Ukázky prvních zápisů do obecní kroniky, které roku 1928 začal pravidelně pořizovat pan Oldřich Volf. Zápisy jsou vedeny k roku 1928 zpětně, v úvodu je podána stručná dobová charakteristika obce a jejích obyvatel. Zápisy nejsou jazykově ani jiným způsobem upravovány.
Pamětní kniha obce Přední Kopaniny - Založena v r. 1928 Za vlády presidenta ČSR pana prof. T.G.Masaryka Starosta obce Mach Matěj
kronikář Oldřich Volf -
Úvod Dle vládního nařízení ze dne 9. června 1921 č. 201 sb. z. a n. po osvobození naší milé vlasti uloženo všem obcím v Československé republice zavésti pamětní knihu obecní. Bohužel, že obec Přední Kopanina nikdy podobné knihy nevedla a byla-li kdy – nebyla vůbec nalezena. Paměti uvolil jsem se napsati sám dobrovolně, jelikož pamětní kniha ležela po tři roky u řid. učitele Antonína Buriana aniž by vyhověl nařízení, ponechal toto dílo nepovšimnuto. Obecním zastupitelstvem má tužba uskutečněna a tak chápu se pera bych v budoucnu zachoval paměti naší vesničky, které pomalu našim starousedlíkům prchají z paměti. Mé jméno Oldřich Volf, narozen 10./XII. 1895 v Přední Kopanině. Tamtéž vychodil jsem obecnou školu – pak pokračovací školu v Liboci, při čemž věnoval jsem se učení u svého otce Tomáše Volfa obuvníka v Kopanině. Snahou mojí bylo vždy vzdělávati se četbou a dobrou výchovou v Sokole, který jsem navštěvoval již z mládí. Převzav od otce pak živnost, byl činným jsem v Sokole, u hasičů, v pomníkové komisi, v obecním vedení a.t.d. A tak s radostí vžívám se do svého úkolu s pevnou vůlí, neb připomínám si pravdivost slov arcimistra
kronikářského, Vaváka, že: „zlatá věc jest paměti spisovati.“ Zašlé paměti napsali mi staří občané pan František Kozák rolník narozený r. 1863, dále Tomáš Volf obuvník narozený r. 1864 co paměti své jakož i vypravování jich otců – dědů a zdejších starousedlíků. Dějiny starobylého kostelíčka a naší obce opatřil mi z věrohodných zápisů kronik musejních pan Cyril Merhaut, rada ministerstva školství v Praze, jenž vyniká velkou láskou k historii vůbec. Poloha obce Část obce postavena jest na rovině a část na svazích údolí, které táhne se směrem severozápadním podél malého potůčku. Na východní straně dotýká se obce les, který rozkládá se po rovině i na příkrém svahu do údolí k samotě „Prelátům“. Les táhne se dále až ke Statenicům a Tuchoměřicům. Od okresního města našeho Smíchova jest obec naše vzdálena 13.5 km. Okolní obce blízské jsou: Nebušice, Tuchoměřice, Kněževes, Ruzýně, Liboc, Horoměřice a Statenice. Obec naše čítá 73 čísel obytných domů, z nichž polovina zaujímají usedlosti rolnické a druhá polovina živnostníků a dělníků. Celkový počet obyvatelstva činí 450 duší. Obyvatelé jsou všichni Češi. Dle povolání je obyvatelstvo složeno polovina rolníků a polovina dělníků a živnostníků. Z toho jsou tři hostince, 3 obchody koloniál. zbožím, dvě kovárny, dva obuvníci, dva soustružníci dřeva, 1 holič, 1 krejčí, 1 obchodnice drůbeží, 1 strojník, 1 zahradník, 2 řezníci, 1 kolář. Ostatní obyvatelé jsou dělníci stavební, řemeslníci stavební docházející za prací do hlavního města Prahy. Ženy a dívky zaměstnány jsou u rolníků a prací v továrnách v Praze a okolí aneb při novostavbách v Praze. Trafika v místě jedna a sice uprostřed návsi v malé budce dřevěné majitelky Marie Veselé, vdovy po padlém jejím muži ve Válce světové. Dříve prodávalo se kuřivo v hostinci č.p. 5 – později pak u p. Kozáka Josefa obchodníka č.p. 7. Stavební dohled obce naší měli pan Markup Josef stavitel z Kněževse, později pan Chmel Antonín, zednický mistr z Kněžívky. V době přítomné pan Raiman Jaroslav stavitel z Nebušic. – Pohodný u nás jest pan Jan Štefan č.p. 17 a přináleží jemu mnoho okolních vesnic pod jeho dohled. Za úklid zdechliny platí se 5 Kč v malém, 40 Kč za koně neb krávy. Právo má utratiti i psy volně bez náhubku pobíhající.
