Přání a potřeby klientů VOR Jihlava při volnočasovém cestování

Přání a potřeby klientů VOR Jihlava při volnočasovém cestování

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 20. dubna 2015 ...................................................... Podpis

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce Mgr. Martině Černé, Ph. D. za její ochotu, rady a připomínky, kterými přispěla k jejímu vypracování. Dále děkuji panu Mgr. Martinu Šťastnému, paní Lence Vaňhové, Dis., a celému vedení Spolku VOR Jihlava za jejich odborné názory a v neposlední řadě také klientům Spolku VOR Jihlava za jejich pomoc a ochotu při vyplňování dotazníků. Moje největší poděkování však patří mému manželovi, dětem, celé rodině a přátelům za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Přání a potřeby klientů OS VOR Jihlava při volnočasovém cestování

Bakalářská práce

Autor: Vendula Vašíčková Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2015

Copyright © 2015 Vendula Vašíčková

Abstrakt VAŠÍČKOVÁ, Vendula: Přání a potřeby klientů Spolku VOR Jihlava při volnočasovém cestování. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava, 2015. Cílem bakalářské práce je na základě dotazníkového šetření a rozhovorů zjistit přání a potřeby klientů Spolku VOR Jihlava při jejich volnočasovém cestování. Práce seznamuje čtenáře s diagnózami klientů, jimž Spolek VOR pomáhá, s jejich specifickými problémy a upozorňuje na některá úskalí života s duševním onemocněním, zvláště na ty, které se dotýkají jejich volnočasového cestování. Přispívá k pochopení jejich potřeb při účasti na cestovním ruchu a snaží se přispět k destigmatizaci těchto lidí a jejich onemocnění.

Klíčová slova Psychóza, sociální cestovní ruch, Spolek VOR Jihlava, stigmatizace

7

Abstract VAŠÍČKOVÁ, Vendula: The wishes and the needs of the clients of the Association VOR Jihlava in their leisure time travelling. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Level of professional qualifications: Bachelor. Jihlava, 2015. The aim of my bachelor thesis is determine the wishes and the needs of the clients of the Association VOR Jihlava in their leisure time travelling based on questionnaires and interviews. The work introduces to readers diagnoses of the clients to whom the Association VOR helps, with their specific problems and points out the difficulties of living with mental illness, particularly those that affect their leisure time travelling. Contributes to the understanding of their needs in the participation in tourism and seeks to contribute to the de-stigmatization of these people and their diseases.

Key words Psychosis, social tourism, the Association VOR Jihlava, stigma

8

Obsah Úvod ........................................................................................................................... 11 Literární rešerše ........................................................................................................... 13 Teorie .......................................................................................................................... 15 1

2

Sociální cestovní ruch .......................................................................................... 15 1.1

Cestovní ruch osob se zdravotním postižením ............................................... 16

1.2

Sociální cestovní ruch v České republice ....................................................... 18

Duševní nemoc .................................................................................................... 20 2.1

Psychózy, příznaky psychóz a jejich léčba ..................................................... 20

2.2

Přání a potřeby duševně nemocných .............................................................. 23

2.3

Další aspekty potřebné brát v úvahu při plánování aktivit pro duševně

nemocné. ................................................................................................................. 23

3

2.3.1

Vedlejší účinky léků ............................................................................... 24

2.3.2

Stigmatizace ........................................................................................... 25

2.3.3

Pravidelný režim a zdravý životní styl .................................................... 27

Péče o duševně nemocné v okrese Jihlava ............................................................ 28 3.1

Spolek VOR Jihlava ...................................................................................... 29

Praktická část .............................................................................................................. 33 4

Postoje, přání a potřeby duševně nemocných klientů Spolku VOR Jihlava při jejich

volnočasovém cestování .............................................................................................. 33 4.1

5

Cíl a metodiky zkoumání ............................................................................... 33

4.1.1

Kvantitativní výzkum ............................................................................. 34

4.1.2

Kvalitativní výzkum ............................................................................... 35

4.2

Výsledky výzkumu ........................................................................................ 35

4.3

Shrnutí výsledků ........................................................................................... 53

Rady duševně nemocným cestovatelům převzaté ze zahraničí .............................. 55

Závěr ........................................................................................................................... 58 9

Zdroje a citace ............................................................................................................. 61 Seznam tabulek ........................................................................................................... 63 Seznam grafů .............................................................................................................. 64 Příloha ......................................................................................................................... 65

10

Úvod Cestovní ruch je jedním z nejrychleji rozvíjejících se ekonomických odvětví na světě. My, zdraví lidé, tohoto faktu využíváme a stále hledáme nejlepší nabídky a služby. Neměli bychom ale zapomínat, že mezi námi žijí i osoby s různými zdravotními postiženími.

V České

republice

tvoří osoby

se

zdravotním

postižením

asi

10 % obyvatelstva. Při rozvoji trhu cestovního ruchu a stále podrobnější segmentaci se začíná prosazovat i tzv. sociální cestovní ruch, který se zaměřuje na cestování osob ze sociálně znevýhodněných skupin a osoby se zdravotními problémy a omezeními. I když je tento segment trhu pro cestovní kanceláře nerentabilní a bez pomoci financí z veřejných zdrojů a od sponzorů by se nerealizoval, má podle mě velký přínos nejen pro tyto skupiny, ale i pro celou společnost. Pokud se řekne osoba s handicapem, vybaví se nám většinou osoby na vozíčku, popřípadě s jiným pohybovým omezením, nevidomí, hluší či němí lidé, někdo si vybaví i lidi s mentálním postižením. Málokdo si ale uvědomí, že mezi osoby s postižením mohou patřit i lidé s psychiatrickou diagnózou, kteří se mezi námi pohybují a pokud zrovna nejsou v akutní fázi svého onemocnění, mohou normálně fungovat a žít. Tyto osoby jsou dokonce i na okraji zájmu různých zastřešujících organizací ostatních lidí s handicapem. Jako by si s nimi naše společnost stále nevěděla rady. Je pravdou, že ani oni samotní nemohou a nechtějí o svoje zájmy bojovat. Stále jsou v naší společnosti stigmatizováni a je jen málo těch, kteří se nebojí o své nemoci mluvit a hájit svá práva. Prostě pro zdravé lidi stále zůstávají „blázny“. Zdraví lidé by si ale měli uvědomit, že duševní zdraví není samozřejmost a nikdo z nás není vůči psychiatrickému onemocnění imunní, zvláště v dnešní uspěchané době plné stresu a tlaku na výkon. I lidé s duševním onemocněním mají své přání a potřeby. Samozřejmě prvotně se snaží naplnit své potřeby primární, které hlavně souvisí s finančními potížemi. Tito lidé shánějí práci daleko hůře než lidé s fyzickým handicapem. Z důvodu neinformovanosti „normální“ společnosti jsou pro zaměstnavatele nedůvěryhodnými a nespolehlivými. Další palčivou otázkou pro ně zůstává otázka bydlení. Je faktem, že hodně z nich je odsouzeno k pobytu v psychiatrické léčebně z důvodů spíše sociálních než zdravotních. Pokud nemocný člověk nemá rodinu, která by byla ochotna se o něj postarat, je pro něj přechod po duševní atace do běžného života velmi těžký a někdy i zhola 11

nepředstavitelný. Nemalým problémem jsou stále vedlejší účinky medikace. I když farmaceutický průmysl v posledních letech zaznamenal velký pokrok, stále má většina psychofarmak znatelné vedlejší účinky. Při uvědomění si těchto problémů bychom mohli namítnout, že aspekty volnočasového cestování jsou pro tyto lidi problémem marginálním. Na druhou stranu ale každý člověk by měl mít možnost aktivně strávit svůj volný čas, poznávat jiné kultury a kraje, pokud chce. Cestování by mohlo těmto lidem pomoci nejen zapomenout na své aktuální starosti, ale i v rozvoji jejich schopností a zvyšování jejich sebevědomí a sebeúcty. Pro podniky cestovního ruchu by mohli být šancí na vyrovnání se s poklesem poptávky mimo sezónu. Pro celou společnost by pak jejich cestování bylo šancí seznámit se s další skupinou lidí, kteří také žijí mezi námi a o kterých má většinová společnost pouze zkreslené představy, vycházející převážně z negativního mediálního obrazu. Cílem této práce je pomocí dotazníkového šetření a rozhovorů zjistit mezi klienty Spolku VOR Jihlava, které se v Jihlavě věnuje pomoci a následné péči duševně nemocným s návratem do normálního života po atace psychické nemoci, jaké jsou jejich přání a potřeby při cestování, jestli mají vůbec touhu se seberealizovat pomocí cestování, jak moc velký vliv má jejich onemocnění na jejich volnočasové cestování a jaké největší překážky při svém cestování pociťují.

12

Literární rešerše Literární rešerše obsahují knižní i internetové zdroje, ze kterých jsem čerpala při psaní své bakalářské práce. V úvodní části jsem se snažila osvětlit některé pojmy z oblasti sociálního cestovního ruchu a cestovního ruchu handicapovaných, zde jsem čerpala hlavně z těchto zdrojů: -

GÚČIK, M. a kol. Krátky slovník cestovného ruchu. Bánská Bystrica: Slovak Swiss Tourism, 2004. ISBN 8088945739, odkud jsem použila definice cestovního ruchu a sociálního cestovního ruchu.

-

Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny [online]. 2008[cit. 2015-02-01]. ISBN 978-80-7399-407-05. Dostupné z: http://kcr.vse.cz/wp-content/uploads/2010/11/CR-pro-vsechny-publikace.pdf. Tuto publikaci vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR pro projekt Odborná školení a vzdělávání pracovníků veřejné správy pro oblast cestovního ruchu. Odtud jsem použila citace o sociálním cestovním ruchu a cestovním ruchu handicapovaných osob.

-

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální cestovní ruch v Evropě (2006/C 318/12) ze dne 14. 9. 2006 [online]. 2006 [cit. 2015-01-17].

Dostupné

z:

http://eur-lex.europa.eu/legal-

content/CS/TXT/?qid=1422788190304&uri=CELEX:52006IE1155 -

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. In: Www.mpsv.cz [online]. 2010

[cit.

2015-02-01].

Dostupné

z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8585/umluva_o_pravech.pdf -

Národní program podpory cestovního ruchu (2010-2015). [online]. 2013. [cit. 2014-07-25]. Dostupné z: http://www.mmr.cz

-

GOMBITOVA, Dagmar. Calypso Coutry report Czech republic. Ec.europa.eu [online].

2010

[cit.

2015-02-01].

Dostupné

z: http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/tourism/files/calypso/countryreports/czech-republic_en.pdf (vlastní překlad) -

Výběrové šetření zdravotně postižených osob. In: Český statistický úřad [online].

2013

[cit.

2015-02-08].

Dostupné

z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/260006-14

13

V další části se věnuji duševním nemocem, hlavně psychózám a negativním dopadům nemoci a léčby na duševně nemocné ze zorného úhlu jejich možnosti účasti na cestovním ruchu. Čerpám zde hlavně z těchto zdrojů: -

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X

-

Ján Praško...[et]. Léčíme se s psychózou: co byste měli vědět o schizofrenii a jiných psychózách: příručka pro nemocné a jejich rodiny. 1. vyd. Praha: Medical Tribune CZ, 2005. ISBN 80-239-5482-2.

-

Psychóza. MOŽNÝ, Petr. Sanity.cz [online]. 1997, 1999 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://sanity.cz/wp-content/uploads/psychoza.pdf

-

PETERKOVÁ, Michaela. Psychoweb [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/

-

KUČERŇÁKOVÁ, Michaela. Mapování potřeb v oblasti bydlení, práce a volného času u lidí se schizofrenií v Olomouci. Brno, 2009. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/185257/fss_m_a2/Diplomova_prace_Kucernakova_18525 7.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Mgr. Vlasta Jánská.

-

Informace pro rodiče a blízké osoby nemocných psychózou. Programnaceste.cz [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.programnaceste.cz/kestazeni/05__03_onformace_pro_rodice_a_blizke_osoby_nemocnych_psychozou.pdf

-

PRAŠKO,

Ján

a

Marie

OCISKOVÁ

A

KOL.

Sebestigmatizace

u psychiatrických pacientů. Česká a slovenská psychiatrie [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=991 -

RABOCH, Jiří. Životní styl a duševní poruchy. Zdravíe15.cz [online]. 2014 [cit.

2015-02-01].

