Olivier restaurant & shop Těšíme se na Vaše celoroční návraty do Středomoří v restauraci se zahrádkou a prodejně Olivier

Olivier restaurant & shop rozšířené zahradní posezení v příjemném prostředí venkovní gril denně čerstvá nabídka sladkovodních a mořských ryb a mořských plodů ryby a mořské plody bude možné si koupit domů, naši kuchaři zdarma rybu upraví příp. nafiletují široká nabídka vín včetně rozlévaných dětské hřiště s herní sestavou „Noemova archa“

foto: Pave l Ka

cerovský ©

2012

Těšíme se na Vaše celoroční návraty do Středomoří v restauraci se zahrádkou a prodejně Olivier OLIVIER FOOD s.r.o. Husova tř. 684/21, 370 05 České Budějovice

E-mail: [email protected] Tel: +420 386 350 038

Inzerat-CSADAUTOBUSY-logo-bus-190x130cm-CMYK-PRINT.pdf

1

10.04.13

www.olivierfood.cz

10:46

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

www.csadautobusy.cz

strana 3

EDITORIAL

Co přejí Budějcké Drbně k jejím 2. narozeninám? „Už jsou to dva roky, kdy jsi vykoukla na svět? Dva roky od té nezapomenutelné chvíle, kterou si, stejně jako vloni, v polovině dubna připomínáme? Čas letí jako voda a ty už jsi, naše milá Drbničko, skoro velká holka. Znám spoustu lidí, kteří bez tebe neumí žít. Mám se Ti přiznat? Já jsem jedním z nich! Všichni společně jsme už dokázali zaujmout tisíce návštěvníků Tvého webu, vyvolat stovky vášnivých diskuzí, plno čtenářů potěšit, jiné zase naštvat. No a teď se nám povedlo dát dohromady už čtvrté číslo časopisu. Číslo, které má o čtyři stránky víc než ty minulé. No nejsme my skvělí? Jsme, já vím. Tak buď takovou fajn holkou jako doposud a drbejme společně pořád dál!“ Pavel Kacerovský, šéfredaktor „Milá oslavenkyně, nechtěj vědět, ty potvoro, kolik mých šedivých vlasů, vrásek, adrenalinových šoků a probdělých nocí máš na svědomí, nechtěj slyšet ty výrazy, kterými jsem Tě často nazývala, nechtěj vědět, Drbno udrbaná, kolikrát a kam jsem Tě posílala. Ale stejně jsem na Tebe pyšná a mám Tě ráda (někdy). ☺Všechno nej k Tvým druhým narozeninám a díky všem, kteří v Tebe věřili a tím ti dávali smysl a nám sílu tě ´vychovávat´. Díky i všem, kteří o Tobě pochybovali a tím nám dávali sílu - sílu dokázat, že to dokážeme. Ještě někdo pochybuje?☺“ Lucie Mourková, redaktorka

„K tem dvěma járům ti vinšuju, švíco, vše nej a val jen samé betálné cundy.“ Brněnská Drbna (pro neznalé brněnského hantecu nabízíme překlad do češtiny: „Přeji ti, sestřičko, k těm dvěma rokům vše nejlepší a dodávej jen samé výborné zprávy.“)

„Milá Drbničko, přeji ti, abys byla pořááádná drbna a zásobovala nás vydatně svými drby každý den. Seš fakt čtivá!“ Marie Viktorová „Co popřát? Kvalitní mazadlo a silný žaludek. Mazadlo, aby se ti nezadřely panty, a silný žaludek na ty drby, který se dozvíš!“ Petra Pouzarová „I nadále tak kvalitní prostor pro kvalitní diskuze s těmi nejkvalitnějšími diskutéry.“ Michael Petržela

„Ať to i nadále dobře drbe a samozřejmě hooooooodně úspěchů!“ Pačes Marek „Budějcká Drbna v sobotu narozeniny slaví, co jí tak poslat za originální přání? Zprávy, rozhovory, sport… ať tě stále baví. Aktuální témata a kauzy nám hned předkládej bez reptání. Fanoušků na Facebooku ještě víc, ať už přeskočíš těch deset tisíc.“ Mirka Fanglbauerová

REDAKCE: [email protected] | 777 400 003 INZERCE: [email protected] | 728 741 660 ADRESA: Gen. Svobody 7, 370 01 České Budějovice VYDÁVÁ: TRIMA CB s.r.o, IČO: 26081890 VEDOUCÍ PROJEKTU: Libor Matoušek ml.

Obsah SPOLEČNOST 4

Dívka z Budějc zvládla náročný boj s rakovinou / Lucie Mourková

6

Vášní autora projektu Budějcká Drbna je fotbal / Lucie Mourková

10 Počet trestných činů v krajském městě klesá / Pavel Kacerovský KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS 13

Co v Budějcích chystají soukromí investoři? / Lucie Mourková

KULTURA 18

Pro Romana Anděla je rádio Kiss druhou rodinou / Pavel Kacerovský

20

Soutěž Maturantka Roku 2013 pokročila do semifinále / Wolenby

SPORT 21 Pořadatelé rallye bezpečnostní opatření opět nepodcení / Pavel Kacerovský 25 Budějcký hokejista Milan Gulaš přestoupil do Magnitogorsku / Pavel Kacerovský ŽIVOT A STYL 28 Budějcká radnice novelizovala takzvanou psí vyhlášku / Lucie Mourková 30

Módní návrhářka představuje letošní jarní a letní trendy / Monika Zahradníková

PUBLISHER: Libor Matoušek st. ŠÉFREDAKTOR: Pavel Kacerovský EDITOR: Filip Matoušek SAZBA: FT Sun s.r.o. TISKNE: INPRESS a.s., Tiskárna České Budějovice

Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoliv užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. INTERNET: www.budejckadrbna.cz

FACEBOOK: www.facebook.com/budejckadrbna

TWITTER: @BudejckaDrbna

SPOLEČNOST | Dívka, která se v šestnácti letech dozvěděla, že má rakovinu

Setkání s andělem Eva Houšková porazila potvoru jménem rakovina

strana 4

reaguje na chemoterapie jinak. Některým je po nich špatně, zvrací, mají vedlejší příznaky, nemohou jíst, hubnou. A  pak naopak jsou ti, u  kterých chemoterapie probouzí velikou chuť k jídlu, mají pořád hlad, sní, co vidí. To byl můj případ, já jsem se pořád něčím ládovala. Na oddělení byly i  dvě romské děti a  tedy i  jejich rodiny. Maminka jednoho z  nich, jmenoval se Fanda, mu nosila spoustu jídla, grilovaná kuřata, řízky. Jenže Fanda jíst nemohl, nechtěl, a  tak jeho maminka si mě vždycky zavolala a  říkala: ´Evičko, podívej, náš Fanda to nežere, tak si to vezmi ty.´ A jasně, že jsem si vzala. Nakonec to dopadalo tak, že když někdo něco měl a  nechtěl to, říkali: ´Dejte to Evě!´ U  chemoterapie hodně záleží na psychice, a  nám na oddělení hodně pomáhal úžasný přístup paní doktorek i pánů doktorů, sestřiček, ale také třeba zdravotních klaunů, kteří dokázali rozveselit i  hodně smutné pacienty, kteří se ztráceli v beznaději nebo smutku.“

Eva Houšková už má dnes důvod k úsměvu. Napsala Lucie Mourková Potkala jsem anděla. Ne, neměl křídla ani záplavu světlých kudrnatých vlasů. A nepřiletěl z nebe. Můj anděl má jemnou, zajímavou a hezkou tvář, tmavé krátké vlasy, mluví tichým, příjemným hlasem a  slova, která říká, udivují skromností a nehraností vysloveného. Můj anděl se jmenuje Eva Houšková, je z  Budějc a  jak už to tak u  setkání s  andělem bývá, potkaly jsme se díky zvláštním cestám osudu. Ten určil, aby Eva potkala tým Nadačního fondu Pink Bubble, Pink Bubble potkal Maturantku Roku a  od ní už byl jen krůček k  Budějcké Drbně a  tedy k  jednomu březnovému odpoledni, v  němž jsme si s  Evou povídaly o  jejím příběhu, ve kterém zazněla tolik obávaná věta: „Máte rakovinu!“

bezstarostnosti - a  do ní přijde taková zpráva. Jak jste ji přijala? „Moje úplně první myšlenka bylo zděšení. Rakovina? To znamená chemoterapie? Přijdu o vlasy… budu plešatá, jak budu vypadat? Měla jsem v  té době dlouhé vlasy, chtěla jsem se líbit… a najednou o ně přijdu? To bylo prvních pět minut. Pak mi došlo, že možná nejde ani tak tolik o vlasy. Pro mamku to bylo ještě horší,

Foto: Lucie Mourková rozplakala se, ale zvládla to, snažila se mi dodat sílu.“ Pak následovalo léčení? Jak jste chemoterapie snášela? „Byla jsem na dětském oddělení onkologie v  Motole, bylo nás tam hodně. Musím říci, že jsem i  v  tom špatném měla štěstí, protože chemoterapie jsem snášela dobře. Jsou asi dva typy pacientů, každý

Jak dlouho vaše léčení trvalo a kolik chemoterapií v něm bylo? „Trvalo půl roku a těch chemoterapií bylo asi šest - jsou v nich různé cykly, nedá se to říci úplně přesně. A  část tohoto období mám v  neznámu, v  mlze, vím o  něm jen z  vyprávění mamky a  ostatních. Nevím, jak se to stalo, byla jsem celkem v  pohodě. Jen jsem třeba při první chemoterapii přišla za sestřičkami, aby mi oholily vlasy. Ještě mi nepadaly, ale já je chtěla oholit. Paní doktorka pak říkala, že už to bylo divné, většina holek prý do poslední chvíle čeká, až jim začnou padat. To, jak jsem šla za sestrou, aby mne oholila, je poslední, co si pamatuji. Pak nastalo období, které prostě nevím. Nevnímala jsem, nevěděla o sobě. Dva dny a dvě noci jsem jen ležela, byla úplně mimo, měla jsem zatnuté čelisti, nešlo mi otevřít pusu, mamka mne chtěla krmit, nešlo to.

„Na moji nemoc se přišlo vlastně náhodou, byla jsem na operaci slepého střeva a  v  nemocnici na histologii zjistili, že mám ve střevě nález, maligní. Jenže nejdřív jsem šla z  nemocnice normálně domů, chodila jsem do školy. Pak přišel den, kdy jsem byla v  knihovně, a  když jsem z  ní vyšla, stála na chodbě mamka a  říkala: ´Evo, oblíkni se, volala paní doktorka, musíme jet do nemocnice.´ Takže jsme jely sanitou do nemocnice, tam mne paní doktorka poslala na další vyšetření a po něm jsem se dozvěděla o své nemoci.“ Evo, to bylo v  roce 2009, že? Bylo vám 16 let… doba mladé

I přes náročnou léčbu se na Eviných ústech objevil úsměv. Ale jen někdy...

Foto: archiv Evy Houškové

SPOLEČNOST | Dívka, která se v šestnácti letech dozvěděla, že má rakovinu Pak se to postupně zlepšovalo, ale stejně jsem jakoby nevnímala. Mamka mi vyprávěla, že jsem třeba seděla na posteli, ona mi z notebooku, který nám tam na oddělení půjčili, pouštěla moji oblíbenou písničku, kterou mě naučil poslouchat můj přítel. Písnička se jmenuje Beruška, měla jsem ji moc ráda. No a  mamka mi ji pouštěla, já seděla na posteli a  vlnila jsem se, tancovala, postel se skoro kymácela… Nevím, nepamatuji si to. Byla jsem v  jiném světě, jinde. Odborně se tomu říká disociační stupor. Proč jsem ho měla, nevím, nikdo neví. Ale je to za mnou…“ Jaký to byl pocit, když vám řekli, že už jste v pořádku? „Úžasný, samozřejmě. Měla jsem velikou radost. Mohla jsem se vrátit do školy, i  když ne do té původní. Před nemocí jsem chodila na budějckou zdravotní školu, na zdravotní lyceum, musela jsem ho ale kvůli léčení ukončit, protože by to nešlo zvládnout ani s  individuálním plánem. Takže jsem díky pochopení mnoha lidí, kterým děkuji, po propuštění z  nemocnice přešla na střední školu, na obor kosmetička. Ten přechod byl na začátku trošku těžký, jiná škola, nová třída… je nás tam 28 holek, o  mojí nemoci věděly a  některé si myslely, že právě kvůli nemoci budu mít u  učitelů protekci, úlevy, výhody… Ale brzy pochopily, že to tak není. Dnes jsme, myslím, v pohodě.“ Ano, k  onkologickým onemocněním patří i  to, že okolí neví, jak se má k  nemocnému chovat, je to téma pořád tabuizované, citlivé… Máte také takovou zkušenost? „Ano, mám. Právě z  doby, kdy jsem onemocněla… měla jsem dvě nejlepší kamarádky, prožily jsme spolu plno věcí. A v době mé nemoci se mi začaly jakoby vyhýbat, nebyly jsme spolu. Trápilo mne to, mrzelo. Až mamka mi pak vysvětlila, že to vůbec není tak, že se mi chtějí vyhnout, ale

strana 5

že prostě jen neví, jak se ke mně mají chovat, jak moji nemoc přijmout, jak se s ní vyrovnat. To mi moc pomohlo.“ Evo, velmi často zmiňujete maminku - a já celou dobu myslím na to, že právě pro maminky je vážná nemoc jejich dětí možná ještě horší než pro ty děti samotné. Jak to bylo u vás? „Víte, já říkám, že moje maminka je můj pozemský anděl. Bez ní bych to nezvládla, moc jí obdivuji, udělala toho pro mne tolik, že se to asi nedá vypovědět. Přitom je na to sama, rodiče jsou rozvedení, otec je pryč, mamka na všechno byla sama. Nevím, jak to dokázala, starala se i  o  mou sestru - dvojče Janičku, která měla mozkovou vývojovou vadu, epilepsii, další postižení… Víte, my jsme se narodily předčasně, v šestém měsíci, byly jsme dlouho v inkubátoru, měly hodně problémů, mamka s  námi každý den šestkrát cvičila Vojtovu metodu. Péče o Janičku byla náročná. A mamka se pořád usmívala a snažila se nám dát všechno, co mohla. Pak Janička… odešla. Maminka to překonala a  zase se dokázala usmívat. Měla přítele, jenže i  on odešel… umřel. A pak moje nemoc… a  maminka zase zvládla všechno ustát a držet mě, dávat mi sílu. Přitom v  té době ještě řešila prodej našeho domu na Rudolfově, všechno zařídila, oběhala právníky, zajistila všechno… a ještě se v té době k nám stěhovala babička, která byla po několika infarktech a po dědově smrti zůstala sama. Moje maminka pro mě nikdy neztratila svůj úsměv. I  v  době, kdy jsem o sobě nevěděla. Jelikož mamka pracuje tady v budějcké Arpidě, sama moc době ví, jak nedobře se někdy některé případy vyvíjí, a  přestože netušila, jak to bude se mnou, tak pořád byla silná. Myslím, že jsem se z  toho dostala i  díky ní. Je prostě můj anděl, a když se mi něco povede nebo chci něčeho dosáhnout, tak je

Dokázala porazit rakovinu. Eva Houšková na snímku po čtyřech letech od momentu, kdy se dozvěděla, že je nemocná. Foto: Lucie Mourková

Se zdravotním klaunem v Motole. to kvůli ní a pro ni…“ Evo, v psaném textu bohužel bude chybět ten láskyplný tón, kterým o mamince mluvíte, i vyrovnanost, se kterou svůj příběh vyprávíte. A  také můj obdiv, s  nímž se vás ptám: každá i  mnohem méně vážná nemoc člověka asi změní. Jak změnila vás? „Dnes vím, že hodně. Před nemocí jsem bývala často nejistá, málo sebevědomá, hodně jsem o  sobě pochybovala, někdy jsem se sama sebe ptala, proč vlastně jsem na světě, proč žiju? Dnes si říkám, že když jsem tu potvoru porazila, tak proto, abych mohla žít co nejlépe, a  jak už jsem řekla, abych mohla mamce dělat radost. Stále víc si uvědomuji, že jak se říká ´všechno zlé je pro něco dobré´, tak to tak opravdu je! Protože ano, období nemoci bylo zlé, ale všechno, co se kolem mne děje teď, mi to vynahrazuje. Nebýt nemoci nepoznala bych to. Ať už je to všechno, co jsem zažila s  Pink Bubble, setkání se zajímavými lidmi, noví přátelé, pobyty na táborech v  Krkonoších, to, že díky Martině Šmukové budu moci jet na kurz vizážistek do Prahy. A  také, že když jsme byli s  Pink Bubble nedávno na zimním pobytu, tak správce chaty si

Foto: archiv Evy Houškové se mnou povídal a  přesvědčil mne, abych si podala přihlášku na vysokou školu… Původně jsem nechtěla, nevěřila jsem si, že bych mohla mít na vysokou. Chtěla jsem po maturitě, která mě čeká za měsíc, jít pracovat, ale on mě přesvědčil, že za zkoušku nic nedám, když to nezkusím, nikdy nezjistím, jestli na to mám. A tak jsem si podala přihlášku sem na Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity a pak na zdravotně sociální fakultu do Zlína. Uvidíme, jestli to vyjde. Takových věcí, které bych, nebýt nemoci, nepoznala, je plno, třeba i  setkání s  Budějckou Drbnou, to, že budu hostem Maturantky Roku… mně to pořád připadá neskutečné. Stejně jako to, že i  díky vám mám možnost říct všem, kteří se s  tou potvorou potkají: Nebojte se. Dá se to zvládnout. Dá se ta potvora porazit, fakt! Mamka a  já jsme to dokázaly. Za to jsem a vždycky budu osudu vděčná.“ Když jsme se loučily, strašně jsem chtěla skromnou, statečnou Evu obejmout a  sklonit se před ní. Jenže jsem se bála, že by se vylily zadržované slzy… Evo? Děkuji Vám.

