OPERAČNÍ KONCEPCE Přístupy a postupy

Pavel ZŮNA, Ivo PIKNER, Ján SPIŠÁK, Vlastimil GALATÍK, Milan KUBEŠA, Libor FRANK, Radek DUBEC, Miroslav KRČMÁŘ, David ČEP

OPERAČNÍ KONCEPCE Přístupy a postupy

Powerprint s. r. o. Praha 2012

OPERAČNÍ KONCEPCE: Přístupy a postupy Autoři: Ing. Pavel ZŮNA, MSS., Ph.D. Ing. Ivo PIKNER, Ph.D. Ing. Ján SPIŠÁK Ing. Vlastimil GALATÍK, CSc. Doc. Ing. Milan KUBEŠA, CSc. PhDr. Libor FRANK, Ph.D. Ing. Radek DUBEC, Ph.D. Ing. Miroslav KRČMÁŘ Ing. David ČEP Jazyková korektura: Mgr. Jana POLENDOVÁ Sazba, obálka a vnitřní úprava: Ing. Jaroslav MRÁZ Recenzenti: prof. Ing. Vojtěch JURČÁK, CSc. Ing. Miloslav LAFEK Ing. Oldřich SOCHA Tato odborná kniha je dílčím výsledkem projektu obranného výzkumu „OPERKON - Operační koncepce ozbrojených sil ČR ve společných operacích“ řešeného na Univerzitě obrany (IS-VAV CEP - OVUOFEM201001). Odborná kniha „Operační koncepce: Přístupy a  postupy“ prošla standardním recenzním řízením a byla doporučena k publikaci vědeckou redakcí nakladatelství Powerprint s. r. o., Praha. Vydavatel: Powerprint s. r. o., Praha Vytiskl: Powerprint s. r. o., Brandejsovo nám. 1219/1, 16500 Praha 6 - Suchdol Vydání první. Praha 2012 ISBN: 978-80-87415-68-9

3

Obsah Předmluva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Kapitola 1 OPERAČNÍ KONCEPCE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Podstata vojenských koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Typologie vojenských koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Institucionální koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Funkční koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Umožňující (integrující) koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Operační koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Atributy operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Počet a struktura možných operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Východiska a vstupy pro tvorbu operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Národní bezpečnostní strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Národní strategie obrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Relevantní strategické dokumenty mezinárodní provenience . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Trendy a posuny v oblasti bezpečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Bezpečnostní zájmy státu (národní zájmy) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Hodnocení bezpečnostního a operačního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Bezpečnostní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Operační prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Vztah bezpečnostního a operačního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Disponibilní zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Omezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Zahraniční přístupy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Tvorba vojenských koncepcí ve Spojených státech amerických . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Tvorba vojenských koncepcí ve Velké Británii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Tvorba vojenských koncepcí ve Francii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Porovnání vybraných operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Doporučení pro zpracování koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

5

Kapitola 2 OPERAČNÍ KONCEPCE A OBRANNÉ PLÁNOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Proces obranného plánování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Využití operačních koncepcí v obranném plánování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Operační koncepce a proces modernizace ozbrojených sil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Operační koncepce a doktríny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Operační koncepce a jejich vztah k resortním řídicím dokumentům . . . . . . . . . . . . 48 Kapitola 3 TVORBA OPERAČNÍCH KONCEPCÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Projektový management operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Proces tvorby operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Řízení tvorby operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Projekt tvorby operační koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Působnost a odpovědnost při řízení tvorby operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . 61 Základy operační analýzy při tvorbě operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Argumentace v procesu tvorby operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Přehled a popis analytických metod použitelných při tvorbě operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Seznam použitých zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Přehled literatury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Představení autorů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

6

Seznam ilustrací a tabulek Obrázek 1 Použití vojenských nástrojů za nejistoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Obrázek 2 Hierarchie vojenských koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Obrázek 3 Hierarchie vojenských koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Obrázek 4 Rámec výchozích dokumentů pro tvorbu operační koncepce. . . . . . . . . . . . . 23 Obrázek 5 Hierarchie koncepčních a doktrinálních dokumentů OS Francie. . . . . . . . . . 36 Obrázek 6 Hierarchie koncepčních a doktrinálních dokumentů OS Francie. . . . . . . . . . 37 Obrázek 7 Obecné schéma procesu plánování na základě schopností. . . . . . . . . . . . . . . . 42 Obrázek 8 Operační koncepce v procesu modernizace ozbrojených sil . . . . . . . . . . . . . . 47 Obrázek 9 Operační koncepce ve vztahu k doktrinální soustavě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Obrázek 10 Kontext tvorby operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Obrázek 11 Proces tvorby operačních koncepcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Obrázek 12 Fáze a obsah projektu tvorby operační koncepce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Obrázek 13 Systém integrace způsobů tvorby argumentace při tvorbě operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Obrázek 14 Model analýzy a syntézy při tvorbě operační koncepce. . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Tabulka 1 Přehled metod operační analýzy použitelných při tvorbě operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Tabulka 2 Rozlišení použití analýzy a syntézy v oblastech studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Tabulka 3 Podíl a role prvků na analytickém procesu při tvorbě operačních koncepcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

7

Předmluva Odborná kniha „Operační koncepce: Přístupy a postupy“ je jedním z výstupů projektu obranného výzkumu, jenž byl řešen týmem pracovníků katedry celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany. Projekt obranného výzkumu „OPERKON - Operační koncepce ozbrojených sil ČR ve společných operacích” byl podporován Ministerstvem obrany1. Cílem projektu bylo vytvoření metodiky tvorby operačních koncepcí jako dokumentů dlouhodobého charakteru s dopadem na výstavbu a rozvoj ozbrojených sil ČR. Autoři si dali za cíl, na základě analýzy koncepcí použití sil a přístupy k jejich tvorbě vybraných států, poskytnout čtenáři odbornou knihu pojednávající o systematizaci vojenských koncepcí, jejich účelu, východiscích a projektovém řízení jejich tvorby. Kniha je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole Operační koncepce autoři pojednávají o podstatě operačních koncepcí, jejich typologii a struktuře. Pro tvorbu operačních koncepcí jsou velmi důležité normativní a řídicí vstupy. Ty jsou dány především národními a  mezinárodními politicko-strategickými dokumenty. Dále jsou to stav a  trendy vývoje bezpečnostního a operačního prostředí. Pochopení vztahu politicko-strategických dokumentů, trendů vývoje bezpečnostního a operačního prostředí a operačních koncepcí je klíčové pro jejich úspěšnou tvorbu a využívání v procesech výstavby a rozvoje ozbrojených sil. Ve druhé kapitole Operační koncepce a  obranné plánování autoři vymezují vztah operačních koncepcí k procesu obranného plánování. Objasňují otázky využití operačních koncepcí v procesech výstavby a rozvoje ozbrojených sil, při tvorbě doktrinálních dokumentů a také vztah operačních koncepcí a resortních řídicích dokumentů. Ve třetí kapitole Tvorba operačních koncepcí autoři popisují projektové řízení tvorby a aktualizace operačních koncepcí. Projektové řízení je potřeba chápat jednak z pohledu vlastního řízení tvorby koncepcí a jednak z pohledu působnosti a odpovědnosti organizačních prvků resortu obrany. V této kapitole jsou vysvětleny zásady operační analýzy při tvorbě operačních koncepcí. V této kapitole je také uveden orientační přehled analytických metod použitelných při tvorbě operačních koncepcí Tato odborná kniha je určena řídicím pracovníkům a odborníkům, kteří se zabývají problematikou tvorby vojenských koncepcí, ať už ve vztahu k budoucímu použití sil (operační koncepce), jejich vnitřní funkci (funkční a podporující koncepce) nebo ve vztahu k organizaci a výstavbě organizačních celků (institucionální koncepce). Tvorba koncepcí použití sil je komplexní proces, který je ve velké míře založen na empirickém výzkumu. Z tohoto důvodu nemůže tato kniha postihnout všechny oblasti tohoto komplexního procesu.   Aplikovaný výzkum registrovaný pod IS-VAV CEP – „OVUOFEM201001 - OPERKON - Operační koncepce ozbrojených sil ČR ve společných operacích (2010-2012, MO0/OV)“.

1

9

Jedná se o první odbornou knihu českého původu, jež doplňuje a rozšiřuje řadu zahraničních odborných publikací zabývající se tvorbou vojenských koncepcí. Kniha je plně využitelná i v rámci celoživotního vzdělávání odborníků podílejících se na zpracování základních vstupních dokumentů procesu obranného plánování k zabezpečení promyšleného, plánovaného, vědecky či analýzami a predikcemi podloženého rozvoje, výstavby a  použití ozbrojených sil ČR v  souladu s  operačními požadavky na vedení budoucích operací ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Konkrétní postupy tvorby koncepcí je nutné definovat pro každou úroveň či organizační celek zvlášť, přičemž je nutné vycházet z jeho poslání, cílů, personálního složení, vnitřních procesů a  dalších vstupních podmínek. Cílem této knihy je poskytnout základní přehled o  poslání a  tvorbě operačních koncepcí ve vztahu k  řízení výstavby, rozvoje a použití ozbrojených sil.

10

Za kolektiv autorů Ivo PIKNER

Úvod Primárním cílem všech plánovačů obrany je navrhnout a vybudovat vojenské nástroje, které umožní jejich rychlé a efektivní použití v celém spektru možných scénářů a situací při ochraně a dosahování životních zájmů. Přitom je nutné současně přihlížet k reálným ekonomickým možnostem státu. Scénáře představují rozdílné budoucí úkoly pro vojenské nástroje a budou tedy vyžadovat rozdílné schopnosti a způsoby použití ozbrojených sil. Přitom plánování výstavby a rozvoje vojenských nástrojů pro budoucí použití nesmí narušit přípravu a  připravenost těchto nástrojů v  současnosti. Popis plánovacích situací, scénářů ohrožení životních zájmů a způsobů použití vojenských nástrojů v budoucnosti, s výhledem na 20 a více let dopředu, je nutností. Tato nutnost je dána zdrojovou náročností budování vojenských nástrojů a přípravy státu na tyto situace. Je tedy nutné zabývat se operačními koncepcemi2. Pro účely této publikace je nutné tyto dva pojmy chápat jako synonyma. Pomocí operačních koncepcí můžeme predikovat, s přijatelnou mírou pravděpodobnosti, k jakým úkolům a jak využijeme vojenské nástroje. To nám umožní lépe alokovat dostupné zdroje pro budování vojenských schopností v průběhu procesů obranného plánování. Rozhodování o budoucích operačních schopnostech na základě zpracovaných operačních koncepcí je rozhodováním za nejistoty. Metody rozhodování za nejistoty jsou popsány v  teoretické literatuře. Jestliže má být stát při plánování obrany schopen vypořádat se s  nejistotou a  nepředvídanými situacemi (šokem) v  budoucnosti, tak je nejvhodnější postupovat podle schématu na obrázku 1, který představuje nejobecnější filozofický přístup k plánování výstavby a použití vojenských nástrojů. Popis budoucího bezpečnostního prostředí Nejistota a varianty řešení Strategii pro budoucnost bez překvapení

Varianty řešení pro možné dílčí strategie

Schopnosti pro čelení šokům

Strategie pro ovlivnění budoucnosti

Obrázek 1 Použití vojenských nástrojů za nejistoty (Johnson, s. 135) Johnson (s. 134–138) uvádí, že je zapotřebí nejdříve popsat bezpečnostní a operační prostředí s využitím dokumentů, jako jsou například národní bezpečnostní strategie, národní vojenská strategie (strategie obrany) a  celé řady zpravodajských a  odborných studií k této problematice. Je ovšem nutné z těchto zdrojů vybrat to, co je relevantní k tématu a obsahu připravované operační koncepce.   V anglosaské literatuře je používán pojem operační koncepce, ale z pohledu našeho chápání jde o koncepce použití vojenských sil.

2

11

Dále je třeba identifikovat ty faktory bezpečnostní situace, u kterých není jisté, jak se budou v budoucnu vyvíjet, a není známo, jaký dopad budou mít na dosažení národních životních zájmů a důležitých cílů. Tím je tedy identifikováno nejisté z pohledu „neznámé“ a nejisté z pohledu „není jisté, jak se bude vyvíjet“. Dané faktory je možné popsat jako tzv. nálepky (vignette), které popisují problém, nebo jako scénáře, které říkají, jaké jsou varianty vývoje daného faktoru. Z těchto možných problémů jsou vybírány ty, jež mohou potenciálně vyžadovat použití vojenských nástrojů. Na základě této analýzy se připravuje strategie pro budoucnost bez překvapení, tedy jaký bude vývoj faktorů dle úsudku zpracovatelů koncepce. Dále jsou k této strategii připravovány varianty činnosti (dílčí strategie) pro předpokládané varianty vývoje faktorů (nejistota). Jako třetí krok jsou identifikovány mezní situace a připraveny varianty činnosti, jak se s nimi vypořádat. Jde o ty faktory bezpečnostní situace a jejich vývoj, které se mohou zdát zcela nereálné, ale přesto je nelze vyloučit. Čtvrtým, velmi důležitým krokem je příprava strategie k ovlivnění bezpečnostního prostředí, aby se vyvíjelo a chovalo tak, že nedojde k negativním variantám vývoje (rizikovým) a nebudou vytvořeny podmínky pro vznik mezních situací (šoků). Takto identifikované scénáře je možné jednoduše popsat v šesti základních charakteristikách (Johnson, s. 146–147): 1.  Politicko-vojenský scénář (situace vyžadující použití vojenských nástrojů). 2.  Vojenské síly nepřítele. 3.  Cíle, návrh strategie a taktiky použití vojenských sil. 4.  Efektivita vojenských sil (představa kritérií úspěšnosti). 5.  Podmínky (charakter operačního prostředí, meteorologické a  geografické pod-

mínky apod.).

6.  Jiné předpoklady důležité pro daný scénář.

V ideálním světě by zpracovatelé operačních koncepcí tyto údaje dostali od příslušného stupně řízení jako vstup do procesu rozhodování. Ve skutečnosti je téměř nemožné, aby jeden vrcholový řídicí stupeň tyto základní vstupy zpracoval pro celou šíři a  hloubku systému zpracovávaných operačních koncepcí. Proto je nutné se držet hierarchie koncepcí zpracovávaných v dané oblasti působnosti a důsledně vycházet z popisu uvedeného ve „vrcholové“ operační koncepci. Při zpracování operační koncepce je třeba mít vždy na paměti, k  čemu má koncepce sloužit z politického pohledu. Pokud bude například politickým zadáním schopnost vést válku expediční, bude poté nezbytné připravit se na asymetrického protivníka, který se bude bránit. Jestliže bude naopak politickým zadáním vést obranu proti nepříteli, který bude chtít obsadit území a donutit podrobit se jeho zájmům, bude to asi obránce, kdo bude vést asymetrickou válku, nebo bude muset mít schopnosti stejného nebo většího rozsahu než potenciální nepřítel.

12

Zpracování a  použití operačních koncepcí v  procesu obranného plánování je klíčové, protože vytváří podmínky pro efektivní použití vojenských nástrojů. Operační koncepce přímo popisují, jak použít zdroje pro naplnění politických cílů – politicko-vojenských ambicí státu. Operační koncepce jsou v tomto smyslu také vstupem do akvizičních procesů. Tuto roli operačních koncepcí je možné naplnit pouze za předpokladu, že budou mít svoji účelovou architekturu a že budou dlouhodobě cíleně spravovány. Jinými slovy, že bude existovat jejich jednoduchý a upravovatelný systém zpracování a revizí. Existují dva důvody (JCDEC, s. 30) vedoucí ke zpracování nové operační koncepce. Jako první se jeví existence či potřeba hledat řešení nového problému s potenciálním použitím vojenských nástrojů. Ve druhém případě to bývá především snaha či potřeba najít nové, lepší řešení existujícího problému za použití vojenských nástrojů. V  obou případech může být potřeba řešení jejich použití zapříčiněna rozvojem nových technologií, novou organizací a taktikou sil protivníka, změnou podmínek v bezpečnostním a operačním prostředí (nové aliance), změnou cílů (životních a důležitých zájmů) apod.

13

Kapitola 1 OPERAČNÍ KONCEPCE „Hlavním úkolem strategie je vytvořit bojové uskupení sil (Bereitstellung) a určit způsob jeho použití. V tomto okamžiku vstupují do úvah rozmanité politické, geografické a nacionální faktory. Pouze laik vidí v průběhu kampaně konsistentní provedení předem předpokládaných a detailních konceptů od počátku až do konce.“ Helmuth von Moltke, On Strategy (1871, Hughes, s. 49)

Podstata vojenských koncepcí Vojenské koncepce zpravidla popisují metody, způsoby či plány využití vojenských schopností za účelem dosažení stanoveného cíle nebo záměru. Rozsah tohoto popisu může být různý, obsáhlý nebo stručný, od popsání činnosti vojenských sil v nejobecnějších termínech a na nejvyšší, strategické úrovni až po specifikaci činnosti konkrétního technologického systému či použití specifické vojenské jednotky.

Typologie vojenských koncepcí V souvislosti s typologií koncepcí je třeba zdůraznit význam výrazu „vojenské“ koncepce jako nejvyšší míry obecnosti zahrnující jak operační, tak i  rozvojové, institucionální a  další koncepce od úrovně strategické přes operační až po úroveň taktickou. Vojenské koncepce mají hierarchické uspořádání, přičemž místo koncepce v hierarchii závisí na jejím stupni obecnosti. Je řada možností, jak vojenské koncepce klasifikovat. Podle Schmitta (2002) je možné vojenské koncepce dělit do těchto čtyř základních úrovní: •  Institucionální koncepce, které popisují organizaci a materiálně-technické vybavení vojenské instituce. •  Operační koncepce, popisující způsob použití vojsk. •  Funkční koncepce, které popisují činnost (výkonnost, chování) jednotlivých vojenských funkcí nebo subfunkcí. •  Umožňující (integrující) koncepce, které popisují schopnosti požadované pro činnost vojenských funkcí nebo subfunkcí. Vojenské koncepce mají navzájem podřízený, nadřízený, souvztažný a substituční vztah. Podřízené koncepce jsou vytvářeny v případě, kdy je vyžadováno podrobnější rozpracování myšlenky (rady, názoru), než může poskytnout vyšší (nadřízená) koncepce, viz obrázek 2. 15

Institucionální koncepce

Koncepce operační úrovně Koncepce taktické úrovně

Podpora sil

.....

.....

Koncepce digitalizace bojiště

Ochrana

.....

Velení a řízení

Manévr

Koncepce strategických, operačních a taktických prostředků manévru vojsk

Palba

Využitelnost nových prostsředků ničení

Funkční koncepce Umožňující koncepce

Vojenské koncepce

Operační koncepce

Koncepce strategické úrovně

Obrázek 2 Hierarchie vojenských koncepcí (autor Galatík, Pikner, Spišák, s.12) Koncepce zabývající se relativně obecnějšími termíny k  předmětné oblasti mohou být popsané jako koncepce vyššího řádu. Např. operační koncepce jsou koncepce vyššího řádu než funkční koncepce, které jsou zase výše postaveny než umožňující koncepce. Koncepce vyššího řádu zajišťují kontext (souvislosti) a řídí rozvoj koncepcí nižšího řádu. Koncepce pojednávající o relativně specifickém předmětu mohou být zařazeny jako koncepce nižšího řádu. Taková koncepce popisuje ve větších detailech podmnožinu problémů předmětné oblasti popsané v koncepci vyššího řádu. Koncepce nižšího řádu musí být kompatibilní s koncepcemi vyššího řádu, kterým jsou podřízeny. Zatímco koncepce vyššího řádu všeobecně řídí vývoj koncepcí nižšího řádu, mělo by být zřejmé, že vliv může působit i opačným směrem. Průlomová koncepce nižšího řádu může způsobit nutnost revize závěrů koncepcí vyššího řádu. Rovněž operační koncepce jsou hierarchické, a  jestliže je to vzhledem k  úrovni války nutné, mohou být dále kategorizovány. Od vyššího k  nižšímu řádu existují strategické koncepce, koncepce vedení operačních činností a taktické koncepce. 16

Hierarchie se vyskytuje rovněž v  každém typu operační koncepce. Například taktická koncepce, která objasňuje vedení široké škály taktických činností v  širším významu, například použití komponentu sil, je vyššího řádu a  poskytuje obecnější normativní pokyny než taktická koncepce, která popisuje konkrétní typ taktické činnosti ve větším detailu, například použití praporu chemické ochrany v sestavě sboru.

Institucionální koncepce Institucionální koncepce jsou postaveny v  rámci všech vojenských koncepcí nejvýše. Institucionální koncepce představují popis fungování vojenské instituce či institucí. Vycházejí z operačních a funkčních koncepcí. Institucionální koncepce zaujímají v rámci posloupnosti tvorby vojenských koncepcí poslední místo. Ve vztahu popisu jak by měla být vojska použita a jak by měla vnitřně fungovat, institucionální koncepce říkají, jak by měla být vojenská instituce vnitřně organizována.

Funkční koncepce Funkční koncepce popisují způsob a systém vnitřních funkcí vojenské instituce. Funkční koncepce mohou popisovat také specializované operační funkce, jako jsou například velení a řízení, zpravodajství, manévr a palby, ochrana sil, informační operace, civilně-vojenská spolupráce, udržitelnost sil nebo targeting) v širších operačních souvislostech. Příkladem budoucích funkčních koncepcí mohou být např. koncepce uvedené v  Joint Vision 2020 „Rychlý a přesný (dominantní) manévr“, „Přesnost zasazení (přesný úder)“, „Soustředěná logistika“ a „Všesměrová ochrana“. Funkční koncepce jsou podřízeny operačním koncepcí a  doplňují je rozpracováním předmětné funkce činnosti vojsk. Mohou být specifické vůči jedné konkrétní operační koncepci nebo mohou mít obecnější charakter doplňující několik operačních koncepcí. Funkční koncepce se mohou dále hierarchicky členit podle úrovně velení a řízení nebo podle druhu sil a vojsk.

Umožňující (integrující) koncepce Umožňující koncepce (taktéž nazývané integrující) popisují, jak má být konkrétní úkol nebo postup proveden v rámci celku, tedy sladěně v rámci organizační struktury vojsk a  operačních funkcí. Jako příkladu lze použít koncepci popisující použití technologií pro vizualizaci bojiště, která může být umožňující koncepcí pro funkční koncepci velení a řízení. Umožňující koncepce, co se týče pojmového vyjádření, jsou ze všech vojenských koncepcí nejvíce specifické. Měly by obsahovat takovou úroveň sdělení, aby byla dostatečná pro přímé stanovení požadavků na výstavbu, rozvoj a přípravu sil.

17

Operační koncepce Operační koncepce jsou v širším významu vyjádřením názoru na způsob použití vojsk. Při vytvoření tohoto názoru je nutné aplikovat vojenskou vědu a vojenské umění v určitém souboru parametrů, které jsou daných východisky a vstupy pro tvorbu dané koncepce. Operační koncepce v nejjednodušším významu popisují, jak by vojenské síly měly vést bojovou činnost. Operační koncepce tvoří základní představu o  vedení budoucích operací ozbrojených sil a jejich složek. Jsou jedním z východisek pro definování nezbytných schopností umožňujících vedení operací proti nepříteli v předpokládaném operačním prostředí. Popisují, jak velitelé mohou použít definované schopnosti k dosažení stanovených vojenských cílů (TRADOC, s. 28). Systém operačních koncepcí nemůže izolovaně řešit jednu funkční oblast nebo aktivity na bojišti, jako je například udržitelnost sil, zpravodajství, palba či manévr. V tomto smyslu by měl být systém vojenských koncepcí komplexní a provázaný, viz obrázek 3. Vrcholová koncepce pro společné operace

Společná operační koncepce (koncepce operace)

Operační kontext

Podpora

Společné funkční koncepce (operační funkce)

Společná integrující koncepce (úkoly, podmínky a zásady)

Obrázek 3 Hierarchie vojenských koncepcí (autor Pikner) Operační koncepce v širším významu popisují, co má být po vojenské stránce provedeno v dané situaci a jak to má být provedeno. To znamená, jak budou vojenské síly použity3.

Atributy operačních koncepcí Operační koncepce pojednává o  principech a  základních myšlenkách (tématech) spíše než o  detailech (podrobnostech). Zabývá se více všeobecnými případy než konkrétními

Operační koncepce jako vyjádření v obecném významu

  V zahraniční literatuře se můžeme setkat s termíny „Operational Concept“ či „Operating Concept“, tyto se ale významově neliší.

3

18

(specifickými, zvláštními) situacemi. Vyžaduje další rozvedení (rozpracování) v  následných (dalších) dokumentech. Rovněž vyžaduje rozsáhlou interpretaci v praxi. Alianční Slovník termínů a  definic NATO AAP-6 (s. 71) definuje koncepci (Concept) jako názor nebo vyjádření myšlenky, jak něco může být uděláno nebo dosaženo. Kanadské Centrum experimentování (Experimentation Centre) vymezuje koncepci jako identifikaci problému a hypotézy, jak problém řešit. Způsob řešení problému může být inovativní, evoluční nebo revoluční, vedoucí k výstavbě nových vojenských sil, zavedení nových technologií, organizačních struktur nebo procesů. Základem operační koncepce jsou její atributy. Atributy nejsou samostatné strukturální části, o kterých daná koncepce pojednává. Představují kvalitativní charakteristiky, které by koncepce měla naplnit. Hlavní charakteristikou operačních koncepcí je fakt, že slouží svému účelu. To znamená, že popisují specifický problém Účelová řešený v  koncepci a  poskytují závěry, které jsou relevantní k řešenému rozhodovacímu problému použití nebo výstavby vojenských nástrojů. Tento popis by měl být dostatečně konkrétní, aby jej bylo možno realizovat. Cílem zpracování koncepce není vytvořit akceptovatelný dokument, ale navrhnout, nepředpojatě ověřit a argumentačně zdůvodnit koncept způsobu použití vojenských nástrojů. Pouze poté, co je koncepce objektivně ověřena, ji lze využít v procesech obranného plánování. Operační koncepce nejsou vytvářeny samy pro sebe, ale jsou určeny na podporu rozvoje myšlení o bojovém použití vojsk. Jako takové by tedy měly používat srozumitelný a terminologicky správný jazyk. Měly by být napsány jazykem, který klade důraz na argumentaci.

