Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ. Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Čl

Vládní návrh ZÁKON ze dne …….. 2015, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích Čl. I Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 193/2003 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 383/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 297/2009 Sb., zákona č. 347/2009 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 169/2013 Sb. a zákona č. 239/2013 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „Evropské unie16)“ nahrazují slovy „Evropské unie16), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie27)“. Poznámky pod čarou č. 16 a 27 znějí: „16) Směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel, ve znění směrnice Komise 2003/127/ES, směrnice Rady 2006/103/ES a Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů, ve znění směrnice Komise 2003/73/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008.

1

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/30/ES ze dne 6. června 2000 o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných ve Společenství, ve znění směrnice Komise 2003/26/ES a směrnice Komise 2010/47/EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice), v platném znění. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (přepracované znění), ve znění směrnice Komise 2010/48/EU. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2015/413 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu. 27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 ze dne 5. února 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly.". 2. V § 1 odst. 3 se slova „vojenská vozidla“ nahrazují slovy „vozidla ozbrojených sil České republiky“. 3. V § 3 odst. 2 se na začátek písmene e) vkládají slova „vozidla zvláštního určení a“. 4. V § 3 odst. 3 se na konci textu písmene c) doplňují slova „a výměnné tažené stroje“. 5. V § 3 odst. 4 se slova „základních kategorií L, M, N, O, S, T a R“ nahrazují slovy „kategorií L, M, N, O, T, C, R, S a Z“. 6. V § 4 odst. 2 písm. a) bodu 2, § 4a odst. 3 písm. f) a v § 72a odst. 2 písm. a) bodě 1 se slova „místa podnikání“ nahrazují slovem „sídla“. 7. V § 4 odst. 2 písm. a) bodu 3 se za slova „adresa sídla“ vkládají slova „nebo umístění odštěpného závodu“. 8. V § 4 odst. 2 písm. a) se na konci textu bodu 3 doplňují slova „nebo její odštěpný závod“. 9. V § 4 odst. 3 písm. e) se slova „v rozsahu podle odstavce 2 písm. a)“ zrušují. 10. V § 4 odst. 4 se slova „podle § 38a a 38b“ nahrazují slovy „podle § 38a, 38b a 38d“. 11. V § 4 odst. 4 se na konci písmene a) slovo „a“ nahrazuje čárkou. 12. V § 4 odst. 4 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: „b) údaje o silničním vozidle v rozsahu podle odstavce 3 písm. b) až k) a m), jde-li o zvláštní registrační značku podle § 38d, a“.

2

Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c). 13. V § 4 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Pro účely tohoto zákona se u silničního vozidla ve svěřenském fondu za vlastníka považuje svěřenský správce.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7. 14. V § 5 odstavec 2 zní: „(2) K provedení úkonů podle odstavce 6 a podle § 6 až 7f, § 8 až 11, § 12 odst. 1, § 13a a § 14 je příslušný kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností. Údaje do evidence podle § 4 odst. 1 písm. d) zapisuje obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má držitel zvláštní registrační značky sídlo, nebo, jde-li o zvláštní registrační značku podle § 38d, obecní úřad obce s rozšířenou působností, který tuto zvláštní registrační značku vydal.“. 15. V § 6 odst. 1 se na konci písmene a) slovo „nebo“ zrušuje. 16. V § 6 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) odštěpný závod, jedná-li se o zahraniční právnickou osobu.“. 17. V § 6 odst. 3 písm. e) se na konci bodu 1 slovo „nebo“ zrušuje. 18. V § 6 odst. 3 se na konci písmene e) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se bod 3, který zní: „3. odštěpný závod, jedná-li se o zahraniční právnickou osobu.“. 19. V § 6 odst. 5 písm. a) bodě 5 se slovo „jednotlivém“ zrušuje. 20. V § 8 odst. 4 písm. a) bodě 2 se slova „než 14 dní“ nahrazují slovy „než 30 dní“. 21. V § 8 odst. 4 písm. b) bodě 2 se slova „technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla se přikládají, má-li je žadatel k dispozici“ nahrazují slovy „k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla“. 22. V § 9 odst. 1 písm. b) se za slovo „žádosti“ vkládají slova „vlastníka nebo“. 23. V § 11 odst. 1 písm. a) se slova „§ 4 odst. 4 písm. a)“ nahrazují slovy „§ 4 odst. 2 písm. a)“. 24. V § 11 odst. 2 písm. b) se slova „dočasně nebo dlouhodobě vyřazené z provozu na pozemních komunikacích“ nahrazují slovy „vyřazené z provozu“.

3

25. V § 12 odst. 2 se za slova „registraci silničního vozidla“ vkládají slova „, není-li zadrženo podle zvláštního právního předpisu28),“. Poznámka pod čarou č. 28 zní: „28) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.“. 26. V § 12 odst. 4, 6 a 7 se za slovo „působností“ vkládají slova „, který vyřadil silniční vozidlo z provozu,“. 27. V § 12 se doplňuje odstavec 9, který zní: „(9) Vzor žádosti o vyřazení silničního vozidla z provozu a žádosti o ukončení vyřazení silničního vozidla z provozu stanoví prováděcí právní předpis.“. 28. V § 13 odst. 1 písm. a) úvodní části ustanovení se za slova „silničního vozidla“ vkládají slova „jiného než přípojného“. 29. V § 13 odst. 1 písm. a) bodě 2 se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou. 30. V 13 odst. 1 písm. a) se doplňuje bod 4, který zní: „4. zaniklo jinak a o jednání vedoucím k jeho zániku bylo pravomocně rozhodnuto v řízení o přestupku nebo jiném správním deliktu podle zákona upravujícího nakládání s odpady23) nebo v trestním řízení,“. 31. V § 13 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: „b) žádosti vlastníka přípojného vozidla, pokud přípojné vozidlo zaniklo, nebo“. Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c). 32. V § 13 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slova „v odstavci 1 písm. a)“ vkládají slova „nebo b)“. 33. V § 13 odst. 3 písm. a) se slova „v jiném členském státě, jedná-li se o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bod 2“ nahrazují slovy „, jde-li o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 nebo 2, neověřuje-li obecní úřad obce s rozšířenou působností ekologickou likvidaci silničního vozidla sám“. 34. V § 13 odst. 3 písm. b) se slova „, jedná-li se“ nahrazují slovy „vydaný Policií České republiky nebo Hasičským záchranným sborem České republiky anebo obdobným orgánem jiného státu, jde-li“. 35. V § 13 odst. 3 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

4

„c) doklad o pravomocném ukončení řízení o přestupku nebo jiném správním deliktu podle zákona upravujícího nakládání s odpady23) nebo trestního řízení, jde-li o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bodu 4,“ Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena d) až f). 36. V § 13 se na konci textu odstavce 5 doplňují slova „, jde-li o silniční vozidlo kategorie M1 nebo N1“. 37. V § 13 se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Vzor žádosti o zápis zániku silničního vozidla stanoví prováděcí právní předpis.“. 38. V § 14 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „K žádosti se přiloží protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní.“. 39. V § 17 odst. 3, § 17 odst. 5 písm. a), § 28 odst. 2 úvodní části ustanovení, § 28 odst. 2 písm. a), § 28d, § 38a odst. 4, § 38b odst. 1 písm. a) a v § 38c odst. 2 se slova „nebo místo podnikání“ zrušují. 40. V § 17 odst. 5 písm. a) se slova „nebo místa podnikání“ zrušují. 41. V § 28 odst. 3 se slova „místo podnikání,“ zrušují. 42. V § 29 odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „Příslušný k vydání povolení je kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností.“. 43. V § 31 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Technický protokol a protokol o technické prohlídce lze nahradit protokolem vydaným technickou zkušebnou.“. 44. V § 33a se slova „příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel sídlo nebo bydliště nebo místo podnikání, liší-li se od místa bydliště“ nahrazují slovy „příslušný je kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností“. 45. V § 33b odst. 1 se slova „příslušný je obecní úřad s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel sídlo nebo bydliště“ nahrazují slovy „příslušný je kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností“. 46. V § 34 odst. 1 se věta druhá nahrazuje větou „Příslušný ke schválení technické způsobilosti je kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností.“. 47. V § 35a odst. 1 se slova „Pro účely schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo jednotlivě dovezeného silničního vozidla může ministerstvo“ nahrazují slovy „Ministerstvo může“ a slova „takto schvalované“ se zrušují. 48. V § 37 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Před provedením změny na silničním vozidle, která bude mít za následek jeho technickou nezpůsobilost k provozu podle odstavce 1, je právnická nebo fyzická podnikající osoba provádějící změnu povinna písemně upozornit provozovatele vozidla na tuto

5

skutečnost. Je-li provedení takovéto změny nabízeno veřejně, musí tato nabídka obsahovat zřetelné upozornění, že provedení změny bude mít za následek technickou nezpůsobilost silničního vozidla k provozu.“. 49. V § 38b se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, anebo“ a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) dopravce pro jím přepravovaná silniční vozidla.“. 50. V § 38b odst. 4 úvodní části ustanovení se za slovo „dovozce“ vkládá slovo „, dopravce“. 51. V § 38c odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „zkušebny“ vkládá slovo „, dovozce“ a slova „jde o jednorázovou jízdu silničního vozidla, která začíná a končí na území České republiky a“ se zrušují. 52. V § 38c odst. 1 písm. b) se za slovo „propagace“ vkládají slova „nebo dodání“. 53. Za § 38c se vkládá nový § 38d, který zní: „§ 38d (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa provozovny prodejce silničního vozidla na žádost vlastníka silničního vozidla, jehož technická způsobilost byla schválena a které není zapsáno v registru silničních vozidel, přidělí k tomuto vozidlu zvláštní registrační značku s omezenou platností pro vývoz do jiného státu, vydá tabulky s touto přidělenou zvláštní registrační značkou v počtu odpovídajícím kategorii vozidla a vydá osvědčení o přidělení zvláštní registrační značky s omezenou platností pro vývoz do jiného státu. (2) Osvědčení o přidělení zvláštní registrační značky s omezenou platností pro vývoz do jiného státu pozbývá platnosti dnem uplynutí platnosti zvláštní registrační značky s omezenou platností pro vývoz do jiného státu. (3) K žádosti podle odstavce 1 žadatel přiloží a) doklad o technické způsobilosti, b) protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, nejedná-li se o nové vozidlo, c) zelenou kartu vydanou podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla5) a d) doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu. (4) Prováděcí právní předpis stanoví vzor osvědčení o přidělení zvláštní registrační značky s omezenou platností pro vývoz do jiného státu a způsob provádění zápisů v osvědčení o přidělení zvláštní registrační značky s omezenou platností pro vývoz do jiného státu.“. 54. V § 42 se slova „a pravidelného měření emisí zapsaného v osvědčení o měření emisí“ zrušují. 55. V § 48 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:

