Ochrana vodních zdrojů

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

Ochrana vodních zdrojů

Bakalářská práce

2007/2008

Jana FIALOVÁ

Děkuji tímto své vedoucí bakalářské práce Ing. Petře Oppeltové, Ph.D. za všestrannou pomoc, odborné připomínky a vynikající zázemí při zpracování této bakalářské práce. Déle děkuji VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s., jmenovitě panu Ing. Jiřímu Novákovi, za poskytnutí potřebných informací, materiálů a praktických poznámek. Nakonec děkuji své rodině, která mě při vypracování bakalářské práce podporovala.

2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Ochrana vodních zdrojů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucí bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.

V Brně, dne 9. května 2008.

………………………. Jana Fialová

3

Abstrakt Bakalářská práce byla pojata jako literární rešerše, jejíž první část je zaměřena na obecnou problematiku a legislativu vodního hospodářství a druhá část se věnuje konkrétnímu zdroji. Jedná se o podzemní vodní zdroj Bohusoudov. Tento vodní zdroj se nachází v kraji Vysočina, okres Jihlava a katastrální území obce Knínice, část Bohusoudov. Vodní zdroj je zásobárnou pitné vody pro obyvatelstvo místní části Bohusoudov. Práce charakterizuje zájmové území se zaměřením na geologické a hydrogeologické poměry, hydrologické poměry, pedologické poměry a klimatické poměry a je rozšířena o popis přírodní lesní oblasti Českomoravská vrchovina. Práce dále popisuje systém hospodaření na lesní půdě v zájmovém území v důsledku vyhlášení pásem hygienické ochrany. V práci jsou popsána pásma hygienické ochrany 1. a 2. stupně, která neprošla revizí a stále platí jejich původní vyhlášení ze dne 27.7.1983. Dále navazuje popis kvality vody a problematika s vydatností podzemního zdroje Bohusoudov a možnost jejího řešení.

Klíčová slova: ochranná pásma, pásma hygienické ochrany, vodní zdroj, pitná voda.

4

Abstract The bachelor´s thesis conceive as a literary background research, whose first part is oriented for general dilemma and legislature of water resource management and second part attend to concrete spring. Concretly we talk about underground water source Bohusoudov. This water source is situated in Vysočina county, district Jihlava and in cadastral municipal territory Knínice, part Bohusoudov. Water source is storehouse of drinking water for population of local part Bohusoudov. Thesis characterize interest zone with a view to geologic and groundwater proportions, pedological proportions and climatic proportions and it´s extendable to characterization of natural forest region Českomoravská vrchovina. Thesis further describe system of soil forest management in interest zone by reason of declararation of hygienic protection zone. In Thesis are describes hygienic protection zone of first and second rate, which didn´t pass by revision and still obtain their original declaration from the date 27th of July 1983. Further follows description of water quality and dilemma with Bohusoudov water yield and solutions possibilities.

Key words: protective zone, hygienic protective zone, water source, drinking water.

5

Obsah: 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 1. 1. Voda obecně ........................................................................................................ 7 1. 2. Podzemní voda...................................................................................................... 9 1. 3. Kvalita vody........................................................................................................ 10 2. CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 11 3. OCHRANA VODY V KRAJINĚ............................................................................... 12 3. 1. Nástroje ochrany podzemních vod ..................................................................... 13 3. 2. Legislativa........................................................................................................... 15 3. 2. 1. Zákon č. 138/1973 Sb. o vodách (vodní zákon) ............................................. 15 3. 2. 2. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) .................................................................................................................................... 17 3. 2. 3. Vyhláška č. 137/1999 Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů ............................................................................................................ 19 3. 2. 4. Zákon č. 20/2004 Sb., o vodách...................................................................... 22 3. 2. 5. Nitrátová směrnice.......................................................................................... 23 4. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ........................................................ 26 4. 1. Geologické a hydrogeologické poměry zájmové oblasti.................................... 26 4. 2. Hydrologické poměry ......................................................................................... 27 4. 3. Pedologické poměry ........................................................................................... 28 4. 4. Klimatické poměry ............................................................................................. 28 4. 5. Přírodní lesní oblast Českomoravská vrchovina................................................. 29 5. PRAMENIŠTĚ BOHUSOUDOV .............................................................................. 32 5. 1. Ochranná pásma.................................................................................................. 32 5. 1. 1. Pásmo hygienické ochrany 1. stupně.......................................................... 32 5. 1. 1. 1. Zásady pro hospodaření na lesní půdě v PHO 1. stupně ............... 33 5.1.2. Pásmo hygienické ochrany 2. stupně ............................................................ 34 5.1.2.1. Zásady pro hospodaření na lesní půdě v PHO 2. stupně .................. 34 5. 2. Současný stav prameniště Bohusoudov .............................................................. 36 5. 2. 1. Návrh řešení problematiky s vydatností ..................................................... 37 5. 2. 2. Kvalita prameniště ...................................................................................... 37 6. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 41 7. LITERATURA ........................................................................................................... 42 8. Přílohy......................................................................................................................... 44

