OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
POZNÁMKY K POJETÍ LYRICKÉHO TEXTU (DISTANČNÍ TEXT)
OSKAR MAINX
OSTRAVA 2006
1
OBSAH
Úvod........................................................................................................................................... 3 1. Lyrika, lyrično .................................................................................................................... 5 2. Básnická funkce.................................................................................................................. 6 3. Subjektivita v lyrice ........................................................................................................... 8 4. Obraz, čas a prostor v lyrice ............................................................................................. 9 Literatura a prameny............................................................................................................. 12
Úvod
ÚVOD Následující distanční text si klade za cíl formou několika základních poznámek seznámit studenty s úvodem do problematiky pojetí lyrického textu a jeho obecných rysů. Vedle způsobu pojímání lyrického textu se soustředíme na charakteristiky základních literárně teoretických kategorií lyriky, jako jsou problematika lyrického subjektu a jeho časté ztotožňování s empirickou osobností autora, pojímání času a prostoru a vnímání obrazu lyrické situace. Z důvodů obsáhlosti teorie poezie jsme se záměrně soustředili na několik výběrových aspektů celé problematiky, a to zvláště těch, se kterými se studenti opakovaně potýkají při svých interpretacích básnického textu.
Po prostudování textu budete znát: •
základní rys y l yrického textu;
•
úvodní přehledové informace o l yrice jako literárním druhu;
•
některé poznatky o specifikách l yrické v ýpovědi jako takové;
•
pramen y a literaturu, které poslouží k dalšímu samostatnému studiu.
Budete schopni: •
erudovaně číst a analyzovat l yrický text;
•
lépe rozumět povaze nejen básnického textu, ale i jaz yku jako takovému.
Čas potřebný k prostudování 1 hodina (nastudování teorie + analýza předložených básnických textů)
3
5 1. LYRIKA, LYRIČNO Klíčová slova: lyrika, lyrický text, básnický jazyk
Co je to lyrika? Jaká jsou specifika básnické výpovědi? Lyriku v zásadě vymezujeme jako jeden ze tří literárních druhů, m y se však v tomto textu zaměříme na rys y a aspekt y, které tuto ob last odlišují od jin ých způsobů v ýpovědi. Lyrika je považována za v ýpověď de facto monologickou, někteří teoretici ji přímo označ ují za v ýraz vnitřní zkušenosti člověka. Podstatn ým znakem lyrické výpovědi je zvláštní vztah k jaz yku. Básnick ý jaz yk není nějaký zvláštní jaz yk – se „vznešeným“ st ylistick ým registrem, vybraným slovníkem, pečlivou s yntaxí at d. – n ýbrž je to zvláštní užití forem každodenního jaz yka. Básnick ý jaz yk odhaluje to, co je v běžném jaz yce latentně přítomné. Svým citeln ým
rozdílem
vůči
běžnému
jaz yku,
normám,
zvykům
a
automatismům řeči zdůrazňuje řečené a odkazuje k chování a k s ystému jaz yka. Základem poezie je aktualizace a ozvláštňování jaz yka prostřednictvím metrické organizace a opakování zvukových prvků. Lze konstatovat, že básnický jaz yk užívá ve zvýšené míře tropů a figur. V teorii poezie zkoumáme vztahy mezi různými t yp y organizace
jaz yka
tematickou
–
nebo
–
metrickou, (obecně
fonologickou,
řečeno)
mezi
sémantickou,
sémantick ými
a
nesémantick ými dimenzemi jaz yka, mezi tím, co báseň říká a jak to říká. Podle Jonathana Cullera nám l yrika ukazuje „význam či pří běh vypl ývající z uspořádání verbálních prostředků.“
Část pro zájemce. Literární teoretik Tomaševskij říká, že: „Vše, co existuje v po ezii, je již obsaženo v jaz yce – kromě poezie samé.“ Další zdroje. Tomaševskij, Boris: Teorie literatury. Praha 1970.