6

„(5) Protokol o evidenční kontrole silničního vozidla pozbývá platnosti, pokud po provedení evidenční kontroly došlo a) ke změnám na vozidle, které nejsou v souladu s údaji uvedenými ke dni provedení kontroly v technickém průkazu silničního vozidla nebo v osvědčení o registraci silničního vozidla, nebo b) ke snížení hodnoty ujeté vzdálenosti na počítači ujeté vzdálenosti silničního vozidla.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6. 56. V § 56 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Stejnopis rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly zašle krajský úřad ministerstvu.“. 57. V § 58 odst. 1 písm. g) a v § 61a odst. 1 písm. b) se slova „§ 48 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 6“. 58. V § 74 odst. 1 se slova „povoluje příslušný“ nahrazují slovem „schvaluje“. 59. V § 74 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Příslušný ke schválení přestavby silničního vozidla je kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností.“. 60. V § 74 odst. 2 se slovo „povoluje“ nahrazuje slovem „schvaluje“. 61. V § 74 odst. 3 úvodní části ustanovení se slovo „povolení“ nahrazuje slovem „schválení“. 62. V 78 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3. 63. V § 79a odst. 1 se slova „, nebo místo podnikání, liší-li se od místa bydliště“ zrušují a za slovo „sídlo,“ se vkládají slova „popřípadě, jde-li o zahraniční právnickou osobu, odštěpný závod;“. 64. V § 80 odst. 4 písm. b) se za slova „vozidlům registrační značku“ vkládají slova „, zvláštní registrační značku“. 65. V § 80 odst. 4 písm. d) se slova „trvalém, dlouhodobém a dočasném vyřazení silničního vozidla“ nahrazují slovy „zápisu vyřazení silničního vozidla z provozu a zápisu zániku silničního vozidla“. 66. V § 82 odstavec 1 zní: „(1) Pověření k výkonu státního odborného dozoru nebo vrchního státního dozoru ve formě průkazu vydává správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru spadá. Vzor průkazu stanoví prováděcí právní předpis.“. 67. V § 83a odst. 1 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m), které zní: 7

„m) v rozporu s § 37 odst. 2 písemně neupozorní provozovatele vozidla na skutečnost, že změna provedená na vozidle bude mít za následek jeho technickou nezpůsobilost k provozu,“. Dosavadní písmena m) až q) se označují jako písmena n) až r). 68. V § 83a se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které včetně poznámek pod čarou č. 29 a 30 znějí: „(5) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce, zástupce výrobce, dovozce nebo distributor dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím schvalování dvoukolových a tříkolých vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem29) nebo s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem30) a) uvede v řízení o schválení typu, v řízení o odejmutí schválení typu nebo v řízení o stažení z oběhu nepravdivé údaje, nebo zamlčí podstatné údaje nezbytné pro vydání rozhodnutí, b) použije odpojovací zařízení, c) dodá na trh vozidlo, systém vozidla, konstrukční část vozidla, samostatný technický celek vozidla nebo neúplné vozidlo, jejichž technická způsobilost nebyla schválena, d) neoprávněně opatří vozidlo štítkem nebo neoprávněně opatří konstrukční část vozidla nebo samostatný technický celek vozidla značkou schválení typu, nebo e) padělá nebo neoprávněně pozmění prohlášení o shodě, jímž bylo opatřeno vozidlo nebo neúplné vozidlo, nebo značku schválení typu, jíž byla opatřena konstrukční část vozidla nebo samostatný technický celek vozidla. (6) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo zástupce výrobce dopustí správního deliktu tím, že neposkytne v rozsahu a způsobem stanoveným přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím schvalování dvoukolových a tříkolých vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem29) nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem30) a) pokyny nebo jiné technické údaje určené pro uživatele nebo jiné výrobce, nebo b) údaje nezbytné pro opravu a údržbu výrobků určené pro samostatné provozovatele, autorizované obchodní zástupce, opravny nebo jiné výrobce. _______________ 29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly. 30) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 ze dne 5. února 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly.“. Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 7 a 8. CELEX 32013R0167, 32013R0168

8

69. V § 83a odstavec 7 zní: „(7) Za správní delikt se uloží pokuta do a)

10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. l) nebo odstavce 5 písm. c),

b)

5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. p), odstavce 2 písm. e) nebo g) anebo odstavce 3 písm. c) nebo e),

c)

500 000, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), j), k), m), o), q) nebo r), odstavce 2 písm. c), d), f) nebo h), odstavce 3 písm. a), b) nebo d), odstavce 5 písm. a), b), d) nebo e) anebo odstavce 6, nebo

d) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b) až i) nebo n), odstavce 2 písm. a), b), i), j) nebo k) anebo odstavce 4.“. 70. V § 84 odst. 4 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a § 83a odst. 5 a 6“. 71. V § 84 odst. 4 písm. b) se slova „§ 83a odst. 1 písm. p)“ nahrazují slovy „§ 83a odst. 1 písm. q)“. 72. V § 84 odst. 4 písm. c) se slova „o) a q)“ nahrazují slovy „p) a r)“. 73. V části desáté se za nadpis „Společná ustanovení“ vkládá nový § 85, který včetně poznámky pod čarou č. 31 zní: „§ 85 (1) Část třetí hlavy I a II, s výjimkou § 28 odst. 1 písm. r) a s), a § 78 se nepoužijí na typ vozidla, systému vozidla, konstrukční části vozidla a samostatného technického celku vozidla, na které se použije a) přímo použitelný předpis Evropské unie upravující schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozor nad trhem30), nebo b) přímo použitelný předpis Evropské unie upravující schvalování dvoukolových a tříkolých vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem29). (2) Ministerstvo dopravy je schvalovacím orgánem a orgánem pro dozor nad trhem podle přímo použitelných předpisů Evropské unie uvedených v odstavci 1. Ministerstvo dopravy je rovněž orgánem pro dozor nad trhem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího označování pneumatik31). _____________ 31) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry, v platném znění.“. CELEX 32009R1222, 32013R0167, 32013R0168 74. V § 91 se odstavec 1 zrušuje. Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 1 až 5.

9

75. V § 91 odst. 1 se slova „§ 4 odst. 6“ nahrazují slovy „§ 4 odst. 7“, za slova „§ 9 odst. 4,“ se vkládají slova „§ 12 odst. 9, § 13 odst. 7,“, za slova „§ 38c odst. 6,“ se vkládají slova „§ 38d odst. 4,“, slova „§ 48 odst. 1 a 5“ se nahrazují slovy „§ 48 odst. 1 a 6“, slova „§ 78 odst. 1 a 4“ se nahrazují slovy „§ 78 odst. 1 a 3“ a za slova „§ 79c odst. 4“ se vkládají slova „, § 82 odst. 1“. 76. V § 91 odst. 2 se slova „§ 37 písm. b)“ nahrazují slovy „§ 37 odst. 1 písm. b)“. 77. V § 91 se odstavec 3 zrušuje. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4. 78. V § 91 odst. 4 se slova „odstavci 5“ nahrazují slovy „odstavci 3“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o dani silniční Čl. II Zákon 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 243/1994 Sb., zákona č. 143/1996 Sb., zákona č. 61/1998 Sb., zákona č. 303/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 493/2001 Sb., zákona č. 207/2002 Sb., zákona č. 102/2004 Sb., zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 246/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. a zákona č. 267/2014 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 3 se slovo „vozidla“ nahrazuje slovy „nákladní automobily“ a slova „určená výlučně k přepravě nákladů a“ se nahrazují slovy „registrované v České republice a jejich přípojná vozidla“. 2. V § 3 písm. a) se slova „zpravidla s méně než čtyřmi koly zapsaná v technickém průkazu vozidla jako“ zrušují. 3. V § 3 písm. f) bodě 3 se slova „označovaný jako LPG“ a slova „označovaný jako CNG“ zrušují. 4. V § 3 písm. f) bodě 4 se slova „označovaného jako E85“ zrušují. 5. V § 6 odst. 9 úvodní části ustanovení se slova „včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů“ nahrazují slovy „a jejich přípojných vozidel“. 6. V § 6 odst. 10 se slova „vozidel včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů“ nahrazují slovy „automobilů a jejich přípojných vozidel“.

10

ČÁST TŘETÍ Změna zákona o správních poplatcích Čl. III V položce 26 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb. a zákona č. 239/2013 Sb., se v oddílu „Poznámky“ na konci bodu 2 doplňuje věta „Provádí-li se společně zápis změny vlastníka i provozovatele vozidla do registru vozidel, poplatek podle písmene a) této položky se vybírá pouze jednou.“.

ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. IV Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2016.

11

Důvodová zpráva I. Obecná část SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte:

Zpracovatel / zástupce předkladatele: Ministerstvo dopravy

1. 7. 2016

Implementace práva EU: Ano 2. Cíl návrhu zákona Odstranění některých dílčích nedostatků a mezer zákona č. 56/2001 Sb. v návaznosti na jeho novelizaci č. 239/2013 Sb., uvolnění místní příslušnosti u provádění zápisů do registru silničních vozidel a u jednotlivého schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb a dílčí implementace práva EU (nařízení č. (EU) č. 167/2013

a 168/2013). 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ne Nepředpokládají se dopady na státní rozpočet. Dopady na obecní rozpočty lze předpokládat v tom smyslu, že při rozvolnění místní příslušnosti dojde k určité redistribuci správních úkonů a s nimi spojených poplatků mezi jednotlivými úřady, ovšem bez vlivu na celkové výnosy ze správních poplatků. Předpoklad je vyšší soustředění správních úkonů ve větších městech. 3.2. Dopady na podnikatelské subjekty: Ano Předpokládají se pozitivní dopady spojené s finančními, časovými a obecně administrativními úsporami spojenými s možností volby úřadu provádějícího registrační nebo schvalovací úkon. 3.3. Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): Ano Lze předpokládat dílčí dopady – nikoliv na celkovou částku vybraných registračních poplatků (popř. správních poplatků za schválení technické způsobilosti vozidla), ale v distribuci mezi jednotlivými úřady obcí s rozšířenou působností. Lze očekávat určité zvýšení počtů registračních úkonů ve větších městech. Přesnější kvantifikace je ovšem

12

obtížná, neboť lze předpokládat jak faktory, které budou působit ve směru koncentrace řízení ve větších sídlech, tak ovšem i faktory opačné, které budou tento trend mírnit. 3.4 Sociální dopady: Ne 3.5. Dopady na životní prostředí: Ne

A) Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1. Důvod předložení a cíle 1.1 Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. 1.2 Definice problému Zákon č. 56/2001 Sb. byl rozsáhlým způsobem novelizován zákonem č. 239/2013 Sb., který nabyl v převážné části účinnosti dne 1. 1. 2015. Tato novelizace zasáhla většinu částí zákona, a zejména koncepčně změnila úpravu vedení registru silničních vozidel a postup jejich registrace, dále v návaznosti na rámcové směrnice EU o schvalování motorových vozidel zavedla novou koncepci typového schvalování vozidel, jednotlivého dovozu vozidel a schvalování výjimek z technické způsobilosti vozidel. Předmětná novela dále nově upravila zkušební a manipulační provoz a s tím spojené zvláštní registrační značky. Dílčím způsobem novela zasáhla do provozování stanic technické kontroly a stanic měření emisí. Prováděcí předpisy (vyhlášky Ministerstva dopravy č. 341/2014 Sb., 342/2014 Sb. a 343/2014 Sb.) byly přijaty v závěru roku 2014. Při analýze zákonného textu pro účely přípravy prováděcích předpisů a dále na základě prvotních zkušeností s aplikací nové zákonné úpravy byly identifikovány následující oblasti pro provedení legislativních úprav: 1. Dílčí technické chyby v zákonném textu (zejm. v oblasti terminologie a návaznosti na nový občanský zákoník), které sice lze překonat výkladem, ale je vhodné provést jejich opravu. 2. Dílčí mezery v zákonném textu, které jsou v některých případech překonatelné výkladem, v jiných nikoliv, ale které je žádoucí odstranit, neboť způsobují problémy popř. nejistotu při aplikaci. Jedná se zejména o (a) neúplný výčet možných dokladů osvědčujících schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla při registraci vozidla, (b) chybějící zmocnění pro stanovení vzorů žádostí o některé úkony spojené s registrací vozidla, (c) chybějící možnost udělení výjimek z technických požadavků na vozidla i v jiné situaci než při schvalování technické způsobilosti vozidla při výrobě nebo dovozu (zejm. při dovozu vozidel, jejichž technická způsobilost se neschvaluje), (d) chybějící možnost vývozu silničních vozidel nezaregistrovaných v ČR po vlastní ose, (e) nejasnosti ohledně vybírání správního poplatku při zápisu změny vlastníka silničního vozidla, při které je zároveň prováděn zápis změny provozovatele vozidla, (f) příliš přísná úprava zápisu zániku vozidla, kdy je jednak nad rámec 13

požadavků zákona o odpadech požadována ekologická likvidace i přípojných nemotorových vozidel, jednak není možné zapsat zánik vozidla zlikvidovaného v rozporu se zákonem o odpadech ani v případě, že byla uložena pokuta podle zákona o odpadech a (d) není umožněna registrace vozidel odštěpnými závody zahraničních právnických osob. Vedle výše uvedených oblastí vyvstala při aplikaci zákona č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 239/2013 Sb. rovněž otázka dalšího zjednodušení výkonu státní správy ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám, a to rozvolněním místní příslušnosti při provádění zápisů do registru silničních vozidel a při některých řízeních týkajících se schvalování technické způsobilosti silničních vozidel. Výše uvedené oblasti představují čistě vnitrostátní úpravu a neimplementují právo Evropské unie. Vedle těchto oblastí byla při přípravě předkládaného návrhu vzata v potaz oblast dotýkající se implementace práva EU, konkrétně adaptace zákona č. 56/2001 Sb. na nařízení (EU) č.167/2013 a 168/2013. Dále vedle vstupů do zákona č. 56/2001 Sb. je připojena i dílčí novelizace zákona o dani silniční, která provádí formální, především terminologické úpravy, spojené se změnami zákona č. 56/2001 Sb., provedené zejm. zákonem č. 239/2013 Sb. 1.3 Popis stávajícího právního stavu Podrobnější popis dotčené stávající právní úpravy není třeba provádět u oblasti odstranění dílčích technických chyb – jedná zde primárně o odstranění staré terminologie, která v některých ustanoveních zákona zůstala ve vztahu k registraci vozidel, a zejména o odstranění pojmu „místo podnikání“ v návaznosti na nový občanský zákoník. Ve vztahu k odstranění dílčích mezer lze k jednotlivým oblastem uvést následující. 1. Doklady, které dokládají technickou způsobilost vozidla a přikládají se k žádosti o provedení zápisu vozidla do registru silničních vozidel, vymezuje § 6 odst. 5 písm. a) zákona, kde jsou tyto doklady vymezeny uzavřeným výčtem. Ve vztahu k vozidlům jednotlivě dovezeným v režimu § 34 odst. 2 zákona – tj. ve vztahu k dovezeným vozidlům, jejichž technická způsobilost se po dovozu neschvaluje, ale uznává se schválení jiného členského státu EU – musí být dán soulad. Vzhledem k tomu, že tato vozidla nedisponují vnitrostátním schválením technické způsobilosti po dovozu, ale pouze schválením z jiného státu (členského státu EU), musí doklady vymezené v § 6 odst. 5 písm. a) zákona pokrýt všechny situace uvedené v § 34 odst. 2 zákona. Ve stávajícím znění ovšem není plně pokryta situace podle § 34 odst. 2 písm. b) zákona, a to pro případy, kdy technická způsobilost vozidla je schválena s platností ve všech členských státech EU (standardně typové schválení), ale vozidlo je dovezeno ze třetí země. § 6 odst. 5 písm. a) zákona je tedy třeba upravit tak, aby bod 5 zahrnoval všechna osvědčení dokládající schválení technické způsobilosti vozidla ve všech členských státech, nikoliv pouze jednotlivá schválení. 2. V oblasti registrace obsahuje zákon č. 56/2001 Sb. několik zmocnění pro přijetí vzorů podání (žádostí) – vzor žádosti o poskytnutí údajů z registru, vzor žádosti o zápis silničního vozidla do registru a vzor žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla do registru. Tyto vzory jsou obsaženy ve vyhlášce č. 343/2014 Sb. Zákon nicméně obsahuje další žádosti spojené se zápisem do registru silničních vozidel – zejm. žádosti spojené s vyřazením silničního vozidla z provozu a s ukončením tohoto vyřazení a se zápisem zániku vozidla – u nichž není vzor žádosti stanoven. S ohledem na povahu podání se přitom jeví jako žádoucí mít k dispozici vzory pro všechna podání spojená se zápisy do registru silničních vozidel.

14

3. Udílení výjimek z technických požadavků na silniční vozidlo pro jednotlivá vozidla upravuje § 35a zákona, a to v souvislosti se schvalováním technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo jednotlivě dovezeného vozidla. Tyto výjimky schvaluje na žádost Ministerstvo dopravy, pokud tím nedojde k ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Výjimku je tedy možné udělit, má-li být technická způsobilost jednotlivého vozidla vnitrostátně schválena (ať už při výrobě nebo při dovozu). Stávající zákonná úprava tedy neumožňuje udílet tyto výjimky u dovezených vozidel, u nichž se technická způsobilost neschvaluje, ale uznává se schválení jiným členským státem (§ 34 odst. 2 zákona). Tato skutečnost na straně jedné nebrání registraci vozidla, ovšem v případě, že je vozidlo následně podrobeno pravidelné technické prohlídce, působí skutečnost, že neodpovídá technickým požadavkům problémy – jedná se zejm. o jednotlivě vyrobená vozidla původně registrovaná v jiném členském státě EU, kterým byly v tomto státě povoleny vnitrostátní výjimky. Je tedy žádoucí upravit § 35a zákona tak, aby bylo možné příslušnou výjimku udělit i bez vazby na schvalování technické způsobilosti vozidla. 4. Vývoz registrovaného vozidla je ve stávajícím znění zákona č. 56/2001 Sb. řešen v § 14 zákona. Úprava provozu vozidel, které nejsou registrovány, popř. které ještě ani nemají schválenou technickou způsobilost, je upravena v §§ 38a a násl. zákona (zkušební a manipulační provoz). V rámci těchto typů provozu ovšem zákon neumožňuje jejich vývoz po vlastní ose do jiného státu, neboť § 38c zákona výslovně uvádí, že sice lze povolit jednorázovou jízdu takového vozidla, nicméně jízda musí začínat a končit na území ČR. Takováto úprava se ovšem nejeví jako plně oprávněná a je proto žádoucí upravit § 38c zákona tak, aby umožňoval jednorázové jízdy v rámci zkušebního a manipulačního provozu, které budou moci být využity pro dodání vozidla (tj. nebudou muset končit na území ČR). Rovněž se jeví jako vhodné výslovně upravit postup při vývozu vozidel do zahraničí v případě jednotlivého prodeje (obdoba jízdy z místa prodeje do místa registrace podle § 38b zákona). 5. Zákon o správních poplatcích v položce č. 26 písm. a) přílohy určuje výši správního poplatku pro zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla do registru. Zákon č. 56/2001 Sb. potom v § 8 obsahuje úpravu zápisu změny vlastníka a v § 9 úpravu zápisu změny provozovatele. Problémy zde působí skutečnost, v rámci žádosti o zápis změny vlastníka může často dojít i k zápisu změny provozovatele. Přestože došlo v dohodě Ministerstva dopravy a Ministerstva financí k metodickému usměrnění činnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností v tom smyslu, že v takovém případě se poplatek podle položky 26 písm. a) přílohy zákona o správních poplatcích vybírá pouze jednou, postup příslušných úřadů v tomto nebyl jednotný. Jako žádoucí se tedy jeví doplnění poznámek v položce č. 26 výslovně o toto pravidlo. 6. Zápis zániku vozidla je upraven v § 13 zákona č. 56/2001 Sb. Zákon umožňuje zápis zániku silničního vozidla v zásadě pouze v případě, že silniční vozidlo je buď ekologicky zlikvidováno (buď na území ČR podle zákona o odpadech, nebo v jiném členském státě EU podle obdobné úpravy), nebo je zničeno (zánik vozidla zejm. živelní události, nikoliv rozebrání vozidla). Tyto skutečnosti se dokládají (1) dokladem osoby oprávněné k provedení ekologické likvidace vozidla (při likvidaci vozidla v jiném členském státě EU), (2) kontrolou v evidenci podle zákona o odpadech (MA ISOH) nebo (3) dokladem o zničení vozidla. Zákon č. 56/2001 Sb. tedy neumožňuje zapsat zánik vozidla v případě, kdy vozidlo nebylo podle zákonné definice zničeno, ale ani ekologicky zlikvidováno, nicméně reálně již neexistuje (klasicky případy porušení povinnosti podle zákona o odpadech). V takovém případě se jako žádoucí jevit umožnit zapsat existující stav (vozidlo zaniklo), zároveň ovšem nadále působit proti obcházení zákona o odpadech při nakládání s autovlaky (umožnit zápis zániku až po uložení sankce podle zákona o odpadech).