SPOLEČNOST | První rozhovor z nového seriálu Budějcké Drbny

strana 6

Bez kravaty, bez lodiček: Libor Matoušek vyplývá z  tvé soupisky fotbalové kariéry. „Taky vyšpioníš všechno, Drbno, co? Ale máš pravdu, vydal jsem se do Holandska, kde jsem nejen studoval, ale také hrál za UNA Veldhoven, což je předměstí Eindhovenu.“ Je rozdíl mezi českým a  holandským fotbalem? V přístupu, tréninku? „Skoro se mi chce říci - tak určitě! (směje se) Rozdíl je už v podmínkách, které v  Holandsku pro fotbal jsou. Mají neuvěřitelně kvalitně vybavené stadiony, perfektní zázemí. Říká se, že Holanďanů je 16 milionů a  z  toho 14 milionů hraje fotbal. Zní to jako nadsázka, ale daleko od reality nebude. Tady v  Čechách mají kluby třeba jedno hřiště s  umělým trávníkem, jedno s umělým povrchem a to je všechno. V  Holandsku je v  jediném komplexu třeba 22 hřišť, návštěvnost zápasů je obrovská, podmínky pro tréninky jsou naprosto profesionální, i celkový přístup všech kolem fotbalu, včetně managementu.“ Libor Matoušek. Napsala Lucie Mourková Jsou úspěšní, jsou sebevědomí, jsou rozhodní. Známe je z  oficiálních článků o  byznysu, společnosti, politice, vídáme je v  dokonalých oblecích s  kravatami nebo ve stylových kostýmcích a  lodičkách. Úspěšní ředitelé a ředitelky, manažeři, manažerky, politici a  političky. Lidé, kteří ve svém oboru jsou nejlepší z  nejlepších, a  proto jsou tam, kde jsou. Úspěšní Budějčáci, úspěšné Budějčandy. Jenže - jací jsou, když si sundají oficiální tvář, kravatu nebo lodičky? Čím žijí kromě své práce a co je baví? Na to se Budějcká Drbna bude ptát v  novém seriálu Bez kravaty, bez lodiček. A  kdo jiný by měl mít v  seriálu premiéru, než jeden z ´otců´ Budějcké Drbny, spolumajitel a  jednatel společnosti TRIMA CB s.r.o., Ing. Libor Matoušek ml. BBus. (Jasně, chápete to úplně správně, prostě si potřebuji udělat u šéfa ´oko´, no…) ☺ Pane řediteli, pane řediteli, vám to ale dnes sluší a  jaký máte bystrý pohled a… Ne, teď vážně: Libore, i  díky Budějcké Drbně tě známe nejen jako manažera a producenta soutěže Maturantka Roku, ale také jako fotbalistu, hráče a  kapitána TJ Malše Roudné. Fotbal je určitě významnou částí tvého života - jak ses k němu vlastně dostal? „Počkej, Drbno… tak, jak jsi to uvedla na začátku, nevím, jestli právě já jsem ten správný člověk pro tvoje otázky. Zatím si podle tvé definice - úspěšný - nepřipadám, pořád se ještě učím a budu asi pořád…“

Foto: Lucie Mourková Ale no tak, moc skromnosti škodí. A  neodváděj pozornost a  prozraď nám, jak ses k fotbalu dostal? „Prostě jsem šel kolem hřiště Dynama, kde se zrovna trénovalo a  líbilo se mi, jak tam běhají, kopou do míče… Takže jsem šel a přihlásil se. Od první chvíle mne fotbal bavil, i  když můj táta říká, že jsem občas taky běhal po hřišti, koukal po slunci a trhal kytičky.“ (směje se) Předpokládám, že jsi v  Dynamu úspěšně pokračoval… „Jasně, navíc jsem chodil do Grünwaldovky, kde byly sportovní třídy, samozřejmě i  fotbalové, takže se to ideálně propojilo. Prošel jsem v  Dynamu všemi mládežnickými kategoriemi, dorostem, B týmem. Bylo to super období, jenže v  určité chvíli jsem se musel rozhodovat mezi fotbalem a studiem, takže volba padla víc na stranu studia a následoval můj odchod do Spartaku Kaplice.“ Teď se ti podezřele rozsvítily oči. Máš na to období zvláště hezké vzpomínky? „Jo, to mám. Tam jsem nabíral první zkušenosti z  dospěláckého fotbalu. To mi bylo osmnáct a  právě kapitán Milan Románek spolu s  jeho věrným druhem Petrem Janurou nás mladý zaškolili i v mimofotbalových věcech. A fajn to bylo i z toho důvodu, že bylo naprosto jasné, kdo má v týmu jakou pozici. Byli starší hráči, hráči středního věku a  mlaďasové. To fungovalo perfektně. Bohužel ne jako dnes, kdy mladíci mají občas problém připravit pití na trénink.“ Ale pak jsi potvrdil úsloví, že dobří holubi se vracejí a  vrátil se do Dynama. Odtud ses vydal na zahraniční fotbalovou misi - to

Mluvíš o  vysoké návštěvnosti - mají i  v  Holandsku problém s agresivními fanoušky? „Ano, také tam jsou skupiny, kterým víc než o fotbal jde o agresi, ale také je tam vytvořen systém, který tyhle jevy když ne eliminuje, tak hodně omezuje. Když je nějaký významný zápas, jsou pro fans vypraveny zvláštní vlaky, které jsou pod dozorem policie. Vlaky zastaví přímo u  stadionu, z  vlaku vede speciální koridor, kterým fans procházejí, jsou zkontrolováni policisty, na stadionu mají svá vyhrazená místa a  po skončení zápasu zase koridorem odejdou přímo do vlaku. Tenhle příklad trochu charakterizuje to, co je pro Holandsko typické - systém. Je to hodně jiný svět a pořád ho mám jako vzor toho, co je možné a  co se tady u nás zdá nesplnitelné. Bohužel.“ Něco jako tvůj holandský sen, nejen fotbalový. Ten ale netrval věčně, že? „To netrval. Zahraniční stáž skončila, já zamířil domů a zpátky do Dynama B. Dnes, s  odstupem času a  asi i  zkušenostmi, vím, že jsem měl štěstí, nebo spíš všichni v  týmu měli

štěstí na trenéra Jana Poštulku, který předtím působil v  Jižní Americe a  asi i  odtud si přinesl tréninkové metody a  neuvěřitelný nadhled. Pohodář. Pořád ho vidím, jak v  zimě nastupujeme na trénink, zima jak na Aljašce a Jirka tak v klidu, pohodově: ´Zima, kluci, to je zima, co? No jo, ale trénovat musíme.´ A  totéž v  létě - vedro na padnutí, my uvaření a  Jirka zase: ´Horko, je horko, co? Ale trénovat je třeba!´ A  na konec taktické přípravy, která v jeho podání trvala opravdu pár minut (směje se), přidával: ´No, hoši, je to kulatý!´ Tohle zakončení taktický přípravy si snad musí pamatovat každej, kdo s  ním přišel do styku.“ (směje se) Paráda, fotbalové historky! Máš ještě nějakou? „Nějakou? Mám jich desítky! Teď mě napadá jedna, asi hodně typická. S  juniorkou (béčko Dynama - pozn. autora) se nám v  jednom týdnu sešly tři zápasy. V  pondělí jsme hráli v Karlových Varech, v polovině týdne doma na Složišti a  pak jsme měli jet do Jablonce, ten hrál své zápasy v Dubí. Dobrý, brzy ráno jsme sedli do autobusu a jedem. Někde za Mladou Boleslaví stavíme na benzině na snídani. No a  kromě snídaně jsem si odskočil vyřešit také WC, vždycky se snažím být na zápas ´co nejlehčí´. (směje se) Jenže kluci si nevšimli, že jsem zmizel, sedli do busu a  vyrazili. Já vyšel před benzinku a už jsem jen viděl, jak bus mizí v  zatáčce. S  mým mobilem i penězi. V autobusu si nikdo nevšiml, že tam nejsem, předtím jsme po cestě spali, já měl na sedačce deku, a jak tam byla přehozená, kluci mysleli, že pod ní zase spím. Takže bus míří k  Dubí a  já stojím na benzině. Co teď? Rozhlížím se, u jednoho auta vidím dva kluky, podle oblečení golfisty - takže sportovci, ti by mohli mít pochopení. Jdu k  nim, říkám, co se stalo, půjčují mi mobil, volám tátovi, aby volal trenéra, jenže ten v  busu nebere telefon… No, nakonec mě ti kluci vzali do auta, jeli na golf do Dubí. Náhoda jak prase. (směje se) Mě dovezli až k  hřišti a  na trávník jsem vyběhl ještě skoro dřív než kluci, co byli v  busu. Jen se mi pak dlouho smáli, že to mám z  toho mého věčného s*aní. Jablonec jsme

Kapitán Roudného Libor Matoušek hlavičkuje před gólmanem Ramsem při jihočeském derby s Čížovou. Foto: Milan Šíma, www.jihoceskyfotbal.cz

SPOLEČNOST | První rozhovor z nového seriálu Budějcké Drbny

strana 7

inzerce

FOTOGRAFIE Prémiová kvalita

Víte, že sídlíme v nedaleké Kaplici? Naše auto můžete potkat každý den v ulicích Budějovic. Jsme tady denně na návštěvě. Zajděte i vy k nám! www.HappyFoto.cz

Už od 1,45 Kč nejvýhodněji v ČR Oslavy po zisku titulu v nizozemské soutěži. nakonec sfoukli 2:1.“ (směje se) Odlehčuješ si před zápasem i  ve svém současném angažmá, roudenské Malši? „Jasně. Jsem konzervativní, zvyky neměním.“ (s úsměvem) Naučil tě fotbal něčemu, co využíváš i v byznysu? „Určitě týmové spolupráci. A  asi i  schopnosti rychle se rozhodnout, vyhodnotit situaci a  udělat to nejlepší, co se udělat dá.“ Máš malého syna. Vedeš ho k  fotbalu, nebo čekáš, že jednoho dne půjde kolem hřiště a budou se mu líbit běhající kluci? „Nedá se říci, že bych Liborka k  fotbalu nějak záměrně vedl, spíš to tak spontánně vyplývá z  toho, že se mnou jezdí na tréninky, zápasy, takže samozřejmě se o fotbal zajímá, bývá třeba za brankou a  tam si kope do míče. A  když se tatínkovi nedaří střelba, tak pochytí i  nějaký ten sprostší výraz. Ale chodí také na karate a  celkově ho chceme vést

Foto: archiv Libora Matouška

k  všestrannému rozvoji. Jaký sport si nakonec vybere, nebo třeba také nevybere a  bude radši malovat, to necháváme budoucnosti.“ Budoucnost - to je správné slovo na závěr. V brzké budoucnosti by měl vzniknout další díl našeho seriálu a  ty máš teď v  ruce pomyslné předání štafety. Kdo je podle tebe dalším úspěšným Budějčákem, který by se nám měl představit ´bez kravaty´? „Jednoznačně ředitel Motoru Jikov a  předseda Jihočeské hospodářské komory pan Miroslav Dvořák. Musím ale říct, že je to ode mne skoro drzost, v  souvislosti s  tím, co jsem říkal na začátku, že si nepřipadám z  kategorie ´úspěšných´ a  teď mám předávat štafetu člověku, jehož úspěchů, výsledků a kvalit nedosahuji ani omylem? No… tak já to risknu.“ (s úsměvem) Risk je zisk. Bez něj to asi nejde ani v byznysu, ani ve fotbale. V obojím ti přeji hodně štěstí.

Doba zpracování

1 pracovní den

FOTOKNIHY A5 kroužkové už od 249 Kč

Libor Matoušek (28 let) Pracovní kariéra: ■ HS Auto České Budějovice (stáž) ■ Raiffeisen Bank České Budějovice (stáž) ■ OCÉ Venlo, divize Asset Recovery (Nizozemsko) ■ TRIMA CB s.r.o. (jednatel) ■ Autor www.budejckadrbna.cz a www.brnenskadrbna.cz ■ Spoluautor www.maturantkaroku.cz

deLUXE FOTOKNIHY 20x20 cm, měkké lepené

už od 249 Kč

Fotbalová kariéra mezi muži: ■ SK Dynamo České Budějovice B (ČFL) ■ FK Spartak Kaplice (divize) ■ SK Dynamo České Budějovice B (ČFL) ■ VV Una Veldhoven (3. liga) ■ FK Tatran Prachatice (divize) ■ FK Spartak Kaplice (KP) ■ TJ Malše Roudné (divize, KP)

www.happyfoto.cz

Akční nabídka platí do 22. dubna 2013.

■ TRIMA CB s.r.o. (stáž)

SPOLEČNOST | Smutný příběh matky, která přišla kvůli autonehodě o svého syna

strana 8

Dveře pokoje, které se už nikdy neotevřou… jsem chtěla za Peťou, pane bože, kde je, co s  ním udělali, kam ho dali, leží někde, sám, rozbitý, v černém pytli a…“

Napsala Lucie Mourková Nejen lidé potkávají se v  čase a  na budějckých cestách, a tak se potkala i  Budějcká Drbna s  multimediálním představením určeným mladým a  začínajícím řidičům. The Action velmi sugestivní formou varuje před rizikovým chováním za volantem, které může skončit fatální tragédií. Několik týdnů po prvním setkání Drbny s  The Action následovalo setkání s lidskými osudy, které právě tragédie na silnici navždy ovlivnila… Modré zdi, na jedné z  nich plakát s  formulí 1. Na psacím stole skripta, notebook, přes opěradlo židle přehozené šedivé triko. Na nočním stolku otevřená knížka, fotka světlovlasé dívky, balíček kapesníků. Válenda, skříň, mezi skříní a  zdí florbalové hokejky, tenisová raketa a  volejbalový míč. Pokoj, ze kterého někdo jen tak odešel na trénink nebo do školy a zase se vrátí. Každou chvíli bude zpátky, každou chvíli se určitě otevřou dveře a… …ne. Neotevřou se! „Zůstalo tady všechno úplně stejně tak, jak to bylo, když odtud odešel v  den, kdy se to stalo. Nejdřív jsem nemohla nic dělat, nic měnit, a pak už jsem nechtěla. Utírám tu prach, luxuju, zalévám kytky a  vždycky večer si tady chvíli sednu a  mám trochu pocit, že jsem s ním.“ Hlas, který to říká, se snaží nechvět, hlas se snaží o  věcnost. Je to stejný hlas, který se krátce po zveřejnění článku ´Aby životní příběhy nekončily v černých pytlích´ na webu Budějcké Drbny ozval v telefonu a po krátkém úvodu řekl, že vlastně volá kvůli jedné větě, která v článku je a kterou říká mladý muž po úrazu na vozíku: „Jsem tady, aby se to, co se mi stalo, nestávalo druhým.“ „Cítím to také tak… když už se stalo to nejhorší, co se stát mohlo, tak třeba, náš příběh také pomůže, aby se takové věci nestávaly… I když nám už nepomůže nic…“ řekne hlas, ve kterém zní pláč. Hlas ženy, jejíž syn zemřel při autonehodě. „Vlastně řeknu to samé, co říká paní v představení The Action, o kterém jste psali. Jmenuji se Jitka, jsem z  Českých Budějovic, pracuji jako úřednice a mám… měla jsem dva syny. Michala, studuje vysokou školu, je mu 22 let. A  syna Petra. Je mu 23 let a  nikdy mu nebude víc. Zabil se při autonehodě. Vloni v  říjnu to byly tři roky. Tři roky a  pořád ten strašný den mám v  sobě, jako by to bylo včera, každý detail, všechno. Ten den pršelo, přišla jsem z  práce, uklidila nákup, koupila jsem nám zákusky, hlavně větrníky, kluci je měli rádi, že si dáme po večeři. Žili jsme spolu jen my tři, manžel od nás odešel, když byli kluci malí a občas je vídal, ale ne moc často. Bála jsem se, jak kluci bez táty zvládnou pubertu, ale celkem to s nimi šlo, no, nějaké lumpárny byly,

Hlas se ztratí v  slzách. Článek, napsaný před několika týdny, má najednou až příliš naléhavou ozvěnu… Je ticho. Ticho, ve kterém se hledá odvaha pokračovat ve vzpomínkách.

ale tak normálně. Hlavně Peťa pak usměrňoval Míšu, ten byl prudší. Peťa byl klidnější, ale měl takový bezvadný smysl pro humor, strašně jsme se nasmáli, občas jsme vyrazili na výlet nebo do kina, dělali si ze mě legraci, že jsou moji bodyguardi.

Peťa vždycky chodil tak po desáté večer. Nějak jsem se zabrala do knížky a ani si nevšimla, že je už půl jedenácté, až když přišel Míša a  nadával, kde se brácha courá. A  v  tu chvíli se ozval zvonek, říkám, to je trdlo, zapomněl klíče, jdu mu otevřít.

Peťa hodně sportoval, florbal, volejbal… ne, nehrál závodně, prostě si chodili s klukama zahrát, v létě jezdili na vodu. Uprosil mě a  koupili jsme auto, něco jsem našetřila, něco nám přidali moji rodiče, Peťa měl z  toho auta takovou radost… a  jezdil dobře, o auto se staral, o to prokleté auto, ve kterém… ve kterém… ve kterém nám umřel.“

Za dveřmi byli dva policisté, ptali se mne na jméno, a jestli mám syna Petra, 23 let a  na značku auta… To už jsem nějak vytušila, věděla, začala jsem křičet: ´Měl bouračku, že jo, kde, co se stalo, počkejte, vezmu si klíče, bundu, odvezete mě za ním, kam ho vezla záchranka, počkejte, už jdu´. Začala jsem si oblékat bundu, rychle, klíče, kabelku, Míša přiběhl, co se děje a  že jede také…

Slzy. Ruka, která se nejistě natahuje po sklenici s džusem. A hlas, který se snaží najít pevnost a rovnováhu. „Promiňte. Snažím se v  tom neutápět, už tři roky se snažím. I  když ten den v sobě nedokážu přijmout nikdy. Prostě jsem tehdy seděla v obýváku, pila jsem čaj, něco jsem si četla. Míša byl někde venku, Peťa taky, pak přišel domů, jen jsme se pozdravili, on, že si letí zahrát, že se vrátí asi později, že zajdou ještě na pivo. Vždycky to tak bylo, jezdil autem, šel do hospody, ale nepil, dal si colu. Ale stejně jsem mu pokaždé říkala, aby nepil a on se smál a  říkal: ´Mamino, kdybys mi tohle neřekla, tak si budu myslet, že se s tebou něco děje´. Ještě jsem mu řekla, že jsem koupila zákusky a on nejdřív, že si dá jeden hned, ale pak si rozmyslel, že by se mu špatně hrálo. No a  pak už jen z  předsíně zavolal ´Čau večer!´ a bouchly dveře od bytu. Všimla jsem si, že zapomněl na křesle mikinu, napadlo mě, že mu bude zima, vyběhla jsem za ním, ale na schodech už nebyl… Víte, na tohle pořád myslím. Že jsem ho nestihla, že jsem prošvihla poslední šanci ho vidět… Pak přišel Míša, chvíli jsme povídali, pak jsme večeřeli, a  že s  těmi zákusky počkáme na Peťu. Míša ještě říkal, že snad brácha přijde brzy, že má už hroznou chuť na sladké. A  ještě jsme se smáli, že kvůli našemu sportovci se budem cpát sladkým na noc.