6

1. ÚVOD 1. 1. Voda obecně Voda je základní nejrozšířenější přírodní zdroj, který je předpokladem veškerého organického života na Zemi. Je nepostradatelná po mechanické a organické stránce. Vyskytuje se trvale v zemské atmosféře, na povrchu i pod povrchem. Je součástí půdy, je nenahraditelnou složkou mnoha technologických procesů, je obsažena i v tělech živočichů a rostlin. Celkové množství vody na Zemi se odhaduje na téměř 1 400 milionů km3. Voda se však vyskytuje na zemském povrchu velmi nerovnoměrně a s velice rozdílnou čistotou. Moře a oceány obsahují 97,33 % veškeré dostupné vody. Méně než 2,7 % z celkové povrchové vody je voda sladká. Většina z této vody je v podobě ledovců a polárního ledu, a to v množství 2,04 % veškerého množství vody. Zásoby podzemní vody jsou odhadovány na 0,61 % z celkového množství vody. Všechny zásoby vody z moří až po podzemní vody představují 99,98 % veškerých zásob vody. Všechny ostatní zdroje, tj. jezera a řeky, atmosférická vodní pára a půdní vlhkost představují pouze 0,02 % (www.aviaservis.cz ).

Zásoby vody na zemi Oceány a moře

- 70,80 % území

97,12 % vody

1360 000 . 103 km3

Pevnina – povrchová voda V jezerech

- 1,20 %

0,077 %

V nádržích

0,0004 %

V řekách

0,001 %

V bažinách

0,0005 %

V ledovcích a sněhu

- 3,50 %

2,28 %

- 24,50 %

0,0046 %

235 . 103 km3 17,75 . 103 km3 1,25 . 103 km3 6 . 103 km3 32 000 . 103 km3

Podpovrchová vody Půdní Podzemní

0,58 %

Ovzduší (do 11 km)

- 100,00 %

0,0009 %

∑ celkem na Zemi

- 100,00 %

100,00 %

65 . 103 km3 8000 . 103 km3 1 400 325 . 103 km

7

Česká republika • Celkem dopadne na území ČR 54 653 miliard m3 vody •

Výpar činí 39 416 miliard m3 vody

•

Přítok činí 740 miliard m3 vody (Německo 95 000 miliard m3 vody)

•

Množství vody na 1 obyvatele – 1 621 m3 vody (Německo 2 066 m3 vody)

•

Průměrné srážky 668 mm/rok

•

Povodí - Labe – Severní moře - Dunaj – Černé moře

ROZVODÍ

- Odra – Baltské moře - hlavním evropským rozvodím je Kralický Sněžník - u nás celkem 75 000 km toků - státní správa vod MZe, ochrana vod MŽP + voda v Národních parcích (NP) - přímá správa Povodí Labe, Vltavy, Ohře, Odry, Moravy a.s. – celkem 15 421 km - drobné toky - Zemědělská vodohospodářská správa – 34 782 km - Lesy ČR s.p. – sedm oblastních správ toků – celkem 19 804 km - Povodí a. s – celkem 1 830 km -

celkem MZe spravuje 54 417 km, ostatní 4 161 km

-

u nás celkem 1 000 jezů

-

vodní nádrže – 2 116 (z toho 77 historických rybníků) – přehrady a hráze I. – III. kategorie TBD (= technicko bezpečnostní dozor)

