PEGAS
Milí čtenáři, Pegas připravujeme pro vás, proto jsme rádi, že jste si náš časopis oblíbili. Za pochvalná slova děkujeme, za kritická slova také. Když chceme tvořit, založit novou rubriku, není s tím problém. Proto vítáme rubriku novou – počítačové hry. Fantazii se meze nekladou, tvoření je krásná a dobrodružná věc, přináší spoustu radosti a uspokojení. Nebojte se proto své okolí překvapovat novými nápady. Chtěli bychom znát víc, a tak pište nebo mluvte s našimi redaktory. V tomto čísle vám také předkládáme anketu, která nám pomůže směrovat obsah Pegasu v následujícím školním roce. Anketní stránku i s vašimi odpověďmi vystřihněte a předejte Marku Honkovi, Martinu Friedmannovi, Nelsonu Sachambulovi nebo Adamu Gregorovi, všichni jsou z VIII. C, pokud je neseženete, tak paní učitelce Církvové. Za přečtení určitě stojí zmíněná rubrika o počítačových hrách, přijímací zkoušky očima žáka VII. ročníku, několikero čtení na pokračování, fantazy příběh, „několik slov sportovních“, zkoumání zajímavostí v Tuřanech, nabídka jak trávit léto a další. Příjemné prázdniny! Vaše redakce
Obsah Přijímačky naživo ............................................................................................................3 Plavecké závody ..............................................................................................................4 Anketa týkající se Pegasu ................................................................................................5 Anketa na téma volby do ŽR ...........................................................................................5 Nezapomínejme, že je jaro ..............................................................................................5 Rubrika GAMESITE vás vítá ..........................................................................................6 S. W. A. T. ........................................................................................................................8 NEYANE – pomsta draka ...............................................................................................9 Tajuplný vesmír .............................................................................................................15 Chlapec Eral a malý elf ..................................................................................................17 Tři vejce .........................................................................................................................18 Kouzelný košík ..............................................................................................................19 Anketa - superstar .........................................................................................................21 Památky v Brně-Tuřanech ............................................................................................22 Tipy na využití volného času ........................................................................................24
2
Přijímačky naživo Vše to začalo ráno 26. dubna v 6.45h, v tu dobu jsem vstával na snídani. Po ranní hygieně jsem zasedl do kuchyně ke stolu nasnídat se. Po snídani jsem si uvědomil svoji strašnou trému z budoucích přijímacích zkoušek na gymnázium Vídeňská. Když jsme se s mamkou chystali na odchod z domu v 7.15h, strejda se nabídl, že nás tam odveze autem. Po pětiminutovém rozhovoru strejdy s mámou se máma nakonec rozhodla, že pojedeme s ním. Vyjeli jsme a cestou se moje zvyšující se nervozita začala projevovat neustálým mluvením – zejména nesmyslným. Na ulici Vídeňské jsme najednou uviděli stojící „šalinu“ - tramvaj č. 6 u výhybky. O kousek dále pak stály další tramvaje; bylo zřejmé, že se směrem do města stala nehoda a městská doprava zkolabovala. V tu chvíli strejda řekl, že mamka by asi „dostala amok“, máma odvětila, že ano, určitě byla ráda, že jsme dnes tramvají nejeli. Všichni jsme se začali smát a na chvíli se moje nervozita odlehčila. V 7.45 hodin jsme dorazili ke gymnáziu, uviděli jsme velkou frontu žáků s rodiči i bez rodičů. Stoupli jsme si na konec fronty a snažili se být trpěliví v čekání. Fronta se posunovala hrozně pomalu a máma pořád říkala, že mají špatnou organizaci – to mě opravdu příliš neuklidňovalo. Do vestibulu jsme se propracovali v 8.10 (tou dobou jsem už měl být dávno ve třídě). Vytáhl jsem pozvánku, protože na ní bylo číslo učebny, ve které mám psát přijímací zkoušky. Rozloučil jsem se s mámou a šel dál ke dveřím, kde stáli dva učitelé. Jak se zdálo, ti směrovali žáky, do kterých učeben mají jít, a rovněž byli také příčinou oné mámou zmiňované špatné organizace. Po chvíli bloudění jsem našel tu učebnu, ve které mám být. Na to, jaká tam byla atmosféra, by se hodilo přirovnání „ticho jako v hrobě“. Sedl jsem si na místo a vybalil si pomůcky. Asi jsme byli všichni, protože nikdo po mně už nepřišel. Začali jsme v 8.35 testem obecných studijních předpokladů, následovala matika, nakonec čeština. Uff a měl jsem to za sebou. Cestou ven jsem zase trochu bloudil, ale při pohledu na automat na pití jsem si zase vzpomněl, kudy ven. Teď už budu jen čekat na 2. května, kdy se dozvím, zda jsem u přijímaček uspěl. Tento příběh nebyl smyšlený a neobsahoval žádné vymyšlené osoby ani události, jejich podobnost se skutečností není ani trochu náhodná, vše, co je zde zapsané, zažil pisatel tohoto zážitku. Jaromír Glajch, VII.B
3
Plavecké závody: jak probíhají Každý z vás si říká, jak mohou takové závody vypadat a kdo na tom má co dočinění. Takové plavecké závody, na nich pracuje mnoho lidí. Pokusím se vám vysvětlit, jaké jsou zde funkce a co musí každý závodník udělat. Hned při začátku závodů si musí každý plavec najít svého trenéra. Ten mu řekne, jaké disciplíny bude plavat, tj. motýl, znak, prsa, kraul a polohový závod (všechny čtyři předešlé disciplíny za sebou v délce 100m, 200m, popřípadě větší vzdálenost). K disciplíně se přidává také vzdálenost, např. 100m prsa. Závodníci se rozplavou podle toho, co jim řekne trenér. Rozplavání trvá přibližně 30 minut. Potom hlasatelka uvede jména startérů a rozhodčích. Před danou disciplínou jde plavec k pomocnému startérovi. Ten mu předá lísteček, na němž je napsáno, jaký zvolil plavecký styl a v jaké je rozplavbě, tj. v bazénu je šest drah, dráhy, které startují ve stejný čas, jsou jedna rozplavba. S lístečkem se jde ke startérovi. Ten si na něj zapisuje váš výsledný čas. Lísteček pak dostane pán za počítačem a z výsledků dělá pořadí, které je vyvěšeno na výsledkové tabuli. Na obou koncích bazénu vám správnost obrátky, tj. kotoul ve vodě, popřípadě jen otočení, kontroluje rozhodčí. Při špatném provedení obrátky, skoku do vody, předčasném startu či nedovoleném pohybu jste diskvalifikováni. Na menších vzdálenostech nesmíte výrazně zastavit, jinak budete také diskvalifikováni. Plave se v daných kategoriích (ročnících) zvlášť, popřípadě plavete se starším nebo mladším plavcem, ale výsledky jsou pro každou kategorii jiné, např. jste ročník 1998 a plavete ve stejné rozplavbě s ročníkem 1999, ale výsledky budou zvlášť pro kategorii 1998 a 1999. Opačné pohlaví s vámi nemůže závodit. V průběhu závodů se vyhlašují výsledky a plavci na prvním až třetím místě dostanou ceny. Lukáš Máčal, VII.C
4
Anketa Zajímá nás, co vás zajímá Který článek v Pegasu tě bavil?