A ten policista, byl takový vysoký, to si pamatuji, se podíval na toho druhého a  řekl nám, že ne, že se nemám oblékat. A  pak řekl: ´Váš syn měl vážnou nehodu. Moc vážnou, vjel do protisměru. Byl to čelní náraz. Bohužel vám musím říct, že váš syn je mrtvý.´ Stála jsem tam, napůl oblečená v  bundě, v  ruce klíče, za sebou Míšu a… jen jsem pořád opakovala: ´To ne, to není pravda, to je nějaký omyl, můj Péťa není mrtvý, nevěřím vám, nemůže být mrtvý, já mám pro něj zákusky a…´ Šok. Policista ještě něco říkal, to si pamatuju matně, my se s  Míšou objali a  brečeli. Pak jsem šla do Peťova pokoje, sedla si tam a jen se dívala a nechápala, vůbec, ale taky jsem věděla, že je to pravda. Že můj syn umřel. A  chtěla jsem také umřít. Jít za ním. Hned. Ale zároveň jsem se pořád dívala na dveře a  čekala, že se otevřou, přijde Petr a s tím svým úsměvem řekne ´Tak mamino, kde mám ten větrník?´ Dveře se otevřely a  přišel. Míša. Seděl naproti mně a  já viděla, jak je bledý a má veliké, ale prázdné oči, ze kterých tekly slzy. Pak vstal a  strašnou silou bouchl pěstí do skříně a zakřičel: ´Proč, do prdele, brácho, proč?´ Míša pak volal mojí sestře, přijela skoro hned, taky nevěřila, někam volala, ověřovala to. Je doktorka, dala mi nějaké prášky, nechtěla jsem je, pořád

„Další dny mám v  mlze. Jen z  ní jakoby vyplouvají záblesky, konkrétní věci. Volala jsem bývalého muže, přijel, strhaný, provinilý, vyčítal si, že s  kluky nebyl víc. Nakonec šel Peťu identifikovat on. Nemohla jsem. Prostě jsem tam jít nemohla. Předali nám jeho věci, klíče, mobil, tašku, všechno od krve. Řekli nám, že čelní náraz byl tak prudký, že umřel během vteřiny. Okamžitě. To si pamatuju, zvláštní úlevu, že ho to snad nebolelo, že to bylo rychle, že nic nevěděl. Museli jsme do pohřební služby, další chvíle k  nepřežití. Zařizovat pohřeb vlastnímu dítěti, víte, vybírat hudbu, nechtěla jsem tu, kterou nám nabídli, chtěla jsem hudbu, kterou měl Peťulka rád, Míša nakonec vybral z  jeho cédéček tři písničky. Připravovat svému dítěti oblečení, do rakve… košili, kterou měl nejvíc rád… vyndala jsem ji ze skříně, že ji musím ještě přežehlit, měla pomačkaný rukáv a  Míša mi říká: ´Mami, vždyť je to už jedno…´ Křičela jsem na něj, že nic není jedno, že přece Peťovi nemohou obléct pomačkanou košili… a  pak už jsme jen brečeli. Jeli jsme se podívat na místo, kde se to stalo, rovná silnice, kterou jel stokrát. V  autě byli čtyři, umřel jen náš Peťa, ostatní byli těžce zranění. Pořád jsem se ptala, jak se to mohlo stát, rovná silnice, kterou znal, jel tudy tolikrát… Pohřeb… nevím, dali mi zase nějaké prášky, vnímala jsem jako za sklem, bylo tam plno lidí, Petrovi kamarádi, jeho přítelkyně, plakala moc. Já ne. Já už plakat nemohla, jen jsem stála a  dívala se na tu rakev a  stejně jsem nevěřila, že v ní je Peťa, to je hloupost, můj Peťa někde hraje florbal a až přijde domů, tak hodí dres do koše na prádlo a pohrne se do kuchyně, že má hlad… Vždycky to tak bylo, tak jak to, že stojím tady v té síni a dívám se na rakev? To je nesmysl, to je jen zlý sen, probudím se a nebude to pravda. Chodili za mnou Petrovi kamarádi, všichni v  černém, ubrečení a  říkali, jak byl super a  jak ho mají rádi a  jak jim chybí a  jak je jim líto, co se stalo. A já jen mlčela a nemohla říct nic. Jen jsem strašně silně držela Míšu za ruku. Jako bych tím chtěla nějak udržet i Petra… nebo aby mi Míša taky někam nezmizel… nevím. Pak jsme jeli domů, byli tam i  moji rodiče, sestra s  rodinou, seděli jsme a  zase jen mlčeli. Šla jsem do Petrova pokoje a seděla tam a měla pocit, že je tam se mnou. Nikdy jsem na tyhle věci nevěřila a  filmům, kde byli duchové, jsme se s klukama vždycky smáli… Ale v  tom pokoji jsem měla strašně silný

SPOLEČNOST | Smutný příběh matky, která přišla kvůli autonehodě o svého syna pocit, že tam prostě je Petr se mnou. Všechno bylo tak, jako když v něm byl naposled, byla tam jeho vůně, prostě tam byl. A  já se ho ptala, jak mám žít dál, bez něj… Vím, že to zní hrozně pateticky, možná, ale tehdy to tak opravdu bylo. A  byly i  další dny. Nemohla jsem nic. Jídlo, pití, proč, k  čemu? Nemohla jsem spát. Chodila jsem po bytě, od ničeho k  ničemu. Napadlo mě, že musím udělat jídlo, vyprat Petrovi bundu… a  pak mi došlo, že nemusím. Že Petr není. Míša se stáhl do sebe, mlčel, na pokusy mluvit o Petrovi reagoval podrážděně, často plakal, ale zapíral to, nechtěl, abych ho viděla plakat. Chodila jsem ven, chodila jsem po cestách, kudy chodil Petr, stejně, jako ta paní v  článku, ano… chodila jsem cestou ke škole, kam chodil jako kluk a  čekala, že odněkud vyběhne ta známá postava, chodila jsem k  plovárně, kterou měl rád. Bloudila jsem městem, ale nejvíc jsem bloudila sama v  sobě. Pořád jsem ho někde podvědomě vyhlížela. A  pořád, pořád jsem se ptala: ´Proč? Proč můj Peťa, proč, proč???´ Potkávala jsem lidi, známé, někteří mne litovali, jiní mi říkali, že musím být statečná a  snažit se žít dál… Mlčela jsem, ale chtělo se mi křičet, aby šli do háje, že vůbec neví, o čem mluví a ať si jdou domů ke svým dětem, ať jsou rádi, že je mají, já už Peťu nemám!

Nikdy jsem nikomu nic nezáviděla, pravdu ne, ale tehdy ano, záviděla jsem jim, že mají své děti doma, živé, že se s nimi třeba i pohádají nebo tak, ale že je mají a že jsou šťastní a ani si to neuvědomují… tak, jako jsem si to neuvědomovala já, když ještě Peťa žil. Chodila jsem v mlze, v dešti a myslela na to, jak jsme byli šťastní, než se to stalo, krásně obyčejně šťastní a  ani jsme to vlastně nevěděli, jak moc jsme šťastní už tím, že žijeme a  jsme spolu. A to štěstí skončilo jedním večerem ve tmě na silnici. Policie to uzavřela, že Petr nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky, nevěnoval se řízení a  vjel do protisměru, srazil se čelně s  protijedoucím vozidlem. Byli v  něm dva zranění, v jeho autě tři. Nechápala jsem to. Jezdil vždycky tak rozumně, alkohol v  krvi mu nenašli, silnice je rovná. Moc mě to trápilo, co se stalo a že můj syn zavinil zranění lidí a svou smrt. Pak za hodně dlouho za mnou přišel jeho kamarád, ten, který s  ním byl tenkrát v  autě. Taky málem umřel, byl v  nemocnici dlouho. Přišel, vyhublý, s jizvami, bylo mi ho líto a styděla jsem se, že to zavinil můj syn. A  ten kluk vypadal rozpačitě a  divně… a  začal mluvit, jak ho to mrzí a  jak se stydí a  jak lituje, co udělal, ale že pravdu nedokázal říct policistům. Nevěděla jsem, co to mluví, jakou pravdu? Nerozuměla jsem. A on řekl, že za tu havárii může on. Byli v hospodě,

kluci pili piva, panáky… a  pak že je Petr odveze. Tak jeli, jak byli napití, tak v  autě dělali binec, měli s  sebou láhev, přetahovali se o ni a pitím polili i  Petra, ten na ně křiknul, aby přestali blbnout… a ten kluk, který tehdy seděl vepředu vedle něj, mu ´z  legrace´ škubnul volantem… Petr už stihl říct jen ´Ty vole, co dě…´ Tak proto umřel můj Péťa? Kvůli tak nesmyslnému nápadu, kvůli takové hlouposti? Proto je místo mého živého, úžasného syna jen studený náhrobek na hřbitově? Proto? Nenáviděla jsem ho, toho kluka, který seděl přede mnou a dal mi odpověď na otázku ´Proč?´. Bála jsem se, že se na něj vrhnu a budu ho mlátit, za všechno, za tu bolest, za to, že z  našeho života udělal prázdno, plné trápení. Ještě něco říkal, že nejdřív si nic nepamatoval, pak se mu to vybavilo, neřekl to policii, bál se a  i  rodiče mu to rozmlouvali, že už to Petra stejně nevrátí a  že je svými zraněními potrestaný dost… Nemohla jsem říct vůbec nic, jen jsem ukázala na dveře a  řekla, ať vypadne, hned. Seděla jsem, třásla se a  nenáviděla jsem ho, zbabělce, ubožáka, kterého měl Petr rád a kterého považoval za kamaráda a on ho přitom nakonec zabil. A  já jsem Peťulku podezřívala, že udělal chybu, a  i  mu vyčítala, že ji udělal a  zavinil bolest druhých, ublížil kamarádům, nám a nejvíc sobě…

strana 9

Byly to tři roky. Snažím se nějak všechno ustát, ale moc to nejde. Míša je někdy uzavřený do sebe, jindy prohlíží fotky, videa, kde jsou spolu, někdy už dokážeme o Peťovi mluvit. Chodím do práce, navštěvuji psychiatra, teď už méně často, v něčem mi pomohl, i léky, které mi dával, to ano, ale to hlavní, to že Peťa není a  jak moc to bolí, jak mi chybí… na to není žádný lék. Sedávám tady v  jeho pokoji, někdy vzpomínám na dobu, kdy tu byl s  námi, někdy si představuji, jaký by byl dnes, bylo by mu 26 let, třeba by už byl ženatý, měl miminko, nevím. Nebo by byl na cestách, tolik toužil podívat se do Ameriky, byl by daleko, ale věděla bych, že se vrátí. To je to nejhorší. Vědomí, že nelze nic změnit, nic vrátit, že prostě už nikdy nepřijde. Že i kdybych tu seděla měsíce, roky, tak už se ty dveře nikdy neotevřou. A proto jsem vám chtěla říci náš příběh. Ne abych se vypovídala, to stejně nepomůže. Ale proto, aby ti, kteří si ho třeba přečtou, věděli, že když někde k  někomu na cestě z  hospody nebo mejdanu sedají do auta nebo naopak někdo sedá do auta k  nim, tak spolu s  vámi v  autě jsou i  všichni blízcí, mámy, tátové, sourozenci. Protože v černém pytli neskončí jen ten váš život, ale i životy lidí, kteří vás mají rádi. Sice na světě zůstanou, ale život už to není. Je to jen čekání v prázdném pokoji. Čekání na někoho, kdo už se nikdy nevrátí.“

inzerce

Eliška Kamišová, 11 let,

Anna Dokoupilová, 9 let,

Anička Lukášová, 10 let,

Matouš Mach, 6 let,

Petra Krejčová, 11 let,

Martin Kasper, 13 let,

Lucie Krejsová, 12 let,

František Žbánek, 10 let,

Církevní základní škola Rudolfovská

Děti kreslily teplo.

ZŠ Pohůrecká

Do soutěže se jich zapojilo 224

Úctyhodný počet 224 dětí z českobudějovických a okolních mateřských i základních škol a výtvarných kroužků se zapojil do výtvarné soutěže, jejímž námětem bylo „teplo“. Její výsledky, o nichž hlasováním rozhodovala veřejnost, naleznete na webu:

ZŠ Dříteň

MŠ T.G. Masaryka

Kryštof Halama, 6 let, MŠ Nerudova

www.teplarna-cb.cz st společno Akciová České Teplárna sila ice vyhlá Budějov ro děti soutěž p t. do 14 le

ZŠ Máj II. 5A

ZŠ Máj II., 8A

Některé ze zaslaných prací zveřejňujeme.

Šárka Tauchmanová, 12 let, ZŠ Máj II.

Výtvarný kroužek Tvor

ZŠ Borovany

SPOLEČNOST | Budějcká Drbna v roli policistky. Je naše město bezpečné?

strana 10

Kriminalita sice klesá, počet dopravních nehod jde ale rok od roku nahoru Loňská kriminalita v číslech Majetková

2213

Násilná

278

Mravnostní Ostatní

340

Zbývající

386

Hospodářská

411

Celková kriminalita ve městě České Budějovice za rok 2012.

Napsal Pavel Kacerovský Trávit svůj život ve městě, kde se k sobě lidé chovají hezky, nikdo tomu druhému nic bez jeho vědomí nesebere a všichni jsou vůči ostatním vzájemně ohleduplní… sen snad každého z nás. To byste ale nesměli bydlet v jihočeské krajské metropoli. Představitelé Divadla Járy Cimrmana sice mezi prostý lid rozšířili repliku, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý, pokud se ale podíváte do statistik kriminality, možná dáte za pravdu Zdeňku Svěrákovi, který na to konto prohlásil: „Co to je za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?“ Jak vyplývá ze zmíněných statistik, policejní Obvodní oddělení České Budějovice bylo v roce 2011 třetím nejvytíženějším obvodem v rámci celé České republiky! Vloni sice skončilo až na 11. místě, zato se mohlo mezi těmito jedenácti pochlubit nejlepší objasněností. Počet trestných činů přitom jak v jižních Čechách, tak i na Budějcku a přímo v krajském městě rok od roku klesá. Proč tomu tak je, to Budějcké Drbně prozradila mluvčí policistů zpod Černé věže Regina Tupá. „Ke snížení kriminality na Českobudějovicku přispěla především skutečnost, že jsme přijali taková bezpečnostní opatření, která směřovala k eliminaci páchání trestné činnosti. Možným místům a lokalitám páchání trestných činů jsme věnovali zvlášť zvýšenou pozornost. Jednalo se o úzkou součinnost jednotlivých složek pořádkové policie, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR Územního odboru České Budějovice a městské policie,“ konstatovala žena, která zastupuje svou tváří, hlasem i písmem budějcké policisty ve všech regionálních médiích. Pojďme se nyní věnovat konkrétním číslům. V loňském roce byla kriminalita na Budějcku nejnižší za uplynulých pět let. Od ledna

do prosince se objevilo na stolech policistů 5047 nových případů, což bylo oproti roku 2011 přesně o 619 méně. Během uplynulých dvanácti měsíců objasnili muži a ženy zákona 2189 z nich (tj. 43,37 %), dalších 397 případů z let minulých se jim podařilo vyřešit dodatečně. Pokud jde konkrétně o město České Budějovice, pod které spadají tři obvodní oddělení - České Budějovice na třídě 28. října, Čtyři Dvory a Suché Vrbné - tak příslušníci Policie ČR se v roce 2012 zabývali celkem 3637 trestnými činy, z toho 1395 vyřešili a 311 objasnili dodatečně. Ve městě tedy došlo k převážné většině (72 %) prohřešků proti zákonu v porovnání s celým regionem.

9

Zdroj: Policie ČR „Policistům se daří objasňovat čím dál více případů, především pak loupežných přepadení. Dál se jedná mimo jiné o sériovou majetkovou trestnou činnost, ať už jsou to krádeže vloupáním do restaurací, rodinných domů, sklepů, motorových vozidel, ale také násilnou trestnou činnost. Děje se tak díky tomu, že některým lokalitám byla vloni věnována zvýšená pozornost,“ řekla tisková mluvčí Regina Tupá s tím, že policisté doporučují majitelům objektů, aby v žádném případě neváhali investovat do zabezpečovacích zařízení nebo kamerových systémů. Mezi trestnými činy převažuje naprosto jednoznačně majetková trestná činnost (61 %), další druhy

protiprávního jednání nepřesahují jedenáct procent. Zajímavá je skutečnost, že v roce 2012 přímo v Budějcích rapidně stoupl počet úmyslných ublížení na zdraví. Co se týká přesných míst, kde dochází k největšímu počtu trestných činů, tak podle policistů není v Budějcích žádná extrémně krizová lokalita, podobná například newyorské čtvrti Bronx. Snad nejčastější výskyt kriminality je však v centru města. Nepříznivým faktem je nárůst počtu dopravních nehod. Na Českobudějovicku v roce 2012 došlo celkem k 1070 haváriím, při nichž zemřelo 19 lidí, 103 bylo zraněno těžce a 727 lehce. Hned ve 119 případech sehrál roli alkohol. Více než polovina z uvedeného počtu dopravních nehod, a to 595, se stala přímo na území města. V ulicích Budějc (ani tady však nelze konkretizovat nejrizikovější místo) vloni zemřelo osm lidí. „Ve většině případů nehod je navině nepřiměřená rychlost, nedání přednosti a nesprávný způsob jízdy. Na pozemních komunikacích roste agresivita, a tak se této problematice snažíme věnovat při pravidelných kontrolách i dopravně bezpečnostních akcích. Zaměřujeme se i na chodce a především na řidiče pod vlivem drog, kteří jsou stejně nebezpeční jako ti opilí,“ komentovala čím dál tím častější nešvar motoristů Regina Tupá.

Celkový počet dopravních nehod na Budějcku 2010

2011

2012

1004

951

1070

Počet obětí

13

20

19

Těžce ranění

77

77

103

Lehce ranění

648

603

727

Alkohol

97

102

119

Dopravní nehody

A co nějaká zajímavost z policejní práce? Tak třeba: jakého nejopilejšího řidiče policisté v roce 2012 na budějckých silnicích potkali? „Bylo to v Rudolfově, kde se suchovrbenští policisté snažili zastavit dvaatřicetiletého motocyklistu na stroji značky Yamaha, ten jim ale začal ujíždět. Nakonec mu naměřili přes čtyři promile alkoholu v dechu, a navíc měl dotyčný i zákaz řízení,“ přidala poměrně smutnou perličku na závěr mluvčí policistů.

PR text | DfK Group | Na Lipně můžete přenocovat přímo v centru dění

strana 12

Speciální jarní balíčky na Lipně v Chatě Lanovka!

Jaro už je konečně tady a  sluníčko všechny táhne ven. Skiareál Lipno má svou letošní sezonu zdárně za sebou, ale jelikož se na Lipně každou chvíli vyloupne nějaká novinka, je to tu super i  na jaře. A  v  každém případě stojí za to přenocovat, proto doporučujeme Chatu Lanovka! Ideální poloha chaty přímo v  centru všeho dění - u  nástupu na lanovou

inzerce

dráhu ke Stezce korunami stromů, od května pak i  do Bikeparku a  Frisbee Parku. Cyklisté i  in-line bruslaři jsou tu téměř na stezce, do bazénu nebo na bobovou dráhu je to kousek, do lanového parku ještě blíž. Moderní apartmány jsou pohodlné, plně vybavené. Dva jsou plně bezbariérové, takže není problém, aby si (nejen) víkend na Lipně

užili i  hendikepovaní a  senioři. Veškeré vybavení máme také pro miminka - postýlky, přebalovací pulty, mikrovlnka jsou vám k dispozici. A pokud si nebudete kola půjčovat přímo na Lipně, využijete i uzamykatelnou kolárnu. Svůj komfort tu najdou rodiny i větší skupiny. Starat se člověk nemusí ani o  vaření - k  ubytování si můžete přiobjednat snídani a  oběd nebo večeři si v  nabídce Restaurace Lanovka jistě také s chutí vyberete. Další výhodou pro ubytované je speciálně nabitá karta hosta

LIPNO CARD. Oproti standardní kartě máte s  tou z  Chaty Lanovka ještě zajímavější slevy. Karta je pro ubytované samozřejmě zdarma a  jejích výhod můžete využívat po celou letní sezonu. A  to nejlepší nakonec! V  dubnu a květnu můžete využít speciální jarní balíčky a  získat jednu noc zdarma a k tomu vstup do Aquaworldu Lipno, nebo na Stezku korunami stromů. Veškeré potřebné informace najdete na www.chatalanovka.cz a my vám přejeme, ať si to na Lipně užijete ve velkém!

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jaké mají investoři v Budějcích plány?

strana 13

Rejnok, Černý pelikán nebo Modrá hvězda? Budějcká budoucnost je zatím ve hvězdách společenské centrum Černý Pelikán je plánováno do lokality přímo v centru města a  jeho půdorys je vymezen ulicemi Rudolfovská, Jeronýmova, Štítného a Lannova. Černý Pelikán by měl být zasazen do stávající zástavby a  svými prostory propojit Lannovu a Rudolfovskou třídu. Objekt chce Budějčákům nabídnout obchodní, komerční, stravovací a  společensko-zábavní plochy s  doplňkovým provozem atrakcí pro volný čas a  pobyt rodičů s  dětmi. Svá křídla chce Pelikán rozpínat na celkové ploše 12 137 m² a předpokládaná návštěvnost je až 10 tisíc návštěvníků denně. Projekt je laickou i  odbornou veřejností vnímán jako kontroverzní a své výhrady k němu netají majitelé nemovitostí v  blízkém okolí, jako problematická se v  této lokalitě jeví i  zvýšená frekvence dopravy. V  současné době centrum Černý Pelikán zůstává ve fázi plánů.

Obchodní centrum Černý Pelikán. Napsala Lucie Mourková …a  vidím město veliké, jehož sláva, sportovní, kulturní a  obchodní centra hvězd se budou dotýkati. Ne, Budějcká Drbna není kněžna Libuše, Budějcká Drbna neumí věštit. Jen ve svém seriálu Projekty, objekty, subjekty nahlíží do možné budoucnosti a  cestuje nejen budějckými lokalitami a  ulicemi, ale hlavně cestuje za poznáním zajímavých budoucích projektů, které více či méně významně určí příští tvář města. Naši pomyslnou procházku začínáme v  severozápadní části Českých Budějovic. Na místě, kde ještě před nedávnou dobou stála kasárna a  dnes tu můžeme vidět haldy cihel ze zbouraných objektů, džungli náletových stromků a  křoví, ale také už nově vystavěné budovy. Ano, jsme v  areálu bývalých kasáren ve Čtyřech Dvorech, kde by měl vyrůst už dlouho diskutovaný a  plánovaný objekt Koncertního a  kongresového centra Antonína Dvořáka. Že vám tento název nic neříká? Pak ho určitě znáte pod jménem Rejnok. Ano, pozoruhodné dílo světoznámého architekta Jana Kaplického, jehož odkaz v  podobě Rejnoka se v  Budějcích snaží zrealizovat Jihočeská společnost přátel hudby a  také blízká spolupracovnice a  přítelkyně Kaplického, architektka Eva Jiřičná. Z  technického pohledu Rejnok představuje multifunkční centrum, které by mělo Budějčákům a  návštěvníkům města nabídnout na ploše 16 tisíc metrů čtverečních, ve dvou nadzemních a  dvou

podzemních podlažích, koncertní a kongresové sály pro 440 a 958 osob, prostory pro gastronomické služby a další komerční využití, foyer a také podzemní parkoviště pro 580 aut. Výstavba Rejnoka by měla stát dvě miliardy korun. Předpokládaným termínem zahájení stavby je prosinec 2013, ukončení je plánováno na červen 2016. Jestli na nás nakonec Rejnok zamrká svýma velkýma očima, to zatím pořád zůstává velkou neznámou.

