Odložte brýle, prosím

Pavlína Veselá

Odložte brýle, prosím Brýle zrak neléčí

© Pavlína Veselá, 2012 Obálka © Pavlína Veselá, 2012 1.vydání, listopad 2012 Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc

2

Obsah Úvod: Dva skutečné příběhy

7

První část ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM Brýle zrak neléčí Operace zraku a jejich smysluplnost Boření mýtů o špatném zraku Co nám brání zlepšit si zrak

11 15 18 21

Druhá část V SOULADU S PŘÍRODOU Příroda je místem odpočinku i pro zrak Pohyb, pohyb, pohyb Narovnejte se! Zahoďte sluneční brýle Barvy, které uzdravují Zapomenutý význam tmy

28 34 37 39 44 48

Třetí část JEZTE ZDRAVĚ Výživa pro trvalé zdraví

54

Čtvrtá část NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI Síla myšlenek a slov Zachovat si dětskou představivost Minulost předurčuje budoucnost Hledání rovnováhy

69 74 76 81

Pátá část VĚNOVÁNO RODIČŮM Škola základ života…nebo ne? Hračky a proč méně znamená více Čtení, počítač a televize Dítě jako naše zrcadlo Energie správným směrem

86 97 102 108 111

Šestá část ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM VĚKU Stárnutí a zrak 115 Degenerativní onemocnění zraku a jejich léčba 119 Závěrem Slovníček odborných pojmů Inspirativní literatura Zdroje

5

124 127 130 133

6

Úvod

Dva skutečné příběhy Píše se rok 1987. Pavlovi je 37 let. Žije sám v zahraničí, kde pracuje jako programátor. Dostat se ze socialistického Československa na práci do kapitalistické země se sebou přináší velkou zodpovědnost pracovně uspět. Pavel tedy sedí za monitorem 12-16 hodin denně. Po pár týdnech má Pavel nepříjemné pálení v očích, jako by měl v oku písek. Vezme si dovolenou a navštíví dvě oční lékařky, z nichž jedna je uznávanou kapacitou v očním lékařství v tehdejším Československu. Obě oční lékařky změří zrak, jedna Pavla dokonce posílá ještě na speciální přístroj do Vojenské nemocnice v Praze 6. Výsledky se téměř shodují. Význačná kapacita Pavlovi sdělí, že měl pravé oko vždy slabší, ale dokud byl mladý, tak to nebyl problém. A nyní, v 37 letech, musí Pavel již nosit brýle. Jenomže brýle jsou Pavlovi velmi nepříjemné, tak ještě navštíví svého známého léčitele. Na rozdíl od očních lékařek léčitel zrak neměří, ale ptá se na životosprávu, jak dlouho Pavel pracuje (což je často do půlnoci), jak se v cizině stravuje (převážně konzervami), a jestli má také nějaký pohyb. Léčitel Pavlovi navrhne, aby nepracoval tak dlouho do noci, aby ihned přestal jíst konzervy a naopak jedl více ovoce a zeleniny. Také Pavlovi doporučí

7

pohyb. Alespoň občas by si mohl jít zaběhat nebo zahrát tenis. Již po několikadenním dodržování těchto jednoduchých pravidel Pavlovi “písek” z očí zmizí. Dnes, v roce 2012 je Pavlovi 62 let. Stále pracuje jako programátor. Brýle nikdy nenosil. Na prohlídce po těchto 25 letech mu oční lékařka řekla, že zrak je stále stejný a nezhoršil se.

Druhý příběh. V roce 1976 je malému Tomášovi 8 let. Jeho rodiče pojmou podezření, že špatně vidí na dálku a zajdou s ním k očnímu lékaři. Tomáš má sice dojem, že vidí dobře, nicméně oční lékař mu naměří krátkozrakost na obou očích a předepíše brýle. Rodiče jsou důslední a dbají, aby Tomáš brýle opravdu nosil. Brzy se zrak ještě zhorší, až se během pár let ustálí na pěti dioptriích na obou očích. To jsou již poměrně silné brýle. Tomáš si bez nich brzy nedokáže už svůj den ani představit. Přenesme se nyní v čase o 31 let dál, do roku 2007. Tomášovi je 40 let. Brýle a kontaktní čočky se staly neoddělitelnou součástí jeho života. Mezi jeho zájmy patří potápění, lyže a fotografování. U všeho brýle překážejí. A snad právě nepohodlí ho vede k zjišťování možností, jak se dioptrií jednou pro vždy zbavit. Nejprve sáhne po informacích k laserovým operacím očí, nicméně pro různá možná rizika to zamítá a hledá dál. Netrvá to dlouho a najde si k němu cestu metoda založená na zlepšení zraku přirozenou cestou. To je prvním krůčkem. O necelé tři roky později, v roce 2010 je Tomáš již bez brýlí a zakládá Institut pro lepší zrak – s cílem, aby se co nejvíce lidí dozvědělo, že i po 31 letech nošení brýlí je možné prací na sobě a svém životním stylu dosáhnout

8

zdravého zraku. A nejen to. Tomášovi zmizely tak časté bolesti hlavy, ztuhlost krční páteře a díky lepší životosprávě se zbavil únavy a nadbytečných kil.

Oba příběhy končí dobře. Výsledek je tedy stejný. Přesto je v nich obrovský rozdíl. Zatímco Pavlovi stačilo udělat pár malých změn v životě a brýlím se dokázal zcela vyhnout, Tomášovi trvalo téměř tři roky práce na sobě, než se dioptrií zbavil. Abych oba příběhy zasadila do rámce reality, Pavel je můj otec a Tomáš můj partner. Pro úplnost ještě doplním, že ani Pavlovi ani Tomášovi rodiče a prarodiče žádnou oční vadou netrpěli. Měla jsem možnost být svědkem Tomášovy „proměny“ a provázet ho na jeho cestě za lepším zrakem. Je to jako výstup na vrchol hory, která je zahalená v mlze. Nevíte, zda jdete dobře a jak dlouho to bude trvat. Jen občasné záblesky vrcholu při svitu slunce vám jsou nadějí a pomáhají překonat strastiplnou cestu. A stanout na vrcholu znamená pohled z úplně jiné perspektivy, s nadhledem, bez omezení a navždy vám změní život. Tato publikace by vám měla být vodítkem, jak pomoci sobě nebo svým dětem, abyste brýle nikdy nepotřebovali a uchovali si ostrý zrak po celý život. Nejlepším lékem je totiž prevence. Ale vězte, že nikdy není pozdě na změnu, neboť začít žít bez brýlí a kontaktních čoček se dá v každém věku.

9

První část

ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM

10

Brýle zrak neléčí

Vyléčíme oční vady brýlemi? Asi budete tušit, že odpověď je NE. Je to v zásadě stejné, jako bychom zlomenou nohu chtěli léčit doživotním invalidním vozíčkem. Nad tím se všichni zasmějeme. Jenže když pro vadu zraku dostaneme brýle*, přijde nám to normální. Ale je to přeci totéž. Stejně jako v případě zlomené nohy, když nebudu chtít řešit příčinu, tedy narovnat kosti a nechat je správně srůst, ale budu se přesto chtít pohybovat, tak invalidní vozíček účel splní. Brýle neřeší příčinu Ať je příčina jakákoliv, brýlemi pouze odstraníme následek a můžeme ihned dobře vidět. Zrovna tak jako invalidní vozíček neléčí zlomenou nohu, tak ani brýle neléčí zrak. Je to bohužel právě naopak. Sezením na invalidním vozíčku kosti nesrostou dobře a potřebná rehabilitace neproběhne. Vznikne tedy závislost na vozíčku a člověk již nikdy nebude chodit. Pokud nosíte brýle celý den, s největší pravděpodobností budete brzy potřebovat silnější a vznikne závislost. Zraku nebude umožněna náprava a bude dál degenerovat.

*

Brýle v celé publikaci používám i jako synonymum pro kontaktní čočky

11

Velká část z nás nosí brýle již od dětství. Často si ani nevzpomeneme, kdy se nám zrak zhoršil. Situace může být velmi podobná těm, se kterými se často na osobních konzultacích setkáváme. Uvedu příběh jedné maminky pětiletého syna. Na běžné prohlídce zraku lékař synovi přístrojem naměřil na obou očích -4 dioptrie, tedy silnou krátkozrakost. Mamince chlapce to přišlo zvláštní. Nikdy si nevšimla, že by měl chlapec problémy s viděním. Nicméně lékaře uposlechla a brýle začala chlapci dávat. Chlapec si ale stěžoval, že s brýlemi vidí hůř a jsou mu nepříjemné. Lékař maminku ujistil, že si syn zvykne a hlavně že bez brýlí by se mu zrak zhoršil. Po roce nošení brýlí byla maminka se synem na kontrole s očekáváním, že se zrak zlepšil. Jaké bylo tedy její překvapení, když lékař naměřil zhoršení na obou očích a předepsal -5 dioptrií. V té době nás paní kontaktovala. Domluvili jsme se na cvičeních, která by s chlapcem zkusila. Doporučili jsme ji speciální výživu pro zrak a vysvětlili jsme jí, že chlapec musí přestat nosit brýle, jinak ke zlepšení zraku nemůže dojít. Po třech měsících byla oční kontrola. A výsledek? Naprosto dokonalý zrak, žádná dioptrie.

Příběhy maminek předškolních dětí jsou si až neuvěřitelně podobné – dítě vidí vše bez problému, ale na běžné oční prohlídce mu lékař naměří dioptrie, leckdy velmi silné. Předepíše brýle a maminku důrazně poučí o nutnosti nošení, aby se zrak ještě nezhoršil. Paradoxní je, že nasazením brýlí dítěti, které do té doby subjektivně žádný problém se zrakem nemá, vlastně oční vadu způsobí a zafixuje. Kdo je tady viníkem? Oční lékař spoléhá na přístroje. Rovněž

12

předpokládá, že pokud na zrakové tabulce dítě něco v danou chvíli nepřečte, má problém se zrakem. Pokud máte předškolní dítě, budete vědět, že jeho psychika je velmi snadno ovlivnitelná. Možná bude doma celé dny zpívat nebo recitovat básničky, ale jakmile přijde cizí návštěva, nevyloudí ze sebe vůbec nic nebo v tom lepším případě něco rychle a potichu zadrmolí. Uděláte tím závěr, že má problém s řečí? Nikoliv, protože víte, že za chvíli se osmělí a bude zase takové jak ho znáte. Oční lékař vaše dítě nezná a neví o něm téměř nic. Nedokáže z krátké návštěvy usoudit, zda dítě opravdu nevidí nebo je jen vyvedené ze známé atmosféry a nedokáže zrovna spolupracovat. Možná jste v dětství zažili podobný příběh a od té doby nosíte brýle. Než tedy brýle svému dítěti opravdu nasadíte, ujistěte se, že skutečně špatně vidí. Určitě neuděláte chybu, když situaci zkonzultuje s více očními lékaři. Nezapomeňte, že pouhé nasazení brýlí zrak nezlepší, právě naopak. V jistých situacích je jejich nošení na dobu dočasnou přínosné, ovšem za předpokladu, že se jedná o brýle s nižší korekcí, než je oční vada a že zároveň s dítětem pracujeme na odstranění samotné příčiny zhoršeného zraku. U nás dospělých je situace jednodušší, protože jasně víme, co vidíme a co nikoliv. Můžeme se svobodně rozhodnout brýle nenosit, což je tím nejlepším řešením a zároveň pracovat na odstranění skutečné příčiny. Nebo můžeme brýle používat pouze když to je opravdu nutné jako třeba při řízení auta. Škodlivost brýlí demonstroval lékař Earl Smith z Fakulty optometrie na univerzite v Houstonu v USA. Realizoval pokus s opicemi s naprosto ostrým zrakem. Těmto opicím dával různé typy dioptrických čoček. Zjistil, že během několika týdnů po nasazení čoček na dálku se opice těmto

13

dioptriím přizpůsobily a staly se krátkozrakými. Stejně tak opice, které měly dioptrické čočky na blízko se staly dalekozrakými. V dalších pokusech používal čočky s astigmatickou korekcí a u těchto opic vznikl astigmatismus.

Odkládejte brýle, kdykoliv můžete Naše tělo je extrémně přizpůsobivé. Oční lékaři mají naprostou pravdu, když vám při novém předpisu na brýle říkají, že prvotní nepříjemné pocity odejdou a že si zvyknete. Pokud si chcete zlepšit zrak nebo se vyhnout zhoršení zraku, je velmi důležité přestat brýle používat. U silnějších dioptrií začněte postupně. Odkládejte brýle kdykoliv je to jen možné – na vycházce se psem, doma, při jídle nebo při relaxaci. Vnímejte, jak se u toho cítíte. Můžete si také pořídit brýle s nižšími dioptriemi, pokud je nemůžete odložit úplně. Platí, že čím déle brýle nosíte a čím jsou silnější, tím pomaleji se jich pravděpodobně budete zbavovat. Nespěchejte na své tělo. Nevystavujete se stresu, že nepoznáte lidi, co vás zdraví na ulici nebo že vběhnete někomu pod auto. Začněte s odkládáním brýlí v bezpečí svého domova nebo na procházce ve známém terénu.

14

Operace zraku a jejich smysluplnost

Od doby prvních laserových zákroků pro krátkozraké, dalekozraké a astigmatiky zažívají oční kliniky velký rozkvět. Reklama na snadné řešení očních vad se na nás valí ze všech stran. Slibují, že nás za pár minut zbaví dioptrií nebo třeba šedého zákalu. Kdo z nás by dnes neznal někoho, kdo už po operaci LASIK nemusí nosit své dioptrické brýle nebo vyměnil šedý zákal za umělou oční čočku? Chirurgicky se odstraňují i další oční vady jako je třeba šilhání. Věřím, že to zní lákavě. Pár minut na zákrok a oko je opět zdravé. Jak dokonalé by to bylo, kdyby to tak ovšem fungovalo! Před rokem byl na našem kurzu pán ve středních letech. Vyprávěl, jak před několika lety absolvoval operaci obou očí a dioptrií se zbavil. Po pár letech se však jeho stav vrátil na původní čtyři dioptrie na obou očích. Pochopil, že další operace není správnou volbou. Již během našeho kurzu vnímal, jak zrak pozitivně reaguje.

Lékařství dokáže neuvěřitelné věci. Naprosto schvaluji a obdivuji, jak lékaři dokáží uzdravit oběti autonehod, popálenin nebo jiných vážných úrazů. Traumatologická oddělení nemocnic jsou pro mě jednoznačně ukázkou obrovského lidského pokroku tím správným směrem. Vážím si lékařů, kteří mě poučí o prevenci a poradí, co dělat příště jinak. V případě většiny očních zákroků jsem ale přesvědčená, že se

15

člověk zbaví pouze následku, a to ještě s pod-stoupením řady nemalých rizik. Operace odstraňují pouze následek Oční operace LASIK stejně jako třeba operace šedého zákalu však zrak neléčí. Odstraní následek, nikoliv příčinu problému. A ještě k tomu velmi násilnou, invazívní metodou a s nezanedbatelnou řadou možných rizik. Metoda LASIK byla v USA oficiálně schválena v roce 1995. V čele FDA úřadu*, který kdysi tuto metodu schválil a tím prohlásil za bezpečnou, byl pan Morris Waxler. Během let M.Waxler ze své funkce odešel, i když s úřadem FDA stále spolupracuje. V roce 2008 se poprvé oficiálně rozvířila diskuse o vedlejších účincích metody LASIK, které nejsou rozhodně zanedbatelné. Dva roky poté se M. Waxler vyjádřil, že schválení metody LASIK se nyní ukazuje jako nesprávné. Začátkem roku 2011 podal pan Waxler oficiální žádost k úřadu FDA o zakázání metody LASIK a to díky epidemickému nárůstu následných a neřešitelných očních problémů. Do konce roku 2011 nebylo na jeho žádost úřadem FDA odpovězeno a toto téma je stále otevřené.

Domnívám se, že k chirurgickým zákrokům přistupují lidé velmi lehkomyslně a bez obstarání si dostatku informací. A co je nejzávažnější, lidé stále věří, že lékař ví nejlépe, jestli je třeba něco operovat nebo ne. *

Food and Drug Administration (FDA) je obdoba našeho Ministerstva zdravotnictví

16

Za své zdraví zodpovídáme jen my sami Je třeba si uvědomit, že zejména v případě operací LASIK se jedná o zcela komerční záležitost bez jakékoliv kontroly ze strany Ministerstva zdravotnictví. Oční kliniky vám operaci zraku nebudou rozmlouvat, jsou plně podnikatelskými subjekty a chtějí své služby prodávat. Zodpovědnost neseme jen my sami. O to horší je rozhodování za naše děti – zda je poslat na doporučení lékaře na chirurgický zákrok nebo nikoliv. Každý případ je jedinečný. Někdy je tělu opravdu třeba pomoci a jindy to lépe zvládne bez cizích zásahů. Věřím, že chirurgický zásah by měl být vždy až tím nejposlednějším řešením. Až když všechny jiné možnosti selžou a hrozí vážné poškození zraku.

17

Boření mýtů o špatném zraku

Máte-li špatný zrak, asi jste se již někdy zajímali o příčinu. Proč zrovna vy špatně vidíte? Můžete se zkusit zeptat svého očního lékaře nebo zalistovat v odborné lékařské literatuře. Pokud vynechám důvody jako je úraz nebo nehoda, najdu zpravidla dvě odpovědi. První z nich je dědičnost a druhá je stáří. Slýcháme to tak často nejen u zrakových vad, že to bez většího zamyšlení bereme za dané. Jenže co na to říká historie? Pokud jsou zrakové vady skutečně dědičné, měli opravdu naši předkové několik generací zpět tak špatný zrak, jako máme my a naše děti? Zhruba před sto lety, v období první světové války, provedl oční chirurg Ernest Thomson analýzu mezi dětmi navštěvujícími školy v okolí Glasgow. Krátkozrakost nebo astigmatismus zaznamenal u 18-24%, v závislosti na oblasti, ze které pocházely. Zajímavé na tom je, že jak Thomson uvádí, toto číslo je větší, než vzorek v dospělém věku. Velká část dětí především s nižšími dioptriemi nikdy brýle nezačala nosit. Důvody byly jistě jak finanční, tak i to, že kontroly zraku nebyly rozšířené jako dnes. Mohlo snad nenošení brýlí být důvod, že některým dětem se zrak během let vylepšil? Nebo děti jen selhávaly při zrakovém testu, i když v běžném životě byl jejich zrak v pořádku? V každém případě z tehdejší dospělé populace mělo oční vadu zhruba 20% lidí. Aktuální číslo pro Českou republiku z roku 2011 je 53%.

18

Zrakových vad drasticky přibývá Thomson vede úvahu nad příčinami zhoršeného zraku a zastává názor, že dědičnost nehraje zásadní roli. Díky tomu, že se jedná o období počátku dvacátého století, vidí jako jednu z velkých příčin nevyhovující stravu a životní podmínky dětí, především z hlediska hygieny. Oční nemoci a vady viděl jako výsledek různých horečnatých onemocnění nebo infekcí. Tyto důvody v naší moderní době dávno pominuly, ale nahradily je jiné faktory. V dnešní době vidíme trend opačný. Když si uděláme průřez společností, čím vyšší věkovou kategorii vezmeme v úvahu, tím vyšší procento lidí má nějakou oční vadu. Jednou z nejvíce postižených oblastí zrakovými vadami na světě, především krátkozrakostí, je Singapur. Statistiky Očního výzkumného ústavu v Singapuru z roku 2001 uvádějí, že krátkozrakost se týká 15% předškoláků, 33% dětí na základní škole a 70% mladých lidí, kteří ukončili vysokou školu. U dospělých toto číslo dosahuje dokonce 90%. Oftalmologická studie ze Spojených států amerických, uveřejněná v roce 2009, sledovala trend očních vad mezi lety 1971-72 a 1999-2004. Závěrem studie je, že mezi těmito lety došlo k podstatnému nárůstu krátkozrakosti, a to z 25% na 41,6%. A co je ještě horší, tato čísla se neustále rychle zvyšují. Pořád si myslíte, že to je výsledek genů? Statistiky uvádí, že 2% dětí se narodí se zrakovou vadou. Takže 98% dětí má podle lékaře v době narození zrak zdravý. Ke zhoršenému zraku se patrně dostáváme postupně během života, ať je to v útlém dětství, v pubertě, na vysoké škole nebo okolo padesátky. Domnívám se, že ukazovat prstem především na dědičnost jako viníka zrakových vad je nesprávné. Procento dětí,

19

které si nesou oční vadu ve svých genech je zanedbatelné. Už vůbec nám dědičnost nevysvětlí zhoršování zraku v průběhu života. Většina lidí prožila nějaké období života se zdravým zrakem a až pak nastalo „něco“, co způsobilo zhoršení zraku. Těžko se mi věří, že polovina české populace mezi 64-74 lety trpí šedým zákalem jako přirozeným výrazem stárnutí organismu. Brýle na čtení jsou automaticky předepisované lidem nad 40 let, přičemž moje babičky je potřebovaly až ve svých 80-ti letech. Když se lidé dožívají 80 nebo 90-ti let, jsme snad ve čtyřiceti staří, aby bylo normální, že potřebujeme brýle? Příčinu zhoršení zraku hledejte v sobě Oční vady a nemoci, neboli ono „něco“, které je na počátku zhoršení zraku, nejsou žádné externí vlivy mimo naší kontrolu. Je to signál, že něco v našem těle nefunguje dobře. Je to vychýlení se z harmonie, z rovnovážného stavu. V západní civilizaci jsme si navykli vinit jiné za své vlastní problémy. Chodíme k lékaři a očekáváme, že nás vyléčí. Přenášíme zodpovědnost za své zdraví na druhé a jen pasivně čekáme, až nemoc odejde. Klíč k uzdravení svého zraku musí každý hledat sám v sobě. Nikdo nás nezná lépe, než my sami. Nemůžeme očekávat, že bude někdo cizí lépe vědět, v čem tkví naše nemoc a jak se vyléčit. Naštěstí ani žádnou externí odpověď nepotřebujete. Vy víte nejlépe, jak se vyléčit. Potřebujete se jen naučit sobě naslouchat a porozumět. V tom vám tato knížka bude průvodcem a inspirací.

20

Co nám brání zlepšit si zrak?

