Bůh – člověk Úvod K čemu jsme byli vytvořeni? Vztahy, láska, ne samota, opuštěnost, zloba, hořkost, hněv, život v závislosti na Něm, život z Něho. Úkolem zlého je rozdělení, rozdělit lidi od Pána Boha a lidi navzájem od sebe. Špatné svědomí Sir Arthur Conan Doyle, autor detektivních novel s Sherlockem Holmesem, měl rád praktické žerty. Jednou poslal telegram dvanácti slavným osobnostem v Londýně, s nimiž se dobře znal. Text zněl: „Okamžitě prchni. Vše je odhaleno." Ačkoliv všech dvanáct patřilo mezi ctihodné občany, okamžitě opustili zemi. Je docela možné, že tento příběh je vymyšlený, ale názorně ilustruje skutečnost, že špatné svědomí je běžná věc. Dokonce i ve sborech si mnozí věřící nejsou jisti, jak jejich minulost obstojí před Bohem. Duchové minulosti sice vidět nejsou, ale pak se z ničeho nic objeví a člověka opět pronásleduje strach. Co když někdo ví o tom, co v minulosti udělal? Mají strach, že pravda vyjde najevo. Ale ještě vážnější je skutečnost, že si nejsou jisti, zda jim Bůh skutečně odpustil. Nejsou si jisti, co se s nimi stane, až budou jednoho dne stát tváří tvář před svým Stvořitelem. Potrestá je Bůh v tomto životě nebo na věčnosti za ty hrozné věci, které v minulosti napáchali?
Odpuštění našeho vlastního hříchu Boží charakter a jeho přirozenost je odpustit Exodus 20:5-6 …….. neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. Život je těžký, někdy zlý a velice nespravedlivý. Bůh si ale přeje žehnat nám až do dalších pokolení. Chceme ho následovat? Řídit se jeho vůlí? Bůh nás miluje a přijímá ještě dřív, než začneme chodit do shromáždění a snažíme se lépe žít Efezským 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, 5, i když jsme byli mrtvi pro svá přestoupení, obživil nás spolu s Kristem - milostí jste zachráněni 6 a spolu nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, 7 aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v laskavosti k nám v Kristu Ježíši. 8 Neboť milostí jste zachráněni skrze víru; a ta záchrana není z vás - je to Boží dar; 9 není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Žalmy 86:5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. 1
Žalmy 130:4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Žalmy 103:8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; 9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. 10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. 11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; 12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. 13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Jan 3:16 "Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj byl svět zachráněn. Proč Bůh odpouští Říci, že Bůh nám odpouští, protože je láska, je povrchní nesmysl. Hříšníci většinou popírají potřebu Božího odpuštění snižováním Boží svatosti a spravedlnosti a zveličováním vlastní dobroty a zásluh. Mýlí se, když si říkají, „Bůh je láska, nebo že milující Bůh by neposlal člověka, jako jsem já, do pekla." Ale bible je jednoznačná; Bůh je absolutně svatý a spravedlivý. Potrestá každý hřích. Jeho láska neznamená, že odložil svoji spravedlnost a svatost. Z bible je také jasné, že náš hřích je v Boží přítomnosti daleko vážnější, než si dovedeme představit. Boží láska znamená Golgotu - nic menšího! Boží láska je zjevena na kříži, a nikde jinde. Bůh mi může odpustit jedině pro Kristův kříž. Nic jiného by nemohlo uspokojit Boží svědomí. 2 Korintským 5:18-21 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Je jen jedno jméno, v kterém je spasení, jediné je jméno pod nebem, v něm je uzdravení, pokoj, očištění, volnost pro vězněné, odpuštění.
Odpuštění hříchů je většinou hlavním klíčem v procese uzdravení Někteří psychiatři se nechávají slyšet, že by 50 - 80% pacientů mohli propustit, kdyby tito lidé svůj hřích mohli vyznat a přijmout odpuštění Neodpuštění – neklid, nepokoj, strach z trestu, nenávist, zlost, spoutanost, duchovní slepota, psychické a fyzické nemoci, smrt Odpuštění – pokoj, radost, úlevu, odvahu, zdraví, život …………………….
