Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Odkazy na kluby, ultras, iniciativy a hnutí, které se objevují v tomto zinu, najdete od začátku června na www.lfhr.antifa.cz
ÚVODNÍK
Kopej za fotbal!
5
Úvodník
na pláccích mezi paneláky konče. Druhý pohled je naštvaný. Vidí nespravedlnost, která se děje pod rouškou mistrovství světa, ať už v Jihoafrické republice nebo v Brazílii. Chce na ni upozornit a doufá, že může něco změnit. Štve nás redukování fotbalu na sprostou honbu za prachama, při které se ztrácí nejdřív fanoušci, pak historie klubů, hráči a nakonec všechno, co nejsou prachy. Sprostou honbu za prachama, při které je přihlížejícím dovoleno si zahajlovat nebo zařvat rasistickou nadávku.
Přes práci, která se ze začátku zdála jako maličkost a nakonec na nás dopadla plnou vahou, pořád víme, proč jsme to začali dělat a dává nám to smysl. I když se naše snaha dá smáznout tím, že jsme parta poblázněných levičáků, nebo v lepším případě nerealistických snílků. K tématu fotbalu jsme přistupovali ze dvou různých perspektiv. Ta první je pohledem na fotbal jako na hru plnou emocí, vášní, přátelství a čisté radosti ze hry. Od sledování vrcholových fotbalových klání, po hraní v legendární amatérské Haunspalské lize, a dětskou radostí
Jak se dočtete, fotbal může mnohé ve společnosti změnit. I k lepšímu. Doufáme, že dobro a láska nakonec zvítězí nad prachama a fotbal se vrátí tam, kde začal. Na ulici, k lidem. P.S.: Výtěžek z prodeje zinů půjde na podporu brazilských protestů.
6
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Jsou skoro dvě ráno a my dopisujeme poslední řádky tohoto zinu. Všechny texty, co si za chvíli přečtete, jsme četli a opravovali pořád dokola, až se začaly vzdáleně podobat našim prvotním představám.
Úvodník
Všechno, co jsem se naucil o lidské morálce a povinnostech, jsem se naucil z fotbalu.
Albert Camus
Kopej za fotbal!
Autor
Kopej za fotbal!
Citát
MISTROSTVÍ SVETA V BRAZÍLII Kopej za fotbal!
11
Fotbalové Mistrovství sveta by se melo jmenovat jinak Už 12. června odstartuje v Brazílii mistrovství světa ve fotbale (FIFA World Cup – Světový pohár). Slavnostní zahájení proběhne na stadiónu Itaquerão v São Paulu. Další zápasy se pak budou odehrávat ve městech Natal, Salvador, Cuiaba, Belo Horizonte, Fortaleza, Manaus, Recife, Brasília, Porto Alegre, Rio de Janeiro a Curitiba.
12
Mistroství sveta v Brazílii
Tento šampionát aspiruje na nejvelkolepější už jen počtem a podobou stadiónů, kde se bude hrát: od Porto Alegre na jihu země po manauský stadion v srdci deštného pralesa. Vypadalo by to slibně nebýt odvrácené strany této mega akce. Stále víc Brazilců s konáním turnaje nesouhlasí — to přesto, že je fotbal v Brazílii náboženstvím. Oponentům vadí především masivní státní investice do příprav turnaje přesahující třicet miliard amerických dolarů v situaci, kdy základní veřejné služby jako je zdravotnictví, školství a hromadná doprava nefungují právě kvůli nedostatku financí. Další kontroverzí kolem příprav soutěže je hromadné vystěhovávání chudé populace a ničení slumů. Počet vystěhovaných překročí 250 000 osob. Zcela se
ignorují práva bydlících: záměr demolice jejich obydlí je jim úředně oznámen, bez jednání o adekvátní náhradě. I o jejich budoucí adrese se rozhoduje bez nich. Většinou jsou přesunuti na periferii, do lokalit vzdálenějších od centra města i od místa, kde pracují. A někdy se jim náhrady ani nedostane. Pokud se obyvatelé pokouší o odpor, vyklízení se děje velmi brutálním způsobem za zásahu vojenské policie. Kritici šampionátu poukazují také na úmrtí stavebních dělníků. Osmá fatální nehoda se stala na konci března v São Paulu, na již zmíněném stadionu Itaquerão, který už předtím stál život dva jiné dělníky. Bezpečnost práce se zanedbává mimo jiné kvůli spěchu s dokončováním stadionů. Mohlo by se zdát, že problém je pouze
13
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Mistroství sveta v Brazílii
na straně brazilské vlády, která se chová bezohledně a k chudým vrstvám společnosti barbarsky, která zkrátka zatím nedospěla ke kultivovanosti západní demokracie. Taková optika je však značně zjednodušující.
Zisky nadevše Organizátor mistrovství, Fédération Internationale de Football Associations (FIFA), totiž mnohé z výše uvedeného sama žádá a v zemích, kde, řekněme, elity rozhodují autokratičtěji a s menším ohledem ke zbytku společnosti, má zkrátka větší šanci své podmínky prosadit. Nizozemsko, které kandidovalo na pořádání MS 2018, zveřejnilo seznam závazků, jež musí podepsat každá země ucházející se o tuto prestižní sportovní událost. Patří mezi ně například
omezení práv stavebních dělníků kvůli zlevnění a zrychlení stavebních prací, zřízení speciálních soudů a speciální legislativy po dobu konání akce na ochranu FIFA a jejích sponzorů, a také osvobození světové fotbalové asociace od veškerých daní. Poslední bod svědčí o tom, co nikoho příliš nepřekvapí, totiž že FIFA, respektive jejím představitelům, jde především o zisky, a to závratně vysoké. Před čtyřmi lety v Jihoafrické republice vydělala na 631 miliónů amerických dolarů, letos čeká příjmy v celkové hodnotě pěti miliard. Kromě těchto oficiálních příjmů si jednotliví představitelé FIFA „přivydělávají“ různým způsobem, od přijímání úplatků od kandidujících zemí (Katar se údajně právě tímto způsobem stal hostitelem MS 2022), přes přeprodávání vstupenek
14
Mistroství sveta v Brazílii
na černý trh (proslavil se tím hlavně bývalý víceprezident FIFA Jack Warner) po všelijaké další všimné, jako stamilióny dolarů od bývalého marketingového partnera, společnosti International Sports Leisure. Chamtivost, korupci a pochybné praktiky FIFA, organizace, která mimo jiné stanovuje fotbalová pravidla a měla by bdít nad férovostí ve fotbale, zmapoval britský investigativní novinář Andrew Jennings ve své knize Foul! The Secret World of FIFA: Bribes, Vote—Rigging and Ticket Scandals (Faul! Tajný svět FIFA: Úplatky, volební manipulace a skandály se vstupenkami, 2006) a ve dvou dílech pořadu Panorama na BBC (2006, 2010) dostupných na YouTube.
