Only four days short of his 88 th birthday passed away Dr Tibor Buday DrSc, a leading scientific worker of the Geological Survey. Neogene formations

75

SCIENTIFIC NEWS AND NOTES Memorial to Tibor Buday (1913–2001) Only four days short of his 88th birthday passed away Dr Tibor Buday DrSc, a leading scientific worker of the Geological Survey of Czechoslovakia and a recognized authority in the research of the Neogene formations of the Paratethys. His personal qualities, interests and importance for the Czech geology and the geology of the Mediterranean were remarkable, as we will try to recapitulate. Tibor Buday was born on September 22, 1913 in Muran, Slovakia; at the time it belonged to the Hungarian part of the Austrian monarchy. His father was a forest engineer. Already in his schooldays Buday learned beside Slovak and Hungarian languages also German, and later French, English, and Russian. This knowledge was of great importance not only for his scientific work, but also for his activities in the international geological cooperation, where he acted as a real geologist – diplomat. Tibor Buday studied geology at the Faculty of Sciences in Prague, and graduated from Charles University in 1937; his thesis was devoted to the intricate geology of the boundary between the Danube and South Slovakian Neogene basins, complicated by synsedimentary volcanism. The studies of various aspects of the genesis of Neogene formations remained than the main interest of his life. After graduation, he joined the Vacuum Oil Co. in Bratislava, and was active in prospection for oil and gas in Slovakia and Moravia, mainly in the Vienna Basin and the Carpathian Foredeep. After the war he rose in rank up to the chief geologist of the Czechoslovak oil mines. The interest in oil geology was in some respect fatal to Dr. Buday. In the fifties, in the well-known political “oil case” he was accused, and although not guilty, sentenced. After three years inprisonment he was rehabilitated,

but that time was very hard not only for him, but mainly for his family with two small children, which had no means of subsistence. It is really remarkable that Dr. Buday and his family managed to live through this hard time without loss of human decency, respectability, cooperation and tolerance. After abolition of the sentence and his release, Buday stayed with the Geological Survey of Czechoslovakia, where he worked from 1954 till his retirement in 1983. Even as emeritus he was intensively active for nearly ten further years in the Geophysical Institute in Brno. In the Geological Survey Dr. Buday devoted most of his time to the research of Neogene formations and their sedimentology, stratigraphy, petrography and tectonics, including their important raw materials. He published about 100 papers and geological maps, which were listed in the articles to his 60th and 70th anniversaries (Vìst. ústø. Úst. Geol., 48, 1973 and 58, 1983). The new stratigraphic and tectonic concept of the Neogene basins of the West Carpathians is due to him and to a group of his younger co-workers. In the research of paleogeography and tectonics of these basins Dr. Buday was the renowned Central-European expert, author and editor of many geological maps, monographs and author of chapters about the Neogene of Paratethys in the Regional Geology of Czechoslovakia. He also was very active in the international Commission for the Mediterranean Neogene Stratigraphy, and a leading expert on the problematics of oil geology and underground storage. Dr. Buday was instrumental in the organisation of the 23rd International Geological Congress in Prague in 1968; as the Excursion Secretary he prepared to the minute details an immense programme of 50 excursions in Czechoslovakia and in the six cooperating neighbouring countries. In the seventies he had been working in the Middle East, mainly in Iraq as the head of the Czechoslovak mapping group in Kurdistan and in the Western Desert, and later in Syria. Dr. Buday was a born leader, who with his diplomatic skill softened and smoothed conflicts and disagreements, which always emerge in field groups under more difficult conditions. His exceptional knowledge of the geology of the Middle East territory made him the leading author of the compendium on the Geology of Iraq (2 volumes). It was typical for Tibor Buday that he never mentioned his contribution, no matter how essential; he was very modest and has done all his work seemingly easily. We should remeber him not only for his scientific achievments, but also for his activity and optimism, which was always a great support for all, who had the privilege to be in touch with him. Arnošt Dudek

