oooaoooaoďoooooeooooooooooooooooooooooooaeooooooooooo60o*s)ooo

I N F O R M A C E

O

C H A R T Ě

77

ročník devátý (1986) - Č.13

ooooooooooi *tr Dokument Charty 77133:86 K životnímu jubileu Vlasty Chramostové 2 [32)86 Gaudeamuo igitur 3 Sdělení VOM3 Č.59C (Další zpráva o výkonu trestu J.Wolfa) 7 č.591 (Souhrnná sdělení k 1.12.1986) 8 Petice za Jana Dusr. ¡41 Václav Havel) Děkovná řeč (k udělení ceny Erasma Rotterdamského) 21 Gertruda Sekaninová čakrtová Rudčmu právu 24 Evropský parl^maot a SPD ke společnému prohlášení k 30.výročí jtMJ.ir^wince Světový mírový kongres v Kodani (podle J^čwtk* A Z.Tomíkové) 24 Z dopisu Mezinárodního úřadu práce Pavlu Roubalovi 26 V samizdatu nově vyšlo... 27 Krátk- zprávy (zásah proti nezávislé hudební kultuře - zásah GtB proti punkově svatbě - francouzský státní rada o lidských právech v Seakoslovensku belgické mírové hnutí signatářům Pražské výzvy - Jan Mlnkiewicx píše Václavu Havlovi) 28-29

A

Datum posledního ¿¿kumentu, zařazeného do tohoto číslř: 23.listopad 1986

Informace o Chartě 77 vydává nezávislá redakční skupina signatářů Charty 77 Petr

U h 1, Anglická 3, 120 00 Praha 2 - Vinohrady

oooaoooaoĎoooooeooooooooooooooooooooooooaeooooooooooo60o*s)Ooo
Charta 77/33/86

K životnímu jubileu Vlasty Chramostové Vážená c milá Vlacto Chramostová, Vám i nám by bylo nepochybně milejší sejít ae dnes večer ve dveřícn Vaší někdejší herecké šatny nebo u stolku v divadelním klubu s kyticí a blahopřáním k premiéře, kterou divadlo uvedlo jako připomínku, že jedna z jeho nejlepších hereček právě překročila práh'dospělo sti a zralosti. Patří k těm nejtrapnějším rysům teto doby 3 k nejchorobnějším příznakům této společnosti, že Vás naopak nelézáme v soukromí, kam jste byla před dvanácti lety vykázána pro svou m.rvní a občanskou integritu a nepoddájnost, pro ryzí a neúpl-rtnou povahu. Ale nechceme při příležitosti, kterou nabízí Vaše životní jubileum, stavět temný monument moci, která Vás oloupila o tak velký kus îvosta. Chceme naopak vyslovit uznání a vděk herečce, za kterou lidé dlouhé roky chodili do divadla. . Nejsme údy senátního sboru české divadelní kritiky 2 ¿ni se necítíme oprávněni k odborným kritickým verdiktům. Trnuíéme si však říci, že jen málo českých hereček naší doby mohlo soutěžit s Vaší profesionální náročností, 9 precizností Vaší herecké tvorby a jejím osobitým nat relem, s Vaším jedinečným temperamentem. A také s Vaším vzácným smyslem pio soolupráci v týmu a s tím spojenou obětavostí. 0 Vás nikdy nebylo možno říci, že hrajete jen z povinnosti, že vystačíte s rutinou /byí mistrnou/, protože elán o sílu ci schováváte "pro lepší příležitosti". Dávala jste se vždycky celá a pokaždé znovu. Dnes, uprostřed obecného umleckého zjalovění, oportunismu a výdělkaření, vzpomínka na ;oslední Vaše roky na jevišti se zdá neuvěřitelnou nadsázkou^ A to ještě zastáváme dlužni připomínku Vaší dlouholeté herecké práce před kamerou filmovou i taijvizni a nřed rozhlasovým mikrofonem, kde jste s^ zapsal? do pan.' ti většího ôčtu posljchačů a diváků, než kolik jich st čilo poj;.r-ut domovské divadlo za celých dvacet roků v Divadle na Vinohradech, předtím pět let v Olomouci a v Brně a nakonec dva roky v Divsdle za branou. íez&stávéjme však jen u Vaěí "oficiální éry". V době, ^dy většina heiců se začala konfirmovat se stít.ií 20.í, Vy naopak jste po překrásné L tce Kuráži na oblirtní scéně volili raději íozloučení s divadlem, než abyste za; čela názor, pactcj, "ivotní filozoíii, k níž jste dospěli. V měsících, kdy i někdejší nejhlaaitější oponenti režimu vzali zavděk čeledínskou knížkou ^ své kritická výhrady k ertablishmentu šept-li si už jen po koutech klubovních kumb.llů, Vlasta Chramostová, kamenný i divadlům naccbro zí kázaná, stvořila nový stánek divadelní tvorby va svém vlastním pražském domově. Pět roků "bytového divadla" v nejv./šším poschodí don v Čelakovského sadech číslo 10, kde Vlasta Chramostová mimo jiné ve světové premiéře uvedla první k-přály vzpomínek Jaroslava Seiferta, originální úprevu Macbethe a Pavlíčkovu Zprávu o pohřbívání v Čechách, bude patřit ke xxĚtjyý světlým stránkám historie českého divadla uprostřed nei^dostných sedmdesátých let našeho století. Jakousi zvláštní shodou okolností zrodilo se r še p r v í "b tové divadlo" v místech prvopočátků a vůbec prvních krůčků českého divadelního kumštu v ninulém století. Vlasta Chr^r^stová, současným divákůp zapovězená a zamlčená, se trk doslovně štola pokručovatelkou průkopníků našeho divadla jaô umění, ktoré se uskutečňuje ne pro zií-k, ^le z vnitřní potřeby, ne pro ozdobu moci, ale pro dojetí a ia
Života. K naší velké lítosti a : nenapravitelné Škodě české divadelní kultury nemůžeme Vám otevřít cestu na jeviště. Ale dovolíme si zároveň tvrdit, že za všechne představení, v nichž jste nesměl* účinkovat, za všechny herecké role, které Vám byly neprávem upřeny, sám život Vás obsadil do velké charakterní role československého dramatu. A to, že jste našla k této úloze sílu a že jste v ní obstála, je nejen občanský, ale i umělecký čin: má totiž svou těžko dostupnou a draze zaplacenou krásu. Děkujeme Vám zs něj i za naději, jež se v něm skrývá. A přejeme Vá m z celého srdce zdraví, životni harmonii a neubývající tvůrčí elán. V Praze 17. listopadu 1986 Martin Palouš mluvčí Charty 77

Anna Sabatová mluvčí Charty 77

Jen Štern nluv*í Charty 77

Charta 77/32/86 /Pozn. red.: Vzhledem k délce dokumentu zveřejňujeme v tomto Čísle zhruba polovinu textuj druhá polovina bude zveřejněna příště./ V prostředí Charty 77 probíhá diskuse o stavu československého vysekého školství. Ve snaze učinit tuto diskusi obecnou záležitostí, vydáváme text, který se zabýv'. posláním univerzity jako samostatného a samosprávného střediska vzdělanosti a myšlení. Martin Palouš mluvčí Charty 77

Anna Šabatová mluvčí Charty 77

Jan štern mluvčí Charty 77

V Praze 17. listopadu 1986 Ma vědomí: ministrovi školství ČSR ministrovi školství SSR rektorům československých univerzit Gaudeamus_igitur Úvod Rozvoj kultury a vzdělanosti a tudíž i schopnost společnosti řešit ožehavé problém^, které každá doba přináší, závisí do značné míry na školských institucích. Důležité místo náleží zde vysokým školám a v prvé řadě univerzitám. Jejich tradiční poslání bylo dvojí: jednak skýtat a c.h:áňnv.)t prostor svobodného rozvoje kulturních a duchovních hodnot, ^teré vtiskují určitému lidskému společenství jeh^ ndinečnou, n^ směnitelnou tvář; jednak v^hovávat budoucí ;_enerc.ce vydělaných lidí a poskytovat t^mto lidem potřebnou kvalifikaci, aby byli schopni se přijatého kulturního dědictví sani ujmout, přidat k němu to nové, co jejich doba přinese, s posléze je zase nředat tom, kte^í přijdou po nich. Ka^.dá dobo pochopitelně chápala toto dědictví - at už co do jeho obsaha či do zp".sobu, j;k je opatrovat po svén. Pojití vzdělanosti se v toku historie proměňov.lo: od pojetí středověkého, postaveného na teologii, přes renesanci a osvícenství až do současnosti, kdy se jeho normou i pře-cžujícím obsahem stává matematicky založen' věda. Přes tyto dějinné proměny však přetrvával respekt vzdělanosti jako takové. Uchovávalo se povědomí o tom, že neirá-li společnost duchovně chátrat a uprdat, je zapotřebí poskytovat a zaiučovat nositelům vzdělanosti t-kové podmínky, aby byli s to zhostit se svého úkolu co nejlépe - ku prospěchu nikoli především svému, ale všech, celého lidského společenství. V minulosti patřily univerzity i v našich zemích k důležitém střediskům rozvoje kultury, vědy i soolečenského života v nejširším slova smjslu* Jakou,roli však u nás hrají dnes? Domníváme se, ê dnešní "nga&řo v^KHkSHo ^ ^ ^ v í vůbec a univerzit zvláště n^ní dobrý.

Mají-li tato zařízeni plnit svoje původní a pro společnost životně důležité poslání,* je nezbytné, aby se podmínky, za kterých existují, i styl jejich činnosti radikálně proměnily. Stručné ohlédnutí po "ideji" univerzity a jejích dějinách Univerzity, zaujímající tradičně v systému evropského školství centrální postavení, vznikaly ve středověku jako uskutečnění určité specifikcy evropské "ideje", jako výraz evropského postoje vůči vzdělání a kultuře. Přestože duchovní dimenze, které vedly . k jejich vzniku, zůstaly.namnoze skryty /podobně jako u gotických katedrál/, dá se z existence a dějin univerzity leccos o jejich "původní ideji" vyčíst a určitým způsobem ji rekonstruovat. Univerzity se ustavují rozhodnutím panovníků a papežů jako autonomní, samostatné a samosprávné korporace, jako nezávislá společenství učitelů a žáků "pro studium věd".¿Aby mohly existovat, jsoú vybaveny privilegii, která jim zajišťují sociální, právní a duchovni autonomii a chrání je proti lokální moci feudální, městské i duchovní. Samy si volí své rektory a děkany, mají práva zkušební a promoční, svou vlastní jurisdikci. Např. na Karlově univerzitě v Praze byl v počátečním období její existence rektor volen na dobu jednoho roku či dokonce pouze šesti měsíců /volby 'byly vždy na svátek sv. Jiří a sv. Havla/ na shromážděním všech členů univerzitní korporace a mohl se'jím stát kdokoli, každý doktor, mistr či student. Od rektora se očekávalo, že bude, jak to vyjádřil Stanislav ze Znojma při uvedení M. Křištana z Prachatic na toto místo v roce 1412, "spravedlivý v soudu, přesný ve výkonu povinností á v míře schxovívavý a snášenlivý" /iustus in iudicando, stcennus in exeguendo et pius in tollerando/. êdině za takového vedeni totiž mohla univerzita uchovat svůj nezávislý statut a věnovat se svému poslání. Důležité jé, že ve svém původním rozvrhu univerzita není ani církevní ani státní institucí. Je sice svou existencí podmíněna, církví a mocí panovníkovou, u nichž také hledá ochranu a podporu, ale svou vlastní povahou udržuje v sobě ^ úsilí po nezávislosti. K "původní ideji" university náleží i to, že prvotním motivem její existence není potřeba všeobecné nebo zvláštní výchovy / k nějakému povolání/, není tu ani pro státní nebo církevní potřeby, ale v její podstatě je touha vědět a poznávat, vedou ji učené vědecké zájmy.2ít bez *'ědy je totiž pro člověka, jak to vyjádřil t Sieger z Brabantu, smrt a bídný hrob. A právě univerzita se stala místem, kde se měla láska k vědě, čirá potřeba vzdělanosti naplňovat. .' 'r;.Dějiny univerzit, třeba té pražské, pochopitelně nejsou jen idylickým příběhem postupného naplňování této lásky pod ochranou vládců duchovních i světských, ale jsou především dějinami jejich vzmachů a ústupů ze slávy,, rozkvětů arozkladů, kdy původní idea ustupuje a upadá v zapomnění. Promítají se sem pochopitelně dějiny politické a sociální, odrážejí se zde změny duchovního klimatu, kulturní proměny, prostě vše, co každá doba přináší, co staví univerzitu vždy znovu do specifické "dobové" situace. Nicméně zde zůstává určitý nadčasový prvek, cosi jako jádro vlastního dějinného pohybu univerzit: vztah k "původní ideji" univerzity,^ dějinně proměnlivá schopnost člověka tuto ideu vnímat a uskutečňovat. Tam, kde se idea vzdaluje z lidského povědomí až k hranicím zapomnění, nastává krize univerzity. Taková situace však není pouze úpadkem univerzitního života, ale zároveň se v ní spoluklade otázka po této ideji} ve chvíli úpadku se totiž ukazuje stále nutnější daný stav posoudit, upadajícího ducha univerzity znovu uchopit a univerzitu jakožto časnou instituci obnovit a zreformovat. Každá krize univerzity vždy znovu oživuje, myšlenku její reformy. r.' ' " "'.

Univerzitní reforma se stává aktuální např. na počátku 19. století, tehdejší ahalutistická státní moc již dávno zapomněla, proč vlasně byly kdysi světskými panovníky univerzity zakládány, a byla náchylná považovat ja za...pouhý-.nástrcij*ire-^výc^ -inetituce, které tu jsou pouze od toho, aby dělaly, co od nich stát vyŽáduje. Rakouský císař Fr^ntiêk I. řekl v roce 1821 lublaňským profesorům: "Nepotřebujeme učenee, nýbrž hodné občpny. Vzdělávejte takto mládež. Kdo bere plat ode mne, musí učit, čemu nakazuji. Kdo to nedovede nebo mi přijde s novými ideami, může jít, nebo ho dám odstranit." Proti takovéto "interpretaci" univerzitní jide je ovšem povstává a rychle sílí intelektuální opozice, nebot univerzita takto pochopená velice rychle chátrá. Mezi mysliteli, kteří se problémem univerzitní reformy tehdy zabývali, náleží významné místo Wilhelmu von Humboldtovi, z jehož pera pochází "organizační plán", jak vybudovat univerzitu nového typu. Stávající praxi kritizuje Humboldt zejména v těchto bodech. . - Univerzity se postupně proměnily v jednostranné, odborně zaměřené .-školy, v pouhé přípravky k povolání - především ve státním aparátu. Cílem univerzitního studia-'se stalo osvojit 'si mnohé vědomosti z neteoretických oblasti pivota, nejrůznější partikulární, účelově pochopené poznatky a slpžit příslušné penzum zkoušek. Věčná examina přivádějí posluchače y zoufalství, vyvolávají nepřekonatelný odpor k vyučování) vzbuzugí nechut k vědomostem, které jsou do hlav nalévány* dusí žádostiyost po vědění. "Vysoké" učení, kde vědecké pravdy se studentům předkládají' jako hotové, vyřešené iefinitivně^-platné, ovšem není nic jiného než pokračování školy nižší. Univerzita se tak vzdaluje svému původnímu posláni: být pístem, kde 'se otevírají nové pohledy na * skutečnost, kde se pěstuje učenost íjako schopnost vidět nově a nové a.transformovat toto vidění ve vědění člověka o sobě a o ' syém světě; přivádět k takovému vzdělání, které je obecné a univerzální; pěstovat takové vědecké poznání, které směřuje k "celku" vědění a pravdy, které má stále na .očích celkový smysl světa a člověka jako svůj cíl. ^ Základním vodítkem Humboldtem ^navržené univerzitní reformy, svorníkem, který má vázat celé-univerzitní studium v jednotu a dodávat mu obecnosti a univerzálnost, se stává filozofie. Právě filozofie j$ podle jeho přesvědčený oním pojítkem mezí teoretickým věděním jednotlivých věd a mravně zákotveným lidským jednáním, mezi jednotlivostmi a celkem lidského života^ mezi člověkem a světem vůbec. Ona podněcuje V člověku nový životní pocit a nový názor na svět, totiž vědomí otevřenosti světa, člověka i budoucnosti Včleněni této základní myšlenky do institucionalizované ideje univerzity vyjadřuje Humboldtův "organizační plán" slovy; "Je dále zvláštností vyšších vědeckých ústavů; /tj. univerzit/, že pojednávají védu jako ještě ne zcela vyřešený problém a tím stále setrvávají při bádání^ zatímco škola se .'-věnuje a učí jen hotovým a skončeným poznatkům." Odtud také vellqý důraz, který Humboldt klade na svobodu univerzity a její nezávislost na měšťanské společnosti,"Yâmesl'nàvajici se především "technickými" problémy své existence, zejména ekonomií, myslící především v termínech společenské nabídky a poptávky. Není zde dost dobře mo:né sledovat složitý vývoj ideje univerzity a jejích prakticlozých uskutečnění v různých zemích v průběhu posledních dvou století! - at již se děl v návaznosti na Humboldtův plán nebo v ostré opozici proti němu. Přinejměnším však bije do očí, že význam univerzit postupem času nesmírně vzrostl. . Pokud jde o naši zemi, ne náhodou byla první československá republika označována za "republiku profesorů" a ne náhodou byla prvním větším represivním aktem fašistických okupantů likvidace vysokého školství a brutální perzekuce studentů a profesorů.