-

odkaliště – úložiště popílků ve vodním prostředí – I. – III. kategorie – 39 (Vyskot, 2007)

Voda ve skupenství plynném, kapalném a tuhém je na Zemi ve věčném, nepřetržitém a uzavřeném oběhu (koloběhu). Oběh je podmínkou vyrovnaného stavu vody v přírodě. Oběh vody je podmíněn složitými geofyzikálními pochody, jako jsou výpar, přenos vodních par ovzduším a jejich kondenzace a vznik srážek. Hybnou složkou oběhu vody je sluneční záření. Působením tepla se voda vypaří v množství přibližně 518 600 km3 a přechází do ovzduší jako vodní pára. Kondenzací vodních par v ovzduší vznikají srážky různých skupenství, které v množství asi 411 600 km3 spadnou zpět do oceánů a moří a v množství asi 107 000 km3 na pevninu. Z tohoto množství se část vypaří, vsákne do půdy nebo odteče po povrchu (Tlapák, 1992). 8

1. 2. Podzemní voda Podzemní voda zahrnuje všechnu vodu, která se nachází pod zemským povrchem, a to zejména v pórech mezi částicemi půdy a v místech, kde dochází k narušení kontinuity. Podzemní vody vznikají, když prosakující gravitační voda z půdního profilu a povrchových toků narazí na nepropustnou vrstvu. Vyplňují vrstvy sypkých a často i méně celistvých hornin, nazývanými též vodonosnými vrstvami, a vytvářejí v nich souvislou, obyčejně rozsáhlou hladinu. Vzdálenost hladiny od nepropustné vrstvy je mocnost horizontu podzemní vody. Existuje podzemní voda s volnou hladinou a s hladinou artéskou, která se nachází pod stropem nepropustné horniny, a vzniká ve vrstvách tvořící ohyb horninových vrstev. Podle propustnosti horninového prostředí se podzemní voda rozlišuje na průlinovou, puklinovou a krasovou. Průlinová podzemní voda vyplňuje prostory u usazených hornin a zemin, její pohyb je velmi pomalý. Puklinová podzemní voda se pohybuje v trhlinách, puklinách a ve zlomech mezi vrstvami hornin. Rychlost se odvozuje od charakteru narušení hornin a jejich složení. Krasová podzemní voda se nachází v puklinách, dutinách a podzemních chodbách zkrasovatělých hornin, obzvláště vápenců. Podzemní voda se přirozeně využívá odvodňováním. Přírodně je odvodňována na povrch země v místech, kde její spojité proudové dráhy jejího podzemního oběhu protínají zemský povrch. Také je odvodňována prameny, což je přirozený výtok podzemní vody z horninového komplexu na povrch. Zásoby podzemní vody mohou být: Pružné, které obsahují objem vody, uvolňující se po snížení piezometrického napětí ze statické zásoby ve zvodněném kolektoru z důvodu zvětšení objemu nahromaděné vody a zmenšení objemu pórů. Přírodní, které jsou souhrnem přírodních statických a pružných zásob podzemní vody. Přírodní statické jsou statické zásoby vody v přírodních podmínkách. Statické, které představují množství gravitační vody ve zvodněném kolektoru. Zdroj podzemní vody může být indukovaný, který představuje množství vody, která přitéká do zvodněného systému v období jejího využívání, a to z důvodu změn vyvolaných tímto využitím na hranicích zvodněného systému a přírodní, což je

9

množství vody v přírodních podmínkách ,doplňované a odtékající z uvažovaného území (Tlapák, 1992).

1. 3. Kvalita vody Voda, se kterou se běžně setkáváme v průběhu našeho života, ať už jde o vodu v přírodě nebo o vodu ve vodovodním systému, obsahuje mnoho cizorodých látek. Jde o tzv. disperzní soustavy. Z chemického hlediska jde látky obsažené ve vodě rozdělit na anorganické a organické. Podle skupenství se ve vodě mohou vyskytovat látky plynné, kapalné i pevné. Látky obsažené ve vodě mohou být dle velikosti částic rozpuštěné (přítomny ve formě iontů, molekul nebo skupin molekul), koloidní a suspendované. K posouzení kvality vody, ať už pitné nebo surové, se laboratorními rozbory stanovují fyzikální, chemické, biologické a mikrobiologické vlastnosti: -

mezi fyzikální vlastnosti patří teplota, zákal, barva, pach a chuť,

-

mezi chemické vlastnosti patří pH, tvrdost vody, chemická spotřeba kyslíku a rozpuštěné látky (Tuhovčák, 2006).