Kam pro nábytek? Můžete si vybrat Od čtyřdvorského areálu zamíříme na sever - do lokality u  Českého Vrbného, kde jsou v  plánu hned dva projekty, které potěší zejména vyznavače nakupování nových křesel, skříní, židlí… V  komerční zóně chtějí soukromí investoři postavit obchodní centra nábytku. Konkrétně jde o firmu ASKO, která hodlá vybudovat obchodní středisko Svět nábytku na ploše 5 449 m².

bude mít podobu ´klasické´ nízké haly, zastavěná plocha bude činit 4 928 m², administrativní budova je vyprojektována jako výšková s  technickým i  optickým řešením, kdy 1. nadzemní podlaží je navrženo jako půdorysně obdélníkové, 2. až 5. nadzemní podlaží ve tvaru obráceného písmene U a 6. nadzemní podlaží ve tvaru obráceného písmene L. V  budově budou velkoprostorové kanceláře, které bude zčásti využívat investor, zčásti budou pronajímány ke komerčním účelům. Zastavěná plocha bude 1 161 m². Příjezd k  oběma budovám bude řešen stávající příjezdovou komunikací od křižovatky na Strakonické ulici.

Plánují se obchodní centra i parkovací dům Nejen nábytek, ale i široké spektrum obchodních, komerčních i  administrativních možností chtějí v  budoucnu nabízet investoři i  v  širším centru Budějc. Obchodně

O  několik set metrů dál směrem k  Vrbenským rybníkům je plánován záměr výstavby obchodního domu KIKA. Dvoupodlažní hala na ploše 3 357 m² nabídne vnitřní prodejní plochy i  plochu pro venkovní prodej o rozloze 159 m². A  nábytek do třetice, konkrétně v  záměru realizace takzvané II. etapy výstavby v  areálu SCONTO. Projekt představuje nejen stavbu další obchodní zóny v  podobě jednopodlažní haly, ale také stavbu administrativní budovy se šesti podlažími. Zatímco objekt obchodní zóny

IGY 2.

Podobná charakteristika platí také pro obchodně -administrativní centrum Modrá hvězda, které by mělo zaplnit prostor na rohu ulic Mánesova a  Lidická. Objekt budou tvořit hlavně kancelářské prostory, ve kterých by mělo pracovat až 500 lidí, a provází ho také výhrady a nesouhlas veřejnosti. Obyvatelé okolních domů poukazují zejména na vysoké dopravní zatížení lokality a obávají se, že provoz spojený s Modrou hvězdou situaci ještě zhorší a  bude ohrožena kvalita bydlení. Příjezdová komunikace k  objektu je plánována odbočovacím pruhem z  Lidické ulice. Jako problematický se jeví také fakt, že Modrá hvězda bude mít jen 125 parkovacích míst, který předpokládanému počtu uživatelů kanceláří neodpovídá. Další výhrady se týkají velikosti objektu, který by měl mít šest nadzemních podlaží v  nejvyšší části objektu, pět podlaží v  části nižší (původní návrh předpokládal sedm nadzemních podlaží) a  svou celkovou hmotou je pro lokalitu příliš robustní. Situací kolem Modré hvězdy se několikrát zabývalo i  budějcké

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jaké mají investoři v Budějcích plány? zastupitelstvo, mimo jiné i  proto, že část pozemků v místě budoucí stavby patří městu České Budějovice. Nedaleko od této lokality - v  ulici F. A. Gerstnera naproti vazební věznici a  City Parku - ovšem vznikne další obchodně-administrativní centrum, které ale bude mít ještě specifické prostory, a  proto je nazýváno parkovacím domem. Bude mít kapacitu 320 parkovacích

míst, z  toho 150 bude k  dispozici veřejnosti, 20 míst mají garantována auta magistrátu a zbývající parkovací místa bude využívat investor a  provozovatel objektu společnost CB Parkhaus. Vjezd do parkovacího domu bude z  Goethovy ulice. Jeho stavba by měla začít v  létě 2013, dokončení je naplánováno o  rok později. Z  jižní části města se na naší symbolické exkurzi od objektu

k objektu vydáme na Pražskou třídu, konkrétně k IGY Centru. Jeho dvojče IGY 2 by mělo vyrůst na pozemku vedle ulic Pražská a Pekárenská - tam, kde dnes stojí bývalá telekomunikační budova. Výstavba polyfunkčního centra s  obchodními, kancelářskými a  doplňkovými prostory IGY 2 předpokládá demolici objektu TKB. Na jeho místě by měla vyrůst pětipodlažní budova, na jejíž

strana 14

střeše bude parkoviště. Budovu současného IGY centra a  IGY 2 bude spojovat průchozí koridor v úrovni 2. nadzemního podlaží. Tady naši procházku ukončíme. Samozřejmě jsou v  Budějcích i  další plány a záměry, a to jak soukromých investorů, tak i  města. Které z  plánů se nakonec stanou realitou? Otázka, na kterou zatím není známa odpověď - tu nám dá až čas.

Skvělý dům na špatném místě? Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka očima architekta

Napsal Mirek Vodák Zhruba před čtyřmi lety se v  Českých Budějovicích poprvé představil projekt Koncertního a  kongresového centra Antonína Dvořáka. Projekt Jana Kaplického ze studia Future Systems dostal díky svému neobvyklému tvaru přezdívku Rejnok a vzbudil poměrně velké diskuse o potenciálu i případném riziku. České Budějovice nemají důstojný koncertní a  kongresový sál (s  dostatečnou kapacitou, vyhovující akustikou a  technickým zázemím), což je jedna z  věcí, na kterých je možné postavit strategii turistického ruchu, zvláště v zimní sezoně. Podle zkušeností, například ze Zlína, lze i  v  českých podmínkách provozovat podobné zařízení tak, aby zisk pokryl alespoň provozní náklady, přestože samotná stavba se pravděpodobně nikdy nezaplatí. Vše je otázkou dobrého kulturního a ekonomického plánu, který by měl být u  takové zakázky samozřejmostí a  musí obstát v  konkurenci například nové Linecké opery, což je mnohem ambicióznější a  dražší projekt, za kterým ovšem stojí dlouhodobá linecká kulturní strategie. Projekt Rejnoka je teoreticky nejdražší veřejná stavba (přestože zaplacená soukromým investorem, leží na městském pozemku) v kraji za posledních sto let a je proto škoda, jak málo

byl politicky i veřejně diskutován. Naopak je dobře, že se v Českých Budějovicích najdou lidé, kteří přijdou s  podobnou vizí, a  jejichž úsilí bude letos pravděpodobně završeno vydáním stavebního povolení. K  realizaci je ještě daleko, ale pokud k  ní dojde, můžeme směle navázat na tradici sebevědomého evropského města, podobně jako za časů Vojtěcha Lanny a Františka Křižíka. Výrazná a  zapamatovatelná architektura by mohla městu přinést takzvaný Bilbao efekt, což je sekundární přínos promyšlené investice do architektonicko-kulturního projektu, který se může stát světoznámou ikonou, jako se tomu stalo u opery v Sydney nebo Guggenheimova muzea v Bilbau. Tyto stavby mohou mít pro město dalekosáhlé pozitivní důsledky, ale je potřeba uvědomit si i  další souvislosti. Ne každý takový záměr je totiž úspěšný a v poslední době není výjimkou zastavení stavby nebo dokonce přerušení provozu u  mnohem komplexnějších investic po celém světě. Samotná architektura totiž bez rozumného meřítka, sociálně geografických a ekonomických souvislostí nefunguje. Jako architekt vnímám dva potenciální problémy. Zaprvé je to úmrtí Jana Kaplického a  otázka odpovědnosti a  autorského dozoru nad dostavbou jeho díla. Ateliér AI Design Evy Jiřičné, který stavbu převzal, má určitě dostatek zkušeností co se týká designové a  technické náročnosti projektu, ale problém může nastat

například při případném krácení rozpočtu, kdy ve výsledku může Rejnok vypadat úplně jinak, než éterická high tech architektura na prezentovaných vizualizacích. Zadruhé je to politické rozhodnutí, které takovouto stavbu přesunulo na periferii Vrbenských rybníků, přestože v  centru města na Mariánském náměstí máme už 50 let pozemek, určený ke stavbě divadla, které je ale v nedohlednu. Měli jsme tak ideální příležitost vyřešit hned několik dlouhodobých problémů s  kulturním a  ekonomickým oživením centra, parkováním a důstojnou dostavbou prostoru, se kterým si od 60. let minulého století nevíme rady. Představa 800 lidí ve slavnostním oblečení, kteří se v mrazivém únorovém večeru vyhrnou mezi nově vznikající bytovky nevalné kvality a budou hledat slušný hotel anebo restauraci, je poněkud úsměvná. Návštěva koncertu je přece společenská událost a toto místo, které není vidět ani z Černé věže a slušelo by možná fotbalovému stadionu, rozhodně nevyužívá potenciál, který tu byl k dispozici a je v rozporu se základním pravidlem Bilbao efektu: dobrý dům na dobrém místě. Architekt Mirek Vodák je jedním z  členů projektu CBArchitektura, který se věnuje současné architektuře v  kontextu veřejných staveb a  veřejného prostoru. Více na webových stránkách www.cb-arch.blogspot.cz.

PR text | BYDLENÍ A INVESTICE | Podmínky pro koupi nemovitosti jsou ideální

strana 16

Byt v Českých Budějovicích je

Projekt DLOUHÁ LOUKA leží přímo na břehu Vltavy, ale přesto je mimo aktivní zónu záplavového území. Parkovací stání v přízemí jsou nad hranicí staleté vody. Případný vyšší průtok projde otevřeným suterénem, aniž by napáchal větší škody. Nízké úrokové sazby hypotečních úvěrů a  stabilní ceny nemovitostí i  v  době krize motivují celou řadu lidí k  investici do nemovitosti. Ať už chcete v  nové nemovitosti bydlet, nebo chcete nemovitost pronajímat a  uložit tak do ní své volné peníze, vyplatí se nový byt nebo dům dobře vybírat. Na to, jak nemovitost vybrat, jak ji financovat a  na co si třeba dát pozor, jsme se zeptali Anety Hanzlíkové, majitelky úspěšné realitní kanceláře HANZLÍKOVÁ REALITY. První otázka je vcelku nasnadě: vyplatí se vůbec v  době realitní krize kupovat byt? „Loňský rok přinesl ideální podmínky pro investici do vlastního bydlení nebo do koupě nájemního bytu. Lidé, kteří chtějí koupit nemovitost pro své vlastní bydlení, mohou využít rekordně nízké úrokové sazby hypoték i  různé akční nabídky developerů, kteří jsou často ochotni nabídnout velmi zajímavou cenu nebo nadstandardní vybavení. Také pro lidi, kteří chtějí koupit nemovitost a následně ji pronajímat, jsou podmínky příznivé: úrokové sazby na bankovních vkladech jsou minimální, akciové trhy jsou nestabilní a investice do nemovitosti na dobrém místě tak zůstává určitou jistotou.“ Jak dopadla krize na cenu nemovitostí v  Če s k ý c h Budějovicích? „V novinových článcích můžete každý týden najít zprávu o  tom, že ceny

nemovitostí klesají a  klesat budou. V  reálném životě však ve většině měst žádný dramatický pokles cen nenastal. V  Českých Budějovicích jsou ceny domů a  bytů dlouhodobě stabilní. Pokud došlo k  poklesu ceny, bylo to u  méně kvalitních nemovitostí na špatném místě. Ceny bytů v  novostavbách a  v  žádaných lokalitách v  okolí centra města jsou stabilní a  v  některých případech i mírně rostou.“ Podle čeho bych měl tedy vlastně nemovitost vybírat? „Především není dobré za každou cenu vybírat nejlevnější nemovitost - byty v  dobré lokalitě svou cenu i  v  době krize drží a  je možné je v  případě potřeby daleko rychleji prodat nebo pronajmout. Pokud vyberete lokalitu, je dobré sledovat kvalitu bytu - celkový stav domu, typ vytápění a  energetickou náročnost, náklady na správu nemovitosti, občanskou vybavenost v  okolí. Obecně lépe udržují svou cenu novostavby, neboť majitel nemusí delší dobu investovat do oprav a udržování.“ Je v Českých Budějovicích dostatek volných bytů? „České Budějovice nabízejí dostatek volných bytů pro bydlení i  jako investici. Právě proto je velmi důležité vybírat opravdu kvalitní nemovitosti na dobrém místě. Platí zde dříve uvedené: zatímco cena bytů v  centru města je stabilní, ceny bytů v  panelových domech na sídlištích v posledních letech klesají.“

Novostavba se většinou vyplatí Metr čtvereční v novostavbě je často dražší, než v  zachovalém starším domě. Vyplatí se opravdu novostavba? „Starší a  panelové byty jsou obecně o  něco levnější než novostavby. Zájemce o  takový byt by však měl vždy zvážit případné náklady, které bude muset investovat do opravy či rekonstrukce domu. Ty se promítají do vyšších plateb do fondu oprav a  rozdíl této položky mezi novým

a  starším bytem může být často v řádech tísíců korun ročně. Také náklady na provoz bytu zejména energie - jsou u starších bytů podstatně vyšší. Pokud budete dobře počítat, většinou je v  dlouhodobém horizontu výhodnější investovat do nové nemovitosti na dobrém místě.“ Za kolik se dá koupit v  Českých Budějovicích byt v novostavbě? „Kvalitní byt v  novostavbě na dobrém místě - například v  novém projektu Na Dlouhé louce - lze pořídit v  Českých Budějovicích za ceny

Energetická náročnost nemovitosti může znatelně ovlivnit vaše rodinné finance. Nové a  kvalitní byty s  dálkovým vytápěním jsou jistotou, že své účty za teplo udržíte na uzdě.

PR text | BYDLENÍ A INVESTICE | Podmínky pro koupi nemovitosti jsou ideální

strana 17

stále dobrou investicí

Na majitele bytů v projektu DLOUHÁ LOUKA čeká luxusní výhled… naopak platit úroky z  vyčerpaného úvěru dříve, než bude byt fakticky dokončen.“

S novým bytem výhodnější hypotéka

„Zájemcům o  byt v  projektu DLOUHÁ LOUKA stačí zaplatit pouze 10 % ceny bytu při jeho rezervaci, zbytek platí až po dokončení bytu,“ říká Aneta Hanzlíková, majitelka zavedené realitní kanceláře Hanzlíková Reality. od řádově 30 tisíc korun za metr čtvereční. V  závislosti na vybavení bytu či existenci terasy a parkovacího stání může cena samozřejmě růst až ke 40 tisícům korun za metr čtvereční.“

nadstandardního vybavení a unikátní lokality je to zejména nabídka financování. Zájemcům o  byt na Dlouhé louce stačí zaplatit pouze 10  % ceny bytu při jeho rezervaci, zbytek platí až po dokončení bytu.

U  projektu DLOUHÁ LOUKA jste jedna ze dvou realitních kanceláří, které byty nabízí. Čím vás tento projekt oslovil? „V  rámci Českých Budějovic je tento projekt unikátní svým nadstandardním pojetím i  lokalitou. Kde jinde v  krajském městě koupíte nový byt s  parkováním, přímo u  cyklostezky a  parku a  navíc vzdálený tři minuty chůze od hlavního náměstí?“

Noví majitelé bytů získají díky akční nabídce zajímavou finanční výhodu: při financování z  vlastních zdrojů mohou disponovat prostředky další rok a  získat tak například výnosy z  termínovaných vkladů či jiné investice. Při financování prostřednictvím hypotéky nemusí

Jak se daří byty Na Dlouhé louce prodávat? „V rámci první etapy výstavby již má svého majitele polovina bytů. Hrubá stavba této etapy je dokončena a první majitelé se nastěhují do svých bytů na podzim letošního roku. Věřím, že se zájem ještě zvýší s dokončením a  představením vzorového bytu na přelomu dubna a května. Nedávno jsme zahájili prodej bytů v druhé etapě, a také zde se daří byty rychle prodávat. V  případě projektu DLOUHÁ LOUKA se tak potvrzuje pravidlo, že kvalitní nemovitost svého majitele najde relativně rychle.“ Na co hlavně slyší zájemci o  byty Na Dlouhé louce? „Kromě zmíněné kvality stavby,

Dají se vůbec nové byty financovat hypotékou? „Samozřejmě ano, financování na hypoteční úvěr je v  současnosti dokonce velmi výhodné. Úrokové sazby hypoték se pohybují kolem hranice tří procent ročně a  atakují tak historická minima. Financování nových bytů v  dobré lokalitě je opět obecně výhodnější, než u  bytů v horším stavu a na méně atraktivním místě. Banky také poskytují obvykle výhodnější úrokové sazby hypoték pro developerské projekty, než pro jednotlivé byty.“ Nabízejí i v této oblasti developeři nějakou pomoc svým klientům, nebo si musím financování zajistit sám? „S  financováním pomohou rády realitní kanceláře, které jsou schopny projít s  klientem kompletní proces žádosti o  hypoteční úvěr, zařídit potřebné výpisy z  katastru a  poskytnout poradenství. I  v  této oblasti se vyplatí vybírat kvalitní nemovitost. Jako příklad uvedu opět projekt DLOUHÁ LOUKA: díky

partnerství s  Českou spořitelnou, která se stala financující bankou celého projektu, mohou získat zájemci o  byty Na Dlouhé louce nadstandardní podmínky financování. Česká spořitelna nabízí majitelům bytů v  rezidenčním komplexu DLOUHÁ LOUKA možnost financovat až 100 % pořizovací ceny bytu, při splnění podmínek slevu na úrokové sazbě až 0,95 % p.a., zvýhodněné podmínky vedení osobního účtu klienta u  České spořitelny či zpracování hypotečního úvěru a  odhad ceny kupovaného bytu zdarma.“ Není i přes výhodné úrokové sazby závazek ke splácení hypotéky v  současné nejisté ekonomické situaci rizikem? „Je samozřejmě důležité plánovat dopředu a  dobře zvážit schopnost splácet hypotéku. Dobrá nemovitost však i  do budoucna udrží svou cenu a  sama o  sobě je určitou jistotou a  dlouhodobým aktivem ve vašem životě. U moderních hypoték můžete navíc upravovat podle vývoje své finanční situace splátky hypotéky, a  to jak směrem dolů, tak i  nahoru, pokud se vaše příjmy zvýší.“

DLOUHÁ LOUKA: Přehled bytů nabízených v současnosti v akci Číslo bytu

Kategorie

Plocha bytu

Plocha terasy

Cena s DPH

E.1.02

2+kk

74.21 m2

24.26 m2

2.950.000,-

E.1.06

1+kk

42.14 m2

4.26 m2

1.680.000,-

E.2.02

2+kk

74.21 m2

13.67 m2

2.950.000,-

E.2.06

1+kk

42.14 m2

4.26 m2

1.680.000,-

E.3.06

1+kk

42.37 m2

4.26 m2

1.680.000,-

B.2.04

1+kk

46.3 m2

25.9 m2

1.900.000,-

B.2.05

2+kk

42.6 m2

15.4 m2

1.800.000,-

Kompletní přehled volných bytů, dispozic i kontaktů na realitní kanceláře naleznete na www.dlouha-louka.cz.

