí za tyhle peníze, ale nabourali vlastně tu představu, že kultura je zbytná, že je první na řadě, když něco škrtneme. Mnozí lidé si jistě museli odpustit něco jiného, třeba sukni, boty, ale přesto řekli: Pro mě je to dobrá investice. Možná, že boty bych potřebovala, ale za rok je vyhodím nebo za dva, protože zkrátka je ošlapu. Ale ten zážitek z toho mystéria toho Kudykamu ve mně zůstává, tak to je dobrá investice. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Takže vy jste připraven jako Michal Horáček na tom prodělat? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------No, samozřejmě. To musím být připravený. Každý, kdo jde do nějaký hry, tak napřed musí vědět, že se na tom dá prodělat. Já si myslím, že se na tom prodělá finančně. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------V jakých řádech? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Nevím, tak v řádech třeba, tak 20 % tý investice, která byla asi tak 15 milionů se tak ztratí. Ale to mi za to stojí za ty ohromný zážitky. Ale současně chci ještě říct, že ačkoliv ty lístky jsou takhle drahý za tisíc a víc, tak také jsou tam lístky za 150 korun, za 190 a za 100. Vždycky pamatuji na to, aby lidi, kteří prostě nemůžou, sice budou mít horší místa, to je samozřejmý, ale také ta cena je mnohem levnější, takže nevěšte hlavu, jestli chcete vidět Kudykama, máte stokorunu, to je míň než do kina, tak ho uvidíte. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A když chci vidět Kudykama a sedět v první řadě?



Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Když chcete sedět v první řadě, tak zaplatíte 1150 korun za jednoho, většinou lidé chodí ve dvou, takže to už pak trochu náklad je, zejména, když také jsou mimopražští. Takže to je takový trochu výlet. Nicméně teď jsem se zrovna vrátil z Ameriky a tam se nikdo nediví, že vstupenky na muzikál na Brodway nebo v Las Vegas stojí 180 a 190 dolarů. A to nekupují jen bohatý lidi. Prostě si to dopřejou, jednou za čas, jednou za rok, jednou za pět let si takovou věc dopřejou. Já bych byl rád, kdyby to lidi takhle zvážili, že to je prostě investice do toho, že zažijeme něco, co nám zabarvuje svět, ukazuje nám jiný valéry, dělají ho složitější. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Posloucháte Press klub, hostem Frekvence 1 a Press klubu je Michal Horáček, podnikatel, producent, textař především a hráč, doufám, také ještě, to určitě. Pane Horáčku, jak se díváte teď, když je tady jakýsi nový fenomén, který by se mohl jmenovat Poker. Kdekdo hraje poker, je toho plný internet, jsou toho plné reklamy, dokonce v televizi všude. Je to hra, která nás baví? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Poker je velice zvláštní hra. Poker je tradiční americká hra, která odráží takovou tu americkou povahu lidí z 19. století, dejme tomu. Tam skutečně je potřeba nejen spoléhat na štěstí, ale i na to, že něco umíte. Poker má určitý pravidla, které je potřeba dobře ovládnout, zvládnout a u takovýhle hry se vyjevuje osobnost. Velice rychle. Často se říká, že člověka poznáš za 7 let a na vojně za 7 týdnů a tady myslím u Pokeru ho poznáte tak možná za sedm minut toho člověka. Jsou to takový situace. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A jak? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Jak reagujete na své výhry, prohry, jak dokážete nakládat s tou bouřící psychikou. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Ale každý hráč pokeru přece nereaguje jinak? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Uvnitř reagujeme všichni. Jenom na hráči pokeru to nepoznáte. To je ten jediný rozdíl. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A když to na něm nepoznám, tak jak to poznám za 7 minut? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Protože ne všichni dokážou se tak dobře ovládnout, aby přeci jen nejásali nad svými výhrami nebo nermoutili se nad prohrami. To je docela významný pro pochopení osobnosti. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vás to baví, pane Horáčku, poker? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Já to moc nehraju, protože já se věnuju větším hazardům. To je zrovna ten Kudykam. Tam jde o mnohem víc peněz a o mnohem větší sázky, ne o peníze, ale třeba o umělecký úspěch. To je mnohem, mnohem větší nářez, abych tak řekl. Ale ten poker ano, jestli chcete něco hrát, tak neházejte prachy do automatů, nechoďte na ruletu, zahrajte si poker. Plné znění zpráv


Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vy jste si zahrál kdy naposled poker? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Strašně dávno, asi tak před 20 lety, kdy jsem hrál kdeco. To byla taková pravidelná. To byla jedna ze součástí, kterou člověk musel zvládat. Musím se přiznat, že v tom nejsem extra dobrý. Já přeci jen nemám tu trpělivost. Já jsem takový impulzivnější a to asi člověk, který je tvůrčí, potřebuje. Ten poker, to musíte mít rybí krev, zchladit si krev a čekat na svou příležitost. A potom jako ta kobra, která jen tak kouká a najednou udělá a je to, než ale ten výpad uděláte, tak se musíte ukrotit a mně to dělá trochu problém. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A kdy jste tedy naposledy si zahrál nějaký hazard o peníze? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Já dost sleduju tenis. Každou chvíli se stane, že mám nějaký názor na US Open, který teď probíhá, takže jsem si vsadil, předevčírem zrovna pár korun na ruskou tenisku, která se jmenuje Zvonareva, která se mi líbí, kterou jsem viděl v Austrálii a je to takový černý kůň tý soutěže. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vyhrál jste? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Vyhrál, ale ještě budou další zápasy. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Koně vás baví ještě? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Koně mě baví v tom smyslu, že na to strašně rád vzpomínám. Protože aby si člověk užil dostihy, jako návštěvník dostihového závodiště, tak tomu musíte rozumět. Jinak tam přijdete a prostě nějaký kůň je první, nějaký čtvrtý a nějaký poslední a co? Musíte rozumět, o co tam jde. Často se k tomu vracím. Když píšu antropologickou práci o hazardních hrách, tak se vracím k tomu dostihovému prostředí. Dokonce jsem nedávno asi před 2 týdny napsal villonskou baladu, která se jmenuje v Nedohledné dálce cíl. A vlastně to je výpověď žokeje, který se vydává na trať Velký pardubický, toho nejtěžšího překážkového dostihu na světě. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Posloucháte Press Klub, posloucháte Frekvenci 1 dnes s Michalem Horáčkem. Pane Horáčku, jak jste na tom se svými studii? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Já jsem na tom se svými studii, že musí, sklopit uši trochu, protože a přiznat se k tomu, že sice mám všechno, co jsem měl udělat, tak mám, ale chybí mi to poslední. Mám už 5 státních zkoušek, ty jsou předepsaný, ty jsem složil, ale chybí mi přece jen odevzdat tu diplomovou práci, obhájit ji před náročnou komisí, publikovat nějakou část v odborných časopisech, zkrátka to, co akademické prostředí pro získání titulu PGA předepisuje. Vzhledem k tomu, že jsem Kudykama dělal prostě ze všech sil, tak mi žádný síly na to nezbyly, tak jsem to musel tak o rok odložit. Ale teďka jak už Kudykam vstupuje do druhý sezóny a už to máme dobře rozdělený, máme výborného produkčního pana Bubáka, pan Bubák se o hodně postará a já zase budu moc dělat.



Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Máte takového bubáka? Až dokončíte studium, teď aktuálně a půjdete ještě někam dál, nebo už ne? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ne, myslím že ne, že už to stačí. Ale rád bych se vrátil přeci jen na akademickou půdu a znovu obnovil to, co jsem jeden čas dělal. To znamená, že jsem vedl semináře tvůrčího psaní a to v Praze na Karlově univerzitě a v Brně na Masarykově univerzitě. Paní Osvaldová, která vede katedru žurnalistiky na tady fakultě sociálních věd v Praze. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Gábina Osvaldová? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ne, to je její sestra Barbora. Ta mě zrovna oslovila před týdnem, že už bychom zase mohli. A mně to těší dělat. Já určitě bych chtěl. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane Horáčku, nepochybně jste zaregistroval v médiích bulvárních i seriózních teď spor mezi paní Vondráčkovou a Kubišovou a také ten případ, že řada českých osobností včetně takového Václava Havla podepsala jakousi petici směrem k paní Vondráčkové, aby zanechala soudu s Martou Kubišovou. Víte, o co tam jde? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Jenom okrajově. Nečetl jsem bohužel ten text, takže je těžké se k němu vyjadřovat. Obecně si myslím, že já mám obě rád. Znám Martu i Helenu. Víte, když to tak někdy se vaši kamarádi pohádají, tak je vám to nepříjemný z obou stran a mně také je to nepříjemný. Já soudím, že Helena má jako určitý důvod, ten spor nastolit, ale souhlasil bych s tím, že vzhledem ke všem těm předchozím dlouhým okolnostem a tomu složitýmu příběhu Heleny i Marty, který je v obou případech tak rozdílný, že by mohla být velkorysejší, si myslím, ale nechci nutit. Mám pocit, že by mohla být. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A vůbec ta aktivita to, že třeba bývalý prezident podepíše takovýto dopis, dokonce se objevil někde v novinách článek: Zrušme soudy, stačí, když budou umělci psát dopisy. S tím souhlasíte vnitřně? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Já si myslím, že jsme ve svobodné zemi a každý člověk se může a měl by se vyjadřovat co nejpřesněji k tomu, co považuje za důležitý. A to, co kdo považuje za důležitý. To nikomu nemůžeme diktovat. Někomu může připadat důležitý, že zkrátka kauza naší účasti v Afghánistánu, jinýmu to, jestli se škorpí Helena Vondráčková s Martou Kubišovou anebo třeba obojí. Já nechci zpochybňovat a naopak. Myslím si, že ten veřejný prostor by měl být plný takových různých debat? Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Posloucháte Press klub Frekvence 1 dnes s Michalem Horáčkem, pane Horáčku, píšete texty anebo teď máte období, kdy produkujete Kudykama a jiné věci? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Píšu. Píšu hodně usilovně poslední dobou. Poslední dva roky jsem si předsevzal udělat něco, co jsem ještě nezkoušel. Totiž nikoliv jako texty jako takové, písňové, ale poezii takovou tu tradiční poezii, jak ji chápeme. Zvolil jsem si mezi tím, on mě okouzlil žánr villonských balad, který je pozoruhodný tím, že je nesmírně formálně Plné znění zpráv