Srozumitelná

Tvorba operační koncepce je započata vyslovením prvotní hypotézy, kterou je potřebné v  průběhu procesu tvorby ověřit a  argumentačně zdůvodnit. Koncepce by měla snést srovnání vůči historickými i experimentálními příklady. Nově navržená operační koncepce nepředstavuje automatickou záruku přijetí. Lze počítat s  tím, že bude přijata s  nedůvěrou. Měla by proto odrážet hloubku myšlení a  zkoumání. Měl by být použit jazyk, který plně uznává hypotetickou i empirickou povahu jednotlivých sdělení. Dobrá koncepce je napsána jazykem, který připouští i evokuje kritické pohledy. Operační koncepce by měly být jasně odlišené od jiných koncepcí. Toho lze docílit popisem jednoho operačního problému Diferencovaná a variantami přístupu k jeho řešení. V případě koncepcí použití vojsk jsou hlavními odlišujícími prvky: definice plánovací situace a  popis scénáře, vyjádření hlavní hypotézy použití vojsk a popis integrované aplikace vojenských funkcí v daném scénáři. V tomto smyslu je srozumitelný popis lepší než četné detaily, které odvádí pozornost od základních argumentů potvrzujících hlavní hypotézu použití vojsk. Koncepce se rovněž může sama odlišit explicitním 19

porovnáním a kontrastem s jinými historickými, současnými nebo budoucími koncepcemi. V některých případech může být srozumitelnější popsat novou koncepci ve vztahu ke známé koncepci. Tím lze zdůraznit její odlišnost z pohledu scénáře i způsobu použití vojsk. Budoucí operační koncepce by měly být vztaženy k jiným koncepcím řešícím operační problémy ve stejném koncepčním prostoru. Tyto vztahy pak mohou vyjadřovat podřízenost, nadřízenost, souvztažnost, substituci a konkurenci:

Explicitně provázaná s jinými koncepcemi

•  Podřízenost – popis jedné části koncepce vyšší úrovně ve větších podrobnostech. •  Nadřízenost – plánovací situace a scénáře jsou rozpracovány jedné nebo více koncepcích nižší úrovně. •  Souvztažnost – obecně na stejné úrovni jako ostatní koncepce, rozpracovávající jiný scénář plánovací situace, použití jiného druhu vojska nebo operační funkci. •  Substituce – následující po jiné koncepci nebo tuto koncepci nahrazující. •  Konkurence – nabízející alternativní způsob řešení vzhledem k jiné koncepci. Operační koncepce by měly používat terminologicky správné pojmy. Měly by se vyhnout invencím, lákavě znějícím pojmům a definicím a používání nových termínů. Nové pojmy by měly být přesně definovány při svém prvním použití a poté důsledně a správně používány. Koncepce by rovněž neměly obsahovat neznámé a málo používané zkratky. Nepřijatelné jsou nezvykle formulované odborné fráze a umělecké popisy.

Terminologicky správná

Operační koncepce by měly být stručné, aby jejich myšlenky mohly být plně a správně absorbovány a uchovávány Stručná v  paměti během jejich realizace. Měly by poskytovat jen tolik vysvětlení, nakolik jsou pro stanovený účel potřebná. Nadbytečná vysvětlení zřídka přispívají k lepšímu ujasnění problému. Rozvitý jazyk a větná spojení spíše odvádí pozornost od stěžejní myšlenky. Koncepce by měla přinést nové myšlenky a argumentačně je zdůvodnit. Přestože neexistují žádná pravidla co do rozsahu, koncepce bývá obvykle rozpracována na 20–30 stranách. Koncepce, která je výrazně delší, obsahuje pravděpodobně příliš mnoho podrobností nebo řeší oblasti, které by měly být rozpracovány v podřízených koncepcích. Otevřená a  smysluplná diskuse je základním předpokladem procesu tvorby koncepce. Operační koncepce by měly podporovat a podněcovat odbornou diskusi. Diskuse je prostředkem, pomocí něhož jsou koncepce formulovány, ověřovány a akceptovány. Koncepce mohou podněcovat diskusi tím, že budou účelové, srozumitelné, objektivní, diferencované, provázané s jinými koncepcemi, terminologicky správné a stručné. 20

Podporující diskusi

Operační koncepce by měly odrážet názory a  zkušenosti pocházející z vojenské historie, a to i v případě, že může doHistorická jít k „revolučnímu“ odklonu od historických vzorů. (Galatík, reminiscence Pikner, Spišák, s.  19) Koncepce jsou zřídka odvozeny z abstraktních teoretických předpokladů. Hypotézy o budoucnosti jsou zpravidla vytvářeny na základě praktických zkušeností a  poučení z  minulosti (Lessons Learned). Historie je základním prostředkem pro studium a porozumění vojenství, především v oblasti vedení válek. Koncepce, která ignoruje poučení z historie, ztrácí důvěryhodnost. Ještě horší je koncepce, která zneužije historii na podporu předjímaných teorií. Koncepce by měly odrážet porozumění své vlastní evoluce i koncepcí předchozích. Historie nabízí mnoho pohledů na použití vojenských sil a popisuje faktory, které mohou být v současnosti i budoucnosti vnímány jako jedinečné. Změny, ke kterým dochází v bezpečnostním a operačním prostředí, nemusí vždy předurčovat, že nová koncepce použití ozbrojených sil bude revoluční. Nové přístupy k jejich použití a  výstavbě ozbrojených sil jako celku mohou být evoluční i  revoluční. Evoluční operační koncepce bývají zpravidla standardem. Neopodstatněné nároky na průlomovou revolučnost koncepce mohou poškodit její důvěryhodnost. Neznamená to ovšem, že nové myšlenky a přístupy k řešení problémů by neměly být předmětem zkoumání na počátku procesu tvorby koncepcí, kdy cílem je objevení nových možností. Pochopení historických souvislostí napomáhá vnímat, jak se svět proměňuje. Objektivní hodnocení historie může napomoci identifikovat nově vznikající technologické nebo jiné převratné, pokrokové změny. Základem operačních koncepcí je systémové uspořádání předpokladů o povaze války a úspěšném vedení vojenských činností. Tyto předpoklady mohou být jasně vyjádřeny v  koncepci nebo z  ní mohou vyplývat. Předpoklady musí být v  koncepci vyjádřeny jako hypotéza, konstanty nebo proměnné a  musí být příslušně argumentačně podloženy. Takto vyjádřené předpoklady vytváří nezbytný základ pro vypracování operační koncepce.

Systémový přístup

Tento rozsah předpokladů může být do značné míry neomezený, částečně nebo specificky omezený. Čím jsou předpoklady méně limitující, tím širší by měl být předmět koncepce. Čím jsou více limitující, tím přesnější musí být název koncepce. Pro systémové uspořádání předpokladů jsou směrodatné: a) typ mise Operační koncepce mohou řešit jednu nebo celou kategorii typů misí. Jinými slovy, mohou existovat různé operační koncepce pro strategické odstrašování, koncepce úderů proti silám v hloubce, mírové operace, stabilizační operace, regionální nekonvenční válku atd.

21

b) operační prostředí Operační prostředí vymezuje podmínky pro vedení operací. Proto mohou být operační koncepce kategorizovány tímto prostředím jako například operační koncepce vedení bojové činnosti v poušti, vyloďovací operace, vzdušné operace v malých výškách, operace v zastavěném prostoru atd. c) druhy sil Tam, kde organizační typ sil má rozhodující dopad na vedení operací, mohou být operační koncepce kategorizovány podle těchto sil. Pak mohou vznikat operační koncepce pro protiponorkové operace, vzdušné přepadové operace, operace mechanizovaného vojska, obranné operace proti balistickým střelám atd. d) úroveň války V případě, že se operační koncepce vztahuje na konkrétní úroveň války a v případě, kdy zvláštnosti této úrovně jsou rozhodujícím rysem koncepce, mohou být koncepce rozčleněny na strategické, operační nebo taktické. Ne vždy je však vhodné kategorizovat koncepci podle úrovně války, zejména když zahrnuje více než jednu úroveň. Je nutné rozlišit operační koncepci od konceptu operace (Concept of Operation – CONOPS). CONOPS je používaný k popisu chápání vojenské operace a vizualizaci souboru úkolů a opatření ve svém rozsahu a vzájemných souvislostech. Slouží k vyjádření synchronizace aktivit jednotlivých prvků sestavy vojsk. Je podkladem pro zpracování plánu operace (Operational Plan – OPLAN). CONOPS jsou zpracovávány pro probíhající operaci nebo operace v rámci procesu předběžného operačního plánování zpravidla ve výhledu do 7 let. (CJCSI 3010.02B, s. 15). Přesto může být obdobný postup uplatněn při tvorbě operační koncepce. Výstup ale neslouží jako podklad pro zpracování OPLAN, ale jako podklad pro identifikaci budoucích schopností sil v dlouhodobém výhledu 15 let a dále.

Počet a struktura možných operačních koncepcí Tím, že existuje několik přístupů k systemizaci operačních koncepcí, jejich potenciální počet není uzavřený. Zatímco neřízené zpracovávání a rozrůstání počtu vojenských koncepcí je rizikem, není účelem svévolně omezovat jejich počet. Při rozhodnutí o zpracování nové operační koncepce by měly být vzaty v úvahu vzájemné vztahy a jasné vazby koncepcí v existujícím systému operačních koncepcí. Jakákoliv nová koncepce by měla jasně vyjádřit svůj vztah k již existujícím, srovnatelným operačním koncepcím.

Východiska a vstupy pro tvorbu operačních koncepcí Operační koncepce je vizualizací budoucích operací a popisem, jak vojska, s využitím vojenského umění a vědy, mohou použít své schopnosti ke splnění úkolů.“ (CJCSI 3010.02C, s. 7)

22

Tvorba operačních koncepcí je cílený a jednotně řízený proces upravený vnitřní normou. Cílem operačních koncepcí je směřovat transformaci a rozvoj vojenských nástrojů tak, aby byly připraveny k operačnímu použití ve prospěch státu ve výhledu 10 až 20 let do budoucnosti. Výchozími dokumenty (viz obrázek 4) pro jejich tvorbu jsou národní bezpečnostní strategie (bezpečnostní strategie státu – v případě ČR se jedná o dokument Bezpečnostní strategie České republiky), národní strategie obrany (Obranná strategie České republiky, Bílá kniha o obraně, Dlouhodobá vize resortu obrany aj.), případně další strategické dokumenty obdobného charakteru přijaté na úrovni organizací kolektivní obrany (NATO), kolektivní bezpečnosti (OSN, EU) a kooperativní bezpečnosti (OBSE), jichž členem je stát.

. Národní zájmy, cíle a priority . Mezirezortní integrační nástroj . Vládní direktiva

Bílá kniha o obraně Dlouhodobá vize rezortu obrany

Národní bezpečnostní strategie

. Postavení státu v bezpečnostním . Cíle zajištění prostředí obrany . Stávající a budoucí . Jak budou hrozby tyto cíle . Předpoklady dosaženy . Způsob implementace

Národní strategie obrany . Klíčové operační Operační schopnosti koncepce . Velikost, struktura a charakter OS . Operační priority . Koncepce použití AČR . Hodnocení rizik . Koncepce použití . Plánovací situace druhů sil . Koncepce použití druhů vojsk . Funkční, integrující a další koncepce

Obrázek 4 Rámec výchozích dokumentů pro tvorbu operační koncepce (autor Zůna)

Národní bezpečnostní strategie Strategii lze obecně chápat jako systémové uspořádání cílů, způsobů jejich dosažení a  prostředků potřebných k  jejich realizaci. Strategie by nám, jednoduše řečeno, měla říkat, jaké jsou naše cíle, jak jich dosáhneme a jak použijeme prostředky, které můžeme mít k dispozici k dosažení cílů. (Ludvík, Moravec, s. 22–31) Z pohledu tvorby operačních koncepcí je nutné vnímat národní bezpečnostní strategii (bezpečnostní strategie státu) jako základní bezpečnostně–politický dokument, který stanovuje zásady, cíle, priority a způsoby zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti a obrany státu. (Zeman, s. 99) 23

Tento obecný bezpečnostně–politický dokument, který vychází z  komplexního pojetí bezpečnosti, stanovuje pro operační koncepce bezpečnostní zájmy země, bere v úvahu závazky státu, analyzuje a predikuje základní charakteristiky bezpečnostního a operačního prostředí, podává výčet hrozeb a z nich plynoucích rizik, stanovuje cíle a priority a  definuje dlouhodobé záměry a  opatření bezpečnostní politiky v  návaznosti na další politiky státu, tj. na politiku obrannou, zahraniční, hospodářskou aj. Bezpečnostní strategie státu představuje rámcové politické zadání pro bezpečnostní systém státu, včetně ozbrojených sil. Pro operační koncepce udává základní směry bezpečnostní politiky a definuje je pokud možno s trvalou platností tak, aby byly v koncepcích rozpracovány bez ohledu na měnící se vnitropolitický kontext.

Národní strategie obrany Národní strategie obrany představuje operacionalizaci bezpečnostní politiky (kodifikovanou v  národní bezpečnostní strategii), jejích motivů, zdrojů, limitů. Je konkretizací a zúžením bezpečnostní a obranné politiky. Národní strategie obrany představuje pro tvorbu operačních koncepcí soubor základních principů zajišťování obrany státu a  výstavby ozbrojených sil ČR. Je východiskem pro zpracování navazujících strategií a koncepcí v oblasti zajišťování obrany a fakultativním impulsem pro provedení případných legislativních změn. Je výběrovou strategií dosahování cílů bezpečnostní a obranné politiky státu, volbou optimální cesty obhajoby bezpečnostních zájmů země, ideovým podkladem pro plánovací procesy. Z  důvodu reálného prosazení výsledku je proto nezbytně nutné v procesu tvorby operační koncepce respektovat politické mantinely stanovené národní bezpečnostní strategií i národní strategií obrany.

Relevantní strategické dokumenty mezinárodní provenience Členství státu v mezinárodních organizacích ovlivňuje jeho bezpečnostní a obrannou politiku, stejně jako podobu a způsob použití jeho ozbrojených sil. Při tvorbě operační koncepce je třeba mít na zřeteli nejen obligatorně dodržované dokumenty s mezinárodněprávním a mezinárodněpolitickým dopadem (např. Charta OSN, Washingtonská smlouva, Smlouvy o Evropské unii, ženevské a haagské úmluvy a konvence aj.), ale i právně nezávazné strategie a koncepce (např. Strategická koncepce NATO, Evropská bezpečnostní strategie, Strategie vnitřní bezpečnosti EU atd.), které vytyčují pravděpodobný směr další angažovanosti a priority těch bezpečnostních a obranných organizací, jejichž členem je stát. Zároveň tyto dokumenty zpravidla obsahují kolektivní odhad dalšího vývoje bezpečnostního a operačního prostředí a současně identifikují situace, kdy budou aktivovány společné struktury, prostředky a úsilí při zvládání bezpečnostních krizí. Tyto situace by měly být dále rozpracovávány ve formě možných budoucích scénářů jako rámce pro tvorbu operačních koncepcí.

Trendy a posuny v oblasti bezpečnosti Operační koncepce použití vojenských sil by měly reflektovat predikci dynamiky vývoje bezpečnostního a operačního prostředí. Dynamický vývoj mezinárodní politiky, měnící 24

se role státu i mezinárodních organizací při zajišťování bezpečnosti i posun ve vnímání obsahu a šíře tohoto pojmu vedou k zásadním a oproti minulosti revolučním změnám, které mají dopad i na funkci, podobu, způsob použití i váhu ozbrojených sil v komplexu bezpečnostní politiky státu. Vedle toho, s rychlým rozvojem technologií, lidstvo přechází do pátého rozměru, do virtuálního světa. Všechno, co se dnes děje v naší realitě, doprovázejí také aktivity ve virtuálním kyberprostoru. Proto se celosvětovým problémem stávají i rostoucí kybernetické útoky (Hrůza, Halouzka, s. 2). Zásadní změna dynamiky vývoje mezinárodní politiky, změna trendů v bezpečnostním prostředí či změna charakteristik budoucího operačního prostředí, či přelomové technologické inovace, by měly automaticky iniciovat revizi stávajících operačních koncepcí.

Bezpečnostní zájmy státu (národní zájmy) Bezpečnostní (národní) zájmy představují základní referenční rámec a východisko bezpečnostní a  obranné politiky státu. Definují, co chce stát chránit a  bránit, co pro něj představuje hodnoty, na jejichž ochranu koncipuje a  provádí bezpečnostní politiku. Tento základní referenční rámec je současně rámcem pro použití vojenských sil, a tedy i budoucí operační koncepce. Bezpečnostní (národní) zájmy lze rozdělit do tří základních kategorií (Bezpečnostní strategie ČR 2011, s. 6): Životní zájmy, které představují „raison d´etat“ (důvod existence státu). Obsahují základní a pro existenci státu zásadní program. Bez obhajoby těchto zájmů by stát postrádal smysl a zanikl by. Nejčastějšími životními zájmy bývá zachování suverenity, územní celistvosti, politického systému, ochrana národa nebo etnické skupiny. Jsou trvalé, v čase jen minimálně proměnlivé. Na jejich obhajobu je stát ochoten použít všech prostředků, včetně vojenské síly. Strategické zájmy, které představují podpůrné a méně důležité zájmy a nezávisí na nich existence státu. Obhajoba strategických zájmů napomáhá k obhajobě zájmů životních. Strategické zájmy jsou v čase proměnlivé, relativně krátkodobé, partikulární. Příkladem může být např. úsilí o členství v mezinárodních organizacích. Další významné zájmy, jejichž účelem je přispívat k prosazování životních a strategických zájmů a zvyšovat odolnost společnosti vůči bezpečnostním hrozbám. Vymezení životního, strategického nebo významného zájmu, který je bráněn s využitím vojenských nástrojů, predeterminuje způsob použití vojsk. Z tohoto vymezení zájmu plynou cíle použití vojsk, jejich úkoly, způsob a podmínky použití.

Hodnocení bezpečnostního a operačního prostředí Hodnocení bezpečnostního a operačního prostředí (Galatík, Pikner, Krčmář, s. 23) představuje velmi důležitou součást procesu utváření bezpečnostní a obranné politiky a navazujících koncepcí rozvoje bezpečnostního systému státu (jeho součástí jsou rovněž ozbrojené síly). Je základním východiskem pro racionální alokaci omezených zdrojů státu. Stanoví, jakým 25

hrozbám a  rizikům jsou bezpečnostní zájmy vystaveny, hodnotí jejich závažnost, akutnost a stanovuje jejich relativní pořadí důležitosti (stanovení priorit). Smyslem hodnocení bezpečnostního a operačního prostředí je identifikace pravděpodobných budoucích hrozeb a z nich vyplývajících rizik, kterým bude muset stát či koalice států jako celek čelit a proti kterým bude muset vybudovat své obranné schopnosti (Montgomery, s 31). Popsané budoucí hrozby a z nich vyplývající rizika tvoří základní rámec pro tvorbu scénářů a  operačních koncepcí.

Bezpečnostní prostředí Analýza a  predikce bezpečnostních hrozeb je významná zejména z  důvodu vyhodnocování jevů a procesů, které se odehrávají v bezpečnostním prostředí státu. Pod tímto pojmem si lze představit prostor, v němž se realizují a střetávají zájmy státu se zájmy jiných aktérů systému mezinárodních vztahů (států, mezinárodních organizací, nadnárodních společností, mezinárodních nevládních organizací, zájmových skupin atd.) a odehrávají se zde procesy, které mají významný vliv na úroveň bezpečnosti státu (Eichler, s. 155). Kromě intencionálních hrozeb, reprezentovaných výše uvedenými aktéry systému mezinárodních vztahů, se v bezpečnostním prostředí odehrávají procesy a vyskytují se jevy, na které stát má jen minimální vliv nebo jimž není schopen samostatně čelit. Rovněž tyto jevy (např. změny klimatu) mají dnes významné bezpečnostní dopady a bezpečnostní politika státu s těmito jevy musí počítat. Nejvýznamnějším a nejčastějším zdrojem ohrožení státu však zůstávají zmíněné intencionální hrozby, jimž je stát nejvíce vystaven a zároveň je relativně nejlépe strukturován a vybaven k tomu, aby jim čelil. Stát, jako nejvýznamnější referenční objekt bezpečnostní politiky (Krejčí, s. 125), funguje v rámci systému mezinárodních vztahů, který je ve své podstatě anarchický, je světem mimo kontrolu a prostředím nejistoty. Anarchie představuje nepřítomnost vlády, ale nemusí znamenat absenci moci a řádu. To v praxi značí, že ve stávajícím systému neexistuje ústřední moc či autorita, která by vědomě a samostatně rozhodovala o postavení jednotlivých aktérů, určovala normy jejich chování a byla by schopná svá rozhodnutí vždy prosadit. Oproti vnitrostátní situaci zde neexistuje suverénní globálně působící autorita (globální vláda), která by byla schopna efektivně a vždy určovat a vynucovat svá „pravidla hry“ a regulovat chování aktérů tohoto systému. Bezpečnostní prostředí se tak oproti prostředí rozkládajícímu se uvnitř plně suverénních států vyznačuje výraznější mírou nepoznatelnosti a sníženou možností kontroly. Z pohledu tvorby operačních koncepcí představuje bezpečnostní prostředí rozhodovací prostor, ve kterém se nachází nejistota „neznámého“ budoucího stavu a vývoje, případně strategického šoku.

Operační prostředí Operační prostředí je možné chápat jako soubor podmínek, okolností a vlivů, které ovlivňují výkon a efektivitu vojenské síly a mají přímý vliv na rozhodování o jejím použití, resp. určující charakteristické rysy, ve kterých bude vojenská operace probíhat. Z hlediska fyzického vymezení se jedná o především prostor nasazení ozbrojených sil. Z hlediska charakteru prostředí, v němž může vojenská operace probíhat, jde o některou z níže uvedených variant, které se však mohu v čase prolínat a střídat: 26

Tolerantní prostředí – prostředí, kde hostitelská země, na jejímž území jsou cizí expediční ozbrojené síly rozmístěny, jejich činnost plně podporuje a má své vlastní území pod kontrolou svých bezpečnostních a policejních složek. Nejisté prostředí – prostředí, v němž síly hostitelského státu, ať už s expedičními silami spolupracují či nikoliv, nemají území pod svojí efektivní kontrolou. Nepřátelské prostředí – operační prostředí, ve kterém nepřátelské síly mají dotčené území pod svojí kontrolou, jsou schopny jej efektivně bránit nebo reagovat na probíhající vojenskou operaci a mařit její záměry. Operační prostředí je charakterizováno především: •  Protivníkem (nepřítelem). •  Obyvatelstvem, sociálně-politickou a kulturní strukturou. •  Historií a tradicemi. •  Stavem životního prostředí. •  Infrastrukturou. •  Technologickými faktory. •  Stavem v informační oblasti. •  Zejména pak terénem, klimatickými podmínkami a dalšími faktory (Galatík, s. 27– 28). V oblasti obranného plánování má budoucí operační prostředí rozhodující vliv na tvorbu a rozvoj koncepcí použití vojsk v budoucích operacích. Tyto úvahy jsou vstupním podkladem a rozhodujícím prvkem pro výstavbu a rozvoj ozbrojených sil v dlouhodobém horizontu. Operační koncepce se tak stávají jedním z důležitých nástrojů výstavby a rozvoje ozbrojených sil v dlouhodobém plánování (Galatík, Pikner, Krčmář, s. 23).

Vztah bezpečnostního a operačního prostředí Pojem operační prostředí je úzce spjat s pojmem bezpečnostní prostředí a je jeho součástí. Bezpečnostní prostředí je tvořeno státy, mezinárodními a nadnárodními organizacemi a dalšími subjekty, jejichž vzájemné působení se dotýká bezpečnosti referenčního subjektu (státu). Jedná se o  geografický prostor, v  němž se odehrávají jevy a  procesy mající bezprostřední vliv na úroveň bezpečnosti státu a na jeho bezpečnostní (národní) zájmy, s nímž je spojen řadou ekonomických, kulturních, demografických a jiných vazeb. Představuje prostor, v němž mohou působit ozbrojené síly na ochranu zájmů státu. Operační prostředí je kvalitativní podmnožinou bezpečnostního prostředí, ve kterém se projevují různé vlivy na činnost v každém místě prostoru operace i v bezprostředním 27

okolí. Obě prostředí jsou ve vzájemném vztahu, a proto součástí hodnocení operačního prostředí musí být i hodnocení prostředí bezpečnostního. Operační prostředí, ve kterém budou ozbrojené síly nasazeny, determinuje požadavky pro jejich výstavbu a  přípravu a  použití. Ovlivňuje možný způsob vedení operací na všech stupních velení a řízení (Galatík, Pikner, Spišák, s. 28).

