ÚVOD DO KAPITOLY
PAMATUJTE SI, že: Agrese je životní síla, kterou může člověk pozitivně využít pro sebe i pro druhé. Karl Frielingsdorf
AGRESI chápeme téměř vždy negativně. Máme ji spojenou s násilím, pocity viny a selháním. Ale původní význam slova agrese znamená přistoupit k někomu. Nechává tedy otevřenou možnost, půjdeme-li proti sobě nebo spolu. Zkuste, prosím, v této kapitole přijmout myšlenku, že agresivitu máme vrozenou a nemusíme se za ni stydět, pokud ji používáme konstruktivně. Pokud přestaneme své agresivní sklony potlačovat, ale přiznáme si je a prozkoumáme, naučíme se lépe ovládat. A navíc získáme ohromný zdroj energie, který můžeme nasměrovat k naplnění svých představ. V této kapitole se soustředím na zákeřnou formu agresivity – pasivní agresivitu. Mám pocit, že je v současnosti hodně rozšířená a tolerovaná. Na první pohled může vypadat neškodně, ale … Naučíte se:
jaké jsou druhy agresivity co je to pasivní agresivita jak reagovat na agresivní chování
VSTUPNÍ TEST
Otázka č. 1 (z 5)
1. Agrese je vlastnost:
a)
vrozená
b)
naučená
Vyhodnocení
Další otázka
Otázka č. 2 (z 5)
2. Cílem agresivního chování je:
a) vyřešit problém b) získat zpět oslabenou sebejistotu
Vyhodnocení
Další otázka
Otázka č. 3 (z 5)
3. Pasivní chování je:
a) destruktivní b) konstruktivní
Vyhodnocení
Další otázka
Otázka č. 4 (z 5)
4. Jaké je řešení autoagresivního jednání (agrese obrácená proti sobě):
a) rozvoj zdravého sebevědomí b) obrátit agresi proti okolí
Vyhodnocení
Další otázka
Otázka č. 5 (z 5)
5. Když nás někdo ve vzteku urazí:
a) máme to přejít a vůbec neřešit b) máme okamžitě požadovat omluvu c) až se situace uklidní, vyžadujeme omluvu
Vyhodnocení
Další otázka
DESTRUKTIVNÍ AGRESIVITA
PAMATUJTE SI, že: Agresivita může být destruktivní i konstruktivní.
Agresivitu si v sobě neseme od narození jako součást genetického vybavení. Pomáhá nám přežít, obhájit hranice a stávající psychický prostor, dosáhnout cílů. Je jako jaderná energie. Když ji kontrolujeme, může přinést hodně světla. Když ne, nastává ničivý výbuch. Pokud stojí za agresivitou hněv, strach a frustrace, mluvíme o útočném jednání, jehož smyslem je dosáhnout cíle za každou cenu. Základním znakem je prosazování vlastních požadavků na úkor práv a požadavků druhých osob. Jdeme přes „mrtvoly“.
Cílem agresivního chování NENÍ vyřešení problému.
Hlavním cílem agresivního jednání je získat zpět ztracenou sebejistotu. Někdo nás urazil, ponížil, zpochybnil naše schopnosti. Pustíme se do ironie, kousavých poznámek, zesměšňování. Útočíme, abychom se cítili uraženi méně a někdy dokonce pocítili stav určitého triumfu. Po pomstě či urážce však přichází provinění, což zvyšuje naši vnitřní nejistotu. Roztáčí se pověstná spirála násilí.
Cvičení Vzpomenete si na svůj poslední výbuch zlosti? Vyřešil se problém, který vás naštval? Jak jste se cítili během záchvatu? Jak jste se cítili potom?
SLOVNÍ AGRESIVITA
PAMATUJTE SI, že: Mluvíme, když cítíme největší úzkost. Správná hádka
Na začátku všeho je nevyřešený spor. Jsme podráždění a nedokážeme se uklidnit normálním způsobem. Začneme druhému spílat, nadávat, ztrapňovat ho před ostatními a obviňovat (tzv. přímá slovní agresivita). Nebo zvolíme nepřímou cestu pomluv a drbů. Překvapivým řešením je „dobrá“ hádka. Má v sobě zárodek změny k lepšímu. Na rozdíl od pasivně agresivní reakce, kdy se o problému mlčí, je hádka skvělou příležitostí sdělit, kde je problém a co je třeba řešit.
