Pátek 30.6.2006 Letos mne hned při příjezdu na pohřebiště bičoval déšť, lépe na tom na tom nebyli ani ti, co přijížděli později. Počasí se letos rozhodlo, že to s náma zkusí obráceně, a tak nám pro změnu seslalo déšť hned na začátek, ale pak už dalo pokoj a my si mohli užívat slunečných a horkých dní. Ale ať to vezmu trochu po pořádku. Hned jak jsem se stihl přihlásit u hlavního náčelníka o letošní triko, už mne zaujal praktický přístřešek, který se hned v tom dešti osvědčil. Ten, kdo tento přístřešek vymyslel, si zaslouží obdiv a pochvalu, neboť jednoduchost a rychlost jeho rozložení i složení ocení hlavni ti, co kdy stavěli „mešák“ nebo zahradní přístřešky. Postupně jsme se pod ním scházeli, zdravili se a pokecali s ostatními. Nakonec se sem vtěsnali všichni pro první ostrý nástup, i ke složení slibu mlčenlivosti. Mladí habáni se tradičně shlukli kolem pípy a bečky, takže Pavel Kamlar (vedúcí z naší přístavní hospody U Obra Drásala v Chromči) jen s úsměvem sledoval, jak se za rok přiučili jeho řemeslu. Podle kuloárních informací během roku často trénovali. Ze zcela mně neznámého pána s foťákem na krku a notýskem v ruce (foto č.1) se bohužel nevyklubal nějaký můj nástupce (Kronikůsek), ale byl to novinář. Už jsme tak mediálně „profláklí“, že články o nás jsou otišťovány hned vedle fotek s vysvědčením na titulní straně. Letos dokonce již místní plátek převedli na deník, takže článek (uložený v kronice) vyšel hned druhý den. I letos bylo potřeba se seznámit s novými členy expedice, kterými jsou členové Dominika, Maník, Mára a Pitrs. Máme taky další novinku, a to expediční razítko, původně se ani neplánovalo, že by se s ním mohlo užít tolik legrace. P.icaso, náš dvorní šofér, slaví právě dnes pěkné životní jubileum a tak od nás obdržel památeční triko a dostal i dortu. A myslím jako dortu a ne jako do rtu… Pavel pak předal volant již expedicí ošlehanému Švuňkovi a mohlo se vyrazit. Odjezd tentokráte nikdo nezpozdil a tak vyrážíme na čas. „Čas máme dobrej, ale musíme furt jet“, no jo už to začíná, lítaj klasický expediční hlášky (copak k nim ale letos přibude za slovní perlu…????? ) Autobus se sotva stačil ohřát a už tu máme 1. zastávku. To Drak ještě chvilku pracuje na benzínce v Mohelnici, čehož se hojně využívá k nákupům cukrovinek, kafíčkování i čůrání, ale pak už ho valíme do Čech, směr Litomyšl. Cestou probíhá tradiční rozlosování složení družstev, tentokráte to budou fotbalové týmy. Právě probíhá mistrovství světa, na které se náš nároďák po dlouhé době probojoval. Pevně jsme při přípravách tématu expedice věřili, že v době konání expedice budou naši ještě ve hře, ale bohužel již jsou doma a slovo Ghana před některými ani nevyslovujte, působí na ně jako červený hadr na býka. No ale zpět k rozlosování mužstev, letos označených originální kapitánskou páskou : žlutí 9-Elis; 4-Mára; 8-Lubča; 14-Lucka; 20-Hanča; Venca; Blatis; Zip; Švunk; Šmejkalíňu modří 3-Dominika; 6-Maník; 16-Myšák; 10-Monča; 19-Marťa; 23-Šmejky; Harfus; Já (Já jako on, ne jako já); Šlichta; Kamča zelení 1-Marcík; 12-Topol; 7-Pepa; Jassie; 15-Makyša; 21- Skypy; Morbidus; Styk; Kronikus; Azurit červení 2-Zuzík; 5-Davča; 17-Pitrs; 19-Pája; 13-Janča; 18-Čmeldík; Čvachtová; Drak (malej Tomášek – ta náhrada od středy se taky povedla ☺, ale to až později); Pája; Chorajda
V 15.30 přijíždíme do AC Borová, ale i když je tu pusto prázdno, tak nás neochotný vedoucí posílá pryč. Tak zkoušíme vedlejší chatovou oblast, kde ale již tak úzká cesta končí bez obratiště. Švuňka teď čeká první couvání, po rovině mu to jde, to už známe, ale tady couvá do zatáčky, kde nechápu, jak vůbec mohl vidět kam jede. Ale jsme z toho za chvilku venku, tak sklízí potlesk (a má si těch potlesků letos ještě užít ☺). Následně nás GPS-esky (letos máme 2, abe nechebělo, že ja) neomylně dovedou na cestu, která se za chvíli změní na nezpevněnou, následně jen travnatou cestu mezi poli. Jsme sice jen 300m od plánovaného cíle, ale je to dále