od sv. Františka občasník choceňské farnosti květen 2011
Váţení přátelé, bylo nám dopřáno společně oslavit další Velikonoce našeho ţivota. Nově a snad i hlouběji jsme se setkali s Ukřiţovaným a Vzkříšeným Pánem. Ať nás tento velikonoční přechod ("pascha") ze stínu smrti do světla nového ţivota naplní nezměrnou radostí a vděčností. Radujme se z toho, ţe patříme Kristu, a nebojme se o tento poklad podělit s druhými. To Vám ze srdce přeji a k tomu Vám ţehnám o. Jiří
Ze ţivota farnosti Modrý bál Letošní ročník benefičního Modrého bálu nám přinesl opět něco jiného, ale zároveň si ponechal své speciality. Tento rok jsme mohli své střevíce protančit jiţ 26. února a to v Panském domě v Chocni. Organizaci tohoto plesu si i letos vzala na starost mládeţ z choceňské farnosti. Nálada byla opravdu veselá a atmosféra příjemná. Kaţdý z účastníků u vstupu dostal malý dárek v podobě kvetoucího čaje pro dámy a vlaječky Sluneční školy do klopy pro pány a také sklenku vína. Velký dík patří cukrárně U Antonů, díky které jsme se mohli osvěţit a zchladit jejich jedinečnou zmrzlinou. Návštěvníci se mohli posilnit jak domácími laskominami, tak preclíky či koláčky, za které vděčíme pekařství U Lifků. Dalším sponzorem nám byl Grantis, tisk z Ústí nad Orlicí. Za podporu jsme dále vděčni mnoha menším dárcům a všem lidem, kteří přišli – letos nás bylo 430. Na začátku plesu jsme zhlédli krátkou prezentaci o Sluneční škole, kam letos poputuje výtěţek, který činí 60 000,- a jeţ nadace Divoké husy navíc ještě zdvojnásobí. V průběhu nás čekaly ještě dva výstupy – pěknou choreografii předvedl soubor PROZATÍM z Chocně a před půlnocí prozářila choceňské náměstí ohnivá show. K tanci hrála nám jiţ známá hudební skupina The five band. Doufáme, ţe i vám se ples líbil a byl dobrým kulturním obohacením. Těšíme se zase příští rok. Anna Kašparová 2
Postní duchovní obnova – 12. 3. 2011 Duchovní obnovy vedené P. Kolovratníkem jsou hluboce lidské a dotýkají se toho, co proţíváme. Tentokrát jsme se zabývali pojmy pravdivost, posuzování, pokání… Často se zamýšlíme nad pravdou a chceme podle ní ţít. Ale co je pravda? Obecně platí, ţe pravda je shoda poznání rozumu se skutečností kolem nás. Do rozumu se však poznání dostává přes smysly. Zde je úskalí – naše smysly nás „neinformují“ přesně (kdyţ si zapomeneme brýle, špatně vidíme; kdyţ jsme roztrţití, přeslechneme; kdyţ jsme zranění, špatně vnímáme). Někdy také odezíráme druhé podle toho, jak to máme v srdci poskládáno: „Podle sebe soudím tebe.“ I kdyţ se nám věci nějak jeví, je třeba nespěchat se soudem, dát si na čas… Přibliţovat se k druhým lidem s pokorou. Nikdy nemohu říci: „Toho člověka znám!“ Objektivní posuzování skutečnosti je těţké, vyţaduje úsilí, námahu a dobrou vůli. Nesmíme se řídit svými sympatiemi (líbí se mi to) ani antipatií (to je mi protivné, to se mi nechce). Jediný správný postoj je empatie. Nerozhodnout se podle toho, co se mi chce nebo nechce, co se mi líbí nebo nelíbí, ale podle toho, co je třeba. Takovýto postoj předpokládá vyzrálost, odstup od věcí a uzdravené srdce. (Kdyţ něco proţijeme, jsme na to citliví, to je dobře, ale je třeba se s tím srovnat, nechat to Kristem uzdravit.) Pravda nemusí být to, co tvrdí většina. Je třeba přemýšlet a pracovat na svém poznání. Kvalita našeho ţivota závisí na poznání Boha. Čím větší máme poznání Boha a boţích věcí, tím kvalitněji můţeme ţít. I poctivý člověk, kdyţ nemá správné poznání, můţe ţít špatně. Je třeba se modlit a prosit Boha, aby nám ukázal pravdu o nás, co máme změnit. Bůh nám odpovídá skrze Písmo svaté, různé situace, posílá nám do cesty jiné lidi. Odloţme tedy zklamání a s odstupem přemýšlejme o tom, co nám druzí řekli. Na sebe nevidíme, potřebujeme oči ostatních. Nechme se vést Duchem Svatým. Přes různé někdy i těţké situace nás očistí, uzdraví a uvede do pravdy. Z našeho poznání pak vyroste touha něco změnit. Něco poznáme, pochopíme a pak konáme jinak – lépe. A to je pokání. Vyjít znovu a konat lépe. Dáša Filipová 3
P. Josef Bartoloměj Kulhavý OP a jeho kulaté narozeniny Ţe není Knířov vesnice jen tak ledajaká, věděli jsme od školních let. Na tamější faře sídlil totiţ pan vikář, který nás kaţdoročně přijel přezkoušet z náboţenství, ale i patřičně poučit o jejich historickém kostelíku, který z malého vršku obhlíţí celý širý kraj. Kdyţ jsem se provdala do mlynářského rodu Syrových, získala jsem nové příbuzenstvo ve Viznarově. Švarný mlynář Václav a jeho usměvavá Libuška pocházející z Brtče měli rok před námi, také za války, svatbu právě v Knířově. Na knířovský kostel nedali dopustit. Jeho obraz namalovaný Václavem Peřinou zdobil parádní světnici ve mlýně po celá léta jejich manţelství. Nadšení pro Knířov sdílel i páter Kulhavý. Zasadil si tam na farní zahradě pár ovocných stromů, aby mu rodily, aţ se tam jednou vrátí na výměnek. Tak nám to vyprávěl po svém nástupu v Chocni. Bylo – nebylo, fakt je, ţe já jsem v Knířově nikdy