Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva
Diplomová práce
Otcovství: tradice versus inovace
Lucie Pokorná
2011/2012
„Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Otcovství: tradice versus inovace zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů literatury.“
………………………………………
2
Poděkování: Ráda
bych
na
tomto
místě
poděkovala
vedoucí
své
diplomové
práce
doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D. za její vstřícný přístup, odborné rady a cenné připomínky při vedení mé práce.
3
Obsah 1
Úvod ...........................................................................................................................7
2
Vymezení základních pojmů .......................................................................................9 2.1 Rodičovství a jeho jednotlivé typy ..........................................................................9 2.2 Právo dítěte znát svůj původ ................................................................................. 10 2.3 Mater semper certa est .......................................................................................... 11 2.4 Pater semper incertus ............................................................................................ 11
3
První domněnka otcovství ......................................................................................... 13 3.1 Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím .............. 13 3.2 Judikatura ESLP a ÚS .......................................................................................... 18
4
3.2.1
Kroonová a další proti Nizozemí ................................................................. 18
3.2.2
Shofman proti Rusku ................................................................................... 19
3.2.3
Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 15/09 ........................................................... 21
Druhá domněnka otcovství........................................................................................ 25 4.1 Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím .............. 26 4.2 Judikatura ESLP ................................................................................................... 29 4.2.1
5
Kňákal proti České republice ....................................................................... 29
Třetí domněnka otcovství .......................................................................................... 31 5.1 Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím .............. 31 5.2. Význam lidské genetiky při určení otcovství ........................................................ 34 5.3 Judikatura ESLP ................................................................................................... 35
6
5.3.1
Paulík proti Slovensku ................................................................................. 35
5.3.2
Keegan proti Irsku ....................................................................................... 37
Nový občanský zákoník a evropské harmonizační tendence ......................................39 6.1 Inovace v novém občanském zákoníku? ............................................................... 39 6.2 Evropské rodinné právo? ...................................................................................... 42 4
7
Závěr ........................................................................................................................ 46
8
Resume ..................................................................................................................... 48
9
Použitá literatura ....................................................................................................... 50 Knižní publikace, sborníky: .......................................................................................... 50 Odborné články: ...........................................................................................................51 Právní předpisy: ...........................................................................................................52 Judikatura:.................................................................................................................... 53 Elektronické prameny: .................................................................................................. 53
5
Přehled použitých zkratek CEFL
Komise pro evropské rodinné právo (Commission on European Family Law)
ESLP
Evropský soud pro lidská práva
EÚLP
Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
NOZ
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (Nový občanský zákoník)
MFC
Model Family Code
OSŘ
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
OZ
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
ÚPD
Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte
ZOR
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
6
1
Úvod Úprava rodičovství v našem právním řádu vychází ze staré římské zásady – mater
semper certa est, pater incertus – tzn. matka je vždy jistá, otec nejistý. Zatímco mateřství je založeno na prostém faktu – porodu, u otcovství je určování složitější. Určování otcovství v našem právním řádu vychází z tří tradičních domněnek, které byly používány již v obecném občanském zákoníku z roku 1811.1 Jedná se o institut, který přečkal beze změny další vývoj, zejména v období totalitního státu, kdy manželská rodina představovala základní stavební jednotku ve společnosti jako tradiční představa o životě.2 Ovšem za posledních pár let se společnost změnila k nepoznání. Manželství již nepředstavuje základní hodnotu ve společnosti, počet dětí narozených mimo manželství stále stoupá3 a s objevem antikoncepce a její současnou masovou dostupností se jedná ve většině případů o děti chtěné. Co je ale podstatné pro paternitní spory, je objev analýzy DNA, která nám umožňuje s jistotou určit otcovství. V dnešní době, kdy lidská populace disponuje takovými prostředky, o kterých by se našim předkům ani nezdálo, naše společnost stále setrvává na domněnkách, které jsou založeny na pouhé pravděpodobnosti. Je otázkou, zda nadále lpět na tomto konzervativním přístupu nebo využít nových poznatků v oblasti genetiky, vědy a moderní medicíny a inovovat právní úpravu otcovství v rodinném právu. Proč se nadále bránit novým metodám, které nám pomohou jasně a rychle se spolehlivým výsledkem určit, kdo je otcem dítěte? Je otázkou, zda nynější právní úprava dostatečně umožňuje dítěti znát jeho původ, což je jeho základním právem a zda reflektuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu s ohledem na jeho významný nález, který přinesl zásadní zlom týkající se popěrných lhůt.4 Proto jsem si vybrala téma mé diplomové práce „Otcovství: tradice versus inovace“, abych zhodnotila stávající právní úpravu a pokusila odpovědět na výše uvedené otázky. Mou hypotézou je tvrzení, že současná právní úprava otcovství nereflektuje vědecký vývoj s ohledem na objev analýzy DNA, čímž může docházet k tomu, že není dostatečně chráněno přirozené právo dítěte znát svůj původ,5 a tento konzervativní přístup
1
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (ABGB), vyhlášený 1. června 1811 císařským patentem č. 946 Sb. RADVANOVÁ, S. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo, 1998, č. 5, č. 6, č. 7-8, s. 7-13, s. 4-7, s. 9-13. 3 Viz Dětí narozených mimo manželství stále přibývá. Český statistický úřad. [citováno 17. 9. 2012]. Dostupné z:
. 4 Nález Ústavního soudu ze dne 8.7.2010, sp. zn. Pl.ÚS 15/09. 5 Čl. 7 Úmluvy o právech dítěte. 2
7
často brání tomu, aby se biologické a sociální rodičovství dostal do souladu se stavem právním. Cílem mé práce je vymezit základní pojmy, které se dotýkají problematiky otcovství, dále vymezit domněnky k určení otcovství, poskytnout přehled situací, kdy může dojít ke kolizi mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým otcovstvím a analyzovat možná řešení takových situací. Dalším cílem je představit stěžejní judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, jejímž předmětem je určování otcovství. V neposlední řadě považuji za nutné věnovat se úpravě nového občanského zákoníku, srovnání nové úpravy otcovství s nynější a také se zamyslím nad otázkou, zda autoři reflektovali judikaturu soudů, pokroky moderní medicíny a inspirovali se evropskými harmonizačními tendencemi. K dosažení těchto cílů použiji komparativní a analyticko-deskriptivní metodu. Na základě analyticko-deskriptivní metody popíši jednotlivé domněnky a analyzuji jednotlivé situace možné kolize mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým otcovstvím, jak již bylo naznačeno výše. Pomocí komparativní metody srovnám současnou právní úpravu otcovství s úpravou v novém občanském zákoníku. Nejdříve vymezím základní pojmy, které jsou podstatné pro tuto práci, kde se budu částečně věnovat i právu dítěte znát svůj původ a jeho úpravě v mezinárodních úmluvách. V následujících třech kapitolách se zaměřím na úpravu jednotlivých domněnek v našem právním řádu a následně jejich realizaci v běžném životě pokusím přiblížit v podkapitolách o střetu mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím. Každá kapitola je zakončena významnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu související s paternitními spory. Evropský soud pro lidská práva je mezinárodní orgán, který projednává porušení článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho rozhodnutími jsou zavázané pouze strany sporu, ale dotčený stát musí učinit vhodná opatření k nápravě. Většinou se jedná o zrušení napadeného rozhodnutí nebo o změnu legislativy. Evropský soud pro lidská práva je významnou autoritou a jeho rozhodnutí jsou ctěna ve všech smluvních státech. Ústavní soud ve svých rozhodnutích také často odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. V poslední kapitole se budu věnovat úpravě rodičovství v novém občanském zákoníku, který představuje rozsáhlou rekodifikaci soukromého práva. Zaměřím se hlavně na vybraná ustanovení, která dosáhla změny, a zmíním také evropské harmonizační tendence, kde stranou pozornosti nezůstane ani významné dílo Model Family Code.
8
2
Vymezení základních pojmů V následujícím textu se budu snažit vymezit pro účely této práce některé základní
pojmy, které souvisí s rodičovstvím, potažmo určením otcovství. Nejdříve vysvětlím pojem rodičovství, a to jak jeho význam ve smyslu právním, sociálním, biologickém a genetickém. Dále se dotknu práva dítěte znát svůj původ a poté přiblížím pojmy mateřství a otcovství v českém právním řádu.
2.1
Rodičovství a jeho jednotlivé typy Vztah mezi rodiči a dítětem patří k jednomu z nejdůležitějších vztahů vůbec. Proto
má stát zájem na tom, aby byl takový vztah řádně určen a pevně stabilizován. Na problematiku určování rodičovství se klade velký důraz, jelikož se jedná o zájmy dítěte, často nezletilého, které nemá prostředky k tomu, aby se samo bránilo a proto musí být pravidla nastavena tak, aby dítě nebylo poškozováno ve svých právech. Určování rodičovství hraje v životě dítěte snad tu nejvýznamnější roli, neboť tento vztah rodič-dítě ovlivňuje celý zbytek jeho života.6 Dítě charakterizuje jeho duševní a tělesná nezralost, pro které potřebuje zvláštní záruky a péči. 7 Jako právní rodičovství můžeme označit stav, který odpovídá zákonné dikci. V našem právním řádu je matkou dítěte ta žena, která ho porodila. Otcovství se potom zakládá na třech domněnkách. Biologické rodičovství je založeno na přirozeném zplození potomka. Matkou je ta žena, ve které došlo ke splynutí vajíčka a spermie, oplodnění a následně k porodu dítěte. Otcem je pak muž, jehož spermie splynuly s vajíčkem. 8 K vysvětlení pojmu sociální rodičovství můžeme použít ustanovení § 31 odst. 1 a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOR“), kdy rodičovskou zodpovědností se rozumí zejména péče o nezletilé dítě, o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Sociálním rodičem se tedy rozumí ten, který vychovává dítě bez ohledu na biologické vazby. Genetické rodičovství je
většinou v souladu
s rodičovstvím biologickým.
Genetickým rodičem je ten, kdo poskytl genetickou látku – gametu: v případě muže 6
RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. s. 74. 7 Preambule Deklarace práv dítěte, přijaté 20. 11. 1959 Valným shromážděním OSN v New Yorku. 8 FRINTA, O. Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině. In Naděje právní vědy. Býkov 2006. Sborník mezinárodního setkání mladých pracovníků konaného ve dnech 29. 6. - 1. 7. 2006 na Zámeckém statku Býkov. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007. s. 163.
9
spermie a v případě ženy ovum. Genetické rodičovství ve většině případů splývá s rodičovstvím biologickým, proto se budu v této práci zabývat hlavně rodičovstvím biologickým a genetické rodičovství zmíním jen tehdy, pokud by mohlo dojít k rozdílu mezi nimi.
2.2
Právo dítěte znát svůj původ Z pohledu Úmluvy o právech dítěte (dále jen „ÚPD“) je na dítě pohlíženo jako
na nejbezbrannější a nejzranitelnější lidskou bytost, která si žádá zvláštní podporu a péči. 9 Ochrana práva dítěte znát svůj původ je zakotvena v mnoha mezinárodních lidskoprávních úmluvách, kterými je Česká republika vázána. Nejvýznamnější z nich je zmíněná ÚPD, která mimo jiné zakotvuje zejména právo dítěte na život, na jeho rozvoj, znát své rodiče a právo na jejich péči, respektování rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů. 10 Jako další musím zmínit Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), která v čl. 8 zaručuje svobodu na respektování soukromého a rodinného života. V neposlední řade je to Listina základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), která v čl. 10 chrání před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života. Přirozené právo dítěte znát svůj původ a právo na zachování rodinných svazků zakotvené v čl. 6, 7 a 8 ÚPD se často díky platnému právu střetává se zákonem zakotvenými právy jeho rodičů. Právní stav, který je založen zákonodárcem, brání, aby se dostal do souladu s biologickou a sociální realitou.11 K ideálnímu stavu ve společnosti by došlo, pokud by v daném případě bylo právní, sociální, biologické i genetické rodičovství v souladu. Bohužel dochází k situacím, kdy alespoň jedna z těchto uvedených složek chybí. Při hledání řešení kolize mezi právním, sociálním, biologickým či genetický rodičovstvím je třeba brát v prvé řadě ohled na zájmy dítěte. Ačkoli je pojem zájem dítěte hojně používán, nikde není přímo vymezen. ÚPD používá pojem zájem dítěte v čl. 3, kdy takový zájem musí být vždy předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, uskutečňované veřejnými či soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
9
POLÁKOVÁ, M. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarovaného Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy. 2000, č. 2, s. 55-58. 10 Čl. 6, 7, 8 ÚPD. 11 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2009. s. 52.
10
2.3
Mater semper certa est Historicky vycházelo určení rodičovství na těchto koncepcích: mateřství bylo
založeno porodem na principu původu, byť ne výslovně, otcovství na základě tří domněnek. Velkou novelou zákona o rodině12 byl nadpis „Určení otcovství“ změněn na „Určení rodičovství“. Zákon o rodině při určování mateřství vychází se staré římské zásady „mater semper certa est“- matka je vždy jistá. Zákonodárce stanovil v ustanovení § 50a ZOR jasné pravidlo, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, expresiss verbis až velkou novelou zákona o rodině. Toto ustanovení zůstalo nezměněno i s rozvojem reprodukční medicíny, kdy dochází při asistované reprodukci k nesouladu biologického (také genetického) stavu se stavem právním. 13 Situace se také komplikuje s některými instituty v českém právním řádu, jako je právo matky na utajení své totožnosti v souvislosti s porodem, 14 baby-boxy a prozatím nezakotvený institut náhradního mateřství. Důležitým následkem nové právní úpravy možnosti porodu s utajením totožnosti matky je narušení koncepce statusových práv v České republice, které jsou postavena na přirozenoprávních základech již občanským zákoníkem. 15 Účelem zavedení tohoto institutu je dle důvodové zprávy snaha snížit počet umělých potratů, zamezit vraždám novorozeného dítěte a opuštění dítěte matkou. Ovšem vraždy novorozeňat matkou jsou většinou důsledkem patologického chování matek, kterému tato úprava stejně nezabrání. 16
2.4
Pater semper incertus Právní úprava v Evropě byla v oblasti určování otcovství výrazně ovlivněna
římským právem a později právem kanonickým. Děti narozené mimo manželství měly zcela bezprávné postavení v anglickém právu (common law). Římské a později i právo kanonické zajistilo nemanželským dětem různé způsoby legitimace. V moderním občanském právu se vyčlenily dva systémy – Code Civil a systém obecného zákoníku občanského (ABGB). Code Civil byl velmi konzervativní a založen na tzv. uznávacím principu, tedy volním projevu. Pro Code Civil byla stěžejní ochrana manželství, a proto bylo dětem narozeným mimo manželství, které otec uznal za své, přiznáno jen omezené 12
Zákonem č. 91/1998 Sb. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Nemanželská matka, nemanželské dítě. In Proměny soukromého práva. Sborník příspěvků z konference ke 200. výročí ABGB. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. 2011. s. 316-330. 14 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. 15 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. Anonymní a utajené mateřství v české republice – utopie nebo realita? Právní rozhledy, 2005, č. 2, s. 53. 16 Tamtéž. 13
11
dědické právo. ABGB vycházel z práva dítěte na svůj původ, základem úpravy pro něj byla nynější třetí domněnka založena na souloži v kritické době. Na území našeho státu platí úprava určení otcovství založena na domněnkách již zhruba dvě století. V uplynulých desetiletích tato oblast však podléhá rychlému vývoji vzhledem k pokrokům biologie i genetiky a dochází ke změnám celé společnosti, vzhledem k rychlému vývoji mají lidé jiné hodnoty než před pár desítkami let a mění se i pohled na rodinné soužití. O tom také svědčí fakt, že počet dětí narozených mimo manželství je vysoký a bude stále stoupat. Lidé už nepovažují sňatek jako samozřejmost pro to, aby měli děti. Vzhledem k možnostem a dostupnosti účinné antikoncepce jde většinou i o děti plánované a tím pádem se stále více projevuje volní prvek při určování rodičovství. 17 Největší mezník při určování otcovství nastal objevem technologie molekulární genetiky, tedy DNA. Na základě DNA je možné s téměř 100% jistotou pozitivně určit otce daného dítěte. Možnost pořízení DNA u nás existuje už od roku 1992. Metodiky DNA analýzy mají mimořádně velkou rozlišovací schopnost a umožňují určit otcovství na 99,9 %, v praxi se ale často stává, že otcovství muže je určeno s pravděpodobností pohybující se mezi 99,99-99,99999 %.18 Otcovství se v českém právním řádu určí tradičně na základě předpokládaných skutečností – tedy tří právních domněnek. Tato domněnka je založena buď objektivní právní skutečností, nebo volním projevem. Tyto tři domněnky jsou domněnky vyvratitelné, to znamená, že platí, pokud není prokázán opak a musí se uplatnit ve stanoveném pořadí. Systém domněnek tedy funguje následovně: může-li se uplatnit první domněnka, je tím vyloučena možnost uplatnit druhou a třetí domněnku. Jestliže se první domněnka neuplatní nebo bude úspěšně vyvrácena, může se uplatnit domněnka druhá, neuplatní-li se nebo bude úspěšně vyvrácena, může nastoupit třetí domněnka.19
17
RADVANOVÁ, S. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo. 1998. č. 5, č. 6, č. 7-8, s. 7-13, 4-7, 9-13. 18 LOUDOVÁ, M., SIEGLOVÁ, Z. Řešení otázky sporného otcovství na počátku 3. tisíciletí - metodiky analýzy DNA umožňují jednoznačnou odpověď. Právní rozhledy. 2002, č. 4, s. 198. 19 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3.přeprac. a dopln. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2006, s. 192-193.