Uvádí se, že asi 90% informací, které vnímáme, nám zprostředkovává právě zrak. Díky vynálezu brýlí mohou i lidé silně slabozrací ihned vidět. To je bezesporu úžasné. Zároveň se zde skrývá jedno velké nebezpečí. Nasadit brýle nebo kontaktní čočky je velmi jednoduché a pohodlné řešení. Právě tato jednoduchost často zcela odvádí naši pozornost od jakékoliv péče o zrak. Ignorujeme signály v podobě únavy očí, pálení, zarudnutí a dál sedíme před blikajícími obrazovkami počítačů, televizí a dlouhé hodiny v umělém osvětlení našich moderních kanceláří. Bereme zrak jako samozřejmost. Vytěžujeme ho na hranici únosnosti. Stěžujeme si na unavené oči a související bolesti hlavy. Domníváme se, že nasazením brýlí, které za nás zaostří, je problém vyřešen. Vytvořili jsme si obecné povědomí, že o zrak není třeba se starat. Brýle nám navrátí okamžitou schopnost ostrého zraku a pro ty, které brýle nebo kontaktní čočky obtěžují, se nabízejí operace očí. Optický průmysl je velký business Vztah naší společnosti k brýlím se změnil. Ještě před dvaceti lety byly děti s brýlemi často terčem posměchu a narážek od spolužáků. Dnešní doba naopak používá brýle jako

21

vhodný doplněk nejen vzhledově, ale i odborně. Veřejné průzkumy potvrzují, že vnímáme lidi s brýlemi jako inteligentnější a důvěryhodnější. Obrovský rozvoj optického průmyslu se všemi možnými barvami a tvary brýlí, které z této pomůcky tvoří zajímavý doplněk, jednoznačně pomáhá k akceptování brýlí jako něčeho běžného. Dalším důvodem je jistě i to, že dnes nosí brýle o tolik víc lidí než před dvaceti lety. Brýle se stávají normální. Ale je opravdu normální, že již malé děti potřebují brýle? Zlepšení zraku nevěříme Většina z nás věří, že lidské tělo můžeme ovlivňovat a formovat ve větší či menší míře podle svých představ, ať se jedná třeba o fyzické tvarování postavy vhodným cvičením nebo o duševní vývoj. U zraku tento názor většina z nás nemá. Pokud je možné naučit se jezdit na kole nebo získat pevnou a štíhlou postavu, proč by nešlo zbavit se dioptrií, šedého zákalu a mít opět ostrý zrak? Když si zlomíte ruku nebo nohu, tak předpokládáte, že to sice bude několik měsíců trvat, ale že brzy zase bude mít vaše končetina plnou funkci jako dřív. Jenže se zrakem to tak zažité nemáme. Naše očekávání většinou nejsou taková. Naopak. My už ani neočekáváme, že když jednou brýle nasadíme, že nastane doba, kdy je zase nosit nebudeme. Důvodů, proč si myslíme, že se zlomená ruka dokáže uzdravit a zrak nikoliv je několik. První je naše zkušenost. Buď jsme sami měli v životě něco zlomeného nebo určitě známe někoho, kdo měl zlomeninu a máme osobní nebo

22

zprostředkovanou pozitivní zkušenost s vyléčením. Jenže kolik známe lidí, co si sami uzdravili zrak? Druhým důvodem je naše zdravotnictví. Lékař nám jistě řekne, že zlomená ruka se zase uzdraví. Ale u zraku? Tam se nám dostane nejčastěji rady, ať nosíme brýle nebo to bude ještě horší! Doba, ve které žijeme, uznává odborné specializace, které se neustále vyvíjejí. Věda hledá lepší a lepší řešení pro problémy naší společnosti. Oční vady nebyly nikdy tolik rozšířené jako v dnešní době. Rovněž zrak nebyl tolik namáhaný jako dnes. Vždyť ještě před sto lety pracovalo 90% lidí venku a pouze 10% v uzavřených prostorách. Dnes je toto procento přesně opačné. Když se znovu vrátím k příměru zlomenin, tak mi jistě dáte za pravdu, že nejrůznější zlomeniny provázejí lidstvo od jeho počátku. Představte si třeba dobu patnáctého století, středověk. Jak časté asi byly zlomeniny? A jak časté oční vady? Určitě lidé také trpěli očními problémy, ale díky jinému životnímu stylu nebyla například krátkozrakost tak běžná jako dnes. Zcela logicky se lékařství spíše zabývalo možnostmi léčení zlomenin než očních problémů. Právě v 15.století bývalo časté, že zlomenina nohy nebyla nikdy zcela vyléčena a člověk celý zbytek života kulhal. A při závažnějších zlomeninách se třeba již nikdy na své nohy nepostavil. Naše dnešní lékařství by člověku vrátilo plné zdraví. Jak úžasný pokrok jsme udělali. V některých oborech dosahuje naše lékařství fantastických výsledků. Jenže právě oblast zraku takovým oborem není. Oční vady nikdy v historii nebyly tak rozšířené jako dnes, a asi i proto se lékaři věnovali závažnějším tématům. Velký až epidemický nárůst zrakových vad (a to zejména krátkozrakosti) zaznamenáváme až v několika posledních desetiletích. Stejně jsou na tom závažná degenerativní oční

23

onemocnění jako je šedý zákal a makulární degenerace sítnice. Oční lékařství je tedy stále velmi mladé. Naši předkové žijící v 15. století nevěřili, že zlomenina nohy se dá zcela vyléčit a my dnes většinou nevěříme, že se dá léčit zrak. A slovem léčit mám na mysli skutečně zbavení se oční vady nebo nemoci, bez použití laserů nebo jiných invazivních zásahů. Nevěříme v uzdravení zraku proto, že nám tuto možnost nenabízí naše lékařství a nemáme s tím osobní nebo zprostředkovanou zkušenost. Třetím závažným důvodem, proč nevěříme ve zlepšení zraku je netrpělivost. Obrovský pokrok posledních pár desítek let na nás uvrhl velké břemeno – stáváme se otroky svých technologických vymožeností a především času. Snad nejčastější větou této doby je „nemám čas“. Na vše chceme rychlá a pohodlná řešení. Za okamžitá řešení si rádi připlatíme. Jenže zlepšení zraku je pomalý proces, kde nám nikdo nedokáže garantovat, jak dlouho bude trvat. Může to být otázka týdnů, ale mohou to být i dlouhé měsíce nebo několik let. Souvislost zraku s naším tělem a duší Naše tělo a duši si můžete představit jako jednu velkou skládanku, jako puzzle. Sestává se z množství malých dílků, které do sebe perfektně zapadají. Pokud máte nějaký dílek poškozený nebo posunutý, nikdy nesložíte celý obrázek a nedosáhnete harmonie a rovnováhy. Zrak funguje jako cokoliv jiného v našem těle – je propojený s ostatními orgány, s našimi pocity, názory, postoji, naším okolím. Izolovanost je naše iluzorní představa,

24

domněnka, kterou naše společnost posiluje a které věří. Ale všechno souvisí se vším. Zrak nejsou jen oči. V přímé souvislosti to jsou nervová zakončení, svaly, mozek, paměť, schopnost představivosti, fantazie a emoce. Zrak je závislý na okysličení a výživě těla, je propojený s orgány jako jsou játra a ledviny. Oko je v jiné rovině oknem do duše. Naše lékařství je tedy na samém pokraji. Ve snaze větší a větší odborné specializace vidí z člověka nepatrný kousek, jeden dílek skládačky, který pro sestavení celého obrázku nikdy nebude stačit. Vzpomínáte si, jak lékař vyšetřuje váš zrak? Rozkape oči, posvítí vám do oka a měří vás na přístroji, nebo každé oko zvlášť na zrakové tabulce. To je většinou vše. Ale co ví o vás jako člověku? Ptá se vás jak vidíte? Co ví o vašich starostech, v jakém životním období se právě nacházíte, jaké jiné nemoci vás trápí, jaký jste zrovna měli den, zda jste teď odpočatí a v pohodě nebo nevyspalí a sužovaní myšlenkou, zda budete mít dost peněz na splátku hypotéky příští měsíc? V případě vašich dětí je to stejné. Navíc tam hraje důležitou úlohu strach. Jak ze samotného vyšetření, z lékaře, tak strach z toho, že dítě selže. A jen samotný strach dokáže výsledky podstatně zhoršit. Dovolím si tedy říct, že oční lékař o vás nebo vašem dítěti neví téměř nic. Za ten čas, který vám běžně věnuje, se toho ani moc dovědět nedokáže. Lékařské vzdělání se v oblasti zraku naprosto nevěnuje možnostem jak očním vadám předcházet nebo jak je skutečně uzdravovat. Učí se je diagnostikovat a korigovat externími zásahy, jako jsou brýle, čočky nebo operace. Neočekávejte, že vám oční lékař dokáže poradit s vhodnou preventivní péčí o zrak nebo vám dá naději, že se zrak zase zlepší.

25

Nehledě na skeptické názory lékařů, zrak si opravdu můžeme zlepšit. Dokonce mu většinou můžeme navrátit všechny přirozené funkce. Čím dříve se zraku věnujeme, tím lépe. Pokud již v dětství ukážeme dětem, co je pro jejich zrak dobré a co nikoliv, pokud si udrží pocit rovnováhy a budou schopné rozpoznat signály svého těla a reagovat na ně, dáme jim do života obrovský dar - zdraví. Nikdy není pozdě. Zlepšit zrak si můžeme v každém věku. Ale zase je to jako u té skládanky. Když máme dílky čtyřicet let staré, bude těžší dělat změny, opravovat a nahrazovat špatné vzorce novými návyky.

26

Druhá část

V SOULADU S PŘÍRODOU

27

Příroda je místem odpočinku i pro zrak

Všichni to samozřejmě víme. Příroda je nenahraditelná. Možná je to pro nás tak jasné, že se nad tím už vůbec nepozastavujeme a tak ani nezpozorujeme, jak málo času skutečně venku trávíme. Z naší populace jsou na tom s pobytem venku asi nejlépe malé děti – tedy kromě ryze „venkovních“ zaměstnání, kterých je ovšem poskrovnu. Čím je dítě větší, tím počet hodin strávených mimo stěny budovy rapidně klesá. Velkou část u dětí školou povinných jednoznačně ubírá škola. A stále větší část zabírají různé kroužky, které svobodně pro děti volíme a to v dobrém přesvědčení, že jsou pro ně přínosem. Nakonec dnešní trend je takový, že už předškolní děti navštěvují kurzy angličtiny, cvičení, tancování nebo malování. Bydlím v Praze v klasické sídlištní zástavbě. Ihned za domem začíná pěkný velký park. Nerada trávím čas doma. Pokud není zrovna možnost vyjet z Prahy do přírody, chodím s dcerou do našeho parku. Nepřestává mě udivovat jak málo lidí během pracovního dne potkáváme. Jedinými dalšími návštěvníky jsou majitelé pejsků, občasní běžec se sluchátky a několik maminek s kočárky. Celkem bych je spočítala na prstech u rukou. Co tedy celý den dělají ti naši sídlištní spolusousedé, kteří jsou již v důchodovém věku? A co maminky

28

s malými dětmi, kterých je po čtvrté hodině venku spousta?

Pobytem uvnitř, ať se jedná o školu, kancelář, auto, nákupní centra, kroužky nebo prostě náš domov, připravujeme zrak hned o několik základních funkcí, potřebných pro zdravé vidění. Chybí nám přirozený pohled do dálky Pokud je zrak delší dobu uvězněn v místnosti, nutně zaostřuje po celou dobu na blízko. Pohledů do opravdové dálky je minimálně a to nejen proto, že se většinou jedná o malé místnosti, ale hlavně i díky činnostem, kterým se věnujeme: čtení, kreslení, práce na počítači, indoorový sport nebo nakupování. Pohled do dálky je pro oko relaxační, zatímco pohled na blízko oko namáhá. Tím, že je oko dlouhou dobu „uzamknuto“ v pohledu na blízko, vytváří se jednostranná zátěž na oční svaly, které umožňují zaostření na blízké vzdálenosti a v dlouhodobém efektu může vést ke změně tvaru oční bulvy a krátkozrakosti. V přírodě trénujeme oční svaly automaticky Příroda je naším přirozeným prostředím a skýtá nám vyrovnaný pohled na blízko a do dálky. Aniž bychom o tom přemýšleli, naše oči neustále těkají a přebíhají mezi předměty a všemi podněty: pozorují stromy, hory v dálce, kopce, pak trávu a cestičku pod nohama, občas nás něco zaujme, přijdeme k tomu blíž a prozkoumáme detail, vezmeme to do ruky a zblízka zaostříme. 29

A to se týká i neustálého pohybu oka. Příroda je rozmanitá, členitá, pestrá v barvách, svých formách, které se navíc mají schopnost měnit. Stejné místo při každé další návštěvě nás pokaždé překvapí něčím jiným. Pro zrak je příroda obrovský zdroj informací a podnětů, což zcela nevědomě vyvolává kontinuální pohyby očí. Těm se říká mikropohyby. Nejsme schopni je vědomě ovládat ani si je uvědomovat, ale i tak zdravé oko udělá 50-60 mikropohybů za vteřinu. Zároveň jsou však pro oko životně důležité, bez těchto pohybů nemůže být zrak ostrý. Možná si řeknete, že v nákupních centrech je přece také spousta podnětů a barev. Ano, to je pravda, ale bohužel to jsou podněty, které naopak zrakovou soustavu přetěžují, jako různé blikající a svítící nápisy, nadměrný hluk a opět pohled na krátké vzdálenosti. S pobytem venku se zároveň dostává našemu zraku velmi důležité výživy, kterou je denní světlo a sluníčko. To ovšem za předpokladu, že se tomu sami nebráníme používáním slunečních nebo dioptrických brýlí a čoček. Sluneční světlo je tak významné, že jsem mu věnovala samostatnou kapitolu. Zrak potřebuje dýchat Vzpomenete si, jak vaše oči reagují v místnosti, kde se topí a je tam suchý vzduch? Kromě únavy, která se v přetopených místnostech rychle dostaví, si můžete všimnout, že i oči se cítí unaveně. Přirozený venkovní vzduch má optimální vlhkost pro oko a zrak nadměrně neunavuje. Pokud se pohybujete v prostorách s klimatizací, málo větraných nebo

30

přetopených místnostech, unavujete svůj zrak rychleji než je přirozené. S teplotou a vlhkostí vzduchu úzce souvisí další z aspektů potřebných pro zdravé oči a to dostatečné okysličení těla. Zrak je velmi náročný na spotřebu kyslíku. Udává se, že asi jedna třetina krve, která se dostává do oblasti hlavy, je využita právě pro vyživování zraku. Ideální tedy je, abyste nevytěsňovali ze svého dne pohybové aktivity venku na úkor příliš mnoha hodin strávených v kanceláři, učením, sezením u televize a zájmovými aktivitami uvnitř budov. Bohužel velká část nás dospělých má s přírodou kontakt naprosto minimální. Pokud patříte do této kategorie, může chvíli trvat, než si najdete cestu zpět a budete se obklopeni přírodou cítit jako doma. Pro okysličení těla můžete udělat něco ihned – i při čtení této knížky. Pořádně se zhluboka nadechněte, vzduch se vám musí dostat do břicha, hrudníku a ramen a stejně mocně vydechněte. Mnoho lidí dýchá povrchně, až se zdá, že téměř nedýchají. Snažte se dýchat až do břicha. Připomínejte si dýchání hlavně ve chvílích koncentrace nebo stresu, protože to jsou právě okamžiky, kdy se automaticky dech snižuje. Být celý den ve shonu a stresu znamená, že dýcháte naprosto minimálně. Každý den venku Choďte každý den ven. Možná teď vnitřně souhlasíte, ale říkáte si, jak to udělat. Možná pracujete do večera a ven se dostanete jen o víkendech. Nebo jste v důchodu a ven vás nic neláká. Je jasné, že to je situace mnoha lidí. Snažte se hledat i malé časové úseky, kdy můžete být venku. Vystupte cestou

31

do práce a z práce o stanici dříve a zbytek jděte pešky. Pořiďte si psa nebo se domluvte s kamarádem na krátkém raním či večerním společném běhání. Využijte pauzu na oběd k malé procházce venku. Když se zamyslíte nad tím, co všechno během dne děláte, určitě najdete časový úsek, který můžete vynechat a raději být venku. Stačí přestat zapínat televizi a internet a hned vznikne čas pro procházku. Příroda otevírá naší duši Společnost, ve které žijeme, nás od mala vede k myšlení a soustředění. Chce se po nás, abychom spojovali myšlenky do logických celků a přemýšleli, než něco řekneme. Tím zaměstnáváme levou mozkovou hemisféru. Věnujeme veškerou pozornost myšlenkám, vynakládáme obrovské úsilí, abychom našli správná řešení a „teď a tady“ zůstává zapomenuto. Příroda je opakem našeho běžného života v civilizaci. Čas plyne nelineárně, někdy velmi rychle a jindy nekonečně pomalu. Příroda působí na všechny naše smysly. Dává nám spoustu impulsů na různých úrovních, které nás udržují v přítomnosti „teď a tady“. A co je nejzásadnější – v přírodě se na nic nesoustředíme, necháváme k sobě myšlenky volně přijít, na rozdíl od namáhavého hledání správných řešení a snažení se něco vymyslet v běžném životě. Příroda poskytuje zázemí pro otevření lidské duše. Dává volný průchod emocím. Dlouho zadržované pocity, které jsme v době jejich vzniku nedokázali rozpustit, nutně potřebují na povrch. Odložte brýle, které tvoří nepropustnou zeď pro vaše emoce a vnímejte svět bez nich. Cokoliv vás svazujte, dejte stranou, ať se cítíte volní a „nazí“. Stanete

32

se alespoň na okamžik součástí přírody. Můžete naplno vnímat sebe, umožnit všem pocitům vyjít na povrch a očistit se od všeho, co vás podvědomě tíží. Nemusí to být příjemná zkušenost. Ale rozhodně pro vás bude velmi přínosná.

33

Pohyb, pohyb, pohyb

Zkuste se zamyslet, kolik času během dne trávíte sezením a kolik pohybem? Možná by bylo zajímavé si to během dne zapisovat a většinou byste byli překvapeni, jak málo času se hýbete. A jak jste na tom byli s pohybem před rokem, pěti nebo dvaceti lety? Dokud jsme byli malými dětmi, nedokázali jsme sedět na jednom místě. Stále bylo co dělat. Touha objevovat nás hnala do nejrůznějších aktivit. S přibývajícími léty se ovšem pohybové aktivity zmenšovaly, až jsou z nás zaměstnaní lidé, kteří ujdou za den pár metrů k autu, z parkoviště do práce a pak ještě občas k automatu na kávu. S důchodovým věkem se k tomu přidají bolesti pohybového aparátu nebo různá onemocnění a hýbeme se ještě méně. Svaly na celém těle nám postupně ochabují a leniví. Pravidelná pohybová aktivita je nesmírně důležitá pro udržení celkového tělesného zdraví, pevných svalů, správného držení těla a především také pro okysličení organismu. Kromě toho je pohyb výbornou relaxací a uvolněním. Když soustředíte všechny své myšlenky na pohyb těla, okamžitě tím vytlačíte z hlavy celou řadu těch nepříjemných a otravných myšlenek na vaší práci, neshody v rodině a jiné nepříjemnosti. Stres se vytratí a v danou chvíli žijete přítomným okamžikem.

34

Mimořádně důležité oční pohyby Pohyb celého těla automaticky zajišťuje pohyb oka. Oko nám udržuje rovnováhu, neustále přeměřuje vzdálenosti, zkoumá, co je přímo před námi, okolo a co je v dálce. To všechno nevědomě. Čím více se hýbeme, tím větší možnost dáváme svému zraku fungovat správně. Zdravé oko je neustále v pohybu. To je jeden z důvodů, proč každá z metod zlepšování zraku zahrnuje cvičení očních svalů a navození přirozeného pohybu očí. Velký význam má pohyb oka u lidí, kteří nosí brýle. Jistě jste již slyšeli, že skla v brýlích mají optickou osu. To je místo, kterým oko vidí nejostřeji. Když si nasadíte brýle, tak aniž si to uvědomujete, oko se snaží neustále držet tohoto ostrého místa. Tím se oko schované za brýlemi pohybuje méně, než by přirozeně mělo. Tento fakt je jen dalším důvodem, proč brýle zraku škodí. Pohybem proti překyselení organismu Tady mi dovolte malou a zdánlivě nesouvisející odbočku. Slyšeli jste někdy o překyselení organismu? Velmi aktuální téma posledních pár let. Pro ty, co nevědí o co běží, ve zkratce vysvětlím. Krevní pH musí kolísat mezi hodnotami 7,32 až 7,42, což je velmi podobné pH vody, které je 7,00. Tím, že tělu dodáváme řadu kyselých a kyselinotvorných jídel (jako třeba bílý cukr, běžné pečivo, maso nebo mléčné výrobky), pH klesá. To je v konečném důsledku příčinou velké řady onemocnění, mimochodem i krátkozrakosti. A teď co s tím má společného pohyb. Samotný fakt, že pět hodin pracujeme nebo jen sedíme v uzavřené místnosti sníží pH moči ze 7,5 na

35

5,00. Tento objev doktorky Catherine Kousminové je velmi důležité si zapamatovat. Sedavý způsob života a uzavřené prostory mají silný negativní účinek na tělo. Dlouhé sezení je třeba kompenzovat pohybem, ideálně venku. Umožňuje-li to vaše zaměstnání, dělejte si často krátké pauzy. Protáhněte se, projděte se, na oběd jděte ven a dopřejte si rychlou procházku. Myslete na to i v případě vašich dětí. Během výuky mají stejně málo pohybu jako vy v kanceláři. Nechte jim místo na volné aktivity venku v přírodě nebo zvolte zájmové kroužky s pohybem a nejlépe venku. Pokud jste již v důchodu a nic vás nenutí vycházet z bytu nebo domu, najděte si nějakou aktivitu nebo si pořiďte psa. Pro ty, kteří již nějakou oční vadou trpí, je dobře vybrat pohyb, kde se současně zapojuje pravá i levá mozková hemisféra a posiluje rovnováha – například jízda na koni, horolezectví, tenis, pěší turistika nebo běžkování. Většina prvků zde vyžaduje rovnováhu a koordinaci celého těla. Jistě vás napadne řada dalších zajímavých pohybových aktivit. Velmi vhodné jsou míčové hry, protože tam je oko neustále v pohybu sledováním míče a dají se hrát i venku. Například stolní tenis zajišťuje pohyb oka naprosto úžasně.

36

Narovnejte se!

Pamatujete si ještě neustálé napomínání učitelů ve škole, abychom seděli rovně, nehrbili se, neváleli se po lavici, a nepodepírali si hlavu? To je všechno pravda, sedět bychom měli rovně, přitom volně, nekřečovitě, pánev (hýždě) by se měla dotýkat opěrky, kolena v pravém úhlu, nekřížit nohy, dotýkat se oběma chodidly země, se vzpřímeným trupem, zapojenými břišními svaly a zásadně bez opírání se o ruce. Problém ovšem je v tom, že lidské tělo není stvořené k dlouhodobému sezení na židli. Zdravý člověk vydrží sedět na židli skutečně rovně jen dvě hodiny. Člověk má na těle zhruba šest set svalů. Díky dlouhému a častému sezení dochází k deaktivaci a oslabování některých svalových partií, takže průměrný člověk aktivně používá svalů jen padesát. Lidské tělo je stvořené pro variabilitu. Problém nastává v jednostrannosti. Sezení na židli je skutečně považované za nepřirozené a dlouhodobě pro naše tělo nevhodné. Určitě se sezení na židli můžete vyhnout doma (pozor, rozvalení se v gauči nebo křesle po dobu několika hodin samozřejmě také není žádoucí!), můžete například střídat židli s balónem, sezením na zemi nebo na tzv. klekátku. Pokud to jde, můžete sedět přímo na zemi. A samozřejmě nejlepší je prostě dlouhodobě nesedět. Dlouhodobé nebo špatné sezení na židli může způsobit celou řadu nepříjemností, od bolesti zad v bederní

37

oblasti, ztuhlosti ramen, hrudníku, šíje, horní části zad, krku až ke zhoršenému zraku. Nezřídka se setkáte s lidmi, kteří mají oční vadu a jsou shrbeni, mají zatuhlé tělo, bolesti v oblasti krční páteře nebo zadní části hlavy. Zrak je ovlivněn napětím v jakékoliv části těla. Zejména v oblasti hrudníku, ramen, krku, hlavy, obličeje nebo čelisti. Zajímavým zjištěním je skutečnost, že pro různé typy očních vad bývají příznačné určité typy fyzického napětí. Krátkozrakost bývá doprovázena napětím v horní části zad, v ramenech, spodní části krku a kolem očí. U dalekozrakých lidí se napětí vyskytuje v oblasti hrudníku, hrdla a čelisti, zatímco astigmatici mívají zhoršený smysl pro rovnováhu. Správné držení těla se vyznačuje přirozeně volnými svaly po celém těle a tím přispívá ke zdravému zraku. Kromě dlouhodobého sezení se naše společnost vyznačuje i špatným držením těla při chůzi a stání. Příčin je celá řada. Může se jednat o některou z deformací páteře, poruchu trávení, onemocnění žaludku nebo jiného orgánu až po nevhodnou obuv, oblečení nebo velký stres. Správné držení těla je krásným ukazatelem zdraví člověka. Tělo je dokonale propojené. Vnímejte své tělo, jeho pocity a věnujte se mu!