Konstatujme alespoň, že na univerzitách ČSR mezi roky 1913 . 1^33 bylo zachováno nebo obnoveno mnohé z toho, co jsme zde již zmiňovali v souvislosti s "původní idejí". Formálně byly univerzity nedány značnou autonomií vůči moci světské /a samozřejmě i vůči oslabená moci duchovní/: volbou íunkcionářů počínaje o nedotknutelností akademické oůdy konče. Ještě důležitější je zachovávání "původní ideje" univerzitní pokud jde o obsah vědeckého bádání a výuky: profesoři si mohli víceméně svobodně volit obsah a časový rozsah nvýcř přednáškových cyklů tak, eby odpovídal jejich tvůrčímu c pedagogickému z¿měrcní; studensti nebyli omezováni žádnými "směrnými čísly'' a měli dalekosáhlou volnost volby přednášek podle svého odborného zájmu. Dokonce i iOvov ký rozpor, zda univerzitní studium má být především přípravou ne budoucí povolání , nebo naopak vrcholnou a od dalších účelů neodvisjou lormou vzdělání, byl svým způsobem /i kdy?- zvláště stciálrě ne příliš .ta.-.tn^ma vyžadujícím další reviz^/ řešen: existovaly dvě for:;y studio, jedna s "absolutoriem" /státní zkouškou/, skýt jícím zá. uky pí další praktické uplatnění, druhá orientovaná jen na vědecký zájem a příslušně univerzitní ti.LJly. N5se_součé.sná situace Současnou podobu a oigínizaci života na československých univerzitách kodiíikuje Zákon o vysokých školách, vydaný LO. dubna 19S0 /č.11/1980 Sb./. Ten povazuje vysoké školy za nejvyš;;í stupeň československé vzdělávací soustavy. V řádném případě z něj nevyplývá,že by mezi tímto stupněm astupni nižšími byl spatřován nějaký hlubší rozdíl. Je z něj naopak patrná, že vysoké školy - a tedy i univerzity - nemají mít povahu nějakých "svobodných učeni", ale pouhé součásti jednotného, státem rozvrženého c st t^ími orgány řízeného školského systému. Při "ozhodovíní pr. kticky o všo .h aspektech života vysokých škol - od -mc-nování vy o':oškolsk;,'ah íunkcionářů, přes finanční rozpočet, styk se z hrín-aníiai institucemi a udělování pedsgo/ických hodností až po v'dávání ul^bnic a schvalování učebních osnuv a plánů výzkumu - mrjí podle tchoto z kona poslední slovo státní úřady, ministerstva školství anod. Tzv.. akademické svobody, o které se vždy opíralo veškeré fění no vysokých školách a kterému dodávaly jeho osobitého ducha, pře-uly být uznávány nejen de facto, ale i de iura. Závislost ní- at'tních institucích a jejich aparátu vyso c školy stále více ockromuje a je podle našeho míněni hlavní brzdou jejicn rozvoje. Způsobuje, že nejdůležit jším činistelem při rozhodování o náplni vysokého gôlstvi přest-vá být elementární potřeba lidského ípolačenství pěstovat věd\ 6 umění, rozvíjet kulturní dědictví o př^dlv^t je z generace na generaci, ale statní zájmy, at už společe^s!.o--akonomické či mocemô-ideoloîcké. a/ Tak zv.ná sm m á čísla Studijní obory, které se tun kt^rý školní roh otevírají, i počet studentů, který můê být na určitý obor přijat, tzv. směrná čísla, se at.novují na ministerstvech školství. Rozhodujícím parametrem ee přitom stávají potřeby direktivně řízeného nároanko hospodářství, resp. spíše to, jak se tyto o^třoby právě v té chvíli jeví kompetentním ministerským úředníkům. To ;:á pochopitelně krajně nepři zřivý vliv na ty obor;---, ^teré se nemohou vy' '.zet bezprostřední praktickou využitelností. Zejména pnohé obory humanitní se otevír jí jen zřídkakdy a pro vjlice omf zpilý počet st'dentů. N^př. klasická filologie, disciplína, která měla v našich zemích v dřívějších dobách vnikající tradici, je dnes odsouzena k živoření, aniteká a středověká kultura má k ''reálněsociř;iistické2 ekonomii vztah věru vzdllený. / V rámci klrsické filologie studuje dnes starou řečtinu na Karlovi univerzitě v Praze všehovšudy

sedm súudentů v druhém ročníku. Vyskytují se tam prý ještě delší ('./o j vyáších ročnících, jedním z nich je však Argentinec, studu,...'.;*'! rdo v rámci mezinárodní výměny./ A ovšem také tam, kde se rbJJ á společenská potřeba střetá s momentální ideologickou averzi, vítězí vždycky ta druhá: teologií /trvale/ počínaje a bstraktní teorií množin / před tím to b la psychoanalýzy a ještě před tím genetika Či kybernetika/ konče, b/ Přijímací řízení Pře3 veškerá opatření, mající učinit výběrová kritéria objektivními - st ndartizovpné test^ a strojové zpracování výsledků se zde až příliš často prosazují zájmy, které s nepředpojatým výběrem nem.jí nic společného. Příčina tohoto stavu ovšem netkví pouze v osobách, které se na přijímacím řízení podílejí, ale v povaze tohto řízení samotného. Rozhodujícím činistelem totiž není na prvním místě povolao3t uchazeče k vědecké či jiné tvůrčí činnosti, jeho vztoh ke zvolenému oboru a schopnost se v něm orientovat, prokazující, že jeho rozhodnutí ke studiu a volba oboru jsou vážné a odstatečně odpovědně promyšlené. Faopak oeeňují so zde věci z tohoto hledisky bu3 podružné či dokonce zcela nepatřičné. Eodují se známky ze střední Školy a tamtéž vypracované komplexní hodnocení, kladoucí nemalý důraz na "kádrový a politický profil" uchazeče. Koná se pohovor, mající za cíl zjistit uchazečův společensko-politický rozhled, totiž zda vychází uchazeč z "vědeckého světového názoru" či jinými slovy zda je schopen zreprodukovat v současnosti oficiálně zastávané hodnocení problematiky světové a domácí a prokázat určitou zběhlost v užívání pouček a značně již zaprášených tezí, které se vydávají za marxisticko-lenir.ukou filozofii. Uchazeč je tak vstaven korumpujícímu nátlaku: místo aby měl příležitost zformulovat, co si opravdu myslí, popřípadě obhajovat věcnost a konzistenci svého pohledu a ukázat tak své vzdělání v právém snrslu slova, svou připravenost k vysokoškolskému studiu, je nucen, chce-li u komise uspět a získat co nejvyšší počet bodů, říkat to, co se od něho očekává, vykazovat svou zdatnost v nekritickém opakování toho, co o tom napsali či řekli jiní^ v předstírání, že zastává právě takové názory, naké se v té chvíli hlásají z oíociálních míst. Za takových okolností odborný text, omoz< jící se cesto pouze na zjištění pasivních znalostí uchazeče, hraje v přijímacím řízení roli více či m?ně podřadnou. Celkově je evidentní, že zvýhodňováni nejsou ti slîtečné povolaní, kdo mají opravdový zájem o zvolený obor i předpoklady k vědecké či umělecké činnosti, ale ti, které doprovází nejlepší kádrově-politická pověst, kdo jsou nejvíce ochotni respektovat pravidla hry, kdo ovůj kladný vztah ke společenskému a státnímu zřízení monou vykázat svým členstvím v KSČ či SSM, popřípadě existencí různých strýčků či jiných příznivců a ochránců ve stranickém a státním aparátu. /pokračování v č. 13/ xxxxxx

xxxxxx

.

xxxxxx

zpráva o výkonu trestu Jiřího Wolfa/ Ve sdílení č. 542 jsme uvedli informace o špatném zdravotním ^tavu signatáře Charty 77 Jiřího Wolfa, vězněného v NVU MS Valdice u Jičína. Nyní tyto údaje doplňujeme: Podle posledních zpráv odmítají dozorci umožnit Jiřímu Wolfovi vyšetření žaludku. Jiří Wolf přitom trpí žaludeční neurozou, má silné bolesti, ča;to zvrací a má podezřeni, že má žaludeční vředy. Vztahy mezi Jiřím Wolfem a dozorci jsou napjaté, takže podmínky joho věznění se stávají nesnesitelnými. Ilustruje to údajný výrok tzv. vychovatele kpt. Štrobla, že Jiřího Wolfa zničí. Tentýž

vychovatel ho nedávno znovu kázeňsky potrestal zákazem přijetí balíčku na příští rok./není-li takto kázeň^ry potrestán, má odbuzený nárok na přijetí dvoukilogramového balíčku jednou za deset a. sícú od nejbližších příbuzných./ Správa NVÚ MS Valdice podle doš .., zpráv hodlá podst návrh na um^cLání Jiřího Wolfa do zostřené izolace, kde jsou extrémně přísné podmínky; o návrhu by rozhodoval jičínský soud. 13.11.1986 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, čs. ligy pro lidská práva, člena Mezinárodní federace pro lidská práva FIDH S^ělení_č^_591 /souhrnné sdělení o případech sledovaných VOKS k

1.12.1986/ Vyber na obranu nespravedlivě stíhaných se ustavil 24. dubna '.978, aby v duchu poslání Charty 77 sledoval případy osob, které jsou trestně stíhány nebo vězn.ny za projevy svího přesvědčení, nebo které se staly obětmi policejní či justiční svévole. Zabývá se výjimečně jinými případy nespravedlivého stíhání, zvláště tam. kde se nepřímo týkají jeho hlavního zaměření. Jeho snahou je seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým óle možnosti pomáhat. V prosinci 1979 se VC?'S jako československá lig3 pro lidská práva stal členskou ligou Meiinárodní federace pro lidksá práva FIDH, participující na práci OSN j-^ko nevláni organizace s konzultativním statutem. FIDH zvolila 18. listopadu 1984 člena VONS Ladislava Lise svým místopředsedou a pověřila jej mj. i zastupováním svých zájmů u orgánů OSN ve Vídni. Výbor ne obranu neapravedálivě stíhaných vydal k dnešnímu dni 591 sdělení. Členy Výboru na obranu nespravedlivě stínaných jsou: ing. Rudolf Battěk, Křižíkova 78, Praha 8 Otta Bednářová, Havelská 21, Pr ha 1 Jarmila Bělíková, Novovysočanská 12, Praha 9 dr. Václav Benda, Karlovo nám. 18, Praha 2 Petr Cibulka, Vrázova 53, Brno Albert Černý, Kotlářská 37, Brno dr. Josef Danisz, W. Piecka 81, Praha 2 Stanislav Devátý, Revoluční 1285, byt č. 112, Gottwaldov Jiří Dienstbier, Nekázanka 17, Praha 1 - Nové Město Karel Freund, Mánesova 90, Praha 2 Václav Havel, Hrádeček 5, Vlčice, okr Trutnov nábřeží B. Engelse 78, Praha 2 Zbyněk Hejda, Nešporova 575, Praha 4 - Háje Ivan Martin Jirous, Stará Říše 33, okr. Jihlava Ladislav Lis, Sosnová 84, okr. Česká Lípa pošt. styk: Šišková 1228, Pr;ha 8 ing. Jan Litomiský, Výskytná 2, okr. Pelhřimov Václav Malý, Nad pomníkem 2, Praha 5 Michal Metzenauer, Přemyslovská 8, Praha 2 Lenka Marečková-Múllercvá, Pr^ha Dana Němcová, Ječná 7, Praha 2 dr. Luděk Pacovský, Washingtonova 9, Praha 1 ing. Pavel Roubal, Častrov 131, okr. Pelhřimov Jan Ruml, Kremelská 104/150, Praha 10 Jiří Ruml, Kremelská 104/150, Praha 10 dr. Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Palackého 962, Polná,okr. Jihlava Andrej Stankovič, Hroznová 5, Praha 1 Anna Sabatová, Anglická 8, Praha 2 Petruška Šustrová, Kolínská 13, Praha 3 dr. ing. Jakub Trojan, Riegrovy sady 223, Kostelec nad Labem Petr Uhl, Anglická 8, Praha 2 Věra Vránová, Cimburkova 24, Praha 3

V zahraničí se na činnosti VONS dále podílejí tito jeho členové: Zina Freunóová, 53 B Florence 3d., London N4, Velká Británie tel. 00-44-1-2630013 dr. Martin Hvbler, 4 rue André Messager, Limoges, Francie tel. 00-33-55-333659 Ivan Medek, Netterrasse 12/1/25, H 7 0 Wien, Rakousko tel. 0043-222-454113 Jiří Němec, Sch3nbrunnenstrasse 16/4 1050, Wien, Rakousko tel. 0043-222-5750882 Jaroslav Suk, NorrdalsvSgen 4248. 74100 Knivsta, švédsko tel. 00-46-18-788234 Styky VONS s Amnesty International /přidruženou organizací OSN/ a dalšími zahraničními institucemi zprostředkovává člen AI prof. dr. František Janouch, Bergtorsv3g 62, 18363, Táby, Švédsko, tel. 00-46-87-564828. VONS vítá jakoukoli spolupráci 8 pomoc, zejména při zjišťování jednotlivých případů i při podpoře postižených, ťro naši práci jsou nezbytné zejména tyto údaje:/pokud možno v úplnosti/: - jméno a příjmení postiženého, datun narození, adresa, povolání /sociální postavení/ - údaje o event. předchozím trestnín stíhání a event. jiných posti* zích - údaje o rodině a jejím sociálním postavení /též počet a věk děti/ - fotografie postiženého /podobenky rodinné - pokud možno negativ/ - údaje o zahájení tr. stihání /kým a jak/ - usnesení, jímž bylanařízena domovní prohlídka a protokol o jejim výsledku, popřípadě fotokopie či přesný opis dokumentu - podrobná oíiciální verze skutkové podstaty, příp. skutečné důvody tr. stíhání a popis jednáni, za něž je postižený de facto stíhaný - v jakém stavu je tr. stíhání - jméno obhájce a advokátní poradna V průběhu trestního stíháni je třeba neprodleně informovat o všech důležitých právních úkonech, jako je: - případná změna obvinění, seznámeni s výsledky vyšetřování, doručení obžaloby, nařízení hlavního líčeni /přesný termín a místo/ a odvolacího řízení - maximum údajů z obžaloby a rozsudku /rozsudků/ - výše trestu, za jaké trestné činy byl postižený odsouzen /včetnč označení podle trestního zákona - paragraf a odstaved/ - kdo a kdy věc soudil /i jména soudců/ V případě vazby navíc: - oficiální důvody vazby, od kdy trvá, zdravotní stav vězněného a jméno a adresa příbuzného, a nimž je vězněný ve styku, adresa věznice. V případě výkonu trestu tytč3 údaje jako u vazby a navíc: - nápravně výchovná skupina, kdy byl trest nastoupen /jde-li o nástup trestu z "volné nohy"/ - podmínky ve výkonu trestu /izolace, pracovní zařazení, kázeňská tresty/