12
3
První domněnka otcovství První domněnka otcovství vychází logicky z předpokladu, že muž, kterému se
v manželství narodí dítě, je jeho otcem. Za otce dítěte se tedy považuje manžel matky, jejíž dítě se narodilo v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne od zániku manželství nebo jeho prohlášení za neplatné. 20 Na způsobu zániku manželství nezáleží, může jím být rozvod, smrt manžela či prohlášení manžela za mrtvého. Při prohlášení za mrtvého však neplatí, že za den zániku manželství se považuje den právní moci prohlášení za mrtvého jako je tomu u rozsudku o rozvodu, ale den zániku manželství je den smrti muže, který je uveden v prohlášení za mrtvého.21 Úprava odst. 2 § 58 ZOR upravuje popření otcovství k dítěti narozenému za pomocí metod asistované reprodukce, kdy otcovství k dítěti takto narozenému v době mezi stoosmdesátým a třístým dnem od umělého oplodnění nelze popřít. Jedině v případě, pokud by se prokázalo, že matka otěhotněla jinak. To nečiní problém, pokud bylo použito sperma manžela. V případě, že bude použito k oplodnění semeno anonymního dárce, není vlastně možné prokázat, že matka otěhotněla s jiným mužem.22
3.1
Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím I při uplatnění první domněnky však může dojít k situacím, kdy biologické
otcovství nekoresponduje s právním stavem. K napravení takové situace může sloužit institut popření otcovství. Právo popřít otcovství má matka, matrikový otec a nejvyšší státní zástupce. Vzhledem k tomu, že vztahy mezi rodiči jsou hodny jisté ochrany a zejména stability, jsou stanoveny lhůty pro matku a otce dítěte k podání návrhu na popření otcovství. Oběma rodičům je stanovena velice krátká lhůta, a to šestiměsíční. Matka může podat návrh na popření otcovství ode dne narození dítěte. V návaznosti na judikaturu Ústavního soudu23 bylo novelou ZOR zákonem č. 84/2012 Sb. změněno ustanovení § 57 ZOR a to tak, že otec může u soudu popřít otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že není otcem dítěte. Zákon stanoví i objektivní lhůtu, kdy tak může učinit nejpozději do tří let věku dítěte. Do účinnosti této 20
§ 51 odst. 1 ZOR. § 51 odst. 3 ZOR. 22 HRUŠÁKOVÁ, M. Současná právní úprava rodinného práva. In Veselá, R. a kol. Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. s. 159. 23 Nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09. 21
13
novely byl počátek lhůty stanoven od okamžiku, kdy se otec dozví, že se jeho manželce narodilo dítě. Jelikož jde o manžela matky, jednalo se ve většině případů o skutečný den narození dítěte, to znamená, že otec se dozví o narození dítěte ve stejný den jako matka. Pokud otci nenastaly pochyby o biologickém otcovství k dítěti do šesti měsíců věku dítěte, byl poté ve svých právech popřít otcovství značně omezen. Nutno podotknout, že lhůta pro matku i otce je prekluzivní, to znamená, že po marném uplynutí lhůty právo zaniká a jediným, kdo může podat návrh na popření otcovství je nejvyšší státní zástupce. Dle ustanovení § 62 ZOR podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství proti matce, otci i dítěti, pokud uplynula lhůta některému z nich a vyžaduje-li to zájem dítěte.24 Zájem dítěte je interpretován v souvislosti s jeho hmotnými potřebami, nároku na výživné místo toho, aby se braly v potaz širší společenské a rodinné vazby včetně práva dítěte znát své biologické rodiče.25 Oprávnění podat žalobu může nejvyšší státní zástupce uplatnit pouze v případě, že půjde o první nebo druhou domněnku, tzn. o manžela matky nebo otcovství určené souhlasným prohlášením rodičů. Nejvyšší státní zástupce v tomto svém právu není nijak časově omezen. Nejvyšší státní zástupce může podat návrh na popření otcovství i v případě, pokud není některý z rodičů naživu, jestliže není naživu nikdo, může podat návrh proti opatrovníkovi určeného soudem. Toto ustanovení má význam hlavně ve věcech dědických. 26 Novelou ZOR zákonem č. 84/2012 Sb. byla upraveno i popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem. Dle nynější úpravy § 62 odst. 1 ZOR vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula. Z textu tak vyplývá, že po splnění zákonných podmínek nejvyšší státní zástupce žalobu na popření podá na rozdíl od dřívější úpravy, kdy nejvyšší státní zástupce podat žalobu jen mohl. Odst. 2 téhož paragrafu uvádí: je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem 24
Blíže v Pokynu obecné povahy č. 6/2003 ze dne 5. 11. 2003, o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby dle § 62 nebo § 62a ZOR, který byl již zrušen. Čl. 4 uvádí, že hlavním hlediskem pro podání žaloby na popření otcovství je zájem dítěte na uspořádání takových rodinných vztahů, které by byly prospěšné pro tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte. V Příloze jsou uvedeny konkrétní okolnosti, které zesilují zájem dítěte, např. pokud matka žije se zploditelem dítěte a ten se stará o jeho výchovu. K okolnostem zeslabující zájem dítěte patří, pokud otec dítěte není znám nebo se k dítěti nehlásí. 25 JÍŠOVÁ, A. Návrh nejvyššího státního zástupce na popření otcovství v praxi. Bulletin advokacie, 2006, č. 11-12, s. 80–86. Viz k tomu KRÁLÍČKOVÁ, Z. Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem a subjektivní „přirozená“ práva dítěte. Bulletin advokacie. 2007, č. 5, s. 32. 26 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 260-261.
14
dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo. Nejvyšší státní zástupce by tak návrh na popření otcovství výjimečně nepodal, pokud by se již mezi matrikovým otcem a dítětem vytvořilo silné pouto a pro dítě by určení otcovství jiného muže znamenalo velkou psychickou zátěž.27 Jak bude však vypadat výklad tohoto ustanovení v praxi, je otázkou. Jak jsem již zmínila výše, často dochází k situacím, kdy manžel matky zjistí po určité době od narození dítěte, že není biologickým otcem. Díky novele ZOR má nyní alespoň částečně větší časový rozsah, kdy může otcovství popřít. Pokud to však nestihne do tří let věku dítěte, je odkázán na pomoc nejvyššího státního zástupce. Dosavadní stav byl takový, že ač disponoval matrikový otec znaleckým posudkem vylučujícím jeho otcovství, nemohl se domoci toho, aby byl zápis o jeho otcovství v matrice vymazán. Nejvyšší státní zástupce totiž upřednostňoval alespoň nějakého „platícího muže“ než žádného. 28 Bohužel současná právní úprava nereflektuje ani práva biologických otců. Příkladem může být situace, kdy se žena intimně stýká s mužem, otěhotní s ním, ale dříve než se dítě narodí, vdá se za jiného muže. Matrikovým otcem dítěte tak bude na základě první domněnky její manžel. Biologický otec dítěte má v takové situaci velice těžkou pozici, jelikož zákon mu nepřiznává právo popřít otcovství k manželu matky. Jeho jedinou možností je obrátit se na nejvyššího státního zástupce. Jelikož právní nárok na kladné vyřízení podnětu nejvyššímu státnímu zástupci na popření otcovství není,29 je biologický otec dle mého názoru značně omezen a jeho postavení je nejisté. Stěžejním důvodem, proč není dáno biologickému otci právo na popření otcovství dítěte k muži, jenž je označen za matrikového otce, je ochrana rodiny jako základní jednotky lidské společnosti. Je fakt, že význam rodiny se za poslední léta značně měnil. Jak uvádí Ústavní soud: „při interpretaci těchto ustanovení je proto třeba vycházet z faktu, že rodina představuje primárně biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následně anticipován právní úpravou. Při výkladu těchto pojmů je proto třeba zohledňovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními proměnami.“30 S tímto závěrem Soudu nelze nesouhlasit. 27
Sněmovní tisk č. 480. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině [online]. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2011, VI. volební období. [cit. 9. 9. 2012]. Dostupné z . 28 JÍŠOVÁ, A. Návrh nejvyššího státního zástupce na popření otcovství v praxi. Bulletin advokacie, 2006, č.11-12, s. 80 - 86 29 Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 1998, sp. zn. I.ÚS 430/98. 30 Nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2007, sp. zn. II. ÚS 568/06.
15
Při zjišťování, zda je v zájmu dítěte popřít otcovství k matrikovému otci a následně určit otcovství biologického otce, bude nutné přistupovat ke každému případu individuálně. Jiná bude situace, kdy se bude biologický otec od narození dítěte snažit určit otcovství k dítěti a současně nebude soužití matky a matrikového otce ideální a matrikový otec nebude o dítě projevovat zájem. Naopak jinak bude nutné přistupovat k případu, kdy si biologický otec po letech vzpomene, že má dítě a bude chtít zasáhnout do života dítěte, které žije v plnohodnotné rodině s matkou a matrikovým otcem, ke kterému si za roky života vytvořilo silné pouto. Zde potom jistě převáží právní a sociální otcovství nad otcovstvím biologickým. Domnívám se, že popěrné právo by mělo být přiznáno i muži, který se považuje za biologického otce dítěte. Ano, naskytne se otázka, zda by takového institutu nebylo zneužíváno. Myslím, že ve většině případů by muž, který by usiloval o popření otcovství manžela matky, tak činil z opravdového přesvědčení. Otcovství neznamená být jen zapsán v matrice jako otec dítěte, ale plyne z něho celá řada povinností jako vyživovací, péče o dítě, zodpovědnost k dítěti, dědické nároky a mnoho dalších. V řízení by potom soud zvažoval všechny okolnosti, které jsem zmínila výše, zájem dítěte, a bylo by nutné samozřejmě doložit důkaz analýzou DNA o biologickém otcovství muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte. Další otázkou, kterou zákon neřešil, je určení otcovství k dítěti matky, jež byla oplodněna spermatem zemřelého muže. Příkladem nám může být případ umělého oplodnění ženy spermatem zemřelého muže, který byl probírán v médiích na přelomu let 2000 a 2001. Z dostupných informací vychází skutkový stav tak, že manželé se rozhodli mít dítě, avšak manžel onemocněl rakovinou. Protože měl podstoupit chemoterapii, nechal si odebrat a zamrazit sperma pro pozdější oplodnění manželky. Manžel bohužel zemřel, ale jeho žena se rozhodla podstoupit zákrok a počít dítě. Zdravotnická zařízení odmítla zákrok provést a zdravotní pojišťovna uhradit, kdy jedním z důvodů bylo, že souhlas k umělému oplodnění musí dát oba manželé. Žena tedy uzavřela s jedním z center asistované reprodukce soudní smír a požádala soud o jeho schválení v souladu s § 67 až 69 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Soud konstatoval, že smír neodporuje právním předpisům a smír schválil. Poukázal na to, že jde o právo ženy svobodně se rozhodnout a je tím zaručeno její právo vycházející z Ústavy i čl. 2 odst. 3 LZPS. Souhlas manžela byl dán jeho samotným chováním před započetím léčby, kdy se sám rozhodnul, že podstoupí odběr sperma. Zákrok byl tedy ženě proveden. 31 31
FRINTA, O. Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině. In Naděje právní vědy.
