Památková rezervace Betlém Hlinsko v Čechách

Památková rezervace Betlém Hlinsko v Čechách

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 22. 4. 2016 ...................................................... Podpis

Poděkování Především bych chtěla poděkovat Akad. mal. Vladimíru Netoličkovi za odborné vedení mé bakalářské práce. Ráda bych také poděkovala zaměstnancům Turistického informačního centra Hlinsko za konzultace při psaní této práce. Taktéž chci poděkovat všem, kteří mi poskytli potřebné informace pro zpracování určitých částí. Moje poděkování patří také mé rodině, která mne po celou dobu podporovala.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

P a m á t k o v á re z e r v a c e B e t l é m Hlinsko v Čechách Bakalářská práce

Autor: Lenka Zdražilová Vedoucí práce: Akad. mal. Vladimír Netolička Jihlava 2016

Copyright © 2015 Lenka Zdražilová

Abstrakt ZDRAŽILOVÁ, Lenka: Památková rezervace Betlém Hlinsko v Čechách. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Akad. mal. Vladimír Netolička. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář, Bc. Jihlava 2016. 75 stran. Bakalářská práce se zaměřuje na popis Památkové rezervace Betlém, dále dokumentuje historii místa a jednotlivé budovy. Podrobně jsou charakterizována tradiční řemesla, která se nacházela v Památkové rezervaci Betlém. Hlavní částí je osobně vytvořený jednodenní program Den řemesel na Betlémě, který může sloužit potřebám Městského úřadu a také Turistického informačního centra Hlinsko.

Klíčová slova Památková rezervace. Betlém. Historie. Popis. Lidová stavba. Řemesla. Den řemesel. Hrnčířství. Tkalcovství. Hračkářství.

Abstract ZDRAŽILOVÁ, Lenka: Conservation Area Bethlehem Hlinsko in Bohemia. Bachelor thesis. The College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Thesis supervisor Akad. mal. Vladimír Netolička. Degree of qualification: Bachelor, Bc. Jihlava 2016. 75 pages. The bachelor thesis focuses on the description of the Conservation Area Bethlehem and then it documents the history and the buildings. There is a detailed characterization of traditional crafts, which were located in the Conservation Area Bethlehem. The main part is a personally created one-day program called Day of crafts, which can be used for the needs of the Municipal Authority and the Tourist Information Centre in Hlinsko.

Key words Conservation Area. Bethlehem. History. Description. Folk Construction. Crafts. Day of Crafts. Pottery. Weaving. Toy Store.

7

Předmluva Hlavním tématem mé bakalářské práce je unikátní urbanistický celek roubených domků Betlém, nacházející se přímo ve středu města Hlinska. Jelikož pocházím a stále bydlím v tomto městě, často do této městské části zavítám. Pokaždé cítím tu jedinečnou historickou atmosféru, která se tam všude vyskytuje. Jakmile pak procházím kolem jednotlivých objektů, ocitám se v době, kdy byly postaveny. Díky prodělané revitalizaci jsou domky barevně oživené a působí velmi příjemným dojmem. Chtěla jsem proto psát o této oblasti a přiblížit ji tak ostatním. Byla jsem velmi vděčná panu Akad. mal. Vladimíru Netoličkovi, že se stal vedoucím mé bakalářské práce a schválil mi moje téma. Přemýšlela jsem o něm už totiž dávno předtím, kdy jsem pracovala v Turistickém Informačním centru Hlinsko, které se nachází přímo na Betlémě. Nejprve jsem popsala historii místa a jednotlivé budovy, abych zjistila tradiční lidová řemesla, která se tam vyskytovala. Na základě toho jsem pak mohla vytvořit celodenní program Den řemesel na Betlémě se zaměřením na tato hlavní řemesla.

8

Obsah Úvod................................................................................................................................ 12 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 15 1

Památková rezervace Betlém Hlinsko v Čechách .................................................. 15 1.1

Památková rezervace ...................................................................................... 15

1.2

Popis Betléma ................................................................................................. 16

1.3

Historie místa .................................................................................................. 19

1.4

Jednotlivé objekty ........................................................................................... 22

1.5

Základní informace ......................................................................................... 25

PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 26 2

Metodika ................................................................................................................. 26

3

Den řemesel na Betlémě ......................................................................................... 30

4

3.1

Program ........................................................................................................... 30

3.2

Místo konání ................................................................................................... 32

Jednotlivé části programu ....................................................................................... 33 4.1

Řemesla na Hlinecku ...................................................................................... 33

4.2

Hrnčířské řemeslo ........................................................................................... 34

4.2.1 Radoslava Turková Petrů ............................................................................ 34 4.2.2 Doprovodný text - Povídání o hrnčířství ................................................... 37 4.3

Tkalcovské řemeslo ........................................................................................ 42

4.3.1 Josef Fidler .................................................................................................. 42 4.3.2 Doprovodný text - Povídání o tkalcovství .................................................. 45 4.4

Hračkářské řemeslo......................................................................................... 50

4.4.1 Zdeněk Bukáček ......................................................................................... 50 4.4.2 Doprovodný text – Povídání o hračkářství ................................................. 53

9

5

Prodejci ................................................................................................................... 58 5.1

Prodejci věcí ................................................................................................... 58

5.2

Prodejci jídla ................................................................................................... 60

5.3

Rozmístění stánků ........................................................................................... 61

6

Kalkulace ................................................................................................................ 62

7

Shrnutí..................................................................................................................... 64

8

Závěr ....................................................................................................................... 65

9

Seznam zdrojů......................................................................................................... 67 9.1

Seznam použité literatury ............................................................................... 67

9.2

Seznam použitých internetových zdrojů ......................................................... 68

10

Přílohy..................................................................................................................... 70

10.1

Seznam příloh ................................................................................................. 70

10

Seznam obrázků Obrázek 1 Památková rezervace Betlém ........................................................................ 16 Obrázek 2 Interiér prodejny Bylinka .............................................................................. 18 Obrázek 3 Historický Betlém ......................................................................................... 20 Obrázek 4 Hrnčířský kruh paní Turkové ........................................................................ 34 Obrázek 5 Hliněné výrobky ............................................................................................ 36 Obrázek 6 Pan Fidler při výrobě šály ............................................................................. 42 Obrázek 7 Hlinecké šály ................................................................................................. 44 Obrázek 8 Pan Bukáček při výrobě panenky .................................................................. 50 Obrázek 9 Dřevěné lidové hračky .................................................................................. 52 Obrázek 10 Rozmístění stánků ....................................................................................... 61

Seznam map Mapa 1 Hlinsko v Čechách ............................................................................................. 32 Mapa 2 Betlém Hlinsko .................................................................................................. 32

Seznam tabulek Tabulka 1 Prodejci věcí ................................................................................................. 59 Tabulka 2 Prodejci jídla ................................................................................................. 60

11

Úvod Betlém se v poslední době stále udržuje a oživuje. Od doby, kdy byl vyhlášen památkovou rezervací, došlo k velkému zlepšení po stránce stavební, ale také kulturní. Po celkové revitalizaci přišla vzrůstající návštěvnost. Domky, které se nachází v této části, jsou momentálně krásné na pohled, ale také užitečné. Některé domky jsou trvale obydleny, jiné jsou používané jako předváděcí, další slouží řadě institucí a pak jsou zde i pohostinská zařízení. V jednom z nich se také nachází Turistické informační centrum Hlinsko. Tato městská část láká turisty svou historií a jedinečností. Místní lidé jsou zas přitahováni relaxováním v kavárně, cukrárně nebo v hospůdce. Téma Památkové rezervace Betlém se objevilo v několika bakalářských pracích. Například jsem našla v knihovně Vysoké školy polytechnické Jihlava od slečny Šalamonové práci Soubor lidových staveb Vysočina, kterou postavila na zmapování postojů a názorů návštěvníků a také na vytvoření profilu typického návštěvníka. Dále slečna Málková zpracovala práci Předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu v mikroregionu Hlinecko, kterou zaměřila na nejzajímavější místa Hlinecka, poukázala na jejich jedinečnost a provedla průzkum názorů lidí a vymyslela návrhy na zvýšení návštěvnosti. Z jiných škol jsem objevila bakalářskou práci od slečny Smejkalové, jejíž téma bylo Využití staveb lidové architektury ve venkovském cestovním ruchu, a která se soustředila na současný stav venkovského cestovního ruchu, jeho zhodnocení a následné navržení možnosti dalšího rozvoje využití těchto staveb. Další prací od slečny Hordějčukové Návrh vzdělávacího programu „Zpřístupnění rezervace Betlém Hlinsko osobám se zrakovým postižením“ byl Betlém hlavním tématem, ale zabývala se hendikepovanými lidmi a rozšíření nabídky v této oblasti. Zaujala mě také bakalářská práce, která není zaměřena na tuto památkovou rezervaci, ale na lidová řemesla. Napsala ji slečna Barbora Pohanková a konkrétně nazvala tuto práci Po stopách řemesel na Vysočině, kde se soustředila na vytvoření příručky mapující současná řemesla v této oblasti a dále pak sestavení poznávacího zájezdu po hlavních řemeslných místech. V žádné z těchto prací nebyla více rozebrána historie a tradiční řemesla v Památkové rezervaci Betlém, takže jsem se na to zaměřila a hledala, co nejvíc pramenů, z kterých bych mohla vycházet. Nejvíce potřebných informací jsem našla v knize Hlinsko - Srdce Českomoravské vrchoviny, kterou textově zpracovala paní PhDr. Magda Křivanová a kolektiv. Tato publikace vyšla u příležitosti městských oslav 2009 a je zaměřena 12

hlavně na historii města, dále popisuje místní průmysl, přírodní krásy, architektonické stavby, významné rodáky, sportovní kluby a další zajímavosti. Dalším užitečným spisem bylo 30 let Souboru lidových staveb Vysočina, kde je spousta informací o Památkové rezervaci Betlém a její minulosti. Tento sborník je dílem Státního památkového ústavu Pardubice a Souboru lidových staveb Vysočina, který zpracovala PhDr. Magda Křivanová a Mgr. Jana Kramperová. Dále jsem hledala informace o jednotlivých řemeslech. Popsané hrnčířství jsem našla v knize Umělecká řemesla: o keramice, skle a nábytku od pana Procházky. Podrobné informace o tkalcovství jsem se dočetla v publikaci Řemesla našich předků, kterou sepsali pánové Janotka a Linhart. Kniha Nekonečný svět české hračky od autorů Otavové, Pecháčkové a Šplíchala, mi dala spoustu informací o hračkářství. Čerpala jsem pak i z dalších zdrojů, například z hezky zpracovaných internetových stránek přímo o Betlému Hlinsko nebo také oficiálních stránek města Hlinska, kde jsem našla také spoustu údajů. Během roku si mohou návštěvníci projít Betlém samostatně nebo si zaplatit prohlídku. Provozovatelem je Soubor lidových staveb Vysočina a přímo v objektu se nachází pokladna, kde se kupuje vstupné. Průvodci pak sdělí informace o této oblasti a také ukážou vnitřní prostory některých objektů. Od ledna do prosince probíhá program Živá Historie, který je určen především školám nebo také individuálním skupinám. Podmínkou je se vždy objednat předem. Během března a dubna je uspořádána výstava v jednotlivých roubených domcích nazvaná Velikonoce na Betlémě. Součástí této expozice je přiblížení tradičních lidových zvyků, ale také výroba velikonočních předmětů a následný prodej. Koncem dubna je pořádána Výstava prací výtvarného oboru ZUŠ Hlinsko, která trvá až do konce května a je umístěna v domku č. p. 178. Léto pak patří výstavě fotografií členů Fotoklubu Městského kulturního klubu Hlinečan Hlinsko a to konkrétně od začátku července až do konce srpna. Tato akce je nazvána Výstava fotografií. V polovině září začíná další výstava Střípky z historie a trvá do začátku listopadu. Je zaměřena na dobové obyvatele města Hlinska. Od prosince do začátku ledna se odehrává Betlém vánoční, při kterém je možno vidět klasické i mechanické lidové betlémy. Nejvíce však Betlém ožívá během léta, kdy jsou pořádány různé denní i vícedenní akce, které jsou zajímavé, jak pro turisty, tak i místní. Tuto letní sezónu proběhne již pátý ročník hlineckého Duhového léta. V rámci tohoto programu se na Betlémě objeví různá divadelní představení, koncerty, trhy, jarmarky a festivaly. Každoročně se koncem 13

června pořádá vícedenní mezinárodní studentský festival Artsy Fartsy, který zároveň zahajuje celé Duhové léto. V polovině července se koná dvoudenní Hubertův country festival. Den dřeva a medu se uskutečňuje na konci července. V půlce srpna je buď nějaký nový koncert, nebo divadelní představení. Pravidelně jsou koncem srpna pořádány tradiční Adámkovy folklorní slavnosti. Program je pak ukončen koncem září, kdy se uskuteční Svatováclavský jarmark. Všechny organizované letní akce jsou zajímavé, ale ani jedna není zaměřena na místní část Betlém, ve které se všechny konají. V minulosti byla tato oblast dobře známá především díky místním řemeslníkům, jejichž výrobky byly velice oblíbené a dováželi se do celého světa. Měla by se tedy připomínat tato proslulá místní historie. Nejlepším způsobem dosáhnutí toho, aby si lidé něco zapamatovali, je názorná ukázka. Jakmile to pak vidí na vlastní oči a dokonce si to můžou i vyzkoušet, v paměti jim to zůstane většinou napořád. Cílem mé bakalářské práce je vytvořit jednodenní program, který se bude týkat historie, ale především tradičních lidových řemesel, která se vyskytovala na Betlémě. Hlavní částí budou předvádějící jednotlivých řemesel, kteří by měli povídat o konkrétním řemeslu a zároveň také názorně vše ukazovat. Celá akce bude zajištěna technickým zázemím. Dále tam mezi dílčími ukázkami řemesel budou mít vystoupení různé soubory. Dalším úkolem bude zpracování doprovodných textů, ve kterých budou doplňující informace o jednotlivých řemeslech. Během celého dne by měl probíhat trh, na kterém budou své výrobky prodávat trhovci z blízkého i dalekého okolí, aby se tím podpořila současná řemesla. Tato bakalářská práce by mohla sloužit potřebám Městského úřadu a také Turistického informačního centra Hlinsko. Například by přispěla k většímu zájmu o tuto oblast. Místní obyvatelé by se přišli podívat na něco nového, co se v této oblasti ještě nekonalo. Turisté by zase získali rychlé informace o této oblasti prostřednictvím názorných ukázek. Připravené brožurky by posloužily zájemcům během akce, aby se dozvěděli ještě více informací o daném řemesle. Zároveň by se pak mohly natisknout a nechat v Turistickém informačním centru Hlinsko i během roku, kdy by si je návštěvníci mohli brát. Daly by se i přeložit do anglického a německého jazyka pro případné cizince. Celkově by tato práce mohla přispět ke zvýšení návštěvnosti a také propagaci Památkové rezervace Betlém. 14

TEORETICKÁ ČÁST 1 Památková rezervace Betlém Hlinsko v Čechách 1.1 Památková rezervace Podle předpisu č. 20/1987 Sb. zákona České národní rady o státní památkové péči je památková rezervace územím, které je charakterizováno a určováno souborem kulturních památek nebo archeologických nálezů. Vláda České republiky nařízením prohlašuje celý tento celek za památkovou rezervaci a stanovuje podmínky na zajištění jejího chránění. Dané podmínky se pak vztahují v určitém rozsahu také na nemovitosti, které nejsou považovány za kulturní památky, ale nacházejí se v území této památkové rezervace. [1] Hlavní ochrana objektů památkové rezervace spočívá v zajištění chránění přímo na původním místě vzniku a také v originálních prostorových skladbách. Tato forma chránění totiž ukazuje tuto oblast jako živé kulturní prostředí. Posuzování nejvíce zachovaných míst probíhá už od sedmdesátých let dvacátého století, avšak politické důvody způsobily, že vyhlášení první chráněné oblasti přišlo až v roce 1995. [2] Památková hodnota zůstává pouze v původním prostředí. Při přemístění na jiné místo by se podstatně omezila a možná úplně ztratila tato hodnota. Jednotlivé utváření kterékoliv stavby proběhlo obtížným procesem vzniku a váže se ke svému blízkému i dalekému okolí. Jakmile by objekt ztratil toto spojení, stal by se špatně pochopitelným, kvůli chybějícímu zázemí. Nové místo by totiž obsahovalo objekty více či méně odlišné a tudíž ten jeden by nikdy pořádně nezapadl. [2] Pravdou zůstává, že většině památkovým rezervací na jejich původních místech hrozí nebezpečí. Především je to dané změnou okolního prostředí a také doby. Přemístěním na příhodnější místa by se jim zajistila větší bezpečnost a pro některé je to také jediným řešením záchrany. Jakmile už musí dojít k nějakému přesunu, mělo by to být do podobného prostředí se stejným klimatem a také srovnatelnou výškovou a terénní charakteristikou. [2]