Co ti v Pegasu chybí, nebo vadí?
Jaké téma by se v Pegasu mělo objevit?
O jakém tématu týkajícím se školy by se mělo napsat a k němu vyjadřovat?
Jiné náměty či připomínky:
Anketa na téma volby do Žákovské rady ze dne 23. 5. 2011: Koho budete volit? Karin Milušková: Nikolu Mrázkovou. Jakub Jiříček: Martina Jiříčka. Kdo podle vás vyhraje ve volbách? Lenka Šaraiová: Myslím, že vyhraje Nikola Mrázková. Barbora Malíková: Myslím, že vyhraje Roman Gašparec. Renata Baranayiová, VI.B
Jaro začíná, všechno zahřívá. Jaro už začalo, všechno už prohřálo. V zahradách kvete ráj, ale už dávno byl máj. Renata Baranyaiová, VI.B
5
Rubrika GameSite vás vítá
Vítáme vás u čtení nové rubriky s názvem GameSite. Členy redakce rubriky GameSite jsou: Nelson Sachambula (PC), Martin Friedmann (PC) a Adam Gregor (PlayStation 3). Tato rubrika vám bude v každém čísle časopisu Pegas přinášet nejžhavější novinky, ale také starší část herního světa, recenze a objektivní hodnocení her.
Portály nejsou jen fantasy! Pro první díl jsme si vybrali nejnovější pecku od americké firmy Valve, Portal 2. Než začneme se samotným hodnocením hry, řekněme si, co Portálu předcházelo a co je to vlastně zač. Jak Portal 1, tak i Portal 2 je akční logická hra. Procházíte levely, ve kterých jsou vám kladeny logické překážky, které musíte pomocí portálů projít, abyste vešli do výtahu a fůů do dalšího levelu. Pokud jste Portal 1 nehráli, doporučuji nainstalovat a dohrát dřív než 2. Když teď zhruba víme, o co jde, můžeme postoupit dále. Jako v 1. díle, tak i tady se budete bavit logickými úlohami a vtipnými komentáři “pošahané“ umělé inteligence jménem GLaDOS, ukecané robotické koule jménem Wheatley a joky arogantního zakladatele Aperture, Cave Johnsona. Opět dostanete do ruky Portal gun a budete procházet levely k výtahu. Portal 2 se ovšem od 1 liší hlavně svou délkou (je mnohem delší), náročností (je těžší) a pak také svou rozmanitostí. Zatímco v jedničce jste chodili pouze v nových laboratořích Aperture Science (budova, ve které se celý příběh odehrává), ve dvojce budete mít šanci se podívat i do dalších částí, jako je například kanalizace nebo staré laboratoře. Budete mít k dispozici již dříve řečenou Portal gun a nově třeba také gel, který funguje jako trampolína. Samotný příběh nebudu prozrazovat, zjistíte sami.
Já osobně jsem ze začátku ve hře Portal 1 moc zábavy neviděl. Ovšem poté, co jsem doma neměl co hrát, došlo i na něj. Jedničku jsem dohrál a byl jsem nadšen, jak zábavná může být logická hra. Na dvojku už jsem čekal plný očekávání, co nového 6
přinese, a můžu říct, že se čekání opravdu vyplatilo. Hru vřele doporučuji všem hráčům a doufám, že se bude líbit.
Klady a zápory: + ...všechno - to si děláte srandu?
GameSite dává: 100/100 Nelson Sachambula, VIII.C
Jaké jsou dnešní hry v porovnání se starými Jaké jsou dnešní hry v porovnání se starými - to je otázka, která trápí nejednu hlavu. Vesměs na ni ale existují jen dvě odpovědi. Lepší a horší. Ani jedna z nich ale není správná nebo špatná. Samozřejmě existují mudrcové, kteří z tisíců hodin hraní dostali rozum a zjistili “správnou” odpověď (a krátce na to "se zabili", aby se dostali do dalšího kola,) ale ti nás nezajímají, a tak budeme k dané otázce přistupovat jako laici. A protože jsou odpovědi dvě, tak jsem napsal články dva a o napsání jsem slušně poprosil část mé osobnosti, která uznává příslušnou odpověď. Lepší: Samozřejmě, že jsou nové hry LEPŠÍ než staré. Dokážete si třeba představit Crysis 2 s grafikou Gothica 1? HAHAHA, to by bylo vtipný - vlastně ne, bylo by to odporný. Staré hry mají celkově hnusnou grafiku. To ty dnešní – téměř nepoznáte rozdíl mezi filmem a hrou (kromě Minecraftu). A taky jsou tam mnohem lepší okamžiky. Kdo kdy viděl v nějaké staré hře nějakou dechberoucí explozi (pokud vám ta grafika nepřivodila epileptický záchvat). A taky…co to děláš…pusť mě…to je týrání osobnosti… Horší: Buď už potichu…Ty tvoje pitomé názory jsou…ehmm…pitomé. Vždyť ty dnešní hry nejsou ničím nápadité (až na těch pár...např. Portal). Vždyť snad každý má rád takové staré pecky jako třeba Age Of Empires 2 (Martin), Gothic (Adam) a Mafia (Nelson). Kdo by neznal legendární: “Pozdravuje vás pan Salieri.“ Říkejte si, co chcete, ale nové hry nemají duši. 7
Tak to byly dva názory na věc a je jen na vás, jakému názoru dáváte přednost. Adam Gregor, VIII.C
Tak to by bylo pro dnešek všechno. Pokud máte nějaké výhrady nebo připomínky, prosím kontaktujte nás na e-mail:
[email protected] Loučí se s vámi GameSite.
S.W.A.T S.W.A.T. - Special Weapons and Tactics - Speciální zbraně a taktiky je název speciálních jednotek jednotlivých policejních oddělení v USA
Historie První koncept jednotky lze hledat u policie ve městě Delano v Kalifornii, kde však jednotka měla spíše pořádkový charakter. Tohoto konceptu se však chopil důstojník John Nelson z Police Los Angeles (L.A.P.D. - Los Angeles Police Department), který jej rozvinul na celou řadu rizikových situací. Svůj koncept pojmenovaný Special Weapons and Tactics představil inspektoru Darrylu F. Gatesovi. Ten jakožto vysoce postavený důstojník nový koncept přijal a podpořil. Na základě konceptu vznikla v roce 1967 v Los Angeles jednotka, která převzala název S.W.A.T.
Současnost Policejní oddíly S.W.A.T. mají pravomoci řešit mnoho rizikových situací, např "High Risk Arrest Warrant" - zadržení velmi nebezpečné osoby. Jednotku zřizuje policejní oddělení, jemuž jednotka podléhá. Jednotky obvykle nemívají pravomoci k zásahu na záchranu rukojmí - to obvykle provádí Hostage Rescue Team FBI (FBI-HRT). Výjimkou je například právě tým S.W.A.T.u L.A.P.D., který tuto pravomoc má od roku 1983.