náročný. V takové básni smíte použít pouze tři rýmy, a každou sloku musíte zakončit stejným sloganem a je to těch diktátů je tolik, že to je nesmírně obtížný. Musím říct, že jsem znovu poděkoval Bohu za to, že jsem Čech, že mohu používat zrovna češtinu, protože čeština je tak nesmírně pestrá a bohatá, že dovoluje nám, abychom tu villonsku baladu vůbec dali nějak dohromady. Soudím, že v angličtině to skoro nejde. Nejde to proto, že nemá rody, nemá pády, nemá zdrobněliny. To my všechno máme. Máme tu složitou trochu bláznivou řeč, kterou se skoro nikdo nemůže naučit, ale na druhé straně je tak nesmírně košatá a pestrá a výmluvná ta naše řeč, že to je potěšení s tou villonskou baladou pracovat. Mám takové téma, jmenuje se to český kalendář. Chtěl bych, tak jako Mánes před 150 lety, který udělal obrázky všech měsíců, pojednat právě ty měsíce, který prožíváme. Vrátit se k tomu cyklickému času, k tomu kruhovému, který právě charakterizuje ten rok u nás v tom zvláštním podnebným pásmu, který má tolik proměn a jak se s tím jako Češi vyrovnáváme. Mánes udělal něco přes 150 lety, ne asi možná ani ne to, jak ti lidé opravdu žili, ale jak on si myslel, že by měli žít. Já si spíš chci udělat ne to, jak by měli žít, ale jak opravdu žijí. Dávám tam promluvit různým postavám v současnosti i historie, například koně svatého Martina ze Škrétova obrazu. Tady musím s velkou radostí říct, že pan profesor Vlnas, který je kurátorem chystané výstavy na Pražském hradě Karla Škréty, tuhle báseň tam zvolili jakože bude tu výstavu provázet. Tak jsem moc rád. A to je říjnová zrovna, tedy listopadová, promiňte. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A ty básně, to bude nějaká kniha z toho nebo kalendář nebo co z toho bude? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Bude z toho kniha, s panem profesorem Štreitem, vynikajícím fotografem, který například udělal knihu roku, jmenovala se Bohemia. On už připravuje k tomu fotografie, které jsou plně jiný, než ty moje básně. Vůbec to neilustrují, jsou úplně jiný. Vzal jsem si dokonce profesionálního editora, literární historičku a editorku poesie paní Danielu Ivašitu, která je na mě strašně krutá a pořád mě trápí. Já jsem masochista a navíc ono člověk musí být na sebe velice náročný a když už to nedokážete, tak si musíte najmout někoho, kdo je náročný za vás a ona mi tak asi třetinu věcí úplně vymetla. Další třetinu mě přinutila přepsat, takže už to trvá roky. Postupně ty básně nabývají. V současné chvíli jich je 27 paní Danielou Ivašitou odsouhlasených. Takže už to jako pásmo začíná vypadat. Bude to napřed knížka a pak to bude album. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Hudební? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Ano, bude to hudební album, protože a to já tady využiju Frekvence, protože vím, že máte spoustu posluchačů. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A to je strašně moc. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------To je senzační, tak vězte, prosím, že na www.kudykam.net je zvláštní rubrika příležitost pro autory. Tam já ty balady postupně dávám. A všichni jsou vyzýváni, aby zhudebnili kteroukoliv z nich. Je to velká soutěž, takže vlastně soutěžíte i s Hapkou třeba anebo také soutěžíte s jinými neznámými lidmi. Výsledek je takový, že k dnešnímu dni je asi 570 zhudebnění a do finále už se dostali lidi jako třeba plavčík z Uherského Brodu, zvukař z Kladna, vysokoškolská studentka, ale také Ondřej Brzobohatý a také Lucia Šarolová a také pan Škorpík ze ČtyřTetu a také pan Hapka, takže je to taková pestrá společnost. Každý do toho dá něco svýho osobitýho a je to pozoruhodný. Je to na www.kudykam.net a tam je příležitost pro autory. Cvaknout a jestli se cítíte, možná budete vedle Hapky na příštím albu. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A klasické album tak jak my ho máme rádi Hapka - Horáček, bude kdy, novinkové? Michal HORÁČEK, textař, producent Plné znění zpráv