Biologická spotřeba kyslíku je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemických pochodech na rozklad organických látek ve vodě při aerobních podmínkách. Patří k nejdůležitějším položkám rozboru čistoty vody a indikátorům její biologické čistoty. Nejčastěji se zjišťuje BSK5 (biologická pětidenní spotřeba kyslíku), což udává celkovou spotřebu kyslíku za 5 dní biologické oxidace při teplotě 200 °C, za nepřítomnosti světla a vzduchu (www.ekologie.uhk.cz).

10

2. CÍL PRÁCE Účelem této bakalářské práce je seznámení s problematikou ochrany vodních zdrojů jako takových, ale především se zaměřením na ochranu podzemních vodních zdrojů a zabezpečení ochranných opatření, která se tímto zabývají. V první obecné části je popsána vodoprávní legislativa a ochranná pásma, která jsou v České republice stále dvojího druhu – ochranná pásma a pásma hygienické ochrany. Některá ochranná pásma neprošla revizí a stále platí původní PHO, jak je tomu např. u vodního zdroje, kterým se zabývá druhá část práce. Jde o pásma hygienické ochrany, která jsou rozdělena na 1., 2., a 3. stupeň a o ochranná pásma rozdělena na I. a II. stupeň ochrany vodního zdroje. Ochranou vodních zdrojů se zabývá česká legislativa, a to zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Účelem tohoto zákona je ochrana vodních zdrojů a vymezení důležitých pojmů, které jsou součástí problematiky ochrany vodních zdrojů. Práce popisuje prameniště Bohusoudov, které je zdrojem pitné vody pro místní obec Bohusoudov, která je místní částí obce Knínice, okres Jihlava. V práci jsou uvedeny popisy zájmového území se zaměřením na geologické a hydrogeologické poměry, hydrologické poměry (srážkové poměry, podzemní vody a jakost podzemních vod), pedologické poměry a klimatické poměry a rozšířena o přírodní lesní oblast Českomoravská vrchovina. Dále je zde podrobný popis samotného prameniště, dle dokumentace vymezení a popis stávajících pásem hygienické ochrany.

11

3. OCHRANA VODY V KRAJINĚ Ochranou vod rozumíme všechna opatření, která slouží k zajištění množství a jakosti vod v přírodním prostředí. Tento soubor opatření je možno rozčlenit na tři základní druhy: •

obecná ochrana vod vyplývá ze všech obecně platných a závazných právních ustanovení, která je nutno vždy dodržovat. Jsou dána určitými ustanoveními předpisů v oblasti vodního hospodářství (např. ochrana jakosti povrchových a podzemních vod, oblast odpadních vod a jejich vypouštění do vod podzemních a povrchových apod.), ale současně i dalšími právními předpisy, a to i z jiných resortů a oblastí.

•

zvláštní ochranou se rozumí ochrana konkrétní oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. Vláda je nařízením vyhlašuje za chráněné oblasti přirozené akumulace vod.

•

speciální ochrana je určitou nadstavbou nad ochranou ze zákona, tedy nad obecnou i zvláštní. Má za úkol zajistit ochranu vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti u těch vod, které slouží jako vodní zdroje. Tento termín se nejčastěji používá ve spojení se zásobováním vodou a v praxi se jedná o pojem „speciální ochrana vodních zdrojů“. Především jde o prevenci právě k zajištění ochrany vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů a z hlediska právního lze za tento typ ochrany přednostně považovat ochranná pásma vodních zdrojů ve smyslu platných právních ustanovení (Hlaváč a kol., 2003).