adresa népravnš-výchovného ústavu včetná úaeku, bloku arsd., jméno náčelníka NVÚ, event. vychovttelt, vězeňského lékaře aped. Proaíme o poskytnuti opisů roz3udků, obžaloby, usnesení o zahájení trestního 3tíhání a jiných důležitých dokumentů, o jména vyšetřovatelů, prokurátorů apod., záznamy ze soudního jednání. Obracejte se na členy VONS, nejlépe přímo a osobně. V tomto souhrnném sdělení jsme se pro přehlednost omezili na výčet případů, které jsou aktuální. Rozdělili jsme je do tří skupin. V první jsou evidovány případy momentálně vězněných, v druhé těch, kteří jsou podrobeni ochrannému dohledu a ve třetí jsou zařazeny aktuální případy podmíněných odkladů trestů nebo jejich zbytků a ty případy, u nichž je vedeno trestní stíhání na svobodě. /Pokud není uvedeno jinuk, značí "trest" nepodmíněný trest odnětí svobody s výkonem v i. nápravně výchovné skupině. Není-li uveden jiný právní předpis, jsou uvedené paragrafy z trestního zákona. Zkratky: OS - okresní soud nebo obvodní soud, MS - městský soud, KS - krajský soud, NVŮ - nápravně výchovný ústav, NVS - nápravně výchovná skupina, SHV - soor nápravné xknni výchovy ministerstva spravedlnosti ČSR nebo SSR. ^ závorce jsou číslo sdělení VCNS, týkající se daného případu./ I. V Ě Z N Š N í 1. Miloš Drda, nar. 8.2.1913? bytem K Ryšánce 7, Praha 4 /manželka m a n e Drdová, tamtéž/, důchodce. 2.9.1986 vza<& do vazby při policejním zákroku proti Jazzové sekci pražské pobočky Svazu hudebníků ČSR jako její pokladník a obviněn z tr. č. nedovoleného podnikání ,)odle § 118/odst. 1,2, písm. a pro údajnou spoluúčast na vydáváni publikací bez úředního povolení a za účelem zisku, ve skutečnosti zanezávislou kulturní aktivitu. /467,508,555,559/ Ve věznici MS * Praze-Ruzyni. 2. Vlastimil Drda, nar. 30.4.1952, bytem Ke Krčské stráni 611, Praha 4 /manželka J*na Didcvá, tímtéž/, zamě"tnane'* JRD Kamenice nad Cirochou. 2.9.1986 vzat do vazby při poligejním zákroku proti Jazzové sekci pražské pobočky Svazu hudebníků ČSR a obviněn podle § 118/c"st.l,2, písm. a pro údajnou spoluúčast na vydávání puMikccí bez úředního povolení, ve skutečnosti za nezávislou kulturní aktivitu. /Jako či en Jazzové sekce jí pronajal část svého domku k dlouhodobému užíváni/ Ve věznici MS v Praze-Ruzyni. /467,508,555.559/ 3* Jan Dus, nar. 18.7.1931, bytem Školní č. 1, Nerntovice-Libiš /manželka tamtéž/, ev ngelický faraář bez státního souhlasu, vědecký pracovník v oboru Starého zákone, signatář Charty 77. uvězněn 20.5.1986 a obviněn podle § 112 /poškozování zájmů republiky v cizině/. 20.6.1986 rozšířeno obvinění o § 98/odst.l,2 a,b /podvracení rebubliky a dále v říjnu 1986 o § 174/1 /křivé obvinění/, Prvních dvou trestných činů se měl dopustit údajným autorstvím a rozšiřováním písemností, neboli tzv. podvratnými akcemi, které měl provídět "ve spojeni c představiteli nelegálních organizací Charta 77 a VONS a cizími činiteli", třetího pak tím, že v otevřeném dopise prezidentu republiky měl křivě obvinit piacovníky StB, že vyrobili falešný důkaz - vulgární dopis G. Husákovi, jehož autorství připsali Heřmanu Chromému /viz/. Ve věznici MS v Pr-ze-Ruzyni. /514,515,527,565,581/ 4. Stanislav F.J.q, nar. 1946, bytem v Banské Bystrici, psycholog pcajgogicko-psychologické poradny tamtéž, otec dvou nezletilých dětí. V dub-í 1985 odsouzen OS v Banské Bystrici p ;dle § 100 /pobuřování/ k Jl měsícům podmíněného trestu. Tento trest změněn KS v Banské By3trici na 6 měsíců nepodmíněného trestu odnětí

.

n-

evobody v I. NVS. M31 JdwjrS rotSifovtt ntpovoltnl knihy /Orwell: 1984, Milen Šimečka/. Byl již držen ve vazb3 na počátku 70. let jako studentský funkcionář z roku 196b. Od června 1966 ve výkonu trestu v NVÚ Ilava. /570/ 5. in^. Petr Hauptmann, nar. 7.8.1946, bytem Klánovická 705/5, Praha S, samostatný odborný referent n& intendační základně Ústřední správy Federálního ministerstva zahraničního obchodu. Dne 14.10. 1982 emigroval do NSR, dne 7.12. téhož roku se z rodinných ¿úvodů /rátil do ČSSR. Dne 12.9.1983 po opětovných výsleších uvězněn a dne 9.2.1984 odsouzen MS v Praze k 10 letům vězení v II. NVS ak nákazu činnosti vc 3tátnich orgánech na 5 let pr* údajné tr. činy podle § i09/l /opuátění republiky/ a podle § 105/2 /vyzvědačství/. Vyrvědačství se měl dopustit tím, že v ôbě pobytu v NSR podal při výsleších informace o svém předchozím zaměstnáni, jejichž obsah považoval za irelevantní. Vězněn v NVÚ Minkovice. Ve společném dokumentu VONS s Chartou 77/5/86 se navrhuje, aby byl zahrnut do příští výměny vězňů Východ-Západ./391,455,492,505/ 6. Josef Hejlek, nar. 10.8.1922, bytem trvale Javorníce 21 okras Rychnov nad Knižnou, přechodně Školní 156, Semtín, okres Pardubice, stavební dělník v důchodu. 27.2.1986 vz^t do vazby a obviněn podle § 1CC/1*, písm. a,c /pobuřování/ ;.'o údajné verbální výroky proti zřízení r**publ'ky. 30.3.1986 odsouzen OS v Hradci králové ke *53 měsícům "ězení ve III. NVS a k následné ambulantní psychiatrické léčbě. 2t?.6.1986 snížil při odvolacím řízení KS v Hradci Králové â 2 roky \e H II. NVS. V minulosti čtyřikrát odsouzen zf delikty, které měl" politický kontext. Těžce nemocen. /539,540/ 7. Dalibor Helštýn, nar. 12.4.1963, bytem Komenského 158, Frýdek -Míctek, dělník, 29.4*1936 odsouzen s pěti spoluobžalovanými OS ve Frýdku-Místku podle § 100/1 písm. a.c /pobuřování/ a § 136 /poškozování majetku v socialistickém vlastnictví/ k 20 měsícům vězení v I. NVS a 5 000 Kčs peněžité pokuty za psaní nápisů v podchodu ve Frýdku-Místku a na zed míitní polikliniky. Pakliže byl KS v Ostravě 28.7*1986 rozsulek potvr-en, je ve výkonu trestu. /523/ 8. Pavel Horák, nar. 8.4.1954, bytem Čapkova 5, Teplice, otec jednoho ťítute. bvězněn 2 3 . 1 * 1 ' a obviněn z tr. č. podle § 100/1 /pobuřování/. OS v Teplicích odsouzen na jaře 1986 ke 14 měsícům vězení v I. NVS. 30.5*1986 při odvolacím řízeni u KS v ťstí nad L^bem trest zvýšen ne 18 mě.ícú. Odsouzen za leták, v němž oznamoval úplný pru^rc.a pohřbu nositeli. Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta./504,545/ 9. inr. Čestmír Huňát, nar. ^1.10.1950, bytem Nad Šárkou 104, Praho 6 /manželka Dana Hunátová, tamtéž/, referent investic Správy ubytovacích zařízení Obchodu Praha, otec dvou dětí. 2.9.1986 vzat do vazby při uolicejním zákroku proti Jazzové sekci pržské nobočky Svazu hudebníků ČSR jako č l m jejího výboru a obviněn podle § 118/1,2 písm. a /nedovoléné podnikání/ pro údejnou spoluúčast /s dalšími 6 obviněnými/ na vydávání oublikací bez úředního povolení, ve skutečnosti za nezávislou kulturní činnost. Ve věznici MS v Praze-Ruzyni. Trpí nevyléčitelnou srdeční chorobou, vyžadující stálou lékařskou kontrolu./555,559/ 10. Heř.-^n Chrqr^, nar. 29.9.1947, bytem sídliště rodolí 2762, Mělnil:" /mrnžefkc Marcela Chromá, tamtéž/, úředník, otec tří dětí, si^n-Ltář Charty 77. Uvězněn 9.4.1986 a nejprve obviněn podle § 100/1, písm. a,c /pobuřování/. Později obvinění překvalifikováno podle § 58/1 /podvrreení r publiky/. 25*7*1986 odsou-

zen KS v Praze ke 2 letům odnětí svobody v I. NVS. 9.10.1986 nevyšším soudem CSR rozsudek potvrzen. Údajným trestným činem mělo být šířeni nezávislé literární tvorby / i vlastní / mezi spolupracovníky a verbální projevy ra pracovišti, jakož i údajné autorství vulgárního dopisu prezidentu republiky G. Husákovi, jež H. Chromý vyloučil, a který evangelický farář J. Dus, u něhož byl nalezen, označil za padělek. /514,515,534,53^,546,550,572,574/ Vězněn v NVÚ Plzeň-Bory, úsek 3/1. 11.Bystrík C. Janík, nar. 5.1.1952, přechodně bytem Jiráskova 629, Roztoky u Prahy, trvale Liptovská Taplička 69, okres Popřed, vedoucí skladu, katolický kněz bez státního souhlasu, člen Františkánského řádu. 4.2.1936 odsouzen OS v Popradě podle § 250/la, 2b /podvod/ k 28 měsícům v I. NVS. Od jlací soud /KS v Košicích/ 29.5.1986 rozsudek potvrdil. Byatrík C. Janík je od 15.10.19ÓE5 stíhán také podle § 178 /maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi/ pro svou činnost v fr*ntiškánském řáču, což je také pravým důvodem zástupného oesounení zr údajný kriminální čin. /497,512/ 12. Ján Juhaščík ml. /viz sdílení 492/11 - 5^ 13. Ján Juhančík stl" /viz sdělení 492/1 - 6/ 14. Walter Kanis, nar. 1940, oiâtář Charty 77, n mecké národnosti, vě^n^n nepřetržitě od 13.6.1977. Odsouzen původně na 7 let pro údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví /§ 132/. Dále odsouzen dvakrát vždy na dva roky za pokus o poškozování zíjmů republiky u cizině /§ 7/1 1 § 112/, neboí se pokoušel propašovat z vězení do ciziny zoravu o s^é sitiaî. Je vážná nemocen a i nadále ve věznicic extrémn'. šikanován i při svém vážném zaravotním stavu. Trest odpykává ve III. NVS ve Valdicích. Ve společném dokumentu VONS a Charty 7^ /Ch 7"-5-86/ se navrhuje, aby byl zahrnu^ do příští výměny vězňů mezi Východem a Západem. /218,242,45^,492,505,543/ 15. Ivo Kantoš, nar. 5.10.1963, byt;r K hájku 2957, Frýdek-Místek, dělník, 28.4.1986 odsouzen OS ve Frýdku-Místku 3 p ti spoluobžalovrnými podle § 202/1 /výtržnictví/ a § 136 /poškozování majetku v socialistickém vlastnictví/ k 1 ôku vězeni <J k peněžitéKHxtxEZtM pokutě 5 000 Kčs za psaní nápisů ú.ajného protisocialistického obsahu v oodchodu a na zeČ místní polikliniky. v letech 19 3-1984. Pokud KS v Ostravě 28.7.19^6 rozsudek potvrdil, je vc výkonu tresti. /523/ 16. Igor Kohut, nar. 26.2.1965, bytem E. Krásnohorské 20^5; Frýdek - Mištck, dělnÍK.tč. ve vojenské službě. 28.4.1986 odsouzen OS ve Frýóku-Mistku s pěti spolaobžalovnými podle § 202/1 /výtržnictví/ k šesti měsícům vězení a 3 000 Kčs pen.žitého trestu za psaní nápisů údajného protisocialist-ckého obsahu 7 podchodu a na xáx zed místní polikliniky v letech 198^-1984. Pokud KS v Ostravě 28.7.1986 rozsudek potvrdil, může být bu3 ve výkonu trestu, nebo bude muset trest nastoupit ihned pc návratu ze základní vojenské služby./523/ 17. Stanislav Kolář - viz sdělení č. 492/1 - 8 iB. Vlastimil Kouřil, nar. 10.11.1^44, bytem Čkalcvova 5, Praha 6 /manželka Jarmila Kouřilová, tamtéž/, projektant v Me^roprojektu, otec dvou dětí. 2.9.1986 vzat do vazby při policejním zákroku proti Jazzové sekci pražs*é pobočky Svazu hudebníků ČSR jako člen jejího výboru a obviněn podle § 118/1,2 a /nedovoléné podnikání/ pro údajnou txE spoluúčast / s dalšími šesti spoTuobviněnými/ na vydávání publikací bez úředního povolení, ve siuto'.nosti za nezávislou kulturní aktivitu. Ve věznici MS v Pi-aze-Ruzyni. /555,559/

-

'J -

15. 3ohumil loidoň. nar. 2.3.1363. bytem Husova 5, Havířov, dělník, tč. vojín základní služby. 2.12.1965 odsouzen OS ve Frýdku-Místku podle § 2C2/1 /výtržnictví/, § 164 /podněcování/, § 7/1 k §153/1 /příprava k útoku na státní orgín a orgán společenské organizace/ a § 165/1 /schvalování třeseného činu/ k úhrrnému trestu 1 roku vezení. Údajným deliktem měla být jeho účast na nejprve povoleném a potom zakázaném koncertu rockové hudby v Senově u Ostravy, jehož byl organizátorem. Výsledek odvolacího řízeni VONS nezná, pokud však byl trest potvrzen, nebo jak žádal ve svém odvolání prokurátor, dokonce zvýšen, 3. Koždon je bu3 ve výkonu trestu, nebe bu"e muset trest nestoupit bezprostřední po návratu ze zákl. vojensko služby. /509/ 20. Tomáš II.-...-I:.;'', r.cr. 4.1.1955, bytem Dejvická 31, Prehn 6 /manželku Ros.-rlf'^ Křivánkovi, bytem tamtéž/, spoj mechanik OS tclc! o*-iu*.il ' Ir..ha - Sever, otec ěvc dětí. 2,9.1986 vaat óo v^zb.y při p-lieejním zákroku prc i * ezovu ket prežské pobočly Svřzu hudebníků ÍSR jako člen jejího ' a obviněn porl^ í 1^3/1,2 f /nedovolané podnikání/ pro ca . úč<*st /s OLlšími šesti obvi. jrými/ na v d o v á m p .Lki^cí bez úředního povolení, ve skuteč.osti za nezávislou kuH.rní aktivitu. V^ vezení MS v Preze-Ruzyni. Trpí jnterní nemocí, mnnšelka na nepl-cer.é meteřské dovolené, rodina ^xistenčně zcela nezajištěná. /555,^59/ 21* inf, Pr^-l Křivka, n^r. i2.6.1960, bytem Čéšková 143b, Perdmbice, vědec ý preco^ník Gkre-ního muzea v áičínč. Pváznán 29.4.1965 a KS v předci Králové dne 21.11.1985 odsouzen ke 3 letům vjzení podle § 9S/1 /podvracení republiky/. Kozsrcek potvrzen nejvyšším soudem ČS1I 14.2.1986. Odsouzen za korespondenci s přítelem v zahraničí, kritiku ekologické situace a nsrodii na Vánoční mši J.J. Ryby s aktuálním obsahem. Je věznčn v I. KVS v PlznivZorech /475,484,489,492 a 503/ 22. Petr kubíček, nar. 24.6.1964, bytem Hornická 30, Havíijv-Suchá, písmomalíř- tč. vojín základní služby. r.12.19^5 odsouzen OS ve Frýdku-,lístku podle § 202/1 /výtržnictví/, § 153/1 /útok m státní orgán a orgán epolečenské org^nizrce/ a § 154 Zhodnocování/ k odnětí svobody na osm měsíců. ťd:jný-u 'eliktem být jeho účast na nejprve povoleném a potom zcPí^^-nám koncertu rockové hudby v Šenově u Ostr^ y. 1.12.19-. 4. Výsledek odvolacího řízení VflJS nezná, nelze však vyloučit, Se pokud byl trest potvrzen nebo zvýšen. jak žldnl v odvolání prokurátor, je P. Kubíček bue ve výkonu trestu nebo ho nastoupí bezprostředně po návratu ze záklauní vojenská služby. /509/ 23* Lubomír Kubiš, nar. 14.3.1966, bytem Sušilov^ 5, Cstravs-Mariárské Hory, dílní':. 2.12.1985 odsouzen CS ve Frp^.b. -lístku podle §202/1 /výtr nictví/ a § 153/í /útok na státní org'n a orgín společenské Organizace/ k 7 měsícům odnětí .-veboey. ^d^jným deliktem měla být jeho účast na událostech okolo nejprve pcôl^néko a potom z?kázaného rockového k. ncertu v Šenovj i. Oste vy 1.12.1984. Výsledek odvolacího řízení VONS nezná, nelê všek vyloučit, že L. Kubiš je jei+ě ve výkonu trestu, pokud byl trest potvrzen nebo dokonce zvýšen, jak to žádal prokurátor. 24. Romen Kotula, nar. 2.4.1961. bytc.i Gottwaldovo nám. 37, Kojelín, 2.12.1985 odsouzen CS ve Frýdku-Místku podle § 202/ 1 /výtržnictví/, § 153/1 /útok na státní organa 5 orpán společenská orr nizsce/ a § 10/1 b 1 § 156 a /podněcování í ní vod k trestnému činu ztěžovaní pr*vomoci výkonu veřejného činitele/ k 10 měsícům vězení, udejným deliktem mil: být jeho účast na událostech okolo nejprve povoleného a potom zrkázrného rockového koncertu v 3enovč u Ostravy 1.12.1984. Výsledek odvolacího řízení V0í:S nezná, je vš&k pravděpodobné, že R. LIatule je ještě