nebyla. Aţ letos, v pátek 25. března při knířovské pouti a oslavě 90. narozenin P. Kulhavého, pozdě, ale přece, s náručí plnou proseb i díků jsem tam doputovala i já. Pepíček, jak jsme mu v Chocni vţdycky říkávali a jak si to téţ dovolím v této vzpomínce, nás u hřbitovní branky přivítal radostným: „Aţ z Chocně jste za mnou přijeli,“ a pak hned, jen tak v lehoučkém sáčku, sviţně zaběhl do kostela, aby se společně s farníky pomodlil růţenec. Kostelík z 13. století zasvěcený Zvěstování Panny Marie je půvabný a intimně osvětlený obraz Knířovské Madony vhání slzy do očí ... Za zpěvu písně Budiţ věčně velebena ... doputovalo poutní procesí, motorizovaní ordináři, okolní spolubratři, světlí i tmaví ministranti. Teprve potom do chrámu vešel slavnostní průvod vedený biskupem Josefem Kajnekem, ozbrojeným biskupskou berlou a vystrojeným slavnostní mitrou, aby si přivedl k oltáři uţ rovněţ 4
vystrojeného oslavence. Pod obrazem vlídné Madony obklopili všichni ti církevní velikáni skromného Pepíčka, aby mu byly předány dary, květiny i díky farníků okolních obcí. Pan biskup ve své promluvě propojil svátek Zvěstování a jeho kredo "Staň se mi podle Slova Tvého" s celoţivotním Pepíčkovým údělem. Studie na vysokomýtském gymnasiu, skauting, seminář, svátost kněţství, odebrání státního souhlasu, práce ve fabrice, po částečném uvolnění znovu sluţba církvi. Knířov, Vysoké Mýto, Choceň - kde se stal největší zázrak jeho ţivota. Poznámka pro mladé, kteří nepamatují: Tenkrát, bylo to večer o svatodušních svátcích, přepadli Pepíčka na choceňské faře lupiči. Svázali jej telefonní šňůrou, připoutali k noze stolu a s odcizenou kostelní pokladničkou zmizeli. Jak málo chybělo k tomu, aby jej stihl osud pátera Kubíčka, Vrbíka a dalších. Potom zmínil pan biskup léta devadesátá a následné Pepíčkovo odvolání do zdevastovaných severozápadních Čech. Svou emotivní promluvu ukončil pak upřímným přáním, aby se oslavenec šťastně doţil další devadesátky. Na to mu Pepíček s humorem vesele odpověděl: „Ale, ale, otče biskupe, přátelům by se nemělo přát nic zlého.“ Pokračovala slavnostní mše, díky, prosby i závěrečné poţehnání. Ale to ještě zdaleka nebyl konec! Veselilo se na faře i před farou, kde se roznášely tácy s četnými dobrotami slanými i sladkými. Já sáhla samozřejmě profesně po koláčích a mohu potvrdit, malé i velké byly výborné! Milý otče Bartoloměji, ještě jednou přejeme přízeň a pomoc Boţí do dalších let. I kdyţ svá výměnkářská léta trávíte od Knířova daleko, máme Vás i v okolí všichni rádi a nezapomínáme na Vás! Anna Syrová
Horské klubání ve Špindlerově Mlýně 8. – 10. 4. 2011 V pátek 8. dubna jsme měli sraz na nádraţí v 10:45. Paní učitelka Krsková nám koupila jízdenky a vyrazili jsme. Jeli jsme do Hradce Králové, kde jsme měli přestoupit na autobus do Špindlerova Mlýna, ale strašně dlouho jsme čekali, protoţe autobus měl kousek před Hradcem nehodu. Takţe jsme do Špindlu dorazili později. Další autobus nás zavezl aţ na Erlebachovu boudu, kde jsme dostali klíčky od chaty David a šli jsme se ubytovat. V šest hodin jsme šli na večeři, měli jsme výbornou polévku 5
a blbouny. Potom se představovala jednotlivá misijní klubka a povídala o sobě. To trvalo strašně dlouho, takţe pak uţ jsme šli spát. Ráno jsme v 7 hodin vstávali, pak jsme měli hezkou a rychlou mši svatou a po ní snídani formou švédských stolů. Po ní byly různé skupinky činností. My jsme měli kontinentální soutěţe, např. jsme přenášeli zraněného, skákali se svázanýma nohama, přenášeli čínskýma hůlkama nebo brčkem... Po soutěţích jsme šli na oběd a pak nás P. Šlégr vyslal na hon odpadků. Našli jsme při něm skleněnou láhev s červenou tekutinou, která vypadala jako barva. Odpoledne jsme šli na výlet do přírody. Po večeři říkali dobrovolníci křešťanské a misijní vtipy a předváděli scénky. V neděli po mši svaté jsme se šli uţ balit a po obědě jsme vyrazili domů, kde skončil náš výlet. Nejvíc se mi líbily snídaně a kázání P. Šlégra při sobotní mši. Klárka Šimková
Setkání dětí na faře 16. 4. Jako kaţdý rok jsme se s dětmi z naší farnosti sešli na předvelikonoční program na faře. Vyráběli jsme ozdobné květináče a jiné drobnosti, které se pak prodávali na Květnou neděli. Přitom jsme si povídali o velikonočních událostech, zamýšleli se nad jejich smyslem. A poté přišlo to, na co se kaţdý těšil - velikonoční 6
večeře. Kaţdým rokem se nám daří více se přiblíţit pravé ţidovské pesachové večeři, takţe jiţ podruhé jsme měli opravdového pečeného berana (toho sladkého z piškotů taky - mňam). Nekvašené chleby a víno (pro děti nealkoholické) jsou pro nás jiţ samozřejmostí, letos přibyl i charosset (namletá jablka s ořechy, rozinkami a medem - moc dobré) a vařená vejce. Nové vybavení a uspořádání horních prostor fary nám umoţnilo proţít tento obřad skoro jako učedníci s Pánem Jeţíšem, tudíţ téměř vleţe. P. Jiří seděl uprostřed nás jako otec v ţidovské rodině a připadali jsme si jako jeho děti. Bylo to hezké, velmi příjemné a pak posilněni jak duševně, tak fyzicky jsme se vypravili na úklid kostela. Magda Málková
