OTEVÍRÁME NOVOU PORADNU PRO DOMÁCÍ PEČUJÍCÍ
Zdravotní okénko
ÚVODNÍK
Petr Novotný
Pes a zrcadlo Kdesi ve starém chrámu byl sál s tisíci zrcadly. Jednoho dne se stalo, že do chrámu zabloudil pes a dostal se až do tohoto sálu. Když uviděl tisíc odrazů své vlastní podoby, začal vrčet a štěkat na své domnělé protivníky. I oni na něj cenili zuby a štěkali. To ho rozdráždilo ještě víc. To rozčilení ho tak vyčerpalo, že nakonec umřel. Za nějakou dobu se do stejného sálu s tisíci zrcadly zaběhl jiný pes. I on se viděl tisíckrát, ale na rozdíl od prvního přátelsky vrtěl ocasem. A tisíc dalších psů také vrtělo ocasem a radovalo se s ním. Povzbuzen a plný radosti opustil sál. Zamyslete se, který z příběhů připomíná váš život. Když se zamyslíte a zavzpomínáte na poslední týden či měsíc, jaké lidi kolem sebe máte?Svět kolem nás reflektuje naše vnitřní rozpoložení. Někdy se vyplatí zastavit proud myšlenek, uvědomit pravou podstatu situace a jednat v zájmu vlastního i všeobecného prospěchu.
SPOLEČENSKÁ KRONIK A Vítáme nové sousedy Jaromíra Kalábová Anna Matušková Marta Prokopová Jarmila Rychnovská Marie Farlíková Josef Kocman Emílie Kocmanová Vlasta Proksová Emil Žižka
☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺ ☺
1. 4. 2015 23. 4. 2015 1. 5. 2015 6. 5. 2015 18. 5. 2015 2. 6. 2015 2. 6. 2015 3. 6. 2015 12. 6. 2015
Odešli z našich řad Josef Daněk Božena Zoulová Milada Součková Zdenka Vaňková Marta Prokopová Františka Dvořáková Lubomír Toufar Josef Kocman
† † † † † † † †
4. 4. 2015 9. 4. 2015 21. 4. 2015 27. 4. 2015 30. 4. 2015 11. 5. 2015 1. 6. 2015 5. 6. 2015
OTEVŘELI JSME PORADNU PRO DOMÁCÍ PEČUJÍCÍ O OSOBY S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Mgr. Lenka Dražilová Od začátku měsíce června začala v našem domově fungovat speciální poradna. Jejím smyslem je pomáhat lidem, kteří se doma starají o člena rodiny, jenž onemocněl některou formou demence. Nejčastěji to bývá Alzheimerova choroba. Po dohodě a objednání předem budeme také provádět vyšetření paměti, aby se zavčas mohlo odhalit případné podezření na nástup této nemoci. Jako kontaktní místo České Alzheimerovské společnosti jsme držitelem certifikátu Vážka, který je zárukou odborného personálu a poskytování kvalitní pobytové služby pro seniory s onemocněním demencí. Uvědomujeme si, že zvládnutí této nemoci doma s sebou nese zvýšené nároky na změnu přístupu pečujícího k takto nemocnému člověku, změnu stereotypů komunikace a zažitého chování. Ve čtvrtek 4. června jsme proto ve vestibulu hlavní budovy otevřeli odbornou Poradnu pro pečující o osoby s Alzheimerovou chorobou a dalšími typy onemocnění demencí. Bude zatím otevřena ve čtvrtek 1 za 14 dní, a to v čase od 14 do 16 hodin; v případě velkého zájmu i častěji. Bezplatnou pomoc, podporu i radu, jak pečovat o seniora s onemocněním demencí tak, aby mohl co nejdéle setrvat doma, s rodinou, zájemcům ve složité životní situaci nabídnou zkušení odborní pracovníci domova paní Jiřina Prátová a Lenka Dražilová. Věřím, že poradna bude mít smysl, a že pomoc i rada pečujícím rodinám v Blansku a okolí bude užitečná a potřebná.