8
Výzbroj a výstroj Lze vysvětlit jen velmi všeobecně, protože výzbroj se liší podle jednotlivých útvarů. Většinou se ve výzbroji objevují samopaly HK MP5 ráže 9 mm Luger v různých provedeních. Dále útočné pušky M4 ráže 5,56*45mm NATO, či v samopalovém provedení ráže 9 mm Luger. Brokovnice jsou různých značek, např Remington, Mossberg, Winchester, Benelli aj. Odstřelovači používají například zbraně Remington 700 a podle některých informací velké útvary i pušky ráže 50 Browning, jako je například samonabíjecí Barret M82. Osobními a tzv. sekundárními zbraněmi jsou různé druhy pistolí značek Glock, SIG Sauer, Springfield, atd. Ty jsou obvykle v pouzdrech připevněny na stehně, nikoliv u pasu. Důvodem je snazší a rychlejší vytažení záložní zbraně. Hlavní i záložní zbraně jsou také vybaveny baterkami, lasery a kolimátory. S.W.A.T oddíly používají nepřeberné množství taktické výstroje. Mezi základní výstroj každého příslušníka patří kombinéza, taktická vesta, neprůstřelná vesta, helma a speciální brýle. Samozřejmě nechybí pouta, která ale nejsou kovová. Dále se používají různé nástroje na vyrážení dveří, pepřové spreje, speciální rozbušky na dezorientaci podezřelých a granáty obsahující například slzný plyn. V různých případech jednotky S.W.A.T. využívají i tzv. balistické štíty různých délek. Jejich užití je rozličné, například krytí osoby vstupující do objektu při riziku ozbrojeného střetnutí nebo v jakýchkoli situacích, kdy zasahující jednotka nemůže využít jiné krytí. Vojtěch Pavlovský, VI.C
Neyane - Pomsta draka Darkelf, pán celého světa. Kdysi temný elf, nyní hrozivý černokněžník. Vládne národům celého světa. Až nyní, elfové, lidé, ale i jeho rasa – temní elfové, jdou proti němu do boje. Dokonce i enty lze častěji zahlédnout pod válečnými prapory! Téměř vyhynulí draci opět přidávají své síly. Je to sám Darkelf, kdo si svůj pád způsobil. Zapomněl, že bohové tohoto světa tu stále, sic oslabeni, jsou. 9
Opět žil. Opět dýchal. Opět cítil své ohromné tělo. Cítil každou buňku svého těla. A uvnitř jeho hlavy se ozval temný hlas. „Probudil jsem tě, abys mi mohl sloužit, abys byl mojí loutkou. Otevři oči.“ Aniž by poslal nějaký signál ke zrakovému orgánu, tak se víčka zvedla. „Vidíš, dokážu tě ovládat. Vím, že vy draci máte velký smysl pro nezávislost, ale pro tvé vlastní dobro bych jej potlačil.“ „Kdo jsi, mocný pane?“ „Vážně si mě nepamatuješ, Neyane (Modrý - př.)? Nazývají mě mnoha jmény, ale asi nejznámější je Darkelf.“ Darkelf se zjevil před ním. To jméno mu něco říkalo, pak si vzpomněl. Byl to on, kdo ho před dávnými věky zabil v nečestné bitvě. Přátelé nekromanti mu poskytli půl tuctu nazgúlů, kteří se proti němu vrhli naráz. Zbývali čtyři, když do bitvy zasáhl sám Pán temna. Jediným pohybem ruky ho shodil z oblohy a po druhém se z jeho těla stalo vykostěné maso, nasekané přímo na velikost temnoelfích ledniček.
„Přivolal jsem tě jako pomoc pro mé vojsko u vodní pevnosti.“
Bez jediného pohybu se před dračíma očima ukázala průhledná mapa s přehledným nákresem pevnosti a okolí. „Poletíš tam a zabiješ kapitána posil z Města lesních elfů. Má u sebe důležitý artefakt zvaný Angmarský meč. Vezmi mu jej! Upozoňuji tě, že se jedná o velice nebezpečné individuum. Jak fyzicky, tak magicky.“ Obraz Darkelfa spolu s mapou pevnosti (na které se zrovna zobrazil protiútok obránců) začal průhlednět. Před drakem se ocitlo ústí jeskyně. Do té chvíle po sebou necítil podlahu. Nyní cítil studenou žulu. To místo znal. Tady žil tisíce let, než se uprostřed pohoří usadil Darkelf se svými elfy. Následná bitva, na kterou si předtím vzpomněl, se však změnila. Leť nebo ti mám pomoct? Zaburácel mu hlas temného elfa v hlavě. Jistě, zapomněl jsem se… Jak někdo může zapomenout na cíl svého života… nechápu. Tak už vyleť! Aniž by drak dal nějaký pokyn, roztáhl křídla a vyletěl. Postupně mu Darkelf vracel kontrolu nad jeho modrým tělem. Bylo nádherné letět. Svoboda bez létání pro draky neznamenala nic. To létání byla svoboda a naopak! Konečně jeho city povolily a nechaly prostor logickému uvažování. V žádném případě nehodlal splnit zadaný “cíl života“. Jeho čest mu to nedovolila. Viděl umírat své druhy ve válce, viděl, kolik zkázy dokáže roznášet ten prokletý temný elf. Ale jak to provést, aby to Darkelf nepoznal? Jak by… …Hej! Letíš příliš nalevo! Ozval se mu v hlavě slabý hlásek, tak slabý, že jej zaregistroval teprve napodruhé. Neyane odpověděl mírným zatočením. Dračí mysli to konečně došlo! Pokud se hlas ztišoval, mělo by znamenat, že kontrola temného elfa nad jeho tělem slábne. Ale mohla to být také jen chytře vymyšlená léčka z temné strany. Za pokus to stálo. Natočil se mírně doleva. Za chvíli se mu v hlavě ozval slabý 10
hlásek: draku! Nezahrávej si se mnou! Leť víc doprava! Kurz nezměnil. DRAKU! Víc doprava, ty hlavo dubová! Opět se stočil požadovaným směrem. Více toho zjistit nemohl, nechtěl, aby Darkelf pocítil náznaky připravované zrady v jeho chování. Moc Darkelfa nad jeho fyzickou podobou slábla, kdyby temný pán mohl, tak by místo druhého zavolání ovládl dračí tělo a přesměroval by ho na požadovaný kurz (ovládnout draka je velice těžké kvůli jeho velikosti). „Veliteli! Veliteli!
