OPTICKÉ PŘÍSTROJE FOTOAPARÁT
Seminární práce z fyziky
Vypracoval: Vít Ondrák, Matěj Jankovský, Tomáš Hubáček, Tomáš Havran, Václav Holler
Základní škola a Mateřská škola, Nový Hradec Králové, Pešinova 146
Duben 2010
Obsah:
Úvod k fotoaparátu………………………………………………………………………………………………………………3 Části fotoaparátu…………………………………………………………………………………………………………….……4 Historie fotoaparátu……………………………………………………………………………………………………….…...5 Historie fotoaparátu………………………………………………………………………………………………………….….6 Rozdělení fotoaparátů ………………………………………………………………………………………………………….7 Rozdělení fotoaparátů ………………………………………………………………………………………………………….8 Závěr……………………………………………………………………………………………………………………………………..9 Zdroje…………………………………………………………………………………………………………………………………..10
Fotoaparát =je zařízení sloužící k pořizování a zaznamenání fotografií, každý fotoaparát je v principu světlotěsně uzavřená komora s malým otvorem (– objektivem), jímž dovnitř vstupuje světlo, a nějakým druhem světlocitlivé záznamové vrstvy na druhé straně (film), na níž dopadající světlo kreslí obraz.
Části fotoaparátu:
Objektiv = je čočka nebo soustava čoček, vytvářející opticky změněný obraz, který se obvykle ještě dále zpracovává (záznamem, okulárem apod.). Používá se například ve fotoaparátu k soustředění světla na senzor nebo na film. Mezi objektivy fotoaparátu, kamery, dalekohledu, mikroskopu a dalších optických zařízení není v principu rozdíl, liší se ale svou konstrukcí.
Matnice = Matnice je skleněná, na jedné straně matovaná deska, na které se rozptyluje dopadající světlo. U některých velkých fotografických kamer se vkládá na místo fotografické desky, aby se objekt mohl před fotografováním zaostřit a pozorovat. V jednookých zrcadlovkách funguje systém následovně: Světlo projde objektivem a odráží se od zrcadla na matnici. Spojná čočka jej koncentruje do pětibokého hranolu, odkud prochází do hledáčku. Při expozici se zrcadlo zvedne a otevře se závěrka, jíž světlo promítne na senzor stejný obraz jako na matnici (viz obrázek vpravo). Matnice se používá také u fotografických nebo promítacích přístrojů na zaznamenání reálného optického obrazu a slouží na zaostření obrazu objektu. U zvětšovacích přístrojů se používá na rozptyl světla světelného zdroje.
Clona =je zařízení (otvor, jehož velikost se dá podle potřeby měnit), které reguluje množství světla procházejícího objektivem fotoaparátu. Funguje na stejném principu jako lidská oční zornička a kontroluje množství světla, které dopadá na fotocitlivý materiál nebo obrazový snímač.
Historie fotografie a fotografického přístroje:
Přístroj známý jako temná komora či camera obscura se stal se oblíbenou pomůckou malířů už od doby Leonarda da Vinci, neboť soustava čoček uvnitř tohoto přenosného zařízení vrhala na skleněnou vybroušenou desku odraz, podle něhož mohl umělec kreslit.
Téhož principu používal od roku 1816 Francouz Joseph Nicéphore Niepce při svých pokusech při vytvoření fotografie. Úspěch se dostavil až po deseti letech v roce 1826.
Niepcův přístroj se skládal ze dvou dřevěných skříněk. V jedné byly čočky ve druhé skleněná deska (matnice). Aby se vzdálenost mezi oběma skříňkami mohla měnit podle potřeby na zaostření, byly obě spojeny měchem.
Niepcovým konkurentem a partnerem byl Louis Jacques Mande Daguerre, který roce 1839 zhotovil první snímek tzv. daguerrotypií. Tentýž rok se začal prodávat první fotografický aparát vyrobený Alphonsem Girouxem a každý exemplář nesl Daguerrův podpis. V roce 1835, pořídil svůj první fotografický snímek i aparát anglický soukromý badatel W. H. Fox Talbot. Použil aparát založený na stejném principu jako camera obscura, měl však velmi malé rozměry, přibližně 6 cm. Jeho manželka říkala tomuto primitivnímu zařízení “past na myši”.