HURÁ NA SLUNÍČKO! ANEB ZAMYŠLENÍ NAD ÚČINKY VITAMÍNU D Martina Smolíková
Vitamín D je potřebný zejména při tvorbě a mineralizaci kostí a zubů, při růstu, fyzickém zatížení kostí a při hojení zlomenin. Vitamín D se rovněž používá jako prevence a zmírnění průběhu osteoporózy, ovlivňuje metabolismus vápníku, ledvin, jater a střev. Vitamín D všeobecně tlumí množení buněk, ale podporuje jejich zrání. Vitamín D si organismus dovede sám vytvořit a to zejména v letních měsících, nebo na jaře. Čím světlejší má člověk plet, tím více vitamínu D dokáže kůže vyprodukovat. Pro srovnání – lidé se světlou pletí absorbují 52 – 73 % slunečního světla, lidé s tmavou pletí 3 – 36 %, z toho se následně odvíjí produkované množství vitamínu D. Jakmile začne chladnější klimatické období a lidé se začnou halit pod vrstvy oblečení, je nutné vitamín D doplňovat do organismu i potravou. Je prokázáno, že právě během zimy lidský organismus čerpá nahromaděné zásoby vitamínu D a na jaře jsou naše kosti obecně náchylnější ke zlomeninám.
Vitamín D dodaný do organismu potravou se vstřebává spolu s tuky z trávicího traktu stěnou střevní. Po vstřebání je skladován v játrech, tuku, v menším množství v kůži, mozku, kostech. Zpětně se vylučuje játry a žlučí. Opalování je bezva Vitamín D je nesmírně důležitý v těhotenství, kdy se vyvíjí plod a organismus matky je sám o sobě vyčerpán. Dále se doporučuje udržovat správný přísun vitamínu D v období dospívání dětí a u starších lidí, kteří jsou ohroženi osteoporózou. Mezi nejkvalitnější zdroje vitamínu D patří sluneční záření. Lidský organismus dokáže ze slunečního záření získat fotolýzou až 80 % denní potřeby vitamínu D. v zimních měsících je vhodné doplňovat stravu o játra, vejce, mléko, mléčné výrobky a rybí tuk. Pokud máte rádi ryby, doporučuje se konzumovat třeba sardinky, sledě, lososa nebo tuňáka. Vitamín D, jako jeden z mála vitamínů, není obsažen v listové zelenině a v rostlinách obecně. Nedostatek vitamínu D Nedostatek vitamínu D se projevuje hlavně u osob vyhýbajících se slunci (např. dlouhodobě nemocní upoutaní na lůžko, staří lidé s poruchami pohybového ústrojí) a současně konzumujících potravu chudou na vitamín D, u žen v menopauze a lidí trpících ledvinovým selháním. Kosti jsou v důsledku avitaminozy měkké, lámavé a často se nenapravitelně deformují vlastní váhou těla. Toto onemocnění je známé jako křivic. Proto jako prevenci proti křivici často naši předci užívali známý rybí tuk na lžičce. U dospělých se poté projevuje nedostatek vitamínu D poruchou ukládání vápníků do kostí, čímž jsou kosti demineralizované, řídnou a stávají se křehčí a náchylnější ke zlomeninám. Toto onemocnění je známé jako osteomalacie. Rada závěrem Pozor! Pokud jste striktní vegetariáni, kteří nepijí ani mléko, měli byste být na pozoru. Vaše postoje k potravnímu řetězci jsou zajisté chvályhodné, ale Vaše tělo je stavěno jako „všežravé“ a jako takovému mu chybí vitamín D obsažený v mase. Jelikož se vitamín D v zelenině vyskytuje vzácně, měli byste preventivně užívat synteticky vyráběné vitamíny D4, D5 a D6 obsažené v potravinových doplňcích.
ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: CO MOŽNÁ NEVÍTE O IBALGINU, PARALENU, ENDIARONU GUTTALAXU - OPRAVDU NÁM VŽDY POMŮŽOU?
