OZVĚNY TISOVÉHO LUKU
Poezie
Ivo TOMÁŠEK
Abecední pořadí básní jsem ponechal tak, jak mně je nabídl počítač. Jejich názvy samy o sobě nejsou směrodatným vodítkem a jakýkoli slovní doprovod, upřesňující obsah a příčiny jejich vzniku, pokládám za nadbytečný. Čtenář má mít možnost se řídit vlastními pocity, představivostí, i vkusem. Sbírka volně navazuje na předchozí „Tóny tisového luku“. Přeji Vám pohodové chvíle ve společnosti mých pocitů a úvah. I.T.
2
ADVENT 2015
Burčák se vybouřil podzim přistižen při činu zahodil barvy holými větvemi předměty doličné válí se po zemi svatý Martin zatoužil projet se na koni na chromém hnědáku toulavé vločky těžko už dohoní Advent je cesta pro duši se čtyřmi majáky Krajina bez sněhu pořád jen pod mraky ruší hovory k sobě tlumí něhu Možná i v tobě
3
BÝT TAK MALÝM JEŽKEM
Telegrafní dráty pavučin v šikmém, umdlévajícím světle pastelového slunce kmitající poselství paní Makropulos o zrodu a času odchodu Malý ježku ještě nemáš váhu na přezimování přechody časů jsou neúprosné likvidují podměrečné Pojď doma se pokusíme přelstít přírodu protože ve zprávách telegrafu babího léta byla i prosba o dobré skutky Odcházím s ježkem v tašce odkudsi zní Largo z Novosvětské Být tak malým ježkem aby nám někdo pomohl přežít
4
CESTY
Jsou cesty královské na nichž se mohou jen koně vzpínat v prašných dálkách mizející obchodní a poštovské některé, jakoby nikdy nebyly jiné se budou často připomínat Jsou cesty s mýtnými i bez mýta u vody, kolem skal, se stínem v křovinách kde zpěv ptáků po ránu uvítá úsvit co dere se přes mlhy v dolinách Jsou cesty za duší člověka dlážděné kamínky maličkých radostí kde podané ruky se nikdo neleká a pravda se vítá bez známek hořkosti Jsou cesty naděje mezi křehkými kapkami rosy kulhavých poutníků s ubývajícím létem co pokorně, s hlavou skloněnou, bosí prosí o požehnání alespoň našim dětem
5
DĚDICTVÍ KŘESŤANSKÉ EVROPY Příliš rychle se slyšelo na zprávu že Bůh je mrtev pýchou zarostly vyšlapané cesty k oltářům i sobě Pokora se přestala nosit jako obětní dar na Isenheimský oltář Mathiase Grünewalda Glorifikace prázdných iluzí se staly vábničkou v honbě za prchavými prožitky naivními začátky a prázdnými konci hédonistických poutí ve prospěch laciných řešení zaplašovaných množstevními slevami supermarketové věrouky Nezneklidňuje nás Boží mlčení když neslyšíme ani výkřiky trpících kteří se skrývají za trouchnivějícími kříži mezí občas vypalovaných s jarem všech Savonarolů dědičným hříchem hluché Evropy k níž nedoléhá ozvěna Kristova výkřiku z kříže který byl strastiplně vlečen aby se pohnulo zeměkoulí
6
DĚTI
Naplňovatelé našich nesplněných snů skrytou nadějí na lepší svět Hravostí nejistých ruček a krůčků nám vrací víru v nevšednost všedních dnů nakažlivostí poznávat a dovádět v kalužích a zarostlých pěšinkách potoků na pískovištích betonových domovů nás vtahují do svého pomíjivého světa v němž je špalík koníkem, autem, i domem pracně nakreslený hlavonožec je máma dům bez dveří má dvě stěny Ale všude a všechno je fajn Dárky rozdávají Mikuláš s Ježíškem i když se snaží je občas někdo přejmenovat všude je otevřená náruč která pomalu postrkuje ke škole budově, odkud se odchází do života v němž se stejně nejlíp mají dospělí Dokud nebude všechno jinak
7
Dívčí tělo je krásné místo k hraní jen kdyby se smělo místo očí používat dlaní
Klid na tvá víčka zanese lehký závan vánku houpaný větvemi smrků a jedlí uspávajících světelné paprsky lapené v pavučinách které rozpřádám jak nit tvého spánku V rembrandtovském přítmí hledáš čistou vodu studánek které nevysychají dávají rozpraskaným rtům naději na vláčnost než nezbeda slunce tě polechtá na nahém těle jak ruce mé ty neposedy
8
JARDOVI JONÁŠOVI Za jeho nedlouhou, ale důstojnou a nepřehlédnutelnou roli ve hře ŹIVOT.