76

BOOK REVIEWS A . L i s t e r , P. B a h n : Mammuts. Die Riesen der Eiszeit (Mamuti. Obøi ledové doby). – Nakladatelství Jan Thorbecke, Sigmaringen 1997, (ISBN 3-7995-9050-1, editor Gerhard Bosinski, øeditel Inst.für Ur-. und Frühgeschichte na univerzitì v Kolínì, pøedmluva Jean M. Auel, autorka èetných knih o lovcích mamutù a o ledových dobách, z angliètiny pøeložil Peter Nittmann, 167 stran velkého formátu, 19 barevných pøíloh, 32 barevné perokresby, 149 fotografií, dvì mapové pøílohy. Ilustrace velmi dobøe doplòují vlastní text, vìtšinou se jedná o originální fotografie a perokresby hlavních naleziš mamutù a pøedmìtù, mnohé z nich zøejmì poprvé publikované. V zahranièí stále stoupá poèet populárnì psaných monografií, vìnovaných vždy pouze omezenému problému, ale zato dùkladnìji zpracovanému než je možné u šíøeji pojatých knih. Jsou vždy vybavené velkým množstvím nejrùznìjších barevných ilustrací a fotografií. Tato kniha je jednou z nich a jsem pøesvìdèen, že její vydání v èeštinì by i u nás našlo velký poèet ètenáøù. Monografie o mamutech, kteøí vedle dinosaurù patøí dnes k nejpopulárnìjším zástupcùm vymøelých zvíøat, je napsána populární formou, která umožòuje seznámit se s nejnovìjšími informacemi nejen odborníkùm jiných profesí, ale pøedevším zájemcùm z øad široké veøejnosti. Nepøedpokládá žádné základní znalosti. Autoøi se zøejmì obeznámili s nejnovìjší literaturou. Kniha umožòuje utvoøit si celkový obraz o tìchto nejvìtších zvíøatech na pevninì (pùvod, nalezištì, tìlesný vzhled, mamuti a lidská kultura, vymøení, interpretace nálezù), o jejich postupném vývoji a pøizpùsobování mìnícím se životním podmínkám, o rozdílech mezi americkými a euroasijskými druhy, o jejich životì a jejich dùležitosti pro život tehdejších lidí a o jejich pøíbuznosti s dnešními slony. Její text je doveden až do souèasnosti, jak pokud se týèe výzkumù v terénu, tak i pokud se týèe výzkumù jejich nálezù (výzkumy DNA, možnosti jejich použití pro vytvoøení vymøelého mamuta srstnatého apod.). Do dnešní doby neexistovala žádná populárnì psaná kniha podobného obsahu. K poznání mamutù pøispìly i naše zemì, pøedevším Morava, a nálezy z ní také v této monografii nacházíme (vyøezávaný mamut ze slonoviny z Pøedmostí, hromadný hrob v Pøedmostí, rytina mapy okolí Pavlova, hlavièka ženy z Dolních Vìstonic, pøívìsek ve tvaru prsù z Dolních Vìstonic, „loutka“ z hrobu Brno III a øada dalších). Text knihy je rozdìlen do nìkolika hlavních kapitol: Pùvod, nalezištì (doplnìno mapami naleziš v Sev. Americe, Evropì a Asii), biologie, mamuti a lidská kultura, vymírání. Po tìchto textových kapitolách následuje slovník vysvìtlující hlavní odborné termíny, obšírnìjší interpretace nìkterých zajímavostí související s tìmito zvíøaty, prùvodce nalezišti a muzei, bibliografie a rejstøík. Úvodní kapitola pojednává o pùvodu a vývoji chobotnatcù, pøedevším slonovitých a o jejich blízkých pøíbuzných. První mamuti vznikli asi pøed 50 mil. let. Je však nutné upozornit na to, že zatím co u nás se pod názvem mamut pøedpokládá vždy pouze mamut srstnatý, tedy poslední èlen celé vývojové linie, v této knize, podobnì jako i v celé øadì jiných zahranièních publikací, se tímto názvem oznaèují všichni èlenové této linie, ponìvadž jsou v souèasnosti øazeni do jednoho rodu (Mammuthus meridionalis – døíve Archidiskodon meridionalis, Mammuthus trogontherii a Mammuthus primigenius). V druhé vìtvi slonù, o které však tato kniha nepojednává, se nachází druh Palaeoloxodon antiquus (slon lesní), který byl vždy na základì svých anatomických znakù považován za blízkého pøíbuzného dnešního slona afrického (Loxodonta africana). Mamuti nejsou samozøejmì pøedky dnešních slonù, obì linie slonù žily dlouhou dobu vedle sebe. Nové výzkumy DNA z mamutù ukazují na urèitou pøíbuznost k africkým a ne k indickým slonùm. Domnívám se však, že s tímto názorem nebude vìtšina specialistù souhlasit. Pouhé zlomky genetického kódu nalezeného v buòkách nálezù mamutù ze