16
V případě dítěte narozeného z umělého oplodnění ex mortuo32 se neuplatní žádná z domněnek: 1) dítě se narodí po uplynutí 300 dnů od zániku manželství, proto není uskutečněna první domněnka, 2) souhlasné prohlášení není z povahy věci možné, souhlas musí být alespoň k dítěti počatému, 3) třetí domněnka se také neuplatní, nelze zde prokázat soulož mezi rodiči. Právní otcovství tedy neexistuje, biologické a genetické ovšem ano. Přikláním se k názoru, který zde byl vysloven,33 a to, že otcovství zemřelého manžela lze určit soudem, žalobou dle § 80 písm. a) OSŘ. Nejedná se o obecnou žalobu určovací, není zde tedy třeba prokazovat naléhavý právní zájem. Je ovšem třeba bezpečně pozitivně prokázat otcovství zemřelého muže k dítěti. Jako důkazní prostředky by se měla použít zejména znalecká expertiza, kterou se prokáže, že matka byla opravdu oplodněna spermatem zemřelého manžela, nebo pomocí genetické analýzy – DNA. Ačkoli se jedná o rozsudek konstitutivní, založil by status dítěte zpětně ke dni oplodnění matky s účinky ex tunc. Tím pádem by dítěti byly právně uznány další práva, jako budoucí dědění po příbuzných, výplata sirotčího důchodu, vstoupilo by do dalších vztahů s příbuznými apod. Jediné, co by se nemohlo uplatnit, je dědické právo po otci, jelikož v době smrti otce dítě neexistovalo ani jako nasciturus. Ačkoli se jedná o kontroverzní otázku, myslím, že se nedá v tomto případě přehlížet biologická realita a jen z důvodu omezenosti tří domněnek nelze upřít dítěti jeho základní právo. 34 Případ ženy, která usilovala o početí dítěte se svým druhem, řešil i Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“ nebo „Soud“) ve věci Evansová proti Spojenému království. Stěžovatelka se rozhodla podstoupit se svým druhem oplodnění in vintro, ale byl jí zjištěn nádor na vaječnících. Byla jí odejmuta vajíčka pro pozdější oplodnění in vintro s tím, že bylo jejímu druhovi vysvětleno, že každý z nich může odejmout svůj souhlas do doby, než budou embrya přenesena do dělohy stěžovatelky. Stěžovatelka musela po operaci vaječníků čekat dva roky, než byla moci být provedeno oplodnění. Mezitím se s druhem rozešli a on sdělil klinice, že embrya mají být zničena. Stěžovatelka se poté dožadovala toho, aby embrya mohla být přenesena do její dělohy s tím, že muž nemůže vzít svůj souhlas zpět. Soudy ve Spojeném království její žalobu zamítly a stěžovatelka se tedy obrátila na ESLP, kdy se domáhala porušení čl. 8, 12 a 14 EÚLP. Porušení čl. 8 spatřovala ve skutečnosti, že odvoláním souhlasu druha jí byla odňata jediná Býkov 2006. Sborník mezinárodního setkaní mladých pracovníků konaného ve dnech 29. 6. - 1. 7. 2006 na Zámeckém statku Býkov. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007. s. 163. 32 Tzn. v případě oplodnění matky z gamet muže, který v době oplodnění již nežije. 33 Winterová, A. Určení otcovství nad rámec zákonných domněnek. Správní právo, 2003, č. 5-6., s. 314-318. 34 Tamtéž.
17
možnost, jak se stát biologickou matkou. Soud v tomto případě však neshledal porušení práv stěžovatelky, neboť regulace in vintro léčby je upravena v mnoha státech rozdílně a tato otázka je ponechána volnosti uvážení státu (margin of appreciation). Konstatoval, že učinění souhlasu muže neodvolatelným, by vytvořilo nestabilitu při rozhodnutí. Domnívám se, že v rozhodnutí Soudu nebyly dostatečně poměřeny práva obou jednotlivců a přesná aplikace práva vedla k nezvratitelným následkům. 35
3.2
Judikatura ESLP a ÚS V této podkapitole se budu věnovat rozsudkům ESPL, které se dotýkají zejména čl.
8 EÚLP, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinné života. Jako další představím významný nález Ústavního soudu (dále jen „ÚS“), díky kterému došlo k prodloužení popěrné lhůty muže, jehož otcovství je založeno první domněnkou.
3.2.1 Kroonová a další proti Nizozemí Stížnost k ESLP podali v roce 1993 tři žadatelé – paní Kroonová, Alí Zerouk a pan M´Hallem-Driss. Paní Kroonová se provdala v roce 1979 za pana Omara M´Hallemima, který pocházel z Maroka. Na konci 80. let jejich vztah skončil a od té doby s ním paní Kroonová nebyla v kontaktu. Manžel v lednu 1986 opustil Amsterdam. Paní Kroonová poté navázala trvalý vztah s panem Zerroukem, kteří spolu nežili ve společné domácnosti, ale v roce 1987 se jim narodil syn, který byl zapsán do matriky jako syn pana HallemaDrisse, jelikož paní Kroonová a pan Hallem-Driss byli pořád manželé. Paní Kroonová podala asi měsíc po narození syna návrh o rozvod, kterému bylo vyhověno v červenci 1988. Krátce potom paní Kroonová a pan Zerrouk chtěli uznat souhlasným prohlášením otcovství pana Zerrouka k jejich synovi. Matriční úřad je však odmítl s tím, že nejdříve musí matrikový otec pan Hallem-Driss popřít otcovství. Následně se paní Kroonová s panem Zerroukem obrátili na soudy, s tím, že byl porušen čl. 8 EÚLP, a to buď samostatně nebo ve spojení s čl. 14 EÚLP, jelikož podle tehdejšího nizozemského práva mohl podat návrh na popření otcovství pouze otec, ale ne matka. Soudy však jejich žádost zamítly s odkazem na ustanovení zákona a zájmy právní jistoty. Odvolací soud dospěl k závěru, že byl porušen čl. 14 ve spojení s čl. 8, jelikož došlo k odlišnému zacházení bez důvodu, ale odvolání zamítnul, protože by to vyžadovalo změnu v nizozemském právu. Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu ztotožnil, ale pozastavil účinnost 35
Rozsudek ESLP ze dne 7. 3. 2006, č. 6339/05, Evansová proti Spojenému království.
18
dotčeného článku v občanském zákoníku. Uznal, že je zde činěn rozdíl mezi legitimním a nelegitimním dítětem a představuje zásah do rodinných svazků, pokud matka a otec nejsou manželi. 36 Stěžovatelé se obrátili tedy pro neúspěch před vnitrozemskými soudy na ESLP. Ten dospěl k názoru, že čl. 8 EÚLP byl porušen. Pojem rodinný život nelze vztahovat jen na vztahy mezi manželi, ale může zahrnovat i jiné „rodinné svazky“, kdy spolu lidé žijí i mimo manželství. Soud upozornil i na skutečnost, že paní Kroonové a panu Zerroukovi se narodily další tři děti. Soud se obecně vyjádřil k čl. 8 EÚLP, jehož předmětem je ochrana jednotlivce před svévolným jednáním veřejných orgánů. Stát tedy v rodinných vztazích musí na jedné straně zajistit určité jistoty, ale i rozvoj takového svazku. Nizozemská vláda tvrdila, že je možnost, aby se dítě pana Zerrouka a paní Kroonové stalo legitimním. K tomu však bylo potřeba, aby se stali manželi, což učinit nechtěli. Soud se však vyjádřil, že taková možnost není dostatečné respektování soukromého života a tím došlo k porušení čl. 8. K respektování rodinného života je třeba, aby biologická a sociální realita převážila nad právní domněnkou a požadavkem právní jistoty vztahů. Taktéž je třeba zajistit, aby jakákoli domněnka mohla být účinně vyvrácena a nebyla považována de facto za normu. V tomto případě z nastalé situace neměla žádná z dotčených osob prospěch. Porušením čl. 14 ve spojení s čl. 8 se Soud nezabýval, jelikož námitka, že nizozemské právo umožňuje v takovémto případě popřít otcovství pouze otci, se shodovala s námitkou v čl. 8 EÚLP.37 Rozsudek má velký význam z důvodu, že ESLP poprvé vyslovil názor, že biologická a sociální realita má převážit nad právním stavem, pokud není nikomu ze zúčastněných ku prospěchu.
3.2.2 Shofman proti Rusku Další rozsudek se týká popěrných lhůt a doby, od které začnou lhůty běžet. Stěžovatel, pan Leonid Michaljovič Shofman se oženil, v manželství se mu narodil syn a pan Shofman byl zapsán do matriky jako jeho otec. Zhruba po dvou letech od narození syna se manželství rozpadlo a pan Shofman od příbuzných zjistil, že pravděpodobně není otcem dítěte. Proto spolu s žalobou o rozvod podal i žalobu o popření otcovství. Okresní soud však jeho žalobu o popření zamítl, i přes výsledek testu DNA, který vyloučil jeho otcovství k dítěti. Jelikož se ale na případ pana Shofmana vztahoval starý zákon, který 36 37
Rozsudek ESLP ze dne 27. 10. 1994, č. 18535/91, Kroonová a ostatní proti Nizozemí. Tamtéž.
19
stanovil jednoroční lhůtu na popření otcovství ode dne, kdy byl otec o narození dítěte informován, tato lhůta panu Shofmanovi již uplynula. Nutno podotknout, že nový zákon o rodině žádné lhůty nestanovil. Krajský i Nejvyšší soud se ztotožnili se soudem prvního stupně a tak se pan Shofman rozhodnul obrátit na ESLP.38 Odvolával se na čl. 8 EÚLP, kdy řízení o popření otcovství se týkalo jeho soukromého života, jak bylo judikováno v případu Rasmussen proti Dánsku. 39 Pan Shofman namítal, že počátek běhu lhůty pro popření otcovství nebyl stanoven na subjektivních okolnostech, kdy by začal mít otec o svém otcovství k dítěti pochybnosti. Byla by tím zajištěna i ochrana dítěte, kdy je pro něj lepší, pokud biologická realita odpovídá zákonné. Soud vzal v potaz skutečnost, že stěžovatel neměl žádné důvody k pochybnostem, že je otcem dítěte. Jakmile si uvědomil, že realita může být jiná, podal ihned žalobu na popření. Soud shrnul, že úprava délky lhůty na popření otcovství i doby, od které začne běžet, se v právních systémech států liší. Některé státy mají úpravu odvislou od okamžiku, kdy se domnělý otec dozvěděl nebo měl dovědět, že je zapsán jako otec, jinde od okamžiku, kdy zjistil nebo měl zjistit důvodné pochybnosti o svém otcovství. Někdy na zcela objektivních skutečnosti, a to narození dítěte. V některých státech je pravomoc svěřena státnímu zástupci, jindy bylo výjimečně možné zahájit promlčené řízení (viz Rasmussen). Soud tedy došel k závěru, že ruský zákon o rodině nebyl ve své úpravě přiměřený legitimnímu cíli, když neřešil situaci, pokud otec nezjistí, že není biologickým otcem dítěte do jednoho po zápisu narození dítěte. Soud konstatoval, že stát nezajistil stěžovateli respektování soukromého života, když nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem na zachování právní jistoty v rodinných vztazích a právem stěžovatele popřít otcovství ve světle biologický důkazů. 40 Ztotožňuji se v tomto případě se závěry ESLP. Problematika popěrných lhůt, které jsou vázány na objektivní okolnost jako je narození dítěte, se týkala do nedávné doby i naší právní úpravy. Jak již Soud konstatoval v případu Mikulič proti Chorvatsku, dítě má právo podle čl. 8 EÚLP na vznik právního vztahu se svým skutečným otcem. 41
38
Rozsudek ESLP ze dne 24. 11. 2005, č. 74826/01, Shofman proti Rusku. Rozsudek ESLP ze dne 28. 11. 1984, č. 8777/79, Rasmussen proti Dánsku – určení právního vztahu k dítěti se týká soukromého života, zavedení popěrné lhůty je ospravedlnitelné snahou zajistit jistotu v právních vztazích a chránit zájmy dítěte. 40 Rozsudek ESLP ze dne 24. 11. 2005, č. 74826/01, Shofman proti Rusku. 41 Rozhodnutí ESLP ze dne 7. 2. 2002, stížnost č. 53176/99, kauza Mikulič proti Chorvatsku: čl. 8 EÚLP zahrnuje i povinnosti k zajištění respektování soukromého života jako například i přijetí opatření ve sféře jednotlivců mezi sebou. 39
20
3.2.3 Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 15/09 Stěžovateli a jeho manželce se za trvání manželství narodil syn. Na základě zákonné domněnky otcovství manžela matky byl zapsán do matriky jako jeho otec. V říjnu téhož roku ho ale manželka požádala, aby opustil byt. O měsíc později zjistil stěžovatel, že manželka nejméně dva roky udržuje intimní poměr s jiným mužem a začal mít podezření, že není otcem dítěte zapsaného v matrice jako jeho syn. Nechal si tedy u akreditované společnosti provést test DNA, jehož výsledek potvrdil jeho tušení, že není biologickým otcem dítěte. Jelikož popěrná lhůta stěžovateli uplynula, podal podnět Nejvyššímu státnímu zástupci na popření otcovství, kterému však nebylo vyhověno. „V odpovědi stěžovateli ze dne 18. 7. 2005 státní zástupkyně uvedla, že takový návrh je „opatřením zcela výjimečné povahy“, přičemž do „ustálených statusových poměrů dítěte lze jejím prostřednictvím zasáhnout mimo jiné jen za splnění zákonem stanovené podmínky zájmu dítěte na popření otcovství“ Zdůraznila, že by to bylo možné „pouze v případě, že lze spolehlivě prokázat, že muž, jemuž svědčí zákonná domněnka otcovství, dítě nezplodil“. Právě tuto skutečnost nepovažovala státní zástupkyně za prokázanou. Uvedla, že „důkaz znaleckým posudkem v rámci šetření podnětu (...) provést nelze“, zároveň však výsledek testu
DNA
provedeného soukromou společností
„v žádném případě není
důkazem, o který by mohlo být případně opřeno žalobní tvrzení nejvyšší státní zástupkyně.“42 Okresní soud následně žalobu zamítnul z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty podle § 57 odst. 1 ZOR. Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud pro nepřípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání odmítl. 43 Stěžovatel tedy podal ústavní stížnost, ve které se domáhal porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 LZPS a dle čl. 8 odst. 2 EÚLP, práva domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nestranného a nezávislého soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS a dle čl. 6 a čl. 13 EÚLP a práva vlastnit majetek dle čl. 11 LZPS. Spolu s tím se domáhal zrušení části § 57 odst. 1 ZOR, ve slovech „do šesti měsíců“. Stěžovatel ve své argumentaci odkazoval na rozhodnutí ESLP i Ústavního soudu. V zákoně stanovená prekluzivní lhůta pro podání návrhu na popření otcovství od okamžiku, kdy se domnělý otec dozví o narození dítěte, porušuje základní právo na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 LZPS a čl. 8 odst. 2 EÚLP. Stěžovatel se také vyjádřil k tomu, že ze zákonného postavení otce vyplývá řada 42 43
Nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09. Tamtéž.