Slovo a podaná ruka kamarádství platidla do nepohody ve hře život až do posledního dechu Junáka z Brd Proužek zeleně na horizontu pouště fata morgana krutý Cháronův žert nectil férovost Milosrdná náruč matky Nút zaplašila pozemské strasti nebeskou morseovkou nesměrovala trasu nekonečného vesmírného vandru
9
JARO Když březen se schyluje k apríli slunce si pohrává, tak trochu laškuje zkoumavými paprsky alespoň na chvíli vyhrává se zimou osobní souboje Duben se nemůže rozhodnout jestli není příliš moc jara sem tam zabílí kdejaký kout a od úst stoupá pára A tak si Zmrzlíci dovolí protože nemají dobré mravy v květnu se prohání po sadu, po poli myslí si, že slunce tu spoušť spraví Žofka vše pokropí a umí zatopit ale jen do Medarda potom těch čtyřicet dní bude lít a to je pro táborníky darda
10
JISKRY Jsou jiskry, co rázem oheň zapálí jiné mrtvé spadnou na zem Živé zažehnou požáry z nichž dým stoupá strmě vzhůru polínka která jsme přidávali ze zábradlí kůru chrámu vystavěného v sobě Hřejí a nepálí teplo z nich zůstane ve mně i tobě Jiskry zapadlé mezi písmeny možná si zpočátku jenom tak hrály zvonkohrou ozvěny poselství podávaly malá tajemství bez věna která se uchovala tam kdesi v srdci zavřená nebo snad otiskem v dlani snu ve virtuálním světě kde stále jsme jen sami
11
KDY bude – li vůbec příště daleké náručí rty ňadra, boky kde začíná a končí zázrak plození Vstáváme z popela odloučení u oltářů bez věčného světla Jen jednou se to nepodaří můj prach splyne s tvým Naše siamské duše konečně pochopí nekonečno v Pavarottiho áriích na věčnosti
12
KLAUN Smutnému klaunovi padl stín na víčka ticho už neléčí hlava však neklesá Když málo přesvědčíš nikdo tě nehýčká publikum ovládá už jiná noblesa Šaškovi tak jak tak platí se kopanci však nebýt jich svět zajde na vágnost Pro svoji bláznivost jsou v přízni s milenci bláznova moudrost a Óda na radost Výpravu do pouště překvapí kanoí kam kamzík nemůže tam hledá nádraží slabému pomůže mocných se nebojí Tak mu teď řekněte že rosu u víčka že mu ji zakáží Přetéká co těžko lze zadržet čím chce přesvědčit stárnoucí komedie v manéži se zmenšil jeho svět klaun jako vždy naivní je
13
Čeká až z kopule na niti, bez fanfár spustí se pavouček pro štěstí docela maličký splnit přáníčko třeba si předsevzal vesele rozeznít rolničky aby pak s úsměvem v náručí své šťastné hvězdičky klan pomalu usínal
###
14
KOSTELÍK NA NÁVRŠÍ
Koledy oživí kulisy pro splněná přání lhostejnost podala demisi když do dětství jsme zváni
Kostelík na návrší skromný stánek pokory bez retuší ohmataných stránek zpěvníků V dlouhé, tiché noci v kostelíku na návrší vždycky se anděl ukázal V té noci zázraků není čas katedrál
15
LACINÁ MEDICÍNA
Jsou léky na všechno některé to jen inzerujou nebo se přepudrujou hudbou laděnou na techno pohledy skrz žaluzie do prázdna prošlé prášky pro blázna zapíjet pivem, to nezabije na prahu do ráje kde s jablky poznání větev odklání splašený kůň co vyběhl ze stáje
16
MOLO Výběžek země ukradený moři pro naděje odchodů šťastných návratů i marných vyhlížení Naznačená cesta kamkoli bezpečí zaoceánských obrů ladných plachetnic Kousek vystrčené země co bez lodí je téměř nic Rybáře neruší pár chodců kteří se záhy vrací zmáčeni vodní tříští Zas malý kluk fascinován obzorem je dálce blíž té dálce bez hranic