Disponibilní zdroje Jestliže existence a bezpečnost státu není v anarchickém prostředí zaručena žádnou vnější autoritou, závisí jeho přežití a rozvoj především na efektivitě jeho bezpečnostní a obranné politiky. Pro její koncipování a prosazování však musí mít k dispozici dostatek zdrojů. Stanovení zdrojového rámce, tj. určení, které zdroje a v jaké míře je stát schopen a ochoten vynaložit či použít, je zásadním vodítkem a mantinelem pro bezpečnostní a obrannou strategii státu. Tyto zdroje nelze ztotožňovat pouze s finančními prostředky, jelikož zahrnují i nefinanční aspekty (např. dostupné suroviny, zdroje energií, velikost a kvalitu populace, dostupné technologie apod.), stejně jako další faktory (např. průmyslovou kapacitu státu, kvantitu a kvalitu ozbrojených sil, efektivitu státní správy a kvalitu vlády, úroveň diplomacie a politických elit atd.). Množství, dostupnost a efektivita jejich využívání jsou klíčové pro stanovení reálného vlivu státu a jsou rozhodující pro jeho schopnost obhajovat nebo prosazovat své bezpečnostní zájmy. Obecně platí, že čím více efektivně a kontinuálně využívaných zdrojů má stát k dispozici, tím ambicióznější může být jeho bezpečnostní a obranná politika a tím jednodušší je prosazování jeho bezpečnostních zájmů. Disponibilní zdroje vytváří rámec pro úvahy spojené s tvorbou operačních koncepcí. Pokud bude při tvorbě operační koncepce pracováno bez přihlédnutí k disponibilním zdrojům, výsledná koncepce bude nereálnou fikcí. V zásadě je možné identifikovat dva základní postupy opatřování zdrojů: Alianční chování, tedy budování úzkých vztahů s jinými státy nebo aktéry, které přetvářejí reálného nebo potenciálního oponenta ve spojence vedoucí ke sdílení bezpečnostních a obranných kapacit. Alianční chování je racionální volbou těch aktérů v systému (především malých a středních států), kteří nemají šanci samostatně uspět v konkurenci mocnějších oponentů. Posilování mocenského potenciálu, a tedy i schopnosti prosazovat své zájmy. Lze tak činit extenzivním i  intenzivním využíváním dostupných zdrojů státu (ekonomických statků, demografického potenciálu, technologií atd.). S  tím také souvisí otázka ochoty tyto zdroje využívat, resp. alokovat je ve prospěch bezpečnosti spíše než ve prospěch jiných agend státu (např. v sociální oblasti).

Omezení Při aplikaci bezpečnostní a  obranné politiky v  operačních koncepcích je třeba brát v úvahu i další než jen zdrojová omezení. Existuje řada omezení, která zužují spektrum 28

možností použití vojenských nástrojů. Jejich existence může dokonce znamenat, že v určitých případech nelze využít nejefektivnější, nejúčinnější nebo nejlevnější způsob použití vojsk, neboť takový způsob by byl v  rozporu s  přijatými právními, morálními a jinými závazky a hodnotami státu. Existuje řada společenských, politických, právních, historických, náboženských či ideologických omezení, často neformálního charakteru, která implicitně vylučují některé aktivity státu v bezpečnostní oblasti. Vybraná omezení bezpečnostní a obranné politiky je možné shrnout do několika okruhů. (Mezinárodně) právní omezení, která jednak vyplývají z ústavního a právního pořádku státu, jednak z mezinárodních dohod a závazků, které stát přijal. V prvním případě se jedná o akceptování průběhu a výstupů procesu tvorby zákonů, respekt k vládě práva a demokratickým a ústavním principům a vyloučení takového chování státu nebo jeho součástí (byť by bylo zdůvodňováno potřebou zajištění bezpečnosti nebo ohrožením státu), které by s nimi bylo v rozporu. Ve druhém případě jde především o závazky plynoucí ze členství v organizacích kolektivní bezpečnosti a kolektivní obrany, dále ze členství v jiných mezinárodních institucích, případně bilaterálních nebo multilaterálních dohod. V případě České republiky je na prvním místě akceptování Charty OSN a jejích zásad (např. závazek řešit spory pokojnými prostředky) a vyloučení v praxi jinak bohužel běžných způsobů chování a prosazování zájmů v systému mezinárodních vztahů. Dále aktivní účast v systému kolektivní obrany, který reprezentuje NATO a uzpůsobení bezpečnostní a obranné politiky intencím této organizace. Obdobně členství v Evropské unii a respekt ke společné zahraniční a bezpečnostní politice EU limituje možnosti autonomního směřování bezpečnostní politiky naší země. Etická a morální omezení, která brání takovému použití vojenských nástrojů, které by bylo v rozporu obecným etickým cítěním a překračovalo by většinou společnosti akceptovatelné morální meze. Otázka těchto omezení se dostala do centra pozornosti např. v souvislosti s opatřeními v boji proti mezinárodnímu terorismu (diskutabilní problematika tzv. targeted assassinations, metody zadržování a vyšetřování osob podezřelých z terorismu atp., možnosti odstrašování i reálného použití ZHN apod.). Vůle příjemce bezpečnosti, tzn. respekt k názoru cílové skupiny, v jejímž jménu a zájmu je bezpečnostní a obranná politika prováděna. Jestliže v historické perspektivě byla bezpečnost a obrana státu spojována s bezpečností politických a vládních elit, v současném postmoderním a demokratickém státě je příjemcem bezpečnosti celá populace. V demokratických zemích proto činitelé bezpečnostní politiky musí brát v úvahu názory a obavy občanů, svých voličů, při koncipování účelu, cílů a způsobů použití vojenských nástrojů. V  praxi to může vést i  k  situacím, kdy jsou ozbrojené síly stavěny a  připravovány na odstrašení nebo ochranu vůči hrozbám, kterých se veřejnost subjektivně obává, ale které objektivně nemají takový význam jako hrozby jiné, kterých by se bát měla. A naopak, subjektivní dojem bezpečí nebo absence nebezpečí, často vyvolaný neznalostí objektivních skutečností, může u veřejnosti vyvolávat pocit jeho samozřejmosti, odpor k některým opatřením státu a především tlak na snižování spotřeby zdrojů pro obranu a jejich přerozdělování do jiných oblastí a agend státu. Jakákoliv úvaha o použití ozbrojených sil musí být konfrontována s dlouhodobým dopadem na veřejné mínění a na míru veřejné podpory bezpečnostní a obranné politiky státu. 29

Operační koncepce jsou zpracovávány jako jedna ze součástí procesu obranného plánování. Východisky pro zpracování jsou tedy i  hodnocení budoucího bezpečnostního a  operačního prostředí, plánovací situace, scénáře, disponibilní zdroje, (mezinárodně) právní omezení, etická a morální omezení, vůle příjemce bezpečnosti, zkušenosti ze soudobých operací, nedostatky ve schopnostech a další. Tato východiska slouží funkcionářům s příslušnou odpovědností a pravomocí k rozhodnutí zda ponechat, aktualizovat nebo zpracovat zcela novou operační koncepci. Toto rozhodnutí by se mělo opírat o systémově strukturované koncepční předpoklady, se kterými dále pracuje zpracovatelský tým včetně přizvaných expertů. Tyto koncepční předpoklady by měly zahrnovat typy misí, jejich rozsah, intenzitu a četnost, roli ozbrojených sil při řešení krizových situací v rámci ostatních nástrojů moci státu, případně míru zapojení státu v rámci mnohonárodních sil atd. Na základě těchto předpokladů lze rozpracovat scénáře situací, ve kterých by mohly být ozbrojené síly, jednotlivé druhy sil i druhy vojsk použity. Koncepční činnost by měla být následně zaměřena na způsob použití sil, způsob jejich nasazení, způsoby zajištění ochrany sil, způsob a zabezpečení sil a v neposlední řadě na předpokládaný systém velení a řízení.

Zahraniční přístupy Přístupy k tvorbě a využívání operačních koncepcí ve vojensky vyspělých zemích mohou být určitým vodítkem a inspirací pro tuto oblast v národních podmínkách. Je třeba zdůraznit, že pro národní podmínky nemůže jít jen o  prostou kopii zahraničního systému. Národní systém musí odrážet politické zájmy a cíle, jejich vymezení pro budoucí poslání a úkoly vojenských nástrojů, ale také organizaci resortu obrany a organizaci ozbrojených sil. Jako příklad lze uvést zkušenosti Spojených států amerických, Velké Británie a Francie. Jejich přístupy k operačním koncepcím lze považovat za nejlépe propracované a mohou tedy být dobrým vodítkem i pro státy, jenž svůj národní přístup k problematice tvorby operačních koncepcí teprve hledají.

Tvorba vojenských koncepcí ve Spojených státech amerických V roce 2003 byl na základě rozhodnutí ministra obrany USA, vypracován plán rozvoje souboru koncepcí pro vedení společných operací (Joint Operations Concepts – JOPSC). Soubor vychází ze strategické směrnice a zahrnuje: •  Vrcholovou institucionální koncepci pro společné operace (Capstone Concept for Joint Operations – CCJO). •  Společné operační koncepce (Joint Operating Concepts – JOCs). •  Společné funkční koncepce (Joint Functional Concepts – JFCs). •  Společné integrující koncepce (Joint Integrating Concepts – JICs). Tyto koncepce budoucích operací se vztahují k období příštích 8 až 20 let. 30

Koncepce USA představují prohlášení nebo formulaci myšlenky, jak něco může být provedeno. Jsou psány metodou „problém – řešení“. Společné operační koncepce jsou vizualizací budoucích operací a  popisují, jak velitel, při využití vojenské vědy a  vojenského umění, může v budoucnu využít vojenské schopnosti k dosažení požadovaných účinků a cílů: •  Transformačním přístupem zkoumá široký rozsah schopností vojenských nástrojů, aby odradil, odstrašil nebo porazil potencionální protivníky. •  Podněcuje myšlení za hranice současných schopností, podporuje nové progresivní a podnětné myšlenky a přijímá nesoulad jako součást tohoto procesu. •  Společné operační koncepce nejsou limitovány ani omezovány současnými nebo plánovanými schopnostmi. Odpovědnost za tvorbu a rozvoj vrcholové koncepce pro společné operace a její integraci s  podřízenými koncepcemi spočívá na Divizi rozvoje a  integrace společných sil (Joint Force Development and Integration division, JFDID). Tato divize zajišťuje, že soubor společných koncepcí, známý jako soubor koncepcí společných operací (Joint Operations Concepts) je správně prezentován ve směrnicích a  plánovacích dokumentech4. Cyklus revizí těchto dokumentů je tříletý. V další části jsou popsány dvě skupiny koncepcí, a to Vrcholová – institucionální koncepce pro společné operace a skupina Společných operačních koncepcí. Vrcholová – institucionální koncepce pro společné operace Vrcholová – institucionální koncepce pro společné operace (CCJO) vévodí souboru podřízených koncepcí společných operací, definuje jejich obsah, roli a  koherenci k  rozvoji budoucích sil. Zamýšlí se nad skutečností, že budoucí velitel společných sil bude muset přizpůsobit a kombinovat řadu základních vojenských činností – nasazení, boj, ochranu sil, humanitární pomoc, rekonstrukční úkoly atd., a to v souladu s jednotlivými požadavky každé plánovací situace. Koncepce popisuje soubor operačních problémů, předkládá návrh jejich operačního řešení a vyvozuje institucionální důsledky přijetí tohoto řešení. Účelem vrcholové koncepce je směřovat rozvoj a použití sil tím, že poskytuje všestranný popis, jak budou budoucí společné síly působit. Koncepce druhů sil a podřízené společné koncepce tyto myšlenky a řešení dále rozvíjí. Tím zabezpečují logický, koncepční proud, který tlumočí strategickou směrnici v doporučení týkající se minimálních budoucích požadavků na schopnosti sil. Přitom doporučení v koncepci jsou podložena experimentálním ověřením. Koncepce předkládá doporučení pro aktualizaci doktrín, organizaci sil, výcvik vojsk, modernizaci výzbroje a výstroje, organizaci a postupy velení a řízení, personální řízení a rozvoj infrastruktury.   Čtyřletý přehled situace v obraně (Quadrennial Defense Review), Strategická směrnice pro plánování (Strategic Planning Guidance), Vojenská strategie (Military Strategy), Záměr transformace druhů sil (Service Transformation Roadmaps), and koncepty druhů sil (Service Concepts)

4

31

Institucionální koncepce se zaměřuje na strategii dosažení vojenských cílů přispívajících k dosažení širších národních cílů. Predikuje potenciální situace použití sil, kdy mohou být koordinovaně použity společné vojenské síly s dalšími nástroji moci státu a kdy lze co nejlépe integrovat jejich úsilí. Pro další organizace a  nadnárodní partnery je tato koncepce užitečná ke zhodnocení požadavků na případnou spolupráci až integraci. CCJO stručně charakterizuje předpokládané budoucí operační prostředí, kde hlavní vojenský problém společných sil představuje adaptabilní protivník, jenž se jim bude snažit zabránit v úspěšném plnění úkolů v celém spektru vojenských operací. Koncepcí nabízená řešení zahrnují ústřední hypotézu a podporující hypotézy, jak by společné síly měly v budoucnu působit, systémový pohled na operační prostředí, základní činnosti velitele společných sil a klíčové charakteristiky společných sil. Ústřední hypotézou je myšlenka, že společné síly, v součinnosti s dalšími nástroji moci státu, povedou integrované činnosti v řízeném tempu, s dominancí nad jakýmkoliv protivníkem a za jakékoliv situace na podporu strategických cílů. CCJO doporučuje, aby tyto činnosti byly rovněž prováděny členy jiných organizací, navrhují vhodné oblasti integrace s dalšími nástroji moci státu, mezinárodními a aliančními partnery. Do klíčových vlastností budoucích společných sil zahrnují znalostní management, konektivitu, interoperabilitu, expediční charakter, přizpůsobivost, vytrvalost, přesnost, rychlost, odolnost a letálnost. Závěry uvedené v CCJO musí být zohledněny v koncepcích všech druhů sil a v podřízených společných koncepcích. Přijetí CCJO má důsledky pro budoucí koncepce rozvoje a použití společných sil. Koncepce předpokládá vedení operací samostatně nebo v součinnosti s mezinárodními vojenskými partnery, jinými vládami a nevládními organizacemi. Společné operační koncepce Společné operační koncepce (JOC) popisují, jak velitel společných sil povede vojenské operace na operační úrovni v rámci tažení. Aplikují vrcholovou koncepci pro společné operace na specifičtější vojenské problémy. Identifikují požadované operační schopnosti, jež pravděpodobně budou potřebné k dosažení cílů a podmínky, ve kterých musí být schopnosti aplikovány. Společné operační koncepce představují příspěvek velitele na válčišti (Combatant Commander – COCOM) do rozvoje společných sil. Prostřednictvím JOC velitel společných sil popisuje, jak použije budoucí společné síly ke splnění specifických operací. K základním společným operačním koncepcím patří: •  Obrana národního teritoria a podpora orgánům státní správy (Homeland Defense/Civil Support). •  Operace k odstrašení (Deterrence Operations). •  Rozsáhlé bojové operace (Major Combat Operations). •  Vojenská podpora při stabilizaci, zajištění bezpečnosti a  rekonstrukci (Military Support to Stabilization Security, Transition and Reconstruction Operations).

32

•  Nepravidelná bojová činnost (Irregular Warfare). •  Vojenský příspěvek ke kooperativní bezpečnosti (Military Contribution to Cooperative Security).

Tvorba vojenských koncepcí ve Velké Británii Koncepce, podle přístupu Velké Británie, představují prohlášení nebo formulaci myšlenky, jak něco může být provedeno, neboli jaký postup a jaké schopnosti jsou potřebné k dosažení cíle. Koncepce jsou racionálním a uvážlivým hodnocením, jak ozbrojené síly Velké Británie chtějí působit ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Vychází z politiky, nových trendů ve strategických, bezpečnostních a technologických oblastech. Koncepce analyzují, systematicky hodnotí a  experimentálně testují hypotézy za účelem navržení zdůvodněných způsobů použití vojenských sil a identifikaci požadavků na jejich schopnosti. Koncepce mají ve svých počátečních fázích zpracování a využití horizont zpravidla 15 – 20 let. Jejich účel nespočívá v okamžitém ovlivnění výstavby a udržování schopností, ale ve vytvoření rámce pro postupné experimentování. Koncepce zajišťují intelektuální podporu pro budoucí obranné schopnosti včetně odpovídajících systémů, vybavení, struktury sil, organizace, výcviku atd. Koncepce jsou děleny na analytické, prozatímní a aplikované. Analytické koncepce zahrnují náměty a inovativní myšlenky ve všeobecných pojmech, nemající takovou přesnost a odpovídající spojitost, aby naplnily požadavky ministerstva obrany. Patří k nim High Level Operational Concept (HLOC), Future Maritime Operating Concept (FMOC), Future Land Operating Concept (FLOC), Future Air and Space Operating Concept (FA&SOC) and Future Electromagnetic Operating Concept (FEMOC). Účelem těchto koncepcí je podnítit diskusi, zajistit myšlenkovou konzistenci, poskytnout pevné základy pro další koncepční rozvoj a  včasnou indikaci schopností, jež bude potřebné vybudovat. Analytické koncepce prochází dalším obdobím rozpracování, ve kterém jsou předmětem intenzivního testování, analýzy, experimentování a hodnocení. Analytické koncepce jsou vytvářeny Střediskem pro rozvoj koncepcí a doktrín (Development Concepts and Doctrine Centre – DCDC)5 v reakci na změny v politice, budoucích trendech. Jsou používány jako rámec, ve kterém jsou dále rozvíjeny Prozatímní (Interim) nebo Aplikované (Applied) koncepce. Horizont pro analytické koncepce je období 15 – 20 let. Prozatímní koncepce (Interim Concepts) jsou analytické koncepce, jež prochází dalším rozvojem a hodnocením před jejich schválením Štábem obrany (Defence Staff). Termín “prozatímní” popisuje spíše období rozvoje než specifický produkt. Poté, co je prozatímní koncepce schválena, stává se aplikovanou koncepcí. Aplikované koncepce jsou využívány funkcionáři s odpovědností za výstavbu schopností (Capability Developers) a za obranné plánování (Defence Planners). Časový horizont je období 10 – 20 let.

  DCDC a JDCC je pojmenování pro stejnou organizaci. JDCC vznikla v roce 1998, v roce 2006 byla přejmenována na DCDC

5

33

Aplikované koncepce popisují způsoby použití budoucích schopností v operačním kontextu při řešení konkrétního vojenského scénáře. Jejich časový horizont je období 10 let. Nejdetailnější aplikované koncepce jsou koncepty použití sil, tzv. CONEMP6 (Concept of Employment) a CONUSE7 (Concepts of Use). Tyto aplikované koncepce popisují specifické využití konkrétních schopností ve společném prostředí napříč spektrem scénářů a podmínek. Aplikované koncepce zpětně ovlivňují vymezení rámce budoucích operací. V další části jsou popsány dvě skupiny koncepcí, a to Vrcholová integrující společná koncepce a Koncepce budoucích pozemních operací. Vrcholová integrující společná koncepce Vrcholová integrující společná koncepce Joint High Level Operational Concept (HLOC) překládá požadavky Strategického přehledu zajištění obrany (Strategic Defence Review) do požadavků na budoucí použití sil. Tento dokument je dlouhodobou vizí rozvoje ozbrojených sil a  způsobů jejich působení v  operacích. První náznaky této vize byly zveřejněny ve Společné vizi Velké Británie v roce 2001 s uvedením popisu způsobu, jak budou ozbrojené síly operovat do roku 2020. Hlavní části HLOC jsou dále rozpracovány v podřízených analytických koncepcích, které stanovují rámec pro obranné schopnosti (Defence Capability Framework – DCF) a  určují následný koncepční rozvoj. HLOC obsahuje doporučení ve vztahu k budoucím požadavkům na bojovou sílu ozbrojených sil. Tato koncepce je východiskem pro rozvoj společných koncepcí a  koncepcí druhů sil. Jádrem koncepce je sedm (společných) funkcí: velení, informování, vedení bojové činnosti, příprava sil, nasazení sil a  udržení sil. (command, inform, operate, prepare, project, protect, sustain). Tyto společné funkce tvoří rámec obranných schopností (Defence Capability Framework). Koncepce rovněž obsahuje popis budoucího prostředí daný charakterem konfliktu, ozbrojenými silami, mnohonárodním charakterem operací, omezeními a novými technologiemi. HLOC předpokládá společné působení v bojových operacích velkého rozsahu s OS USA. Koncepce budoucích pozemních operací Koncepce budoucích pozemních operací (The Future Land Operational Concept 2008, FLOC) vychází z Národní bezpečnostní strategie (National Security Strategy), Strategické směrnici pro obranu (Defence Strategic Guidance) a z HLOC. FLOC je východiskem pro další koncepce nižšího řádu. FLOC poskytuje koncepční základ pro rozvoj schopností budoucích sil do roku 2030. Podle této koncepce budou pozemní síly spolupracovat v operacích s ostatními nástroji moci státu i mezinárodními organizacemi.

  CONEMP popisuje, jak bude použita nová schopnost. Předem by neměla předpokládat jakékoliv specifické řešení. Je to koncepce použití (činnosti) pro specifickou schopnost v rámci celé škály operací nebo scénářů 7   CONUSE je rozvinutý CONEMP. Popisuje způsob, jakým je použita specifická schopnost v rozsahu jednotlivých činností, operací nebo scénářů 6

34

Tvorba vojenských koncepcí ve Francii Východiskem pro tvorbu vrcholové koncepce použití sil francouzských ozbrojených sil je Bílá kniha o obraně a národní bezpečnosti Francie. Bílá kniha je ve vztahu ke koncepci použití ozbrojených sil považována za zcela zásadní dokument, který definuje základní rámce pro předpokládané úkoly a činnosti ozbrojených sil. Koncepce použití sil je pak příspěvkem ozbrojených sil k realizaci ustanovení Bílé knihy ve vojenské oblasti. Z vrcholové koncepce použití ozbrojených sil vychází koncepce nižšího řádu a je dodržována hierarchie dokumentů (koncepce – doktríny – publikace). Koncepce a doktríny vytváří Vševojskové středisko koncepcí, doktrín a experimentování (Le Centre Interarmées de Concepts, de Doctrines et d´Expérimentations), dále jen CICDE. Toto středisko vzniklo v roce 2005 jako orgán přímo podřízený náčelníkovi štábů ozbrojených sil Francie. CICDE zastřešuje a  celkově koordinuje tvorbu koncepcí a  doktrín, přičemž je odpovědné za tyto dokumenty na vševojskové úrovni. Při tvorbě koncepcí koordinuje činnosti a spolupracuje s koncepčními orgány druhů ozbrojených sil, školami a dalšími orgány a  institucemi OS Francie. Na strategické úrovni řeší i  meziresortní spolupráci při tvorbě odpovídajících koncepčních materiálů. V  roce 2010 bylo přistoupeno k  restrukturalizaci francouzských vševojskových dokumentů. Ty jsou uspořádány ve skupinách: •  Úvahy (reflexions), kterými jsou zejména teoretická díla, názory, polemiky a výsledky konferencí. •  Koncepce (concepts), v klasické hierarchické struktuře od vrcholových koncepcí (capstone) až po úroveň taktickou, případně funkční. •  Doktríny (doctrines), které vychází a  konkretizují jednotlivé koncepce v  jejich operační využitelnosti. •  Zkušenosti z operací (retex). CICDE taktéž zabezpečuje porovnání a implementaci koncepčních materiálů NATO do koncepční a doktrinální soustavy OS Francie. Na obrázku 5 je znázorněn hierarchie koncepčních a doktrinálních dokumentů OS Francie.

35

Strategický koncept NATO

CIA 01 Koncepce použití ozbrojených sil

JC (FRA) 01 Vrcholová koncepce ozbrojených sil Vrcholové Hlavní

Hlavní koncepce 3. oblast Operace

CIA – 3.2.0 CIA – 3.3.2 Operační stupeň Vzdušná podpora CIA – 3.3.4 Protivzdušná obrana

5698/09 Operace speciálních sil

CIA – 3.5 Speciální operace

CIA – 3.6 Elektronický boj

17168/09 Použití sil v operacích řízených EU

CIA – 3.10 Informační operace

CIA – 3.15 Protipovstalecké operace JC (FRA) – 3.15 Protipovstalecké operace

Obrázek 5 Hierarchie koncepčních a doktrinálních dokumentů OS Francie (autor Zůna) CICDE přistupuje k tvorbě vojenských koncepcí projektově. Za klíčové fáze tvorby doktrinálního dokumentu považují: zahájení tvorby (obdržení úkolu projektovým manažerem), uspořádání úvodního semináře, vytvoření pracovní skupiny a redakce, tedy formální zpracování koncepce. Při obdržení úkolu projektovým manažerem je v rámci prvotní analýzy řešena výzkumná otázka: O co jde? Proč? Kdo? Pro koho? S kým? Kdy? Jak? Počáteční orientace vychází z mandátu a směrnice CICDE a projektový manažér si ujasňuje úkol, podstatu zpracovávané operační koncepce, přístupy a metody, které budou využity při její tvorbě. Cílem úvodního semináře je vymezit předmět koncepce. V pracovní skupině pro tvorbu koncepce jsou zastoupeni příslušníci štábů všech druhů sil a druhů vojsk. Struktura vojenských koncepcí Tvorba koncepcí a experimentování (CD&E) je ve Francii chápána jako jeden z nástrojů pro stanovení minimálních požadavků na budoucí operační schopnosti. CICDE odpovídá nejen za tvorbu, ale taktéž za strukturu a hierarchii koncepčních a doktrinálních 36

dokumentů. Klíčové koncepce (keystone) jsou řazeny do 9 oblastí, a to Organizace, Zpravodajství, Operace, Logistika, Plánovací proces, Spojení a informační systémy, Cvičení, Rozpočet a Civilně-vojenská spolupráce, viz obrázek 6. Bílá kniha obrany a národní bezpečnosti Francie

Vrcholová koncepce

Hlavní koncepce

Personalistika

Zpravodajství

Operace

Logistika

Plánování

Komunikační a informační systémy

Cvičení

Finance

Civilně vojenská spolupráce

Obrázek 6 Hierarchie koncepčních a doktrinálních dokumentů OS Francie (autor Čep) Současná francouzská Koncepce použití sil je rozdělena do čtyř kapitol a jedné přílohy. Jednotlivé kapitoly řeší tyto oblasti: 1. kapitola

Bezpečnostní prostředí a obrana, poslání ozbrojených sil a základy vojenské strategie

2. kapitola

Operační kontext, zásady a principy použití sil

3. kapitola

Budoucí použití sil

4. kapitola

Závěry

Příloha obsahuje 11 základních plánovacích situací, které jsou rozděleny na bojové a nebojové operace ve prospěch orgánů krizového řízení a národního záchranného systému. Za celkové zpracování a koordinaci tvorby vrcholové koncepce odpovídá CICDE. První kapitolu zpracovává Sekce obranné politiky a strategie (Delégation aux affaires strategiques - DAS). Vrcholovou koncepci schvaluje náčelník Generálního štábu OS Francie. Koncepce je zveřejňována jako neutajovaný dokument ve francouzštině a v angličtině. 37

Porovnání vybraných operačních koncepcí Porovnat vzájemně vojenské koncepce jednotlivých zemí nebo jen koncepce použití sil z hlediska jejich obsahu je problematické. V překladu originálních dokumentů může dojít mnohdy k nepochopení obsahu, a proto je vždy potřeba tyto dokumenty porovnávat v kontextu. Pro pochopení celkové hierarchie a provázání jednotlivých koncepcí je třeba postupovat v logickém sledu od vrcholových (capstone) koncepcí přes klíčové (keystone) koncepce. K tomu zpravidla většina států vytváří hierarchickou strukturu koncepcí. Tvorba vojenských koncepcí je ve většině členských států NATO řešena podobnými přístupy, ale výsledný produkt bývá mnohdy rozdílný co do formy. Členské země NATO vychází ze stejných principů a zásad výstavby a rozvoje svých ozbrojených sil na základě schopností. V ozbrojených silách Velké Británie, Francie, USA a řady dalších je vytvořena vrcholná koncepce použití ozbrojených sil, která tvoří základ pro tvorbu dalších koncepcí. Rozdíly je možno spatřit ve francouzském přístupu, který spočívá v  tom, že definuje koncepci jako dokument, který říká „co dělat“ oproti přístupu USA a VB, které pomocí koncepce spíše říkají „jak to dělat“. V období snižování výdajů na obranu a bezpečnost je systémový a procesní přístup k tvorbě koncepcí budoucího použití ozbrojených sil jediným nástrojem pro objektivní nastavení transformace. Většina členských států NATO, které plánují výstavbu a rozvoj svých ozbrojených sil na základě schopností (Capability–Based Planning), vytváří či aktualizuje v současné době své operační koncepce

Doporučení pro zpracování koncepcí V předchozí části kapitoly byla provedena analýza přístupů k tvorbě a rozvoji koncepcí se zaměřením na operační koncepce vybraných států. Dále byla objasněna teoretická východiska a zároveň i rámec pro tvorbu těchto dokumentů. Ozbrojené síly by měly mít certifikovanou metodiku tvorby operačních koncepcí, která by určovala hierarchii, účel, základní podobu těchto dokumentů. Vrcholná operační koncepce by se měla stát součástí strategických dokumentů v oblasti zajištění obrany. Operační koncepce by měly být pravidelně aktualizovány v závislosti na změnách v bezpečnostním a operačním prostředí a v závislosti na celospolečenských změnách v příslušné zemi. Struktura operačních koncepcí Operační koncepce se zpracovává jako dokument, který má strukturu odpovídající předmětu koncepce, tedy popisu předpokladů jak budou ozbrojené síly vést bojovou činnost ke splnění úkolů v podmínkách daného scénáře. Koncepce dále popisuje, jaké schopnosti budou muset vojska mít, aby mohla vést danou bojovou činnost. Koncepce v první fázi tvorby obsahuje neověřené myšlenky a představy, které je nutné ověřit experimentálně, válečnou hrou, testováním, simulací apod. Toto ověřování slouží k bližšímu vymezení budoucích operačních schopností.