Dostupné

z:

http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-

medicina/zivotni-styl-a-dusevni-poruchy-475779 -

Travel and Psychosis. IAMAT [online]. 2011 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: https://www.iamat.org/elibrary/view/id/1384 (překlad vlastní)

-

Občanské sdružení VOR Jihlava [online]. 2008 - 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.os-vor.cz/home.aspx

14

Teorie 1 Sociální cestovní ruch Cestovní ruch můžeme chápat jako soubor činností, jejichž cílem je uspokojení potřeb týkajících se cestování a pobytu osob mimo místo jejich trvalého bydliště, obyčejně ve volném čase. Účelem je odpočinek, poznávání, zábava, kulturní a sportovní vyžití, služební cesty (Gúčik a kol., 2004). Podle Gúčika je sociální cestovní ruch forma cestovního ruchu, která je spojena s účastí sociálně slabších vrstev obyvatelstva na cestovním ruchu a která je umožněna zřetelně prokazatelnými opatřeními. Sociální cestovní ruch vychází z obecného práva na cestování, jež je zakotveno v Globálním kodexu cestovního ruchu vydaném Světovou organizací cestovního ruchu (UNWTO) v roce 1999 a schváleném OSN v roce 2001. V článku 7 se zde uvádí, že možnost přímého osobního přístupu k objevování a udržování zdrojů planety představuje právo, jež je v rovné míře dostupné všem obyvatelům světa. Všeobecné právo na účast na cestovním ruchu znamená, že všichni bez rozdílu pohlaví, rasy, bydliště, postavení, finanční situace či zdravotního stavu mají právo na volný čas a mohou s ním sami podle svého uvážení nakládat. [2] Cílem sociálního cestovního ruchu je tedy umožnit cestování co největšímu počtu lidí. Účastní se jej lidé, kteří by tuto příležitost jinak neměli a to buď z důvodů ekonomických, anebo z důvodu neschopnosti či nedostupnosti. Můžeme jej chápat jako cestovní ruch se zvýšenou morální hodnotou, zdůrazňující lidský rozměr cestování. Vytvořit vhodné podmínky pro cestování všech vrstev obyvatelstva a nabídnout produkty vycházející z jejich specifických potřeb je úkolem podniků a organizací působících v oblasti cestovního ruchu. [2] Důležitou roli v uplatňování principů cestovního ruchu pro všechny sehrává Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch (OITS, dříve BITS), což je nezisková organizace založená v roce 1963 s cílem prosazovat rozvoj sociálního cestovního ruchu na mezinárodní úrovni. OITS definuje sociální cestovní ruch jako „všechny koncepce a jevy vyplývající z účasti nízkopříjmových sektorů obyvatelstva na cestovním ruchu, kterou umožňují dobře definovaná sociální opatření“. OITS 15

v současné době provádí přezkum této definice a rozšiřuje ji tak, aby zahrnovala přínos, který má cestovní ruch pro rozvoj a solidaritu. Podle OITS sociální cestovní ruch vychází z pěti kritérií: práva většiny na cestování, příspěvku sociálního cestovního ruchu k sociálnímu začlenění, budování udržitelných struktur cestovního ruchu, příspěvku k zaměstnanosti a hospodářskému rozvoji, přínosu sociálního cestovního ruchu k celosvětovému rozvoji. [2, 3] Dle stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru z roku 2006 můžeme o sociálním cestovním ruchu hovořit, pokud jsou splněny tyto podmínky: -

Skutečné životní okolnosti jsou takové, že je zcela nebo částečně nemožné plně realizovat právo na cestovní ruch. Důvodem může být ekonomická situace, fyzické nebo mentální postižení, osobní nebo rodinná izolace, snížená pohyblivost, geografické obtíže a celá škála důvodů, které nakonec představují skutečnou překážku.

-

Někdo – ať veřejná nebo soukromá instituce, společnost, odborová organizace nebo prostě jen organizovaná skupina lidí – se rozhodne podniknout kroky k překonání nebo omezení překážky, která dané osobě brání realizovat její právo na cestovní ruch.

-

Tyto kroky jsou účinné a skutečně pomohou skupině lidí účastnit se cestovního ruchu způsobem, který respektuje hodnoty udržitelnosti, dostupnosti a solidarity.

-

Protože cestovní ruch obecně je integrovaná činnost zahrnující různé sektory, odvětví činnosti a oblasti rozvoje, sociální cestovní ruch obsahuje všechny iniciativy, které zpřístupní cestovní ruch osobám se zvláštními potřebami a současně generují sociální a hospodářské přínosy pro různé sektory, činnosti a skupiny. [3]

1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením Součástí sociálního cestovního ruchu je tedy i cestovní ruch osob se zdravotním postižením. UNWTO definuje zdravotně handicapovaného člověka jako člověka, jehož fyzická nebo mentální integrita je částečně nebo úplně redukována, a to od narození nebo na základě postupujícího věku, nemoci nebo nehody do té míry, že jeho samostatnost, schopnost navštěvovat školu nebo pracovat je narušena. [2]

16

OSN pak ve své Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006 definuje zdravotně postižené jako osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. [4] Podpora rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením je začleněna do dokumentů na národní i mezinárodní úrovni. Jako příklad můžeme uvést již zmíněnou Úmluvu OSN o právech zdravotně postižených osob z roku 2006, nebo Národní program podpory cestovního ruchu ČR (2010 – 2015) a jeho podprogramy Cestování dostupné všem. [5] Přestože existuje množství směrnic a dokumentů, které upravují práva na cestování zdravotně postižených osob, stále ještě nejsou tyto brány stejně jako ostatní účastníci cestovního ruchu. Někdy se dokonce očekává, že si sami najdou řešení, jak se cestovního ruchu účastnit, v horším případě si toto právo musí vynutit. [2] I když jsou osoby se zdravotním postižením v různých oblastech omezeny, mají stejné přání a potřeby jako lidé zdraví a k účasti na cestovním ruchu je vedou stejné motivy. Zdravotní postižení by pro ně rozhodně nemělo být překážkou v tom své touhy naplnit. Přitom osoby se zdravotním postižením představují v cestovním ruchu segment s významným potenciálem, uvědomíme-li si tato fakta: -

Počet lidí s handicapem je vysoký, tzn. i vysoký počet potenciálních účastníků cestovního ruchu.

-

Handicapovaní lidé necestují většinou sami. Doprovázejí je přátelé, rodinní příslušníci nebo sociální či zdravotničtí pracovníci a tak se počet účastníků cestovního ruchu znásobuje.

-

Mají dostatek volného času, a mohou tak přispívat mimo jiné ke zmírňování sezónnosti cestovního ruchu.

-

Postižení účastníci cestovního ruchu si většinou rezervují svoje pobyty dopředu a vytvářejí tak určitou jistotu pro zařízení cestovního ruchu.

Na druhou stranu však mají ve většině případů omezené finanční zdroje, které mohou vynaložit na účast na cestovním ruchu. [2] Podle kolektivu autorů z VŠE se však prostor pro cestování zdravotně postižených osob v dnešní době zvětšuje a tento fakt působí positivně na všechny zainteresované v oblasti 17

cestovního ruchu. Zdravotně postižené osoby se snáze dostávají k informacím díky informačním technologiím a mohou si tak svoje cestování sami zorganizovat. [2] Mezi nejčastější formy cestovního ruchu, které volí osoby se zdravotním postižením, patří poznávací cestovní ruch, okružní plavby lodí, rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích, zdravotní a lázeňský cestovní ruch, kulturní cestovní ruch, náboženský cestovní ruch, popř. nákupní cestovní ruch. [2]

1.2 Sociální cestovní ruch v České republice V rámci podpory sociálního cestovního ruchu, vyhlásila Evropská komise projekt Calypso. Dagmar Gombitová v roce 2010 vypracovala studii o stavu sociálního cestovního ruchu v České republice. Gombitová ve své studii poukázala na hlavní problémy sociálního cestovního ruchu v ČR z hlediska oněch prioritních skupin, na které se sociální cestovní ruch hlavně zaměřuje. Tedy na mladé lidi, seniory, rodiny s dětmi a lidi s handicapem. [6] Sociální cestovní ruch je dle Gombitové v České republice stále ještě v plenkách. Ačkoli už vznikly dokumenty k tomuto tématu i na vládní úrovni, žádný z orgánů působících v ČR v oblasti cestovního ruchu nelze považovat za aktivního propagátora sociálního cestovního ruchu. [6] Jako hlavní překážka pro cestování ohrožených skupin se jeví jejich finanční situace, zdravotní problémy a jejich nezájem o účast na cestovním ruchu. Žádná z těchto skupin nemá však nárok na nějakou zvláštní podporu. Mohou pouze využívat různých slevových systémů nabízených poskytovateli služeb. [6] Co se týká poskytovatelů služeb, vidí Gombitová hlavní problém v nedostatečné vládní podpoře, nedostatku informovanosti a prohlubování znalostí poskytovatelů a také připravenosti jich samotných i jejich zaměstnanců pro poskytování služeb sociálního cestovního ruchu. [6] Gombitová upozorňuje na fakt, že Česká republika má celkem více než 1 milion osob se zdravotním postižením (9,87 % populace). Bohužel se ve statistikách překrývají skupiny zdravotně postižených a seniorů. Pouze necelých 13% procent zdravotně postižených v ČR pracuje, asi 88 % handicapovaných je pak poživatelem důchodu či nějaké jiné sociální dávky. [6] 18

Dle šetření Českého statistického úřadu z roku 2013 je v České republice celkem 1 077 673 zdravotně postižených Podíváme-li se na celkové výsledky jejich rozdělení dle typu postižení, pak je z nich patrné, že nejvyšší podíl mají vnitřní zdravotní postižení. Přestože je v tomto typu postižení zahrnuto vždy jen jedno postižení vnitřních orgánů, je celková výše podílu 41,9%. Na druhém místě jsou pak tělesná postižení 29,2%. Pro tuto bakalářskou práci je důležité, že hned na třetím místě je hojnost výskytu duševních postižení, výše jejich podílu je 8,5% a lidí trpících duševním postižením je tedy v naší zemi daleko více než zrakově či sluchově postižených. Rozpor v celkovém čísle s celkovým počtem zdravotně postižených je způsoben tím, že zdravotně postižení mohli v šetření zaškrtnout více druhů postižení, kterými trpí. [7] Tabulka 1: Rozdělení zdravotně postižených dle typu postižení Tělesné

Zrakové

Sluchové

Mentální

Duševní

Vnitřní

Jiné

postižení

postižení

postižení

postižení

postižení

postižení

postižení

500 167

102 195

86 476

104 574

145 517

716 993

54 327

Celkem

1 710 249

Zdroj: Výběrové šetření zdravotně postižených osob. In: Český statistický úřad [online]. 2013 [cit.

2015-02-08].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/260006-14,

zpracování vlastní 2015

19

2 Duševní nemoc Definic duševních nemocí je mnoho, pro příklad uvádím jen tyto dvě: Duševní porucha (nebo také psychická porucha) je v širším pojetí označení pro některé psychické procesy, projevující se v myšlení, prožívání a chování člověka, znesnadňující jeho fungování ve společnosti. [8] Podle Světové zdravotnické organizace (SZO) je psychické zdraví stavem duševní pohody, při které je jedinec schopný uvědomovat si a realizovat svoje jedinečné možnosti a schopnosti, vypořádat se s běžnými stresujícími situacemi, produktivně a úspěšně vykonávat činnost a práci, přičemž podle odborníků ze SZO duševní zdraví není pouze nepřítomnost duševní poruchy. [9] Je nasnadě, že takovéto definice duševního zdraví jsou pro účely této práce příliš rozsáhlé. Chtěla bych zde čtenáře seznámit především s těmi duševními onemocněními a jejich léčbou, se kterými se nejvíce setkáváme u klientů Spolku VOR Jihlava.

2.1 Psychózy, příznaky psychóz a jejich léčba Psychózou označujeme duševní stavy, potažmo duševní onemocnění, kde dochází ke změněnému prožívání ve vztahu k okolí a k sobě samému. Člověk v psychóze jinak vnímá, myslí a cítí, vytváří si vlastní obraz světa, který považuje za zcela normální. Okolí však vidí události a situace zcela odlišně a nedokáže se s nemocným domluvit. [10] Společným znakem psychóz je, že výrazně narušují psychické funkce. V důsledku toho nemocní odlišně vnímají svět kolem sebe i sebe sama a nedokáží odlišit, co se skutečně kolem nich děje a co je jenom vlastní představa a fantazie. Nejsou to nijak vzácná onemocnění, v průběhu života onemocní psychózou přibližně 2 až 4 % lidí. [11] Mezi čtyři hlavní typy psychóz patří: -