Mistrovství pro koho? Podobně jako v Brazílii
docházelo i při přípravách šampionátu v JAR k vyklízení mnohých slumů a k vynakládání horentních sum z veřejných prostředků na výstavbu stadionů, mnohdy zcela neúčelně. Například v Kapském městě vláda nejprve nabídla pro MS již stojící kapacitně odpovídající stadion, kde by mohly zápasy probíhat, FIFA jej však odmítla a přiměla vládu postavit zcela novou arénu u břehu Atlantiku. Zdá se, že první stadion odmítla především z důvodu sousedství s chudou čtvrtí. Obecně je pro FIFA charakteristická snaha „očistit“ místa konání mistrovství od chudé a barevné populace v zájmu zachování harmonického a ničím nerušeného dojmu ze sportovní události. V Brazílii tato snaha mimo jiné poškodí specifickou skupinu neodmyslitelně spojenou s fotbalovými utkáními: pouliční prodavače. FIFA prosadila
15
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Mistroství sveta v Brazílii
vymezení dvoukilometrových zón kolem stadionů, kde se nesmí bez jejího svolení obchodovat, s výjimkou jejích hlavních oficiálních sponzorů, jako jsou například americké globální společnosti Coca— Cola, McDonald’s nebo Budweiser. Kromě toho, že tak naprosto pomíjí autentickou kulturu, která existuje kolem brazilského fotbalu, ceny občerstvení natož vstupenek jsou nastaveny tak, že si je průměrný Brazilec nebude moci vůbec dovolit. Brazílií se tedy nese oprávněná otázka: „Mistrovství pro koho?“ (Copa pra quem?) Aby nedošlo k narušení sportovní mega události nesouhlasnými projevy, budou fungovatdvoukilometrové zóny také pro zajištění bezpečnosti. Nikdo bez vstupenky se do nich tedy nedostane a celý prostor bude ostražitě monitorován. Podle
příprav, které probíhají na straně vojenské policie, se budou střety s demonstranty, odhodlanými šampionát zastavit, podobat válečným scénám: vznikla speciální policejní jednotka pro boj s demonstranty, kromě toho bude v pohotovosti celkem 150 tisíc policistů, vojáků a na dvacet tisíc zaměstnanců bezpečnostních agentur. Kromě již tradičního slzného plynu, gumových projektilů a vodních děl budou patrně nasazeny i tvrdší opatření, jak naznačil André Pruis, bezpečnostní poradce FIFA.
Mistroství sveta v Brazílii
díl represe nedopadá na obchodníky s drogami, jak by se mohlo jevit (ty si totiž policii už dávno koupili), ale na chudé pracující obyvatele favel, kteří v nich žijí z důvodu bytové nouze a s gangy nemají nic společného. Na straně vlády a FIFA totiž existuje strach, že organizovaní obyvatelé favel vyjdou do ulic protestovat právě proti MS…
Nestrkat hlavu do písku Světový šampionát je tedy o fotbale, ale zdaleka
ne jen o něm. Jak opakují mnozí protestující,být proti mistrovství neznamená být proti fotbalu jako takovému a soutěž si neužívat, nefandit. Znamená to jen vidět věci v jejich souvislostech, chápat důvody, nenechat se ošálit pečlivě budovanou image. I když může být nepříjemné vědět, že jen nedaleko stadionu hladoví děti, a že kvůli výstavbě byl zničen bezpočet domovů a lidských životů, je třeba mít odvahu nestrkat před tím hlavu do písku.
Co všechno se může stát, ukazují policejní manévry v Riu de Janeiro, kde dochází v posledních měsících k intenzivnějšímu vyklízení a pacifikaci favel, brazilských slumů. Vyklizení favely Telerj se neobešlo bez mrtvých, favely Maré a Rosinhu obsadila armáda.Největší
16
17
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Mistroství sveta v Brazílii
Není to jenom hra — je to zbran revoluce.
Che Guevara
Kopej za fotbal!
Autor
Kopej za fotbal!
Citát
KOMERCIO– NALIZACE Kopej za fotbal!