17
MADONA BALTU Památku starých Slovanů ctili i mořští rackové vznášející se v oparu zlověstného ticha před Apokalypsou krátkého rujánského léta Viděl jsem bezpočet nahých žen některé byly velmi krásné ale jen jedna byla Madona Baltu V poryvu sílícího větru bičujícího ukradeným pískem z pláže nahá, s nahým synkem v náručí jedna z těch blondýn co se dobře opalují vlasy vylouhované mořem bělené sluncem vítr zvedal do svatozáře V každém pohybu vznešenost odhodlání a vědomí správného konání Synek v náručí se odevzdal komu by měl věřit víc Minuli jsme se ani nezavadila pohledem V zuřícím písku ladně mizela silueta Madony Baltu
18
NA OKRAJI
Líná sestra přímočaré bezohlednosti pančuje víno u dušičkových ohníčků z nevykonatelných rozhodnutí Pekelný dech fumarol insolvence permanentní hladinkou laciné svobody zahřívá bezdomovce Pančovaná svoboda těžce zaplacená závratí z nicoty
19
…NÁCT Když je ti …náct nemyslíš za ranních červánků na ty večerní Když plíživě končí …cet noc bez spánku oživí tóny i s kroky gardedám Co jejich bedlivé pohledy nestihly vracely ozvěny ospalých rán Tiché uličky, temná zákoutí náruče dokořán extáze do všech stran Nemožné repete přece jen zarmoutí
20
NÁDRAŽÍ Křižovatky osudů pavučiny kolejí výhybky nadějí shledávání rozchodů na kraji peronu životním klikám vstříc Nebo v posledním vagonu zpožděného vlaku nastoupit do Prčic
21
PLÁŇKA Zima ji trápí v žáru stínu neužije Pláňka zní to pohrdavě ale co chuti je v ní žít porazit ji lze hravě její stín nelze nahradit Hladím tě po kůře rozbrázděné zajícům slibuji odplatu hladím tak kůži milované ženě ji roubovat musím bez šatů Zatím pláňko dál roď padavčata prolezlá červem, třeba i nahnilá potravu snad jen pro ptáčata jenom aby ses dožila až naučím se stromy roubovat hned dojde i na tebe zatím v tvém stínu budu psát Tvůj stín pláňko, ten nezebe
22
PODZIMNÍ ČAS odehnal havran z oraniště aby si pohrál s klíčem kterým vodáci uzamkli řeku na tři západy Šejdíři s atributy mudrců vytahují z klobouku zlatou žílu zakletou do lidské hlouposti Čas se zapřáhl do saní doručit dárky z lásky co byla a je Odpustků kompenzujících lhostejnost co byla co je co ještě bude Zlatá rybka umdlévající na břehu už nestačí plnit přání
23
PŘEDJAŘÍ
Ticho zimy nemá klid stromy se potí potem vláhy rovnají si hřbet Dopady kapek probudí ptačí hlasy dávají komínům naději, že si odpočnou Přes stržené lávky rozvodněných potoků se dere jaro trochu nachlazené ochotné se léčit bylinami Oschlé svahy lákají usednout na zrádnou zem na kterou nevylezou hadi a štíři Nechtějí nachladnout před sv. Jiří
24
PŮLNOČNÍ PO MNOHA LETECH Vánoce tajemný čas hýčkaný útržkami vzpomínek mozaikami do Betléma dětství prošlapávaných závějemi za starým příběhem naděje Pára se vznášela od úst zahřívaná očekáváním Při půlnoční do zpěvu koled jen pro zvané se snesl anděl tenkrát Dnes ho jen tuším U malé závěje před kostelem si myji ruce čerstvě napadaným sněhem Ukradli mně víru zbylo jen pár koláží poutníka k Mikve vlastního svědomí Nechal jsem si ukrást víru
25
