SOKRATES Správní právo - letní semestr 2011 2. Subjekty správního práva. a. Vztah správního orgánu x účastníka b. Správní orgán x orgán veřejné moci x úřad. Základní zásady dobré správy (správní řád, evropská správa). c. Účastník správního vztahu (správního řízení) – jednotlivé typy účastenství, zvláštní typy účastenství (stavební zákon) d. Právní subjektivita e. Odpovědnost za protiprávní jednání
a. Vztah správního orgánu a účastníka – správně právní vztah Nejprve je nutno si říct, že mezi subjekty správního práva zahrnujeme jak adresáty veřejné správy tak i správní orgány, rozhodující o právech a povinnostech těchto adresátů. Obvykle je tento vztah postaven na subordinaci a koordinaci, tzn. že správa a její adresát nejsou v rovném postavení. Dnes již však není zcela neobvyklé, když se správa dostane do rovného postavení s jejím adresátem, zejména pokud adresát má zájem plnit nějaký úkol, který byl svěřen konkrétnímu vykonavateli veřejné správy. 2 modely:
Orgán veřejné správy
Adresát veřejné správy
Orgán veřejné správy
Adresát veřejné správy
Vztah: vrchnostenský, pečovatelský, fiskální Vztah mezi orgánem veřejné správy a jejím adresátem se odvíjí zejména od toho, jakou roli v tomto konkrétním vztahu plní veřejná správa. Pokud má VS tendenci o adresáta pečovat, nelze o ní hovořit jako o vrchnosti. Na druhou stranu většina činností veřejné správy bude spočívat právě ve vrchnostenském, jednostranném rozhodování o právech a povinnostech adresátů VS, a poté ji považujeme za autoritu - subjekt nařizující, zakazující či povolující určité činnosti a jiné akce, ať již na základě podnětu adresáta VS nebo z moci úřední. Rozhodnutí VS je podepřeno veřejnou (státní) mocí, a proto by mělo sledovat veřejný zájem. Z jiného pohledu však správa hospodaří se státními finančními prostředky, zpracovává rozpočet, uděluje dotace a příp. uzavírá s adresáty VS různé dohody, v nichž mají obě strany rovné postavení. Zároveň však činnost VS směřuje k tomu, aby
pomáhala adresátům VS vnímat platné a účinné právní předpisy, kontroluje, zda jsou plněny uložené povinnosti a dodržována další nařízení, konstituuje věci osobního stavu (z rozhodnutí VS vzniká manželství, je udělován azyl, …) Dále mezi subjekty řadíme veškeré osoby, které mohou mít vliv na průběh řízení, př. nadřízené orgány, dotčené osoby, vedlejší účastníci, zúčastnění na řízení – svědci, znalci, tlumočníci.
b. Správní orgán x orgán veřejné moci x úřad. Základní zásady dobré správy (správní řád, evropská správa). Subjekt veřejné správy: nositel veřejných práv a povinností a odpovědnosti z toho vyplývající. Správní orgán – velice obecný pojem prolínající se většinou činností veřejné správy, nelze jej jednoznačně definovat, záleží na konkrétním slova smyslu, ale vždy by měl být používán v souvislosti s plněním úkolů ve veřejném zájmu. Pojem orgán veřejné moci v sobě zahrnuje větší množství subjektů, jakýkoli subjekt nadaný veřejnou mocí. Úřad je potom přesně organizovaná instituce, zařazená do hierarchického uspořádání s ostatními vykonavateli veřejné správy, charakterizovaná konkrétním odvětvím, problematikou, příp. jiným ohraničením. Každý úřad má vymezen okruh úkolů, které je povinen plnit a má jasně danou vnitřní strukturu založenou na bázi podřízenosti a nadřízenosti. U správních orgánů rozlišujeme několik znaků: pravomoc x příslušnost - místní, věcná, funkční x působnost. Dále jsou stanovena základní pravidla jak určit příslušný orgán, který bude námi požadovanou záležitost řešit. Každé podání musí být určeno příslušnému správnímu orgánu, jiný orgán není oprávněn (až na výjimky u orgánů nadřízených) se danou záležitostí vůbec zabývat. Příslušnost: procesní vyjádření kompetence jako kategorie hmotněprávní: věcná, místní, příp. funkční. Věcná: okruh záležitostí, které je daný orgán odborně způsobilý řešit. Příkladně: odbor vnitřních věcí, odbor ochrany životního prostředí, odbor územního plánování a stavebního řádu, …
Odbor vnitřních věcí: matrika, cestovní doklady, …
Odbor ochrany životního prostředí
Živnostenský úřad
Krajský úřad
Doprava
Odbor územního plánování a stavebního řádu
Místní: určení správního orgánu podle vymezení místa, kde se bude věc řešit, mezi správními orgány na stejném stupni, př. katastrální pracoviště Nový Jičín, Ostrava, Jeseník, … Katastrální úřad pro MS kraj v Opavě
Katastrální pracoviště Nový Jičín
Katastrální pracoviště Ostrava
Katastrální pracoviště Jeseník
Funkční: určení věcné a místní příslušnosti mezi různými stupni správních, tj. mezi orgány prvního nebo druhého stupně (př. finanční úřad x finanční ředitelství; ČIŽP vs. MŽP), dozorčími orgány, apod. Základní otázky řeší zpravidla orgán prvního stupně, složitější záležitosti a metodickou pomoc poskytují poté orgány vyšších stupňů.