Od severu
se blíží modrý drak!“ Kapitán elfích posil Isilmë-Ilma (měsíční svit - př.) se zahleděl daným směrem a ostrým zrakem spatřil modrého draka. Temní elfové a jejich výtvory si zřejmě také všimli draka a začali se formovat do nového útoku. „Druhá a třetí rota za hradby! Připravit se bránit průlom brány! První rota třicet kroků od brány! Lučištníci připravit, střílet salvy co nejdřív! Čtvrtá rota se přesune na severní hradby, pátá na jižní.“ Ve velké místnosti plápolal oheň a osvětloval místnost. Darkelf seděl ve svém pohodlném křesle a před pánem temnoty se odehrávala na průhledném plátně bitva. Bitva o Vodní pevnost. Jeho vojska se právě vrhala znovu do útoku na prořídlé řady obránců. Ti začali zmateně pobíhat. Když část vojáků vylezla na severní a část na jižní hradby, Darkelf zpozorněl. Z těchto stran totiž pevnost obklopovalo jezero. Jediným směrem odkud se dalo útočit suchou nohou, byl úzký pás zeminy na východě. Proč by… Náhle se na mapě objevila další kresba, kresba draka. Leť prvně k veliteli, mému poslu. Vyslal ke své loutce Darkelf signál a i jeho to stálo již ne nepatrnou část sil. Ovládat draka bylo těžké i pro Darkelfa, na takovou dálku. Ano. Odpověděl stroze drak. Drak nyní zamířil směrem k zadnímu voji útočících elfů. Darkelf zpozorněl. Neyane nezpomaloval. Co… Víc již nestačil říct. Světélka signalizující jeho posla a gardu zhasla! Při západu slunce ke dračím uším dolehlo podivné cinkání. Zvuk sílil. Tu se pod ním otevřelo ústí horského údolí, zaplněné zcela vodou. Ne, zcela ne, musel se opravit. Uprostřed stála pevnost a k ní vedl úzký pás země, po kterém se proti sobě vrhala vojska. Leť prvně k veliteli… zaslechl slabý hlásek v hlavě. Odpověděl kladně. Sám Darkelf mu nyní usnadnil jeho vzpouru. Do poslední chvíle nebude o plánované vzpouře vědět. Začal klesat. Získával rychlost. V zadní části záplavy černých uniforem spatřil vlajku temných elfů. Zamířil k ní. Dvě sta kroků, sto kroků. Drak pokračoval ve střemhlavém letu. Vychrlil modré plameny. Temno-elfí vedení bylo zničeno. Vyrovnal let a začal stoupat. Ve své mysli zaznamenal náhlý tlak, který ustal stejně rychle jako začal. Předchozí manévr opakoval, dokud se do jeho kůže nezaryla stovka černě opeřených šípů. Darkelf ho zapomněl vybavit krunýřem. Dosedl na zem, aby lučištníci nemohli střílet na jeho 11
nechráněné břicho.
„Eldaméle (ve smyslu elf, milující moře – př.)! Pojď sem!
Spoj se s mágy z mramorové a měsíční věže, ať provedou nátlak na Darkelfovu zemi!“ zakřičel na svého pobočníka elfí kapitán. „Jistě.“ Sám se spojil s léčiteli v elfích říších a požádal je o podobnou pomoc. Zkušený kapitán správně odhadl, že modrý drak je přeběhlík a on mu musel ulevit od jisté pomsty temného pána. Drak se stal pro obránce klíčovým bodem. „První rota pozice střed, druhá napravo od první, třetí nalevo! Čtvrtá pravé křídlo a pátá levé! Lidští rytíři připravit se jako záloha po celé délce linie! Lučištníci střílet salvy!“ S úsměvem si uvědomil, že takto by ten nafoukaný lidský velitel bitvu neřídil. Pravděpodobně by se snažil využít hradeb a draka by nechal plavat (v moři krve). Ale sir Greenbow padl předchozího dne – naštěstí. Nastal rozhodující okamžik bitvy a oni toho museli využít, museli podpořit draka… Armáda temných elfů se slepě hnala zničit nepřítele, dokud jejich počet nezačal redukovat drak. Armáda se zastavila, což umožnilo se obranné alianci lidí a elfů rozmístit se do bojové formace. Temno-elfí zálohy se snažily obklopit draka a proniknout jeho tlustou kůží. Aliance obránců se vrhla vpřed. Brzo svoji rychlost zvýšil i jejich protějšek. Vojska se na sebe vrhla, draka nechávala bojovat se zálohami, zaslepených zuřivostí proti této pokřivené rase. „Za chvíli jsi mrtvý, draku…“ Ve chvíli, kdy začal utvářet kouzlo, které by draka zabilo, však začaly bít na poplach jeho magické štíty. Něco do nich pouštělo ohromné množství energie, něco se je snažilo obalit závojem čistého světla měsíce, něco na ně útočilo samotnou podstatou přírody. Temný luskl prstem. Stál na vrcholku nejvyšší věže své pevnosti. Na ploché střeše byl nakreslen pentagram. Začal odříkávat. Kouzla, která vyslovil, nebyla určena pro uši lidí, elfů ani příslušníků jiných národů. Byla to slova zapomenutého boha smrti a Darkelf nyní povolával jeho hrubou podstatu. Pentagram zářil tak jasně jako nikdy předtím. Málokdo by takový jas snesl. Jak temný pán odříkával, pentagram postupně zfialověl a následně zčernal. Hloubka té barvy byla nekonečná… Armády se střetly. Vojsko temných elfů začalo mít znatelně navrch a tlačilo vyčerpanou první rotu zpět ke hradbě. Neyane si konečně uvědomil, že bojuje daleko od přední linie. Roztáhl křídla a vzlétl. Na to čekala stovka temno-elfích střelců. Šípy prorazily poměrně slabou kůži na břichu. Drak zařval. Opět se ho zmocnila zuřivost. Chtěl je zabít. Chtěl je roztrhat. Obloukem se otočil a zamířil k lukostřelcům. Další stovka šípů vyletěla vstříc drakovi. Podvědomí si zapamatovalo tu spoustu bolestivých signálů a přimělo mozek provést úhybný manévr. Ze sta šípů svůj cíl zasáhlo sotva 12