21
povinností, aniž je zajištěno, že dítě nebude chtít v budoucnu dosáhnout změny statusových poměrů. Porušení čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS jako i čl. 6 a 13 EÚLP, tedy práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu, spatřoval stěžovatel v úpravě § 57 odst. 1 ve spojení s § 62 ZOR. Pokud uplyne zákonná popěrná lhůta, nemá otec možnost zpochybnit otcovství. Existenci popření otcovství prostřednictvím nejvyššího státního zástupce stěžovatel nepovažoval za dostatečnou vzhledem k praxi, kdy je většina návrhů na podání žaloby na popření otcovství k Nejvyššímu státnímu zastupitelství odmítnuta.44 Ústavní soud se s argumenty vypořádal následovně. Zdůraznil, že rodina by měla představovat především biologické vazby mezi jejími členy, a proto by otcovství k dítěti mělo být určeno v souladu s biologickým stavem, čemuž odpovídá i právo dítěte znát své biologické rodiče promítnuté v čl. 7 odst. 1 ÚPD. Ústavní soud také upozornil na svou rozhodovací praxi v otázce otcovství, kdy se několikrát vyjádřil k významu biologických vazeb pro právní vymezení rodiny. Na druhou stranu Ústavní soud konstatoval, že soulad právního a biologického otcovství nelze považovat za absolutní a je nutné jednotlivé situace posuzovat individuálně. Mezi právním otcem a dítětem se může totiž vyvinout za léta určitá sociální a citová vazba, pak je nutné vzít v potaz i další faktory. V neposlední řadě bychom neměli zapomenout na ochranu soukromého a rodinného života matky dítěte. Ústavní soud se ve své argumentaci také věnoval judikatuře ESLP, která je zmíněná i v této práci. 45 Lze shrnout, že „určení právního otcovství pouze na základě zákonné domněnky, aniž by byla dána dostatečná možnost právními prostředky zpochybnit otázku shody právního a biologického otcovství a současně se domáhat zrušení právního otcovství v případě, že neodpovídá otcovství biologickému, může za určitých okolností představovat porušení tohoto práva. Nelze však dospět k závěru, že trvání právního otcovství, aniž by odpovídalo biologické realitě, znamená bez dalšího porušení základního práva právního otce na soukromý a rodinný život ze strany veřejné moci. Je totiž nezbytné vzít v úvahu, zda existuje zájem dítěte na trvání takovéhoto stavu, jakož i to, zda právní otec věděl nebo mohl vědět, že není biologickým otcem, měl možnost domáhat se před orgánem veřejné moci určení, že není právním otcem, a nakonec zda tuto možnost i skutečně využil.“46
44
Nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09. Tamtéž. 46 Tamtéž. 45
22
Jako stěžejní shledávám názor Ústavního soudu, že domněnky nevytváří dostatečnou záruku shody biologického a právního otcovství a je nezbytné, aby stát zajistil jednotlivci prostředky, kterými by mohl dosáhnout prosazení svých subjektivních práv tím, že před příslušným orgánem prokáže, že není biologickým otcem dítěte. A právě oprávnění státního zástupce popřít otcovství za takový prostředek Ústavní soud nepovažuje. Nejvyšší státní zástupce totiž jedná jen v zájmu dítěte, často nezletilého, kdy je pak zřejmé, že žalobu na popření otcovství nepodá, protože vychází z předpokladu, že je hlavní, že dítě má otce a není tak z jeho pohledu důležité, zda jím je biologický či nikoli. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že na podání popěrné žaloby nejvyšším státním zástupce není právní nárok a jeho rozhodnutí není přezkoumatelné soudem. 47 Dále se Ústavní soud zabýval oprávněním manžela popřít své otcovství do šesti měsíců od chvíle, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě. Taková lhůta však nerespektuje povahu právních vztahů mezi právním otcem a dítětem. Takto nastavená lhůta nereflektuje reálný život, kdy otec nemusel v krátké době po narození dítěte vědět všechny skutečnosti pro případný zájem na popření otcovství a nelze od něj ani očekávat, že by preventivně zjišťoval v období do šesti měsíců možné skutečnosti, které by případně jeho biologické otcovství mohly zpochybnit. Závěrem Ústavního soudu tedy bylo, že právní úprava nemůže nebrat v potaz skutečnost, že zájem otce na popření otcovství může vzniknout až s určitým časovým odstupem od narození dítěte. Ústavní soud tak konstatoval, že napadené ustanovení § 57 odst. 1 ZOR je v rozporu s čl. 10 odst. 2 LZPS, čl. 8 EÚLP a čl. 36 odst. 1 LZPS.48 Ústavní soud však nemohl vyhovět návrhu, aby zrušil pouze slova „do šesti měsíců“, protože by pak vytvořil zcela novu právní normu a tím pádem by právní otec mohl popřít otcovství neomezeně. Tím by Ústavní soud založil jiné porušení základních práv a chráněných zájmů dalších dotčených osob. Proto Ústavní soud zrušil celé napadené ustanovení § 57 odst. 1 ZOR dnem 31. prosince 2011. Soud vyložil, že obecné soudy nemají aplikovat zákonnou lhůtu, a věcně posoudit předmětnou žalobu, i když už popěrná lhůta uplynula, což ale neznamená časovou neomezenost podání žaloby. Obecné soudy musí do doby, než zákonodárce stanoví novou lhůtu posuzovat skutkový stav týkající se biologického otcovství, ale i zda je podání žaloby z hlediska lhůty přiměřené. Soud neshledal protiústavnost v existenci samotné lhůty pro popření otcovství, derogační
47 48
Nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09. Tamtéž.
23
důvody se však vztahují na vyloučení možnosti uplatnění žaloby po uplynutí popěrné lhůty.49 Nález Ústavního soudu se dá považovat za převratný, jelikož konečně došlo k rozhodnutí, které dalo do chodu diskuzi a následně změnu stávající právní úpravy, která vůbec nekorespondovala s evropskou judikaturou.
49
Nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09.
24
4
Druhá domněnka otcovství Teprve tehdy, pokud nedošlo k určení otcovství podle první domněnky, může
nastoupit domněnka druhá. Tak se stane zejména v případech, kdy se dítě narodí neprovdané ženě nebo bylo otcovství muže na základě první domněnky úspěšně vyvráceno. Souhlasné prohlášení není možné poté, kdy bylo otcovství určeno soudem (viz níže třetí domněnka). Základ druhé domněnky tvoří souhlasné prohlášení matky a muže. Za otce se tedy považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů podle § 52 odst. 1 ZOR. Prohlášení je možné učinit buď před matričním úřadem, nebo před soudem. Nezletilý rodič však může prohlášení učinit jen před soudem. Smysl této úpravy spočívá v tom, aby nedošlo k situacím, kdy by matriční úřad posoudil způsobilost nezletilého rodiče k souhlasnému prohlášení jinak než soud. Soudní řízení je taktéž vedeno tak, aby nedošlo k neuváženým úkonům s právními důsledky, s nimiž zákon otcovství spojuje. 50 Určit otcovství souhlasným prohlášením lze i k nasciturovi, taktéž kdykoli po narození dítěte není stanovena žádná lhůta, do kdy lze otcovství určit prohlášením. Pokud chtějí rodiče souhlasně prohlásit otcovství k nenarozenému dítěti, musí být splněna podmínka, že matka musí být v době prohlášení už alespoň těhotná. Účinky prohlášení nastávají ke dni narození živého dítěte.51 Jelikož prohlášení rodičů je jistě projev vůle, který směřuje ke vzniku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, vyvstává otázka, zda se na něj použijí ustanovení občanského zákoníku o právních úkonech. V odborné literatuře se objevuje názor, že se jedná o zvláštní rodinněprávní úkon, na který se nevztahují ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). Ztotožňuji se s názorem, že s tímto tvrzením nelze souhlasit. V ZOR vlastní ustanovení o právních úkonech nenalezneme. Proto převládá v novější literatuře stanovisko, že prohlášení podle § 52 ZOR musí mít náležitosti stanovené v § 37 a násl. ObčZ.52 U druhé domněnky se tedy jedná o dva projevy vůle, které nemusí být učiněny simultánně. Pokud matka dítěte nemůže pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání nebo opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, například je 50
LANGER, P. Právní povaha souhlasného prohlášení rodičů podle § 52 ZOR a právní důsledky jeho vad, Právní rozhledy. 2005, č. 18, s. 667. 51 RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M., Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva, 1.vyd.Praha: C. H. Beck, 1999, s. 79. 52 LANGER, P. Právní povaha souhlasného prohlášení rodičů podle § 52 ZOR a právní důsledky jeho vad, Právní rozhledy. 2005, č. 18, s. 667.
25
matka nezvěstná, není prohlášení matky třeba. K určení otcovství tedy postačí podle § 52 odst. 3 ZOR pouze prohlášení muže. Co se týká dítěte narozeného pomocí metod asistované reprodukce, zákon stanoví (§ 61 odst. 3 ZOR), že se zde použije stejné pravidlo jako u prvé domněnky podle § 58 odst. 2 ZOR. To znamená, že otcovství k dítěti lze popřít jedině, pokud se prokáže, že matka otěhotněla jinak. Pokud není matka dítěte provdána a nedojde k určení otcovství podle druhé domněnky, může dojít k určení otcovství podle § 73 OSŘ.53 Pokud matka ale neuvede otce, řízení tím končí. Tímto je zeslabováno právo dítěte znát svůj původ naproti právu matky na respektování soukromého a rodinného života.54 Případ ze zahraničí, kdy se dcera domáhala na matce určení totožnosti svého biologického otce, řešil Vrchní zemský soud v Německu. Podle názoru soudu převážilo právo dítěte znát svůj původ, kdy uvedení totožnosti biologického otce dítěte v tomto případě nebylo proti žádnému statusovému právu matky. Soud tedy konstatoval, že uvedení otce není jen věcí matky, ale i dítěte, které se může tohoto svého práva domáhat.55
4.1
Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím I když by se dalo říci, že prohlášení o otcovství nebude v realitě činit tolik
pozdějších problémů, jelikož by si každý měl takový vážný krok dobře promyslet, opak je pravdou. I zde může dojít k rozporům hlavně mezi biologickým a právním otcovstvím. Jedním z důvodů je skutečnost, že zákon nestanoví povinnost, aby orgán přijímající prohlášení zkoumal, zda muž, který činí prohlášení, je skutečný biologický otec dítěte. Matriční úřad by zřejmě neměl přijmout jako platné souhlasné prohlášení o otcovství, pokud by otcovství muže bylo vyloučeno pravomocným rozsudkem, třeba když bylo jeho otcovství pravomocně popřeno či vyloučeno na základě DNA analýzy či zamítnuta žaloba o jeho otcovství. Matričnímu úřadu ani nepřísluší zkoumat, zda došlo v rozhodné době početí dítěte k souloži. Pokud je u muže, který činí prohlášení, otcovství zcela jistě vyloučeno a je zřejmé, že prohlášení nesleduje legitimaci biologického rodičovství, ale
53
§ 73 odst. 1 OSŘ: Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou svědčící manželu matky, ani souhlasným prohlášením rodičů před orgánem, který vede matriku, vyslechne předseda senátu toho, koho matka označuje za otce, zda uznává, že je otcem. 54 POLÁKOVÁ, M. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarovaného Úmluvou o právech dítěte, Právní rozhledy, 2000, č. 2, s. 55. 55 NEUMAN. K. P. Soudy cizích států. SRN: Vrchní zemský soud Brémy: Výkon rozhodnutí právního nároku dcery dozvědět se od matky jméno otce. Právní rozhledy, 2000, č. 9, s. 229–230.
26
směřuje ke stavu, které právo umožňuje dosáhnout osvojením, je na místě posuzovat takové jednání jako obcházení zákona ve smyslu § 39 ObčZ.56 Na možnost takového obchodu s dětmi myslel zákonodárce i v zákoně o rodině, kdy umožnil nejvyššímu státnímu zástupci podat návrh na popření otcovství před uplynutím popěrné lhůty rodičů, k čemuž se dostanu níže při problematice popírání otcovství. 57 Jak jsem již zmínila výše, matka i muž mohou souhlasně prohlásit otcovství k nenarozenému dítěti. Co když matka a muž souhlasně prohlásí otcovství k nasciturovi, ale matka se pak provdá za jiného muže a dítě se narodí v manželství? Otcovství tak bude svědčit vlastně dvěma otcům, podle první a druhé domněnky. Pro manžela matky, kterému svědčí první domněnka, by se dalo argumentovat, že první domněnka se uplatní vždy jako první, je tedy silnější. Muž, který prohlásil, že je otcem dítěte, zase bylo určeno otcovství dříve než manželu matky, časově tedy domněnka předcházela první. Literatura uvádí, že v takovém případě by se uplatnila první domněnka, otcovství manžela matky, která je silnější. Jestliže by manžel poté otcovství úspěšně popřel, druhá domněnka by začala znovu platit.58 Podobnou otázkou se zabýval Nejvyšší soud ČR. Žalobce byl muž, který po vzájemné dohodě se ženou, se kterou se stýkal delší dobu, počali na podzim 2007 dítě a před notářkou učinili společné prohlášení o otcovství žalobce k dítěti. Krátce po narození dítěte s ním přestala komunikovat a žalobci oznámila, že po stránce právní, biologické i sociální je otcem dítěte její manžel. Žalobce se tedy obrátil na soud s tím, aby určil, že je otcem dítěte žalobce, ne manžel matky. Žalobce si nechal provést také anonymní test otcovství pomocí metody DNA, jehož výsledek potvrdil, že žalobce je s pravděpodobností přesahující 98% otec dítěte. Okresní soud žalobu zamítl. V rodném listu byl jako otec dítěte zapsán manžel matky, matka považovala vztah se žalobcem jako omyl a že manžel matky se cítí být otcem žalované a dítě vyrůstá ve stabilním rodinném prostředí. Žalobce neuspěl ani s odvoláním u krajského soudu. Obrátil se tedy na Nejvyšší soud, který dospěl k závěru, že „v řízení o popření a následném určení otcovství je třeba přihlížet k nejlepšímu zájmu dítěte, jímž je soulad mezi biologickým, právním a sociálním 56
HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 224-226. Zákonodárce velkou novelou zákona o rodině včlenil do § 62a ZOR oprávnění nejvyššího státního zástupce podat návrh na popření otcovství před uplynutím lhůty rodičům za splnění těchto podmínek: muž, který prohlásil, že je otec dítěte, jím být nemůže, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v neposlední řadě musí být v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva. Zákonodárce tak brojí proti „obchodu s dětmi“. 58 HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 231. 57
27
rodičovstvím, tedy mezi rodičovstvím založeným biologickými vazbami mezi dítětem a poskytovatelem genetického materiálu (biologické rodičovství), rodičovstvím, kde rodič vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (sociální rodič), a rodičovstvím založeném na právních domněnkách, kdy rodičem je ten, koho zákon za rodiče dítěte považuje (právní rodičovství); není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje“. 59 V tomto řízení soud žalobci tedy v zájmu dítěte na stabilizovaném rodinném prostředí nepřiznal hmotně právní oprávnění popřít otcovství a následně ho určit. 60 Je pravdou, že v tomto případě se biologický otec ihned od narození dítěte snažil o určení svého otcovství. Nejsem si jista, zda zde správně převážilo právní a sociální otcovství nad otcovstvím biologickým. Jak uvádí soud, nebýt postoje matky, vztah mezi žalobcem a dítětem se mohl rozvinout. Nelze taky opomíjet právo dítěte znát svůj původ. Nikde není zaručeno, že manželství mezi matkou a jejím manželem bude stabilní i v budoucnu. Vzhledem k vysoké rozvodovosti je možné, že za pár let dojde k odloučení matky a manžela, který například ztratí zájem o dítě, jehož není biologickým otcem a dítě pak zůstane bez otce, i když by mohlo mít svého pravého biologického, který o péči o něj usiloval. V tomto případě dítě nebylo tak staré, aby mu vazby s jeho biologickým otcem narušily vývoj, je ve věku, kdy se stále jeho psychika formuje. Jiná by byla jistě situace, kdy by se otec takto domáhal určení otcovství po několika letech a snažil se narušit rodinné vztahy dítěte. Opět zde proto postrádám možnost muže, který o sobě tvrdí, že je biologickým otcem dítěte, popřít otcovství. Jelikož jde o velice citlivou věc a případ od případu jinou, bylo by namístě, aby v následném soudním řízení došlo k zvážení, zda převažuje biologické otcovství nad otcovství právním či nikoli. Další otázka, která zde vyvstává, je zda by prohlášení o otcovství mělo odpovídat biologickým skutečnostem. Domnívám se, že by tomu tak mělo být. Ale zákon o rodině ani zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, tuto otázku neřeší. Pokud si představím modelovou situaci: matka žije s mužem a na přání matky muž prohlásí, že je otcem dítě, ač je biologická realita jiná. Biologický otec není schopen nijak určit své otcovství k dítěti. Po pár letech matka s mužem ukončí jejich vztah a muž nejeví o dítě zájem. Přitom má dítě biologického otce, který by rád věnoval dítěti péči, nemá moc velkou šanci, že se mu jeho otcovského práva 59 60
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010. Tamtéž.