Sibiøe mohou být zavádìjící. Mamuti se totiž ve své anatomické stavbì zcela odchylují od afrických slonù. Pro neznalé vývoje slonovitých je nutné uvést, že musíme rozlišovat euroasijský rod Mammuthus od amerického rodu Mammut. Oba rody pøes podobnì znìjící názvy jsou zcela odlišné a jedná se o rody vzdálenì pøíbuzné. Název mamut se objevuje v Evropì poprvé v letech 1618–1620 a v prùbìhu dalších let se rozšíøil do všech evropských øeèí. Na základì nálezù celých tìl na Sibiøi a na Aljašce je usuzováno na jeho prostøedí, na množství stravy, na jeho vzhled, a to jak mìkkých èástí, tak i jeho kostry. Maximální délka života se pohybovala kolem 60 let, jednalo se pøitom podobnì jako u dnešních slonù o vysoce sociální zvíøata žijící v matriarchátì. Mamut byl jedním z hlavních zvíøat lovených tehdejšími lidmi, dá se øíci, že v urèité dobì byli hlavní ekonomickou základnou jejich života. Proto také nacházíme èetné jeho malby v jeskyních (do dnešní doby nalezeno více než 400 maleb mamutù!), rytiny a skulptury. Pøed 10 000 let mamuti z celého uzemí Evropy a Asie mizí. Pouze nepatrná skupina pøežívá ještì na sibiøských ostrovech. V roce 1993 byl na Wrangelovì ostrovì objeven mamut jehož stáøí bylo 7 000 ± 3 700 B. P. Nejdøíve se tomuto èasovému údaji nevìøilo, ale další studia (více než 50 údajù) ukázala, že je to pravda. Mamuti nebyli ovšem jedinými zvíøaty, která v této dobì vymírají. O pøíèinách vymírání, které zapoèalo zhruba pøed 40 000 let a vyvrcholilo, aspoò pokud se týèe Eurasie pøed 12 000–10 000 let, existují nejrùznìjší teorie, z nichž nejznámìjší jsou: teorie lovu, overkill teorie a teorie klimatu. V roce 1960–1970 probíhal v Rusku experiment, který mìl vést k rekonstrukci mamuta. Byl vzat genetický materiál z buòky sibiøského nálezu mamutího tìla a transplantován do buòky dnešního slona. Experiment se nepovedl a byl opakován v Japonsku v roce 1990. Ani ten však nevedl k vytýèenému cíli. Kniha je zakonèena slovníkem, ve kterém jsou vysvìtleny základní odborné termíny. Další kapitola je pak vìnována zdaøilé interpretaci nálezù, kde pomìrnì podrobnì jsou vyložena tato témata: definice fosilie, vznik fosilních nahromadìlin, jednotlivé zpùsoby èasového datování nálezù a hranice jejich možností, rekonstrukce døívìjšího prostøedí, význam vrtù v moøských sedimentech a  v grónském ledovci, dùležitost nálezù zbytkù rostlin, pylové analýzy a nálezù hmyzu, rekonstrukce tìla mamuta, váha mamutù, urèování stáøí a pohlaví, evoluce slonù, získávání DNA z tìl mamutù, legendy o požívání masa z jejich tìl. Následují mapy naleziš mamutù v západní a východní Evropì a v Asii se seznamem všech hlavních naleziš a muzeí, kde jsou tyto nálezy soustøedìny. Jsou uvedena i všechna moravská nalezištì, pøi èemž jsou názvy lokalit psány èesky. Jako muzeum je uvedeno muzeum Anthropos v Brnì. Nebylo zapomenuto ani na bibliografii, která pojednává o daném tématu, a na rejstøík, kde je možné nalézt všechny údaje používané v textu. Knihu je možné doporuèit nejen všem, kteøí se amatérsky o mamuty a o vše, co s nimi souvisí, zajímají, ale i všem odborníkùm z geologických vìd, kteøí nejsou pøímo specialisty v paleontologii obratlovcù. Rudolf Musil