deset. Střelci se otočili a dezertovali pryč z bojiště. Modrý drak je slepě pronásledoval… Vyvolaná podstata podpořila magické štíty. Temný pán pak dle potřeby do různých míst spolu se svými věrnými posly posiloval dle potřeby magickou bariéru okolo své pevnosti. Poslové, rozestavěni ve vrcholech pentagramu, rozšiřovali již tak ohromné síly svého pána… Isilmë-Ilma byl spokojen. Jeho plán vycházel báječně. „Stáhněte první rotu k bráně a ať vytvoří rozestupy!“ „Jistě.“ Temní elfové, rozvášněni vojenským střetem se pustili do pronásledování. „Křídla, zesílit nápor na nepřítele!“ Dva rohy zatroubily svou jasnou píseň zároveň. „Rytíři, do útoku!“ Brána se otevřela a na bojiště vjela stovka jezdců v bílém. Zrychlili do trysku. Překvapení elfové se snažili vytvořit pevnou štítovou hradbu, ale nestihli to. Počáteční úder byl zdrcující. Málokdo stojící v první řadě přežil. Nápor na štít polevil. Darkelf přenechal kontrolu svým věrným. Vyčaroval před sebou mapu dobývané pevnosti. To, co spatřil, ho nemile překvapilo. Jeho armáda bojovala v uzavíraném kruhu. Draka na mapě neviděl, stejně jako linii střelců. Pustil je z hlavy, pomstít se může později. Vyslovil kouzlo, určené udělat v linii obránců guláš. Kapitán se usmál nevěda, že se usmívá i jiný elf na onom světě. Usměv mu ale zamrzl na rtech, když byla část z rytířů vyhozena ze sedla. Půda pod nimi začala podivně bublat a vzala do svých hlubin dvě třetiny rytířů a většinu koní. Kapitán tasil angmarský meč. „Jdeme.“ On a jeho stráž se rozeběhli na již znovu pevnou půdu. Střelci byli pobiti. Když konečně dračí emoce ustoupily, drak se obrátil a vracel se zpět. Již zdálky viděl, že vojsko temného pána je téměř obklopeno. Ovšem uprostřed se objevil průlom a k němu spěchala hrstka elfích těžkooděnců, zakrýt onu mezeru. Pán temnoty byl oním druhým elfem, co se smál. Nyní i jemu ztuhl úsměv na rtech, když se na rohu mapy objevil drak. Zadní řady jeho obklíčené armády to zpozorovaly a daly se na útěk. Darkelf nakreslil ve vzduchu runu. Světla na mapě označující polohu dezertujících vojáků zablikala a zhasla. „Budu se snad té bitvy muset zúčastnit osobně?“ řekl Darkelf znuděně. Mávl rukou. Místo mapy se před ním objevil malý portál. Vstoupil. Záhy si uvědomil, že něco je špatně. Vstoupil do portálu, ale něco jej nepustilo na druhou stranu. Snažil se to zlomit, ale podivná síla na něj zaútočila podstatou života. Prožíval všechnu bolest 13
žijících tvorů, od malých mikrobů až po enty. Sebral zbytky sil a pokusil se vystoupit z portálu. Objevil se zpět na nejvyšší věži své pevnosti, obklopen svými věrnými. To, co zažil, ho znepokojilo. Něco ho porazilo… Už nebyl nejmocnější? Isilmë-Ilma stál obklopen tuctem temno-elfích šermířů. Jen díky své obratnosti a zručnosti s mečem se ještě držel. A ještě kvůli zbrani, již držel v rukách. Nyní to byli obránci, kdo byli rozděleni a nuceni přejít do obrany. Darkelf zasáhl v pravém místě. Naštěstí se na obzoru objevil drak. Jeho modré šupiny se odrážely od zapadajícího slunce. Ještě měli naději. Přehodil si meč do pravé ruky a do levé chytl roh. Začal troubit krátké signály, čímž povolával zbytky toho, co zbylo z jeho první roty. Bylo to sotva třicet mužů, ale nyní musel nasadit vše. Konec rohu mu uťal jeden z nepřátelských šermířů. Dalšímu se podařilo prorazit elfovu obranu a sekl kapitána do holeně. Nyní byl rád za ony mithrilové chrániče od trpasličích přátel. Roh upustil. Meč chytil oběma rukama. Teď se bude muset starat o vlastní obranu. Neyane nalétl doprostřed vojska temného pána. Vojáci padali pod jeho modrým ohněm, pod jeho drápy a ocasem. Náhodný pozorovatel by spatřil malé skupinky temných elfů, prchajících do bezpečí. Totéž by se dělo na druhé straně, kdyby bylo kam utéct. Modrý drak svým zásahem nachýlil opět jazýčky vah na stranu lidí a elfů. Zástupce zabitého posla zhodnotil bystrým okem stav bojiště. Nyní jejich linie tvořila téměř dokonalé O, což je stavělo do náročné pozice. První dezertéři sice padli okamžitě na zem, ale další již ne. Lekce nebyla ukončena. Temný elf tak každou minutu přišel aspoň o deset bojovníků. Číslo se zvyšovalo. Dal pokyn trubačovi. „Zatrub všeobecný ústup.“ Ozvalo se pět sestupných tónů. Opakovaly se. Pevnost se ubránila. O dva dny později… Neyane, hrdina od bitvy o Vodní pevnost, umíral. Sám Darkelf si ho našel, když spolu s elfí armádou prošli portálem do jeho země. Byli poraženi. „Bylo toto nutné, draku?“ zeptal se temný pán. „Byl by z tebe dobrý služebník.“ „Ano, bylo. Nezapomínej, první pokus neuspěl, ale je taky prvním, který se dostal tak daleko. Je to předzvěst tvého pádu…“ Rozezlený Darkelf mávl rukou. Dračí tělo začalo hořet. „Mýlíš se, ty přerostlá ještěrko! Na světě nemám konkurenta!“ Vykřikl, aniž by svým slovům věřil. „Ale… máš… národy se proti tobě spojily,“ zachroptěl drak. Pak v agonii zemřel.