KULTURA | Rozhovor s oblíbeným moderátorem nejen o jeho řemeslu

strana 18

Moderátor a šéf programu rádia Kiss Jižní Čechy Roman Anděl:

„Díky skvělým posluchačům nás tahle práce neskutečně baví!“

se jednou stanu zvukařem, všichni to věděli… až mi jednou kamarád, který měl známé ve Faktoru, říkal, že tam hledají zvukaře a  jestli to nechci zkusit. Šel jsem tam ve svých devatenácti letech s  dnes neuvěřitelnou naivitou. Měli tam skvěle vybavené studio, což bylo pro mne něco, co jsem znal jen z obrázků. Tehdy asi ocenili, že mám ambici tuhle profesi dělat, ale samozřejmě mě nemohli přijmout a  slušně mi poděkovali. (směje se) Tehdejší výkonná ředitelka rádia Šárka Frenclová přesto za mnou přišla, ať zkusím dělat moderátora. Jenže já jsem byl hrozný introvert, nebyl jsem schopný promluvit ani ve škole před třídou. Když jsme četli nějaký úryvek z knížky a věděl jsem, že se na mě blíží řada, měl jsem knedlíky v puse, tekl po mně studený pot a  bál jsem se, že budu koktat. Přesně tohle se ukázalo při hlasových zkouškách, nedokázal jsem ani udržet noviny, ze kterých jsem měl přečíst článek. Oni to ale přešli, pochopili mě a já začal na sobě makat. Četl jsem si každý den, vysílal, kdy to jen šlo, až to najednou šlo samo, všechno bylo na dobré cestě.“

Roman Anděl.

Napsal Pavel Kacerovský Když měl jako žák základní školy číst před spolužáky nahlas úryvek z  knížky, třásl se mu hlas a  potil se. Býval spíše introvertem, který musel kvůli častějšímu stěhování poznávat nové spolužáky, tedy i  kamarády. Za pár let z  něj ale vyrostl jeden z nejlepších moderátorů současnosti. Svědčí o  tom nejen jeho extrémně nabitý program během plesové sezony. Ač se to zdá nemožné, následující rozhovor s  programovým ředitelem rádia Kiss Jižní Čechy Romanem Andělem trval pouze půl hodiny. Sotva totiž dostal slovo, nebyl prakticky k zastavení. Každý z  návštěvníků tvého webu si může přečíst, že jako dítě školou povinné ses dost často stěhoval. Kde strávil dětství ten malý Andílek? „Bydlel jsem v  různých zákoutích Budějc, na Pohůrce, Dobré Vodě, Máji

Foto: archiv i  ve Zlivi. Prošel jsem proto několik základních škol, což s  ohledem na další průběh mého života bylo asi dobře. Člověk si pořád musel zvykat na nové lidi, nové kamarády. V  dětství to přitom nebývá zrovna nejjednodušší.“ Kde jsi nakonec přistál natrvalo? Bydlíš přímo v Budějcích? „Považuju se za ohromného patriota a  přímo se děsím toho, že by mě osudové cesty zavedly někam jinam a musel bych jižní Čechy, nedej bože, někdy opustit. Mám lidi, kteří tady žijí, hrozně moc rád. Nejsem ten typ, který by chtěl být každý týden někde jinde, bydlet v zahraničí, cestovat po celém světě. Abych ale zodpověděl otázku: je mi třicet a  kromě pár strávených let ve Zlivi jsem pořád v Budějcích.“ Několik změn bydliště a  hlavně poznávání nových lidí, to pro tvou profesní budoucnost nemuselo být úplně špatné, ne? „Také si říkám. Jsou děti, které poznají nějaké kamarády a táhnout to s nimi

celé dětství. Já jsem ale měl nové a  nové spolužáky a  pravdou je, že pro introvertnějšího kluka to tedy bylo náročnější. I  práce moderátora je taková, že děláš singl. Na akci jedeš sám, moderuješ sám, stovky a  tisíce lidí bavíš slovem a  hudbou sám, teď vlastně zažívám podobné pocity jako dřív.“ Měl jsi už v  dětství ambice být moderátorem? „Byl jsem kluk jako každý jiný, který chodil do kroužku hrát na trumpetu a  klavír. Moji rodiče se živili hudbou. Původně jsem měl studovat konzervatoř, a  tak jsem si vůbec nepředstavoval, že jednou skončím na střední elektrotechnické průmyslovce nebo dokonce jako moderátor v rádiu. I na samém konci dětství, na začátku dospělosti, bych neřekl, že bude můj život takový adrenalin.“ A  přitom je tomu teď přesně naopak. Co se stalo, že ses objevil právě za mikrofonem? „Vždy jsem rád snil a mluvil o tom, že

Po nějaké době jsi ale zamířil do rádia Kiss Jižní Čechy, kde ses během pár let vypracoval dokonce až na programového ředitele… „Ve Faktoru jsem na začátku působil dokonce jako civilkář. Byla tu ta možnost, tak jsem jí rád využil. Byl jsem takový brouk pytlík. Zapoj tohle, odmoderuj tamto, pomoz tady. Uváděl jsem dětské, sportovní nebo charitativní dny pro rádio, pro město a  podobně. Asi po dvou až třech letech jsem si ale uvědomil, že chci něco víc, ale nebylo mi to umožněno. V  rádiu pracovalo plno zkušených kolegů a  já jim v  té době logicky nemohl konkurovat. Jednodušší tedy bylo zvednout kotvy a  jít jinam. V  Kissu jsem hned dostal ten nejlepší čas, vysílal jsem ráno. To je to samé, jako například pro televizního moderátora uvádět večerní zpravodajství. Po pěti letech ranního vysílání jsem dostal nabídku na post programového ředitele. Nyní ale stále vysílám, a to po obědě mezi dvanáctou a druhou hodinou.“ Tím pádem ale máš nyní mnohem větší odpovědnost. Přemýšlel jsi, jestli tuhle nabídku přijmout a vyzkoušet si úplně jinou práci? „Asi jsem nad tím ani nepřemýšlel, byl jsem rád a  s  pokorou jsem tento post přijal. Je pravda, že role programového ředitele je můj největší osobní boj. Jsem přirozeně přátelský člověk a  nyní musím být i  tím, kdo rozhoduje, kdo jasně říká, jak rádio bude znít, jací moderátoři

KULTURA | Rozhovor s oblíbeným moderátorem nejen o jeho řemeslu v  něm budou pracovat, jaké pořady budeme vyrábět a  tak dále. Člověk tedy musí být někdy velmi tvrdý. Častokrát proto přemýšlím nad tím, zdali to, co říkám kolegům, je správné a  spravedlivé - to proto, abych jim nekřivdil nebo nebyl naopak příliš hodný.“ Přes zimu kromě toho všeho strávíš spoustu času uváděním maturitních plesů. Za sezonu jich zvládáš desítky a desítky. Jak se dá noční život skloubit s  každodenní prací v rádiu? Dá se takové tempo vydržet? „Na tohle existuje jediný recept člověka to musí bavit a  práce pro něj musí být koníčkem. Kdybych to dělal jenom vypočítavě s  vizí, že z toho budou peníze a nějaké rádoby postavení, tak by mě to už po půlroce semlelo. U  téhle práce je skvělé, že když se akce dobře odmoderuje, maturák se povede a třída je nadšená, nebo když hraješ na nějaké párty, kde je plný parket lidí, kteří se skvěle baví, tak ti tohle všechno dodává ohromnou energii. Nejde o  pocit, že já jsem někdo, umím to skvěle a všem to chci ukazovat, ale o  pocit, že jste svým umem mohli někomu pomoci zlepšit náladu, postarat se o  jeden z dalších hezkých večerů a podobně. Ano, únava se samozřejmě projevuje, to je jasné. Přijdou kruhy pod očima, bílá pleť a  únava. Na konci týdne, tedy v  neděli, už bývám přímo nepoužitelný. Ale stačí jeden delší spánek a jede se dál.“ Je možné si při téhle práci dávat ještě nějaké vyšší cíle? A děláš to? „S  postupem času si uvědomuji, že pracuji příliš. Teď, když vzniká tento rozhovor, mám týdenní dovolenou a  stejně dvakrát denně nabíjím notebook, abych stihl vyřídit všechny maily a ostatní práci. Musím poděkovat manželce, že mi všechno toleruje. Kdyby to takhle dělala ona, tak jí řeknu, že není normální. (směje se) Vyšší pracovní cíle mne opustily. Nechci od života luxusní auta, bazény před barákem a  jiné pomíjivé věci. Poslední dobou toužím po tom, abych se ve všem naučil lépe chodit, být co nejlepší ve své práci, ale zároveň měl čas na sebe, rodinu, kamarády, mé posluchače. Prostě umět životem lépe proplouvat.“ Jak tak poslouchám, čím vším se zabýváš… stíháš kromě své práce i nějaké vlastní aktivity? „Baví mě nové technologie, počítače, audio technika, nové programy a tak podobně. Ano, to je má slabost. Když už pracuji s  technikou každý den a  spousty let, toužím vždy po té nejlepší, i  když to občas nebývá nejlevnější. Konečně jsem také našel vášeň ve sportu (směje se), takže už vyhlížím jaro a  připravuji svou cyklistickou výbavu na další cesty po jihu Čech.“ Mimo jiné o  tobě vím, že seš vášnivým jachtařem. Je to tak? „Máš pravdu, to je moje ohromná a  čerstvá vášeň. Možná si teď někdo pomyslí, že to musí být drahý koníček. Naopak, plavbu na jachtě by si měl vyzkoušet každý. Když pojedete do Chorvatska nebo Itálie na dovolenou,

tak za ni včetně jídla a cesty zaplatíte někdy více, než za týden na jachtě. Ano, důležité je najít partu, ať se o  náklady podělíte. Ale když se to povede, potom to začne. Budete si plout po místech, kde skoro nikdo není, kdykoliv si zastavíte, vykoupete se, každé ráno se probudíte v  jiné krásné zátoce s výhledem na východ slunce… Vždy, když bereme někoho nového s  sebou, tak vždycky řekne, že končí s dovolenými na břehu. Je to prostě nádhera! Ale jenom v případě, že nebude foukat bóra nebo nějaké jiné větry. Ty vám můžou z dovolené udělat peklo a  už na takovou nikdy nepojedete.“ (směje se) Hmmm, dovolená, to je krásná představa… Vraťme se ale zpátky do reality a zase k práci. Když rádiu obětuješ tolik, co pro tebe pojem Kiss Jižní Čechy znamená? „Je to závislost, je to sen! Neumím si dnes představit, že bych dělal něco jiného. Každému bych přál pracovat v takovém týmu a vůbec v rádiu. Dá to každému neskutečně moc i  do budoucího pracovního života, tím jsem si jist. Navíc, když si představím ten skvělý pocit, kdy se daří kolegům a  vůbec celému týmu, člověk je potom pyšný, že může být součástí. Je to i  adrenalin, mít možnost tohle ohromné médium ovládat. Můžu tedy říct, že Kiss je moje druhá rodina.“ To je, myslím, vidět i  na partě lidí, která u  vás pracuje. V  mých očích jsou všichni velkými kamarádi a jeden zapadá do druhého… „Při výběru lidí do našeho týmu funguje jednoduché pravidlo. Nejde nám o to, jestli ten dotyčný je skvělý češtinář, umí precizně anglicky, má bezchybný životopis a  přehled v hudbě 90. let i současnosti. Důležité je, aby to byl normální, obyčejný a pohodový člověk, kámoš - kámoška už při pohovoru. Když to bude někdo, kdo si hodlá hned od začátku na něco hrát, tak to je základ neúspěchu. V tom vidím hlavní gró, proč je rádio Kiss Jižní Čechy tak úspěšné. Lidský přístup k posluchačům a fanouškům je nejdůležitější. To byl i jeden z důvodů, proč se u nás v  závěru minulého roku odehrály změny, kdy se několik moderátorů přesouvalo do jiných vysílacích časů. Někteří totiž na daném čase vysílali již déle a  postupně zabředávali do toho, že už svoji práci brali jako samozřejmost. Postupně mizelo takové to ´Wau, jdu si zavysílat, bude to skvělé!´. Snažím se o  to, aby naše rádio lidi bavilo. A  když samotné vysílání nebude bavit moderátora, jak to potom může bavit naše posluchače?“ Není pochyb o tom, že moderátoři Kissu už nejsou jen těmi obyčejnými Jihočechy, i  když se tak chovají. Pociťujete nějak vaši popularitu? „Je to hrozně hezký pocit. Hlavně od lidí, kteří jsou otevření. Třeba já sám takový nejsem. Zrovna nedávno jsem v jedné pražské kavárně potkal známou osobnost. Chtěl jsem za tím člověkem jít, říct mu, že je skvělej a ať se mu daří… přišlo mi to ale hloupé.

On má svůj život, pije tam kafe, proč bych tam za ním chodil? Proto mě mrzí, že takových, jako jsme já, je spousta. Osobně bych byl hrozně rád, kdyby za mnou někdo přišel a na rovinu mi řekl, že jsme skvělí, nebo na druhou stranu, co jsme udělali špatně. Takové věci nám ohromně pomáhají. Díky našemu rádiu máme plno lidských a přátelských fanoušků. Kissáci nám nosí do studia jídla, fotky z  dovolených, snímky svých dětí, které se jim narodily. Společně s  námi ti posluchači stárnou. Právě díky takovým momentům nás všechny ta práce tolik baví! To se třeba nějaké, byť sympatické, paní na úřadě tolikrát nestává, že na ni někdo zaklepe a  řekne jí: ´Jste hrozně fajn, tady máte dort, pochutnejte si na něm!´“ (směje se) Jednou z  možností, kde se s  vámi můžou posluchači setkat osobně, je Kiss Párty Live. Jak vůbec tyhle akce fungují? Pořádá je vaše rádio? „Kiss Párty Live je náš klenot a  naše pýcha. Jsme snad jediné regionální rádio, které každý měsíc vyjíždí za svými posluchači a  může se hlavně pochlubit tak vysokou návštěvností těchto akcí. I  tento rok už Kiss Párty běží a  informace o  nich lze najít na webu www.kissparty2013.cz. Samotné rádio tuto akci nepořádá. Jsme jako interpret. Majitel klubu nebo nějaké agentury si nás objednají, stejně jako vystoupení nějakého zpěváka, a  my mu zaručíme, že dáme lidem o  akci vědět, že naši fanoušci přijdou a  že v den ´D´ parket pořádně rozhýbeme. Všechno ostatní, tedy technické zázemí, obsluha, bary a  tak dále, je v  roli organizátora. Jedná se tedy o obchodní a promo prvek.“ Jenže ne vždycky to bohužel dopadne na jedničku. Teď narážím na akci, která se konala v  závěru minulého roku na budějckém Výstavišti. „Organizátorů je tolik, že člověk nemůže nikdy přesně vědět, jestli se konkrétní párty povede na jedničku. Ano, i to je sázka do loterie. V naprosté většině případů máme štěstí, ale přišla také akce, kde se setkaly snad všechny špatné náhody naráz. Zvuk nebyl dokonalý, v  ohromné hale vše znělo jako v  tunelu, v  šatnách se nestíhalo a  dokonce se prý nějaké bundy přímo v šatnách poztrácely, na toaletách byl nepořádek, což se ale vzhledem k počtu lidí dalo očekávat. Všechny nás to potom neskutečně mrzelo, přišla vlna oprávněné kritiky, která se ale bohužel opírala spíše do moderátorů a  rádia. Málokdo tušil, že jsme se na těchto problémech nechtěně svezli.“ Přitom je ale obdivuhodné, že za vámi vždycky dorazí tolik lidí… „To je přesně ono. Je neuvěřitelné, že když se na jednom pódiu sejde pár kluků a  holek z  jižních Čech, tedy našich moderátorů, tak za nimi dorazí i tři a půl tisíce lidí. Jinde dávají organizátoři statisíce za interprety, aby přilákali tolik lidí. Pak ale samozřejmě lístek nestojí stovku… I  tady je vidět, jak ohromnou máme fanouškovskou základnu.“

strana 19 …a  to nejenom z  jižních Čech. Jak je vůbec možné, že jste slyšet v mnoha jiných koutech republiky? „Za to můžeme být vděčni jednomu z  nejsilnějších vysílačů v  Čechách, který je kousek od Votic a  míří spíš na sever, než k  nám dolů na jih. Na frekvenci 97,7 FM nás tedy můžou ladit posluchači třeba z  Krkonoš, odkud nám pak volají, že jsou na sjezdovce a  poslouchají rádio Kiss Jižní Čechy. Na druhou stranu nemáme nejlepší pokrytí v  okolí Borovan, Trhových Svinů, na Kaplicku nebo Lipensku. Momentálně už ale pracujeme na dokrytí signálem právě v těchto lokalitách.“ Teď otázka z úplně jiného soudku. Když nějaký interpret vydá úplně nový song, uplyne jen pár dní a vy ho už hrajete. Jak to dokážete takhle rychle zařídit? „Jelikož nám volá ohromná škála posluchačů a  většina z  nich má neuvěřitelný přehled o  tom, které hity frčí, tak třeba i  dva dny starou pecku dokážeme díky jejich tipům během hodiny sehnat. Opravdu je to velká pomoc od nich, my sami nemůžeme o  všem vědět. Stačí potom kontaktovat vydavatelství a  dát ji do vysílání. Díky hudebním pořadům a  tomu, že moderátoři i posluchači muzikou žijí, se novinky přináší prakticky samy. V playlistu teď máme kolem deseti tisíc songů, které jsou okamžitě k mání.“ Chystáte v  nejbližší době něco nového? „Teď možná pár lidí zklamu, ale protože se rádiu daří a  výsledky poslechovosti jsou skvělé, nad velkými změnami nepřemýšlíme. To je stejné, jako kdyby ve vyhlášené restauraci najednou měnili jídelníček, i  když jejich zákazníkům chutná. Každopádně díky tomu, že se s našimi posluchači neustále setkáváme, tak od nich máme určité indicie, které nám otevírají oči. Na základě jejich připomínek proto postupně upravujeme program tak, aby se jim to líbilo. Jinak se ale můžou fanoušci Kissu těšit na plno soutěží, budeme rozdávat zájezdy a  v  létě chystáme vypravit, stejně jako vloni, autobus do Chorvatska na Makarskou riviéru. Tam pojedou společně s  posluchači i někteří naši moderátoři.“ A co nějaká akce v Budějcích? „Pro Budějčáky je nejblíže v přípravách asi Holkov, kam bychom chtěli tradičně na začátku září soustředit to nejlepší. Domlouváme se s  několika celebritami, které jsou slyšet dnes a  denně v  našem éteru, aby na tuhle akci přijely. Bude to taková pravá rádiová oslava pro naše posluchače a rádiový tým.“ Takže přijede třeba i nějaká hvězda ze zahraničí? „O  interprety z  ciziny nyní neusilujeme. Vyjdou totiž na tolik peněz, že bychom museli zdražit vstupné, a  to nechceme. Myslím, že návštěvníci našich akcí budou radši, když kolem nich bude spousta lidí, párty si užijí a  potkají tam nové kamarády nebo třeba nějakou lásku.“ (usmívá se)

KULTURA | Čtvrtý ročník soutěže Maturantka Roku pokročil do semifinále

strana 20

Finalistky soutěže Maturantka Roku 2013 se mohou prosadit v modelingu Maturantka Roku podpoří Nadační fond Pink Bubble Maturantka Roku není pouze přehlídkou krásy a  zábavy. Organizátoři soutěže každoročně podporují předem vybranou charitativní organizaci. V  letošním roce výtěžek poputuje směrem k Nadačnímu fondu Pink Bubble. Jeho posláním je podpora onkologicky nemocných náctiletých a  mladých dospělých v České republice. Pink Bubble se o  své ovečky stará v  průběhu léčby, v  době rekonvalescence a  při následném návratu do života. „Pink Bubble jsme vybrali z  toho důvodu, že pracuje především s  náctiletými. Ti jsou věkem velice blízko našim soutěžícím Maturantkám. Dalším důvodem jsou silné lidské příběhy jejich klientů. Finance, které získáme, totiž naprosto jasně půjdou za konkrétním člověkem, na konkrétní bublinu, respektive splnění snu,” upřesňuje Martina Matoušková, ředitelka soutěže Maturantka Roku. Finalistky loňského ročníku soutěže Maturantka Roku na budějckém náměstí Přemysla Otakara II.