38

Operační koncepce mohou mít, v  závislosti na jejich účelu, typu a  úrovni, pro kterou budou zpracovány, tyto části: 1.  Úvod (účel koncepce, rozsah, vymezení předmětu, časový horizont, koncepční

východiska, vztah k ostatním koncepcím, omezení).

2.  Budoucí operační prostředí a vojenský problém, ve kterém mohou ozbrojené síly

působit (charakter protivníka, vlastních sil a sil spojenců, místní obyvatelstvo, politické a ekonomické podmínky, klimatické a terénní podmínky, stav infrastruktury, používané technologie apod.).

3.  Identifikované hrozby a rizika. 4.  Základní principy působení ozbrojených sil v podmínkách scénáře nebo scénářů

budoucího operačního prostředí, popis jak operace mohou být vedeny.

5.  Rizika spojená se způsobem použití sil a způsob jejich eliminace. 6.  Základní schopnosti potřebné k dosažení požadované efektivity ozbrojených sil. 7.  Závěr (důsledky pro rozvoj sil, představa o uplatnění koncepce).

Jako přílohy je možné doporučit: •  Příloha A – Seznam literatury (odkazy). •  Příloha B – Seznam zkratek a akronymů. •  Další přílohy podle potřeby (např. seznam schopností, použitých obrázků, map a schémat). Operační koncepce se mohou zpracovávat s různým stupněm utajení, kdy platí, že čím delší časový horizont řeší, tím je větší míra obecnosti a samozřejmě i nižší stupeň utajení. V bližším časovém horizontu se může zpracovaná a schválená operační koncepce blížit předběžným operačním plánům – Contingency Plans (CONPLAN) a ty z něj mohou naopak vycházet.

39

Kapitola 2 OPERAČNÍ KONCEPCE A OBRANNÉ PLÁNOVÁNÍ Operační koncepce jsou víceúčelové dokumenty. Neslouží pouze jako jedno z východisek definování budoucích požadovaných operačních schopností ozbrojených sil, ale tvoří také základ operačních doktrín. Jsou též východiskem pro operační koncepce nižšího řádu, případně institucionální nebo funkční koncepce druhů sil a služeb. Slouží ke sjednocení společného úsilí a základních směrů postupu k naplnění budoucích cílů a poslání ozbrojených sil. Při vyrovnání stávajících a požadovaných schopností v procesu obranného plánování není možné eliminovat všechna rizika. Při omezení dostupnosti zdrojů je potřebné zaměřit úsilí na priority výstavby schopností řešící nejpravděpodobnější rizika a rizika s největším dopadem. (Bučka, Mačovský, 2012). Tato kapitola se zaměřuje na místo a roli operačních koncepcí v procesu obranného plánování a jejich význam pro střednědobé a dlouhodobé plánování.

Proces obranného plánování Cílem obranného plánování na úrovni NATO je vytvořit rámec, uvnitř kterého bude co nejúčinnějším způsobem sladěno obranné plánování jednotlivých členských států tak, aby cíl odpovídal vojenským potřebám NATO. Naproti tomu cílem obranného plánování na úrovni státu je vybudování a udržování ozbrojených sil odpovídajících potřebám a ambicím země k zajištění její bezpečnosti, obrany a případně k příspěvku pro udržení míru a stability ve světě. Obranné plánování je souhrn činností, procedur a  vazeb uskutečňovaných státními orgány k  realizaci cílů a  úkolů obrany státu. Z  nich plynou konkrétní opatření, postupy a termíny jejich plnění. Při plánování obrany je nutné respektovat politické, vojenské, ekonomické a technologické podmínky současnosti i jejich predikci do budoucnosti. Týká se to i predikce efektivního využívání dostupných lidských, věcných a finančních zdrojů. Přístupy k otázkám obranného plánování prošly dynamickým vývojem. Po rozpadu bipolárního světa a eliminace hrozby rozsáhlého konfliktu mezi ozbrojenými silami Varšavské smlouvy a NATO došlo v 80. a zejména v 90. letech minulého století k zásadním změnám v plánování výstavby vojenských sil. Bylo odstoupeno od plánování ve vztahu k hlavní hrozbě, kterou byl možný globální konflikt, a postupně se hledaly cesty k řešení nových krizí ve velmi širokém spektru budoucích hrozeb.

41

Národní zpravodajské hodnocení

Politické hodnocení

Politická směrnice pro obranné plánování ( obranné priority) Budoucí bezpečnostní prostředí

Plánovací situace

Operační koncepce

Minimální požadavky na schopnosti sil Existující a plánované schopnosti sil Udržované schopnosti sil

Porovnání schopností sil Chybějící schopnosti sil

Nadbytečné schopnosti sil

Volba rozvoje sil Dostupný zdrojový rámec

Vyrovnání investic

Obranné priority

Priority výstavby sil

Obrázek 7 Obecné schéma procesu plánování na základě schopností (autor Pikner, Zůna) Plánování opírající se o hrozby (threat based planning) bylo realizováno jako proces zahajovaný identifikací konkrétních scénářů, na něž musela být Aliance připravena, musela mít připraveny vojenské síly a další nezbytné prostředky. Cílem plánování bylo vytvoření „optimálních sil pro vymezené varianty projevu hrozeb“. Výhodou byl především známý protivník a jeho předvídatelné činnosti i reakce. Plánování opírající se o  schopnosti (capability based planning) je proces zahajovaný identifikací celého spektra schopností, které potřebují vojenské síly pro „univerzální použití“. Cílem plánování jsou přiměřené, optimální, flexibilní síly, schopné čelit širokému spektru obecně definovaných hrozeb.

42

Realizace procesu plánování na základě schopností vyžaduje respektování doporučení Aliance schematicky vyjádřené na obrázku 7. V tomto procesu sehrávají operační koncepce významnou roli, kdy se zásadním způsobem podílí na definování schopností, které budou v budoucnu po ozbrojených silách požadovány. K vybudování těchto schopností směřují opatření obranného plánování. Budoucí prostředí (Future Environment) popisuje základní podmínky, za kterých budou vojenské nástroje použity. Jde zejména o  trendové analýzy bezpečnostního prostředí (bezpečnostních hrozeb), technologického pokroku, vývoje ekonomiky, demografické otázky, vývoj vnitřní a zahraniční politiky a jiné možné vlivy na budoucí použití ozbrojených sil.

Budoucí prostředí Národní zpravodajské hodnocení Politické hodnocení

Národní zpravodajské hodnocení obsahuje analýzu hrozeb, které z budoucího prostředí plynou. Politické hodnocení představuje širší, meziresortní zhodnocení pravděpodobnosti a míry dopadu hrozeb pro dosažení či udržení životních zájmů státu nebo Aliance. Politická směrnice pro obranné plánování je dokument, který spouští nový cyklus obranného plánování. Definuje základní rámce obranného plánování, jako jsou cíle, čas pro zpracování, horizont pro plánování schopností a dosažení požadovaného stavu, odpovědnosti, vazby na předchozí cyklus apod. Součástí směrnice mohou být definované obranné priority. Plánovací situace a  scénáře jsou prostředkem konkretizace priorit. Jde o  predikované plánované situace, které budou vyžadovat použití ozbrojených sil.

Politická směrnice pro obranné plánování

Plánovací situace (scénáře)

Operační koncepce může být zpracována k  jednomu scénáři nebo několika scénářům krizových situací, kdy budou Operační koncepce použity ozbrojené síly. Operační koncepce jsou uspořádány do struktury. Pro každý scénář popsaný v operační koncepci je zpracováván záměr operace, neboli to, jak jak v daném scénáři mohou být síly použity. Scénáře nejsou predikcí budoucnosti, ale metodou minimalizace hrozeb tím, že se k těmto scénářům hledají varianty řešení, jak jim předejít, jak je eliminovat, nebo jak omezit jejich důsledky. Scénáře se odvíjejí od popisu bezpečnostního a operačního prostředí, které je popsáno ve strategických dokumentech nebo monografických studiích. Nevýhodou je, že v těchto dokumentech je abstrahována všeobecná podstata hrozeb a není tedy možné na základě této abstrakce přesně definovat potřebné budoucí schopnosti ozbrojených sil. Strategické dokumenty neobsahují informace týkající se konkrétního vojenského úkolu, nepřítele a dalších aktérů přítomných v daném operačním prostředí, terénu, počasí, civilního prostředí atd. Tyto plánovací předpoklady je třeba navrhnout ve formě scénáře nebo scénářů. Scénáře mohou obsahovat viněty charakterizující stavy a vývoj vybraných faktorů operační situace nebo linie operací ve scénářích.

43

Minimální požadavky na schopnosti sil představují seznam schopností, které jsou potřebné na strategické, operační a taktické úrovni pro efektivní plnění úkolů v plánovacích situacích a scénářích projevu hrozeb. Dále mohou být rozděleny na požadavky pro společné síly a pro druhy sil a druhy vojsk.

Minimální požadavky na schopnosti sil

Schopnosti bývají klasifikované do skupin z důvodů řiditelnosti procesu jejich výstavby a  udržování. Tato klasifikace Porovnání schopností zpravidla vyjadřuje také odpovědnost za oblasti rozvoje schopností a zajištění potřebného zdrojového rámce. V procesu obranného plánování probíhá dílčí proces porovnání současných, plánovaných a minimálních požadovaných schopností sil. Tento dílčí proces porovnává kvalitativní stránku schopností a  výsledkem je přehled dokumentující nedostatky a přebytky v budoucích schopnostech ve srovnání se současností. Současně je identifikován nesoulad ve schopnostech s cílem odstranění duplicit a identifikací chybějících schopností, případně vyloučení negativních účinků schopností navzájem. Volba rozvoje sil znamená definování priorit v rozvoji schopností sil a návrh směrů rozvoje, modernizačních programů, zaměření požadavků na výzkum. Součástí bývá také kalkulace požadovaného zdrojového rámce.

Volba rozvoje sil

Vyrovnání investic obsahuje rozložení nezbytných (požadovaných) investic na cyklus obranného plánování se započVyrovnání investic tením investic dříve zahájeného a  probíhajícího cyklu. V případě zdrojových omezení je nutné vrátit se k novému stanovení (modifikaci) schopností. Výsledkem vyrovnání investic je dosažitelný plán rozvoje schopností, který obsahuje plány programů modernizace ozbrojených sil, výzkumu, vývoje, akvizice apod. Zpravidla jde o soubor dokumentů pod společným, zastřešujícím názvem. Obranné priority (Defence Priorities) jsou definované vládou za horizont střednědobého plánování. Vychází z dlouhodobé Priority výstavby sil orientace obranné politiky. Později jsou v procesu obranného plánování srovnávány se zdrojovými omezeními a případně modifikovány. Cíle schopností sil představují rozhodující schopnosti ozbrojených sil, které po jejich dosažení zajistí naplnění požadavků vlády. Jsou naplňovány realizací přijatých opatření ve střednědobých a krátkodobých plánech činnosti. Z  výše uvedeného schématu a  popisů uzlových bodů procesu obranného plánování vyplývá, že operační koncepce stojí mimo hlavní linii obranného plánování, stejně jako prognóza budoucího bezpečnostního a operačního prostředí. Přesto jsou informace, podmínky a požadavky na schopnosti ozbrojených sil plynoucí z operačních koncepcí jsou zcela zásadními vstupy pro samotný proces. Bez strukturovaných operačních koncepcí, které berou do úvahy předpokládaný vývoj v  bezpečnostním a  operačním prostředí, 44

nelze odpovědně stanovit budoucí minimální požadavky na schopnosti ozbrojených sil, správně je pojmenovat, popsat a stanovit jejich nositele i ukazatele dosažení. Samotná operační koncepce zpravidla neodpovídá na otázku, jakou výzbroj, výstroj a organizaci musí v budoucnu ozbrojené síly mít, obvykle je neurčuje nebo je určuje rámcovým způsobem. Operační koncepce musí být ve vztahu ke schopnostem interpretována zkušenými veliteli a štáby, případně doktrinálními pracovišti. Již v této fázi je možné a žádoucí využít modelování a simulací k ověření vlivů předpokládaných změn ve schopnostech ozbrojených sil na naplnění vhodně zvolených scénářů vojenských akcí v intencích operační koncepce. Tím lze již v zárodku zamezit plýtvání prostředky na pořizování výzbroje, výstroje a budování organizačních struktur, které jsou neperspektivní nebo nepřinesou požadovaný a předpokládaný efekt. Je-li koncepce zpracována pro strategickou úroveň, například jako „koncepce použití ozbrojených sil“, pak prvním krokem musí být definování schopností pro naplnění politických cílů ve strategické rovině. Následně mohou být definovány schopnosti v úrovni operační a  taktické, reprezentované blíže určenými schopnostmi tvořícími východiska pro specifikaci výzbroje, výstroje, organizaci sil apod. Plánování schopností na základě scénářů a operačních koncepcí je logickým základem procesu obranného plánování. Scénáře a operační koncepce umožňují vojenským organizacím nejen identifikovat budoucí bezpečnostní výzvy a patřičně se připravit na jejich řešení, ale rovněž se efektivněji zaměřit na již existující výzvy. To není ani v příkrém rozporu s plánováním na základě schopností, protože požadovaným „produktem“ procesu obranného plánování jsou právě schopnosti ozbrojených sil, kterými bude možno čelit hrozbám a rizikům v budoucnosti.

Využití operačních koncepcí v obranném plánování Využití výstupů z operačních koncepcí do procesu výstavby a rozvoje ozbrojených sil probíhá cestou obranného plánování. Plánovací dokumenty jsou prostředkem zajišťujícím efektivní využití dostupných zdrojů ve stanovených časových horizontech pro dosažení požadovaných schopností. Požadavky na minimální schopnosti ozbrojených sil, vycházející z operačních koncepcí jsou nedílnou součástí procesu modernizace či akvizice ozbrojených sil. Samotné operační koncepce jsou součástí procesu tvorby národní doktrinální soustavy.

Operační koncepce a proces modernizace ozbrojených sil Samotná výstavba a rozvoj ozbrojených sil se musí opírat o vědecké prognózy vývoje operačního prostředí, požadavky na schopnosti ozbrojených sil a také o účinný systém obranného plánování. Schéma na obrázku 8 představuje možný obecný postup zavádění moderní výzbroje a techniky do ozbrojených sil, které je založeno na požadavcích vycházejících z operačních koncepcí. Může jít o zavádění zcela nových technologií, které jsou v současné době ve většině případů pouze ve stádiu výzkumu a laboratorních zkoušek, nebo také jen o modernizaci stávajících technologií.

45

Na základě prognóz ve „Výhledu modernizačních záměrů v  horizontu 20–25 let“ jsou do připravovaných plánovacích a  koncepčních dokumentů průběžně zapracovány požadavky na realizaci modernizačních záměrů. Výhled modernizačních záměrů je v přímé korelaci s operačními koncepcemi různých úrovní a z nich vyplývajících minimálních požadavků na schopnosti sil. Výhled je využíván jako východisko pro tvorbu plánovacích dokumentů, zejména dlouhodobého a  střednědobého plánu. Vazbu mezi výhledem modernizačních záměrů, dlouhodobým plánem, střednědobým plánem a zahájením programu vyzbrojování je ukazuje obrázek 8. Absence některého z kroků a dokumentů nezbytných pro efektivní procesy modernizace a akvizice vede k deformacím a škodám nejen finančním a materiálním, ale i morálním. V  plánovacích dokumentech jsou určeny termíny zahájení a  ukončení jednotlivých etap modernizačního záměru, kompetence a odpovědnost pověřených složek a finanční prostředky na pořízení nové výzbroje a techniky, včetně podílu na výzkumu, vývoji, výrobě a testování. Vždy je potřebné brát do úvahy, že výstavba moderních ozbrojených sil má své zákonitosti. Jednou z  nejvýznamnějších je setrvačnost. Pokud reflexe vnějšího prostředí zaostává svou rychlostí za vývojem prostředí ovlivňujícími obranu státu, ozbrojené síly realizují své modernizační záměry na podmínky minulé a překonané. Schopnosti, které takto získají, neodpovídají aktuálním a budoucím potřebám. Budoucnost mohou popsat právě operační koncepce. Proto je třeba v aktuálním čase prognózovat budoucnost a vést koncepční úvahy o budoucích potřebách s ohledem na vývoj bezpečnostního prostředí a vývoj technologií budoucnosti.

46

2010

Testování, výroba

Zavedení zbraně, systému do vojsk

Zahájení programu vyzbrojování

Alokace finančních zdrojů, financování

Vývoj Výzkum

2015

2020

2025

2030

2035

Modernizace k zajištění schopností

Střednědobý plán

Požadavky na schopnosti Operační koncepce Koncepční dokumenty − dlouhodobé plány Implementace modernizačního záměru

Výhled modernizačních záměrů na 20 − 25 (30) let Výhledový plán

Obrázek 8 Operační koncepce v procesu modernizace ozbrojených sil (autor Galatík)

Operační koncepce a doktríny Operační koncepce sehrávají významnou roli ve vztahu k doktrinální soustavě. Jestliže operační koncepce odpovídá na předpokládané budoucí bezpečnostní hrozby a rizika, na vývoj v operačním prostředí, včetně charakteru možného protivníka, pak také formuje základní rysy budoucí doktríny. Postupně je koncepce transformována do doktríny, zpočátku v hrubých rysech, ale s blížícím se prognózovaným horizontem jsou doktríny konkrétnější, až do stavu, kdy jsou plně uplatňovány v praxi vojsk. Obrázek 9 ukazuje, že budoucí koncepce a  z  ní plynoucí budoucí doktrína vychází z prognózy operačního prostředí a k němu jsou i plánovány schopnosti ozbrojených sil. Budoucí doktrína tedy pracuje s předpokládaným budoucím souborem sil, který bude použit v operacích. Oproti tomu současná doktrína reaguje na současné operační prostředí a pro vedení operací pracuje se současným souborem sil.

47

PLÁNOVÁNÍ SCHOPNOSTÍ ‒ cyklus 3 PLÁNOVÁNÍ SCHOPNOSTÍ ‒ cyklus 2 PLÁNOVÁNÍ SCHOPNOSTÍ ‒ cyklus 1

Budoucí schopnosti

Současné schopnosti Historická koncepce Historická koncepce

Současná koncepce Současná koncepce

Současná doktrína Současná doktrína

Budoucí koncepce Budoucí koncepce

Budoucí doktrína Budoucí doktrína

současné prostředí ‒ OPERACE ‒ budoucí prostředí

Obrázek 9 Operační koncepce ve vztahu k doktrinální soustavě (autor Galatík)

Operační koncepce a jejich vztah k resortním řídicím dokumentům Operační koncepce není sama o sobě řídicím dokumentem pro procesy výstavby a udržování operačních schopností neboli výstavby a rozvoje ozbrojených sil. Tvoří komplexní a strukturovaný soubor podkladových dokumentů pro rozhodování vrcholových funkcionářů resortu obrany o cílových operačních schopnostech. Na to, aby axiomy a úvahy uvedené v operační koncepci vstoupily v platnost, je nutné je implementovat do standardních řídicích dokumentů, kterými jsou: •  Národní strategie obrany (koncepce tyto vrcholové dokumenty zpětně ovlivňují). •  Strategie výstavby a rozvoje ozbrojených sil (promítá se v konkrétních opatřeních v oblastech DOTMLPFI). •  Plán akvizic výzbroje a výstroje včetně plánů jejich životního cyklu. •  Střednědobý a roční plán činnosti resortu obrany. •  Resortní normativní akty upravující normy a procesy v ozbrojených silách. •  Doktrinální publikace. 48

Popis, jak budou ozbrojené síly použity ve výhledu 10–25 let, se stává vstupem pro vypracování strategie výstavby a rozvoje ozbrojených sil. Současně ale platí, že operační koncepce musí respektovat politické vymezení záměru a účelu použití vojenských nástrojů pro zajištění bezpečnostních zájmů státu. Operační koncepce jsou vstupem pro strategie výstavby a rozvoje ozbrojených sil v dlouhodobém výhledu. Předtím, než se závěry ze schválené operační koncepce promítnou v  plánech akvizice výzbroje a  výstroje, je nutné je experimentálně ověřit. Je nezbytné přezkoumat, jaký materiál, jaké operační postupy, jaká organizace vojsk apod. nejlépe naplní identifikované schopnosti sil. Například poměr palebné síly, požadavků na nasazení a schopnosti manévru určitého zbraňového systému bude u techniky vyráběné různými výrobci rozdílný. Odlišné budou také požadavky na zajištění provozu materiálu v boji. Jedná se o rozsáhlý soubor kritérií, kterými je nutné výzbroj a výstroj hodnotit. Tento proces je relativně dlouhý, a proto je nutné počítat s obdobím 5–8 let, kdy by měla být výzbroj a výstroj být zavedena do bojového použití. Operační koncepce nemají přímý vliv na střednědobé a roční plánování. Střednědobé plánování probíhá v horizontu 0–5 let. Jde tedy o období, které není postihnuto v operační koncepci. Střednědobé a roční plánování činnosti resortu řeší především použití stávajících vojenských sil v soudobých operacích. Ovlivňuje tvorbu operačních koncepcí tím, že plán tvorby a aktualizace koncepcí je jednou z plánovacích oblastí. Dále by se do střednědobých a ročních plánů měly promítnout činnosti týkající se experimentálního ověřování závěrů operačních koncepcí a přípravy akvizičního procesu tak, aby v horizontu od 8 let dále byly požadované schopnosti ve všech oblastech DOTMLPFI zavedeny do ozbrojených sil. Operační koncepce jsou vstupem pro tvorbu vnitřních normativních aktů a doktrinálních publikací se vztahem k operačnímu použití vojsk. Ať už se jedná o operační, institucionální, funkční nebo umožňující koncepce, jejich závěry musí být jednotně chápány, prováděny, využívány i objasňovány. K tomu slouží vnitřní normativní akty a doktrinální publikace, které mají nařizující a vysvětlující charakter. Tyto dokumenty upravují normy a postupy, jako jsou například stálé operační postupy, povinnosti a odpovědnosti velitelů a vojáků, zásady a způsoby použití výzbroje a výstroje apod. Tvorba normativních aktů a doktrinálních publikací je řízený proces. Například příprava nové doktrinální publikace trvá přibližně 2 roky. Schvalovací proces resortního normativního aktu probíhá nejméně 6 měsíců. Z tohoto pohledu je nutné, aby do plánu tvorby vnitřních normativních aktů a doktrinálních publikací byly požadavky uvedené v závěrech operačních koncepcí co nejdříve zapracovány.