Vývoj fotoaparátu šel poměrně rychle kupředu, ruku v ruce s vývojem vlastní fotografie. V roce 1888 vyrobila firma Eastman Dry Plate Company v Rochestru ve státě New York přenosný fotoaparát značky Kodak. Prvním sloganem firmy bylo “Vy stisknete spoušť, my uděláme ostatní.” Na tehdejší dobu to bylo něco neuvěřitelného, neboť kdo tehdy fotografoval, musel být téměř chemikem. Ve své podstatě to však byl pouze obchodní trik, nikoliv technická novinka: přístroj byl vybaven svitkem papíru na 100 fotografií, po jejichž exponování se přístroj poslal firmě, která zhotovila fotografie a společně s přístrojem zaslala zpět. O rok později představil Kodak první celuloidový svitkový film a v roce 1896 už vyrobil 100 000 kus. V roce 1900 začala výroba fotoaparátu Kodak Brownie, který se prodával za neuvěřitelný 1 dolar a tak byl lehce přístupný.
Tak byly položeny základy moderní fotografie. Na jejím principu se během vývoje změnilo jen velmi málo, vznikla však řada firem, jejichž přístroje se ve světě fotografie staly pojmem. V roce 1924 to např. byla firma Leitz, která přišla na trh s fotoaparátem Leica na tzv. kinofilm, tj. 35 mm film. Vzhledem k malým rozměrům filmu se tento přístroj stal velice oblíbený, zejména mezi novináři-dokumentaristy. V roce 1947 představuje Edwin Herbert Land tzv. instantní film a zakládá Polaroid Land Company. Ve fotoaparátu této značky je negativ v něm vyvolán chemikálií uvolněnou ihned po expozici, takže snímek je okamžité hotový. V 70. letech začal Kodak vyvíjet “bezfilmový” fotoaparát. Avšak teprve po 20. letech se objevily první komerční digitální přístroje. I když kvalita snímků běžně nemůže soupeřit s “filmovými” fotoaparáty, pro běžné potřeby vyhovují a pro práci s počítačem a internetem jsou téměř nepostradatelné.
Rozdělení fotoaparátů: Podle citlivé vrstvy deskové – Světlocitlivá chemická vrstva je nanesena na skleněné desce. Tento typ se využíval na počátku fotografování v letech 1850 - 1880. filmové – roli světlocitlivé vrstvy hraje celuloidový pás pokrytý chemikáliemi, reagujícími na světlo svoji přeměnou; v laboratoři je pak snímek vyvolán – přeměněné chemikálie se další reakcí změní na zabarvené a tím vzniká obraz digitální – jako světlocitlivý prvek je v nich senzor CCD nebo CMOS, zachycené informace jsou pak digitálně zpracovány do snímku
Podle konstrukce: Camera obscura (dírková komora, pinhole) – optické zařízení používané jako pomůcka malířů a předchůdce fotoaparátu. Je v principu schránka s otvorem v jedné stěně. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem a dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Výhodou této techniky bylo zachování perspektivy a tím větší realističnost výsledného obrazu. Promítaný obraz byl vždy menší než ve skutečnosti a převrácený. Desková kamera – přístroj snímající na velkou světlocitlivou skleněnou fotografickou desku. První fotoaparáty tohoto typu se objevily v letech 1850–1880, kdy začínal být používán mokrý kolodiový proces. Instantní fotoaparát – typ fotoaparátu se samovyvolávacím filmem. Nejznámější z nich jsou ty, které původně vyráběla společnost Polaroid. Například populární polaroid SX-70 používá film čtvercového formátu a obsahuje všechny složky expozice (negativ, vývojka, ustalovač). Aparát navržený speciálně pro tento účel poskytuje fotografie během několika sekund nebo minut od pořízení obrázku. V instantním filmu jsou emulze a zpracovávající chemické látky spojeny v obsažené obálce nebo na samotném fotografickém papíru. Expozice, vyvolání i kopie na speciální papír se odehrávají uvnitř těla fotoaparátu.
Jednooká zrcadlovka (SLR) – fotoaparát, který je vybaven hledáčkem se sklopným zrcadlem: při kompozici scény se fotograf dívá přes optiku hledáčku přímo skrz objektiv, při expozici se zrcadlo sklopí a exponuje se na citlivou vrstvu; do této kategorie lze řadit i tzv. nepravé zrcadlovky (SLR-like), které sice zrcadlo nemají, ale při kompozici scény fotograf vidí živý obraz ze senzoru na displeji Dvouoká zrcadlovka (TLR) – přístroj se dvěma objektivy; obraz z horního je odrážen pevným zrcadlem na matnici, dolní slouží výhradně pro expozici
Nejznámější značky dnešních fotoaparátů jsou: Sony, Nikon, Panasonic, Kodak..
Závěrem:
Dnešní fotoaparáty se neliší od svých předchůdců v 19. a 20. století. V dnešní době vlastní fotoaparát téměř každý, lze jimi uchovávat příjemné vzpomínky na minulost.
Zdroje:
www.wikipedia.cz www.ireferaty.cz www.quido.cz