Včelařství: Včelařství u nás bývalo hojně pěstováno v dobách dřívějších u rolníků většinou. Pozdější dobou však toto upadlo a většinou bylo toto ponecháváno bez péče. Ojedinělé zůstaly ještě, naproti tomu zvláštní láskou zřídil si odborné včelařství pan Veselý Jaroslav ve větším měřítku. Výsledek jeho píle značí se ponejvíce příznivostí krásného jarního počasí v době květeny – kdy dosahuje při vymetání medu až 5 q. Drůbežnictví: Drůbež u nás se málo – pouze u rolníků prodává se ku konci roku – i v roce obchodníkům drůbeží – kteří dovážejí tuto do Prahy do tržnic. Ponejvíc pěstují se zde husy, slepice, kachny, kuřata, perličky, krůty a holubi. Ze jmenovaných ponejvíce drží se zde u nás husy – což pěstují chudí lidé kvůli peří, omastku a masu. Stav dobytka: Stav dobytka tažného i užitkového jeví se zde u nás dle statistiky takto a sice dle stavu 1. ledna 1928: koní 47, volů 14, krav 148, ovcí 2, koz 46, vepřů 83, krocanů 2, husí 52, králíků 41, holubů 578 ,slepic 560. Včel 16 úlů. Zásobování: Zásobování obce po stránce potravinářské v době přítomné jeví se takto: mouka dovážena jest ku obchodníkům z mlýnů z Kněžívky fy. Jos. Prchala, Marie Koukalové z Tuchoměřic, Ol. Štěrby z Tuchoměřic, Jos. Štěpánka z Kopanského mlýna. Chléb dovážen jest též z Kněžívky z téhož mlýna a pekárny, z Tuchoměřic od Marie Koukalové a též výhradně bílé pečivo od Kutiše Frant., jakož i chléb za ceny: velký chléb stojí Kč 3.50 – 6, malý chléb stojí Kč 3,- houska slaná neb rohlík 30 haléřů. Mimo toho jsou obyvatelé soukromě zásobováni od pekařů z obce Nebušic, panem Beranem Jos. a Vondrou Karlem z Horoměřic. 1kg bílé mouky stojí Kč 4.20, 1 kg cukru Kč 6.20, 1 kg soli 2.40, krupice 1 kg 4.20, 1 kg krupek Kč 4,- 1 kg kávy Kč 32,- 60,- 1 kg másla Kč 32,- 40, 1 kg žitné kávy Kč 4,- 1 litr petroleje Kč 2.20, 1 kopa vajec Kč
70, 1 kg kukuřice Kč 1.80, 1 litr mléka Kč 2,- 1 q černého uhlí Kč 37,- 1 q hnědého uhlí Kč 16,- 1 q brambor Kč 70,Obilniny: 1 q pšenice stál dle bursy Kč 190,- 1 q ječmene Kč 175,- 1 q ovsa Kč 170,- Píce 1 q vojtěšky Kč 130,- 1 q sena Kč 120,- řepa stála 1 q Kč 15,Ceny tyto zaznamenána všechny z doby přítomné a sice 15. ledna 1929. Maso: Masa výsek obstarávají dva řezníci, 1kg hovězího stojí Kč 14,- 1 kg vepřového Kč 17,- 1 kg telecího Kč 16,- 1 kg sádla Kč 18,- 1 kg loje Kč 12,- 1 kg uzeného 20,Piva: Víno a likéry dovážena jsou k nám od firem z Prahy. Piva jsou