28
dostane. Dítě tak poté nebude mít žádného otce, který by se mu ze sociálního hlediska věnoval. Může nastat také málo pravděpodobná situace, kdy prohlásí otcovství k dítěti za sebou více mužů, protože prohlášení rodičů nemusí být učiněna současně. Kdo by pak posoudil, jaké prohlášení je platné? Zákon na tuto otázku nezná odpověď. Vzhledem k tomu, by bylo asi nejrozumnější, aby otcovství uznal soud. V soudním řízení by bylo vyjasněno na základě výpovědí a znaleckých důkazů, kdo je otcem dítěte. 61 Popřít otcovství k dítěti určené na základě souhlasného prohlášení rodičů může otec a matka dítěte do šesti měsíců ode dne, kdy bylo prohlášení učiněno. Pokud bylo otcovství založeno prohlášením k ještě nenarozenému dítěti, neskončí lhůta k popření dříve než v půl roce života dítěte. V řízení o popření musí potom žalobce prokázat, že s matkou v rozhodné době nesouložil nebo dítě nezplodil. 62
4.2
Judikatura ESLP Také Česká republika se setkala s rozhodnutím ESLP ve věci pana Kňákala, který
namítal délku lhůty k popření otcovství a celkovou nemožnost popřít otcovství. Tento případ se liší tím, že pan Kňákal „uznal“ otcovství k dítěti i přesto, že věděl, že není biologickým otcem dítěte.
4.2.1 Kňákal proti České republice V roce 2001 měl stěžovatel vztah s těhotnou ženou. Po narození dítěte se matka soudně domáhala určení otcovství biologického otce. Ovšem stěžovatel uznal souhlasným prohlášením rodičů otcovství k dítěti, ač věděl, že není biologickým otcem. Matka dítěte již potom v soudním řízení nepokračovala. V roce 2004 se stěžovateli vztah se ženou rozpadl a následně chtěl popřít své otcovství k dítěti. Obrátil se tedy na Nejvyššího státního zástupce, který návrh zamítnul s odůvodněním, že popření otcovství není v tomto případě v zájmu dítěte a muž nevyužil své popěrné šestiměsíční lhůty a otcovství uznal dobrovolně. Podle nejvyššího státního zástupce by popření bylo možné pouze tehdy, kdyby zápis stěžovatele byl v rozporu se zájmem dítěte a dítě by bylo v kontaktu se svým skutečným biologickým otcem, který by jej živil a staral se o něj. Stěžovatel podal tedy ústavní stížnost, která byla také zamítnuta. Proto podal stížnost u ESLP, kde se domáhal porušení čl. 8 EÚLP, kterou Soud shledal nepřijatelnou. Soud posoudil, že je v zájmu dítěte setrvat 61 62
HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 259. Tamtéž.
29
na současném stavu, vzal v potaz i fakt, že je dítě nezletilé a závislé na výživném od otce. Hlavním důvodem byla skutečnost, že stěžovatel si byl vědom těhotenství ženy a toho, že není biologickým otcem dítěte, přesto uznal otcovství souhlasným prohlášením. 63 S tvrzením Soudu souhlasím, je třeba rozlišovat případy, kdy byl muž uveden v omyl jako například ve věci Shofman proti Rusku nebo Paulík proti Slovensku (viz níže) a kdy si muž byl vědom určité skutečnosti a i přesto otcovství k dítěti určil. Je třeba brát ohled na zájem dítěte a ne svévolně měnit stav. Právě zájem dítěte se často dostává do střetu se zájmy, i když domnělého, rodiče s ohledem na udržení právní jistoty a stability ve vztazích. Zájmy dítěte jsou zde oproti dospělému, který má v úmyslu se vlastně dítěte „zbavit“, silnější a jako slabšímu je třeba mu poskytnout větší ochranu. Je nutné aplikovat test poměrnosti a porovnat zájmy rodiče a zájem obecný, který chrání práva dětí. 64
63
Rozhodnutí ESLP o přijatelnosti stížnosti ze dne 8. 1. 2007, č. 39277/06, Kňákal proti České republice. Viz HRUBA, M. Lidskoprávní aspekty procesu slaďování biologického a právního rodičovství. In Sborník z konference Dny veřejného práva, s. 50 [citováno 22. září 2012]. Dostupné z: . 64
30
5
Třetí domněnka otcovství Pokud nedošlo k určení otcovství podle první nebo druhé domněnky nebo pokud
byly úspěšně popřeny, určí otcovství soud na návrh otce, matky a konečně i dítěte. Tato domněnka se váže na pohlavní styk matky s mužem v kritické době. Za kritickou dobu se považuje doba rozhodná pro početí dítěte. Dá se říci, že tato domněnka má nejsilnější povahu vzhledem k jejímu časovému trvání. Jelikož soudní rozhodnutí zakládá rei iudicata, není možné tuto domněnku nijak popřít ani na návrh nejvyššího státního zástupce. Muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, má právo domáhat se určení otcovství soudem až od 1.8.1998.65 Právě třetí domněnka tak nejvýrazněji posiluje práva potencionálních biologických otců. Odlišně je upravena otázka určování otcovství u dětí narozených pomocí metod asistované reprodukce. Třetí odstavec § 54 ZOR říká: „je-li dítě počato umělým oplodněním ženy z asistované reprodukce podle zvláštního právního předpisu,66 považuje se za otce muž, který dal k umělému oplodnění ženy podle tohoto právního předpisu souhlas, pokud by se neprokázalo, že žena otěhotněla jinak.“ Začlenění tohoto ustanovení pod třetí domněnku není zcela vhodné, jelikož je zde otcovství založeno dobrovolně projevem vůle, nikoli rozhodnutím soudu.67
5.1
Střet mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým rodičovstvím Základem pro třetí domněnku je soudní řízení. Jak poté takové řízení vypadá?
Podání žaloby není nijak časově omezené. Jak jsem již zmínila výše, jde o žalobu statusovou podle § 80 písm. a) OSŘ. Žalobce bude muset prokázat obsah domněnky, tedy že s matkou souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než stoosmdesát a více než tři sta dnů. Soud je však podle § 120 odst. 2 OSŘ za účelem zjištění skutkového stavu povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány. Pokud bude prokázáno, že muž souložil s matkou v rozhodné době, nemusí být jeho otcovství na základě této skutečnosti určeno, pokud to vylučují závažné okolnosti, například je muž neplodný nebo matka už byla v době soulože těhotná. Nic nebrání ani tomu, i když to v praxi nebude asi časté, aby podalo více mužů návrh na určení otcovství k témuž dítěti. Pokud podá návrh na určení otcovství nezletilého dítě, bude zastoupeno opatrovníkem, 65
HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 233. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. 67 HOŘÍNKOVÁ, A. Otazníky nad přijetím zákona o výzkumu na lidských kmenových a embryonálních buňkách. Právní rozhledy, 2007, č. 3, s. 101-105. 66
31
který mu určí soud, nejčastěji orgán sociálněprávní ochrany dětí. Zákon upravuje ve svých ustanoveních i postup v případě smrti některého z účastníků. Pokud zemře v průběhu řízení navrhovatel, může v něm pokračovat druhý oprávněný k návrhu. Pokud prokáží právní zájem na určení otcovství potomci navrhovatele, mohou do šesti měsíců po smrti dítěte podat návrh na určení otcovství. 68 Může dojít k situaci, kdy zejména z dědických důvodů, bude podán návrh na určení otce, který už není naživu. V tom případě bude nutné podat návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi, kterého určí soud. Stejné řešení se použije podle § 56 ZOR i v případě, pokud muž zemře během řízení, pokud v řízení bude pokračovat matka nebo dítě. Třetí domněnka nejvíce posiluje práva biologických otců. V rámci dokazování v soudním řízení soud nejprve přistoupí k výslechům matky a muže. Když je prokázáno, že muž s matkou v rozhodné době souložil, nejjednodušší cestou k určení, zda je tedy biologickým otcem dítěte, je znalecký posudek. Před pár desítkami let ale tato metoda ještě neexistovala a otcovství se určovalo v paternitních sporech na základě krevních zkoušek, které nebyly vůbec spolehlivé, a často docházelo k určování otcovství mužů, kteří nebyli biologickými otci dítěte, tím se dostávalo právní otcovství navždy nezměnitelné, jelikož se jednalo o soudní rozhodnutí. Biologickým otcům tak bylo navždy vzato právo na otcovství ke svému dítěti a právnímu otci, který neměl například s dítětem kontakt, vznikly do konce života povinnosti, se kterými se otcovství pojí. Je otázkou, proč stále zákonodárce setrvává na dokazování, zda došlo mezi mužem a ženou k souloži v kritické době a nereaguje na vývoj moderní medicíny. Tento názor vyjádřil i Ústavní soud, kdy konstatoval, že „je zřejmé, že s vývojem moderní medicíny je celá koncepce § 54 odst. 1 a 2 zákona o rodině již překonaná (…) v tomto směru tedy text § 54 odst. 2 zákona o rodině zaostává za vývojem moderní medicíny a neodpovídá současné společenské realitě.“69 Tato koncepce vychází z dob, kdy nebylo možné jednoznačně soulož matky a žalovaného muže určit. Jelikož existuje metoda, která umožňuje jednoznačně určit otcovství dítěte, není nutné, aby byla třetí domněnka vázána na skutečnost soulože. Ústavní soud se také vyjádřil, že není jediným správným postupem soudu, pokud bude nejdříve zkoumat, zda došlo k souloži a teprve potom nařídí znalecký posudek, ale není vadou řízení, pokud nejdříve přistoupí ke znaleckému dokazování pomocí DNA metody, což je mimo jiné v souladu se zásadou procesní ekonomie. Soud se
68 69
HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 237-238. Nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. I ÚS 987/07.
32
v tomto svém rozhodnutí zabýval hlavně stížností muže, který se odmítal podrobit testu DNA, kdy došel k závěru: „v řízení o určení otcovství podle § 54 odst. 1 a 2 zákona o rodině je soud oprávněn uložit žalovanému muži, aby se v souladu s § 127 odst. 3 o. s. ř. dostavil ke znalci a strpěl odběr vzorků DNA, a to za účelem určení, popř. vyloučení otcovství. Není v rozporu s ústavním pořádkem, vynucuje-li soud splnění této povinnosti na žalovaném muži, který se odmítá vyšetření podrobit, za pomoci pořádkových pokut či předvedení. 70 Ztotožňuji se se závěry Ústavního soudu v této věci. Třetí domněnka založená na skutečnosti soulože zaostává a měla být už dávno překonána. Co se týká podrobení testu DNA mužem, uložení pořádkové pokuty byla dle mého názoru na místě, neboť odběr krve či stěru z bukální sliznice nepředstavuje žádný zásah do tělesné integrity podle čl. 7 odst. 1 LZPS. Jelikož je DNA expertíza stěžejní pro prokázání otcovství podle třetí domněnky, budu jí blíže věnovat v následující podkapitole. Další situací kolize mezi biologickým a právním otcovstvím může nastat v případě, kdy bude dítě osvojeno.71 Takovému případu se věnoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, kdy bylo dítě zrušitelně osvojeno. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je otcem dítěte a dítě bylo svěřeno do jeho výchovy. Žalobce se stýkal intimně s matkou dítěte, která byla mladší 15 let, za což byl také trestně postižen. Načež dívka otěhotněla a po narození dítěte sdělila žalobci, že je mrtvé. Žalobce pár měsíců po narození dítěte zjistil, že je naživu a že bylo zrušitelně osvojeno. Podal žalobu na určení otcovství, ovšem soudy I. i II. stupně ji zamítly. Podle soudů je již dítě osvojeno, má v rodném listě jako rodiče zapsány osvojitele a žalobce měl možnost domáhat se určení otcovství do právní moci rozsudku o osvojení. Nejvyšší soud se s názory soudů nižší instancí neztotožnil a konstatoval, že „muž, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, neztrácí právní mocí rozsudku soudu o osvojení dítěte jinou osobou aktivní legitimaci domáhat se určení svého (právního) otcovství, ledaže by šlo o osvojení nezrušitelné.“ 72 Zrušitelným osvojením totiž nedochází k definitivnímu a trvalému zrušení vazeb mezi dítětem a „dosavadními“ rodiči. Pokud může být zrušitelné osvojení zrušeno, není důvod, aby otec, který o sobě tvrdí, že je otcem, nemohl podat žalobu o určení otcovství. 73
70
Nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. I ÚS 987/07. Osvojení je upraveno v § 63 a násl. ZOR. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem poměr jako mezi rodiči a dětmi, taktéž mají osvojitelé rodičovskou zodpovědnost. 72 Rozsudek Nevyššího soudu ze dne 9. listopadu 2011, sp. zn. 21 Cdo 4795/2010. 73 Tamtéž. 71
33
5.2. Význam lidské genetiky při určení otcovství Poprvé se analýza DNA ve sporech o určení otcovství uplatnila v roce 1992.74 V čem vlastně DNA analýza spočívá? Objev DNA znamenal převrat v mnoha medicínských oborech. Jedná se o expertizu, která vychází z molekulární genetiky člověka. V rámci sporu o určení otcovství se konkrétně jedná o genetickou identifikaci účastníků řízení, tedy matky, dítěte a muže. Znalci potom na základě DNA buď otcovství k dítěti vyloučí nebo provedou hodnocení pravděpodobnosti otcovství. Nesmím však opomenout metodu, která zde existovala ještě před DNA analýzou a je dodnes hojně v paternitních sporech používána. Jde o HLA systém. Tato metoda není tak spolehlivá jako DNA analýza a navíc slouží jen k vyloučení nebo nevyloučení muže jako otce dítěte. Ovšem mnoho znalců pak již neprovede pozitivní průkaz otcovství, tedy hodnocení pravděpodobnosti otcovství, v případech, ve kterých otcovství označeného muže není vylučované. Zatímco analýza DNA nám přináší široké spektrum výhod, jako například mimořádně vysokou rozlišovací schopnost, extrémní citlivost, dlouhou životnost, zdrojem může být jakákoli jaderná tkáň. Na základě DNA analýzy je možnost určit otcovství i postmortálně, takže se uplatní v případech určení paternity u zemřelého muže. 75 Takovým případem se zabýval i ESLP ve věci Jäggi vs. Švýcarsko. Určení otcovství se domáhal syn vůči svému otci, který zemřel před více jak třiceti lety. Stěžovatel se snažil dopátrat svého rodiče a proto požadoval odebrat DNA vzorek z těla zesnulého. Soud ve Švýcarsku však toto nepovolil, rodina žalovaného byla také proti. Ale ESLP rozhodnul ve prospěch stěžovatele. Jeho odůvodnění spočívalo v tom, že stěžovatel se snažil zjistit spolehlivě svůj původ a odebrání vzorku DNA nebylo velkým zásahem do sféry zesnulého. V tomto případě převážil tedy zájem jednotlivce znát své příbuzné nad obecným zájmem společnosti. 76 Na druhou stranu už byly řešeny i případy otcovství u dětí nenarozených, u kterých se určilo DNA z plodové vody. Test není složitý a je bezbolestný, jde zvládnout i v domácím prostředí. K určení otcovství postačí genetický vzorek dítěte a muže, otcovství lze tak snadno určit ve sporech, kde není možné provést vyšetření matky. Vyloučení otcovství označeného muže je prováděné se 100% jistotou. Při pozitivním průkazu otcovství lze za jednoznačný závěr, dle Hummelovy kategorizace hodnot pravděpodobnosti 74
LOUDOVÁ, M., SIEGLOVÁ, Z. Řešení otázky sporného otcovství na počátku 3. tisíciletí - metodiky analýzy DNA umožňují jednoznačnou odpověď, Právní rozhledy, 2002, č. 4, s. 198 75 Tamtéž. 76 Rozhodnutí ESLP ze dne 13. 7. 2006, č. 58757/00, Jäggi proti Švýcarsku.