38

Zahoďte sluneční brýle

Dávné civilizace před několika tisíci lety znaly léčivou sílu slunce. Sluneční světlo se využívalo k léčebným účelům ve starém Egyptě, Řecku a Římě. Ve starověkém Řecku se stavěly chrámy pro léčení různých nemocí slunečním světlem a ještě začátkem dvacátého století fungovaly ve švýcarských horách sluneční lázně. Celá tisíciletí bylo sluneční světlo uznávaným přirozeným léčitelem. Ještě dnes si možná vzpomenete na lidové rčení „Kam nechodí slunce, tam chodí lékař“. S objevem penicilinu a obrovským rozvojem farmaceutického průmyslu po druhé světové válce se věda a medicína začala ubírat jiným směrem. Léky se staly skvělým byznysem. Slyšíme ze všech stran nesčetná varování před ultrafialovými paprsky, nebezpečným slunečním zářením, takže svá těla pokrýváme vrstvami chemických opalovacích krémů a oči schováváme za sluneční brýle s UV filtry. Slunce léčí Ve snaze chránit sebe a své děti před nebezpečným sluncem si ovšem upíráme životně důležitou výživu nejen pro zrak, ale pro celé tělo. UV záření má tři složky. Z toho dvě (UV-B a UV-C) jsou ve velkém množství škodlivé. Třetí složka s názvem UV-A je pro nás životně důležitá. Denní a sluneční světlo je pro člověka nepostradatelné. Bez slunce není život. 39

Již koncem 19. století bylo objeveno, že deformace kostí u malých dětí, tedy křivice, je léčitelná slunečním světlem. Když sluneční paprsky dopadají na kůži a do očí, vyvolá to řadu reakcí v organismu. Jedním z výsledků je produkce vitamínu D. Aktivátorem vitamínu D je dokonce jedna ze složek ultrafialového záření. Vitamín D je nezbytný pro vstřebávání vápníku a dalších minerálů ze stravy. Při jeho nedostatku chybí vápník pro normální růst a vývoj kostí. A stejně tak jako pro kosti je vápník nezbytný i pro zrak. V dnešní době jsme zvyklí, že při nedostatku nějakého minerálu nebo vitamínu nehledáme prvotně nápravu ve stravě a životním stylu. Zaběhneme do nejbližší lékárny a vyzbrojíme se spoustou lahviček s pilulkami. Koupené vitamíny nebo minerály jednorázově většinou pomohou, ale pokud neuděláme takovou změnu, abychom měli dostatek minerálů a vitamínů přirozeně, nejsou kupované preparáty řešením. Nehledě na to, že kupované vitamíny a minerály nemusí být totožné s těmi, které bychom do těla dostali přirozenou stravou. K vitamínu D se oční lékař Jacob Liberman vyjadřuje následovně: „Vitamín D, který si tělo vyrábí v reakci na sluneční záření, není opravdový vitamín, nýbrž hormon, nazývaný cholekalciferol, který vyrábí tělo, je-li vystaveno ultrafialovému záření. Liší se od komerčně vyráběného vitamínu D3, obsaženého v mléčných výrobcích, i od vitamínu D2, který najdeme ve většině vitamínových tabletek i v obohacené stravě. Přirozeně vytvářený D3 je v těle účinnější a není toxický, zatímco D2 může být ve vysokých dávkách jedovatý. Sluneční světlo je katalyzátorem při reakci, kdy si tělo vyrábí netoxický vitamín D.“

40

Oko je jediným místem, kudy sluneční paprsky mohou přímo vnikat do našeho těla. Je pro to přirozeně uzpůsobené. Pokud je za jasného letního dne světla příliš, zúží se zornice a přirozeně mhouříme oči, abychom množství světla dopadajícího do oka omezili. Naopak v šeru se zornice rozšiřují a prostupuje mnohem více paprsků na sítnici. Je to dokonalý mechanismus fungující zcela automaticky. Možná máte pocit, že vy sluneční brýle potřebujete a že se bez nich neobejdete. To je ovšem pouze výsledkem vašeho životního stylu. Oči navyklé kancelářskému světlu lehce odvyknou přirozenosti venkovního sluníčka. Naopak oči celoročně vystavované běžnému počasí ve střední Evropě si na sluníčko zvyknou a sluneční brýle budete potřebovat jen ve výjimečných situacích, jako třeba při řízení auta přímo proti nízkému sluníčku nebo pokud pojedete lyžovat na ledovec či se slunit na jih k moři. Sluneční brýle vytvářejí z očí „citlivky“. A co je důležitější, brání vstupování plného světelného spektra do očí, které je pro zdravý zrak nezbytné. Snad nejznámější lékař, který se zabýval pozitivními účinky sluníčka na pacienty, byl Auguste Rollier z kliniky v Leysinu, ve švýcarských Alpách. Sluníčkem ve 30.letech dvacátého století vyléčil pacienty s tuberkulózou, lupénkou, ekzémy, kolikami a mnohými dalšími onemocněními. A. Rollier si všiml, že léčba nepomáhá, pokud pacient nosí sluneční brýle. Je sluneční záření tedy opravdu tak nebezpečné? Nebo se z nošení slunečních brýlí stala především móda, která živí nemalý průmysl? Všichni bychom měli být vystavováni běžnému slunečnímu záření a dennímu světlu každý den, včetně seniorů a našich dětí. Především běžná dětská krátkozrakost mívá často příčinu právě v nedostatku pobytu venku, na přirozeném denním světle. Příkladem toho jsou velkoměsta

41

jihovýchodní Asie, jako třeba Hongkong nebo Singapur. Až 90% lidí je v těchto místech krátkozrakých. Život se tam totiž odvíjí téměř výhradně uvnitř budov. Výsledky studie Univerzity Cambridge z roku 2010, pod záštitou profesora Paula Fostera a vedená lékařem Anthony Kawajou jednoznačně prokazují přímý vztah mezi dobou strávenou venku na denním světle a krátkozrakostí. Studie se účastnilo 10 000 dětí. Děti, které byly krátkozraké trávily venku průměrně o 3,7 hodiny týdně méně než děti se zdravým zrakem a děti dalekozraké.

Tady se vracíme zpět k našemu životnímu stylu. Hodiny strávené v kancelářích, školách, různých kroužkách a doma nám omezují počet hodin venku na sluníčku. I obyčejné sklo v okně nebo brýlích představuje bariéru, přes kterou se oku nedostává plného slunečního spektra. Zdravý pobyt na sluníčku Slunečnímu záření a jeho vlivu na lidský organismus se věnuje lékař Jacob Liberman. Čerpá z celé řady vědeckých studií a stejně tak ze své dlouholeté praxe. Uvádím ve zkratce doporučení, vybraná z jeho knihy Světlo lék budoucnosti.  

Každý den alespoň hodinu venku, ideálně v přírodě. Může to být i ve stínu. Pokud jste doma, snažte se pobývat u otevřeného nezastíněného okna.

42

   

Na sluníčko je třeba si pomalu zvykat. Nepřehánějte to! Vyvarujte se slunění mezi 11 a 15 hodinou. Nikdy se nedívejte přímo do sluníčka! Pozor na opalovací mléka. Většina těch, co obsahují složku PABA, jsou karcinogenní ve spojení se slunečním zářením. Pokud potřebujete sluneční brýle, zvolte s neutrálními šedými skly.

Člověk se tisíce let vyvíjel pod sluncem. Pokud se sluníme rozumně, je slunce blahodárné pro celý náš organismus. Nicméně tím nezpochybňuji, že sluneční záření může poškodit zrak. To však mívá jednu ze dvou možných příčin. Buď se jedná o nadměrné vystavení slunci, v poledních hodinách, v zemích s mnohem vyšší sluneční intenzitou, než je běžně oko přivyklé nebo je oko oslabené nedostatečnou výživou. Látka zvaná lutein, která se nachází v oku a v kůži, ochraňuje člověka před škodlivým zářením. Lutein si naše tělo nedokáže vyrobit a je třeba ho dodávat ve stravě. V případě již poškozeného oka (například při šedém zákalu nebo makulární degeneraci sítnice) je logické, že by se oči proti sluníčku měly chránit slunečními brýlemi, protože v těchto případech přirozená ochrana oka je narušena.

43

Barvy, které uzdravují

Naše oči jsou uzpůsobené k vnímání barev. Abyste si dokázali představit, jak to funguje, podívejte se na zjednodušený obrázek průřezu lidského oka.

Uvnitř oka se nachází sítnice. Ta je hustě poseta buňkami, které jsou citlivé na světlo a umožňují nám vnímat barevné odstíny. Největší koncentrace těchto buněk je na tzv. žluté skvrně. To je místo našeho nejostřejšího vidění. Když někam soustředíme svůj pohled, dopadá světelný paprsek právě na tuto žlutou skvrnu. Vše ostatní, co je okolo, vidíme sice také dobře a barevně, ale podstatně méně ostře a i barevné 44

odstíny se slévají. Zajímavé je, že barvy nevnímáme jen očima. Prací s nevidomými lidmi bylo zjištěno, že i jejich organismus reaguje různě na různé barvy v jejich okolí. Barvy na nás neustále působí Většina z nás má nějakou oblíbenou barvu nebo skupinu barev. Kromě toho také dokážeme určit barvy, které na nás nepůsobí dobře a nelíbí se nám. A zbylé barvy jsou neutrální, jejich přítomnost nám nevadí, ale ani je nijak nevyhledáváme. Barevné preference se během života mění. Moje dcera měla dlouhé období oblíbené žluté barvy a právě tuto barvu uměla jako první vyslovit. Pak byla oblíbená modrá a poslední půl rok ji zajímá jen fialová. Každá barva a barevný odstín na nás určitým způsobem působí. Na vědomé úrovni nám barvy vyvolávají asociace – ať už s věcmi, osobami nebo s zážitky a působí na nás emotivně. Na nevědomé úrovni působí barvy na náš nervový systém. Nastavení rovnováhy V našich tělech probíhá řada procesů, které jsou řízeny tzv. autonomní nervovou soustavou. Jedná se třeba o trávení, funkce ledvin, vylučování různých hormonů do krve nebo zaostřování. Jsou to procesy, které vědomě neovlivňujeme. Nervový systém je mimo jiné spojený i s vnímáním bolesti. A právě tyto vnitřní nevědomé procesy řízené autonomní nervovou soustavou můžeme ovlivnit barvami. Není náhoda, že když nás bolí hlava, některé barvy nás doslova iritují

45

a intuitivně vyhledáváme chladné barevné odstíny modré nebo zelené. To, že lidské tělo vnímá barvy i jinak, než jen na estetické úrovni, bylo demonstrované experimentem doktora H.Wohlfartha. Prokázal, že pouhé vymalování školních učeben teplými barvami děti zklidní, sníží stres, zlepší jejich výsledky a sníží nemocnost. Vědní obor, který se přímo zabývá léčením barvami, se nazývá syntonika. Jejím zakladatelem je G.R. Spitler. Realizoval například výzkum s králíky, kteří byli vystaveni různě barevnému světlu. Jejich růst byl velice odlišný. Barva světla měla přímý dopad na rychlost růstu. Spitler svou prací skutečně prokázal, že různé barvy a barevné odstíny vyvolávají zcela odlišné reakce organismu. Pomocí vhodně zvolené kombinace barev lze velmi účinně léčit i taková onemocnění, kde klasická medicína vhodné řešení nenabízí. Příkladem jsou třeba migrény, šilhání, dvojité vidění nebo tupozrakost. Barvy v našem životě Pro zachování zdravého a plně funkčního zraku a celého těla, je důležitá barevná pestrost, stejně jako možnost si v barvách vybírat podle aktuální nálady a pocitu. Společnost, ve které žijeme, je zaměřená na studené tóny, především modré, šedé, bílé a černé barvy. Čím víc půjdeme na jih, bude barev přibývat. Vzpomeňte si na různé africké, jihoamerické a rovníkové národy. Jejich barevná pestrost je plná života, smíchu, zdraví, energie a dobré nálady.

46

Neuzavírejte se do několika málo odstínů. Pokud do zaměstnání musíte nosit „konvenční evropské barvy“, experimentujte s barvami doma, na stěnách, nábytku, doplňcích a především nechte volnou rukou svým dětem. Proměňujte barevnost jejich dětského prostředí jak potřebují. Nechte je si barvy vybírat a umožněte jim je měnit. Máte-li podvědomou potřebu obklopit se nějakou konkrétní barvou, může to být důležité k nastolení rovnováhy ve vašem těle. Buďte k sobě vnímaví. Pozorujte, jak na vás barvy působí a také jak se váš vztah k barvám proměňuje.

47

Zapomenutý význam tmy

Příroda pro nás stvořila nejen světlo, ale i tmu. V závislosti na ročním období a místě, kde se nacházíme, je sice poměr světla a tmy během čtyřiadvaceti hodin odlišný, ale všude k pravidelnému střídání dochází. Stejně jako potřebujeme pro své zdraví přirozené světlo, potřebujeme i tmu. Nejlepší odpočinek pro zrak poskytuje právě tma, ať už ve spojení se spánkem nebo jen zavřením očí v bdělém stavu. V dobách, kdy nebyl běžně do domácností zavedený elektrický proud, což z hlediska historie není až tak dávno, se den lidí mnohem více řídil rytmem světla a tmy. Pokud sluníčko zapadalo brzy, lidé chodili dříve spát a naopak. V každém případě ještě před sto lety spali lidé průměrně o několik hodin déle, než je tomu dnes. Podle názoru německé společnosti pro výzkum spánku (DGSM) spíme příliš málo. Já se domnívám, že podstatným faktorem není délka spánku, ale kvalita. Tím spíš pokud je zrak namáhaný celý den, je třeba nezkracovat hodiny odpočinku. Blahodárný účinek tmy Pokud se vám podaří zastínit ložnici od nežádoucího světla, pomůžete nejen zraku, ale celému tělu lépe odpočívat. Tma má relaxační účinek, ať už v podobě spánku nebo i během dne, kdy si uděláme krátkou pauzu a zavřené oči zakryjeme dlaněmi. Kromě relaxace je tma potřebná i pro správné 48

vidění. Naše oči jsou uzpůsobené pro vidění nejen za světla, ale také za tmy - tedy nikoliv za 100% tmy, stačí však nepatrné množství světla, abychom viděli kontury předmětů kolem sebe a registrovali pohyb. Vraťme se na okamžik k obrázku oka na straně 44. Na sítnici naleznete tzv. žlutou skvrnu – nejdůležitější místo ostrého vidění. A přímo na žluté skvrně se nacházejí buňky citlivé na světlo a barvy. Jmenují se čípky a zajišťují ostré vidění během dne. Čím více se vzdalujete od žluté skvrny, tím rychleji čípky ubývají a nahrazují je buňky, které se nazývají tyčinky. Ty se aktivují již při velmi malém množství světla a nerozeznávají barvy. Umožňují nám vidět za šera a ve tmě. Znamená to tedy, že když se pohybujeme v šeru nebo téměř ve tmě, aktivujeme a posilujeme svůj zrak jinak, než během běžného osvětlení. Možná vás napadne, že zakrňování tyčinek není přece velký problém, protože vidět za šera a tmy v podstatě již nepotřebujeme, rozsvítit se dá vždycky. Tyčinky jsou ovšem významné nejen při špatném osvětlení, ale i pro takzvané periferní vidění. To znamená, že nám umožňují vidět scénu včetně širokého okolí. Ve chvíli, kdy by nám tyčinky přestaly fungovat, cítili bychom se jako v tunelu. Viděli bychom totiž jen přímo do místa, kam zaostřujeme a už bychom nedokázali vnímat, co se děje okolo. Dá se to porovnat s postupujícím zeleným zákalem, kdy pacient přichází o kraje scény. Umělým osvětlením leniví zrak Za slunečného dne nebo při umělém osvětlení v našem oku pracují především čípky. Za šera a za tmy přebírají jejich

49

funkci tyčinky. Pokud bydlíte ve městě, zjistíte, že šero a tmu téměř neznáte. Mimo váš domov je všechno osvětlené a doma si většinou rozsvítíte, ještě než se zešeří. Tyčinky na sítnici tak postupně přestávají fungovat a doslova „zakrní“. Není se potom čemu divit, že si velká část řidičů stěžuje na velmi špatné vidění za tmy a za šera, když nechávají svůj zrak ochabnout. Příroda nabízí přirozený přechod mezi světlem a tmou a to v podobě ranního rozednívání a večerního stmívání. Oči mají čas si na nadcházející změnu přivyknout. V řadě situací během dne naše oči nepotřebují umělé osvětlení. Například ve většině veřejných budov škol, úřadů a moderní kanceláře nevyjímaje se svítí spíš ze zvyku, než z nutnosti. Příliš umělého osvětlení nám bere příležitost nechat oči přirozeně fungovat. Většinu dne se aktivují převážně čípky a tyčinky zakrňují. Kromě toho je umělé osvětlení pro zrak únavné a v případě některých typů zářivek dokonce zvyšuje stres, přispívá ke snížení koncentrace, zvýšení únavy a vzniku některých onemocnění. Běžné umělé osvětlení je laděné buď s převahou teplých nebo studených odstínů. Příkladem je třeba pouliční osvětlení, které je téměř oranžové. Naopak chladné modré odstíny mají většinou úsporné zářivky. Ani jedno neodráží vyrovnané sluneční spektrum. V prvním případě chybí chladné tóny a ve druhém zase ty teplé. Pro zdravý organismus potřebujeme plné spektrum záření. Sluneční světlo je prostě jedinečné a nenahraditelné. Nejvhodnější náhražkou za sluneční světlo je světlo plnospektrální. Někdy je také označované jako zdravé nebo celospektrální. Plnospektrální světlo je v rámci nabídky umělého osvětlení nejvyváženější a z 9098% shodné s viditelným slunečním.

50

Jak s umělým světlem zacházet? V první řadě se nabízí možnost prostě nerozsvěcet, pokud to není nezbytně nutné. Samozřejmě to nejde vždy, ale určitě zjistíte, že tolikrát rozsvítíte zcela zbytečně nebo příliš mnoho světel. Když už umělé světlo používáte, vyvarujte se různě barevných clon a stínítek. Barevné lampy nebo barevné žárovky jsou sice pěknou dekorací, ale změní barevné spektrum většinou do jedné barvy, což má dopad do činnosti nervové soustavy. Druhou možností je pořídit si plnospektrální světlo. To je třeba vhodné na místa, kde opravdu svítíte nejvíce a trávíte tam hodně času. Ideální je na období podzimu a zimy k dětem do pokoje, kde se učí a hrají si. A také do obývacího pokoje, kde tráví rodina nejvíc času nebo do místnosti, kde si čtete. Jak poznáte zdravé plnospektrální světlo? Nabídka plnospektrálních světel je poměrně široká. Seženete jak plnospektrální lampy, tak samostatné žárovky (rovněž zářivky, halogenová světla, atd.). Výrobce plnospektrálních zdrojů uvádí kromě běžných technických parametrů ještě tzv. index podání barev. Ten se skrývá pod zkratkou Ra (CRI). Vyjadřuje vliv složení spektra na vnímání barvy. Index Ra (CRI)) rovný hodnotě 100 má jen sluneční světlo. Za plnospektrální zdroj se pokládá hodnota od 90 a výše. Pro lepší představu běžná žárovka má index Ra (CRI) v hodnotě 68. Druhým parametrem, po kterém byste se měli ptát, je tzv. teplota chromatičnosti. Sluneční světlo má teplotu chromatičnosti 5500 kelvinů. Za plnospektrální se bere rozpětí 55006500 kelvinů.

51

A ještě dobrá zpráva na konec: není vůbec nutné pořizovat do domácnosti celé nové osvětlení. Začněte s výměnou žárovky ve vaší stolní lampičce a sami se přesvědčíte, jak je plnospektrální světlo příjemné. I vědecké studie jednoznačně prokazují pozitivní vliv plnospektrálního světla na naše zdraví.