ve třech hostincích různá a sice „Pražského pivovaru“ v hostinci u pana Kozáka Josefa, v hostinci u pana Václava Šrajera bývalo pivo „Únětického pivovaru“ nyní čepuje se „Smíchovského akc. Pivovaru“, u pana Josefa Vosky čepuje se „Novodvorského pivovaru“. Za starých časů pívalo se málo piva a do hostinců chodívalo se jako na táčky. Pamětníci vypravují, že jeden občan čítával pro všechny hosty, kteří poslouchali z novin tenkrát dosud neznalých a málo rozšířených. Jedna štamprdlička kořalečky to byla útrata zcela obyčejná. Dnes ovšem jsou jiné časy, kdy lid pracující spěchá po celodenní lopotě na sklenku piva. V neděli ovšem jsou již zvyky, že skoro každý občan zajde do hostince na pivo, ku pobavení do své společnosti, ať již zahraje si v karty pro pobavení i hazardní hry „ferbla“ tak zvaného avšak zákonem zakázaného. Dle výkazů o spotřebě piva vypilo se u nás celkově průměrně před válkou hl. 450, po válce v dnešní době hl. 750, tím zřejmo, že poměrně spotřeba vzrůstá. ˝ litr světlého piva stojí Kč 1.30, ½ litru obyč. Černého Kč 1.40, 1 láhev citronky 1 Kč, 1 láhev sodové vody 80 haléřů. Osvěta: Za starých časů nečetlo se novin, jen knihy půjčovaly jeden druhému – neb sešli se na táčkách a čítávalo se pro všechny. Ale duch času přinesl i obrození na tiché vesničky a lid začal se vzdělávati organizačně. Tvořily se strany
politické a tím zakládaly se též časopisy stran. V začátcích rozvoje tiskového docházel do obce na stranu agrární „Cep“, za stranu sociálně demokratickou „Zář“. Později tyto zašly a zaměnily strany „Cep“ v název „Venkov“, který dochází do dnešního dne úplně rozšířen do rodin rolníků povšechně. Za „Zář“ záměna „Právo lidu“, což též dochází, ale rozhádaností strany zaměněna v jiný směr bývalého poslání. Současně odebírána od pradávna „Národní politika“ jednotlivě - což i dnes vykazuje velikého rozšíření. Po utvoření strany čes. Národních socialistů rozšířen též mnoho časopis „České slovo“. Mimo tyto vyjmenované dochází a odebírá se mnoho a mnoho jiných časopisů. „Rudé právo“ a.t.d. Po stránce vzdělávací nutno zaznamenati, že po válce zobecněny veřejně byly spolkové knihovny v obecní. Přístup ku každé knize má dnes každý občan, což jindy nebývalo – jen byl-li členem spolku. Obecní knihovnu vede po mnoho roků znamenitý čtenář p. Tomáš Volf jako knihovník obecní – a současně též sokolský – neboť knihovna vedena pod správou jednoty sokolské.