6 2. BÁSNICKÁ FUNKCE Klíčová slova: metrum, rytmus, interpretace. Funkce básnického jaz yka spočívá v tom, že básnický jaz yk se koncentruje na způsob svého sdělování. Tradiční formální znaky veršů jsou rým a metrum. Básnický jaz yk nás upozorňuje na automatism y v našem běžném vyjadřování, na to, jakým způsobem vznikají
form y,
které
používáme
a
účinky
jaz yka,
kterým
„normálně“ podléháme a kterým také leckdy „věříme na slovo“. Automatismus běžně užívaných významů tak je zpochybněn a rozrušen. Báseň je místo, kde je řeči umožněno, aby se svobodně zabývala sama sebou. Podle Mukařovského nám tak: „Básnická řeč dává prožívat sám akt v yjadřování, mluvení /../ básnická řeč je zamě řena na samoúčelné prožívání aktu vyjadřování.“ Interpretace básnick ých textů předpokládá naši dobrou znalost gramatických i rétorickýc h figur. Teprve jsme-li schopni rozpoznat dílčí metrické, fonetic ké, s yntaktické a další struktury a dokážeme-li je pojmenovat, může me pochopit i jejich souhru (anebo konflikt y) v konkrétním textu. Básnickou funkci lze též popsat jako jakési prodlévání u toho, co je řečeno v řeči samé. Toto „zdržení“, které může být zakoušeno př i čtení básnického textu, však není omezeno pouze na básně – kdekoli se naše pozornost obrací k jaz yku, zarazí se u vztahu zvuku a sm yslu, vypadává z automatického používání jaz yka a u jaz yka setrvává, tam všude může být ve hře básnická funkce. Nejčastěji však toto pozorujeme právě u básní. Básně pojímáme jako verbáln í konstrukce, u kterých je jednou z hlavních otázek vztah mezi v ýznamem a nesémantickými rys y jaz yka, jakými jsou rytmus a zvuk. V čem se ona „básnickost“ projevuje? Lingvista pociťováno
Roman jako
Jakobson
tento
slovo,
nikoli
a
jev
vysvětluje:
jako
pouhý
„Slovo
je
reprezentant
pojmenovaného předmětu nebo jako výbuch emoce. V tom, že slova
7 a jejich skladba, jejich v ýznam, jejich vnější a vnitřní forma nejsou lhostejnou poukázkou na skutečnost, nýbrž nabývají vlastní váhy a hodnot y.“ Svou v ýrazně expresivní a emocionální funkcí je l yrika zaměřená k subjektu, k člověku a k jeho pociťování. Recipient při četbě básnického
textu
poznává
svou
schopnost
tvořivě
pracovat
s jaz ykem a lépe jej poznávat. Pro svou estetickou „samoúčelnos t“ je básnick ý jaz yk nad jiné způsobil ý k tomu, aby neustále oživo val poměr člověka k řeči a řeči ke skutečnosti, aby odhaloval vnitř ní složení jaz ykového znaku a ukazoval nové možnosti jeho užití. Výše řečené pochopitelně hraje důležitou roli v tvorbě básníků. Jako jeden z podstatných rysů své poetiky užívá tematizace slov a jako takového i rodák z Kyjova, básník Ivan Jelínek (1909–2002). Předkládáme zde úryvky z rozsáhlejší básně Slovo z jeho vrcholné sbírk y Světlo a tma (1991): Na slovo vzaté slovo mně stojí v slovu. Zlato v mém zdroji beze stop po slovu. /../ Studna, jež zná se v něcot y úplného slova. Toho, co skovalo a ková na v ýhni v yslovení úm ysl stvoření. /../ Po kotník y. Po hlavu. Slovo do pasu, na slovo slovu v slovu menší se a vzrůstá na ústa vesmíru. Na lidská ústa. Na svá ústa boží. Tma nesl yšitelná. A dusá světelná. Tma hustá.Mluvící jen: Jsem, který jsem. Slovo to slovonic, všeslovo.