Napsal Wolenby Organizátorům soutěže Maturantka Roku se podařilo navázat spolupráci s  modelingovou agenturou JARO MANAGEMENT. Soutěžícím dívkám se tak přiblížila možnost vkročit do světa modelingu se silnou agenturou v  zádech. Těm, které se probojují do finále, bude totiž nabídnuta možnost spolupráce s touto prestižní společností. JARO MANAGEMENT je jednou z  komerčně nejúspěšnějších modelingových agentur v  Čechách. Mezi ženami zastupuje například dříve zlobivou missku Dianu Kobzanovou či Kateřinu Průšovou. V  mužské kategorii pak nejlepšího českého modela Tomáše Školoudíka nebo fotbalového bouřliváka Tomáše Řepku.

„Pro nás je to další krok ve vývoji naší soutěže. Díky spojení s  JARO MANAGEMENTem nabídneme dívkám možnost, kterou jsme jim předtím nabídnout nemohli. Bude jen na nich, jak ji využijí,“ uvedla ředitelka soutěže Maturantka Roku Martina Matoušková. Služeb agentury v  poslední době využila například italská oděvní společnost Armani pro značku Armani Jeans, vybrané modelky ze stáje Rostislava Janků mohla veřejnost vidět v televizních spotech pro značku AXE. „Se zástupci Maturantky Roku jsme si porozuměli v  základních principech našeho společného fungování. Jsme na stejné vlně. Maturantka Roku tak bude tvořit třetí pilíř ze soutěží, se kterými spolupracujeme. Kromě Maturantky je to Miss Hasička a  Muž roku,“ řekl

Foto: Pavel Kacerovský

Rostislav Janků, šéf agentury. Vzájemné ´porozumění si´ dokládá svými slovy i  ředitelka soutěže Maturantka Roku Martina Matoušková: „Máme velmi podobné názory na úlohu agentury v modelingu. Nechceme dívky připravovat na Fashion Week. A  holky nemusí mít striktně 90-60-90.“ S  ohledem na výše uvedenou spolupráci se organizátoři rozhodli lehce pozměnit pravidla. Do finále soutěže se probojuje deset dívek, které úspěšně projdou castingem.

Foto: archiv

„Abychom Evu podpořili, tak na účet Pink Bubble odvedeme výnos z  SMS zpráv, které rozhodnou o  Maturantce Sympatie. Dále připíšeme i  peníze vybrané při charitativní stezce,“ dodává ředitelka soutěže.

Do castingu se dostalo celkem 50 soutěžících. Třicet z  nich do něj nominovali fanoušci Maturantky Roku na základě hlasování prostřednictvím facebookové aplikace na adrese www.facebook. com/MaturantkaRoku, zbylých dvacet obdrželo od organizátorů divokou kartu. Absolutně nejvíc hlasů od fanoušků dostala Aneta Drobná z Velvar. Tahle kudrnatá blondýnečka z Kladenska se prosadila mezi velkou konkurencí. Do letošního ročníku se totiž přihlásilo více než 600 dívek z  celé České republiky.

Aneta Drobná z Velvar postoupila do semifinále z prvního místa.

Jednou z  bublin, kterou budou organizátoři s  pomocí fanoušků soutěže plnit, je bublina Evy Houškové z Českých Budějovic. To je dívka, která má za sebou velice těžký osud (rozhovor s Evou vám Budějcká Drbna přináší na dalších stránkách tohoto čísla). Nadále však zůstává velmi pozitivní člověkem a  ráda by po skončení studia absolvovala vizážistický kurz.

Na všechny finalistky se mohou v  pátek 21. června těšit obyvatelé Českých Budějovic. Finále této soutěže se totiž stejně jako v loňském roce bude konat v  jihočeské metropoli.v

Charitativní stezku organizátoři interně nazývají Malí pomáhají velkým a  její pojetí bude velice podobné loňskému ročníku. „Hodně věcí děláme proti proudu. U  většiny charit je to tak, že dospělí podpoří malé děti. U  nás malé děti účastí na stezce podpoří své starší kamarády,“ říká s  úsměvem spoluautor soutěže Jan Novotný.

„Tuto tradici chceme dodržet. Soutěž vznikla v Českých Budějovicích a bude zde mít i své vyvrcholení. Doufám, že na letošní finále přijde hodně Budějčáků. Opět pro ně připravíme nabitý program včetně stezky pro děti,“ upozorňuje Martina Matoušková.

Spojení s Maturantkou Roku ředitelka Nadačního fondu Pink Bubble Martina Šmuková kvituje: „Spolupráce s  Maturantkou Roku si velice vážíme. S  organizátory soutěže se znám již z ročníku 2011 a všichni se už teď moc těšíme na ten letošní.“

SPORT | Na konci května se v regionu uskuteční prestižní motoristický podnik

strana 21

Jindřich Kunc, bývalý ředitel Rallye Český Krumlov a od letošního roku nově šéf organizačního štábu, vzkazuje divákům:

„Pokud všichni okolo soutěží nebudou dělat to, co nesmí, rallye v Čechách přežije!“ ještě víc snížit dosahovanou rychlost ve vesnicích. Zároveň ale musím říct, že už v  minulých ročnících jsme měli zabezpečení soutěže na vysoké úrovni, o  čemž svědčí hodnocení nezávislých pozorovatelů mezinárodní automobilové federace FIA. Vloni jsme mezi všemi soutěžemi Evropského poháru skončili třetí, v  letech 2010 a  2011 jsme tento žebříček dokonce ovládli. Lze tedy konstatovat, že v evropském měřítku patříme mezi absolutní špičku. A  tu nálepku kvality nám pravidelně dávají i  samotní jezdci, kterých u  nás tradičně startuje, pominu-li zlínskou Barum Rally, nejvíc v českém šampionátu.“

Bývalý ředitel Rallye Český Krumlov Jindřich Kunc (vpravo) s  vítězem loňského jubilejního 40. ročníku Janem Kopeckým, továrním jezdcem Škody Motorsport. Foto: Pavel Kacerovský Napsal Pavel Kacerovský Au to m o b i l ové s o u tě že se v  posledních měsících staly vinou několika smolných havárií, při nichž závodní speciály prohánějící se po tratích rychlostních zkoušek usmrtily v  roce 2012 pět diváků, jedním z nejkontroverznějších sportů u nás. Jelikož druhý nejstarší závod na území České republiky - 41. ročník Rallye Český Krumlov - se bude v  závěru května odehrávat také v  okolí jihočeské metropole, Budějcká Drbna si povídala s  tím nejzasvěcenějším. Jindřich Kunc, bývalý aktivní závodník a  několikanásobný mistr republiky, se na začátku tohoto roku z  jistých důvodů rozhodl po pěti letech opustit funkci ředitele této prestižní soutěže a  nově zastává pozici šéfa organizačního štábu. O  tom, jaké novinky se během zimy na českém rallyeovém rybníčku odehrály (nebo spíš neodehrály), jak náročné bylo jednání se zástupci obcí, co udělají pořadatelé pro větší bezpečnost diváků, ale i  o mnohých dalších tématech, si můžete přečíst na následujících řádcích exkluzivního rozhovoru. Po loňských tragických událostech před vámi stál nelehký úkol -

museli jste si u  zástupců obcí a  veřejnosti získat zpátky ztracenou důvěru. Jak moc byla složitá vyjednávání o  povolení konání letošního jednačtyřicátého ročníku? „Poslední a  zároveň nejtragičtější událost v  Uherském Brodě se stala zrovna v  momentě, kdy jsme měli předjednané a v zalepených obálkách připravené žádosti o povolení konání rallye v obcích ležících na trati všech rychlostních zkoušek. Bylo jich kolem dvaceti, další dopisy měly zamířit na adresy dalších institucí. Po vzniku té hloupé atmosféry, na které se tehdy v listopadu docela nechutným způsobem přiživila některá média, jsme celou akci stopnuli. Najednou jsme stáli před otázkou, co dál, jestli má vůbec smysl další ročník soutěže pořádat.“ Bohužel situaci vám neulehčili ani nejvyšší představitelé tuzemského motoristického sportu… „Postupem času se ukazovalo, že právě veřejná hodnocení a  zoufale neprofesionální komentáře těch, kteří si u nás říkají sportovní autorita, tedy zástupci Federace automobilového sportu a  prezident Autoklubu České republiky, nám při jednání s  dotčenými obcemi a  institucemi způsobily ohromné komplikace.

Po několika osobních návštěvách a  zjišťování názorů jednotlivých starostů a  zastupitelů jsme dospěli k  názoru, že žádosti zkusíme těsně před Vánoci rozeslat. Vůbec jsme ale nebyli přesvědčeni o  tom, že to dobře dopadne…“ …a dopadlo to nakonec jak? „Převážné většiny zastupitelstev jsem se zúčastnil osobně. Musím říct, že tam padaly naprosto legitimní názory. To, co se minulý rok stalo, nejen obecní zastupitele lidsky zasáhlo a  sami nevěděli, jestli je ta soutěž pro jejich obec přínosná nebo jsme opravdu jenom zabijáci, parta šílenců, která honí po vsi řvoucí pomalovaná auta a ničí silnice. Naštěstí se ukázalo, že zastupitelstva oznámkovala naši letitou práci velmi kladně a  de facto všude jsme našli společnou řeč.“ Takže už můžete potvrdit, že 41. Rallye Český Krumlov se pojede? „I když máme oproti minulým letům v  přípravách zpoždění, dva měsíce před startem soutěže byla trať postavená a  schválená. V  minulých dnech byla navíc zkolaudována zástupcem jezdců Petrem Grossem, jedním z  našich nejzkušenějších navigátorů. Sami jsme si z  bezpečnostních důvodů dali za cíl

Přesto se volalo po ještě větších bezpečnostních opatřeních. Co se přes zimu událo, aby už při rallye neumírali další diváci? „Myslel jsem si, že smutné události zmobilizují představitele českého rallyesportu - již zmíněnou Federaci automobilového sportu a  také Svaz rallye. V  těchto organizacích pracují lidé, kterých si nesmírně vážím, ale s  některými dalšími se v  pohledu na řešení vzniklé situace velmi rozcházím. Za to, že se rallyesport dostal tam, kde se nyní nachází, v  uvozovkách vděčíme právě některým z  nich. Svými neprofesionálními, nešťastnými, hloupými a  mnohdy i  arogantními výroky a  posouzeními se v  kritické době po tragédii v  Lopeníku vůbec nezastali pořadatelů. Všechno naopak vyznělo tak, že největšími viníky jsou právě organizátoři. A  pak v  takovéto atmosféře žádejte zastupitelstva o povolení pro konání rallye a zahajujte nějaké přípravy… Po oné nešťastné události mělo z  jejich úst především zaznít, že se chovali špatně diváci, kteří stáli v  zakázaném prostoru, prostě tam, kde neměli co dělat. Z  televize jsme naopak mohli slyšet výše zmíněného prezidenta Autoklubu České republiky, který říkal, že od příští sezony auta před obcí zpomalí na padesát, projedou ji touto rychlostí a  za cedulí zase zrychlí. Tohle tvrzení naprosto popírá veškeré sportovní řády a  podstatu rallye jako takové. Na zastupitelstvech se právě hrozně těžko vysvětlovalo, že takhle to opravdu nejde, i  když to říkal ten (alespoň podle funkce) nejpovolanější člověk. A  výroky tiskového mluvčího autoklubu raději ani nechci komentovat. Abych se ale vrátil zpátky k  otázce. Snažili jsme se chtít po představitelích federace, aby začala fungovat spolupráce s  policií na

SPORT | Na konci května se v regionu uskuteční prestižní motoristický podnik „Můj názor je takový, že to, co se stalo, je shoda mnoha nešťastných okolností. Jezdec na uzavřené rychlostní zkoušce má z  podstaty rallye právo na chybu, a  pokud jsou diváci tam, kde být nesmějí, čili v pro ně zakázaném prostoru, a  závodní speciál vyletí z  trati zrovna v  tomto místě, tragédie je na světě… Bohužel se toho během krátké doby nakupilo moc. Rozhodně to ale není výsledek toho, že čeští pořadatelé podceňují přípravu a  zabezpečení rychlostních zkoušek. Sám jezdím velmi často po světě a musím říct, že některé závody mistrovství světa by se mohly jít k  nám učit, jak se dělá zabezpečení. To je u nás na maximální úrovni, což zopakuji klidně ještě několikrát. Jsem rád, že už tento názor nesměle začíná pronikat i  prostřednictvím médií z úst motoristických odborníků. Sám jsem už několik let u  příprav naší soutěže a vím, jak to děláme, proto si za tímto názorem plně stojím.“

Jindřich Kunc při kolaudaci letošní trati českokrumlovské soutěže se zkušeným Foto: Dana Píchová navigátorem Petrem Grossem. stejně vysoké úrovni, jako třeba při fotbalových zápasech. Aby policie byla jakousi součástí pořadatelského sboru a  v  případě neukázněných diváků proti nim zasáhla. A  to velmi razantně, přesně jako právě na fotbale. Žádali jsme o  centrální dohodu s  armádou i  ministerstvem životního prostředí. To proto, aby pořadatelé mohli zatáhnout tratě rychlostních zkoušek dál od obcí, například do oblastí vojenských prostorů nebo CHKO. To vše v  rámci odklonu tratí od obydlených oblastí.

soutěže jsou tímto v  situaci, kdy při sebemenším průšvihu může hrozit jejich úplný zákaz. To zcela veřejně vyčítám představitelům Federace automobilového sportu či Svazu rallye jako instituci.“ I  když říkáte, že české soutěže, respektive českokrumlovská rallye, jsou zabezpečeny víc než dobře, jak si vysvětlujete smutný průběh roku 2012?

Doznala trať závodu přesto nějakých změn? A co byste vzkázal všem divákům, kteří se chtějí na Rallye Český Krumlov přijít podívat? „Při stavbě rychlostních zkoušek jsme velmi úzce spolupracovali s  jednotlivými obcemi a  vždy jsme se snažili dát na převažující názor obyvatel. Proto některé úseky v obcích jsou zcela vynechány, jinými vedeme trať pouze částečně nebo jsou průjezdy výrazně zpomaleny retardéry. To všechno proto, abychom rallye vůbec jet mohli. Naopak máme i  obce, kde by si jakoukoliv úpravu trati nedovedli představit a  projíždíme tudy bez zásadních úprav oproti minulým letům. Sám sebe se ptám - proč vlastně tohle všechno vzniklo a kvůli komu… A moje odpověď? Až se diváci podél trati rychlostních zkoušek budou chovat tak, jak mají, to znamená podle všech bezpečnostních pokynů,

strana 22

nebudou chodit do zakázaných prostor a  tam, kde nemají co dělat, tak je po problému. Jednoduché, že? Rallye sport není úplně bezpečná disciplína, organizátoři jsou fundovaní a myslí to s diváky dobře. Myslím si, že nikdo neskočí z  hráze do přehrady, kde je cedule zákaz koupání, nikdo nebude dobrovolně přebíhat před projíždějícím vlakem nebo sahat na dráty elektrického vedení. Chci věřit, že drtivá většina diváků tomu rozumí. Pokud se však někdo rozhodl, že si chce vzít život, ať to, prosím, udělá někde jinde a  ne na naší rallye. My jako organizátoři se takovým plánům budeme snažit jakkoliv zamezit, ale všechny tyto kroky - například rušení rychlostních zkoušek - budou opět na úkor rallye jako takové a  všech slušných a normálních diváků.“ Jindro, rozhovor bychom měli zakončit něčím pozitivním. Na co se můžou fanoušci rychlých kol při letošním Rallye Český Krumlov těšit? „Myslím, že se můžou těšit hlavně na to, že na jih Čech opět přijede kompletní domácí špička jak v  mistrovství republiky soudobých aut, tak i historiků, a to i včetně těch, kteří svůj program před sezonou razantně eliminovali. Teď mluvím o  Romanu Krestovi, který tady už sedmkrát vyhrál a je nejúspěšnějším pilotem historie krumlovské soutěže. Osobně mi před několika dny potvrdil, že Rallye Český Krumlov je pro něj srdcovou záležitostí a  jeho start u  nás prioritou. Dokonce jsme se domluvili, že bude jakousi ´tváří´ soutěže. Těší mě, že naše soutěž má mezi jezdci stále ohromnou popularitu a  zaplněná startovní listina je pro mě tou největší, ale bohužel téměř jedinou motivací pro to, abych alespoň pro letošní rok byl stále u toho…“

Bohužel se ale nestalo v  této věci vůbec nic. Na místo jednoznačné legislativní pomoci ´nadřízeného orgánu´ bylo vše hozeno zpět na organizátory jednotlivých soutěží. Byl sice vydán jakýsi manuál, jak se mají měřené úseky stavět, ale podle mě se v  něm neobjevilo, alespoň pro nás, nic nového. Na naší rallye se rychlostní zkoušky už léta staví více či méně tak, jak je vítězoslavně publikováno. K  razantním krokům, které by našemu sportu pomohly, tedy ze strany národní sportovní autority vůbec nedošlo. Alespoň podle mého názoru. To byl jeden z  hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl skončit jako ředitel soutěže. Nějak už nedokážu dál poslouchat z  úst představitelů federace, jak něco nejde, a  naopak se těžko smiřuji s  tím, že veškerá zodpovědnost je plně hozena na bedra jednotlivých pořadatelů. Myslím si, že se tímto propásla doba, kdy se z  rallye mohla stát disciplína s  maximální podporou státu, policie či příslušných ministerstev. Naopak automobilové

Sedminásobný vítěz Rallye Český Krumlov Roman Kresta slaví triumf v roce 2009, kdy se stal naposledy absolutním mistrem Foto: Jaroslav Kacerovský České republiky.

SPORT | New Energies Rallye Český Krumlov 2013

strana 23

Návštěvníkům Rallye Český Krumlov se představí vozidla s alternativním pohonem

Volkswagen Passat na CNG ze společnosti MOTOR JIKOV startuje do loňského první­ho roční­ku Electric and New Energies Rallye Č. Krumlov. Foto: P. Kacerovský Napsal Pavel Kacerovský Jednačtyřicátá českokrumlovská rallye se neponese pouze v  duchu soubojů o  desetinky vteřiny na tratích rychlostních zkoušek. Součástí doprovodného programu bude stejně jako vloni New Energies Rallye Český Krumlov, při níž se budou moci návštěvníci Výstaviště v  Českých Budějovicích a  slavnostního cíle závodu v  krumlovské Jelení zahradě seznámit s  vozy poháněnými alternativními palivy. Pořadatelé tradičního motoristického podniku, který se uskuteční ve dnech 24. a 25. května, se nechali inspirovat svými kolegy z Monaka, a tak vozidla využívající alespoň částečně paliva alternativní k  ropným produktům budou k vidění i v jižních Čechách.

inzerce

„Uživatelé vozidel na stlačený zemní plyn (CNG), elektromobilů, aut na vodík či různých hybridů se pěkně setkají na jednom místě a ostatní řidiči se budou moci přesvědčit, že i  tato paliva lze využívat. Název New Energies je přitom trochu zavádějící. Například jeden elektromobil byl na českém území vyvinut již koncem 19. století, stlačený plyn různého složení se v Evropě docela hojně používal již v první polovině 20. století. Takže se jedná spíše o  takové staronové energie,“ řekl s  úsměvem Václav Král, manažer projektu CNG ve společnosti MOTOR JIKOV. Ta vyvinula a  vyrábí malou plničku CNG a  v  současné době prodává, instaluje a  servisuje plnicí technologie CNG všech velikostí od malých, domácích plniček, přes podnikové instalace až po velké, veřejné čerpací stanice. MOTOR

JIKOV také provozuje relativně velkou flotilu CNG vozidel. Disponuje osobními automobily značek Škoda a  Volkswagen, dodávkami či vysokozdvižnými vozíky Linde.

výroby, až se zlepší dostupnost lithia, dořeší se recyklace použitých baterií a  menší objem elektrické energie se bude vyrábět v uhelných elektrárnách,“ uzavřel Král.

