Přednáška VI.
Regionální geologie klíčová slova: Český masiv, Karpatská soustava, regionálněgeologické jednotky.
1
• Regionální (oblastní) geologie je obor, jehož úkolem je zkoumat geologické složení zemské kůry v určitých oblastech (regionech). • Za použití různých výzkumných metod uceleně rekonstruuje vývoj určité části zemského povrchu • využívá komplexního studia zemské kůry k jejímu členění do určitých územních jednotek, uvnitř kterých má horninové prostředí stejný či podobný vývoj • Pro každou jednotku je pak charakteristický určitý soubor hornin, stratigrafické zařazení, tektonika, hydrogeologické podmínky a geomorfologie. • Regionální geologie není univerzální geologickou disciplinou, ale shromažďuje a využívá poznatky dílčích oborů jako je mineralogie, petrografie, všeobecná geologie, historická a stratigrafická geologie atd. 2
• Základními metodami zkoumání jsou např. analýza a interpretace prostorových dat z geologických map, dat z leteckých a družicových snímků a geofyzikálních polí (gravimetrie, magnetika, seismika, karotáž, geoelektrika a radiometrie). • Nejvýznamnějšími jsou údaje o rozšíření geologických těles tvořených různými typy hornin, údaje o úložných poměrech těchto těles aj.
Obr. 1, 2: Rekonstrukce tíhového pole na území ČR 3 Zdroj: www.natur.cuni.cz
• Na území České republiky zasahují dvě základní geologické jednotky, které jsou nedílnou součástí větších geologických struktur, tvořících základ geologické stavby Evropy. Jsou to: • Český masív • Západní Karpaty • Český masív náleží k té části Evropy, která byla vytvořena a formována kadomskou (assyntskou) orogenezí (hlavní fáze před 660-550 mil. let) a výrazně přetvořena variskou orogenezí (hlavní fáze před 400-330 mil. let). • Západní Karpaty jsou součástí pásemného pohoří, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnění před 65-30 mil. let). V průběhu této poslední orogeneze byla vytvořena nejvyšší pásemná pohoří na naší planetě (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaj, Skalisté hory, Andy). 4
Rozdíly mezi Českým masívem (ČM) x Karpaty ČM
Karpaty
hercynské vrásnění
alpinské vrásnění
metamorfity a vyvřeliny
sedimenty
předdruhohorní stáří
druhohorní+třetihorní stáří
radiální tektonika (poklesy, zlomy)
tangenciální tektonika (vrásy)
5
Formování Českého masivu • Geneze hornin tvořících Český masiv se datuje do spodního proterozoika (2,1 mld. let) – jedná se především o silně metamorfované ortoruly Obr. 3: Schéma uspořádání kontinentů a stáří hornin v prekambriu Zdroj: http://geoweb.tamu.edu
6
• Před cca 1 mld. let tvoří litosferické desky jeden velký superkontinent Rodinii • Na konci proterozoika se Rodinie začíná trhat na samostatné subdesky.
• Formují se dva subkontinenty – Laurentie a Gondwana • Severní okraj Gondwany se štěpí na drobné útvary, tzv. kratony • V marginálním pásu G. probíhá 7 kadomské (assyntské) vrásnění
• Mezi Laurentií a Gondwanou se otvírají oceány Iapetus a Rheas • Pro stavbu širšího okolí budoucího Českého masivu mají největší význam drobné kratony Avalonia, Armorica, Iberia a Perunica
• Obr. 4-7: Zdroj www.geologie.ac.at
8
• Dílčí subkontinenty se začínají příbližovat • V pozdním devonu/karbonu (390-310 mil. let) došlo ke srážce a vzniku posledního superkontinentu - Pangey • Ve styčné oblasti došlo ke konsolidaci dílčích součástí, které daly za základ komplexu Českého masivu
•Obr. 8, 9: Srážka Laurentie a Gondwany. (zdroj www.geologie.ac.at)
9
Obr. 10, 11: Konsolidace BM (zdroj: www.natur.cuni.cz)
10
Obr. 12, 13: Konsolidace BM (zdroj: www.natur.cuni.cz)
11
Obr. 14: Konsolidace BM 12
Zdroj www.geologie.ac.at
• Kolize Laurentie a Gondwany je spjata s tzv. „variským vrásněním“ • Pás variského orogénu je v současné evropě rozpoznatelný v podobě pásu rektonických reliktů především v centrální a západní Evropě
Obr. 15: Pásmo evropských variscid 13
(zdroj: www.natur.cuni.cz)
Obr. 16: Mocnost zemské kůry v prostoru centrální Evropy (zdroj: www.natur.cuni.cz)
14
Obr. 17: Mocnost zemské kůry Českého masivu a blízkého okolí (zdroj: www.natur.cuni.cz)
15
1. Český masív • Na severu je Český masív omezen řadou hlubinných zlomů vůči stabilnímu území severní Evropy budované velmi starými horninami. •
Na západě pokračuje Český masív do Německa a noří se pod druhohorní sedimenty.