14
Za pár dní ležel Darkelf mrtvý v ruinách své pevnosti, roztrhán další podstatou… Nenávisti. Ale duch přežil… Až se na něj znovu zapomene a staří nepřátelé budou mrtví, vrátí se do své pevnosti a bude opět vládnout světu. Martin Friedmann, VIII.C
Tajuplný vesmír Kapitola třetí: utíkající Měsíc Nikdo vlastně nevěděl, jak tyto organismy zareagují, tak jsem je odvezl zpět na Měsíc. Pustili jsme se do záchrany Měsíce. Trvalo to několik měsíců. Tato mise byla velmi náročná. Měsíc se zatím svou rychlostí vychýlil i od Marsu a letěl směr Země. Ale byl moc rychlý na to, aby se zde zachytil. Doletěl až k Venuši a zde se zastavil. To však úplně změnilo situaci. Pokud jsme tam chtěli letět, museli jsme si postavit velmi odolnou loď proti teplu. Riskoval jsem svůj život pro záchranu Měsíce a to se mělo vyplatit, ale zatím se tak nestalo. Ale Měsíc si s námi hrál na honěnou a znovu se vychýlil. Tentokrát to ale bylo mnohem horší. Měsíc nabral špatný směr a vyletěl ze Sluneční soustavy. Teď už zbýval jen jeden způsob. Museli jsme Měsíc ověsit výbušninami. Ale to znamenalo vydat se ze Sluneční soustavy. A to se nám nechtělo. Kapitola čtvrtá: riskantní výprava „Měsíc byl lokalizován, kapitáne.“ „Super, mockrát ti děkuji, Jamesi.“ Tento rozhovor se uskutečnil na lodi CKL – 5081* mezi mnou a mým věrným kamarádem Jamesem. James Hevitt se stal mým věrným přítelem poté, kdy mi při hledání Atlantidy zachránil život. James tam hledal nové druhy ryb a rostlin a já jsem hledal, jak jsem se již zmiňoval, Atlantidu. Zrovna jsem našel šestimístný klíč, když na mě zaútočil žralok bílý. Už už mě málem roztrhal, ale James se na něj vrhl a zabil ho. A pořád jsem jeho dlužníkem. Ale zpět na loď. To on mě požádal, abych tuto misi přijal. Nemohl jsem odmítnout. Dohnali jsme Měsíc a já jsem si myslel, že stačí jedna jediná výbušnina a z Měsíce zůstane jen vesmírný prach, ale James mě ujistil, že Měsíc to vydrží. Neměl jsem z toho nejlepší pocit, ale museli jsme lidem prokázat tuto službu. A já to věděl a cítil jsem to. Nebyl jsem z toho nadšen. A v tom okamžiku jsme všichni vykřikli. *CKL – 5081 je centrální kosmická loď sériové číslo 5081. 15
Kapitola pátá: nedostatek paliva a vzduchu. „Pane, máme málo paliva,“ říká jeden z posádky. A vrací se i James. „Nesu špatné zprávy, kapitáne. Zásoby kyslíku klesly na čtvrtinu.“ „To jsou opravdu špatné zprávy, Jamesi,“ říkám. Znovu jsme přistáli na Měsíci a já jsem byl rád, že tam nejsem sám. Ta hnědá pustina se nedala vymazat z paměti. Když jsme dávali výbušniny, modlil jsem se, aby všechno vyšlo. A má modlitba byla vyslyšena. Když jsme vzlétali, věnoval jsem poslední pohled Měsíci. Pak jsem usnul. Mé sny byly o tom, že jsem výzkumný badatel a zkoumám hvězdy. Vzbudil jsem se a nemohl moc dýchat. A spíše jsme se vznášeli, než letěli. Pochopil jsem, že naše situace byla kritická. „Kapitáne, už to moc dlouho nevydržíme,“ říká mi James. „Musíme, už je to jen kousek.“ Ale najednou se v dáli objeví planeta podobná Zemi. Kapitola šestá: úsměv – přichází Europe „Přistaneme?“ ptá se mě James. „Nevím, Jamesi, přistát na neznámé planetě?“ „Vidím tam tryskající ropu. Je jí hodně.“ „Můžeme zkusit přistát.“ „Počkej! Něco tam létá. Vypadá to jako – drak,“ dokončil mou větu James. „Přistaň o kousek dále. Jen to zkus.“ „Uf, nevšiml si nás. Měli jsme štěstí.“ Načerpali jsme zásoby ropy a pak jsem měl odvahu sejmout si masku – a najednou to šlo. „Jamesi, je tu kyslík!“ zařval jsem. James stál opřený o loď a usmíval se. Náhle se tu ale znovu objevil stín a my vzhlédli vzhůru. Kapitola sedmá : na scénu přichází draci Na naši loď usedl drak. Rozhlížel se všude kolem a pak nás spatřil, jak se zděšeně krčíme u stromu. „Nahoru!“ stihl jsem ještě křiknout na Jamese a oba jsme se vrhli na strom. Ukryli jsme se v prostřední části stromu, který vypadal jako dub a byl velmi rozložitý. Měl hodně listí, což nám umožnilo dobrý úkryt. Drak kroužil kolem a pak se snesl na strom. Vychrlil pár plamenů a odletěl. S velkou dávkou adrenalinu jsme slezli a sledovali záplavy ropy pod námi. Nastala noc. Myslel jsem, že poletíme, ale když jsem určil naši polohu (pomocí hvězd), tak jsme si pomocí železa, které bylo všude kolem, zvětšili loď a tím navýšili i zásoby paliva a kyslíku. Kapitola osmá: znovu ve vesmíru Když jsme vzlétali, vše jsem si pečlivě zaznamenával do deníku uvnitř své kabiny.
16
Přišel James. „Ještě kousek a jsme na zemi. Podařilo se nám lokalizovat tu planetu. Je to planeta Europe, která obíhá jako Měsíc kolem planety Jupiter. Každou chvíli jsme potkali nějaký asteroid, planetu nebo hvězdu. Byla před námi Země a my zkoumali, jak se bezpečně dostat přes atmosféru. Když jsme zjistili, kam bychom dopadli, ihned jsme se vrhli vpřed. A já uviděl Měsíc. Kapitola devátá: pořád dolů Proletěli jsme všechny sféry a zaryli se do země. Všichni jsme byli v pořádku. Vyklopýtali jsme z lodě a zvykali si na stav gravitace. Chtěl jsem si povyskočit tak pět metrů, ale zapomněl jsem na gravitaci. A tak místo pěti metrů jsem si povyskočil pět centimetrů. Velmi jsem se tomu divil a najednou jsem pochopil. Ale to už k nám běželi záchranáři a ukazovali na Měsíc. (Konec). Jan Fabšič, VI.B
Čtení na pokračování Chlapec Eral a malý elf Eral se probudil v pokoji, který mu připadal hodně luxusní. Všiml si také, že vedle něj seděl doktor z lodi. Zeptal se ho: „Co tady děláte?“ ,,Já jsem taky, chlapče, byl unesen. Ale vysadili nás, aby je nezavřeli do basy, protože nejsi první, koho unesli.“ Vzdychl, hlavu si položil do dlaní a začal únavou dřímat. Eralovi už bylo lépe, tak toho využil. Vzal si svůj mobil, který mu piráti nechali, a začal volat mámě. ,,Haló, mami? Jsi na Islandu?“ ,,Haló, zlatíčko? Jsem na Islandu. A kde jsi ty?“ ,,Já jsem taky na Islandu. Mohla bys pro mě přijet? Jsem v luxusním hotelu na pláži.“ ,,Jo, jeden jediný hotel tady na Islandu je. Je v severní části. Hned tam jsem. Počkej, jsi v tom hotelu, broučku, ano?“ ,,Jo, mami.“ Tak byl pořád v tom pokoji, lékaře uložil do postele a on mu spokojeně „chrupknul“ jako dítě. Eral vyšel ven z pokoje a podíval se na dveře, aby věděl, kde spí jeho lékař z lodi. Seběhl po schodech k východu a tam vběhl do náruče své mámě. ,,Mami, to jsi ty? Ale mám tady lékaře na pokoji číslo 333. Půjdeme hned za ním, vezmeme ho do auta a taky s ním pojedeme domů.“ ,,Tak dobře.“ Vyběhli zase nahoru ke dveřím číslo 333. Vzali lékaře a donesli ho do auta. Jak ho tak Eralova matka nesla, všimla si, že je docela hezký, a zalíbil se jí. Cesta byla dlouhá, protože ze severního na jižní Island to trvalo hodinu a půl. Když tam dojeli, řekl Eral mámě: ,,Mami, musím ti něco říct. Zemřel táta před týdnem. Mohl bych ti 17
nějak pomoct?“ Dopověděl to, protože se matce zalily oči slzami. ,,To je dobrý. Jenom je mi líto, že jsem ho celé dva roky neviděla. Byl to ale dobrý člověk … Teď už budeš se mnou bydlet na Islandu napořád. „Ale mami, já tam mám koně a on...“ Nestihl to doříct, protože ho matka přerušila. ,,Pro koně