Znečištěním podzemní vody se rozumí každá změna chemických, fyzikálních a biologických vlastností při srovnání s jejich přírodním stavem. Změny mohou být způsobeny

organickými

a

anorganickými

nečistotami,

inertními

látkami,

mikroorganismy, látkami mutagenními a karcinogenními a radionuklidy. Vážné problémy všude na světě způsobují látky, které se dostávají do vod zejména haváriemi, látky, které mají vysokou schopnost akumulace, a látky silně rezistentní, těžce nebo vůbec neodbouratelné. Znečištění podzemních vod omezuje nebo zcela znemožňuje jejích další využívání, resp. zvyšuje nároky na jejích úpravu do původního stavu. Obecně se znečištění dělí na:

12

-

znečištění nedosahující mezních přípustných hodnot jednotlivých ukazatelů. Koncentrace vybraných látek jsou ale vyšší než běžné.

- znečištění přesahující maximální přípustné hodnoty koncentrací ve vybraných ukazatelích (Hlavínek, 2006). Kvalita podzemních vod závisí na intenzitě využívání daného území a na znečištění životního prostředí. Znehodnocující látky mohou pronikat do podzemních vod z povrchu vod průsakem srážkové vody, popř. v místech prosakování z povrchových vodních toků. Největší oblasti, kde dochází ke znečištění podzemních vod, se nachází v místech intenzivní zemědělské činnosti, popř. průmyslové výroby, dopravy, těžby a úpravy surovin. Podle prostorového charakteru je možné zdroje znečištění členit na: •

bodové zdroje znečištění, které představují znečištění komunální - průsaky z ČOV, průmyslové z výroben a provozů a zemědělské – průsaky ze zemědělských provozů.

•

liniové zdroje znečištění, které představují např. prosakování z toků, průsak podél silnic, vedení aj.

•

plošné zdroje znečištění, jsou průsaky ze zemědělsky využívaných pozemků, infiltrace znečištěné srážkové vody aj.

•

difuzní zdroje znečištění, jsou rozptýlené a mohou pocházet z již výše popsaných zdrojů znečištění.

3. 1. Nástroje ochrany podzemních vod Zdroje podzemních vod jsou přednostně využívány jako zásobárna pitné vody pro obyvatelstvo. Ochrana vodních poměrů v obecné rovině je zakotvena v zákoně 20/2004 Sb. o vodách (Hlavínek, 2006). Ochranu podzemních zdrojů je možné různě dělit. Jedno z velmi běžných členění na ochranu je: •

primární, kdy se jedná především o ochranu podzemních vod v oblastech hospodářsky využívaných a v místech budoucího využití. Tato ochrana zahrnuje technicko-organizační postupy, které hlavně zamezují zhoršení kvality podzemní vody, kdy se jedná hlavně o stavební prvky jako jsou záchytné nádrže, ochranné kanály aj., dále konstrukčně-technologické opatření, ke kterým patří protikorozní opatření, signalizace apod. a provozní dozor.

13

•

sekundární, které spočívá v zabezpečení proti možným haváriím. Většinou bývá součástí havarijních plánů podniků, u kterých je možnost havárie a následovně silné znečištění podzemních zdrojů,a to hlavně v místech, kde by primární ochrana byla nedostačující. Dále se člení na ochranu pasivní, kdy se omezí pohyb znečištěné podzemní vody např. podzemními stěnami a clonami, a ochranu aktivní, kdy se znečištěná podzemní voda odčerpá ze zvodně soustavou studní.

Ochrana podzemních vodních zdrojů v oblastech, které tvoří důležitou přirozenou akumulaci vod, je zajišťována vyhlašováním tzv. chráněných oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV). V takovýchto oblastech je nutno se řídit vyhlášenými pokyny a zákazy. Mimo jiné je v těchto oblastech zakázáno odvodňovat pozemky, provádět povrchovou těžbu nerostných surovin, ukládat radioaktivní odpad apod. Pro zajištění zdrojů pitné vody, je ochrana podzemní vody zajištěna prostřednictvím ochranných pásem vodních zdrojů. Jejich vyhlašování prošlo mnoha úpravami přes tzv. pásma hygienické ochrany (podle tehdejší Hygienické směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 51 z roku 1979). V souvislosti s vydáním zákona č. 14/1998 Sb. (tzv. „malá novela“ vodního zákona) byla od roku 1999 řada pásem hygienické ochrany podrobena revizi s cílem zajistit komplexní ochranu diverzifikovanou místně i ve výběru opatření podle variability přírodních podmínek u každého vodního zdroje, který potřebuje speciální ochranu. Zavedení povinnosti uživatele nebo provozovatele zdroje vody nést náklady za omezení práv a za újmy způsobené ochrannými podmínkami jiným přinese: -

důsledné vyhodnocování účinnosti uplatňovaných omezení a zákazů,

-

redukci rozlohy území se speciálním režimem na nezbytnou velikost,

-

důslednější dodržování podmínek přispívajících k dosažení sledovaných cílů (Hlavínek, 2006).

