Právní výklad k zákonnému zmocnění odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra K obecně závazné vyhlášce, kterou se stanoví podmínky spalování nebo zákaz spalování suchých rostlinných materiálů
Podle § 3 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší lze v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zvláštního právního předpisu. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 41/08 (Chrastava) uvedl, že obec může obecně závaznou vyhláškou jako podmínky spalování suchých rostlinných materiálů stanovit, že se spalování může dít leda pod dohledem osoby starší 18-ti let, že za spalování je odpovědný vlastník respektive nájemce pozemku a že tuto činnost lze provádět jen v době, kdy není bezvětří nebo teplotní inverze a to tak, aby ostatní obyvatelé nebyli obtěžováni kouřem. V odůvodnění svého postupu v případě stanovení odpovědnosti vlastníka či nájemce pozemku za spalování suchých rostlinných materiálů na jimi vlastněných či pronajatých pozemcích Ústavní soud konstatoval, že „uvedené ustanovení je účinnou obranou proti vlastníkům či nájemcům, kteří by sami nebyli přistiženi při nepřípustném spalování suchých rostlinných materiálů a odmítali by sdělit osobu, která pálení provozovala, např. s odůvodněním, že jde o osobu blízkou“. Pojem rostlinný materiál je třeba vykládat doslovně, tedy jedná se o všechny části rostlin od nejnižších rostlinných rostlin po vyšší rostliny (tj. i stromy). V nálezu Pl. ÚS 46/06 (Mariánské Lázně) toto Ústavní soud potvrdil, když se vyslovil k možnosti stanovit mj. též zákaz spalování shrabaného listí na dvorech, zahrádkách a jiných volných prostranstvích. V odůvodnění svého postupu Ústavní soud uvedl: „Z ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. g) vyhlášky obstojí i zákaz spalování shrabaného listí, neboť obec může na základě zmocnění v § 50 odst. 3 písm. a) zákona na ochranu ovzduší obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů, spadané listí lze pod suchý rostlinný materiál podřadit.“ Zmocnění obce ke stanovení podmínek či zákazu spalování suchých rostlinných materiálů je znovu uvedeno v ustanovení § 50 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší; je zde zakotvena i povinnost obce při stanovení podmínek přihlížet zejména ke klimatickým
podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby. Zvláštním právním předpisem upravujícím odstranění rostlinných materiálů je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění, kde je v § 22 uvedeno, že odpady lze spalovat, jen jsou-li splněny podmínky stanovené právními předpisy o ochraně ovzduší a o hospodaření s energií. Pokud obec spalování suchých rostlinných materiálů zakáže a vznikne tak odpad, je obec povinna zajistit jiný způsob jeho odstranění. Nezbytnou podmínkou je, aby spalovaný materiál byl suchý a rostlinného původu. Jiné materiály v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních spalovat nelze vůbec a takové spalování může být postihováno podle zákona. Zákonných možností obce jak zajistit způsob odstranění tohoto odpadu je několik: Dle § 17 odst. 3 zákona o odpadech je obec povinna v souladu se zvláštními právními předpisy určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují. Dle § 17 odst. 2 zákona o odpadech může obec ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Tento systém jsou pak povinny respektovat všechny fyzické osoby na území obce, při jejichž činnosti vzniká komunální odpad. Dle § 10a zákona o odpadech může obec ve své samostatné působnosti, jako opatření pro předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. I tento systém jsou povinny respektovat fyzické osoby na území obce. Nelze stanovit podmínky spalování jinde než v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo otevřených grilovacích zařízeních nebo stanovit zákaz spalování i jiných než suchých rostlinných materiálů, které není přípustné. Stanovení povinností, které by překračovaly meze uvedené v § 3 odst. 5 a § 50 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, by bylo v rozporu s čl. 2 Ústavy České republiky a s čl. 4 Listiny základních práv a svobod.