„Myslím, že budoucnost světové mobility bude v  kombinaci všech zmíněných paliv. Některá alternativní paliva můžeme pohodlně využívat již dnes, jiná ještě musí ujít kus cesty vývoje, aby mohla být efektivně využívána širokou veřejností,“ je přesvědčen Václav Král a  jedním dechem dodává: „Velmi mě baví, že mnoho z  těchto aktivit, výrobků a  značek souvisí právě s  Českým Krumlovem a zdejší rallye.“

Akce se v  rámci květnové soutěže zúčastní také Střední průmyslová škola strojní Tábor nebo Vyšší odborná škola automobilní z Českých Budějovic. Oba ústavy totiž na vlastních elektromobilech také pracují.

Podle Krále jsou pro masové rozšíření dnes v  horší pozici elektromobily. „Věřím ale, že ve střednědobém horizontu se i  tato pozice zlepší, až dojde ke zvětšení kapacity a  výdrže napájecích baterií, ke zlevnění jejich

„Automobily s  alternativním pohonem pojedou i po trati rychlostní superspeciálky na českobudějovickém Výstavišti, tady se představí v  pátek odpoledne a  v  sobotu dopoledne. Je tak možné porovnat například vozy značky Peugeot, ať už hybridní nebo čistě elektrické, se sesterským Citroënem Zero,“ uvedl zástupce ředitele 41. Rallye Český Krumlov 2013 Karel Mach.

Václav Král, MOTOR JIKOV „Na svých cestách po České republice a  Evropě již skoro tři roky bez problému používám automobil na CNG. Palivové náklady na ujetý kilometr činí přibližně jednu korunu a  provoz tohoto vozidla je šetrnější k  životnímu prostředí. Emise CO2 jsou nižší o  přibližně 25 %, při spalování neunikají žádné prachové částice, které zhoršují ovzduší převážně ve městech a tak dále. Dojezd tohoto vozidla je 420 kilometrů na CNG a  pak dalších asi 400 kilometrů na benzin. Relativně řídká síť čerpacích stanic na CNG proto není žádnou komplikací. Navíc počet těchto stanic se neustále zvyšuje, zlepšuje se i  dostupnost a celosvětová zásoba zemního plynu a také výrobci automobilů přichází na trh s novými modely. Obliba tohoto paliva stoupá také u přepravních společností, které provozují nákladní vozidla či autobusy.“

PR text | HOKEJOVÉ CENTRUM POUZAR | Sportoviště láká Budějčáky celoročně

strana 24

Cílem Hokejového Centra Pouzar je učit děti a mládež aktivnímu pohybu

Veřejné bruslení. ledové plochy v  našem centru. Jihočeská univerzita, Gymnázium Česká nebo ZŠ Máj II pravidelně využívají možností slev pronájmu v  rámci akce TĚLESNÁ VÝCHOVA NA LEDĚ,“ sdělil manažer centra Jan Mojžíš. HCP je zároveň domovskou základnou mládežnického hokejového klubu HC ČESKOBUDĚJOVIČTÍ LVI, který si pro mladé a  začínající hokejisty připravil i  individuální hokejové tréninky probíhající po celý rok.

HC ČESKOBUDĚJOVIČTÍ LVI. HOKEJOVÉ CENTRUM POUZAR (HCP) si vytýčilo nelehký cíl - vrátit lidem chuť sportovat a  aktivně trávit volný čas nejen sezónně, ale celoročně!

Servis zimního stadionu je doplňkově tvořen profesionální sportovní prodejnou a  brusírnou bruslí. V  HCP naleznete i  příjemnou restauraci STANLEY´S  se skvělým gastronomickým servisem za velmi dostupné ceny. Jedinečnost restaurace je umocněna skvělým výhledem na veškeré dění na ledové ploše.

„Náš cíl výuky aktivního pohybu člověka je směřován hlavně na děti a  mládež. Ostatní věkové kategorie však neodmítáme. Zimní stadion pravidelně navštěvují hobby a  firemní týmy. Stranou však nezůstává ani další veřejnost,“ uvedl Jaroslav Pouzar. „Velkou oblibu si získalo veřejné bruslení, které se koná vždy ve čtvrtek, v sobotu a v neděli v plovoucích časech. Časy jsou vždy týdně vypisovány na stránkách HCP. Na přání řady návštěvníků veřejného bruslení jsme otevřeli Školičku bruslení pro nejmenší (4 až 7 let). Velice jsme uvítali zájem školních zařízení o  hodiny pronájmu

Individuální hokejový trénink.

„Tréninky jsou tu pro zdokonalení hokejových dovedností, jako je bruslení, vedení kotouče a  střelba. Vše máme připravené formou individuálního přístupu bez zásahu do tréninkových plánů klubů,“ říká k  novince Roman Fousek, šéftrenér Lvů.

Sportovní hala, která je součástí HOKEJOVÉHO CENTRA POUZAR, bude již brzy zprovozněna a otevřena veřejnosti. Podrobné informace o centru najdete na webu www.hc-pouzar.cz. Školička bruslení.

Restaurace Stanley´s a sportovní prodejna.

SPORT | Budějcký hokejista se prosadil v ruské KHL

strana 25

Plzeňská sezona budějckého kanonýra Milana Gulaše skončila v Magnitogorsku Napsal Pavel Kacerovský Hokejový útočník a českobudějovický rodák Milan Gulaš zažívá skvělou sezonu. Po letním přestupu z  Mountfieldu na západ Čech, kde hájil barvy HC Škoda Plzeň a stal se jedním z nejproduktivnějších hráčů Tipsport extraligy, zamířil sedmadvacetiletý forvard do Ruska. Zájem o něj projevil Magnitogorsk. Milan Gulaš získal v  extraligovém ročníku 2012/2013 celkem 55 kanadských bodů za 27 branek a  28 asistencí. Před svým odchodem do Kontinentální hokejové ligy mu tak stačilo být jako druhému nejlepšímu střelci soutěže u dvou branek, aby se vyrovnal statistikám fenomenálního Jaromíra Jágra.

A  odcházel jste z  Plzně s  těžkým srdcem? „Rusové jsou přímočaří, dají nabídku a očekávají, že se rozhodnete během pár dnů. Takže i  v  mém případě se jednalo  přibližně o týden, kdy mezi sebou kluby dojednávaly podmínky mého ochodu. Na mně pak bylo se rozhodnout. Zvažoval jsem hodně věcí, v  Plzni jsem byl opravdu spokojený a  v  hlavě jsem měl i  plzeňské ambice na titul, což se nyní ukázalo jako více než reálné. (směje se) Dalším aspektem byla rodina a  moje nechuť k  létání. Ale

dostaneme co nejdál, ale… co k tomu říct víc? Vypadli jsme v rozhodujícím sedmém zápase. Hokej je o  tom, kdo udělá chybu. A  my jich bohužel udělali víc.“ Stihl jste za tu krátkou dobu v Rusku poznat město a okolí? Jak na vás tamní kraj zapůsobil? „Protože jsem byl v  Rusku bez rodiny, tak jsem trávil všechny dny velmi podobně. Trénink, oběd, odpoledne odpočinek a  večer jsem se spoluhráči vyrážel na večeři. Abych řekl pravdu, tak jsem nikdy podobné

v národním týmu je pro mě odměnou a samozřejmě bych byl rád, kdyby se to, jak říkáte, konečně povedlo.“ Jak často se vůbec vracíte do Budějc? „Když mám volno, přijedu sem za zbytkem rodiny. Byl jsem tady během Vánoc i  na Silvestra. Moc jsem si to užil a  nabral sílu. Z  Ruska jsem se vrátil na konci března, měl pár dní volna a  opět mizím přes týden pryč na reprezentační srazy, takže v Budějcích jsem v tuhle chvíli opravdu jen víkendově.“

Za Magnitogorsk stihl v  této sezoně odehrát jedenáct zápasů, z  toho sedm v  play off. Na své střelecké konto si připsal čtyři branky a  jednu asistenci. Jeho tým se však musel s  působením ve vyřazovacích bojích rozloučit už ve čtvrtfinále, kdy podlehl Ufě 3:4 na zápasy. V  Budějcích jste se během této sezony již dvakrát představil jako soupeř Mountfieldu. Jaké byly návraty na zimák, kde jste hokejově vyrostl? „Příjemné! Na tyhle zápasy jsem se pokaždé těšil. Mám tady plno známých, s  několika kluky z  týmu si pořád voláme. Na Budějce prostě nedám dopustit.“ Nesvazovala vám ruce při těchto vzájemných zápasech nervozita? „Takhle to nemůže žádný hráč brát. Do těch utkání jsem šel jako do jakýchkoliv jiných a  chtěl je vyhrát. Snažil jsem se odvést maximální výkon, to je pro mě nejdůležitější.“ Dá se říct, že jste v  Plzni zažíval snovou sezonu. Čemu tyhle úspěchy přičítáte? „Plzeň má výborný mančaft, ve kterém panuje pohoda. Stejně jako jsem to dělal vždycky, chtěl jsem předvádět to nejlepší, co ve mně je. Když jsem tam hrál, šlapal celý tým, hráli jsme výborný hokej, dařilo se i  jednotlivcům. Od toho se naše úspěchy odvíjely.“ Nastupoval jste v  jednom útoku s  Martinem Strakou a  Tomášem Vlasákem. Jaké bylo hrát po boku tak skvělých hokejistů? „Na tuhle otázku snad ani nemusím odpovídat. (usměje se) Jsou to hokejové legendy, byla radost s nimi hrát. Těší mě, že se mi povedlo do té lajny zapadnout a dařilo se nám.“ Na začátku ledna ale vaše kroky zamířily na Ural. Jak dlouho probíhaly námluvy mezi vámi a  ruským klubem? Váhal jste s  touhle nabídkou dlouho?

Milan Gulaš v plzeňském dresu na ledě, kde hokejově vyrostl. V pozadí mu kryje záda Martin Straka. hokej hraji celý život proto, abych se posouval dál a  nabídka z  KHL je dalším mezníkem v mém hokejovém životě.“ Byl jste doslova vhozen do vody, na zapracování do týmu nebyl prakticky žádný čas. Jak jste se dokázal s touhle rolí vypořádat? „Netvrdím, že nebylo náročné zvykat si na jiný styl hokeje, na spoluhráče, vlastně i  posun času o  pět hodin dopředu, ale Magnitka ode mě něco očekávala, když si mě vyžádala, a  já se s tím snažil poprat co nejrychleji.“ Střeleckou formu jste potvrdil v  play off, kdy se vám podařilo dát Ufě čtyři góly. Přesto to na postup nestačilo. Jaká atmosféra v  týmu po vyřazení panovala? Předpokládám, že klub chtěl postoupit dál… „Ambice byly veliké, s  tím jsem do toho klubu šel a  věřil, že se

město neviděl. Rusko je prostě Rusko a  o  Magnitogorsku to platí stoprocentně. Na dovolenou bych se tam rozhodně nevypravil. (směje se) Oproti tomu, jak je Magnitka betonové, šedé město, obehnané ohromnou továrnou, tak lidi jsou tu vstřícní a jako fanoušci skvělí.“ Co budoucnost? Budete v  Rusku pokračovat? „Smlouvu mám i  na příští sezonu, takže ano, budu pokračovat.“ I  když pro vás klubová sezona skončila, dostal jste pozvánku do národního týmu. V reprezentačním dresu jste toho ale zatím moc neodehrál, navíc na zařazení do kádru na samotném šampionátu pořád čekáte. Předpokládám, že děláte všechno pro to, aby se to letos konečně povedlo. „Jsem rád, že jsem se po dvou letech mohl do reprezentace vrátit. Být

Foto: Pavel Kacerovský

Když už sem přijedete, kam rád vyrazíte? „Jak už jsem řekl, teď se vracím jen o  víkendech, tudíž času moc není. Snažím se především odpočívat a věnovat se rodině.“ Jak nejradši během rozjeté sezony trávíte volný čas? „Většinu volného času trávím s  rodinou. Užívám si syna, kterého jsem neviděl, když jsem byl v Rusku. Na takhle malých dětech - teď je mu šestnáct měsíců - je každý týden strašně znát.“ A co dovolená? Chystáte se někam za teplem? „Nemám moc rád cestování, teď obzvlášť, když trávím létáním spoustu času v  Rusku, ale nejspíš se někam podíváme. Snad to stihneme, do Ruska se vracím už v půlce července.“

SPORT | Šikovný volejbalista pod palbou čtenářských dotazů

strana 26

Hostem rekordního online chatu byl volejbalista Jihostroje David Juračka Napsal Martin Špát Třiadvacetileté libero David Juračka patří i  přes své mládí mezi základní stavební kameny sestavy mistrovského Jihostroje, nejúspěšnějšího volejbalového klubu v České republice. Absolvent Gymnázia J. V. Jirsíka a  v  současnosti student Jihočeské univerzity odpovídal v  polovině března v  online chatu Budějcké Drbny na více než 100 zvídavých čtenářských dotazů, což je dosavadní rekord této oblíbené rubriky. Davide, jaké byly vaše volejbalové začátky? „Už je to docela dávno, tenkrát vyšel článek v novinách o náboru do týmu v Táboře. Táta mě tam vzal, a tak jsem začal. Poté se tam chlapecký volejbal rozpadl a já chvilku hrál okresní ligu. Poté jsem přišel do žákovského týmu v Českých Budějovicích.“ Líbí se vám post libera? Nechtěl byste být raději smečařem nebo nahrávačem? „Libero je zvláštní post. Jsou na něm vidět chyby, protože neútočí. Když se mu nedaří, nemá se na čem chytit. Ale zároveň když se daří, může svému týmu pomoci k  vítězství. Všechny posty jsem si v  dřívějších letech vyzkoušel. Hrát extraligu jako smečař nemohu, na to nemám parametry. Jinak si ale moc rád zasmečuji a  zanahrávám v  létě na antukových turnajích s přáteli.“ (směje se) Jak se hraje po boku velkých hvězd, jako jsou Pláteník, Zapletal nebo Novotný? Neprojevuje se nevyrovnanost zkušeností a  například i  finančního ohodnocení negativně na vzájemných vztazích, přestože vy jste pro tým klíčový, troufnu si říci, stejně jako oni? „Jsou to parádní volejbalisté

David Juračka při online chatu s čtenáři Budějcké Drbny. a  každým coulem profesionálové. Nemyslím si, že bychom si plat nějak záviděli.“ A  jak to máte s  penězi, jste v Jihostroji s platem spokojený? „Jsem šťastný, že mohu hrát v  nejlepším českém klubu. To, že z  toho mám nějakou tu korunu, je velké plus ke studiu na vysoké škole. Takže ano, spokojen jsem.“ Co z vás bude, až dostudujete? „Budu (snad) inženýrem pozemkových úprav a  převodů nemovitostí. V ideálním případě bych mohl sedět třeba na pozemkovém úřadě. Ale s dnešní nabídkou práce si člověk moc vybírat nemůže.“ A  co plánujete do budoucna? Přeci jen asi člověk nebude hrát profesionálně volejbal do šedesáti…

„Dostudovat vysokou školu a  pak bojovat o nějaké to zaměstnání.“ Jaký je váš největší volejbalový zážitek? „Největší zážitky mám asi tak tři, i když ten první není z postu libera. Asi před čtyřmi roky jsem musel hrát na postu nahrávače v  první lize mužů. Bylo to play off a  nikdo nepočítal s  tím, že bychom nepříznivý stav 1:2 na zápasy mohli otočit. Zápas se se štěstím vyhrál. Na hřišti se tehdy sešla velká parta, která za to pořádně vzala a  prvoligový titul vyhrála. Druhý zážitek je z  Ligy mistrů, když do Budějc přijelo velké Trentino. Ten zápas jsem si nesmírně užil. Třetí je z  finále proti Ostravě. V  posledním zápase se v hale sešly skoro tři tisíce lidí. To bylo neskutečné.“ Plánujete hrát za Jihostroj ještě dlouho? „V  Jihostroji si člověk neplánuje, tlak na posty v  nejlepším českém týmu je přeci jen velký. Za každou sezonu tady jsem moc vděčný. Moc bych chtěl v týmu zůstat ještě alespoň rok kvůli vysoké škole. Uvidíme, co bude na konci sezony.“ V jakém klubu byste si chtěl zahrát bez ohledu na reálné možnosti? „Každý hráč odpoví, že Itálie, Rusko a  podobně. Já bych byl ale vděčný za jakýkoli klub, kde bych se mohl naučit cizí řeč.“ Co říkáte na fanoušky Jihostroje? „Jsou bezpochyby vzorem všem fanouškům v České republice.“

David Juračka (na příjmu vlevo s Tomášem Filou)

Foto: Jan Homolka

Jakou muziku si nejčastěji pouštíte v kabině? „Především nám hrají rádia, ale pustíme si i  tvrdší muziku, záleží na každém z  nás. Občas nám hraje i  Peter Nagy a  jeho song Aj tak sme

Foto: Pavel Kacerovský stále frajeri.“ (směje se) Co vás nejvíce vybudí? A  jak se před utkáním koncentrujete, máte raději klid, nebo vás masér Křápa nenechá v klidu? „Člověka nejvíce vybudí úspěšně zahraný míč. Nebo když slyší, že se lidé dostávají do varu. Před zápasem mám rád svůj klid. Bývám nervózní, a  tak je pro mě klid důležitý. Masér Křápa mi v  tomto ohledu moc pomáhá. Jeho úsměv na střídačce je k nezaplacení.“ Jak se díváte na situaci kolem sportovní haly? Myslím diskuse o jejím bourání či nebourání. „Neznám úplně přesně tuto problematiku. Ale myslím si, že volejbalové Budějce si takovou halu zaslouží. Jestli starou halu bourat nebo ne, to opravdu netuším. Neznám pro ani proti.“ Co říkáte na děvčata, co se s  vámi vyfotí a  pak fotografii sdílí na Facebooku? K  fotce ještě napíší, jak jste dokonalý, jak vás milují a  podobně. A  co na to vůbec říká přítelkyně? „Je to v pořádku, jsem rád za takovou podporu. Není mi to proti srsti. Těší mě jejich zájem. Přítelkyně se s  tím vyrovnává skvěle a statečně.“ Pomáhá vám přítelkyně nějak s  psychickou přípravou před samotným zápasem? „Je to moje velká opora. Pomáhá mi moc a jsem za ni hrozně šťastný.“ Byl byste ochotný udělat někdy nějaký trénink jen pro vaše volejbalové fanynky? „V  tom není problém. Budu pro veřejnost pořádat kurzy beachvolejbalu.“

SPORT | Odchovanec Dynama je na studijní a fotbalové stáži v Anglii

strana 27

Jiří Havelka sází góly za univerzitní tým Manchesteru City zápase. Střídám, jen když si o  to řeknu.“ Na jakém postu nastupujete a  s  jakým hráčem si v  týmu fotbalově nejvíce rozumíte? „Nastupuji na postu středního záložníka a  nejvíce si rozumím se spoluhráči z  Kanady a  Mexika, se kterými hraji právě střed zálohy.“