Pašijové hry pohledem z mlčícího davu Kdyţ si čtete nějaký příběh a chcete se dostat víc do jeho děje, představujete si, ţe jste jeho účastníkem. S blíţící se postní dobou přišla nabídka od DS Jirásek zúčastnit se divadelního ztvárnění Jeţíšova příběhu jako „mlčící“ dav. Po nabídce u mě přišlo váhání, jestli se „upsat“. Informace, ţe půjde tak o jednu nebo dvě zkoušky, u mě rozhodla. Realita četnosti nácviků byla nakonec kapku jiná. Do jistého neklidu mě přiváděl i fakt, ţe domluvený čas začátku zkoušek se „tak nějak nehrotil“. Pak uţ jsem taky měla tendenci začátky „tak nějak nehrotit“, coţ mě přivádělo do neklidu ještě většího. Zajímavě na mě působilo např. obsazení rolí. Předesílám, ţe skoro nikoho z herců neznám osobně, takţe na mě mohl zapůsobit jen klamavý první dojem. A kdyţ reţisér určoval role a přicházeli k němu Jeţíš s „čírem“ na hlavě a apoštolové vousatí, zarostlí, dlouhovlasí...přírodní typy, jen jsem si řekla TÝÝÝJÓÓÓ.. Ale kdo jste viděl výsledek, tak spolu se mnou musíte uznat, ţe ve finále byli báječní! Třeba příchod Jeţíše s učedníky k našemu „mlčícímu“ davu působil neobyčejně. Přestoţe to tentokrát bylo uţ „jen“ divadlo, vyprávělo o reálné hrozné události. A ačkoli jsem byla blízko jen divadelnímu Jeţíšovi, kterému důtky netrhaly záda, Jeţíšovi, na kterého postupně přistříkávali divadelní krev, Jeţíšovi, který nesl jen divadelní kříţ a trpěl jen jako, působilo na mě všechno mnohem silněji, neţ kdyţ o těchto událostech slyším nebo vidím obrazy v kostele na zdi. 7
Vím, ţe kdo z vás sledoval tohle představení jako divák, neměl moţnost vidět všechno z dostatečné blízkosti. Doufám ale, ţe i vy jste aspoň v částečné míře mohli proţít něco podobně důleţitého jako já. Ví. Měli jsme si vybrat, do které skupiny budeme patřit. Budeme chválit Jeţíše nebo volat „Ukřiţuj!...“ Jak bych se byla rozhodla tehdy? Copak bych se byla opravdu přidala k těm zlým? Nebylo volání po nespravedlnosti jen výsledkem všech kompromisů v ţivotě těch, kteří zradili? Zvolila jsem si druhou skupinu, abych si uvědomila, ţe vţdy… Kdyţ jsem nedůsledná, volám: „ Ukřiţuj pravou lásku“ Kdyţ chci být na prvním místě, volám: „Ukřiţuj… Kdyţ se nerozhoduji zodpovědně, volám: „Ukřiţuj… Kdyţ si volím pohodlnější cestu, volám: „Ukřiţuj.. Kdyţ …. Kdyţ… Kdyţ… Marie Carbová
Probuďte se, kosti suché Tato slova mě neustále pronásledovala během celé postní doby. Při promluvách otce Jiřího, při jeho středečních výkladech evangelia i při všech jeho aktivitách, které připravoval po celou postní dobu. Moţná, ţe těmito slovy, hlavně nadpisem, rozčilím své vrstevníky, ale nebudete-li souhlasit, pak mě můţete opět zkritizovat, je to moje subjektivní poznání, které chci a musím napsat. V době postní otec Jiří připravoval různé akce, nejen pro děti, ale i pro dospělé. Zajímavý byl i večer, kdy nás seznámil s internetovou stránkou naší farnosti, s bohosluţbami ve farnosti i ve filiálkách. Vrcholem celé postní přípravy byly „Pašijové hry“. Děkuji a obdivuji všechny účinkující, kteří museli věnovat mnoho svého volného času, několik nedělních odpolední, aţ vše vyvrcholilo na Květnou neděli. Záţitek byl úchvatný a strhující, aţ šel mráz po zádech. Vše bylo velmi dobře zreţírováno a nádherně provedeno. I výběr hudby zapadal do strhujícího děje. Ještě jednou všem patří velké díky. 8
Doba postní skončila velikonočním triduem, od konce bohosluţeb na Zelený čtvrtek do začátku velikonoční vigilie jsme se střídali v adoraci před svatostánkem trpícího, umučeného a nyní ţivého, vzkříšeného Krista. Tyto tiché chvíle jsou velmi obohacující pro kaţdou duši. Vyvrcholením celé postní doby i tridua byl velikonoční vigilie. Opět zapůsobilo výtvarné cítění otce Jiřího, který přinesl nové zpestření, bohosluţbu doprovázela projekce obrazů na plátně před hlavním oltářem, která doprovázela příchod věřících se světly do chrámu i při dalším čtení ze Starého zákona, byla úchvatná. Čas bohosluţby, ačkoliv byl dosti dlouhý, ale ne nudný, opět jsme odcházeli naplněni bohatými proţitky, s velkým obohacením, přijetím a pochopením velké Kristovy lásky. Nyní se připravuji péct nekvašené chleby, které budou slouţit při další aktivitě otce Jiřího a Martiny K., při poznávání ţivota izraelského národa a křesťanů (jako malá doplňující pomůcka pro ţáky základních škol). Zdravím vás, děkuji za pozornost a vše dobré do dalších dnů a poslouchejme a vnímejme. Eva Sládková