15

Ve vztahu k problematice místní příslušnosti k provádění zápisu do registru silničních vozidel – evidence silničních vozidel, vlastníků a provozovatelů těchto vozidel lze uvést následující. Místní příslušnost je upravena v § 5 odst. 2 zákona, a to tak, že zápis provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností, jehož správním obvodu má provozovatel vozidla trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt nebo přechodný pobyt v předepsané minimální délce. Vzhledem k tomu je pro provedení zápisu změny provozovatele podle § 10 zákona příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností podle zapsaného provozovatele silničního vozidla. S problematikou souvisí rovněž § 3 vyhlášky č. 343/2014 Sb., který v odstavci 2 písm. f) předpokládá vkládání elektronických naskenovaných kopií dokumentů k vozidlu do registru. Vzhledem k tomu, že tato postupná elektronizace vybraných částí registračního spisu umožní v případě problémů prověřit elektronické kopie dokumentů k vozidlu přímo v registru bez nutnosti mít k dispozici jejich listinnou podobu, lze za žádoucí a adekvátní považovat rozvolnění místní příslušnosti k zápisu do registru, a to minimálně v případě, kdy dochází ke změně provozovatele vozidla. Ve vztahu k problematice místní příslušnosti u schvalování technické způsobilosti silničních vozidel lze uvést následující. Zákon č. 56/2001 Sb. zná několik řízení, při nichž je schvalována technická způsobilost vozidla, a to jednak v rámci výroby (typové nebo jednotlivé schválení), dovozu (z třetích zemí) nebo přestavby vozidla. Typové schvalování vozidel (tj. hromadná výroba) provádí Ministerstvo dopravy, otázka místní příslušnosti tedy není relevantní. Ke schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla (§§ 29 až 33b zákona) je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to podle bydliště nebo sídla žadatele (§ 29 odst. 22, § 33a a § 33b odst. 1 zákona). Ke schvalování technické způsobilosti dovezeného vozidla (ze třetí země - §§ 34 a 35 zákona) je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to podle bydliště nebo sídla žadatele (§ 34 odst. 1 zákona). Ke schvalování technické způsobilosti přestavby vozidla (§§ 73 a 74 zákona) je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to podle bydliště nebo sídla žadatele (dle obecné úpravy správního řádu). Ve všech těchto případech se jedná o relativně „uzavřená“ řízení, tj. není s nimi spojena další pravomoc a působnost schvalujícího úřadu (např. provádění následných kontrol – jistou výjimku zde tvoří schvalování jednotlivě vyrobených vozidel, které je dvoufázové – povolení výroby a schválení vyrobeného vozidla), účastníkem řízení je pouze žadatel a splnění technických požadavků se dokládá protokolem ze zkušební stanice (schvalující úřad tedy toto ověření neprovádí sám). Dále zejm. schvalování technické způsobilosti dovezených vozidel může mít úzkou vazbu na registraci vozidla, neboť tvoří jeho předstupeň. Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám řízení vedených na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností i s ohledem na zvažované rozvolnění místní příslušnosti u provádění zápisů do registru silničních vozidel lze za žádoucí a adekvátní považovat rovněž rozvolnění (odstranění) místní příslušnosti u těchto vybraných řízení. Ve vztahu k implementaci unijního práva jde zejm. o přizpůsobení nařízením (EU) č. 167/2013 (požadavky na traktory a lesnické a zemědělské stroje) a č. 168/2013 (dvoukolá a tříkolá vozidla a čtyřkolky). Tato nařízení s účinností od 1. 1. 2016 nahrazují příslušné rámcové směrnice EU. Úprava části třetí zákona týkající se schvalování vozidel a povinností výrobců a jiných subjektů je sice obecná a neurčuje konkrétní druhy vozidel, na které se použije - s ohledem na přímo použitelný charakter nařízení by tedy na straně jedné nebylo nutné provádět změny na úrovni zákonného textu a při aplikaci pouze nahradit pro traktory a dvoukolá a tříkolá vozidla obecnou úpravu zákona č. 56/2001 Sb. příslušným nařízením. Na druhé straně s ohledem na ucelenost a srozumitelnost zákonného textu pro jeho adresáty a rovněž s ohledem na povinnost doplnit sankce za porušení některých povinností z nařízení se ovšem jako vhodnější jeví provést dílčí úpravy zákona č. 56/2001 Sb. implementující uvedená nařízení.

16

1.4 Identifikace dotčených subjektů Dotčenými subjekty jsou zejm. obecní úřady obcí s rozšířenou působností (zápis do registru silničních vozidel), výrobci popř. prodejci vozidel a obecně fyzické a právnické osoby (zápis do registru vozidel, dovoz). 1.5 Popis cílového stavu Cílem předkládaného návrhu je odstranění uvedených technických chyb a mezer v zákoně č. 56/20001 Sb. a dále rovněž nížit administrativní zátěž při provádění zápisu do registru silničních vozidel a jednotlivém schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb (prostřednictvím rozvolnění úpravy místní příslušnosti) a dále zajištění implementace nařízení (EU) č. 167/2013 a č. 168/2013. Předkládaný návrh zákona je tedy souborem dílčím vstupů do zákona č. 56/2001 Sb. spíše omezeného rozsahu, přičemž jeho těžištěm s ohledem na dopady navrhované úpravy je výše uvedená problematika rozvolnění místní příslušnosti u vybraných řízení.

2. Návrh variant řešení Varianty řešení jsou navrhovány pouze pro problematiku místní příslušnosti, protože pouze tato oblast navrhovaných změn umožňuje smysluplné vymezení variant. Varianta 0: Ponechání stávajícího stavu, tj. místně příslušný k provedení zápisu do registru silničních vozidel je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má trvalý pobyt nebo sídlo (etc.) zapsaný provozovatel vozidla a místně příslušný k jednotlivému schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel bydliště nebo sídlo. Varianta 1: Tato varianta počítá s částečným rozvolněním místní příslušnosti, tj. umožnění volby mezi několika úřady pro podání žádosti o provedení úkonu. Ve vztahu k provedení zápisu do registru silničních vozidel jde o změnu v tom smyslu, že místně příslušný k provedení zápisu je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má trvalý pobyt nebo sídlo (etc.) zapsaný provozovatel vozidla nebo osoba, která má být jako provozovatel vozidla zapsána. Tato varianta dává v případě zápisu změny provozovatele vozidla na výběr, zda bude zápis proveden podle pobytu stávajícího nebo nového provozovatele vozidla. Tato varianta umožňuje volbu úřadu, který provede zápis, ale pouze v omezené míře. Ve vztahu k jednotlivému schvalování technické způsobilosti silničních vozidel a jejich přestaveb se u této varianty změny stávající úpravy nenavrhují, neboť na rozdíl od registrace vozidel a změny zapsaných údajů v registru nelze smysluplně vymezit omezený okruh úřadů, mezi kterými by měl žadatel na výběr. Varianta 2: Tato varianta počítá se zrušením místní příslušnosti u uvedených řízení, resp. ponechání určení konkrétního obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který provede

17

zápis do registru nebo schválení technické způsobilosti nebo přestavby, plně na vůli žadatele. Obdobné řešení je zvoleno např. ve vztahu k živnostenským úřadům v živnostenském zákoně.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů jednotlivých variant Varianta 0 nepřináší žádné náklady ani žádná rizika, ovšem zároveň nepřináší žádné výhody oproti současnému stavu, nesnižuje administrativní zátěž a neumožňuje využít potenciálu elektronizace vedení registru vozidel (skenování dokumentů). Varianta 1 - předpokládané náklady a přínosy Základním nákladem této varianty jsou finanční prostředky Ministerstva dopravy vynaložené na nutné úpravy registru silničních vozidel pro umožnění zápisu ze strany více obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Tyto náklady byly odhadnuty na základě jednání se stávajícím provozovatelem registru na ca. 170 000,- Kč vč. DPH. Na obecní rozpočty, tj. výši příjmů ze správních poplatků za prováděné registrační úkony, tato varianta nebude mít vliv, co se týče celkové výše vybraných poplatků. Průměrná výše správního poplatku při změně provozovatele vozidla je ca. 600 Kč (konkrétní výše 300, 500, 700 nebo 800 Kč), průměrný počet úkonů za měsíc je 53 000 (data za leden až květen 2015), průměrný měsíční příjem je tedy ca. 32 mil. Kč, roční 384 mil. Kč. Tato varianta nicméně bude mít vliv na distribuci těchto příjmů mezi obecní rozpočty, tj. mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle zapsaného provozovatele (stávající příslušnost) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle zapisovaného provozovatele (nová možnost místní příslušnosti). Předpoklad rozdělení příjmů je zachování 40 % úkonů (a poplatků) u stávajících místně příslušných úřadů (podle zapsaného provozovatele) a přesun 60 % úkonů na úřady příslušné podle zapisovaného (nového) provozovatele. V této souvislosti je ovšem nutné rovněž konstatovat, že tato úprava místní příslušnosti částečně vrací příjem ze správních poplatků obcím s rozšířenou působností, které do konce roku 2014 vybíraly správní poplatky ve druhém kroku změny provozovatele po předchozí odhlášce. Ve vztahu k adresátům úpravy, tj. fyzickým a právnickým osobám žádajícím o provedení zápisu změny provozovatele do registru, přináší tato varianta možnost finanční a časové úspory spojené s cestování na místně příslušný úřad mimo místo jejich bydliště. Tato varianta zároveň ovšem plně neodstraní nutnost dojetí na úřad mimo aktuální bydliště v případě, že toto bydliště se liší od místa trvalého (popř. přechodného) pobytu. Ve vztahu k využití možnosti elektronizace dokumentů v rámci vedení a zápisů do registru silničních vozidel tato varianta elektronizaci dokumentů využívá, ovšem nikoliv v plné šíři možností (elektronizace v zásadě umožňuje využití elektronizovaného dokumentu vloženého do registru kterýmkoliv úřadem, nikoliv pouze dvěma z nich). Varianta 2 - předpokládané náklady a přínosy Základním nákladem této varianty jsou finanční prostředky Ministerstva dopravy vynaložené na nutné úpravy registru silničních vozidel pro umožnění zápisu ze strany více obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Tyto náklady byly odhadnuty na základě jednání se stávajícím provozovatelem registru na ca. 750 tis. až 1,1 mil. Kč vč. DPH. 18

Na obecní rozpočty, tj. výši příjmů ze správních poplatků za prováděné registrační úkony, tato varianta nebude mít vliv, co se týče celkové výše vybraných poplatků, obdobně jako varianta 1. Zároveň lze očekávat dopady v distribuci prováděných úkonů (a tedy i vybraných poplatků) obdobně jako u varianty 1, byť je zde problematičtější provést kvalifikovaný odhad. Na rozdíl od varianty 1 je zde volba příslušného úřadu ponechána plně na žadateli bez jakýchkoliv omezení. U fyzických osob lze předpokládat, že žádosti o registrační úkony budou podávat primárně u toho úřadu, v jehož správním obvodu se skutečně zdržují – zde lze tedy očekávat posun tam, kde se skutečný pobyt liší od trvalého bydliště, a tedy určitý nárůst registračních úkonů ve větších městech. Zde lze očekávat větší počet občanů, kteří zde pobývají z důvodu výkonu práce popř. studia, aniž by zde měly své trvalé bydliště. U podnikajících fyzických osob se nepředpokládají větší výkyvy v distribuci registračních úkonů, neboť i nadále pro ně bude patrně nejúčelnější provádět registrační úkony v místě svého sídla. U právnických osob lze naopak očekávat opačný posun než u osob fyzických, tj. přesun části registračních úkonů mimo místo svého sídla v případě, že právnická osoba má pobočky v jiných obcích. V této situaci lze tedy předpokládat, že část registračních úkonů se přesune z větších obcí do menších (z místa sídla do místa pobočky). Výše uvedené neplatí pro podnikatele (fyzické a právnické osoby) podnikající v prodeji silničních vozidel. Zde lze očekávat, že v místě provozoven (nikoliv nutně sídel) těchto podnikatelů dojde k navýšení počtu registračních úkonů v souvislosti s výkupem i prodejem vozidel. I v tomto případě lze nárůst počtu registračních úkonů očekávat spíše ve větších obcích, byť záleží na rozložení sítě provozoven (prodejních míst). V těchto případech se přitom bude jednat specificky o úkony spojené se změnou vlastníka silničního vozidla, nikoliv registrační úkony jiné (např. prvoregistrace, změny v zapsaných technických údajích k vozidlu). S ohledem na výše uvedené lze tedy u varianty 2 očekávat přesuny registračních úkonů jak do větších obcí, tak přesuny opačné, ovšem převažovat bude spíše trend vyšší koncentraci registračních úkonů ve větších městech a určitý úbytek registračních úkonů zejm. v menších obcích, přičemž se toto bude týkat zejm. registračních úkonů spojených se změnou vlastnictví vozidla. Kvantifikace tohoto trendu je nicméně velmi obtížná, neboť v rámci této varianty mohou působit i faktory jdoucí proti výše popsaným obecným trendům (určitý nárůst registračních úkonů ve větších městech). Varianta 2 umožňuje s ohledem na plné rozvolnění místní příslušnosti velmi pružnou reakci žadatelů o provedení registračních úkonů na aktuální situaci na jednotlivých úřadech, a to i s ohledem na reálnou podobu tohoto úkonu (osobní podání žádosti, vyřízení na místě). Zejm. v případě, že na určité registrační místo se koncentruje příliš velký počet žadatelů o provedení registračního úkonu, lze očekávat přesun potenciálních žadatelů na jiné, méně vytížené registrační místo. V čase lze tedy očekávat určitou korekci soustředění registračních úkonů ve větších městech v případě, že by tento trend byl příliš silný. Nárůst prováděných registračních úkonů u některých úřadů měl být kompenzován s nimi spojenými správními poplatky, zároveň jak je uvedeno výše, v případě překročení určité míry lze očekávat opětovné snížení počtu registračních úkonů. Posun se bude týkat zejm. úkonů spojených s registrací, byť jej lze předpokládat i u schvalování technické způsobilosti vozidel nebo přestaveb, byť s ohledem na četnost registračních úkonů se jedná o výrazně nižší nápad agendy. Přesun do větších měst lze očekávat zejm. u schvalování dovezených vozidel, v případě výroby vozidel lze očekávat spíše přesun k úřadům, v jejichž správním obvodu se nachází provozovna výrobce, v níž výroba reálně probíhá. U schvalování technické způsobilosti jednotlivých vozidel popř.