15

1.2 Popis Betléma Betlém je jedinečný urbanistický celek s převážně roubenými objekty. V současnosti se považuje za architektonicky hodnotný soubor díky dochovaným historickým stavbám. Začaly se stavět v první polovině osmnáctého století, kdy došlo ke zrušení nevolnictví, umožnění stěhování se a rozvoji řemesel. Název byl dán podle dobového uspořádání. Nachází se přímo ve středu města Hlinska na pravém břehu řeky Chrudimky mezi náměstím a kostelem. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49]

Obrázek 1 Památková rezervace Betlém (zdroj: [13])

Původní zástavba se skládala z roubených domků se šindelovými střechami. Dřevo představovalo základní stavební materiál, jelikož v tomto zalesněném kraji bylo lehce dostupné a také dobře opracovatelné. Každý dům měl trochu odlišné půdorysné členění. Záleželo především na období stavby a také na sociálním postavení stavebníka. Půdorys se postupně přizpůsoboval obyvatelům a jejich speciálním činnostem. Typická však byla trojdílná dispozice, kterou tvořila světnice, síň s černou kuchyní a komora. [Křivanová, 2009, s. 73]

16

Prostor černé kuchyně sloužil k obsluhování vyhřívací a chlebové pece, které byly umístěny ve světnici. Samostatná pečící trouba se nachází v rohu černé kuchyně v domku č. p. 158 a v domku č. p. 159. Vnitřní pec se pak nalézá v domku č. p. 178. Někteří obyvatelé Betléma měli u svých stavení drobná hospodářství. Roubená stodůlka je přistavěna u domku č. p. 161, zděný chlév se nachází u domku č. p. 180 a dále pak stodola s kolnou je u domku č. p. 178. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Střechy měly štít, na kterém bylo záklopové prkno s nápisem a datováním. Nejstarší dochované nápisy jsou na domcích č. p. 159: „Tento domek jest wyzdvižen z nakladu Jana Beneše roku 1765“ a č. p. 400: „Tento domek je wyzdvižen z nakladu Josefa Pantučka. Kdo v niem bude przebywati Pan Buh raz mu zdrawi dati. Dne 7. Juni Leta Panie 1792“. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Zpočátku zde žili hlavně hrnčíři, kteří měli dostatek ložisek kvalitní hlíny v blízkosti svých obydlí. Na konci devatenáctého století došlo k vyčerpání zdejších ložisek a hrnčířství skončilo. Začalo pak převládat tkalcovství. Později zde působili i další tradiční řemeslníci jako švec, krejčí, hračkář, pasíř, sedlář, truhlář, pekař, řezník, klempíř, pak také kožešník, cukrář i hokynář. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Po obnově je dnes v Betlémě možné vidět tradiční trojdílné domy s bíle spárovaným roubením kryté šindelem. Dále pak roubené domy, které jsou opatřeny vápenným nátěrem s lepenkovými střechami, ale i roubený dům s obezděnou světnicí, který má eternitovou střechu a eternitem pobitou lomenici. Také jsou zde k vidění zděné domy s klasicistně pojatým průčelím. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Interiéry domů přibližují způsob života, bydlení a každodenní práce jejich tehdejších obyvatel. V objektu č. p. 62 je ukázáno bydlení rodiny továrního dělníka z druhé poloviny devatenáctého století. V domku se nachází i malá ševcovská dílna. Obydlí č. p. 159 má světnici domáckého tkalce s malovaným nábytkem, tkalcovským stavem a dalším potřebným náčiním z první poloviny devatenáctého století. Sousední domek č. p. 158 poukazuje na domácnost hračkáře, který zhotovuje dřevěné, soustružené a barevné hračky. V komoře se nachází tkalcovská dílna, která byla určena na specializované tkaní vanilkových koberců. Ty se pak vyráběly ve dvacátém století v hlineckých textilkách a byly exportovány po celém světě. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 53]

17

Prodejna tradičních lidových výrobků se nachází v objektu č. p. 180, odkud se také začíná prohlídková trasa. Bylinky a čajové směsi lze zakoupit v domku č. p. 134, kde si návštěvníci mohou vybrat z několika desítek druhů. Na jídlo návštěvníci mohou zajít do hospody, která je umístěná v domku č. p. 157. Objekt č. p. 162 slouží k společenským a kulturním potřebám. Pořádají se zde výstavy věnované lidovému stavitelství, řemeslům, lidové kultuře, tradičním obyčejům, regionální historii i výtvarnému umění. Potřebné zázemí ochrany přírody a ekoagroturistiky regionu Hlinecka je v objektu č. p. 362. V objektu č. p. 361 je možné posedět v příjemné čajovně. Základní umělecká škola pro žáky výtvarného oboru se nachází uprostřed celku v kopii domu ze sousední městské části Podkostelí. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 53]

Obrázek 2 Interiér prodejny Bylinka (zdroj: [14])

18

1.3 Historie místa Původně na místě Betléma bývaly obecní pastviny. Došlo k jejich zániku poté, co rychmburská vrchnost vyčlenila tento prostor pro stavbu obydlí. Od první poloviny osmnáctého století zde drobní řemeslníci začali stavět své domky. Jednalo se především o přistěhované obyvatele z okolních vesnic. Po zrušení nevolnictví se tato oblast rychle zaplnila. V roce 1731 jsou na mapě vidět dva objekty, později o několik desítek let jsou domky jeden vedle druhého. Jejich stavby připomínaly tradiční venkovskou zástavbu, která byla v okolních vesnicích. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Nástup průmyslové revoluce byl podstatným zásahem do rázu Betléma. Roubené domky začaly postupně měnit svůj vzhled kvůli hospodářským a sociálním změnám. Ve druhé polovině devatenáctého století se z řemeslnických domků stávaly příbytky továrních dělníků. Původní tkalci byli nahrazeni faktorským tkalcovstvím. [4] V průběhu dvacátého století nastala smutná historie Betléma. V šedesátých letech propuklo období postupné devastace jednotlivých domků. Souviselo to hlavně se změnou životního stylu obyvatel a také jejich stěhováním do modernějších domů. Domky začaly být prázdné, a proto chátraly. Během následujícího desetiletí došlo k následné likvidaci mnoha obydlí a také celkového prostředí. [3] Někteří odborníci a nadšenci se snažili tuto oblast zachránit. V roce 1970 získala oblast Betlém statut chráněného území a to v souvislosti s vyhlášením CHKO Žďárské vrchy. Bohužel se nepodařilo neblahý stav ukončit. Po dvacet let diskutovali příznivci a odpůrci o záchraně této lokality, zatímco domy stále chátraly. Řada objektů se musela zbourat a ostatní zůstaly se zhoršeným stavem. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Pracovníci Souboru lidových staveb Vysočina měli za cíl záchranu tohoto objektu. Především se jednalo o obnovu urbanistického a architektonického celku lidové architektury v souvislosti na životní způsob zdejšího obyvatelstva. Součástí bylo také funkčně využít některé domky. Betlém měl být přirozenou součástí života Hlinska a také zajímavé historické místo pro návštěvníky. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 51] Roku 1987 pracovníci památkové péče společně s tehdejším krajským národním výborem prosadili kompromisní řešení. Šlo o záchranu centrálního prostoru Betléma. Hlavní přelom nastal až roku 1989, kdy se schválil Program záchrany a společenského využití lokality Betlém. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] 19

Památkový ústav Pardubice prostřednictvím svého pracoviště Souboru lidových staveb Vysočina se ujal záchranné práce. Jelikož byla patrna pokročilá devastace tohoto celku, s obnovou se započalo hned v roce 1989. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 49] Bylo potřeba rozhodnout, jak nejvhodněji uchovat památkově hodnotné objekty a zároveň umožnit jejich využití, které by odpovídalo dnešním podmínkám. Na jedné straně bylo zachování domů ve stávající podobě pouze s drobnými opravami a na druhé provedení celkové rekonstrukce. Z hlediska památkové péče byla první varianta velmi lákavá, ale měla řadu úskalí. Především se jednalo o značný odpor města, dále pak omezené možnosti využití a především katastrofální stavební stav jednotlivých domků. To bylo zajisté rozhodujícím faktorem. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 51]

Obrázek 3 Historický Betlém (zdroj: [15])

V roce 1990 bylo šestnáct objektů prohlášeno za nemovité kulturní památky. Později roku 1994 začalo platit nařízení o stanovení ochranného pásma státem chráněných objektů, které mají specifický stavební režim. V roce 1995 se Betlém stal památkovou rezervací lidové architektury s 24 objekty. V oblasti střední Evropy je tato oblast naprosto unikátní. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 51]

20

První opravená stavení byly návštěvníkům zpřístupněny po čtyřech letech v roce 1993. V následujícím období se pak stále s obnovou pokračovalo. Závěrečná fáze přišla v letech 2011 – 2012, kdy došlo k další rekonstrukci této lokality. Město Hlinsko spolu s Národním památkovým ústavem a Souborem lidových staveb Vysočina provedlo projekt Revitalizace památkové rezervace Betlém Hlinsko a přilehlých ploch. Tento záměr byl spolufinancován prostředky Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod a to v důsledku podpory cestovního ruchu. [4] Rekonstrukce byla provedena na domku č. p. 178, který dostal Soubor lidových staveb Vysočina od poslední majitelky paní Pickové v roce 2003. Tento objekt byl navržen k využití pro vzdělávání žáků, studentů a široké veřejnosti. Dalším zrekonstruovaným byl domek č. p. 561. Stal se sídlem přesunutého Turistického informačního centra Hlinsko. V jeho podkroví vznikla interaktivní expozice Příběh dřevěné panenky, ve které se nacházejí dřevěné hračky z regionu Hlinecko. [4] Regenerace Betléma zahrnovala i obnovu a údržbu místní zeleně. Jednotlivé domky dostaly květinové, zeleninové a ovocné zahrádky. Veřejná prostranství byla také opatřena historicky doloženými druhy dřevin. Došlo i na revitalizaci vodního toku, který prochází zástavbou. [Křivanová, Kramperová, 2002, s. 53] Důležitou částí bylo také postavení celkové infrastruktury včetně odstranění rušivých novodobých prvků. Dále se pak kompletně vybudovaly komunikace v areálu, kdy byly použity dobové žulové kostky. Úpravy proběhly také na mostu přes řeku Chrudimku. Po celém areálu jsou rozmístěny informační panely, lavičky a na dílčích domcích jsou připevněny tabulky se základními údaji. V blízkosti se nachází nové dětské hřiště s místy k sezení. Zhotovitelé projektu byly RENOS Pardubice a SATES Čechy Telč. Generálním projektantem se stal Ing. arch. Jan Chramosta (ateliér KUPROS). [4] V současnosti je možné vidět domky, ve kterých se nacházejí dílny lidových řemeslníků (tkalce, výrobce hraček a továrního dělníka se ševcovskou dílnou). Dále se pak v průběhu roku konají různé tematické výstavy. Jsou zde prodejny s upomínkovými předměty a hudebními nástroji, příjemná restaurace, cukrárna a Základní umělecká škola Hlinsko (učebna výtvarného oboru). Po celý rok mohou školy využít nabídky speciálních programů. K používání slouží v objektu také sociální zařízení. [4]

21

1.4 Jednotlivé objekty Domek č. p. 62 – Postaven byl roku 1777 Františkem Vtípilem. Je to nejmenší dochovaný roubený domek. Nachází se zde světnička, síň a komora. V devatenáctém století byl obydlen místními továrními dělníky. Expozice pochází z přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy zde žil tkadlec Josef Plíšek s rodinou. V komoře se nalézá domácká ševcovská dílna, která byla přezděna počátkem dvacátého století. [3] Domek č. p. 134 – Pochází z druhé poloviny osmnáctého století. Toto roubené stavení se skládá z větší obytné světnice, komorové části a síně s oddělenou černou kuchyní. Tam se vařilo na otevřeném ohni pod komínem. Jeho bíle spárované roubení a šindelová střecha se datuje do druhé poloviny devatenáctého století. V té době tu měl svoji živnost řeznický mistr. V současné době je zde obchod Bylinka, kde si návštěvníci mohou vybrat z velkého množství druhů bylinek a čajů. [3] Domek č. p. 157 – Zhotoven byl roku 1994 podle půdorysu stabilního katastru z roku 1839. Jeho majitelem byl měšťan Antonín Woral. Tehdy byl obýván hrnčířskými rodinami. Dům byl přestavěn ve druhé polovině devatenáctého století. Z původního objektu se zachovalo pouze menší křídlo, které obklopuje zahrada. Nyní se v tomto velkém roubeném objektu nachází Hospoda U sv. Huberta. [3] Domek č. p. 158 – Datuje se od poloviny osmnáctého století a po celé devatenácté století zde žily tkalcovské rodiny. Počátkem minulého století domek koupila rodina Zajebalova. Ve vlastnictví ho měla až do roku 1990. Tento roubený domek má šindelovou střechu a typickou trojdílnou dispozici se světnicí, komorou a síní. Součástí je černá kuchyně se samostatnou hliněnou troubou. V komoře se nachází tkalcovská dílna, kde je umístěn stav sloužící na výrobu žanylkových koberců. V této expozici je ukázáno jedno z tradičních řemesel – hračkářství. [3] Domek č. p. 159 – Dostavěn byl roku 1765 a patří mezi nejstarší dochované stavení. Roubený domek má vysokou podezdívku a představuje bydlení z první poloviny devatenáctého století. Nachází se zde světnice s vyhřívací pecí a malovaným nábytkem. Dále je zde stav a další zařízení, která dokládají tehdejší rozšířené domácké tkalcování. V síni je umístěna dochovaná černá kuchyně s chlebovou pecí a samostatně vyhřívanou hliněnou troubou. Stavení má také podsklepené komory, půdu a přístavek, do kterých se vchází ze síně. Světnice sloužila k výuce učiva první a druhé třídy pro místní děti. [3] 22

Domek č. p. 161 – Postaven byl ve druhé polovině osmnáctého století. Tento větší roubený domek je bílený a má lepenkovou střechu. Jeho dochovaná roubená stodůlka je jedinečná a stavebně navazuje na obytnou část. Ta je tvořena prostorným vstupním vchodem, síní, světnicí a komorami. V současné době se využívá na výstavní účely. [3] Domek č. p. 162 – Datuje se do poloviny osmnáctého století, ale dochovaný nápis na záklopovém prkně pochází až z roku 1799. Hrnčíř Jan Oliva byl jedním z majitelů. Na přelomu osmnáctého a dvacátého století zde provozoval své řemeslo. K původnímu přízemnímu roubenému stavení náležel i pozemek s hlincem a také pecník. Tam se vypalovaly hrnce, které byly jednoduše zdobené a polévané klejtem. [3] Domek č. p. 165 – Původní objekt byl zbourán v sedmdesátých letech dvacátého století a teď na jeho místě stojí kopie domku č. p. 141 z městské části Podkostelí. Byl postaven kolem roku 1800 řezníkem Dřevíkovským. V dřevěném přístavku před průčelím provozoval svůj masný krám. Původní roubené stavení mělo širší zápraží a také bohatě skládanou lomenici se slunečním motivem. Počátkem devatenáctého století majitel přešel na provozování kupecké živnosti. Později sloužil jako pekařství a krupařství. Dům byl postaven ve spolupráci s partnerským holandským městem Wognum a je majetkem města Hlinska. V současnosti jsou využívány jeho prostory jako Základní umělecká škola pro žáky výtvarného oboru. [3] Domky č. p. 167, 168, 176 – Patří do památkové rezervace, ale jsou trvale obydleny.[3] Domek č. p. 178 – Zhotoven byl v osmnáctém století, ale počátkem devatenáctého století byl přezděn a rozšířen o stodolu a kolnu. Původně větší roubený domek měl trojdílnou dispozici a štít s klasicistním rázem a malými oválnými okénky. Za prvního majitele domu se považuje hrnčíř Tomáš Dřevíkovský. Na přikoupeném obecním místě vlastnil pecník. Hrnčířské řemeslo zde bylo provozováno do druhé poloviny devatenáctého století. [3] Domek č. p. 180 – Pochází z druhé poloviny osmnáctého století. Tento poloroubený domek má čtyři průčelní okna. Původní velká světnice se rozdělila na dvě menší. V jedné bydlela rodina majitele a ve druhé žili výměnkáři nebo nájemníci. Celým domem vedla síň, ze které se prošlo do zděné komory, chléva a na půdu. V polovině devatenáctého století zde bylo provozováno pekařství. Momentálně je domek prodejnou tradičních lidových výrobků a také výchozím místem prohlídkové trasy. [3]