pro bus nesjízdné. Tak to „U Dědka“ (foto č.60) na chvilku zapíchneme, a vyjednavači vyrážejí zmapovat lokalitu. Jsme na okraji Žďárských vrchů, ale mlhy jsou tu jak v Londýně. Vyjednavači se vracejí s konkrétním řešením, a tak couváme něco kolem kilometru, otočku Švunk vystřihnul přes ovocný sad, což vzhledem k vytrvalému dešti a našim zkušenostem s vyprošťováním zapadlého busu z dřívějška bylo dost riziko (a tak jsme si museli jednu nalít, abysme to přežili). Pak již pohodový dojezd k chatě Lucký vrch, kde nás přívětivý pan vedoucí nechá přenocovat na zemi na verandě, a částečně i v klubovně a restauraci. Veranda je vyzdobena vtipnými historickými plakáty – reklamami pivovarů z minulého století, joooooo pilo se dycky. A pak to začalo, začali se rojit naši „technici“ a proběhla 1 ostrá instalačka digitálního satelitu, notebooku a projektoru s plátnem tak, abychom mohli nerušeně sledovat kdekoliv mistrovství světa v kopané. Máme k MS letos vztažený celý systém soutěže, a tak je to pro nás důležité. Jako vždycky napoprvé to trochu „drhne“ a tak 1. poločas sledují ti co nemontují ve společence chaty. Zde se také v poločase vysvětlí základní princip letošní expediční soutěže, systém sázek. Představí se nám i náš bookmaker Pája, který ihned pružně vypisuje první sázky. Družstva po krátké poradě sází (do začátku družstva vyfasovala „kapesné“ z expediční kasy, a dál se už musí snažit něco vydělat sami. Sází se kromě fotbalu na různé kuriozity, dnes třeba na to zda bude ve 21.00 hodin pršet. Po 1. zápase si mne vedoucí sázkové kanceláře Pája ruce, protože většina sázela na výhru Argentiny, která v době uzavírání sázek vedla 1:0. Ale Němci zápas nakonec vyhrávají na penalty, a tak se oči sázejících ubírají k obloze, kde se mraky protrhaly a mohlo by to většině sázejících vyjít, že pršet nebude. Předtím ale máme první večeři, tradiční sekaná s kaší, hovězí polévka s nudličkami. Výdeje večeře se ochotně ujal sám Já (foto č.100). K večeři dorazí i Zip, který nás již tradičně stíhá až po cestě všelijakými spoji, letos měl pochodové cvičení na závěr. Od vlaku z Borové to bral podle turistické mapy, a světe div se – trefil. Pak s již sleduje počasí, v 21.00 je rozhodnuto – prší a zase většina prohrává. Večerní zápas Itálie nad Ukrajinou vyhrála, tak se slaví první vítězné sázky, ale spát se jde nezvykle brzy.
Sobota 1.7. 2006 Ráno vstává většina náčelníků ještě před budíčkem, což nám trošičku rozvznětlilo Šlichtu „to se to houkání večer fláká, a pak mi to ráno šmejdí po kuchyni (a dnes i ložnici) a ujídají ještě před snídaní, takhle by to fakt nešlo….“ V 8.00 svolává všechny na rozcvičku tichým ospalým hlasem Zip, který vypadá, že pro něj přišel budíček příliš brzy. Ale vše zvládá, a tak se mohou všichni kochat při výklusu ranním oparem, přes který se dere slunce. Vypadá to s počasím nadějně, i když momentálně teploměr ukazuje jen 12°C (viz. Foto č.113) I když jsem pojal podezření, že je na této teplotě zaseknutý, neboť se z tohoto bodu nehnul od té doby, co jsme přijeli. Po snídani proběhl bleskový úklid i nástup, takže máme oproti itineráři 10 minut náskok (doufáme jen že ho plnohodnotně využijeme třeba zastávkou na „jedno“, a ne že jej proměníme v nějakého trefeného kozla na trase). K silnci si musíme zase couvnout, ale je to tentokrát opravdu jen kousek. Autobusu si moc neužijeme, záhy nás totiž vysazuje u restaurace s krásným názvem Hlučák s trefným nápisem na zdi (foto č.138). Vede tudy turistická červená trasa, která nás zavede na Velké Perníčky, Zkamenělý zámek, zámek Karlštejn (podobnost čistě náhodná, zde se jedná jen o rekreační zařízení stejného názvu), podél golfového hřiště do Svratky. Začátek vypadá nadějně, dnešní služba odvedla sqělou práci, hned u první studánky „rostou“ basy se Starobrnem (foto č.151) - no až na jedno jsme ho majiteli nechali nedotčené). Po lese zde místní jezdí i s favoritem, zřejmě v terénní úpravě. U nádherného skalního masívu Velké Perníčky, skrytého