ve vy inu tr^.íu, zvláště pokud byl, jek to žádal prokurátor, jeho íjest zvýšen. /5C9/ 25- Michal ;.:'vý, nar. 19.6.1964, bytem Karla Vanička 42, Olomouc, elektroMccháňik, otec jednoho dít te. 24-7*1$ rr.e obviněn podle § 100 odet. 1 a,c a odst. 3 a /pobu o*.A. './. 29.10,1 36 &o však OS v Olomouci neshledal vinným ve s,yalu o "nioby, nýarž pouse podél § 178 /maření státního dozoru nad círl a náboženskými společnostmi/ a odsoudil ho ke 13 ^.ěsíe n odnjtí svobody podmíněně i\a 3 roky za rozmnožování nábožnské li eratury, její rozšiřování a shromažďování a držení rozmnožovacího zařízení* Z vazby nicméně nebyl propuštěn, nebot prokurátor se nejen odvolal proti rozsudku, ale poeal i stížnost proti usnesení o propuštění z vazby. /55l,579,584/ 26. Milan Oboda, nar. 12.11.1961, bytem Lidových milicí 75, Frýdek -Mištek, řidič. 28.4.1186 odsouzen s pěti snoluobviněnými 03 ve Frýóku-Lístku podle § 202/1 /výtržnictví/ a § 136 /poškozování majetku v socialirtickém vlastnictví/ k 18 měsícům vezení v I. KVC a 5 000 Kčs peněžité pokuty za psáni tzv. protisociolístických nápisů v podchodu ve Frýdku-Místku,na zdi místní polikliniky. Pokud byl KS v Ostravě 28.7.1526 rozsudek potvrzen, je ve výkonu trastu. /523/ 27. Josef Rňmer, nar. 7*10.1955, dělník; adresa matky: Ema Anderlov3, ňamJ Pionýrů 3470, Gottvaldov. Odsouzen ZJ< údajné vyzvědačství /§ 105/1/ v roce 1378 na 11 1-t^ Vězněn v NVť Vpldice. Zahrnut co seznamu navrhovaných čs. vězňů oři hříští výměnč Východ-Západ, sdělení VONS č. 505, dokument Charty 77 5/C6. VONS původně tento případ nedokumenatoval. 28. Josef Skalník, nar. 23.3.1946, byt^m b letenského sadu 10, Pr^ha 7, "/manželka Jane Skalníková, tamtéž/, výtvarník, ccec tři dětí. 2.9.1986 vzat do vaz y při policejním zákroku uroti Jazzové sekci prašs é oboěky Svezu hudebníků ČCR jako člen jejího výboru a obviněn podle S 118/1,2 a /nedovolené podnikání/ pio údajnou spoluúčast /s drlšími še-ti Mpolôbviněnými/ za vydáv-ní publikací bez úředního povolení, ve rkutečnosti za nezávislou kulturní aktivitu. Ve věznici MS v Pr ze-Huzyni. Je ve špatném zdravotním stavu, trpí chronickým onemocněním očí a dolních končetin. /555,559/ " 29. Sob.noš, viz sdělení 492/í -15. 30. Karel Srp, n^r. 18.1.1938, bj tem Vo^trov^ká 42, Praha 6 /t. ntéž i jeho n^nželka Marie Srpová/, pomocný dělník JUD K .m^îcr nad Circchou. J&ko přtdseAs výboru Jazzové sekce praěskí pobočky Sv íu hudebníků 'Isi byl nejprve ;tíhán od 6.12.1935 r" svoi.cdě podle § 127 /porw.ová.-í povi. nosti při nakláď.ní s í m nčnírni a hmotnými prostředky/. 2.9.1986 vzat do v.-?zby při policejním zákroku proti Jpzzové sekci * obviněn nocle 9 113/1,2 a /nedovoleni podnikání/ pro údajnou spoluúčast /s daUími 6 spoluobviněnými/ na vydávání publikací bez úředního .ovolení, v<: skutečnosti z*, nezávislou kulturní aktivitu. Ve vaznici MS v Pr?ze-Ruzyni. /555,559/ 31. Ladislav Ševce, nar. 5.7.1959, dělník z Brna. V roce 157b ods:-uzer< k 5 letům odnětí svsbody podle § 180 a/1 /pokus ohromení DczpečrostivzduŠného -'opravního prostředku/ zcela neúměrně iaktické skutkoví podstatě. Za konflikt ve- vězení ve II. NVS /NVu Minkovire/ odsouzen v roce 19 '3 k dalšímu trestu 9 měsíců. V Minkovicích má i nadále špatné )o^ninky./124,123,532/ 32. Pavel Skoda, nar. asi 1960, bytem Květná 12, Praha 2, býv. ancttnt Vysoké školy zemědělské v Praxe. Od 29.4.1925 trestné stí ián na :vobodš sôlu s inj. Pavlem Křivkou /viz/ podle § 1CC/1 /pobuřováni a 21.11.1985 odsouzen k 20 m2 ícům odnětí svobody v I. NVS pro korespondenci s .řítelem v zahr-ničí,

34-

35. 36.

37.

3C.

kritiku ekologické situace 3 aktu.-'.lni narodii no českou n i vánoční J.J. Ryby. /475,484,489,492,503/ ¿< roslav Švestka, nar. 20.4.1942, trvale bytem Boženy Němcové Protivín, přechodně železničářská 2, České Budějovice. Vzat do vazby 17.9.1984 c ob"iněn podle § 112 /poškozování zájmů republik*,- v cizině/. Ve vazbě držen dt, 17.11.1984. Později bylo jeho jgdnán obvinění překvalifikováno a byl stíhán na svobodě podle § 98/1 /podvracení lepubliky/. 28.4.1986 ho KS v Čes'ých Budějovicích odsoudil ne dva roky odnětí svobody s náclcfným ochr*".ným dohledem a téhož dne ho vzal opět do vazby, z níž b 1 pronušt n 5.6.1986. Při odvolacím řízení mu byl n-ijvyšáím čoudem ČSK 28.8.1986 trest snížen na jeden rok v I. **VS,aniž bv byl nařízen následný dohled. Od 6.10.1986 ve výkonu tr stu v y/ť Plzeň-Bory, úsek 2/3. Odsouzen fakticky ze to, že co pokusil odejlat příteli do zahraničí část literárního deníku, iterý si vod" v roce 1984 a nazval ho "Orwellův rok". Má být v:zn'n do 27.6.1987. /401,518,535,566,580/ Eduard Vacek, nar. 2C.4.1947, elektromechanik, manželka Helena Vacková bydlí 25.února č. 1534/14, Teplice II. Vzat do vazby 22.1.1;"-6 a obviněn podle § 202/1 /výtržnictví/. Po ukončení vyšetřovaní 14.3.1986 propuštěn. D'le stíhán na svobodě. 3.6. 1985 odsouzen OS v Teplicích k 1 roku odnětí svobody. Jako výtržnictví byle ozn'-čena jeho vlastní literární produkce a účt .jní rozšiřování under^roundov^ch časopisů Vo!mo a PAKO. Od 29.9.1986 ve výkonu tiestu v NVť v Pardubicích, propuštěn by měl .rýt 9.C.1987. Otec dvou dětí. /501, 510,529,532,556,569/ Ján Vecan, nxx viz sdělení č. 492/1 - 17 Jiří -, n*r. 5.1.1952, bez trvalého bydliště, dělník, sign^t^'. rty 77. Od 16.2.1978 vězněn a tehdy odsouzen ke třem letůai odnětí svobody podle 5 98/1 /pod^r^cení republiky/. Ve vjzci.í b^,l přařazen do II. a nakonec do III. NVS, trest mu byl prodloužen o dalších 6 měsíců podle § 174/1 /křivé obvinění, je^ m"lo rpoiívat v tom, že u edl, jak s ním bylo při vyeetřcv.n' zacházeno/. Cd 17,5.1983 znovu vězněn podle §98/ 1,2 a /podvraceni rep!..bliky/, jeho? se mel dopustit tím, že poseti rakouskému velvyslrnectví zprávu o poměrech v HVC Minkovic^ na zállrdě vlastních zkušeností. 21.12.1983 odsouzen v Pr-rzek6 rokím odnětí svobody do 111. NVS. Vyzněn v NVÚ Valtice. Je ve špatném zór votním stavu a je šikanován, nejnověji má být .'odán vězeňskou správou návrh ne jeho umístění v zostřené izolaci. Byl ve společném dokumentu VONS a Charty 77 /Ch77/5/So/ navržen oro příští výměnu vězňů mezi Východem a Západem. /43,50,65,69,71,80,123,176,195,^19,293,339,343,349, 351,356,455,492,505,542,59C/ Jiří Vonkc, nar. 6.1.1950, bytem ho.é Město nad Metují, okres Náchuf-., Vk.uoucí sklodu. 26.5.1986 uvězněn /spolu se svým bratrem Pavlem/ a obviněn podle § 100/1 a /pobuřování/. Údajné tresti"'* činnosti se měl dopustit výroky v dopisech itátním organům. Ctec malé'o eítěte. Ve věznici MS v Hradci Králové. /53S,544,505/ Pav.^1 iVonka, nar. 23.1.1953, bytem ^ražská 384, Vrchlabí, okr. Trutnc.', automechanik. 26.5.1986 uvězněn /spolu se sv.-m bratrem <.*iřín^ s oviněn podle § 100/1 a /pobuřování/ a podle § 155/1 a /útok ma veřejného činitele/. Jeho údejná trestná činnost itiělr spočívat v íozšiřování vlastního volebního programu p n volby do Federálního shromáždění v květnu 1986, v nichž se chtěl pavel '','onka představit jako nezávislý kandidát. Dále je viněn z konfliktuse soudcem, který přišel do jeho bytu zabavit. část ma .letku. První z obvinění 9.10.1986 překvalifikováno na § 98/1 /podvracení republiky/. Ve věznici MS v Hradci

králové. Matka bratří .Vonků pí Gerta Wonková bydli U na^nu^ce 869, Vrchlabí I, okres Trutnov. /536,544,5^5/ O C H R A N N Í

D O H L E D

1. Petr Cibulka, nar. 27.10.1933, bytem Vrázova 53, Brno, óělnik, si^nrtar Chaity ?7 a od r. 1985 čj.en VOUS. čler Jazzové sekce. V let;čh T 978-1980 dva âky vězněn pro údajné pobuřování /vydávání samizdatové literatury 3 síření nek iformní hudby/^ vě?3ní odsouzen na další rok pro údajné maření úředního výkonu /iilt . ovkcu/. Dne 28.3.1985 vzat do vazby a obviněn podle $ 198 b /hanober-í národa, rasy a přesvědčení/, jehož se měl do* pustit vý-oky v restauraci. Z vazby proouštěn 28.6.1985,avšak 22.9.1985 Ódoouzcn OS i' Praze 2 k 7 měsícům vězení v II. NVS. Při odvolacím řízení 15.1.1986 u MS v Fráze byla růvodní výmS* ra trestu ponechána, avšak trest byl rozšířen f zákaz pobytu v Praze a tříletý ochrnný d hled p^ vykonání trestu. Trest vykonal od 20.3. (¡o 18.7.19?6. 11.9.1986 znovu uvězněn a obvi* něn z přečinu podle § 7 c zákuna * přečineeh /ncr^šování pod* mínok ochr nnéno dohledu/ 7.10.1936 odsouzen v Brně ke dvěma měsícům Te 1^. NVS. 11.11.1986 proDušt-n a nyní ja nnd nim vykonáván ^branný dohled. /*<49,434,442,443,435,*60,468,472, 435,500,511,563,573/ 2. Jiěí Cr-ntorád - viz soěle^í 492/11 3. Iv:n poltin "Jlious - viz sdělení 492/11 -2. 4. Lr .islav Lis - viz sdílení 492/11 -3. jd 15.1.1^^6 nobjl 7ádný další echr.-nný dohled v připadaeh, jež */(..!íS dokunentov^l, uložen. ril.

V

1- R E S T N I M

K í Z E N í

N A

S V 0 a 0J)JL.

-* 1- .,'itisck Ařa^ík, nar. 27.4.1932, bytem šírava 21. Iřerov, irTH';' Ct c peTi d -(í. 11.11.198^ obviněn podle § 178 /maření státního dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi/. :.o*.o obvinění 30.7.1986 překvalifikováno ne § 7/1 1 § 98/1,2 b /- v-acaní republiky/. 6.11.1986 ho KS v Ostravě na lákladž t oto obvirhní, aniž však použil kvalifikace podle odstavce 2 b s 92, odsoudi"* ke dvěma rokům v I. NVS za rozšiřováni nálo incké liter'tU'.±y a držení rozmnožovacího zařízení v rámci : proti katolickému saîidatu na Morrvě. F. Adamik se odvo* 1. 1, ru s^dek tedy nenn^y^ orávní mcci. /191,552,575,576,?78,589/ : . T- li Batt.ěk - vi^ sdělení 452.111 - 2. 3. ,' -""í?-, 27 5.19^3, bytem Nerudova 6, Havířov, dělníj , n. ' n,. ."¿teř",ré dovolané. Obviněna podle § 202/1 /výtržnictví/ a podle § 15"/1 /útok na státní orgán e orgán jpolečenj-..é cr^.rnizace/ s d-lšími osmi spoluobviněnými pro události o^ ío nejprve ocvoleného a ootom zakázaného rockového koncertu LÍ-;novš u C^třavy.1.12.1984 a 2.12.1985 odsouzena OS vn Frýdko-Místku k osni uěsícům podmíněně na dv* yuky^ ^539/ 4. 'fi^nislr.v Borovský - viz udělaní 492/Hl - 4. 5. noi. 1933, bytem Svatopluka Čecha 826, Kojetín, okres Přerov, invalidní důchodce. 11.11.1935 ^br^pěn podle. t 178 Z u ření dozoru nad církvemi a náboženskými spalcaa^wtoi^ a 11.3.1386 odsouzen OS v Přeiově k 7 měsícům podmíněně s 1& mjsíční lhůtou za to,že rozeoisoval signatáři Charty t..nu Kavrátilovi /viz/ jeho texty na psacím stroji ., 557/ 6. jn Pč-vcl Pudr, n ^ . 2.12.1949, bytem Obcriny 3901, Gottwaldov, Yonitr-Ltér. 11.11.1985 vzat do vazby a obviněn podle § 100/1+ 3 /oobu"ování/. 21.4. 1136 propuštěn a dále i se spcluobvin ^ r r / j revírem Němcem rtíhán na svobodě p;o údajné rozširova-

ní samizdatové literatury, zejména náboženské./486,490.5l9,548,577/ 7^ in,;. Václav Dvořák, nar. 6. 1937, trvnle bytem Sokolovská 150, Pr¿ka 8, přechodně Vratišov 16, okres Písek, pracovník generální' j ředitelství Oseva Praha. 11.4.1985 vzat do vazby a obvijěn podiu § ...78 /maření dozoru státu dad církvemi a náboženskými .,pole "rostli/ oro r zšiřování náboženské literatury. 15.5. z vazby propuštěn a trestně stíhán na svobodě. 28.5.1986 b/1 OS pro^Prahu 4 zproštěn viny, rozsudek však nenabyl právní n-oci, neboť prnkuiátorkí se odvolala a odvolací řízení dosud naprooěhlo./436, 38,446,449,455,522,524,530/ 8. kkDr Vl^di:r.ír Fušík CSc., nar. 13.7*1934, bytem Schnirchova F aha 7, vjceay pracovník tjstsvu molekulární genetiky ČSáV. 11.4*1985 vzat do vazby a obviněn podle § L78 /maření u-^z.oi stát i nad církvemi a náboženskými společnostmi/ pro r z ě i . o á n í náaoženské literatury. 22.5.1985 z vazby propuštěn a traanY stíhán na svobodě. 28.5.1986 byl OS pro Prahu 4 odsouzen k 8 i.jsícčun podmíněně na dví reky. /436,438,446,449,455, r. -a' j.íi .ono, nar. 25*8.1964, bytem ul. kot. Jesioka č. 35/723, 455, 522,524,530/ i krček, nar. 29,10.1956* bytem U trati 16, Praha 10, c.'.iLá podniku Taxtil.5třeáoS sk,' Hraj* 11.4.1585 obviněn podia 3 178 /mrření dozoiu státu nrd církvemi a náboženskými spol-rčť.cci. ň / pro rozšiřování náboženské liter.tury. 28.5*1986 La - OS pro Fr^hu 4 zproštěn viny, rozsudek však nenabyl právní Lei, íiCbot uíoirurátorka se odvolala a odvolací řízení dosud ^hlo./436,438+446,449,433,522,524,730/ 12. idck.l 1-kaško, nar. 13.2*1930, bytem Mníšek nad Hnilcom č. 311, or.i- . Spišská ková Vee, pastor evangelické církve augšpurského vya: ní tamtéž. 24.1C-1985 obvirěn podle 6 178 /maření dozoru státu n d cíikveri a náboženskými Erx^KŤxxKKxx společnostmi/, toólj neověřených zpráv po jistou dobu držen ve vazbě, p3k proluátěn - rtíkán r.' rvoboda za údajnou pastorační aktivitu mimo po* ol^n' rr.-,r¿h /biblické '.-odiny na r^kraační chatě Ján3 Vecan.: - viz/. Byl mu taká ok mžitě cdňat státní souhlas pro výkon '.".ckov-.naké činnosti./517/ 13. r-rosí* 7 J-neček - viz sdílení č. 492/111 - 14. 14. Sl a Jav^rský, nar. 7.12.1924, bytem Obrancov mieru 246, * Stvrtoí:, okr. Spišská Nová Ves, důchodce, katolický kn^z ť . rt'+ního souhlasu. V minulosti dvakrát v úhrnu 4 roky neroi..vedl3vě vyzněn /odseuzen v r. 1975 ^ 1982/. 12.3.1986 oa-"'n n -ôdle $ 178 /mař ní dozoru štítu nad církvemi a nábož .--f 'tii společnostmi/ pro údajné nedovolané- knitó&í U t u r g í ^ ^ d : ú'.onú. /2H,S28/ .