49

Kapitola 3 TVORBA OPERAČNÍCH KONCEPCÍ „Koncept je navrhované řešení, které obsahuje zdůvodněnou ideu, jak řešit problém s cílem definovat požadavky na schopnosti v daném kontextu existence řešeného problému.“ (JCDEC, s. 20). Zásady zpracování operačních koncepcí použití a výstavby ozbrojených sil se neliší od obecně platných zásad plánování a řízení projektů v jiných oblastech vědy nebo rozvoje společnosti. Tvorba operačních koncepcí je komplexní proces, který spočívá v dialektickém souladu jejich účelu, kontextu, v němž jsou zpracovávány, principech jejich tvorby, jejich systémové struktuře a struktuře jejich obsahu (viz obrázek 10). Principy . Použití vědeckých metod . Způsob řízení tvorby . Míra provázanosti na politické a operační zadání . Způsob využití výstupů z tvorby Využití

Kontext

. V řídících procesech . V procesech výstavby a rozvoje schopností . V řídících dokumentech . V rozhodování na jednotlivých úrovních velení a řízení . V doktrinální tvorbě

. Bezpečnostní kontext . Zdrojový kontext . Organizační kontext Poslání a účel koncepcí

Struktura . Dle úrovní velení a řízení . Dle typologie operací . Dle druhů sil . Dle vazby na řídící procesy . Dle využití v řídících procesech . Dle zpracovatelů

Obrázek 10 Kontext tvorby operačních koncepcí (autor Zůna)

51

Zpracování a revize operačních koncepcí je komplexní proces také z pohledu zpracovatele: •  Řešitelé operačních koncepcí často pochopí problém komplexně až v okamžiku, kdy najdou možné řešení. •  Řešitelé stěží rozeznají, kdy je vhodné tvorbu koncepce zastavit, protože se dostala do slepé uličky, nebo kdy problém přestane být relevantní. •  Nápady a  vize obsažené v  návrhu koncepce nikdy nejsou správné nebo špatné, mohou být pouze lepší nebo horší. •  Koncepce nebude nikdy obsahovat konečný počet možných řešení a  konečný počet přijatelných alternativ.

Projektový management operačních koncepcí Jak již bylo zmíněno výše, při tvorbě operačních koncepcí je aplikována teorie projektového řízení. Projektový management operačních koncepcí obsahuje systém a procesy řízení tvorby operačních koncepcí a řízení projektu zpracování operační koncepce. Specifické projekty operačních koncepcí by měly být doplněny nebo doprovázeny experimentálním ověřováním závěrů a doporučení obsažených v koncepcích.

Proces tvorby operačních koncepcí Samotný rozvoj operačních koncepcí představuje promyšlený cyklický a postupný proces, jehož cílem je optimalizovat úsilí hodnocení, psaní a revize operačních koncepcí. Spočívá ve vzájemném překrývání jednotlivých aktivit tříletého období na základě strukturovaného a logického postupu rozvoje koncepcí. Proces má zamezit vzniku vzájemných střetů ve zpracovatelském úsilí, umožnit implementaci výsledků z hodnocení jednotlivých koncepcí a současně dovolit vstup různých aktérů podílejících se na jejich rozvoji. Samotný rytmus rozvoje mohou ovlivňovat různé významné faktory nebo události, k nimž patří změny národních vlád, nové strategické koncepty, průběžný proces obranného plánování, rozvoj scénářů, změna strategických vizí a směrnic, případně výsledky jednání orgánů v působnosti resortu MO, které se na rozvoji koncepcí podílejí nebo na ně mají zásadní vliv. Obrázek 11 znázorňuje proces tvorby operačních koncepcí, vystihuje jejich hierarchii a cyklický charakter tohoto procesu.

52

Opatření / období

Led 20XX

Revize IK

Led Led Led Led Led Čer Čer Čer Čer Čer Čer 20XX 20XX+1 20XX+1 20XX+2 20XX+2 20XX+3 20XX+3 20XX+4 20XX+4 20XX+5 20XX+5 IK 3.0

IK 2.0

Revize / psaní OK

OK 2.0

OK 3.0

Revize / psaní FK

FK 2.0

FK 3.0

Revize / psaní UK Transformační plán (TP)

TPTP

Revize dlouhodobých požadavků na schopnosti (LTCR)

TP

TP

TP

TP

LTCR

LTCR

Tvorba scénářů založ. na CBA

CBA − hodnocení na základě schopností

Plán CD&E Řídící skupina

TP

CD&E

CD&E X

X

X

X

X

X

CD&E X

X

X

X

X

X

IK − institucionární koncepce, OK − operační koncepce, FK − funkční koncepce, UK − umožňující koncepce text období nebo pevný termín psaní a revize průběžný proces

Obrázek 11 Proces tvorby operačních koncepcí (JOC-DP, s.A-3)

Řízení tvorby operačních koncepcí Návrhy na rozvoj operačních koncepcí a jejich experimentální ověření by měly být centrálně řízeny z úrovně, která má rozhodovací pravomoc a odpovědnost za proces obranného plánování. V určité periodě by měl tento odpovědný orgán iniciovat a schvalovat plán tvorby a  revizí koncepcí na určité období. Ten by měl reagovat a  korespondovat s procesy obranného plánování. Řízení tvorby koncepcí zahrnuje: •  Shromáždění požadavků na tvorbu a revizi operačních koncepcí. •  Zpracování plánu tvorby operačních koncepcí. •  Určení odpovědných prvků a  osob za tvorbu a  revizi operačních koncepcí, případně zadání požadavku na zahrnutí tvorby konkrétní operační koncepce do projektů obranného a bezpečnostního výzkumu. •  Monitorování projektů operačních koncepcí. •  Schvalování vytvořených a revidovaných operačních koncepcí. Zařazení tvorby nebo revize operační koncepce do plánu může vyplývat ze standardních plánů činnosti resortu obrany na dané období. Vedle obvyklého způsobu zařazení požadavků a návrhů do plánu tvorby a revizí koncepcí lze předložit naléhavý požadavek, který vznikne v  důsledku zásadní změny bezpečnostní situace, rozvoje nových technologií či například v důsledku změny zdrojového rámce. Mimořádné zařazení projektu tvorby nebo revize koncepce do plánu může způsobit zpomalení některých projektů již zahrnutých v plánu. 53

Protože je plán tvorby operačních koncepcí řídicím dokumentem, měl by ve své preambuli obsahovat strategický záměr a operační předpoklady ve vztahu k budoucím operačním schopnostem. Strategický záměr by měl vyjadřovat rozsah možných scénářů (vojenské ambice), ve kterých se předpokládá nasazení národních ozbrojených sil, jaký typ sil a jaké velikosti. Plán tvorby operačních koncepcí by dále měl obsahovat seznam všech operačních koncepcí s uvedením názvu, typu koncepce, účelu jejího zpracování, zadavatele, funkcionáře s odpovídající rozhodovací pravomocí odpovědného za její správu, datum zpracování, datum revize a další potřebné údaje. Data revizí operačních koncepcí by měla mít vazbu na tvorbu strategických dokumentů, jako jsou národní strategie, politické a  plánovací směrnice, termíny závazné v procesu obranného plánování apod.

Projekt tvorby operační koncepce Prvním krokem zahájení projektu je definice vojenského problému a analýza zadání uživatele příslušné koncepce. Na základě pochopení vojenského problému a  očekávání uživatele je možné volit postup práce při tvorbě koncepce – plán projektu. Každý projekt operační koncepce je ale ve svém obsahu specifický a vyžaduje promyšlené stanovení metod práce a postup jejich provedení. Tvorba koncepce není projekt s jasně definovaným problémem, u kterého lze předem předvídat variantu řešení. Proto také není charakterizována jasně definovaným, strukturovaným a  sekvenčním procesem. Jedná se o  proces výzkumný a  experimentální, založený na hypotézách, protichůdných hypotézách, z jejichž vzájemného zkoumání vznikají myšlenky (koncepty), které je nutné ověřovat. V prvních fázích jsou tyto hypotézy a protichůdné hypotézy zkoumány formou studií, pracovních jednání apod. V dalších fázích jsou výsledky projednávány na seminářích nebo testovány formou válečných her, simulací apod. Projekt tvorby operační koncepce probíhá ve fázích. V průběhu těchto fází je operační koncepce postupně rozpracovávána a argumentačně zdůvodňována její objektivnost. Každý projekt operační koncepce má pět hlavních fází tvorby: Ujasnění zadání, Analýza, Hodnocení, Experimentální ověření a Zpracování dokumentu. Postup v těchto fázích je řízen Plánem tvorby koncepce. Je třeba si uvědomit, že studie nejsou zpracovávány samy pro sebe, ale iniciátorem jejich zpracování je požadavek klienta. Klienty ve vztahu k  operačním koncepcím použití ozbrojených sil jsou vrcholoví funkcionáři resortu obrany, kteří mají příslušnou rozhodovací pravomoc a odpovědnost, kteří jsou odpovědní za rozvoj a připravenost ozbrojených sil, a také ti, kteří se budou výslednou koncepcí řídit. Požadavek klienta uspokojuje zpracovatel operační koncepce. Tímto zpracovatelem může být skupina analytiků konkrétní instituce v podřízené organizační struktuře klienta nebo organizace, která v podřízenosti klienta není. Analytik nebo skupina analytiků nejsou jediní, kteří se na zpracování operační koncepce podílí. K vyřešení řady otázek jsou zvaní experti z celé struktury ozbrojených sil a často také z ostatních resortů a organizací. Ke konzultacím jsou vybízeni zahraniční experti a zahraniční partnerské organizace. V organizační struktuře resortu dále existuje okruh funkcionářů, kteří mohou navrhovaná řešení v  koncepci ovlivnit nebo je musí využít. Jako příklad lze uvést koncepci použití chemického vojska. Jednotky chemického 54

vojska podporují bojové jednotky, a způsob této podpory je logicky ovlivněn způsobem, jakým tyto jednotky povedou bojovou činnost. Na druhé straně koncepce použití jednotek radiačního a chemického průzkumu bude vycházet z koncepce použití chemického vojska. Zatímco v případě obecné studie není předem znám systém osob s rozhodující pravomocí a odpovědností, expertů a dalších osob, jež mohou výsledky studie ovlivnit nebo využít, v případě studií operačních koncepcí je tento okruh osob a jejich hierarchické uspořádání dán organizační strukturou resortu obrany a strukturou ozbrojených sil. V této hierarchické struktuře existuje celé spektrum úrovní odpovědných funkcionářů, kteří rozhodují o způsobu použití ozbrojených sil jako celku, nebo jejich jednotlivých prvků. Organizační struktura resortu obrany předurčuje, odkud budou pocházet experti na příslušné oblasti studie a také funkcionáři, kteří budou mít na navrhovaná řešení v koncepcích vliv nebo je budou využívat. Analytik nebo tým analytiků zpracovávající operační koncepci musí znát hierarchickou strukturu zákazníků, prvků s odpovídající expertní znalostí, zahraniční expertní pracoviště a prvky, které mohou navrhovaná řešení ovlivnit nebo je budou využívat. V průběhu zpracování koncepce se analytik musí vypořádat s  rolí moderátora i  auditora názorů a postojů klientů, expertů a dalších angažovaných osob do problémů operační koncepce, které plynou z úrovně odpovědnosti, pravomocí, míry vlivu na rozhodování a nezřídka i partikulárních zájmů jednotlivých organizačních prvků ve struktuře resortu obrany. Každý projekt tedy musí být veden týmem, který se skládá z odborníků na tvorbu koncepcí, analytiků a špičkových odborníků na řešenou problematiku. Vedle tohoto zpracovatelského týmu se na tvorbě koncepce podílí zákazník nebo skupina zákazníků – funkcionářů s příslušnou odpovědností a rozhodovací pravomocí. Fáze ujasnění zadání obsahuje analýzu účelu, obsahu a rozsahu zpracovávané koncepce. Jinými slovy jde o ujasnění, zda jde o revizi platné koncepce, její aktualizaci nebo tvorbu zcela nové koncepce. Dále o ujasnění, zda má koncepce řešit zcela nový problém nebo zda má řešit stávající problém jiným způsobem. Je nutné si ozřejmit, jaké jsou výchozí dokumenty pro zpracování koncepce, jaké jsou koncepční předpoklady stanovené zadavatelem, a také je třeba analyzovat hierarchickou strukturu angažovaných odpovědných funkcionářů a navazujících operačních koncepcí. Hlavním úkolem fáze ujasnění zadání je zorientovat se v  kontextu příslušné operační koncepce a dosáhnout jednotného pochopení problému v rámci zpracovatelského týmu. Zpracovatelský tým přitom plní tři úkoly: a.  Porozumění zadání, koncepčním předpokladům a kontextu zpracovávané koncepce. b.  Pochopení hierarchické struktury funkcionářů s příslušnou odpovědností a rozho-

dovací pravomocí a určení expertů v dané oblasti, případně expertních pracovišť.

c.  Navržení záměru tvorby koncepce a příprava plánu projektu zpracování koncepce.

Hlavním úkolem pro funkcionáře s rozhodovací pravomocí je vydat zpracovatelskému týmu zadání a koncepční předpoklady. Schematicky je tento proces s vyznačením jednotlivých činností a uzlů znázorněn na obrázku 12. 55

Obrázek 12 Fáze a obsah projektu tvorby operační koncepce (autor Zůna)

56

Zpracovatelský tým

Záměr tvorby koncepce

Analýza klientů a expertů

Orientace v zadání a koncepčních předpokladech

Zpracování plánu a realizace experimentu Vyhodnocení výsledků experimentu

Hodnocení kauzálních souvislostí Zpracování návrhů řešení

Sběr informací

Volba experimentálního modelu

Volba metody experimentálního ověření

Varianta řešení

Navržení variant řešení a jejich hodnocení

Varianty řešení

Schválení varianty řešení

Analýza nadřízených a podřízených koncepcí Výběr metody a tvorba modelů scénářů

Pochopení problému

Plán zpracování koncepce

Výstup

Schválení a stanovení priorit variant řešení

Experimentální ověření

Hodnocení modelů scénářů

Revize a upřesnění zadání

Specifikace koncepce a koncepční předpoklady

Funkcionář s rozhodovací pravomocí

Hodnocení

Analýza výchozích dokumentů

Analýza

Ujasnění zadání

Iniciace

Interpretace, prezentace a distribuce

Připomínkové řízení

Redakční úprava dokumentu

Zpracování finálního návrhu koncepce

Operační koncepce

Schválení koncepce

Zpracování dokumentu

Tato fáze vyžaduje intenzivní konzultace mezi zpracovatelským týmem, zadavatelem a dalšími funkcionáři s rozhodovací pravomocí, kteří mohou tvorbu koncepce ovlivnit nebo budou závěry koncepce ovlivněni. Výstupem z  této fáze je podrobný plán tvorby operační koncepce, který odpovídá na otázky PROČ, CO, KDO a KDY: •  PROČ se koncepce zpracovává? •  CO je obsahem zadání neboli co má koncepce řešit? •  KDO bude angažován do tvorby koncepce, jeho role a odpovědnost? •  KDY má být koncepce hotova a jaký je harmonogram činnosti zpracovatelského týmu? Plán tvorby operační koncepce je formální dokument, který schvaluje funkcionář s příslušnou odpovědností a rozhodovací pravomocí. Slouží k řízení postupu zpracování koncepce a také ke kontrole a koordinaci průběhu plnění jednotlivých zpracovatelských úkolů. Současně dokumentačně zachycuje zadání, koncepční předpoklady a přijatá rozhodnutí. Od zpracovatelského týmu se očekává, že zachytí, zaznamená a správně interpretuje znalost a chápání zadavatele v oblasti zpracovávané operační koncepce. Vzájemné jednotné chápání problému příslušné operační koncepce zadavatelem a zpracovatelským týmem je klíčovým předpokladem pro úspěšné zpracování operační koncepce. Výsledky je možné zachycovat a prezentovat jako kognitivní mapy a na základě jejich analýzy a konvergence lze modelovat vzájemně jednotné systémové chápání problémů řešených v operační koncepci. Velmi důležité je v této fázi analyzovat aspekty nejistoty, se kterými bude nutné pracovat. Na nejistotu ve smyslu „neznám nebo nevím, jak se bude vyvíjet“ je nutné se připravit. V průběhu řešení problémů při zpracování operační koncepce bude možné některé faktory nejistoty kontrolovat, některé je možné pouze predikovat a některé bude nutné akceptovat jako nekontrolovatelné a nepředvídatelné. Plán tvorby operační koncepce by neměl být pouhým harmonogramem činností a dat splnění úkolů. Neměl by být ani organizačním nařízením upravujícím kdo, co a kdy. Plán tvorby operační koncepce by měl dokumentovat jak zadání, tak koncepční předpoklady, analýzu organizačních celků a osob zapojených do její tvorby, výklad vzájemného chápání problémů operační koncepce mezi zadavatelem, zpracovatelským týmem a dalšími funkcionáři s rozhodovací pravomocí, aspekty nejistoty a další. Fáze analýzy spočívá v  analýze a  detailním rozpracování koncepčních předpokladů, dále na systémové analýze bezpečnostního a operačního prostředí, analýze studií rozvoje nových technologií atd. Do této fáze patří také sběr informací a  jejich třídění a  uspořádání do modelů představující systémovou konstrukci scénářů použití ozbrojených sil. Cílem této fáze je dosáhnout hlubšího porozumění a sjednocení názorů na možné situace a způsoby použití ozbrojených sil v rámci zpracovatelského týmu a přizvaných expertů na řešenou problematiku operační koncepce. 57

Na základě prozkoumání problémů operační koncepce, koncepčních předpokladů, aspektů nejistoty, organizačních celků a osob angažovaných do tvorby příslušné koncepce nastává fáze analýzy obsahující následující hlavní úkoly: a.  Analýza korelace a kauzálních souvislostí výchozích dokumentů vztahujících se

k dané operační koncepci.

b.  Analýza platných nadřízených, podřízených a souvisejících operačních koncepcí. c.  Výběr odpovídající metody analýzy informací a dat. d.  Tvorba modelů scénářů a vinět. e.  Určení zdrojů, sběr informací a jejich třídění. f.  Generování modelů řešení.

Hlavním výstupem z této fáze je pochopení problémů řešených v operační koncepci. I v této fázi je nutná intenzivní interakce se zadavatelem a dalšími funkcionáři s příslušnou rozhodovací pravomocí za účelem upřesnění zadání. V okamžiku, kdy existuje vzájemná shoda mezi těmito aktéry, může zpracovatelský tým přistoupit k  výběru vhodné metody pro tvorbu a modelování scénářů, k určení obsahu a rozsahu potřebných informací pro navržení a hodnocení variant řešení. Současně je nutné určit obsah a rozsah informací potřebných k hodnocení aspektů nejistoty. Fáze analýzy prakticky končí v okamžiku, kdy jsou navrženy metody tvorby modelů scénářů, je shromážděn a roztříděn potřebný obsah a rozsah relevantních informací a jsou vygenerovány základní modely scénářů a použití sil v nich. Fáze hodnocení je zaměřena na rozpracování a porovnání variant řešení použití ozbrojených sil a odhad, případně predikci, kauzálních souvislostí vůči bezpečnostnímu a operačnímu prostředí. Na základě výsledků předchozí fáze plní zpracovatelský tým následující úkoly: a.  Zhodnocení modelů scénářů a vliv aspektů nejistoty v nich. b.  Generování variant řešení použití sil v nich a jejich zhodnocení. c.  Zhodnocení kauzálních souvislostí ve vztahu k bezpečnostnímu a operačnímu

prostředí a ve vztahu k souvisejícím platným operačním koncepcím.

d.  Tvorba variant řešení operační koncepce.

Ke zhodnocení modelů scénářů, vlivu nejistoty v nich a následnému generování variant řešení použití sil a  jejich zhodnocení mohou být použity různé aplikované vědecké metody operační analýzy a operačního výzkumu. Tabulka 1 obsahuje přehled některých metod operační analýzy použitelných v procesu tvorby operační koncepce. Některé z těchto metod jsou blíže popsány v další kapitole.

58

Definování problému Strukturování problému Formulace konceptů Generování scénářů Generování variant řešení Výběr z variant řešení Analýza nedostatků Stanovení priorit

Tabulka 1 Přehled metod operační analýzy použitelných při tvorbě operačních koncepcí (autor Zůna)

Válečná hra Mapové modelování zisku Kognitivní mapy Příčinné a důsledkové mapy Vlivové diagramy Rozhodovací stromy SODA (Strategic Options Development&Analysis) Analýza strategického výběru SSM (Soft Systems Methodology SAST (Strategic Assumptions Surfacing & Testing SWOT analýza PESTLEM analýza Tvorba scénářů Interaktivní plánování Total Systems Intervention Konfrontační analýza AHC (Analysis of Competing Hypothesis) AHP (Analytic Hierarchy Process) DELPHI analýza Maticové modelování zisku What if Analysis

X

X X X X X X

X

X

X

X

X

X

X X

X

X X X X X X

X X

X X X

X

X

X

X

X X X X

X X

Zhodnocení modelů scénářů a variant použití sil je klíčovým krokem při tvorbě operační koncepce. Není posláním zpracovatelského týmu vybrat variantu řešení použití sil pro daný scénář. Výběr řešení přísluší zadavateli nebo funkcionáři s příslušnou odpovědností a rozhodovací pravomocí. Role zpracovatelského týmu spočívá v generování modelů scénářů, navržení variant řešení a jejich vyhodnocení, a to jak z pohledu nejistoty a rizik, tak také z pohledu kauzálních souvislostí vůči bezpečnostnímu a operačnímu prostředí a vůči ostatním souvisejícím operačním koncepcím. 59

Hodnocení nejistoty, hrozeb a  rizik hraje klíčovou roli pro volbu způsobů použití sil v daném scénáři a za daných podmínek. Hodnocení rizik se přímo promítá do požadavků na schopnosti sil a tedy i strategie výstavby a rozvoje ozbrojených sil. Hrozby a rizika je možné zcela eliminovat, snížit pravděpodobnost jejich projevu nebo snížit váhu jejich dopadu. Význam hrozby a rizika je výsledkem součinu pravděpodobnosti projevu a váhy dopadu na splnění úkolu (mise). Při zpracování operačních koncepcí je nutné hodnotit tři úrovně rizik: strategické, operační a taktické. Strategická rizika postihují schopnost státu realizovat své prioritní cíle v zajištění bezpečnosti a obrany. Pro ozbrojené síly je možné strategická rizika vymezit schopností uskutečnit příslušnou vojenskou operaci v daném scénáři a vyčlenit pro ni dostatečné zdroje. Operační rizika postihují schopnost naplnit vojenskou strategii nebo cíle vojenské operace s využitím přiděleného zdrojového rámce. Jinými slovy jde o schopnost ozbrojených sil uskutečnit operace dle krizových a předběžných operačních plánů a dosáhnout stanovené politické cíle. Taktickými riziky rozumíme schopnost splnit taktický bojový úkol jako například obsazení a udržení opěrného bodu, provést manévr silami, blokovat manévr sil nepřítele apod. Rizika je možné z globálního pohledu rozdělit na dvě skupiny. První skupina rizik je spojena s vojensky silnějším nepřítelem a druhá skupina s konflikty charakterizovanými jako nepravidelná válka, boj proti povstalcům nebo stabilizační operace. U  druhé skupiny rizik se jedná o schopnost vojenských sil splnit stanovené politické cíle v daném rozsahu a za daných podmínek těchto typů operací. Jinými slovy lze říci, jaké vojenské síly jsou potřebné k získání převahy a poražení povstalců nebo stabilizaci v prostoru odpovědnosti, například jaký bude potřebný poměr sil ve vztahu k počtu místního obyvatelstva. Předkládané návrhy variant použití ozbrojených sil funkcionáři s rozhodovací pravomocí musí být podloženy objektivní argumentací, kterou lze získat aplikací relevantních metod operační analýzy. Poté se rozhoduje o variantách řešení a stanovují se priority. Tyto varianty řešení pro jednotlivé scénáře jsou experimentálně ověřovány v následující fázi. Fáze experimentálního ověření má za cíl ověřit proveditelnost a udržitelnost navrhovaných způsobů použití ozbrojených sil. Experiment by měl potvrdit, že daný způsob použití ozbrojených sil povede ke splnění předpokládaných cílů, a současně by měl prokázat kauzální souvislosti vůči bezpečnostnímu a operačnímu prostředí. Jestliže charakter operační koncepce neumožňuje provedení experimentálního ověření, je její validace je provedena formální připomínkovou a schvalovací procedurou. Existuje celá řada modelů a  způsobů experimentálního ověření operačních koncepcí. Může jít o  jakýkoliv typ vojenského cvičení včetně cvičení na simulátorech, taktéž o mentální experiment za účasti expertů ve vybraných oblastech použití sil apod. Výběr způsobu experimentálního ověření operační koncepce závisí na typu operační koncepce a na možnostech zpracovatelského týmu. Experiment se skládá ze tří fází (Alberts, Hayes, s. 61-125): přípravy experimentu, provedení experimentu a vyhodnocení experimentu. 60

Fáze přípravy experimentu obsahuje zhodnocení dosavadních znalostí a toho, jaké je smýšlení členů zpracovatelského týmu v předmětné oblasti. Ve skutečnosti je výstupem z předchozích fází procesu tvorby operační koncepce. Ve fázi přípravy experimentu je určen model experimentu a je připraví se podrobný plán jeho provedení. Plán provedení experimentu obsahuje cíle, popis scénáře experimentu, měřené a kontrolované proměnné, sledovaná data a způsob jejich sběru, složení experimentálního týmu a podrobný plán provedení experimentu. Fáze provedení experimentu zahrnuje přípravu prostředí k provedení experimentu, test experimentu a vlastní provedení experimentu v souladu s plánem. Fáze vyhodnocení experimentu obsahuje analýzu získaných dat, interpretaci získaných dat a informací, modelování a simulace za účelem validace získaných dat, revizi výsledků a jejich porovnání s očekáváním – potvrzení správnosti varianty použití sil pro daný scénář. Součástí této fáze je také archivace veškerých dat a materiálů z experimentu pro další využití. Fáze zpracování dokumentu obsahuje rozpracování finálních závěrů do strukturovaného dokumentu. Vedle zpracování vlastního dokumentu tato fáze také zahrnuje rozpracování způsobů interpretace závěrů, návrhu kde, kým a jak závěry z koncepce použít, a způsob prezentace závěrů zadavateli a dalším zainteresovaným funkcionářům s danou odpovědností a pravomocí. Ve všech pěti fázích tvorby operační koncepce mají zpracovatelská skupina a  skupina funkcionářů s rozhodovací pravomocí určité úkoly, které se váží k mezníkům celého procesu tvorby, viz obrázek 8. Pokud v daném mezníku tvorby dojde k rozporu mezi zpracovatelskou skupinou a skupinou funkcionářů s rozhodovací pravomocí, je nutné se vrátit v procesu k předchozímu mezníku, případně tvorbu koncepce zcela zastavit.