pošleme vůz a on ho
přiveze. Jo?“ ,,No tak dobře, mami. Ale pošli pro něj co nejdříve, ano? Chci ho mít už tady. Taky chci mít svůj vlastní pokoj,“ řekl, když došli od parkoviště domů i s doktorem, který se už mezitím probral. ,,Pojď Erale, ukáži ti tvůj pokoj,“ s těmito slovy otevřela dveře. Klára Horáková, VI.C
Tři vejce Bílého draka pojmenovaly Biancon a modrou dračici Ceris. Obě je s láskou pohladily a omdlely. Najednou něco cítily. Když se podívaly a zjistily, že draci jsou velcí, vyměnily si pohledy, vyskočily drakům na hřbet a letěli. Letěli nad propastí a dívky viděly v propasti ubohého Runona. Sletěly dolů a nahodily si Runona na záda tak rychle, aniž by jim stačil něco říct. Přistály v jabloňovém sadu a ptaly se klučiny, jak se jmenuje a jak se do propasti dostal. Když jim pověděl ten příběh, děvčata si děsem zakryla ústa. Velice jim poděkoval a odešel jabloňovým hájem do vesnice. Najednou řekla Briggite: „Musíme nechat draky v lese, aby se vesničané nedozvěděli, že draci existují.“ (Zesmutněla). A Jessi dodala: „Chudáčci dráčci budou v lese sami a to přes noc.“ Draci odletěli do lesa, protože slyšeli, jak si dívky povídají o dotyčné věci. Dívky to pochopily a mávaly jim na cestu. Potom odešly do vesnice. Jak je uviděly jejich maminky, které se dobře znaly, začaly jim hubovat: „Co si jako myslíte, že se budete loudat až do nocí po venku a hrát si a my dělat domácí práce?“ Dívky se zachichotaly a řekly: „Přece jste maminky, to je vaše povinnost.“ Maminky je vyhnaly do postele, ale dívky nemohly usnout, protože se nemohly dočkat rána a draků. Jakmile vykouklo slunce z hor, oblékly se a hned běžely a držely se ze ruce, protože byly kamarádky na život a na smrt. Briggite náhle zakopla a vzala s sebou na zem i Jessi. Teď obě ležely na zemi a zkoušely myšlenkami přivolat draky. Když draci přiletěli, Ceris a Biancon cítili bolest, kterou dívky snášely. Bolest vycházela z nohou, tak draci nohu rozdrásali svými pařáty (dívky zakřičely bolestí) a vplivli do rány své sliny. Noha se jako zázrakem zahojila. Teď bylo pouto mezi děvčaty a drakem ještě větší. Briggit se nejistě postavila na nohy a málem spadla, kdyby ji Ceris nezachytila, Briggit se k ní láskyplně přitulila a dračice jí toto gesto opětovala. Jess však vstávat nemusela, drak ji totiž tak něžně a oddaně nahodil na hřbet, že to vypadalo tak zvláštně, jakoby to nebyl mohutný drak, ale ladná labuť. Představa, že by se navěky odloučili, je tak 18
děsila, že jim z toho naskakovala husí kůže (samozřejmě jen Jess a Briggit, draci totiž nemají husí kůži). Létali sem a tam, tam a sem, až děvčata začala některá místa pojmenovávat. Jako třeba Dračí jeskyně, Gulimealdův háj nebo Leknínové jezero. Anna Jašková, Veronika Topolářová, VI.C
Svět pohádek že patří malým dětem? Možná, ale pohádka, která následuje, je neobyčejná, je to vůbec pohádka, tento prapodivný příběh na pokračování?
Kouzelný košík Byl jednou jeden kluk, který se jmenoval Honza. Měl maminku Marcelku, jejíž očka byla modrá jako pomněnky. Jednou se Honza vydal do lesa a narazil na zajímavého pána, jenž nesl hnědý proutěný košík. Byl zakrytý puntíkovanou látkou, a Honza do něj proto neviděl. Jelikož byl košík těžký, pán ho odložil a šel hledat cestu. Zvědavost Honzu donutila, aby košík odkryl. Zářilo z něj, jako kdyby u slunce stál. Honza se divil. Když uslyšel kroky, košík rychle zakryl a utekl se schovat za strom. Když se vrátil domů, na zápraží na něj čekal tatínek. Honza si v duchu řekl: „Já přece žádného tatínka nemám! Kde je maminka?“ Rychle utekl za dědečkem, ale namísto něj u krbu odpočívala babička. „Co se to stalo?“ pomyslel si. „Copak teď žiju v jiném světě?“ Honza si začal dělat starosti. Co teď? O týden později ho tatínek poslal pro chleba. Na trhu potkal pána s košíkem, jak kupuje vodu. „Pane, pane, pamatujete si na mne?“ oslovil jej Honza. „Mno, ty jsi ten klučina z lesa, ne?“ nejistě odpověděl pán. „Ano, ano. Nevím, jestli se mi to zdá, ale v mém světě je teď vše naruby. Místo mámy mám tátu, děda je teď babička a z lesa se stala ulice. A to vše se mi stalo potom, co jsem odkryl váš košík,“ pověděl Honza jedním dechem. „Sakra holomku, ten košík si odkrýt neměl! Nesu ho ke královně, aby ho ukryla,“ vykřikl zděšeně pán. „A … co mám teď dělat?“ koktal Honza. 19
„No, musíš za královnou. Jedině ona ví, jak ti pomoct,“ odvětil pán. „Já tam také mířím, můžeme jít spolu.“ „Děkuji mockrát,“ řekl Honza a vydali se na cestu. Zanedlouho byli před pozlaceným palácem královny Heleny IX. Když se kouknete o deset metrů výš, zahlédnete královnu, jak sedí nahoře na zlatém trůně. K ní vede deset zlatých schodů, deset stříbrných a deset měděných. Honza musel splnit tři úkoly, aby se k ní dostal. Honza si stoupl na desátý schod a ptá se královny: „Co mám teď dělat? Stráže mě nechtějí pustit dál.“ „Musíš splnit první úkol. Najdi mi deset perel.“ To bylo pro něj lehké. U dvacátého schodu jej stráže opět nechtěly pustit dál. Honza se tedy optal královny: „Jaký je druhý úkol?“ „Musíš mi najít moji hůl. Hůl, kterou hledá celý palác.“ Honza našel hůl pod kobercem u patnáctého schodu. Byl u třicátého schodu a ptal se královny: „Řekněte mi třetí úkol.“ „Najdi mi košík, který má deset prutů a jeden puntíkovaný šátek s deseti puntíky.“ Honza dlouho namáhal hlavu, až si vzpomněl na košík, do kterého koukl. „Splnil jsi mi všechna přání,“ pochválila jej královna. „Teď jsem na řadě já. Co si přeješ?“ „Byl jsem v lese a uviděl pána, který stojí tam dole. Tehdy v lese položil na zem košík, já do něj koukl a můj svět se obrátil naruby. Místo mámy mám tátu, z lesa je ulice, děda je babička a pán mi napověděl, že vy mi pomůžete.“ „Ano, pomohu. Ale musíš u mě rok sloužit.“ „Slibujete?“ „Ano. Slibuji.“ O rok později… Honzovi je dvanáct let. Už je to rok, co je Honza ve službě u královny. Královna je těžce nemocná, denně bere různé prášky. Honza se jí jednou zeptal: „A kdy mi řeknete, jak se dostat z problémů?“ 20
„Ach, Honzo! Jsem teď nemocná. Tady máš můj královský řetízek. Zaběhni ke královně Země anglické a dej jí tento řetízek a ona ti za to dá kouzelné jablíčko. Jablíčko ti splní tři přání. Přání, po kterých toužíš, řekni přesně. Vydej se na cestu a nezapomeň na problémy všech. Vzpomeň si na lidi, kteří ti pomohli. Honza si v půli cesty vzpomněl na královnu, jak je nemocná, a na pána s košíkem, který je chudý, a došel k paláci královny Země anglické. Pokračování příště... Jitka LE KIM Thu, VI.C
Anketa: Kdo vyhraje v Superstar? (V týdnu od 23. 5. do 27. 5. jsem se ptala učitelů a žáků 2. stupně.) Kdo vyhraje? Třicet žáků si myslí, že vyhraje Gabriela Gunčíková. Třináct žáků si myslí, že vyhraje Lukáš Adamec. Šest žáků si myslí, že vyhraje Michal Šeps. Třináct žáků se na Superstar nedívá.