A
Tereza Lorková, Renata Nejezchlebová IBALGIN – tabletka, která je součástí snad všech domácích lékáren, univerzální lék pro mnoho lidí, není vůbec tak nevinná tabletka, jak se zdá. Odborníci mu někdy přezdívají „nebezpečný růžový přítel“. Podle farmaceutické společnosti je Ibalgin spolu s Paralenem nejčastěji prodávanou tabletkou. Jen loni se prodalo celkem 7, 4 milionů balení Ibalginu = to je téměř čtvrt miliardy spolykaných tablet. Jenže nic se nemá přehánět a Ibalgin může naše zdraví ohrozit a dokonce i trvale poškodit. Tato tabletka by se neměla užívat déle než sedm dní (u dětí jsou to pouze tři dny). Maximální denní dávka pro dospělého člověka je 3 tablety denně Ibalginu 400 nebo 2 tablety Ibalginu 600. Ibalgin 600 je u nás pouze na lékařský předpis! Těch, kteří se ale doporučeného dávkování nedrží, je stále velké množství. Hlavním vedlejším nežádoucím účinkem nadužívání Ibalginu je nadměrné zatížení zažívacího ústrojí – vysoké a hlavně pravidelné dávky Ibalginu ničí žaludeční sliznici, způsobují žaludeční vředy a ohrožují střeva. V ojedinělých případech může dojít i k trvalému poškození střev – chronickým zánětům, průjmům nebo Crohnově chorobě. Jsme zvyklí, že pokud nás něco bolí, je nejjednodušší vzít si prášek. Přitom ale zapomínáme, že od bolesti se dá pomoci i jinak, např. pravidelným cvičením při chronických bolestech, masážemi nebo obklady při akutní bolesti. PARALEN je další lék, který je volně prodejný, proto má v našich domácnostech také své místo. Ať už ho užíváme při bolestech, nachlazení…Ale i zde platí pravidlo dodržování dávkování a to zejména u seniorů a dětí. Paralen je nebezpečný zejména v kombinaci s jinými léky proti bolesti např. Doretou. V organismu tato kombinace může vyvolat
nepříjemnou reakci a víc ublížit než pomoci. Mnoho z nás ani neví, že Paralen může vyvolat až otravu organismu. Stačí k tomu užití 2 balení Paralenu v krátkém časovém rozpětí. Hodně z nás při nachlazení bere Paralen s jinými volně prodejnými léky, což pro naše tělo také není dobré. Zkusme proto raději někdy poslechnout své tělo, mít dostatečný pitný režim a pořádně se vyležet. Mezi další léky, které si můžeme v lékárně volně obstarat, patří ENDIARON a GUTTALAX. Také u těchto léků výrazně stoupá jejich prodejnost. Napomáhají tomu dost rozsáhlé reklamy, které nám radí, že nejlepší při zácpě nebo průjmu je právě užití léků. I u těchto léků je však třeba dodržovat bezpečné denní dávkování a případné kombinace s jinými léky. Navíc tyto léky nejsou zdaleka pro každého vhodné, proto bychom měli o užívání tohoto léku vždy informovat svého praktického lékaře. Nadměrné užití Endiaronu může dokonce vyvolat zácpu, Guttalax je často příčinou střevních křečí a dlouhodobým pravidelným užíváním brzy ztrácí svou účinnost. Při potížích s vyprazdňováním samotné léky nepomůžou. Především je nutné dodržení dietních opatření, a pokud možno, pravidelná fyzická aktivita Všechny uvedené léky mohou být dobrým pomocníkem při našich zdravotních potížích, ale vzhledem ke svým četným vedlejším účinkům, je třeba užívat je s rozmyslem a jen v nejnutnější míře. Zkusme se někdy zamyslet, jestli je pokaždé, když nás něco bolí nebo máme problémy s vyprazdňováním, je hned nutné brát léky. Co se někdy zkusit protáhnout, když nás bolí záda, jít se projít, upravit stravu. Je pravděpodobné, že to naše tělo ocení víc. A když ne tělo, tak naše peněženky určitě.