Působnost a odpovědnost při řízení tvorby operačních koncepcí Působnost a odpovědnost při řízení tvorby operačních schopností je individuální a kolektivní. Individuální působnost a odpovědnost mají funkcionáři s odpovědností a rozhodovací pravomocí v konkrétních funkčních oblastech řízení a koncepčního rozvoje. Kolektivní působnost a odpovědnost přísluší ozbrojeným silám, jednotlivým druhům sil a druhům vojsk. Individuální působnost a odpovědnost je realizována v rámci organizační struktury v podřízenosti konkrétního funkcionáře. K zajištění kolektivní působnosti a odpovědnosti je nutné vytvořit specifické prvky řízení a koordinace tvorby operačních koncepcí. Sem mohou patřit Výbor pro řízení a koordinaci tvorby operačních koncepcí, pracovní skupiny pro tvorbu operačních koncepcí nebo účelově vytvořené skupiny pro sladění souborů koncepcí. Svoji působnost a odpovědnost mají funkcionáři řídicí jednotlivé prvky ve struktuře resortu obrany. Ministr obrany formálně řídí tvorbu operačních koncepcí a schvaluje vrcholovou operační koncepci. Jejím schválením vyjadřuje svůj souhlas se způsobem použití ozbrojených sil pro splnění politických cílů vyjádřených v Národní bezpečnostní strategii, Národní strategii obrany a dalších politických dokumentech. Všeobecné pokyny ministra obrany pro tvorbu operačních koncepcí jsou obsaženy ve Směrnici ministra pro plánování. 61

Náměstci ministra obrany participují na jednání výboru pro řízení a koordinaci tvorby operačních koncepcí. Náčelník generálního štábu dává doporučení ve vztahu k  systému a  procesům tvorby koncepcí v resortu obrany. Schvaluje plán tvorby operačních koncepcí a operační koncepce ozbrojených sil, druhů sil a druhů vojsk. Předkládá vrcholovou operační koncepci ministru obrany ke schválení. Výbor pro řízení a koordinaci tvorby operačních koncepcí řídí celkový proces tvorby koncepcí tím, že připravuje a předkládá ke schválení plán tvorby operačních koncepcí, monitoruje a hodnotí jednotlivé projekty tvorby, vydává úkoly pro jednotlivé prvky struktury sil ve vztahu k tvorbě a předkládá příslušné operační koncepce náčelníku generálního štábu ke schválení. Reprezentuje a spolupracuje s ostatními prvky resortu obrany ve vztahu k implementaci závěrů operačních koncepcí do řídicích a plánovacích dokumentů resortu. Funkcionář s odpovědností a rozhodovací pravomocí v oblasti výstavby a přípravy sil administrativně podporuje činnost výboru pro řízení a koordinaci tvorby operačních koncepcí a předsedá mu. Poskytuje zdroje pro činnost projektových (zpracovatelských) týmů. Rozhoduje v případě neshody mezi jednotlivými funkcionáři zastupujícími druhy sil a druhy vojsk. Vedoucí projektových týmů tvorby koncepcí řídí tvorbu, píší, hodnotí a revidují operační koncepce ve spolupráci s druhy sil a druhy vojsk. Participují na jednání výboru pro řízení a koordinaci tvorby operačních koncepcí a předkládají zprávy o činnosti týmu. Prezentují výsledky funkcionářům s danou odpovědností a rozhodovací pravomocí. Účastní se jednání těchto funkcionářů s  funkcionáři odpovědnými za akvizici a  rozpočtové krytí výstavby a udržování operačních schopností.

Základy operační analýzy při tvorbě operačních koncepcí Jádrem tvorby operačních koncepcí je zdánlivě stěží pochopitelný proces argumentačního zdůvodnění myšlenek, hypotéz a  variant řešení použití vojsk pro dosažení politických cílů. Metody analýzy (definice rámce problému a jeho rozklad na dílčí části) a syntézy (vytváření modelů řešení) slouží k vytvoření systému argumentů, které podporují nebo vyvracejí myšlenky, hypotézy a varianty řešení obsažené v operačních koncepcích. Problém analytické tvorby argumentů při tvorbě operačních koncepcí spočívá v  použití empirických metod, kdy výsledky jsou získávány na základě experimentů, zkušeností a studia problémů (viz tabulka 2). Cílem analýzy při tvorbě operačních koncepcí je vytvořit znalost o  daném problému možného použití vojsk pro danou plánovací situaci, která vyjadřuje politické cíle, vojenské ambice atd. Funkcí analyticko-syntetických metod analýzy je produkovat argumenty potřebné pro tvorbu výstupů z jednotlivých fází procesu tvorby operační koncepce, viz obrázek 8. Cílem řízení analýzy a  tvorby argumentů je poté propojení známých faktů s požadovaným řešením – způsobem použití vojsk.

62

Při analýze se postupuje od definice předpokládaného efektu vytvořeného použitím vojsk směrem zpět hledáním sekvence důsledků a  příčin, které daný efekt vytvoří. Tento postup je opakován v cyklech sledujících stromovou strukturu možných důsledků a příčin. Výsledkem je seznam identifikovaných příčin a důsledků (axiómů a předpokladů), které potvrzují nebo vyvrací hypotézu použití vojsk. Při syntéze se postupuje od identifikovaných příčin a důsledků směrem k navržení varianty použití vojsk. Jednotlivé příčiny a  důsledky jsou propojovány do nové stromové struktury, která vede k identifikaci variant použití vojsk. Při tvorbě operačních koncepcí jsou průkazná fakta a důkazy pro tvorbu argumentace generovány z oblastí popisující bezpečnostní prostředí, operační prostředí a prostor boje. Pro popis těchto prostředí se používají specifické vojenské modely PMESSII, METT-TC, ASCOPE, nebo obecně modely jako PESTLEM, POFFEO apod.8

  PMESII (Political, Military, Economic, Social, Information, Infrastructure), METT-TC (Mission, Enemy, Terrain&Weather, Troops&Support available, Time available, Civil Considerations), ASCOPE (Area, Structures, Capabilities, Organizations, People, Events), PESTLE (politické, ekonomické, sociální, technologické, legislativní a environmentální faktory), POFFEO (P - Politicko-vojenské scénáře, O - cíle, strategie a taktika, F – vojenské síly, E – prostředí, O – další předpoklady)

8

63

64

Příklad: „Teroristé jsou hrozbou míru a stability“.

Analýza predikuje možné předměty rozhodování.

Analýza

Syntéza produkuje nezávislé skupiny předmětů rozhodování i predikce jejich stavů. Syntéza prezentuje vazby mezi nezávislými předměty rozhodování i koncepty řešení.

Syntéza

Příklad: „Terorismus náhodně využívá bombových útoků k dosažení svých cílů“. Řešení problému Analýza je proces, který rozkládá komplexní Syntéza je proces poskládání prvků konceptu do složitějšího konceptu, který předproblém (koncept) na jednotlivé prvky za Analytické metody podporují nastavení účelem jejich popisu a vysvětlení jejich vzá- stavuje řešení. a průběh procesu řešení problému. jemných vazeb. Příklad: Odhadněte čas potřebný prona dopravu tak, že vydělíte vzdálenost předPříklad: Pro určení času potřebného pro dopravu z bodu A do bodu B musíte určit pokládanou rychlostí. vzdálenost a rychlost. Při syntéze jsou tvořeny modely systému Analýza je proces dekompozice faktů Tvorba operačních koncepcí prostředí a jeho prvků pro plánovací situace (axiómů) o prostředí do systému prvků Analýza a syntéza podporují procesy zpraa příslušné scénáře. Z nich jsou poté generoa studia jeho vazeb, objevení chybějících cování dat (axiómů a předpokladů) za účevány varianty řešení použití vojsk. faktů a vyjádření předpokladů. lem vysvětlení podmínek (popis prostředí) Příklad: Zhodnoť vojenskou sílu nepřítele Příklad: Pro určení vojenské síly nepřítea variant řešení (použití vojsk). ve vztahu k podmínkám příslušného scéle proveď dekompozici na strukturu sil, počty osob a výzbroje, typ výzbroje, kapa- náře a porovnej ji s předpokládanou vojenskou silou vlastních vojsk. citu mobilizace osob, zbrojní produkci, vojenský rozpočet atd.

Metody jsou klasifikovány podle účelu použití: pro určení návrhů řešení nebo pro zhodnocení problému.

Filozofie

Oblast studie problému

Tabulka 2 Rozlišení použití analýzy a syntézy v oblastech studia (Waltz, s. 163)

65

Procesy argumentace

Oblast studie problému

Data

Varianty řešení

Syntéza oblastí do nového konceptu prostředí a efektů vytvořených použitím vojsk

Hledání oblastí, jejich vazeb a trendů

Rozklad axiómů a předpokladů do oblastí, roztřídění a určení vzájemných vztahů

Syntéza Vypracuj hypotézu logickým uspořádáním faktů, předpokladů, příčin a důsledků. Vytvoř komplexní systém vytvořených efektů použitím vojsk.

Návrh oblastí, jejich vazeb a trendů

Proveď rozklad axiómů a předpokladů efektů vytvořených použitím vojsk do jednoduchých stromů příčin a důsledků. Na základě konkrétních událostí (jevů) proveď abstraktní popis situace.

Analýza

Do operační analýzy v procesu tvorby operačních koncepcí standardně přispívá několik prvků resortu obrany, jako jsou zpravodajství, prvek plánování sil, prvek operačního plánování, prvek strategie a politiky, prvek výstavby a rozvoje sil apod. V jednotlivých fázích a krocích procesu tvorby operačních koncepcí do procesu operační analýzy vstupuje funkcionář s rozhodovací pravomocí a odpovědností, který provádí výběr z variant řešení a variant dalšího postupu zpracování koncepce. Příklad podílu a role prvků resortu obrany na analytickém procesu při tvorbě operačních koncepcí znázorňuje tabulka 3. Obdobná tabulka by měla být součástí plánu tvorby operační koncepce. Tabulka 3 Podíl a role prvků na analytickém procesu při tvorbě operačních koncepcí (Waltz, s. 166) Zpravodajství Oblast studia Zpravodajská analýza Zaměření Pochopit a popsat analýzy situaci a faktory vlivu (IBP, CPOE9)

Proces analýzy

Zkoumání faktů a předpokladů

Proces syntézy

Vytvoření hypotézy (modelu, situace)

910

Operační plánování Operační výzkum Porozumět alternativním činnostem (operacím) a jejich předpokládaným důsledkům Zkoumání hypotéz vývoje situace

Navržení COAs

Funkcionář s rozhodovací pravomocí Záměr a rozhodování Porozumět úkolu (misi) a agregovaným vzájemným implikacím politického zadání a konceptu operace Zhodnocení celého souhrnu implikací jednotlivých COAs10 pro splnění úkolu (mise) Formulace strategie a rozhodnutí pro danou misi

Argumentace v procesu tvorby operačních koncepcí Tvorba argumentů v  procesu tvorby operačních koncepcí je založena na generování dedukcí, úsudků a hypotéz. Je to dáno tím, že na rozdíl od matematických věd není zpravidla možné vycházet z exaktně doložených dat. Tento typ tvorby argumentů je nazýván inference a spočívá v odvozování souvislostí a úsudků. Mezi základní typy inference patří dedukce, indukce a abdukce (Giarratano, Riley). Tvorba argumentů dedukcí Deduktivní generování myšlenek, hypotéz a  úsudků při tvorbě operačních koncepcí spočívá na formulaci nových, logicky konzistentních závěrů a  přesvědčení aplikací logických   IPB –Intelligence Preparation of Battlefield (zpravodajská příprava bojiště), CPOE – Comprehensive Preparation of Operational Environment (komplexní příprava operačního prostředí) 10   COAs – Courses of Action (varianty činnosti) 9

66

pravidel, zásad a principů vojenského umění a vojenské vědy. Takto dedukované argumenty mohou přináležet do celé řady logicko-hypoteticky kategorických závěrů. Jako příklad lze uvést postulát Clausewitze o „koncentraci sil“ v prostoru. Aplikací tohoto principu lze dedukovat závěry ve vztahu k použití sil nepřítele i vlastních sil pro daný scénář: „Jestliže nepřítel bude koncentrovat síly v prostoru, ke splnění jeho cíle XZ, bude koncentrovat CO, KDY, KDE a PROČ“. Dedukce vyžaduje vytvoření seznamu principů, zásad, pravidel a faktů, které budou zpracovatelským týmem konsensuálně akceptovány. Jako příklad deduktivní tvorby argumentů lze také uvést logicko-hypotetický závěr: „Jestliže nepřítel má operačně-taktické řízené střely středního doletu a kapacity pro výzkum a výrobu zbraní hromadného ničení, tyto zbraňové systémy tvoří hrozbu pro RSOM11 vlastních sil v prostoru operace.“ Tvorba argumentů indukcí Induktivním generováním myšlenek, hypotéz a  úsudků při tvorbě operačních koncepcí vytváříme obecnější a  abstraktnější závěry. Induktivní analýza vede k  obecnějším závěrům o scénářích a použití vojsk. Přitom vychází z určitého souhrnu specifických závěrů (myšlenek, soudů a  hypotéz). Tvorbu argumentů pomocí indukce můžeme v  případě tvorby operačních koncepcí nazvat také „generalizací“ problému prostředí a použití vojsk. Jako příklad lze uvést závěr: „Jestliže nepřítel v konfliktech A, B a C používal improvizovaná výbušná zařízení, v podmínkách konfliktu D je použije také.“ Induktivní tvorba argumentů využívá analogii, podobenství a identifikaci příčin na základě znalosti důsledků. Podstatou induktivní analýzy při tvorbě operačních koncepcí je rozpoznání abstraktních, generalizovaných modelů a vzorců vazeb nebo způsobů jednání, které vysvětlují problém vedení ozbrojeného konfliktu, vedení bojové činnosti v daném scénáři nebo souboru scénářů. Tvorba argumentů abdukcí Abdukce je vedle indukce a dedukce dalším typem tvorby myšlenek, hypotéz a úsudků. Jde o takový typ analýzy, při níž vytváříme hypotézy pro pozorované jevy. Při tom jde většinou o redukci z několika možných vysvětlení. Tento typ abdukce je většinou nazván selektivní abdukcí. Vedle selektivní abdukce je známa také kreativní abdukce, která vytváří možná vysvětlení pro identifikované situace a  jevy v  operačním prostředí. Abdukce je formou odvození z jiných myšlenek, hypotéz a soudů a využívá jak induktivní tvorbu hypotéz, tak deduktivní testování hypotéz. Vyjadřuje logickou dedukci typu: „Jestliže situace A může být vysvětlena hypotézami H1, H2, … Hn, H5 vysvětluje situaci A nejlépe.“ Abdukce má tu nevýhodu, že je založena především na subjektivním názoru analytika nebo názorech skupiny analytiků. Praktickým příkladem abdukce v  procesu operačního plánování je hodnocení variant činnosti (COAs) pomocí tabulky s hodnoticími kritérii. To, nakolik příslušná varianta odpovídá konkrétnímu kritériu nebo je naplňuje, je často posuzováno subjektivně. Dokonce i stanovení hodnoticích kritérií je subjektivní. V tomto případě je logický závěr formulován takto: „Jestliže lze varianty činnosti V1, V2 a V3 hodnotit kritérii K1, K2, … Kn, varianta V3 odpovídá kritériím nejvíce.“ Tuto variantu tudíž navrhneme veliteli jako nejvýhodnější. Pro co nejobjektivnější tvorbu argumentů abdukcí je nutné použít analytické metody, které co nejvíce omezí vliv subjektivního faktoru na výsledný závěr.   RSOM – Reception, Staging, Onward and Movement

11

67

Integrovaná tvorba argumentů Procesy analýzy, syntézy a  jsou základem tvorby argumentace podporující navrhovaná řešení v operačních koncepcích. Jde o hledání argumentů podporujících a vysvětlujících hypotézy, jak budou použita vojska v podmínkách scénáře či sady scénářů. Integrace tvorby argumentace představuje systémový přístup zdůvodnění a vysvětlení konceptu použití sil v daném scénáři. Tento systémový model je znázorněn na obrázku 13. DEDUKCE Test hypotézy a její porovnání se známým modelem 1

Báze znalostí (data, informace)

RETRODUKCE

4

Hledání důkazů potvrzujících novou hypotézu

Pochopení nových hypotéz mimo rámec poznání

Detekce podmínek a variant použití sil

Hodnotící kritéria: . soulad . spojitost . pragmatičnost

3

ABDUKCE 5

2

Hodnocení pravděpodobnosti hypotéz

Nejlepší vysvětlení důkazů a faktů

Zařazení důkazů a faktů do modelu

Hodnocení pravděpodobnosti hypotéz

Objasnění podmínek a variant použití sil

6 INDUKCE 7

Vytvoření generalizované hypotézy

Uspořádání důkazů do generalizovaného modelu

Validace pravděpodobnosti nových hypotéz

Objevení podmínek a variant použití sil

8

Obrázek 13 Systém integrace způsobů tvorby argumentace při tvorbě operačních koncepcí (upraveno dle Waltz, s. 179) 1.  V  prvním kroku tohoto integrovaného systému tvorby argumentace zpracovatelský

tým analyzuje všechny výchozí dokumenty a znalost, kterou má k dispozici ve vztahu k danému problému použití sil. Výsledkem analýzy je soubor známých modelů použití sil v obdobných situacích, a hypotézy relevantního použití sil a základní test jejich validity.

2.  V druhém kroku je provedeno hodnocení těch hypotéz, které nezapadají do žád-

ného ze známých modelů. Cílem tohoto hodnocení je jejich pochopení a navržení nového modelu.

3.  Ve třetím kroku se hledají modely, které sice neodpovídají dané hypotéze, ale svým

způsobem řešení odpovídají nově navrženému modelu.

68

4.  Nově navržený model a reference na modely odpovídající způsobem řešení jsou použity

jako referenční východiska nového zadání kritérií pro vyhledání v bázi znalostí.

5.  V  pátém kroku jsou shromážděné hypotézy a  podporující argumentace použity

k objasnění nové hypotézy nebo nových hypotéz – konceptu/ů použití sil.

6.  Takto získaná objasnění a argumentační doložení nových hypotéz prochází vali-

dací pomocí seznamu hodnoticích kritérií, kterými mohou být zásady a principy vojenského umění či jiná kritéria, na kterých se dohodl zpracovatelský tým.

7.  Na základě získaných znalostí a zkušeností ze zpracování operačních koncepcí, ale

také aplikací zkušeností získaných z operačního použití sil, jsou poznatky a hypotézy použití sil generalizovány a používány jako zevšeobecněné axiómy a předpoklady. Tyto generalizované závěry jsou užity pro popis nových modelů použití sil.

8.  Nové modely a generalizované závěry jsou validovány experimentálně nebo v reál-

ném operačním nasazení sil a vytváří znalostní základ pro testování a deduktivní analýzu budoucích konceptů použití sil.

Model analýzy a syntézy při tvorbě operačních koncepcí (viz obrázek 14) musí směřovat ke konečnému výstupu, kterým je popis prostředí a podmínek platných pro plánovací situaci: •  Scénáře, faktory operační situace vyjádřené modely PMESII, METT-TC, ASCOPE atd.. •  Koncept použití sil ve formátu CONOPS. •  Požadavky na síly (SOR – Statement of Requirements) popsané modelem DOTMLPFI.

69

Znalost (Data)

Argumentace Plánovací situace (scénář)

Vyhledávání dat

DATA

Dekompozice

ANALÝZA

Testování a upřesňování hypotéz

Explanace

Abdukce

Operační

Výstavba sil

Politické Organizace a strukturování faktů, předpokladů a hypotéz

Syntéza

Kompozice

Vojenské Ekonomické Sociální Informační

Doktríny

Infrastruktura

Organizace

METT-TC

Příprava sil

ASCOPE ...

Velení a řízení Výstroj a výzbroj Personální Infrastruktura Interoperabilita

Obrázek 14 Model analýzy a syntézy při tvorbě operační koncepce (autor Zůna)

70

Přehled a popis analytických metod použitelných při tvorbě operačních koncepcí Název metody:

Válečná hra (Wargaming)

Charakteristika:

Nástroj pro tvorbu, ověření a  upřesnění variant činnosti (COAs) v  průběhu operačního plánování a  plánování bojové činnosti. Jde o  strukturovaný proces, při kterém jsou porovnávány vlastní varianty činnosti s variantami činnosti nepřítele (OPFOR COAs).

Princip funkce:

Sekvenčně a strukturovaně jsou porovnávány COAs a OPFOR COAs v  jednotlivých fázích operace a  jednotlivých činnostech druhů sil, druhů vojsk nebo jednotek. Dva týmy, představující vlastní síly a síly nepřítele formou akce, reakce a  kontra reakce postupně prezentují záměr vlastní činnosti a  možné činnosti nepřítele. Přitom hodnotí možné postupy a synchronizaci sil.

Podmínky použití: Válečná hra vyžaduje přípravu ve formě konceptu provedení a plánu provedení. Může být provedena formou semináře expertů na jednotlivé oblasti použití sil, formou simulace na plastickém stole, mapě, s  využitím informačních technologií. Válečnou hru řídí moderátor a  vlastní síly a  síly nepřítele zastupují dva týmy. V těchto týmech musí být zastoupeni experti na použití druhů sil nebo druhů vojsk. Výhodou válečné hry je její komplexní ověření validity navrhovaných konceptů a prozkoumání jejich jednotlivých prvků. Nevýhodou je časová, personální a materiální náročnost. Reference:

BIRNSTIEL, Marc, Michael KAMMERER, Stefan KERN, Thomas MAY, Andreas NOESKE, Ingo REERSHEMIUS, Christoph SEGLITZ a  Marc-André WALTHER. Wargaming: Guide to preparation and Execution. Hamburg: Bundeswehr Command and Staff College, 2006. ISBN 978-3-9811105-1-7.

Název metody:

Mapové modelování zisku (Map-based Benefits Modeling)

Charakteristika:

Nástroj využívající multikriteriální analýzu rozhodování a kauzální mapy. Metodu je možné využít pro modelování operační efektivnosti použití druhů sil, druhů vojsk a typů výzbroje a výstroje.

Princip funkce:

Tvorba kauzálních map začíná identifikací požadovaných operačních efektů v rámci scénáře. Každý z identifikovaných efektů je v kauzální mapě doprovázen operačními efekty a  důsledky, které přinese konkrétní způsob činnosti sil v průběhu operace. Postup je opakován tak dlouho, dokud nejsou identifikovány konečné operační efekty a jejich důsledky v každé z větví použití prvku struktury sil. Výsledné efekty a  jejich důsledky jsou poté porovnávány s  požadovaným konečným stavem. Pokud jsou výsledné efekty a jejich důsledky hodnoceny například váhou dopadu nebo přínosu ke splnění cílů operace, je možné výsledky využít pro kvantitativní analýzu. 71

Podmínky použití:

Metoda vyžaduje organizaci semináře formou brainstormingu. Seminář moderuje účastník, který do procesu analýzy efekt–důsledek zaznamenává a strukturuje výsledky do kauzální mapy. Výsledky semináře je nutné zpracovat tak, aby byly využitelné v dalších typech analýzy. Výhodou je strukturované hodnocení sil s  využitím tzv. bazénu sil, které jsou k dispozici. Je tedy možné hodnotit a určit, které síly a při plnění kterých úkolů přinesou největší efekt pro dosažení cílů v  daném scénáři. Nevýhodou jsou časová náročnost, nutnost komplexní přípravy vstupních údajů a  nároky na expertní znalost účastníků semináře.

Reference:

SIMSION, Graeme C a Graham C WITT. Data modeling essentials. 3rd ed. Boston: Morgan Kaufmann Publishers, c2005, xxvii, 532 p. ISBN 01-264-4551-6.

Název metody:

Kognitivní mapy (Cognitive mapping)

Charakteristika:

Technika využívající vizuální mapy pro popis systému, problému nebo události. Kognitivní mapa vizuálně popisuje prvky systému, například operačního prostředí (PMESII, METT-TC), a jejich vzájemné vazby. Může být použita také pro zmapování expertní znalosti členů zpracovatelského týmu.

Princip funkce:

Kognitivní mapy jsou jednou z metod tzv. „měkké“ operační analýzy. Postup je zahajován vytvořením jednoduché formální mapy, například oblastí znalostí o  operačním prostředí ve struktuře PMESII. Postupně jsou přidávané oblasti druhé, třetí a  další úrovně. Tím je mapa upřesňována, rozpracovávána do hloubky i  šířky. Tímto způsobem je prohlubována znalost i chápání problému.

Podmínky použití:

Metoda vyžaduje organizaci semináře formou brainstormingu. Seminář moderuje účastník, který zaznamenává a strukturuje výsledky do kognitivní mapy. Výsledky semináře je nutné zpracovat tak, aby byly využitelné v dalších typech analýzy, například při analýze faktorů operační situace. Výhodou je strukturovaná identifikace prvků problému, situace nebo události a jejich popis. Výhodou je poměrná snadnost metodu aplikovat i rychlost, s jakou je možné dospět k požadovaným výsledkům. Samotná kognitivní mapa ale nepřináší kvalitativní ani kvantitativní data. Může sloužit jako vstup do dalších procesů analýzy podmínek použití sil ve scénářích. Zpravidla je používána na počátku procesu analýzy problému, situace nebo události.

Reference:

KITCHIN, Rob a Scott FREUNDSCHUH. Cognitive mapping: past, present, and future. 3rd ed. New York: Routledge, 2000, xi, 266 p. ISBN 04-152-0806-8. ZELENKA, Josef a  Scott FREUNDSCHUH. Výzkum kognitivních a mentálních map: minulost, přítomnost a budoucnost. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, 191 s. ISBN 978-807-0413-234.



72

Název metody:

Příčinné a důsledkové mapy (Causal mapping)

Charakteristika:

Jde o variantu kognitivních map, kdy je struktura mapy je tvořena kauzálními vazbami mezi prvky problému, situace nebo události. Mapa může být formována také jako struktura „akce–reakce–kontra akce“ nebo „efekt–příčina–důsledek“ apod.