Nové internetové stránky farnosti Ano, dočkali jste se. Nové internetové stránky farnosti jsou jiţ v provozu. Kdo za nimi stojí, co je na nich zvláštního a jak fungují? Jiţ na podzim jsem podnikl jednání s brněnskou internetovou agenturou webProgress o moţnosti sponzorského vytvoření nových stránek naší farnosti. V následujících měsících jsme se několikrát setkali v dialogu nad jejich designem a strukturou. Svými návrhy přispěli i někteří mladí farníci. V předjaří se přátelům z webProgressu podařilo vyšetřit čas a energii na nekomerční produkt pro nás. Byl doladěn definitivní návrh designu i struktury a začaly týdny práce na realizaci formy i obsahu. Firma pracovala na redakčním systému šitému na naši míru, Martina Krsková a já jsme zapracovali na obsahovém naplnění webu. V sobotu 2. dubna 2011 byla internetová stránka spuštěna do ostrého provozu, i kdyţ jsme ještě v následujících dnech vychytávali její nedostatky. Nové stránky jsou vytvořeny ve stylu nejnovějších tendencí vývoje světového internetu. Vsadili jsme na moderní pojetí designu (např. nové logo farnosti), výrazné barvy (červená, bílá, černá), "čistý" aţ minimalistický vzhled, velká písmena, poněkud retro font (Georgia) a korektní internetovou syntaxi (interaktivní odkazy důsledně podtrţené). Orientaci na stránce usnadňuje jednoduché menu v hlavičce (v podstatě jde o 5 šuplíků, které 9
obsahují budoucnost, minulost, informace kancelářského typu, vše o ţivotě farnosti a obligátní kontakt). Kdo se nechce příliš zanořovat do struktury stránky, má moţnost vyuţít v současnosti velmi oblíbený prvek: spodní patičku, která nabízí shrnutí nejdůleţitější nabídky (zájemce o křest si klikne na poloţku "Křest", turista se dostane okamţitě třeba na "Hemţe" a farník na "přípravu na neděli" či na "poslední fotogalerii"). Pouhé zobrazení úvodní stránky poskytne návštěvníkovi během několika sekund základní představu o aktuálním ţivotě farnosti, ať jiţ prostřednictvím poutavé "reklamy" zaloţené na síle obrazu (viz úvodní flashová prezentace), tak díky několika aktuálním novinkám, které jsou prezentovány velmi jednoduše a synteticky. Stránka je fyzicky umístěna na serveru webProgressu v Brně a její ovládání je poměrně snadné díky sofistikovanému redakčnímu systému. Co od této stránky čekáme a co čeká nás? Na prvním místě je třeba zaplnit dluhy: vybrat, upravit a nahrát nejlepší fotografie z podzimních a zimních farních akcí, doplnit solidním obsahem nové sekce (např. svátosti, předchůdci, kapličky, kronika), zprovoznit funkci inzerce apod. Vytvoření stránek nebylo snadné, ale jejich dlouhodobé a flexibilní obnovování nebude o moc snadnější. Hledáme tedy nové spolupracovníky, kteří by nám pomohli s průběţným udrţováním určitých sekcí (rubrik) stránek. Celý projekt můţe mít blahodárný dopad na ţivot a poslání nás jako společenství křesťanů v Chocni: informace mezi námi budou moci kolovat lépe a rychleji; lidé mimo kostel budou mít usnadněný kontakt s námi a budou moci srozumitelněji zachytit naše svědectví; budeme ekonomičtější a ekologičtější - náklad papírových vydání Drobečků bude klesat a důleţitost kostelních nástěnek bude stále menší. V neposlední řadě si od "daru" těchto stránek slibuji zlepšení našeho aktivního zapojení do ţivota farnosti, jakoţ i kultivaci našeho smyslu pro mediální rozměr naší činnosti a povzbuzení starší generace k odvaze vyuţívat moderní technologie. Nezbývá neţ poděkovat za velkorysé sponzorství internetové agentuře webProgress, s. r. o. a odkázat na jiţ známou adresu: www.chocen.farnost.cz P. Jiří Pešek 10
Okénko pro děti Ahoj kluci a holky!! Dneska je první den měsíce května. Víte, kterému svatému je zasvěcen? A jakou modlitbu se k němu modlíme? Odpověď zkuste najít v tajence. nádobka na svěcenou vodu procesí jinak po smrti následuje … věčný pozlacený podtácek místo, odkud kněz káţe proměněná hostie věţ se zvony Liduš Luxová
Okénko pro mládeţ Diecézní setkání mládeţe V sobotu před Květnou nedělí, letos to bylo 16. dubna, se v Hradci Králové kaţdoročně koná Diecézní setkání mládeţe. Tímto způsobem se slaví Světový den mládeţe, který připadá na Květnou neděli. Já jsem se tohoto setkání zúčastnil jiţ poněkolikáté. V dopoledním programu jsme dostali zajímavé podněty pro ţivot jako např. pravidelná ranní čtvrthodinová modlitba, jeţ nám pomůţe proţít celý den s Bohem. Poté jsme byli povzbuzeni svědectvími ze školního i farního prostředí. Odpoledne jsme ve skupinkách plnili úkoly na různých stanovištích v centru Hradce a výsledkem této hry byla společná stavba papírové katedrály v parku. Kaţdá skupinka musela získat cihlu. Kdyby byť jediná cihla chyběla, katedrála by nemohla být postavena. Byl to krásný příklad toho, ţe záleţí na kaţdém jednotlivci, ale jedině společně můţeme něco vytvořit. Poté následovala krásná mše v katedrále 11
Svatého Ducha, kterou vedl otec biskup Josef. Po mši se ve vedlejším kostele hrály „Moravské pašije“. Celé setkání se mi velmi líbilo a dokázalo mě znovu nastartovat. Velmi mě obohatilo a povzbudilo také setkání s mnoha mladými lidmi z různých koutů naší diecéze. Díky tomu si člověk nepřipadá sám. Fanda Filip