uprostřed lesa, se srocujeme ke společnému foto. Následně proběhla očekávaná soutěž ve sběru šišek. Nejvíce práce dalo počítání, protože tady jich tedy bylo….. Po krátké procházce se usadíme na kládách, kde byl čas na tatranku a oddech a poté marš až na Zkamenělý zámek. Po cestě nemáme štěstí, v lese probíhá zrovna v naší trase těžba a deště udělaly spolu s technikou z cesty bahnitý pruh, který někde není kudy obejít, a tak je na místě obezřetnost a klid. Nejvíce si blátíčko vychutnal Morbidus v nových bílých Nike bačkůrkách (foto č.185 ještě nové, pak foto č.203 a následně foto č. 213). Na Karlštejně, kde při odpočinku padl lahváč a ruská zmrzka (samozřejmě že ne dohromady, to by nás roztrhalo, mladší pivo, my zmrzku, nebo to bylo na opak, jak že se jmenuje ten můj doktor--------Ajzhajmer, či co????? Po příchodu k busu obídek – tradiční salámek a spol. Z reklamních tabulí zjišťujeme, že jsme ve městě, kde se vyrábějí hokejky (KOHOS), i když momentálně nejvíc byla vidět probíhající výstavba kanalizace. Odpoledne pak přes Jihlavu, Řásnou přijíždíme kolem 16.00 do kempu Pařezitý, kde máme požadovaný séparé prostor. Kdo šel za hodinu okolo, nevěřil asi svým očím. Okolo stanů stojí masivní přístřešek s nalepeným zahradním přístřeškem, vedle něj „zapíchnutý“ satelit, no „masňáci“ na výletě. Zbývá pár minut do úplného uzavření dnešních sázek a tak mužstva se radí a přemýšlejí, jak to asi vše dneska dopadne. V přestávce fotbalu proběhne jedna rychlá soutěž v předávání míčku „přes ruku spojenou se sousedem“, po skončení fotbalu pak soutěž v posouvání kopačáku volejbalákem, kde zcela vyhořeli papíroví favorité, kteří většinou v házení míjeli cíl. Večerní nástup poprvé oživilo vyhlašování výsledků sázek, včera vyhráli jen červení, zbytek vše odevzdal do pokladny sázkové kanceláře. Výsledky jsou díky přítomné technice zpracovány prakticky on-line, a při nástupu jsou promítány v perfektně zpracované tabulce (díky Kubo) na plátno (viz. foto č. 285). Později večer proběhla družba s přes cestu tábořícími cyklisty. Jsou tady taky ve skupině, ale mají mezi sebou trochu jinačí vztahy než my. Poseděli jsme společně u kytar, Horajda načal svoje štěňátko zelené, které s námi jelo na počest jeho prvorozeného syna Mirečka, alias Bedřicha.
Neděle 2.7. 2006 Na neděli je budíček nezvykle brzy, již v 7.45 budíček, na snídani oblíbená vánočka a kakajíčko. Zůstáváme na místě, tak jen vyrážíme na výlet do Telče, která je vedená na seznamu památek UNESCO. Po prohlídce náměstí zde probíhá malování triček na týmové dresy. Sluníčko začíná hřát a tak se hledá stín, my si vybrali stín podloubí u hospody „U zeleného žížaly“ Na náměstí se prochází několik studentů a se zájmem nás fotí, pak z nich vyleze, že to mají v rámci studia, a tak jim ochotně všelijak pózujeme, i když oni radši přirozený život. Ale jejich nápady inspirují i nás a vznikají „umělecké“ fotografie, detaily květin, stínohra nebo domy přes mužský rozkrok, aj., no mrkněte se sami (foto od č.341). Při zastávce u zmrzky kolem prochází turisti „ko-ni-či-va, rozumějí, dávají se do řeči a chtějí se fotit, což nám i zřetelně i jim činí radost a tak je o zábavu postaráno, v tomto se vyžívá hlavně Chorajda a Styk, pevně věřím že jejich fotky stojí v rámečku na krbu několika japonských rodin……Procházku končíme prohlídkou mostu za švýcarský prachy. Na parkovišti jsme si málem spletli náš bus, stál tam obdobně zbarvený bus, ale toto je nějakej reisen… Pak již musíme na nádraží do Dačic, vyzvednout Míšu Skýpalu, který reprezentoval včera šumperskou atletiku na závodech. 