8 Slovo jedna, posléz dvě a tři zjevivší. Utajivší Trojici.
Úkol k textu. Zam yslete se nad předloženým básnickým úryvkem. Pokuste se vyjmenovat klíčové motiv y a téma básně. Jaké básnické prostředk y autor využívá? Dokázali byste vytvořit nějaký neologismus? Jakým způsobem funguje naše dorozumívání? Je naše komunikace založená na porozumění a oboustrannému obohacení? Nebo naše rozhovory vnímáme jako slovní souboje a naše partnery j ako protivníky, které chceme hlavně porážet svými argument y? Další zdroje. Trávníček, Jiří: Strmý osamělec. In: Poezie poslední možnosti. Praha 1996, s. 199– 215.
3. SUBJEKTIVITA V LYRICE Klíčová slova: lyrický subjekt, lyrický obraz, autor, téma básně. V souvislosti s přem ýšlením o básnickém textu je třeba začít rozlišovat především mezi jakýmsi „hlasem“, kter ý tu či onu bás eň pronáší, a básníkem, který je jejím autorem. Tímto „hlasem“ máme na m ysli tzv. lyrický subjekt (mluvčí básně ). Ten sjednocuje v ýznam y kompozice l yrického textu a je bez ohled u na námět básně vždy jejím hlavním tématem. Lyrický subjekt je st ylizovaným
znakem
autora
v textu,
sv ými
v ýznam y
k němu
odkazuje, ale nelze ho s osobností autora ztotožňovat. Výrazem st ylizace tak např. bývá i autorský pseudonym. Je třeba, abycho m si uvědomili skutečnost, že ani l yrický subjekt v textu básnickém , ani kteroukoli
postavu
či
vypravěče
v textu
prozaickém
nelze
ztotožňovat s ps ychofyzickou osobností autora. Např. lyri cká báseň o přírodě je vždy především st ylizovanou výpovědí o vztahu lyrického subjektu k přírodě, o jeho uměleckém hodnocení přírod y. Vztah toho či onoho básníka k přírodě je v tomto případě podružný. Proti převádění prožitku, jak jej podává text, na biografické prožívání lze tedy vznášet několik zásadních námitek:
9 1. Předmětem l yriky není izolovaný jedinečný prožitek, nýbrž cosi všeobecného, stále se opakujícího, jež se jasně a plně odloučilo od osobnosti básníka. Jaz yk totiž vyjadřuje svou soustavou znaků věci a skutečnosti všeobecné. 2. Rozhodující argument je však ten, že psaný text na rozdíl od slova mluveného vždy implikuje nepřítomnost toho, kdo jej napsal. Neboť aktem psaní se reálně píšící jednou provžd y a kategoricky odděluje od řečeného, které jej anebo ji – v písmu přežívá: osoba autora je irelevantní vzhledem k tomu, co psaný text říká. V tomto smyslu subjekt textu autora zcela stírá. Neznamená
to,
že
by
psan ý
text
nemohl
být
čten
jako
sebev yjádření autora. Ale jakožto napsaný text je od něj neodvolatelně oddělen; číst jej s ohledem na autora pak znamená iluzorní a metodicky pochybný pokus toto oddělení zrušit. Úkol. Pokuste se odpovědět svými slovy na otázku, proč nelze ztotožňo vat osobnost autora a l yrick ý subjekt (mluvčího) básně? Další zdroje. Šalda, František Xaver: O básnické autostylizaci, zvláště u Bezruče. In: Dílo F. X. Šaldy, svazek 11. Melantrich, Praha 1937, s. 45–74.