Schizofrenie

-

Bipolární afektivní porucha

-

Schizoafektivní psychóza

-

Paranoidní psychóza

20

Jedná se o vážná a dlouhodobá onemocnění a některé lidi provází po celý zbytek jejich života. Projevují se změnou chování, poruchami nálad, myšlení, vnímání, vůle, pozornosti, učení, paměti a dalšími nespecifickými příznaky, které život klientů negativně ovlivňují. [11] V souvislosti s účastí duševně nemocných pacientů na cestovním ruchu, bych zdůraznila především některé příznaky nemoci, které se u duševně nemocných v menší míře objevují i po odeznění ataky, jako např. snížení až vymizení motivace (ztráta zájmů, opouští své plány), ochuzení citového prožívání (plochost emocí, neraduje se ani nepláče, jakoby se ho nic nedotýkalo), obtíže něco plánovat, rozhodnout se, problémy v komunikaci a navazování kontaktu, porucha koncentrace a pozornosti, oslabení až ztráta vůle. Dále musíme počítat s příznaky objevujícími se ve formách poruch nálady – úzkosti (neklid, nejistota, obavy, nepohoda), deprese (pokleslá nálada, nechuť do života, pocity beznaděje, neschopnost vykonávat běžné denní činnosti), manické ladění (neobvykle zvýšená aktivita - protipól deprese). [10] Pro člověka, který trpí některými z popsaných příznaků je velmi obtížné, aby zvládl požadavky běžného života. Jeho duševní pochody jsou narušeny, takže se obtížně orientuje ve vnějším okolí a také sám v sobě. Je pochopitelné, že nedokáže chodit do práce, vykonávat domácí povinnosti, udržovat běžné stavy s druhými lidmi, pěstovat své záliby a někdy nezvládne ani péči sám o sebe. [11] Psychózy probíhají nejčastěji ve formě akutních atak, kdy se u nemocného projevují vážné příznaky nemoci. Její léčba trvá několik týdnů až měsíců. V této době nemocný často vyžaduje intenzivní ústavní péči. Poté následuje fáze zotavovací, která může trvat i několik měsíců. V této fázi trpí nemocný především takovými příznaky jako je zvýšená únavnost, nižší výkonnost, menší zájem o dění kolem sebe, potřeba klidu a soukromí. Po odeznění příznaků následuje remise, trvající někdy i řadu let a může být i doživotní. [11] Průběh onemocnění ovlivňuje řada faktorů, především dobře fungující rodinné zázemí, včasná a dobře vedená medikamentózní a psychologická léčba. V době zmírnění nebo vymizení příznaků nemoci se dostává do popředí psychoedukace (informace o nemoci) a psychoterapeutické postupy (individuální, skupinová a rodinná terapie). V období návratu k běžnému životu mohou pomoci různé formy psychosociální rehabilitace (podpora a poradenství v oblasti bydlení, práce, studia, volného času). Průběh 21

a vyhlídky onemocnění jsou v současnosti díky včasnému záchytu, moderním formám léčby a rehabilitace podstatně lepší než tomu bylo dříve. Mnoho dobře léčených pacientů s dobrým zázemím vede plnohodnotný život. [10] Předpokládám, že zájmy, jako je například cestování, jsou jednou z možností, jak předcházet, popřípadě rychleji zaregistrovat nástup některých příznaků psychóz. Cestování může být zařazeno jako jedna z možností psychoterapie či psychosociální rehabilitace. Může pomoci vyplnit nemocnému jeho volný čas, zvýšit jeho zájem o dění kolem něj, pomoci mu komunikovat s okolím, zvýšit jeho sebevědomí a pocit soběstačnosti. Tabulka 2: Léčba v jednotlivých fázích psychotického onemocnění Fáze nemoci

Cíl intervence

Farmakoterapie

Psychosociální intervence

Typ péče

Akutní fáze (první ataka, relaps)

Odstranit akutní psychotické příznaky a neklid.

Antipsychotika (eventuálně doplněná anxiolytiky)

Navázání terapeutického kontaktu. Koherentní a přehledná komunikace, strukturovaný nestresující program.

Hospitalizace

Farmakoterapie s minimálními nežádoucími účinky.

Podpůrná psychoterapie.

Denní stacionář

Pozornost věnovat přikazujícím halucinacím a případným suicidálním úvahám. Stabilizační fáze (první ataka, relaps)

Stabilní fáze (Remise)

Dosáhnout remise. Získat pro spolupráci rodinu pacienta. Předejít relapsu. Včas rozpoznat příznaky hrozícího relapsu. Zajistit optimální výkon rolí.

Udržovací farmakoterapie

Ambulance

Zahájení psychoedukace pacienta i rodiny. Nácvik sociálních dovedností. Rehabilitace kognitivních funkcí.

Komunitní péče Denní stacionář Ambulance Svépomocné programy

Zdroj: http://www.psychosy.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=49&Itemid=53

Tato práce a s ní související šetření se samozřejmě věnuje klientům ve stabilní fázi, tzv. remisi. Protože až tehdy je možné uvažovat o volnočasovém cestování klientů. Základním předpokladem pro cestování duševně nemocných by měla být podmínka, 22

že jsou už delší dobu ve stabilní fázi. Protože cestování je stresujícím faktorem a lidem v křehké remisi by mohla takováto zátěžová aktivita spíše ublížit, než prospět.

2.2 Přání a potřeby duševně nemocných Bc. Michaela Kučerňáková, Dis. si ve své diplomové práci dala za cíl výzkumu identifikovat, jaké jsou potřeby u osob se schizofrenií v oblastech bydlení, práce a volného času. Klíčová pro ni přitom byla definice potřeb dle Brewina (Bengston, 1999, in: Probstová, 2006), kde se na potřebu nahlíží jako na objektivní nedostatek zdraví, pohody, sociálních dovedností nebo péče. [12] Jako hlavní překážky v uspokojování potřeb duševně nemocných v oblasti volného času identifikovala nedostatek financí a přátel či jiných blízkých osob, se kterými by duševně nemocní podnikali různé aktivity. Mezi hlavní přání a potřeby duševně nemocných patřila větší nabídka volnočasových a zájmových programů v rámci poskytování služeb v Středisku pro lidi s duševním onemocněním a výuka práce na PC (internet brali jako prostředek hledání a navazování kontaktů). Klienti také zmiňovali potřebu větší aktivizace zvnějšku. [12] Domnívám se, že tyto závěry mohu použít i v mém výzkumu. Předpokládám, že duševně nemocní lidé by rádi cestovali, ale brání jim v tom omezené finance a nedostatek blízkých lidí, kterým věří, a kteří by je na cestách doprovázeli a pomáhali jim překonat různé potíže, které mohou při cestování a pobytu mimo obvyklé prostředí nastat.

2.3 Další aspekty potřebné brát v úvahu při plánování aktivit pro duševně nemocné Pro laiky, kteří se chtějí zabývat tématem duševních nemocí, pomáhat duševně nemocným, popřípadě organizovat pro ně aktivity je potřeba si uvědomit několik základních faktů o těchto lidech. A to: -

Při možnostech současné léčby, pokud jí nemocný dodržuje, není často duševní nemoc v běžném kontaktu s nemocným viditelná.

-

Duševní nemocí může onemocnět kdokoliv z nás.

23

-

Je pravdou, že nemocní s psychózou mají často sníženou výkonnost, ale řada z nich zvládne zařazení do nějaké aktivity. Mnoho z těch, kteří onemocněli psychózou, úspěšně a zodpovědně pracuje či studuje.

-

Neléčená psychóza s sebou může nést větší riziko násilného chování či určitou míru ztráty kontroly nad jednáním, nicméně násilné chování vůči společnosti se vyskytuje zřídka.

-

Nemocní s psychózou jsou většinou v důsledku nemoci a zhoršené schopnosti posoudit a řešit různé sociální situace zvýšeně psychicky zranitelní a zneužitelní. [13]

V dalších podkapitolách uvádím hlavní aspekty, které z mého pohledu nejvíce působí na chování a prožívání duševně nemocných, které bychom měli brát v úvahu při plánování jejich volnočasových aktivit, tedy i cestování.

2.3.1 Vedlejší účinky léků Mezi tři základní složky léčby psychotických onemocnění tedy patří: farmakoterapie (tj. užívání léků ke zmírnění symptomů a prevenci relapsů), psychoedukace (školení pacientům a jejich rodinám, seznamující s možným průběhem nemoci a její prevencí), sociální rehabilitace (pomoc v začlenění se zpět do běžného života, hlavně pokud jde o vzdělání a zaměstnání, zvládání bydlení a domácnosti), v čemž se jim snaží pomáhat hlavně neziskové organizace jako například Spolek VOR Jihlava. [10] Základem léčby psychóz jsou vždy psychofarmaka (léky), zpravidla ze skupiny antipsychotik (neuroleptik). Působí proti pozitivním příznakům, tj. halucinacím a bludům, ty při správně zvolené medikaci buď zcela vymizí, anebo k nim člověk začne být lhostejný. [14] Pro pochopení některých potíží lidí s duševní nemocí je zapotřebí se také pozastavit nad některými aspekty užívání psychofarmak a jejich vedlejšími účinky. Lidé s duševní nemocí musí obvykle léky užívat dlouhodobě, po první epizodě onemocnění je doporučována udržovací léčba jeden rok, při opakovaných atakách (tzn. opětovných propuknutích akutní fáze nemoci) se délka udržovací léčby adekvátně prodlužuje, o vysazení je pak vhodné uvažovat po pěti letech bez výskytu pozitivních příznaků (halucinace, bludné myšlení). Někdy je nutné léky brát celoživotně. [10] S užíváním léků (nejčastěji antipsychotika neboli neuroleptika) se pojí řada vedlejších, nežádoucích účinků. U některých lidí mohou vyvolat například ztuhlost, třes, pocit 24

vnitřního napětí, zvýšené pnutí v prsou, poruchu menstruačního cyklu, poruchy sexuálních funkcí, rozostřené vidění, zácpu, útlum, únavu, zvýšenou či sníženou chuť k jídlu, úbytek či zvýšení hmotnosti, úbytek mozkového objemu, úbytek počtu bílých krvinek, cukrovku, či deprese. Toto je zapotřebí mít na zřeteli při cestování. Lidé s duševním onemocněním mohou na okolí působit kvůli negativním příznakům spojeným s užíváním léků „divně“. Možná zácpa, průjem či zažívací potíže spojené s cestováním se mohou negativním působením léků násobit. Duševně nemocní bývají také zásluhou vedlejších účinků léků častěji unavení a tomu je potřeba při tvorbě programu pro ně také věnovat pozornost. [10] Léky mohou být užívány i v tzv. depotní (obvykle injekční) formě - podávají se jen jednou za několik týdnů, nasazení depotních antipsychotik bývá vhodné u pacientů, kteří nejsou ochotni nebo schopni brát léky perorálně (tj. ve formě tablet). [10] Pokud by s námi cestoval nějaký takový klient, je potřeba zajistit mu v daném termínu možnost návštěvy psychiatrické ambulance v místě pobytu, kde by mu daný preparát aplikovali.

2.3.2 Stigmatizace Diagnóza psychózy s sebou většinou přináší problémy na cestě k zapojení nemocného do běžné společnosti. V současnosti, i když naštěstí v menším rozsahu než dřív, je představa o duševní nemoci u řady lidí ovládána mnoha předsudky. Tato předpojatost většinou vychází z nedostatečné informovanosti společnosti o duševních nemocech. Roli hraje také to, že se řada lidí nikdy nesetkala s nemocným psychózou osobně a neměla tedy možnost získat vlastní dobrou zkušenost. Povědomí o psychóze a jejím vlivu na nemocné zhoršují také neodborné články v časopisech nebo některé, příliš zobecňující a zavádějící reportáže v televizi. [13] Stigmatizace je sociální proces, během něhož dochází k rozpoznání a negativnímu hodnocení jedinců, kteří jsou v určitém směru odlišní od většinové společnosti. Kvůli této odlišnosti jsou společností znevažovaní a považovaní za méněcenné, morálně pokleslé nebo nebezpečné. Mezi tradiční příčiny stigmatizace patří příslušnost k odlišné rase, menšinovému etniku, národnosti, náboženské víře, minoritní sexuální orientaci nebo přítomnost psychické poruchy. Stigma přináší svému nositeli řadu negativních důsledků. [15]

25

Psychiatričtí pacienti jsou v očích veřejnosti nespolehliví, nepředvídatelní a nebezpeční a stávají se oběťmi diskriminace. Kvůli předsudkům okolí bývají omezeni v životních příležitostech. Mívají méně možností nalézt zaměstnání, ubytování nebo budovat partnerské a přátelské vztahy. Negativní následky stigmatizace psychiatrických pacientů jsou natolik výrazné, že se stigma někdy označuje za druhou nemoc, která znásobuje utrpení způsobené psychickou poruchou. Nicméně ne každý psychiatrický pacient se setká se stigmatizací a ne každý z těch, kteří ji zažijí, si ji "připustí k tělu". Přesto mnoho psychiatrických pacientů stigmatizací značně trpí. Společenské předsudky nekriticky přijímají za své, souhlasí s nimi a aplikují je na sebe samé. Pak bývají přesvědčeni o své méněcennosti, "vadnosti" a nezvratnosti svého utrpení. Tento jev je známý jako internalizace stigmatu (jinak také sebestigmatizace). [15] Diskriminace i sebestigmatizace vedou k sociální izolaci. Stigmatizovaní pacienti se tímto vyhýbavým chováním snaží předejít očekávanému zraňujícímu chování ze strany druhých. Vyhýbavé chování pak dále posiluje úzkost a může přejít v sociální fobii. Nadměrná vyhýbavost je také příčinou dalších omezení v životních příležitostech. Sebestigmatizace vede ke snížení kvality života, poklesu sebedůvěry a nárůstu dysforických emocí a beznaděje. Pacienti mnohdy ve snaze vyrovnat se se stigmatizací volí maladaptivní strategie zvládání stresu, např. zvýšenou spotřebu alkoholu nebo anxiolytik. Sebestigmatizace mění jejich vztah k sobě samému. Natolik se ztotožňují s předsudky společnosti, že se začínají chovat podle nich, a ostatní charakteristiky, které nejsou v souladu s předsudky o psychiatrických pacientech (např. já jako milující otec a manžel, pracovitý zaměstnanec, činorodý muž, který rád pobývá ve společnosti přátel), ustupují do pozadí. V oblasti duševního zdraví se sebestigmatizace pojí s nižší spoluprací v léčbě, větší závažností příznaků a horší prognózou. [15] Při destigmatizaci lidí s duševní nemocí by cestování mohlo sehrát velikou pozitivní roli. Většinová společnost by se s nimi lépe seznámila a snad by zkorigovala své předsudky vůči těmto lidem. Tito lidé by vystoupili ze své sociální izolace, zvýšili by si své sebevědomí a cestování by jim mohlo pomoci také se seberealizací. Pokud s nimi cestují rodinní příslušníci či přátelé, je to pro ně příležitost se mezi sebou seznámit a vyměnit si navzájem zkušenosti.