• Na jihozápadě je tektonicky omezen systémem zlomů ve Francii. • Na jihu se noří pod Alpy, na východě pod Karpaty. Jeho omezení pod oběma pohořími jsou odhadována a jejich přesná pozice není známa.
16
Obr. 18: Pozice Českého masívu (silně lemován) v rámci 17 geologických struktur Evropy
Obr. 19: Hranice Českého masívu pod Západními Karpatami (silná plná čára). 18
• Geologická klasifikace geologického podloží ČR vychází z dlouhodobých regionálních výzkumů • V roce 1992 byl schválen návrh regionálně geologických jednotek Českého masivu • Závazným dokumentem je publikace: Chlupáč I., Štorch P. (1992): Regionálně geologické dělení Českého masívu na území České republiky. Časopis pro mineralogii a geologii, 37/4. • Územně je Český masiv členěn horizontálně, a to na základě různých kritérií, jako jsou přirozené geologické oblasti, paleogeografické poměry, transgrese a regrese mořské nebo jednotlivé metamorfní facie krystalických břidlic.
19
• Podle horizontální stratigrafie rozeznáváme tři základní patra Českého masivu: • I. předplatformní krystalické – Horninové celky, které vznikly před variským vrásněním či za jeho působení (krystalické proterozoikum a prevariské starší paleozoikum) • II. Předplatformní nekrystalické – Sedimenty a vulkanity svrchního paleozoika • III. platformní - Pokryvné sedimentární útvary a neovulkanity (druhohory - čtvrtohory)
20
• Platforma = syn. kraton, kratogen. • Rozsáhlá stabilní a konsolidovaná strukturní jednotka zemské kůry. • Na zvrásněném fundamentu platformy leží nevrásněný různě mocný sedimentární pokryv, který mnohde v rozsáhlých oblastech chybí. • Podle sedimentárního pokryvu jsou na platformě rozlišovány štíty (bez pokryvu, například baltský štít) a tabule (s pokryvem, například ruská tabule). • Opakem jsou nestabilní, snadno vrásnitelné úseky zemské kůry. • Platformy přirůstají přičleňováním stabilizovaných orogénů a zmenšují se mobilizačním včleňováním svých okrajů do sousedních orogénů. 21
I.
Předplatformní krystalické patro:
•
Hlavním stavebním prvkem I. patra Českého masívu tzv. jsou metamorfity rozdílného stupně.
•
Nejstarší horniny (moldanubikum) jsou řazeny k archaiku, některé jsou však mladší (proterozoikum i paleozoikum).
•
Základ předlatformního patra historicky náleží variskému orogénu.
•
Petrograficky jsou tyto horniny tvořeny různými druhy rul, migmatitů, svorů, fylitů, granulitů a krystalických vápenců.
•
Hojná jsou tělesa intruzivních hornin, tzv. plutony (zejm. granity).
22
K předplatformním krystalickým jednotkám se řadí: • Moldanubická oblast (=Moldanubikum) (Český les, Šumava a jižní Čechy, západní Morava, Středočeský pluton, Moldanubický pluton) • Středočeská oblast (=Bohemikum) (Barrandien, Domažlicko, Hlinensko, Poličsko, Chrudimsko, Tachovsko, Železnohorsko) • Sasko-durynská oblast (Saxothuryngikum) (Krušnoorské krystalinikum, Kr. pluton, Durynsko-vogtlandské krystalinikum) • Lužická oblast (=Lugikum) (Krkonošsko-jizerské krystalinikum, Lužický pluton, Orlicko-sněžnické kr., Zábřežské kr., Staroměstské kr.) • Moravsko-slezská oblast (=Moravosilesikum) (Brunovistulikum, Moravikum, Silesikum, Žulovský masiv, Moravskoslezské krystalinikum) Plus: • Kutnohorsko-svratecká oblast Čáslavské k., Svratecké k.)