Voda v obci. O vodu v obci byla od pradávna veliká nouze, jelikož většina výstavnosti jest na hřebenu a úpatí jakož i rovině. Za starých časů bývala voda nošena v různých nádobách ze studánek při potoku pod obcí. Létech r. 1870 rolník Jan Rychtařík č.p. 2 zásoboval své hospodářství vodou tím způsobem, že obtěžkal dvěma nádobami osla. V roce 1872 studánka pod obcí byla vyhloubena a překlenuta a dán dubový práh 12 cm široký aby čistota ve studánce se udržela. Druhá studánka zvaná u Kohoutkovic byla za starosty obce Jana Rychtaříka obezděna a prknama pobyta. V roce 1828 dáno do téže studánky čerpadlo, takže se voda do sudů čerpati mohla. V roce 1890 za dovolení obce zařídil si od studánky pod obcí železné trubky až do svého obydlí pan Jan Šícha rolník č.p. 2 a strojem tak zvaný „trkač“ hnal vodu samočinně do vrchu do svého zahradě basénu. Čerpal jí ze studánky obecní ale záhy se poznalo, že se tím znečišťuje. Protož vykopána při potoku na jeho náklad studna a tam stroj umístěn v hloubce 2.5 m. Za průjezdem č.p. 1 stává od nepaměti louž vody,
která stéká se za doby dešťů. Místo toto jest bývalé hnojiště jezovitského dvora tohoto. Louž ta slouží ponejvíce k účelům husího národa v obci a jest počítáno i v případě ohně v prvé pomoci, jakož i zřízen pro účel ten rybníček obecní při potoku za starosty Jos. Rychtaříka roku 1876. V pozdějších dobách začaly se stavěti nové studny. První studna v hořejší části obce byla vykopána u p. Jana Rychtaříka č.p.2. Druhá pak u p. Šrajera rolníka č.p. 5. Dále pak u p. Jos. Kliky rolníka č.p. 6 v létech 1880. V následujících letech pak pořizovali si všichni rolníci studny a zařizování pump prováděl pumpař p. Doksanský z Únětic. Studny byly na návrší velmi hluboké 28 – 35 m. Čerpání vody bylo velmi obtížno, zvláště tam, kde bývalo větší hospodářství. V létech pak dalšího rozvoje pumpařského byly pumpy zdokonaleny, zaměněny potrubí dřevěné za železné a zaváděli si trubky do chlévu do basénů. Majetnější rolníci zavedli si benzinové motory, které činily velikou úlevu v hospodářeství. A sice zavedeny byly motory u p. Šrajera Václ., Kytky Jaroslava rol. Č.p. 2 a Kozáka Josefa č.p. 7. rolníka a obchodníka. V létech 1918 – 1925. Po zavedení elektrisace obce motory tyto se prodaly a zaměnily za elektrické. Ostatní rolníci většinou studny přikryli a vozí vodu do dnešního dne….. V roce 1902 v Kněževsi byla veřejná schůze s přednáškou o zřizování vodovodů, kde i obec naše byla zastoupena. Přesto, že bylo i u nás o vodovod v ten čas pracováno a nebylo pro toto pochopení, upuštěno od tohoto. Až roku 1923
kdy
obce
Nebušická
zařizovala
vodovod
usneslo
se
obecní
zastupitelstvo, že mohlo by přistoupiti na návrh obce Nebušické by naše obec učinila přípojku k obci Nebušické sice jen k potravní čáře. Toto bylo ponecháno zatímně a zadány vodovodný plány Ing. Matičkovi v Karlíně. Plány tyto byly vyhotoveny a požadováno za plány tyto Kč 25 000,-
Z důsledku toho, že
rozpočet zněl na 600 000 Kč bylo od toho upuštěno, jelikož obec byla by touto vysokou sumou těžce zatížena. Plány ovšem po jistých slevách musely býti zaplaceny – a po ponechány v uschování v pozdější možnost obecní. Rybníky u nás jsou jen malé výhradně udržované pro led do hostinců a hospodářských sklepů. A sice všechny jsou na lukách pana Václ. Šrajera, pana Jana Vosky, nově zřízený pana Jos. Kozáka a pana Tureckého Františka.