21
V první rade fotbal... Nebo zisk? „Fanoušci jsou krví profesionálního fotbalu. Jsou identitou klubu. Majitelé, trenéři a hráči odcházejí, ale fanoušci vždy zůstávají.“ Michel Platini, legendární hráč, dnes předseda Evropské fotbalové unie
Komercionalizace
Vývoj posledních dekád profesionálního klubového fotbalu se nese v duchu obrovských sponzorských investic, enormně vysokých platů hráčů a astronomických částek za nákup vysílacích práv. V tomto období se zvětšila propast mezi nejbohatšími kluby a těmi ostatními, a také mezi profesionálním fotbalem a tím amatérským. Špičkové fotbalové týmy, které najdeme například v anglické Premier League, italské Serii A a španělské Primera División, vládnou fotbalovému světu. Fungují jako kterýkoliv jiný podnik a mají možnost koupit si kteréhokoli hráče. Prezident Féderation Internationale de Football Association (FIFA) Švýcar Sepp Blatter se v roce 2003 nechal slyšet, že „chování vrcholových evropských týmů pokračuje v tradici kolonizátorů, které nezajímá kulturní
22
dědictví, ale provozují společenské a ekonomické znásilňování vykrádáním rozvojového světa o jeho nejlepší hráče.“ Sice od devadesátých let narůstá počet profesionálních lig po celém světě — jen od roku 1993 do roku 1996 byly založeny v Japonsku, Indii, Číně a USA — většina peněz i pozornosti však stále míří na starý kontinent. Znalec španělského fotbalu Jimmy Burns dodává: „Je nabíledni, že tu máme neproporční jednosměrný tok z rozvojového světa do toho rozvinutého.“
Moderní fotbal? Vliv peněz na národní ligy můžeme ilustrovat situací v anglické Premier League. V roce 1992 ji založily nejlepší anglické kluby, které tak přerušily stoletou tradici a odtrhly se od zbytku anglického fotbalu. Mediální magnát Ruppert Murdoch se svojí televizní stanicí Sky
23
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
podepsal smlouvu s nově vytvořenou ligou a do fotbalu začaly proudit astronomické částky. V současné době Premier League vydělává tři miliardy dolarů ročně, ale dluhy klubů, které ji hrají, dosahují pěti miliard amerických dolarů. Majitelé klubů je zadlužují a zároveň soukromě profitují z používání jejich značky. Za posledních dvacet let zkrachovalo více než padesát anglických klubů. Čtvrtina klubů ligy je majetkem amerických podnikatelů a dalšíčtvrtinu vlastní magnáti z dalších zemí jako je Rusko nebo Spojené arabské emiráty. Jak podotýká politický komentátor televize Al— Džazíra Marwan Bisshara: „Fotbal se stává mnohem více neoliberálním, v tom smyslu, že je stále více řízen trhem, a uplatňuje se v něm princip laissez— faire.“ Fanoušci se proti
neoliberálním tlakům ohrazují prostřednictvím různých iniciativ. Pocit odcizení z vývoje za poslední léta shrnuje slogan „Against the Modern Football“ (Proti modernímu fotbalu). Charakteristika „moderní“ je zde synonymem pro „ovládaný komerčními zájmy“, „neoliberální“, „globalizovaný“. Kritikové těchto tendencí se přes vzájemné rozdíly v názorech a postojích shodnou na nesouhlasu s vývojem profesionálního fotbalu a na nutnosti tomu čelit. Pro příklad italští fanoušci mají za sebou dlouhou tradici boje proti modernímu fotbalu. Nejsilnější síť Progetto Ultrá, organizátor antirasistického turnaje Mondiali Antirazzisti, se poučila z postupné komercializace podle neoliberálního receptu v severoamerické The National Hockey League (Národní hokejová liga, NHL) a National Basketball Association (Národní
24
Komercionalizace
basketbalová asociace, NBA), které představují ukázku posunu od vášně pro sport a lidského rozměru hry do sféry čistého profitu.
Fandové se formují Existují i další důvody aktivizace fanoušků jako nárůst cen za vstupenky v nejvyšších soutěžích a s tím spojená nedostupnost pro nižší sociální vrstvy nebo zpřetrhání vazeb mezi klubem a lokální komunitou. V roce 2007 koupila dvojice amerických obchodníků George Gillet a Tom Hicks za 220 milionů liber jeden z nejslavnějších světových klubů, FC Liverpool. Když po třech letech odcházeli, dluh klubu činil 237 milionů liber. Podlevysokoškolského profesora a fanouška Liverpoolu Rogera Taylora, „je vztah mezi lidmi a klubem klíčovou hodnotou této hry.“ Napříč Anglií
se v posledních letech zakládají fanouškovské kluby na nižších úrovních. Jedním z nich je Affordable Football Club Liverpool (Cenově dostupný fotbalový klub Liverpool). Rok po převzetí americkými magnáty tisíc fanoušků FC Liverpool spojilo síly, aby založili klub spravovaný fanoušky pro fanoušky. Anglický fotbal se tím vrací tam, kde vznikl: stává se znovu zábavou pracující třídy. U dalšího klubového velikána, Manchesteru United, přišlo v roce 2010 místní uskupení fanoušků Manchester United Supporters Trust (Nadace fanoušků Manchester United, MUST) s akcí „Green and Gold“ (Zelená a zlatá). Odkazují tak k barvám týmu železničářů z Newton Heath, předchůdců současných United. V rámci akce se začaly prodávat suvenýry v těchto barvách na protest proti současným majitelům klubu,
25
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
americkému klanu Glazerů, kteří zadlužili United natolik, že začala být zvažována možnosti opustit stadion Old Trafford. Kampaň zaznamenala mezi ostatními fanoušky velkou podporu. Za povšimnutí stojí, že si MUST vybral k vytvoření kampaně společnost Blue State Digital, která dělala například první prezidentskou kampaň Baraku Obamovi. I když by se tak mohlo zdát, nejde tedy o zcela autentickou iniciativu zdola. Už v roce 2005 založili fanoušci Manchesteru United na protest proti Glazerovu vstupu do klubu poloprofesionální FC United of Manchester. Z popudu fans se chystá dokonce výstavba nového stadionu pro pět tisíc lidí. Na vedení klubu se podílí například i sociolog Adam Brown, který editoval sborník textů o rasismu ve fotbale s názvem „Fanatics! Power,
Komercionalizace
Identity and Fandom in Football“ (Fanatici! Moc, identita a fanouškovství ve fotbale, 1998).
zaručí kontinuita jeho existence,“ dodává německá fotbalová legenda Franz Beckenbauer.