Princip funkce:

Postup je zahajován vytvořením jednoduché formální mapy, například příčinných a důsledkových vazeb prvků v systému PMESII. Může být založena jako soubor cílů. V této mapě je identifikováno a popisováno působení na prvky systému tak, aby byly vytvořeny požadované efekty k dosažení cílů. Efekty se člení do první, druhé a dalších úrovní. Mapa může být založena také jako soubor efektů, které mohou vytvořit jednotlivé prvky struktury sil a postupně je rozpracovávat až k požadovaným cílům. Příkladem takovéto kauzální mapy je tvorba záměru operace (Operational Design), který je standardním postupem v procesu operačního plánování. Tato kauzální mapa obsahuje požadovaný konečný stav, jeho rozpracování do strategických (operačních) cílů, těžiště, linie operace, rozhodující body nebo podmínky atd.

Podmínky použití:

Metoda vyžaduje organizaci týmu, v němž jsou přítomni experti na všechny oblasti, kterých se bude kauzální mapa týkat. Každý z expertů do tvorby mapy přispívá svojí expertní znalostí. Mapa je tvořena konsensuálním souhlasem všech přítomných, je tedy nutná přítomnost moderátora a arbitra. Kauzální mapa může být vytvořena v několika variantách a k jejímu schválení je nutné rozhodnutí funkcionáře s příslušnou rozhodovací pravomocí. Výhodou je strukturovaná identifikace kauzálních souvislostí problému, situace nebo události. Výhodou je poměrná snadnost metodu aplikovat i rychlost, s jakou je možné dospět k požadovaným výsledkům. Nevýhodou je, že výsledky jsou do značné míry ovlivněny subjektivním názorem členů týmu.

Reference:

HUFF, Anne Sigismund a Mark JENKINS. Mapping strategic knowledge: past, present, and future. Vyd. 1. Thousand Oaks, Calif: SAGE, 2002, xvii, 302 p. ISBN 07-619-6948-9.

Název metody:

Vlivové diagramy (Influence diagrams)

Charakteristika:

Vlivový diagram je jednoduchým grafickým znázorněním struktury problémů, rozhodovacího prostoru, faktorů nejistoty a toho, jak se mohou navzájem ovlivňovat.

Princip funkce:

Metoda je analogická jako metoda kauzálního diagramu, tzv. „rybí kost“. Podstatou je grafické znázornění všech prvků systému operačního prostředí ve formátu PMESII a určení, jak tyto jednotlivé prvky pozitivně nebo negativně ovlivňují tento systém. Příkladem je způsob systémové analýzy operačního prostředí aplikovaný v ozbrojených silách USA, tzv. Operational Net Assessment nebo System of System Analysis. 73

Podmínky použití: Metoda je použitelná a  užitečná v  prvních fázích řešení problému konceptu použití sil pro splnění politického cíle a  naplnění vojenské ambice. Vlivový diagram může napomoci při definování rozhodovacího rámce. Metoda je používána společně s  metodou analýzy rozhodovacích stromů. Výhodou je strukturovaná identifikace kauzálních souvislostí problému, situace nebo události, taktéž poměrná snadnost metodu aplikovat i rychlost, s jakou je možné dospět k požadovaným výsledkům. Nevýhodou je, že výsledky jsou do značné míry ovlivněny subjektivním názorem členů týmu. Reference:

UFFE B. KJAERULFF, Uffe B. Anders L.  Bayesian networks and influence diagrams: a guide to construction and analysis. New York: Springer. ISBN 978-144-1925-466.

Název metody:

Rozhodovací stromy (Decision Trees)

Charakteristika:

Obdobně jako vlivové diagramy používá metoda rozhodovacích stromů grafické znázornění struktury problému. Jednotlivé větve stromu představují možná rozhodnutí a jejich důsledky.

Princip funkce:

Metoda je analogická s  metodou kauzálního diagramu, tzv. „rybí kosti“. Podstatou je grafické znázornění možných rozhodnutí ze škály variant řešení a hodnocení jejich dopadů. Jako příklad lze uvést aplikaci metody ve válečné hře, kdy na akci vlastních sil může nepřítel reagovat různými způsoby. Na každou z  možných reakcí protivníka mohou vlastní síly opět reagovat různými způsoby. V průběhu tvorby stromové struktury akce–reakce–protiakce jsou hodnoceny možné důsledky, výhody, nevýhody, hrozby nebo příležitosti pro vlastní síly.

Podmínky použití:

Metoda je použitelná v závěrečné fázi tvorby operační koncepce při testování validity platnosti hypotéz a úsudků pro konkrétní scénáře použití sil. Užívá se společně s metodou analýzy vlivových diagramů. Výhodou je strukturovaná identifikace kauzálních souvislostí možných rozhodnutí a  variant řešení použití sil, Výhodou je taktéž poměrná snadnost metodu aplikovat. Metoda je ale poměrně zdlouhavá a ve velké míře je ovlivněna subjektivním názorem členů týmu.

Reference:

FOTR, Jiří et al. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2006, 409 s. ISBN 80-869-2915-9. SKINNER, David C.  Introduction to decision analysis:  a  practitioner’s guide to improving decision quality. 3rd ed. Sugar Land, TX: Probabilistic Pub., c2009, xiii, 350 p. ISBN 978-096-4793-866.



Název metody:

Tvorba a analýza strategických řešení (SODA-Strategic Options Development & Analysis)

Charakteristika:

Metoda využívá individuální a týmové kognitivní mapy pro zkoumání podstaty a struktury problému při předem definovaných cílech. Cílem 74

použití metody je dosáhnout konsensu mezi aktéry. V případě tvorby operačních koncepcí mezi zpracovatelským týmem, funkcionáři s rozhodovací pravomocí a funkcionáři, jež výsledná koncepce ovlivní. Princip funkce:

Při tvorbě kognitivní mapy je nejdříve identifikován nejdůležitější cíl a postupně jsou k němu identifikovány faktory vlivu a rizika, rozhodnutí a jejich vzájemné vazby. Vzniká tak kognitivní mapa kapkovitého tvaru, kdy ve středu kapky jsou soustředěny faktory rizika a rozhodnutí největšího významu a na kraji nejmenšího významu. Z této kognitivní mapy jsou následně identifikovány možnosti a varianty, jak cíle dosáhnout.

Podmínky použití:

Obdobně jako metoda kognitivní mapy, tato metoda vyžaduje organizaci semináře formou brainstormingu, viz kognitivní mapy.

Reference:

PROCTOR, Tony. Creative problem solving for managers: developing skills for decision making and innovation. 3rd ed. New York: Routledge, 2010, xvii, 330 p. ISBN 02-038-5982-0.

Název metody:

Analýza SWOT

Charakteristika:

SWOT je akronym pro vnitřní silné a  slabé stránky organizace a  příležitosti a  ohrožení identifikované ve vnějším prostředí organizace. Analýzu SWOT řadíme mezi základní metody strategické analýzy právě pro její integrující charakter získaných, sjednocených a následně vyhodnocených poznatků. Jednotlivá písmena akronymu znamenají: Strengths – silné stránky, Weaknesses – slabé stránky, Opportunities – příležitosti, Threats – hrozby.

Princip funkce:

Z této charakteristiky jednoznačně vyplývá, že SWOT analýza pracuje s informacemi a daty získanými v průběhu hodnocení a analýzy vlastních sil nebo jejich částí pomocí dílčích analýz jednotlivých oblastí. Komplexně pojatá SWOT analýza staví silné a slabé stránky sil anebo jejich částí proti identifikovaným příležitostem a  hrozbám, které vyplývají z operačního prostředí a působení sil protivníka. Tím vymezuje pozici sil nebo jejich částí jako východisko pro definování způsobu jejich použití. SWOT je tedy typ analýzy schopností sil z hlediska jejich silných stránek, slabých stránek, příležitostí a ohrožení.

Podmínky použití:

Při provádění SWOT analýzy je vhodné vycházet z  obecných principů pro její realizaci. Postup je rozdělen do 4 fází: (1) Příprava na provedení SWOT analýzy. (2) Identifikace a  hodnocení silných a slabých stránek vlastních sil nebo jejich částí. (3) Identifikace a hodnocení příležitostí a hrozeb plynoucích z operačního prostředí a sil protivníka. (4) Tvorba matice SWOT.

Reference:

GRASSEOVÁ, Monika; DUBEC, Radek; ŘEHÁK, David. Analýza podniku v rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2010. 336 s. ISBN 978-80-251-2621-9. 75



GRASSEOVÁ, Monika; DUBEC, Radek; HORÁK, Roman. Procesní řízení ve veřejném sektoru: teoretická východiska a  praktické příklady. Vyd. 1. Brno : Computer Press, a.s., 2008. 266 s. ISBN 978-80-251-1987-7.

Název metody:

Analýza PESTLE (politické, ekonomické, sociální, technologické, právní, environmentální faktory)

Charakteristika:

PESTLE analýza slouží jako metoda zkoumání různých vnějších faktorů působících na vojska v prostředí. Metodu využíváme pro strategickou analýzu vnějšího prostředí na základě faktorů, u  kterých předpokládáme, že mohou ovlivňovat organizaci. Dále je možné metodu využít jako podklad pro vypracování prognóz o důsledcích vývoje faktorů operační situace na způsob použití sil. Účelem PESTLE analýzy je odpovědět na tři základní otázky. (1) Které z vnějších faktorů mají vliv na použití sil nebo jejich části? (2) Jaké jsou možné účinky těchto faktorů? (3) Které z  nich jsou v blízké budoucnosti nejdůležitější?

Princip funkce:

Metodou PESTLE analyzujeme faktory vnějšího prostředí, které by mohly znamenat budoucí příležitosti nebo hrozby pro použití sil, přičemž vnější prostředí tvoří faktory: Politické, tj. existující a potenciální působení politických vlivů. Ekonomické, tj. působení a vliv místní, národní a světové ekonomiky. Sociální, tj. působení sociálních a kulturních změn. Technologické, tj. dopady nových a vyspělých technologií. Legislativní, tj. vlivy národní, evropské a  mezinárodní legislativy, konvencí a úmluv. Ekologické (environmentální), tj. místní, národní a světová ekologická problematika a otázky jejího řešení.

Podmínky použití:

Při provádění PESTLE analýzy je můžeme pro analýzu a  predikci jednotlivých faktorů využít další vědecké metody, jako např. teorie scénářů, komparační analýzy, trendové analýzy, extrapolaci, historickou analogii či expertní metody. Pro kvantitativní analýzu a predikci jsou využitelné modely sledování časových řad, které umožňují pozorování jednotlivých proměnných v  čase. Pozorování mohou být uskutečněna ročně, kvartálně, měsíčně, případně i  v  kratším časovém vymezení. Vypracování modelu vychází z  předpokladu, že studiem minulých hodnot a jejich pohybu v čase lze predikovat budoucí hodnoty analyzované proměnné, např. nárůst vlastních sil nebo sil protivníka v prostoru bojové činnosti. Využitelné jsou rovněž příčinné (deterministické) modely odvozující hodnoty předpovídané proměnné z chování jiných proměnných, např. vývoj postojů místního obyvatelstva vůči vlastním silám a silám protivníka.

76

Reference:





GRASSEOVÁ, Monika; DUBEC, Radek; ŘEHÁK, David. Analýza podniku v  rukou manažera: 33 nejpoužívanějších metod strategického řízení. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2010. 336 s. ISBN 978-80-251-2621-9. GRASSEOVÁ, Monika; DUBEC, Radek; HORÁK, Roman. Procesní řízení ve veřejném sektoru: teoretická východiska a praktické příklady. Vyd. 1. Brno: Computer Press, a.s., 2008. 266 s. ISBN 978-80-251-1987-7. Kathleen B Hass, Richard Vander Horst, Kimi Ziemski (2008). From Analyst to Leader: Elevating the Role of the Business Analyst Management Concepts, 2008. ISBN 1-56726-213-9. p94: „As the discipline of business analysis becomes professionalized“.

Název metody:

Tvorba scénářů (Scenario building&planning)

Charakteristika:

Scénáře jsou příběhy o možných budoucnostech. Tyto příběhy spojují popis určitého budoucího stavu se současnou reálnou situací v  dané oblasti, a  to v  řadě vývojových souvislostí, které ilustrují politická rozhodnutí a jejich důsledky. Scénáře nejsou jednoznačné předpovědi budoucnosti, ale spíše způsob uspořádání mnoha tvrzení o  budoucnosti, která se za určitých podmínek může stát reálnou. Tvorba scénářů je velmi užitečným nástrojem v situacích, kdy minulost nebo přítomnost nejsou vodítkem pro budoucnost. Účelem tvorby scénářů je systematicky prozkoumávat, vytvářet a prověřovat možné budoucí podmínky vývoje operačního prostředí. Mají pomoci generovat dlouhodobé politiky, strategie a plány použití sil.

Princip funkce:

Proces může zpravidla probíhat ve třech fázích. V  rámci přípravné fáze se definují a ohraničují zkoumané oblasti a jsou voleny relevantní hybné síly, jejichž vývoj s podobou dané oblasti přímo souvisí. Tyto síly mohou být dvě, pak je prostor scénářů dvoudimenzionální, čtyři, tedy prostor čtyřdimenzionální, případně jiný počet. Pro predikci použití sil jsou používány čtyři dimenze: čas, prostor, síly a informace. Podoba každé hybné síly je nezávislou položkou v každém scénáři. Při volbě dvou nezávislých hnacích sil vzejdou jejich kombinacemi celkem čtyři alternativy scénářů. V rámci tvůrčí fáze se hybné síly času, prostoru, sil a informací definují a dostatečně popisují. Pro každý scénář se vypracuje seznam událostí, projektují se hybné síly a nakonec se připravují jednotlivé příběhy – scénáře nebo také vyprávění.

Podmínky použití: Zdaleka není nutné ani žádoucí sestavovat velký počet scénářů, ideální je čtyři až pět scénářů. K  tomu se také volí rozhodující hybné faktory a trendy jejich vývoje v omezeném počtu. Scénáře by měly být využitelné pro praxi. Reference:

POTŮČEK, Martin. Manuál prognostických metod. Praha: SLON, 2006, 196 s. ISBN 80-86429-55-5. PARTICIPATORY METHODS TOOLKIT

77

A practitioner’s manual. Brussels: Slocum, N.2003. ISBN 90-5130-447-1. ŠULC, Ota. Prognostika od A do Z. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987, 210 s. Název metody:

Interaktivní plánování (Interactive Planning)

Charakteristika:

Interaktivní plánování je metoda vyvinutá a používaná Russellem L. Ackoffem, zaměřená na vytváření budoucnosti. Je založena na přesvědčení, že budoucí použití sil závisí především na jejich momentálním stavu a  schopnostech reagovat na krizové situace. Tento typ plánování vychází z formulace žádoucího stavu schopností sil a výběru cesty a způsobů aproximace, jak tohoto stavu dosáhnout. Vytváří svou budoucnost tím, že nepřetržitě překlenuje mezery mezi skutečným stavem schopností sil, ve kterém se právě nachází (v každém okamžiku času), a stavem, ve kterém by měly být.

Princip funkce:

Interaktivní plánování je na rozdíl od jiných typů plánování, jako je reaktivní plánování a proaktivní plánování, zaměřeno na induktivní myšlení prostřednictvím interaktivní plánovací práce dozadu od místa, kde stav schopností sil má být, kde je teď. Jeho jedinečnou vlastností je kontinuita. Interaktivní plánování umožňuje organizaci a všem zúčastněným stranám to, aby se zapojily do procesu plánování. Má šest fází, rozdělených do dvou částí. Části idealizace a realizace se vzájemně skládají z propojených fází: (1) formulování nedostatků ve schopnostech sil – situační analýza, (2) stanovení minimálních požadovaných schopností sil, (3) metody, postupy a  zdroje pro dosažení minimálních požadovaných schopností, (4) plánování zdrojů, (5) návrh implementace a (6) monitorování a kontrola.

Podmínky použití:

Metodu je možné použít v několika fázích operačního plánování. Je vhodné, aby realizační tým byl složen z expertů na různé obory. Od členů týmu je očekáván přínos v podobě jejich vlastních odborných znalostí a schopností kvalitního úsudku. Nejčastější využití metody je především v prvních fázích řešení problému konceptu použití sil. Metoda je používána společně s  metodou analýzy rozhodovacích stromů a kauzální analýzou. Výhodou je strukturovaná identifikace kauzálních souvislostí problému, situace nebo události a  možností jejich řešení. Výhodou je poměrná snadnost metodu aplikovat i rychlost, s jakou je možné dospět k požadovaným výsledkům.

Reference:

Ackoff, Russell L. (1999). Re-Creating the corporation: a design of organizations for the 21st century. Oxford University Press: New York. Ackoff, Russell L. „A brief guide to interactive planning and idealized design.“ 31 May 2001. Linkoping University. 26 October 2008.

Název metody:

Bouření mozků (Brainstorming)

Charakteristika:

Podstata metody spočívá v systematicky vedené rychlé diskusi mezi experty různého zaměření s  cílem podnítit tvůrčí a  nová řešení 78

týkající se předem zvoleného tématu rozpracovávaného v operační koncepci. Je založena na schopnosti lidského mozku tvořit a vyjadřovat verbálně asociace. Protože kapacita mozku jednoho člověka je omezena, je brainstorming využíván ve skupině. Tím se zvyšuje produkce myšlenek a zrychluje se myšlení všech účastníků skupiny. Princip funkce:

Základem je stanovení tématu, k němuž účastníci vyjadřují asociace, které jsou zapisovány na tabuli. Z nich jsou vyvozovány další závěry a řešení. Základem úspěchu je uvolněná a příjemná atmosféra, která přispívá k  odstranění stresu blokujícího komunikaci mezi oběma hemisférami mozku.

Podmínky použití: Metoda probíhá ve třech fázích – přípravné, prováděcí a hodnoticí. Adekvátní počet účastníků se uvádí mezi šesti až dvanácti. Délka sezení by neměla překročit dobu dvou hodin. Reference:

POTŮČEK, Martin. Manuál prognostických metod. Praha: SLON, 2006, 196 s. ISBN 80-86429-55-5. PARTICIPATORY METHODS TOOLKIT A practitioner’s manual. Brussels: Slocum, N.2003. ISBN 90-5130-447-1. ŠULC, Ota. Prognostika od A do Z. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987, 210 s.

Název metody:

Popis myšlenkových pochodů (Brainwriting)

Charakteristika:

Metoda je podobná brainstormingu. Jediným rozdílem je to, že se nápady a náměty vyjadřují písemně.

Princip funkce:

Účastníkům ve skupině jsou rozdány barevné papíry (na jednoho účastníka 5 až 20 listů papíru) a ti na ně zapisují nápady – jeden nápad na jeden list papíru. Následně jsou papíry vyvěšeny. Na základě výskytu a počtu zapsaných nápadů lze identifikovat míru preferencí určitých nápadů a námětů skupinou.

Podmínky použití: Metoda probíhá ve třech fázích - přípravné, prováděcí a hodnoticí. Adekvátní počet účastníků se uvádí mezi šesti až dvanácti. Délka sezení by neměla překročit dobu dvou hodin. Reference:

POTŮČEK, Martin. Manuál prognostických metod. Praha: SLON, 2006, 196 s. ISBN 80-86429-55-5. PARTICIPATORY METHODS TOOLKIT A practitioner’s manual. Brussels: Slocum, N.2003. ISBN 90-5130-447-1. ŠULC, Ota. Prognostika od A do Z. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987, 210 s.

Název metody:

Panel expertů (Expert Panel)

Charakteristika:

Tato metoda je považována za téměř univerzální způsob pro vytvoření studie, která poskytne nějakou vizi nebo doporučení související s  konceptem použití sil. Expertní panely jsou zvláště vhodné pro řešení problémů operační koncepce, které vyžadují vysoké technické znalosti nebo jsou vysoce složité a vyžadují spojení expertů z mnoha různých oborů. 79

Princip funkce:

Metoda obsahuje přípravnou, realizační a  hodnotící fázi. V  přípravné fázi se přesně vymezí daný problém operační koncepce, aby byla zjištěna podstata úkolu, jeho účel a  rozsah. Následuje výběr členů panelu. Je vhodné, aby experti byli z různých druhů sil, vojsk a služeb. Od členů panelu je očekáván přínos v podobě jejich vlastních odborných znalostí a  schopností kvalitního úsudku. Výstupem z hodnotící fáze je prezentace zprávy panelu.

Podmínky použití: Panel většinou tvoří 12-20 osob, které se 3-18 měsíců zamýšlejí nad budoucím použitím sil v daném scénáři. Reference:

POTŮČEK, Martin. Manuál prognostických metod. Praha: SLON, 2006, 196 s. ISBN 80-86429-55-5. PARTICIPATORY METHODS TOOLKIT A practitioner’s manual. Brussels: Slocum, N.2003. ISBN 90-5130-447-1. ŠULC, Ota. Prognostika od A do Z. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987, 210 s.

Název metody:

Kolo budoucnosti (Futures Wheel)

Charakteristika:

Je způsob, jak organizovat myšlení a  pokládat otázky týkající se budoucnosti. Metoda identifikuje a  odhaluje důsledky událostí a trendů a je považována za jednu z aplikací metody brainstormingu.

Princip funkce:

Základní princip metody spočívá v tom, že uprostřed plochy (papírů, tabule, obrazovky) umístíme název základní řešené události či trendu a  k  němu pak paprskovitě připisujeme další souvislosti, zpravidla jen v  bodech. První kruh vznikne zapsáním primárních důsledků (konsekvencí) souvisejících se základním řešením situace daného scénáře použití sil. Sekundární důsledky vznikají vyvozováním z primárních a vytvářejí druhý prstenec kola. Protichůdné důsledky jsou v kruhu zaznamenávány na opačných stranách. Tento efekt řetězení pokračuje do doby, dokud nejsou vyjasněny všechny dopady použití sil pro splnění cílů.

Podmínky použití:

Práce touto metodou může probíhat dvěma základními způsoby. První je z počátku rychlejší, kdy účastníci sestavují mapu důsledků s omezeným nebo žádným hodnocením. Ve chvíli, kdy se skupina domnívá, že všechny názory jsou dostatečně zaneseny do grafu, mohou začít s  hodnocením a  korekcemi grafu tak, aby co nejvíce odpovídal skutečnosti. Druhý způsob je pomalejší. Od počátku jsou všechny zmíněné důsledky události nebo trendu podrobovány kritice a hodnocení předtím, než vstoupí do grafu. Je přijat jen ten důsledek, na kterém se shodnou všichni. Ostatní návrhy jsou vyřazeny.

Reference:

POTŮČEK, Martin. Manuál prognostických metod. Praha: SLON, 2006, 196 s. ISBN 80-86429-55-5. PARTICIPATORY METHODS TOOLKIT A practitioner’s manual. Brussels: Slocum, N.2003. ISBN 90-5130-447-1. ŠULC, Ota. Prognostika od A do Z. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987, 210 s. 80

Název metody:

Extrapolace trendů a časové řady (Trend Extrapolation And Time Series)

Charakteristika:

Tato metoda spočívá na prodlužování historických trendů založeném na předpokladu, že kombinované působení vnitřních i vnějších příčin jejich vzniku bude pokračovat se stejným výsledkem i v budoucnosti.

Princip funkce:

Principem extrapolace je předpoklad, že sledovaný proces bude mít i v budoucnosti stejné podmínky, které na jeho vývoj působily v minulosti, a že síla a směr vývoje použití sil budou zachovány. Extrapolace se stává vědeckou metodou jen tehdy, podaří-li se na základě dostatečných a  spolehlivých údajů formulovat zákonitost vývoje použití sil v budoucnosti. To se poměrně daří pro ty jevy, jejichž historický průběh lze popsat matematickými funkcemi, zejména lineární, exponenciální, periodickou (cyklickou) a  logickou funkcí. Trend obecně popisuje vztahy mezi dvěma nebo více parametry, a pokud je jedním z těchto parametrů čas, mluvíme o časové řadě sledovaných ukazatelů. Obecně je trend definován, jsou-li k dispozici data z více než dvou obdobných ozbrojených konfliktů minulosti.

Podmínky použití:

Tato metoda není vhodná ke zkoumání ekonomických cyklů z důvodu nepravidelnosti cyklických fluktuací a obdobně není vhodná pro zkoumání ozbrojeného konfliktu jako celku. Nabízí se tam, kde existuje relativní stálost proměnných a kdy existuje dostatek dat z minulosti, jako je například aplikace stálého operačního postupu u obdobných situací v minulosti.

Reference:

POTŮČEK, Martin. Manuál prognostických metod. Praha: SLON, 2006, 196 s. ISBN 80-86429-55-5. ŠULC, Ota. Abeceda prognostiky. Praha, 1976.