Jiří Havelka v dresu akademie Manchesteru City. Napsal Martin Špát Jednadvacetiletý fotbalista začínal kopat ve čtyřech letech v  přípravce českobudějovického Dynama. Ve starším dorostu se Jiří Havelka v černobílém dresu už ale neprosadil, a  tak odešel hrát do Roudného, kde v  sezoně 2008/2009 vybojoval s  mládežnickým týmem postup do divize, kterou si následně i zahrál. Technicky vybavený hráč střílel branky i za mužský A tým roudenské Malše, před rokem se však rozhodl, že odcestuje do Anglie. Vybral si město Manchester, kde hrají slavné kluby United a  City, a  právě v  akademii Manchesteru City se budějckému odchovanci nebývale daří. Na úvod nám prozraďte, proč jste odcestoval do Anglie, co vás k tomu vedlo? „Odešel jsem studovat, a to převážně kvůli jazyku, jelikož je potom snadnější najít lepší pracovní místo. V Manchesteru studuji angličtinu.“ Jak je to studium koncipované? Mohl byste popsat, jak vypadá váš běžný den? „Škola začíná trochu později než v  Čechách, až v  devět hodin, a  končíme už v  poledne. Poté následuje přesun do centra akademie, kde máme hodinu na tejpování a  fyzioterapeuta. Potom přijde na řadu půlhodinka na zahřátí a posléze už samotná tréninková jednotka trvající hodinu a  čtvrt. Domů se dostanu až kolem sedmé večer.“ Kde v Anglii bydlíte a u koho? „Bydlím zhruba půl hodinky od Manchesteru u jedné anglické rodiny společně s  jedním klukem z  USA. Chovají se ke mně jako k  vlastnímu, takže jsem spokojený. Máme pro sebe celé jedno patro, takže si vůbec nestěžuji.“ A  co angličtina, adaptoval jste se rychle? „Anglicky jsem uměl, ale zvládal jsem jen školní angličtinu, proto bylo ze začátku trochu složitější rozumět lidem na ulici a  v  obchodech. Po měsíci si ale člověk zvykne a  nyní se už dorozumím dobře.“

Foto: archiv hráče

Jací jsou v  Anglii lidé a  jak jste na tom třeba s  jídlem, nechybí vám česká kuchyně? „Musím říct, že lidé jsou tu daleko slušnější než u  nás. A  co se týká jídla, vůbec si nestěžuji, nicméně od maminky chutná přece jen nejlépe.“ (směje se) Zaměřme se už na fotbal. Jak často hrajete zápasy? Mohl byste srovnat tamní úroveň s  nějakou soutěží u nás? „Týdně odehrajeme minimálně jedno nebo dvě utkání, takže ten program je trochu náročnější než v  České republice. Univerzity mají svou vlastní soutěž a  úrovní bych to přiřadil někam mezi druhou a  třetí českou ligu.“ Jak jste vy osobně spokojen s porcí minut, kterou vám trenéři dávají? „Zezačátku byl problém s  fyzičkou, nedostatky jsem ale po chvíli dohnal a  momentálně nastupuji v  každém

Nasázel jste neuvěřitelných 18 branek v 19 utkáních. Čím to, že se vám na ostrovech tak daří? „Se vstřelenými góly vládne samozřejmě spokojenost, ale vždycky může být líp. V  akademii hrajeme stylem 4-2-3-1 a  systém si nemůžu vynachválit. Hraji přímo pod útočníkem, takže se ke mně dostane hodně odražených balonů a  dost si zahraji.“ Co tréninky, vyhovují vám? „Pokud jde o  tréninky, tak běhání bez míče tady neexistuje. Fyzička se nabírá s balonem, a to z toho důvodu, že v  únavě člověk techniku získává a zlepšuje mnohem víc.“ Chodí se třeba manažer Manchesteru City Roberto Mancini dívat na vaše zápasy? „Co jsem si všiml, tak byl jen na jednom utkání, a to když jsme hráli na hřišti vedle hlavního stadionu City.“ Jakou šanci mají podle vás hráči univerzitních týmů probojovat se do B týmu případně až do áčka? „Na to odpovědět nedokážu, ale hodně hráčů z  těchto týmů dostává šanci v  první nebo i  ve druhé lize, ze které je to do Premier League samozřejmě už mnohem blíž.“ Mají hráči univerzitních týmu agenty?

„Někteří fotbalisté je získají během doby, kdy právě v týmu jsou. Jinak je ale většina hráčů bez agenta, ale to v Anglii vůbec nevadí, jelikož můžete hrát jeden den za univerzitní tým a  druhý den už trénujete s  týmem z druhé anglické ligy.“ Sledujete, jak se ve fotbalové kvalifikaci na MS daří českému týmu? „Samozřejmě jsem se na českou reprezentaci koukal a  výkon proti Dánsku nebyl optimální, ale postoupit ze skupiny stále můžeme, takže českému národnímu týmu pořád důvěřuji a  doufám, že se do Brazílie probojuje.“ Jak to máte v Anglii s děvčaty? Jsou hezčí Angličanky nebo Češky? „Na holky moc času nemám. Mám volný jeden den v  týdnu, takže to jsem rád, že můžu doma odpočívat. Ale musím říct, že zlatý český holky, Angličanky jsou opravdu nic moc.“ (směje se) Chodíte tam i na nějaké párty? „Párkrát jsem si vyrazil, ale nebylo to moc často. Když v  Anglii vidím ty ceny za alkohol, tak si ty akce raději odpustím. Kluci z  týmu s  tím ale problém nemají, takže flašky za několik tisíc létají vzduchem pořád.“ Jaké plány máte do budoucna? Už víte, jakým směrem byste se chtěl ubírat? „Pokusím se v  Anglii najít nějaký tým, kde bych se mohl fotbalem živit, i když konkurence je tu opravdu obrovská. A  pokud nevyjde fotbal, tak samozřejmě budu muset začít pracovat, ale priorita je pro mě zatím právě ten fotbal.“

inzerce

1.6 GL/AC

plná výbava za cenu

269.900,- Kč     

klimatizace audio MP3 s dálkovým ovládáním centrální zamykání s dálk. ovládáním elektricky ovládaná okna a zrcátka 2x airbag, ABS, EBD a mnoho dalšího...

1.2 GL/AC

1.0 GL/AC

Plná výbava 234.900,- Kč

Plná výbava 199.900,- Kč

1.0 GA/AC Plná výbava 199.900,- Kč

Cena vč.DPH, platí při platbě v hotovosti pouze u společnosti Autostart ČB s.r.o. Použity ilustrační fotografie.

Suzuki Alto 1.0: emise99 g/km, kombinovaná spotřeba: 4,3 l/100 km. Suzuki Splash 1.0: emise 119 g/km, kombinovaná spotřeba: 5,1 l/100 km.

Suzuki SX4 1.6: emise 143 g/km, kombinovaná spotřeba: 6,2 l/100 km. Suzuki Swift 1.2: emise 116 g/km, kombinovaná spotřeba: 5,0 l/100 km.

AUTOSTART ČESKÉ BUDĚJOVICE s.r.o.

J. Boreckého 747 - sídliště Vltava, České Budějovice 370 11 Tel.: 386 352 416, 724 599 349-350, [email protected],

www.autostart-suzuki.cz

ŽIVOT A STYL | Od dubna platí ve městě novelizovaná psí vyhláška

strana 28

Radnice zkrátila budějckým psům vodítko a v okolních ulicích, včetně parku Na Sadech. Dále je zakázán volný pohyb psů bez vodítka v  chráněné oblasti Vrbenských rybníků. Striktní zákaz vstupu psů platí na dětských hřištích, pískovištích, veřejných koupalištích a sportovištích. Tato místa jsou vždy zřetelně označena piktogramem. Všichni psi při pohybu na veřejných prostranstvích musí mít vždy evidenční známku. A  nyní se podívejme na novinky v novelizované vyhlášce. Pes musí být vždy na vodítku na Lannově třídě, v  parku Háječek, na Sokolském ostrově a  na stezkách pro cyklisty a  chodce. Na těchto stezkách nesmí být délka vodítka mezi majitelem a  psem delší než jeden metr. Další změna nastala v době platnosti evidenční známky - ta bude vždy jen roční (držitel psa obdrží vždy novou známku oproti zaplacení poplatku za daný rok).

Foto: Jan Homolka Napsala Lucie Mourková Kdo je nejlepší přítel člověka - tedy kromě Budějcké Drbny? Jasně, je to pes. Určitě to platí i  v  Českých Budějovicích, kde je štěkajících, chlupatých, malých, velkých, společenských, loveckých, ovčáckých i  bojových přátel člověka relativně hodně. Dá se říci, že v poslední době čím dál tím víc, a  to s  sebou přináší nejen radosti, ale poměrně často také komplikace v  soužití s  nepejskaři a  hlavně chodníky, ulice, parky

a  trávníky znečištěné nevábnými psími ´vizitkami´. Výsledkem tohoto stavu bylo rozhodnutí Rady a  Zastupitelstva města České Budějovice novelizovat takzvanou psí vyhlášku, která vymezuje a  určuje pravidla a  povinnosti všech, kteří mají psy, ať už jako domácí mazlíčky, nebo v rámci chovu. Schválení vyhlášky předcházela zhruba půlroční příprava, jejíž součástí byla i  diskuze s  veřejností,

ve které byly přijímány a hodnoceny připomínky obyvatel města. Konečná verze novelizované ´psí vyhlášky´ byla odsouhlasena Zastupitelstvem města na zasedání 14. března letošního roku. Co nového vyhláška budějckým pejskařům určuje? Nejdřív se podívejme na pravidla, která se nemění a zůstávají v platnosti. Pes musí být vždy na vodítku v  historickém centru města - tedy na náměstí Přemysla Otakara II.

Ve vyhlášce je výslovně stanovena povinnost majitele sbírat exkrementy svého psa. Porušení tohoto i  dalších nařízení bude kontrolováno městskou policií a pokutováno. Součástí návrhu změn vyhlášky byl také návrh na osvobození od povinnosti mít psa vždy označeného evidenční známkou a  především osvobození od poplatku za psa, pokud bude zvíře čipováno. Zatím zůstávají poplatky beze změny, ale právě otázka čipování psů vás, čtenáře Budějcké Drbny, velmi zajímala. Odpovědi na své otázky najdete v následujícím rozhovoru.

Čipováním pes získává jedinečnou a trvalou identifikaci není nebezpečné.“ Napsala Aneta Mikešová Budějcká ´psí vyhláška´ rozvířila nejen diskuze pejskařů a nepejskařů, ale také debaty na téma „Co je vlastně to čipování? Jaký má smysl, neublíží našemu Alíkovi?“ Pro odpovědi na nejen tyto otázky se Budějcká Drbna vypravila do Veterinární kliniky U Výstaviště, kde jí zajímavé informace poskytla lékařka MVDr. Kateřina Kubová. Co jsou vlastně čipy? „Mikročipy jsou zařízení o  velikosti zrnka rýže, které je naprogramováno číselným kódem. Ten je jedinečný a  neopakovatelný. Aplikací toho mikročipu pod kůži získá pes číselné označení.“ Jak se aplikuje? Je to pro psa bolestivé? „Čip se aplikuje takovou větší jehlou, je to podobné očkování. Samozřejmě někteří menší pejsci to mohou cítit víc, než větší psi. Rozhodně to ale

Může se mikročip v  těle psa pohybovat? „Jistě, čip může pod kůží trochu cestovat, rozhodně to ale není tak, že když aplikujeme čip na levou stranu krku, tak ho po nějaké době najdeme třeba na zádech zvířete. Může se pohnout třeba o jeden nebo dva centimetry, ale ani tohle není pro psa nebezpečné. U  některých pejsků se dá čip nahmatat pod kůží, u některých ne, záleží na plemenu.“ Kdy je vhodné psa čipovat a  jaké jsou jeho výhody? „Čip se může zvířeti aplikovat v  každém věku. Určitě je povinnost čipovat pejsky, když jedou do zahraničí, musí mít tedy vystavený i  PET pas. Po aplikaci mikročipu vydá veterinář registrační kartu, která se pošle do centrální evidence čipovaných zvířat. Další výhodou tedy je, že pokud se pejsek ztratí a najde ho nějaký slušný člověk, který ho zavede k  veterináři, tak veterinář

přečte čtečkou mikročip, zadá číselný kód do evidence a díky tomu vyhledá majitele. Pokud se pejsek ztratí, někdo ho najde a  nenavštíví veterináře s  čtečkou, nebo pejsek nemá čip, tak ho bohužel nedohledáme. Určitě to nefunguje tak, že by se například pomocí GPS navigace dalo zaměřit místo, kde se právě pes nachází.“

Budějcká Drbna děkuje za rozhovor a  přeje mnoho spokojených a uzdravených zvířecích pacientů.

Je nutné čipovat psa, který má tetování? „Nutné to není, ale tetování se časem může stát nečitelné, takže bych určitě spíše doporučovala čipování, jehož životnost je dlouhá minimálně 25 let.“ Jaká je cena čipování? „Obecně se dá říci, že se pohybuje v řádech stokorun, většinou je v ceně zahrnuta i  registrace do centrální evidence.“ Mohou se čipovat i jiná zvířata, než jen psi? „Ano, například fretky, pokud cestují do zahraničí. Čipují se kočičky, koně i další zvířata.“

Foto: Jan Homolka

Jak snížit náklady na elektřinu v domácnosti i podnikání Struktura ceny elektřiny se mění, a tím i možnosti, jak snížit náklady na elektřinu. Ukázkový příklad pro zákazníky s nejčastěji používaným produktem E.ON ElektřinaAku, distribuční sazbou D 25d, jističem 3 x 25 A, spotřebou 2 200kWh/rok ve vysokém tarifu a 2 500 kWh/rok v nízkém tarifu.

Skladba ceny elektřiny

38 % Dodávka elektřiny DPH 17 %

Daň s elektřiny 1 % Služby (Systémové služby, OTE, podpora výkupu) 18 %

26% Distribuce

Cena dodávky elektřiny určovaná dodavatelem v tomto případě tvoří pouze 38 % z celkové ceny elektřiny. Zbylých 62 % jsou složky ceny, jejichž výše je regulována a dodavatel je musí účtovat ve výši stanovené cenovým rozhodnutím. Z regulovaných složek roste nejvíce cena na podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE), kombinované výroby tepla (KVET) a druhotných zdrojů (DZ), jež v roce 2013 tvoří u našeho příkladu 18 % celkové ceny.

Jak lze snížit náklady na elektřinu ve výši 19 121 Kč/rok: Úspora na celkové ceně vč. DPH

Využití slevy na dodávce elektřiny ve výši 6 %

Složky ceny elektřiny*

Platba v Kč/rok

Cena za dodávku elektřiny

7 287

Cena za distribuci elektřiny

4 986

Ceny za související služby (systémové (údržba a rozvoj přenosové soustavy), operátor trhu s elektřinou (OTE), podpora výkupu obnovitelných zdrojů energie (OZE), kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) a druhotné energetické zdroje (DZ)

3 397

Daň z elektřiny

Typ složky ceny Cena dodavatele elektřiny

Regulované složky ceny

133

DPH

3 318

Cena elektřiny celkem

19 121

E.ON Energie, a.s. F. A. Gerstnera 2151/6 370 49 České Budějovice www.eon.cz

%

486

2,5 %

Snížením spotřeby elektřiny o 3 %

603

3,2 %

Optimalizace jističe (např. snížení z 3x25 A na 3x16 A)

290

1,5 %

1 379

7,2 %

Využitím všech tří možností

Professional experience

Kč/rok

Společnost E.ON vám nabízí výhodné produkty dodávky elektřiny a poradenství na snížení spotřeby elektřiny a stanovení optimální výše hlavního jističe.

ŽIVOT A STYL | Módní trendy na jarní a letní sezonu očima návrhářky

strana 30

Na výrazné a křiklavé barvy zapomeňte. Nosit se nebudou rychle napravte! Zajímavé vrstvení a  kombinování látky předčí svou rafinovaností mnohé potisky - jak abstraktní, tak i  květinové. Navíc takovou halenku můžete kombinovat téměř s  každým kouskem oblečení. Krása krajky se nemusí vyjímat jen na spodním prádle, co tedy zkusit rovnou krajkové mini šaty či krajkový top? Průhledné látky zaujmou svou rafinovaností, a  to je přesně to, co chceme!

Lehkost barev Na výrazné a  křiklavé barvy letos zapomeňte. Nosit se bude převážně béžová, bílá, černá, hnědá či hořčicově žlutá. Do těchto barev se nemusíte bát investovat. Jsou to „klasické“ stálice a  výborně se kombinují i  se sytějšími barvami.

Rafinovaná halenka z jemného tylu, vzorové volné kalhoty. Foto: J. Svoboda

Napsala Monika Zahradníková I  když se zdá, že letošní zima je nekonečná, světové obchodní domy nezahálely a  už dávno před prvním jarním dnem vyrazily s  prvními letošními trendy mezi lidi. Jako každý rok, Jaro/Léto se ponese v barevných tónech, lehkých volných materiálech a barvě zlata. Najdou se však i  extravagantnější kousky, jako jsou geometrické vzory či inspirace ve východoasijských zemích, kde kabátky a saka připomínají kimono.

Průsvitné materiály Už jste si pořídily volnou halenku s  rafinovaným střihem? Ne? Tak to inzerce

Ve hře je také maximalistický kontrast tmavé a  světlé. Zpátky do módy se vracejí 60. léta. Inspirujte se modelkou Twiggy či herečkou Brigitte Bardot a  popusťte uzdu fantazii. Áčková sukně a košile na tělo vám vykouzlí rafinovaný sex-appeal.

Maxi sukně Maxi sukně či volné šaty až na zem jsou opět letošním hitem. Vybírat můžeme z  různých barevných potisků. Dobře střižené šaty zakryjí i nelichotivé partie. Korpulentnější postavu opticky zeštíhlí šaty stažené pod prsy a  tmavší odstíny barev. Na maxi sukně do pasu musíte mít štíhlou postavu, velký objem kolem pasu a boků zdůrazňuje i jedno jediné kilo navíc.

Volány Romantické volánky v  jarních kolekcích světových návrhářů mají i  letos své uplatnění. Volánky můžeme zdůraznit linii ramen i  boků, vyvážit nesouměrnost postavy. Používáme je v  místech,

Letní volné šaty s efektními pevnými košíčky. Šaty působní něžně a jsou velmi Foto: Jan Svoboda ženské. která chceme zvýraznit. Pokud máte větší boky i  bříško a  naopak malá prsa, odpoutáte pozornost halenkou střiženou do véčka a  olemovanou jemnějším volánkem. Tu sladíte s tmavší sukní jednoduchého střihu.

Autorkou textu je českobudějovická fashion designérka Monika Zahradníková. Novinky z  její tvorby můžete sledovat na www.facebook. com/MZFashionDesigner.

strana 31

KŘÍŽOVKA

Drbňácká lušťovka o ceny

Pokud jste si oblíbili lušťovku od Budějcké Drbny, tahle stránka čtvrtého čísla jejího tištěného občasníku vás určitě potěší. Když budete úspěšní a odhalíte tajenku, máte šanci vyhrát hodnotné ceny, které dodala společnost levneELEKTRO.cz. Tentokrát se soutěží o sušičku prádla LEVIO DryAir, zastřihovač chloupků značky SOLAC a dvaceticentimetrový japonský nůž PRESTO od Tescomy. Do slosování budou zařazeny všechny tajenky, které až do uzávěrky příštího čísla dorazí do e-mailové schránky [email protected] bez chyby a v úplném znění. „Setkání velkého světa a svérázné jihočeské nátury“ Zápasili jste ve třetím čísle s lušťovkou a vyšla vám právě tato tajenka? Pokud ano, blahopřejeme vám k jejímu zvládnutí! Poukázku v hodnotě 1000 Kč na konzumaci v prémiové restauraci IN LOCO sídlící v Clarion Congress Hotelu vyhrávají však pouze tři vylosovaní čtenáři. Tamní lahodný mok Budweiser Budvar i skvělou kuchyni budou moci okusit Pavlína Jandová, Petr Šamal a Radka Ferebauerová, všichni z Českých Budějovic. Výherce budeme kontaktovat e-mailem.

Velkoprodejna

levneELEKTRO.cz Vrbenská 23/197, 370 01 České Budějovice Otevírací doba: Po - Pá 8:00 - 16:30 Tel.: +420 387 221 534 www.levneELEKTRO.cz

NOVĚ OTEVŘENO KANOVNICKÁ 9 ČESKÉ BUDĚJOVICE

ZAHALTE SE DO KOLEKCE LUXUSNÍCH ZNAČEK