26

2.3.3 Pravidelný režim a zdravý životní styl Aktivní přístup k životu při zachování základních hygienicko-režimových doporučení je důležitým faktorem pro kvalitu života i pro prevenci a úspěšnou léčbu duševních poruch. Duševně nemocní lidé jsou velmi citliví a zranitelní, Nezbytností při jejich léčbě je dodržování pravidelného denního a hlavně spánkového režimu a zdravého životního stylu, hlavní je nechodit pozdě spát a nepracovat na směny. Pokud chtějí co nejvíce snížit možnost nové ataky nemoci, nesmí vůbec pít alkohol a užívat drogy, jedinou povolenou drogou jsou cigarety. Hodně duševně nemocných je závislých na nikotinu a kofeinu a na to bychom měli také brát zřetel při plánování jejich cestování. Dále by se duševně nemocní neměli vystavovat stresu a změnám jejich biologických (cirkadiánních) rytmů. Rizikové je u nich i nadměrné hraní PC her. [16]

27

3 Péče o duševně nemocné v okrese Jihlava Problematika péče o duševně nemocné stojí stále ještě na okraji hlubšího zájmu veřejnosti. Psychiatrie, jako regulérní součást lékařských věd, patří do nepříliš propagované a atraktivní části spektra medicínských odvětví. Přitom duševní nemoci a psychické problémy tvoří nedílnou (a možná i ne vždy vnímanou) součást lidského života. Deprese kandiduje na přední umístění v pomyslném žebříčku nemocí jednadvacátého století. Každoročně je v okrese Jihlava invalidizováno průměrně 50 občanů pro vážné duševní obtíže. Asi desetina všech invalidizovaných jsou lidé s duševní poruchou (OSSZ Jihlava; In Občanské sdružení pro podporu a péči o duševně nemocné VOR Jihlava, 2008 [online]) V okrese Jihlava existují dva základní typy služeb: lůžkové zařízení – Psychiatrická nemocnice Jihlava a ambulantní specialisté. Moderní koncepce psychiatrické péče však počítá s rozvojem dalších typů služeb - takzvaných komunitních (jsou umístěny v komunitě, jdou vstříc klientovi a jsou dobře dostupné). Spolek VOR Jihlava si, po vzoru již fungujících nestátních a neziskových organizací působících dlouhodobě na tomto poli v celé republice, klade za cíl takové služby zřizovat a podporovat především dlouhodobě duševně nemocné. Žít život s duševní nemocí stojí hodně sil a vyžaduje nejen dobrou lékařskou péči, ale i pomoc při zvládání běžných i výjimečných životních událostí. [18] Po odeznění akutní fáze nemoci může být pacient propuštěn z lůžkového zařízení (v okrese Jihlava většinou z Psychiatrické nemocnice Jihlava) do domácího ošetřování. Zde velmi záleží na jeho rodinném zázemí a průběhu jeho nemoci. Je potřeba, aby pravidelně navštěvoval ambulantního psychiatra. Na tomto místě bych chtěla ale podotknout, že vzhledem k vysokému počtu pacientů je ambulantní péče pro většinu pacientů nedostatečná. Psychiatr v ambulanci nemá dostatečný prostor pro komunikaci s pacientem, pro sociálně – psychiatrické intervence, ani pro psychoterapii. V současnosti je zdravotními pojišťovnami ambulantnímu psychiatrovi propláceno cca 2,5 hodiny na jednoho pacienta za rok. Pro psychotického klienta je ale pro další průběh nemoci a úspěšnou léčbu velice důležité dále pokračovat v zahájeném psychoterapeutickém procesu. Tohoto je možné dosáhnout v denních stacionářích či

28

komunitních centrech. [11] Takovéto centrum v okrese Jihlava až do vzniku Spolku VOR Jihlava, chybělo.

3.1 Spolek VOR Jihlava Spolek VOR Jihlava (vzájemnost – opora – radost), vznikl na podzim roku 1998 v rámci projektu MATRA II, což byl přechodný sociální program pro střední a východní Evropu financovaný holandským Ministerstvem zahraničních věcí. Bylo založeno profesionály pracujícími na poli péče o duševní zdraví z potřeby doplnit chybějící články služeb v péči o duševně nemocné v okrese Jihlava. Snaží se tak zaplnit prázdný prostor a přispět k tomu, aby vznikly nové chybějící druhy péče pro duševně nemocné na pomezí sociální a zdravotní oblasti, které v současné době stát nezřizuje ani negarantuje. Jeho posláním je pomáhat lidem s duševní nemocí žít plnohodnotný, samostatný život, ve kterém by mohli naplňovat své osobní i společenské potřeby. [18] V Centru denních služeb, jehož je Spolek VOR Jihlava majitelem, jsou poskytovány ambulantní služby osobám s duševními poruchami, dlouhodobě nebo přechodně nemocným a jejich rodinným příslušníkům. Profesionálové, ale i uživatelé péče a další členové Spolku nabízejí služby, které rozvíjejí základní péči a vedou k vyšší kvalitě života duševně nemocných, prolamují jejich sociální izolaci a zmírňují stigmatizaci, zlepšují postavení duševně nemocných v komunitě a zajišťují vyšší informovanost občanské veřejnosti o problematice duševního zdraví a nemoci. VOR svým klientům nabízí individuální podporu při zvládání zdravotních a sociálních problémů, společenský kontakt, komunikaci a náplň jejich volného času. Poskytované služby jsou především z oblasti sociální rehabilitace, zdravotně-sociálního poradenství, podpory bydlení, uplatnění na trhu práce, pomoci při prosazování práv a zájmů. Podporuje také vznik svépomocného hnutí uživatelů. [18] Spolek VOR poskytuje svým klientům především tyto tři typy služeb: Sociálně terapeutické dílny, v rámci kterých nabízí svým klientům možnost chráněného zaměstnání v Centru denních služeb, buď jako obsluha v kavárně či služba na recepci. Chráněné bydlení umožňuje uživatelům rozvoj psychosociálních dovedností v prostředí, které se podobá domácím podmínkám (sebeobsluha, organizace domácích prací, organizace volného času, hospodaření s penězi, komunikační dovednosti apod.)

29

Služby sociální rehabilitace, jejímž posláním je podporovat a zvyšovat soběstačnost, samostatnost a nezávislost duševně nemocných v oblasti ekonomické, sociální i kulturní, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonů a činností běžných pro samostatný život. [18] Všechny tyto služby poskytuje Spolek VOR Jihlava v souladu se Zákonem o sociálních službách č.108/2006 Sb. a vyhláškou 505/2006 Sb. v Centru denních služeb, na adrese Komenského 36a, v Jihlavě. [18] Některé aktivity a programy, které VOR Jihlava nabízí svým klientům v rámci sociální rehabilitace: Kreativní dílna Dílna si klade za cíl nabídnout bezpečný prostor a podporu pro lidi, kteří chtějí svobodně tvořit, setkávat se a najít společný jazyk pro tvůrčí činnost. Posláním kreativní dílny je zaměřit se na tvůrčí potenciál, který obsahuje určité dovednosti a využívá je v procesu rehabilitace. Je to jedna z cest k navázání kontaktu se sociálním prostředím, smysluplné prožívání volného času, zdokonalení praktických, pracovních a sociálních dovedností. začlenění.

Tvorba

je

zde

jako

prostředek

komunikace

a

sociálního

Praktickým výstupem je osvojení si procesu plánování, realizace

a dokončení úkolu (zde formou práce s různorodými materiály a technikami), který je pro psychosociální rehabilitaci klíčový. Pozor, tato aktivita není chráněnou pracovní dílnou. [18] Outdoor Outdoor znamená vše, co probíhá mimo budovu Centra denních služeb. Jedná se o společné prohlídky výstav, galerií, návštěvu zajímavých míst, sportovišť. Také sem patří krátké i celodenní výlety do okolí i po celé republice. Pouze jednou (v září 2001) se Spolku VOR Jihlava podařilo nashromáždit finanční prostředky, aby mohli se svými klienty vycestovat na týdenní pobytový zájezd do Chorvatska. Klienti se spolupodíleli na nákladech, jejich rodinní příslušníci a přátelé si hradili cestu plně. Dodnes klienti na tento zájezd vzpomínají a chtěli by ji opakovat, bohužel na něj není v rozpočtu Spolku VOR Jihlava dostatek finančních prostředků. [18]

30

Klub Klubové aktivity jsou volná nebo tematická setkání všech uživatelů služeb. Mají jednak funkci společenskou, ale i informační. Rozvíjejí komunikační schopnosti, přispívají k informovanosti a výměně názorů mezi lidmi. Náplně klubu jsou tematické - filmový klub, přednášky a besedy nebo společenské setkání vždy první středu v měsíci. [18] Skupina sociálních dovedností Jedná se o práci ve skupině, která je koncipována jako otevřená, zaměřuje se na témata z oblasti komunikace (zásady komunikace, správné návyky, chyby v komunikaci, asertivní sebevyjádření, verbální a neverbální komunikace), mezilidských vztahů (partnerské a rodinné vztahy, krizové situace a jejich zvládání, sousedské vztahy), jednání s autoritami (lékař, instituce, soudy), zvládání vlastního bydlení a sebeobsluha (schopnost introspekce a sebekritiky v reálném náhledu na svoje schopnosti). Uživatelé si mohou zlepšit náhled na svoje schopnosti a dovednosti, mít k dispozici praktické postupy při zvládání běžné životní zátěže. Důležité je také možnost sdílení a ventilování aktuálních problémů a podpora při jejich řešení. [18] Počítačový kurz Náplní je základní práce s počítačem, využití a pochopení operačního systému, organizace práce s počítačem (soubory, složky), internet. Uživatel získá jistotu při základní obsluze počítače a může své dovednosti využít k práci a i volnému času. Kurzy mohou být skupinové nebo individuální. [18] JOB club Cílem je poskytnout zájemcům o práci orientaci na trhu práce a pomoci jim nalézt vhodné pracovní uplatnění. V zásadě jde o metodickou přípravu a podporu pro získání zaměstnání. Praktickou ukázkou účastníci kurzu získají přehled o základních pracovních pravidlech (zabezpečení v nezaměstnanosti, evidence a práce Úřadu práce, jaká mají práva a povinnosti, atd.), o (ne)výhodách (ne)zaměstnaných osob, o tom jak a kde hledat práci. Získají znalosti v psaní životopisu, inzerátu či odpovědí na něj, informace o pracovních smlouvách apod. Součástí programu je příprava na přijímací pohovor (konkurz), včetně nácviku komunikace. [18]

31

Edukační skupinový program pro rodinné příslušníky Program je určen pro rodiče a rodinné příslušníky lidí trpících duševním onemocněním a jeho cílem je podpořit a vzdělávat je. Tvoří ho 8 lekcí po dvou hodinách. V rámci každého dvouhodinového setkání probíhá přednáška a diskuse. Cílem je takto předávat účastníkům potřebné informace a zároveň jim poskytnout terapeutické prostředí, ve kterém mohou o svých potížích volně mluvit a sdílet problémy s lidmi, kteří mají podobné životní zkušenosti. [18]

32

Praktická část 4 Postoje, přání a potřeby duševně nemocných klientů Spolku VOR Jihlava při jejich volnočasovém cestování 4.1 Cíl a metodiky zkoumání Cílem práce je zjistit přání a potřeby duševně nemocných klientů Spolku VOR Jihlava. V souvislosti s cílem jsem si položila několik otázek, na které jsem nikde jinde odpověď nenašla a o nichž si myslím, že znát odpověď na ně, by mohlo být přínosné pro všechny odborníky, kteří s duševně nemocnými pracují a chtěli-by nebo už zahrnují cestování do terapie pro duševně nemocné. -

Chtějí duševně nemocní cestovat?

-

Jaké největší překážky jim brání více cestovat? Je to opravdu hlavně finanční hledisko?

-

Změnila nějak nemoc jejich postoj k cestování?

-

Může duševně nemocným z jejich pohledu cestování nějak terapeuticky pomoci?

-

Dávají přednost cestování s ostatními duševně nemocnými a svými terapeuty nebo raději cestují v „anonymitě“?

-

Jaké jsou jejich preference při cestování? Jak často vůbec cestují na dovolenou nebo výlety? Preferují cestování v rámci ČR nebo do zahraničí? Upřednostňují pro cestování nějaké roční období? Jakým typům zájezdů dávají přednost, jaký volí druh dopravy, ubytování a stravování?