52

Třetí část

JEZTE ZDRAVĚ

53

Výživa pro trvalé zdraví

Člověk byl od pradávna součástí přírody. Dnes už to tak většinou nevnímáme. Naopak se většinou snažíme od přírody oddělit. To se nám sice daří, ale naše civilizace si vybírá svou daň v podobě chatrného zdraví. Onemocnění srdce, rakovina, vysoký krevní tlak, cukrovka, žlučníkové kameny, alergie, ekzémy a samozřejmě nejrůznější vady zraku – to je jen slabý výčet toho, s čím se běžně setkáváme. Nebývalo tomu tak vždy. Ještě generace našich prarodičů byla výrazně zdravější, než jsme my a naše děti. Důvodů zhoršení zdraví je několik, nicméně změna ve výživě, ke které začalo docházet po druhé světové válce, je velmi podstatná. Díky technickému pokroku žijeme v blahobytu. V obchodech si běžně můžeme koupit ovoce a zeleninu vypěstované na druhé polokouli. Stejně tak mléčné výrobky nebo maso mohou pocházet ze vzdálených zemí. Teritoriální vzdálenosti nic neznamenají. Technika založená na mrazení, chlazení a dalších možnostech konzervování nám zajišťuje exotické plody, stejně jako místní plody mimo období jejich sklizně. Vše je dostupné ve velkých množstvích a po celý rok. Bohužel to má i svůj rub. Běžná strava je mrtvá Skladováním a konzervováním se snižuje výživná hodnota, v některých případech téměř k nule. Už jen tím, že meloun 54

ukládáte do chladničky se připravujete o jeho plnou výživnou hodnotu. A proč se většina lidí domnívá, že pasterizace mléka ničí choroboplodné zárodky a ty prospěšné zůstávají? Z živé stravy se stává strava mrtvá. Je to paradox, když v době blahobytu trpí naše těla nedostatkem vitamínů, minerálů a enzymů. Před sto lety jedli lidé podstatně méně a bez valné pestrosti, ale za to bylo jejich jídlo výrazně kvalitnější, z přírody a obsahovalo živé látky. Pokrok se odráží i v dalších aspektech, jakými jsou například genetické úpravy plodin, ošetřování pesticidy nebo chemická hnojiva. I tyto zásahy nám ničí výživné látky v potravě a dokonce tak v některých případech dobrovolně otravujeme svá těla jedy. Viníkem všeho není jen nešetrné uplatnění techniky a pokroku lidstva. Je to zároveň lidská touha posledních let mít ještě víc a za ještě nižší cenu. Sami svým chováním dáváme najevo, že nám nezáleží na kvalitě, ale na ceně. Podporujeme výrobce laciných náhražek kupováním jejich výrobků a opravdovou kvalitu neoceňujeme. Díky pokroku dokáží producenti vyrábět maso bez obsahu skutečného masa nebo ovocný džus bez ovoce. Povyšujeme se nad zvířata a přitom jsme jediným tvorem na zemi, který si své jídlo dobrovolně předem připraví o výživnou hodnotu, než ho sní. Zdraví a energie prostřednictvím živé stravy Chcete-li být zdraví, musíte svému tělu dodávat výživné látky, které tělo dokáže využít. Člověk je součástí přírody, ať se nám to líbí nebo ne. Všechna zvířata se přirozeně instinktivně živí tím, co najdou okolo sebe v přírodě, ať jsou

55

to rostliny nebo živočichové. Stejně to platí i o našich domácích mazlíčcích. Ty sice převychováváme na naši nezdravou stravu, ale není to pro ně přirozené. Nemůžeme se pak divit, že potřebují lékaře stejně často, jako my sami. Co tedy živá strava znamená? Je to velmi jednoduché. Živá strava je to, co pochází z přírody. Ideálně bez zásahu člověka nebo jen s minimální úpravou. Složitá jídla, která se dlouho vaří, dusí nebo jinak tepelně upravují jsou podstatně méně hodnotná. Totéž platí, pokud používáte mražené nebo konzervované potraviny. Výživné látky jsou nejlépe zachované v čerstvých surovinách. Důvodem nejsou jen minerály a vitamíny. O těch se možná dočtete, že i když se jejich obsah teplem snižuje, tak přesto nějaké procento zůstává zachované, v závislosti na konkrétní látce. Ale hlavním důvodem proč nevařit jsou enzymy. To jsou extrémně důležité látky, které jsou velmi citlivé na teplotu. Zahříváním nad 40 stupňů Celsia se enzymy ničí. To je jedním ze zásadních důvodů, proč například lidé, kteří jsou sice vegetariáni, čímž by měli získávat dostatek výživy z ovoce a zeleniny, ale svojí stravu především vaří, nejsou zdraví. Pro zachování plného zdraví potřebujeme dostávat v potravě enzymy a tudíž je důležité ovoce a zeleninu nevařit a ani jinak tepelně neupravovat. Neznamená to, že bychom si již nikdy nemohli dopřát nic vařeného. Obecně se uvádí, že optimální poměr je 80% stravy syrové a 20% tepelně upravené. Zkuste se zamyslet nad svým stávajícím jídelníčkem. Kolik procent z toho tvoří opravdu syrová strava? Dovolím si udělat odhad, že průměrem bude česká populace maximálně na 5% syrové stravy a 95% jakkoliv tepelně upravené. Velmi podobně na tom bude samozřejmě většina evropských zemí. Až se budete příště procházet svým nákupním střediskem s potravinami, zkuste se zamyslet nad tím, kolik z toho, co

56

vidíte, jsou potraviny zpracované (tedy mrtvé) a kolik je skutečně živá strava. Podíl živé stravy bude většinou smutně nízký. Co tedy jíst, aby to bylo opravdu živé? Základ jídelníčku by mělo tvořit čerstvé, syrové ovoce a zelenina, oříšky, různá semínka a za studena lisované čerstvé oleje. Jestli chcete, můžete zahrnout i čerstvé syrové mléko (tedy nepasterizované). Ale vzhledem k tomu, že žádná dospělá zvířata přirozeně mléko nekonzumují, jsem názoru, že ani pro dospělého člověka nejsou mléčné výrobky určené. Pokud bude výše vyjmenované tvořit 80% vaší stravy, můžete si gratulovat. Jíst převážně živou stravu znamená, že nebudete potřebovat lékaře. Ale nejen to. Živá strava vám dodá obrovský příliv energie. Mrtvá strava organismus zatěžuje a tím nás unavuje. Každý, kdo změnil svůj jídelníček z běžné evropské kuchyně na živou stravu, ať už 100% nebo převážně, může jistě potvrdit, že příliv energie je značný. Jen tím, že změníte svůj jídelníček, má den najednou více hodin. Nepotřebujete tolik spát, nepociťujete únavu, rychleji vám to myslí a co je také velmi důležité – s živou stravou výrazně ubude negativních myšlenek. Sama mohu potvrdit, že vynecháním nezdravé stravy si nejen postupně vyčistíte své tělo, ale budete mít jasno i v hlavě. To, že některé uměle přidávané látky do jídla mohou způsobovat dokonce deprese, již bylo prokázané. Nicméně můžete si sami na sobě vyzkoušet, že přechod na živou stravu bude velkým pozitivním zásahem nejen pro tělo, ale i pro vaší duši.

57

Specifika živé stravy pro zrak Pro zdravý zrak je potřeba celá řada látek a také jejich dokonalá souhra. Pro zjednodušení se ve výčtu omezím na ty nejdůležitější. Pro správnou funkci zraku je zásadní dostatečný přísun vitamínu C. Oční rohovka totiž uchovává až 100 krát větší koncentraci vitamínu C, než je úroveň v krvi. Významným zdrojem vitamínu C je černý rybíz, červené papriky, kiwi, jahody, pomeranče, maliny, citrony, grepy, šípky, kapusta, zelí nebo květák. Pozor na jakékoliv tepelné úpravy nebo mražení, tím byste více než polovinu vitamínů znehodnotili! Kromě vitamínu C zařaďte určitě ještě vitamín A a E, z nejvíce nezbytných minerálů zinek, chrom, selen a vápník. Doplňte tedy jídelníček o brokolici, mrkev, kvalitní rostlinný olej (ideálně lněný s velkým obsahem nenasycených mastných kyselin) používaný za studena, oříšky, semínka, špenát, hlávkový salát a kapustu. Neocenitelnou roli hrají pro zdravý zrak borůvky. Není to náhoda, že se již za druhé světové války dávaly britským letcům pro zlepšení ostrosti zraku. Vydejte se v létě do lesa a nasbírejte si je čerstvé přímo z keříčků. Máte-li rádi saláty z různých zelených listů, zajišťujete si přísun luteinu. To je látka, která se nachází právě v oku a ochraňuje sítnici. Dlouhodobý nedostatek luteinu se projevuje tak závažnými onemocněními jako je makulární degenerace oční sítnice a šedý zákal. Kromě zelené listnaté zeleniny je zdrojem luteinu také vaječný žloutek. Obsahuje luteinu sice mnohem méně než zelenina, ale má zase několikanásobně lepší vstřebatelnost.

58

Prevencí nejrůznějších onemocnění včetně očních je dostatečný příjem Omega 3 mastných kyselin. Nejznámějším zdrojem jsou ryby z chladných moří (například makrely) a také olej z lněného semínka, který je čerstvě lisovaný a používaný za studena. Rovnováha a pestrost by určitě měla mít ve výživě své místo. Výživné látky totiž většinou nepůsobí odloučeny od ostatních látek, ale pro správné fungování zraku a celého těla je důležitá souhra a harmonie všech potřebných látek. Výše uvedené látky jsou pouze ty nejzásadnější a s přímým vlivem na zrak. Řada dalších vitamínů a minerálů je také důležitá, i když je specificky neuvádím. Například vitamíny skupiny B jsou důležité pro správnou funkci nervové soustavy. Protože zrak zahrnuje oční nervy a mozkové centrum, může se nedostatek tohoto vitamínu projevit v očním onemocnění. Je třeba si uvědomit, že zrak není vyčleněn z lidského těla, je jednou z jeho součástí. Výživné látky potřebné pro oko jsou většinou třeba i pro jiné životní funkce. Naše tělo potom samo rozhoduje, kde je které látky nejvíce potřeba, a to i na úkor jiných funkcí, odkud si látky odebere. Například v době, kdy děti velmi rychle rostou, je pro růst kostí významný vápník. Jeho spotřeba v těle stoupne a pokud ho nemá dítě v jídle dostatek, tak vápník potřebný pro zrak může být použit právě pro růst kostí. Tím dojde k oslabení zraku, který je pak náchylný k očním vadám. Stejný princip se uplatňuje v případě zvýšené tělesné zátěže nebo období stresu. Tělo je při zvýšené zátěži náročnější na výživné látky a je tedy třeba počítat s jejich výraznějším přísunem. Ideální a nejpřirozenější je pestrá strava z přírody. Pokud to však není možné, třeba díky zimnímu období, kdy čerstvého ovoce a zeleniny je méně, je vhodné

59

stravu doplnit kvalitním a organickým multivitaminem nebo superpotravinami. Jaké potraviny zraku škodí? Většina z nás se občas dostane do situace, kdy nemá možnost dodržovat zdravou stravu. Pak je důležité vědět, čím zraku ubližujeme nejvíce. Prvním na seznamu je bílý cukr. I pokud ho nemáte doma na poličce zcela samostatně, tak je nenápadně skrytý ve velkém množství jídel, které doma má většina z nás. Najdete ho určitě v kompotech, šťávách, limonádách, jogurtech, pudinkách, pečivu, dětské výživě, sterilované zelenině a samozřejmě v sušenkách, zmrzlinách, bonbónech, čokoládách a v řadě dalších potravin. Určitě by bylo snazší jmenovat výrobky, kde cukr nebude. Bílý cukr bývá jedním z častých viníků dětské krátkozrakosti. Jeho konzumací se z těla vyplavuje například chróm, což je velmi důležitý minerál pro správnou funkci zraku. Děti, které trpí krátkozrakostí, mívají často hladinu chrómu na třetinové úrovni. Ale rozhodně se to netýká jen dětí. Bílý cukr velmi škodí nám všem. Pokud něco chcete sladit, určitě volte přírodní třtinový cukr, med nebo javorový sirup. Při nakupování dejte pozor i na umělá sladidla jako třeba aspartam a jídla s označením „light“. Vyhnout se bílému cukru a jeho umělým náhražkám je v praxi dost obtížné. Dobrá zpráva je, že alternativy existují, jen asi budete muset zprvu v obchodech hledat. Ovšem může vám být velkou motivací i to, že bílý cukr není špatný jen pro zrak ale i pro spoustu dalších tělesných funkcí.

60

Kromě bílého cukru je další nebezpečí skryté v látce s názvem glutamát sodný. Příznačné je pro tuto látku označení „droga pro jazyk“, neboť se jedná o umělé ochucovadlo, zcela chemicky vyrobené. Nejčastěji ho naleznete v potravinách s rychlou přípravou, tedy různých sáčkových polévkách, sušených jídlech, v ochucovadlech, masných výrobcích, bujonech nebo třeba chipsech. Glutamát sodný, stejně jako umělá barviva a konzervanty (obvykle značené pod různými trojčíselnými zkratkami a písmenkem E) zajišťuje odplavování důležitých látek z těla. A to zcela pomíjím nepřirozenou, chemickou strukturu, která může způsobovat nemoci u dospělých lidí a v dětském jídelníčku nemá vůbec co dělat. Pokud máte stravu založenou na potravinách s velkým výskytem právě uvedených látek, nejenže se vám nedostává důležitých živin, ale navíc o ty potřebné látky ve svém těle ještě přicházíte. Týká se to především lidí, kteří se stravují v různých rychlých občerstveních, jídelnách nebo kupují polotovary. V kategorii negativních potravin jsou také nápoje s obsahem kofeinu (káva, sodovka, černý čaj, Cola a další nápoje s obsahem kofeinu). Kofein vylučuje z těla vápník, který je obzvláště důležitý například pro děti jako nezbytná látka v období růstu. Americký oční lékař Gary Price Todd ve svém výzkumu zjistil, že krátkozraké děti mají nižší úroveň vápníku, než děti bez očních vad. Poslední, ale velkou a významnou kategorií, jsou potraviny s bílou moukou. Většina českých nejběžnějších jídel, ať už to jsou rohlíky, housky, chléb, knedlíky, omáčky nebo těstoviny obsahují bílou mouku. Právě bílá mouka tvoří velké procento naší stravy. Dostává se nám v podobě snídaní, svačin, oblíbených těstovinových obědů a „chlebových“

61

večeří. Co je na bílé mouce špatného? Běžná bílá mouka se vyrábí z loupaných zrn obilí. Tím se nejhodnotnější část zrna oddělí. Kromě nízkého podílu výživných látek je bílá mouka v našem organismu kyselá. Naše potrava by měla být vyrovnaná co do podílu kyselých a kyselinotvorných na jedné straně a zásaditých a zásadotvorných potravin na druhé straně. Pokud převyšují kyselé a kyselinotvorné potraviny, zatěžujeme své tělo odpadem. V dlouhodobém hledisku tento nepoměr přímo způsobuje celou řadu nemocí včetně některých očních vad. Zdá se vám to složité a nechcete v obchodě strávit dlouhé hodiny čtením všech látek složení? Zkuste se řídit následujícími pravidly: 1) nekupujte produkty s dlouhou trvanlivostí, 2) vyhýbejte se evidentním zdrojům bílého cukru, 3) nekupujte polotovary a hotová jídla, 4) žádná smažená jídla a uzeniny, 5) minimum potravin s obsahem bílé mouky. Osvojením si těchto několika zásad se vyhnete velké části nejhorších potravin, které v těle působí doslova jako jed. Ještě k těmto pěti bodům udělám malou vsuvku: prokazatelně negativní vliv na zrak mají cigarety a alkohol!

Výše uvedené nevhodné potraviny odčerpávají důležité živiny a zároveň zanášejí tělo. Můžete si představit, že celé trávicí ústrojí (ústa, žaludek, tenké a tlusté střevo, atd.) je jedna dlouhá zahradní hadice nebo potrubí. Místy se zužuje a rozšiřuje, má četné kličky a záhyby. Nevhodná potrava se za roky konzumace postupně usazuje na stěnách trávicího ústrojí, stejně jako se zahradní hadice nebo potrubí zanáší. 62

Výsledkem je trávicí ústrojí, zevnitř obalené, které přestává správně vstřebávat výživné látky. Tento fakt je jistě odpovědí na mnohé potíže dospělých, kteří i pokud přejdou na dokonalou zdravou stravu jsou stále nemocní a nemohou se zbavit nadbytečných kil. Věnujte tedy velkou pozornost tomu, abyste vy a vaše děti nedostávaly výše uvedené potraviny a své tělo neotrávily těmito potravinovými jedy. Až pokud se vám podaří upravit stravu, máte prostor pro zavedení potravin s velkou výživnou hodnotou. Je jednoznačně důležitější vyhýbat se nezdravým potravinám, než se snažit jejich konzumaci „kompenzovat“ zdravými potraviny. Vyzkoušejte superpotraviny Asi jste se již setkali s takzvanými superpotravinami. Mezi nejznámější se řadí mladý ječmen, chlorella, spirulina, nejrůznější mořské řasy a psyllium. Mezi méně známé a přitom mimořádně prospěšné patří včelí pyl, nejrůznější byliny a zelené rostliny jako například vojtěška. Superpotraviny mají oproti běžným doplňkům stravy v podobě kupovaných minerálů a vitamínů řadu výhod. Jedná se o živé rostliny z přírody, ve kterých je přirozeně zastoupeno široké spektrum výživných látek. Jejich využitelnost naším organismem je neporovnatelně vyšší než u uměle vyráběných přípravků. Superpotraviny jsou obrovskými zásobárnami výživných látek, proto bychom je rozhodně měli vyzkoušet. Ať se chcete věnovat pouze zraku nebo máte ještě jiné zdravotní potíže, superpotraviny budou v každém případě skvělou volbou.

63

Očista neboli detoxikace těla Nejrůznější očistné kůry v podobě diet, pilulek, bylin nebo půstu se dnes těší velké popularitě. Z historického pohledu se ovšem nejedná o nic nového. O očistě těla se dočtete již v Bibli, kde jsou půsty v příbězích uváděné jako velmi prospěšné. Můžete se podívat ještě dál, do učení Hippokrata, které se datuje do 5. století před naším letopočtem. Napsal, že člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s jídlem. Při nemoci vylučovali staří Řekové ze stravy nejhůře stravitelné potraviny a promývali střeva klystýrem, aby z těla odstranili jedovaté látky. Na čistotu střev byl kladen velký důraz jako podmínku udržení zdraví. Ve východních zemích je očista těla prvotním předpokladem k očistě duševní, což je i součástí jógy. Historie těchto metod je tedy dostatečně dlouhá na to, abychom výsledkům věřili. Dnes se nejčastěji setkáte s detoxikačními pilulkami, náplastmi, eventuelně s čajovými směsmi. Co tedy opravdu pomáhá? Myslím, že neexistuje jedna jediná metoda, která je ta nejlepší pro všechny. Každý člověk je originál, má jiné stravovací návyky, životní styl a tudíž ani dva lidé ve stejném věku nemají organismus ve stejném stavu. Volba metody je velice individuální. A velkou roli hraje i to, aby se dotyčný pro danou očistnou kůru rozhodl sám a věřil ji. Doporučuji si nejdříve přečíst několik publikací, které vás osloví nebo se s někým zkušeným poradit, než se do něčeho pustíte. Volte pak podle své intuice. Dopřejte svému tělu dostatek času na reakci. Detoxikace nefunguje ze dne na den. Je to dlouhodobý proces, který vám na poprvé může trvat týdny až měsíce, než se výsledek plně projeví.

64

Detoxikace jako cesta k věčnému mládí Ať se rozhodnete pro jakoukoliv s očistných metod, bude to pro váš organismus přínosem. Své tělo můžete přirovnat k domu nebo bytu, ve kterém žijete. Ani sebelepší hospodyňka se neubrání tomu, aby jednou za čas neudělala velký úklid, kdy se odtáhne nábytek, vysmýčí všechny kouty a vyhází nepotřebné krámy. A stejně je to s tělem. I pokud se stravujete zdravě, organismus se přesto zanáší a jednou za čas je jeho očista prostě potřebná. Odstraňováním nepotřebných zbytků ze svého těla nesmírně ulehčíte práci svým orgánům. Ty pak mohou dobře vykonávat svoji funkci a odvděčí se vám pevným zdravým a mladistvým vzhledem. Očista těla zlepšuje zrak Řada lidí, kteří podstoupí očistu těla z jiného důvodu, než díky špatnému zraku, zjistí, že se jim po očistě zlepšil zrak. To není náhoda. Jedním z našich životně důležitých orgánů, který má hlavní čistící funkci, jsou játra. A právě játra mají přímou souvislost se zrakem. Rozhodnete-li se pro očistu těla, nikdy nezapomínejte na játra. Tenké střevo, tlusté střevo, žaludek, játra a žlučník tvoří základní celek pro očistu organismu. Odstranění toxinů, dlouholetých nánosů, zbytků potravy a také léků ze svého těla se projeví celou řadou pozitiv. První, čeho si většina lidí všimne je zbavení se přebytečných kil. Ač to zní neuvěřitelně, dospělý člověk může mít v trávicí soustavě až desítky kilogramů hmoty. Pro její odstranění je samozřejmě třeba delší detoxikační časový harmonogram. Zbavení se nadbytečných kil nemá

65

význam jen estetický, ale především zdravotní. Usazeniny způsobují špatnou funkci orgánů, pokles orgánů v břišní dutině, nerovnoměrnou zátěž na kosterní systém, špatné držení těla a co je velmi důležité: zabraňují vstřebávání živin z potravy. Dokud máte zanesený organismus, nepřinese vám ani radikální změna stravy nebo používání vitamínových doplňků potřebný efekt. Ke vstřebávání dochází především ve střevech. Pokud ta jsou pokryta nánosy usazenin (mukózní plak), je absorpce velmi malá a sebelepší výživné látky jen procházejí skrz. Jak již bylo uvedeno, zrak je velkým spotřebitelem živin. Očištění trávicí soustavy jednoznačně zlepší schopnost vstřebávání a zrak může být lépe vyživovaný. Detoxikace je řešením pro závažná onemocnění zraku Velký význam očištění organismu poznají lidé trpící především šedým zákalem a makulární degenerací sítnice oka. V obou případech zrak urgentně potřebuje výživné látky, kterých se mu dlouhodobě nedostává. Obě onemocnění jsou spojovaná s věkem nad padesát let a často připodobňovaná k běžným projevům stárnutí. Primárním důvodem však není stáří jako takové, ale dlouholeté usazeniny v organismu. Zanesený organismus pokrývá usazeninami nejen střevní stěny, ale i stěny krevního řečiště. Následkem je zúžení a špatné prokrvení. Oko je zásobované živinami a kyslíkem přímo z krve pomocí malinkých vlásečnic. Zanášením krevních cest dochází k omezování výživy oka, což se projevuje závažnými očními onemocněními. Čím je člověk starší, tím důležitější je udržovat organismus čistý.

66

Jednoznačnou odpovědí na makulární degeneraci sítnice nebo šedý zákal je detoxikace organismu, zavedení velkého podílu živé stravy a co nejvíce pohybu. Zdravým životním stylem dokážete průběh těchto onemocnění nejen zastavit, ale i zvrátit. Detoxikace přináší radost do života Tělo zbavené zátěže a toxicity znovu ožívá. To se projeví v přívalu energie a pozitivní nálady. Často slýchám kolem sebe rodiče, kteří obdivují své malé děti, co mají energie, že celý den běhají, skáčou a hrají si, zatímco dospělý je už v poledne unavený a večer je schopný leda tak pustit televizi nebo si přečíst noviny. Domnívám se, že velkým činitelem je v tomto případě ještě nezatížený organismus dětí, který funguje zdravě, zatímco tělo rodičů se již potýká s toxicitou a značnou část energie vydá na své vlastní fungování. Nekončící únava a potřeba dlouhého spánku byla spolu s častou nemocností důvodem, proč jsem se já pro detoxikaci poprvé rozhodla. Aniž jsem měla konkrétní očekávání, věděla jsem, že se svým stavem už opravdu musím něco udělat. Výsledek rozhodně daleko přesahoval moje představy. Najednou jsem získala několik hodin času denně navíc, které jsem mohla věnovat duševní nebo fyzické práci. Spánek se stal opravdovým odpočinkem. Ráno jsem se sama budila okolo šesté hodiny a noční pauzy, kdy bych se probudila a nemohla dlouho usnout, zcela zmizely. Od té doby jsem zdravá a ani obyčejná rýma si ke mně nenajde cestu. A jako obrovský bonus byla detoxikace a změna stravy otevřením dveří k mé duši.