K obecně závazné vyhlášce, kterou se stanoví zákaz některých druhů paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování
Obec může podle ustanovení § 50 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování; seznam těchto paliv je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu. Zákaz spalování pro malé spalovací zdroje znečišťování podle přílohy č. 11 zákona o ochraně ovzduší se může týkat hnědého uhlí energetického, lignitu, uhelných kalů a proplástků. Jedná se o méně kvalitní paliva s vyšším obsahem síry a příměsí dalších látek, které mají při jejich spalování nepříznivý vliv na kvalitu ovzduší. Za malé spalovací zdroje znečišťování se podle § 4 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší považují zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW. Zakázat i jiné druhy paliv než ty, které jsou uvedeny v příloze č. 11 k zákonu o ochraně ovzduší nelze. Stanovení povinností, které by překračovaly meze uvedené v § 50 odst. 3 písm. b) zákona o ochraně ovzduší, by tak bylo v rozporu s čl. 2 Ústavy České republiky a s čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 6/08 (Budyně nad Ohří) dospěl k názoru, že zákaz spalování materiálů, které nejsou určeny jako topné médium pro výrobu tepla, nelze hodnotit jako omezení fyzických a právnických osob nad míru stanovenou zákonem. V odůvodnění svého postupu konstatoval, že: „Současně nelze mít za to, že by město Budyně nad Ohří nerespektovalo zákonné zmocnění dané ustanovením § 50 odst. 3 téhož zákona, které zmocňuje obec obecně závaznou vyhláškou zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování (jejichž seznam je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu), když zákaz spalování „materiálů, které nejsou určeny jako topné médium pro výrobu tepla,“ nelze ztotožnit se zákazem některého z paliv ve smyslu zákona o ochraně ovzduší. Výše uvedené platí i pro zákaz spalovat v kotlích média, pro které nebyly tyto kotle konstruovány, zakotvený v článku 1 odst. 4 napadené vyhlášky.“
K obecně závazné vyhlášce, kterou se stanoví regulace promítání světelných reklam a efektů na oblohu
Obec může podle ustanovení § 50 odst. 3 písm. c) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně ovzduší), v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu. Může se jednat o laserové efekty, používané např. při diskotékách, nebo o texty či obrazy, a to v případě, kdy se promítají na oblohu. Účelem je ochrana vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností - snížení dopadů světelného znečištění na území obce. Světelným znečištěním je dle § 2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně ovzduší viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno. Podle § 35 odst. 3 písm. a) obecního zřízení při výkonu samostatné působnosti se obec řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Současná právní úprava již nezmocňuje obec pouze ke stanovení zákazu (jak tomu bylo do 30. 9. 2005), ale k regulaci, která může být dle místních podmínek odstupňovaná. Regulace promítání světelných reklam a efektů na oblohu spočívající nejen v usměrňování či omezování, ale i v zákazu těchto činností tak nepřesahuje meze zákonného zmocnění a není v rozporu s čl. 2 Ústavy České republiky a s čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Regulaci promítání světelných reklam a efektů na oblohu využije obec nejčastěji při pořádání kulturních akcí, podnikatelské činnosti (např. provoz lunaparků, restaurací), případně při sportovních akcích. Lze si dle místních podmínek představit i regulaci potřebnou pro ochranu skupiny obyvatel obce, pro ochranu chovů zvířat, provozů hvězdáren a observatoří. Regulaci je možno určit podle místních podmínek jako časovou, místní, či kombinaci obou způsobů. Je možno regulaci stanovit pouze pro část obce s přihlédnutím k místním podmínkám. V případě regulace pro část obce je nutno tuto část přesně vymezit např. výčtem ulic nebo přílohou zákresem v mapě, případně obojím.
V ochranných pásmech silnic, drah a v letecké dopravě platí v této oblasti zvláštní právní předpisy.
__________________________________________________________________________ tento materiál popisuje právní stav ke dni zpracování (aktualizace); právní názor uvedený v tomto materiálu není právně závazný, neboť k závazným výkladům je oprávněn pouze soud
Aktualizováno k datu: 1. listopad 2009 Zpracoval: odbor dozoru a kontroly veřejné správy