Na základě těchto otázek jsem si vytvořila několik hypotéz, které se budu snažit pomocí kvantitativního a kvalitativního výzkumu potvrdit či vyvrátit. Hypotéza 0: Duševně nemocní rádi cestují. Hypotéza 1: Jejich zdravotní stav má sice vliv na jejich cestování, ale pouze malý. Hypotéza 2: Před nemocí cestovali více. Hypotéza 3: Největší překážkou, která jim brání více cestovat je jejich finanční situace.

33

Hypotéza 4: Cestování jim hlavně pomáhá poznat nová místa a odpočinout si. Hypotéza 5: Duševně nemocní dávají přednost cestování s ostatními duševně nemocnými a terapeuty, které znají. K dalším otázkám už jsem si hypotézy nestanovovala, pomocí konkrétních otázek v dotazníku zjistím dosavadní konkrétní preference klientů Spolku VOR Jihlava při jejich volnočasovém cestování.

4.1.1 Kvantitativní výzkum Jelikož k danému tématu nejsou k dispozici sekundární data, zjišťovala jsem odpovědi na tyto otázky pomocí dotazníkového šetření mezi klienty Spolku VOR Jihlava. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že i když by bylo velice zajímavé zjistit tato data na daleko větším vzorku duševně nemocných respondentů z celé České republiky, není to pro mě prakticky dosažitelné. Sběr dat mezi klienty VOR Jihlava probíhal v březnu 2015. Snažila jsem se, co nejvíce klientů oslovit osobně, při jejich pravidelných setkáních, nebo při jejich návštěvě kavárny v Centru denních služeb. K distribuci dotazníků jsem využila také klienty, kteří se snaží prohloubit své pracovní návyky a pracují v rámci programu: Sociálně rehabilitační dílny na chráněných místech na recepci Centra denních služeb. Dotazník se skládal z 15 otázek a zahrnoval převážně otázky uzavřené a tři otázky polootevřené. I když by v některých bodech bylo vhodnější použít metodu škálování (např. známkování dané možnosti dle subjektivního pocitu jeho důležitosti), už při vymýšlení dotazníku jsem si uvědomovala, že takovýto úkol by byl pro některé respondenty složitý, proto jsem v těchto otázkách raději volila možnost volby více odpovědí, s tím, že při vyhodnocování budou mít všechny odpovědi stejnou váhu. Jelikož jsem nechtěla dělat dotazník zbytečně dlouhý, aby počet otázek respondenty neodradil, vynechala jsem otázky demografické. Pro daný průzkum je z mého pohledu zbytečné zjišťovat věk a pohlaví respondentů. Tato data se v případě potřeby dají vyčíst z evidence Spolku VOR Jihlava. V současnosti je ve Spolku VOR Jihlava zaregistrováno 82 klientů, z toho je asi 60 aktivních, kteří se účastní alespoň některého z programů. Dotazníkového šetření

34

se celkem zúčastnilo 43 respondentů. Moji dopomoc s vyplňováním potřebovali pouze dva klienti.

4.1.2 Kvalitativní výzkum Již při promýšlení tématu bakalářské práce jsem si uvědomovala, že dané téma je zajímavé a stálo by za hlubší prozkoumání. Daný problém jsem chtěla více popsat a jít do větší hloubky než mi dovolí kvantitativní výzkum. V dotazníkovém šetření jsem zjistila základní fakta o problému, mě však zajímaly i souvislosti, díky nimž celému problému více porozumím. Proto jsem pro rozšíření svých poznatků z dotazníkového šetření využila také kvalitativního výzkumu. Pro sběr dat jsem vybrala techniku nestandardizovaného rozhovoru. Nestandardizovaný rozhovor je pružná technika rozhovoru, je při něm možné zaměňovat pořadí otázek, přeformulovávat je, či pokládat otázky doplňující. Patří proto mezi nejčastěji využívané metody rozhovoru, která umožňuje získání potřebných dat a porozumění odpovědím respondenta. Oslovila jsem duševně nemocné, zda by někteří z nich byli ochotní při individuálním rozhovoru se mnou rozvést své odpovědi na daný dotazník více. Tímto jsem chtěla docílit co nejpřesnější interpretace dat získaných z dotazníkového šetření. Kvalitativního výzkumu se zúčastnilo 6 respondentů, z toho 3 ženy a 3 muži ve věku 30 - 42 let.

4.2 Výsledky výzkumu Výsledky šetření jsou popsány pomocí tabulek, vyobrazeny pomocí grafů a doplněny komentářem.

35

Otázka č. 1: Cestujete rádi? Tabulka 3: Odpověď na otázku: Cestujete rádi? Počet

Procenta

Rozhodně ano

23

53 %

Spíše ano

14

33 %

Spíše ne

6

14 %

Rozhodně ne

0

0%

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 1: Odpověď na otázku: Cestujete rádi? Cestujete rádi?

14%

33%

53%

Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015

V rozhovorech mi většina klientů potvrdila, že cestují velmi rádi, záleží však na jejich momentálním zdravotním stavu. Jeden z klientů odpověděl, že cestuje rád, především pokud má čas, peníze a cíl cesty. Pouze jedna z klientek uvedla, že cestuje spíše nerada, protože se bojí, že se ztratí, pokud by ale s sebou měla někoho, kdo zná přesně cestu a komu důvěřuje, tak by cestovala ráda. Z výsledků šetření tedy jednoznačně vyplývá, že duševně nemocní rádi cestují. Hypotéza 0 byla potvrzena.

36

Otázka č. 2: Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování? Tabulka 4: Odpověď na otázku: Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování? Počet

Procenta

Ano, velký

21

49 %

Ano, ale malý

12

28 %

Ne

9

21 %

Nevím

1

2%

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 2: Odpověď na otázku: Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování? Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování?

2% 21% 49%

Ano, velký Ano, ale malý

28%

Ne Nevím


Oproti mému očekávání má zdravotní stav velký vliv na to, zda duševně nemocní cestují či ne. Většinou se při rozhovorech shodovali na tom, že pokud se zrovna cítí dobře, cestují velmi rádi a častěji. Pokud se zrovna necítí dobře, necestují. Jeden z klientů mi také potvrdil, že musí každých 14 dní na injekci, takže nemůže odcestovat na delší dobu. Hypotéza 1, že zdravotní stav má sice vliv na cestování duševně nemocných, ale pouze malý se tedy nepotvrdila. Dle vyjádření klientů má zdravotní stav vliv velký.

37

Otázka č. 3: Než jste onemocněli, cestovali jste: Tabulka 5: Odpověď na otázku: Než jste onemocněli, cestovali jste: Počet

Procenta

Méně

10

23 %

Více

19

44 %

Cestuji stejně často jako před nemocí

12

28 %

Nevím

2

5%

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 3: Odpověď na otázku: Než jste onemocněli, cestovali jste:

Než jste onemocněli, cestovali jste:

5%

23%

Méně

28% Více

44%

Cestuji stejně často jako před nemocí Nevím


V této otázce se potvrdilo, že zdravotní stav má velký vliv na přístup duševně nemocných k cestování. Vzpomínali, že před nemocí se tolik neobávali cestovat, nebyli tolik unavení, i když, jak uvedl jeden z klientů, to může být také tím, že byl mladší a měl svobodné kamarády, se kterými mohl více cestovat. U klientů, kteří volili možnost méně či stejně často jako před nemocí, sehrálo roli, že onemocněli velmi mladí a do té doby cestovali pouze s rodiči na rodinnou dovolenou. Duševně nemocní před svým onemocněním cestovali více. Hypotéza 2 byla potvrzena.

38

Otázka č. 4: Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? Tabulka 6: Odpověď na otázku: Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? Počet

Procenta

Nedostatek peněz na cestování

25

24 %

Nemám s kým cestovat

7

7%

Můj zdravotní stav

14

13 %

Mám obavu z cestování

9

9%

Mám obavu z reakcí cizích lidí na mě

4

4%

Únava

15

14 %

Vedlejší účinky léků

3

3%

Změny mých nálad

4

4%

Stesk po domově

2

2%

Nutnost strávit dlouhou dobu v dopravním prostředku

10

10 %

Jiné

4

4%

Nepociťuji žádné překážky

1

1%


39

Graf 4: Odpověď na otázku: Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? Nepociťuji žádné překážky

0,95%

Jiné

3,80%

Stesk po domově

1,90%

Vedlejší účinky léků

2,85% 3,80% Překážka

Změny mých nálad

3,80%

Mám obavu z reakcí cizích lidí na mě Nemám s kým cestovat

6,65% 8,55%

Mám obavu z cestování

9,50%

Nutnost strávit dlouhou dobu v dopravním prostředku Můj zdravotní stav

13,30% 14,25% 23,75% 0,00%

5,00%

10,00% 15,00% 20,00% 25,00%

Únava Nedostatek peněz na cestování


V této otázce mohli klienti zvolit více odpovědí, s tím, že při vyhodnocování byla dána každé odpovědi stejná váha. Otázka byla volena jako polootevřená s možností vyjádřit se ještě k dalším překážkám, které klienty napadnou. Respondenty byly doplněny možnosti: bojím se, že se ztratím, nedostatek volného času, injekce, obava, že se projeví nemoc a klient nebude vědět, jak si poradit a na koho se obrátit. Tato obava byla vyjádřena i dvěma klientkami při individuálních rozhovorech, ty taktéž vyjadřovaly strach, aby cestování nepřispělo ke zhoršení jejich zdravotního stavu. V dotaznících jednoznačně převládla jako největší překážka pro to, aby respondenti více cestovali, možnost, že mají nedostatek peněz na cestování. A také při individuálních rozhovorech si klienti stěžovali především na jejich finanční situaci, která jim brání více cestovat. Převážná většina klientů Spolku VOR pobírá invalidní důchod 1. - 3. stupně, v závislosti na míře jejich postižení. Zmiňovali také nemožnost najít si nějakou práci či přivýdělek. Hypotéza 3 tak byla potvrzena. Velkou roli pro většinu respondentů sehrává také únava, která pramení z jejich nemoci, popřípadě léků, které berou a brání jim více cestovat a cestování si s větší radostí užít. 40

V dotazníku, a také dva z oslovených klientů, zmínili i problém délky cesty, neboť delší čas strávený v dopravním prostředku je velmi vyčerpává. Při rozhovorech mi také všichni klienti potvrdili, že pokud cestují s někým, komu mohou věřit, mají informace o průběhu cesty a cíl cesty je pro ně dostatečně motivující, dokáží překonat svoji obavu z cestování, popřípadě i jiné překážky. Otázka č. 5: Myslíte si, že Vám cestování nějak pomáhá nebo může pomoci? Tabulka 7: Odpověď na otázku: Myslíte si, že Vám cestování nějak pomáhá nebo může pomoci? Počet

Procenta

Zvyšuje mi sebevědomí

11

11 %

Seberealizuji se

9

9%

Poznávám nová místa

25

25 %

Poznávám nové lidi

15

15 %

Učím se nové věci

11

11 %

Příjemně strávím volný čas

18

18 %

Odpočinu si

8

8%

Jiné

2

2%

Myslím si, že mi nijak nepomáhá

2

2%


41

Graf 5: Odpověď na otázku: Myslíte si, že Vám cestování nějak pomáhá nebo může pomoci?

Myslím si, že mi nijak nepomáhá

2,02%

Jiné

2,02% Odpočinu si

8,08%

Seberealizuji se

9,09% 11,11%

Učím se nové věci

11,11%

Zvyšuje mi sebevědomí 15,15%

Poznávám nové lidi

18,18% Příjemně strávím volný čas 25,25% Poznávám nová místa 0,00%

5,00%

10,00% 15,00% 20,00% 25,00% 30,00%


V této otázce mohli klienti také zvolit více možností odpovědi, přičemž všem byla přikládána stejná váha. Hypotéza 4 se potvrdila, duševně nemocní pro sebe vidí přínos cestování hlavně v tom, že příjemně stráví volný čas a poznají nová místa. Navíc klienti uvedli, že se tak více začlení mezi zdravé lidi a učí se cizí jazyky. Při individuálních rozhovorech zdůrazňovali také hlavně psychický a fyzický odpočinek, změnu prostředí a stereotypu, na druhém místě u nich bylo poznání nových míst. Jedna z klientek uvedla, že pro ni je hlavním přínosem cestování zvýšení sebevědomí a seberealizace, když uskuteční vysněnou cestu či dovolenou a je zpátky doma, cítí velikou úlevu, že to vše zvládla.

42

Otázka č. 6: Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například VOR nebo anonymně s „normálním“ zájezdem? Tabulka 8: Odpověď na otázku: Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například VOR nebo anonymně s „normálním“ zájezdem? Počet

Procenta

S VORem nebo podobnou organizací

16

37 %

S CK nebo CA v rámci „normálního“ zájezdu

7

16 %

Nejraději cestuji neorganizovaně

18

42 %

Není to pro mě důležité

2

5%

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 6: Odpověď na otázku: Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například VOR nebo anonymně s „normálním“ zájezdem? Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například VOR nebo anonymně s "normálním" zájezdem?