orgán 2. stupně
Orgán 1. stupně
Orgán 1. stupně
Orgán 1. stupně
Věcná působnost (kompetence): okruh záležitostí, věcí a úkolů, kde orgán vykonává svou pravomoc, tzn. uplatňuje své oprávnění se podílet na řešení dané otázky, popř. tuto otázku rozhodnout. Pravomoc: okruh právních prostředků, které má orgán k dispozici pro výkon své působnosti. Př. správní orgán nebo soud. Základní zásady činnosti správních orgánů: zásada – princip: z lat. principium, počátek, je základní a obecně uznávané myšlenkové východisko, pravidlo, které se nedokazuje, ale z něhož lze odvozovat další důsledky pro jednání nebo poznání. Odráží se v právní úpravě, nemusí být ani výslovně stanoveno, ale platí a používá se, je rozhodné v nejistotě, ale musí být respektováno i v jasném zákonném podkladě konkrétního institutu. Je nutno z nich vycházet i při výkladu mezinárodních smluv a závazků a při další interpretaci. Právními principy rozumíme cíle, jejichž dosažení právní úprava sledovala. Stejně tak musí veřejná správa aplikovat principy nejen mezinárodních (celosvětových) organizací, ale i normy závazné pro členství ČR v evropských společenstvích (tj. Rada Evropy + ES/EU). Při rozporu př. norem OSN a EU sám ESD judikoval, že mezinárodní společenství má jednoznačně přednost. Obecné zásady právní jsou bezpodmínečně závazné pro každého člena výše zmíněných společenství. Obecné zásady právní ES/EU: řadíme mezi ně zásady společné právním řádům všech členských států, jedná se o univerzální právní principy; nebo je lze odvodit z právního řádu ES/EU jako svébytné právní principy; nebo se jedná o zásady mezinárodního práva, popř. o základní práva občana evropské unie. Tuzemsko: řada z nich je výslovně uvedena v ústavě i zákonech. Vycházejí z demokratického právního řádu, nesou v sobě praesumpci zákonodárcovy vůle. I tak mají doplňující, výkladovou, ale i derogační roli. Hlavní výchozí upravuje Ústava ČR a doplňují ji další právní předpisy, př. § 2-8 + 177 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
Příkladmo: - zásada rovnosti, - zákaz diskriminace, včetně vztahů k daním a jiným veřejným povinnostem, - rovnost uživatelů veřejných služeb, - rovný přístup k veřejným funkcím, k veřejným věcem - zásada zákonnosti: správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy - zásada ochrany nabytých práv: správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře i oprávněné zájmy osob, jichž činnost správy dotýká - zásada důležitosti veřejného zájmu: správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem - zásada materiální rovnosti: v obdobných případech rozhodovat stejně, obdobně, - zásada předvídatelnosti rozhodnutí, tj. legitimního očekávání: aby nevznikaly nedůvodné rozdíly při rozhodování obdobných problematik - zásada materiální pravdy: zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností - zásada zdvořilosti a vstřícnosti, poučení, - zásada transparentnosti a otevřenosti, - zásady rychlosti a hospodárnosti, - zásada smírného řešení věci, - zásada racionálního přístupu, - zásada minimálního zatěžování dotčených osob, - zásada neutrality, nestrannosti, - zásada spolupráce správních orgánů, - princip nepřetržitosti služeb, - zákaz retroaktivity, - zásada non bis in idem: nelze dvakrát v téže věci - právo na ochranu (dvouinstančnost, soudní), - ochrana právní jistoty, - zásada proporcionality (přiměřenosti), - zákaz zneužití pravomoci, … -
§ 177 odst. 1 správního řádu: „Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje.“