(Kutnohorské
krystalinikum, 23
Obr. 21, 22: Bloková stavba Českého masívu.
24
Moldanubická oblast: • Styk moldanubické oblasti s okolními jednotkami je převážně tektonický (=zlomový). • Je jednotkou tvořenou převážně silně metamorfovanými krystalinickými komplexy s průniky těles variských granitoidních hornin (=žuly). • Metamorfované horniny moldanubika se dělí do dvou skupin, které se od sebe liší charakterem původních sedimentárních hornin, ze kterých vznikly - jednotvárná skupina (pararuly vzniklé z mořských sedimentů) a pestrá skupina (pararuly, kvarcity, mramory, erlany a skarny, vzniklé z mělkovodních sedimentárních a také z vulkanických hornin). • Tělesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlomů (žuly, diority, 25 gabra) – zdroje stavebního kamene (mrákotínská žula).
Obr. 23: Moldanubická oblast. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
26
Obr. 24: Moldanubická oblast. 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: středočeská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitů, 4 až 6 - jednotvárná skupina, 7 až 9 - pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnější zlomy, M1 až27M6 dílčí jednotky moldanubika.
Středočeská oblast: • Geologická stavba středočeské oblasti je dosti složitá. Tvoří ji řada dílčích krystalinických jednotek budovaných metamorfovanými a magmatickými horninami a jednotky sedimentárních hornin prostoupené horninami vulkanickými. • Patří sem dvě základní části: – Barrandien (území budované komplexy sedimentárních hornin a paleovulkanitů ze svrchního proterozoika a spodního paleozoika s hojným výskytem klastických sedimentů, silicitů a karbonátů) – Krystalické jednotky (budované metamorfovanými a magmatickými horninami, jako např. žuly, diority a gabra v okolí Poličky, Letovic, Mariánských Lázní atd.) 28
Obr. 25: Středočeská oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
29
Obr. 26: Středočeská oblast: SO1 - barrandienské proterozoikum, SO2 - tepelské krystalinikum, SO3 - domažlické krystalinikum, SO4 - podhořanské krystalinikum, SO5 - hlinská zóna, SO6 - poličské krystalinikum, SO7 - letovické krystalinikum, SO8 západočeský pluton, SO9 - západočeské bazické magmatity, SO10 - železnohorský 30 pluton, SO11 - ranský masív, SO12 - barrandienské paleozoikum, SO13 - chrudimské paleozoikum, SO14 - tachovské krystalinikum.
Sasko-durynská oblast: • Zahrnuje region Krušných hor a přilehlých oblastí. • Sasko-durynská oblast má složitou geologickou stavbu a dělí se na řadu dílčích jednotek. • Horniny zastoupené v této oblasti jsou velmi pestré. V centru oblasti převládají silně metamorfované horniny - ruly a migmatity. V okrajových jednotkách se nacházejí i horniny slaběji metamorfované, - svory a fylity. • Krystalinické jednotky prostupují také tělesa magmatických hornin teplický paleoryolitový komplex (=křemenný porfyr) a karlovarský pluton (=žuly, granodiority). 31
Obr. 27: Sasko-durynská oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
32
Obr. 28: Sasko-durynská oblast: K1 - krušnohorské krystalinikum, K2 - smrčinské krystalinikum, K3 - chebsko-dyleňské krystalinikum, K4 - slavkovské krystalinikum, K5 33 - krušnohorský pluton, K6 - vogtlandsko-saské paleozoikum, K7 - svatavské krystalinikum.