Proč lidé nemohou přijmout odpuštění 2
Velikost hříchu 1. Janův 1:7 Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 1. Janův 1:9 Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Každý hřích, každá nepravost-malé, velké, velmi černé, ty které jsou celkem v pohodě, i ty které se zdají být neodpustitelné, hříchy vědomé i nevědomé, ty na které si vzpomeneme i ty na které jsme už dávno zapomněli, prostě každý hřích Nevěříš, že ti může být odpuštěno, podívej se, jak Ježíš proléval krev, římské bičování po kterém často nezůstala košile ani kůže, nechat si prorazit ruce a nohy hřeby, křičet ve strachu a bolesti Bože proč jsi mne opustil ………………………Doporučuji každému, kdo má pochybnosti o tom, jestli ho Bůh přijímá, ať se podívá na film Ježíš, aby viděl co jeho hříchy stály Pána Ježíše. Perfekcionismus, pýcha 1 Janův 1:8 Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Psychologická terapie Vyznání a odpuštění hříchů je úžasnou skutečností v životě věřícího člověka. Kdyby to byla jen naše nějaká představa, pak by se jednalo o psychologickou terapii. Jde ale o skutečné odpuštění, vydobyté na kříži a potvrzené Kristovou nevinně prolitou krví. Hřích může být jen na dvou místech; buď je s tebou, tíží tvůj zátylek a jsi ztracen; nebo pokud leží na Kristu, jsi spasený a svobodný. Boží jednotná metoda za odpuštění hříchů byla skrze prolití krve Liberální teologové nenávidí myšlenku, že Ježíšova krev vykoupila naše hříchy. Takovému učení říkají „jateční náboženství". Zesměšňují křesťany, kteří věří, že Bůh není natolik malicherný, aby se rozhněval kvůli našim hříchům a současně natolik pohanský, že by vyžadoval k usmíření krev. Dramatik George Bernard Shaw nemilosrdně napadl anglikánskou modlitební knížku a prohlásil: Je plná starověkých - pro mne příšerných pověr krvavých obětí, kterých se musí křesťanství jednou provždy zbavit, pokud má přežít mezi přemýšlivými lidmi. Ale od počátku lidské historie Bůh jasně vyhlásil, že odpuštění hříchů, jako přijatelná náhrada, je možné jen skrze prolitou krev. Když Adam s Evou zhřešil, poznali, že jsou nazí a spletli fíkové listy, aby zakryli svoji vinu a hanbu. Ale Bůh takové řešení nepřijal. Místo toho oděl provinilý pár do kožené suknice ze zabitého zvířete (Gn 3:21). Bůh tak názorně ukázal, jak hrozný je trest za hřích, ale také lidstvu prokázal obrovskou milost, že sám dodal přijatelnou náhradu. Přemýšleli jste někdy o tom, jak krvavé a hrozné bylo židovské náboženství? Všechno bylo skropeno krví. Kněží na oltáři zabíjeli desítky, někdy i stovky a tisíce zvířat. Pak nosili mísy plné krve, kterou vylévali na oltář. Těla poražených zvířat na oltářích zapalovali, takže nesnesitelný zápach byl všude přítomný. Nikdy jsem neviděl porážku býka, ani ovce nebo kozla. Maso nakupujeme v obchodě, zabalené v celofánu. Kdybychom se měli vrátit do dob 3
obětí a být svědky chrámových obětí, asi bychom byli v šoku. Krev byla názorným obrazem, co muselo být vykonáno za hřích. Židům 9:22 Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. Jedinou výjimkou bylo, že chudák mohl přinést místo obětního zvířete „… jako dar desetinu éfy bílé mouky v oběť za hřích; nepolije ji olejem a nedá na ni kadidlo, protože to je oběť za hřích" (Lv 5:11-13). Ale výjimka není negací pravidla, že „bez vylití krve není odpuštění". Bůh vždy zdůrazňuje, že smrt byla Jeho nařízení, Jeho odplata za hřích. Pohanská náboženství praktikovala vždy obřady smiřování bohů a duchů skrze krvavé oběti. Někdy zašli tak daleko, že prováděli lidské oběti, včetně obětování vlastních dětí. Ale ať nás ani na chvíli nenapadne, že Židé napodobovali pohanský obětní systém. Spíše, jak upozornil John Calvin, „všechny pohanské oběti byly jen napodobeninami, které vznikly z původních Božích nařízení" – satanisté kradou v nemocnicích krev, aby ji mohli přimíchávat do svých obětí, později v dalších vyučováních si povíme, jak jsou velmi těžké spoutanosti, ze kterých není jednoduché se dostat, pokud se lidé zapletou s těmito záležitostmi, které se týkají krve. Židům 9:12 A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Bůh vysvětluje, proč musí být prolita krev: Leviticus 17:11 V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření. Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Boží spravedlnost vyžaduje platbu pokuty, což je smrt. V Jeho milosti přijme smrt přijatelného náhradníka na místě hříšníka. Systém zvířecích obětí podle staré smlouvy znázorňoval trest obrazně a poukazoval ke Kristu, k beránku, který snímá hříchy světa. Jan 1:29 Druhého dne uviděl Jan Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. Očišťující krev – duchovní vítězství Krev Ježíše na tebe – toto pojetí je spíš blízké magii Legenda vypráví, že během vážné nemoci přišel ďábel k lůžku nemocného Martina Luthera, podíval se na něj s triumfálním úsměvem, přinesl obrovský svitek, který se sám odvíjel. Luther ze svitku předčítal, jeden po druhém, dlouhý seznam svých hříchů. Zpočátku se potácel v zoufalství. Pak náhle zvolal: To vše je pravda, ale zapomněl jsi jednu věc: „Krev Ježíše, Božího syna, nás všechny očišťuje od hříchů." Když tohle Luther řekl, žalobce bratra a jeho dlouhý seznam, pečlivě zaznamenaný na svitku, zmizel. Někdy si satan k obviňování může používat někoho blízkého, zvlášť pokud je sám zraněný, ublížený nebo má v nepořádku svůj vztah s Bohem. Čím bližší osoba to je, tím bývá útok pro nás těžší. Chyby se dopouštíme tehdy, když hledáme v sobě, v pocitech, ve svém jednání něco 4