23

Domek č. p. 182 – Zhotoven byl na počátku devatenáctého století. Je to zděný klasicistní přízemní domek, který se skládá z jednoduché trojdílné dispozice. Nyní ho využívá Soubor lidových staveb Vysočina jako svoji dílnu pro konzervátorské a restaurátorské potřeby. [3] Domek č. p. 318 – Datován je do konce osmnáctého století. V roce 2001 byla dokončena rekonstrukce a byla nainstalována pilníkářská dílna. K původnímu objektu se zhotovila kopie zděné dílny, tudíž je možné vidět ruční výrobu pilníků. Přízemní domek má přezděnou obytnou část a původní roubené komory. [3] Domek č. p. 361 – Postaven byl kolem roku 1800 hrnčířem Františkem Bělovským. Původně bylo stavení roubené a skládalo se ze světnice, komory, síně a černé kuchyně. V polovině devatenáctého století přišel zánik hrnčířské dílny. Domek pak prodělal stavební úpravy komorové části, kde začali pobývat tkalci. K další přestavbě došlo začátkem dvacátého století. Roubení světnice bylo obezděno a komora se upravila na světničku pro výměnkáře. V té době se také překryla šindelová střecha a lomenice eternitem. Tato úprava byla charakteristická pro Betlém první poloviny minulého století. V současné době se tam nachází tkalcovská dílna pana Fidlera. [3] Domek č. p. 362 – Pochází z konce osmnáctého století. Tento rozsáhlejší roubený dům má dvě konstrukčně propojená křídla. Mezi obytnými prostorami je prostorná vstupní síň. V severní části se nachází obytná světnice na vysoké podezdívce, malá síň a komorová část. Ta byla později používána jako výměnek. V jižní části se rozprostírá obytná světnice, která byla opatřena z obou stran bedněnými hospodářskými přístavky. Nájemce používá tento objekt jako centrum ekoagroturistiky a ochrany přírody regionu Hlinecko. [3] Domky č. p. 400, 416 – Patří do památkové rezervace, ale oba objekty jsou v soukromém vlastnictví. Trvale obydlen je domek č.p. 400. Celkovou rekonstrukci dostal domek č.p. 416, který je využíván k podnikatelským účelům. V tomto domku se narodil významný rakousko-uherský kartograf Josef Homolka. [3] Domek č. p. 466 – Pochází z druhé poloviny osmnáctého století. V roce 2002 začala celková rekonstrukce. Je vystižen stavební vzhled a způsob života minulého století. Tento malý roubený objekt má trojdílnou komorovou propozici. [3]

24

1.5 Základní informace Provozovatel Soubor lidových staveb Vysočina Příčná 350, 539 01 Hlinsko Tel.: + 420 469 311 429, + 420 469 326 415 Email: [email protected] WWW stránky: www.betlem-hlinsko.cz, www.vesely-kopec.eu [5] Poloha GPS: 49,765500 15,911000 Kraj: Pardubický kraj Okres: Chrudim Město: Hlinsko [5] Otevírací doba prohlídek září - červen pondělí

zavřeno

úterý − neděle

08:30 − 16:00

červenec − srpen pondělí

zavřeno

úterý − neděle

09:00 − 17:00 [5]

Vstupné cena: 45 Kč snížená cena: 30 Kč rodinné vstupné: 120 Kč [5]

25

PRAKTICKÁ ČÁST 2 Metodika Vytvořeným denním programem Den řemesel se zaměřuji především na historii místní části Betlém a to konkrétně na tradiční lidová řemesla, která tady byla hojně rozšířena. Seřadila jsem je v programu tak, jak šla po sobě v minulosti. Konkrétně to začalo hrnčířstvím, pak přišlo tkalcovství a nakonec se rozšířilo hračkářství. Celá akce se bude konat přímo na Betlémě. Hlavní pódium se umístí před domek Základní umělecké školy, odkud na něj bude dobře vidět ze všech tří stran. Lavičky se pak narovnají před toto pódium. Zvukařovi se dá stánek s aparaturou naproti pódiu za lavičky. Prodejci pak budou mít své stánky rozmístěné vedle sebe po celém objektu. Termín není přesně určen, ale tato akce by se mohla konat už příští rok. Ráda bych ji pořádala během letní sezóny někdy od června do září. Byla by pak velká pravděpodobnost, že bude teplo a hezké počasí, i když to samozřejmě nelze naplánovat. Jelikož se jedná o otevřené pódium, venkovní lavičky a některé nezastřešené stánky, déšť by byl velice nepříjemný. Tato skutečnost by se operativně řešila v den konání, případně by se obstaraly dopředu střešní stany. Přílišné vedro také není úplně ideální, ale to by šlo vyřešit slunečníky a nějakým vodním osvěžením, které by se umístilo stranou. Lidé by si pak mohli namočit ruce a obličej, a také by se tím osvěžil vzduch. Dále bych chtěla datum nejlépe o víkendu a to v sobotu, kdy lidé nejsou v práci a zároveň řada turistů právě podniká výlety do okolních míst. Víkendů během léta je volných dost, kdy by se tato událost dala uskutečnit. Akorát musím brát v potaz, že každoročně pořádané akce mají už stanovené víkendové termíny, takže v tyto dny by bylo nesmyslné dávat tento program. Dále jsou většinou seřazeny tak, že se konají za sebou po čtrnácti dnech. Koncem června pravidelně probíhá vícedenní mezinárodní studentský festival Artsy Fartsy, v polovině července se pořádá dvoudenní Hubertův country festival, na konci července se uskutečňuje Den dřeva a medu, koncem srpna jsou tradiční Adámkovy folklorní slavnosti a na konci září se koná Svatováclavský jarmark. Další překážkou je pak ještě program na Veselém Kopci, který má zas pořádané akce mezi těmito termíny. Nejlepší volné termíny se mi tedy naskytují víkendy na začátku srpna nebo září. 26

Začátek programu jsem dala v deset hodin dopoledne, což není příliš brzy pro lidi, kteří si rádi o víkendu přispí a zároveň vůbec pozdě na to, aby se jednotlivé části v pohodě stihly. Konec jsem pak naplánovala na pátou odpoledne, aby se tato akce zbytečně neprotahovala do pozdních hodin, a také že řada rodin s malými dětmi většinou v tuto dobu odcházejí domů. Časy jednotlivých ukázek a vystoupení jsem řadila po jedné hodině, kdy první začne o půl jedenácté a poslední skončí o půl páté. Samozřejmě jsou pouze orientační a mohou se v průběhu trochu měnit. Zahájení, ukončení i celé moderování dne bude zajišťovat Petra Šoltysová Plisková. Spolu jsme vše probraly. Při zahájení začne úvodním slovem, představí program, řekne stručné informace o všech lidových řemeslech na Betlémě, dále pak doporučí nákup nějakého výrobku od místních prodejců a nakonec zahájí Den řemesel. Během dne bude moderovat dílčí části programu a při ukázkách jednotlivých řemesel se bude ptát předvádějících na různé otázky o jejich řemeslu. Při ukončení poděkuje všem vystupujícím i návštěvníkům, rozloučí se a ukončí Den řemesel na Betlémě. Vystupující i účinkující jsem vybírala tak, aby to byli místní lidé. Chtěla jsem, aby vše zapadlo do celkové atmosféry historického Betléma. Zároveň jsem se mohla se všemi osobně domluvit a na všem dohodnout. Všichni se také mohou v pohodě dostavit v den konání akce. Dalším kladem této skutečnosti je také nízkonákladový rozpočet, jelikož nikdo z nich si nevezme nějaký velký honorář. Mezi ukázkami řemesel tedy vystoupí dopoledne dětský folklorní soubor Vysočánek a odpoledne folklorní soubor Vysočan. Mluvila jsem s paní Erikou Dospělovou, která je vedoucí souboru Vysočánek. Dohodly jsme se na vystoupení obou souborů a také na době trvání jejich výstupu. Potvrdila mi moje plánované časové rozmezí půl hodiny, kdy v případě potřeby není problém domluvit se předem na kratší nebo delší sestavě jednotlivých souborů. Dalším vystupujícím bude studentský divadelní spolek Gymnázia K. V. Raise. Hovořila jsem s paní Mgr. Ladou Leszkowovou, zakladatelkou a vedoucí spolku GT Hlinsko. Domluvila jsem se s ní na představení tohoto divadla, a zároveň jsem jí nastínila své přání o inscenaci na téma lidová řemesla na Hlinecku. Dojednaly jsme spolu, že by tuto hru napsala a studenti by si ji během roku nazkoušeli. Samozřejmě by k tomu byly potřeba dobové kostýmy, kdy by se pak dořešilo jejich zajištění. Doba trvání by pak byla okolo čtyřiceti minut. 27

Program jsem navrhla tak, aby byl u každé ukázky řemesla dostatek prostoru na povídání i ukázky. Jednotlivé časové údaje jsou dány s rezervou tak, aby bylo možné na pódium vše připravit a zároveň pak sklidit. Každý předvádějící bude mít totiž s sebou určité pomůcky a také výrobky, které budou potřeba uspořádat a některé stroje také připojit k elektrice. Intervaly jsou tedy hodinové, ale předpokládaná doba jednotlivých částí je zhruba čtyřicet minut. V případě potřeby se během programu budou moci zkrátit nebo naopak protáhnout a to jak bude potřeba. První ukázka řemesla se bude týkat hrnčířství. Hledala jsem opravdu dlouho, než jsem našla osobu, která by toto řemeslo mohla představit, protože se mu věnuje. Nakonec jsem našla paní Radoslavu Turkovou Petrů z Vojtěchova, která se věnuje této činnosti téměř dvacet let. Představila jsem jí program a pak se s ní domluvila na spolupráci. Na pódiu bude mít s sebou svůj hrnčířský kruh, hlínu a svoje výrobky. Začne krátkým povídání o hrnčířství, pak vezme hlínu a ukáže vytočení hrnečku, na už vytvořeném a zaschlém představí další úpravy a na předem vypáleném předvede malování. Během tohoto oddílu se na pódium vystaví výrobky paní Turkové, které si budou moci diváci po skončení zakoupit. Druhá ukázka se zaměří na tkalcovství. Jelikož přímo v domku na Betlémě se věnuje tomuto řemeslu pan Josef Fidler, nemusela jsem nikoho jiného hledat. Šla jsem přímo za ním a dojednala jsem s ním všechny podrobnosti. Na sebe si vezme dobový tkalcovský kostým. Na pódiu bude mít připraven malý tkalcovský stav, kolovrátek a len. Nejprve řekne stručné povídání o tkalcovství, pak předvede zpracování lnu, ukáže spřádání na kolovrátku a představí tkaní na stavu. V průběhu bude probíhat módní přehlídka vytvořených šál a plédů pana Fidlera. Zajišťována bude studenty Gymnázia K. V. Raise, kteří je budou předvádět. Diváci se na ně tedy budou moci podívat a na konci si je pak zájemci budou moci koupit. Třetí ukázkou přijde na řadu hračkářství. Věděla jsem hned, koho mám oslovit, protože u pana Zdeňka Bukáčka se dědí hračkářské řemeslo z generace na generaci. Mluvila jsem s ním a on mi potvrdil svoji účast na této akci. Na pódium se mu dá soustruh, stůl a jeho výtvory. V úvodu sdělí krátké povídání o hračkářství, poté předvede výrobu panenky, ukáže složení jednotlivých dílků a pak ji pomaluje. V rozmezí této sekce bude mít rozložené různé druhy hraček po pódiu, které si lidé budou moci prohlédnout a zároveň pak nakoupit. 28

Ke každému řemeslu jsem zpracovala doprovodný text, který si zájemci budou moci vzít během jednotlivých úseků. V tomto povídání jsou vždy podrobnější informace o představených třech řemeslech. Stručně k nim řekne něco každý z předvádějících, ale zájemci o další informace budou moci nahlédnout do těchto třech tiskovin. Text jsem připravila tak, aby se dala vytisknout skládačka. Tisk bude zajištěn zaměstnanci Turistického informačního centra Hlinsko na Betlémě. Během celého dne bude toto centrum otevřeno, takže v případě velkého zájmu, bude možné vytisknout další. Na akci bude řada trhovců, kteří budou prodávat své výrobky. Zaměstnanci Turistického informačního centra Hlinsko mi poskytli databázi trhovců, kteří pravidelně jezdí na pořádané akce, trhy a jarmarky na Betlémě. Vybrala jsem z nich pak několik těchto prodejců, které jsem vložila do tabulky pro názornou ukázku, jaký sortiment by se tam mohl objevit. Snažila jsem se poskládat jejich výběr tak, aby bylo zastoupení od každého něco jiného. Především je ale jejich zboží zaměřené na keramiku, dřevěné výrobky a textilní doplňky. Další stánky budou také s občerstvením, aby měli návštěvníci během akce co ochutnávat. Momentálně nemá smysl vytvářet přesné umístění jednotlivých stánků, jelikož nevím, kdo všechno by se účastnil. Po potvrzené účasti bych jim pak mohla přidat čísla stánků, jejichž umístění by krásně viděli na mapce. Snažila bych se je rozmístit tak, aby prodejci potřebující elektriku byli blízko zásuvek. Dále bych se snažila, aby podobné zboží nebylo příliš u sebe. Zajištění celé akce by bylo v kompetenci Městského úřadu Hlinsko. S realizací by pomáhali zaměstnanci Multifunkčního centra Hlinsko a současně také zaměstnanci Turistického informačního centra Hlinsko. Jednalo by se o přípravu pódia, poskládání laviček, připravení zvukové aparatury, sestrojení stánků na půjčení, tisk potřebného materiálu. V průběhu akce by pak šlo o navigaci prodejců při příjezdu a případně pomoc během celého dne, dále ozvučení, moderování, kontrolování elektriky a poskytování informací. Vstup by byl pro všechny zdarma, jelikož v programu nejsou žádní externí vystupující a zároveň by tím nebyli potřeba další pořádající na vybírání vstupů. Akci bych chtěla propagovat přibližně měsíc před konáním, kdy by se natiskly letáčky, letáky a plakáty. Plakáty by se umístily na vývěsní místa, letáky připevnily na městské nástěnky, které patří Turistickému informačnímu centru a letáčky by se roznesly po domácnostech a nechaly různě v některých podnicích a institucí ve městě Hlinsku, ale také v okolí. Dále by se také akce mohla propagovat na rozhlasových stanicích. 29

3 Den řemesel na Betlémě 3.1 Program 10:00 – Zahájení - Petra Šoltysová Plisková  úvodní slovo  program Dne řemesel  informace o všech lidových řemeslech na Betlémě  prodejci  zahájení Dne řemesel 10:30 – Vystoupení VYSOČÁNEK = Dětský folklorní soubor 11:30 – Ukázka řemesla HRNČÍŘSTVÍ – Radoslava Turková Petrů  povídání o hrnčířství o hrnčířství na Hlinecku o hlína o historie hrnčířství o hliněné předměty o hrnčířský kruh  vytočení hrnečku  úprava  malování  výstava 12:30 – Představení GT Hlinsko = Studentský divadelní spolek hlineckého Gymnázia K. V. Raise 13:30 - Ukázka řemesla TKALCOVSTVÍ – Josef Fidler  povídání o tkalcovství o tkalcovství na Hlinecku o len 30

o historie tkalcovství o tkalcovský stav o tkaniny  zpracování lnu  stáčení osnovy  tkaní  módní přehlídka 14:30 – Vystoupení VYSOČAN = Folklorní soubor 15:30 – Ukázka řemesla HRAČKÁŘSTVÍ – Zdeněk Bukáček  povídání o hračkářství o hračkářství na Hlinecku o dřevo o historie hračkářství o výroba hračky o malování a zdobení  výroba panenky  složení  malování  výstava 16:30 – Ukončení – Petra Šoltysová Plisková  poděkování  ukončení Dne řemesel  rozloučení

Změna programu je vyhrazena. Časy jsou pouze orientační.