Evropské zásady: Evropská unie - Kodexy dobrého úředního chování: otevřenost průhlednost správy, zákaz diskriminace princip právnosti, legitimního očekávání, řádného odůvodnění, úřední objektivity a nestrannosti Rada Evropy – Doporučení postavení veřejných úředníků, Modelový kodex chování úředníka, … : pravidla jsou podobná, principy dobré správy. : úředník nemůže vykonávat jinou pracovní činnost, která by mohla způsobit kolizi jeho osobních zájmů s výkonem veřejné funkce, ať placenou nebo neplacenou. Obecně se povoluje lektorství, výzkumná a vědecká činnost, … : veřejný úředník musí dbát na to, aby jeho politická činnost či účast v politických a veřejných debatách nesnížila důvěru veřejnosti i jeho zaměstnavatelů, že je schopen svou funkci vykonávat nestranně a loajálně.
c. Účastník správního vztahu (správního řízení) – jednotlivé typy účastenství, zvláštní typy účastenství (stavební zákon) d. Právní subjektivita Účastník řízení -
účastenství je právní institut, který zaručuje ochranu práv osobě, na kterou dopadá činnost veřejné správy
-
základní předpoklady o
způsobilost být účastníkem (procesní subjektivita) – shodná se způsobilostí k právům a povinnostem podle §7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: § 7
(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé (pozn. nasciturus). (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.
o
způsobilost procesní – tj. způsobilost k právním úkonům (§8-10 občanského zákoníku), tzn. vlastními úkony nabývat práv a povinností. Obecně ji osoba nabude zletilostí, výjimky v příp. dřívějšího manželství už od 16 let. Osoba jí může být zbavena nebo omezena v jejím rozsahu dle svých aktuálních rozumových schopností. Děti mají způsobilost přiměřeně ke svým rozumovým schopnostem a volní vyspělosti § 8
(1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. § 9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. (2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. (3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
-
typy účastenství o
pro určení účastníků se použije vymezení správním řádem, pokud neexistuje úprava speciální – tzv. subsidiarita správního řádu
o
1. ten, o jehož právech a povinnostech má být rozhodováno:
Zahájeno na žádost: žadatel a odpůrce
o
2. jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím dotčeny
o
ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím dotčen, pokud neprokáže opak. Dokud není prokázáno opačné tvrzení, vystupuje správní orgán vůči této osobě jako vůči účastníkovi správního řízení.
4. ten, komu přiznává takové postavení zvláštní zákon
o
Žadatel je povinen takové osoby i sám označit.
3. tvrzený účastník
o
Zahájeno z moci úřední – ti, o nichž chce správní orgán rozhodnout.
Zejména k ochraně zvláštních zájmů, př. §70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Zvláštní typy účastenství
řízení s velkým počtem účastníků podle §144 správního řádu: více než 30 účastníků. Ustanovení procesních institutů, jenž by zjednodušovaly práci orgánu při běžném vyrozumívání tak vysokého počtu. Tzn. zahájení a další doručování veřejnou vyhláškou, možnost ustanovení společného opatrovníka účastníků, jejichž zájmy si neodporují.
Stavební zákon: stavební povolení - žadatel (stavebník), osoby, které mohou mít k dotčenému pozemku nebo na něm umístěným stavbám nějaké právo, sousedé, …
Zákon o ochraně přírody a krajiny: př. obec při projednání zásahu do významného krajinného prvku
Příkladmo -
Práva: zahájit řízení, vyjádřit se, nahlížet do spisu, navrhovat důkazy, být vyrozuměn o dokazování, dokazování se zúčastnit, na tlumočníka, dát se zastoupit, požádat o prominutí zmeškání úkonu, žádat o předběžné opatření.