81

Seznam použitých zkratek ACH AČR AHP

Analysis of Competing Hypothesis Analýza soupeřících hypotéz Armáda České republiky Analytic Hierarchy Process Analyticko–hierarchický proces Area, Structures, Capabilities, Oblast, struktury, schopnosti, ASCOPE Organizations, People, Events organizace, lidé, akce CAX Computer Assisted Exercise Cvičení na simulátorech Capstone Concept for Joint Institucionální koncepce pro CCJO Operations společné operace CD Plan Concept Development Plan Plán tvorby koncepce COA Course of Actions Varianty činnosti COCOM Combatant Commander Velitel bojové jednotky CONEMP Concept of Employment Koncept použití CONOPS Concept of Operation Koncept operace COBP Code of Best Practices Kodex nejlepších postupů řešení CONUSE Concept of Use Koncept využití Complex Preparation of Komplexní příprava operačního CPOE Operational Environment prostředí ČR Česká republika Development Concepts and Centrum pro rozvoj koncepcí DCDC Doctrine Centre a doktrín DCF Defence Capability framework Rámec pro obranné schopnosti DFC Defence Capability Network Systém obranných schopností DOTMLPFI Doctrines, Organization, Training, Doktríny, organizace, výcvik, Zákazník pro aplikaci schopnosti ECC Equipment Capability Customer systému EU Evropská unie Future Air and Space Operating Koncepce pro budoucí letecké FA&SOC Concept a kosmické operace Future Electromagnetic Operating Koncepce pro budoucí operace FEMOC Concept elektromagnetickými prostředky Koncepce pro budoucí pozemní FLOC Future Land Operating Concept operace Future Maritime Operating Koncepce pro budoucí námořní FMOC Concept operace Vrcholová společná operační HLOC High-level Operational Concept koncepce (britská) Intelligence Preparation of IPB Zpravodajská příprava bojiště Battlefield

83

JDCC JFC JIC JOC JFDID

Joint Doctrine and Concepts Centre Joint Functional Concept Joint Integrating Concept Joint Operating Concept Joint Force Development and Integration division

JOpsC

Joint Operations Concepts

METT-TC

Mission, Enemy, Terrain & Weather, Troops & Support available

Centrum pro tvorbu společných doktrín a koncepcí Společná funkční koncepce Společná integrující koncepce Společná operační koncepce Oddělení rozvoje a integrace sil Koncepce pro vedení společných operací Úkol, nepřítel, terén a počasí, jednotky a zabezpečení dostupné

Organizace Severoatlantické smlouvy Organizace pro bezpečnost OBSE a spolupráci v Evropě OPLAN Operational Plan Plán operace OS Ozbrojené síly OSN Organization of United Nations Organizace spojených národů Political, Economic, Social, Politické, ekonomické, PESTLE(M) Technology, Legal, Environmental sociální, technologické, právní, (and Marketing) environmentální (a marketingové) Political, Military, Economic, Politické, vojenské, ekonomické, PMESIL Social, Information, Infrastructure sociální, informační, infrastruktura Political-Military Scenarios, Politicko-vojenské scénáře, cíle, POFEO Objectives, Strategy and Tactics, strategie a taktiky, ozbrojené síly, Forces, Environment, Others prostředí, další Reception, Staging, Onward RSOM Přijetí, rozfázování, pohyb vpřed Movement SME Subject Matter Expert Odborník na řešenou problematiku Strategic Assumptions Surfacing & Ověřování a modifikace SAST Testing strategických předpokladů Strategic Options Development & Tvorba a analýza strategických SODA Analysis řešení SOR Statement of Requirements Požadavky na síly SSM Soft Systems Methodology Metodologie měkkých systémů Analytická metoda identifikace Strengths Weaknesses SWOT slabých a silných stránek, možností Opportunities Threats a hrozeb NATO

North Atlantic Treaty Organization

ZHN

Zbraně hromadného ničení

84

Závěr V resortu obrany, podobně jako i v některých jiných resortech, se často opakovaně publikované strategické dokumenty zpracovávají bez jasných pravidel a různými postupy. Zpracovatelské skupiny nepostupují podle „osvědčených“ postupů a  málokdy jsou využívány metody operační analýzy k podpoře rozhodování. Vytvářené koncepce výstavby ozbrojených sil (OS) a jejich použití jsou založeny na analýzách současného stavu, ale plně neodrážejí vědecky podložené prognostické výhledy a vize budoucnosti. Jedním z  nejdůležitějších východisek pro tvůrce různých koncepcí (institucionálních, funkčních, umožňujících aj.) jsou koncepce budoucích činností souborů systémů a podsystémů. V podmínkách resortu obrany jde o operační koncepce OS, tedy o koncepce použití budoucích OS v horizontu 15 až 20 let. Právě operační koncepce, jako vědecky podložený prognostický materiál jsou pro strategický management jedním z podkladů a  zároveň východiskem pro tvorbu koncepcí výstavby a  rozvoje OS. Objektivně argumentačně nepodložené koncepce výstavby OS mají většinou krátkou životnost a ve své podstatě jsou příčinou neefektivního využívání dostupných zdrojů. Proto je nutné, aby měl strategický management analyticky podložené argumenty pro své rozhodování. Ve většině armád členských států NATO a EU to jsou právě koncepce budoucího použití ozbrojených sil, tedy operační koncepce, které se stávají východiskem strategií transformace OS. Operační koncepce OS by měla být jedním z rozhodujících vojensko-odborných dokumentů v procesu obranného plánování na základě schopností. Všechny ostatní vojenské koncepce, včetně doktrín, by měly z těchto koncepcí vycházet a měly by být rámcem kontinuálně a harmonicky se rozvíjejících ozbrojených sil. Nepostradatelným nástrojem pro tvorbu vojenských koncepcí by měla být metodika tvorby a rozvoje operačních koncepcí, která by sjednotila úsilí a způsob práce zpracovatelských týmů. Metodika by měla obsahovat aplikované metody operační analýzy a operačního výzkumu na tvorbu vojenských koncepcí, měla by stanovovat jejich obsah, strukturu a formu.

85

Přehled literatury AAP-6. Terminologický slovník pojmů a definic NATO: (anglicky a francouzsky). Praha: Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, 2009. 466 s. ALBERTS, David; HAYES, Richard. Code of best practice for experimentation. [Washington, D.C.: DoD Command and Control Research Program, 2002, xii, 436 p. ISBN 18-937-2307-0. Bezpečnostní strategie České republiky [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, září 2011 [cit. 2012-04-13]. ISBN 978-80-7441-005-5. Dostupné z: http://www.mzv.cz/file/699914/Bezpecnostni_strategie_CR_2011.pdf BUČKA, Pavel; MAČOVSKÝ, Ivan. Obranné plánovanie a  manažment zdrojov. In: Medzinárodná vedecko-odborná konferencia „Manažment, teória, výučba a prax 2012“. [elektronický zdroj] : medzinárodná vedecko-odborná konferencia. Liptovský Mikuláš: Akadémia ozbrojených síl generála Milana Rastislava Štefánika, 26.-29. Septembra 2012.  ISBN 978-80-8040-352-9. - S. 241-244. Capstone Concept for Joint Operations .Version 3.0, 15 January 2009, DoD USA. CJCSI 3010.02B. Joint Operations Concepts Development Process. Washington D.C.: Joint Chiefs of Staff, 2006. CJCSI 3010.02C. Joint Concept development and experimentation. Washington D.C.: Joint Chiefs of Staff, 2012. EICHLER, Jan. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - AVIS, 2006, 303 s. ISBN 80-727-8326-2. GALATÍK, Vlastimil et al. Principy obrany České republiky „2030“. Brno: Univerzita obrany, 2008, 81 s. ISBN 978-80-7231-513-0. GALATÍK, Vlastimil; PIKNER, Ivo; SPIŠÁK, Ján. Zásady tvorby operačních koncepcí. Univerzita obrany, BRNO 2010, ISBN: 978-80-7231-755-4. GALATÍK, Vlastimil; PIKNER, Ivo; KRČMÁŘ, Miroslav. Nové přístupy k  obrannému plánování v dlouhodobém horizontu: Scénáře a operační koncepce pro budoucí bezpečnostní prostředí. Vojenské rozhledy [online]. 2011, roč. 20, č. 3, s. 23-28 [cit. 2012-07-15]. ISSN 1210‑3292. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/scripts/file.php?id=104822&down=yes Guide to Capability-Based Planning. The Technical Cooperation Program, Joint Systems and Analysis Group, TR-JSA-TP3-2-2004, Virginia, USA, 2004, 15 pp.

87

HRŮZA, Petr; HALOUZKA, Kamil. Cyber Attack Targets. Cybernetic Letters [online]. 2012, [cit. 2012-11-02].2012, p.  5. ISSN 1802-3525. Dostupné z  http://www.cybletter. com/index.php?id=128 HUGHES, Daniel J. Moltke on the Art of War. New York: Ballantine Books, 1993. ISBN 978-0-307-53851-2. JOHNSON, Stuart E; LIBICKI, Martin; TREVERTON, Gregory. New challenges, new tools for defense decisionmaking. Santa Monica: Rand, c2003, xxiv, 390 p. ISBN 08-330-3289-5. Joint Operations Concepts Development Process (JOC-DP). Joint Cheifs of Staff. Washington D.C., 2006, 74 s. Joint High Level Operational Concept. Joint Doctrine & Concepts Centre (JDCC), Ministry of Defence, Shrivenham SWINDON, Wiltshire, October 2001 GIARRATANO, Joseph; RILEY, Gary. Expert systems: principles and programming. 4th ed. Boston, Mass: Thomson Course Technology, 2005. ISBN 978-053-4384-470. KREJČÍ, Oskar. Mezinárodní politika. 2., aktualiz. a  rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2001, 709 s. ISBN 80-861-1945-9. LUDVÍK, Jan; MORAVEC, Luděk. Co je to strategie?: Konceptualizace pojmu a model pro využití v bezpečnostní strategii České republiky. Obrana a strategie. 2011, roč. 11, č. 1, s. 22-31. ISSN 1802-7199. DOI: 10.3849/1802-7199.11.2011.01.022-031. Dostupné z: http://www.defenceandstrategy.eu/cs/aktualni-cislo-1-2011/clanky/co-je-to-strategiekonceptualizace-pojmu-a-model-pro-vyuziti-v-bezpecnostni-strategii-cr.html MONTGOMERY, Evan Braden. Defense Planning for the Long Haul: Scenarios, Operational Concepts, and the Future Security Environment. In: Defense Technical Information Center [online]. 2009 [cit. 2012-07-02]. Dostupné z: http://www.dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/ a522190.pdf SCHMITT, John F. A  Practical Guide for Developing and Writing Military Concepts. Defense Adaptive Red Team: Working Paper #02-4 [online]. December 2002, č. 4, s. 1-26 [cit. 2012-06-10]. Dostupné z: http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/dod/dart_guide.pdf The Future Land Operational Concept. The Development, Concepts and Doctrine Centre, Ministry of Defence, Shrivenham SWINDON, Wiltshire, October 2008 The Future Maritime Operational Concept. The Development, Concepts and Doctrine Centre, Ministry of Defence, Shrivenham SWINDON, Wiltshire, November 2007. TRADOC Regulation 71-20. Concept Development, Experimentation, and Requirements Determination. Fort Monroe, Virginia: Training and Doctrine Command, 2009.

88

Vojenská strategie. 1. vyd. Editor Vlastimil Galatík, Antonín Krásný, Karel Zetocha. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - PIC MO, 2008, 343 s. ISBN 978-807-2784-752. WALTZ, Edward. Knowledge management in the intelligence enterprise. Boston [Mass.]: Artech House, c2003, xiv, 357 p. ISBN 15-805-3494-5. ZEMAN, Petr. Česká bezpečnostní terminologie: Výklad základních pojmů. Brno: Ústav strategických studií Vojenské akademie v  Brně, 2002. ISBN není. Dostupné z: http:// www.defenceandstrategy.eu/filemanager/files/file.php?file=16048

89

Představení autorů pplk. Ing. David ČEP [email protected] Narozen 1967. Vysokou vojenskou školu pozemního vojska absolvoval v  roce 1989. V  letech 1989 až 2009 zastával velitelské a štábní funkce u dělostřeleckých útvarů. Od září 2001 do ledna 2002 absolvoval štábní školu v Compiègne ve Francii. V roce 2003 se účastnil vojenské mise KFOR ve funkci velitel mechanizované čety a v letech 2006 až 2007 vojenské mise ISAF – OMLT 207th Brigade jako FSO (důstojník palebné podpory). Od dubna 2009 působil na Univerzitě obrany v Brně jako odborný asistent oddělení studií vojenského umění Ústavu strategických a obranných studií. Od ledna 2010 jako odborný asistent skupiny vojenského umění, Katedry celoživotního vzdělávání, Fakulta ekonomiky a managementu, UO. Je studentem v doktorandském studijním programu. Zabývá se teorií vojenského umění, palebnou podporou, targetingu pozemních sil a vojenskou spoluprácí na úrovni OMLT.

pplk. Ing. Radek DUBEC, Ph.D. [email protected] Narozen 1966. V  roce 1988 absolvoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, je absolventem praporního velitelského kurzu v oboru řízení obrany státu. Od roku 1988 do roku 1999 prošel velitelskými a štábními funkcemi u vojsk od úrovně čety po stupeň velitelství územní obrany. V letech 1998 až 2004 působil jako náčelník operačního oddělení Velitelství územní obrany v Brně. Od roku 2004 působí u Univerzity obrany ve funkci vedoucího skupiny obranného plánování oddělení řízení obrany státu Ústavu operačně taktických studií a následně Katedry celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a managementu. Zabývá se problematikou obranného plánování, využitím metod na podporu rozhodování v podmínkách resortu MO, plánováním rozvoje schopností a tvorbou modulárních organizačních struktur. V  roce 2011 obhájil disertační práci na téma „Využití metod rozhodování v procesu tvorby dlouhodobého výhledu“. V letech 1993-1994 se zúčastnil vojenské operace pod záštitou OSN „UNPROFOR“. Byl spoluřešitelem projektu obranného výzkumu STRUKTURA – „Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací a jejich ověřování s využitím CD&E“. 90

PhDr. Libor FRANK, Ph.D. [email protected] Narozen 1975. Absolvent Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v  Brně (obor politologie), v roce 2006 zde také úspěšně dokončil postgraduální studium. Od roku 1999 vysokoškolský učitel katedry sociálních věd Fakulty velitelské a  štábní Vojenské akademie v  Brně (nyní Univerzita obrany). Od roku 2000 působil na Ústavu strategických studií, od léta 2001 jako vedoucí Skupiny politických a  sociálních studií ÚSS VA (dnes UO). Od září 2008 vykonával funkci vedoucího Oddělení bezpečnostních a obranných studií Ústavu strategických a  obranných studií UO (2008) a od ledna 2010 je vedoucím Skupiny bezpečnostních studií Katedry celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a  managementu UO. Zabývá se především oblastí predikce vývoje bezpečnostního prostředí, analýzou bezpečnostních hrozeb a rizik a dopady na ozbrojené síly.

Ing. Vlastimil GALATÍK, CSc. (plk. gšt. v zál.) [email protected] Narozen 1956. Vysokou vojenskou školu pozemního vojska absolvoval v r. 1980. V letech 1980 až 1986 zastával velitelské a štábní funkce u tankového útvaru, v letech 1986 až 1989 postgraduální studium na VA, v  letech 1989 až 1992 interní vědecká aspirantura, 1993 kandidát vojenských věd. Jako náčelník skupiny strategie, operačního umění a dějin vojenského umění katedry řízení obrany státu pracoval v letech 1993 až 1998. V r. 1996 absolvoval vyšší akademický kurz generálního štábu a v r. 1999 C.I.D. (Vševojskovou školu obrany) v Paříži. Od října 1999 zástupce ředitele a od r. 2005 vědecký pracovník Ústavu strategických studií VA a UO v Brně. V současné době pracuje jako vedoucí skupiny vojenského umění katedry celoživotního vzdělávání FEM. Zabývá se teorií vojenského umění, vojenskou strategií a operačním uměním.

91

pplk. Ing. Miroslav KRČMÁŘ [email protected] Narozen 1958. Po vystudování VVLŠ Košice pracoval na leteckých základnách v  Pardubicích a  Hradci Králové. V březnu 1989 byl vyslán jako vojenský pozorovatel do mise OSN. Po návratu v březnu 1990 pracoval na Ústavu vědeckých informací FMNO / ÚVI MO, kde se zabýval informační analýzou; absolvoval postgraduální studium na FF UK Praha a byl vyslán ke studiu řízení zdrojů na Defense Resources Management Institute v  Monterey v USA. Od října 1993 pracoval na oddělení mezinárodního plánování a spolupráce na GŠ AČR, kde se mimo jiné podílel na řízení programu americko-české vojenské spolupráce (Mil-to-Mil) a na rozvoji programu Partnerství pro mír (PfP). V roce 1995 odešel na vlastní žádost do zálohy. Pracoval nadále v mezinárodní oblasti: v letech 1999 až 2003 pracoval na Sekretariátu OBSE ve Vídni a dále ve 12 misích mezinárodních organizací: OSN (Namibie, Angola, Nepál), OBSE (Bosna-Hercegovina, Kosovo, Gruzie, Bělorusko) a  jako volební pozorovatel EU (Afghánistán, Mexiko, Indonésie, Etiopie). Od ledna 2009 zpět v aktivní vojenské službě působí jako odborný asistent na Univerzitě obrany. Zabývá se problematikou mezinárodní vojenské i civilní spolupráce a oblastí vojenského plánování.

doc. Ing. Milan KUBEŠA, CSc. (plk. gšt. v zál.) [email protected] Narozen 1949. Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy vystudoval Vysokou vojenskou školu ve Vyškově, později dvouleté postgraduální studium na Vojenské akademii v Brně a konečně třísemestrální Operační velitelský kurz Generálního štábu, opět na Vojenské akademii v  Brně. Jako voják z  povolání prošel u  vojsk funkcemi od velitele roty až po zástupce náčelníka operačního oddělení 1. armády. Po mnohých reorganizacích armády později pracoval jako vědecký pracovník vojenského vědeckého institutu a po jeho zrušení přešel na katedru Vojenské akademie v Brně. V červnu 1994 získal vědeckou hodnost kandidáta vojenských věd, (CSc.) a v říjnu 2002 úspěšně habilitoval (doc.). Zabývá se vojensko-strategickými a operačními aspekty výstavby, přípravy a použití ozbrojených sil. Je členem vědecké rady FEM a oborové rady doktorského studijního programu „Vojenská logistika“ a  „Vojenský management“. V  současnosti působí na katedře celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany v Brně. 92

pplk. gšt. Ing. Ivo PIKNER, Ph.D. [email protected] Narozen 1963. V roce 1986 dokončil studium na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. V letech 1986 až 1994 vykonával funkci náčelníka automobilní služby útvaru. V  letech 1995 až 2003 působil na katedře vojenského zpravodajství a elektronického boje Vojenské akademie v Brně. V roce 2001 vykonal v rámci doktorského studia tříměsíční stáž na Royal Military College of Science v Anglii (2001) a v roce 2008 obhájil disertační práci na téma „Zbraňové systémy pozemních sil v  budoucích operacích“. V  roce 2006 se zúčastnil vojenské mise EU ALTHEA – jako náčelník sekce operačního plánováni CJ5 HQ EUFOR na území Bosny a Hercegoviny. V období 2006 až 2010 zástupce České republiky v  pracovním týmu NATO RTO/Panel SAS-060 pro zpracování dlouhodobé vědecké studie „Joint Operations 2030“. Od roku 2003 odborný asistent skupiny studií vojenství a  vojenského umění Ústavu strategických studií a  v  období 2007 až 2008 zástupce ředitele Ústavu strategických studií Univerzity obrany. Od 2008 do 2010 vedoucí Oddělení studií výstavby a rozvoje ozbrojených sil Ústavu strategických a obranných studií UO. V současné době působí jako vedoucí vědecký pracovník Katedry celoživotního vzdělávání FEM UO. Je členem redakční rady časopisu Obrana a strategie a Vojenské rozhledy. Byl hlavním řešitelem projektu obranného výzkumu OPERKON – „Operační koncepce ozbrojených sil ČR ve společných operacích“. Zabývá se charakteristikami a  tendencemi vývoje vojenství a vojenském umění se zaměřením na výstavbu a rozvoj ozbrojených sil a tvorbu koncepcí a experimentování (CD&E). Řeší problematiku rozvoje a použití ozbrojených sil v budoucích operacích a jejich dopad na tvorbu koncepčních dokumentů.

Ing. Ján SPIŠÁK (plk. gšt. v zál.) [email protected] Narozen v  roce 1958, v  r. 1983 absolvoval VVŠ PV ve Vyškově, je absolventem praporního a brigádního velitelského kurzu a kurzu generálního štábu v roce 2007. Od roku 1983 do roku 2003 prošel velitelskými a  štábními funkcemi u  vojsk od úrovně čety po mechanizovanou divizi. V letech 2003 až 2007 působil na operačním odboru a na Správě doktrín ŘeVD, V  letech 2007 až 2009 pracoval ve funkci náčelníka oddělení řízení obrany státu Ústavu operačně taktických studií (ÚOTS) a zástupce ředitele – vedoucího oddělení studií vojenského umění Ústavu strategických a  branných studií (ÚSOS) Univerzity obrany 93

Brno. Od roku 2010, po ukončení aktivní služby, pracuje jako akademický pracovník na katedře celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky managementu UO v Brně. Zabývá se problematikou rozvoje schopností, vojenských koncepcí a vojenským uměním se specializaci na operační umění.

Ing. Pavel Zůna, MSS., Ph.D. (plk. gšt. v. zál.) [email protected] Po ukončení vysoké školy vykonával v  letech 1984 až 1988 základní a  střední velitelské funkce do stupně náčelník služby pluku. V  letech 1991 až 2005 sloužil u  obou složek současného Vojenského zpravodajství. V průběhu této služby byl zařazen mimo jiné na funkce zástupce přidělence obrany v Belgii (1994 až 1998), přidělenec obrany ve Velké Británii s přiakreditací v Irské republice (2001 až 2002), ředitel Odboru vojenské diplomacie (2002 až 2003), zástupce ředitele Vojenského obranného zpravodajství (2003 až 2004), zástupce ředitele Vojenského zpravodajství (2005). V průběhu služby zastupoval resort obrany a Českou republiku ve výborech NATO Intelligence Board, NATO Special Committee, European Union Military staff Intelligence Board, podvýboru Bezpečnostní rady státu pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky a Allied Joint Operation Doctrine. V roce 2005, po ukončení aktivní služby, pracoval jako odborný referent a vedoucí odborný referent na Institutu doktrín Velitelství výcviku – Vojenská akademie ve Vyškově. Jeho hlavní zaměření bylo v oblasti získávání poznatků a využívání zkušeností z operačního nasazení jednotek ČR v zahraničí (Lessons Learned). Mimo jiné zastupoval AČR v Implementační skupině a pracovních skupinách iniciativy „Military ERASMUS“. Je členem redakční rady časopisu Obrana a  strategie, národním zástupcem v  panelu NATO Research&Technology Organization System Analysis and Studies, místopředsedou Odborné sekce operačního umění a taktiky Rady resortu obrany pro vědu, experimentální výzkum a inovace.

94

Rejstřík A

H

Abdukce 66, 67 Akvizice 44, 45, 46, 49 Ambice 54, 62, 74 Analýza Bouření mozků 78 Extrapolace trendů 81 Interaktivní plánování 59, 78 Kognitivní mapy 57, 59, 72, 74, 75 Kolo budoucnosti 80 Mapové modelování zisku 59, 71 Panel expertů 79 PESTLE 63, 76 Popis myšlenkových pochodů 79 Příčinné a důsledkové mapy 59, 73 Rozhodovací stromy 59, 74 SWOT 59, 75, 84 Válečná hra 59, 71 Vlivové diagramy 59, 73, 74

Hierarchie 12, 16, 17, 18, 35, 36, 37, 38 Historie 21 Hodnocení nejistoty 60 Hodnocení rizik 60 Horizont 33, 34, 39, 43, 44 Hypotéza 21

I

Indukce 66, 67

K

Koncepce 9, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 28, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 66, 70, 74, 75, 79, 80, 83, 84, 85, 87

M

Metody 11, 15, 29, 36, 58, 62, 64, 67, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 85 Mise 21, 60, 66 Modernizace 44, 45, 46, 47

B

Bezpečnostní politika 26 Bezpečnostní prostředí 26, 27, 37, 63, 87 Bezpečnostní situace 12, 53

N

D

O

Národní zájmy 25 Nepřítel 12, 67, 74, 84 Obrana 29, 32, 37, 88 Obranná politika 28, 29 Obranné plánování 9, 33, 41, 43 Obranné priority 43, 44 Omezení 28, 29, 30, 39, 41, 44 Operace 17, 21, 22, 26, 27, 30, 31, 32, 37, 39, 43, 60, 66, 67, 71, 73, 83, 84 Operační analýzy 9, 58, 59, 60, 62, 66, 72, 85

Dedukce 66, 67 Doktrína 47

E

Experiment 60 Experimentování 19, 33, 35, 36

F

Faktory 12, 15, 21, 27, 28, 52, 57, 63, 66, 69, 75, 76, 77 Finanční prostředky 46

95

Operační koncepce 9, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 28, 30, 31, 32, 36, 38, 39, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 66, 70, 74, 79, 80, 83, 84, 85, 87 Operační prostředí 11, 22, 26, 27, 28, 32, 39, 47, 63 Operační rizika 60

Systém 13, 17, 18, 24, 30, 45, 52, 55, 65, 68, 73, 83

T

Technologie 28, 39 Tvorba a analýza strategických řešení 74, 84 Tvorba koncepcí 36 Tvorba scénářů 59, 77 Typologie 15

P

Plán Plán rozvoje 30, 44 Plán tvorby operační koncepce 57 Plánování 9, 11, 13, 19, 22, 27, 30, 31, 33, 41, 42, 43, 44, 45, 49, 51, 52, 53, 54, 59, 61, 66, 67, 71, 73, 78, 85, 87 Podmínky 12, 13, 22, 25, 30, 32, 39, 41, 43, 44, 46, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81 Politické cíle 60, 62 Politické zájmy 30 Použití sil 9, 30, 31, 32, 34, 35, 37, 38, 39, 58, 59, 60, 61, 67, 68, 69, 71, 72, 74, 76, 77, 78, 79, 80, 81 Proces tvorby 52, 53, 62 Projekt operační koncepce 54 Projektový management 52

V

Válka 60 Varianty činnosti 12, 66, 67, 71, 83 Vojenské nástroje 11, 43 Vojenský problém 32, 39 Východisko 25, 46, 75 Výstavba 45, 46

Z

Zdroj 87 Zkušenosti 21, 30, 35

Ž

Životní zájmy 25

R

Rizik 24, 26, 59, 60 Rozhodování 11, 12, 26, 48, 55, 64, 66, 71, 74, 85

S

Scénář 12, 20, 43, 59, 61, 67, 77 Schopnosti 11, 12, 15, 18, 22, 26, 28, 31, 32, 33, 34, 36, 38, 39, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 51, 60, 79, 83 Strategická rizika 60 Strategické zájmy 25 Strategie 11, 12, 15, 23, 24, 25, 31, 34, 37, 48, 49, 54, 60, 63, 66, 77, 84, 87, 88, 89 96