34
otcovství, považovat hodnoty pravděpodobnosti otcovství vyšší než 99,75 %, a těmto hodnotám přináleží verbální ekvivalent „otcovství prakticky prokázané“. Enormní citlivost metodik molekulární genetiky nám umožnila, v souladu se světovým trendem, tuto minimální hranici zvýšit až na 99,9 %, ale v praxi není výjimkou, že otcovství označeného muže je prokazováno s pravděpodobností pohybující se mezi 99,99-99,99999 %.77 Navzdory těmto vysokým číslům jsou bohužel pořád v paternitních sporech využívány znalecké posudky, které nevykazují takovou spolehlivost jako DNA analýza. Jedním u hlavních důvodů bude nejspíše finanční otázka. DNA analýza je o pár tisícikorun dražší, ale domnívám se, že v případě paternitního sporu, který ovlivňuje celý život rodiny, se taková investice vyplatí.78
5.3
Judikatura ESLP Následující dva rozsudky jsou zásadní v tom směru, že oba ovlivnily právní řády
zemí. Ve věci Paulík proti Slovensku vyvolal rozsudek výraznou změnu ve slovenském právním řádu a případ pana Keegana ovlivnil české rodinné právo.
5.3.1 Paulík proti Slovensku Pan Josef Paulík byl slovenský občan, který měl v roce 1966 sexuální poměr se ženou, které se na konci tohoto roku narodila dcera. Matka dítěte se domáhala určení otcovství k dítěti u soudu, protože pan Paulík otcovství k dítěti popíral. Nicméně otcovství pana Paulíka k dítěti bylo soudem určeno a panu Paulíkovi uloženo výživné. Soud rozhodl na základě výpovědi několika svědků, listinných důkazů, výsledku krevního testu a zprávy sexuologa. Podle tehdejšího ustanovení zákona bylo prokázáno, že pan Paulík měl pohlavní styk s matkou dítěte mezi stoosmdesátým a třístým dnem před narozením dcery a domněnka nebyla vyvrácena. Pan Paulík dobrovolně plnil vyživovací povinnost určenou soudem, ale matka mu styk s dcerou neumožňovala. O existenci pana Paulíka se dcera dozvěděla až z občanského průkazu. Navázala s ním kontakt a od té doby se vídali. Pan Paulík si k ní vybudoval citové pouto a finančně ji i její rodinu v dospělosti podporoval. V roce 2004 mezi nimi došlo ke sporu a dcera navrhla, aby pan Paulík podstoupil test otcovství, který už byl k dispozici. Na základě DNA zkoušky bylo otcovství pana Paulíka vyloučeno. Pan Paulík se obrátil na státní zastupitelství i Ústavní soud, ale obě instituce mu
77
LOUDOVÁ, M., SIEGLOVÁ, Z. Řešení otázky sporného otcovství na počátku 3. tisíciletí - metodiky analýzy DNA umožňují jednoznačnou odpověď, Právní rozhledy, 2002, č. 4, s. 198. 78 Tamtéž.
35
v popření otcovství nevyhověly. Státní zastupitelství pro překážku věci rozhodnuté a Ústavní soud prohlásil stížnost za nepřijatelnou.79 Pan Paulík se tedy obrátil na ESLP s žalobou na porušení čl. 8 EÚLP, které spatřoval v tom, že stát neposkytl žádné právní prostředky k popření otcovství, když pan Paulík zjistil, že není biologickým otcem dítěte. ESLP shledal porušení dotčeného čl. 8 EÚLP. Konstatoval, že neexistencí prostředků k realizaci souladu biologického a právního stavu v tomto případě není sledován zájem žádné z dotčených osob a není zde dána rovnováha mezi zájmy jednotlivce a společnosti. Jako další se pan Paulík domáhal porušení čl. 14 ve spojení s čl. 8 EÚLP, kdy namítal, že otcové, kteří byli určeni na základě první nebo druhé domněnky, mají právo na popření otcovství, zatímco on žádný prostředek nápravy neměl. ESLP shledal, že legitimní cíl takové právní úpravy může spočívat v zajištění právní jistoty v rodinných vztazích a ochraně zájmů dětí, ale v tomto konkrétním případě neměl pan Paulík možnost nápravy na rozdíl od osoby, které by v podobné situaci takovou možnost měly. Nebyla nijak zohledněna skutečnost, že domnělá dcera je již dospělá, má zájem taktéž na popření otcovství pana Paulíka a ESLP proto shledal porušení článku 14 ve spojení s čl. 8 EÚLP.80 Plně se ztotožňuji se závěry Soudu. Jak jsem již zmínila výše, vzhledem k objevu DNA metody, která nám s jistotou odpoví na otázku sporného otcovství, se objevují případy, kdy se po letech přijde na skutečnost, že muž určený soudem jako otec, není skutečným biologickým otcem. Protože slovenský právní řád měl stejnou úpravu otcovství jako je v našem právním řádu dodnes, můžeme dovodit, že v případě podobného sporu by Česká republika dopadla stejně. Slovenský zákonodárce reagoval na závěry Soudu v případě Paulík proti Slovensku a upravil ustanovení občanského soudního řádu v ustanoveních týkajících se obnovy řízení a hlavně prodloužil lhůtu na popření otcovství z šesti měsíců na tři roky a popřít otcovství po uplynutí popěrných lhůt přiznal dítěti namísto státního prokurátora.81 Takovou úpravu považuji za velice vhodnou, jelikož je tak přiznáno právo popírat otcovství osobám, kterých se taková situace skutečně dotýká. Slovenská právní úprava reflektovala alespoň část z případu Paulík vs. Slovensko. K řešení situace, kdy muž nemá možnost změnit rozhodnutí soudu o určení jeho otcovství k dítěti, už zákonodárce bohužel nepřistoupil. Mohlo by tomu tak být, pokud by například dal 79
Rozsudek ESLP ze dne 10. 10. 2006, č. 10699/05, Paulík proti Slovensku. Tamtéž. 81 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Nové slovenské rodinné právo, Bulletin advokacie, 2005, č. 7-8, s. 46. 80
36
možnost muži nápravy souladu mezi biologickým a právním otcovstvím prostřednictvím opravného prostředku k soudu. Samozřejmě by musela být v rámci právní jistoty stanovena lhůta na podání takového prostředku od zjištění skutečnosti, která jeho otcovství zpochybňuje, pokud nemohl takovou skutečnost vědět v již předchozím soudním řízení. Ovšem tehdejší úprava slovenského zákona o rodině týkající se určení otcovství je stejná jako dnešní úprava určení otcovství u nás dodnes. Bohužel jsme se neinspirovali a český právní systém nepřipouští dítěti, aby podalo návrh na popření otcovství u prvé a druhé domněnky. Díky nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 15/09 jsme se však dočkali změny alespoň v prodloužení popěrné lhůty.
5.3.2 Keegan proti Irsku Následující rozsudek ESLP se věnuje otci, jemuž byla díky právní úpravě upřena možnost postarat se o své dítě, které dala matka k adopci. Rozsudek jde i dále a vykládá nám blíže pojem rodiny. Stěžovatel pan Keegan měl v letech 1987-1988 vztah se svou přítelkyní po dobu dvou let, z toho jeden rok spolu žili ve společné domácnosti. Jeho přítelkyně otěhotněla, ale během jejího těhotenství se pár rozešel. Panu Keeganovi přítelkyně styk s dítětem zakázala a předala dítě necelé dva měsíce po narození adopčnímu orgánu, o čemž se pan Keegan dozvěděl v dopise pár dní od předání. Stěžovatel podal v souladu s irským právem u obvodního soudu návrh, aby byl ustanoven dítěti jako poručník. Soud prvního s druhého stupně návrhu vyhověl. Argumentace soudu spočívala na faktu, že ustanovení otce jako poručníka bude nejlepší z hlediska principu blaha dítěte. Nejvyšší soud ale zaujal názor, že nemanželský otec se nemůže stát poručníkem dítěte. Proto bylo rozhodnutí soudu druhého stupně změněno a dítě bylo svěřeno do péče adoptantů a osvojeno.82 Stěžovatel se obrátil na ESLP, který konstatoval, že pokud bylo umožněno proti vůle otce a bez jeho vědomí osvojit nemanželské dítě, je porušen čl. 8 EÚLP. Je třeba zmínit, že dle čl. 16 irského Zákona o adopcích83 nemá právo nemanželský otec být slyšen v řízení o adopci. Soud se zabýval i otázkou pojmu rodiny, kdy dospěl k závěru, že pojem rodiny se neomezuje jen na vztahy mezi manžely, ale obsahuje i jiné faktické rodinné svazky, jestliže spolu osoby žijí i mimo manželství. Dítě, které vzejde z takového svazku je postaveno naroveň manželskému dítěti i v případě, kdy spolu jeho rodiče v době jeho
82 83
Rozsudek ESLP ze dne 26. 5. 1994, č. 16969/90, Keegan proti Irsku. Adoption Act, 1952, ve znění novel.
37
narození už nežijí nebo se vztah jinak rozpadne. 84 Soud opět navázal na názor, který deklaroval ve své předchozí judikatuře, a to, že čl. 8 EÚLP má chránit jedince před svévolí státních orgánů, ale obsahuje i pozitivní závazky státu k respektování soukromého a rodinného života. Soud také zhodnotil porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP, kdy byla porušena procesní ochrana stěžovatele, když neměl možnost podle irského práva být slyšen ve věci adopce. 85 Nelze nesouhlasit se závěry Soudu. Jako významný shledávám výklad pojmu rodina, který tento případ nám dobře vykresluje, jak dalece mohou sahat omezení práva muže, jež má dítě s ženou mimo manželství. Pan Keegan se chtěl postarat o své dítě, když matka dítěte se rozhodla se ho vzdát. Vždyť irské právo bránilo otci výchovy svého dítěte i přes jeho snahu. Tento rozsudek vyvolal i změny v našem právním řádu. Promítnul se ve velké novele zákona o rodině, kdy zakotvil právo domnělého otce žalovat o určení otcovství dle § 54 odst. 1 ZOR a také v ustanovení § 70a, které zamezuje osvojení dítěte proti vůli otce, který se domáhá určení v řízení o otcovství. 86
84
HADERKA, J.F. Případ Keegan versus Irsko, Právní rozhledy, 1995, č. 8, s. 311 Rozsudek ESLP ze dne 26. 5. 1994, č. 16969/90, Keegan proti Irsku. 86 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Tradice a inovace v rodinném právu se zaměřením na rodičovství. In Hurdík, J., Fiala, J., Selucká, M., Sborník příspěvků z konference konané na PrF MU dne 25. Září 2007. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 144. 85
38
6
Nový občanský zákoník a evropské harmonizační tendence Cílem této kapitoly je popsat úpravu otcovství v novém občanském zákoníku 87
a zhodnotit, zda autoři promítli do jeho úpravy i evropské harmonizační tendence a zda vzali v potaz i standardy evropského soukromého práva.