77

G . R a b e d e r , D . N a g e l , M . P a c h e r : Der Höhlenbär. – Jan Thorbecke Verlag, 2000, Stuttgart, ISBN 3-7995-9085-4, 111 stran, 125 grafických a fotografických pøíloh. Všichni autoøi pracují v jednom ústavu, a to v  Paleontologickém institutu Vídeòské univerzity (pracovní skupina „Paleontologie obratlovcù a výzkum kvartéru“). Toto zamìøení má v tomto ústavu dlouhou a bohatou tradici, celá øada døívìjších pracovníkù se tématikou jeskynních medvìdù již zabývala (Othenio Abel, Kurt Ehrenberg, Helmuth Zapfe, Erich Thenius). Obsah knihy vychází nejen ze souèasných moderních publikací, ale pøedevším z vlastních výzkumù v Alpách. Proto jsou autoøi mnohdy schopni kriticky posoudit døíve zastávané teorie (degenerace druhu v závìru jeho existence, lov na medvìdy, medvìdí kult aj.) a èasto je i jiným zpùsobem vysvìtlit. Kniha je doprovázena èetnými barevnými fotografiemi a perokresbami, které vhodnì doplòují text. Jeskynní medvìdi jsou jedním z nejznámìjších pleistocenních zvíøat. Podstatnou èást svého života (skoro polovinu) strávili v jeskyních, takže jejich nálezy, jak lebek tak i postkraniálního skeletu bývají v jeskynních sedimentech velmi hojné. Pøesto, že jejich studium trvá již déle než 200 let, dochází neustále na základì nových výzkumù k upøesòování a doplòování stávajících znalostí. Dùkazem toho je i tato kniha, kde populárnì odborným zpùsobem je uveden pøehled nejnovìjších informací. Obsah celé knihy je rozdìlen do tìchto kapitol: Co to jsou jeskynní medvìdi, výkopy v jeskyních døíve a dnes, pùvod a pøíbuznost, genetická studia pøíbuznosti medvìdù, zpùsob života, rekonstrukce, ohlazy a stopy po drápech, nepøátelé, atlas kostí, evoluce, rozšíøení v prostoru a èase, vysokoalpské formy, jeskynní medvìdi a klima, stratigrafie pleistocénu, jeskynní medvìdi a èlovìk, vymøení. Na závìr je pøipojen seznam muzeí (pokud se týèe naší republiky, je zde uveden ústav Anthropos a Moravské zemské muzeum, což je ovšem jeden ústav, pøièemž Anthropos je jeho souèástí) a nejdùležitìjší literatura. I když text knihy vychází pøedevším z rakouských nálezù, pøesto mnohé závìry jsou aplikovatelné i na jiná území. Obsah není zamìøen výluènì na jeskynní medvìdy, ale nacházíme zde i èásti vìnované vývoji celé èeledi medvìdovitých od zaèátku miocénu, historickým stratigrafickým škálám pleistocénu, metodice terénní a kamerální práce a pomìrnì hodnì jsou zastoupeny i úvahy o vztahu paleolitického èlovìka k jeskynním medvìdùm (specializace na lov medvìdù, medvìdí kult, dnešní etnografické souvislosti apod.), v podstatì tedy archeologické téma. Uvádím pouze ty nejdùležitìjší pøípadnì nejzajímavìjší informace. V jeskyních bývá obrovské nahromadìní kostí jeskynních mnevìdù a pùvod tohoto nahromadìní býval velmi rùznì vysvìtlován. Výzkumy sedimentù v jeskyni Ramesch v Toten Gebirge znovu potvrdily, že jejich úmrtnost nemusela být ani nijak velká, aby takové nahromadìní vzniklo.Vrstva plná kostí jeskynních medvìdù mìla mocnost asi 2 m a zaèátek její sedimentace byl asi pøed 64 000 B. P., konec pøed 34 000 B. P. Sedimentace celé vrstvy trvala tedy 30 000 let, takže pro tak velké nahromadìní kostí staèilo úmrtí jednoho jedince za více rokù. Po první svìtové válce docházelo v Rakousku k tìžbì fosfátových hlín, podobnì jako i u nás (v Moravském krasu na pø. v jeskyni Výpustku a v Jáchymce). Pøi zpracování nálezù z jeskynì Drachenhöhle byla podle autorù vùbec po prvé vìnována pozornost i patologickým kostem. Nemají tak zcela pravdu, ponìvadž o mnoho døíve již J. Wankel se patolologickými kostmi ze Sloupských jeskyní velmi in-