-------------------Nevím. S Petrem máme nějaký věci, ale ono to zatím nic moc nepojí. Já jsem se zamiloval do toho českýho kalendáře, takže vlastně už nemám energii ani sny dostatečně mohutný na to, abych přemýšlel o dalším albu s Petrem. Ale budu rád, když Petr udělá těch věcí co nejvíc samozřejmě. Už tam má nějaký. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A Michal Horáček coby cestoval? Vím, že často se někam vydáváte na cesty, tak kde jste byl v poslední době a kam se chystáte? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------V poslední době jsem jel kolem světa, v lednu, únoru a březnu. Takže to bylo takový letem světem. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A jaký ten svět je, pane Horáčku? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Strašně maličký. To se člověk, já když jsem jako chlapec čítal něco, že jako z Afriky nebo z Číny, tak jsem měl pocit, že jsem tak někde jako na Marsu, nebo že to je nemožné dosáhnout. Ale teď je jiná doba a ta letadla jsou strašně rychlý a ten svět je malinký. Já jsem vlastně chtěl jet na Nový Zéland celý svůj život, protože jsem se jako dítě v hodinách zeměpisu dozvěděl, že když dojedete na Nový Zéland, až na jih Nového Zélandu, tak když pojedete dál od České republiky, tak nejedete dál, protože už zase jedete blíž, pořád se blížíte. Takže nejdál, kam se dá dojet na planetě. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Funguje to, jak říká Cimrman, jdu na sever jdu na jih. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Přesně tak, jdu na sever jdu na jih. Přesně tak. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Takže to funguje a vyzkoušel jste to? Byl jste tam? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Byl jsem co nejdál to šlo, úplně na samém krajíčku toho Nového Zélandu, abych mohl říct, tak dál už to nejde, tak už jsem si to splnil. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A teď se chystáte v nejbližší době někam? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Teď se nechystám nikam, protože já opravdu tu školu nesmím ošidit, musím začít pracovat na tý doktorandský práci a musím také se starat o Kudykam, aby byl pořád takový osvěžující nový a lidi tam chodili rádi a měli ty mohutný zážitky, protože Kudykam skončí v opeře. Bude to letos a basta fidli a už nikdy nebude nikde. Takže je to poslední šance ho vidět. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A teď tedy říkáte, že nikam nepojedete kvůli studiu. Nechcete nám přeci říct, že když Michal Horáček studuje nebo přijde do školy, tak já mám představu, že tam stojí všichni v pozoru? Plné znění zpráv


Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Proč by to dělali? Oni jsou minimálně stejně dobří ti doktorandi v tom oboru, který studujeme jako já, asi lepší, protože se tomu mohli víc věnovat. Takže to já spíš v pozoru stojím někdy před nima. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Já si nedovedu představit, že by vám někdo řekl ne, nepojedete nikam, pane Horáčku, musíte chodit na hodiny? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Kdyby to řekli, tak bych musel, to je podmínka. Protože to já nemám nějaký extra buřty, to já musím, naopak dávám pozor na to, abych plnil všechno to, co je předepsaný. To já nechci, aby něco řekl: No, však víme. Ne, vůbec ne. To je to nejnáročnější, tak jako mám Danielu Ivašitu na poezii, tak tady mám pana doktora Abughoše, který je mým takovým vedoucím tý práce a ten je také přísný. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------A víte, že se říká, že důstojná prohra přinese světu totéž jako fatální výhra? Takže kdybyste to nezvládal, skončil byste tu školu? Jste nato připravený? Byla by to potupa pro vás? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Také se to může stát. Já jsem mockrát něco nezvládl. Ne, bylo by to zklamání nad sebou samým, a to já nechci dopustit. Ale samozřejmě život je složitý. Nevím, jestli to dokážu. Já jen mohu říct, že se pokusím to určitě udělat a snad letos. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Takže až přijdete příště, tak už budete PGA? Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------To by bylo super. Luboš Xaver VESELÝ, moderátor -------------------Pane Horáčku, my se těšíme. Díky za to, že jste přišel k nám na Frekvenci 1. Bylo to příjemné ostatně jako vždycky. Držíme palce, na shledanou. Michal HORÁČEK, textař, producent -------------------Děkuji za pozvání, díky na shledanou.



Přehled zpráv. Do švédského parlamentu se poprvé dostala nacionalistická strana ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 09 ~ 18:10 Ozvěny dne

Recommend Documents