-
Povinnosti: dostavovat se, podávat vysvětlení, poskytovat součinnost správním orgánům, prokazovat svá tvrzení, označit jemu známé účastníky.
e. Odpovědnost za protiprávní jednání Deliktní způsobilost: určitá osoba způsobí vlastním jednáním protiprávní následek, tj. naplní skutkovou podstatu správního deliktu. Fyzická osoba - předpokladem této způsobilosti je dosažení určité rozumové a volní vyspělosti odpovídající zpravidla určitému věku a zachování schopnosti ovládnout své jednání (volní složka) a schopnosti posoudit jeho následky (intelektuální složka). Deliktní způsobilost pachatele přestupku je vázána na 15 rok věku a jeho příčetnost. K určitým správním deliktům je vyžadováno zvláštní postavení či způsobilost pachatele, př. výkon veřejné funkce (úředník, voják, policista) – zneužití pravomoci. Právnická osoba – deliktní způsobilost je spojena s její existencí. Vznik způsobilosti je vázán př. na zápis právnické osoby do obchodního, živnostenského nebo jiného státem uznaného rejstříku, nebo na vznik této osoby ze zákona, popř. vzniká deliktní způsobilost i jiným způsobem, pokud tak zákon stanoví.
SOKRATES Správní právo - letní semestr 2011 3. Hmotně právní úprava vybraných oblastí veřejné správy, správně právní vztahy. a. Neurčité právní pojmy i. Diskreční pravomoc ii. Veřejný zájem (Pl. ÚS 24/04) iii. Veřejné užívání iv. Důvody zvláštního zřetele hodné b. Administrativněsprávní vztahy c. Zaměstnanci veřejné správy – služební zákon d. Veřejná práva a veřejné povinnosti a. Neurčité právní pojmy: jevy nebo skutečnosti, u kterých nelze přesně definovat obsah a které jsou zpřesňovány až výkonem veřejné moci. Jejich výklad se může časem nebo místem měnit, resp. vyvíjet s ohledem na konkrétní souvislosti. Je zde prostor pro vlastní úvahu orgánu veřejné správy, který při aplikaci tohoto pojmu svou odbornou znalost, aby byl schopen co nejlépe vystihnout danou situaci a zjistit, zda skutkový stav odpovídá tomuto neurčitému právnímu pojmu, např. veřejný pořádek či obecný zájem. Při činnosti správního orgánu jej označujeme za formu správního uvážení a nástroj legislativní techniky. i. správní uvážení = diskreční pravomoc: je pojem vystihující možnost správního orgánu rozhodnout s ohledem na jeho vlastní úvahu. Nesmí se jednat o libovůli!! Je dán pouze v případech předpokládaných zákon a rozlišíme jej formulací postupu orgánu slovy „či“ nebo „může“. Správnímu orgánu je tedy dána volba, je mu ponecháno na rozhodnutí, aby po zvážení všech okolností případu, v souladu s právní normou, rozhodl. Všechny nabízené varianty řešení jsou v souladu s právem, tzn. že každý ze způsobů řešení je oprávněný. Možnost a zároveň nutnost správního uvážení vychází z toho, že zákon nemůže obsahovat taxativní návod na vše. Správní orgán získává příležitost uplatnit vlastní úsudky a zkušenosti. ii. veřejný zájem: není každý kolektivní zájem, ale jen ten, který má rysy „obecné prospěšnosti.“ Veřejný zájem může být i důležitý zájem jednotlivých občanů, pakliže výrazně převažuje nad zájmy ostatních. Musí být prokázán v samostatném správním řízení, př. vyvlastňovací. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad zájmem soukromým. Např. výstavba protipovodňových hrází, ochrana přírody a krajiny, zajištění pracovních příležitostí, ochrana čistoty vod, apod. Typický institut moci výkonné. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 28.6.2005 č.j. Pl. ÚS 24/04:
iii. veřejné užívání: užívání obecně přístupných (materiálních) statků předem neomezeným okruhem uživatelů. Smysl spočívá ve schopnosti být užíván. Dělíme je na obecné a zvláštní, obě mají veřejnoprávní povahu. Veřejný statek: přírodní statky i výtvory lidské činnosti, např.: voda, ovzduší, krajina, les, pozemní komunikace, kmitočtové spektrum ve veřejném i soukromém vlastnictví, příp. není předmětem vlastnictví (res nullius, není věcí) . Obecné: vzniká přímo ze zákona, zpravidla půjde o užívání obvyklé vzhledem k účelovému určení danému povahou toho kterého materiálního statku, přičemž zákon může stanovit zvláštní obsah - různá omezení. Obecné veřejné užívání je oprávnění všech užívat konkrétní veřejný statek. Nesmí vylučovat užívání ostatními, potencionálními uživateli, takové by bylo považováno za užívání zvláštní. Občas může být opatřením obecné povahy nebo správním aktem dočasně omezeno nebo úplně vyloučeno, a to pro každého, pro určitou skupinu uživatelů anebo pro konkrétního uživatele. Důvodem je ochrana určitého materiálního statku. Obecné užívání je buď bezplatné nebo zpoplatněné, výjimkou je poplatek za konkrétní užití. Př. užívání povrchových vod – každý může na vlastní nebezpečí odebírat nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení. Při obecném nakládání se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy, vodní díla a zařízení pro chov ryb, ani porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných osob. Zvláštní: oprávnění vzniká na základě správního aktu vydaného příslušným správním úřadem. Vzniká vždy jmenovitě určenému uživateli – adresátovi aktu, který má zpravila podobu povolení. V něm je stanoven způsob a doba zvláštního užívání a zákon umožňuje i stanovení určitých podmínek, příkazů. Meze vyplývají ze zákona nebo ze zmíněného správního aktu. Může být specifikováno i novým rozhodnutím ve věci, klauzulí rebus sic stantibus. Obvykle se za něj hradí správní poplatek, úhrada za spotřebu nebo zatížení daného materiálního statku. Př. nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami na základě povolení vodoprávního úřadu. Dále sem patří i vypouštění odpadních vod. Povolení přecházejí zásadně i na právní nástupce, má výlučně veřejnoprávní důsledky, nezakládá oprávnění k cizím nemovitostem. iv. důvody zvláštního zřetele hodné: předem nespecifikovaný okruh situací, s jejichž nastáním zákon spojuje možnost správního orgánu odchýlit se od běžného postupu. Př. nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi, nebo možnost podat žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím i v případě že člověk z těchto důvodů hodných zvláštního zřetele nevyčerpal všechny opravné prostředky. b. administrativně správní vztahy Normy správního práva obsahují správněprávní regulaci společenských vztahů. Vztahy tedy vznikají mezi subjekty správního práva, vždy konkrétní mezi konkrétními subjekty, na základě zákona či právního aktu, právních skutečností nebo právních událostí. Subjektem správněprávního vztahu je vždy orgán veřejné správy. Vztahy vnější, tj. vůči adresátům veřejné správy popisujeme výše. Vnitřní vztahy jsou potom založeny na principech subordinace - koordinace, kooperace (spolupráce, součinnosti) a kontroly.