Lužická oblast: • Pokrývá oblast severních a SV Čech. • Má poměrně pestrou geologickou skladbu a je tvořena několika dílčími jednotkami. Převažujícími horninovými typy jsou metamorfity, méně často vyvřeliny. • Mezi nejvýznamnější jednotky patří lužický a krkonošsko-jizerský pluton, tvořené komplexy žul v okolí Rumburka, a krkonošskojizerské, orlicko-kladské a novoměstské krystalinikum, představované především rulami, fylity, svory méně často amfibolity a mramory. • Řada z těchto hornin je specifická svou texturou a na mnoha místech je těžena jako kvalitní stavební kámen (př. liberecká žula, okatá žula). 34
Obr. 29: Lugická oblast (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
35
Obr. 30: Lužická oblast: L1 - Labské břidličné pohoří, L2 - lužický pluton, L3 krkonošsko-jizerské krystalinikum, L4 - orlicko-kladské krystalinikum, L5 36 novoměstské krystalinikum, L6 - zábřežské krystalinikum, L7 - staroměstské krystalinikum, L8 - krkonošsko-jizerský pluton, L9 - kladsko-zlatostocký masív.
Moravsko-slezská oblast: • Její geografické vymezení je obtížné, protože kromě západního okraje je kryta sedimentárními horninami nebo soustavou hornin karpatského systému. • Moravsko-slezská oblast se dělí na dílčí jednotky: – moravikum - tvořeno hlavně různými druhy metamorf. hornin - fylity, svory, rulami, které místy přecházejí až do migmatitů – silesikum - nejvíce zastoupeny jsou ruly, migmatity, svory, amfibolity, krystalické vápence a grafitové horniny – brunovistulikum (brněnský masiv) - krystalinická jednotka tvořená převážně hlubinnými magmatickými horninami a částečně metamorfity. 37
Obr. 31: Moravsko-slezská oblast. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
38
Obr. 32: Moravsko-slezská oblast: MS1 - moravikum, MS2 - svinovsko-vranovské krystalinikum, MS3 - silesikum, MS4 - krystalinikum miroslavské hrástě a krhovické 39 krystalinikum, MS5 - brněnský masív, MS8 - granitoidy silesika.
Kutnohorsko – svratecká oblast: • Vystupuje v severním lemu moldanubické oblasti při okraji blanické brázdy až k moravsko-slezskému zlomovému pásmu. • Jedná se o petrograficky pestrou oblast - dvojslídné ruly a svory, metakvarcity, , amfibolity, erlany, červené ortoruly, migmatity a eklogity. Vzácně se vyskytují mramory. • Metamorfóza hornin kutnohorsko-svrateckého krystalinika je o něco nižší, než u hornin moldanubika, ale i tyto horniny patří do oblasti vysoké metamorfózy. • Výraznými zlomovými poruchami v kutnohorsko-svrateckém krystaliniku jsou hlinská zóna, která odděluje kutnohorské krystalinikum od svrateckého. 40
Obr. 33: Kutnohorsko-svratecká oblast: 1 - sedimenty permského a křídového stáří, 2 magmatity středočeského plutonu a metamorfované horniny, 4 - magmatity železnohorského plutonu, 3, 5, 6, 7 - jednotky středočeské oblasti: 3 - chrudimské paleozoikum, 5 - poličské krystalinikum, 6 - hlinská zóna, 7 - podhořanské krystalinikum, 8 - kutnohorské krystalinikum, 9 - ohebské krystalinikum, 10 - svratecké 41 krystalinikum, 11 - moldanubická oblast, 12 - ranský masív, 13 - důležité zlomy, 14 hranice jednotek, 15 - mylonitové zóny.