Pro fanoušky příznivější situaci najdeme v Německu, kde existuje tradice lokálních sportovních klubů.
Kromě Německa je i v dalších zemích ošetřen podíl fans na spravování klubu. Ve Švédsku a Turecku platí dokonce nařízení, že všechny kluby musí být přímo ve vlastnictví fanoušků. Ale i tam, kde to není přímo předepsáno, najdeme fanoušky vlastněné nebo silně podporované kluby: řecký Panathanaikos Atény; baskický Athletic Bilbao, známý pravidlem, že za něj může hrát jen, kdo se v Baskicku narodil nebo se začal učit hrát fotbal; rakouský Rapid Vídeň; a samozřejmě pražský vršovický klub Bohemians 1905.
„Díky tomu, že prohráli druhou světovou válku, mohli Němci začít přestavbu fotbalu s čistým štítem. A kdo byli politici v Německu v roce 1946? Byli to levičáci, kteří přežili, protože nacisté a fašisté byli mrtví, nebo čekali na soud. A tak napsali, že německý fotbal patří německému lidu,“ říká univerzitní profesor a fanoušek Liverpoolu Rogan Taylor. Podle regulí německého fotbalového svazu musí být týmy minimálně z 51% vlastnictvím fanoušků. „Nemůžete prodat celý klub. Můžete prodat jen jeho část, tak se
26
„Velký bratr“ se dívá Za pocit odcizení zakoušený fanoušky na stadionech mohou však stále více i policejní
kontroly a nové strategie dohledu spojené s modernizací stadionů. Na jednu stranu přišlo obojí jako reakce na rvačky hooligans v sedmdesátých a osmdesátých letech, ovšem toto násilí bylo do velké míry odpovědí právě na narůstající ztrátu fanouškovské kontroly nad chodem klubů, datující se od konce druhé světové války a spojenou s příchodem buržoazie do jejich vedení. Technologie sledování a kontroly se stále zdokonalují: V sezóně 2011/2012 byly v Itálii zavedeny fanouškovské identifikační karty, díky nimž mohou být lépe sledováni. Toto opatření znamenalo zároveň vysoké zisky pro ty, kteří se podíleli na jeho zavedení. Sice se proti kartám zvedla vlna odporu, zrušit se je ale nepodařilo. Při běžných modernizacích stadionů dochází
27
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
k instalaci pouze míst k sezení, s úplným vyloučením prostoru ke stání. To se děje záměrně, s cílem zabránit případným výtržnostem. Pod záminkou předcházení násilí ze strany určitých skupin fanoušků jsou tak účinně omezována práva všech. Anglická Football Suporter’s Federation rozjela kampaň s názvem Safe Standing (Bezpečné stání), kterou lobuje za možnost stání v určitých sektorech stadionů. Časté jsou i kampaně proti kriminalizaci fanoušků.
rozšířeným zvykem je také prodej názvů stadionů hlavním sponzorům klubů. Fanoušci hamburského St. Pauli si navzdory tomu na vedení vydobyli ponechání jména stadionu Millertorn. Patří v tom dnes již k výjimkám.
Sílící hlas fanoušku
Další protesty vyvolává všudypřítomnost reklamy a vlivu komerce na kluby. Po vstupu televizního kanálu Sky do anglického a evropského fotbalu se kvůli potřebám televizního vysílání upravily časy zápasů tak, aby vyhovovaly televizním divákům na úkor místních příznivců. V lokálních komunitách to vyvolalo velkou míru nevole. Všeobecně
Iniciativy proti modernímu pojetí fotbalu se rozrůstají: mají už i nadnárodní evropské asociace. Největšími z nich jsou Football Supporters Europe (Evropští fotbaloví fanoušci, FSE) a Supporters direct (Přímo k fanouškům, SD). FSE dává silnější hlas fotbalovým fans od roku 2008 a sdružuje fanoušky ze dvaačtyřiceti států.
Komercionalizace
K ustavení Supporters Direct přispěla v roce 2000 i labouristická vláda potom, co se začaly naplno projevovat destruktivní následky předchozího desetiletí komercionalizace britské fotbalové kultury. Bylo jasné, že je třeba navrátit hlas fanouškům. SD pomáhá dostávat hru blíže k fanouškům a lokálním komunitám, a také předávat zkušenosti mezi fanoušky vlastněnými kluby a fondy. Dnes je aktivní po celém kontinentě, o což se zasloužila UEFA. SD pronikla i do ragby a ledního hokeje. K největším národním iniciativám patří již zmínění italští Progetto Ultrá a němečtí ProFans.
„Sebeorganizace“ fanoušků zezdola se stala natolik vlivnou, že ji musí brát v potaz i oficiální fotbalové organizace a národní politiky. UEFA zavedla institut „supporter liaison officers“ (SLO), tedy úředníka pro úzkou spolupráci s fanoušky, který má na starosti prostředkování vztahu mezi klubem a jeho příznivci. Mocným, ale není dobré příliš důvěřovat. Kdykoli mohou spolupráci utnout nebo ji transformovat podle svých potřeb, které nemusí být v souladu se zájmy fanoušků. Proto zůstává důležité posilovat organizování fans zezdola.
Pořádá konference příznivců klubů, jedná o cenách lístků, o policejním dohledu a fanouškovské kultuře.
28
29
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Komercionalizace
PROTI DIKTATURE
Kopej za fotbal!
31
Proti diktature
Fotbal a jeho sledování se zdá mnoha lidem jako jednoduchá zábava. Málokoho by napadlo spojovat ho s řešením závažných společenských otázek. V kontrastu k tomuto pojetí v následujícím textu představíme příklady dvou hnutí, která se utvořila kolem fotbalu a sehrála podstatnou roli v boji za práva lidu a proti autoritářským režimům.