15. Věr-. úirouaová, nor. 23.2.1944, byts-m Kostelní Vydři 12, okr. Jindřichův Hradec, v domácnosti. 24.10.1986 obviněna podle § 7/1 k § .198 b /příp^rva k tr. činu hanobeni národn, rasy a přesvědčení/, poté co u ní byly při domovní prohlídce 19.8. 1^86 nc.ezeny různé samizdatové písemnosti v jednom exempláři. /587/ 16. Tomáš Rone, viz sdělení č. 492/111 - 17. 17. m ; . ..aiia Kotrisová, nar. 20.8.1953, bytem čsl. armády 59, Břetislava, výzkumná pracovnice. Po domovní prohlídce z 5.11. 1ÍÍ85 t la drn. 1.4.1986 obviněna podle § 112 /poškozování zájmů rap'ibl-*7/ v cizině/ a § 100/1 a /pobuřování/.10.6. 1986 odsouzen. OS v Dirtislavě k 10 městcům odnětí svobody nepodmíněně z- překlad knihy Atentát /o atentátu na Jana Pavla II./, který pořídila ^ rámci svých katolických aktivit. 29.9.1986 MS v Bratislavě rozsudek změnil na podmíněný, s odkladem na 2 roky. Jč'm..tkóu :.aiého dítěte. /525,553,582/ 18. Idcňěk hotrlý - viz sdělení 492/111 - 18. 19. in rčž*nek - viz sdělení č. 492/111 - 19. 20. t.vátosiava Kuželová, nar. 14.3*1923, bytem Magistrů 7, Praha 4, -acôdkyně/ ll.-j.1985 obviněna podle § L78 /maření dozoru státu nad cárkver.ii a náboženskými společnostmi/ nro rozšiřování náboženské liter tury. 23.3*1986 byle OS pro Prahu 4 odsouzenar k 8 aiěsícům podmíněně na 2 roky. Proti rozsuťku seod*oolala, odvolací řízení však d e o d neproběhlo, nenabyl tedy právní j;oci./436,433,446,449,455, 522, ^21,550/ 21. Zdan^k Lacina, n-r. 15.5.1950. bytem Leninova 26, Havířov, ai.jktrc-nontér. Obviněn podle § 202/1 /výtržnictví/ a § 153/1 /útok nr státní or^án a or^.án společenská organizace/ pro ú3ast n událostech kole;;' nejpr' e povoleného a potom zakázaného rockového koncertu v Senově u Ostravy. 2.12.1985 odsouzen OS ve Fr/aku-^ís+ku k 8 měsícům poduíněn^ ne Dva roky, prokurátor se v ě k odvolal. VOKS není známo, zde až proběhlo odvolací řízení . s j^kým výslečkem. 22. "l-sti:dl karek,nar. 23.8.1946, bytem Slovenská 17, Praha 2, L ti,ist^ oazzové se*,c3, úředník. Vzat do vazby 5*8.1986 a obviněn podle § 112 /poškozování zájmů republiky v cizině/. 3.1C.1986 a vazby propuštěn, nadále je treáně stíhán no svobodě. Předmětem trestního stíháni je jeho kulturní aktivita v oblasti propagace jo^y a zenu a neoficiální mírové aktivity. /555,559,564,571/ * 23. Augustin Navrátil; nsr. 20.12.1928, bytem LMêpâoy 14, pošt* 'Jobice, okr. Kroměříž, otec 9 dětí. 11*11.1985 vzat ¿0 vazty v aouvisloati s akcí proti katolickému 3ímizdatu na Moravě a obviněn po'Jle § 100/3 a /pobuřování/pro vyhotoveni cyklostylované písernoati "Otevřeny dopis č. 2", upozorňující na nejasná okolnosti smrti řeckokatolického kněze Přemysla Coufala. V prosinci 1985 byl převezen na uzavřeně psychiatrické oddělení léčebny \ Pr^ze-3-hnicích a v proběhu vnaby podroben dloo*nocobému vyšetření. Dne 13.3.1986*byl na základě znaleckého psychiatrů propuštěn % vazby, avšak současně byl intemován v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Teprve 21.4. 1^86 mu byla OS v Kroměříži nařízena tzv. ochranná léčba, které byl podroben taktéž. Po mnoh stížnostech A. Navrátila, jenž t n t o postup považuje orá\3m za senkej za svou občanskou a nábo*',cnakou htivitu, rozhodl KS v Brně dne 8.10.1186 o změně jaac úata^nílo léčení no ambulantní. A. Navrátil byl propuštěn z-léčebny až 21.10.1986. /486,490,491,492,498,513,558-, 567,586/

24. in^. Mária Nechalová, nar. 23*2.1948, bytem nábrežie CSLA, Prievidza, přechodná bytem Novomeského 3, Žilina, vývojová pracovnice VÚVT. 18.11.1985 bylo u ni vykonána domovní prohlídl ka v souvislosti s obviněním podle § 146 /ohroženi devizového hospodářství/, pro který byla mezitím nepravomocně odsouzena. Při prohlídce byla zabavena samizda* -vá literatury náboženská omagnetoíoncvé nahrávky, takže 28.7.^.986 obviněna i ôdle § 7/1 k § 100/la,2 /přírr;va k pobuřování/. OS v Žilině 15.10. 1986 odsouzena k souhrnnému trestu 14 m^cíců podmíněně na 2 roky. /561,563,583/ 25- Jaromír FY^cc, nar. 16.1.1935, bytem Družstevní 4565, Jižní .ivaný, Gottwaldov, technik, signatář Ch?rty 77. 11.11.1985 vzat do vaz!y a obviněn podle § 100/1,3 /pobuřování/, 21.4. 1985 propuštěn a i se spoluobviněným m g . Pavlem Dudrem dále stíhán svobodě pro údajné rozšiřování samizdatové literatury, zejména nijoženoké./446,490,491,519,548,577/ 26. i^t'.j Ném^th, viz sdělení ě. 492/111 - 21 a č. sd. /402,452, 455, 4S5,4*%V 27.Josei Nos, viz sdělení š. 192/IiI - 22. 28. Miroslav Procházka, nar. 6.3.1966, bytem Kounicova 8/1116, Ostrava 1 - kcr^vakl Ostrava, dělník. Obviněn podle § 202/1 /výtržnictví/ a § 153/1 /útek na státní orgán a orgán společenské oig^niz ce/ pro účast na událostech okolo nejprve povoleného a pak zakázaného koncertu rockové hudby v Senově u Octiavy 1.12.1964. 2.12.1985 odsouzen OS \e Frýdku-Místku k 8 měsícům podmíněně na 2 roky, prokur'tor se však odvolal. V0I;S není známo, zda už odvolací řízmí proběhlo a s jakým výsloókom./509/ 29. Adolf Rázek, nar. 30.11.1930, byte-i Tmovského 16, Praha 4, technik Interna tiakéh<^ ústavu ČSAV. 11.4.1935 vzat do vazby a obviněn podle § 178 /maření dozoru státu nad církvemi a náboženskými společnostmi/ p"o rozšiřování náboženské literatury. 20.5.1985 z vazby propuštěn a trestně stíhán na svobodě. 25*5* 1986 Ebxině byl OS pro Prahu 4 shledár vinným pouze přípravou tohoto trestného činu /§ 7/1 k § 178/ a na druhé straně navíc shledán vinným ohrožením a^/Lzo^^ho hospodářství /§ 146/1/ a odsouzen k 6 měsícům podmíněně nr dva roky. Proti rozsudku se odvolal, odvolací řízení však dosud neproběhlo, takže nenabyl ještě právní moci. /436,438,446,449,4^5,522,524,530/ 30. Marok Roháček, viz sdělení č. 492/111 - 26. 31. Pavel lÎeš^y, nar. 28.^.1^55, aytem Střed č. 1330, GottwaldovCtrokovlč^. V Ustopedu 1985 u něj byla^prov^^gn^domovní prohlídka v rámci ekie proti moravskému ramizagtti. V té soUvi losti byT+?5.3.1936 cbviuěn podle § 175/1 a,b /křivá výpověď/, n„bot prý při sv< lecké výpovědi v trestní věci Jaromíru Němce a côl./viz/ í mlčel d"ležité okolnosti a vypovídal nepravdivě'. V červenci 1986 však OS v Gottwaldově tuto obžalobu nepřijal a vrátil 1. prošetření prokurátorovi. /490, 520,547/ Ve sděleních 34^,t00 a 492 jsem uvedli jména dalších 34 osob, které byly trestně stíhány. V průběhu posledních tří let gxgm jsme nedostali zprávy ani o zastavení trestního stíhání,ani o jakémkoli jeho pokračování. V tomto sdělení nejsou zahrnuty případy d?lších 189 osob, jimiž se VONS zabýval, kde však trest již byl vykonán nebo bylo trestní řízení zastaveno. Dále uvádíme, že - pokud jde o \ugustina Navrátila, pokusy vyšetřovatele e prokuratury o zapojení psychiatrie do jeho persekuování registrujeme

- v jeho sjmo tatněn '-osle v oddílu III. tohoto souhrnného sdělení. - VONS ve svém sdělení ě. 433 / 0 kampani za Milana Vlka/ vyvrátil nepr vdivé pověsti o tom, že se ěs. psychiatři dali zneužít k politické represi. - VfiNS také upozornil na konkrétní případy policejních persekucí a šikanovaní./Sdělení ě. 521,526,549,588/ S Chartou 77 vydal VONS dva společné dokumenty, šlo o výzvu k československé účasti na příští výměně vězňů Východ-Západ, tentokráte v širším měřítku než poprvé; navrženi dlouhodobě věznění X Jiří G^na /mezitím propuštěn/, ing Petr Hauptmann, Jiří Römer, František Veis a sJ^natáři Charty 77, věznění za politické delikty, Jiří Wolf ^ Walter K. nia /si^nováno jako dokumenst Charty 77 5/86 a sd-lení VONS *. 505/. Dále byl vydán dokument nazvaný " Na obranu Jazzové sekce" s výzvou politickým a státním organům, přinášející však i přehled kulturních aktiv\t sekce. /Signován jako dokument Charty 77 24/86 a sdělení VC^S ě. 559/ Mimosoudní represe Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných pravidelně referoval a referuje i o nich. Jde o krátkodobá zadržení, většinou do jednoho týdne, esobní a domovní prohlídky, piotizákc.Jié postupy při výsleších /i dětí/, různě druhy ponižování, bitr', omezování osobní svobody, svobody pohybu, střežení bytů a domů, pokousáni policejním psem, odcizování či poškozování věcí, fotografování,^ filmování, noškozování pověsti a další. Dosud bylo takto postiženo 559, některé i po několikáté. Zároveň upozorňujeme, ne VONS v daných podmínkách může zaregistrovat jen zlomek přepadů soudní a mimosoudní represe s získat k nim patřičnou dokumentaci. 20* listopadu 1906 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, čs. liâ pro lieská práva, člen Mezinárodní federace pro lidská^práva /FIDH/ Errata ,

,

V závěru sdělerí č.591 je uvedena číalovka 5)9, aa ni je třeba doplnit slovo "ccob". Na dvou místech je třeba nahradit netpr4vnc Jiří RHmer na správn¿ Josef Rümer. V informaci o ing.Petru Hauptmannovi je třeba doplnit slovo "celní" v názvu inatituce! ústřední celní apráva 7MZ0. Poťlo dosud nezveřejněných informací o odvolacím řízení v tr.věci proti Bohumilu Koždcňovi a spol. (Frýdek-Míatek, konflikt a V? při záaahu proti koncertu), je třeba přeřadit z oddílu I. do oddílu III.uvedeného sdělení Bohumila Koždonč, nebot mu odvolací aoud treat podmínčně odložil na tři roky a Petra Kubíčka, který už byl k podmíněnému treatu (* dvouletou lhůtou) odsouzen prvoinstančním acudem; do oddílu I. byl tedy začazen nedopatřením. Z oddílu III. je třeba vypuatit Lubomíra Gono, nebot zprošřující rozsudek je pravomocný. Další zmčna je u Lubomíra Kubiše, jemuž odvolací soud trest zvýšil ze aedmi mčaíeA na deatt v I.NVS. Lubomír Kubiš a Roman Matula mají naatoupit dne 10.října 1956 své tresty. U Romana Matuly, Zdeňka Laciny, Renáty Bílé a M r o a l a v * Procházky byly výroky o treatu odvolacím aoudem potvrzeny. * * * * * *

.'.

Petice za Jan* Dusa Generální prokuratuře CSSR, krajskému soudu v Praze Od konce května 1986 je ve vazbě Jan Dua, evangelický farář a vědecký pracovník v oboru dějin starého Izraele. Má být souzen za podvraceni republiky a hrozí mu trest až desetiletého odnětí svobody. Hluboce nás znepokojuje skutečnost, že skutkovou podstatu trestného činu měl Jan Dus podle textu obvinění naplnit výlučně tím, že se "nejpozději od r.1978" obracel formou písemných podnětů i osobních jednání na různé čs. státní a stranické orgány a některe zahraniční církevní instituce. Jan Dus se nejen od r.1978, ale po celý svůj život angažoval jako řádný občan tam, kde mohl přispět k nápravě nespravedlnosti, křivd a nesprávných rozhodnutí. Jeho činnost nikdy nebyla namířena proti státním a stranickým orgánům, naopak vždy postupoval v součinnosti s nimi v neotřesitelné důvěře, ze tyto instituce jsou zde k ochraně .práv a spravedlnosti. Tuto důvěru šířil ve svém okolí a poukazoval na to, že trpělivým úsilím a zákonnou cestou se občan práva dovolá. Mnohá jeho jednáni vskutku potvrzovala, že ve státním a stranickém aparátu působi řada odpovědných pracovníků, kteří svědomitě vykonávají svůj úřad a jsou připraveni kompetentně a spravedlivě řešit i velmi ožehavé otázky. V době, kdy nejsou řídké případy všelijake korupce a hledání pokoutních qest k prosazeni privátních zájmů, Jan Dus důsledně postupoval instanční cestou; upevňoval tak právní řád a obnovoval důvěru v orgány státu i atrapy. Nejednou jiekompromisně kritizoval ta která rozhodnuti některých orgánů, ^nebot byl přesvědčen, ze věcná kritika je nejlepši službou těm, kterým byla svěřena moc. Domníváme se, že trestní stiháni Jana Dusa odporuje ča.zákonům, zvláště zákonu 120)76 Sb. a je křivdou nejen vůči Janu Dusovi, ale urážkou těch, kteří se *ve státních a stranických strukturách snaží pečovat o obecné dobro a občana přijímají jako partnera, ne jako bezmocnaho poddaného. Statečné občanské angažovanosti Jana Duaa si vážíme a měli by si ji vážit všichni, jit^ž leží na prdci budoucnost země a kteří si přeji, aby se pro narůstající problémy a krizové jevy v naši společnosti nalezlo schůdné řešeni. Žádáme proto, aby trestní stiháni proti Janu Dusovi bylo zastaveno. Na vědomí) ďV KSČ a Synodní rada českobratrské církve evangelické Dopis podepsalo asi 300 lidi,text spolu s podpisy odeslal Jan Kozlík,Pionýrů 69 Praha 6 ******

******

****.t*

Václav Havel t Děkovná řeč (Předneseno hercem Janem Třískou v Rotterdamu dne 14.listopadu 1986.) Vaše Veličenstvo, Vaše královské výsosti, dámy a pánové, okolnost, že Erasmovou cenou bylo přede mnou poctěno tolik skvělých osobností, k nimž se přiřadit mi činí nemale vnitřní obtíže, mi příliš neusnadnuje formulaci mého poděkováni. Jediné, co můj pochopitelný ostych oslabuje, je pocit, že ocenění mé literární práce v sobě zahrnuje i ocenění Charty 77. Bez zkusenosti, které mi desetileté působeni v Chartě 77 dalo, a bez opory, kterou jsem v ni nalezl, bych totiž stěží dosáhl lecčehos z toho mala, čeho jsem v posledních letech dosáhl. V .poctě, které se skze mne - byí nepřímo - dostává Chartě 77, cítím ovšem jistě i ^cosi víc! uznáni všem, kdo v teto části Evropy, kde je mi dáno žit, usilují -navzdory všem těžkostem - o život v pravdě, kdo se i zde snaží nahlas říkat, co si mysli, zastávat se člověka proti všem znelidštujícím tlakůmt usilovat o lepši svět, o svět bez válek, bez vlády lži, bez násilí, bez ponižováni člověka a bez ničeni té částečky kosmu, na níž žijeme. Dovolite-li tedy, poděkuji Výboru Hraamovy ceny za tuto vysokou poctu jak jménem svým, tak jménem všech lidi ve východní Čvrope, kteří se snaží svobodně mluvit a tvořit, anebo kteři s těmi, kdo se o to snaží, sympatizuji. Skutečnost, že žiji v té $ásti Evropy, která je od vás oddělena a do které Erasmova cena dnes putuje poprvé, mne zcela přirozeně vede k pokusu zamyslet se při této slavnostní příležitosti o otázce, jak celit rozdělenosti našeho kontinentu. Z mnoha stran, od vlád až po různá nekonformni společenská hnuti, slyšíme stále častěji o ideálu Evropy jako světadílu přátelské spolupráce nezávislých a rovnoprávných národů, z něhož by místo hrozby válečné konfrontace supervelmoci vyzařoval do světa mír. Ař už je v různých připadech jakkoli různá míra upřímnosti^ a níž je tato vize líčena, je to vize nepochybně krásná. Zatím to je ale bohužel jen vize. Evropa je rozdělena vysokou zdi, jejímž materializovaným symbolem je ze3 berlínská. Co můžeme udělat pro to, aby se táto krásná vize proměnila jednoho dne ve skutečnost? Co můžeme udělat pro to, aby každý evropský národ byl sveprávný a plnoprávný a aby se nemusel bát svých sousedů? Co můžeme udělat pro to, aby se všechny evropská země mohly těšit z politické demokracie a sociální spravedlnosti a aby dokázaly pomáhat meně vyspělým oblastem světa způsobem, který by skutečně odpoviaal jejich možnostem? Co můžeme udělat pro to, aby se každý Evropan cítil svobodně a bezpečně, aby měl právní jistoty a aby mohl žít důstojně a smysluplně? Co můžeme udělat pro to, aby naši mladší spoluobčané nemuseli trávit dlouhá leta tím, že se učí zabíjet lidit a aby evropští vědci mohli věnovat svůj důmysl záchraně přírody místo konstruováni stále rafinovanějších zbrani? Myslím, že každý z nás může udělat přinejmenším dvě věci. A cítím hluboký symbol v tom, že obě tyto věoi jakýmsi volným způsobem souvisejí s odkazem velkeho Evropana Erasma Rotterdamského.