6.1
Inovace v novém občanském zákoníku? Nový občanský zákoník (NOZ) je výsledkem rozsáhlé rekodifikace soukromého
práva, která reaguje na nutnost změny v soukromém právu. Tato činnost začala již v roce 2000. NOZ nabyl platnosti 22. března 2012 a účinný bude od 1. 1. 2014. Současný občanský zákoník vznikl v roce 1964 a úprava občanskoprávních vztahů je roztříštěna do více právních předpisů. 88 Od 1. 1. 1950 si rodinné právo razilo svoji vlastní cestu do značné míry bez ohledu na vývoj občanského práva. 89 Tak tomu již nebude a úprava rodinného práva byla začleněna do NOZ, což lze považovat za pozitivní krok. „Od počátků moderního zákonodárství v soukromoprávních věcech i od prvních projektů moderního systému soukromého práva datovaných shodně prvními léty XIX. stol. je úprava manželských a rodinných vztahů chápána jako integrální část občanských zákoníků a občanského práva.“90 Důležitým přínosem vytvořením nové komplexní úpravy je vyřešení vzájemného vztahu mezi obecnou částí a úpravou rodinně-právních vztahů. Normy rodinného práva navazují na statusová práva lidí. 91 Určování rodičovství je upraveno v §775- 793 NOZ. Nadále je otcovství založeno na základě vyvratitelných domněnek. První domněnka je standardně upravena ve prospěch manžela matky a doplněna se zřetelem na institut nezvěstnosti. V současné právní úpravě je dle § 51 odst. 3 ZOR pro zánik manželství v případě nezvěstného rozhodující den smrti, který byl uveden v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého. Nová úprava je nyní v NOZ, kdy se za otce považuje manžel, jestliže se dítě narodí do 300 dnů od prohlášení za mrtvého. Jiným způsobem je upraveno určení otcovství k dítěti, které se narodí matce během rozvodu. V současném zákoně o rodině je dle § 58 87
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Důvodová zpráva – konsolidovaná verze [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16. 9. 2012]. s. 192-194. Dostupné z: 89 HRUŠÁKOVÁ M., Co přinese zařazení rodinného práva do nového občanského zákoníku?. In Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Praha: ASPI, a.s., 2007,st.r 110 90 ELIÁŠ K., ZUKLÍNOVÁ M., Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Linde Praha, a.s. Právnické a ekonomické vydavatelství, 2001, s. 26-27 91 KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo po vstupu České republiky do Evropské unie. Právní rozhledy. 2005, č. 21. s. 769. 88
39
odst. 1 ZOR stanoveno, že souhlasným prohlášením matky, manžela a muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené, pokud se dítěte narodí do 300 dnů po rozvodu. Nově se období pojí na dobu mezi zahájením řízení o rozvodu manželství a třístým dnem od rozvodu manželství. Za otce dítěte se považuje muž, který prohlásí, že je otcem dítěte, pokud manžel matky prohlásí, že není otcem dítěte a matka se k těmto prohlášením připojí. Návrh na zahájení řízení může podat kterýkoli z nich proti zbývajícím dvěma do jednoho roku od narození dítěte. Jde tedy o řízení o popření otcovství spojené s řízením o určení otcovství. Nejdříve by tedy měl manžel popřít otcovství za souhlasného prohlášení matky a na to prohlášení muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, o uznání otcovství k dítěti za současného prohlášení matky. Shledávám zde jako vhodnou lhůtu jednoroční92, neboť je nutné nejdříve rozhodnutí o rozvodu manželství a často může dojít k soudním průtahům. 93 V druhé domněnce se promítly změny týkající se svéprávnosti a jako nedůležitější považuji odstranění mezery, zda se na souhlasné prohlášení otcovství použijí obecná ustanovení občanského zákoníku či ne. NOZ hovoří jasně: jde o zvláštní projev vůle, na který se použijí obecná ustanovení o právním jednání. Neplatnosti se lze dovolat ve lhůtě šesti měsíců. Tím pádem bude možné použít na prohlášení otcovství ustanovení například o omylu. Co se týká nezletilých, i nadále činí nezletilý, který není plně svéprávný, prohlášení před soudem. Soud potom posoudí podle okolností případu, zda ten, kdo není plně svéprávný, může jednat sám nebo za něj bude jednat opatrovník. Změna se promítla i v ustanovení, kdy matka nemůže pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení nebo je-li spojeno s těžko nepřekonatelnou překážkou a v takovém případě na rozdíl od původní úpravy nebude možné určit souhlasné prohlášení o otcovství. Nejméně změn se promítlo do třetí domněnky, která zůstává stejná kromě zkrácení doby pro narození dítěte, která se zkrátila na stošedesát dnů, což odpovídá současným možnostem lékařské vědy, kdy jsou lékaři schopni udržet naživu i velice předčasně narozené dítě. 94 Dostávám se k úpravě popírání otcovství, ve které se promítlo asi nejvíce změn. Nové stanovená popěrná lhůta reflektuje judikaturu ESLP, nálezu ÚS 95 i délky popěrných lhůt v některých zahraničních právních úpravách. Popěrná lhůta manželovi matky zůstává 92
Lhůta k popření otcovství je jinak stanovena šestiměsíční. Důvodová zpráva – konsolidovaná verze [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16. 9. 2012]. s. 192-194. Dostupné z:< http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/DZ_NOZ_89_%202012_Sb.pdf>. 94 Důvodová zpráva – konsolidovaná verze [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16. 9. 2012]. s. 194. Dostupné z: . 95 Nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09. 93
40
stanovena na šest měsíců ode dne, kdy se otec dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost (§785 NOZ), že je otcem dítěte. Otcovství však může takto popřít až do šesti let věku dítěte. Prodloužení doby k popření dítěte shledávám jako dostačující a povedené. Musím zmínit nové řešení situace u neprovdané matky, která byla uměle oplodněna. Pokud byla žena uměle oplodněna se souhlasem manžela nebo jiného muže, pokud není vdaná, nelze otcovství popřít k dítěti narozenému mezi stošedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění, i když by byla použita jiná genetická látka. Další zásadní změna, která se vydařila, je vypuštění oprávnění nejvyššího státního zástupce k popření otcovství. Místo nejvyššího státního zástupce bude nyní rozhodovat soud, který může prominout zmeškání lhůty k popření otcovství, pokud je to v zájmu dítěte a veřejného pořádku. Soud posoudí okolnosti, které jsou rozhodné pro připuštění návrhu na popření otcovství, i když už lhůta uplynula a pak bude rozhodovat, zda bude otcovství popřeno. Nejvyššího státního zástupce nahradí i v případě ohrožení dítěte, kdy může soud zahájit řízení o popření otcovství i bez návrhu v případě druhé domněnky, kdy bylo určení otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale je zřejmé, že otec takto určený nemůže být otcem dítěte.96 Autoři dle mého názoru mohli jít ještě dál. V ustanovení, kdy bude soud rozhodovat, zda promine lhůtu k popření otcovství,97 není příliš jasné, v jakých případech soud řízení zahájí. Není jasné, zda bude soudu postačovat test DNA nebo zda vůbec bude přihlížet k takovému testu DNA, který prokazuje, že muž, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, je biologickým otcem dítěte a v jakém smyslu má být zájem dítěte vykládán. Dále se do NOZ promítla dle mého názoru nedostatečně práva biologických otců. Možnost, aby biologický otec vyvolal řízení na popření otcovství u první a druhé domněnky, zde není i nadále. Jako velký nedostatek nové úpravy shledávám třetí domněnku, která je stále postavena na souloži v kritické době, místo aby bylo zjištění otcovství založeno na biologické skutečnosti prokázáním analýzou DNA. Z mého pohledu je smutné, že nebylo do nové úpravy včleněno právo dítěte na popření otcovství. Ač věcný záměr z roku 200098 i návrh zákona z května 201199 s takovou
96
Důvodová zpráva – konsolidovaná verze [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16. 9. 2012]. s. 194-196. Dostupné z: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/DZ_NOZ_89_%202012_Sb.pdf>. 97 § 792 NOZ: Je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek. 98 Věcný záměr občanského zákoníku (s úpravami po projednání v odborných komisích LRV a v Legislativní radě vlády) [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16.9.2012]. Dostupný z:
41
úpravou počítal, v NOZ se od ní upustilo. Podle návrhu zákona z května 2011 mělo dítě, které dosáhlo plné svéprávnosti, nejpozději do jednoho roku od plnoletosti a pokud se dozvědělo o skutečnostech zpochybňujících otcovství k němu, tak do jednoho roku od zjištění. Bohužel NOZ neobsahuje popěrné právo dítěte, které by posilovalo právo dítěte znát svůj původ. Dá se říci, že NOZ v úpravě otcovství přinesl jistě v mnohém změny k lepšímu, ale myslím, že autoři příliš lpěli na tradičním pojetí tří domněnek a hlavně co se týká popření otcovství, mohli být více inovativní.
6.2
Evropské rodinné právo? Rodinné právo každého státu je ovlivněno společenským, politickým, náboženským
a kulturním vývojem dané země, proto se objevují názory, že je nejméně vhodné pro harmonizaci, natož pak unifikaci. I přesto, právo České republiky nestojí mimo trendy hlavně díky vlivu Rady Evropy a judikatury ESLP. 100 I v důvodové zprávě k NOZ se uvádí, že se české soukromé právo musí přiblížit evropským standardům. 101 Změny poměrů v rodině, potažmo ve společnosti, hlavně v 70. a 80. letech minulého století, donutily zákonodárce v řadě evropským zemí hledat společné cesty. Například větší zájem o ochranu lidských práv, rozvoj rovnosti muže a ženy, migrace, zrovnoprávnění dětí narozených mimo manželství s dětmi manželskými, se staly předmětem diskuze o harmonizaci a unifikaci práva evropských států a objevila se myšlenka evropského rodinného práva.102 Za významnou činnost ke sbližování úpravy rodinného práva v evropských státech je považována činnost Komise pro evropské rodinné právo (dále „CEFL“). Jde o činnost akademiků a srovnávací výzkum, jehož cílem je dosažení skutečné evropské identity. Některé výsledky právní vědy jsou obsaženy ve výsledku její činnosti, a to v Principech
99
§788 NOZ: Otcovství může popřít i dítě poté, co nabylo plné svéprávnosti, nejpozději však do jednoho roku od dosažení zletilosti, popřípadě do jednoho roku ode dne, kdy se dozvědělo o skutečnosti, která otcovství k němu zpochybňuje, pokud se o ní dozvědělo až po dosažení zletilosti. Vládní návrh z května 2011[online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16.9.2012]. s. 152. Dostupný z: . 100 Králíčková, Z.: Evropský kontext vývoje českého rodinného práva po roce 2004. In Hurdík, J., Fiala, J., Selucká, M. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Sborník příspěvků z workshopu konaného na Právnické fakultě Masarykovy univerzity dne 26. 9. 200. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 202-222. 101 Důvodová zpráva – konsolidovaná verze [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16.9.2012]. s. 19. Dostupné z: . 102 KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo po vstupu České republiky do Evropské unie. Právní rozhledy. 2005, č. 21. s. 769.
42
evropského rodinného práva,103 které by mohly být základem pro zákonodárce v členských státech. Principy evropského rodinného práva jsou inspirací pro rodinné právo v evropských zemích a snaží se o eliminaci rozdílů v úpravách členských států, které jsou dány historickými, společenskými, kulturními a dalšími vlivy. Mezi základní evropské standardy, na kterých je třeba stavět, se předně řadí úcta k rodinnému životu člověka, hodnoty lidské důstojnosti, svobody, rovnosti, otcovství založené na souladu biologického a sociálního aspektu, nejvyšší blaho dítěte, právo dítěte znát své rodiče a další. 104 Inspirací pro zákonodárce by v budoucnu mohlo být dílo Model Family Code (dále jen „MFC“), který je výsledkem činnosti členky expertní skupiny CEFL švýcarské profesorky Ingebor Schwenzerové. Autorka se snažila dílo zpracovat s ohledem na rodinná práva evropských zemí a formulovala v něm velmi liberální principy. Základem je zákaz zasahování státu do privátní sféry jednotlivce s ohledem na autonomii vůle v rodinném životě.105 Dále se budu věnovat ustanovením, které se vztahují na téma mé diplomové práce. Úprava právního rodičovství je obsažena v části třetí.106 Zákonným rodičem je podle čl. 3.4. MFC žena, která dítě porodila. MFC vychází z tzv. chtěného neboli zamýšleného rodičovství. 107 Podle čl. 3.5 MFC je tedy zákonným rodičem osoba, která prohlásí se souhlasem matky, že je rodičem dítěte. Tento koncept vychází z faktu, že takový rodič, který převezme rodičovskou zodpovědnost, tak činí, z opravdového přesvědčení, má zájem starat se o dítě, což je v nejlepším zájmu dítěte. Předpokladem, který nesmí chybět, je ovšem souhlas matky. Právo popřít rodičovství dle čl. 3.6 MFC, pokud osoba mylně předpokládala genetické rodičovství, musí být uplatněno do jednoho roku od doby, kdy se rodič dozví o omylu. Jedná se hlavně o muže, který bude takto popírat otcovství, ale myslitelným případem je i popření matky v případě záměny embryí. MFC se zdržel v tomto případě od
103
Principles of European Family Law KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2009, s. 45. 105 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Recenze díla Schwenzer, I., Dimsey, M. Model Family Code. From a Global Perspective. Antwerpen - Oxford, Intersentia, 2006, s. 257. Právník, Praha, Česká republika, Ústav státu a práva Akademie věd. 2007. č. 2, s. 80-83. 106 Parents and Children 107 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Recenze díla Schwenzer, I., Dimsey, M. Model Family Code. From a Global Perspective. Antwerpen - Oxford, Intersentia, 2006, s. 257. Právník, Praha. Česká republika. Ústav státu a práva Akademie věd. 2007. č. 2, s. 80-83. 104
43
zavedení objektivní lhůty pro popření rodičovství, jelikož právní rodičovství bez aktivních rodinných vazeb není v zájmu dítěte. V čl. 3.7 MFC je zavedeno popěrné právo dítěte, které může popírat rodičovství do jednoho roku, kdy se dozví, že jeho rodič není jeho genetickým rodičem. Autorka zde vycházela z práva dítěte znát svůj původ. V čl. 3.8 MFC zavedla autorka popěrné právo genetického rodiče. Ačkoli MFC vychází z chtěného rodičovství, nemůže přehlížet práva genetických rodičů. MFC stanovil lhůtu šesti měsíců od narození dítěte, kdy může genetický rodič napadnout právní rodičovství založené podle čl. 3.4 nebo 3.5 u soudu. Pokud není mezi právním rodičem a dítětem bližší sociální pouto, může genetický rodič napadnout právní rodičovství do jednoho roku od doby, kdy se dozví o svém genetickém rodičovství. Navíc od 12 let dítěte může genetický rodič právní rodičovství napadnout jen se souhlasem dítěte. MFC umožňuje právnímu rodiči v čl. 3.9 napadnout právní rodičovství matky, taktéž matka má možnost napadnout právní rodičovství založené prohlášením podle čl. 3.5 do 15 let věku dítěte, pokud mezi takovým rodičem a dítětem není bližší sociální vztah. Opět je zde dána podmínka vážící se na věk dítěte, kdy od jeho 12 let je nutný jeho souhlas. I když matka souhlasila s prohlášením rodiče o jeho rodičovství k dítěti, musí zde být nastavena možnost toto změnit. I přes očekávání matky může nastat stav, kdy právní rodič o dítě nebude jevit v budoucnu zájem a pak je v nejlepším zájmu dítěte zpochybnit právní rodičovství, které se neodráží v rodičovství sociálním. Poslední čl. 3.10 části věnují se vztahům mezi rodiči a dětmi upravuje rodičovství založené soudem. Oprávnění k žádosti jsou dítě nebo osoba, která tvrdí, že je genetickým rodičem dítěte. Pokud je rodičovství už založeno podle čl. 3.4 nebo prohlášením podle čl. 3.5, může být určeno jen současně s popřením podle čl. 3.7 nebo 3.8. Ačkoli je MFC postaven na záměrném rodičovství, existují případy, kdy záměrné rodičovství neexistuje. První případ může nastat, když otec, který je genetickým otcem, nechce uznat své otcovství, pak může dítě nebo matka žádat určení soudem. Nebo naopak matka nebude souhlasit se záměrným otcovstvím muže, pak se může muž nebo dítě domáhat soudně určení otcovství. 108 MFC je velmi inspirující dílo, které by mělo být základním podkladem pro harmonizaci evropského práva. Jako přínosnou hodnotím úpravu, kdy bylo do určení a popírání rodičovství začleněno dítě jako aktivní osoba, které je přiznáno vyjádřit názor na 108
SCHWENZER, I., DIMSEY, M. Model Family Code – From a global perspective. Antwerpen – Oxford : Intersentia, 2006, s. 97-113.
44
jeho osobní stav týkající se vztahu rodič - dítě. Inspirací pro autory mohl být MFC hlavně při formulaci třetí domněnky, která by mohla být založena na soudním rozhodnutí, ve kterém by soud určil otcem dítěte genetického otce určeného na základě metody DNA. Pak by nehrozilo, že by za otce byl určen muž, který ve skutečnosti biologickým otcem dítěte není. I například přes nezapracování popěrného práva do NOZ lze souhlasit s názorem, že NOZ je koncepčně i obsahově podobný tzv. velkým kodexům soukromého práva, a obsahuje soukromoprávní materii včetně rodinného práva, s čímž se můžeme setkat i v ostatních srovnatelných zahraničních právních úpravách, což odpovídá jednotě soukromého práva.109
109
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Evropský kontext vývoje českého rodinného práva po roce 2004. In Hurdík, J., Fiala, J., Selucká, M. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004. Sborník příspěvků z workshopu konaného na Právnické fakultě Masarykovy univerzity dne 26. 9. 2006 Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 202-222.