JAN POŘÍZEK:
MLADÉ LIDI VIDÍM V DOBRÉM SVĚTLE Rozhovor panem Janem Pořízkem připravila kostička Romana Mišurcová Je červnové odpoledne, teplota teploměru se venku vyhoupla nad pětadvacet stupňů. Jdu si domluvit schůzku za účelem rozhovoru s mužem, který zažil první republiku, je stále aktivní, energický a život bere s nadhledem. Předpokládala jsem, že nebude jednoduché jej zastihnout doma, ale měla jsem štěstí, chystal se právě na odpolední aktivitu, malé zdržení mi prominul a tak jsme si domluvili schůzku na další odpoledne. Pan Jan Pořízek nežije v našem domově pro seniory dlouho, stále se zajímá o vše, co se ve společnosti děje, rád čte a navštěvuje pravidelně vzdělávací aktivity. Sedíme spolu při skleničkách s ovocnou šťávou ve stinné jídelně, pozorně naslouchá a bez váhání ochotně odpovídá na moje všetečné dotazy. Co se Vám nejdříve vybaví, když se řekne léto a prázdniny? První, co se mi vybaví? To je jasné - práce, vždyť jsem vyrůstal v zemědělství… Nejdříve se kosily luka a pak se sušilo seno. Luka byly vzdáleny od našeho domu asi čtyři kilometry, ráno jsme vycházeli z domu ještě za tmy, abychom už za rosy pokosili. Sotva bylo posečeno, muselo se sušit, to byla práce tak na dva týdny, záleželo na počasí. To znamená, že pro Vás bylo léto hlavně obdobím práce, mnoho volna jste neměl, měl jste potom vůbec rád prázdniny? Ale ano, to je přece jasné! (směje se) I když bylo hodně práce, přece jsem nějaké volno měl. U sousedů byla kuželna a tak jsem občas chodil hrát kuželky, to nás otec pustil, ale často se stalo, že mě po chvíli volal domů, protože potřeboval doma něco udělat a tak jsem šel pomáhat. Chvíli se odmlčí a poté pokračuje: V létě byly také žně, to znamená, že bylo práce hodně, ovšem nikdy jsme nepracovali v neděli, to byl den odpočinku, věděli jsme, že je potřeba si odpočinout. Tehdy se seklo kosou, čili to bylo velmi složité: sekáč, odběračka, shrabování, vázání a tak dále…. Teprve později tyto práce lidem usnadňovaly stroje… Ale já jsem pracoval rád a pro děti, které byly ze zemědělství, to bylo naprosto samozřejmé.
Když se posuneme v čase do let, kdy jste již měl své zaměstnání a rodinu, jak jste trávil letní čas o dovolené? Jezdili jsme na výlety, projezdili jsme celé tehdejší Československo. S manželkou jsme šetřili na auto, ale to tehdy byly na automobily pořadníky, čili museli jsme čekat. V roce 1960 jsme si koupili Fiata 600 D, ve kterém jsme procestovali celou republiku. Měli jste místo, na které jste se rádi vraceli? Kde se Vám nejvíce líbilo? Víte, já jsem žil v Moravském krasu, pokud znáte cestu, která vede ze Sloupu okolo Koňského spádu na Macochu, budete se mnou souhlasit, že toto místo patří k těm nejkrásnějším. Hovoříme o létu, prázdninách, vzpomínal jste na své mládí, a tak se nabízí další otázka - co si myslíte o dnešních mladých lidech? Podívejte se, já čtu noviny, píše se tam často, jaké mají mladí lidé problémy, ale to neznamená, že když jeden člověk ze sta udělá špatnou věc, ostatních devadesát devět je taky špatných. Já je vidím v dobrém světle… (ukazuje do novin, kde má zatržený článek o Evropské kosmické agentuře - projektu, ve kterém jsou úspěšně zapojeni mladí čeští vědci, jejichž úkolem je změnit vlastnosti materiálu při velkém přetížení). Oni dnes mladí mají více možností, více svobody a to je dobře. Dnešní děti z mateřských škol, toho vědí tolik, co my znali až v první třídě, vždyť jsme psali olůvkem na tabulku. Ovšem přílišná svoboda nevede vždy k dobrému. Já si myslím, že jsou v podstatě stejní, jako jsme byli my, jenže starší lidé zapomínají na to, jací byli, když byli mladí… Tehdy se často mládež veřejně kritizovala a nemluvilo se o tom, co mladí lidé udělali dobře, málokdy byli pochváleni. Já bych to dělal opačně, víc bych si všímal toho, co dělají dobře, pochválil bych je a pak teprve poradil, jak by to mohli dělat ještě lépe. To máte jako tady v našem domově, tady přece také pracují velmi mladí lidé, např. pečovatelky, zdravotní i rehabilitační sestry. Já si všímám jejich práce a musím zmínit to, že se k nám chovají velice dobře, jako bychom byli jejich rodiče. Když tak poslouchám Vaše názory plné nadhledu a vnitřního optimismu, musím Vám položit ještě dvě poslední otázky. Kdo Vás nejvíce ovlivnil a co Vy sám považujete ve Vašem osobním životě za důležité? Nejvíce mě ovlivnil můj otec, byl to dobrý člověk, ten mě vychovával a radil, abych se vždy řídil tím, čím se řídí i on, heslem: Neboj se a nekraď! Víte, v životě se mi vyplatilo dát i na jeho druhou radu: Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se ti druzí chovali k tobě.