Pravidla účinné hádky:
1) Mluvte vždy v 1. osobě např. „Zlobím se…“. 2) Cílem je něco spolu vyřídit, ne druhého odrovnat. Pusťte ke slovu a poslouchejte druhou stranu. 3) Hádejte se o tom, co JE právě teď, ne co se stalo včera, před rokem, 12 a půl lety. Vyhněte se slovům „nikdy“ a „vždycky“. 4) Přijměte, že každý jsme jiný. Máme právo na svůj „jiný“ názor. 5) Promyslete se, jak se na konci usmíříte a usmiřte se např. „Markéto, každý může udělat chybu. Jsme jenom lidi. Teď to opravte a příště si dejte na ta čísla pozor.“
TIP Když jste naštvaný, nebo v kontaktu s rozzlobeným člověkem, pojmenujte skutečný problém, o který opravdu jde: …nevěří mým schopnostem …neposlouchá mne …nevšímá si mne Říkejte: „Mám pocit, že nevěříte, že to udělám dobře.“ „Mám dojem, že mne neposloucháte.“ „Potěšilo by mne, kdybys se mnou mluvil.“ Neříkejte: „Říkala jsem ti to už stokrát.“ „Vždycky se tváříte, že zadání rozumíte a pak to …“ „No jasně, jsi prostě nejchytřejší.“
PASIVNÍ AGRESIVITA
PAMATUJTE SI, že: Pasivita jednoho člověka probouzí agresi druhého. Agresivita je delegována. Pasivní agresivita je založena na záměrném skrývání vlastního názoru. Zamlčujeme to, že jsme naštvaní, abychom neztratili partnera, práci, dobré vztahy. Chceme být slušní. Mlčíme, protože máme strach z reakce či případného boje, kdybychom vyslovili svůj názor např. „Co když bych už konečně kolegyni řekla, ať si nebere z mého stolu věci bez dovolení?“. Pasivní jednání není konstruktivní. Zamlčujeme druhému člověku existenci problému. V tichosti trpíme.
„Nemá smysl něco říkat. Stejně by to k ničemu nevedlo.“
Pasivní jednání se projevuje např. opakovaným zapomínáním, nespolehlivostí („nestíhám“, „dělám, co můžu“) nepochopením („nerozumím“, „nevím“) chytáním za slovo zíváním během rozhovoru ostrým pachem potu tzv. zlostný pot Extrémním nástrojem pasivní agrese je MLČENÍ. Když přestaneme s druhou osobou mluvit, útočíme na její sebepojetí. Pozor říká se, že k umlknutí mají sklon lidé, kterým nikdo nenaslouchal, když byli dětmi, nebo ne tak, jak by si přáli.
TIP Když se setkáte s pasivním chováním u druhého člověka: 1) Přestaňte podporovat jeho pasivní chování. Řekněte mu, co vidíte. 2) Domluvte se, co uděláte, až opět nastane pasivně agresivní reakce.
AUTOAGRESE
PAMATUJTE SI, že: Autoagresivní člověk podprahově zuří nad svým osudem.
Máte často pocit, že vás ostatní jen využívají? Hledáte zpravidla vinu u sebe a neumíte se otevřeně rozzlobit? Pokud ano, možná máte sklony k autoagresi.
Autoagrese je agrese obrácená dovnitř.
Člověk, který takto jedná, není schopen vyjádřit zlost a obrací ji dovnitř. Při konfliktu hledá vždy chybu u sebe. Ustoupí. Skloní hlavu a říká si: „Asi na tom něco bude.“… „Můžu si za to sám.“ V podstatě se identifikuje s útočníkem. Podlehne výčitkám a pocitům viny. V extrémním případě se uchýlí k sebevraždě, nebo sebepoškozování (alkohol, drogy…). Tento postoj se může projevit poruchami spánku, příjmu potravy, mdlobami, tlakem na prsou, knedlíkem v krku. Řešením je zapracovat na zdravém sebevědomí. » Zacházení s hněvem totiž souvisí s tím, jestli si troufáme být sami sebou. Potřebujeme stabilizovat svůj pocit vlastní hodnoty, abychom si i po konfliktu byli jistí svým jednáním. Abychom dokázali obhájit své názory a přesvědčení.
JAK REAGOVAT NA VZTEK
PAMATUJTE SI, že: Až vztek opadne, budete spolu dál pracovat (žít).
Představte si, že jste svědkem výbuchu vzteku (nadřízeného, kolegy, dítěte). Až emoce opadnou, měli byste být schopni spolu dál mluvit a pracovat. Aby to bylo možné, je třeba v okamžiku výbuchu vzteku:
uklidnit EMOCE (své i partnera)
TIP Každá situace je originální, neexistuje jedna univerzálně použitelná technika, jak reagovat na rozzuřeného partnera.
vyposlechnout partnerovu verzi, co ho rozzlobilo
Platí však tato 3 doporučení.
zjistit fakta a dohodnout se na vyřešení problému
Konkrétní příklady, jak reagovat najdete například v knize M. Nöllke: Umění slovní sebeobrany – 100 nejlepších tipů.
V každém situaci (si)
DOPORUČENÍ
Když druhá strana křičí:
Zklidněte tělo
Mlčte, mlčte, mlčte
Mluvte věcně a stručně
• Když útočník stojí, stoupněte si také. • Postavte se tak, abyste nepůsobili jako obět, ani útočník. • Pozor na příliš uvolněný nebo sebevědomý postoj. • Zajistěte si přístup k východu. • Odstraňte z dosahu vše nebezpečné.