67

Část čtvrtá

NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI

68

Síla myšlenek a slov

Předešlé části této knížky byly plně věnované našemu fyzickému tělu. I když nejsme studovanými biology nebo chemiky, dokážeme výše popsané fungování našeho těla pochopit. Co je ale pro nás Evropany většinou složitější, je porozumět a pochopit nemateriální složku našeho bytí – naší duši. Jak se naše duše projevuje? Jsou to emoce, naše pocity, ať už ty příjemné nebo nepříjemné, sny, některé naše myšlenky, intuice a také některé touhy a přání. V různé literatuře se setkáte s odlišnými vymezeními duše. Ve Východní literatuře jsou duši věnované celé knihy. Nám bude pro zjednodušení stačit hrubě vymezený popis. Duše jsme my uvnitř. Duše je to, co nebylo zformované našimi rodiči, školou a společností. S duší jsme se do tohoto světa narodili. Poznejte svoji duši Clemens Kuby uvádí v jedné ze svých publikací krásné přirovnání: fyzické tělo je chrámem pro naší duši. Z toho logicky vyplývá, že je třeba se o své tělo (tedy chrám) starat. Ale proč je vůbec důležité se zabývat duší? K čemu to potřebujeme? Úplně malé děti se nic o duši učit nemusí. Přirozeně žijí v souladu s duší a dělají vše proto, aby se jejich duši dařilo dobře. Jenže jak rostou, zapojují se do světa kolem 69

sebe. Ať chceme nebo nechceme, s přibývajícími lety pronikáme do světa zákonů, pravidel, nařízení, zákazů a také názorů na to, co je správné a co je špatné. Řeč naší duše v toku informací ze světa kolem nás přestává být slyšet. Abychom dokázali žít v dnešní době a byli přijati okolím, přejímáme vědomě i nevědomě myšlenky a názory, které slýcháme okolo sebe. Spojení s duší se přeruší. Přestáváme vnímat, co doopravdy chceme a nahradíme to myšlenkou na to, co bychom měli chtít, aby nás společnost přijímala. Když to převedu do reálného života, může to vypadat následovně. Představte si, že přijdete ze dne na den o své zaměstnání, které vás už dávno nebavilo, ale poskytovalo vám finanční jistotu. Co na to vaše duše? Bude jásat. Konečně se zbavila něčeho, co jí trápilo. Jenže jaké budou myšlenky, které s největší pravděpodobností ve vaší hlavně převládnou? Negativní. Co na to řeknou známí, kamarádi, sousedi, rodiče, děti? Nebudu si moci koupit to a to. A co dovolená u moře? Hypotéka a plány na koupi nového domu? Vynoří se zástupy negativních myšlenek, kterými na vás společnost tlačí. Sáhnete po internetu a začnete hledat další práci – hlavně aby byly ty peníze, co předtím, aby všechny ty myšlenky utichly. A duše bude zase trpět. Duše je vytrvalá. Pokud dlouhodobě žijeme jinak, než by si představovala, dá nám to najevo silněji. Projeví se to především na našem zdraví. Mohou to být chronické bolesti, ekzémy, snížená imunita, oční vady nebo velmi vážný úraz. Chceme-li být zdraví, potřebujeme své duši umět naslouchat. Naučit se vnímat svojí duši je jako mít kompas na lodi uprostřed rozbouřeného moře. Vaše duše ví vždy nejlépe, co je pro vás ta správná volba. Nikdo vám nemůže poradit lépe.

70

Na počátku bylo slovo Je to začátek z Bible. Na počátku bylo slovo. Jenže ještě před tím byla myšlenka. Vše začíná myšlenkou. Myšlenka je zárodkem veškerého dění. Než vědec něco vynalezne, vždy má myšlenku. Stejně tak návrhář, krejčí nebo filmový režisér. I tato knížka je výsledkem jedné myšlenky. To, na co se opravdu soustředíme, dáváme tomu energii a upínáme k tomu své myšlenky, se realizuje. Ať jsou to věci hmotné nebo neuchopitelné. Nemoci jsou pouze následky nešťastné duše a negativních myšlenek. Velmi trefné přirovnání používá ve svých dílech R.S. Sharma: Naše mysl je jako zahrada a negativní myšlenky jsou plevelem. Zahrada vzkvétá s dobrými myšlenkami. Plevelu nesmíme dát příležitost.

Modlitby, mantry, meditace, afirmace Pozitivní myšlení provází náboženství, víry, léčitelství, vrcholový sport a řadu dalších oblastí. Není podstatné o jakou formu se jedná. Důležité je, že dojde ke splnění následujících podmínek: 1) motivace – musíte vědomě i podvědomě chtít 2) formulace pozitivní věty 3) neustálé a dlouhodobé opakování pozitivní věty, ať už v duchu nebo nahlas 4) vizualizace a procítění obsahu věty srdcem 5) opravdová víra, že žádané se stane skutečností

71

Chcete-li si zlepšit zrak, musíte tím směrem nastavit i své myšlenky. Nedovolte negativním myšlenkám se rozvíjet. Utněte je v samém zárodku a nahraďte pozitivní větou. Chce to disciplínu, ale když vydržíte, negativní myšlenky se přestanou časem objevovat. Zformulujte si jednu nebo několik pozitivních vět o svém zraku a neustále si je připomínejte a opakujte. Čím více svým formulacím věříte, dokážete se s nimi ztotožnit, procítit je a prožít, tím lépe. Můžete se inspirovat následujícími pozitivními větami: Každý den vidím lépe a lépe. Moje oči jsou zdravé a v pořádku. Vidím vše tak jasně a ostře, jak potřebuji. Moje oči jsou uvolněné, odpočaté a plné energie. Vidím jasně a ostře na dálku i na blízko.

Řada lidí, kteří si chtějí zrak zlepšit, nedosahuje velkých pokroků a nedokáže se posunout dál. Většinou je potřeba vrátit se k bodu 1 – tedy k motivaci. Na vědomé úrovni si určitě zrak zlepšit chcete, ale jak na podvědomé? Co přesně by pro vás zlepšení zraku znamenalo? Pokud jste lékařem, možná byste si nevěděli rady se zkušeností, která neodpovídá klasické medicíně a vaší životní filozofii. Nebo žijete v nešťastném vztahu, kde zatím nemáte odvahu podívat se na skutečnost. Bez jasného „souhlasu“ našeho vědomí a podvědomí se nepohneme ani o píď. Věřím, že neexistují nevyléčitelné nemoci. Vše je o nastavení v naší hlavě. Slova mohou léčit i ničit Slova jsou vyřčené myšlenky. Mají tedy ještě silnější moc než myšlenky. Pokud máte pozitivní věty již připravené, 72

říkejte si je nahlas nebo alespoň polohlasně, kdykoliv to je možné. A vnímejte, jak na vás působí, když je slyšíte vyřčené. Vyvarujte se negativním tvrzením a to i těm, které říkáte už jen ze zvyku a nepřikládáte jim váhu. Jsou to věty jako například „Bez brýlí nic nevidím“, „Špatně vidím“, „Tohle nechci ani vidět“. Naše tělo nerozlišuje, zda něco říkáme automaticky aniž to tak doopravdy myslíme nebo nikoliv. Častým a dlouhodobým opakováním negativních vět si tato negativa přivádíme do života.

73

Zachovat si dětskou představivost

Zachování si dětské představivosti i v dospělém věku je jedním z klíčů k úspěchu v životě. Medicína má pro spojitost zraku a představivosti logické vysvětlení. Když se na něco podíváme, obraz je přenesen optickým nervem do zrakové části mozku. Ta se nachází v oblasti zátylku. Až tam dochází k vytvoření toho, co vnímáme jako zrakový vjem. Pak si uvědomíme, co vidíme. Vše ve zlomku vteřiny. Ovšem abychom si při pohledu například na jablko skutečně uvědomili, že vidíme jablko, spolupracuje zrak s pamětí a představivostí. Zrakový vjem je zjevně spojen s tím, co již známe a tomu je přiřazen. Je prokázané, že dokážeme-li si zlepšit paměť nebo schopnost vizualizovat si předměty nebo scény naším vnitřním zrakem, bude to mít pozitivní vliv také na to, jak vidíme. Toto propojení funguje samozřejmě i opačně. Nicméně představivost má v našem životě i jinou velmi důležitou funkci, než je přímá vazba na zrak. Pokud si dokážete se zavřenýma očima něco představit, tak věrně jako by to bylo skutečné a vnímáte i pocity s tím doprovozené, vaše tělo na to bude reagovat, jako by se to opravdu stalo. Náš organismus za jistých okolností nerozlišuje, jestli se jedná o skutečné vjemy nebo se něco odehrává jen v myšlenkách. Důkazem mohou být třeba noční sny, tedy především noční můry. Když se vám zdá něco ošklivého a je to přitom velmi živý sen, často se vzbudíte se zrychleným dechem, strachem a polévá vás pot. Vaše tělo na sen reaguje jako by se to skutečně stalo. V některých profesích se tomu 74

říká mentální trénink. Běžně se používá například u sportovců. Nejenže fyzicky trénují, ale zároveň si i představují, jak zdolávají překážku, vnímají jaké to je, uvědomují si všechny pocity a radost z dosažení cíle. Je prokázáno, že mentální trénink pomáhá zlepšovat jejich sportovní výkony. Představivost je jeden z jazyků naší duše a intuice. Sny jsou toho krásným příkladem. V době kdy spíte a vaše myšlení je utlumené, dostává se ke slovu vaše podvědomí a vaše duše. Mluví k vám svým jazykem obrazů, pocitů, v nelogickém sledu a bez časové hranice. Budete-li se věnovat rozvoji představivosti, pracujete na svém zraku hned ve dvou rovinách. Každý z nás má fantazii a schopnost představivosti rozvinutou na nějaké úrovni. Jsem si jista, že čím lépe je tato schopnost rozvinuta, tím snazší má člověk cestu k porozumění a naslouchání své duši. V jedné rovině si tedy budujete cestu k poznání sama sebe a ve druhé přímo podpoříte zlepšení svého zraku, když si budete představovat, jak se vaše oči uzdravují. * Zavřete oči, uvolněte své tělo a vnímejte svůj dech. Pozorujte dýchání. Doprovázejte ve svých představách vzduch do svého těla a zase ven. Dostává se nosem do hlavy, dolů do plic, rozšiřuje hrudník, břicho a vrací se zpět. Dopřejte si několik dlouhých a pomalých nádechů a výdechů. Při dalším nádechu požádejte kyslík, aby z nosu prostupoval přímo do očí. Při každém nádechu vám okysličuje zrak a regeneruje všechny jeho buňky. S výdechem odchází únava, staré odumřelé buňky a jiné nečistoty. Potom si představujte, jak s každým výdechem odchází z očí všechny negativní zadržené emoce jako je strach, zlost, vztek nebo křivda. Nádech přináší harmonii a lásku. *

Doporučuji vyzkoušet metodu Josého Silvy, kde se s představivostí pracuje v hladině alfa.

75

Minulost předurčuje budoucnost

Lidová moudrost říká, jak si kdo ustele, tak si lehne. Naše chování, pocity, názory, zážitky a zkušenosti dneška a všech předešlých dnů až k samému okamžiku našeho početí utvářejí naší budoucnost. Věříte-li na inkarnaci a nesmrtelnost duše, můžete jít v tomto tvrzení ještě dál. Váš současný život bude následkem životů minulých. Není rozhodující, zda si nějakou událost na vědomé úrovni pamatujete nebo ne. Vaše duše si pamatuje vše. I to, na co už si dávno nevzpomeneme, nás stále ovlivňuje. Všichni si dokážeme představit v životě okamžiky, které byly pro nás velmi nepříjemné. Okamžiky, kdy bychom nejraději daleko utekli, vůbec neexistovali nebo bychom tu událost úplně ze svého života smazali a vůbec neviděli. Může to být nehoda, smrt blízké osoby, hádka, špatný vztah s rodiči nebo rozhovor s nepříjemným kolegou v práci. Není podstatné, zda se jedná o jednu izolovanou událost nebo dlouhotrvající působení negativních skutečností. Čím silnější je špatný zážitek, tím silnější negativní emoce ho doprovází. Negativní emoce znamená nepříjemné pocity. Může to být lítost, smutek, vztek, nenávist, křivda nebo třeba i pocit bezmoci. Když se takový pocit objeví, můžeme ho nechat „proběhnout“ nebo si s ním nevíme rady a potlačíme ho. Dáme-li svým pocitům volný průběh, ať už to znamená křik, pláč, emotivní slovní projev nebo vyzpovídání se blízké

76

osobě, děláme přirozeně to nejlepší pro sebe. U velmi špatných zážitků může trvat měsíce, než se všechny pocity dostanou ven a přestanou nás tížit. Druhou možností je vzniklé negativní pocity potlačit. Dost možná se sami rozhodneme, že na sobě nedáme znát, jak se nás situace dotkla. Nebo jsme vyrůstali v rodině, kde je pláč zbabělostí. Nebo je zážitek natolik silný, že si s ním nevíme rady a prostě ho na vědomé úrovni zapomeneme. V každém případě si zážitek i s ním spojené pocity v sobě ponecháváme, situace zůstává nedořešená, neuzavřená a neseme si ji s sebou dál do života. Zapomenuté nevyřešené situace nikam samy nezmizí. Naopak. Aniž si to připustíme, ovlivňují naše názory, postoje, mohou být zdrojem neadekvátní reakce na jinou situaci a mohou také stát za různými onemocněními. Nevyřešená minulost nás bude ovlivňovat tak dlouho, dokud s tím něco neuděláme. Negativní pocity ovlivňují zrak Na vypjaté životní situace reaguje i zrak. Většinou ne okamžitě v momentě, kdy se událost stane, ale zhruba do jednoho až dvou let poté. Máte-li nějakou oční vadu, vzpomeňte si, kdy jste poprvé zjistili, že špatně vidíte. Hledejte, co se stalo v průběhu jednoho až dvou let předtím. Nemusí se jednat o nic tragického. Hlavně v případě, kdy si oční vadu nesete již z dětství, mohou být činiteli z pohledu dospělého člověka banální skutečnosti. Může to být stěhování, přestup do nové školy, narození sourozence, rozvod rodičů nebo úraz. Jsou to situace, kde jste jako dítě mohli cítit

77

ohrožení, strach, nejistotu, bezmoc, obavu z nového prostředí, nedostatek pozornosti nebo křivdu. Ze zkušenosti z našich kurzů mohu říci, že většina těch, kteří si nesou oční vadu z dětství, našla počátek zhoršení svého zraku právě v nějaké události z dětství. Oční vady, které se projeví již u miminek, často souvisí s těžkým porodem, problémy v těhotenství matky, nebo si je člověk přináší z předešlého života. Čím je dítě menší, tím citlivěji vnímá dění kolem sebe. Samozřejmě k tomu přispíváme i svých chováním k malým dětem. Myslíme si, že jsou ještě moc malé a ani nepostřehnou, že se něco děje. Nebereme za důležité dětem situaci vysvětlit. Jenže právě nejmenší děti okamžitě vycítí nálady a změny chování svých rodičů. Pokud něčemu nerozumí, udělají si nakonec úsudek samy, často takový, že jsou ony viníkem a že je rodiče nemají rádi. Janet Goodrich, terapeutka zaměřená na zrakové vady dětí uvádí, že za běžnými dětskými očními vadami vždy stojí i emoce: pocit méněcennosti, strach z neúspěchu, nedůvěra v sebe a své nápady, atd. Je velmi důležité dětské psychice věnovat pozornost. Tím spíš to platí u dětí, které již oční vadou trpí.

Hledání příčin špatného zraku na emotivní úrovni Jak již bylo řečeno, většina dospělých, kteří mají oční vadu od dětského věku, si nese s sebou nevyřešené události ze své minulosti. Nasazením brýlí vytvářejí zeď pro své emoce. Uzavírají se za skla, která nedovolí emocím vystoupit na povrch. Člověk nevědomě vnímá brýle jako svůj ochranný štít před okolním světem a z části i před svým vlastním 78

nitrem. Bez odložení brýlí nelze neuzavřené uzavřít a tělo a duši uzdravit. Odložte brýle a věnujte pozornost sobě, svým pocitům duševním a tělesným. Pokud máte takovou zrakovou vadu nebo onemocnění, kdy brýle nepoužíváte, můžete vyzkoušet stejné cvičení, jen si položte otázku: Proč mám to oční onemocnění nebo tu oční vadu? Poprvé jsem si toto cvičení zkoušela doma v noci, aby mě nic nerušilo. Brýle jsem kromě dětství nikdy nenosila, protože jsem měla vadu pouze na jednom oku, což při běžném dívání oběma očima nijak nevadilo. Zakryla jsem si tedy své zdravé oko a místnost kolem mě se rozostřila natolik, že jsem viděla jen barevné fleky. Přejížděla jsem očima po místnosti, v duchu zkoumala předměty, které jsem viděla a čekala, co se stane. Několik minut se nedělo nic. Pak mě napadlo, že cítím strach. Řekla jsem si „dobře, je to strach“ a začala jsem vnímat svírání a tlak uvnitř těla od hrudníku dolů do břicha. Jakmile jsem na tu oblast těla přenesla pozornost, stal se tlak ještě intenzivnější a srdce se mi rozbušilo. V duchu jsem se ptala odkud tento pocit znám, kdy jsem ho už zažila. Vzpomínek vyplula celá řada. Pátrala jsem v paměti, kdy to bylo úplně poprvé. Zastavila jsem se u mateřské školky. Můj rozum mi říkal, že to tam být nemohlo, tam jsem přece chodila ráda. Ale moje intuice trvala na svém. Čekala jsem, co se ještě objeví. Odpovědi přišly samy od sebe. Je to strach z nového prostředí, kde neznám pravidla. Strach mluvit a něco dělat, aby to nebylo špatně. Vybavily se mi další, ještě starší vzpomínky se stejným tématem. Byly to dávno zapomenuté vzpomínky, které mi najednou dávaly smysl.

Vyzkoušejte si sami, co budete cítit po odložení brýlí. Možná, že napoprvé se nestane nic. Vytrvejte a budete

79

překvapeni, jak se dávno zapadlé vzpomínky vynoří a ožijí. Jakmile se vám podaří nějaký pocit a vzpomínku vyvolat, bude vám jasné, proč se s brýlemi na nose nedokážete ve zlepšení zraku nikam posunout. Podaří-li se vám objevit něco ze své minulosti a pochopit, jak se to váže k vaší oční vadě nebo nemoci, můžete očekávat zlepšení zraku během několika málo dní. Nemusí se jednat o naprosté uzdravení, ale zaznamenáte jednoznačný posun. Zkoušejte toto cvičení znovu a znovu a budete odhalovat své staré emoce, které na chvíli ožijí a pak se rozpustí.

80

Hledání rovnováhy

V celém našem těle, ale i kdekoliv jinde v přírodě, je rovnováha řídícím faktorem. Pokud se z ní dlouhodobě vychýlíme, způsobuje to řadu nepříjemností. A nezáleží, jestli se jedná například o příliš dlouhé sezení nebo naopak o dlouhou fyzickou námahu bez odpočinku. Vše musí neustále směřovat k rovnováze. Rovnováha je úzce spjata se změnou. Abychom nesetrvávali v jednostranné aktivitě a vyhnuli se negativním vlivům vychýlení se z rovnováhy, je změna naším celoživotním průvodcem. Je to právě změna, která nás v životě posunuje dál, ať už na fyzické nebo duševní úrovni. Pokud budeme opakovat stále to samé, například budeme léta chodit do stejného zaměstnání a vykonávat naprosto stejnou práci, tak na začátku se budeme učit, pak se zdokonalíme a nakonec se růst zastaví. To je ten okamžik, kdy je třeba, aby nastala změna: tedy abychom si našli jinou práci nebo ji něčím oživili a vrátili se do rovnováhy. Naše tělo je úžasné v signálech, kterými nám jasně dává najevo, kdykoliv něco v rovnováze není. Co se stane, když dlouho sedíte? Začnou vás bolet záda, jste unaveni, bez energie a dost možná se objeví i problémy s trávením. To všechno jsou signály našeho těla, že je něco špatně. Podobně je to v našem příkladu se zaměstnáním. Pokud už se nemám v práci co učit, vykonávám osm hodin stereotypně a bezmyšlenkovitě sled nějakých činností, dostaví se nuda, 81

otrávená nálada, nechuť do práce, snížení energie a dost možná tělo onemocní, ve snaze takové práci se vyhnout. Jakmile něco není v rovnováze, dostáváme od našeho těla řadu signálů. Problémem však je, že jsme se za roky života v moderním světě naučili tyto signály ignorovat. Jsme natolik otupělí vůči svému tělu, že si tyto signály na vědomé úrovni ani neuvědomíme a přecházíme je. Nebo si je uvědomíme a snažíme se jich zbavit. Když nás bolí hlava nebo v zádech, vezmeme si prášek proti bolesti, abychom svůj vnitřní hlas utišili a umrtvili. Pokud se jedná o psychickou nerovnováhu, hledáme rozptýlení, kompenzujeme nudu v práci aktivním životem večer nebo možná najdeme částečné uklidnění v jídle a stimulací chuťových buněk. Prázdnotu a nudný stereotyp si kompenzujeme jinde v životě. Lidské tělo je však neústupné a trvá na svém, chce změnu. Signály, které přecházíme, vymění za silnější a silnější. Ze záliby v jídle vzniká obezita a závislost na jídle, bolesti v zádech sekundárně způsobí zakřivení páteře a snížení hybnosti a nezájem o vykonávanou aktivitu přispěje ke zhoršenému zraku. Všechno, co v životě děláme, bychom měli dělat vědomě a být i duševně přítomni v daném okamžiku. Pokud to tak není a děláme práci mechanicky, zatímco naše myšlenky běhají po horách nebo leží na pláži u moře, vysíláme zmatené signály do mozku. Představy, které se promítají ve zrakovém centru mozku jsou odlišné od obrazů, které naše oko vnímá. Dochází k rozporu, který v dlouhodobém horizontu způsobuje zhoršení zraku. Mít sny a představovat si příjemné situace je naprosto v pořádku a má pro nás velké pozitivní účinky, ale nikoliv s otevřenýma očima! Když dělám jednu aktivitu, tak není dobře být myšlenkami jinde. Vše co děláme, bychom měli

82

dělat rádi a s plnou pozorností. Jasným příkladem jsou děti. Čím je dítě menší, tím spíš dělá jen to, co opravdu chce a výrazně dává najevo, když aktivita není v souladu s jeho zájmem. Malé děti přirozeně přesouvají svoji pozornost celou. Proto se někdy zdá, že vůbec při hraní nevnímají, co se děje okolo. Plně se vžijí do své aktivity. S přibývajícími lety se ovšem všichni učíme, že různé činnosti se prostě dělat musí, nehledě na to, jestli je to zábavné. Paradoxně většina dospělých už ani neočekává, že by chodila do zaměstnání, které by je opravdu bavilo nebo se setkávala s lidmi, se kterými si opravdu mají co říct. Běžně používané rčení „Nechci to ani vidět“ má v sobě více pravdy, než si myslíme. Pokud máme v životě činnosti, které bychom raději neviděli nebo jsme obklopeni lidmi, o kterých si to myslíme, tak se tento postoj může odrazit ve zhoršeném zraku. Jak znovu najít rovnováhu Hledáme-li rovnováhu, nutně musíme něco ve svém životě změnit. Bez změny to nepůjde. Proto každý, kdo si chce zlepšit zrak, musí počítat s tím, že bude muset na nějaké úrovni opustit své zvyky a dělat něco jinak. Všichni víme, co je pro nás nejlepší. Respektive, měli bychom to vědět. Pokud bychom od mala žili v souladu se svojí duší, věřili ve svou vlastní duševní sílu, rozvíjeli vnímavost, intuici a naslouchání, nebylo by třeba žádných poradců, odborníků nebo lékařů. Tím bychom převzali plnou zodpovědnost za vše, co se s námi děje. Snadno bychom se dokázali vrátit do stavu rovnováhy.

83

Pro většinu z nás to je ovšem utopie, což je i díky historickému vývoji střední Evropy logické. Žijeme v oblasti, kde je kladen největší důraz na rozvoj materiální a vědecký. Co nemůže být vědecky prokázáno se potírá. Ústředním tématem dospělých jsou finance a vše, co s nimi souvisí. Většina úsilí je vynakládaná k dosažení finančních a materiálních cílů a to bez ohledu na to, zda nás daná aktivita opravdu vnitřně naplňuje. Peníze se staly nejvyšší hodnotou. Už malým školákům říkáme „uč se, ať z tebe něco je“. Tím „něco“ zpravidla myslíme dobře finančně ohodnocené zaměstnání. Není na tom obecně nic špatného, pokud bychom zároveň rozvíjeli i své duševní schopnosti. Máme-li štěstí, jsou prestižní obory zároveň tím, po čem naše duše prahne. Pak je to dokonalá shoda. Když tomu tak není, dokážeme krátkodobě duši potlačovat, ale v delším horizontu se to jistě projeví a duše nás bude tlačit do rovnováhy. Stejný princip se týká všech dalších oblastí života, jako je partnerství, výchova dětí, zájmy a cokoliv dalšího. Chronická onemocnění, vážné nemoci stejně jako oční vady nebo dlouhodobý neúspěch v některé oblasti života jsou jasnými signály narušené rovnováhy. Chybou většiny lidí v takových případech je bezmezné spoléhání se na cizí pomoc. Nikdo nás nezná lépe než se známe my sami. Dobrý léčitel nebo jiný odborník ukáže cestu, kterou se vydat a ostatní už nechá na vás. Je to cesta ke své vlastní duši, protože veškeré poznání naleznete uvnitř sebe.