První z nich je brazilské hnutí Korintijské demokracie, které pomohlo během osmdesátých let zmobilizovat populaci pro svržení vojenské diktatury. Boj egyptských ultras kolem klubů Al—Ahly a Zamalek během „arabského jara“ pak bude znamenat posun do méně vzdálené minulosti.
Korintijská demokracie: fotbalem proti diktature V Brazílii vládla počátkem 80. let již téměř po dvě dekády vojenská diktatura. Veřejnost, ale i rockoví hudebníci a umělci dávali stále více najevo svou nespokojenost s režimem. Právě v tomto kontextu se při sãopaulském fotbalovém klubu Corinthians zrodil fenomén známý jako Korintijská demokracie (Democracia Corinthiana). Tento tým se těšil v roce 1981 široké oblibě, ač se mu v té době na hřišti příliš nedařilo. Nevalně
32
se umístil na brazilském i sãopaulském šampionátu. Zvolení Waldemara Pirese novým prezidentem klubu znamenalo mezník, který odstartoval novou etapu v jeho historii. Pires pozval do klubového vedení u sociologa Adílsona Monteira Alvese, který přišel s novou koncepcí rozhodování. Spolu s politicky angažovanými hráči, jako byl kapitán týmu, vystudovaný lékař Sócrates (celým jménem Sócrates Brasileiro Sampaio de Souza Vieira de Oliveira), hráč tmavé pleti Wladimir a ještě ani ne dvacetiletý dlouhovlasý chuligán Casagrande, udělali v klubu revoluci: Zavedla se samospráva, v níž měl každý, vedení, hráči i realizační tým klubu, stejné rozhodovací právo. Hlasováním se rozhodovalo o přijímání nových hráčů, jejich propouštění, o výjezdech, místech soustředění a mnoha dalších běžných věcech. Sócrates to
33
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Chléb a hry?!
Proti diktature
popsal: „Můj hlas měl stejnou váhu jako hlas třetího brankáře i jako toho, kdo mi čistil kopačky. Každý měl stejné slovo. To je to nejlepší na světě, respektovat stejně každého člověka.“ Interní princip, kterým se hráči vymezovali proti diktatuře, začal být brzy nahlížen jako politický čin a dal vzniknout hnutí Korintijské demokracie, jež se utvořilo kolem klubu. Na veřejnost se jejich protirežimní poselství dostalo i prostřednictvím potisku dresů. Majitel reklamní agentury Washington Olivetta, spolupracující s klubem, přišel s heslem „Korintijská demokracie,“ ztvárněným za použití písma podobného logu Coca—Coly a kapkami krve kolem něj, které nosili hráči na dresech, dokud jim to režim nezakázal. Na dresech se v kontextu širokého
protirežimního hnutí usilující o opětovnou demokratizaci země objevovala i další hesla s politickým obsahem jako „Za přímou prezidentskou volbu“ (Diretas Já) nebo „Chci volit prezidenta“ (Eu quero votar para presidente). Slavným se stalo heslo „Vyhrát nebo prohrát, ale vždy demokraticky“ (Ganhar ou perder mas sempre com a democracia) na transparentu, který po jednom zápase rozprostřeli hráči přímo na hřišti. Jejich poselství se šířilo i prostřednictvím tisku a televize.
Proti diktature
prezidentskou volbu vyvrcholila na počátku roku 1984, kdy Sócrates před jeden a půl milionovým davem slíbil odmítnutí transferu do italského prvoligového ACF Fiorentina, pokud bude přijat návrh doplňku Ústavy, jenž by umožňoval přímou volbu. Dodatek ale nebyl přijat a Sócrates zemi opustil. Z týmu brzy odešel i Casagrande.
vrátit k samosprávnému řízení Corinthians, ale tento pokus ztroskotal na nemožnosti se měřit s „novým řádem světového fotbalu,“ který přinesly světová a evropské federace FIFA a UEFA.
Týmu se v té době dařilo. V letech 1982 a 1983 vyhrál sãopaulský šampionát a dostal se do semifinále celonárodního turnaje. Klubu se také podařilo splatit všechny dluhy a dokonce si odložit finanční rezervu.
Rozpadu hnutí pomohl také začátek formování Klubu třinácti, spolku největších brazilských fotbalových klubů určený k prosazování jejich politických a ekonomických zájmů. Corinthians byli jedním z nich a role prezidenta klubu znovu nabyla na svrchovanosti. Brzy poté pronikl z Evropy do Brazílie moderní fotbal s privátním vlastnictvím a manažerským řízením klubů.
Angažovanost týmu v kampani za přímou
Na konci 80. let se objevila snaha opět se
34
Korintijská demokracie je dodnes v Brazílii vzpomínaná jako jedinečné hnutí, které sehrálo důležitou roli v boji proti vojenské diktatuře a za demokratizaci země. Klub využil své široké popularity k poukazování na potřebu demokracie v nejobecnějším slova smyslu. Prostřednictvím fotbalu dokázal klub mobilizovat i obyvatelstvo bez politického povědomí,především velmi mladé fanoušky.