19

přestaveb lze jako přínos určité koncentrace řízení ve větších městech vnímat zejm. vyšší odbornost a personální vybavenost těchto úřadů pro předmětná řízení. Mnohé menší úřady z důvodu kumulace funkcí provádějí výše uvedené úkony výjimečně, kdy není vedena samostatná funkce „technika“. Tyto úkony mají pak i větší časovou náročnost. Ve vztahu k adresátům úpravy, tj. fyzickým a právnickým osobám žádajícím o provedení zápisu změny provozovatele do registru nebo schválení vozidla (přestavby), přináší tato varianta možnost finanční a časové úspory spojené s cestování na místně příslušný úřad mimo místo jejich bydliště. Na rozdíl od varianty 1 nebude tato úspora omezena. Dále lze očekávat i finanční úspory na straně výrobců plynoucí z lepší možnosti koordinace výrobního a schvalovacího procesu. Ve vztahu k využití možnosti elektronizace dokumentů v rámci vedení a zápisů do registru silničních vozidel tato varianta elektronizaci dokumentů využívá v plné šíři. Ve vztahu k možnosti vzniku duplicitního vedení řízení (ať už o registraci nebo o schválení vozidla) tato varianta nezpůsobuje problémy ve vztahu k registraci vozidla, neboť registrační úkony se přímo zapisují do registru silničních vozidel a duplicitní zápis tedy není možný. Ve vztahu ke schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezených vozidel zde rovněž nevzniká problém, neboť v takovém případě se spolu s žádostí o schválení vozidla přikládají i originály některých dokumentů (zejm. registrační doklady nebo doklad výrobce vozidla o technické způsobilosti vozidla). Tyto doklady jsou k dispozici pouze jednou a nelze je tedy využít k duplicitnímu nebo opakovanému vedení schvalovacího řízení. Určité riziko duplicitních řízení zde vzniká u schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobených vozidel popř. přestaveb, kde ovšem Ministerstvo dopravy posílí využití interní databáze DAVOZ pro tyto účely, kdy bude možné zjistit, zda řízení k totožnému vozidlu již nebylo zahájeno u jiného úřadu.

4. Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnější varianty Varianta 1 přináší nižší náklady na rozpočtovou kapitolu Ministerstva dopravy oproti variantě 2, ovšem v obou případech se jedná o poměrně marginální náklady. Varianta 1 ani 2 nemá dopad na celkový výnos ze správních poplatků za prováděné správní úkony, ovlivní ovšem distribuci výnosů mezi jednotlivé úřady (obecní rozpočty). U varianty 1 lze předpokládat, že distribuce výnosů bude obdobná jako do roku 2014, u varianty 2 lze předpokládat podstatnější dopady, spočívající zejm. v koncentraci vyššího počtu úkonů oproti současnému stavu ve větších městech a zejm. ve hlavním městě Praze. Obě varianty představují přínos pro fyzické a právnické osoby coby žadatele v ušetření finančních prostředků a času, přičemž u varianty 2 jsou tyto přínosy jednoznačně vyšší (a to i v případě, kdybychom u varianty 2 nechali stranou problematiku schvalování vozidel). Z hlediska využití elektronizace dokumentů prostřednictvím registru silničních vozidel varianta 2 využívá této možnosti plně, varianta 1 omezeně. S ohledem na výše uvedené byla jako nejvhodnější varianta pro další zpracování vybrána varianta 2.

5. Implementace a vynucování Implementace a vynucování bude prováděna v rámci standardního metodického řízení podřízených úřadu a správní kontroly Ministerstvem dopravy a krajskými úřady.

20

6. Přezkum účinnosti Přezkum účinnosti bude prováděn v rámci standardního metodického řízení podřízených úřadu Ministerstvem dopravy a zabezpečování chodu registru silničních vozidel.

7. Konzultace a zdroje dat Podklady pro zpracování návrhu byly získány na základě interních analýz Ministerstva dopravy a na základě konzultací zejm. při přípravě prováděcích předpisů k zákonu č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 239/2013 Sb.

8. Kontakt na zpracovatele RIA Osoby, které zpracovaly závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace: Mgr. Martin Vavřina, tel.: 225 131 425, [email protected] Ing. Pavlína Holešinská, tel.: 225 131 218, [email protected] Ing. Jiří Počta, tel.: 225 131 503, [email protected]

B) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky (Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími ústavními zákony). Relevantní pro posuzování slučitelnosti s ohledem na obsah návrhu jsou zejména základní lidská práva a svobody, konkrétně právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny) a právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 listiny). Ve vztahu k právu vlastnit majetek návrh zákona obsahuje úpravy týkající se registrace vozidel. Princip úřední registrace vozidel provozovaných na území ČR nedopadá (na rozdíl např. od katastru nemovitostí) na problematiku spojenou s nabýváním (změnou, pozbýváním) vlastnického práva k vozidlu, jedná se z tohoto hlediska pouze o úřední administrativní evidenci, sloužící zejm. pro účely kontroly a vymáhání plnění veřejnoprávních povinností, spojených s provozem (popř. i vlastnictvím) vozidla. Evidenční princip zde neodporuje čl. 11 Listiny (mj. „vlastnictví zavazuje“ – čl. 11 odst. 3 Listiny); navrhované změny přitom z valné části směřují ke zjednodušení evidenčních úkonů z hlediska provozovatelů a vlastníků vozidel a jsou rovněž s čl. 11 Listiny v souladu. Návrh zákona dále opět v oblasti registrace vozidel (a zčásti i v oblasti jejich schvalování) zasahuje do organizace výkonu státní správy; zde je tedy třeba prověřit, zda potenciálně nesměřuje ke zhoršení postavení účastníků řízení, zejm. s ohledem na ústavně garantované právo na soudní ochranu. Ani zde ovšem nevzniká žádný rozpor s Listinou, neboť se zejm. usnadňuje přístup ke správním orgánům rozvolněním jejich místní příslušnosti a nikterak nedochází k omezení možnosti přezkumu vydaných rozhodnutí, včetně přezkumu soudního.

C) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, přičemž jejím cílem ovšem není recepce mezinárodního práva.

21

Obsah navrhovaného zákona byl dále posouzen z hlediska slučitelnosti s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a byla identifikována navrhovaná ustanovení, o nichž lze uvažovat jako o ustanoveních, jichž se dotýká právní úprava regulovaná Úmluvou. Jako relevantní se jeví posouzení slučitelnosti navrhovaných ustanovení s právem na ochranu majetku ve smyslu Protokolu č. 1 Úmluvy a zásadou uložení trestu jen na základě zákona ve smyslu čl. 7 Úmluvy. Právo na ochranu majetku (Protokol č. 1 Úmluvy) Protokol č. 1 Úmluvy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva (čl. 1 odst. 1). To nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut (čl. 1 odst. 2). Návrh zákona oproti dosavadní právní úpravě ve věcech zápisů do registru silničních vozidel prováděných obecními úřady obcí s rozšířenou působností a ve věcech schvalování technické způsobilosti vozidel týmiž úřady umožňuje, aby žádosti v uvedených řízeních bylo možno podat u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle volby žadatele, typicky vlastníka vozidla, nikoli jako dosud s ohledem na místní příslušnost danou některým z druhů pobytů nebo místem podnikání či sídlem žadatele. Schválení technické způsobilosti vozidla je nezbytným předpokladem pro následnou registraci vozidla v registru silničních vozidel, jež je nutnou podmínkou pro provozování vozidla na pozemních komunikacích [§ 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb.]. Provozování vozidel na pozemních komunikacích je typickým účelem vlastnictví silničních vozidel. V zákonem stanoveném schválení a evidenci v registru silničních vozidel lze spatřovat postup státu v mezích čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 1 Úmluvy. Navržená změna oproti stávajícímu stavu činí vnitrostátní právní úpravu vstřícnější potřebám vlastníků vozidel v možnosti zvolit si pro ně vyhovující úřad s ohledem na jeho dostupnost (časovou, dopravní atd.). Navrženou úpravu shledáváme v souladu s Úmluvou. Návrh zákona rozšiřuje povinnost, ale současně i možnost, zapisovat do registru silničních vozidel silniční vozidla provozovaná zahraniční právnickou osobou mající v České republice svůj odštěpný závod. Návrh je reakcí na úpravu nového občanského zákoníku a odstraňuje případné aplikační komplikace se zapisováním předmětných vozidel do registru a jejich provozováním na pozemních komunikacích. Navržená úprava je v intencích čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Stávající § 13 zákona č. 56/2001 Sb. upravuje problematiku zániku silničního vozidla. Vozidlo, jež je v registru silničních vozidel zapsáno jako zaniklé, není technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a jeho případný provoz je v rozporu se zákonem. Navrhovaná právní úprava upravuje § 13 zákona s ohledem na dosavadní praxi, tak aby byl umožněn zápis zániku vozidla i v situaci, na niž doposud znění zákona nepamatovalo. Oproti stávajícímu znění zákona je návrh méně restriktivní a je v souladu čl. 1 odst. 2 Protokolu č. 1 Úmluvy. Návrh obsahuje nový § 38d zákona, který nově umožňuje „po vlastní ose“ vyvézt silniční vozidlo, jehož technická způsobilost byla schválena, ale které není zapsáno v registru silničních vozidel. Reaguje se tak na požadavek praxe, kdy je žádoucí umožnit vývoz nových vozidel technicky k provozu způsobilých do zahraničí, kde budou registrována. Navržené ustanovení svědčí úpravě čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy a je s ní plně v souladu.