84

Část pátá

VĚNOVÁNO RODIČŮM

85

Škola základ života…nebo ne?

Ve škole tráví děti velkou část svého dětství. Pominu-li nepovinné zájmové kroužky, je to určitě pět hodin denně. To je více než jedna třetina aktivního dne dítěte. To samo o sobě je dostačujícím důvodem k tomu, abychom výběru školy věnovali velkou pozornost. Zamysleli jste se někdy nad tím, co je vlastně cílem školní docházky? Pokud se na školství podíváme z hlediska historie, tak byla výuka ve svých prvotních počátcích privilegiem zámožných rodičů, kteří si mohli dovolit postrádat svojí dětskou pracovní sílu a ještě k tomu platit za výuku. Vzdělávané děti vyvážily praktické dovednosti rozvojem duševních schopností a měly jednoznačně zaručené vyšší postavení a uplatnění ve společnosti. Od doby individuální výuky prošlo školství dlouhým vývojem, přes nepovinnou a později povinnou školní docházku do místních škol, až po rozsáhlý vzdělávací systém jako známe dnes. Už dávno nejde o výuku několika hodin týdně, která by obohatila dítě o duševní znalosti a zpestřila mu tak každodenní venkovní aktivity a manuální práci. Z dnešního vzdělávacího systému nabývám dojmu, že se učíme proto, abychom se učili. Jinak si nedokážu vysvětlit, k čemu je dětem tolik informací, kterým ani nerozumí a jen se je učí nazpaměť. Určitě by bylo zajímavé udělat průzkum, kolik ze všech těch školních informací člověk v životě k něčemu použije. Měla jsem možnost kromě české státní školy navštěvovat několik škol zahraničních a byla 86

jsem mile překvapená. K dosažení stejného výsledku vede totiž i mnohem příjemnější cesta, méně časově náročná, bez zbytečného pamatování si faktů a se vzájemným respektem mezi učitelem a žákem. Vzděláváním bereme dětem jejich dětství Dnes je módním trendem seznamovat děti s výukou už ve školkách. V mateřských centrech vidíme kurzy angličtiny pro děti od 1,5 roku, ve školkách se děti učí písmenka a čísla a na třídní schůzce prvňáčků paní učitelka poděkuje rodičům, kteří naučili své děti číst před vstupem do školy. Vzdělávací kroužky se stávají důležitější než prolézačky před domem a výlety do přírody. Svět písmen a čísel se nám sám vtírá do bytu s hračkami pro dvouleté děti. My rodiče této davové psychóze snadno podléháme a jsme pyšní na svá čtyřletá dítka, která umí písmenka. Nezapomněli jsme, že to jsou především děti? Malé živé bytosti, které se chtějí ze života radovat, užívat si každé chvilky volnosti, zkoumání světa a hraní? Když si vzpomeneme na své dětství, na zážitky, které nám zůstaly v hlavě celý život, tak to budou nejspíš vzpomínky na prázdniny u babičky, první tábor a spaní pod stanem, první dětské lásky nebo vzpomínky na zábavu s kamarády ze školy. Jsme vystaveni neustálému tlaku na vzdělávání svých dětí, že úplně zapomínáme, jací jsme ve věku našich dětí byli my, co se nám líbilo, co nás bavilo. Ale vraťme se zpátky k naší původní otázce, jaký je cíl školní docházky. Zjistíme, že dávno nejde o zajištění lepší budoucnosti, neboť neplatí přímá úměrnost mezi počtem absolvovaných kurzů a škol a šťastnou budoucností. Bylo

87

prokázáno, že neplatí ani přímá úměra mezi inteligencí a šťastným životem. To, co je primárně důležité, je rovnováha. Školské vzdělání je pouze jedním střípkem, dílkem skládačky, podstatným pro šťastný život, ale zdaleka ne jediným. Pokud škola zabírá většinu času a pozornosti, nedostává se na jiné stejně důležité aktivity a nerovnováha se brzy projeví. Právě výsledkem takové nerovnováhy může být zhoršení zraku. Není výjimkou, že děti které nosí brýle již ve školce, jsou často právě ty, které se naučily číst velmi brzy. Čtení je pro zrak náročné. Je to nepřirozená aktivita, omezuje zdravý pohyb oka, zatěžuje nervovou soustavu, proto je nezbytné čtení dostatečně kompenzovat. Tím spíš, pokud se učí číst dítě, které pro to ještě není připravené, může se oční vada projevit. Možná vás teď napadne, kdy je tedy ten správný čas, aby se děti učily číst. Žádná obecně správná odpověď neexistuje. Každé dítě je originál a tak je k němu třeba přistupovat. Doporučuji čtení neurychlovat. V životě není pro dítě nijak důležité, jestli se naučí číst v pěti nebo osmi letech. Běžné školy nepodporují individualitu dětí Celou základní školou nás provází předpoklad, že děti jsou identické co do velikosti, povahy, rychlosti vývoje a chápání. Školní systém bere děti jako housky v obchodě – co je menší, větší, slanější nebo méně výrazné chuti, než pomyslný průměr, neodpovídá normě a je třeba to změnit. Týká se to většiny aspektů školství. Kdo neodpovídá normě, je potrestán horší známkou. Škola nerozvíjí děti v tom, v čem jsou silné.

88

Škola se snaží, aby si děti byly co nejvíce podobné a aby byly silné ve všem. Všimnete si toho už v první třídě. Všechny lavice a židle jsou stejné, jakoby děti byly zboží a „dodávaly“ se v jednotném provedení. Školní osnovy jsou stejné pro všechny. Žádné rozdíly. Individualita je jasně nežádoucí. Z našich dětí se během let ve škole stávají živé encyklopedie, bez vlastního názoru, pocitů, emocí a identity. Po letech strávených v lavicích velkých budov opouštějí školu mladí lidé s brýlemi, plni teoretických vědomostí bez souvislostí, bez zdravé sebeúcty a sebedůvěry, hlásající názor, který si někde přečetly, a kterému mnohdy ani samy nerozumí. Snad nevědomky k tomu přispívají i sami vyučující. Nedávno zmínila moje známá, že na třídních schůzkách si vyučující stěžovali, že je s dětmi těžké pořízení, protože každé chce projevit svůj názor. Tím apelovali na rodiče, aby dětem doma domluvili. Děti, které opustí školní lavici, velkou část svého dalšího života často stráví hledáním sebe sama, otevíráním se světu, objevováním příčin a souvislostí a všeho toho, co mají v sobě všechny děti, o co je vzdělávací systém připravil a v nich zadupal až do jejich samotného nitra. Strach a negativní emoce mohou zhoršit zrak Není to zdaleka jen předčasné čtení, které vede k očním vadám. Velkým faktorem, který stojí nejen za špatným zrakem, ale i různými dětskými nemocemi, je strach. Ve spojení se školou je to celá řada situací, které strach vyvolávají. Už samotný nástup do první třídy může provázet strach dítěte, jestli to zvládne a jestli splní očekávání rodičů. Tím spíš

89

pokud před začátkem školy používají rodiče školu jako strašáka a říkají věty typu „počkej, až budeš chodit do školy, tam tě naučí jak se chovat“. Nejčastější příčinou strachu je známkování. Funguje jako negativní motivace. Děti tráví spoustu času učením se věcem, které je naprosto nezajímají nebo kterým vlastně ani nerozumí. Nicméně je třeba se je naučit právě kvůli známce. Vzniká tím celá řada negativ a strachů. Není divu, že to dítě nechce vidět a tělo jen reaguje na nevyslovené přání zhoršením zraku. Strach je silná negativní emoce. Pokud je dlouhodobý nebo častý, způsobuje napětí v těle, především v horní polovině zad, a může mít za následek zhoršení zraku. Lze vzdělávat děti lépe a zdravěji? Ve většině státních škol se výuka nijak zásadně nezměnila od doby, kdy jsme v lavicích seděli my. S jedinou výjimkou: výrazně přibylo informací, které děti musí vstřebat a naučit se je. Výuka je zpravidla monologem vyučujícího, protkaná jeho dotazy směrem k dětem. Není obvyklé, aby se děti učily formou diskuze mezi sebou, osobní zkušeností ať už ve třídě nebo venku v přírodě, nebo aby měly k výkladu své poznámky a názory. Na většině škol se děti aktivně neúčastní, jsou pasivními přijímači informací. Nejen že je pro ně pak těžší rozumět souvislostem a obsah si zapamatovat, ale je zároveň těžké udržet pozornost a zájem. Vlastní názor ve školách aktivně podporován není, je třeba umět a znát co je v učebnici, nic míň, mnohdy ani nic víc. Zdravá sebedůvěra budovaná zapojováním dětí do výuky již od jejich vstupu do školy chybí. Nedostatek sebedůvěry

90

je společným jmenovatelem většiny běžných dětských očních vad jako je krátkozrakost, dalekozrakost nebo astigmatismus. Jak to udělat lépe? Proces učení probíhá nejefektivněji, pokud je dítě již připravené obsah přijmout. To znamená, že je ve fázi vývoje, kdy je na to připravené a zároveň, kdy ho forma učení baví. Je to stejné, jako když se třeba děti učí chodit. Zatímco některé roční dítě již pěkně chodí, jiné ještě v tom věku není na chůzi vývojem připravené a tudíž budete zbytečně plýtvat energií ho to učit, navíc tím můžete způsobit špatný návyk chůze nebo do budoucna emocionální bariéru. V této souvislosti musím uvést přímou zkušenost své kamarádky, která učí na základní škole. Bavily jsme se o výuce cizích jazyků. Má možnost sledovat vývoj dětí od první třídy až po devátou. Podle její zkušenosti nemá výuka cizích jazyků význam přibližně až do čtvrté třídy. Zdá se, že mezi čtvrtou a šestou třídou je většina dětí připravená na učení se cizích jazyků a tempo, jakým cizí řeč vstřebávají, je nesrovnatelné s předchozími roky. Není tedy lepší nechat dítě si venku hrát, než mu od batolete plést hlavu kurzem angličtiny?

Pokud počkáte, až bude dítě samo připravené a bude mít pozitivní motivaci, bude proces učení velmi rychlý, bez negativních zkušeností a přílišného výdeje energie. Důkazem je pro mně i moje kamarádka, která své dva syny učila čtyři roky sama doma. Výuka jí zabrala pouhou hodinu denně. Zatímco děti mezi první a čtvrtou třídou stráví ve škole v průměru 5 vyučovacích hodin denně, při domácí výuce šlo naučit děti to samé za hodinu denně. Zajímalo mě, jak toho moje kamarádka dosáhla. Podle jejího názoru je školní výuka vysoce neefektivní,

91

protože se nedokáže věnovat dětem podle jejich potřeb. Říkala mi, že když například klukům nešlo počítání, tak se s nimi u toho zdržela tak dlouho, než to doopravdy zvládli a pochopili. O to rychleji se potom posunuli v navazující látce. A naopak, když bylo něco pro chlapce lehké, nebylo třeba se nad tím dlouho zastavovat. Věřím, že vystihla přesně podstatu učení. Výsledkem pro ni bylo, že měla spoustu času na výlety, hraní a zábavu. Když děti začaly chodit do klasické školy, neměly žádný problém s adaptací a vynikaly mezi spolužáky svými znalostmi.

Princip výuky, kde se předpokládá, že všechny děti se budou učit stejné věci ve stejnou dobu, je zdrojem řady negativních pocitů. Může to být strach, že to nezvládnu nebo naopak nuda a nezájem, když mi tempo výuky přijde moc pomalé. V obou případech bude pozornost dítěte odvedena od vyučování a myšlenky buď budou dál rozvíjet niterní negativní pocity, nebo naopak budou běhat venku po hřišti. Nepřítomný pohled a nehybné oči bezpečně prozradí, kdy naše oči a mysl nejsou v souladu. Oko vidí paní učitelku, ovšem v mozku se odvíjí naprosto odlišné představy. V hlavě nastává zmatek. Přirozený proces vědomého dívání je narušen a vytváří se chybný nový vzorec, který je díky dlouholetému opakování silně zakořeněn. Pak se ani nemůžeme divit, že na naši otázku „Co bylo dneska ve škole?“ odpovídají děti své nezúčastněné „nevím“ a mizí nám rychle z dohledu. To, co se většina dětí naučí ve škole výborně, je potlačovat své pocity a chovat se nepřirozeně. Dlouhodobým potlačením pocitů se nejen odloučí od své identity, ale ztratí i pojem rovnováhy. Uvíznutí v negativní emoci způsobuje vnitřní napětí a téměř vždy má svůj odraz na fyzické úrovni. A právě zhoršení zraku je častým následkem.

92

Bývají to právě často děti s brýlemi, které se školní docházce z našeho pohledu rodiče dobře přizpůsobily. Mají pěkné známky a učitelé je chválí. Vzpomeňte si na svá léta školou povinná. V každé třídě je nějaké dítě vyhlášeným „rušitelem“ vyučování – a jak často právě tyto děti nosí brýle? Překvapivě málokdy. Naše generace neměla na výběr. Systém vzdělávání byl jednotný. Dnešní doba je pro děti v něčem lepší a v něčem horší. Můžete najít školy státní s příjemnějším přístupem, nebo školy soukromé (alternativní), kde se děti mohou rozvíjet podle svého vlastního tempa. To je jednoznačně velké plus. Velmi oceňuji školy, které se skutečně snaží děti učit během výuky a neplní volný čas dětí domácími úkoly. Všichni se rozhodujeme podle našich osobních možností a podle toho, co se nabízí v okolí bydliště. V dnešní době však v oblasti organizovaného vzdělávání jednoznačně platí, že méně je více. Z hlediska zaneprázdněného a starostlivého rodiče rozumím, že jsou upřednostňovány školy, kde je spousta kroužků a někteří rodiče dokonce hodnotí pozitivně tři úkoly denně pro malé prvňáčky. To vše s odůvodněním, že alespoň má celý den co dělat, nebude kdo ví kde běhat a něco se naučí. Je však třeba zvážit, jestli je to opravdu pro dobro dětí. Pokud chcete, aby si dítě zachovalo v životě zdraví, rovnováhu, uvědomění si sebe sama, naučilo se samostatnosti, sebedůvěře, chápání souvislostí a mělo svůj vlastní názor, musíte především brát v úvahu jeho jedinečnost. Není v historii ojedinělé, že význačné osobnosti měly často na studiích problémy a zdaleka nebyly premianty třídy. Vnímejte školu jako jeden malý dílek skládanky a dbejte

93

na to, aby zbyl čas na dětské hry venku, volnost a vyjádření vlastní identity. Úskalí zájmových kroužků Rozvoj všemožných zájmových kroužků pro děti je v posledních letech neuvěřitelný. Týká se to samozřejmě především velkých a středních měst. Kroužky jsou mezi rodiči oblíbené. To je logické, protože o dítě je postaráno, je v bezpečí a jak všichni organizátoři kroužků hlásají, učí se potřebné dovednosti. Proč tedy nedat na každý den nějaký kroužek, když se dítě zabaví, něco naučí a rodiče mají čas na jiné věci? Zájmové kroužky mají i svá negativa, která rozhodně nejsou zanedbatelná. Psychologové doporučují pro menší děti pouze jeden kroužek a pro větší děti maximálně dva. Důvodů k opatrnosti je hned několik. Odhaduji, že přes 90% všech kroužků (a dost možná je to procento ještě větší) se odehrává uvnitř budov. Ať je to třída, klubovna nebo velká tělocvična, dítě nemá kontakt s přírodou, je v umělém vzduchu, osvětlení a prostředí. Tento fakt považuji za nejpodstatnější. Druhým negativem kroužků je přílišná organizovanost. Zájmové aktivity jsou zpravidla řízené a v podstatě se dětem říká, co mají dělat. Děti pak nerozvíjí své vlastní nápady (nebo jen v omezené míře), nevymýšlejí své hry a v okamžiku, kdy mají skutečně čas jen pro sebe, nevědí, co mají dělat. Další, co se mi na kroužkách nelíbí, je neustálá přítomnost dospělého. Pro děti je přirozené tvořit své vlastní skupiny, kde jsou jen děti, s různými věkovými rozdíly,

94

ale bez dospělých. To, co bylo před desítkami let běžné, že si děti z okolních domů hrály samy spolu venku, dnes téměř neexistuje. Na kroužkách tvořících vyrábí každé dítě něco svého, jen výjimečně se společně pracuje na jednom díle. Kroužky sportovní sice většinou vytvářejí skupiny dětí, ale pravidla jsou daná dospělými. Nezapomínejte na možné přetížení dětského organismu. Čím více kroužků, tím více informací, požadavků, zákazů, příkazů a pravidel. I když se nám děti zdají neúnavné, není tomu tak co se týká organizovaných aktivit. Ty jsou pro ně zátěží. Jaké zájmové aktivity volit S výběrem kroužků je potřeba přihlédnout i k ostatním aktivitám dítěte. Pokud žijete na venkově a máte dítě, které je často a rádo venku, může pro něj být tvořivý nebo hudební kroužek novou inspirací. Převážná část městských dětí však tráví příliš času uvnitř budov, proto je na místě volit kroužek venku v přírodě. Nezapomínejte, že pro zdravý zrak je potřeba dostatek pohybu, čerstvý vzduch a sluníčko. Tím spíš, pokud dítě již nějakou oční vadou trpí. Možná vy už máte jasno, jaká aktivita by pro vaše dítě byla ideální, jenže váš syn nebo dcera by chtěli něco jiného. Pak je potřeba skutečně zvážit výsledné rozhodnutí. Vzpomínám si, když jsem se svojí dcerkou chodila do kurzu plavání miminek. Byla tam maminka s chlapečkem, který po každé začal plakat už jak bazén uviděl. Neuvěřitelně se klepal, ještě než ho maminka vůbec dala do vody a nepřestal plakat, než uběhlo těch nekonečných dvacet minut a byl zabalený v osušce. Vůbec se nedivím,

95

že pak několikrát chyběl. Byl nemocný se záněty středního ucha na levém i pravém uchu. Tím si kromě několika absencí zajistil, že se po zbytek kurzu nemusel potápět. Jaký má taková aktivita pro chlapce smysl? Co brání nechat dítě být, když se mu to tolik nelíbí a zkusit plavání o pár let později?

Je zajímavé, jak někdy lpíme na svých názorech. Jsme věrně přesvědčeni, že děláme pro dítě to nejlepší, a přitom mu svou tvrdohlavostí škodíme. Nedávno u nás byla paní na konzultaci kvůli své nejmladší dvouleté dceři. Povídali jsme si o možnostech zlepšení zraku holčičky a dostali jsme se také na téma kroužků, kam dcerka chodí nebo bude chodit. A najednou mě zarazilo, když paní říkala, že obě její starší dcery se učí hrát na piano, takže tato nejmladší bude hrát také. Naučit se hrát na piano brala jako samozřejmou povinnost. Jinak si její děti mohly volit jaké kroužky chtěly. Pokud má k pianu dítě dobrý vztah a chce se na něj učit, je to v pořádku. Otázkou zůstává, zda by si samo zvolilo také piano, pokud by mělo volbu? Nebo se bude učit hrát, protože je poslušné a nechce, aby se na něj rodiče zlobili?

Každý z nás je jedinečný. Naše potřeby, touhy, záliby, zájmy, to vše je rozmanité a navíc se v čase vyvíjí a mění. Rodiče mají někdy příliš přísná pravidla s ohledem na zájmy svých dětí. Je v pořádku dětem nabídnout zájmové aktivity a samozřejmě prvně nabídnu to, co se líbí mně. Ale jaký má význam trvat na něčem, co chci já a mé dítě nikoliv? Poskytněte dětem inspiraci a dejte jim příležitost, ale nelpěte na ní, když se v ní dítě „nenajde“.

96

Hračky a proč méně znamená více

Vyrábí se tuny nejrůznějších hraček pro všechny věkové kategorie. Výrobci hraček jsou skutečně velmi chytří. Velká část hraček se totiž tváří nejen jako hračky, ale jako naprosto nezbytná pomůcka pro vaše dítě, aby se naučilo chodit, mluvit, správně hýbat prsty, rozlišovat barvy, číst, logicky uvažovat, atd. Prostě dnešní výrobci hraček v rodičích vyvolávají dojem, že právě bez jejich hračky bude dítě neschopné. Existuje ještě druhá velká skupina hraček. Ty jsou také velmi „vychytralé“. Na svých obalech hlásají, že právě s touto hračkou si vaše dítě bude hrát dlouhé a dlouhé hodiny. Nepřímo tedy unaveným rodičům slibují, že se o jejich potomka řádně postarají hračky, zatímco rodič se může věnovat něčemu jinému. Jak to tedy vypadá ve velké většině domácností? Díky levným plastovým hračkám je vesměs každá rodina s dětmi zásobená tolika hračkami, že už je není kam dávat. Pak přece není potřeba dítě posílat ven, když se doma zabaví samo a ještě k tomu se toho spoustu naučí. Dokážete si ještě představit svět bez plastových hraček, počítačových her a sociálních sítí? Dobu, kdy měly děti jednu látkovou panenku, pár dřevěných postaviček, kostky a míč? Pro mě je to generace mých babiček. A ani jedna by své dětství za dnešní nevyměnila. Jejich hřištěm byla příroda a kolektiv dětí, bez pravidel dospělých, s vlastní fantazií, pohybem, volností a svobodou rozvíjet se podle vlastních potřeb. 97

Dnešním dětem kupujeme další a další hračky, aby se doma nenudily, a aby se již od narození něco učily. Hračky se stávají lacinou náhražkou přírody a nezbytných aktivit podněcujících kreativitu. Většina hraček nepřímo přispívá ke zhoršenému zraku. Tedy samotné hračky většinou škodlivé nejsou. Díky nim však chodí děti málo ven a přetěžují svůj zrak. Většina hraček zaměstnává dítě především zrakově a to jen při zaostření na blízko. To je velký rozdíl oproti venkovním dětským hrám, kde většinou nemusí zrakem vnímat jednotlivé detaily, ale celou scénu. Venku je podstatný pohyb celého těla, obratnost a vzájemná souhra všech smyslů. Většina běžných hraček nejenže dítě nenaučí nic, co by se nemohlo naučit samo, ale ani dítě na dlouho nezabaví. Tím se rodič dostává pod tlak pořizování dalších a dalších hraček, které opět brzy upadnou v zapomnění. Ukázkovým příkladem je moje známá s dvěma dětmi, dvouletou dcerkou a sedmiletým synem. V jejich bytě je tolik hraček, kolik se jen dá do panelákového bytu dát, aby se dalo projít z místnosti do místnosti. Syn chodí po škole každý den do družiny nebo na kroužky, takže ven se dostane málo. Není se moc čemu divit, že již nosí silné brýle. A přesto, že je žena každé dopoledne s dcerkou sama, ven nejdou, protože mají přeci dost zábavy doma.

Zrak má neuvěřitelnou schopnost přizpůsobovat se vnějšímu prostředí. Když se děti pohybují převážně uvnitř budov a věnují se činnosti vyžadující soustředění na blízko, oko se postupně přizpůsobí a do větší či menší míry vyřadí ostrý pohled do dálky z funkce.