tenzivnì zabýval a dokonce o nich publikovaval i delší èlánek. Kresbu této jeskynì provedl pøitom u nás všem speleologùm dobøe známý J. Nagel a ne J. Nagl. Pøi velmi dobrých podmínkách sedimenaèního prostøedí se mohou v kostech nacházet ještì relikty genetického kódu. Jejich studie probìhly nejprve ve Francii, a to jak u recentního druhu, tak i u fosilních nálezù. Tyto studie zjistily, že ještì pøed 10 000 let populace brtníkù na Pyrenejském poloostrovì, ve Francii a v Alpách byly geneticky totožné a teprve po této dobì dochází k invazi medvìdù z Balkánského poloostrova do Alp. Jeskynní medvìdi z bavorských lokalit se pøitom odlišují geneticky od francouzských. K rozlišování pohlaví se hodí nejlépe špièáky, rozmìry ostatních èástí skeletu vèetnì zubù do sebe metricky vždy pøecházejí a mùžeme proto využít pouze úseky jejich maximálních a minimálních rozmìrù. Teorie prof. Abela o degeneraci jeskynních medvìdù ke konci jejich existence se ukázala mylnou. Pomìrnì velká èást je vìnována evoluci jeskynních medvìdù, což je téma, kterému se prof. Rabeder vìnuje již 10 let. Nejvhodnìjší pro tato studia jsou ètvrté premoláry. Všechny zuby byly rozdìleny podle morfologie své koruny do jednotlivých morfotypù, podle kterých je podle Rabedera možné urèit relativní stáøí nálezù. Osobnì se domnívám, že právì u medvìdù je situace s morfologickými znaky složitìjší a jistì ne všichni odborníci budou se závìry prof. Rabedera souhlasit. Prof. Ehrenberg jeskynní medvìdy v Alpách, kteøí se vyznaèují menšími rozmìry proti témuž druhu v nižších polohách, oznaèil jako vysokoalpskou formu. Domníval se, že se jednalo o pøizpùsobení krátké vegetaèní dobì a èasovì o nálezy z posledního interglaciálu. Nové výzkumy rakouských paleontologù však ukázaly, že tato zvíøata tam žila mnohem pozdìji, a to v dobì mezi 60 000 a 30 000 let a Rabeder to považuje za dùkaz dlouhého teplého období v této dobì. I pylové analýzy sedimentù z nálezových vrstev s medvìdy ukázaly totiž na výraznì teplé podnebí, dokonce teplejší než je tam dnes.V žádném pøípadì se nemohlo jednat o chladné klima, ponìvadž ještì dnes se u nìkterých jeskyní s tìmito nálezy (napø. Conturines, výška 2.800 m) nachází pouze su a sníh. Domnívám se, že není vylouèeno, že by se mohlo jednat na základì interpretace grónského ledovce o celou øadu velmi teplých a pomìrnì dlouhých výkyvù, které byly pøerušovány krátkými chladnìjšími obdobími právì v uvedené dobì. Kapitola o vymírání jeskynních medvìdù nepøináší v podstatì nic nového. Tato zvíøata vymøela v Evropì cca pøed 16 000 let, místy se zøejmì mohla udržet v pøíznivìjších refugiích o nìco déle. Skonèil bych vìtou, kterou jsem v recenzované knize našel a kterou rovnìž vždy prosazuji. „Pro všechy výkopy, pro všechny terénní práce platí, že všechny informace, které nebyly pøi výkopu zdokumentovány, jsou nenávratnì ztraceny“ . Dnes již nestaèí pouhý sbìr materálu bez bližších nálezových okolností. Tak jak to platí pro Rakousko, platí to plnì i pro naše krasové oblasti, ponìvadž i tam, pøesto, že intaktní sedimenty jsou dnes hlavnì v jeskynních vchodech tak vzácné, neustále dochází stále ještì i dnes k jejich porušování. Kniha nepøedpokládá hlubší odborné vzdìlání a je možné ji doporuèit všem, kteøí se o jeskynní medvìdy a pøípadnì o krasovou problematiku zajímají. Bude však zajímavá i pro odborníky nìkterých profesí. Rudolf Musil