4. místo v hodu kladivem jej rozladilo, prej to bylo „na bednu“, ale není každý den posvícení. Oběd probíhá vedle Penny Marketu, kde se doplnily zásoby a taky odsoutěžil hod talířem na branku. Po návratu do tábora je již volno, a tak se jeden na volejbálek a petangue. Jde se také do lesa na dřevo. Zde se projevili kolegové z večírku-cyklisti vzali svoji elektrickou pilu, 100m prodlužky a šup na sušiny. Pak se sešla porota vážených pánů k hodnocení předvádění nových kolekcí dresů jednotlivých týmů. Tak jak si je dopoledne vybarvili. Všichni si k tomu připravili nějaké krátké vystoupení, a tak jsme se velmi dobře pobavili. Ode dneška v tento den bude slavit 2.narozeniny Čvachtavá, který se málem v noci udusil ve „Žďáráku“, kde si ve spánku zalehl větrací otvor, a až Kamča jdoucí konat potřebu zaslechl podivný šramot, tak ho dostal ven. Jirka ve spánku dezorientován se dral za vzduchem na obrácenou stranu, přičemž ukázkově roztrhal svou kalimatku. Večer se vyplácí 1. výhry a taky proběhly první větší vklady do sázek, nejvíc se sázelo na otevírací dobu na chatě Lucký vrch. Odpoledne zkoušíme hrát petangue za hospodou ,ale dotěrné pičurky (mušky sviňky) nás nenechají partii dohrát, je jich příšerně moc. Ostatně tyto protivné pičurky se ozvaly i při večerním posezení u táboráku s kytarou, kde nás donutí obléci se od hlavy až k patě, někteří si dokonce zhotovili speciální masku – viz. foto č. 499 (ano je to Styk!) Večer v hospodě zatím druhá část neustále oddalovala zavíračku, takže místo ve 21.00 to zavřeli těsně po druhé, ale zato se obě servírky už dlouho takhle nezasmály. Stykovo neopatrné vyslovení „teďka na mně“, a už ležel na stole a panáky se skládaly na něj, pak ještě na další adepty podobného brebtnutí, vrcholem bylo, že na něm byla ještě řada….. Po zavíračce pokračoval večírek pod přístřeškem dojídáním večeře a dopíjením zeleného štěňátka, dokonce se vydávaly „vrácenky“. Při odchodu na WC dostal každý jeden na cestu, vlastně na čelo, expediční Trodatku, a tak ráno všichni viděli, kdo se vlastně zůčastnil tohoto povedeného večírku. Zip si dal za cíl vyzkoušet absolutně všechny možnosti a funkce svého fotoaparátu, některé jeho pokusy jsou obdivuhodné (foto č.507 a dál).
Pondělí 3.7. 2006 Ráno balíme a vyrážíme do Jindřichova Hradce, kde na nás čeká Drakem dopředu rezervovaný vagon historické úzkokolejky. Před jízdou nás ještě mašinfíra seznámí se svojí mašinkou, co ta toho uhlí spálí….. Vystupujeme na stanici Kaproun, kde vyloučili z přepravy J.Cimrmana. Jdeme po jeho stopách (i když on se tehdy asi plazil) po svých do obce Kaproun. V lese je stále ještě pěkně mokro a tak jsme raději odbočili ze značené trasy na louky, a díky GPS došli kam potřebovali. Bus nás čekal u krásné vesnické hospůdky U paulánů, kde jsme nakoupili jen pivko Velkopopovický nabublinkovaný Kozel a nanuky, oběd jsme měli s sebou. Ve 13.30 odjíždíme směr Malešická přehrada, projíždíme Třebíčí, Koněšínem, na obzoru symboly jaderné elektrárny Temelín, až končíme na kempu Wilsonka, dnes ještě skoro prázdného. Na Dalešické přehradě je to jediný kemp, neboť všude jinde je špatný přístup k vodě. Voda je sice mírně zakalená, protože vysoká hladina vody překrývá písečnou pláž, a tak se musí do vody přes bahýnko. Zde se ale nicméně letos poprvé (a já osobně na expedici vůbec po dlouhé době) koupeme v přírodní vodě. Místní 3 písčitokamenité kurty zvou na volejbal, nohejbal i petangue. Soutěží se v přendávání kalimatky, hodu létajícím talířem na dálku, vždy přímo 2 družstva proti sobě. Večer se v našem soukromém letním kině dávají Rafťáci, zbytek sedí u kytary u kiosků. Byl vlahý večer a postupně jsme se tu sešli skoro všichni a taky to podle toho ten kolektivní zpěv vyznívá…..O půlnoci za námi přišel majitel kempu s ochrankou, museli jsme trochu ztišit hlasy, ale jinak vše o.k., poseděli jsme v družné pohodě až do 02.15.bývá tu po nás pěkný komínek pivních i panákových kelímků a taky jeden odpadlík (viz. foto č.770), ale tohle všechno ráno uklízečka smete pod stůl. V sázkách brali „žlutí“ zatím rekordní výhru – 30 zlatých, vyplácet se Pájovi moc nechtělo, zatímco Luba se spokojeně natřásal pýchou. Při vyhlašování byla i sázka na to, kolik udělá Azurit nožiček, já osobně si myslím že to Mira nezvládl zřejmě psychicky, protože technicky má určitě na víc, než na předvedené 3 doteky.