coby dovolilo věřit, že satan nemá pravdu. Pokud přiznáváme, že pravdu má, propadáme zlobě nebo zoufalství. Vzít satanovi právo – vyznání hříchů a přijmutí odpuštění Římanům 8:33 Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! 34 Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Zjevení Janovo 12:10 A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: "Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. 11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. Dokonalá oběť Židům 10:14 autor znovu opakuje to, co Ježíšova oběť přinesla:„Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje". Tento verš staví vedle sebe dvě podstatné pravdy. Nejdříve tu, že postavení věřících před Bohem je dokonalé. Bůh jim odpustil všechny jejich hříchy skrze Kristovu oběť a připsal na jejich účet Kristovu dokonalou spravedlnost. To vše je základem našeho postavení před Bohem. Odpuštění zdarma z milosti Dnes jsem všechno dobře zvládl, cítím se skvěle, dnes jsem byl neobyčejně laskavý a trpělivý, něco jsem udělal pro Pána, mám výbornou náladu, dnes jsem si četl bibli déle a s větší láskou, proto se umím i lépe modlit asi mi dnes Bůh i více požehná-malá nesnáz s dětmi, hádka s manželkou, bolí mě zuby, špatná noha z postele, zablokovaly se mi záda, den jsem začal s nelaskavým a chmurným pocitem, jsem naštvaný a není mi vůbec dobře a cítím se pod psa, jsem Bohu příliš vzdálený, aby mi mohl dnes požehnat. Skrze víru ne ze skutků, činnosti, aktivity a práce Numeri 21:4 Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti 5 a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví." 6 I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. 7 Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil. 8 Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu." 9 Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. Jan 3:14 A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný." Koloským 1:21 I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích, 22 nyní smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony, 5
23 zůstáváte-li vskutku na víře založeni a v ní pevni, a nevzdálíte-li se od naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo hlásáno v celém stvoření pod nebem a kterého jsem se stal já, Pavel, služebníkem. Římanům 3:20 protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu. 21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, 22 Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, 24 ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. 25 Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve 26 v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. 27 Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. 28 Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Římanům 4:7 Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Římanům 4:1 Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla? 2 Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem. 3 Neboť co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.´ 4 Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti. 5 Kdo však pro svou spravedlnost nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost. 6 Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků: 7 `Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.´ Římanům 5:1 Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. 2 Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy. 2 Korintským 4:16 Proto nezemdlíváme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. 17 To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, 18 když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. Jan 6:47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří ve mne, má život věčný. Jan 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?" Římanům 10:11 neboť Písmo praví: `Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.´ 6
12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, 13 neboť `každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.´ Židům 11:1 Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz neviditelných skutečností. V PJ je skryto naše odpuštění hříchů a přijetí Bohem Jan 1:12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odmítá Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv." Jan 6:37 Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přichází, toho jistě nevyženu ven. Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, že kdo slovo mé slyší a věří tomu, kdo mne poslal, má život věčný a na soud nepřichází, ale přešel ze smrti do života. Jan 10:9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. 11 Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. Jan 8:31 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." Jan 10:27 Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28 a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. 1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. 2 Korintským 5:17 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. 18 A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista 2 Korintským 5:21 Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v něm. Koloským 1:13-14 On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky, 14 v němž máme vykoupení, odpuštění hříchů. 1 Janův 2:12 7
Píšu vám, dítky, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Efezským 1:7 V něm máme vykoupení skrze jeho krev - odpuštění přestoupení podle bohatství jeho milosti, 8 kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, Koloským 2:13 I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil 14 a vymazal rukou psaný záznam, který svědčil proti nám svými ustanoveními a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil ke kříži. 2 Timoteovi 1:9 on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy 10 a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. 1 Janův 5:10 Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. 11 A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. 12 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. 13 Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. Římanům 5:8 Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9 Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10 Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. Filipským 1:6 Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše. 1 Timoteovi 1:13 ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. Došel jsem však milosrdenství, protože jsem to činil z nevědomosti v nevěře. 14 A tím hojněji se projevila milost našeho Pána s vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši. 15 Spolehlivé je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Z nich jsem já první, 16 avšak proto jsem došel milosrdenství, aby Kristus Ježíš na mně prvním ukázal veškerou svou trpělivost jako příklad pro ty, kdo v něho budou věřit k životu věčnému. 17 Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky věků. Amen. Titovi 3:4 Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, 5 zachránil nás ne na základě skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství obmytím znovuzrození a obnovou Ducha Svatého, 6 kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, 7 abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici v naději života věčného. 8