LÉTO, BOŽE LÉTO, ZŮSTAŇ S NÁMI STÁLE… Irena Vachová Známá to píseň, kterou si často zpíváme. Když řekneme léto, co se nám vybaví: koupání, výlety, plody země, odpočinek, letní románky a spousta zážitků. Já se dnes zastavím u těch zážitků a cestování a dám vám k dobru to NEJ o zemích… Nejhezčí země – Bolívie. Největší solná pláň na Zemi, osmimetrové kaktusy, hory, kde se dá svobodně chodit třeba týdny, dostupné šestitisícovky, zajímavá města, dámy s kloboučky nakřivo v La Pazu a sveřepí domorodci u jezera Tititcaca, kteří se na cizince nikdy neusmějí. A to všechno za pár korun. Nejméně rozvinutá země – Myanmar, kde lidé sice nemají nic, ale stále se usmívají, a návštěvníci se tu cítí vítáni a usmívají se taky. Podle jiných zdrojů je méně rozvinutá Kambodža, kde však turisty berou na hůl… Největší vnitrozemská země – Mongolsko. Rozlehlé pláně, pouště, polopouště, stepi, jezera a hory… Nejmenší země – Singapur (716 km2). Ta tuhle plochu se musí vejít 5, 5 mil. obyvatel a 1 milion aut. Život v Singapuru je neuvěřitelně nákladný, ale také mzdy dosahují závratných výšek. Nejdelší dobu navštěvovaná země – USA, v průměru 103 dny. Ať si kdo chce, co chce, říká, rozmanitost a krása americké přírody bere dech a cesta z Kalifornie přes Aljašku až na Havaj prostě nějaký ten čas zabere. Nejkratší dobu navštěvovaná země – zatím Hong Kong. Zelené kopce, velké i
malé ostrůvky a obří věžáky a mrakodrapy. Země s nejsnadnějším autostopem – Nový Zéland. Nejen, že vás zadarmo svezou, ale často vás dovezou, kam potřebujete, i když si tím sami zajedou. Najdou vám kemp nebo doporučí nejlepší treky v okolí. Země s nejvíce pagodami a Buddhy – Myanmar. Deset tisíc Buddhů v jediné jeskyni, půl milionu Buddhů v jediném chrámu. A nejde jim jen o kvantitu, naleznete tu i druhého největšího stojícího Buddhu na světě (116 m), největšího ležícího Buddhu na světě (90 m) a mnoho zlatých soch a pagod nedozírné hodnoty. Země, kde potkáte nejprimitivnějšími domorodce – Austrálie. Kultura Aboridžiců připomíná dobu kamennou a často se ocitá v přímém rozporu s kulturou západní. Nejsvobodnější země – Mongolsko. Země, kde si můžete chodit, kde se vám zachce. Nikdo se nebude divit, když si postavíte stan nebo jurtu uprostřed národního parku, ani když tam zůstanete dva roky bydlet i se svým stohlavým stádem koní, ovcí a koz. Nejsvázanější země – USA a Singapur. Tak například: do parku ve městě smíte jen ve dne (USA) a za žvýkání na veřejnosti zaplatíte desetitisícovou pokutu (Singapur).
Země s nejlepším jídlem – Vietnam. Delikatesy, při kterých se tají dech a chuťové buňky chtějí ještě, i když žaludek už nemůže. Máte chuť na jarní závitky, obalovaný řízek se salátem nebo žabí stehýnka? Ať už asijská, evropská nebo exotická, všechna jídla tu umí skvělé. Tak kam se vydáme příště? Krásné letní období a přeji spoustu podařených výletů a šťastných návratů.