5% 37%

S VORem nebo podobnou organizací S CK nebo CA v rámci "normálního" zájezdu

42%

16%

Nejraději cestuji neorganizovaně Není to pro mě důležité


Překvapivě duševně nemocní nejraději cestují neorganizovaně. V další části výzkumu a z individuálních rozhovorů vyplynulo, že dávají přednost jednodenním výletům či krátkodobým pobytům před delší dovolenou a ty si nejraději plánují sami. Jezdí nejvíce se svými rodinnými příslušníky, popřípadě zdravými přáteli. Velkou roli v tom opět hraje jejich snaha začlenit se mezi zdravé lidi. 43

Hypotéza 5, že duševně nemocní dávají přednost cestování s ostatními duševně nemocnými a terapeuty, které znají, byla vyvrácena. Otázka č. 7: Jak často jezdíte na dovolenou? Tabulka 9: Odpověď na otázku: Jak často jezdíte na dovolenou? Počet

Procenta

3x a vícekrát ročně

2

5%

2x ročně

9

22 %

1x ročně

9

22 %

Méně než 1x ročně

11

27 %

Nejezdím na dovolenou

10

24 %

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 7: Odpověď na otázku: Jak často jezdíte na dovolenou? Jak často jezdíte na dovolenou?

24%

5% 22% 3x a vícekrát ročně 2x ročně 1x ročně

27%

22%

Méně než 1x ročně Nejezdím na dovlenou


I když se duševně nemocní vyjádřili, že cestují rádi, 51 % z nich cestují na dovolenou méně než 1x ročně nebo vůbec. Tento rozpor vysvětlují v individuálních rozhovorech hlavně nedostatkem financí a upřednostňování jednodenních výletů či krátkodobých

44

pobytů do 2 přespání před delšími pobyty mimo domov. Na druhou stranu 49 % z nich jede minimálně 1x ročně alespoň na týdenní dovolenou. Otázka č. 8: Jak často si vyjedete někam na výlet? Tabulka 10: Odpověď na otázku: Jak často si vyjedete někam na výlet? Počet

Procenta

Častěji než 10x za rok

4

12 %

3x až 10x za rok

13

32 %

1-2x za rok

10

26 %

Méně než 1x ročně

6

16 %

Nejezdím na výlety

5

14 %

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 8: Odpověď na otázku: Jak často si vyjedete někam na výlet? Jak často si vyjedete někam na výlet?

14%

12% Častěji než 10x za rok

16% 32%

3x až 10x za rok 1-2x za rok

26%

Méně než 1x ročně Nejezdím na výlety


Duševně nemocní nejčastěji vyjedou na jednodenní výlet 3x až 10x za rok. Překvapivý se může zdát fakt, že 30 % z nich jede na výlet méně než 1x ročně nebo nejezdí na výlety vůbec. Ale 6 respondentů na začátku dotazníku odpovědělo, že cestují spíše neradi, což koresponduje s 5 respondenty, kteří nejezdí na výlety. Můžeme tedy 45

vyvozovat, že asi 16 % klientů by rádo cestovalo, ale nemohou, protože jim v tom brání jejich finanční situace a nepříznivý zdravotní stav. Otázka č. 9: Dovolenou trávíte raději: Tabulka 11: Odpověď na otázku: Kde trávíte raději dovolenou? Počet

Procenta

V České republice

28

65 %

V zahraničí

7

16 %

Je mi to jedno

8

19 %

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 9: Odpověď na otázku: Kde trávíte raději dovolenou? Kde trávíte raději dovolenou?

19%

16%

V České republice 65%

V zahraničí Je mi to jedno


Dvě třetiny duševně nemocných dávají přednost dovolené v České republice. V individuálních rozhovorech vyjadřují přání strávit dovolenou v zahraničí, ale jejich finanční situace a obavy ze zhoršení zdravotního stavu jim to nedovolují. V České republice nemusí překonávat jazykovou bariéru a mají jistotu, že pokud by se zhoršil jejich zdravotní stav, bude o ně adekvátně postaráno.

46

Otázka č. 10: Ve kterém ročním období nejraději cestujete? Tabulka 12: Odpověď na otázku: Ve kterém ročním období nejraději cestujete? Počet

Procenta

Jaro

13

25 %

Léto

27

51 %

Podzim

5

9%

Zima

1

2%


7

13 %

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 10: Odpověď na otázku: Ve kterém ročním období nejraději cestujete? Ve kterém ročním období nejraději cestujete?

2%

13%

25%

9%

Jaro Léto Podzim Zima

51%



I když jsem v dotazníku u této otázky nedala možnost výběru více možností, dotazníky se mi vrátily se zaškrtnutím více odpovědí, což si vysvětluji tím, že klienti už byli unavení, ztráceli pozornost a zájem o dotazníky. Projevilo se to také při individuálních pohovorech. Lze doporučit budoucím výzkumníkům mezi duševně nemocnými koncipovat dotazník co nejkratší, ideálně do deseti otázek. Nakonec jsem zpracovala všechny odpovědi, přičemž jsem jim přikládala stejnou váhu.

47

Z odpovědí jednoznačně vyplynulo, že polovina respondentů cestuje nejraději v létě, čtvrtina z nich na jaře. Vysvětlují to tím, že se zlepšujícím se počasím a při větší délce slunečního svitu přes den, se i oni cítí lépe a je pro ně jednodušší věnovat se různým aktivitám, tzn. i cestování. Při svém cestování chtějí hlavně poznat nová místa a odpočinout si, což dle jejich představ umožňují nejlépe tato dvě roční období. Otázka č. 11: Jakým zájezdům dáváte přednost? Tabulka 13: Odpověď na otázku: Jakým zájezdům dáváte přednost? Počet

Procenta

Pobytové

13

30 %

Poznávací

14

32 %

Sportovní

0

0%

Dobrodružné

2

5%

Lázeňský, zdravotní zájezd

6

14 %

Gastronomický zájezd

2

5%


6

14 %

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 11: Odpověď na otázku: Jakým zájezdům dáváte přednost? 16 14 14

13 Poznávací

12

Pobytové

10

Lázeňský, zdravotní zájezd

8 6

6

6

Dobrodružné Gastronomický zájezd Sportovní

4 2

2

2


0 Jakým zájezdům dáváte přednost? Zdroj: Vlastní zpracování, 2015

48

Duševně nemocní preferují hlavně zájezdy poznávací a pobytové. Někteří z nich také uvítají zájezd lázeňský či ozdravný pobyt. Z rozhovorů vyplynulo, že zaměření zájezdu pro ně není tak důležité. Kvůli své únavě nevyhledávají náročnější sportovní aktivity, protože je příliš vyčerpávají. Dávají přednost procházkám po památkách či po okolí pobytu. Otázka č. 12: Jaký druh dopravy upřednostňujete? Tabulka 14: Odpověď na otázku: Jaký druh dopravy upřednostňujete?

Počet

Procenta

Autobus

16

29 %

Vlak

19

35 %

Letadlo

6

11 %

Auto

7

13 %

Loď

0

0%

Kolo

1

2%

Pěšky

3

5%


3

5%


49

Graf 12: Odpověď na otázku: Jaký druh dopravy upřednostňujete? 20

19

18 16 16 Vlak 14

Autobus

12

Auto

10

Letadlo

8

Pěšky

7

Kolo

6 6

Loď

4

3

2

3


1

0 Druh dopravy


V této otázce opět respondenti, i když nebyla dána možnost výběru více odpovědí, občas vybrali více možností. Započítala jsem odpovědi všechny, přičemž všem jsem přikládala stejnou váhu. Duševně nemocní nejraději cestují vlakem. Při osobních rozhovorech to odůvodňovali tím, že se v něm cítí uvolněněji a komfortněji než například v autobuse. Mají zde více prostoru, pocit většího soukromí, mohou se volněji pohybovat, pokud mají potřebu se protáhnout. Dva z klientů zmínili, že by velice rádi jednou cestovali letadlem, ale mají z toho velkou obavu. Jejich obava nevyplývá ze strachu z létání, ale z množství lidí a možných komplikací s formalitami na letišti. Jeden z klientů zmínil, že už letadlem letěl a jednou by si to rád zopakoval, bohužel mu v tom brání finanční situace, protože letecké zájezdy jsou dražší. Na jejich preferovaný výběr dopravy měla tedy velký vliv finanční stránka věci. Všichni oslovení klienti se ale shodli na tom, že na druhu dopravy jim ani tolik nezáleží, hlavní je pro ně fakt, aby přeprava na místo určení nebyla dlouhá. Jeden z klientů konkrétně uvedl, že déle než 4 hodiny v dopravním prostředku nevydrží.

50

Otázka č. 13: Jakému typu ubytování dáváte při svých cestách přednost? Tabulka 15: Odpověď na otázku: Jakému typu ubytování dáváte při svých cestách přednost? Počet

Procenta

Dražší hotel 4-5*

0

0%

Levnější hotel 2-3*

9

21 %

Penzión

14

33 %

Apartmány

6

14 %

Chatka

5

12 %

Stan

5

12 %


4

9%

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 13: Odpověď na otázku: Jakému typu ubytování dáváte při svých cestách přednost? 16 14 14 12 10

Penzión Levnější hotel 2-3*

9

Apartmány 8

Chatka 6

6

5

Stan

5 4

4

Dražší hotel 4-5* Není to pro mě důležité

2 0 Typ ubytování


Duševně nemocní preferují ubytování v penziónech, dále pak v levnějších hotelech. Při individuálních rozhovorech zdůrazňovali, že hlavně záleží na kvalitě. Penzióny mají dle nich výhodu, že je zde veškeré zázemí a přitom nejsou tak velké a neosobní jako 51

hotely. Při vybírání z nabízených možností preferovali hlavně takový typ ubytování, se kterým mají dobrou zkušenost z minulosti. Otázka č. 14: Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete? Tabulka 16: Odpověď na otázku: Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete? Počet

Procenta

All inclusive

6

14 %

Plná penze

7

16 %

Polopenze

21

49 %

Snídaně

5

12 %

Bez stravy

4

9%

Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 Graf 14: Odpověď na otázku: Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete? Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete?

9%

14%

12% 16%

All-inculsive Plná penze Polopenze Snídaně

49%

Bez stravy


Skoro polovina respondentů volila možnost polopenze, další možnosti jsou velmi vyrovnané. V osobních rozhovorech oslovení uváděli, že tento typ stravy je pro ně nejvýhodnější, protože část stravy mají zajištěnu a přitom neztrácí časovou nezávislost vázaností na 3x denní chod jídla. Jeden z klientů uvedl, že pro něj je nejlepší možnost 52

buď all-inclusive stravování či plná penze, protože sám vařit neumí a pravidelnou stravu potřebuje. Další z respondentů uvedl, že je rád nezávislý a proto nejraději volí možnost bez stravování, kdy se nají pouze, když má hlad a může vyzkoušet služby různých stravovacích zařízení v okolí pobytu. Otázka č. 15: Máte při cestování nějaké zvláštní požadavky? Tabulka 17: Odpověď na otázku: Máte při cestování nějaké zvláštní požadavky?

Počet

Procenta

Ne

37

86 %

Ano

6

14 %


Většina duševně nemocných neuvedla žádné zvláštní požadavky. Jedna z klientek připsala požadavek: nejet sama, jiná pak: necestovat sama, abych se neztratila. Další z klientů pak připsal: jet stopem a spát pod širákem, jiný zmínil: nemuset docházet na injekce. V osobních pohovorech jedna z klientek uvedla, že má dietu, takže by potřebovala dietní stravování. Další klient pak zdůrazňoval potřebu dostat se na určené místo, co nejrychleji. Jeden z klientů v osobním rozhovoru zdůraznil potřebu mít dobré lidi kolem sebe, ale jak sám konstatoval, to se nedá připravit.

4.3 Shrnutí výsledků Z výsledků dotazníkového šetření a rozhovorů s klienty vyplývá, že duševně nemocní rádi cestují. Bohužel, jejich zdravotní stav má velký vliv na jejich cestování, tento fakt dokazuje i jejich vyjádření, že většina z nich před onemocněním cestovala více. Jako největší překážku pro to, aby více cestovali, vidí hlavně svoji finanční situaci, v druhé řadě únavu a právě svůj zdravotní stav. Cestování jim dle jejich názoru přináší hlavně možnost poznat nová místa a příjemně strávit volný čas. Překvapivě nejraději cestují neorganizovaně. Většina z nich totiž jezdí na delší dovolenou méně než jedenkrát ročně, dávají přednost jednodenním výletům a krátkodobým pobytům maximálně do dvou přenocování. Na jednodenní výlet většina z nich vyjede třikrát až desetkrát za rok. Dovolenou i své výlety tráví raději v České republice. Upřednostňují cestování v létě, 53

popřípadě na jaře, když je příznivé počasí. Nejraději jezdí na poznávací zájezdy nebo pobytové. Preferují cestování vlakem, na druhém místě pak autobusem. Převážná většina z nich dává přednost ubytování v penzionu, či levnějším hotelu. Stravování nejraději řeší formou polopenze. Většina z nich nemá žádné zvláštní požadavky při cestování, pokud se nějaké vyskytnou, vyjadřují hlavně žádost nejet sám/sama, aby cesta netrvala příliš dlouho, popřípadě dietní stravování. Na začátku šetření jsem si stanovila šest hypotéz, které jsem chtěla ověřit. Z výsledků výzkumu vyplynula tato fakta: -

Hypotéza 0: Duševně nemocní rádi cestují. Hypotéza se potvrdila, 86 % respondentů uvedlo, že rozhodně nebo spíše rádi cestují.