31

3.2 Místo konání

Mapa 1 Hlinsko v Čechách (zdroj: [20])

Mapa 2 Betlém Hlinsko (zdroj: [20])

32

4 Jednotlivé části programu 4.1 Řemesla na Hlinecku Především se místní lidé živili hrnčířstvím, tkalcovstvím a později pak hračkářstvím. Hrnčířství bylo po několik desetiletí hlavní řemeslo, protože se zde nacházela bohatá ložiska jílové hlíny. V roce 1706 byl vytvořen hrnčířský cech, do něhož patřilo patnáct hrnčířů. V polovině devatenáctého století se zde nacházelo několik desítek hrnčířských pecníků, které byly používané na výrobu kuchyňského nádobí. Kolem roku 1870 hrnčířství zcela zaniklo. Bylo to hlavně kvůli spotřebování zdrojů hlíny a také vznikem plechového nádobí, jehož výroba se rychle rozšířila. [Křivanová, 2009, s. 76] Zdrojem obživy se pak stalo ruční domácké tkalcovství a plátenectví. Tehdejší tkalci se sdružili do samostatného cechu. Len spřádali v pazderkách a tkali pro svoji potřebu a prodej. Osobně chodili na místní i okolní trhy, kde své zboží prodávali. Později se pak začal rozvíjet obchod s tkalcovským zbožím a plátnem. Začalo se tkát i pro faktory, kdy největším odběratelem byla rakousko-uherská armáda. [Křivanová, 2009, s. 82] Později koncem osmnáctého století se začaly objevovat další cechy. Jednalo se o pekařský cech, mlynářský cech, kovářský cech, ševcovský cech, tesařský cech a zednický cech. V polovině devatenáctého století se začala utvářet živnostenská společenstva, která nahradila tyto cechy. V roce 1865 se stanovila základní tři, která si rovnou začala vychovávat učně. Byla postavena Okresní škola hospodářská a hospodyňská, která měla také přispět ke vzdělávání mládeže. [Křivanová, 2009, s. 77] Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo k velkému rozšíření textilního a kožešnického průmyslu. Nejvíce pracujících v těchto odvětvích bylo židů, kteří byli dobří obchodníci a podnikatelé. Tyto výrobní sektory se staly známé nejen v českých, ale také v evropských a zámořských zemích. Dosáhly významné pozice a výrobky se rychle prodávaly. V roce 1911 bylo zaměstnáno až 1300 tkalců v textilních továrnách a 3000 pracovalo doma. [Křivanová, 2009, s. 77] Samostatné odvětví ve výrobě koberců získalo velmi dobrou pověst v celém světě. V roce 1856 Josef Taussig založil firmu, která okamžitě zavedla výrobu jutových a bavlněných koberců. Později se zaměřila také na produkci módního zboží a dále pak orientálních šátků, které nejvíce odbírala Indie. [Křivanová, 2009, s. 84]

33

4.2 Hrnčířské řemeslo 4.2.1 Radoslava Turková Petrů Věnuje se hrnčířství, ale také keramice, modelování a vytváření různých věcí. Svoji dílnu má přímo v rodinném statku ve Vojtěchově. Jednu místnost si přizpůsobila pro svoji hrnčířskou výrobu. Nachází se tam elektrický hrnčířský kruh, různé náčiní, poličky na odkládání výrobků, ale také malý krb, kterým si topí, aby jí tam nebyla zima. Hlínu si uskladňuje ve sklepě. Na chodbě má hrnčířkou pec, ve které výrobky vypaluje. Vytvořené zboží má pak různě vystavené po celém domě. Vytvarované polotovary musí vyschnout, výrobky vytažené z pece potřebují vychladnout a některé věci zas čekají na konečnou glazuru, obarvení a pomalování. Přímo u vchodu stojí vitríny s výtvory, které si kdokoliv může koupit. Jedná se o různé hrnce, hrnečky, džbány, vázy, talíře, talířky, domovní tabulky, vnitřní i venkovní dekorace, malovaná keramická kolečka, keramické andělíčky a koníčky. [ústní sdělení]

Obrázek 4 Hrnčířský kruh paní Turkové (zdroj: vlastní fotografie)

34

Paní Radoslava Turková Petrů se dříve živila fotografováním. Chodila na fotografickou školu, kde se vyučila a hned začala pracovat v jedné fotografické firmě. Této profesi se věnovala dvacet let, ale pak přišlo velké snižování stavů a propouštění. Byla jedna z těch, kdo přišel o práci a už nějak neměla chuť dál pracovat v oboru. Chtěla vyzkoušet něco nového a zároveň tvůrčího. V roce 1994 začala navštěvovat hrnčířské kroužky, kde se poprvé setkala s hlínou a tímto řemeslem. Velice ji to nadchlo, i když zpočátku nemohla vůbec přijít na chuť hrnčířskému kruhu. Dlouho trénovala a pokoušela se najít ten správný způsob zhotovení výrobku. Časem to bylo stále lepší, takže se rozhodla, že se tomuto řemeslu bude věnovat naplno a stane se to její obživou. [ústní sdělení] Její rodina a ani nikdo z příbuzných a známých se hrnčířství nevěnoval, takže byla takovým průkopníkem. Vše si musela zjistit sama a zároveň i obstarat. Čerpala hlavně z knížek v knihovně a v knihkupectvích, ale také na různých kurzech. Většina lidí, kteří se věnují tomuto řemeslu, nechtějí totiž prozrazovat svoje nabyté zkušenosti. Koupila si v roce 1997 hrnčířský kruh a pec na vypalování. Pořízená pec má obsah 200 litrů a stále dobře slouží. Časem si opatřila ještě další větší elektrický hrnčířský kruh, na kterém v současnosti pracuje. Zažádala si o živnostenské oprávnění na výrobu a zpracování keramiky a také na zprostředkovatelskou činnost v oblasti obchodu a služeb. Oprávnění ji bylo uznáno, takže mohla začít podnikat. Nebylo to vůbec lehké, protože si zajišťovala všechno sama přes výrobu až po konečný prodej. Stala se tak technologem, výstupním kontrolorem, manažerem a prodejcem svého zboží. Byla to práce velice časově náročná a mnohdy vůbec nedoceněná. [ústní sdělení] Pochází z Prahy, kde se narodila, později se však spolu s rodinou přestěhovala do Vojtěchova. Lákala je příroda, volnější způsob života a také vlastní hospodářství. Hrnčířskému řemeslu se už věnuje skoro dvacet let. Absolvovala i tři kurzy zaměřené na hrnčířství. Cenné rady pak dostala i od kamaráda, který jí ukázal nové postupy, jiné materiály, pomáhal při výrobě a poradil jí jak správně prodávat. [ústní sdělení] Hlínu si kupuje buď na Moravě v Doubravicích nad Svitavou u firmy Pávek Keramika, nebo v Čechách v Jaroměři od firmy Keramické hlíny Svída. Většinou jí jeden nákup stačí na rok, někdy i na dva. Záleží vždy na odbytu případně na zásobách. Je možné si domluvit přímý odběr nebo také rozvoz až do domu. Nakupuje také u firmy Elektroporcelán Louny a.s. a to materiál na vytvoření glazur. Barvy si také kupuje, i když občas zkouší vyrábět i svoje vlastní. [ústní sdělení] 35

Hlavně vytáčí různé výrobky na kruhu, dále pak modeluje výtvory v ruce pomocí hliněných plátů. Používá sádrové formy, do kterých hlínu natěsná. Věnovala se také výrobě obrazů z keramiky především pak nízkých reliéfů. Vytvářela různé velké hlavy zvané gorgony, ale také rovné předměty. V současnosti vyrábí spíše užitkovou keramiku jako různé džbány, hrnky, misky, formy na bábovky, číše, vázy a také truhlíky. Nejraději však vytváří dekorativní věci jako různé obrazy, svícny a různé složeniny z malých částí. [ústní sdělení]

Obrázek 5 Hliněné výrobky (zdroj: vlastní fotografie)

Při výrobě se musí naprosto soustředit a mnohdy hodiny nepromluví ani slovo. Občas je pro ni pak náročné zapojit se do rozhovoru s ostatními, když je dlouho pouze s tímto němým řemeslem. Do každého svého výrobku také dává určitou svoji energii, která z ní vyzařuje. Jakmile pak vytvořená nádoba v peci praskne nebo nedopadne dobře, je to pro ni vždy trochu zklamáním. Hlíně se totiž nedá poručit a ta stále pracuje, takže se udělá bublina nebo prasklina a výrobek je poničen. V současnosti občas chodí prodávat své výrobky na trhy a jarmarky. Nemá webové stránky a ani nějaký pravidelný odběr nebo stálé zákazníky. Hrnčířské řemeslo má ráda, ale nemyslí si, že je možné se živit pouze tímto. [ústní sdělení] 36

4.2.2 Doprovodný text - Povídání o hrnčířství 4.2.2.1 Hrnčířství na Hlinecku Zpracování hlíny na Hlinecku bylo nejstarší činností a po několik desetiletí i hlavní výrobní odvětví. Největší rozvoj přišel na konci osmnáctého století. Nacházela se zde kvalitní ložiska jílu, která umožňovala vznik tohoto hrnčířského řemesla. Začátkem devatenáctého století se utvořil hrnčířský cech. Během první poloviny devatenáctého století bylo postaveno okolo stovky hrnčířských pecí. Vznikly tak hrnčířské dílny, kde pracovali místní hrnčíři. Po roce 1870 hrnčířství postupně zaniklo, jelikož došlo k vyčerpání ložisek a také se začalo objevovat plechové nádobí. [Frolík, 2004, s. 91] Hrnčířství bylo tradiční řemeslo, které bylo hlavní obživou místních obyvatel. Největší část hrnčířů pracovala v Hlinsku na Betlémě. Jejich zboží bylo také velice oblíbené v širokém okolí. Sloužilo dobře lidem v domácnosti, ale i v hospodářství. Používalo se k uskladnění potravin, na vaření, pečení, ale také jako ozdoba. Vznikaly i speciální výtvory jako ohřívadlo, vykuřovadlo, cedník, kropáč, máselnice. Dále pak se vytvářela k výzdobě výklenková plastika, makovička, kloboučnická forma atd. Výrobky byly různé, lišily se tvarem i velikostí. [6] Zhotovené nádobí si hospodyňky dobře opatrovaly. Často si hned nově zakoupené zboží nechaly zdrátovat. Působilo zde několik dráteníků, kteří se tím živili. Výrobky pak díky tomu déle vydržely, byly pevnější a také lepší na vaření. Držely totiž lépe teplo a jídlo se v nich nepřipalovalo. Jednalo se především o hrnce a pekáče. Dráteníci dokázali také vyspravit už rozbité nádobí, které by se jinak muselo vyhodit. Často poskládali střepy a svázali všechno k sobě pomocí připravených drátů. Každý výtvor byl totiž unikát a měl v sobě ukrytou dovednost lidských rukou vyrobit něco tak úžasného. Hrnčířské dílo je spojením přírodního materiálu hlíny a přírodního živlu ohně. [6] 4.2.2.2 Hlína Hlínu lze považovat za chléb země. Je to dar přírody, který člověk využil pro svoji potřebu a radost. Slouží dobře v původní podobě, ale také se jedná o tvárný a poddajný materiál, ze kterého jde přesně vytvořit určitý tvar. Zajímavou vlastností hlíny je, že není stejná. V každém místě výskytu se trochu nebo více liší. Její barvu určují kysličníky kovů. [Procházka, 1977, s. 7] 37

Kvalita je dána různými druhy jílů, které jsou namixované s křemitým pískem. Každá hlína v odlišném místě je jiná a pro zhotovení výrobku potřebuje něco odlišného. V ohni se totiž pak může kroutit, pukat, rozpadat, atd. Když ale dobře ztvrdne, udrží si svůj tvar napořád. V budoucnu lidé zajisté vytvoří nové materiály, ale hlína navždy zůstane tou přírodní surovinou, kterou to začalo a stále bude pokračovat. [Procházka, 1977, s. 7] Období jejího odhalení za přírodní materiál bylo označeno jako mladší doba kamenná. Hlína se stala všeobecně známou a všemi velice používanou. Byla všude, takže se hojně využívala. Díky hlíně lze také určit lidskou minulost a postupný vývoj člověka. Archeologové nacházejí různé hliněné předměty a díky nim odhalují historická tajemství. [Procházka, 1977, s. 7] 4.2.2.3 Historie hrnčířství Prvním vytvořeným předmětem může být proutěný košík oplácaný hlínou, který vytvořil nějaký jednoduchý zemědělec v mladší době kamenné. Tímto nápadem pak určil základy historické keramiky. Výroba hliněných předmětů byl dlouhodobý a kolektivní proces, který se zakládal na zkušenostech a postupných zkouškách. Nelze jednoznačně určit první ohniska výroby, jelikož na světě bylo obrovské množství tlup a každá z nich něco vytvářela. Jasné ale je, že člověk začal používat hlínu k vytváření věcí dříve, než vznikly první říše. Vznikaly pak různé poháry, džbány, hrnce, vázy, tácy, mísy, šálky, atd. [Procházka, 1977, s. 7] Každý národ měl svoji specifickou keramiku, kterou jí dala dlouholetá tradice a lokální podmínky. Především se jednalo o výrobu jednotlivých předmětů, protože souvisely s místní hlínou. Každá oblast měla odlišný postup, protože jejich hlína se lišila od těch ostatních. Do některých se muselo dávat více písku, další se musela déle sušit, jiná se zas vypalovala pomaleji, atd. Tyto procesy se utvářely dlouhodobým zkoušením. Jednotliví hrnčíři si je pak předávali z generace na generaci. Pokud se pak někdo z nich přemístil do jiné oblasti a dělal vše, jak byl zvyklý, setkal se s neúspěchem, protože tam byly jiné podmínky. Stávalo se často, že hrnčíři odešli z místa bydliště a začínali někde jinde. Půjčili si peníze, postavili pece a nakoupili potřebný materiál s vidinou velkého výdělku. Jenomže pak jim díky jiné hlíně výroba vůbec nešla, takže přišli o všechno. [Procházka, 1977, s. 29]

38

Hrnčířství zaměstnávalo celou rodinu hrnčíře, a byla to opravdu náročná práce. Nejprve bylo potřeba nakopat hlínu, která měla vystačit na celý rok, ale také na příští a ten další. Tato hlína se totiž musela aspoň rok větrat na vzduchu, prolít deštěm, zmrazit zimou a vyhřát sluncem. Po tomto čase se pak teprve mohla začít připravovat. Nejprve byla přeházena a pročechrána. Rozplavila se také vodou, aby se vysbíraly kamínky a poté byla dána do dřevěných kádí a tam se nechala usadit. Tím se objevil nejjemnější kal zvaný nástřepí. Byla to ta nejlepší hlína s nejjemnějšími zrnky písku a jílu. Tohoto materiálu byla jen trocha, takže se používala na polévání a na speciální nádobí. Ostatní hlína se vházela do dřevěné ohrady nebo také do jámy a tam se pak šlapala, aby z ní vyšel vzduch. Při šlapání se také našly zbylé kamínky, takže pak byla naprosto čistá. Nakonec byla po menších částech vytloukána, kroucena a protahována než byla úplně připravena na výrobu předmětů. [Procházka, 1977, s. 29] Jakmile se předmět vytočil a polil nástřepím, přišel čas na vypálení. Vyrobené nádobí se naskládalo do pece, která stála venku za domem. Většinou byla primitivní, ale pro tehdejší práci zcela stačila. Zavřela se na záklopku a pak se pomalu začala vyhřívat. K topení se používalo dřevo, kterého bylo dostatek. Pak už se jen zachovával počáteční plamen. Přikládalo se jen tak trochu, aby předměty pozvolna vysychaly. Hlína se postupně rozehřívala, rozpalovala a nasávala do sebe žár, až se celá proměnila v jeden tvrdý tvar. Po vyndání z pece byly výrobky velice žhavé, takže poté musely postupně vychladnout. Po tomto vystydnutí se buďto uložily nebo rovnou prodávaly ostatním. [Procházka, 1977, s. 30] 4.2.2.4 Hliněné předměty Člověk neolitický se inspiroval přírodními tvary a pomocí hlíny zhotovoval ořechy, tykve, volské rohy, atd. Tyto předměty pak používal například pro nabírání vody. Byly to různé tvary, ale žádné se nepodobaly hrnečku, džbánu a ani hrnci. Postupným zdokonalováním ale začal vytvářet určité podobné prvky. První nádoby byly zašpičatělé, takže se dobře zapichovaly do země. Mnohé starověké amfory měly místo dna špičku, do kterých se dávalo obilí, víno nebo olej. Další vytvářené nádoby byly dýňovitě zakulacené. Nepokládaly se na zem, ale zavěšovaly se na kůly nebo na stěny primitivních chatrčí. Používal se k tomu provázek nebo řemínek, který se obvázal kolem předmětu. Příliš to nedrželo, ale v tu dobu lidé nevěděli, jak by to šlo zdokonalit. [Procházka, 1977, s. 8] 39