Kulturní okénko Osobnost-vlast-hodnoty Váţení přátelé, ve středu 23. března 2011 jsem se účastnila konference, kterou pořádala Pedagogická fakulta UHK ve spolupráci s Diecézním teologickým institutem u příleţitosti 800. výročí narození sv. Aneţky České. Tématem konference bylo: Osobnost-vlast-hodnoty Přednášeli: prof. Petr Piťha, prof. Jan Sokol, Mons. Dominik Duka OP, prof. Rudolf Zahradník, literární historik Jaroslav Med a novinář Karel Tejkal. Všichni tito muţové se zamýšleli nad důleţitou potřebou (resp. nutností) člověka (hlavně mladého, dospívajícího) mít dobré vzory v jiných lidech. Jakmile přijdeme na svět, lidé nás obklopí a nutně, ať vědomě či nevědomě, nás ovlivňují tím, jak se chovají, co po nás chtějí, jaké hodnoty vyznávají atd.. Nejdříve jsou to rodiče a nejbliţší příbuzní, od kterých se učíme mateřskou řeč, hygienické a stravovací návyky,… Později do našeho obzoru vstupují hrdinové z pohádek, románů, filmů, ale i historické osobnosti nejen našeho národa. Velmi důleţitou postavou v ţivotě kaţdého člověka v naší západní civilizaci je právě učitel či učitelé, se kterými se v ţivotě nutně setkává a kteří mohou velmi radikálně poznamenat jeho ţivot. Tato skutečnost byla na přednášce zvláště vypíchnuta, jelikoţ posluchači byli povětšinou budoucí pedagogové. Dva z příspěvků přednášejících byly právě osobní vzpomínky na výrazné osobnosti učitelů. Bohuţel bylo konstatováno, ţe v dnešní době je pozitivních, dobrých kvalitních osobnostních vzorů zoufale málo. A otázka zní: Co můţe udělat kaţdý z nás, aby se situace změnila? Na sympoziu v Hradci se shodli na tom, ţe učitelem je vlastně kaţdý z nás. Nemusí stát zrovna za katedrou, můţe stát za kuchyňským stolem, 12
za přepáţkou na úřadě či za pokladnou v obchodě. Lidé se s tím, jak se k sobě chovají, jak myslí, nutně navzájem ovlivňují a spoluvytvářejí tak své hodnoty a ţivoty. Kaţdý z nás, ať chce nebo nechce, je pro druhé vzorem. Teď jen na kaţdém z nás záleţí, jakým vzorem bude, zda přitahujícím, hodným následování (jako sv. Aneţka), či odstrašujícím, odpudivým. Je to opravdu závaţný úkol pro kaţdého z nás. Nemyslíte? Kateřina Pascucci
FESTIVAL JEDEN SVĚT Přátelé, v rámci mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech JEDEN SVĚT jsem zhlédla film s názvem BEZ MÍSTA. „Celý rok sledovala autorka snímku čtveřici postav snaţících se zapomenout na válečné utrpení a doufajících v moţnost začít nový ţivot. Všichni nuceně opustili Čečensko, neboť většině z nich hrozilo nebezpečí fyzické likvidace. Zoufale se proto snaţí uchytit v zemích západně od ruských hranic, kam se jim podařilo dostat a kde se však musejí při ţádosti o azyl podrobit poniţujícímu procesu - v Polsku stejně jako v Rakousku. Musejí dokázat, ţe jsou tím, za koho se vydávají, a ţe - kdyby neutekli ze své země - hrozila by jim smrt. Jak to ale mají udělat? A uvěří jim vůbec někdo?“... Takto přibliţuje obsah dokumentu komentář na propagačním letáku výše zmíněného festivalu. Jednalo se o čtyři rodiny, které se snaţí dostat azyl tady u nás v Evropě (dvě v Rakousku, jedna v Polsku a jedna na Ukrajině). Jen jedné z nich se to ve filmu podařilo. Rusko v čele s Vladimírem Putinem se snaţí Čečence jednoduše zlikvidovat. Za války byly rozbombardovány skládky radioaktivního odpadu. Tisíce dětí trpí rakovinou krve, jiné přišly o končetiny. Lékařská péče je nedostupná, v zemi je víc neţ 70% nezaměstnanost uměle udrţovaná. Po zhlédnutí filmu následovala debata. Byl přítomný také jeden manţelský pár uprchlíků z Čečenska, který dostal po dlouhých letech u nás v Česku povolení k pobytu. S Ruskem si to nikdo nechce rozházet, proto se kaţdý bojí dát těmto lidem politický azyl. Pan Putin nechává beztrestně zavraţdit novináře, kteří mají odvahu napsat pravdu (např. Anna Politkovská). I naše novinářka Petra Procházková byla z Ruska vyhoštěna. Ta paní z Čečenska (která mimochodem mluvila velmi dobře česky), si udělala kurs na zdravotní sestru, ale v Pardubicích nemůţe najít zaměstnání... 13
Proč tohle všechno píšu? Protoţe si myslím, ţe je naší povinností zajímat se o dění kolem nás, abychom dokázali správně reagovat, aţ to od nás bude ţivot vyţadovat. Měli bychom se také učit rozlišovat závaţnost a důleţitost informací. Jsem ráda, ţe jsem člověk a iniciativa jako festival JEDEN SVĚT, který kaţdoročně probíhá v naší republice, mě utvrzuje v přesvědčení, ţe lidí, kteří na své lidskosti pracují, je víc, neţ si myslíme! Kateřina Pascucci
LEHCE HUMORNÉ VELIKONOČNÍ ZAMYŠLENÍ Aţ příště budeš mít pocit, ţe s tebou Bůh nic nesvede, vzpomeň si, ţe… Abraham byl příliš starý Jeţíš v pubertě utekl rodičům a ještě se divil, co mají za problém Sára byla neplodná Učedníci usínali při modlitbě Izák byl přehnaně důvěřivý Petr se vytahoval, a pak zapřel Jákob byl úskočný Krista Lea byla ošklivá Marta byla tak trochu Josef Egyptský proţil těţkou workoholička šikanu Její sestra Marie zas nebyla zrovna Mojţíš měl zráňo z dětství a byl akční agresivní Marie Magdaléna byla prostitutka, Gedeon měl strach a chtěl utéct a ještě k tomu posedlá Rachab byla prostitutka Jeremiáš a Timotej byli příliš mladí Samařská ţena byla několikrát rozvedena a ţila „na hromádce" David měl na kontě cizoloţství Zacheus byl malý a úkladnou vraţdu a zakomplexovaný a ţivil se Jonáš utekl před Hospodinem daňovými podvody Noe se občas opil do němoty Pavel byl cholerik a občas si Noemi byla vdova neviděl do úst Jób přišel o rodinu, o majetek Timotej míval ţaludeční potíţe a propadl depresi První svatořečený byl lotr po Jan Křtitel byl bezdomovec pravici a pojídal hmyz Panna Maria místy nechápala, jak to Pán Bůh myslel …TAK SE NELEKNI, KDYBY PÁN POČÍTAL I S TEBOU! I KVŮLI TOBĚ VSTAL Z MRTVÝCH! Zdroj: Internet 14