-

Hypotéza 1: Jejich zdravotní stav má sice vliv na jejich cestování, ale pouze malý. Bohužel, tato hypotéza byla vyvrácena, 49 % klientů uvedlo, že jejich zdravotní stav má velký vliv na jejich cestování.

-

Hypotéza 2: Před nemocí cestovali více. Celých 44 % respondentů se vyjádřilo, že opravdu před nemocí cestovali více. Hypotéza byla potvrzena.

-

Hypotéza 3: Největší překážkou, která jim brání více cestovat je jejich finanční situace. Nedostatek peněz na cestování uvedlo jako největší překážku pro to, aby více cestovali nejvíce respondentů, konkrétně 24 % z nich. Tato hypotéza byla potvrzena.

-

Hypotéza 4: Cestování jim hlavně pomáhá poznat nová místa a odpočinout si. Hypotéza se potvrdila, duševně nemocní pro sebe vidí přínos cestování hlavně v tom, že poznají nová místa a příjemně stráví volný čas.

-

Hypotéza 5: Duševně nemocní dávají přednost cestování s ostatními duševně nemocnými a terapeuty, které znají. Hypotéza byla výzkumem vyvrácena, většina duševně nemocných (42 %) cestuje nejraději neorganizovaně. Možnost cestování s VORem nebo podobnou organizací naproti tomu upřednostnilo pouze 37 % respondentů.

54

5 Rady duševně nemocným cestovatelům převzaté ze zahraničí Jak už jsem podotkla, v České republice je otázka cestování duševně nemocných stále otázkou marginální, 25 let po revoluci nemá naše země ani smysluplnou a promyšlenou koncepci péče o duševně nemocné a některé praktiky a zavedené způsoby péče, které jsou

státem

podporovány,

stále

připomínají

přístup

k duševně

nemocným

za komunistického režimu. Není proto divu, že k tomuto tématu není moc dostupných pramenů. Uvádím zde proto rady pro cestování s duševním onemocněním převzaté ze zahraničních zdrojů, ze kterých je zřejmé, že cestování duševně nemocných je možné a v zahraničí ani ne tolik výjimečné. Tyto rady mohou využít nejen klienti Spolku VOR Jihlava a jejich rodiny a přátelé při plánování svých dovolených a výletů, ale všichni duševně nemocní v České republice. Na webových stránkách IAMAT (International Association for Medical Assistance to Travellers, volně přeloženo: Mezinárodní asociace pro zdravotnickou asistenci cestovatelům) jsou duševně nemocným poskytnuty tyto rady při cestování: Cestovatelé se zvládnutou a kontrolovanou psychózou mohou cestovat bezpečně. Vzhledem k povaze akutní situační psychózy, která je nečekaná a neočekávatelná, je dobré zvlášť pro duševně nemocné znát své fyzické a duševní limity, při cestování adekvátně spát, jíst zdravé potraviny a hlavně dbát na dodržování pitného režimu. Při cestování hlavně neužívejte psychoaktivní látky jako alkohol a konopí, pokud je to možné upusťte také od užívání kofeinu. [17] Před cestou se poraďte se svým lékařem o svých plánech, zda je cestování pro vás adekvátní aktivitou, nechte si od něj poradit, jak si udržet své duševní zdraví i při cestování a jak rozpoznat stresové faktory a varovné příznaky, které by u vás mohly vést k rozvoji psychotické epizody. Pokud je to možné a plánujete delší cestu, domluvte si se svým lékařem způsob, jak byste mohli zůstat v kontaktu (pomocí rozhovorů přes skype, SMS zpráv či e-mailem) anebo si najděte kvalitního poskytovatele adekvátní psychiatrické péče ve vámi vybrané destinaci, nejlépe takového, který mluví vaším rodným jazykem. [17] Plánujte dopředu, vyberte si takovou destinaci, která je pro váš organismus bezpečná z hlediska stresové zátěže. Při jejím vybírání posuďte změny časových pásem a vyberte 55

si přímý let anebo co nejkratší trasu, abyste minimalizovali dobu vašeho tranzitu do místa určení. Cestujte s důvěryhodným přítelem, se členem rodiny nebo s někým ze zdravotnického personálu. Pokud cestujete sami, domluvte si s někým z rodiny nebo přítelem pravidelné telefonáty či posílání zpráv. Vždy si dopředu zjistěte a mějte u sebe kontakty na vaše velvyslanectví či konzulát v dané destinaci a při mimořádné situaci se neobávejte na ně obrátit s žádostí o pomoc. [17] Cestu si dobře časově rozplánujte, naplánujte si dostatečnou časovou rezervu mezi příjezdy a odjezdy a na projití odbavením, bezpečnostními a pasovými kontrolami. Aby byla vaše cesta pohodlnější a méně stresující, je také dobré informovat obsluhující personál dopravní společnosti o vašem zdravotním stavu. V případě potřeby většina letišť, nádraží a autobusových nádraží má svá zdravotnická zařízení a vyškolený zdravotnický personál. [17] Dopředu se seznamte co nejvíce s cílem vaší cesty a během ní poznávejte svoje okolí. Do svého cestování se pokuste zavést rutinu a pokud možno přeneste co nejvíce zvyků a denních rituálů ze svého domova. Nezapomeňte si s sebou na cestu přibalit nějakou věc, kterou máte rádi a která vás zabaví (např. knihu, časopis, tablet, iPod). Pravidelně přehodnocujte svoje cestovatelské plány a adekvátně situaci je upravujte tak, abyste předešli případným stresovým situacím. Hlavně nezapomínejte na odpovídající množství spánku, jezte zdravou stravu a dostatek tekutin. [17] Nezapomeňte si dát i časovou rezervu při návratu z cest. Naplánujte si jeden či dva dny odpočinku než se zase vrhnete do každodenního života. Pokud jste v zahraničí potřebovali neodkladnou pomoc, anebo se po návratu necítíte dobře, neodkladně kontaktujte svého lékaře. [17] Co se týče cestování s léky a vaší medikace: Předtím, než odjedete, si zjistěte, které cestovní očkování je ve vaší cílové i tranzitní destinaci vyžadováno a jak by mohlo zasahovat do vaší aktuální medikace. Pokud jsou zde kontraindikace, budete muset hledat alternativní ochranná opatření. Zeptejte se svého lékaře, jak upravit dávkování vašich léků během vašeho cestování, hlavně s ohledem na průjezd či průlet různými časovými pásmy. Vezte s sebou dostatečné množství léků, aby vám vydržely po celou dobu vašeho pobytu a cesty, nezapomeňte na případnou rezervu pro nenadálé situace (zpoždění letadla, dopravní kalamita). Své

56

léky si zabalte do příručního zavazadla, pokud cestujete s doprovodem, je dobré rozdělit léky rovnoměrně do vašich příručních zavazadel (pro případ ztráty či odcizení). Je také možné si část své medikace poslat poštou předem do cílového místa. Na příbalových letácích u vašich léků si přečtěte informace o jejich bezpečném uložení. Mějte na paměti, že například extrémní teplo či mráz mohou ovlivnit účinnost vašich léků. [17] Mějte u sebe kopii původního receptu, a pokud je to možné převážejte léky v jejich původním obalu. Ujistěte se, zda jsou jasně označeny svým názvem a přesným dávkováním a napište na ně své jméno a jméno lékaře, kterým byly předepsány. Mějte na paměti, že některé léky nesmí být převáženy do některých zemí, informujte se o tom na Ministerstvu zahraničí nebo na velvyslanectví či konzulátu vaší země. Pro usnadnění přechodu hranic a pro případnou pomoc v zahraničí mějte s sebou lékařskou zprávu či dopis od svého lékaře, nejlépe přeložený do jazyka vaší cílové destinace. Pokud své léky berete injekční formou, vyžádejte si lékařskou rekomandaci od svého lékaře, ve které vysvětlí jejich použití. Zjistěte si také u své letecké či dopravní společnosti, jaké jsou podmínky užívání injekcí během tranzitu. [17] Během cestování berte léky pravidelně a důsledně přesně podle pokynů vašeho lékaře. Rozhodně nesnižujte a nepřerušujte medikaci bez jeho předchozího souhlasu. Pokud budete potřebovat nouzově doplnit svoje léky, ukažte ošetřujícímu lékaři v místě pobytu kopii původního receptu a dopis od svého lékaře. Mějte na paměti, že některé léky nebudou v hostitelské zemi k dispozici, anebo nemusí být k dispozici v dávkování, na jaké jste zvyklí. Když se pak vrátíte, nezapomeňte o tomto informovat svého lékaře, aby mohl vaši medikaci adekvátně opět přizpůsobit vašim potřebám a lékům, které jste brali na cestách. [17] Převzato z: Travel and Psychosis. IAMAT [online]. 2011 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: https://www.iamat.org/elibrary/view/id/1384 (překlad vlastní)

57

Závěr Cestovní ruch je jedním z nejdynamičtěji rozvíjejícím se ekonomickým odvětvím současnosti. Jednou z jeho forem je sociální cestovní ruch, který se snaží zpřístupnit cestování i skupinám lidí, jimž v tom brání jejich ekonomická situace či nepříznivý zdravotní stav. Cílem této práce bylo pomocí dotazníkového šetření a rozhovorů zjistit přání a potřeby duševně nemocných klientů Spolku VOR Jihlava při jejich volnočasovém cestování a tak mimo jiné upozornit na opomíjenou skupinu handicapovaných občanů – na duševně nemocné. Dle šetření Českého statistického úřadu z roku 2013 žije v České republice 145 517 osob s duševním postižením. V této práci byl představen Spolek VOR Jihlava, který se v Jihlavě věnuje pomoci a následné péči duševně nemocným s jejich návratem do normálního života po atace psychické nemoci. Byla krátce vysvětlena duševní onemocnění, kterými nejčastěji trpí klienti Spolku VOR, jejich léčba a negativní aspekty, které mohou mít vliv na jejich volnočasové cestování. Byl vysvětlen pojem stigmatizace u duševně nemocných a upozorněno na tento celospolečenský problém, který znásobuje jejich utrpení, a který je leckdy mezi lidmi vyvoláván jen negativním mediálním obrazem o duševně postižených. Jednou z hlavních motivací mé práce byla myšlenka, že cestování duševně handicapovaných může pozitivně přispět i k jejich destigmatizaci a proto jsem se rozhodla zjistit jejich přání a potřeby, které mají při svém volnočasovém cestování. Na začátku své výzkumné práce jsem si položila několik otázek, na základě kterých jsem formulovala své teoretické hypotézy. Tyto jsem pak buď potvrdila, nebo vyvrátila dotazníkovým šetřením a individuálními rozhovory s klienty Spolku VOR Jihlava. Zjistila jsem, že duševně nemocní rozhodně rádi cestují, přináší jim to možnost poznat nová místa a příjemně strávit volný čas. Bohužel, na jejich cestování má jejich onemocnění velký vliv, většina z nich se vyjádřila, že před onemocněním cestovali více. Jako největší překážku pro to, aby více cestovali, označovali především svoji finanční situaci a únavu vyplývající z jejich nemoci a medikace. Překvapivě nejraději cestují neorganizovaně. Dávají přednost jednodenním výletům a krátkodobým pobytům maximálně do dvou přenocování v České republice, na které vyjedou se svojí rodinou či 58

zdravými přáteli. Preferují poznávací zájezdy a nejraději cestují v létě, vlakem. Dávají přednost ubytování v penzionu a stravování řeší formou polopenze. Většina z nich nemá žádné zvláštní požadavky při cestování, pokud se nějaké vyskytnou, vyjadřují hlavně žádost nejet sám/sama, aby cesta netrvala příliš dlouho, popřípadě dietní stravování. Výsledky mého průzkumu pracovníci Spolku VOR Jihlava, pokud to bude možné, zohlední při plánování dalších výletů či rehabilitačních pobytů pro své klienty. Shodou okolností v době mého výzkumu organizoval Spolek VOR Jihlava výlet pro své klienty do Třebíče. Jeli vlakem a během jednoho dne si prohlédli historické památky Třebíče, které jsou zapsány na seznamu UNESCO. Výletu se účastnilo 12 klientů. Dle vyjádření vedoucích Spolku VOR Jihlava je organizace zájezdů či výletů pro klienty velmi komplikovaná v tom, že při představení daného programu se klientům líbí a mají zájem, když však nadejde den odjezdu, jejich stav se zhorší a nemohou jet. Proto je lepší organizovat pro duševně nemocné takovéto kratší improvizované výlety, kdy se dopředu nezamlouvá dopravní prostředek a další služby. Toto tvrzení potvrzuje i můj průzkum mezi duševně nemocnými. Pro ty cestovatele z řad duševně nemocných, kteří nejraději cestují neorganizovaně a chtěli by se vydat za hranice České republiky, jsem v závěru práce přeložila rady Mezinárodní asociace pro zdravotnickou asistenci cestovatelům. Nikde v česky psaných zdrojích jsem na podobné praktické rady pro duševně nemocné cestovatele nenalezla, proto jsem považovala za dobré je zde uvést. Mimo jiné je z nich zřejmé, že duševně nemocní cestovat mohou a v zahraničí je běžné, že cestují. Také pomocí těchto rad chce tato práce přispět k destigmatizaci duševně nemocných. Tuto bakalářskou práci a fakta v ní uvedená mohou využít jak všichni duševně nemocní, jejich přátelé a rodiny, tak pracovníci v profesích pomáhajících duševně nemocným i odborníci, zabývající se cestovním ruchem. Může jim pomoci porozumět lépe vztahu duševně nemocných k cestování, upozornit na některá úskalí a problémy spojená s cestováním duševně nemocných, poradit jak a jaké zájezdy či pobyty pro tyto klienty organizovat. Přináší praktické rady pro duševně nemocné, které by měli dodržet, pokud hodlají cestovat do zahraničí. Tyto rady mohou být užitečné také pro jejich blízké a přátele, pokud s duševně nemocnými cestují a pro lékaře a terapeuty, kteří chtějí duševně nemocným pomoci s uskutečněním jejich cestovatelských snů.