98

Jak se rozumně vymanit z dnešního světa zbytečných hraček? Můžete zkusit některé z následujících tipů: 1. Méně znamená více. Když má dítě příliš mnoho hraček, nedokáže si vybrat a nehraje si s ničím. 2. Pořizujte hračky, se kterými se dá hrát různorodě a podněcují fantazii (např. kostky, stavebnice, míč). 3. Spoustu hraček si můžete vyrobit sami s dětmi. Samotná výroba bude pro děti zábavou a ponechá jim prostor pro zapojení vlastní fantazie a zručnosti. 4. Volte jednoduchost. Děti si své hračky mohou dále vylepšovat podle svých představ. 5. Upřednostňujte hračky, které podněcují pohyb dětí (trampolína, kolo, brusle, atd.). To je důležité zejména u školáků.

Rozvoj představivosti a fantazie je v dětství přirozeně obrovský. Paradoxem je, že většina hraček k rozvoji neslouží, ale naopak ho utlumuje. Pokud má dítě hrnec a vařečku, má spoustu možností, protože může třeba vařit, hrát na buben, udělat si rytířskou výzbroj nebo bude z hrnce loď s pádlem pro nějakého plyšáka. Stejně tak dítě vymyslí řadu činností s míčem. Ale pokud má patnáct různých autíček nebo panenek s nejrůznějšími doplňky, tak to nenabízí o moc větší kreativitu než jedno autíčko a jedna obyčejná panenka. Schopnost představivosti a fantazie jsou jedním z podstatných činitelů zdravého zraku. Podporujte děti, ať si s hračkami hrají svým vlastním způsobem a vymýšlejí si svá pravidla a hry.

99

Příroda jako nekonečný zdroj fantazie Pro dětskou fantazii je příroda nekonečnou inspirací. Při stavění skrýší ve větvích stromů, lezení a skákání po kamenech nebo hraní si na indiány rozvíjí dětskou představivost a fyzickou zdatnost. Příroda je neustálým impulsem ke zkoumání příčin, důvodů a chápání souvislostí. Příroda je zároveň úžasným zdrojem hojnosti, kde se děti nebudou neustále hádat a soutěžit. Větví, kamínků, šišek a všeho dalšího je nepřeberné množství. Není to jako na hřišti, kde se dítě neustále s ostatními přetahuje o červenou lopatku, motorku nebo místo na houpačce. Příroda nabízí prostor i hračky pro všechny. Budete-li trávit co nejvíce času venku v přírodě, zajistíte si dostatek přísunu denního světla, přirozený vzduch, příliv kyslíku, pohyb, rozvoj fantazie, porozumění a fyzickou zdatnost. Navíc budete méně nemocní, neboť posílíte svoji imunitu přirozenou cestou. Pokud se zároveň vyhnete modernímu trendu orientace na výsledky, budete vy i vaše děti v přírodě šťastní a budete ji milovat. Představa většiny dětí o výletu nebo jakémkoliv pobytu v přírodě zpravidla není spojena s myšlenkou ujet na kole za den sto kilometrů, přejít pohoří Krkonoš nebo vůbec dostat se podle plánu z jednoho místa do jiného místa. Děti na rozdíl od nás dospělých ještě nezapomněly žít v přítomnosti. Představte si, že vyrazíte na výlet a po prvních dvě stě metrech je potok s lávkou. Vy bez povšimnutí přejdete na druhou stranu, ovšem vaše děti nevidí obyčejný potok s lávkou. Vidí, jak se z lávky dá skákat do potoka, na lávce se dá houpat, můžou postavit na potoce hráz, posílat lodičky z kůry, cákat, hledat ryby nebo jiné živočichy a dělat spoustu

100

dalších zajímavých aktivit. Chtějí si to všechno podle své fantazie vyzkoušet a nezajímá je v tu chvíli pokračování po cestě dál. Pokud budete trvat na svém, jejich nadšení pro přírodu vymizí a jejich představa o nudnosti přírody jim přetrvá do dospělosti. Dejte sobě i svým dětem možnost objevit krásu přírody. Ovšem zatímco nás dospělé většinou uchvátí krásná vyhlídka, děti vidí kouzlo přírody jinde. Nevnucujte jim své názory, nechte je být, ať jdou svojí cestou a samy objevují ve svém vlastním tempu. Rozmanitost přírody vám poskytne dostatek inspirace pro výlety, můžete jet pokaždé jinam nebo se naopak často vracet na stejná místa a děti tam vždy najdou něco nového. Všichni (a děti obzvlášť) milujeme dobrodružství. Pokud se občas vydáte do méně navštěvovaných míst nebo se v lese ztratíte, určitě vám v hlavě utkví nezapomenutelný zážitek. Jestli nepatříte mezi milovníky výletů, postačí i zahrádka. Poskytne vám dostatek různorodých činností venku a je jen na vás, jestli si raději čtete nebo upravujete záhonky. Dětem pro dostatek podnětů poslouží malá dílnička pro kutily, krmítko pro sledování ptáků, jezírko, záhonek pro malé zahradníky nebo naopak volná plocha pro hry s míčem. Budováním lásky k přírodě ve vašich dětech si ušetříte nekonečné diskuze o sledování televize, trávení hodin na internetu nebo počítačovými hrami. Když jste venku a žádné z moderních lákadel není k dispozici, nemusíte neustále říkat ne. A to se zdaleka netýká jen dětí. Vždyť kolik z nás dospělých prosedí několik hodin večer a o víkendech před monitorem nebo televizí, protože se nic zajímavějšího nenabízí?

101

Čtení, počítač a televize

Zhoršuje čtení, počítač a televize zrak? Tato otázka je snad tou nejčastější na všech našich kurzech a konzultacích. Odpověď není úplně jednoduchá. Záleží v jakém rozsahu a jak se čtení, počítači a televizi dítě (nebo dospělý) věnuje a také jakými aktivitami vyplňuje zbytek dne. Podívejte se na běžný den svého dítěte. Kolik času stráví venku volným pohybem? Kolik času čte? A jak dlouho se dívá na televizi nebo na monitor počítače? Řekla bych, že běžný školák je na tom asi zhruba takto: ráno jde do školy, řekněme že je patnáct minut venku. Pak stráví do dvou hodin odpoledne ve škole, uvnitř budovy s umělým osvětlením. Po škole má kroužek a tudíž až v půl čtvrté má povinnosti za sebou. Jde domů (patnáct minut procházka venku), hodinku mu zabere domácí příprava na další den. To už je téměř pět hodin. Zbývá zhruba 3-5 hodin než jde spát. Když se rozhodne, že bude hodinu hrát hry na počítači, pak se podívá na jeden film a před spaním si bude číst, tak se vám to nebude zdát špatné, že? Nakonec hodinka na počítači za den přece nic není, když vy v kanceláři koukáte do monitoru téměř celý den. A jeden film, to je také v pořádku, vždyť vy si také večer občas sednete k televizi. Co na takový běžný den řekne zrak?

102

Ve škole se zrak namáhá, zaostřuje jen na blízko a trpí umělým osvětlením. Pohyb je tam až na výjimky zanedbatelný a o čerstvém vzduchu se moc mluvit nedá. Odpolední kroužek je na tom stejně, pokud se tedy nejedná o pohybovou aktivitu venku. Domácí příprava je další zátěží zraku. Když se tedy do pěti hodin zrak jen vyčerpává, měla by logicky následovat aktivita pro zrak relaxační. Zatím to bylo jen 30 minut venku. Počítač, televize a čtení je sice zpravidla relaxací pro dětskou mysl, ale obrovskou zátěží pro zrak a celou nervovou soustavu. Uvedený scénář je tedy špatný a přímo nahrává očním vadám. Jak počítač a televize působí na zrak Co se vlastně děje se zrakem při sledování monitoru počítače? Jedná se o monotónní činnost, kdy se oko zafixuje na krátkou vzdálenost. Přirozené přeostřování z dálky do blízka a opačně je tím narušené a nutíme oko zůstávat v jedné vzdálenosti. Navíc je pohyb oka omezený na rozsah monitoru. Sledováním monitoru silně omezujeme nejen pohyb očí, ale i celého těla. Tělo se nehýbe, čímž nedochází k důkladnému okysličení a následně není zrak dostatečně vyživovaný. Dlouhodobé nepřerušené sledování monitoru zákonitě přispívá ke špatnému sezení a náchylnosti k napětí a ztuhlosti těla. Dalším negativem práce na počítači je jeho vyzařování. Monitor svítí nepřirozeným světlem, které neustále bliká (což si neuvědomujeme, ale oko to vnímá) a zaostřování je velmi náročné. Při sledování televize je to identické, snad s jedinou nepatrnou výhodou, že můžeme sedět dál od obrazovky.

103

Čtení a jeho vliv na zrak Čtení je v některých aspektech odlišné než televize a monitor. Knížka alespoň nezáří a neunavuje zrak blikáním. Negativem ale naopak je stereotypní pohyb oka zleva doprava. Oko má většinou ještě menší rozsah pohybu, než při sledování televize nebo monitoru. Také standardní kombinace černého písma na bílém pozadí při dlouhodobém čtení zrak unavujeme a navíc se vychylujeme z přirozené rovnováhy barevné palety. Už ve škole jsme se učili, že je dobře hodně číst. To souvisí s představivostí. Čtení na rozdíl od televize a monitoru představivost aktivuje a rozvíjí. To je bezesporu velké plus a z mého pohledu dokáže převážit i již zmiňovaná negativa. Ve všem je ale potřeba rovnováha. To platí i pro čtení. Když věnujeme knížkám příliš mnoho času bez přestávek, stává se z toho pro zrakovou soustavu problém. Při čtení knížky oko vidí písmenka – tedy černé tvary na bílém pozadí. Tento vjem přenáší do zrakového centra v mozku. Jenže tím, jak se do děje knížky ponoříme, přestáváme vnímat písmenka a v hlavě nám ožívají příběhy. Nastává tím rozpor mezi získaným vjemem skrz oko a naší představou. Když se podíváte na písmenka STROM, tak co si v hlavě vybavíte? Prostě se vám vybaví nějaký druh stromu. Vědomě již nevnímáte tvary písmenek, ale to, co písmenka znamenají. V případě čtení dochází k určitému konfliktu mezi tím, co vidí naše oči a obrazy, které se vytvářejí v našem mozku.

Zrak je vědomý proces. Musíme žít přítomností a vnímat to, co vidíme, aby zrak správně fungoval. Pokud chceme za104

pojovat fantazii a představovat si něco jiného, než oko vidí, je důležité mít oči zavřené. Zásady pro zdravější čtení a práci s monitorem V dnešní společnosti se moderním technologiím nevyhneme. S počítačem je to stejné jako s mobilním telefonem. Kdo nemá email, neumí používat internet nebo nemá mobilní telefon, je vyčleněn z velké části společnosti. Umět zacházet s počítačem je prostě nezbytné. Stejně tak čtení je velmi důležité, má řadu pozitiv, včetně zmíněného rozvoje představivosti. Domnívám se však, že zcela nepotřebná je televize. Co se stane, když televizi vyhodíte? Neobejdete se vy nebo vaše děti bez krvelačných filmů, negativních zpráv nebo nekonečných seriálů? Ani argument, že je v televizi řada vzdělávacích pořadů, neuznávám. Jedná se o výjimky, které lehce nahradíte knížkou. Pokud je vám zatěžko televizi vyhodit, můžete ještě otočit anténou, vyřadit z funkce jakékoliv vysílání a dívat se jen na filmy na DVD. Uvidíte, že množství času stráveného u televize se sníží, a aspoň budete mít jasnou představu, na co se vaše děti opravdu dívají. Osobně znám řadu rodin s dětmi, kde buď televizi nemají nebo se televizní vysílání vůbec nepouští a dívají se pouze na vybrané filmy na DVD.

Monitoru počítače se dokážete vyhnout u menších dětí, zcela rozhodně u předškoláků a mladších dětí školou povinných. A jak pomoci větším dětem? Nejdůležitější je čas strávený u monitoru rozdělit do malých úseků, aby nejdéle po půl

105

hodině byla pauza, kdy se dítě od monitoru zvedne. Přestávka by měla být alespoň pět minut: protáhnout tělo, rozhýbat, projít se, podívat se z okna do dálky, promrkat oči a na chvilku je úplně zavřít. Ve chvíli, kdy se dítě soustředí, ať už na počítačovou hru, vyhledávání na internetu nebo si píše s kamarády, podstatně se sníží přirozená frekvence mrkání. Oči jsou vysušené, mohou pálit, bolet a být dříve unavené. Možná si sami všimnete, že soustředění také způsobuje zadržování dechu. Proto je tolik důležité dělat časté pauzy a očím i celému tělu ulevit. U čtení jsou přestávky stejně důležité. Dlouhodobé čtení znamená nerovnováhu, zátěž pro oči i nervovou soustavu. Domluvte se s dítětem, že si při čtení dá záložku o pár stránek dál. Až dočte k záložce, udělá si pauzu a nechá zrak chviličku odpočinout, jako v případě monitoru. Pokud vaše dítě již má nějakou oční vadu, dbejte, ať u čtení sedí. Knížka by v žádném případě neměla být blíž než 30 centimetrů od obličeje. Je prospěšné držet knížku v různé vzdálenosti, aby nebyl zrak zafixovaný v jedné poloze. Když knížku mírně natočíte doleva nebo doprava, přeruší se monotónní pohyb oka. Zapojí se další oční svaly a bude to pro zrak určitě lepší. Pokud dítě stráví veškerý volný čas po škole s počítačem, televizí nebo s knížkou, byť by to byly dohromady „jen“ tři hodiny z celého dne, určitě tyto aktivity budou pro zrak škodlivé. Ale bude-li víkend nebo prázdniny, je to jiná situace. Místo hodin ve škole může být venku v přírodě a večer si zapnout počítač, televizi nebo číst knížku. Samozřejmě vždy dbejte na přestávky. Počítače, televize ani čtení nám při rozumném způsobu používání zrak nekazí. Nicméně jejich nevhodné

106

používání, především v kombinaci s dalšími náročnými aktivitami pro zrak, je mohou obrátit ve škodlivé. Spojitost mezi krátkozrakostí a aktivitami zapojujícími zrak jen na blízké vzdálenosti je předmětem nejrůznějších vědeckých studií. Například na univerzitě Sydney v Austrálii byla provedena studie, která sledovala přes 2 000 dětí ve věku 12-ti let. Závěrem této studie byla následující zjištění:    

samotný počet hodin strávených nad knížkou nebo monitorem počítače není pro krátkozrakost rozhodující velmi patrný je vztah mezi krátkozrakostí a čtením bez přestávek kratší vzdálenost knížky než 30 centimetrů od obličeje přispívá ke krátkozrakosti děti, které tráví více času aktivitami venku, jsou vůči krátkozrakosti odolnější

107

Dítě jako naše zrcadlo

Děti jsou nejtvárnější a nejvíce ovlivnitelné do svých šesti let. V tomto období si utváří většinu názorů na život, na to, co je správné a co špatné, jak funguje rytmus dne, jaké aktivity je dobré dělat a jaké nikoliv. Je to naprosto spontánní proces učení. Prostě tím, že s vámi dítě žije a tráví spoustu času, automaticky převezme velkou část vašich hodnot a zvyků za své. Děti, a především ty malé, jsou jako houby – neustále nasávají své okolí a vše bedlivě pozorují. Pokud vaše dítě nebaví hrát si venku, tráví raději hodiny u počítače nebo televize, nechutná mu syrová zelenina nebo ho nebaví žádný pohyb, podívejte se nejprve na svůj život, jak tyto oblasti řešíte vy. Victoria Boutenko ve své publikaci „12 kroků k syrové stravě“ uvádí fascinující vědecké závěry. Týkají se sice stravy, ale snadno si odvodíme, že obdobně to funguje i v jiných oblastech. To, zda bude člověk v životě preferovat maso nebo se stanem vegetariánem, je nám vštěpováno již jako miminkům. Studie poukazují na fakt, že během dvou nebo tří měsíců, kdy matka odstavuje dítě od mateřského mléka, je dítě nejcitlivější na vnímání stravovacích návyků a chutí. Jakých chutí se mu v tom období dostává a i to, jak se stravuje jeho matka, bude v jeho životě určující.

108

Když si dítě od mala navykne, že příchodem domů se zapíná televize a nepřestane běžet, než se jde spát, vezme to jako normální a bude většinou těžké ho za pár let přesvědčit o škodlivosti televize na jeho psychické i fyzické zdraví. Obvyklá argumentace, že já něco mohu nebo naopak nemusím, protože jsem dospělá, může u řady zvyků selhat. Děti ve snaze „být dospělé“ budou tím spíš k těmto „dospělým“ aktivitám tíhnout. Pokud vám tedy záleží na zdraví a zdravém životním stylu svých dětí, buďte jim správným příkladem. V kapitole, kde jsme se věnovali dědičnosti, jsem uváděla, že geny jsou pouze zanedbatelným viníkem v oblasti zrakových vad. Děti se však od narození učí ze svého nejbližšího okolí, takže ačkoliv některé jejich projevy mohou vypadat jako následek genů, bývají to „okoukané“ návyky. Určitě zajímavý příklad uvádí Eva Kiedroňová ve své knížce „Něžná náruč rodičů“. Jednalo se o příběh malého chlapce se zdánlivě dědičnou vadou mírně sležené hlavy. Trpěl tím i otec dítěte a tudíž se nikdo nedivil, že stejná deformace se projevila u malého chlapce. Nicméně na vině nebyl gen, ale dětský koš, ve kterém chlapec spal vždy hlavičkou na stejnou stranu. Stejně jako kdysi jeho otec. Změnou podmínek spaní se „genová“ záležitost u chlapce zcela upravila.

Podobnou paralelu můžeme často vidět v rodinách, kde má nadváhu matka i dcera. Právě způsob přípravy jídla a vaření se obvykle v rodinách automaticky přenáší z matky na dceru. Jídla, na která si zvykneme v dětství, předurčují co budou jednou dorostlé holčičky vařit ve svých domácnostech. Když si navykneme na potravu nevhodnou pro své tělo již během dětství, neseme ji na další pokolení. Pak se není čemu

109

divit, že jsou rody, kde mají například ženy sklony k nadváze. Na stejném principu v průběhu života vzniká velká část zrakových vad. Děti „zdědí“, neboli se naučí nesprávně používat své oči. Věnují se aktivitám nevhodným pro zrak a naopak se nemají od koho učit jak nechat svůj zrak odpočinout. Naštěstí to neznamená, že zaběhlé zvyky se nedají změnit. Všechno lze. Ale vyžaduje to již vědomé rozhodnutí a také velkou trpělivost. Buďte svým dětem správným příkladem.

110

Energie správným směrem

Na dětském hřišti jsem jednou potkala tatínka s ani ne dvouletým chlapečkem. Právě začal podzim, bylo mokro a větrno, takže pro nejmenší děti se venkovní aktivity hodně zúžily. Moje dcera, o rok starší než chlapeček, vylezla na provazovou prolézačku a zase seskakovala dolů druhou stranou. V tom se tatínek otočil ke svému chlapci a říkal “Podívej, jak holčička leze a ty jen stojíš a koukáš.“ A směrem ke mně dodal: “Ty kluci jsou tak neohrabaný“. Chlapeček byl smutný a jen tak koukal do země. Zeptala jsem se ho, jak se jmenuje. Do toho se ovšem okamžitě vložil tatínek a několikrát opakoval směrem k synovi: „Dělej, no jak se jmenuješ?“ Tím jsem se samozřejmě odpovědi nedočkala. Naopak jsem se od tatínka dozvěděla, že syn ještě nosí plíny a že je to hrozné. Za necelou hodinku jsem ještě mnohokrát slyšela, jak je syn neohrabaný, hloupě kouká a že je zbabělec. Ani jednou se na něho neusmál, nepohladil ho, nepochválil. Za to se ale tatínek nezapomněl chlubit tím, na jaké všechny možné kroužky (včetně tenisu!!!) chlapce posílá.

Říká se, že čemu dáváme svoji energii – tedy neustále o tom přemýšlíme nebo mluvíme - to roste a vzkvétá. Věční optimisté mají zdánlivě větší štěstí než pesimisté. Ve skutečnosti to není štěstí, ale realita přitažlivosti. Pozitivní lidé zákonitě do svého života přitahují příjemné události a negativisté naopak. Vztáhneme-li tento model na vztah rodičů a dětí, je 111

k zamyšlení, jakým stylem se svým dítětem rodič komunikuje. V jakém prostředí dítě vyrůstá? Máte sklon dítě chválit nebo kritizovat, co se vám nelíbí? Jakými nálepkami dítě opatřujete, když nedosahuje takových výkonů jako si představuje školní systém, moudré knihy o vývoji dětí, učitelé různých zájmových kroužků nebo vy sami? Nikdo vám nebude nikdy tolik věřit jako právě vaše dítě. Uvědomte si, že vaše slova mají obrovskou moc. Je velký rozdíl, když dítěti řekne cizí osoba nebo kamarád „jsi neschopný“, nebo když to řekne rodič. Naše česká povaha chválou velmi šetří. Jakoby to bylo něco, co se nesluší. Ale právě děti s oční vadou zpravidla trpí sníženou sebedůvěrou a tím spíš je potřeba je chválit a dávat jim najevo, že je máte rádi takové, jaké jsou. Nejvíce energie a pozornosti bychom měli věnovat pozitivnímu. Vnímejte jedinečnost a všechny úspěchy svého dítěte a tím se budou jen zesilovat. Pokud dítě nevyrůstá v prostředí, které ho přijímá takové jaké je, bude pro něj v životě těžké uvěřit, že je v pořádku a normální. Takové děti v sobě nosí strach a to je jen krůček k trvalému stresu. To se týká například dětí s poruchami učení. Neustále je někdo zkouší, doučuje, hodnotí a tím potažmo zpochybňuje, že jsou normální. Otázkou zůstává, zda je pro děti horší tzv. porucha učení nebo tlak a stres, které jim způsobí rodiče a okolí. Člověk ve stresu, a to především dlouhodobém, je stažený do sebe - fyzicky i na duševní úrovni. Jedním z následků může být taková oční vada, jako třeba zúžené zorné pole. Představte si, že si po obou stranách hlavy přiložíte papír. Nevidíte doleva ani doprava, jen přímo před sebe, jako byste se dívali do tunelu. To je pohled člověka na svět přes zúžené zorné pole. Dokázali byste normálně fungovat s takovým omezením?

112

Směřování energie správným směrem je zásadní i u myšlenek a slov dítěte vůči samo sobě. Pokud si bude myslet, že je ošklivé, tlusté, neschopné a nikdy nic neudělá dobře, dostane se do spirály negativismu. Budou se vynořovat další a další negativní myšlenky, které ho v jeho názorech budou nadále utvrzovat. Celé to vyústí v malého človíčka s nízkým sebevědomím, schovaného za dioptrickými skly. Nejsem zastáncem přehnaného amerického optimismu, ale je velmi důležité nesetrvávat v negativní náladě a myšlenkách delší dobu. Negativní myšlenky jsou jako magnet. Přitahují zase další negativa a už nejen v myšlenkách, ale skutečně do života. Na většinu problémů je možné se dívat dvěma pohledy. Stejně jako sklenice s vodou může být z poloviny plná nebo také z poloviny prázdná. Učte své děti hledat na všem špatném i nějaké dobré stránky. Téměř vždy pozitiva najdou. Pozornost musí směřovat k tomu, co chci, co je můj cíl a zbytečně se neutápět v tom, co nechci.