Okénko do světa Velikonoce v Dominikánské republice Je to aţ neuvěřitelné, ţe právě před rokem jsem byla na praxi v Dominikánské republice. Vzpomínám si, ţe se mi odjíţdělo těţko. Přece jenom se mi to uţ tak nelíbilo, ţe budu pět měsíců daleko od svých – od rodičů, od bratra, od mého milovaného Michala… A uţ to šlo jako na drátkách: cesta do Frankfurtu, poslední objetí, ještě policejní kontrola, jestli náhodou nepřeváţím v pouzdře na housle drogy, a uţ sedím v letadle do Madridu, tam zběsilý úprk do dalšího letadla (za pomoci jednoho mladého páru), téměř nekonečná cesta přes oceán (cca 8 hodin) a konečně přistání. Přivítalo mě šílené vedro a uvítací výbor (řádová sestra, řidič a dvě děvčata), a i kdyţ byla uţ tma, měla jsem oči na stopkách a hltala okolí hrbolatou cestou do vesnice La Victoria. Teď posuneme čas o něco dopředu, přesněji o měsíc a pár dní – k Velikonocům. 26. března 2010 (pátek před Květnou nedělí) Poprvé jsem zaţila to, co je v České republice téměř rarita – kříţovou cestu dlouhou asi 6,5 kilometru zakončenou mší svatou. Bylo to zvláštní a zároveň krásné. Po cestě se k nám na jednotlivých zastaveních přidávaly osady a vesničky – kaţdá s kříţem. Ohromná masa lidí šla po prašné cestě v plném slunečním ţáru. Lidé do sebe naráţeli, povídali si. Šla jsem mlčky na kraji ještě s jednou kamarádkou. Začalo se zpívat. Po první sloce jsem rozeznala melodii a začala jsem taky, ale česky: „Můj Pane, dnes i na mne se díváš…“. Jednu chvíli mě někdo postrčil dopředu a já jsem se ocitla v první řadě s kříţem z kostela z La Victoria. Cítila jsem se nesmírně poctěná… Po návratu na pokoj jsem si sundala sandály a… vypadalo to skoro, ţe mám nohy dohněda opálené, ale byl to prach z cesty. S vodou prach odplaval stejně jako při zpovědi hříchy… Hm, zajímavé přirovnání… 28. března 2010 (Květná neděle) Mše svatá začne na benzínce. Coţe? Nevěřila jsem vlastním uším. Průvod s opravdovými palmovými ratolestmi začal na místní benzínce pár metrů od 15
kostela za ohromné účasti věřících. Kostel doslova praskal ve švech. A opravdu se slavilo. Krásu tomu dodávaly i ty palmové listy – mnohdy spletené do podivuhodných uměleckých děl. A na lidech bylo vidět nadšení, víra a naděje. Jdu zpátky s radostným srdcem a napadá mě další myšlenka: Lidé tady opravdu víru ţijí a proţívají. Napadá mě, jestli nás, Evropany, moc nezatěţuje to vnější pozlátko. Kdybychom se dokázali od tohoto oprostit, pak bychom mohli víru opravdu proţít a oslavit s nadšením největší křesťanský svátek. 1. dubna 2010 (Zelený čtvrtek) Příštích pár dní bude v Casa María, kde bydlím, ţivo. Pár dní se ještě s dalšími 14 děvčaty budeme zamýšlet nad povoláním – být řádová sestra nebo matka několika dětí? To je téma, které mě uţ pár dní také zneklidňuje. Spolu procházíme kříţovou cestu kolem kapličky a večer, pod dohledem dvou sester, odcházíme spořádaně do kostela. Mše svatá se nijak neliší od toho, jak to probíhá u nás. Akorát adorace v Getsemanské zahradě trvá jenom do půlnoci. Chtěla bych se po náročném dni ztišit a proţít alespoň pět minut v tichu s Jeţíšem, ale bohuţel moje přání není vyplněno. Celý kostel je zaplněný hudbou a mikrofonem zesíleným hlasem muţe, který se po chvíli mění spíše na „pořvávání“, jak je Jeţíš dobrý a chvályhodný a … Chci odejít. Tohle není pro mě. Já chci ticho. Ale musím čekat na ostatní. Po cestě se snaţím vysvětlit sestře, proč jsem chtěla jít pryč uţ tak brzy. Rozuměla jsem, ţe mě chápe. Ale je to malá útěcha. Vnitřní boj pokračuje a ticho v zahradě jsem nenalezla. 2. dubna 2010 (Velký pátek) Na rozdíl od minulých dnů je v kostele sotva polovina lidí. Taky se není co divit, obřady jsou ve tři odpoledne a to je většina lidí ještě v práci. Dneska zpívají sestry. Při kázání se opět tleská a zpívá. Kdyţ jsem to zaţila na první 16