59

Na závěr, při vědomí všech výše uvedených skutečností, mohu konstatovat, že duševně nemocným a lidem, kteří se jim snaží ulehčit jejich situaci, by momentálně nejvíce prospělo urychlení přijetí nové a rozumné koncepce péče o duševně nemocné, která by podporovala právě takovéto organizace jako je Spolek VOR Jihlava. Tedy organizace na pomezí sociální a zdravotní oblasti, jejichž posláním je pomáhat lidem s duševní nemocí žít plnohodnotný, samostatný život, ve kterém by mohli naplňovat své osobní i společenské potřeby. Dále by jim pomohla větší podpora při získávání zaměstnání či jiné formy přivýdělku, aby mohli více investovat do svých koníčků a zájmů, mezi nimiž cestování u většiny z nich rozhodně je. Konkrétním opatřením, které by duševně nemocným opravdu pomohlo ke zvýšení jejich účasti na cestovním ruchu, by bylo zavedení jednotných slevových karet pro příjemce invalidních důchodů, tyto karty by byly státem garantovány a akceptovány jednotlivými poskytovateli služeb, tak jako už se často děje v případě starobních důchodců, ti se ovšem mohou jednoduše prokázat průkazem totožnosti. Tyto karty by byly rozesílány zároveň s rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu, protože duševně nemocní o svém onemocnění neradi hovoří a každé jednání na úřadě je pro ně velkou zátěží. Každá společnost je prý tak vyspělá, jak moc se stará o svoje nejslabší. Doufám, že se brzy Česká republika posune mezi ty vyspělé. K tomu se snaží přispět i tato práce.

60

Zdroje a citace [1] GÚČIK, M. a kol. Krátky slovník cestovného ruchu. Bánská Bystrica: Slovak Swiss Tourism, 2004. ISBN 8088945739. [2] Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny [online].

2008[cit.

2015-02-01].

ISBN

978-80-7399-407-05.

Dostupné

z:

http://kcr.vse.cz/wp-content/uploads/2010/11/CR-pro-vsechny-publikace.pdf [3] Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální cestovní ruch v Evropě (2006/C 318/12) ze dne 14. 9. 2006 [online]. 2006 [cit. 2015-0117].

Dostupné

z:

http://eur-lex.europa.eu/legal-

content/CS/TXT/?qid=1422788190304&uri=CELEX:52006IE1155 [4] Národní program podpory cestovního ruchu (2010-2015). [online]. 2013. [cit. 201407-25]. Dostupné z: http://www.mmr.cz [5] Národní program podpory cestovního ruchu (2010-2015). [online]. 2013. [cit. 201407-25]. Dostupné z: http://www.mmr.cz [6] GOMBITOVA, Dagmar. Calypso Coutry report Czech republic. Ec.europa.eu [online].

2010

[cit.

2015-02-01].

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/tourism/files/calypso/country-reports/czechrepublic_en.pdf (překlad vlastní) [7] Výběrové šetření zdravotně postižených osob. In: Český statistický úřad [online]. 2013

[cit.

2015-02-08].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/260006-14 [8] HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X [9] Duševní poruchy a nemoci. Webnode [online]. 2014 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://confessions6.webnode.cz/psychologie/dusevni-poruchy-a-nemoci/ [10] Ján Praško... [et]. Léčíme se s psychózou: co byste měli vědět o schizofrenii a jiných psychózách: příručka pro nemocné a jejich rodiny. 1. vyd. Praha: Medical Tribune CZ, 2005. ISBN 80-239-5482-2.

61

[11] Psychóza. MOŽNÝ, Petr. Sanity.cz [online]. 1997, 1999 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://sanity.cz/wp-content/uploads/psychoza.pdf [12] KUČERŇÁKOVÁ, Michaela. Mapování potřeb v oblasti bydlení, práce a volného času

u

lidí

se

schizofrenií

v

Olomouci.

Brno,

2009.

Dostupné

z:

http://is.muni.cz/th/185257/fss_m_a2/Diplomova_prace_Kucernakova_185257.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Mgr. Vlasta Jánská. [13] Informace pro rodiče a blízké osoby nemocných psychózou. Programnaceste.cz [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.programnaceste.cz/kestazeni/05_-_03_onformace_pro_rodice_a_blizke_osoby_nemocnych_psychozou.pdf [14] PETERKOVÁ, Ph.Dr. Michaela. Psychoweb [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.schizofrenie.psychoweb.cz/ [15] PRAŠKO, Ján, OCISKOVÁ Marie a kolektiv. Sebestigmatizace u psychiatrických pacientů. Česká a slovenská psychiatrie [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=991 [16] RABOCH, Jiří. Životní styl a duševní poruchy. Zdravíe15.cz [online]. 2014 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/zivotnistyl-a-dusevni-poruchy-475779 [17] Travel and Psychosis. IAMAT [online]. 2011 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: https://www.iamat.org/elibrary/view/id/1384 (překlad vlastní) [18] Občanské sdružení VOR Jihlava [online]. 2008 - 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.os-vor.cz/home.aspx

62

Seznam tabulek Tabulka 1: Rozdělení zdravotně postižených dle typu postižení Tabulka 2: Léčba v jednotlivých fázích psychotického onemocnění Tabulka 3: Odpověď na otázku: Cestujete rádi? Tabulka 4: Odpověď na otázku: Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování? Tabulka 5: Odpověď na otázku: Než jste onemocněli, cestovali jste: Tabulka 6: Odpověď na otázku: Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? Tabulka 7: Odpověď na otázku: Myslíte si, že Vám cestování nějak pomáhá nebo může pomoci? Tabulka 8: Odpověď na otázku: Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například VOR nebo anonymně s „normálním“ zájezdem? Tabulka 9: Odpověď na otázku: Jak často jezdíte na dovolenou? Tabulka 10: Odpověď na otázku: Jak často si vyjedete někam na výlet? Tabulka 11: Odpověď na otázku: Kde trávíte raději dovolenou? Tabulka 12: Odpověď na otázku: Ve kterém ročním období nejraději cestujete? Tabulka 13: Odpověď na otázku: Jakým zájezdům dáváte přednost? Tabulka 14: Odpověď na otázku: Jaký druh dopravy upřednostňujete? Tabulka 15: Odpověď na otázku: Jakému typu ubytování dáváte při svých cestách přednost? Tabulka 16: Odpověď na otázku: Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete? Tabulka 17: Odpověď na otázku: Máte při cestování nějaké zvláštní požadavky?

63

Seznam grafů Graf 1: Odpověď na otázku: Cestujete rádi? Graf 2: Odpověď na otázku: Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování? Graf 3: Odpověď na otázku: Než jste onemocněli, cestovali jste: Graf 4: Odpověď na otázku: Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? Graf 5: Odpověď na otázku: Myslíte si, že Vám cestování nějak pomáhá nebo může pomoci? Graf 6: Odpověď na otázku: Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například VOR nebo anonymně s „normálním“ zájezdem? Graf 7: Odpověď na otázku: Jak často jezdíte na dovolenou? Graf 8: Odpověď na otázku: Jak často si vyjedete někam na výlet? Graf 9: Odpověď na otázku: Kde trávíte raději dovolenou? Graf 10: Odpověď na otázku: Ve kterém ročním období nejraději cestujete? Graf 11: Odpověď na otázku: Jakým zájezdům dáváte přednost? Graf 12: Odpověď na otázku: Jaký druh dopravy upřednostňujete? Graf 13: Odpověď na otázku: Jakému typu ubytování dáváte při svých cestách přednost? Graf 14: Odpověď na otázku: Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete?

64

Příloha Dotazník Dobrý den, jmenuji se Vendula Vašíčková, někteří z vás mě možná více znají pod rodným příjmením Slámová. V současnosti dokončuji Vysokou školu Polytechnickou v Jihlavě, obor Cestovní ruch a píši bakalářskou práci, ve které se snažím zjistit přání a potřeby duševně nemocných při jejich volnočasovém cestování. Tedy vaše přání a potřeby, když jedete na dovolenou či na výlet. Vaše názory budou, pokud to bude možné, zohledněny pracovníky OS VOR při dalším plánování výletů nebo rehabilitačních pobytů pro Vás. Tento dotazník je anonymní, nikde nebude uvedeno Vaše jméno. U každé otázky vyberte, prosím, jednu pro Vás nejvýstižnější odpověď. U otázek č. 4 a 5 můžete vybrat i více odpovědí. Předem děkuji za Váš čas a ochotu vyplnit mi daný dotazník. 1. Cestujete rádi? o Rozhodně ano o Spíše ano o Spíše ne o Rozhodně ne 2. Má Váš zdravotní stav vliv na Vaše cestování? o Ano, velký o Ano, ale malý o Ne o Nevím 3. Než jste onemocněli, cestovali jste: o Méně o Více o Cestuji stejně často jako před nemocí o Nevím

65

4. Co pociťujete jako největší překážku pro to, abyste více cestovali? (můžete vybrat i více odpovědí) o o o o o o o o o o o o

Nedostatek peněz na cestování Nemám s kým cestovat Můj zdravotní stav Mám obavu z cestování Mám obavu z reakcí cizích lidí na mě Únava Vedlejší účinky léků Změny mých nálad Stesk po domově Nutnost strávit dlouhou dobu v dopravním prostředku Jiné: __________________ Nepociťuji žádné překážky

5. Myslíte si, že Vám cestování nějak pomáhá nebo může pomoci? (můžete vybrat více odpovědí) o o o o o o o o o

Zvyšuje mi sebevědomí Seberealizuji se Poznávám nová místa Poznávám nové lidi Učím se nové věci Příjemně strávím volný čas Odpočinu si Jiné: __________________ Myslím, že mi nijak nepomáhá

6. Cestujete raději s organizací pomáhající duševně nemocným jako je například OS VOR nebo anonymně s „normálním“ zájezdem? o S VORem nebo podobnou organizací o S cestovní kanceláří nebo cestovní agenturou v rámci „normálního“ zájezdu o Nejraději cestuji neorganizovaně o Není to pro mě důležité 7. Jak často jezdíte na dovolenou: o 3x a vícekrát ročně o 2x ročně o 1x ročně o Méně než 1x ročně o Nejezdím na dovolenou

66

8. Jak často si vyjedete někam na výlet: o Častěji než 10x za rok o 3x až 10x za rok o 1-2x za rok o Méně než 1x ročně o Nejezdím na výlety 9. Dovolenou trávíte raději: o V České republice o V zahraničí o Je mi to jedno 10. Ve kterém ročním období nejraději cestujete? o Jaro o Léto o Podzim o Zima o Není to pro mě důležité 11. Jakým zájezdům dáváte přednost? o Pobytové o Poznávací o Sportovní o Dobrodružné o Lázeňský, zdravotní zájezd o Gastronomický zájezd o Není to pro mě důležité 12. Jaký druh dopravy upřednostňujete? o Autobus o Vlak o Letadlo o Auto o Loď o Kolo o Pěšky o Není to pro mě důležité

67

13. Jakému typu ubytování dáváte při svých cestách přednost? o Dražší hotel 4-5 * o Levnější hotel 2-3 * o Penzión o Apartmány o Chatka o Stan o Není to pro mě důležité 14. Jaký typ stravování na dovolené upřednostňujete? o All-inclusive (vše zkonzumované v hotelu je v ceně zájezdu) o Plná penze (snídaně, oběd, večeře v ceně zájezdu) o Polopenze (snídaně a večeře v ceně zájezdu) o Snídaně o Bez stravy 15. Máte při cestování nějaké zvláštní požadavky? o Ne o Ano o Jaké: __________________

68

Přání a potřeby klientů VOR Jihlava při volnočasovém cestování

Recommend Documents