O několik staletí později pak začali po obvodu nádob vytvářet různé výstupky, které připomínaly budoucí ucha. Najednou pak z obyčejného výčnělku vznikl zahnutý háček a z něho se pak vytvořil uzavřený kroužek. Do něho se pak dala protáhnout šňůra a nádoba dobře držela. Dalším vývojem pak vzniklo normální ucho, čímž se výroba naprosto zdokonalila. Typickým prvkem nádob bylo ploché dno, které není prokázáno, jak vzniklo. Pravděpodobně to byla náhoda nebo okamžitá inspirace. Někdo prostě vzal kulatou hliněnou tykev a zkoušel ji pokládat na plochý kámen, ale ona se pokaždé svalila na zem. Po tomto zkoušení ji nejspíše uchopil a připlácnul na zem, čímž získala ploché dno a držela na jakémkoliv povrchu. [Procházka, 1977, s. 9] Postup výroby nádob byl spjat s pletením košíků. Postupovalo se totiž podobně, kdy se rozválely válečky a ty se pak točily do spirály. Postupně se lepily na sebe a nakonec vznikla hotová nádoba. V průběhu se různě měnil průměr, kdy se buď rozšiřoval, nebo zužoval, jak bylo potřeba. Určité osvojené tvary pak zůstaly po dlouhou dobu neměnné, což velmi pomohlo archeologii. [Procházka, 1977, s. 9] Zpočátku se jednalo pouze o primitivní civilizace, které vyráběly neglazovanou pálenou keramiku. Nejsou známy jejich názvy, takže jim historikové dali jména podle typické keramiky, kterou po nich našli. Většinou byly nalezeny pouze střepy, které však byly pečlivě poskládány a určeno jejich přibližné stáří.

Období kultury únětické je

významné pro dokázání pokroku výroby hliněných předmětů. Bylo to pravděpodobně období mezi dobou kamennou a bronzovou a nejznámější z evropských prehistorických etap. V této kultuře se nacházejí neglazované střepy, ale také barevné glazované korálky. Archeologicky mají velkou cenu, jelikož ukazují vazbu mezi střední Evropou a Středomořím. [Procházka, 1977, s. 10] 4.2.2.5 Hrnčířský kruh Hrnčířský kruh posunul vývoj lidstva velkým krokem dopředu. Postupně se vyvíjel dlouhá staletí, než dostal svou typickou podobu. Zpočátku to byla jen rovná deska, která se umístila na zem. Později byla připevněna ke špalíku nebo kůlu a vytvarovala se do podoby kruhu. Kruh byl nejprve otáčen rukou, ale to nemohl dělat hrnčíř sám, takže potřeboval pomocníka. Ten pak točil kruhem a hrnčíř modeloval nádobu. Ruční pohon ale nebyl příliš praktický, takže se časem vymyslel nožní pohon. Bylo to ideální řešení, kdy hrnčířský kruh obsluhoval pouze jeden člověk. [Procházka, 1977, s. 11, 12]

40

Další vývoj hrnčířského kruhu byl spojen s vyspělostí doby, takže dostal řadu technických zdokonalení. V současnosti existují hrnčířské automaty, které vytváří několik výrobků za minutu. To na původním nebylo možné, ale základní princip zůstává i u těchto moderních strojů. Klasický hrnčířský kruh však existuje dodnes. Stále jsou keramici, kteří pracují postaru. Plácnou hrudku hlíny na střed hrnčířského kruhu a začnou vyrábět nějaký předmět. Tento průběh vypadá snadně, ale je to velice fyzicky náročné a je k tomu potřeba mnoholetá zkušenost. Hrnčířští mistři se této činnosti věnují roky a pak opravdu ukazují jen jednoduché tvoření. Vycentrování hlíny spolu s vytočením základního kruhu je nejobtížnější fáze točení. [Procházka, 1977, s. 12] 4.2.2.6 Vytočení hrnečku Nejprve je potřeba zpracovat hlínu. Odtrhne se větší část z přichystané hlíny, promačká se na takovou hroudu a pak se hodí na střed hrnčířského kruhu. Lokty se musí zapřít o kosti pánevní a dlaně začnou tlačit hlínu co nejvíce doprostřed. Nejdůležitější je centrování, kdy je potřeba dosáhnout srovnané stabilní hlíny. Docílí se toho tím, že se tlačí hlína k sobě a zároveň dolů. Důležité je mít stále mokré ruce. Pomocí palců se uprostřed výrobku udělá důlek. Vytvořeným otvorem se určí dno nádoby a také jeho podoba. Poté je potřeba vytáhnout výrobek do výšky. Spojené nebo zapřené ruce o sebe, vyvíjejí tlak a táhnout hlínu vzhůru. Stálým kontaktem rukou se dosáhne pravidelná podoba výtvoru. Po vytáhnutí tvaru se už začíná vytvářet finální předmět. Dřevěná čepel slouží k zarovnání křivek a pak také k seříznutí dolní části. Dále je potřeba nůž, kterým se odřízne tenký proužek hlíny horního okraje výrobku. Nakonec se vše prsty zahladí a houbou vysuší. [7] Zhotovený výtvor se pak může prosušit horkovzdušnou pistolí. Na odříznutí od kruhu slouží struna, díky které se pohodlně výrobek oddělí a pak se přenese na desku. Tam se nechá přibližně den doschnout a ztuhnout. Dostatečné zatuhnutí se pozná, když je při obtáčení patrný šelestivý zvuk. Předmět se pak opět položí na kruh a dobře vycentruje. Pak se začne očkem obtáčet dno a horní okraj. Stále je potřeba sledovat výrobek a rukou upravovat. Nakonec se použije umělohmotné hladítko na celkové zahlazení. Poté se už výrobek nechá vysušit a další den se v peci vypálí. Po vypálení se musí nechat vychladnout, což může trvat i několik dní. Výrobky se pak už jen namáčejí do barvy, malují nebo zdobí. [7]

41

4.3 Tkalcovské řemeslo 4.3.1 Josef Fidler Vyrábí ručně tkané výrobky, především šály. Dříve tkal doma, ale pak se přestěhoval se svoji dílnou do Památkové rezervace Betlém. Momentálně se věnuje této činnosti v modré chaloupce č. p. 361 – Tkalcovna na Betlémě. Tato unikátní tkalcovská dílna byla otevřena veřejnosti v létě 28. června 2015. Poskytuje návštěvníkům prohlídku tkalcovských nástrojů včetně stavů, vytvořených výrobků, pracovního postupu, ale také přímo výklad o tkalcovství a žinylce. [8]

Obrázek 6 Pan Fidler při výrobě šály (zdroj: [16])

Jeho sortiment zboží dostal název – „Hlinecké šály“ a „Hlinecká plátna“. Byly oceněné 26. 7. 2014 certifikátem „Kvalita z Hlinecka“. Tento certifikát začala regionálním výrobkům udělovat Místní akční skupina Hlinecko. Garantuje tedy zcela ruční práci a tradiční postupy, které navazují na místní dlouholetou tradici. Znamená také spolupráci s městem Hlinskem a skanzeny Betlém a Veselý Kopec. Dále obnovil ručně tkanou žinylku, kterou nazval „Její tkalcovská výsost“. Výrobky mají vysokou estetickou a funkční hodnotu. [8]

42

Pan Josef Fidler zpočátku nechtěl být tkalcem. Nikdo z rodiny se tkalcovskému řemeslu ani nevěnoval. Hlásil se na školu s oborem železniční stavitelství, ale nebyl přijat z důvodu jeho zdravotního stavu. Šel tedy na obor seřizovač tkalcovských stavů. Zprvu ho to nebavilo, ale ve druhém ročníku ho nadchla praxe, kdy se věnovali průmyslovým stavům. Doma si poté s pomocí své mistrové sestrojil svůj tkalcovský stav. Věnoval se pak ruční výrobě látek, šál a utěrek. Zaměstnání našel ve zdravotnictví, ale tkalcovství se stalo jeho oblíbeným koníčkem. [9] Ručnímu tkaní se věnoval přes dvacet let, ale velkou změnou v jeho tvorbě se stalo udělení certifikátu „Kvalita z Hlinecka“. Po tomto ocenění se pro něj z koníčku stalo živobytí. Práci ve zdravotnictví si nechal zkrátit pouze na půl úvazku a vrhnul se na tkalcovství. Obstaral si profesionální ruční stav a dal se mnohem více do tkaní. Navázal spolupráci se Souborem lidových staveb Vysočina, kdy začal tkát na různých akcích. V červnu 2015 si pak otevřel tkalcovskou dílnu na Betlémě v domku, který v minulosti obývali hrnčíři a pak tkalci. Obnovil tak tradici hlineckého tkalcovství, především pak výrobu žinylkových šál a plédů, které byly dobře známé po celém světě. [9] Dodržuje staré vzory jako kohoutí stopy, čtverečky a proužky. Zároveň ale používá i současné materiály moderní doby. Technicky náročnou práci zvládá zásluhou mnohaletým zkušenostem získaných při domácím tkaní. Stálo ho to hodně dřiny, než přišel na to, jak nejlépe seřídit stav, aby se mu předdílo nerozbíhalo a další. Tkalcovský stav, který stojí v dílně, pochází z roku 1836 a zapůjčený ho má z muzea. Kdysi se na něm od roku 1892 tkala žinylka a momentálně v tom sám pokračuje. Stav musel být ošetřen a zakonzervován, protože byl napaden červotočem. Není úplně v nejlepším stavu, ale funkčně pracuje a hlavně z něj vyzařuje minulost. [9] 4.3.1.1 Hlinecké šály Šály jsou tkány ze třech druhů příze: bavlněná jemná tažená, skaná na kolovrátku a akrylová příze. Všechny je třeba prát ručně do 40 °C, ale je možné je žehlit na vyšší teplotu a také napařovat mimo akrylovou. Bavlněná jemná tažená je určena na jarní a letní období. Vyznačuje se velice příjemným, hladkým a jemným povrchem. Její rozměry jsou 37 x 175 cm a délka třásní 7 cm. Bavlněná skaná na kolovrátku má velmi silnou a pružnou stavbu, která zdůrazní vazbu tkaniny a přidá plastický omak. Tím se stává velice oblíbenou u zákazníků. Její rozměry jsou 45 x 180 cm a délka třásní 7 cm. 43

Akrylová je ideální na zimní období. Charakteristická je jemnost a hřejivost. Vůbec neškrábe, takže je opravdu populární. Její rozměry jsou 37 x 175 cm a délka třásní 7 cm. Speciální výrobek je „Svatební krajka“, která je tkaná z akrylové příze. Tento pléd obsahuje lurex, takže se vyznačuje velkým leskem. Její rozměry jsou 50 x 200 cm. [8]

Obrázek 7 Hlinecké šály (zdroj: [17])

4.3.1.2 Hlinecká žinylka / žanilka Žinylka je hutná, těžká tkanina s příčným žebrováním, ale velice dobře přizpůsobivá. Základem výroby žinylky je příprava materiálu - skaní, kdy se zhutní příze na žádanou intenzitu. Dále pak přijde na řadu přivedení osnov na stavy a nachystání si útku. Jako první se udělá předdílo, které se nastříhá na dílčí pásky a ty se pak stočí na kolovratu. Smotané šňůrky se dají na útkové cívky, které se pak vetkávají do osnovy sesazovací. Po dokončení se výrobek sejme za stavu a uvážou se třásně. Poté se pak vykartáčuje, vypere, usuší a nakonec se vyčešou volné nitě. Většinou celé dva dny trvá zhotovení jedné šály, kdy příprava stavu a materiálu zabere pět hodin, tkaní předdíla pak šest hodin, stříhání dalších sedm hodin a nakonec stáčení a sesazování šest hodin. Díky ruční výrobě je každý kus jedinečný, takže při koupi zákazník dostane naprostý originál. Je to prostě mistrovská práce obnovené ruční výroby z roku 1890. [10]

44

4.3.2 Doprovodný text - Povídání o tkalcovství 4.3.2.1 Tkalcovství na Hlinecku Pěstování a zpracování lnu se na Hlinecku zvýšilo od poloviny osmnáctého století. Zdejší pahorkatá krajina, chladné podnebí a málo úrodná zem totiž nepřinášela velké zisky ze zemědělství. Místní obyvatelé proto museli hledat jiný zdroj obživy. Zdejší přírodní podmínky nebyly příliš ideální pro řadu plodin, ale překvapivě se tady dařilo lnu. Začal se zpracovávat v pazderkách a pak se spřádal v chalupách místních tkalců. Jednalo se tedy pouze o ruční domáckou výrobu. Zpočátku své výrobky prodávali na trzích a jarmarcích. Později se začal rozvíjet na Hlinecku průmysl, který způsobil veliký rozmach místního tkalcovství a plátenictví. [Frolík, 2004, s. 90] V roce 1833 vznikla domácká plátenická výroba. Zasloužil se o to Jan Adámek, který se přestěhoval přímo do Hlinska a začal podnikat. Hlinecké plátno získalo velikou oblibu a to i v cizině. Stále se rozvíjející plátenictví přispělo k výstavbě několika tíren lnu a sušáren. Vznikala také bělidla, kde se nacházely různé valchy, sušárny a mandly. Zaměstnáno bylo až pět set tkalců, kteří pracovali na zhotovení plátna pro vojenské účely. Místní tkalcovské zboží nakupovalo totiž i císařské vojsko. [Frolík, 2004, s. 72] Později se místním tkalcům nedařilo tak dobře, protože kvůli nepříznivým podmínkám byla špatná úroda a došlo ke zvýšení ceny lnu. Tkalci neměli dostatek příjmů k zabezpečením svých rodin, takže odcházeli za prací do zahraničí a to především do Vídně. Tam si je továrníci velmi oblíbili, protože byli zruční a zároveň na jejich poměry levní. Tato skutečnost přilákala rakouské továrníky do Hlinska. V roce 1851 založil vídeňský podnikatel Filip Haas prvotní továrnu. Vyráběly se v ní různorodé látky. Především se zhotovovaly potahové látky z bavlny a hedvábí, ale také samet a plyš. Postupně začaly přicházet i další firmy. Vídeňská společnost W. Wašek se specializovala na výrobu bavlněných a polobavlněných látek. [Frolík, 2004, s. 72] 4.3.2.2 Len Len patří do rodu rostlin z čeledi lnovitých. Má tenkou lodyhu, lehký kořen, špičaté listy a modrý květ. Jakmile tento květ opadne, zůstane jen tobolka se žlutými semeny. Je to jednoletá užitková bylina, která se pěstuje pro lněné vlákno a semena. Má tedy velký hospodářský význam. [Janotka, Linhart, 1984, s. 66] 45