78

Instructions to Authors 1. Scope and policy of the Journal of the Czech Geological Society Journal of the Czech Geological Society publishes high-quality research papers from the broad field of geological sciences (general and regional geology, stratigraphy, palaeontology, petrology of igneous, metamorphic and sedimentary rocks, geochemistry, mineral chemistry and mineralogy, geophysics). All papers are subject to review and acceptance is based solely on their quality and scientific merit.

2. Legal requirements The author(s) guarantee(s) that the manuscript was and will not be published elsewhere in any language. The scientific results presented ought to be essentially new.

3. Submission and reviewing of manuscripts Papers must be written clearly and concisely in English (or Czech). The normal maximum length is 13 500 words, including equivalent space for tables and figures. Please ensure that your paper is within this length limit. Two copies of manuscripts should be submitted to the Editorial Office (see cover for address update). Every paper is reviewed by at least two independent referees selected by the Editorial Board. Their reports are carefuly considered by the Editors before making decision concerning publication, major or minor revision or rejection. Manuscripts, which are returned to the authors for revision, should be sent back within 2–4 months.

4. Preparation of manuscripts Papers must be printed (or typed) on A4 paper and double-spaced. Margins of 25 mm should be left at the sides, top and bottom of the page. The approximate position for insertion of each table and figure should be marked in the margin. Pages should be numbered sequentially, including the title page. Authors should study carefully the current issue of the journal to ensure that papers correspond in format and style with the requirements. Authors are urged to ensure that the English is of a good standard before manuscript submission in order to expedite the reviewing process. TITLE PAGE The title should be concise and informative. The first name and surname of each author should be followed by his or her affiliation(s) and address(es). The corresponding author should be indicated and his/her telephone, fax and e-mail address given. KEY WORDS Up to six key terms should be given below the abstract in order of hierarchy, with each word separated by a semi-colon. ABSTRACT The paper should be preceded by an Abstract summarizing the most important results and conclusions. The Abstract must be written on a separate page, contain neither references nor abbreviations and should not be longer than 400 words. REFERENCES Authors are responsible for the accuracy of the references. The list of References should only include works that are cited in the text and that have been published or accepted for publication. Personal communications should only be mentioned in the text. In the text, references should be cited by author and year, e.g., Èerný (1973), (Èerný 1973, Novotný – Neumann 1996, Skinner et al. 1967) and listed in alphabetical order in the reference list. The reference list should be formatted as follows: Journal articles: Skinner, B. J. – White, D. E. – Rose, H. J. – Mays, R. (1967): Sulfides associated with the Salton Sea geothermal brine. – Econ. Geol., 62: 316–330. Books: Èerný, J. (1973): Metamorphic petrology. – Springer, Berlin, 130 pp. Multiauthor Books: Novák, P. (1999): Silicified fossils. – In: Brown, P. et al. (eds): General palaeontology. Elsevier, Amsterdam, 77–90. For Czech authors, use of journal abbreviations as published by the Czech Geological Survey, Prague, is strongly recommended.