Z MALÉHO MĚSTEČKA AŽ DO AMERIKY Dle vyprávění paní Boženky Bednářové zpracovala kostička Iveta Hájková Jmenuje se David Bednář a 11. června oslaví své 31. narozeniny. Narodil se nedaleko Blanska v Černé Hoře a již od malička velmi rád sportoval. Hlavně rád bruslil a hrál fotbal. Již od pěti let hrál fotbal v Bořitově v přípravce. V 10 letech začal mít zdravotní problémy s koleny a musel se rozhodnout mezi kopanou a bruslením. Nakonec zvítězila kopaná a to také kvůli tatínkovi, který se věnoval tomuto sportu. David Bednář alias „Bedýnka“ začínal přípravkou v Bořitově, hrál v Blansku, v Brně, v Rájci-Jestřebí a v Olomouci, kde si zahrál i III. a II. ligu. Nyní kope za rakouský Oberndorf a současně trénuje dorost FK Blansko. Malou kopanou pak hraje za FC Kvasar Černá Hora. Vede se mu dobře v jeho sportovní kariéře, ale zdravotní problémy se mu přesto nevyhnuly. Musel na operaci s kolenem. Vše ale dobře dopadlo a David Bednář stále hraje za rakouský klub. V roce 2015 ho starosta Ivo Polák společně s místostarostou Jiřím Crhou přijali na radnici. V Blansku byl vyhlášen fotbalistou roku 2014 v malé kopané. V současnosti se mu mimořádně daří právě v malé kopané. V listopadu získal se svým týmem 3. místo na ME v Černé Hoře (Jugoslávie), a poté i vynikající 5. místo na MS v USA. „Je to můj vnuk a při všech aktivitách, které má, nezapomíná na svoji starou babičku. Potěší mně svoji návštěvou a povídáním o fotbale, který má moc rád a já mu velice fandím,“ dodala závěrem paní Bednářová.
Vedení města přijalo Davida Bednáře, aby tak ocenilo úspěchy tohoto sportovce, který příkladně reprezentuje nejen město, ale celý blanenský region.
BLANSKO, JAK HO MOŽNÁ NEZNÁTE Petr Novotný Na následujících řádcích Vám budu v novém seriálu postupně představovat naše město. Doufám, že vám historická fakta, zajímavosti ze současnosti i aktuality pomůžou blíže poznat právě to vaše oblíbené místo, kde jste žili, kde žijí Vaše děti a kde to znáte vy nebo Vaši blízcí.
V. DÍL Znak města Blanska Kdy získalo Blansko znak, není přesně známo. Nejstarší podoba znaku je doložena pečetěmi od 80. let 16. století. Podoba znaku v barvách není doložena. Znak Blanska tvořila původně bílá okrouhlá věž bez oken se dvěma věžičkami, údajně na červeném štítě. V roce 1899 si dali Blanenští namalovat znak v poněkud jiné podobě: modrý štít, na jehož podkladě stojí na hnědozeleném kopci okrouhlá věž hnědé barvy z kvádrů. Do výše se zužuje a vrcholí cimbuřím o pěti stínkách a z kvádrů zděnou kupolí. V přízemí věže je branka, v poschodí dvě obdélná okna vedle sebe. Tento typ znaku byl schválen i statutem města Blanska z roku 1969.
Přesto vznikl v 70. letech tzv. socialistický typ znaku v této podobě: modrý štít, na něm černé ozubené kolo bez loukotí, se šestnácti zuby. V něm stojí bílá, z kvádrů zbudovaná věž. Má kupolovitou střechu se dvěma špicemi, s makovicemi po stranách. Nad věží je červená, zlatě lemovaná pěticípá hvězda.
K poslední proměně znaku došlo v roce 1990. Podle výtvarného návrhu Ing. arch. Josefa Švába byly ze znaku odstraněny tzv. socialistické atributy a k 17. 5. 1990 byl schválen městským zastupitelstvem nový znak. Na modrém štítu volně stojí stříbrná, z kvádrů budovaná pevnostní věž s kupolovitou střechou se dvěma špicemi po stranách. Na vrcholu střechy a na špicích jsou zlaté makovice.