Jakmile len dozrál, vytrhal se a svázal na slabé svazky. Ty se pak namočily do vody a nechaly se nějakou dobu máčet. Po vytažení z vody se poskládaly po poli a nechaly na slunci vyschnout. Jakmile se dostatečně vysušily, znovu se svázaly a začaly zbavovat pazdeří. Stonky se otloukaly o kameny nebo se mnuly mezi prsty. Někde se používaly jednoduché vochle, přes které se stonky protahovaly. Potom se vytvořily koudele, které se začaly spřádat. To byla speciální práce, při které se vlákna srovnaly v podélném směru, seskupily a kroucením upravily na stejně pevnou přízovou nit. Ta se pak navíjela na vřetena nebo na cívky různých typů a velikostí. [Janotka, Linhart, 1984, s. 66] Vytvořené nitě pak dostali tkalci, kteří z nich vytvořili osnovu a outek. Proplétali je přes brdo na vratidlo a postupně přiráželi, až utkali plátno. To se pak bělilo nebo barvilo. Nakonec se dostalo do rukou krejčím nebo švadlenám, kteří jej začali různě zpracovávat. Nastříhali si různé kusy, které pak k sobě přišívali. Vznikaly pak různé cíchy, plachetky, košile, kalhoty, perkytle, fěrtochy a další druhy oblečení. Každý pak pomyslně na sobě nosil len, ať už to byl král, kníže, pán, měšťan, sedlák nebo služebná čeládka. Používal se tedy jako oblečení, ložní prádlo, výbava do kuchyně nebo ozdoba domovní i venkovní. [Janotka, Linhart, 1984, s. 66] 4.3.2.3 Historie tkalcovství Počátky vzniku tkalcovství byly už v šestém století, ale větší rozvoj přišel až v desátém století. Hlavními surovinami pro tkaní byly len, konopí a ovčí vlna. Zpracování těchto přírodních materiálů bylo zpočátku dosti náročné. Jejich vlákna se spřádaly do podoby příze, kdy se postupně zhotovovaly různé tkaniny. Jednalo se o rukodělné práce, které se stále vyvíjely a zdokonalovaly. [Janotka, Linhart, 1984, s. 63] Ve třináctém století nastal postupný rozvoj textilní rukodělné výroby. Vynalezlo se spřádací kolo, které se používalo na úpravu příze. Dále se přešlo od stojatého stavu na stav ležatý, který byl mnohem dokonalejší. Vodní kolo poháněné stoupy se začalo používat na valchování vlněných tkanin. [Janotka, Linhart, 1984, s. 65] Neustálá zlepšování tkalcovské výroby způsobila koncem třináctého století postupné rozdělení na jednotlivé obory. Členily se především podle druhu a specializace činnosti. Jednalo se o tkalce plátna, tkalce vlny, tkalce smíšeného díla, tkalce vzorovaného díla a tkalce pruhovaného díla. [Janotka, Linhart, 1984, s. 65]

46

4.3.2.4 Předení nitě Na spřádání sloužilo ruční vřeteno, které se skládalo z podlouhlého dříku a přeslen. Dříky byly většinou dřevěné a na délku měl 150 až 500 mm. Na ně se nasazovaly pevně a nepohyblivě přesleny, které byly asi 10 až 25 mm dlouhé. Nacházely se přibližně v jedné třetině délky od spodních konců dříku. Sloužily jako setrvačník při navíjení a kroucení spředených nití. Přesleny se vyráběly z různých materiálů jako například z pálené hlíny, dřeva, kosti, kovu nebo skla. Měly rozdílnou velikost a váhu. [Janotka, Linhart, 1984, s. 63] Dalším důležitým nástrojem byla přeslice. Byla to tyč upravená na obou koncích, která doplňovala vřeteno. Existovaly dva druhy přeslic. První se používala na práci vsedě, kdy se zapichovala do země nebo se nasazovala do nízkého stojanu. Druhá sloužila při předení ve stoje nebo při chůzi. Byla to přeslice kratší, která se přidržovala pod paží nebo se připevňovala k pasu. Na horní konec přeslice se přivazovalo předivo. [Janotka, Linhart, 1984, s. 63] Předení začalo tím, že se dvěma prsty pravé ruky z přediva vytáhla a srovnala první vlákna. Kroucením se pak započala předená nit. Dále se pak vlákna opakovaně povytahovala a zakrucovala. Vytvořená nit se nad přeslenem přivázala a smyčkou se zachytila na vrchu vřetena. Pravou rukou se pak předená nit se zavěšeným vřetenem přidržovala ve svislé poloze. Levá ruka a tři prsty pravé ruky roztáčely vřeteno. Při rotaci nebyl skoro žádný odpor vřetena. Vlákna se neustále vytahovala z přediva na přeslici. Srovnávala se navlhčováním pomocí slinění prstů. Soustavně se zakrucovalo a spřádalo, až vznikla přízová nit. Délka nitě se postupně zvětšovala na 100 až 120 cm. Poté se levou rukou sejmula smyčka, aby se nit namotala na vřeteno. [Janotka, Linhart, 1984, s. 63] Navíjení při předení vsedě mělo speciální postup. Vřeteno se spodním koncem zapřelo o prsa nebo koleno a ukazováčkem levé ruky se horní konec připevnil. Otáčení vřetena prováděl levý palec a ukazováček. Předená nit se pak pravou rukou rozváděla po vřetenu. Navíjení se dělalo až do naplnění vřetene. Přadlena většinou upředla za hodinu kolem 60 až 100 m příze. Podle potřeby se pak příze z vřetena přemotávala. Především na příhodnější tvary cívek nebo osnovních závaží. Bylo to hlavně z důvodu větší kapacity návinu na osnovním závaží. Cívky byly menší, takže se u nich musel při tkaní provádět prošlup. [Janotka, Linhart, 1984, s. 63] 47

Na soukání se používalo jednoduché zařízení, které se skládalo ze dvou bočnic. Ty byly dřevěné nebo hliněné z vypálené hlíny. Mezi bočnicemi se pak nacházelo posuvné vodorovné vřeteno. Mělo dvě přesleny, které zabraňovaly oběma hrotům vřetena vypadávat z bočnic. Dlaní levé ruky se roztáčelo vřeteno a pravou rukou se rozvíjela v jednotlivých návinech přízová nit. Přesleny také zabraňovaly spadávání příze, protože sloužily jako čela cívky. Příze se motala na přadena, pokud se před tkaním bílila nebo barvila. K tomu sloužilo dřevěné tyčové motovidlo, které bylo na obou koncích zakončené vidlicí. Příze se na něj dobře navinula. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64] 4.3.2.5 Tkalcovské stavy Nejprve existovaly pouze jednoduché stojaté stavy. Ty se dělily na dva druhy podle zanášení útku do osnovy. Byl to stav proplétací a stav prošlupový. Samotné označení dokládá jeho počáteční stojatou pozici. Postupně pak vznikl stav ležatý, na kterém se tkaniny lépe vyráběly. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64] Proplétací stav se skládal z pohyblivého válce, který byl kratší a dřevěný ve vodorovné pozici. Umístěný byl na dvou sloupcích, které se nacházely asi dva metry nad zemí. Tento válec byl určen na zavěšení svislé osnovy, ale také na namotávání hotového díla. Záporka zabraňovala zpětné otáčení válce. Osnovní závaží zas sloužilo k napínání osnovy. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64] Osnovní nitě se provázaly nitěmi útkovými pomocí útku. Ten byl natočený na úzkém prkénku a vodorovně se proplétal osnovními nitěmi do osnovy. Kostěným hřebenem se postupně přirážel, takže pak došlo k příčnému provázání. Tato vazba byla vedena podle přesného pořádku a vznikaly tak hladké nebo vzorované tkaniny. Tkalo se od spodu nahoru, takže se na horní válec namotávala hotová část tkaniny. Podle potřeby se navíjela zásoba příze na osnovní závaží. Tkadlec tímto způsobem utkat maximálně dva útky za minutu. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64] Prošlupový stav byl produktivnější než proplétací stav. Bylo to především zásluhou technického vylepšení. Osnovní zásoba se také namotávala na osnovní závaží, které bylo zavěšeno na horní otáčivý válec a staralo se o potřebné napětí. Pro vytvoření prošlupu ale byla jedna část osnovy v jedné poloze a druhá s listem byla pohyblivá. Mohla se nahoře trochu odklánět vpřed a vzad. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64]

48

Na obou koncích listu byla hustými závity navinuta pevná hladká šňůra. Jedna osnovní nit pak prostupovala každým závitem listu. Tkadlec přitahoval nebo povoloval tento list a prohazoval útek, který byl namotaný na prkénku nebo hliněné cívce. Než se prohodil útek, odtočila se nit tak, aby šířka tkaniny byla rozměrově kratší než tato nit. Prohazovaný útek se pomocí hřebenové lišty stále přitlačoval. Na tomto stavu se tkalo mnohem rychleji než na proplétacím stavu. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64] 4.3.2.6 Tkaniny Tkaniny vzniklé z přírodních vláken nebyly vzhledově a ani kvalitně příliš dobré. Procházely tedy dalšími úpravami. Hlavně se praly, valchovaly nebo bělily. Rozmístily se také na trávu a nechaly na slunci vyhřát. Mezitím se několikrát kropily vodou. Sluneční paprsky a voda zlepšily pošmourný vzhled a časem ho naprosto odstranily. Používalo se také barvení, kdy se tkaniny vařily v barevném roztoku. Černá barva se získala díky olšové kůře. Zelené barvy se dosáhlo pomocí různých listů. Další barvy se dostaly ze zmijovce, z larev perlovce polského nebo také z mořeny. Nejoblíbenější bylo barvivo červené, které představovalo život. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64, 65] Valchování se používalo hlavně na lněné tkaniny. Teplo, tlak a vhodná chemikálie totiž působila na zhutňování této tkaniny. Lněný klas se zaklesl vně i uvnitř, takže tím vznikla větší hustota a kvalita. Akorát se tyto tkaniny srážely po šířce i po délce. Nejlepší chemikálií byla lidská moč. Na hnětení sloužily lidské nohy, protože se tkaniny naskládaly do větší dřevěné nádoby a pak se po nich chodilo. První valchy, které byly poháněné vodním kolem, pochází ze třináctého století. [Janotka, Linhart, 1984, s. 64] Plátnová vazba se vyráběla nejlépe, i když představuje nejhustější provázaný typ tkaniny. Používaný název „plátno“ vyjadřuje typ vazby a nikoliv materiál. Považuje se za nejstarší vazbu, protože se objevila už v neolitu. Tenkrát už k nim byly přidávány zajímavě vetkané okraje. Podle poměru tloušťky nití k dostavě v útkové i osnovní soustavě se vytváří hustota plátnové vazby, která se liší. Levnější plátna byla vyhrazená na prosté oděvy, a tudíž se u nich tloušťka nití vůbec nehlídala. Díky tomu vznikla nepravidelná struktura a hustota plátna. Dražší plátna, která byla určena na speciální části oděvů, byla vyráběna velice pečlivě. Tloušťka nití se u nich neustále hlídala a příze se tak měnila minimálně. Tyto plátna pak měly krásnou rovnoměrnou strukturu. Střídáním různých zákrutů příze se dosáhlo hladšího povrchu u těchto pláten. [11] 49

4.4 Hračkářské řemeslo 4.4.1 Zdeněk Bukáček Pochází z Krouny u Hlinska, kde se v roce 1957 narodil a v současnosti tam žije a pracuje. Věnuje se výrobě hraček, kterou dělal i jeho otec a dědeček, takže pokračuje stále v rodinné tradici i v současnosti. V roce 2002 mu byl dokonce udělen titul „Nositel tradice lidového řemesla“ od Ministerstva kultury České republiky. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 86]

Obrázek 8 Pan Bukáček při výrobě panenky (zdroj: [18])

Absolvoval obor umělecký zpracovatel dřeva v období let 1971 – 1974. Bylo to na škole Školský ústav lidové umělecké výroby v Praze. V dílně svého otce si udělal praxi, kde na něj otec dohlížel a také mu radil. Jakmile dokončil školu, začal se věnovat výrobě soustružených hraček pro účely prodeje Ústředí lidové umělecké tvorby. Následoval tak svého otce a dědečka, kteří tam dříve pracovali také. Když tato instituce přestala fungovat, rozhodl se prodávat své výrobky sám. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 86]

50

Pracuje především s olšovým dřevem. Zakládá si na přesném dodržení technologie a výrobním postupu. Dodržuje tradiční barevnost hraček. Při výrobě vychází z obvyklých tvarů tehdejších krounských hračkářů, ale zároveň vytváří i moderní hračky na přání zákazníka. Vedle tradiční panenky vyrábí husara na koni, bubeníka, dragouna, trubače, ale také šachové figurky, fotbalisty pro fotbalové kluby, nebo kuchaře pro hotely. Jedná se většinou o konkrétní zakázky menších sérií folklorních a dekoračních předmětů. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 86] Zúčastňuje se řady kulturních akcí, kde ukazuje celkové zhotovení soustruženého výrobku. Hračky z jeho výroby se nacházejí v muzeích v Hlinsku, Skutči, Poličce, ale i Praze. Dále pak byly vystaveny na mnoha různých místech. Například se konala výstava v městském muzeu v Chotěboři nebo v Souboru lidových staveb Vysočina. Jeho hračky se také vyskytují v zahraničí a to například v Austrálii, Německu, Nizozemí a USA. Hračky od pana Bukáčka má i řada sběratelů ve svých soukromých sbírkách. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 86] Postavil si dílnu přímo ve svém rodinném domku v Krouně. Postupně ji předělal tak, aby mohl pracovat a přitom byla dílna zpřístupněna případným návštěvníkům, zájemcům o toto řemeslo, ale také zákazníkům. Spolupracuje tak s některými cestovními kancelářemi a muzei. V současnosti pan Bukáček nikoho nezaměstnává, aby mu pomáhal při práci, pouze mu vypomáhá manželka. Má dceru, která pravděpodobně pak jednou převezme toto řemeslo. [12] 4.4.1.1 Zdeněk Bukáček starší Narodil se v Krouně v roce 1936 a zemřel v roce 2002. Po svém otci Františku Bukáčkovi převzal hračkářské řemeslo a věnoval se obnově krounské hračky. V dětství často vyráběl různé úchyty, kuchyňské vařečky a mačkátka. Později pak zhotovoval hračky jako například žebřiňák, husara na koni atd. Dělal také malinký nábytek do pokojíčků a to různé stolečky a židličky. Vyškolil se tedy na výrobu krounských hraček u svého otce. Každý jeho výrobek měl pestré barevné provedení a některý i technické vylepšení. Vznikly například různé pohyblivé hračky jako kůň u žlabu, panenka s máselnicí, pohyblivá slepička, kovající kovář atd. Jeho hračky byly oblíbeny jak v Čechách, tak i v zahraničí. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 86]

51

Obrázek 9 Dřevěné lidové hračky (zdroj: [19])

4.4.1.2 František Bukáček Potomek uznávané hračkářské rodiny přišel na svět v roce 1910 a odešel v roce 1974. V minulosti existovalo Horácké hračkářství, které bylo velice oblíbené. Postupně ale začalo upadat a před první světovou válkou jeho prosperita nebyla moc dobrá. Pomalu se blížil naprostý zánik horácké dřevěné hračky. Tyto výrobky se během druhé světové války vyráběly už jen pro německé podnikatele. Záchrana přišla po konci druhé světové války, kdy se založilo v Praze Ústředí lidové umělecké tvorby. Tato instituce pak díky odběru výrobků pomohla k obnově výroby Horáckého hračkářství. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 85] V roce 1956 pan František Bukáček zahájil produkci dřevěných hraček v obci Krouna a tím obnovil tradiční lidovou výrobu. Byl vyučen řemeslu soustružník, ve kterém byl velice zručný. Postupně přešel na výrobu hraček, kdy stále někde hledal inspiraci. Nejvíce vzorů hraček našel ve starých hračkářských knihách a také muzeích. Zhotovil pak celou kolekci krounských hraček. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 85]