První věct všichni máme možnoat znovu a znovu opakovat, že chceme to, co chceme) všichni můžeme navzdory vžem tvrdým politickým realitám a navzdory vaem omezením, plynoucím z lidakě povahy a ducnovniho, mravního a aociálního atavu aoudobe civilizace, nahlas artikulovat avé ideály a činně je prozazovat; vžichni mů%yma těmto ideálům i mnohé ze svého soukromého štěati obětovat, ¿pakliže aspoň trochu věříme 8 českým filozofem Janem Patočkou, že jsou veci, ktere Stojí za to, aby čl^yěk pro ně trpěl; vžichni můžeme přijmout ten zvláštní, logický a zároveň záhadný imperativ, který říká, ze člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se meli chovat všichni. Každý z nás má zkrátka možnost pochopit, že i on - byt sebebezvýznamnějží a sebebezmocnějží - může změnit svět. Záhadnost tohoto imperativu je v neuvěřitelnosti představy, že by kdokoli z nás mohl tak říkajíc pohnout zeměkoulí, êho logika íe v tom, že nerozhodnu-li se já, ty, on, my, my všichni na teto cestě, pak se opravdu nemůže pohnout ani svet, v němž žijeme, který spolutvoříme a, za nějž odpovídáme. Začít musíme každý u sebet kdyby čekal jeden na druhého, nedočkal by se nikdo. Není pravda, že to nejde! moc nad sebou samým^ Jakkoli v každém z nás problematizována povánou, původem, stupněm vzdělání a sebeuvědomění, je tlm jediným, co mi i ten nejbezmocnějsi z Nás^ co nikomu z nás nelze vzít. Kdo ji uplatní, možná ničeho nedosáhne. Určitě však ničeho nedosáhne, kdo nezkusí ani to. Eraamus napsal pozoruhodnou knihu Chvála bláznovství . Jak patrno, první v^c. kterou zde doporučuji, je odvaha být bláznem. Bláznem v tom nejkrásnejsím slova smyslu. Zkusme být blázny a žádat se vší vážností změnu údajně^ nezmšnitelneho! Ostatně není snad i na tomto místě dnes poctíván vlastně blázen? A nejsou tu snad jeho prostřednictvím poctívány desítky a stpvky jiných bláznů, neváhajících svým osamělém voláním po změně nezměnitelneho riskovat léta vězení a ochotných - zcela bláznivě - postavit proti obří moci státní byrokracie a policie ubohou moc svého psacího stroje? Jsem dalek toho, abych dával sebe nebo své přátele nebo východoevropské disidenty komukoliv za příklad. Vím. jak statečně se chovali například Holanďane za druhé světové v á H y , a vůbec si nemyslím, že na Východě je víc statečných lidí než na Západě. Stát v týchž situacích, v nic)iž stáli a musí stát mnozí z nás, obstáli by mnozí z vás stejně a možná lepe. Kdybych toto nevěděl, neříkal bych to, co tu ted říkám Doporučuji-li onen dobry druh bláznivosti právě ted a zde, pak jen díky své jistotě, že jsou ho schopni lide v celé Evropě. A že bez postupného ustavení jakéhosi celoevropského společenství bláznů nezmůžeme nic ani rny^ ani vy. Tím jsem vlastně už přesel k druhé věci, o níž si myslím, že je v moci každého z nás, a která rovněž souvisí s Erasmovým odkazem. Erasnms je právem chápán jako velká - a možná poslední - personifikace evropské integrity. Putoval po cele Evropě, oslovoval celou Evropu, trápil se celoevropskými problémy a byl celou Evropou ctěn a žádán o radu a pomoc. (Mimo jiné! vůbec prvním překladem jaho nejslavnější knihy z latiny do jiného jazyka byl překlad český!) Nadcházející evropský rozkol nesl tíž než většina jeno současníků. Pokoušel se - bezúspěšně - tváří v tvář tomuto rozkolu uchovat a zachránit jednotu evropského ducha, evropského vědomí, evropske tradice. Tyto hodnoty se mu přitom protínaly v myšlence, že to, co je v nejvyšším slova smyslu lidské, je i křescanaké, a ze tudíž nárok lidskosti, budou-li ho ctít všichni, je schopen překlenout spory nároků jiných, ac už konfesijních, národních Či mocenakýcn. Snil dokonce o jakémsi nadnárodním bratrstvu moudrých. Jan Patočka, kterému se shodou okolností dostalo na samém závěru jeho života odvážného ^cenění tím, že ho jako mluvčího Charty 77 přijal při své pražské návštěvě váš ministr zahraničních věcí, psal svého casu o obci otřesených". Není tato myšlenka jakousi soudobou variantou dávné ideje Erasmovy, A není otřesenost této obce vlastně zdrpjem onoho dobrého druhu bláznovství? Nejde tedy de facto opět o ono evropske společenství bláznů? Proč aly o tom všem ted mluvím! zdá se mi, že tu krásnou vizi svobodné, mírumilovné a do bloků nerozdělené Evropy nepřiblíží a nemohou přiblížit žádná jednání vlád či prezidentů, at uz v Helsinkách, Ženevě, vídni či kdekoli jinde, pokud nebudou mít jejich účastníci podporu svých národů. Ba co víc! pokud nebudou přímo pod jejich tlakem. Tuto vizi si prostě musí Evropa na dnešním tvrdém světě vyvzdorovat; evropské vlády samy na takový úkol nestačí a očekávat jeho splnění pouze od velmocí by znamenalo popírat sám jeho smysl! tím přece není postoupit svou věc definitivně jiným, ale vzít ji naopak konečně do vlastních rukou. Evropané si ovšem mohou svou vizi vyvzdorovat jen tehdy, budou-li k tjxnu mít skutečně vážný vnitřní důvod, totiž bude-li je spojovat a společně motivovat cosi, co bych nazval evropským vědomím. Tedy hluboký pocit sounáležitosti. Hluboký pocit jednoty, byt jednoty v různosti. Hluboké vědomí tisícileté sjpolečné historie a duchovní tradice,, dané souběhem a součinitelem živlu antického a židovsko-křescanského. Obnovený respekt k těm duchovním principům, z nichž rostlo vše dobré, co Evropa vytvořila. Evropu tvoři převážně malé národy^ jejichž duchovni a politické dějiny se tisícerými nitkami navzájem proplétají v jedno^ jediné vazivo. Bez vědomí a prožitku této skutečnosti, bez novéno porozuměmí jejímu smyslu a bez hrdosti na ni se žádné evropské vědomí neobnoví. A bez jeho obnovy se těžko lze nadít důsažnějšich politických změn ve směru nějakého evropského společenství nezávislých nároaů. Vede-li se tedy od erasmovské myšlensky humanistického bratrstva vzdělanců neviditelná spojnice k Patočkově 'obci otřesených', neústi tato linie posleze v ideál jakési rekonstrukce evropského sebevědomí? Druhá věc tedy, která jp - uz te3 a kdekoli - v naši moci, je nové pochopeni naši společne evropske sounáležitosti.

Jsem člověk celkem sktřizîvý, nicméně mému zraku nemůže unikat fakt, že se náznaky přesně něčeho takového v průběhu posledních let objevuji a množí. Jen malý přiklad: v padesátých letech byly v naší zemi na dlouhá léta uvězněny tisíce nevinných lidi a Západ o tom v podstatě nevěděl, natož aby se o to stargl. Počátkem sedmdesátých let bylo u nás zavřeno několik aeesítek politických vězná. 0 těch se už ve světě dobře vědělo, ale mnoho projevů solidarity s nimi se neobjevilo (částečně z tragicky pochybného chápání politiky détente jako sveřepeho mlčeni ke svévoli druné strany). Když jsem byl koncem sedmdesátých let zavřen se svými přáteli já, pozvedl se ve světě už téměř chorál solidarity; do smrti jím budu aojat a za nej vděčen. Nedokazuje i tento přiklad, že západní Evropané si začínají stále zřetelněji uvědomovat to, co si výchoaní Evropaié uvědomuji už dlouho a bolestnět totiž žé existuje i druhá půlka Evropy? A není to zesilující se vědomí solidární sounáležitosti jednou z příčin nadějeplneho faktu, že nás lze dnes zavírat přeci jen obtížněji, než kdyby se psala léta pgdesátá? Projevem znovu ae rodicího evropského vědomí - aspoň pro mne osobně - není tradiční, tradičně ideologická a více méně rutinní antikomunistická rétorika některých západních státníků, určena obvykle k obhajobě zvyšujících se vojenských rozpočtp. Ta nás asi těžko zachrání. Oč beži, je něco jiného: neokázalé, oč méně ideologicke, o to hlubší a niterněji cítěné, každoaenně účinně projevované a co nejpevněji v duších a srdcích národů zakořeněné povědomí jednoty našich osudů. A právě na tomto poli zahledám nadějné signály. Západním Evropanům jako by zapínalo docházet, že jejich vlastní problémy se nevyřeší, pokud se nevyřeší i problémy východoevropské. Jako by si začínali uvědomovat, že ublíží sami sobě, když si zacloní pohled na Východ a namluví si; že co se tam děje, jich ae netýká. Jako by stále silněji chápali. jak dvojsmyslné by bylo jejich západní štěstí, kdyby bylo natrvalo placeno východním neštěstím, a jak nutně by 6e dřivé nebo později i ono muselo zvrátit v neštestí. A jak se tak pomalu začíná krajina prosperujících západních zemí zaplňovat raketami s nukleámimi hlavicemi, začínají si západní lidé klást otázku, jaký to má smysl. Tato otázka nutně obraci jejich pohled na druhou část Evropy. A ten pohled v nich probouzí zase další otázku: ^proč jejich východní sousedé tím nejsou zneklidněni tak, jak tím jaou zneklidněni oni? To si opravdu myslí, že, jejich raketou jsou - na rozdíl od těch západních -mírové? Tato nová otázka posléze vyvolává zájem o poměry na Východě, o stav lidských práv v druhé půli Evropy, o situaci, v niž Každý sebeskromnějši protest proti nějaké raketě je brutálně trestán a jakýkoli zájem o veci obecné hned v samém

se o tohoto člověka zajímat, začínají ho vnímat jako svého bratry, Jako toho, jehož osud je bytostně svázán s osudem jejich, čili opět! rodí se evropské vědomí. Je smutné, že se o jeho znovuzrození zasluhují - mimo jiné - tak strašlivé předměty, jakými jsou soudobé zbraně. Ale je dobré, že toto vědomí vzniká. Máš osud je vskutku nedělitelný^ čím modernějšími zbraněmi jsme obklíčeni, tím je jeho nedělitelnost zjevnější; nase jednotlivé svobody jsou stále zřetelněji svobodami náa všech; ohrožení jedněch znamená vždy také ohrození druhých: děsivý samopo-

už je veden kýmkoliv a kdekoliv - proti všem. Zastavme - my všichni a společně - zkázonosné bláznovství světa tím, že mu postavíme do cesty bláznovství jine a lepší: totiž bláznovství své vize mírového celoevropského společenství, bláznovství svéno evropského vědomí. Odvážím se na závěr říct, že jedním z důkazů mého tvrzeni o obnovujícím se evropanství je mi i dnešní den, kdy malá západoevropská země uděluje čtyři sta padesát let po smrti velkého Evropana, kterého dala světu, poprvé svou nejvyšší kulturní cenu člověku, žijícímu v malé zemi východoevropské. Jsem totiž nřesvedčen, že vyznamenávajíce právě Erasmovou cenou dnes Čecha, dokazuji tím Holandané, že pro ně existuje - tak jako pro onoho Čecha - jen jedna Evropa, Evropa rozdělená sice politicky, ale nerozdělená a nerozdělitelná ducnovne. Děkuji vám za pozornost. Copyriht

Stichting Praemium Erasmianum

Dne 14.listopadu 1986, v den erasmovských oslav, zorganizovaly tři nizozemske organizace, a to Mezicirkevni mírová rada [IKV], Pax Christi a Středisko Informací o Chartě ^t.j.bulletin, který už léta informuje holandskou veřejnost o Chartě 77, V0NS a další nezávislé činnosti v československul v Rotterdamu seminář o vývoji vztahů mezi Chartou 77 a holandskými mírovým hnutím IKV a Pax Christi. Zásadní projev na něm pronesl generální tajemník IKV Mient Jan Fabcr. Anglická verze jeho projevu, která oyla mezitím rozšířena v prostředí Charty 77, vzbudila v československu značnou pozornost; v některém z příštích čísel sejk jeho projevu vrátíme. Na uděleni Erasmovy ceny Českému dramatikovi a významnému činiteli čs.nezávislých aktivit Václavu Havlovi reagovalo zlobně Rudé právo článkem 'Tučná výslužka z Holandska' (22.11.1986). Dopis mluvčích Charty 77 [Ch 77-33-86] z 28.11.1986, který jBme obdrželi po uzávěrce tohoto čísla, zveřejníme příště, čs. veřejnosti je znam dopis spisovatelky a bývalé mluvčí Charty 77 Evy Kantůrkové, který Václavu Havlovi napsala jako reakci na článek v Rudém právu. Šéfredaktorovi Rudého práva napsala sve míněni socioložka Jiřina Siklová. Rudému právu napsala i Gertruda Sekaninoya-Čakrtova, signatářka Charty 77 a členka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (cs.ligy pro lidská práva). Její dopis zni:

Rudému právu, Prah* Dnea se mně dostalo do rukou číslo Rudého práva ze dne 22.listopadu. Jsem hluboce rozhořčena "článkem", nadepsaným 'Tučná výslužka z Holandska', "pojednávajícím" o uděleni ceny Erasma Rotterdamského českému dramatiku Václavu Havlovi holandskou nevládní společností, která se věnuje myšlenkovému a mravnímu odkazu tohoto velkeho humanisty. Václav Havel je svým ryzím charakterem a nezištností nezranitelný a věřím dokonce, že i rozum a trpké zkušenosti čtenáčů tisku Jsou ochranou před podobnými útoky ale jakou celkovou situaci ostře ukazuje otištění článku tím, že se namísto společné radosti nad lidským oceněním čestného tvůrce reaguje jedem a závistí! Gertruda Sekaninová-čakrtová ****** ***** ****** Evropský parlament a SPD ke společnému^ prohlášení nezávislých k 30.výročí na&urské revoluce Společnou výzvu 118 občanů z československa, Maďarska^ NDR a Polska k 30. výročí maďarské revoluce jsme zveřejnili v minulém čísle. Připomínáme, že text výzvy byl výsledkem diskusí mezi nezávislými ze všech čtyř zemí a xe organizování těchto ciskusí jakož i publikování výzvy samé bylo umožněno díky koordinační činnosti East European Cultural Foundation [Výcnoďoevropské kulturní nadace], v níž působí exulanti z Československa, Maďarska a Polska. (První návrh na společné prohlášení jsme zveřejnili v Info o Ch 77-8-86; srovnáním prvního návrhu a konečné verze lze usoudit jaK na různost názorů, jež na mnohé ot4zky panují v různých zemích, tak i na podíl, jímž přispěli nemaďarští signatáři výzvy.; Evropský parlament přijal dne 23.10.1986, tedy v den vydání společne výzvy, rezoluci, v níž se uvádí, že Evropský parlament t považuje za svou povinnost podporovat a posilovat všechny lidi, kteří se snaží nastolit svobodný^ demokratický systém v kterékoliv části Evropy, S uznává, že možnost připojit se k Evropskému společenství by měla být poskytnuta všem evropským státům, t připomíná, že rok 1986 je 30.výročím povstání maďarského lidu proti sovětské okupaci, a proto že S vítá prohlášení 122 občanů z Východního Německa, Maďraska, Polska a československa, vyzývající k ustavení svobodného demokratického systému v jejich zemích a mírové sjednocení Evropy, S chválí ty, kao tento odvážný krok podnikli, neboř to je v plném souladu se závěrečným aktem z Helsinek, S vyzývá (...) a zvláště členské státy aby vůči zemím^ jichž se záležitost týká a vůči S§SR projevily podporu zásadám obsaženým v prohlášení, ! zdůrazňuje, ze přijeti těchto zásad zeměmi východní Evropy by bylo významným příspěvkem k uchování míru, S pověřuje svého předsedu, aby tuto rezoluci předal orgánům evropskeno parlamentu, jakž i ministrům zahraničí a vládám Maďarska, Polska, Německe demokraticko republiky, Československa a SSSR. *