Úterý 4.7. 2006 Hned po budíčku se rozkřiklo, že dnes bude totální volný den, vybízí k tom počasí, je neexpedičně slunečno, příjemná voda ke koupání, hřiště na všechno, ucházející pivo, široká nabídka gurmánských specialit – ideálně odpočinkový den. A tak se znovu roztahují spacáky a dospává se dlouhá noc, pod přístřeškem se sem tam ozve houknutí a den krásně plyne. Soutěže jsou tentokrát ryze sportovní a tak se hraje turnaj ve volejbale a petangu. Turnaj ve volejbale „odnesla“ zraněním kotníku Markéta – paradoxně jediná volejbalová profesionálka, to je pech. I když nevyhráli papíroví favoriti – modří totiž ve svém týmu mají samé aktivní volejbalisty, bylo vidět, že kdo nastoupil na kurt, ten potil krev za svůj tým. Petangue hraje za tým vždy jen 4 nejmladší, a tak je o napínavou podívanou postaráno až do konce. Odpoledne za námi dorazil Šmejkaliňu a David. Večer se hraje šlágr Německo-Itálie, Itálie vyhrála v prodloužení, zápas si až do hořkého zklamání na konci s námi společně v našem stanu užili i rodilí němci odvedle ze stanů. Po fotbale jdeme ještě posedět na pivko, kde se mi povedlo zcela nechtěně rozhodit Šlichtu. Objednal si u mne malé pivo, a já když mu ho nesl, jsem pronesl „hned ti k tomu tvýmu malýmu pivu něco řeknu“ (měl jsem tím na mysli veselou příhodu z výčepní, když mi totiž sdělila že malé pivo netočí, protože nemá malé kelímky, tak jsem jí poradil, ať mi natočí do velkého jako šnyta. To zas chtěla vědět cože to je, tak jsem jí řekl, že to je do velkého kelímku natočené pivo najednou, no ona neváhala a natočila, jak je špatným zvykem stánkařů, pivo velké, ale naráz…), ale přitom jsem postavil kelímek na hranu stolu tak „šikovně“, že ho měl Pavel hnedle celé v klíně a já mohl jen dodat - „promiň“, načež všichni zúčastnění spadli smíchy pod stůl. Po návratu na základnu se pod přístřeškem tentokrát nedojídají zbytky od večeře (protože dnes kupodivu nic nezbylo ☺), ale musí se sáhnout do NZetů. Šlichta dal do placu štangli salámu a jen se po ní zaprášilo. Vznikl zde další expediční slogan, kdy Morbidus na nabídku dalšího panáka odvětil „NECHCU“ tak procítěně, že se to muselo zapsat. Navíc když pak ještě rozjařený Pája v naší ložnici na vleku toto povýšil tím, že na vše odvětil „nechcu“, a pak takto ještě hlásil přesný čas, ale tomu se zasmějí jen zasvěcení, to se holt musí prožít. No srandy jsme užili kopec až jsme i Chorajdu vyštengrovali k tomu, že vstal a zajistil další lahev „jonťáku“. Náš smích neunikl Harfusovi, který nelenil, vstal a přišel jakoby na kontrolu, ale my dobře víme, že se stavil „na jednu“.