Římanům 8:31 Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo proti nám? 32 On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? 33 Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! 34 Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Římanům 8:38 Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, 39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. 1 Janův 1:8 Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. 1 Janův 2:1 Moje dítky, toto vám píši, abyste nezhřešili; a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista spravedlivého. 2 On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. 1 Janův 4:9 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. 10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Další texty: Lukáš 15:1 Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 Farizeové a učitelé Písma reptali: "Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi." 3 Řekl jim toto podobenství: 4 "Kdo z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne? 5 A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena, 6 přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: `Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila. ´ 7 Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují." 8 "Nebo nějaká žena, která má deset drachem a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenalezne? 9 A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: `Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila. ´ 10 Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání." 11 Řekl: "Jeden člověk měl dva syny. 12 Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. ´ On jim rozdělil majetek. 13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14 A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi. 9
15 Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře. 16 A toužil nasytit se lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. 17 Tu přišel k sobě a řekl: `Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! 18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. 19 Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků. ´ 20 I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho. 21 Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků. ´ 22 Otec však řekl svým otrokům: `Přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály. 23 Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se, 24 protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen. ´ A začali se radovat. Žalmy 18:7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. Žalmy 22:25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. Žalmy 31:23 A já jsem si ukvapeně řekl: "Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. Žalmy 40:2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Matouš 26:28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů Lukáš 7:36-48 Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu. 37 Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že Ježíš je u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. 38 A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala vonným olejem. 39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v sobě: "Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná." 40 Ježíš mu na to řekl: "Šimone, musím ti něco říci." On říká: "Učiteli, řekni." 41 "Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů, druhý padesát. 42 Když neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?" 43 Šimon odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému více odpustil." On mu řekl: "Správně jsi usoudil." 44 Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: "Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. 45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy. 46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy. 47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje." 48 Jí pak řekl: "Jsou ti odpuštěny hříchy." 10
Lukáš 23:34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem. Lukáš 24:47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem Skutky apoštolské 7:58-60 a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. 59 Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" 60 Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel. Skutky apoštolské 10:43 Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří." Skutky apoštolské 13:38 Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Přísloví 28:13 Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne, kdo vyznává a opouští je, dojde milosti. Židům 10:18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. Židům 10:17 a potom dodává: "Už nikdy nevzpomenu na jejich hříchy a zločiny." 18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti. 19 Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně 20 tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo. 21 Máme také velikého kněze nad Božím domem, 22 a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. 23 Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme - vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný.
Jakubův 5:14-20 Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. 15 A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. 16 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže usilovná modlitba spravedlivého. 17 Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se opravdově, aby nepršelo, a vskutku nezapršelo na zemi po tři roky a šest měsíců. 18 A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu. 11
19 Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět, 20 ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. Židům 8:12 Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.