Na výzvu k 30.výročí maďarské revoluce reagovalo také představenstvo západoněmecké sociální demokracie. Ve svém prohlášení z 24.10.1986 uvádí, že SPD_"bude i nadále solidární se všemi, kteří v komunistických státech vystupují za uskutečňování lidských práv (...) a jsou za to pronásledováni". Sociální demokraté budou dále usilovat o uvolnění mezinárodní napětí, aniž by se vzdali požadavku, aby ve východní Evropě byla umožněna svobodná diskuse, praví se v prohlášení SPD. * * * * * *

* * * * * *

* * * * * * *

Světový mírový kongres v Kodani (Podle informací Jaroslava Suka a Zdeny Tominové) Kongres pořádala především Světová rada míru (SRM), tedy organizace tzv.oficiálních prosovetských mírových spolků. Konal se od 16.do 20.října. Celkem se tu sešlo na dva a půl tisíce delegátů údajně ze 136 zemí. Oficiální čs.delegace měla přes 40 osob, sovětská přes 50. K tomu ještě třeba přičíst tlumočníky, zvukaře, novinaře, umělce a civilní příslušníky bezpečnostních složek. Sociální struktura oficiálních delegací byla jednoznačná! politici, diplomate, "knězi mírového hnutí", tedy příslušníci establishmentu. Ze západních zemí tu byly především prosovětske organizace, pak delegace komunistických stran spřátelených s KSSS a nekteré organizace, které po diskusích daly přednost účasti přeď bojkotem. Nejpřijely organizace nejdůležitějších mírových hnutí Velke Británie a ze Západního Německa zde byly jen menší prosovětské. Nepřijela ani delegace zánadoněmecke sociální demokracie a zelení poslali jen pozorovatele (jedním z nich byl Milan Horáček). Veškeré významnější skandinávské organizace chyběly, kromě dánských. ^ ^ Nezávislé skupiny z východní Evropy měly jen malou šanci, protože organizátoři kongresu byli závislí na SSSR a československu finančně i jinak (zvukové vybavení, tlumočníci, odborné vedení pořadatelů a "bezpečnost" vůbec). Jaroslav Suk se na kongres dostavil az třetí den jednání a za účast vděčil přátelům ze Socialistické lidové strany Dánska, která do své delegace začlenila i zástupce nově vytvořeného Ukrajinského mírového výboru Borise Kryvyče, žijícího ve Velké Británii. Dánská skupina Ne atomovým zbraním' zase zařadila do sve delegace Zdenu Tomi-

novou. Ta pak stihla vystoupit během prvních tří dnů třikrát a na pokračováni přečíst účastníkům kongresu ve třech různých pracovních skupinách dopis Charty 77 a rozdat účastníkům kongresu na 500 kopií tohoto dopisu. Delegace skupiny Ne atomovým zbraním' měla pouze dva dánské členy; byli v ní dále Olga a Jurij Medvedkovovi, kter% zde zastupovali moskevskou Skupinu důvěry. Polák Jan Minkiewicz (jijiak hlavní představitel exilového zastoupení polské 8olidar^ty se sídlem v Amsterodamu) tu zastupoval polskou mírovou organizaci Wolnosc i pokoj fo niž jsme v Info o Ch 77 několikrát referovali], Take Peter Murphy, znající poměry v Praze a Moskvě, byl jediným členem KND z Velke Británie. Takto se mírové organizace, a nimiž Charta 77 veoe dialog. dobrovolně omezily, aby se v rámci jejich delegací kongresu mohli zúčastnit exulanti, zastupující nebo propagující nezávislé skupiny na Východě. Velice složitá byla přijímací procedura a když se J.Suk - třetí den jednáni pokusil zařadit do seznamu řečníků v několika skupinách, nikde se mu to nepovedlo. Všude tvrdili, že seznam řečníků je už uzavřen. Zdena Tominová byla úspěšnější, na několika jednáních přednášela nejen úryvky z dopisu Charty 77, ale i z Pražské výzvy. Někteří delegáti ji tleskali, ale místy musela snášet sprosté poznámky z míst pro tlumočníky. Třebaže se delegátům z tzv.třetího světa běžné odpouštělo přetažení pětiminutové lhůty až na dvojnásobek, byl Zdeně Tominové časový limit připomínán už po dvou větách a nakonec předseda jednáni její projev bezdůvodně přerušil. Po ni bylo hned slovo uděleno členu čs.oficiální delegace, aby přečetl protest v nesrozumitelné angličtině. Všechny dánské noviny informovaly podrobně o několika rozhovorech Zdeny Tominové, psaly o manželech Medvedkovových, psaly stále o aféře s počáteční neochotou udělit právo účasti ukrajinskému delegátovi a obšírně referovali o demonstracích Afgháncú. 0 kongresu jako o "prvořadé světové události" psal jen u nás dobře známý Land og folk, každodenně dodávaný delegátům zdarma. Ostatní dánský tisk věnoval nezávislým delegátům víc pozornosti než samotnému kongresu. Po špatných zkušenostech byl J.Suk následující den v kongresové hale již půl hodiny před zahájením a nahlásil se jako první do diskuse v zájmové skupině 'kultura a mír'. Ta ovšem začala tzv.panelem, což jsou předem v programu zaznamenaní řečnici, z nichž každý mluvil asi půl hodiny. Pak teprve mohla začít skutečná diskuse, ale jméno Jaroslava Suka se objevilo až na 19.místě v seznamu řečníků. Před něj zařadili slovenského spisovatele Jozefa Kota. V průběhu jednání se s nim J.Suk seznámil a ukázal mu několik samizdatových knih. J.Kot přitom řekl, že takové knihy nejsou v Československu zapotřebí, protože se knihy v oficiálních nakladatelstvích vydávali svobodně. Nato mu J.Suk odpověděl, že mu J.Kot zbytečně lže, protože je take z Československa. J.Kot zařadil do svého projevu problém "paychologickéválky a role disidentů v ni".Málokdo ho však poslouchal a předsednictvo náhle rozhod-lo,že další projevy maji být zkráceny na pouhé dvě minuty.Proto se J.Suk rozhodl pro výraznější gesto, aby jeho projev nezanikl jako ostatní. Vzal do ruky samizdatovou knihu, byly to Tři hry Václava Ravla s jeho podpisem, zvedl ji nad hlavu a řekl! "Toto je kniha napsaná v Československu. Není to obyčejná kniha..." a popsal jak, proč a za jakých okolnosti lide v Československu píši takové knihy. "Říkám to proto, pokračoval J.Suk. 'abych popsal psychologickou válku proti kultuře, která je vedena v československu. Pak uvedl ten paradoxní fakt. že spolu s oficiální čs.delegaci přijela, patrné záměrně, jazzová kapela, aby tam vyhrávala. "A zatím," řekl J.Suk. "bylo v československu zavřeno veaeni Jazzové sekce, celkem osm členů sedí ve vazbě a "hrozí jim dlouholeté tresty vězeni." Nato vyzval shromážděni k podpoře těchto pronásledovaných osob a rozdal letáky s hlavičkou Jazzové sekce a sdělením V0N8, pceloženým do angličtiny. Pozornost auditoria byla získána, zazněl intepzívni a srdečný potlesk. Letáky o Jazzové sekci se rozdávaly take při koncertech zmíněné kapely, přečetli si ho tedy i hrající hudebnici. J.Suk a Zdena Tominová rozdávali též anglický překlad dopisu Charty 77 a pořadatelé KS Dánska jim nadávali, po Zdeně jedna čs.delegátka dokonce plivla. Na tiskové konferenci Socialistické lidové strany a výboru 'Ne atomovým zbraním' byli pak oba vystaveni útokům novinářů sovětských sdělovacích prostředků a britského M o m i n g Stáru. Odpovídat na insinuace těchto novinářů bylo však jen potěšením. Každá jejich lež vkládaná našim do úst byla dvěma či třemi větami lehce vyvrácena. Na rozdíl od otázek byly odpovědi věcné, krátké a konkrétní. Tiskovka byla vůbec úchvatným zážitkem. Byla to vlastně shov pro západní novináře, kteří jen poslouchali. Novinář z M o m i n g Stáru {"Řeknete mi, jak konkrétně chcepe přispět k míru a pak klidně můžete odejit. Zdena Tominová ocitovala část Pražské vyzvy. Novinářka z komaomolske pravdy! "Není to pro vás nějaký druh exhibicionismu, ze bojujete na vlastní pěst za mír, když sovětská vláda předkládá sama mírové návrhy?" Meovedkov! "Je třeba vyslechnout všechny strany, jde přece o diakusi mezi různými ideologiemi. Ve světě musí zavládnout důvěra." J.Sukt"Záležitost míru není věcí jen politiků a úředníků, ale i obyčejných občanů." Na nedělním plénu nikdo z našich promluvit nemohl, zato tam promluvili demonstranti, žádající stažení sovětských vojsk z Afghánistánu. Byla z toho pořádná srážka a z "mirové jednoty", zpívající Kalinku, se stala zmatená vřava. Záveerečná demonstrace v hale byla pak potlačena silou tak brutální, že musely přijet sanitni vozy. Nikdo z nezávislých východoevropských hnuti se však této demonstrace nezúčastnil, všichni vystupovali umírněně, byt umíněně. Jaroslav Suk! Snažil jsem se vystupovat v souladu se snažením Charty 77 o navázáni dialogu. Jednat o míru se ovsem dá jen v diskusi, v níž může svobodně a neomezeně promluvit každá strana, především pak strana s opačnými názory. Zdena Tominová! Mnoho jsem „se nepřemýšlela o tom, zda i taková omezená účast či spise podii Charty 77 na kodaňském kongresu má nějaký pozitivní smysl. Únava a rozhořčení nad pseudodůstojným^ a prosovětsky propagačním kolotočem stovek projevů, j^mž se naslouchalo jen formálně, mne přikláněly k názoru, že by snad bylo bývalo lepe se nepodílet. Je však nespome^ že pro demokratické dánské přátele byla byt i jen symbolická účast [východoevropských] nezávislých nesmírně důležitá.

Z doyiau Mezinárodního dřadu práce Pavlu Rachalovi z 15.náří 19$6 f ^ c ^ ^ ^ M běžnou agendu Mezinárodni orzanizzce práce J^^^/í ^ Ženevě, Je vládni organizaci v rínei OSN a zabývá ae mj.dodržovánim sociálníc^, hospodářských^ a dalších lidzkých práv věude na světě. Mezi 126 členskými státy je i Ceskoslovenzko. Poradní hlaa maji v teto organizaci i tri nadnárodní odborové organizace, a to Světová odborová federace (Praha), Mezinárodni konfederace svobodných odborů (Brusel) a Světová konfederace práce (Brusel). Pavel Roubal je signatář Charty 77, člen VONS a zemědělský inženýr; žije ae svou rodinou v Cástrove, okres Pelhřimov. Od MOP z Ženevy mu přišla tato odpověd! (...) Pro Vaši informaci přikládám výtah ze zprávy Výboru expertů MOP o aplikaci dohod a doporučeni z roku 1985, která ae týká otázky, jež Vás zajímá. . S veškerou učtou K.T.Samson Příloha! koordinátor otázek lidských práv Dododa č.lll! Diskriminace [zaměafnlní a povolání], 1958. Zkoumáni v roce 1985. Ceskoslovenzko [ratifikace dohody v r.1964] E-85-111-0-CZE Výbor bere na vědomí informaci sdělenou [československou] vládou výboru konference v roce 1984 formou vládní zprávy. Důsledky politické a morální kvalifikace v zaměstnání Ve svých předchozích zkoumáních vzal výbor na vědomí výklad ustanoveni podle § 46}l]e zákoníku práce, uvedený ve Sbírce soudních rozhodnuti [č.9-10, 1978, nejvvssí soud CSSR], podle nějž mohou být pracujici propuštěni ze zaměstnání pro nesplnení předpokladů, z, něhož nevyplývají neuspokojivé pracovní výsledky,přičemž podle povahy prováděné práce nebo vykonávané funkce se to [tj.takové nesplnení předpokladů] múze týkat nejen jejích odborných znalosti, nýbrž i jejich občanské angažovanosti, morálních a politických vlastností atdt oi^ganizace, která použila tento důvod propuštěni, musí dokázat, že se týká předpokladů, J e z tvoři podstatnou podmínku správného výkonu povoláni a že nesplnení těchto předpokladů není chybou organizace. Výbor vzal dále na vědomí další část výkladu nejvyššího soudu, podle něhož nesplněni podstatných podmínek správného výkonu povolání se bude ve většině případů vztahovat k předpokladům trvalé povahy a že občasné nesplnění by obvykle nebylo tak závažné (az na výjimečné případy), aby vedlo k propuštění. Výbor požádal vládu, aby poskytla informaci o celostátní j?raxi pokud jde o předpoklady v zaměstnání, ktere se týkají oobčanake angažovanosti a politických vlastnosti pracujících včetně povány povoláni, na než ae takové předpoklady vztahuji. Ve ^pvé zprávě se [čs.] vláda odvolává na zmíněný výklad nejvyššího soudu a zdůrazňuje, ze podle tohoto výkladu nemohou být politické jpředpokíady vyžadovány obecně^ nýbrž jenom ve zvláštních případech. Připomíná, ze na základě výkladu nejvyššího soudu a po dohodě s Ústřední radou odborů vydalo federální miniaterstvo práce a sociálních věcí v r.1981 vzorové pracovní směrnice. Vláda konstatuje, že ^re spolupráci s Cs.obchodní a průmyslovou komorou a prostřednictvím přímého šetřeni prováděného v mnoha podnicích čs.odbory byla podniknuta opatřeni k prověření toho, zda všechny podniky pjrijaly nové pracovní směrnice v souladu ze vzorovými směrnicemi. Konstatuje take, že federální ministerstvo práce a sociálních věci vydalo 12.záři 1984 vyhlášku (která měla být poskytnuta MOP) o odměňováni technických a p d b o m ý c h pracovníků s celostátní platnosti, jež nahradilo všechny předpisy vydané resortními orgány. Vláda uvádí, že rozbor sporů týkajících ze propuštěni podle ustanoveni ! 46 odst.l,pism.e zákoníku práce, provedený českým a slovenským ministerstvem spravedlnosti, neodhalil žádny případ, ve kterém by šlo o nesplněni politických předpokladů. Pokud jde o přísup k zaměstnání, konstatuje zpráva vlády, že podniky nesměji bez závažných důvodů odepřít uzavřeni pracovní smlouvy s pracujícími, kteří jim byli doporučeni národním výborem a kteří pájí kvalifikaci požadovanou pro zastávání volného pracovního místa (zákon Č.70J1958 Sb.). Vláda uvádí, že zamýšlí vydat vyhlášku,, aby zajistila, že národní vybory i nadále zaručí v oblasti sve pravomoci trvalé provádění všech předpisů zákoníku práce o stejné příležitosti a stejnem zacházeni v zaměstnání a povolání) vyhláška bude výslovně pojednávat o problémech předpokladů pro výkon práce vcetne těch předpokladů, ktere nesouvisejí s pracovními,výsledky a poukáže na nutnost dodržovat v souvislosti s přístupem k zaměstnání tytéž zásady, které byly vyhlášeny nejvyaším soudem v jeho výkladu případů propuštění ze zaměstnání podle zákoníku práce. Výbor by uvítal, kdyby obdržel výtisk vynášky, ze září 1984 o stanovení měřítek. podle nichž je celostátně prováděno odměnování technických a odborných pracovníků. Výbor bere na vědomí, že zpráva v^ády neobsahuje informaci^ o povaze povoláni, pro něž existují předpoklady občanské angažovanosti a morálně-politických vlastnosti. Protože taková informace je důležitá ke zhodnocení praktického účinku uvedené vyhlášky z r.1984 a připravované vládní vyhlášky [o povinnostech národních výborů], na než se vláda ve 6vé zprávě odvolává, výbor doufá, že v příští zprávě vlády budou tyto potřebné podrobnosti obsaženy. Usnesení o kádrové a personální práci Ve svém předchozím zkoumání požádal výbor o informaci o účinku usnesení předsednictva ústředního výboru Komunistické strany českoclovenskaze 6.listopadu 1970 o odborné kvalifikaci a způsobu jmenování vedoucích pracovníků ve všech oblastech života společnosti. Výbor vzal na vědomi prohlášeni Ips.] vlády přednesené výboru konference v roce 1983, že vedoucí úloha komunistické strany je ustavní zásadou, z niž vyplývá odpovědnost komunistické ztranv za celkový hospodářsky a zpole$enz ^ rozvoj zeme včetně odpovědnosti za výběr a rozmístěni kádrů na nejvyšsích