PYTLÁCI DUŠÍ v kalných vodách nevědomosti u jezů lhostejnosti vytříbeným nevkusem skládají návnadu třpytivých slov pouťové vznešenosti Molekuly myšlenek s falešnými atributy čekají na recyklaci netečně, zbytečně zbytečně, netečně Daleko proti proudu jsou čisté vody studánek
26
RODNÉ MĚSTO Místa, kde hráli jsme kuličky jsou vydřena na mapě vzpomínek prsty, co hladily máminy dolíčky když dříví praskalo za dvířky kamínek Starý film, v němž barvy nezáří hrají v něm lidé, které už nepotkáš vracíš děj, v němž se vždy zadaří nad první láskou už nevzdycháš Sochař Marek dávno odložil nářadí opukový ostroh stále z Metuje pije Smetana u zámku myšlenky doladí podloubím doznívá Luisina melodie Až vezmeš za kliku v barokním klášteře pokorně vstoupíš a klekneš na dlažbu jen těžko uvěříš, že v téhle nádheře skrývá se zakletý odpustek za vraždu Pět století máš město paměť v kameni kdy pravdy vítězů, jdoucích až k extrému měnily odkazy, co kámen nemění v zámku a podzámčí Českého Betlému Obrazy, koláže, zaryté pod kůží patří mně, já už tam nepatřím člověk je dlužníkem, město nic nedluží už se k vám nevrátím pověstné třešně z blízkého Popluží
27
RUTINA ILUZÍ Na horizont představ sedá padlí píseň na břehu tlumí mlha Damoklův meč korodovaný iluzemi nezodpovězenými otázkami spadl do Viktorčina splavu Světlo může oslnit pravdu když otázky jsou rouháním víra se stává rutinou ochromí prsty sv.Tomáše Slova, slova vážky, co nerozhodně létají nad vysoušenou tůňkou A císaři? Mají pořád nové šaty
28
V hospůdce u přehrady pohoda a nejmíň 5 chodů hospodský si ví vždy rady při hudebním doprovodu bývá fůra zábavy Tak aspoň přání „Na zdraví!“
Byl tam s Tebou v duchu pocestný co zaspal odjezd vlaku S tím málem hudebního sluchu v nejedný noci bezesný přehrabuje obrázky z cest ve svým vaku Chronos z dálky času vláčí hudbu z Lohengrina čas změnil i barvu vlasu sklizeň úročí setbu a tiše vinu snímá Růženec obrázků z cest korálky chvilek pocestný stále třímá
29
RYTÍŘ Třeba tvůj rytíř než navlékli mu brnění se setkal s Malým princem mohl být básník, nebo malíř Odehnali od něho Múzu s rozsvíceným svícnem dali mu meč na hlavu narazili šalíř proto má paní už nedokáže vyslovit co jinak se lehce sdělí svou dlaní v níž dlouho svíral kopí už nedokáže pohladit Čas někdy hojí jindy rozdělí Rytíře byť lapeného v síti lze sotva někdy ochočit
30
SEBEVRAŽDA Slunce oplocené komíny mizí prodlužují se stíny studené a cizí každý záhyb duše skřípe praská suše copak vy o tom víte Klubka kousajících zmijí přítomnost s hubou v hlíně slizké polibky od harpyjí zlý čas se táhne líně Před očima dvě rovnoběžky vzduch se nějak zvláště chvěje už nebude nic nikdy těžký v chrámu spásy beznaděje
31
VRACÍŠ SE do dnů jako když víla ladně tančí pro kalhotky co odvál vítr teď už krotký po prašné cestě která nemá zkratky
VZDÁLENOST BLIŽNÍHO
V prázdnotě úzkostné anonymity virtuálního světa jsme trosečníky na ostrovech iluzí schizofrenní reality věrni falešným prorokům kterými se necháme kamenovat
32
VZPOMÍNKA
Rok shání letní parfémy uložené kdesi v koloběhu barevných koláží smutek střídá pohodu a něhu se všemi různými extrémy Čas není hodný na ženy ani mužů si neváží i barvy koláží jsou už znaveny za časného jitra bez spánku A najednou je zítra Zítřky se za včerejšky řadí přetočený tachometr roků už nevyladí arytmii stařeckých kroků
33