52

4.4.2 Doprovodný text – Povídání o hračkářství 4.4.2.1 Hračkářství na Hlinecku Lidové hračky se na Hlinecku rozšířily ve druhé polovině devatenáctého století. Hospodářská situace totiž donutila místní obyvatele hledat obživu mimo zemědělství. Zpočátku šlo pouze o jednoduchou domáckou výrobu, kdy hračky vznikly náhodně při zhotovení různého náčiní. Měly prosté tvary, které se vyřezávaly ze smrkového dřeva. Postupně se ale vyvíjely a zdokonalovaly, až přišly na řadu soustružené výrobky. Ty se pak rozvážely do širokého okolí a byly velmi oblíbené. Začátkem dvacátého století pak toto hračkářství získalo proslulé uznání. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 83] Počátek zhotovení hračky na Hlinecku je spjat s člověkem z Dědové. Byl to pomocný učitel z místní obecné školy, který se zajímal o dřevěné hračky. Přinesl proto známým chalupníkům na ukázku domácí výrobek obyvatel Skašova na Klatovsku. Domníval se, že stejně dobrý výtvor by uměli vytvořit i oni. Tato práce by pak byla velice dobrá jako obživa pro řadu chudých rodin především v zimních měsících, kdy byla nouze o práci. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 83] Místní výrobci potřebovali dřevo, takže si ho sami zajišťovali v lesích, protože obchod se dřevem dříve neexistoval. Později však došlo k zpoplatnění dřeva a na konci devadesátých let devatenáctého století nastalo velké zdražení. V roce 1897 vznikla soustružnická dílna Maxe Picka z Pardubic. Zabývala se výrobou rákosových špiček. Hodně mladých výrobců hraček pak přešlo na tuto novou produkci. Starší hračkáři však setrvali u své specifické výroby, která se dědila z generace na generaci. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 85] Hračky z Hlinecka se dovážely do celého tehdejšího Rakouska-Uherska. Každá oblast si oblíbila nějaký typický výrobek. Bílý koník s červenými a modrými hvězdičkami se dodával na území současného Slovenska. Panenky zvané tyrolky šly velice na odbyt v oblasti Rakouska. Měly specifické zbarvení a odlišné zelené kloboučky než ostatní panenky. Technika malování byla součástí lidového umění, kdy se do každého výtvoru uložily specifické prvky tvorby a v současnosti má velkou dokumentární a uměleckou hodnotu. Náměty a motivy se zachovaly stejné po mnoho staletí. Dochované i současné hračky jsou vystaveny také v Městském muzeum a galerii v Hlinsku. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 85] 53

4.4.2.2 Dřevo Dřevo by nemohlo existovat, pokud by nejprve nevyrostl strom, z kterého se pak zpracuje. Kdyby nebyly stromy, země by byla naprosto pustá. Strom je zbožňován pro příjemný stín, chutné plody a hlavně pro výborné dřevo. V dávné minulosti se ve stromech nacházela přírodní božstva. Na Východě byl vzácný každý strom. Ujalo se odtamtud přísloví, které se stalo i nepsaným zákonem: „muž má v životě vykonat tři základní věci – postavit dům, zplodit syna a zasadit strom“. [Procházka, 1977, s. 13] V našich zemích bylo stromů dostatek, ale také jim nejstarší lidé projevovali čest. Jednotlivý rodový kmen měl určitý strom, který si vybral podle svých totožných vlastností a ten pak uctíval. V dnešních národních i státních znacích se objevují také různé symboly stromů. Například lípa je symbolem pro Čechy, dub pro Němce a javor pro Kanaďany. [Procházka, 1977, s. 13] Vlastnostmi dřeva je pevnost a tvrdost. Dobře se zpracovává, protože je lehké a pružné. Zajímavým znakem je vůně. Právě uříznuté dřevo krásně voní, ale při pálení voní i staré vyschlé dřevo. Každé dřevo je specifické, odlišně voní smrk nebo borovice a jinak švestka. Dřevo je také velmi krásné na pohled. Považuje se za jeden z nejkrásnějších přírodních materiálů. Hezky se leskne a má zajímavou kresbu. Ve dřevě je také ukrytý život. Jsou na něm patrny neustálé známky růstu, ať už to jsou suky, součky nebo letokruhy. Zajímavé je vykreslení při podélném řezu, kdy se objeví úžasná textura. Výborně izoluje a udržuje teplo, ale nevede elektřinu. Bohužel v horku časem vysychá a praská, ve vlhku zas bobtná. Dřevo neustále pracuje i po dlouhém čase. [Procházka, 1977, s. 13] 4.4.2.3 Výroba hračky Na výrobu hračky bylo používáno lipové nebo javorové dřevo. Později pak přišlo na řadu dřevo jehličnatých stromů, jelikož šlo dobře štípat a mohly se vytvořit přesné špalíčky nebo také speciální prstence. Podle techniky výroby se hračky dělí na dvě typické skupiny a to vyřezávané a soustružené. Pouze řezba se vyskytovala hlavně v minulosti, kdy ještě neexistoval soustruh. Poté však naprosto převládalo soustružení. U velké části hraček se využívaly obě techniky. Základní hračka se nejprve vysoustružila a pak k ní byly vyřezány různé doplňky. [Hrníčko, 1979, s. 8]

54

Kombinovanou hračkářskou technikou byly vytvořeny zvukové a hudební hračky jako například chrastítko, píšťalka, klarinet atd. Také panenka s miminkem se vyráběla kombinovaně. Soustruh se používal čím dál více, takže řada dříve vyřezávaných věcí se začala zhotovovat na něm. Příkladem toho jsou nohy koňů, ruce panenek, ruce a nohy kovářů a husarů, podstavce ptáčků. Pravděpodobně to bylo tím, že soustružník chtěl co nejvíce uplatnit svoji činnost. [Hrníčko, 1979, s. 9] Vyřezávaných hraček bylo několik typů. Byly velice propracované a různorodé. Nebylo jich tolik jako hraček soustružených, takže se jich příliš nedochovalo. Typickým představitelem tohoto typu je malinký nábytek jako stoleček, židlička, postýlka, kolébka, truhlička atd. Touto metodou se vytvářela také veverka, které byla velice technicky dokonalá. Byla připevněná na dvou tyčkách, se kterými se hýbalo a tím jakoby veverka poskakovala. [Hrníčko, 1979, s. 9] Tvary hraček zůstávaly neměnné. U panenek se vyřezala hlava, krk a rovné tělo bez zúžení, což představovalo na zem protáhlé roucho. Zpočátku měly seříznutou zadní stranu a nedostaly ruce. Později se začalo přecházet k propracovanějším tvarům. Vysoustruhoval se jim pas a přidělaly ruce. Stále se vymýšlely nové prvky, kdy se například mohly panenky hýbat a měly také pohybující se ruce. Používal se speciální nůž, který sloužil na dokončení výrobku a také vytvoření dílčích částí. Jednotlivé kusy se pak spojily v celek a ten se nakonec pomaloval. Sortiment výtvorů se rozvíjel, až vznikl velký výběr různých hraček. Měly společný základ a podobné znaky, ale lišily se velikostí, barevností a doplňky. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 83, 84] Do domácké výroby hračky se zapojovali všichni členové rodiny. Každý jednotlivec se věnoval dílčí práci. Otec rodiny pracoval se soustruhem, takže vytvářel počáteční dílo a ostatní pak dotvořili finální kus. Výrobek se totiž musel obrousit, nabarvit a přilepit mu různé dílky. Dříve měly jednotlivé rodiny určitý svůj druh hračky, které se věnovali jen oni a také si ho důkladně střežili. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 84] Zdrojem námětů na vytváření lidových hraček byl běžný život tehdejších lidí a prostředí, které je obklopovalo. Běžné věci, které dennodenně viděli, jednoduše proměnili na hračky. Vznikl tak nábytek, osoby, ale i zvířata. Pomocí hraček se vychovávaly i děti, tudíž plnily pedagogickou funkci. Byla jim postupně vštípena jejich úloha v rodině, ve společnosti, ale také v práci. Připomínal se jim tím i vztah k přírodě a k ostatním. Nabádaly je také k používání hudebních nástrojů. [Hrníčko, 1979, s. 9, 10] 55

Lidové hračky bylo možné rozdělit do pěti základních skupin, které hračkáři vytvářely. Byly to hračky související s životem rodiny a s domácností, dále pak hračky spjaté s obživou, hračky týkající se vojenské služby, hračky spojené s přírodou, a nakonec hračky hudební a zvukové. Celkově se mohly ještě rozdělit na dva typy a to hračky spjaté s odpočinkem a hračky související s plněním povinností. [Hrníčko, 1979, s. 9] Nejvíce se vytvářela panenka v rozličných podobách, šplhající veverka a různá miminka ve tvaru válečku. Dále pak vznikaly podoby různého nábytku jako stoleček, židlička, postýlka, truhlička a další. Oblíbenou hračkou byl také koník, ptáček, kovář a voják. Zajímavým doplňkem byla píšťalka, která se přidávala k mnoha výtvorům. Například typický nohatý čáp měl dutý ocas a v něm přidanou tuto píšťalku. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 83] 4.4.2.4 Malování a zdobení hračky Vyrobené hračky se nejprve pomazaly podkladem složeným z plavených kříd a tvarohu. Ten se pak přebrousil a na něj se dal základní barevný nátěr. Používaly se zemité barvy, které se třely na kamenech a přidával se do nich škrob nebo bílek. Šafrán byl nejčastější rostlinnou barvou, ze které se spolu se zinkovou bělobou vytvářely různé barevné smíšeniny. Základními barvami byla bílá, červená a modrá. Žlutá barva například vznikla z olověného cukru a dvojchromanu, černá a šedá se vytvořila díky sazím, modrá se získala pomocí šmolky. V roce 1907 se započal užívat anilin a v roce 1938 pak přišla na řadu syntetická barviva. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 84] Na domalování se používaly po domácku vytvořené štětce. Některé byly upraveny tak, aby nakreslily více čar současně. Jemné štětce se používaly k nákresu ozdob. Vytvářely se z husích brk. Dále se používaly různé formičky, které byly na použití jednodušší, takže s nimi mohli pracovat i lidé méně zruční. Většinou s nimi pracovaly děti hračkáře. Formičky se vytvářely z brambor nebo ze dřeva. Někde se také používaly kousky krajek, které se nalepily na polínko, a pak se s nimi tiskla barva. Šídlo se slabým úchytem se využívalo na malé předměty, pomocí něhož se daly dobře otáčet. Hřebík dobře posloužil na vytvoření malých teček. Rovné čáry se dělaly pomocí kolečka drženého mezi prsty, jehož obvod byl pomazán barvou. Speciální technikou bylo použití rozžhavené jehly. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 84]

56

4.4.2.5 Skladba hračky Hlavním materiálem bylo samozřejmě dřevo. Nebylo však jedinou použitou surovinou. Dalšími látkami byl například tmel, papír, nitě, žíně, kožešiny, kovové pružiny, drátky, peří a další. Sloužily především pro vytvoření pohybu hraček, ale zároveň zlepšovaly estetický vzhled jednotlivé hračky. Jejich použití však nebylo tak běžné, takže se moc exemplářů s těmito prvky nedochovalo. [Hrníčko, 1979, s. 8] Konkrétně na výrobu ocasu koníka se používal tmel. Dráteníkovi se vytvořily vlasy pomocí papíru. Ocásky veverek se dělaly ze žíní nebo kousků kožešin. Vojáčci a husaři měli chocholky vyrobené z peří. Nitě byly velice důležité při výrobě jakékoliv pohyblivé nebo vrtící se hračky. Houpavé panenky, zobající slepičky, kovající kováři potřebovali právě tyto nitě k jejich oživení. Různé pružinky a drátky se používaly u pistolí a pušek. [Hrníčko, 1979, s. 8] 4.4.2.6 Prodej hračky Hračky zpočátku výrobcům sloužily jen pro vlastní potřebu, ale pak je začali prodávat a postupně se z nich stala jejich obživa. Nejprve je prodávali sami a pak je přenechávali trhovcům, obchodníkům a později také majitelům skladů. Sklady zpočátku byly přímo v chalupách na jejich půdách nebo v komorách. Každý si pak vytvořil určitý ceník, kolik jaká hračka stojí. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 84] Na trhy a jarmarky se jezdilo s trakaři nebo vozy. Na ně se vrchovatě naložily hračky, které se nijak nebalily. Počítány byly na tucty nebo kopy. Také se někdy sypaly do ošatek, které se mohly zavřít a pak se převázaly provazem. Vznikl tak kulatý balík, který stál přibližně pět zlatých. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 85] V minulosti tehdejší lidé nepovažovali hračku za nijak důležitou. Sběratelé a národopisci ji nikterak neuznávali a dost přehlíželi. Z tohoto důvodu se starodávných lidových hraček příliš nedochovalo. Názor na hračky se změnil až v současnosti. Staré výrobky totiž dokládají tehdejší život a byly významnou součástí při výchově dětí. Jedna z nejpočetnějších sbírek se nachází v Uměleckoprůmyslovém muzeum v Praze a dále pak v národopisném oddělení Národního divadla v Praze. Mimořádnou sbírku má muzeum v Klatovech a jinak jsou hračky k vidění v mnoha muzeích po celé České republice. [Šplíchal, Otavová, Pecháčková, 2014, s. 73] 57

5 Prodejci 5.1 Prodejci věcí ČÍSLO STÁNKU

MÍSTO PRODEJCE

ZBOŽÍ PRODEJE

PŮSOBENÍ

STÁNEK

Böhmová Hana

keramika

Chrudim

NÁŠ

Bokvaj Milan

ošatky, šité panenky

Hlinsko

NÁŠ

Čtvrtníček Josef

košíkářství

Vyškov

4x2m

Devera Milan

zahradní dekorace

Čáslav

3m

Liteň

3x2m

Ostrava

2x2m

Litomyšl

2x2,5m, stojan

háčkované dekorace, Eiseltová Richarda

květinové dekorace točená užitková

Elfmarková Lenka

keramika obaly na knihy,

Faltysová Martina

penály, zápisníky

Medkovy Fidler Josef Kostelencová Míla

ručně tkané šály

kopce

ponožky vlastní

Žďár nad

výroby

Sázavou

NÁŠ

2,5x1,5m

dřevěné hračky, meče, Král Martin

loutky, keramika,

Heřmanův

bižuterie

Městec

5x2m

Studená

2x1,7m

Polepy

3x3m

Švábov

5x1m

Bystřice

NÁŠ

ruční pletení, Kubeš Martin

háčkování, bižuterie kreativní dřevěné

Kučera Vlastimil

předlohy, dílnička dřevěné kuchyňské

Launová Eva

výrobky dřevěné věci, šperky

Mareček Jan

z minerálů

58

dřevěné věci, křížky, Myška Jiří

zvířátka, sekery

Krucemburk

3x1m, dílnička

Palupín

2m

keramika pálená v peci Olšiaková Zuzana

na dřevo skleněné figurky,

Ouhrabková Marcela bižuterie

Železný Brod 4x2m, elektřina

proutěné vazby, Pechová Eva

textilní doplňky

Jihlava

NÁŠ

Pěknicová Patricie

kameny, šperky

Pardubice

NÁŠ

polštářky

Škrdlovice

NÁŠ

batikované tašky,

Hradec

ubrusy

Králové

NÁŠ

aju-čchi šátky, Petrovičová Vanda Pleskot Zdeněk

ručně malované Podzemská Petra

šperky, magnety

Radotín

NÁŠ

Sádovský František

dřevěné věci

Svratouch

3x2m, elektřina

Sedláková Jana

šperky, pilníky

Pardubice

NÁŠ

Soušková Renata

keramika

Radiměř

2x2,5m

dřevěné hračky,

Žďár nad

šperky

Sázavou

3x2m

Čimelice

NÁŠ

Jevíčko

3x4m

Libuň

4x3m

Hranice

3x2m

Šuška Zdeněk

ubrusy, zástěry, Tesaříková Věra

vyšívané věci dekorace ze suchých

Továrková Jarmila

květin dřevěné stoličky,

Udržalová Andrea

proutěné koše dřevěné předměty,

Vlasáková Jiřina

záložky do knih

Tabulka 1 Prodejci věcí (zdroj: Archiv Turistického Informačního centra Hlinsko)

59

5.2 Prodejci jídla ČÍSLO STÁNKU

PRODEJCE

ZBOŽÍ PRODEJE

MÍSTO PŮSOBENÍ

STÁNEK

Bernard Karel

pekařství

Choceň

6x3m

Ciosova Melyna

bramborové spirálky

Břidličná

2x1,5m

Čtvrtečka František

domácí limonády

Pardubice

1x1m nebo 2x2m, elektřina

Drápalíková Marie

cukrová vata, popcorn

Vítanov

5x1m

Grman Ludvík

trdelník

Pardubice

2,7x1,5m, elektřina

Halabalová Anna

vafle, grilované občerstvení

Hlinsko

3x3m, elektřina

Hasiči Hlinsko

klobásy, párky v rohlíku, nápoje

Hlinsko

3m, elektřina

Chaloupka Jan

uzeniny, sýry

Praha

6x2m, elektřina

Jiří Dvořák

korbáčky, oštěpky, nakládané sýry

Brno

NÁŠ

Kozáková Jarmila

moravské koláčky, záviny sladké i slané

Loukov

2x2m

Kubín Tomáš

valašské frgále

Vsetín

2x2m

Riedlová Maria

lokše, zelňáky, vdolky, pagáčky Vimperk

3x2m, elektřina

Šerák Roman

šípkové víno, džemy, sirupy

NÁŠ

Turinská Soňa

francouzské palačinky, 1,5x1,5m, káva Krucemburk elektřina

Vitti Martin

sušené ovoce, koření

Újezd

Žižka Bohumil

orientální cukrovinky, perníčky

Třebechovice 5m

Jeseník

8m

Tabulka 2 Prodejci jídla (zdroj: Archiv Turistického Informačního centra Hlinsko)

60

5.3 Rozmístění stánků

Obrázek 10 Rozmístění stánků (zdroj: Archiv Turistického Informačního centra Hlinsko)

61

6 Kalkulace Výdaje Předvádějící – max. 15 000 Kč Jednotliví předvádějící řemesla (paní Turková Petrů, pan Fidler, pan Bukáček) dostanou za své vystoupení přibližně 3 – 5 000 Kč. Zároveň nebudou muset platit za svůj stánek, kde po skončení ukázky jejich řemesla budou moci prodávat své zboží, čímž získají ještě další výdělek. Vystupující – max. 3 000 Kč Soubory Vysočánek, Vysočan, a GT Hlinsko nepožadují žádný výdělek. Dostanou tedy pro každého vystupujícího člena stravenku na jídlo a pití. Tyto stravenky pak odevzdají buďto u stánků místních hasičů, kteří budou připravovat občerstvení nebo případně u někoho jiného, který bude předem určen. Stravenky pak proplatí Městský úřad Hlinsko. Moderování Moderátorem celé akce bude vedoucí Turistického informačního centra Hlinsko Petra Šoltysová Plisková, která je zaměstnanec města Hlinska, takže to bude mít v rámci pracovní doby. Technické zázemí – (max. 3 000 Kč) Všichni lidé, kteří se budou podílet na přípravě a zároveň pomáhat v průběhu akce (stavitel, zvukař, elektrikář, atd.) budou zaměstnanci Multifunkčního centra Hlinsko nebo Turistického informačního centra Hlinsko. Jejich odpracované hodiny se započítají do normální měsíční pracovní doby. Případně kdyby tito zaměstnanci nemohli, jelikož se jedná o letní sezónu a většina si bude vybírat dovolenou, je možné najmout externí specialisty, kteří by pak dostali za tento den zaplaceno. Propagace – max. 15 000 Kč Jednalo by se o propagaci před akcí ve formě plakátů, letáků, letáčků, inzerce v novinách a reklamy na rozhlasových stanicích.