nedělní mši svaté, říkala jsem si, ţe ti lidi asi nejsou normální, ale zvykla jsem si. Prostě to k nim patří. Jednou ze zajímavých věcí je, ţe při uctívání kříţe lidé nepoklekají, ale kříţ políbí. Jak je tady zvykem, dnes jsme k jídlu dostali i „habichuela con dulce“ – sladká, krémová „polévka“ z fazolí (někteří z vás měli moţnost ji ochutnat). 3. dubna 2010 (Velikonoční vigilie) Celá ta sláva začala v deset hodin večer. Byla tma, svítilo pár hvězd a oheň u kapličky. Vypadalo to nádherně a ve vzduchu viselo napětí a očekávání. Mihotavé světlo svíček se ztratilo ve světle z kostela. Mládeţ zpívala, co jim hrdla stačila. Před jedenáctou začali lidé více či méně nápadně nafukovat balónky a s úderem jedenácté je propichovali. Na oslavu, ţe Jeţíš vstal z mrtvých. Sestra mi později vysvětlila, ţe v jejich tradici, Pán Jeţíš vstal v 11 hodin v noci. Bylo by zajímavé, vyzkoušet to u nás. Ale asi by se to setkalo spíš s pohoršením, neţ s kladnou odezvou. Po vigilii jdou sestry ještě do kapličky a zpívají. Je to zpěv, který se nese k Bohu a děkuje mu za vše, co nám dal. 4. dubna 2010 (Boţí hod Velikonoční) Dnes všechno slaví. I to počasí je krásné. Lidé přichází do kostela s rozzářenými tvářemi i mládeţ se činí a zpívá s takovým nadšením, které jsem u naší scholy ještě neslyšela. To je jeden z největších rozdílů – u nás jsou všichni moc váţní, i kdyţ jde o oslavu vzkříšení Krista. Tam celý kostel zpívá a tleská do písniček. I do mě se přelévá ta spontánní radost, která je nádherným svědectvím všem ostatním lidem. Odpoledne mě jedna ze sester překvapila, kdyţ jsem od ní dostala balíček sladkostí – „zajíčka“, jak říkáme doma. Asi to sem přinesly sestry, které strávily nějaký čas v Německu. Aţ se zase v úterý otevře Centrum, bude přichystaný zajíček i pro těch 40 dětí, o které se spolu s dalšími lidmi starám. Pokračování moţná příště … Anežka Janečková 17
Okénko do historie Kostel sv. Františka Serafínského v Chocni Historie kostela: První zmínky o choceňském kostelu pocházejí z poloviny 14. století. Konkrétně je kostel uváděn jako farní k roku 1350 v popisu praţské diecéze. Z původního dřevěného kostela se nic nedochovalo, protoţe v průběhu času třikrát vyhořel (v letech 1602, 1659 a 1725). Nynější kostel byl postaven v rozmezí let 1728-1733 ze jmění kostelů filiálních a z příspěvků dobrodinců, zejména hraběte Štěpána Viléma Kinského a praţského arcibiskupa hraběte Ferdinanda Khuenburga, který věnoval ze solné kasy 1500 zlatých. V letech 1728-1729 byla postavena loď, 1730-1731 presbyterium; roku 1733 byl kostel dokončen, jak hlásá letopočet (An./no/ Ch./risti/ MDCCXXXIII), vytesaný v kamenném obloţení hlavního vchodu, poloţeném k západu. Průčelí hledí k východu k ulici „Záměstí“ a umístěn na něm nad sakristií spojený znak Kinských a Dietrichštejnů (manţelkou hraběte Štěpána Viléma Kinského byla Marie Josefa Antonína Rozárie hraběnka Dietrichštejnová). Nahoře nika se sochou Krista a na postranních hranolech sochy sv. Petra a Pavla. Od poţáru kostela v roce 1725 se slouţily bohosluţby v zámecké kapli, neţ 18
byl znovu opraven. Kněţí tak provizorně bydleli na zámku, protoţe se znovu stavěla i shořelá fara. Do roku 1895 stála blízko hlavního vchodu do kostela kostnice. Jednalo se o přízemní, trojdílnou budovu z roku 1736, kam byly ukládány kosti neboţtíků, protoţe starý hřbitov svoji kapacitou uţ nedostačoval. U kostela se přestalo pohřbívat v roce 1848 a bylo vytyčeno nové místo pro hřbitov „Na Skalách“. Do dnešních dob se z původní kostnice dochoval pouze nápis v kamenném ostění: „Smilujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji: Job, kap. 19.1736“, který je nyní umístěn nade dveřmi zvonice. Michal Hofman
Informace Odpověď Ekonomické rady farnosti na dotaz Lýdie Eliášové ohledně topení v kostele 1. Systém obecně: Současná varianta topení instalovaného v kostele sv. Františka Serafínského byla vyhodnocena jako jediná přijatelná jak pro udrţení cenného památkového vybavení (přílišné změny teplot jej ničí), tak pro návštěvníky bohosluţeb (máme na mysli poměr náklady/výkon). Od tohoto systému není moţné očekávat teplo jako v obývacím pokoji. Můţe jít o zvýšení pocitové teploty nanejvýš o několik stupňů a to zvláště od nohou, které v chladném prostředí zpravidla trpí nejvíce. 2. Fungování systému v této sezóně: V období před Vánocemi došlo třikrát k náhlému výpadku fungování plynového kotle, obvykle v tu nejméně vhodnou dobu, takţe se několik sobot a nedělí prostě netopilo. Jinak systém fungoval tak, ţe se topná tělesa začala roztápět vţdy 3 hodiny před bohosluţbami. Celkové náklady na odběr plynu v kostele za minulý rok dosáhly 18.000 Kč. V neděli se topilo v celém kostele, ve všedních dnech pouze v přední části. 3. Návrhy pro optimalizaci v příští topné sezóně: Na počátku sezóny proběhne odborné měření výkonu topení a od něj bude odvozen ideální čas začátku topení před bohosluţbami. Jakmile se vyskytne porucha topení, je třeba ji neprodleně nahlásit panu Černému, který zprostředkuje specialistu na opravu. Účastníci bohosluţeb budou moci přispět k teplotnímu komfortu v kostelním prostoru důsledným zavíráním vchodových dveří a téţ příspěvkem do zvláštní sbírky na topení v kostele. Podle podnětů ze schůzky ERF dne 14. 3. 2011 sepsal P. Jiří Pešek 19