Komunikace: V roce 1847 byla postavena první obecní silnice ku Praze a směrem ku Tuchoměřicům. Jinak bývaly používány jako cesty. V roce 1882 poradou obecních úřadů obce Nebušické a obce Kopaniny usneslo se postaviti společně silnice od sv. Václava ku Tuchoměřicům a Ruzýni. Hlasováním usneseno postaviti nejdříve silnici ku Ruzýni, což provedeno za subvence okresu Smíchovského. V roce 1883 postavila obec naše svoji část silnice této pod stavitelem p. Kocourkem z Čičovic, o rok později pak v r. 1884 byla postavena druhá část silnice ku Horoměřicům jenž prováděl stavitel pan Ruprecht z Liboce. Silnice tato nebyla obcí Horoměřickou dostavěna až v roce 1888, když obec naše musela úředně tuto donutiti za starosty p. Václ. Paula rolníka č.p. 3. V roce 1893 za téhož starosty usneslo se zastupitelstvo by postavila se silnice ke Kněževsi. Toto usnesení provedeno a zadáno staviteli p. Markupovi z Kněževse pod dohledem okresního správního výboru ze Smíchova. Silnice byla započata začátkem roku 1894 a měla býti dle dohody a smlouvy hotova a k veřejnému používání odevzdána v půli léta, těsně přede žněmi. Tomuto závazku však p. stav, Markup nedodržel a silnici okresnímu výboru neodevzdal …. Obecní cesta ze středu obce ku Prelátům byla neobyčejně zanedbána. Hluboké výmoly činily cestu i pěšky neschůdnou. Za starosty Jos. Rychtaříka byla učiněna navážka velikých rozměrů, takže místy činila 2-3 m. Postupem doby pak naváženo a štětováno bylo ještě třikrát. Obecní cesta od studánky pod most byla v r. 1872 celá štětována až k zatáčce u p. Štefana. Cesta ku háji upravena navážkou a štětována v r. 1888. Cesta obecní vedoucí od silnice ku škole a dále vedoucí ku císařské silnici byla přičiněním p. starosty Václ. Paula štětována a upravena jako silnice. Od doby oné nebylo na ní dbáno, až v roce 1921, kdy okres válcoval parním válcem silnici ku Kněževsi, byl vybídnut okresním cestářem p. Václ. Bížou p. Kozák Frant., aby dohodou s pány rolníky navežen byl na cestu kámen a štěrk a okresní válec cestu až ku škole zválcoval. V roce 1908 byla přičiněním starosty p. Jos. Kliky silnice zvána „na mostě“ zvýšena navážkou až 1 m a tak do mírného svahu upravena. Tím časem i opraven byl most klenutý velmi starý. Téhož roku zvýšena navážkou i část silnice u hostince p. Jos. Kozáka, až o 30 cm, čímž stala se též tažnější pro těžké náklady. Současně upravena silnice až
u kostela a rozšířena o 2 m a dáno okresem železné zábradlí nad vozovou cestou ku Prelátům. Na svazích kol kostela a kol parku vysázena byla za starosty Jos. Kliky místa ta lesními smrčkami. Povozy ku veškeré této úpravě darovali p. rolníci zdarma ….. Před starobylým průjezdem prostranství bylo roku 1871 černým kamenem vydlážděno v širokém pruhu, což do dnešní doby se toto udržuje. Též kus obecní cesty u p. Kozáka směrem ku rybníčku vydlážděna černým kamenem. Současně vystavena zídka a železné zábradlí při rozšiřování silnice r. 1908, V době pozdější v zájmu usedlíků p. Poláčka rolníka a Kraumana Jos. č.p. 13 rolníka, byla zatáčka pod zábradlím na cestě ku Prelátům rozšířena a černým kamenem vystavena hradební zeď u zahrady p. Holečka. Od těch dob nebyly žádné obecní stavby, jen opravy cest každoroční na což přispívá obecní úřad částkou 3 000 Kč.