Proces pokání nebo odpuštění Co znamená pokání a jeho platnost Lukáš 24:47 a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. Skutky apoštolské 26:20 ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání. 2 Korintským 5:18 A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. 19 Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. 20 Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. 21 Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v něm. Přiznání, lítost, vyznání, prosba za odpuštění, opuštění hříchů………………… důkaz pokání - opačné skutky a pokud nejsou, je dobré se vracet k začátku, k pokání chyba církve – vedeme lidi k Boží milosti bez pokání "Vyznání zlých skutků je prvním počátkem dobrých," pověděl velký učitel církve Augustin z Hippo. Tam skutečně začíná základní obrat, kdy se člověk staví na Boží stranu proti sobě samému. Je však třeba mít na paměti, že v každém věku, tedy i ve věku milosti, nabývá odpuštění své platnosti teprve tehdy, když člověk vyzná svůj hřích, svou vinu. Není odpuštění bez pokání. Pokání není podmínkou pro Boží ochotu odpustit, ale jím člověk Boží nabídku přijímá. Připouštím, že pro vás nemusí být jednoduché zlomit návyk hříchu. Bohužel se můžete často zaplést do sítě, ze které se snažíte uprchnout. Ale ve chvíli, kdy opravdu vyznáte Bohu svůj hřích, je vaším upřímným přáním být navždy osvobozen z jeho otroctví. Pokud si to nepřejete upřímně, vaše vyznání je jen divadlem. Klamete sami sebe. Dokonce se snažíte oklamat Boha. Když prosíte Boha za odpuštění, měli byste zároveň prosit, aby vás osvobodil z moci hříchu a očistil vaše srdce od jeho poskvrňující přítomnosti. Právě to udělal král David poté, co se dopustil cizoložství s Bat-šebou. Vyznal svůj hřích Bohu, poprosil o odpuštění a také se modlil, aby ho Bůh vnitřně očistil: Žalm 51:12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha Vzdát se hříchu, který vyznáváte, je u pravého vyznání nezbytné, hřešit ale nemůžete přestat bez Boží pomoci. Proto prosba o milost zahrnuje jak modlitbu za odpuštění, tak za posvěcující milost. 12
Co není pokání Agresivní a depresivní typ – jeden hřích nepřizná ani za nic a ten druhý vyznává pořád Sebejistota Izajáš 47:8-9 Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší, která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si: "Já - a kdo je víc? Nebudu vdovou, nepřijdu o děti!" Přijde to ale na tebe obojí v jediné chvíli, v jednom dni: staneš se vdovou a přijdeš o děti. Všechno to na tebe přijde v plnosti, spoustě tvých kouzel navzdory, navzdory moci čárů tvých. Slepota Jeremjáš 5:24-25 Ani je nenapadlo říci: »Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas, ke žni stanovené týdny nám zachovává.« Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra." Falešný pokoj Jeremjáš 6:13-15 Všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až kněze všichni podvádějí. Napravují zkázu mého lidu povrchně: pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími, v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin Lež Jeremjáš 2:35 říkáš: »Jsem nevinná, jeho hněv se jistě ode mne odvrátil. « Hle, soudím tě za to, že říkáš: »Já jsem nezhřešila. « Jeremjáš 3:3-5 Přestože přeháňky byly zadrženy a jarní déšť nepřišel, měla jsi drzé čelo prostitutky, odmítla ses stydět. Copak i nyní ke mně nevoláš: Můj otče, ty ji důvěrník mého mládí! Což se bude hněvat navěky? Neustále bude chovat hněv? Podívej, to jsi říkala, ale to zlo jsi páchala, kdykoli jsi mohla. klamná slova Jeremjáš 7:4-10 Nespoléhejte na klamná slova: »Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův. « Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo, nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy, pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků. Ale vy spoléháte na klamná slova, jež nejsou k užitku. Smí se krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy? A přitom přicházíte a stavíte se přede mne v tomto domě, který je nazýván mým jménem, a říkáte: »Jsme vysvobozeni je nám odpuštěno. « To proto, abyste mohli páchat všechny tyto ohavnosti? Co pokání je Jeremjáš 3:22 "Vraťte se, synové odpadlí, já vaše odpadlictví vyléčím. »Zde jsme, přišli jsme k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh. Žalmy 139:23-24 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! Žalmy 51:3-6 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Žalmy 51:9-14 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného 13
ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Žalmy 51:19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Jakubův 4:8 Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé dvojí mysli. 9 Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. 10 Pokořte se před Pánem, a povýší vás.
Proč vyznávat Přísloví 28:13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování Kvůli vztahu s Bohem Žalm 51:5-6 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích Naše děti se narodily do rodiny přirozenou cestou a na tom nemůžeme nic změnit. Bez vlastního přičinění se staly členy naší rodiny. Pokud se nějakým způsobem proviní, měly by se ke svému přestupku přiznat a požádat o odpuštění, aby náš vztah nebyl narušen. Můžeme Boha ošklivě zklamat, ale naše pády a ani opakované selhání nás z Boží rodiny nevyloučí. Naše místo v Boží rodině je zajištěno bez vlastního přičinění skrze znovuzrození, které způsobuje zařazení a úplné odpuštění. Ke každodennímu životu v Boží přítomnosti patří vyznávání hříchů a prosba za Otcovo odpuštění. Každý rodič má stejnou zkušenost. Přijdete domů a váš potomek se před vámi skryje. Když ho najdete, nepodívá se vám do očí. Vyhýbá se vám, protože má špatné svědomí. Takový pocit viny znají i psi. Když udělají něco špatného, jdou vám raději z cesty!
Dobré svědomí, duševní a fyzické zdraví Možná jste slyšeli křesťany, kteří říkají, že ospravedlněný věřící člověk by neměl Bohu vyznávat svou vinu, protože Bůh ji už smyl krví Pána Ježíše Krista. Je pravda, že jako křesťan nejste již vinni v tom smyslu, že byste podléhali trestu. Přesto cítíte, že si stále zasluhujete trest, před kterým jste byli zachráněni. Právě vědomí toho, co si zasluhujete, vyvolává potřebu vyznání. Souhlasíte s Bohem, že si zasluhujete, abyste byli vyhnáni z jeho přítomnosti, i když vás díky Kristu vítá a přijímá. Kdybyste necítili, že si zasluhujete spravedlivé Boží odsouzení spíše než jeho milost, jak byste si jeho milosti mohli vážit? Úplné očištění od hříchů znamená, že máme před Bohem i čisté svědomí. Pokud v našem svědomí zůstává nevyznaný hřích, který nebyl odpuštěn, budeme jen zdráhavě přicházet k Bohu.