• Útočník se musí nejdřív vyzuřit. • Uklidněte se např. pomocí techniky "vnitřní krunýř", "vztekací sklep", nebo jednoduše počítejte od 20ti do jedné, přeříkávejte si vyjmenovaná slova, kousněte se do jazyka. • Ovládněte se a nereagujte na urážky. • Když toho nejste schopni, řekněte, že přijdete za 10 minut a raději odejděte.
• Pokud jste udělali chybu, přiznejte to a stručně se omluvte. • Nastavte partnerovi zrcadlo, aby se podíval sám na sebe. Věcně konstatujte: "Jste naštvaný... Křičíte... Urážíte mne." • Parafrázujte: "Vy si myslíte, že jsem to udělal schválně?" • Používejte fakta: "Stalo se to podruhé. Poprvé jsme to vyřešili takto... Jak to můžu napravit teď?" • Pokuste se o smír. • Pokud vás někdo urazil, požadujte omluvu.
SHRNUTÍ
Původní význam slova agrese znamená přistoupit k někomu. Agresivní sklony jsou vrozené. Je třeba se je naučit usměrňovat. Agrese neřeší příčinu sporu. Účinná hádka má svá pravidla.
Pasivní chování je agresivní přístup. Spouští agresivní reakci druhé osoby. Příčinou autoagrese je nízké sebevědomí. Řešením agresivního jednání je pracovat na zdravém sebevědomí.
ZÁVĚREČNÝ TEST
= vstupní test
KLÍČ
Vstupní a závěrečný test 1a a) Správná odpověď. Tendence k útoku, když jsou narušeny naše hranice, je vrozená. b) Je mi líto, toto není správná odpověď. Agresivita je vrozená. Je to součást našeho genetického vybavení. 2b a) Je mi líto, toto není správná odpověď. Agresivní jednání vyvolává strach a znásobuje emoce. K nalezení řešení je zapotřebí chladný rozum. b) Správná odpověď. Agresivní jednání je reakcí na porušení osobní jistoty. Cílem je získat zpět pevnou půdu pod nohama. 3a a) Správná odpověď. Pasivní jednání je silně destruktivní postoj. Je dokázáno, že pasivně jednající člověk způsobuje, že lidé kolem něj jsou tímto postojem vysíleni a stávají se z nich agresoři. Pasivní člověk vlastně svou agresi deleguje na druhé. b) Je mi líto, ale toto není správná odpověď. Pasivita není konstruktivní přístup k řešení problému. I když přináší byť jen zdánlivá pozitiva. Pozice oběti přináší zájem a starostlivost ostatních i prostor pro bezstarostnost.
4a a) Správná odpověď. Autoagresi vyřešíme intenzivní péčí o své zdravé sebevědomí. b) Je mi líto, ale toto není správná odpověď. Možná obrácením agrese proti okolí vyřešíme svůj aktuální pocit přetlaku. Následují však pocity viny. Snížení sebevědomí, což autoagresivní sklony ještě více posílí.
5c a) Je mi líto, ale toto není správná odpověď. Pokud byla uražena naše důstojnost máme právo na omluvu. Je to otázka ochrany naší sebeúcty. Urážku jen neřešíme v záchvatu vzteku a zlosti. Počkáme až na uklidnění situace. b) Je mi líto, toto ale není správná odpověď. Omluvu nepožadujte příliš brzy. Počkejte, až pomine nával vzteku a nepříčetnosti. c) Správná odpověď. Jakmile se situace uklidní, je vhodný čas na požadování omluvy. Můžete zvolit jemný způsob. Prohlásit, že chápete, proč je dotyčná osoba naštvaná. Ale není to důvod, aby vás urážel. Nebo postupovat razantněji: „Očekávám, že se mi omluvíte.“ Pokud druhá osoba v urážkách pokračuje, rozhovor přerušte: „Za těchto podmínek nehodlám v rozhovoru pokračovat. Můžete mi zavolat, až se uklidníte.“ A odejděte.
Technika „vztekací sklep“: představte si, že váš střet probíhá ve dvou podlažích. V přízemí sedíte proti dotyčnému a snažíte se mu věcně vysvětlit, co se stalo. Dole ve vztekacím sklepě on zatím vypouští svůj vztek. Nechte ho tak samotného a v žádném případě za ním nechoďte. Technika „vnitřní krunýř“: brání, aby se vás něco dotklo. Představte si, že si na sebe dáte poklop z neprůstřelného skla. Všechno vidíte a slyšíte, ale nemůže se vám nic stát. Ostatní mohou na poklop tlouct pěstmi, ale jejich údery se odrazí. Nacházíte se v chráněném prostoru, který vám umožňuje zůstat suverénní.
KNIHY
KAST, Verena. Hněv a jeho smysl: podněty k seberozvoji. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. KAST, Verena. Nebuďte obětí: žijte svůj vlastní život. 1. vyd. Brno: ERA group, 2003. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak přežít vztek, zlost a agresi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. NÖLLKE, Matthias. Umění slovní sebeobrany: 100 nejlepších tipů. 1. vyd. Praha: Grada, 2008.