c. zaměstnanci veřejné správy – služební zákon
Z těchto administrativněprávních vztahů vydělujeme speciální skupinu, tzv. služební vztahy, což je obecné označení pro poměr zaměstnance státní správy vůči jeho zaměstnavateli, tj. státu = státní služba. Širší pojem poté veřejná služba, nejde jen o státní zaměstnance, ale i o civilní. Systémy veřejné služby • meritní systém – moderní přístup. Při obsazování míst záleží na kvalifikačních předpokladech (vzdělání) a schopnostech pro výkon funkce, nezáleží na tom, zda uchazeč byl dříve nebo jakou dobu ve veřejné službě. Výhodou je, že to dovoluje pružnou výměnu mezi veřejnou a soukromou sférou všeobecně. Nevýhodou je, že to snižuje stabilitu a také stěžuje vytvoření okruhu osob, které disponují profesními návyky potřebnými pro práci ve státní službě. Tento systém je používán v USA a v severní Evropě. • karierní systém (často není čistý, kombinován s meritním) - ve většině Evropy tvoří
základ. Různě silně se uplatňuje princip definitivy. Závisí na vzdělání, schopnostech, na zkušenostech z výkonu veřejné služby, na složení specifických zkoušek, na délce odpracovaných let. Ztěžuje se proniknutí jiných lidí do veřejné správy (možná výjimka pro úzce vymezený okruh činností). Definitiva: stav, kdy ten, kdo je přijat do služebního poměru, má právní nárok, aby v tomto poměru setrval, pokud se nedopustí disciplinárního přestupku, se kterým by byla spojena ztráta nebo když nenastane jiný přesně zákonem stanovený stav (např. dosažení věku,…). Toto postavení je srovnatelné s postavením soudců -> snížená možnost ukončení výkonu funkce, či ukončení pracovního poměru. Základní právní úprava v ČR je dána zákonem č.218/2002 Sb., služební zákon a zákoníkem práce. Zvláštní předpisy aplikujeme u zaměstnanců bezpečnostních složek (Policie ČR) a územně samosprávných celků. Podmínky pro zaměstnání ve st. službě -
obecné - občanství, plná svéprávnost, kvalifikace, bezúhonnost, zdravotní předpoklady
-
zvláštní – odbornost, př. u policie, učitelů etc. Zpravidla je konáno veřejné výběrové řízení.
Základní požadavky na výkon státní služby: odbornost, nestrannost, zamezení střetu zájmů, politická nestrannost, zvýšené nároky na chování mimo službu, omezení některých občanských práv (zákaz stávky, apod.). Příkl. práva a povinnosti: Práva státních zaměstnanců: právo účasti na rozhodování o organizaci a řízení st. služby (pomocí odborů), zvyšování kvalifikace, na součinnost a právní pomoc při rozhodování o personálních záležitostech, nahlížet do svého spisu, na služeb. odměny a zaopatřovací požitky, Povinnosti státních zaměstnanců zdržet se politické aktivity, zákaz stávkovat, povinnost věrnosti, vykonávat služeb. činnost (řádně, svědomitě), rozhodovat nestranně a spravedlivě, zachovávat pr. předpisy a služeb. příkazy, chovat se v souladu s etickými požadavky, složit služeb. slib, povinnost mlčenlivosti (i při jednání před st. orgány, pokud jí nebyl zproštěn, i po ukončení služeb. poměru.) Disciplinární odpovědnost je založena spácháním disciplinárního delikt, tj. protiprávním jednání m narušujícím služební disciplinu, jedná se o zaviněné porušení služeb. povinností; náleží kárné potrestání. Odměňování je založeno na systému 12 platových tříd.
e. veřejná práva a povinnosti - nazýváme tak práva a povinnosti na straně jak spravovaných, adresátů veřejné správy, tak i osob vykonávajících veřejnou správu. Dohromady tvoří jeden celek. Jsou stanoveny obecným právním předpisem a směřují k úpravě právních poměrů předem neurčeného okruhu subjektů.
veřejná subjektivní práva -
nejvýznamnější z nich mají ústavní hodnotu
-
jsou založena v kogentních normách, které umožňují a chrání určité chování a určují povinnosti na straně spravujících (ochrany se pak lze domoci cestou práva)
-
porušením veřejného práva je vždy porušena legalita, ale ne nutně i veřejné právo osoby (některé povinnosti veřejné povinnosti nemají základ ve veřejných subjektivních právech)
-
do veřejných práv lze zasahovat jen v mezích a na základě zákona
-
někdy je nutné je odvodit přímo z povinnosti
-
např. právo na přezkum správního rozhodnutí a) práva na určité plnění od správy b) aby se správy zdržela určitých zásahů c) práva na podíl osob na správě věcí veřejných
veřejné subjektivní povinnosti -
jednou z podmínek správy, zajišťují bezporuchový vývoj společnosti
-
veřejné povinnosti lze stanovovat jen v mezích a na základě zákona
-
u adresátů veřejné správy: právo na vzdělání a povinná školní docházka, práva na ochranu zdraví a povinné léčení ve vymezených případech
-
u nositelů veřejné moci: povinnost chránit veřejná práva, poskytovat pomoc při jejich uskutečňování, vyžadovat a kontrolovat plnění veřejných povinností.