14
Žalm 38:4-6 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost Kvůli duchovnímu nepříteli Viz - Očišťující krev – duchovní vítězství Jaké hříchy vyznávat Není nutné, aby si člověk vzpomněl na všechno. Stejně nejsme schopní vše vyznat najednou. Jde o vyznání toho, co nám Pán Bůh připomene. Rozhodně se nevyplácí ze sebe ždímat hříchy, znichž jsme nebyli obviněni a které bychom vyznávali třeba jen kvůli lidem. Pocity při vyznávání Nemusíte se cítit vinni, ale vinni jste. Je to objektivní morální skutečnost. Jak všichni víme, vinu můžeme popírat tak dlouho, až se zatvrdíme natolik, že nás naše svědomí nebude dále trápit, ale pokud je Bůh svatý a my jsme porušili Jeho svatý standard, stojíme v Jeho soudní síni a jsme obviněni zákonem. Takže hlavní otázka není jen pocit provinilosti, ale skutečná soudní obžaloba. Pokud tě Bůh v soudný den odsoudí, tvá vina zůstane věčná. Lítost - není především pocitem, i když city mohou být také zapojeny. Jde o lítost nad tím, že jsme pohoršili a urazili milující srdce Boha. Někdy se mohou objevit jen emoce, např. pláč, ale nemusí se jednat o upřímné vyznání. Člověk může litovat více sám sebe. Pravá lítost znamená vzít vyznání vážně. Zástupné vyznávání Nehemjáš 1:6-7 Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi Daniel 9:20 Ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu své prosby o smilování Jób 1:5 Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval Je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: "Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu." Tak činil Jób po všechny dny. zpovědník Vyznání hříchu je součástí života křesťana. I jako znovuzrození lidé chybujeme a potřebujeme vždy nově vyznávat a slyšet ujištění o odpuštění. Jakub 5:16a Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Toto slovo naprosto není v protikladu ke slovu z 1 Tm 2:5 o tom, že Ježíš Kristus je jediný Prostředník mezi Bohem a člověkem. 15
Následovníci Ježíše Krista dostali autoritu přijímat vyznání hříchů a odpouštět v Ježíšově jménu: Jan 20:23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy." Jaká je to výsada a zodpovědnost! Nemůžeme přece nechat nevyužité privilegium rozvazovat hřích a zvěstovat odpuštění. Bratr v Kristu je nám dán, aby slyšel naše vyznání na místě Kristově a aby nám hříchy v Kristově jménu odpustil. Zpovědník má držet tajemství vyznání, tak jako ho drží i Bůh. Když jdu vyznávat ke svému bratru v Kristu, jdu vlastně k Bohu. 2 Korintským 5:18 A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. 19 Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. 20 Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. 21 Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my stali Boží spravedlností v něm. Reformace radostně objevila skutečnost, že člověk nepotřebuje žádné lidské prostředníky a že může jít v Pánu Ježíši přímo k Bohu. To byl skutečně čerstvý a osvěžující vítr, který narušil otroctví manipulace středověkého církevnického systému zpovědi. Mnozí věřící znají jeden závažný problém. Určitý hřích jsme vyznali Bohu, ale někdy se stane, že se hřích vrací a s ním nejistota, zda byl skutečně odpuštěn. Někdy si myslíme, že jsme hřích vyznali sobě a ne Bohu. Zraněné svědomí a různé rány se potom nehojí. Velkou pomocí je vyznání viny před svědkem, který nám zvěstuje Boží odpuštění. Možná závislosti, skryté hříchy, se kterými si nevíme rady, tam potřebujeme vyznávat společně, s druhými, se zpovědníkem nebo ve skupině 1 Petrův 2:9 Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky´ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Všeobecné kněžství věřících má i v tomto aspektu být realitou. Kněz ve Starém zákoně měl za povinnost dávat odpuštění na základě přinášené oběti. Ježíš se stal veleknězem i nejvyšší a konečnou obětí. Věřícím lidem daroval své kněžství a službu činit jeho oběť skutečnou v životě druhých a zvěstovat odpuštění. Bonhoeffer napsal: "Člověk, který vyznává své hříchy v přítomnosti bratra, ví, že není již jen sám se sebou, ale zakouší přítomnost Boží prostřednictvím reality druhé osoby... v přítomnosti bratrově musí být hřích vynesen na světlo" (1 Jan 1,9). Jeden kazatel vzpomíná, že když byl pastýřem svého prvního sboru, nezakusil milost vyznání. V návalu služby prožíval, že jsou v něm určité bloky, způsobené hříchem. Začal se zvláštními tichými chvílemi ve svém životě. První den po určitou dobu přemýšlel nad svým dětstvím, druhý den nad dobou svého dospívání a třetí den nad obdobím dospělosti. Všechny hříchy, na něž si vzpomněl, napsal na list papíru. Potom šel za bratrem, který byl ochoten být jeho zpovědníkem. Tam vytáhl své papíry a přečetl seznam svých hříchů. Potom chtěl své papíry uložit do tašky. Jeho zpovědník mu vtom ale zabránil, vzal papíry, roztrhal je na malé kousky a hodil do koše. To se pro tohoto služebníka stalo živým svědectvím o zničení hříchů. Potom 16
se modlili a bratr mu v Ježíšově jménu zvěstoval odpuštění hříchů. Po této chvíli už bylo jasné, že hříchy jsou tak daleko, jako je východ od západu. Při modlitbě se dostavila i jistota odpuštění a začala se uzdravovat zranění a bolesti duše. Co dělat, když se na nás někdo obrátí s prosbou, abychom byli jeho zpovědníkem. Jde o duchovní službu, a tak je dobré se připravit. Vlastní sebepoznání před Boží tváří je vždy pomocí. Když víme o svém hříchu a o svých zápasech, pak se nebudeme pohoršovat nad druhými. Když víme, jak je nesnadné a bolestné vyznat hřích, pak nikdy nezradíme toho, kdo vyznává. K tomu patří i bezpodmínečné zachování zpovědního tajemství. Dejme si pozor na zvědavost, abychom nevytahovali z druhých zbytečné detaily. Pozor i na přerušování vyznání druhého nevhodnými slovy, abychom neporušili svatost okamžiku vyznání. Vyznání a zpověď nás zbavují předstírání a farizejství. Všichni jsme velikými hříšníky před Bohem, a proto potřebujeme vyznávat a být připraveni být zpovědníky druhým ve stejném zápase.