22

Sankce (pokuty) ukládané za nově formulované správní delikty v § 83a odst. 1 písm. m) i v § 83a odst. 5 zákona jsou přiměřené a zvolené tak, aby odpovídaly typu a závažnosti správního deliktu i v kontextu ostatních správních deliktů a za ně stanovených sankcí. Návrh je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy. Zásada uložení trestu jen na základě zákona (čl. 7 Úmluvy) Čl. 7 odst. 1 Úmluvy stanovuje, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Podle čl. 7 odst. 2 Úmluvy tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy. Při vědomí toho, že pro účely posouzení souladu návrhu zákona s Úmluvou lze nahlížet na správní delikty jako na trestné činy, lze konstatovat, že nově formulované správní delikty v § 83a odst. 1 písm. m) i v § 83a odst. 5 zákona naplňují zásadu nullum crimen, nulla poena sine lege vtělenou do čl. 7 Úmluvy. Správní delikty jsou formulovány jasným způsobem, takže adresát normy z ní může seznat, jaké konání či opomenutí způsobuje jeho deliktní (trestní) odpovědnost, a působí do budoucna, nikoliv retroaktivně.

D) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie Navrhovaná právní úprava částečně implementuje právo Evropské unie, konkrétně provádí adaptaci zákona č. 56/2001 Sb. na 3 nařízení EU. Jde o následující nařízení: 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry. 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 ze dne 5. února 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly. 3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly. Primárně se přizpůsobení provádí v návaznosti na nařízení č. 168/2013 a č. 169/2013, které nahrazují od 1. 1. 2016 příslušné rámcové směrnice EU. Ve vztahu ke změnám zákona jde (1) o odstranění duplicitní úpravy – zde zejm. proces schvalování typu a povinnosti výrobců, technická úprava je obsažena ve vyhlášce č. 341/2014 Sb. Duplicitní národní úprava zde nebrání aplikaci unijních nařízení, které se aplikují přednostně, je prováděna zejm. s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora EU a informovanost adresátů. Dále se (2) navrhuje provedení těch ustanovení nařízení, která prováděcí ustanovení na úrovni členských států přímo předpokládají. Standardně jde o navržení sankcí za porušení povinností plynoucích z nařízení (nařízení sama zde vyjmenovávají minimální rozsah sankcionovaných porušení) a určení dozorového orgánu na vnitrostátní úrovni. Judikatura Soudního dvora EU specificky k uvedeným nařízením není. Návrh je z hlediska práva EU slučitelný, ve vztahu k uvedeným nařízením nicméně dojde k určité prodlevě mezi jejich účinností a účinností implementačních opatření. Tato prodleva nebude mít za následek neaplikovatelnost nařízení (s ohledem na přednost před

23

vnitrostátní duplicitní právní úpravou a přímý účinek, rovněž schvalovací a dozorový orgán je i ve stávajícím znění zákona dostatečně určen), dojde pouze k určitému zpoždění u sankcí.

E) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí Navrhovaná právní úprava nebude mít dopady na státní rozpočet nebo ostatní veřejné rozpočty. S ohledem na zvolenou variantu místní příslušnosti při zápisu do registru silničních vozidel lze předpokládat určité přesuny v příjmech jednotlivých obecních rozpočtů ze správních poplatků za úkony při registraci; na celkově vybranou částku ovšem navrhované změny nebudou mít dopad. Případné náklady spojené s navýšením počtu zejm. registračních úkonů ve větších městech by měly být pokryty odpovídajícím růstem výnosů ze správních poplatků. Ve vztahu k podnikatelskému prostředí lze očekávat pozitivní dopad navrhovaných změn, zejm. v oblasti usnadnění administrativních činností spojených s vývozem vozidel v rámci zkušebního a manipulačního provozu a rozvolnění místní příslušnosti při zápisu do registru silničních vozidel a schvalování technické způsobilosti vozidel a přestaveb. Sociální dopady a dopady na životní prostředí se nepředpokládají.

F) Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava nemá diskriminační dopady.

G) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Navrhovaná právní úprava se nedotýká ochrany soukromí a osobních údajů. Navrhovaná právní úprava se sice dotýká zápisů do registru silničních vozidel, v této oblasti nicméně dochází naopak k odstranění zapisování některých osobních údajů (o výrobci). Navrhovaná právní úprava nepředpokládá sdělování osobních údajů úřadům nebo předávání osobních údajů mezi úřady nad rámec stávající úpravy, nepředpokládá ani nové zpracovávání osobních údajů. Problematika rozvolnění místní příslušnosti u některých úředních úkonů se oblasti ochrany soukromí a osobních údajů rovněž nedotýká.

H) Zhodnocení korupčních rizik Navrhovaná právní úprava s sebou potenciálně může nést určité zvýšení korupčního rizika, a to v oblasti rozvolnění místní příslušnosti. Tato možnost se nedotýká ani tak oblasti registrace, neboť zde se jednak nejedná o úřední úkony, kde by byl dán prostor pro správní uvážení, jednak jsou jednotlivé úkony soustavně evidovány prostřednictvím registru silničních vozidel, do kterého jsou rovněž vkládány elektronické kopie základních registračních podkladů.

24

Určité navýšení korupčního rizika je nicméně třeba zvažovat při rozvolnění místní příslušnosti u schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezených nebo vyrobených vozidel nebo u přestaveb. Možnost volby obecního úřadu obce s rozšířenou působností pro provedení schvalovacích úkonů by mohla v určitých případech ke snaze vybrat takový úřad, který technickou způsobilost vozidla schválí, i když není dána, a to ať už důvodů nižší profesní kompetence nebo korupčních vlivů. K tomu lze jednak uvést, že v případě korupčního úmyslu lze takto v zásadě jednat už za dnešní situace, a to s využitím formálního žadatele s pobytem (sídlem) ve správním obvodu toho kterého úřadu. Zároveň je ovšem zřejmé, že toto riziko existuje a je nezbytné přijmout kroky k jeho snížení. Ministerstvo dopravy proto spolu s přijetím navržené úpravy plánuje posílit monitorování schvalovacích řízení prostřednictvím interního systému DAVOZ (který je již nyní využíván např. v oblasti přestaveb vozidel). Prostřednictvím tohoto systému by měly být evidovány údaje o schvalovacích řízeních, což by jednak mělo zabránit vícečetnému podávání žádostí o schválení stejného vozidla (toto riziko se týká pouze jednotlivé výroby popř. přestavby, nikoliv dovozu vozidel, kde je třeba předkládat originály některých dokumentů, které jsou pouze jednou), jednak umožnit efektivnější kontrolu výkonu státní správy v této oblasti. V případě, že se prostřednictvím databáze zjistí potenciálně riziková situace (např. vysoký počet schválení), lze pomocí kontroly výkonu státní správy ověřit, zda nedochází ke korupčnímu nebo jinému nežádoucímu jednání.

25

II. Zvláštní část Čl. I K bodu 1 V souladu s Legislativními pravidly vlády se do úvodního ustanovení doplňuje referenční odkaz na nařízení EU, která jsou implementována tímto návrhem, a zároveň dochází k revizi výčtu transponovaných směrnic v poznámce č. 16 (odstranění zrušených směrnic z výčtu). K bodu 2 Dochází k úpravě formulace označení vozidel užívaných armádou ČR, na něž se zákon nevztahuje. Je navrženo užití přesnější a standardnější formulace, užívané i v jiných dopravních zákonech (např. 361/2000 Sb. nebo 13/1997 Sb.). K bodu 3 Doplňují se vozidla zvláštního určení do ustanovení vymezující speciální vozidla, jakožto jeden ze základních druhů silničních vozidel. Doplnění má oporu ve směrnici 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice), v konsolidovaném znění. Schvalování vozidel zvláštního určení pro provoz na pozemních komunikacích se řídí unijním právem. Jako speciální vozidlo se nadále bude schvalovat jen takové vozidlo, jež nelze zcela podřadit pod unijní předpisy, a to v rámci tzv. vnitrostátního schválení platného pouze na území České republiky. Současně zůstane zachován status vozidel, jež jsou evidována jako speciální vozidlo, a rovněž i vydané doklady k takovému silničnímu vozidlu. V případě tohoto označení druhu vozidel se nejedná o nahrazení skupiny vozidel speciálních, ale o skupinu vozidel, která je definována směrnicí 2007/46. Tato skupina zahrnuje vozidla dříve zahrnutá pod různé druhy vozidel (např. i osobní či nákladní). Ve vztahu § 40 zákona tj. stanovení termínu pravidelných technických kontrol se také nejedná o ekvivalent speciálních vozidel, což znamená, že na vozidla zvláštního určení se nevztahuje termín stanovený pro speciální vozidla, ale termín odpovídající ostatním parametrům (kategorie, hmotnost atd.), které určují termíny. K bodu 4 Doplňují se výměnné tažené stroje, jakožto jeden ze základních druhů zvláštních vozidel. Doplnění má oporu i ve směrnici 2003/37/ES o schvalování typu zemědělských a lesnických traktorů, jejich přípojných vozidel a výměnných tažených strojů, jakož i jejich systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a o zrušení směrnice 74/150/EHS, potažmo v nařízení (EU) č. 167/2013, které tuto směrnici s účinností od 1. 1. 2016 nahrazuje, a není tedy v rozporu s unijním právem. K bodu 5 Koriguje se úprava rozdělení vozidel do kategorií obsažená v zákoně. Samotné detailní členění silničních a zvláštních vozidel do kategorií je na základě zmocnění obsaženého v § 3 odst. 4 zákona stanoveno nově v příloze č. 2 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o

26

schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jež nabyla účinnosti 1. 1. 2015, přičemž dosavadní zákonné členění kategorií již plně nereflektuje nové členění stanovené vyhláškou v souladu s unijním právem. V souvislosti s provedenou změnou tedy nebude nutné měnit stávající prováděcí předpis. K bodům 6, 39 až 41 a 63 S ohledem na skutečnost, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník), již terminologicky nerozlišuje sídlo a místo podnikání, a používá výhradně pojmu sídlo, dochází k úpravě jednotlivých ustanovení takovým způsobem, aby odpovídala tomuto pojetí nového občanského zákoníku. K bodům 7, 8, 15 až 18 a 63 Mezi subjekty, které mohou být zapsány jako provozovatelé do registru silničních vozidel, se navrhuje výslovně zařadit i zahraniční právnické osoby v případě, že mají na území České republiky odštěpný závod. Tyto osoby budou mít zároveň povinnost vozidlo zaregistrovat za podmínek uvedených v § 6. Nejedná se přitom o úpravu zcela novou, tyto subjekty byly za obdobných okolností registrovány i před novelizací provedenou zákonem č. 239/2013 Sb. Změna textace příslušných ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. ovšem tuto správní praxi zproblematizovala, je proto žádoucí provést výslovnou zákonnou úpravu této možnosti. K bodu 9 Ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb. obsahuje zmocnění pro stanovení rozsahu a obsahu údajů podle odstavce 3 téhož paragrafu vyhláškou Ministerstva dopravy. Na základě tohoto zmocnění je tedy možné stanovit prováděcím právním předpisem i rozsah a obsah údajů zapisovaných do registru vozidel o výrobci podle § 4 odst. 3 písm. e) zákona. Tento postup se jeví jako vhodnější než stávající odkaz na rozsah podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona, který na zamýšlené údaje o výrobci (stát a město) přesně nedoléhá. V prováděcím předpise tak nejsou (nebudou) uváděny osobní údaje. K bodům 10 až 12 V návaznosti na navrhované vložení možnosti přidělit registrační značku pro vývoz do jiného státu podle § 38d se navrhuje vložit tuto registrační značku do výčtu zvláštních registračních značek (resp. jejich evidence). Zároveň je třeba doplnit pro tuto registrační značku evidenci rovněž údajů o vozidle, k němuž byla přidělena (na rozdíl od ostatních zvláštních registračních značek je tato značka přidělována k určitému vozidlu). K bodu 13 Jedná se rovněž o návrh reagující na nový občanský zákoník, konkrétně na úpravu svěřenského fondu, který občanský zákoník pojímá jako vyčleněný majetek bez vlastníka, ovšem s určeným správcem. V případě, že by do takovéhoto fondu bylo vyčleněno vozidlo, nemá vlastníka a vznikal by problém při registračních úkonech, které počítají s vlastníkem vozidla. Pro tyto případy se navrhuje stanovit, že za vlastníka se považuje svěřenský správce.