Středa 5.7. 2006 V kempu dnes probíhá volejbalový turnaj trojic, je tu těsněji a tak vyrážíme na pěší túru na Wilsonovu skálu nad přehradou. Ze skály jsou pěkné rozhledy, dokonce se nám ukázali i potápěči pod skálou. Po cca. 2 hodinách volné chůze lesem přicházíme k fotbalovému hřišti uprostřed lesa. Pohotový znalec kopané Čmelda hned podotknul, že od letošní sezony sem do Hartvíkovic, bude zajíždět na mistrovská utkání divizní Zábřeh. U hřiště probíhá soutěž ve skládání vlaštovek, lodiček a čepic z papíru. Vlaštovky jsou pak podrobeny kontrolním letům, a některé kusy předvádějí krásné letecké figury. Pochod končí v hostinci Outulný-na pivo a nanuka. Naše trika krásně ladí s odstínem vnitřní malby stěn. Zde nás zastihla krutá zpráva ze základního tábora, kde stráží Švunk. Díky silnému větru se „poskládal“ zahradní přístřešek. A tak pospícháme napravit škody, nejsou naštěstí nijak veliké, pozohýbané trubky se narovnají, popraskané plasty spraví izolačka (foto č.911), ale raději se stavěním počkáme až se vítr utiší. Za chvíli k nám dorazili další posily týmů Vašek Kouřil a Tomáš Jarmara. Ráno odjel místo procházky na nákup Šlichta se zraněnou Markétou, využili Davidova osobáku a současně provedli průzkum dalších potencionálních našich kempů. K obědu je hrachová polévka s osmaženým rohlíkem, pak většina podlehla polednímu spánku na slunci. Zpříjemnili nám to David s Vencou a jejich preludování, které chvílemi přecházelo v docela slušnou metalovou palbu, Venca evidentně hodně dotrénoval, a David nezůstával pozadu. Na probrání nám nachystali „oblíbené“ lidské člověče nezlob se. Po něj se nechal „vyhecovat“ k rodinnému souboji o nejrychlejšího muže domácnosti Azurit se svým synem Myšákem. Myšák nakonec vyhrál, když v samotném závěru dotáhl tátův slibný náskok. Nicméně Mira pak zbytek odpoledne relaxoval a moc do řeči mu nebylo. Na protažení pak ještě se hrálo chytání rybiček na jeden nádech alias Hu, tu tu túúúúúúúúúúúú. Poté se na satelitu prosadil Wimbledon, zbytek se bavil po svém, petangue a taročky. Po večerním nástupu ještě před fotbale běžela zrovna na Nově „klasika“ film S tebou mně baví svět – tak trochu naše vzory, bavili jsme se u toho parádně až se ani nechtělo přepínat na fotbal,ale ten nakonec vyhrál. Francie porazila Portugalsko a zase nám pěkně zamotala sázením. Dnes nás měl původně qůli pracovnímu vytížení opustit Drak, ale nějak se od nás nemůže odtrhnout a tak to oddaluje co to jde, no nebudu vás napínat, vrátil se s náma až v neděli. Ještě že už jsou na expedici povoleny mobily. Jak to ten Drak organizoval, to vám byl koncert, jen jsme ho museli při odjezdu doslova odtrhnout od kalimatky, kde měl momentálně kancelář (foto č.985). Závěrem je nutno k tomuto ještě jednu poznámku do budoucna : Na expedici můžeš přijet později, ale nikdy ji dříve neopustíš!!!!!!!!!!! Večer i noc nezvykle poklidné, že by klid před bouří?????
Čtvrtek 6.7. 2006 V 7.30 nás čeká budíček, po něm balení a před námi je přesun do posledního tábora. Jako předvoj vyrážejí vyjednavači osobákem, podle dostupných zpráv nádherné počasí a svátky způsobují přeplněnost kempů, tak to bude problém se někde upíchnout s tím naším cirkusem.My s busem projíždíme kolečko kolem Dukovan „pudem na prohlídku,neéééé? To ne, je svátek, maj zavřeno. No jo, ale hrady, zámky a atomovky jsou otevřeny i ve svátek……“ Do cesty se nám pletou objížďky, a tak jednu chvíli jedeme už jen polem, ale Švunk vše zvládá s nadhledem profesionála. Předvoj nás směruje na koupaliště v Želeticích. Tato ves byla vyhlášena v roce 2003 jako vesnice roku Jihomoravského kraje (viz. Foto č.1195) V rámci této soutěže přebudovali původní požární nádrž na pěkné koupališťátko. Místní sem chodí až odpoledne a tak jsme tu skoro sami, užíváme si koupání, tenisu hned vedle na kurtech, i petangu v trávě. Volný bazén vyloženě lákal ke zkoušení všelijakých skoků, hlavně co nejvíce netradičních, a v této volné disciplíně byly k vidění moc pěkné kousky. Předvoj mezitím zajistil táboření za fotbalovým hřištěm TJ Dynamo Oleksovice. Starosta