OBVAZY PRO MALOMOCNÉ „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných nemocných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40) Jiţ několik let probíhá na mnoha místech České republiky ruční pletení obvazů pro malomocné. V mnoha městech se utvořila skupinka pletařek, které s láskou vytvářejí jednoduché obvazy, slouţící v nejrůznějších částech světa jako vrchní krycí materiál při léčbě lepry. V mnoha leprosáriích se zdravotníci potýkají s nedostatkem vody, tudíţ jsou nuceni tento materiál po kaţdém převazu pálit (někde je naštěstí moţno i vyváření). Ráda bych touto cestou navrhla utvoření choceňské pletařské skupinky. Členem se můţe stát kaţdý, kdo umí plést hladce. Je třeba pouţít jehlice síly 2,5 a plést úzké obvazy (25 ok) či široké obvazy (30 ok) o délce 100 – 120 cm. Při spolupráci s občanským sdruţení Omega plus z Kyjova budeme moci kupovat velká kluba světlé bavlněné příze za 70 korun, přičemţ z kaţdého se pořídí 15 - 17 obvazů = zhruba 4,- za jeden kus. (Pro porovnání: pletení z bílé „Sněhurky“ vyjde na 30,- za jeden obvaz.) Najdou-li se sponzoři (1 krabice s 20 klubky = 1400,- Kč), naše investice bude pouze poštovné za hotové obvazy do Kyjova. Na závěr trocha statistiky občanského sdruţení Omega plus: v roce 2010 bylo na 18 adres leprosárií v Africe, Indii a Nepálu zasláno 69 balíků obsahujících 22 080 kusů obvazů (tj. 812 kg příze). Domnívám se, ţe takovéto smysluplné vyuţití volného času, kterým pomoc nemocným jistě je, nám jednou bude připočteno k dobru! Na zájemce se těší a případné dotazy zodpoví Anežka Víchová
Texty na nedělní liturgii Texty z příští neděle jsou k dispozici na obětním stolku. Kdyţ se symbolicky připojujeme k přípravě obětního chleba poloţením hostie na patenu, vezmeme si texty, které se budou číst příští neděli. Vyuţijte této nabídky. Marie Carbová
20
POZVÁNKY Filmy, které stojí za zhlédnutí v kině Máj v Chocni v měsíci květnu ODCHÁZENÍ, film podle divadelní hry Václava Havla. Ten se také ujal reţie. V. Havel se nebral váţně ani v roli prezidenta, alespoň toto se z jeho filmového počinu vyrozumí a ocení. OPRAVDOVÁ KURÁŢ, výborný western trochu jinak... KRÁLOVA ŘEČ, film oceněný čtyřmi Oscary. I král potřebuje důvěrného přítele, natoţ kdyţ koktá. Kdo má rád anglický humor, přijde si na své... Doporučuje K. Pascucci 15. května při mši sv. v 9 hod. v kostele sv. Františka Serafínského v Chocni zazní
Klaus Heizmann - Velikonoční kantáta zpívá Chrámový sbor sv. Mikuláše z Nekoře hraje doprovodný orchestr pod vedením Mgr. Bronislavy Halbrštátové
V pátek 27. května 2011 probíhá v celé České republice
NOC KOSTELŮ Letos se do této akce poprvé zapojí i Choceň otevřením kostela sv. Františka Serafínského široké veřejnosti. Program: 18.00 Bohosluţba s kytarovým doprovodem 19.00 Koncert váţné hudby (účinkují učitelé a ţáci ZUŠ Choceň) 20.00 Výklad o historii kostela (Mgr. Michal Hofman) 21.00 Hra pro děti (kaţdý ať si donese baterku) 22.00 Výklad o smyslu symbolů v kostele (P. Jiří Pešek) 23.00 Chvíle ztišení a meditace (nejen) pro mládeţ 24.00 Zakončení Bliţší informace najdete na internetové stránce římskokatolické farnosti: www.chocen.farnost.cz Buďte vítáni! 21
FARNÍ TÁBOR Milí táborníci, i letos se uţ můţete začít těšit na týden v krásné přírodě u Prorubek, kde se tentokrát usídlí mírumilovný indiánský kmen. Zvuk tamtamů se rozezní jiţ 30. července. Váš náčelník
Mše svaté na Hemţích neděle 1. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na děti neděle 8. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na mládeţ neděle 15. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na rodiny neděle 22. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na seniory neděle 29. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na všechny generace
KALENDÁŘ NEJDŮLEŢITĚJŠÍCH PLÁNOVANÝCH AKCÍ sobota 14. 5. v Hradci Králové neděle 15. 5. při mši svaté neděle 15. 5. po mši svaté sobota 21. 5. pátek 27. 5. od 18 hod. sobota 28. 5. neděle 5. 6. v 9 hod. neděle 12. 6. od 14. 30 17. – 19. 6. neděle 26. 6. od 9 hod. sobota 2. 7. sobota 9. 7. v 15.30 30. 7. – 6. 8. 22
intronizace nového biskupa, nebude večerní mše svatá Velikonoční kantáta diskuze o konkrétním návrhu farní zahrady pouť dětí do Chrasti u Chrudimi Noc kostelů pěší pouť na Homol slavnost 1. svatého přijímání Prázdniny nanečisto víkendový pobyt dětí ve Vápenném Podole slavnost Boţího Těla s eucharistickým průvodem svěcení Ludvíka Grundmana primiční mše svatá Ludvíka Grundmana farní tábor
23
Toto číslo sponzoruje:
Kadeřnický salon
HANES Jan Roušar Pardubická 2 Choceň Tel.: 731 604 631
Internetové stránky farnosti www.chocen.farnost.cz Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 12. 6. 2011. Příspěvky prosím doručte na adresu
[email protected], Zuzaně Siegelové, Martině Krskové nebo panu faráři. Díky! Výrobní náklady na jeden výtisk po odečtení sponzorského daru činí 12 Kč. Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele. Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti), Zuzana Ropková (mládeţ). Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi. 24