II. Předplatformní nekrystalické patro: • Představuje komplexy sedimentárních a mírně metamorfovaných hornin svrchního paleozoika, které leží na jednotkách I. patra. Nepokrývá celé území České republiky, má charakter pánví. Moravsko-slezský svrchní karbon (svrchnokarbonské mořské a kontinentální sedimenty na Moravě a ve Slezsku; Hornoslezská pánev, Němčičská pánev) Sudetské mladší paleozoikum (sedimenty karbonu a permu SV, S a V Čech; Vnitrosudetsk pánev, Podkrkonošská p., Mnichovohradišťská p., Českokamenická p., Orlická p.) Krušnohorské mladší paleozoikum (výskyt u Brandova) Středočeské a západočeské mladší paleozoikum (Plzeňská pánev, Manětínská p., Radnická p., Žihelská p., Kladensko-rakovnická p., Mšensko-roudnická p.) Mladší paleozoikum brázd (Boskovická + Blanenská brázda)
42
Moravsko-slezský svrchní karbon • Patří sem prvohorní sedimenty náležící především karbonu, které se nachází na starším podkladu moravsko-slezské krystalické jednotky. – Hornoslezská pánev – česká část, ležící mezi Ostravou, Krakowem a Górami Tarnowskiemi, vyplněná uhelnými sedimenty. Dělí se na ostravsko-karvinskou a podbeskydskou část. – Němčická pánev – Svrchní karbon střední a jižní Moravy (Němčice, Popovice)
Obr. 34: Marinní karbonské pánve. Zdroj: www.natur.cuni.cz
43
Sudetské mladší paleozoikum • Sedimenty ležící na krystaliniku Západních Sudet – Vnitrosudetská pánev – mezi Sovími horami (PL) a Orlickými horami (ČR). Pánev je vyplněna karbonem, permem a triasem. Patří sem žacléřský, svatoňovický a hronovský uhelný revír. – Podkrkonošská pánev – tvořená kontinentálními sedimenty karbonu – triasu. – Mnichovohradišťská pánev – převažují vulkanické horniny karbonu. – Českokamenická pánev – leží mezi Děčínem, Úštěkem a Č. Kamenicí, tvoří ji karbonské sedimenty. – Orlická pánev – sedimenty permského stáří pod hřebenem Orl. hor 44
Krušnohorské mladší paleozoikum - Výskyt u Brandova – v hraničním výběžku S od Chomutova, tvoří jej karbonské uhelné sedimenty s antracitem - Výskyty mezi Moldavou a Teplicemi – drobné lokality karbonu, geneticky spojené s vulkanity teplického ryolitu
45
Středočeské a západočeské mladší paleozoikum • Jedná se o komplex sedimentačních prostorů, kam řadíme především oblast černouhelných pánví sladkovodního charakteru. – Plzeňská pánev – mezi obcemi Plasy – Heřmanova Huť. Reprezentují ji uhlonosné karbonské sedimenty. – Manětínská pánev – Drobný výskyt karbonských sedimentů v okolí Komárova, Lité a Manětína – Radnická pánev – soustava tektonicky zakleslých ker v okolí Radnic s řadou uhelných revírů – Žihelská pánev – malý výskyt karbonu v okolí Plas – Kladensko-rakovnická pánev – sedimenty karbonu/permu mezi Kralupy n. Vlt., Louny a Rakovníkem. Součástí je rakovnický, kladenský a slánský uhelný revír. – Mšensko-roudnická pánev – permokarbon mezi Mladou Boleslaví a Čížkovicemi 46
Boskovická a Blanická brázda • Tyto permokarbonské brázdy lze označit za příkopové propadliny. – Boskovická brázda – pronká z Čech na Moravu, má severojižní průběh (z podhůří Orlických hor, od Žamberku přes Moravskou Třebovou, Rosice až do oblasti Moravského Krumlova a Znojma). – Blanická brázda - začíná v oblasti Českého Brodu a směřuje přes Tábor do oblasti Českých Budějovic. Tyto sedimenty se zachovaly pouze v podobě reliktů.
47
Obr. 37: Svrchnopaleozoické limnické pánve. (Zdroj: www.natur.cuni.cz)
48
III. platformní patro: • Oblast Českého masivu je tektonicky stabilní a dochází pouze k sedimentaci. Datuje se od od druhohor (trias) do současnosti, tvoří jej souvrství sedimentárních hornin o velkých mocnostech (stovky m). • Pokrývá rovněž jen část území republiky. Mezi základní platformní jednotky podle geologického stáří patří: - trias - jura - křída - terciér (sedimenty a nevulkanity) - kvartér
49
Trias • Oblast Českého masivu je souší, pouze v okolí Krásné Lípy došlo k sedimentaci souvrství pestrých pískovců nejasného původu. Jura • V Českém masívu se jurské sedimenty zachovaly pouze v malých ostrůvcích. Nejlépe jsou popsány v okolí Brna. Jedná se převážně o vápence s vložkami silicitů, které nasedají diskordantně na vápence devonské.
50
Křída • Spodnokřídové sedimenty jsou zachovány jen v drobných ostrůvcích u Blanska. • Hlavní transgrese moře a s ní spojená sedimentace nastala až ve svrchní křídě. Zaplavena byla prakticky celá SV část Českého masívu. Vznikla tím tzv. Česká křídová tabule.