113

Šestá část

ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM VĚKU

114

Stárnutí a zrak

S přibývajícími lety běžně očekáváme zhoršování našeho zdravotního stavu. Lékaři nás v tom ještě svými názory ujišťují. Tělo přeci přirozeně stárne a je potřeba nahrazovat dosud zdravý zrak brýlemi, léky nebo operacemi. Ale je tomu opravdu tak? Aniž bychom museli čerpat z vědeckých výzkumů nebo odborné literatury, dokážeme si na to odpovědět sami. Ano, všichni stárneme. Ale je velký rozdíl jak rychle a v jakém věku. Lidské tělo má obrovskou schopnost regenerace. Pokud mu nebudeme v jeho snahách sami bránit, může nám ostrý zrak na blízko i na dálku sloužit po celý život. Brýle na čtení jako první varovný signál Začíná to nenápadně. Novinová písmenka se nám jednoho dne začnou zamlžovat a stávat se méně a méně ostrými. Intuitivně oddalujeme text, rozsvěcujeme světlo a písmenka jsou opět krásně jasná. Jenže pak už nám ruce nestačí a ani světlo nepomáhá. Po nějaké době ani za nejlepšího světla a s nataženými pažemi nedokážeme pořádně zaostřit a přečíst etikety na potravinách, jízdní řád nebo časopis. Běžně se tento problém týká lidí okolo čtyřicítky. Oční lékař vám vysvětlí, že již potřebujete brýle na čtení, neboť se jedná o sta-

115

řeckou vetchozrakost, odborně presbyopii. Není výjimkou, že tuto diagnózu uslyšíte v pětatřiceti letech. Není to omyl? Vždyť vy se rozhodně necítíte jako staříci. Bohužel to omyl není. Biologicky jsme podle vědců na svém vrcholu mezi dvacátým pátým a třicátým rokem svého života. Pak začínáme stárnout. Ale pozor! To vůbec neznamená, že musíme být nemocní, nasazovat brýle nebo trpět degenerativními onemocněními zraku. Máme možnost být zdraví celý život. Ale musíme něco ve svém životě změnit. Jestliže potřebujeme brýle na čtení, tělo nám tím dává jasný signál, že je nejvyšší čas dělat něco jinak. Proč se zrak s věkem zhoršuje Nenechme se odradit lékaři. Věk čtyřicet let rozhodně nezavdává sebemenší příčinu, abychom bezpodmínečně museli nasadit brýle na čtení nebo aby se začaly objevovat příznaky budoucího šedého zákalu. Ani věk šedesát nebo sedmdesát let není důvodem ke špatnému zraku. Je ovšem potřeba se o sebe starat, pokud jste s tím dosud nezačali. Skutečnou příčinou oslabení zraku ve středním a pokročilém věku není stáří, ale nakumulování všech negativ dnešní doby. Roky strávené sedavým zaměstnáním za obrazovkou monitoru nebo televize, pod umělým osvětlením, ve stresovém prostředí a naprosto nevhodná strava se právě kolem čtyřicátého roku začínají odrážet v našem zdravotním stavu. Tělo si velmi dlouho dokáže poradit se vším špatným, co mu (leckdy nevědomky) působíme. Pokud se však negativní faktory kumulují dlouhodobě, začnou nám jednotlivé tělesné tkáně a orgány vypovídat službu. A je to právě zrak, který pak bývá oslaben.

116

Možná si teď říkáte, že výše vyjmenované se ale přeci týká většiny populace v České republice a jistě i okolních zemích. Máte samozřejmě pravdu. Dokazují to i statistiky očních vad a onemocnění ve středním a seniorském věku. Polovina našich seniorů ve věku 65-75 let trpí šedým zákalem. A u starších lidí je to již přes 90%. U vetchozrakosti je tato statistika ještě mnohem horší. Oční lékaři uvádějí, že mezi 40.-45. rokem života dochází ke zlomu a zhruba polovině z nás se zhorší zrak na blízko. A po 45. roce jsou vetchozrakostí postiženi téměř všichni. Malou výhodu zde mají pouze ti, kteří jsou krátkozrací, neboť tím se často před vetchozrakostí uchrání.

Degenerativní onemocnění zraku jsou velmi závažná Tělo nám celý život dává signály, pokud se k němu (a tedy k sobě) nechováme správně. Většina dospívajících a mladých lidí bez problému tráví noci v zakouřených a hlučných prostorách v doprovodu alkoholu a umělého jídla. Vysedávají u monitorů nebo televizí a nelámou si hlavu s počínající obezitou, alergiemi nebo vyrážkami. Signály jejich těl jsou zatím slabé. Nicméně signály těla ve formě různých onemocnění fungují jako kontrolní žárovka v autě. Také ji můžete ignorovat nebo dokonce vyšroubovat, aby neobtěžovala. Ale palivo vám dojde tak jako tak a to už opravdu nezbude nic jiného, než problém ihned řešit. Degenerativní onemocnění zraku jako je šedý zákal nebo makulární degenerace sítnice jsou hodně silnými signály, že s vaším tělem není něco v pořádku. Tato

117

onemocnění již nebudete ignorovat, protože vám dokáží hodně znepříjemnit život. Neléčený šedý zákal vede k slepotě. Makulární degeneraci sítnice klasická medicína ani léčit nedokáže. Vzhledem k tomu, že jsou tato onemocnění velmi závažná a týkají se stále vetší části naší populace, je jim věnovaná následující samostatná kapitola.

118

Degenerativní onemocnění zraku a jejich léčba

Nezáleží, zda máte potvrzený nález šedého zákalu, makulární degenerace sítnice nebo zatím jen příznaky a podezření na některé z těchto onemocnění. V zásadě ani není podstatné kolik vám je let. Vyléčit se můžete a to bez ohledu na skeptické názory lékařů. Příčiny degenerativních onemocnění zraku Pro makulární degeneraci a šedý zákal platí totéž, co pro běžné oční vady. Tato onemocnění jsou pouze důsledkem špatného životního stylu. Rozdíl je ale v intenzitě signálu vašeho těla. Zatímco běžné oční vady jako například slabá krátkozrakost do dvou dioptrií se dá přirovnat k prvnímu stupni výstražného signálu, silné dioptrie jsou druhým stupněm a degenerativní onemocnění jsou třetím, tedy nejvyšším stupněm. Je doslova nejvyšší čas, abyste svůj životní styl změnili. Na jaké oblasti byste se měli zaměřit především? 

Výživa a detoxikace organismu. Přečtěte si znovu pozorně část třetí o výživě. Upřímně se zamyslete, zda v tomto ohledu podporujete své tělo opravdu nejlépe, jak je možné. V tuto chvíli nejde o

119

nastavení průměrně zdravého jídelníčku. Degenerativní onemocnění jsou opravdu vážná a jako k takovým je třeba k nim přistupovat. Detoxikace organismu, džusový půst a syrová strava by pro vás v tuto chvíli měly být jasnou volbou. Vůbec nejsem zastáncem potravinových doplňků, ale v případě těchto onemocnění je určitě doporučuji jako dočasný podpůrný prostředek. Je škoda, že naše lékařství takto nemocným pacientům žádné informace a doporučení ve výživě nedává. Běžně se výživové doplňky u pacientů se šedým zákalem používají v Německu, Francii nebo třeba Japonsku.



Pohyb Máte sedavé zaměstnání? Nebo jste v důchodu a většinu dne trávíte s televizí? Možná vás trápí jiná onemocnění a na pohyb nemáte ani pomyšlení. Jenže to je právě ta chyba. Pohyb je naprosto nezbytný. I pokud z jakýchkoliv důvodů nemůžete ven, choďte po místnosti sem a tam, uklízejte, utírejte prach, pořiďte si psa na společné procházky, prostě se hýbejte za každou cenu. Pohyb je nezbytný pro řadu životně důležitých funkcí jako je trávení, okysličení krve, zbavení se odpadních látek skrz lymfu, roznášení živin do tkání a orgánů a v neposlední řadě také pro lepší psychický stav.



Otevřete se možnosti uzdravení Byli jsme vychováni uznávat autority a bezmezně věřit lékařům. Je pro nás velmi těžké věřit uzdravení, pokud to lékař kategoricky zamítne. Ale i lékaři jsou jen lidé a pracují se zkušenostmi, které jsou v jistém smyslu omezené. Navíc otevřením se jiným možnostem nemáte

120

co ztratit, můžete jen získat. Buďte pozitivní a věřte, že uzdravení je možné.



Pobyt na sluníčku Všichni potřebujeme ke zdraví sluníčko. Dopřejte si ho i vy. Ale opatrně! Degenerativní onemocnění zraku mimo jiné naznačuje, že jsou vaše oči nechráněné proti škodlivým ultrafialovým paprskům. Při vysoké sluneční aktivitě, přes polední hodiny a v letních dnech je vhodné oči a pokožku chránit pobytem ve stínu nebo slunečními brýlemi. Naopak pokud je sluneční intenzita již nízká, nebojte se na sluníčko vyjít.



Souvislosti Zdá se, že degenerativní onemocnění zraku se nevyskytují u lidí, kteří jsou zdraví. Téměř vždy mají lidé s takovým onemocněním oslabenou štítnou žlázu, nadledviny, problémy s krví a další onemocnění. Pro zdravý zrak potřebujete zdravé celé tělo a to především jeho vnitřní orgány.



Hledejte ve svém nitru Snažíte se pro své fyzické tělo dělat maximum, ale máte pocit, že to stále není ono? Popřemýšlejte o období jednoho až dvou let před započetím nemoci. Stalo se něco zásadního? Stres v zaměstnání, strach o ztrátu pracovního místa, dlouhodobé neshody s partnerem nebo dětmi bývají často spoluviníky. Chcete-li se o tomto tématu dozvědět víc a některé metody si sami vyzkoušet, můžete využít publikace uvedené na konci této knížky v části Inspirativní literatura.

121

Negativa se sčítají a kumulují U drtivé většiny lidí s degenerativním onemocněním zraku existuje více faktorů, které jako součet byly příčinou onemocnění. Někteří lidé po přečtení výše vyjmenovaných příčin dokáží určit, co je u nich to nejpodstatnější a tomu se věnují především. Nicméně pokud stále tápete a hledáte, je nejvhodnější začít u výživy a detoxikace. Na podzim nás na konzultacích navštívila asi padesátiletá žena. Trpěla šedým zákalem a řadou dalších zdravotních problémů. Kromě toho ji dlouhá léta trápil nefunkční vztah s manželem. Žili si každý po svém, hádali se a ona by si přála od něho odejít. Její děti jí to však vymlouvaly a tudíž paní roky ve vztahu strádala. Sama věděla, že to není dobře. Uvědomovala si, jak na ni stres velmi negativně působil, nicméně rozhodnutí pro ni bylo opravdu těžké. Pokud je hlavním zdrojem nemoci emocionální zátěž, jsme si toho většinou intuitivně vědomi. Přiznání si této skutečnosti je prvním krokem k jejímu odstranění. I zde má však svůj význam věnovat se detoxikaci a zdravé výživě. Tím podpoříme fyzické tělo a rovněž otevíráme cestu ke své mysli. S čistým tělem je snazší utřídit si myšlenky a udělat potřebné změny.

Nikdy není pozdě Jak již bylo řečeno, degenerativní onemocnění zraku jsou závažnými nemocemi. Prevence je v tomto případě velmi důležitá. Nicméně, na změnu není nikdy pozdě. Týká-li se vás toto onemocnění, vězte, že i vy máte šanci se vyléčit. Na nic nečekejte a začněte ihned.

122

123

Závěrem

Tato knížka vznikla zcela spontánně během několika málo měsíců. Inspirací mi byly příběhy účastníků našich kurzů zlepšení zraku, řada rodičů malých dětí a také senioři naší společnosti, jejichž zdravotní situace byla leckdy velmi smutná. Zlepšit si zrak je možné v každém věku. Důležitější však je prevence. Jen tak si můžeme udržet zdravý zrak po celý život. Normální a přirozené je vidět ostře bez brýlí a bez operací. Vzpomínáte si na mého přítele Tomáše, o kterém jsem psala hned v úvodu? Byl samozřejmě prvním, kdo mojí knížku četl. A vymyslel pro ni jméno “Kniha s velkým přesahem”. To, o čem píši, se zdaleka netýká jen zraku, ale celého lidského zdraví. V pozadí je náš životní styl. Natolik jsme se odpoutali od přírody a vnímání vlastního těla, že komerce a byznys vítězí nad zdravým rozumem. Zodpovědnost za zdraví své a svých blízkých svěřujeme do rukou jiných a slepě věříme, že za nás vyřeší všechny problémy. Naše životní priority jsou tak pomatené, že na opravdu důležité věci si čas neuděláme. Hnáni davem, společenskými názory, zaměstnavateli a negativismem denního zpravodajství trávíme hodiny a hodiny v zaměstnání, dopravních zácpách, nákupních a zábavních centrech nebo před televizí. Únava, stres, deprese a špatné zdraví se trvale zabydlují v našich životech. Vše vyúsťuje v ekonomickou krizi, což je ale především synonymem pro krizi morální.

124

Těší mě, že potkávám čím dál více lidí, kteří pochopili a hledají cestu ven. Vytvořme novou komunitu, novou společnost, založenou na správných hodnotách, která chce žít v souladu s přírodou, být zdravá, silná, plná energie a optimismu.

125

126

Slovníček odborných pojmů

Astigmatismus – oční vada, při které je nepravidelně zakřivena oční rohovka. Způsobuje rozmazané, pokřivené či deformované vidění. Astigmatismus je velmi citlivý a mění se během dne, v závislosti například na únavě. Rozostření není primárně spojené se vzdáleností od předmětu, ale s úhlem pohledu. To znamená, že nakloněním hlavy na jednu nebo druhou stranu může být obraz jiný než pokud držíte hlavu rovně. Autonomní nervová soustava (vegetativní soustava) - je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato fukce je vykonávána bez vědomé činnosti člověka. Z hlediska přímé souvislosti zraku ovládá průměr zornice, činnost očních čoček a ciliárních svalů. Čípky – buňky na sítnici oka, které umožňují rozeznávat barvy. K tomu potřebují dostatek světla. Je jich asi 6 milionů a jsou nejvíce soustředěné okolo tzv. žluté skvrny. To zajišťuje, že předměty, na které přímo zaostříme, vidíme nejjasněji. Naopak předměty mimo naše přímé zorné pole vidíme méně barevně a méně jasně. Dalekozrakost – v případě dalekozrakosti vzniká obraz za sítnicí. Člověk vidí špatně blízké předměty. U dětí se dalekozrakost nevyskytuje často. Krátkozrakost – oční vada, kdy se vnímaný obraz tvoří před sítnicí. Krátkozrakost má za následek, že dotyčný vidí

127

špatně na dálku. Oční lékaři obvykle předepisují brýle s minusovými dioptriemi. Krátkozrakost je v dnešní době nejběžnější oční vadou. Makulární degenerace sítnice – jedná se o poškození centrální části sítnice. Projevuje se poruchou centrálního vidění, takže uprostřed obrazu vidíte černou skvrnu. Může vést až ke slepotě. Většinou je spojovaná se stářím, ale může se vyskytnout i dříve. Makulární degenerace sítnice má přímou spojitost s výživou oka a celého těla. Nitrooční tlak – nejčastěji se sleduje zvýšený oční tlak, neboť je dáván do souvislosti se zeleným zákalem (glaukomem). Hodnota nitroočního tlaku jednoznačně stoupá psychickým stresem a kouřením. Tlak se naopak snižuje sportovními aktivitami. Šedý zákal (katarakta) – většinou se jedná o onemocnění ve stáří, ale může se vyskytnout i u novorozenců, dětí nebo následkem traumatu. Oční čočka se zakaluje a postupně víc a víc omezuje vstup světla do oka. Důvodem je, že se očím (a tělu) nedostává výživných látek a kyslík. To má souvislost s kvalitou krve, krevním oběhem, činností žláz s vnitřní sekrecí a celkově naším životním stylem. Následkem je zhoršené vidění, které může vést k oslepnutí. Šilhání (strabismus) – šilhání je oční vadou, kterou jako rodič můžete u svého dítěte poznat sami. Jedná se o nejednotný pohyb očí, ať už občas nebo neustále. To znamená, že pokud se jedno oko dívá přímo rovně, druhé se třeba dívá dovnitř nebo ven. Může se i stát, že jednou ujíždí jedno oko a potom zase druhé. Šilhání může být doprovázené jinou oční vadou, ale nemusí. Šilhání může být příčinou vzniku tupozrakosti. Syntonika – terapie světlem a barvami. Vědní obor využívající plnospektrálního světla v kombinaci různých ba-

128

revných odstínů k léčení nejrůznějších nemocí včetně očních vad. Tupozrakost (amblyopie) – tupozrakost bývá někdy nazývaná „líným okem“. Postihuje zpravidla jen jedno oko. Problém není v oku samotném, ale v nervové soustavě a v mozku, který z nějakého důvodu přestal jedno oko používat. Typickými příčinami tupozrakosti bývá šilhání, velký rozdíl dioptrií, zrychlený vývoj dítěte v ranném dětství či emoční záležitosti. Zjistíte to tak, že si zdravé oko zakryjete a budete se dívat jen „líným okem“. Obraz je potom neostrý, většinou jak na blízko tak na dálku. Pokud jsou obě oči odkryté a dotyčný netrpí jinou oční vadou, nemusí vůbec vědět, že má tupozrakost. Informace ze zdravého oka využije mozek pro ostrost obrazu, zatímco z tupozrakého oka dodává vnímání prostoru a vzdáleností. Tyčinky – buňky na okraji oční sítnice, které umožňují vnímání kontrastů. Umožňují nám vidění za šera a za téměř úplné tmy. Lidské oko jich má asi 120 milionů, což je dvacetkrát více, než kolik máme buněk vnímajících barvy (čípky). Zelený zákal (glaukom) – vážné oční onemocnění, kdy je poškozen oční nerv. Projevuje se zhoršením vidění na periferii obrazu a může postoupit až do oslepnutí. Může být následkem například nějakého onemocnění nebo zvýšeným nitroočním tlakem. Žlutá skvrna – místo na oční sítnici, kde se nachází nejvíce čípků citlivých na barvy. Pokud na nějaký předmět zaostříme, dopadá paprsek světla právě na žlutou skvrnu. Je to místo našeho nejostřejšího vidění. Žlutá skvrna obsahuje lutein a zeaxantin.

129

Inspirativní literatura

Mohu vřele doporučit níže uvedené publikace, které jsou k dostání na českém trhu. Bohužel, další velká řada skvělé literatury zatím do češtiny přeložena nebyla. Zdravá strava a detoxikace 1) Leslie & Susannah Kenton - Syrová strava Čtivá publikace s velkou řadou receptů. Srozumitelně vystihuje základní rysy živé stravy a poradí, jak začít. Doporučuji všem, kdo ještě o živé stravě nic nečetli. 2) André van Lysebeth – Omládněte s jógou za 2x7 dní Výborná kniha, úžasně psaná. Dovíte se o provázanosti orgánů, jejich funkcích a stavu v souvislosti s vaším jídelníčkem. Proč je důležité své tělo detoxikovat a jak na to jsou dva ústřední motivy publikace. Nenechte se zmást názvem knížky, o józe nepotřebujete nic vědět. 3) Robert S. Morse – Zázračná detoxikace Velmi obsáhlá, detailní a dost odborná publikace o jednotlivých lidských orgánech a jejich uzdravení. Je to publikace, ke které se člověk neustále vrací, pokud ho trápí zdravotní problémy. Jednoznačně doporučuji, jestli vás zajímá nejen “jak”, ale také “proč”.

130

Metody zlepšení zraku 1) Martin Sussman – Program pro lepší zrak Jedinečný soubor cvičení zraku. Právě tato publikace stála na začátku zlepšení zraku mého přítele Tomáše. Domnívám se, že jako cvičební program na doma dodnes nemá konkurenci. Jasná volba pro všechny s dioptriemi. 2) Jacob Liberman - Světlo lék budoucnosti Velmi srozumitelná a přesto odborná publikace. Popisuje nenahraditelný význam slunce na naše celé zdraví. Přesvědčivě dokládá negativní vliv brýlí, opalovacích krémů a umělého osvětlení na náš organismus. Nepřímo udává směr zdravému životnímu směru. Vysvětluje metodu léčení pomocí barev. Rozhodně stojí za přečtení. 3) Jacob Liberman – Dobrý zrak bez brýlí Chcete-li si zlepšit zrak, určitě si tuto knížku přečtěte. J.Liberman je oční lékař a svými rozsáhlými zkušenostmi se svým vlastním zrakem a velkou řadou pacientů vás dokáže přesvědčit, že i váš zrak se může uzdravit. O duši 1) Clemens Kuby – Zázrak v nás (a také pozdější publikace Mental Healing) Publikace, kterou přečtete jedním dechem. Pokud vás osloví, stane se vám učebnicí. Je všestraně použitelná. Jejím ústředním tématem je léčení zdravotních problémů skrz naslouchání své duši.

131

2) Robin S. Sharma - Mnich, který prodal své ferrari Poutavý příběh naplněný řadou velmi zásadních myšlenek. Ukáže vám život ze zcela jiné stránky, než o něm běžně uvažuje většina z nás. Publikace rozhodně dokáže přesměrovat vaše myšlení a podnítit zájem o svoji vlastní duši. 3) Brandon Bays - Cesta Osobní příběh spisovatelky, která se během šesti týdnů sama vyléčila z velkého nádoru. Neskutečně motivující knížka pro všechny, kdo již nenacházejí řešení svých problémů u lékaře a jsou připraveni převzít plnou zodpovědnost za své zdraví. Pro rodiče 1) Gary Chapman, Ross Campbell - Děti a pět jazyků lásky Úžasná knížka, která na příkladech ukazuje, jak se svými dětmi komunikovat a jak se naučit jim rozumět. Rozhodně by si měl přečíst každý rodič. 2) Peggy Joy Jenkinsová - Jak rozvíjet dětskou spiritualitu Publikace pro každého rodiče, který chce svým dětem přiblížit abstraktní a duševní pojmy tak, aby jim doopravdy rozumněly. 3) Tom Hodgkinson - Líný rodič Populární knížka o alternativní výchově dětí. Psaná zábavnou a humornou formou, se spoustou rad a tipů, které určitě stojí za přečtení.

132

Zdroje

Martin Sussman, zakladatel americké společnosti The Cambridge Institute for Better Vision, která se již 30 let zabývá přirozenými metodami zlepšení zraku, www.bettervision.com.

Tomáš Brouček, www.dobreoci.cz

Bibliografie Boutenko, Victoria: 12 kroků k syrové stravě (Pragma) Goodrich, Janet: How to improve your child´s eyesight naturally (Healing Arts Press) Kiedroňová, Eva: Něžná náruč rodičů (Grada Publishing, a.s.) Kuby, Clemens: Léčení zázrak v nás (Eminent) Liberman, Jacob: Světlo lék budoucnosti (Blue step) Lysebeth, André van: Omládněte s jógou za 2 x 7 dní ( Argo) Sharma, Robin S.: Mnich, který prodal své ferrari (Rybka Publishers) Silva, José a Philip Miele: Silvova metoda kontroly mysli (Pragma) Thomson, Ernest: Some statistics of myopia in schoolchildren, www.bjo.bmj.com, British Journal of Ophthalmology Todd, Garry Price: Nutrition, health and disease (Whitford Press)

133

© Pavlína Veselá, 2012 Obálka © Pavlína Veselá, 2012 1.vydání, listopad 2012 Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc

134

135