byl ochotný, i přesto že ho vystrašil Já svým zvoněním u domovních dveří (Já neslyšel zvonek, tak pro jistotu zvonil asi 15x). Nechal nám k dispozici sociálky a klubovnu, takže máme vše potřebnéprostor, klid, zázemí, pro nás jak jsme se později shodli je toto řešení lepší než přeplněné kempy. Na večer při jednání s paní hospodskou, byla zapůjčena pípa a dohodnuta bečka, pro případ, že unavená hospodská po předchozím, prý náročném večeru, půjde brzy spát. Říkala ve 22.00. Při poklidném čekání na pozdější program zcela z čistého nebe sjela velká sázka (viz. foto č.1074) mezi Chorajdou a Šmejkym. Provokatér Morbidus zasáhl a nevinou debatu dovedl k šanci 50 na 50. Hoďte mincí. Pokud prohraje Chorajda, oholí svůj letitý plnovous, pokud Šmejky tak se ostříhá dohola. Oboje každopádně vyvolá velké pozdvižení asi hlavně doma. Nikdo z nás takto upravené oba borce ještě neviděl, no to bude zase veselo... Odpoledne na hřišti soutěž v kopání na branku, kdo chtěl mohl zariskovat na zavěšené flašky za trojnásobný počet bodů. Další soutěží byl slalom pod zábradlím s balonem u nohy. Zlatým hřebem byly „slepice“ v plném počtu všech lidí z týmu, spontánní nasazení vytvořilo super atmosféru, kterou jsme udrželi i na večerní posezení na terase restaurace s kytarami. Sedělo se i s dětmi dlouho, naše společné zpívání nadchlo i místní(foto č.1119) natolik, že někteří přijdou příště jen mrknout na nás, no a některý z nich-nezkušený mladíci-to zmohlo zcela do spánku. Nádhernou scénku jsme vystřihli při „Sladkém mámení“, došlo i na „mašinku“ a další pecky.Nebylo divu, že jsme si zanedlouho zapsali další čárku do kolonky hospoda vypitá od zelené. Jako další došla griotka, pak Jelzin a pak už jsme šli spát. Bylo něco kolem půl třetí. Když se Styk ptal paní hospodské jak je to s tím spánkem ve 22.00, odvětila jen: „To nešlo byli jste úžasní, to jsme tady v Oleksovicích ještě neviděli. Před týdnem tady hrála profesionální kapela, ale Vy jste lepší.“
Pátek 7.7. 2006 Lehká snídaně – dietní párečky - byla na místě, protože nás čekalo semifinále naší celoexpediční hry, dnešek rozhodne o finalistech. Jako první nás čekaly závody v plavání v Želeticích na koupáku. Bojovali štafety vždy 2 družstev mezi s sebou. Po vyčerpávajícím souboji přijde vhod oddech na opalování a koupačka. Ve dvě jedeme do Znojma. Tady se vydáváme do zdejšího tajemného podzemí, kde mají neuvěřitelnou síť katakomb a spojovacích chodeb. Paní průvodkyně až nápadně opakovala, že skály jsou ze žuly, že ji ani nezaskočili, když se jí na konci prohlídky zcela prostě Viktor zvaný Maník zeptal, z jakého kamene jsou prosím ty skály? Upřímně odpověděla že ze žuly ☺. Znovín tu má svůj stánek, čemuž neodoláme, chutnáme a chutnáme a najednou je tu nápad a hlavně chuť zopakovat si po několika letech expediční návštěvu vinného sklípku. Styk si to vezme za své a tak je o úspěch akce postaráno. Při snaze paní průvodkyně ukázat nám pravou tmu, se ozvala dutá rána, to se jen Šlichta srazil s Chorajdou hlavami, i když v prvopočátku to vypadá na zemětřesení (viz. foto č.1230 a 1231). Po vypuštění z podzemí se jde část lidí podívat z vrchu radniční věže, zbytek se dole cpe hamburgery, colou i zmrzlinou (zde byla zavedena nová kolonka na web 1.stánek vyjedený od hamburgerů. Morbidus dává k dobrému jeden povedený vtip o co největším hamburgeru s názvem pi.. s kytarou…. Po návratu probíhají další soutěže semifinálového dne a večer je rozhodnuto, do finále postupují družstva červená a modrá. je Po večeři naplánována návštěva vinného slípku, místostarosta Želetic Honza (foto č.1270) otevřel svůj sklep, a jeho kamarád Pavel (foto č.1280) pak druhý sklep a my mohli ochutnávat. Vínko měli dobré,ale množství jídla podcenili, a tak se muselo dojít na královské dělení. Do sklípku za námi dorazili dva ostří hoši na mašinách, Kubíčkovi hoši si přijeli zase na chvilku ukrást Chorajdu. Na venkovním sezení pak Čmelda zaznamenal tento hlas „v Alešově okolí 1x1m není víno“.:Morbidus. Po návratu ještě vychutnáváme vínko na klubovně, ale brzy se jde na kutě.