51
Obr. 40: Plošné vymezení České křídové pánve. Zdroj: www.natur.cuni.cz 52
• Převládají zde subhorizontálně uložené sedimenty mořského původu. • Petrograficky se jedná o mocná souvrství převážně pískovců a jílovců až slínovců. • Tektonicky jsou sedimenty české křídové tabule intenzívně porušeny řadou dílčích zlomů, které všechny souvisejí s velkou zlomovou strukturou - labským lineamentem, který ve směru SZ-JV prochází v podloží pánve. • Křídové sladkovodní sedimenty obdobných horninových typů se nacházejí na území jižních Čech, v pánvi českobudějovické a třeboňské.
53
Terciér • Západní, severní a jižní Čechy (moravský terciér náleží k jednotce Západních Karpat). • Terciérní sedimenty se vyskytují v pánvích, které vznikly především v neogénu. • Horninově převládají různé typy klastických sedimentů, zpevněných i nezpevněných. Významné jsou sloje hnědého uhlí v Podkrušnohoří. • Vyskytují se zde také polohy bentonitů, které vznikly přeměnou vulkanoklastik a starších sedimentů, produkovaných intenzívní sopečnou činností v této oblasti.
54
Obr. 41: Třetihorní jednotky Českého masívu. Zdroj: www.natur.cuni.cz 55
Neovulkanity • V neogénu začala výrazná vulkanická aktivita, vedoucí ke vzniku neovulkanitů. • Tato aktivita byla vázána na oživení podkrušnohorského zlomu, podél kterého vystupovalo magma v mnoha přívodních kanálech k povrchu. • Neovulkanity jsou v Českém masívu soustředěny převážně v severních a západních Čechách – př. stratovulkán Doupovských hor, České středohoří. • Neovulkanity vytvářejí různé typy, jak povrchových, tak i podpovrchových těles. • Petrologicky se jedná především o čediče, znělce a trachyty.
56
Obr. 42: Neovulkanity: Doupovské hory - A, České středohoří - B, neovulkanity Nízkého Jeseníku - C 57
Kvartér • Kvartérní uloženiny Českého masívu jsou geneticky i horninově velmi pestré. • Ze sedimentů jsou nejrozšířenější říční sedimenty (terasy, aluviální nivy), eolické sedimenty (spraše) a svahové sedimenty. Méně časté jsou uloženiny glaciální. – kvartér oblastí kontinentálního zalednění - kontinentální ledovec zanechal na Ostravsku čelní morénu složenou ze souvkové hlíny a bloků skandinávských hornin. Dále jsou zde fluvioglaciální sedimenty a to písky, štěrky a varvity (uloženiny ledovcových jezer). – kvartér extraglaciálních oblastí - je tvořen sprašemi a sprašovými hlínami, komplexy terasových štěrků a v jižní části rozlehlými polohami vátých písků. 58
59
2. Západní Karpaty • Pásemné pohoří Západních Karpat vzniklo alpínským vrásněním a má typickou příkrovovou stavbu. Liší se tím velmi výrazně od geologické stavby Českého masívu. • Příkrovy jsou tvořeny různými druhy sedimentárních hornin, které obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoří. Ta jsou tvořena granitoidy a metamorfovanými horninami. • Na území České republiky zasahují na východní Moravu pouze dvě obalové jednotky řazené k Západním Karpatům: – Karpatský flyš – Karpatská předhlubeň 60
Karpatský flyš • Karpatský flyš je tvořen nejvíce předsunutými příkrovy Západních Karpat a tvoří tzv. vnější Karpaty. • Flyšové příkrovy jsou tvořeny křídovými a paleogenními klastickými sedimentárními horninami (psefity až pelity) v oblasti Bílých Karpat, Beskyd a Javorníků. • Flyšové sedimenty byly vyvrásněny až na rozhraní paleogénu a neogénu. Jejich tektonická stavba je velmi složitá, neboť jsou tvořeny několika na sobě naloženými a vzájemně provrásněnými příkrovy, navíc ještě porušenými zlomy. Karpatská předhlubeň • Karpatská předhlubeň je spolu s vídeňskou pánví složitá vnitrohorská deprese orientovaná souhlasně s průběhem pohoří. Mocnost sledů sedimentárních hornin dosahuje až 5000 m. Jedná se o neogenní 61 klastické sedimenty - slepence, pískovce, štěrky, písky a jíly.