62

Konkrétně: Tisk plakátů A2 cca 80 ks – 3 000 Kč (Rozvoz a výlep by byl ve městě a okolí zdarma v rámci pracovní náplně zaměstnanců Turistického informačního centra Hlinsko.) Tisk a roznos letáků a letáčků – 4 000 Kč Inzerce noviny – 1 000 Kč (Inzerce v Hlineckých novinách by byla zdarma, ale dalo by se to i do dalších novin.) Reklama rádio – 7 000 Kč (Natočení spotu a vysílání přibližně 10x/týden před událostí.) Dále by se využilo všech variant, které jsou zdarma (uvedení na webu města Hlinska, rozesílání pozvánek přes email, propagace na Facebook stránkách Turistického informačního centra Hlinsko, reklama na turistických portálech – Kudy z nudy, Návštěvník, Webtržiště, atd.)

Příjmy Trhovci cca 50 prodejců – cca 15 000 Kč Celkový výtěžek za prodejce jednotlivých stánků bude záležet na počtu přihlášených. Dále pak na tom, jestli budou chtít stánek od města nebo mít svůj vlastní stánek. Pak se cena bude odvíjet od velikosti tohoto stánku. Také to bude záviset na tom, kdo bude potřebovat elektrickou přípojku.

Výdaje > Příjmy Tato akce by byla pořádána městem Hlinskem za účelem zvýšení návštěvnosti, zábavy a kulturního vyžití obyvatel. Byla by placena z rozpočtu města Hlinska určených na kulturu a cestovní ruch, tudíž tedy nemusí být zisková. [ústní sdělení]

63

7 Shrnutí Zpracovala jsem jednodenní program Den řemesel na Betlémě, který jsem zaměřila na hlavní tři místní lidová řemesla – hrnčířství, tkalcovství a hračkářství. Pro každé představení jednotlivého řemesla jsem sehnala kompetentního člověka, který se této činnosti věnuje několik let. Paní Turková Petrů se hrnčířským řemeslem zabývá přes dvacet let, pan Fidler začal s tkalcovstvím už na škole a u pana Bukáčka se dědí hračkářské řemeslo z generace na generaci. Vymyslela jsem náplň jednotlivých částí a pak to s každým osobně zkonzultovala a domluvila se na spolupráci. Vybrala jsem místní soubory (dětský folklorní soubor Vysočánek, folklorní soubor Vysočan, studentský divadelní soubor GT Hlinsko), kteří budou mít během jednotlivých řemeslných ukázek své vystoupení. Sjednala jsem podmínky spolupráce s paní Dospělovou za obě skupiny folklorních souborů a dále jsem pak domluvila inscenaci lidové hry v podání místních studentů s paní Mgr. Leszkowovou. Vytvořila jsem ke každému řemeslu brožurku. Tam jsou uvedeny jednak údaje o jeho historii na Hlinecku, ale také obecné informace. Celkem mám tři tiskoviny, které jsem zpracovala tak, že se dají vytisknout jako skládačka.

64

8 Závěr Památková rezervace Betlém je jedna z nejnavštěvovanějších míst v Hlinsku. Nachází se přímo v centru, takže je tato oblast neustále zalidněná a to jak místními obyvateli, tak i turisty. Mohla jsem to zhodnotit díky tomu, že jsem po tři letní sezóny pracovala v Turistickém informačním centru Hlinsko, které se nachází přímo v městské části Betlém. Stále tam chodila spousta lidí. Místní většinou jen procházeli, ale turisté si tuto oblast pečlivě prohlíželi a následně šli i na prohlídku s průvodci. Nejvíce oživená je tato oblast během léta, kdy zde probíhají různé venkovní akce, které se snaží přitáhnout pozornost především místních, ale také okolních lidí. Jedná se o události Artsy Fartsy, Hubertův country festival, Den dřeva a medu, Adámkovy folklorní slavnosti a Svatováclavský jarmark. Každá tato akce je odlišná svým obsahem. Artsy Fartsy je především o divadelních a hudebních vystoupeních. Hubertův country festival se zaměřuje na country skupiny. Den dřeva a medu má program spjatý právě se dřevem a medem. Adámkovy folklorní slavnosti se týkají především lidové hudby. Svatováclavský jarmark je zas hlavně o prodeji výrobků a zboží trhovců. Mezi těmito akcemi bohužel chybí něco se zaměřením na historii Betléma. Teoretickou část jsem zaměřila na celkový popis Památkové rezervace Betlém. Začala jsem jeho minulostí a došla až k současnosti. Uvedla jsem základní informace o této oblasti. Charakterizovala jsem jednotlivé objekty, které se na Betlémě nacházejí. Díky tomuto zpracování jsem zjistila, která nejčastější řemesla se vyskytovala v této části. Šlo především o hrnčířství, které bylo prvním hlavním řemeslem. Poté přišlo tkalcovství, které se proslavilo po celém světě. Dále se pak zde rozšířilo hračkářství. Praktickou část jsem věnovala na vytvoření jednodenního programu Den řemesel na Betlémě, který se bude odehrávat právě v tomto komplexu. Především jsem zajistila tři hlavní předvádějící jednotlivých řemesel. Bylo to vlastně to nejdůležitější, na čem jsem založila svůj program, takže jsem je pečlivě vybírala a zároveň i pak s každým vše probrala. Podrobně jsem tyto dotyčné lidi ve své práci popsala, jelikož jsou živým dokladem toho, že tyto řemesla ještě nezanikla. Dále jsem v této části zpracovala ke každému řemeslu brožurky, kde jsem jednak sepsala historii jednotlivého řemesla na Hlinecku a dále pak doplnila další podrobné informace. Tyto brožurky budou jednak doplněním celé akce a zároveň by pak mohly sloužit pro potřeby Turistického 65

informačního centra Hlinsko, kde by se natiskly a nechaly k dispozici všem zájemcům. Pamatuji si, že řada turistů se mě během mé práce v informačním centru právě ptala na tyto podrobnosti a chtěli si i odnést něco v tištěné podobě. Myslím si, že by tyto tiskoviny velmi ocenili. Dále jsem pak vytvořila tabulku jednotlivých trhovců, kteří by na této události mohli prodávat své zboží. Přiložila jsem také mapku, jak by se rozmístili na celkovém areálu Betléma. Na závěr jsem ještě nastínila kalkulaci. Celou tuto akci Den řemesel na Betlémě jsem postavila na tom, že nic takového se na Betlémě během léta nepořádá. Vytvořila jsem něco jedinečného, co by mohlo přitáhnout nové lidi, ale zároveň i ty, kteří už všechny pravidelně pořádané akce znají a rádi by viděli nějakou jinou. Přemýšlela jsem, jak nejvíce zpestřit tuto událost a právě jsem přišla na živé předvedení práce s hrnčířským kruhem, tkalcovským stavem a hračkářském soustruhu. Díky tomu, že jednotliví předvádějící budou o vybraných řemeslech mluvit a zároveň vše předvádět, divák si bude moci vytvořit přesnou představu, jak se dřív žilo a pracovalo. Konzultovala jsem tento program s vedoucí Turistického informačního centra Hlinsko. Spolu jsme se zaměřily na termín konání této akce. Mohla by se pořádat už příští léto, kdy by tato akce doplnila celý letní program Duhového léta. Buďto by se tedy vybral jeden z mých navrhovaných termínů nebo by šla tato akce spojit již z tradiční události Den dřeva a medu. Dozvěděla jsem se, že se již uvažuje o tom, že by se do programu tématika medu vůbec nezahrnovala, takže by se jednalo už pouze jen o Den dřeva. Již tradičně je tato akce konána v sobotu nebo v neděli poslední víkend v červenci. Tento můj program Den řemesel by se pak tedy mohl buď nechat samostatně na druhý víkendový den, nebo by se také tyto dvě akce mohly spojit a pořádat v jeden den. Celá událost by se pak nazvala Den dřeva a řemesel na Betlémě. Tímto by se rozšířila nabídka programu a zároveň by i odpadla další organizace. Veškerý můj vytvořený program Den řemesel na Betlémě je návrh, který se v budoucnu může stále doplňovat. Například by se mohl rozšířit o další řemesla. Určitě by bylo nutné ještě vše pořádně naplánovat před skutečným konáním a znovu oslovit všechny sjednané lidi. Dále by bylo možné tento program doplnit o doprovodné akce jako různé hry pro děti, výstavy, dílny, atd. Myslím, že je to dobře připravený plán pro zvýšení návštěvnosti městské části Betlém a zároveň celého města Hlinska.

66

9 Seznam zdrojů 9.1 Seznam použité literatury FROLÍK, Jan. Historie a současnost podnikání na Chrudimsku. 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2004, 215 s. ISBN 80-86699-17-x. HRNÍČKO, Václav. Dřevěné lidové hračky z Hlinecka. Chrudim: Okresní muzeum, 1979. Sbírky Okresního muzea v Chrudimi. JANOTKA, Miroslav. LINHART, Karel. Řemesla našich předků. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1987. Prémie Členské knižnice. JANOTKA, Miroslav, LINHART, Karel. Zapomenutá řemesla: vyprávění o lidech a věcech. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984, 192 s. Členská knižnice (Svoboda). KŘIVANOVÁ, Magda. Hlinsko. 1. vyd. Hlinsko: Město Hlinsko, 2009, 173 s. ISBN 978-80-254-4593-8. KŘIVANOVÁ, Magda; KRAMPEROVÁ, Jana. 30 let Souboru lidových staveb Vysočina: 1972-2002. Pardubice: Státní památkový ústav - Soubor lidových staveb Vysočina, 2002, 80 s. PROCHÁZKA, Miloslav, Karel. Umělecká řemesla: o keramice, skle a nábytku. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. Objektiv (Albatros). ŠPLÍCHAL, Václav, OTAVOVÁ, Marie, PECHÁČKOVÁ, Miroslava. Nekonečný svět české hračky. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2014. ISBN 978-80-7415-092-0.

67

9.2 Seznam použitých internetových zdrojů [1] Zákon České národní rady o státní památkové péči. Zákony pro lidi.cz [online]. [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1987-20 [2] Památky, rezervace a zóny. Lidová architektura [online]. [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.lidova-architektura.cz/ochrana-pamatky/uzemi-lokality-stavbyuvod.htm [3] Informace. Betlém Hlinsko [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z: http://betlem.euweb.cz/info.htm [4] Revitalizace Betléma. Oficiální internetové stránky města Hlinska [online]. [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistikapamatky/historicke-pamatky/betlem-eu [5] Betlém v Hlinsku. Kudy z nudy [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Betlem-v-Hlinsku.aspx [6] Hlinecko. Chrudimský deník [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://chrudimsky.denik.cz/kultura_region/vyrobu-predmetu-z-hliny-zna-lidstvo-uz-osmtisic-let-20140807.html [7] Keramika točená na hrnčířském kruhu. Bacrie [online]. [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://bacrie.cestovatel.cz/clanek/keramika-tocena-na-hrncirskem-kruhu/cz [8] Úvod. Josef Fidler [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://hlineckesaly.webnode.cz/ [9] Hlinsko. Chrudimský deník.cz [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://chrudimsky.denik.cz/zpravy_region/klapani-tkalcovskeho-stavu-provazi-josefafidlera-uz-od-skolnich-let-20150922.html [10] Žinylka. Tkalcovna na Betlémě [online]. [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://www.tkalcovna-betlem.cz/zanyla.html [11] Tkalcovství. České stavy [online]. [cit. 2016-03-17]. Dostupné z: http://www.arttex-stavy.cz/main_t2.html

68

[12] Zdeněk Bukáček. Národní ústav lidové kultury [online]. [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.nulk.cz/Informace.aspx?sid=32 [13] Hlinecký Betlém. Veselý Kopec [online]. [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: http://www.vesely-kopec.cz/mesto-hlinsko/hlinecky-betlem.php¨ [14] Oficiální internetové stránky města Hlinska. Bylinka Hlinsko [online]. [cit. 201603-20]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistikapamatky/historicke-pamatky/2 [15] Ukázky z interiéru Bylinky. Bylinka Hlinsko [online]. [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.bylinka-hlinsko.cz/ [16] Pardubice a Pardubický kraj. IDnes.cz [online]. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http://pardubice.idnes.cz/tkadlec-vytvoril-na-stavu-i-salu-pro-prezidenta-ftk/pardubice-zpravy.aspx?c=A151222_2214134_pardubice-zpravy_msv [17] Nabídka turistických a propagačních materiálů. Oficiální internetové stránky města Hlinska[online]. [cit. 2016-04-12]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovniruch-turistika-pamatky/informacni-centrum/null [18] Tipy pro starší. Oficiální internetové stránky města Hlinska [online]. [cit. 2016-0417]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistika-pamatky/tipypro/seniori [19] Hlinecko - krajina tradic. Oficiální internetové stránky města Hlinska [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistikapamatky/hlinecko [20] Hlinsko Betlém. Mapy.cz [online]. [cit. 2016-04-21]. Dostupné z: https://mapy.cz/zakladni?x=15.9071872&y=49.7624789&z=17&source=base&id=198 8496

69

10 Přílohy 10.1 Seznam příloh Přílohy A Obrázky Betléma Příloha A.1 Domek č. p. 62 Příloha A.2 Domek č. p. 134 Příloha A.3 Domek č. p. 157 Příloha A.4 Domek č. p. 158 Příloha A.5 Domek č. p. 159 Příloha A.6 Domek č. p. 178 Příloha A.7 Domek č. p. 182 Příloha A.8 Domek č. p. 361 Příloha A.9 Domek č. p. 362 (zdroj: Fotogalerie. Betlém Hlinsko [online]. [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://betlem.euweb.cz/foto.htm)

70

Přílohy A Obrázky Betléma Příloha A.1 Domek č. p. 62

Příloha A.2 Domek č. p. 134

71

Příloha A.3 Domek č. p. 157

Příloha A.4 Domek č. p. 158

72

Příloha A.5 Domek č. p. 159

Příloha A.6 Domek č. p. 178

73

Příloha A.7 Domek č. p. 182

Příloha A.8 Domek č. p. 361

74

Příloha A.9 Domek č. p. 362

75