27

K bodům 14 a 26 Navrhuje se změna stávající místní příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností pro zápis údajů do registru silničních vozidel. Dle platné právní úpravy je příslušným ten obecní úřad s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má provozovatel silničního vozidla jeden z vymezených druhů pobytu nebo sídlo, nebo v nichž má pobyt nebo sídlo osoba, jež má být do registru jako provozovatel silničního vozidla zapsána, jde-li o vozidlo dosud v registru nezapsané. Změna stávajícího stavu je motivována snahou o dostupnější provedení předmětných zápisů pro žadatele o tyto zápisy. Návrh počítá s tím, že příslušnost úřadu by byla na vůli žadatele a určila by se podáním žádosti; jedná se obdobné řešení, jako je použito v § 71 živnostenského zákona. Na rozdíl od živnostenského zákona nicméně návrh počítá s využitím obecné úpravy správního řádu týkající se situace, kdy je k vyřízení podání příslušných více úřadů (§ 11 odst. 2 správního řádu). Vzhledem k tomu návrh neurčuje, kde je možno podat žádost (jako živnostenský zákon), ale přímo stanoví místní příslušnost (příslušný je zde kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností). Vzhledem k tomu, že se jedná o úkony na žádost, je pak možné podat žádost kdekoliv (každý úřad je místně příslušný). K podrobnostem viz obecná část důvodové zprávy. Nicméně ne u všech podání je možné ponechat určení místní příslušnosti na vůli žadatele, a to v případě vyřazení vozidla z provozu. § 12 zákona zná v odstavci 4 informační povinnost vlastníka vyřazeného vozidla – tato nemůže být splněna vůči kterémukoliv úřadu, ale pouze vůči úřadu, který provedl vyřazení vozidla (informace jinému úřadu by postrádala smysl). Rovněž žádost o ukončení vyřazení vozidla lze podat pouze u toho úřadu, který vyřazení provedl, neboť tento úřad má v úschově tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla. U vyřazení vozidla bude tedy žadatel moci určit místní příslušnost žádostí pouze u první žádosti (žádost o vyřazení vozidla), poté už bude pro další podání spojená s vyřazeným vozidlem příslušný tento úřad. Místní příslušnost u vyřazení podle § 12 odst. 1 písm. b) se určí podle obecných ustanovení správního řádu. Místní příslušnost v případě zápisu údajů do evidence přidělených zvláštních registračních značek podle nově navrhovaného § 38d se navrhuje navázat na správní úřad, který předmětnou zvláštní registrační značku vydal. Rovněž úkony podle § 7h zákona nejsou do tohoto režimu zahrnuty, neboť se jedná o zvláštní situace, kdy registraci provádí jiné úřady. K bodu 19 Navrhuje se upravit znění výčtu dokladů, kterými lze při žádosti o zápis vozidla do registru silničních vozidel doložit technickou způsobilost vozidla tak, aby zahrnoval osvědčení o schválení technické způsobilosti jak jednotlivě schváleného vozidla (stávající úprava), tak i typově schváleného vozidla (nově doplňováno). Tato úprava směřuje k odstranění problémů, které vznikají při dovozu a registraci vozidel ze třetích zemí, které byly typově schváleny podle příslušných směrnic (popř. nařízení) EU a nepodléhají v souladu s § 34 zákona vnitrostátnímu schvalování při dovozu, ale § 6 odst. 5 zákona doposud explicitně neuváděl doklad, kterým by se u těchto vozidel prokazovala technická způsobilost. K bodům 20 a 55 Navrhuje se prodloužit dobu, po kterou je protokol o evidenční kontrole možné použít pro zápis do registru silničních vozidel u změny vlastníka nebo provozovatele vozidla. 28

Stávající doba 14 dní je poměrně krátká a je nedostatečná zejm. v případě, že dochází k převodům většího množství vozidel současně (např. při ukončení leasingu). Prodloužení lhůty umožní efektivnější provádění registračních úkonů. V souvislosti s tím se navrhuje výslovně stanovit, že evidenční protokol pozbývá platnosti (bez ohledu na plynutí času) v případě, že na vozidel dojde ke změnám oproti údajům zapsaným v dokladech vozidlu. Jedná se o výslovné zachycení již stávající praxe. K bodu 21 Navrhuje se doplnit možnost nepřikládat protokol o evidenční kontrole v případě, že došlo k nabytí vlastnictví vozidla dědictvím a vozidlo bylo ještě před zápisem přechodu vlastnického práva ekologicky zlikvidováno. V takovém případě je předložení protokolu o evidenční kontrole nemožné a rovněž neúčelné. Návrh zde zohledňuje stanovisko Ministerstva dopravy ohledně správného postupu při registraci v takovýchto případech již za stávající právní úpravy. K bodu 22 Navrhuje se vložit výslovnou právní úpravu situace, kdy vlastník vozidla žádá, aby byl zapsán jako jeho provozovatel – tj. aby byl vyškrtnut provozovatel stávající. V takovém případě musí mít možnost toto učinit i bez součinnosti se zapsaným provozovatelem (obdobně jako tuto možnost má zapsaný provozovatel). I zde se jedná o doporučený postup ze strany Ministerstva dopravy již za stávající právní úpravy. K bodu 23 Navrhuje se oprava chybného odkazu na ustanovení obsahující vymezení příslušných údajů. K bodu 24 Navrhuje se odstranit nedostatek způsobený neúmyslným ponecháním překonané navržené právní úpravy během legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, jehož předmětem byl tisk č. 717 v minulém volebním období sněmovny, a adaptace ustanovení na platnou právní úpravu vyřazení vozidla z provozu. K bodu 25 Navržené doplnění slaďuje právní úpravu zákona č. 56/2001 Sb. s nyní projednávaným návrhem změny zákona o silničním provozu (sněmovní tisk č. 471), jenž předpokládá možnost zadržení osvědčení o registraci silničního vozidla v případě, že vozidlo vykazuje kvalifikovanou nebezpečnou závadu. K bodům 27 a 37 Navrhuje se stanovit nová zmocnění pro stanovení vzorů žádostí týkajících se vyřazení silničního vozidla z provozu a zápisu jeho zániku v registru silničních vozidel, a to vyhláškou Ministerstva dopravy. Stanovení jednotnosti předmětných vzorů se jeví jako účelné jak pro žadatele, tak pro správní orgány vykonávající agendu registrace vozidel.

29

K bodům 28 až 30 a 35 Navrhuje se upravit možnost zapsat zánik vozidla i v případě, že s vozidlem (popř. jeho vrakem) bylo naloženo v rozporu se zákonem o odpadech, tj. nebylo ekologicky zlikvidováno, respektive o jednání, jež vedlo k zániku vozidla, bylo rozhodnuto v trestním řízení. Stávající úprava v takovém případě neumožňuje zapsat zánik takového vozidlo, přestože vozidlo již reálně neexistuje. Tato úprava sice na straně jedné vytváří tlak na provádění ekologické likvidace vozidel, na straně druhé ovšem vytváří stejný tlak na fiktivní vyřazování vozidel z provozu nebo fiktivní vývozy. Je proto žádoucí umožnit zapsat zánik vozidla i v takovém případě. Aby se ovšem neusnadnilo obcházení požadavků zákona o odpadech, navrhuje se umožnit zápis zániku vozidla jen v případě, že o jednání, které vedlo k zániku vozidla, bylo pravomocně rozhodnuto podle zákona o odpadech. K bodům 31 a 32 Navrhuje se zapisovat zánik přípojného vozidla bez ohledu na způsob jeho likvidace, neboť podle zákona o odpadech není povinnost ekologické likvidace těchto vozidel (jedná se o nemotorová vozidla). V takovém případě postačí prohlášení vlastníka, že vozidlo zaniklo. K bodům 33 a 36 Navrhuje se úprava způsobu dokládání ekologické likvidace vozidla. Stávající právní úprava předpokládá, že u všech vozidel ekologicky zlikvidovaných podle zákona o odpadech budou obecní úřady obce s rozšířenou působností získávat údaje z příslušné databáze Ministerstva životního prostředí. Z této databáze lze ovšem získat pouze údaje o vozidlech kategorie M1 a N1. V ostatních případech je nutné, aby žadatel o zápis doložil likvidaci vozidla příslušným dokladem. K bodu 34 Navrhuje se upřesnit, že jako doklad o zničení vozu může být uznán pouze doklad vystavený policií nebo Hasičským záchranným sborem (popř. obdobnými orgány v zahraničí), aby se předešlo potenciálním podvodům v této oblasti. K bodu 38 U žádosti o vývozní značku podle § 14 zákona se navrhuje doplnit jako příloha žádosti protokol o evidenční kontrole, aby se ztížilo zneužívání tohoto institutu pro fiktivní vývozy zaniklých vozidel. K bodům 42, 44 až 46 Obdobně jako v případě navrhované změny stávající místní příslušnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností pro zápis údajů do registru silničních vozidel spočívající v možnosti žadatele zvolit si úřad k provedení registračního úkonu, navrhuje se stejné uvolnění ve prospěch žadatele pro oblast schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného silničního vozidla.