Pešáci egyptské revoluce Jak káhirský klub Al— Ahly SC, tak SC Zamalek z Gizy, vládnou egyptskému i africkému fotbalu. Al— Ahly byl vyhlášen africkým
35
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Proti diktature
týmem století a počtem získaných trofejí vévodí i klubovému světu. Zamalek je mu v patách. Před začátkem „Revoluce 25. ledna“ v roce 2011 byly nesmiřitelnými rivaly. V té době vládl v Egyptě už po tři desetiletí západem podporovaný režim Husního Mubaraka. Diktatura byla známá zákazem sdružování se v nezávislých organizacích, od odborů po opoziční politické strany, a také svou policejní brutalitou. Pouze dvě organizovaná společenství byla režimem tolerována: Muslimské bratrstvo v mešitách a ultras na stadionech. Jeden ze skupiny ultras Al—Ahly se nechal slyšet,že „dvě největší politické strany v Egyptě byly Ahly a Zamalek.“ V roce 2007 zformovali ultras Al—Ahly skupinu Ultras Ahly 07 (UA07). Bili se nejen s ultras Zamaleku, známými jako
Bílí rytíři, ale za pokřiku ACAB, tedy All Cops Are Bastards (Všichni policajti jsou bastardi), proti dobře ozbrojené policii. I když nebyli politicky vyhranění, ale spíše apolitičtí, bojovali proti autoritě režimu, jak dokládá jeden z pokřiků: „Režime, velmi se nás obávej, v noci přijdeme. Fanoušci Al Ahly všechno zapálí. Všemocný bůh nám pomůže vyhrát, Pojďme hooligans!“ Skupiny mladých ultras charakterizovala schopnost se rychle zmobilizovat ve velkém počtu a chovat se promyšleně. Po vypuknutí lednového povstání demonstranty potěšilo, když se k nim ultras při nepokojích připojovali. Rychle se stali známými jako „pěšáci revoluce“, ochranitelé méně zkušených protestujících, obzvláště žen, které předtím čelili sexuálnímu obtěžování. Stavěli barikády a učili
36
Proti diktature
ostatní používat ohnivé molotovovy koktejly a zlepšovat taktiku boje. V prvních řadách se účastnili počátečních nepokojů namířených proti Mubarakovi, nazvaných „Bitva velbloudů“. V té době podporovali tisíce ultras protesty jako jednotlivci, nikoli v rámci klubové politiky. To se změnilo poté, co byl při demonstraci počátkem roku 2012 zabit devatenáctiletý fanoušek Al—Ahly. Fans v reakci na to vyhrožovali v celostátně vysílaném zápase vládě a požadovali odstoupení vojenské rady. Ta se jich začala ještě více obávat. Krátce na to, při zápase v Port Said, podezřelé skupiny spolu s fanoušky domácího týmu Al—Masri vtrhli na hřiště a do ochozů Al—Ahly. Devětasedmdesát lidí při útoku zemřelo a stovky dalších, včetnědětí, byly zraněny. Útočníci ubíjeli ultras k smrti, ubodávali je a házeli
dolu z ochozů. Policie nečinně přihlížela. Veřejnost vládu obvinila z organizování útoku a Káhira se potopila donásilí. I přes snahu státních médií získali fanoušci sympatie miliónů lidí. Pořádali zápasy, pokojné protesty a kulturní akce. Samostatně vnitřně organizovaní, beze strachu a se zkušenostmi z pouličních bojů se stali důležitou součástí revoluce. „Už to nejsou pouze ultras, ale revolucionáři,“ dodala jedna z demonstrantek. Po vítězství Muslimského bratrstva v prvních „svobodných“ volbách se stal prezidentem Muhammad Mursí. Velmi rychle se však ukázalo, že změna vlády neznamenala posun ke svobodnější společnosti, a tak ultras a další mladí lidé pomohli svrhnout i Mursího.
37
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Proti diktature
Po jeho pádu a perzekuci Muslimského bratrstva nastoupila současná vojenská vláda v čele s generálem Al—Sisím. Ti, kteří bojovali za revoluci, se nepřestávají vzpírat omezené volbě mezi islamistickým bratrstvem a vojenským režimem. Revoluce byla vedena touhou po změně, která se nenaplnila. Známý egyptský
zpěvák Ramy Essam, který složil dvě písně o masakru v Port Said, řekl: „Podle některých se po zklidnění situace vrátí ultras zpátky na stadion fandit svému týmu a znovu zapomenou, co se děje ve společnosti.“ Lidé v ulicích jsou však přesvědčeni o opaku.
38
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Proti diktature
CANTONA
Kopej za fotbal!
41
Enfant terrible francouzského fotbalu „Co víme o fotbale? Liga mistrů, rostoucí přestupové částky, násilí, velký prachy. Máte pravdu, to všechno je součástí hry. Já budu ale hovořit o něčem jiném, o skutečných hodnotách, o lidech.“ Eric Cantona v úvodu dokumentární série Football Rebels
Cantona
Eric Cantona byl legendárním hráčem anglického Manchesteru United a francouzské reprezentace. Fotbalista s divokým temperamentem se po celém světě proslavil mimo své fotbalové umění také kung—fu kopem, kterým sejmul fanouška britského týmu Crystal Palace potom, co na něj zařval: „Jdi do hajzlu, ty zkurvenej francouzskej šmejde.“ Napadený Mathew Simmons byl v minulosti souzený za ozbrojené napadení a známý oblibou fašistické Britské národní fronty. Cantonova reakce obletěla celý svět a ve Velké Británii otevřela diskuzi o xenofobii a rasismu, který často provází hráče tmavé barvy pleti. Cantona se však nevyhnul trestu. Sto dvacet hodin veřejných prací, třicet tisíc liber pokuty a čtyři měsíce zákaz hrát, kterým potrestalo vedení klubu svou hvězdu
42
a jenž mu anglická fotbalová asociace a FIFA prodloužily na osm měsíců. Navrch přišel o kapitánskou pásku ve francouzském národním týmu. Připadalo mu zbytečné se obhajovat. Na zaplněné tiskové konferenci vše okomentoval jedinou větou: „Když racci sledují rybářskou loď, myslí si, že se sardinky budou vyhazovat do moře.“ Její nejasnost rozpoutala dlouhé diskuze a mnohé spekulace.