Kdo ti v porotě je/není sympaticky a proč??
Lenka Šaraiová: Rytmus mi je sympatický... Proč? Mám ho ráda... Palo mi je nesympatický... Proč? Je zlej... Karin Milušková: Zeťová mi je sympatická... Proč? Není namyšlená... Rytmus mi je nesympatický... Proč? Moc si o sobě myslí ... Valérie Šimoničová: Rytmus mi je sympatický... Proč? Mám ho ráda... Palo mi je nesympatickáý... Proč? Nemám ho ráda. Mrázková Michaela, VI.B
21
Památky v městské části Brno-Tuřany 1. část Městskou část Brno-Tuřany zná skoro každý. Nejvíce ji zřejmě proslavilo letiště, možná i Holasecká jezera. Já jsem se rozhodl prozkoumat tuřanské památky ze dvou důvodů. Ten první je, že zde žiji již od dětství a zajímá mě mé okolí. Druhým důvodem je, že většina Brňanů zná jen zdejší kostel a proto chci, aby se dozvěděli více. Je zde mnoho krásných památek. Dnes se budu věnovat jen zdejšímu kostelu. Co mohlo tento kostel tak proslavit, že je to ta nejznámější památka Tuřan? Na tuto otázku jsem našel odpověď nejen na internetu, ale i od lidí, kteří zde žijí. Areál tuřanského kostela prošel velmi složitým vývojem, který není v dosavadní literatuře uspokojivě zpracován. V letech 1275 a 1278 zde stával románský kostel. S podporou papeže Julia II. byl kostel roku 1510 opraven. Roku 1610 byl za přispění kardinála Františka z Dietrichštejna obnoven a rozšířen. Za švédského vpádu sloužil jako konírny, obnoven byl v roce 1649. Sloužil jako farní i poutní kostel. V letech 1693-1698 postavil Jan Křtitel Erna severně od starého kostela raně barokní kapli sv. Anny. Pod kaplí byla zřízena hrobka, v níž jsou snad pohřbeni jezuité, kteří zde vedli duchovní správu v letech 1666-1773. K zásadní změně došlo roku 1804, kdy byl starý kostel zbořen. V letech 1804-1806 byla prodloužena loď kostela na dvojnásobek délky. K poslední proměně tuřanského kostelního areálu došlo koncem 80. let 19. století. V letech 1888-1891 byly upraveny fasády kostela a po bocích průčelí byly postaveny dvě vysoké věže (zvonice), spojené s kostelem arkádou. V rámci této stavební práce byla v severním nároží areálu postavena šestiboká kaple Panny Marie. Legenda o kostelu Roku 1050 se vracel rolník Horák z Chrlic z polních prací lesem, kde dnes stojí Tuřany a cestou zpozoroval neobvyklý jev - z křoví planých růží, jež míjel, vycházela silná záře. V trní objevil sošku Panny Marie s Ježíškem, Konstantinem a Metodějem na Velehrad přinesenou, neporušenou, tak jak ji zde ukryli věřící, prchající z Velehradu k Brnu při vpádu Maďarů. Horák odnesl sošku domů ve víře, že jeho rodině přinese požehnání, soška se však sama v noci přemístila na původní místo. Toto se opakovalo několikrát, z čehož Horák i sousedé vytušili přání Panny Marie, míti na tomto místě vystavěný kostel. Chrličtí tedy vystavěli kostel, čímž dali též vzniknout Tuřanům. Takto zní legenda. 22
S legendou o vzniku tuřanského kostela je pak spojeno přemnoho dalších legendárních zázraků, popisujících silnou moc Panny Marie a její ochotu pomáhat trpícím. Zvláštní kapitolou jsou pak divy, kterými Panna Maria chránila svůj kostel a své věřící, tak když švédští vojáci přišli v roce 1642 kostel rabovat, způsobila, že věřící uvnitř nespatřili, a navíc museli z kostela uprchnout. Tohle je historie neznámější památky Tuřan. V další části napíši o méně známých památkách. Hledat zdroje bude mnohem složitější než v tomto případě. Památky jsou většinou zchátralé a úplně se na ně zapomnělo. Lukáš Máčal, VII.C
23
Tipy na využití volného času
AQUAPARK KOHOUTOVICE Adresa: Brno-Kohoutovice, Chalabalova 2 Internetové stránky: www.aquaparkkohoutovice.cz V aquaparku najdete plavecké, relaxační bazény, tobogán, divokou řeku, saunu, posilovnu, mokrý bar a další.
PAINTBALL Adresa: směr Hajany, Ořechov (IDS – autobus č. 510) Internetové stránky: www.paintball-brno.cz Paintball patří k adrenalinovým sportům. Můžete si zapůjčit veškeré vybavení. Na přání jde celá akce zdokumentovat.
BRNĚNSKÁ PŘEHRADA Možnost plavby parníkem a rybolovu. Podívaná na gotickém hradu Veveří. V blízkosti se nachází Zoo Brno.
ZÁMEK SLAVKOV Adresa: Slavkov u Brna Internetové stránky: www.zamek-slavkov.cz Moţnost prohlídky zámku i parku.
JUNGLE PARK Adresa: Bauerova 5, Brno – Pisárky Internetové stránky: www.junglepark.cz Trampolínu, chůdy, jednokolku a ještě více atrakcí lze vyzkoušet v Jungle parku (lanové centrum). Honza Starý, VII. C
24