„ Výbor bere na vědomí prohlášení předené vládou výboru konference v r.1984, ze vláda považuje otázky týkající se kádrové politiky politických stran za otázky, jež nespadají do kompetence dohody. Vláda konstatovala, že všechny politické strany usilují o obsazení míst. jez jsou považována za důležitá p r o uskutečňování politických programů, osobami, ktere jsou ochotny aktivně podporovat příslušné programy a že rozsah a počet odpovídajících míst nebo funkcí a politika prováděná politickými stranami k dosaženi těchto cílů závisí na celé řaáě okolností jako jsou obsah politických programů, politický a společenský systém země nebo ruzne kulturní,náboženské a jiné tradice ci praktiky. Výbor bv rád konstatoval, že jeho předcházející tvrzení se netýkala otázek kádrové politiky politických stran pokud jde o Jejich vlastní zaměstnance. V teto souvislosti připomíná výbor vysvětlení, obsazená v jeho Všeobecném přehledu za rok 1963 o diskriminaci v zaměstnání a povolání (odst.42), v nichž konstatoval, že politické názory mohou být brány v úvahu v souvislosti s předpoklady některých vysokých správních míst zahrnující zvláštní odpovědnost za provádění vládni politiky, avšak konstatoval, že překračuje-li tato praxe jisté meze, dostává se^do rozporu s ustanoveními z roku 1958, která vyžadují provádění postupů zaměřených na jvyloučení diskriminace mj.na základe politického názoru zvláště v zaměstnání přímo řízeným celostátním úřadem. V předloženem případě výbor konstatoval, že zásady stanovené v usnesení [P UV KSC] ze 6.listopadu 1970 nejsou omezeny na místa nebo zaměstnání ve stranických funkcích nebo rozhodujících funkcícn ve vládě, nýbrž platí pro vedoucí kádry ve všech oblastech života společnosti. Výbor by rad upozornil na odstavec 43 Přehledu Í96J, ve uterem ^ zdůraznil potřebu objektivně přehodnotit případy, v nichž jedno z měřítek uváděných dohodou íč.lll) je bráno v úvahu při určování neodmyslitelných předpokladů pracovního místa, aby bylo zjištěno, zda předpoklady jsou nebo nejsou zcela oprávněné. V souladu s tím vyjadřuje naději, že vláda poskytne podrobnosti o povaze těch pracovních míst v národním hospodářství vůbec, ve kterých je výběr a rozmístování prováděno podle usnesení ze 6.listopadu 1970, a o měřítcích a postupech, jež jsou v této souvislosti používány. ******

******

******

Z materiálů FIDH - Mezinárodní federace pro lidská práva nepřinášíme tentokrát nic. neboř redakce žádné materiály neobdržela. Zatím jsme nedostali ani zprávu o sjezdu FIDH, který se od 4.prosince 1986 konal ve spanělskc Salamance. Sjkezdu se zúčastnil Martin Hybler, člen VONS žijící ve francouzském Limoges. V samizdatu nově vyšlo... Kritickký sborník, sv.3, 1986, 99 stran A4 "živá řeč stávky" (vydáno a přeloženo z almanachu PUNKJ*. č.12, Wydawnictvo Morskie, Gdaňsk. 1980); Eva Formánková "Kafka a kniha Job*' (studie); s.z. "Spory o Tkadlečka" (informativní recenze o knize Rolfa Ulbricha "TkadleČek" und "Ackermann" vydané v Berlíně, 1985); Milan Jungmann "Hořký humor Karla Pecky" (recenze "Malostranských humoresek , vydaných nakladatelstvím '68 Publishers v Torontu); František Kautman "Tajný čtenář v Paříži" (recenze samizdatového titulu Jana Vladislava Tajný čtenář v Paříži [I], "Česká čítanka"); Caruso "Trubadúr z klece vypuštěný^' (kritika nového uvedení Verdiho Trubadúra v Praze); Miroslav Červenka "Pele jako heretik" (polemika s Rio Preisnerem a jeho kritikou Pelcových "Dětí ráje"); ir "Dobrý časopis" (informativní recenze o časopisu Lettre Internationale, vydávaném ve francouzské a italské verzi od roku 1984 v Paříži); -pf- "Filosofie nebo filozofie" (pokračování jazykové studie); "Knižní zpravodaj (novinky samizdatových periodik a edic). *

Obsah (říjen 1986), 196 str.A4 Petr Kabeš "Teprve pod proudem", Karel Pecka "Stromy" (verše), Wiktor Woroszylski "Tři básně*'; Jan Kren "Konfliktní společenství. Ceši a Němci 1780 - 1918" (předmluva ke stejnojmenné knize); Iva Kotrlá "Poesie et théátre (dopÍ6 do Bruselu, adresovaný Biennale internationale de poesie); Vlasta Chramostová "Kapitola z Příběhů a vzpomínek" (vzpomínky na některe události roku 1976); Ěda Kriseová "Lovec motýlů (povídka); Zdeněk Urbánek "On" (druhá část příběhu Cizinec z cyklu Stvořitelé světa); Jiří Kratochvil "Policajt-story" (povídka); AB "Reč o Nove scéně" (rozhovor o některých urbanistických a technických apektech WD); Ivan Klíma "0 muži, který sázel na outsidery" (fejeton)^ Milan Sitaeclta "Poznámka k Hrabalovým Prolukám" (glosa); Zdeněk Rotrekl Zamyšlení nad Jednou knihou" (úvaha nad básnickým dílem Ivana Jelínka); Milan Uhde Pocta bláznům" (zamyšlení nad novelou Jana Trefulky "0 bláznech J e n dobré"); Milan HUbl "S akribií historika" (úvaha nad novou prací Jana Krena "Konfliktní společenství"); Milan Jungmann "Básník v roli Školometa" (recenze studie "Teoretické otázky rozvoje socialistického realismu" Josefa Peterky); [KO] "Více než 13 řádky O! (glosy, poznámky, recenze); Ludvík Vaculík "Několik rad anglické vládě" (fejeton). *

Obsah (listopad 1986), 181 str.A4 Václav Havel "Děkovná řeč" (řeč k předání Erasmovy ceny); Eva Stuchlíková "Vzpomínka" (verše věnovaná Janu Patočkovi); Aleksander Watt "Evokace" (verše přeložené O.C.M.); Jan Trefulka "Bloudění s mapou" (fejeton), Martin SimeČka^ 0 imperative spisovateťa (kritická glosa); Lenka Procházková "V koridoru osamele-

y * * Vf**to" Chramoatoveu" (k životnímu Jubileu herečky); Milen Uhde "Milý Jene Skácel*"(d*pia); Jaroalav Mezník ^K Xedeaátinám Jaroalava Marka" (úvaha nad dílem historika); T.K. "Iná láaka" (o filmu natočeném na Kolibě v r.1985); Club 2 (gloaa o televizní baaedě v Rakousku), Milan Šimečka "Revoluce po

Diskuae č.46 - liatopad 1986 (teoreticko-politický občasník) Zdeněk Mlynář "Reforma v SSSR začala"; Milan Jungamann "Sovětští apiaovatelé u zdi nářků"; Jevgenij Jevtušenko "Projev na ajezdu Svazu spisovatelů SSSR" (v prosinci 1985). [0 obsahu Diskuae č.45 nereferujeme, nebot nám není znám.] *

Alternace, čtvrtletník, číslo 1, záři 1986, časopis nesocialiatické opozice. S tímto označením vyšlo první čialo nového politického čaaopiau (31 atran A4).

experimentu); dr.Ales Svoboda "Pohled na právní úpravu v oblasti náboženské svobody v CSSR"; dr.A.Simon "Hrozba AIDS a československá společnost". - Jména autorů wtřttmt jsou pseudonymy. XXX (?) Je nový čaaopia Organizace nositelů ponožek. Jeho nulté čialo vyšlo prozatím bez názvu, o němž se intenzívně diskutuje. V číale je článek prezidenta 0NP, úvaha o vztahu Alberta Einsteina k ponožkám, obrazová příloha a řada dalších materiálů. Smysl a cíl časopisu a celé organizace pronikavě vystihuje úvodník světového dramatika Václava Havla, který pro velký zájem přetiakujeme celý< "Před rokem, 25.X.1985, vatoupila do života ča.aekce Organizace noaitelů ponožek. Po roce intenzivních príprav a hledáni společného konaenau tohoto pluralitního apolečenatvi, zahajuje ča.aekce novou etapu své práce tím, že vydává první číslo vlastního časopisu. Jeho poslání je zaplnit v paletě nezávislého čaaopiaectví mezeru, která v ní byla jiz delai caa mnohými vážně, ba až bolestně pocitována. Přeli tomuto časopisu hodně úapěchů a věřím, že se dožijeme mnoha Kvalitních čísel." Redakce Infochu se připojuje a s uspokojením konstatuje, že dosavadní monopol Nového braku (brčka) v této oblasti nezávislé publicistiky byl konečně zlomen. *

Zdeněk Urbánek Ztracená země, kniha próz (konečné uspořádáni březen 1986), 589 str.A4; rukopia obsahuje tyto části! Zápiaky k poetice, Portréty, Epizody, Stavby, Z teže látky jako sny, Poděkováni. *

Abram Terc-Siňavskij Co je 42 str.A4, jeden lineoryt.

aocialiatický

realismus,

překlad

eseje,

Občanům Sovětského svazu! Manifest Hnuti za socialiatickou obrodu, přeloženo z The Cuardian Weekly, 3.8.1986, 21 stran A4.

Brno

1986,

21.listopadu

*

Jiří Dienstbier Paradoxy Jana Fojtíka, polemická úvaha o projevu KSC na ideologické konferenci v Plzni, liatopad 1986, 9 atran A4.

tajemníka

#V

*

Eva Kantůrková Veřejné ohrazeni, polemika s některými částmi otevřeného Luboše Kohouta redakci prava lidu, listopad 1986, 2 str.A 4. * * * * * *

* * * * * *

dopiau

* * * * * *

Krátké zprávy Zásah proti nezávislé hudební kultuře Dne 22.11.1986 se ve Skalici u Hrochova Týnce, okr.Chrudim, měla konat oslava narozenin Martina Věcheta, a to v domě č.2^ kde v současné době bydli p.Cechlovaký s družkou a Petr Solověv. Na oslavě meli vystoupit folkoví pianickáři, pozváno bylo několik desítek přátel. Od rána hlídala Veřejná bezpečnost přiatupove cesty ke Skalici a kontrolovala osobní doklady^ Někoho jen legitimovali, někoho odvezli na výalech do Hrochova Týnce. Martinu Věchetovi příslušnici

SNB oznámili, že oslavě a hudebním vystoupením zabrání. Na oalavu přijel i p.Kavina. Jeho dcery; Martina Kavinevá, nar.12.5.1973 a Iva Kavinová, nar.18.6.1972 byly gri teto příležitosti zadrzeny dvěma uniformovanými přislusníky VB a odvezeny k výslechu, který trval asi tři čtrvtě hodiny. Byly dotazovány

Zásah StB proti punkové svatbě Dne 25.10.1986 se měla konat oslava svatby Vladislavy Předotové a Radka Hudce, a to v obci Zárovna u Vimperka, okr.Prachatice. Sál byl řádně zamluven a oslava MěNV ve Vimperku povolena. Přesto již od 24.10.zasahovala proti hostům, přijíždějícím na vimperske nádraží Veřejná bezpečnost. Stačilo, aby z vlaku vystoupil "podezřele" vyhlížející mladý člověk (oslavenci se hlásí k punkovému hnuti), a příslušníci VB ho legitomovali a kladli otázky, za kým a proč přijel atd. Hlídán byl i objednaný sál. Druhý den ráno přijelo do Vimperku asi 30 přátel novomanželů. V tom se objevilo několik příslušníků VB a další osoby v civilu, začali návštěvníky odvážet v předem připravených autech na místní oddělení VB pod záminkou, že se prý ve Vimperku stal jakýsi trestný čin, který je třeba objasnit. Přestože nikdo nebyl z ničehoi obviněn, byla u všech předvedených provedena osobni prohlídka. Bezpečnost zajímal způsob, jak se o svatbě dovedděli, koho z Vimperka a okolí znají a co se mělo v Zárovně dít. Poté byli všichni ze všech stran vyfotografováni a krátce nato propuštěni s tím, že musí nejbližším vlakem město Vimperk opustit. Když se pred hlídaným sálem domáhali nevěsta a ženich vysvětleni, odpověděli příslušníci VB, že si mají zajet do Vimperka na okrsek, kde na ně Čeká s vysvětlením Státní bezpečnost. *

Francouzský státní rada o lidských právech v československu Pan R.Errera, francouzský státní rada, Člen Výboru pro lidská práva, který jako vyborÔSN zasedá v Zeneve^ přednesl na zasedání tohoto výboru dne 9.7.1986 několik příspěvků a dotazů, jimiž reagoval na druhou periodickou zprávu, kterou tomuto výboru předložil zástupce čs.vlády. První příspěvek se týkal skutečné aplikace aotaz p.urrery se tyKai zanona o ocňranem dohiedu a jeho aplikace; konkrétné se zmínil o případu Ladislava Lise. Třetí interpelace se týkala možnosti cestování a emigrace; francouzský politik uvedl různá zákonná opatření, která omezuji právc opustit zemi a opět se do ní vrátit a kritizoval rovněž politiku čs.státu, spočívajíc^ v odnímání státního občanství nepohodlným čs.občanům, žijícím v cizině. Zmínil se i o systému poplatků, vymáhanych za povolení vycestovat nebo žít v cizině. Posledním příspevkem byl podrobný rozbor protináboženské perzekuce v Československu; zde uvedl několik příkladů trestních represí proti kněžím a věřícím, popsal celou strukturu římskokatolické církve, zmínil se o bezprávném postaveni řádů, kriticky zhodnotil postaveni věřících a ¿-i-..— náváme, ze zvláště problematika .Errerou zpracovány s nevšední ni rada odpově3. *

Belgické mírové hnutí signatářům Pražské výzvy Belgické (vlámské) hnutí VAKA se sídlem v Antverpách napsalo signatáčům Pražské výzvy letos na jaře dopis, který teprve nedávno došel do Prahy. V prohlášení vítají zejména okolnost, že Pražská výzva poukázala na vzájemnou podmíněnost boje za mír s úsilím o dosažení lidských práv všech občanů. - Zástupci VAKA nedávno navštívili Prahu. Toto hnutí má zájem především o konkrétní mírové akce, a to i na mezinárodní úrovni. Např. s přáteli v Maaarsku pracují na společných akcích odpíračů vojenske služby, jejich právní ochrany a dosažení právní úpravy v teto oblasti.- VAKA je vlámská "střechová" mírová organizace, jejímiž členy je řada menších mírovýcn skupin, počínaje organizací, která je členem Světové rady míru J(a která se účastnila nedávného Kodaňského kongresu), přes křesťanské mírové organizace, mezi nimiž hraje velkou úlohu belgická Pax Christi, až po menši, politicky orientované skupiny. VAKA se jako celek zúčastnila kodaňského kongresu jen jako pozorovatel. *

Jan Minkiewicz píše Václaviu Havlovi, a to v souvislosti s udělením Erasmovy ceny. Jan Minkiewicz je jedním z pracovníků bruselské Zahranění koordinační kanceláře Nezávislého samosprávného odborového hnuti Solidarnosc a zároveň zástupce polského hnutí Svoboda a mir [Wolnosc i pokoj]. Jménem těchto organizaci adresoval Václavu Havlovi a Chartě 77 blahopřání k udělení Erasmovy ceny. ******

******

******

Přetiskování Či jiné přebírání textů zveřejněných Infochem je v zásadě možné. Jde-li však o texty psané přímo pro Infoch, žádáme, aby byl při přebírání vždy uveden pramen. Bez uvedeni pramene je možno přebírat jen dokumenty Charty 77, sdělení VONS, petice, otevřené dopisy, fejetony, jakož i texty, z jejichž chazřejmé, že nebyly určeny jen pro Infoch. B*th& BoMeBnlRo áoAumentu zařazeného do tohoto čísla,23. liatopad 1986

oooaoooaoďoooooeooooooooooooooooooooooooaeooooooooooo60o*s)ooo

Recommend Documents