45
7
Závěr Cílem této práce bylo vymezit jednotlivé domněnky otcovství, vysvětlit, kdy může
dojít ke kolizi mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým otcovstvím, analyzovat možná řešení takových situací a doplnit je o judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Nakonec jsem se věnovala novému občanskému zákoníku, kde jsem chtěla poskytnout srovnání nynější a nové úpravy otcovství, posoudit, do jaké míry byly při jeho tvorbě zohledněny evropské harmonizační tendence a zodpovědět stěžejní otázku této diplomové práce, a to zda při určování otcovství setrvávat na tradici nebo je třeba inovovat tuto úpravu. V úvodu jsem uvedla základní pojmy, které jsou stěžejní pro téma této práce. V další části práce jsem ke každé domněnce vytvořila teoretický základ popisující úpravy domněnky v ZOR a na to jsme navázala praktickou částí, kdy jsem se na modelových situacích snažila představit situace, při kterých může dojít ke kolizi mezi právním, sociálním, biologickým a genetickým otcovstvím. Každou kapitolu k dané domněnce jsem završila judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Nepostradatelnou kapitolou byla úprava otcovství v novém občanském zákoníku a zamyšlení nad evropským rodinným právem. Domnívám se tedy, že cíle, které jsem si stanovila v úvodu této práce, jsem splnila. Jednotlivé kolize mezi typy otcovství jsem řešila pomocí analyticko-deskriptivní metody a pomocí komparativní metody jsem srovnala nynější úpravu otcovství s úpravou v novém občanském zákoníku. Jsem si vědoma faktu, že život je pestrý a přináší nepředvídatelné situace, ale snažila jsem se představit typické situace, při kterých může dojít ke střetu mezi otcovstvím právním, sociálním, biologickým či genetickým. Odpověď na otázku, zda setrvávat na tradici či inovovat nynější úpravu, není jednoduchá. Inspirovat se dílem Model Family Code a založit úpravu rodičovství na tzv. chtěném rodičovství by bylo velice inovativní, ale domnívám se, že naše společnost není na takovou změnu připravena a navíc biologické otcovství není v každém případě na místě preferovat před otcovstvím sociálním. První domněnka postavená na manželství vychází z tradičního pojetí, že otcem dítěte je manžel matky. Ve většině případů by tomu tak mělo být. I když se společnost od dob, kdy tato domněnka vznikla, změnila a převrátila hodnotový systém, manželství hraje roli ve společnosti i nyní, nechť je tato domněnka zachována. Druhá domněnka slouží hlavně nesezdaným párům, které mohou jednoduše určit otcovství k dítěti souhlasným prohlášením. Největší problém skýtá třetí domněnka. 46
Zákonodárce nereagoval a nereaguje na objevy v oblasti genetiky a stále lpí na určování otcovství na skutečnosti soulože v tzv. kritické době. Pomocí metody DNA je však možné spolehlivě a rychle určit otcovství. Tak by tomu mohlo být například v soudním řízení, kdy by soud zkoumal okolnosti případu a zvážil, da biologické otcovství převáží nad právním či biologickým stavem či naopak. Tím pádem by byly chráněny zájmy otce, kdy v minulosti docházelo podle starších metod k mylnému určení otcovství a na druhé straně chráněno i právo dítě znát svůj původ. Statusové poměry ovlivní dítě na celý život. Je ovšem třeba hledat rovnováhu v těchto poměrech v rodině. Ne vždy musí být biologické otcovství preferováno, někdy musí biologická a sociální realita ustoupit právnímu stavu, pokud nepřináší nikomu ze zúčastněných užitek. Pokud mám zhodnotit závěr mé práce, domnívám se, že tradiční pojetí domněnek by mohlo být zachováno, ale s výraznými inovacemi hlavně v oblasti třetí domněnky. Nový občanský zákoník naplnil některá očekávání, například eliminací oprávnění nejvyššího státního zástupce a zavedením možnosti domáhat se popření otcovství soudní cestou. Autoři však šli konzervativní cestou, zachovali třetí domněnku a nezavedli institut popěrného práva dítěte, což nereflektuje evropské standardy a nerespektuje Úmluvu o právech dítěte. Jsem toho názoru, že v době, kdy existuje metoda, podle které lze otcovství s jistotou určit a neplatí již zásada pater semper incertus, by měla právní úprava na takové změny reagovat, což by bylo nejen v zájmu dítěte, ale i v zájmu rodičů.
47
8
Resume Our legal regulation of fatherhood is traditionally based on the old Roman
principles: mater semper certa est, pater incertus. It means mother is always certain, father not. Legal parent is the woman who gave the birth to the child. But, regulation of paternity is more complicated. The fatherhood is based on three presumptions which are based on mere probability. The discovery of DNA analysis brought a significant change. It provides determine of paternity with almost 100% of accuracy. The main question is whether to remain at the traditional conception of three presumptions or affect it with advances in science and modern medicine. My thesis is based on problem that the legislature unnecessarily inclined to the traditional concept of paternity without taking into consideration the new science research. The aim of this work is to define the basic concepts which are relevant to this topic as individual beliefs of paternity or providing an overview of situations where there is a conflict between the legal, social, biological and genetic fatherhood. This work also brings judgments of the Constitutional Court and the European Court of Human Rights. Next, I investigated the regulation of fatherhood in the new Czech Civil Code and ideas of European family law. I firmly believe that I fulfilled objectives of my work. In this work, I introduced the basic concepts, explanation of child's right to know their origins, as well as I described the presumption of paternity in every chapter. I also tried to describe a situation that could cause a conflict between the legal, social, biological and genetic fatherhood. You can also find a judgment of the Constitutional Court and the European Court of Human Rights at the end of each chapter. In one chapter, I compared the re-codification of fatherhood in the new Civil Code with the current regulation. There is an assessment whether the authors of the new Civil Code reflected a tendency of the European law. The answer to the question whether to remain on the traditional concept of three presumptions of paternity or affect it by legislation such as the model of Family Code is not easy. Actually, I guess that people in the Czech Republic are not ready for parenthood in the sense of the Model Family Code. Inspiration for us would be the main idea of parenthood in one part of Model Family Code which is called “volition parenting”. It is not correct to prefer legal parenthood of biological parenthood every time. The first presumption of paternity in our legal system is derived from the institution of marriage. I guess that's how it should stay. The institution of marriage still has its value and is still 48
accredited in society. In addition, the father of a child who was born in marriage is mostly considered as a real biological father and thus the legal, social, biological and genetic fatherhood is considered as consistent. The second presumption is based on a consistent statement of paternity by mother and men. This presumption is mainly intended for unmarried couples. The biggest problem is in the third presumption which is still based on the so-called sexual intercourse within critical time. It is caused by the legislature attitude which does not respond to advances in genetics and modern medicine and still inclined to the facts applied since times of our ancestors in spite of the discovery of DNA analysis which provides determine of paternity reliably and quickly. In case of determining paternity based on this presumption, it can lead to wrong determination and marked legal father is not biological father actually. There is no problem like this in case of use the DNA method. The third presumption could be adjusted by the specific lawsuit where the court would use the DNA method and subsequently considering what is more important – biological fatherhood or social or legal fatherhood. It would protect the rights of a child to know its origin and the interests of the father. The new Czech Civil Code has brought changes of the issue of fatherhood, but I can see a negative a regulation of the third presumption and elimination of the right of the child to deny paternity. I firmly believe that the concept of the three assumptions should be maintained. But there is need of significant innovations, especially in the area of the third conjecture. In case there is a method that allows us to resolve the question of paternity with almost 100% of accuracy, the legislators should respond this possibility in their work. It would help to protect the interests of children and parents too.
49
9
Použitá literatura
Knižní publikace, sborníky: ELIÁŠ, K., ZUKLÍNOVÁ, M. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001. FRINTA, O. Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině. In Naděje právní vědy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 163–172. HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. 3. přeprac. a dopl. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006. HRUŠÁKOVÁ, M. a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. HRUŠÁKOVÁ, M. Současná právní úprava rodinného práva. In Veselá, R. a kol. Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 159. HRUŠÁKOVÁ M., Co přinese zařazení rodinného práva do nového občanského zákoníku?. In Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 110. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Občanský zákoník a rodinné právo aneb malé zamyšlení nad tradicí In Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 1104. KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka.
Nemanželská
matka,
nemanželské
dítě.
In Proměny
soukromého práva. Sborník příspěvků z konference ke 200. výročí ABGB. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 316 - 330. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Evropský kontext vývoje českého rodinného práva po roce 2004. In Sborník z workshopu „Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004“, Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 202-222. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Tradice a inovace v rodinném právu se zaměřením na rodičovství. In Hurdík, J., Fiala, J., Selucká, M. Sborník příspěvků z konference konané na PrF MU dne 25. Září 2007. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 144. 50
KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo na cestě návratu k tradičním institutům (na okraj harmonizace a unifikace). In Kodifikácia, europeizácia a harmonizácia súkromného práva. Znornik z konference VIII. Lubyho dni. Bratislava: Iura edition, 2005, s. 415-426. RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M. Kurs občanského práva - Instituty rodinného práva. Praha: C. H. Beck, 1999. SCHWENZER, I., DIMSEY, M. Model Family Code: From a Global Perspective. Antwerpen: Intersentia, 2006. SVEJKOVSKÝ, J., et.al., Nový občanský zákoník, srovnání nové a současné úpravy občanského práva, Praha: C. H. Beck, 2012. ŠÍNOVÁ, R. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a v Německu a jejich aktuální problémy. Praha: Leges, s.r.o., 2010, s. 100-116.
Odborné články: FRINTA, O. Asistovaná reprodukce - nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s. 123-130. FRINTA, O. Asistovaná reprodukce – právo a současná praxe. Právní fórum, 2005, č. 4, s. 133-146. HADERKA, J. Případ Keegan versus Irsko, Právní rozhledy, 1995, č. 8, s. 311. HOŘÍNKOVÁ, A. Otazníky nad přijetím zákona o výzkumu na lidských kmenových a embryonálních buňkách. Právní rozhledy, 2007, č. 3, s. 101-105. HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. Anonymní a utajené mateřství v české republice – utopie nebo realita? Právní rozhledy, 2005, č. 2, s. 53. JÍŠOVÁ, A. Návrh nejvyššího státního zástupce na popření otcovství v praxi. Bulletin advokacie, 2006, č. 11-12, s. 80 – 86. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Nové slovenské rodinné právo. Bulletin advokacie, 2005, č. 7-8, s. 46. KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo po vstupu České republiky do Evropské unie. Právní rozhledy. 2005, č. 21, s. 769. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Recenze díla Schwenzer, I., Dimsey, M.: Model Family Code. From a Global Perspective. Antwerpen - Oxford, Intersentia, 2006, 257 s. In Právník, Praha, Česká republika, Ústav státu a práva Akademie věd. 2007, č. 2, s. 80-83. 51
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem a subjektivní „přirozená“ práva dítěte. Bulletin advokacie, 2007, č. 5, s. 32-35. LANGER, P. Právní povaha souhlasného prohlášení rodičů podle § 52 ZOR a právní důsledky jeho vad. Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 667. Loudová, M., Sieglová, Z., Řešení otázky sporného otcovství na počátku 3. tisíciletí metodiky analýzy DNA umožňují jednoznačnou odpověď. Právní rozhled, 2002, č. 4, s. 198. NEUMAN, K. P. Soudy cizích států. SRN: Vrchní zemský soud Brémy: Výkon rozhodnutí právního nároku dcery dozvědět se od matky jméno otce. Právní rozhledy, 2000, č. 9, s. 229–230. POLÁKOVÁ, M. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarovaného Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy, 2000, č. 2, s. 55-58. RADVANOVÁ, S. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo, 1998, č. 5, č. 6, č. 7-8, s. 7-13, 4-7, 9-13. Winterová, A.: Určení otcovství nad rámec zákonných domněnek. Správní právo, 2003, č. 5-6, s. 13.
Právní předpisy: Císařský patent č. 946/1811 S.b. z.n., obecný zákoník občanský, ve znění pozdějších předpisů. Deklarace práv dítěte, přijata 20. 11. 1959 Valným shromážděním OSN v New Yorku. Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 5. Listopadu 2003, č. 6/2003, o postupu státních zástupců při prošetřování podkladů žaloby podle § 62 nebo § 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona 91/1998 Sb. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších právních předpisů. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 52
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.
Judikatura:
Nález Ústavního soudu ze dne 20. Února 2007, sp.zn. II. ÚS 568/06.
Nález Ústavního soudu ze dne 8.7.2010, sp.zn. Pl.ÚS 15/09.
Nález Ústavního soudu ze dne 28.února 2008, sp.zn. I ÚS 987/07.
Rozhodnutí ESLP o přijatelnosti stížnosti ze dne 8. 1. 2007, č. 39277/06, Kňákal proti České republice.
Rozsudek ESLP ze dne 28. 11. 1984, č. 8777/79, Rasmussen proti Dánsku.
Rozsudek ESLP ze dne 26. 5. 1994, č. 16969/90, Keegan proti Irsku.
Rozsudek ESLP ze dne 27. 10. 1994, č. 18535/91, Kroonová a ostatní proti Nizozemí.
Rozsudek ESLP ze dne 24. 11. 2005, č. 74826/01, Shofman proti Rusku.
Rozsudek ESLP ze dne 10. 10. 2006, č. 10699/05, Paulík proti Slovensku.
Rozsudek ESLP ze dne 7. 2. 2002, č. 53176/99, Mikulić vs. Chorvatsko.
Rozhodnutí ESLP ze dne 13.7.2006, č. 58757/00, Jäggi proti Švýcarsku.
Rozsudek ESLP ze dne 7. 3. 2006, č. 6339/05, Evans proti Spojenému království.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. července 2010, sp.zn. 21 Cdo 298/2010.
Rozsudek Nevyššího soudu ze dne 9. listopadu 2011, sp.zn. 21 Cdo 4795/2010.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 1998, sp.zn.I.ÚS 430/98.
Elektronické prameny: Comission of European Family Law. [online]. Dostupné z: . Comission
of
European
Family
Law:
.
53
history.
[online].
Dostupné
z:
Důvodová zpráva – konsolidovaná verze [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. s. 192-194. [cit. 16. 9. 2012]. Dostupné z: .
HRUBÁ, M. Lidskoprávní aspekty procesu slaďování biologického a právního rodičovství. In Sborník z konference Dny veřejného práva, [online]. [citováno 22. 9. 2012]. Dostupné z: . Sněmovní tisk č. 480. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině [online]. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2011, VI. volební období. [cit. 9. 9. 2012]. Dostupné z: . Dětí narozených mimo manželství stále přibývá. Český statistický úřad [citováno 17. 9. 2012]. Dostupné z: . Věcný záměr občanského zákoníku (s úpravami po projednání v odborných komisích LRV a v Legislativní radě vlády) [online]. Ministerstvo spravedlnosti, 2012. [cit. 16. 9. 2012]. Dostupný z: . Vládní návrh občanského zákoníku z května 2011. Ministerstvo spravedlnosti.[cit. 16. 9. 2012]. Dostupný z: . DNA test – často kladené otázky o genetických testech [citováno 22. 9. 2012]. Dostupné z: . Nový občanský zákoník. Dostupné z: .
54