18 DŮVODŮ, PROČ PÍT VODU S CITRÓNEM Petr Novotný
Citróny jsou citrusové plody, které jsou bohatým zdrojem vitamínu C, ale také živin, jako je vápník a draslík. Mají antiseptické a antibakteriální vlastnosti a neutralizují naše vnitřní prostředí. To znamená, že pomáhají při překyselení organismu. Vlažná voda s citrónem se považuje jako dokonalý nápoj pro začátek dne. Pomáhá trávení, rozběhne metabolismus, čistí organismus a krev od odpadních látek z těla. Zabraňuje problémům se zácpou a průjmem (zajišťuje dobrou funkci střev). Kvůli vysokému obsahu draslíku slouží lidem s onemocněním srdce. Je také velkým pomocníkem při snižování váhy. 1. Citrón je vynikajícím a bohatým zdrojem vitamínu C, je to základní živina, která chrání tělo před nedostatky imunitního systému 2. Citróny obsahují vlákninu pektin, která je velmi prospěšná pro zdraví tlustého střeva, navíc má silný antibakteriální účinek 3. Vyrovnává pH v těle a tím odkyseluje organismus 4. Vlažná citronová šťáva po ránu napomáhá odplavování toxinů 5. Napomáhá trávení a podporuje tvorbu žluči 6. Citrony jsou výborným zdrojem kyseliny citrónové, draslíku, vápníku, fosforu a hořčíku 7. Pomáhá zabránit růstu a množení patogenních bakterií, které způsobují infekce a nemoci 8. Pomáhá snížit bolest a zánět kloubů a kolenou (rozpouští kyselinu močovou) 9. Obsah draslíku v citrónu pomáhá vyživovat mozek a nervové buňky 10. Posiluje játra tím, že poskytuje energii do jaterních enzymů 11. Pomáhá vyrovnat hladinu vápníku a kyslíku v játrech 12. V případě pálení žáhy může sklenice koncentrované citronové šťávy výrazně pomoci 13. Je obrovským přínos pro pokožku a zabraňuje tvorbě vrásek a akné 14. Pomáhá udržovat zdravé oči 15. Citrón je nápomocný při výrobě trávicích šťáv 16. Citronová šťáva pomáhá doplňovat tělesné soli, zejména po namáhavém cvičení 17. Napomáhá hubnutí 18. Zabraňuje zadržování vody v těle TIP: Ráno vymačkejte půlku citrónu do převařené teplé (ne horké) vody. Tento nápoj pijte teplý před snídaní. Čistá citrónová šťáva může u citlivějších osob způsobovat citlivost zubů, je dobré ji tedy ředit vodou.
ZAMYŠLENÍ NAD LETNÍM CESTOVÁNÍM Petr Novotný Slovo cestování ve mně vždycky vyvolá hřejivý pocit. Ba přímo jásavý. Co může být lepšího, než v pátek vytáhnout ze skříně krosnu, zabalit spacák, kotlík a vyrazit ven. Pryč z města, od rodičů, od auta a vnímat to dávno zapomenuté kouzlo trampingu. Když se prodíráte údolími, lesíky, obcházíte stavení a vesnice a hledáte skalní převisy na přespání. Večer si sundat kanady z unavených nohou, rozdělat plápolající ohýnek a na kytaru hrát „Tulácký ráno, na kemp se snáší….“ Pouze to vědomí, že trávíme čas v dobré partě, nás nabije energií na celý týden. Lokace dnešních trampíků neztratily nic ze své krásy, stále jsou tu osady s dřevěněnými sruby, stále tečou potoky, u kterých se na dně leskne slída a kde ožívají příběhy od pana Foglara. Když se nebudeme držet hesla, že nejdříve je třeba poznat rodnou hroudu, vyrazíme někam dál. Tentokrát vytáhneme kufr, zabalíme opalovací krém, plavky, průvodce a vyrazíme na letiště, hledat to pravé nástupiště s naším letadlem. Během letu si děláme starosti o zavazadla, znovu a znovu prohlížíme průvodce, místy je nám špatně a kdoví proč se nám vybavuje seriál Ztracení.
Když v pořádku dorazíme a nadechneme se vzduchu cizí země, všechno z nás spadne. Lidé jsou zvláštní, jídla exotická, podnebí jiné a všechno napěchováno zážitky. Cizí jazyky nás doslova pohltí a přesto, že jsme do nedávna byli zarytí flákači, protože nemáme rádi svou profesorku na angličtinu, za týden mluvíme plynně, už jen kvůli té hezké číšníci z baru ve středu města. Jestli něco zbožňuji, jsou to právě lidé. Památky, příroda… to všechno je fajn, ale poznat skutečnou kulturu jiného národa, jeho zvyky, jeho odlišnosti a vůbec celou zemi, je vždy velkým přínosem. Když se člověk vrátí domů, už zase ho chytá toulavá a kouká do map kam příště. Někdo to má prostě v krvi…