obřadní rituál Pojetí odpuštění hříchů, jakožto obřadního rituálu pozbývá smyslu, a to ze dvou důvodů. Jednak upírá člověku jistotu Božího odpuštění na základě osobní modlitby (1J 1,9) a činí tak člověka závislého na bohoslužebných úkonech, a jednak nezohledňuje osobní pokání, bez kterého odpuštění není možné obdržet Lukáš 13:3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Židům 10:18 Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích. Oběti Starého zákona pozbyly jakýkoliv smysl, jsou bezcenné a zastaralé! To, k čemu směřovaly, Ježíš naplnil. Skrze kříž věřící nové smlouvy získali úplné odpuštění! A ten, kdo má úplné odpuštění v Kristu, nemá nejmenší důvod vracet se tam, kde není možné získat odpuštění! Kdyby římskokatolická a pravoslavná církev přijala poselství tohoto textu, musely by opustit doktrínu o očistci, kterou nikde v bibli nenajdeme. Očistec má být místo, kde duše zemřelých pykají za viny nevyznaných lehkých hříchů. Přátelé a milující pozůstalí po zemřelých mohou dokonce zaplatit za to, aby se za zemřelé sloužily mše a přinášely modlitby, které jim údajně zkrátí pobyt v očistci. Pokud nás Synova smrt přivedla k dokonalosti před Bohem Otcem, pak je očistec církevní výmysl! Náš text na základě knihy Židům zcela eliminuje praktiky sloužení zádušních mší za zesnulé. Nezaměňujme sloužení zádušních mší za pokání věřících. Tato praxe je ještě někdy spojena s odpustky, které mohou údajně odejmout viny nebo tresty za hříchy. Víra v očistec, vysluhování zádušních mší a prodávání odpustků je stejně mylná jako návrat do minulosti židovského obětního systému! Jakékoliv podobné nebiblické praktiky zmenšují Kristovy zásluhy Jeho oběti za nás na kříži. Jeho smrt získala pro věřící úplné odpuštění. Jeho smrt nás navždy posvětila. Jeho smrt úplně odstranila naše viny a hříchy. Představte si zamilovaného mladého muže, který je od své milé oddělen vzdáleností. Mladík má nádhernou fotografii své milé a každý den se těší pohledem na ni. Po čase se mladí lidé vzali a konečně jsou spolu. Fotografii stále mají, ale teprve život s milovanou dívkou naplnil veškeré očekávání. Pouhý stín skutečnosti – obraz se stal naplněním. A pak se jednoho dne začne mladý muž chovat nějak divně. Stojí před svojí ženou, na hruď tiskne její portrét a říká: 17
„Víš, znovu toužím po chvílích, kdy jsem měl jen tuto fotografii, proto odcházím. Vášnivě fotografii políbí a mumlá: „Můj drahý obrázku, ty jsi moje jediné štěstí a potěšení!" Každý z nás by jistě uznal, že se mladík, řečeno mírně, pomátl! Ale právě takové chování ilustruje pomýlenost těch, kteří opouštějí Krista pro stíny zaslíbení. Kristus a Jeho oběť na kříži vydobyla úplné odpuštění za všechny naše hříchy. Všechna náboženství, která vymyslela a vyučují systém lidských skutků, které mají zajistit odpuštění hříchů, jsou pouze stínem reality. Důvěřujte pouze Kristu a Bohu, v Jeho milost a úplné odpuštění!