Sobota 8.7. 2006 Ráno lehce prší, a i se ochladilo, a tak dolosování členů družstev, která nepostoupila do finále, se musí přesunout do klubovny. Proběhl klasický NHL draft jednotlivých členů, které finálová mužstva kupovala za peníze z vyhraných sázek. Než draft skončil, je už zase pařák, a tak se ti co nebudou chystat závěrečnou hru, odjíždí cáchat na koupák. Zde natrénují krásný kolektivní skok do vody (fotky č. 1404 až 1409 – doporučuji posouvat rychle za sebou, umocní to zážitek) Poté, co jsme my zbylivší nachystali na odpoledne vše potřebné, se uskutečnilo utkání v malé kopané. V tropickém vedru, v pravé poledne se proti sobě postavili na jedné straně Vašek, Styk, Kronikus, Kamča a Venca v bráně. Na straně druhé pak Azurit, Šlichta, Drak, Čmelík, Tomášek a v brance Chorajda. Skóre se přelívalo nahoru dolů, konečná remíza pasovala všem (hlavně že jsme přežili, pozn. autora) Začátek závěrečné hry se o hodinu odsunul, z důvodu velkého vedra, ale i tak je navečer stále ještě výheň. Ale finálový souboj vtahuje všechny do hry, která vyvrcholila kopáním penalt nalosovaných dvojic proti sobě, způsobem kopneš-chytáš. Zde se naplno uplatnil se svými schopnostmi „moderátor“ Pája, alis Karolko. Kopání jsme zahájili sborovým zazpíváním expediční hymny „po nagansku“. Tyto momenty výtečně zachytil na fotoaparát Zip, jeho sekvence puštěné rychle za sebou vás spolehlivě provedou celým zápasem. Zde se pobavili myslím všichni. Při soutěži nad námi celou dobu visela hrozba bouřky, ale mraky se zastavili jen kousek od nás, a tak jsme tomu tentokrát unikli. Večírek na terase už byl místními očekáván, ale náš raut je ohromil. Tradiční ovocný salát doplnily po vyhlášení výsledků soutěže dorty pro všechny. Drak, který byl vyslán aby na večer držel místa po příchodu do hospody se nestačil divit.“ Máte tady prosím volno?? „Jistěěěě my už na Vás čekáme“ Dnes byl čas i na slavnostní chvíle při přijímání nových náčelníků Vency a Vítka. Kamarádi jim připravili pomlázku kopřivovými metlami, a tak si chlapci užili. Následné pasování klasicky mečem jen zdůraznilo slavnostní okamžik. Smutné naopak bylo loučení s Marťou, z které je odteď baba a už s náma nesmí dál na expedice jezdit. Slzy doprovází tento okamžik již tradičně, ale čas nikdo nezastaví. Přišel čas i na splnění sázky, kdy se musel nechat Chorajda pod dlouhých letech oholit, no je k nepoznání, že, když porovnáte foto č. 1627 a 1641, tak nebude věřit, že je to tentýž člověk. Paní vedoucí z kiosku ač má dneska volno, si za náma přijela zazpívat, a tak se hraje na přání, kombo má silný zvuk, a kytaristi neuvěřitelnou výdrž – hooooooši děěěkujeeem. Vašek za své rockerové sólo sklízí zasloužené ovace od všech okolo a pěkně si to užívá. Spát se ani nechce jít, je krásný pohodový večer, ale ráno se musí jet domů a tak to po částech tak trochu podle věku posíláme na kutě. Na závěr, po několika mých urgencích, Styk přesvědčí paní hospodskou, aby nám přenechala jako suvenýr reklamní ceduli Hostanu (foto č. 1697). Fakt se mi líbí a to nejen ten slogan „dobrý jako tenkrát“. A pak už se opravdu vypne aparatura, zavře se hospoda a alou na kutě. Na poslední noc se nechám i já zlákat pod širák a užívám si tak opravdu výjimečně nádherného počasí, které nás letos provázelo.
Neděle 9.7. 2006 Ráno všichni vstávají včas, není kam spěchat a tak s může spát dlouho. Vzorně probíhá i balení, a tak jsme na předávku objektu připraveni. Cestou domů se stavujeme osvěžit se a rozloučit na koupaliště v Želeticích a pak už jízda směr Chromeč. Při zastávce na svačinku nás míjí kolona historických vojenských vozidel s nadšenci v uniformách. Ochotně nás zdraví, troubí a mávají, dyť jsou podobně jako my jistým směrem „ujetí“. Nácvik nové sloky hymny známí naschválníčci zase stěžují, až vzniká krásná zkomolenina „koholák“. Tradičně obdrželo vítězné družstvo nádherný dort, tentokráte fotbalové hřiště i s míčem a brankami, o který se podělilo i s námi ostatními. Ani nestačíme sníst všechny ty dobroty co nám Pavel Kamlar nachystal a už jsou první vlaštovky na „odletu“. Na památku se ještě vyfotíme, a ...... a jak je již tradicí brzký rozchod, to je taky sakra chlapi rozumný, v osm je finále MS!
Za rok čus, Váš kronikus.