30

K bodu 43 U schvalování jednotlivě vyrobeného vozidla se navrhuje doplnit rovnocennost protokolu z technické zkušebny s doposud předkládanými doklady o technické způsobilosti vyrobeného vozidla. Tato úprava odpovídá skutečnému stavu a poměru jednotlivých protokolů. K bodu 47 Navrhuje se úprava možnost udělení výjimky z vybraných technických požadavků na silniční vozidla, doposud vázaná pouze na schvalování jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného vozidla. Vazba na tato řízení se navrhuje vypustit tak, aby bylo možné zažádat o udělení výjimky samostatně. Jde zejména o případy dovozu vozidla registrovaného v jiném členském státě EU, které není vnitrostátně schvalováno, nicméně kterému byly v daném členském státě povoleny výjimky z harmonizovaných technických požadavků. V takovém případě je sice vozidlo zaregistrováno, nicméně následně mohou nastat problémy při pravidelných technických kontrolách. Možnost udělit tomuto vozidlu výjimku je tedy v těchto případech žádoucí. K bodům 48 a 67 Navrhuje se zakotvit výslovná povinnost podnikatele, který provádí na vozidel zásah, v jehož důsledku toto vozidlo pozbude technické způsobilosti, upozornit na tuto skutečnost provozovatele vozidla. Cílem je zvýšit ochranu provozovatelů (popř. řidičů obecně), neboť často není obecné povědomí o tom, že určité úpravy vozidla (např. odstranění filtrů částic) zasahují do technické způsobilosti vozidla. Spolu s uvedenou informační povinností se navrhuje i sankce za její nedodržení. K bodům 49 a 50 Navrhuje se umožnit žádat o přidělení zvláštních registračních značek pro manipulační jízdu i dopravcům. Zde se reaguje na skutečnost, že dopravci jsou často pověření výrobci ke komplexnímu zabezpečení přepravy vyrobeny vozidel, a to svým jménem. K bodu 51 Jedná se o změnu do stavu, který předchozí právní úprava umožňovala, přičemž tato možnost byla využívána. Na praktické potřebě se nic nezměnilo, ale vlastní právní úprava toto znemožnila. Prakticky se jedná o dovoz a vývoz nových vozidel, jež je vzhledem k jejich rozměrům velmi obtížné a ekonomicky náročné přepravovat jinými vozidly (nákladní vozidla, autobusy – max. délka kloubového autobusu je až 22 m). Této potřebě neodpovídá ani institut registrace s registračními značkami určenými na vývoz, neboť se jedná o manipulaci s vozidly, u kterých není známa osoba konečného zákazníka. Například výrobce autobusů IVECO BUS (Vysoké Mýto – dříve Karosa) takto potřebuje provést manipulaci do zahraničí u několik tisíc vozidel každý rok. Obdobná je i situace opačná, tj. dovoz nových vozidel ze zahraničí k prodejcům do ČR, též v řádu tisíců. V těchto případech cesta nezačíná nebo nekončí v ČR, přesto se jedná o manipulaci s vozidlem před jeho registrací na konečného uživatele.

31

K bodu 52 Doplňuje se účel jízdy silničního vozidla do jiného státu při zkušebním nebo manipulačním provozu, a to dodání silničního vozidla při jeho prodeji, který je odrazem požadavku praxe. K bodu 53 Navržená úprava nově vkládaného § 38d si klade za cíl doplnit stávající úpravu vývozu silničních vozidel (§ 14 zákona), jež dopadá na vozidla, která jsou zapsána v registru silničních vozidel, o úpravu aplikovatelnou na silniční vozidla, jež dosud zapsána nejsou, ale jejichž technická způsobilost byla schválena, a tak z technického hlediska není důvod bránit jejich přesunu do zahraničí tzv. po vlastní ose. K bodu 54 Vypouští se opomenutý odkaz na jinak již zrušené osvědčení o měření emisí. K bodu 56 Doplňuje se povinnost krajským úřadům rozhodujícím o oprávnění k provozování stanic technické kontroly zasílat stejnopisy rozhodnutí o udělení oprávnění Ministerstvu dopravy. Jedná se o analogickou povinnost k povinnosti obecních úřadů obce s rozšířenou působností zasílat ministerstvu kopii rozhodnutí o oprávnění k provozování stanice měření emisí podle § 65 odst. 3 zákona. Zasílané stejnopisy budou zdrojem údajů, jež mají být obsaženy v registru stanic technické kontroly a stanic měření emisí podle § 72a zákona, kam je zapisuje Ministerstvo dopravy, jež je současně správcem tohoto registru. K bodu 57 V souvislosti s nově vkládaným odstavcem 5 do § 48 (novelizační bod 55) se upravuje citace ustanovení dosavadního § 48 odst. 5. K bodům 58 až 61 Ve vztahu k přestavbě vozidla se jednak navrhuje uvolnění místní příslušnosti tak, aby příslušný ke schválení přestavby byl kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností. Rozvolnění místní příslušnosti se nicméně nepoužije u vozidel uvedených v § 7h zákona. Dále se navrhuje formulační úprava § 74 zákona, neboť dosavadní textace užívá pojem „povoluje, povolení“, což vyvolává dojem předběžného schvalování (povolování) přestavby. Ostatní text § 74 ovšem tomuto konceptu neodpovídá (např. dokumenty přikládané k žádosti již předpokládají provedení přestavby), přičemž tyto rozpory v zákonném ustanovení vyvolávají problémy v praxi. Navrhuje se proto nahradit pojem povolení pojmem schválení tak, aby bylo zřejmé, že se schvaluje až provedená přestavba. Jinak se do obsahu § 74 (podmínky schválení apod.) nevstupuje. K bodu 62 Navrhuje se zrušení duplicitního ustanovení k nařízení (EU) č. 167/2013.

32

K bodu 64 Navrhuje se formální doplnění chybějícího druhu registrační značky. K bodu 65 Navrhuje se odstranit nedostatek způsobený neúmyslným ponecháním překonané navržené právní úpravy během legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, jehož předmětem byl tisk č. 717 v minulém volebním období sněmovny, a adaptace ustanovení týkajícího se kompetence obecního úřadu obce s rozšířenou působností na platnou právní úpravu vyřazení vozidla z provozu a zániku vozidla. K bodu 66 Navržené ustanovení adaptuje zákon č. 56/2001 Sb. na zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), způsobem, který reflektuje obdobné změny v dalších dopravních zákonech. K bodům 68 a 69 V návaznosti na čl. 72 nařízení (EU) č.167/2013 a čl. 76 nařízení (EU) č. 168/2003 se navrhuje zavedení sankcí za porušení vybraných povinností podle uvedených nařízení (§ 83a nové odstavce 5 a 6). Dále se v této souvislosti navrhuje vložit nové znění odstavce 7, a to s ohledem na posun v označení jednotlivých skutkových podstat správních deliktů v návaznosti na vložení nového písmene do § 83a odst. 1. K úpravám výše sankcí u stávajících deliktů nedochází, pouze jsou doplněny sankce u deliktů nových. V této souvislosti jsou zachovány výše jednotlivých pokut i jejich konstrukce (tj. maximální výše pokuty bez spodní hranice). Za nejzávažnější delikt – tj. uvádění neschválených vozidel, jejich částí, systémů nebo konstrukčních celků na trh – je zachována pokuta až 10 mil. Kč, jejíž výše odráží společenskou nebezpečnost takového jednání, ale ovšem i zisky, které je možné tímto způsobem nelegálně docílit. Ostatní nové delikty jsou přiřazeny k pokutě do výše 500 tis. Kč. Obecně je třeba konstatovat, že zákon zde obsahuje pouze maximální možné výměry pokut, přičemž v každém jednotlivém sankčním řízení je třeba zvažovat konkrétní okolnosti případu popř. i pachatele deliktu a podle nich zvolit konkrétní výši sankce. K bodům 70 až 72 Ustanovení § 84 odst. 4, jež upravuje příslušnost projednávání správních deliktů v prvním stupni, se adaptuje na doplnění a přečíslování v navržené úpravě správních deliktů. K bodu 73 Nově navrhované znění § 85 představuje základní implementační pravidlo ve vztahu k nařízením (EU) č. 167/2013 (traktory a lesnické stroje) a č. 168/2013 (dvoukolá a tříkolá vozidla). Z důvodu přehlednosti pro adresáty úpravy se jednak vymezuje vnitrostátní úprava zákona č. 56/2001 Sb., týkající se schvalování technické způsobilosti a povinností výrobců a ostatních subjektů, která se nepoužije s ohledem na to, že je komplexně upravena nařízením. Dále se pak zakládá působnost Ministerstva dopravy k činnostem (pravomoc), které příslušná

33

nařízení spojují se schvalovacím orgánem a orgánem dozoru nad trhem, přičemž zde se k uvedením nařízením připojuje i nařízení č. 1222/2009. K bodům 74 a 77 Navrhuje se vypuštění obsoletních zmocnění pro nařízení vlády popř. vyhlášku, které již neodpovídají platnému znění § 7g popř. § 78 zákona. K bodu 75 V souladu s navrhovanými změnami obsahujícími nová zákonná zmocnění pro prováděcí právní předpis se doplňuje ustanovení dosavadního § 90 odst. 2 zákona obsahující výčet ustanovení zákona, jež mají být provedena vyhláškou Ministerstva dopravy, přičemž se § 90 odst. 2 též formálně upravuje v souvislosti s navrhovaným přečíslením v něm citovaných ustanovení. K bodu 76 Úprava je vyvolána navrženým členěním § 37 na odstavce. K bodu 78 Návrh legislativně technické změny v souvislosti s rušením a přečíslováním odstavců v § 91 zákona. Čl. II K bodu 1 Navrhované upřesnění reaguje na změny v oblasti vymezení jednotlivých kategorií a druhů vozidel přijaté v souvislosti se zákonem č. 239/2013 Sb., novou vyhláškou č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a novou vyhláškou č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel. Jde o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je zachovat stávající rozsah zdanění a zamezit případným výkladovým nejasnostem. K bodu 2 Jde o legislativně technickou změnu. Navrhuje se vypustit část textu pro nadbytečnost. K bodům 3 a 4 Navrhovaná úprava reaguje na změny týkající se zápisů o palivu zakotvené v nové vyhlášce č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel. Jde o zápisy uváděné v položce P.3 technického průkazu vozidla. Navrhuje se vypustit text konkrétního způsobu zápisu v technickém průkazu z toho důvodu, že u paliva stlačený zemní plyn již došlo ke změně způsobu zápisu v technickém průkazu a v současné době bude možné se setkat s různými způsoby zápisu v technickém průkazu (např. CNG, NG). S ohledem na skutečnost, že nelze zcela vyloučit, že může dojít k obdobné změně i u dalších zákonem zmíněných druhů paliva,

34

navrhuje se vypustit obdobný text i v případě ostatních druhů paliv. Navrhovaná změna umožní flexibilněji reagovat na další případnou změnu týkající se způsobu zápisu druhů palivu. Jednotlivé možnosti zápisu o druhu paliva v technickém průkazu budou pro poplatníky blíže specifikovány v pokynech k daňovému přiznání k dani silniční. Rozsah stávajícího osvobození se nemění. Z hlediska věcného proto k žádné změně nedochází, pouze z důvodu eliminace případných výkladových nejasností se navrhuje vypustit část textu pro jeho nadbytečnost. K bodům 5 a 6 Jde o legislativně technickou změnu. Navrhované upřesnění reaguje na změny přijaté v souvislosti se zákonem č. 239/2013 Sb., novou vyhláškou č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a novou vyhláškou č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel. Z hlediska věcného k žádné změně nedochází. Čl. III Doplnění příslušné poznámky v odpovídajícím ustanovení sazebníku správních poplatků má za cíl jasnou interpretaci ustanovení, podle něhož se vybírá správní poplatek za provedení zápisu vlastníka nebo provozovatele vozidla v registru silničních vozidel. Čl. IV Navržené datum účinnosti zákona reflektuje, že návrh zákona má spíše technický charakter a delší legisvakance se nejeví jako nezbytná.

V Praze dne 7. prosince 2015

předseda vlády Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r.

ministr dopravy Ing. Dan Ťok, v.r.

35