Podmínka odpuštění Souvisí naše odpuštění s Božím odpuštěním? Druhou skutečností je, že v Modlitbě Páně Kristus učí, že nemůžete Boha prosit o odpuštění, pokud nejste ochotni odpustit lidem, kteří vás zranili. Bůh spojil tyto dvě věci dohromady. Chce, aby vyznání a prosba o milost uhasily v lidském srdci oheň nenávisti a zášti. Pokud toužíte přijmout Boží odpuštění, musíte chovat ducha odpuštění vůči svému bližnímu. Takže když přistupujete k Bohu, abyste mu vyznávali množství hříchů, kterých jste se dopustili, mělo by to ve vás vyvolat soucit s chybami ostatních. Marek 11:26 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení Matouš 6:12-15 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 13 A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. 14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem jejich přestoupení, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. Efezským 4:32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Rozdíl podle dispenzací Podle jakého principu má odpuštění fungovat? Abychom správně odpověděli, je dobré postřehnout rozdíl mezi Ef 4,32 a Mt 6,12. Asi není nesnadné odhalit, v čem se texty liší. Rozdíl je v posloupnosti odpuštění. Zatímco ve věku království je Boží odpuštění podmíněno skutkem člověka (jeho vlastním odpuštěním), ve věku milosti je Boží odpuštění nezávislé na lidské snaze. Bůh je připravil, protože sám chtěl. Odpuštění nesouvisí se znovuzrozením, protože znovuzrozeni jsme na základě dokonaného díla Kristova a nic víc. Souvisí to ale s křesťanovým odpuštěním z okamžiku na okamžik, na základě Kristova díla v nás, abychom mohli mít otevřené společenství s Bohem. Naprosto jasné je jedno: Bůh chce, aby lidé odpouštěli, ať se jedná o jakýkoli věk. Pouze východiska k odpuštění se podle správy věku v něčem liší, stejně jako se liší síla, kterou věřící k realizaci odpuštění používá.
18
Sotva kdy přemýšlíme o vlastním nedostatku odpouštějícího srdce ve vztahu k Božímu odpuštění pro nás. Mnozí křesťané jen zřídka, jestli vůbec, spojují svůj nedostatek obecenství s Bohem se svým nedostatkem odpuštění jiným, i když možná formálně odříkávají modlitbu Pánovu každou neděli při bohoslužbách. Otázky Hřích proti Duchu svatému Matouš 12:22-37 Tehdy byl k němu přiveden démonizovaný, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten němý mluvil a viděl. 23 A všechny zástupy byly u vytržení a říkaly: "Snad to není ten Syn Davidův?" 24 Když to uslyšeli farizeové, řekli: "Ten člověk vyhání démony jen s pomocí Belzebula, vládce démonů." 25 Ježíš znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: "Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí. 26 A vyhání-li Satan Satana, sám v sobě se rozdělil. Jak tedy obstojí jeho království? 27 A vyháním-li já démony s pomocí Belzebula, s čí pomocí je vyhánějí vaši synové? Kvůli tomu oni budou vašimi soudci. 28 Jestliže však já vyháním démony s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo království Boží. 29 Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže nejprve toho siláka nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům. 30 Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. 31 Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno. 32 A kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno; ale kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." 33 "Vypěstujte krásný strom, a jeho ovoce bude krásné, nebo vypěstujte špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Strom se totiž poznává po ovoci. 34 Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. 35 Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré věci, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé věci. 36 Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, vydají počet v den soudu. 37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen." Marek 3:28-29 Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. 29 Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem." Jak můžete přimět sebe a ostatní, abyste pocítili opravdové vědomí viny kvůli hříchu? Kdy je pocit viny falešný a nezdravý? Co by mohlo někoho odradit od vyznávání hříchů? Jaké jsou důsledky nevyznaného hříchu? Jak dalece byste měli vyznávat hříchy jiným lidem? 19
Proč je zástupné odčinění hříchů Kristem základní doktrínou křesťanské víry? Proč není žádná jiná očista hříchů možná jinak, než skrze Kristovu krev? Co bys poradil tomu, kdo říká, že důvěřuje Bohu, ale přesto pociťuje tíhu vin za hříchy spáchané v minulosti. Když se někdo zeptá, „Proč nestačilo, aby Bůh řekl, odpouštím ti? Proč je k tomu potřeba krev?" Jak odpovíš? Proč je důležité, abychom rozlišovali naše postavení v Kristu od každodenního života ve vztahu k odpuštění? Proč učení o očistci a zádušních mší znehodnocuje evangelium Boží milosti v Kristu? Jak odpovíš na otázku, že úplné odpuštění hříchů povede k prostopášnému životu? Závěr Satanovi se daří mistrovský kousek. Soustředí pozornost křesťanského světa na záležitost, kterou Bůh už dávno vyřešil, na hříchy a očišťování. Př. Babička sterilizuje zavařovací sklenice, doma z nich má sbírku, pořád je jenom čistí a nikdy do nich nedá ovoce pořád hledáme nějaké hříchy, abychom je mohli očistit, hrabeme se v minulosti, abychom pochopili, proč jsme dnes špinaví, když máme pocit, že jsme čistí pak samozřejmě ve vší skromnosti rádi předvádíme lesk svých drahocenných sklenic věnujeme mnoho pozornosti čištění a ne naplnění, Bůh nás volá k mnohem vyšším věcem
20