Po fotbale další aktivity Když jako teprve třicetiletý v roce 2007 bilancoval svou fotbalovou kariéru, nechal se slyšet, že „měl hodně dobrých momentů, ale nejvíc si cení chvíle, kdy kopnul hooligana.“ I když ho chtěl „udeřit tvrději“. Po konci profesionální dráhy se Eric Cantona, který nikdy neměl problém o sobě říkat, že je
43
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Cantona
Manouche, tedy francouzský Rom, začal angažovat v široké paletě aktivit. Hrál pro radost plážový fotbal za francouzskou reprezentaci a dal se na dráhu filmového a televizního herce. Doposud natočil 23 celovečerních snímků, když v řadě z nich vystupoval v některé z hlavních rolí. V reakci na ekonomickou krizi vyzýval k revoltě proti velkým bankovním domům a jejich klienty nabádal k výběru všech úspor. V roce 2012 podporoval francouzské organizace, které pomáhají lidem bez domova. Postavil se také za palestinského fotbalistu Mahmouda Sarsaka nezákonně vězněného Izraelem. V té době přijal nabídku televizní stanice Al— Džazíra spolupracovat na vytvoření pětidílného dokumentárního seriálu s názvem Football Rebels (Fotbaloví rebelové).
Seriál se věnuje týmům a jednotlivým hráčům, kteří se připojili k opozičním hnutím nebo boji za lidská práva proti nespravedlivým vládnoucím režimům. První díl je věnován hráči Didieru Drogbovi, jemuž se fotbalem podařilo znovu sjednotit etnika znepřátelená občanskou válkou na Pobřeží slonoviny. Druhá epizoda sleduje Rachida Mekhloufiho a jeho spoluhráče, kteří opustili francouzský národní tým a založili samostatný alžírský reprezentační celek Le Front de libération nationale (Fronta pro národní osvobození), tedy země, která v té době ještě neexistovala.
Cantona
do Chile za Carlosem Caszelym, perzekuovaným pinochetovým fašistickým režimem, a také do Brazílie za legendárním světovým šampionem Sócratem a hnutím Korintijské demokracie, o němž jste se mohli dočíst na předchozích stránkách.
Eric Cantona ztělesňuje svým jednáním typ fotbalisty, který je díky politickým postojům hodný následování, a jenž je pozitivním příkladem pro mladší generace.
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Cantona
V dalších dílech se divák vydá do obléhaného Sarajeva, kde jugoslávský reprezentant Predrag Pasič vedl mnohoetnickou dětskou fotbalovou školu,
44
45
RASISMUS
Kopej za fotbal!
47
Vykopneme rasismus z fotbalu! Rasisté a přívrženci neonacismu jsou bohužel na evropských i českých stadionech velmi viditelně přítomni. Na jednu stranu kluby oficiálně rasismus a xenofobii kritizují, na druhou stranu přítomnost rasistů na zápasech tolerují a jsou konec konců vděčni i za jejich podporu.
Rasismus
„Fotbalový“ Majdan
doprava. Tato fašizující vlna smetla intelektuály, střední třídu i liberály a její vliv zasáhl také do té doby antifašistické vody. Rozmělnila například antifašistické ultras z nedávno zkrachovalého klubu Arsenal Kyjev. Na Ukrajinu jezdí jak čeští nazi—hooligans, tak neonacisté z celé Evropy.
Na předchozích stránkách jste se mohli dočíst o fanoušcích, kteří bojovali proti diktatuře nebo autoritářské vládě. Ultras mohou ale také pomoci tomu, aby se společnost k podobnému režimu přiblížila. Stačí se podívat na události probíhající na Ukrajině. Ultras týmu Dynama Kyjev se ukázali být nejradikálnější a nejschopnější složkou povstání na kyjevském Majdanu, především v bojích proti zvláštním jednotkám policie.
Kampane nestací
Vycházejí z neonacistického prostředí a jsou jádrem politického uskupení Pravý sektor. I když se zdaleka neúčastnili protestů od jejich počátku, ani protestnímu hnutí početně nedominovali, jak se mohlo zdát, podařilo se jim posunout celou ukrajinskou politickou kulturu směrem
48
Kam až to může vést, ukazuje březnové napadení ve Švédsku, kde neonacisté po zkušenosti ze společného boje po boku ukrajinských fašistů ze strany Svoboda pobodali Showana Shattaka, aktivistu vystupujícího proti homofobii a antirasistického fanouška švédského klubu Malmö FF. Smutné je, že kromě těchto extrémních případů najdeme mezi fanoušky téměř kteréhokoli klubu rasisty, kteří se tak nestydí
49
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Rasismus
veřejně projevovat. Fotbalisté tmavé barvy pleti musejí často snášet narážky a rasistické pokřiky. Známý fotbalista a kapitán Manchesteru City Yaya Touré koncem minulého roku vyzval FIFA, aby zakročila proti podobným excesům a pohrozil africkým bojkotem MS 2018 v Rusku. Oficiální místa se běžně vymezují proti rasismu prostřednictvím kampaní. Evropská fotbalová asociace uvedla v minulém roce protirasistický spot promítaný před zápasy Ligy mistrů a Evropské ligy. Podle generálního sekretáře UEFA Gianni Infantina „už bylo rasismu dost.“„Protirasistická kampaň se stane naším hlavním tématem,“ dodává. Zdá se tedy, že antifašistická a antirasistická kritika některých fanoušků a iniciativ začíná stále více prosakovat i do postojů oficiálních
institucí. Ale zatímco kampaň UEFA a jí podobné představují formální odpověď na stále výrazněji a agresivněji se projevující rasismus, skutečně účinné vymezení proti této tendenci představují spíše sami fanoušci a jimi založené iniciativy.
Iniciativy a príklady Jednou z největších iniciativ je Football Against Racism in Europe (Fotbal proti rasismu v Evropě, FARE). Jejich motto hovoří za vše: „Fotbal je nejrozšířenějším sportem na světě a patří nám všem. Mělo by být právem každého hrát ho, sledovat a svobodně, beze strachu o něm diskutovat.“ V organizaci se od roku 1999 sdružují etnické minority, fankluby, neziskové organizace, kluby řízené fanoušky a další aktivisté. Na jeho založení se podílelo
50
Rasismus
sdružení Football United, Racism Divided (Fotbal sjednocuje, rasismus rozděluje, FURD), jež se věnuje i nefotbalovým aktivitám. Vzniklo v roce 1995 v prostředí anglického klubu Sheffield Wednesday, jehož stadion stojí ve čtvrti s velkým podílem asiatů a černochů a důvodem pro jeho vznik byl citelný nárůst rasistických incidentů na stadionu i v jeho okolí. Dalším příkladem je Let's Kick Racism Out of Football (Vykopněme rasismus z fotbalu). Vystupuje proti všem formám diskriminace a usnadňuje komunikaci s fotbalovými funkcionáři, profesionálními kluby, hráči, fanoušky a komunitami.