4. OBRAZ, ČAS A PROSTOR V LYRICE Klíčová slova: lyrický obraz, čas, prostor, vzpomínka, lyrickoepický žánr. a)
Obraz
v l yrice
omezuje
příčinné
sepětí
(kauzalitu)
mezi
probíhajícími ději, motivy jsou řazen y bez ohledu na logiku životního kontextu, jsou kladeny volně vedle sebe, v ytržen y z č as u a dění vnějšího světa a podřízeny l yrickému subjektu. Obraz lyr i cké situace je st ylizován tak, aby zpřítomňoval zkušenost l yrického subjektu jako vzpomínku a aby právě ve chvíli recepce prezentoval náladu prožitku a „nakazil“ jí čtenáře. Lyrický obraz je emocio nálně intenzivní (na rozdíl od extenzivní epiky) a expresivní. Aby udržel vyvolanou atmosféru, kterou zpřítomňuje, bývá vystavěn na malé
10 ploše – l yrick ý text je krátký a monotematický (s výjimkou lyrickoepick ých žánrů, jako je pásmo, poéma a další). b) Čas a prostor jsou základní kategorie nejen filosofie nebo přírodních věd, ale i obecné zkušenosti lidské existence. Jako takové
se
stávají
součástí
jakéhokoli
uměleckého,
a
ted y
i
literárního vyjádření. Čas obecně chápeme jako jakési kontinuum , které pl yne z minulosti přes přítomnost do budoucnosti. Na
rozdíl
od
prozaické
výpovědi,
kde
jsou
obě
kategorie
vyjadřovány mnohem explicitněji a zjevněji, je pojem času v lyr i ce zabarven více skrytěji. Čas l yrik y je prezentován jako čas přít omn ý, hovoříme zde o tzv. nadčasovém prézentu. Ať už je tento prézens v yjadřován tvary sloves v čase minulém, přítomném nebo budoucím , vždy se činnost, kterou označují, jeví jako akce probíhající pr ávě „teď“. Důsledně bez slovesného času se totiž l yrická kompozice neobejde, ale obraz minulé situace jen navozuje přítomnou situa ci lyrického subjektu (mluvčího). V l yrice také ch ybí pro epiku obvyklé dějové napětí a chronologický pořádek. Lyric k ý subjekt (což je ekvivalent vypravěče v prozaickém textu) je svým časem těsně spjat s časem toho, o čem se vypovídá. Co se t ýče kategorie prostoru ve v ýznamové výstavbě l yrického textu – prostor je součástí celkového obrazu l yrické situace a býv á většinou konstantní. Výjimku tvoří l yrickoepické žánry (pásmo, epos, balada, romance ad.), ve kterých je pojetí prostoru mnohem d ynamičtější. Prostor či prostředí je v l yrice nedílnou součást í tématu básně. Vnímání času ilustrujeme na básni Petra Hrušky Před koupelí ze sbírk y Vždycky se ty dveře zavíraly (2002): svlékla ses čt yřicetilet ýma rukama a otočila se k zásuvkám kde už tak strašně dlouho máme krém y břitv y a nářadí uhnul jsem očima
11 před tou krásou a pamatuji si jenom bíl ý hřbet Giottov y monografie Úkol k textu. Pokuste se interpretovat různé roviny času, se kterými báseň pracuje. Jakými básnickými prostředky Hruška motivy času v yjadřuje?
Shrnutí Cílem tohoto distančního textu bylo postihnout a seznámit čtenáře se základními kategoriemi lyriky tak, jak jsou podávány moderní literární vědou a teorií. Předešlé poznámky tudíž lze chápat jako stručné uvedení do rozsáhlé, ale o to zajímavější problematiky světa poezie i jako podnět k pozornějšímu vnímání našeho jazyka, sloužícího nejen ke komunikaci a k vyjádření našich potřeb, ale také k jistější orientaci v současném rychle se měnícím světě.
12
PRAMENY Hruška, Petr: Vždycky se ty dveře zavíraly. Host, Brno 2002. Jelínek, Ivan: Světlo a tma. Československý spisovatel, Praha 1991.
LITERATURA Culler, Jonathan: Krátký úvod do literární teorie. Host, Brno 2002. Eco, Umberto: Znak poezie a znak prózy In: O zrcadlech a jiné eseje. Mladá fronta, Praha 2002 s. 317–340. Jakobson, Roman: Co je poezie. In: Poetická funkce. H&H, Praha 1995. Lederbuchová, Ladislava: Průvodce literárním dílem. H&H, Praha 2002. Mukařovský, Jan: Studie z poetiky. Odeon, Praha 1982. Pechlivanos, Miltos (ed.): Úvod do literární vědy. Herrmann & synové, Praha 1999.