79

HEADINGS The following structure of headings is recommended where appropriate; an alternative structure can be used as required, e.g., in palaeontology Level 1: Petrology (bold, numbered, capital and lower case) Level 2: Textures (italic, capital and lower case) Level 3: Durbachites (plain text) For level 1–3 headings the following text should begin without indent after one line space. Subsequent paragraphs should be indented. Level 4: Èertovo bøemeno type (italic, indented); text to continue on the same line. TABLES The tables should be numbered consecutively and printed on separate sheets with a brief descriptive title. Footnotes to tables should be indicated by superscript lower case letters. Tables should be designed to fit a single (82 mm) or double column (170 mm) width of a Journal page. Text references to tables should appear as Table 1 or (Table 1) as appropriate. FIGURES Only high quality illustrations will be accepted. Figures must be laser-printed or drawn in black on white card or colourless tracing material. Each figure/plate must be submitted on a separate sheet and clearly identified with figure number and author’s names on the reverse side. All illustrations must be suitable for a possible reduction to the width of the column (82 mm) or to the page size (170 x 240 mm). After reduction, the smallest lettering should not be less than 2 mm high. Good, clear contrast black and white photographs of figures are also acceptable. Please submit well-contrasted photographic prints with the top indicated on the back. Magnification should be indicated by scale bars or in explanations. Several figures or figure parts can be grouped in a plate and should be submitted in their final arrangement, attached to a white card not larget than A4. Figure explanation or map explanation (“legend”) should be included in the figures themselves, not in the form of numbered explanations in the figure caption. Text references to figures or plates should appear as Fig. 1, or (Fig. 1) and Plate I. UNITS AND ABBREVIATIONS SI units and their standard abbreviations should normally be used. Acronyms are allowable but must be defined in full immediately after first usage. OFFPRINTS Thirty offprints are supplied free of charge. Additional copies can be ordered subject to charge following the proof stage.

5. Electronic submission of final version To facilitate electronic submission of papers, the Word template is available at http://www.natur.cuni.cz/~cgs or can be obtained upon request from [email protected]. The text must be submitted on 3.5 inch disk formatted for MS-DOS or PC-DOS or Mac systems. The disk will not be returned. If possible, please store your text in two versions, the native format offered by your word processing system (e.g. DOC format for Microsft Word) and one of the data interchange formats RTF, DCA/RFT and ASCII. The text should be typed in the style and order of the Journal, using ENTER only once to separate paragraphs. The text should be unjustified, without hyphenation, using Times as the main text font (12 pts for body of the text) and Symbol for Greek and special characters. Word processing formatting features should be invoked to indicate bold, italic, superscript and subscript characters. The authors should supply tables formatted only using the TAB key function to space columns (not Excel or Word Table format), ending each line with ENTER. The preferred figure formats are EPS for vector graphics exported from a drawing program and TIFF for halftone illustrations or line drawings. Original files (e.g. CorelDraw – CDR) should be also provided. The file name (one file for each figure) should include the figure number. Figure captions should be included in the text and not in the figure file. Scanned images should have resolution at least 600 dpi. The line width should be at least 0.2 mm and the lettering should not be less than 2 mm high after reduction.

80

JOURNAL OF THE CZECH GEOLOGICAL SOCIETY Volume 47

·

Number 1–2

·

2002

Vydává: Èeská geologická spoleènost, spoluvydavatel Geologický ústav Akademie vìd Èeské republiky. – Redakce: V Holešovièkách 41, 182 09 Praha 8, telefon: (02) 66009323, fax: (02) 6880649. – Vydávání èasopisu je povoleno Ministerstvem kultury Èeské republiky pod registraèním èíslem MK ÈR E 4661. – Výroba: Studio OKRIM – Rozšiøuje Myris Trade, s. r. o. Informace o pøedplatném podá a objednávky vyøizuje (i do zahranièí) Myris Trade, s. r. o., P. O. Box 2, V Štíhlách 1311, 142 00 Praha 4. – Roèní pøedplatné Kè 200,– cena tohoto dvojèísla Kè 100,– (tyto ceny jsou platné pouze pro Èeskou republiku). Vychází 4 èísla roènì. Sole agents for all western countries with the exception of the Federal Republic of Germany JOHN BENJAMINS B. V., Amstelsijk 44, Amsterdam, Holland. Orders from the F. R. G. should be sent to Kubon & Sagner, P. O. Box 68, 8 000 München 34 or to any other, subscription agency in the F. R.G. © Èeská geologická spoleènost Praha 2002