Napríc Evropou Nejefektivněji vystupují proti rasismu a fašismu sami skupiny ultras z různých klubů napříč
Evropou, jejichž většina je sdružena v Alerta Network. K nejznámějším z nich patří fanoušci hamburského St. Pauli, kteří stáli u zrodu Alerty. Kolem klubu existuje komunita vymezující se proti různým formám diskriminace, od rasismu po sexismus. Klub v přístavním městě vznikl v roce 1910 a je silně provázán s obyvatelstvem v okolí stadionu Millertorn ve čtvrti Reeperbahn. Proslavila jej provázanost s levicovou mládeží, punkem a antifašismem, jejíž počátky najdeme v osmdesátých letech. Většinou působí v druhé lize, to však nic nemění na návštěvnosti zápasů pohybující se okolo osmnácti tisíc fanoušků. V kontrastu s velkými německými kluby, které nechtějí míchat fotbal s politikou, klub St. Pauli včetně jeho vedení podporuje aktivity proti pravici a ultrapravici,
51
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Rasismus
a také uprchlíky ze skupiny Lampedusa a další imigranty, které zve na domácí zápasy. Na stadionu působí různé fanouškovské skupiny, například Ultras St. Pauli (USP), kteří mají blízko k italské Sampdorii Janov, řeckému AEK Atény a podobným klubům. Jiní spolupracují s ultras pražských Bohemians 1905, další se skotským Celtic Glasgow. Právě Celtic jsou známi ultras skupinou Green Brigade (Zelená brigáda), „širokou frontou antirasistických, antifašistických a antisektářských fanoušků, fandících v sekci 111 stadionu Celtic Park.“ (ze stránek ultras) Tato skupina byla před pár měsíci oficiálně zakázána z důvodů výtržností, z nichž se jí ale ne všechny dají připsat. Spíše to vypadá, že se tak stalo z politických důvodů. Green Brigade skandovala
slogany připomínající Irskou republikánskou armádu (IRA), Krvavou neděli a jednoho z vůdců IRA, Bobyho Sandse, který zemřel při protestní hladovce v anglickém vězení. Také otevřeně kritizovala britskou intervenci v Iráku a Afganistánu. V neposlední řadě před třemi lety podporovala palestinské vězně a jejich protestní hladovku. K zákazu došlo přesto, že ještě před pár lety ředitel klubu Neil Lennon pochválil Green Brigade za vytváření atmosféry na ochozech a dodal, že „změnila k lepšímu kulturu na stadionu.“
Rasismus
v jiných klubech. Když se na stadionu objevily sexistické reklamy, protesty na sebe nenechaly dlouho čekat a vedení je pak na jejich základě odstranilo. Němečtí ultras inspirovali svou antisexistickou kampaní skupinu ze Sampdorie Janov, která se rozhodla změnit svůj název ze „Sampdoria Rude Boys“ na „Sampdoria Rude Boys
& Girls“. Objevuje se i snaha vymezovat se proti homofobii na stadionech. V tomto ohledu je nejvíce aktivní Gay and Lesbian Sport Federation (EGLSF). V českém fotbale jsou příkladem protirasistického postoje liberečtí Supras Unisono a hlavně ultras vršovických Bohemians 1905.
Kromě rasismu je v rámci fotbalové kultury výrazně přítomen také machismus. Proto se stává cílem kritiky na některých stadionech i sexismus. Lze narazit i na výjimky, jako zmíněné St. Pauli, kde jsou ženy na ochozech zastoupeny početněji než
52
53
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Rasismus
FOTBALOVÉ TURNAJE
Kopej za fotbal!
55
Kampaně proti komercionalizaci fotbalu a rasismu mohou mít podobu fotbalových turnajů pořádaných na amatérské bázi, bez přehnaného soutěžení, s doprovodnými koncerty a vzdělávacími aktivitami. Přinášejí právě to, co chtějí zažívat fanoušci i na stadionech.
Fotbalové turnaje
Mondiali Antirazzisti
který je zaměřen proti rasismu a komercionalizaci ve fotbale. Turnaj se každoročně hraje na strahovských kolejích.
Největší evropský antirasistický turnaj pořádaný iniciativou Progetto Ultrá. Soutěží se nejen ve fotbale ale i ve volejbale, ragby, basketbale a dalších sportech. Na osm tisíc účastníků a diváků se každoročně schází mezi Modenou a Boloňou. Letos 3. až 7. července.
www.lfhr.antifa.cz/lfhr.html
Fotbal proti rasismu ve Vežnicce u Jihlavy Sedmý ročník proběhne 10. května bude zaměřen také proti nadcházejícímu mistrovství světa ve fotbale.
www.mondialiantirazzisti.org
Antira Sankt Pauli ultras pořádájí turnaj v Hamburku. Jeho 8. ročník proběhne od 30. května do 1. června. cs—cz.facebook.com/ antirastpauli
Love Football Hate Racism
fpr.musicforliberation.com
United Colours of Football 9. ročník Antirasistického fotbalového turnaje v Bratislavě tradičně 8. května. cs—cz.facebook.com/ UnitedColoursOfFootball
Letos proběhne devátý ročník pražského turnaje,
56
57
Kopej za fotbal!
Kopej za fotbal!
Fotbalové turnaje
Kopej za fotbal!
©2014