V současné době se ochrana vodních zdrojů opírá o zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), který je novelou zákona č. 138/1973 Sb. o vodách (vodní zákon). Ale i tento zákon prošel změnami a byl novelizován zákonem č. 20/2004 Sb. o vodách, již zmíněný výše.

14

3. 2. Legislativa Významným krokem vpřed po roce 1989 bylo to, že voda nebyla brána pouze jako surovina, ale jako součást životního prostředí. Je brána jako základní součást životního prostředí, na kterou se nahlíží v souvislosti s jeho ostatními složkami a kterou je nutno chránit pro zachování pro příští generace, a to v co největším množství a v té nejlepší kvalitě.

Ochranou vod rozumíme soubor opatření sloužící k ochraně vod před všemi druhy znečištění, k omezení a odstranění následků znečištění a k zabránění vyčerpání vodních zdrojů. Hlavním cílem ochrany vod v České republice je, v souladu s požadavky legislativy Evropské unie, zlepšování stavu vodních zdrojů a vodních ekosystémů, podpora trvale udržitelného užívání vod a zmírňování nepříznivých účinků povodní a sucha. Těchto cílů je dosahováno především díky integrované ochrany množství a jakosti povrchových a podzemních vod realizované v povodích a hydrogeologických rajónech (Hlavínek, 2006). Ochrana životního prostředí je právně zabezpečena předpisy, jejichž základem je chránit povrchové a podzemní vody. Dále stanovují podmínky pro využívání vodních zdrojů, zlepšení jejich jakosti a uvádějí, jak vytvořit vhodné podmínky pro snižování nepříznivých účinků při nakládání s odpadními vodami.

3. 2. 1. Zákon č. 138/1973 Sb. o vodách (vodní zákon) Povrchové a podzemní vody jsou jedním ze základních surovinových zdrojů, tvoří důležitou složku přírodního prostředí a slouží k zabezpečování hospodářských a ostatních potřeb. Účelem tohoto zákona je všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a celospolečenský význam, plánovitě řídit jejich odběry a jiné nakládání s nimi tak, aby byla zabezpečena rovnováha mezi potřebou vody a kapacitou vodních zdrojů, pečovat o jejich čistotu a nejhospodárnější využití, zajišťovat ochranu před povodněmi a dbát přitom ochrany přírody, rekreace, plavby a ostatních důležitých zájmů (§ 1, Účel zákona ). Dle původní koncepce speciální ochrany vodních zdrojů se v tomto zákoně pro ochranná pásma používal jednotný název, a to pásma hygienické ochrany (PHO). Pásma

15

byla zřizována vodohospodářským orgánem ve spolupráci s orgány hygienické služby. Dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví a Směrnice č. 51 se pásma hygienické ochrany dělily na 1., 2., a 3. stupeň.

PHO 1. stupně se stanovovalo povinně u zdrojů podzemní i povrchové vody. U jímacích objektů podzemní vody se pásmo 1. stupně stanovovalo ve vzdálenosti 10 až 50 metrů. Musela zde být dodržována přísná hygienická opatření, aby nedocházelo k ohrožení a znečištění vodního zdroje. Z území se odstranily všechny zdroje potencionálního znečištění a provedla se asanace (Směrnice č. 51/1979). V této oblasti měla přednost funkce produkční nad funkcemi vodoochrannými a ekologickými. Povrch pásma se pokryl vhodným trvalým porostem nebo se zalesnil, aby bylo zamezeno jeho erozi a zaplavení. Celý obvod se označil viditelnými tabulemi.

PHO 2. stupně se zřizovalo v případech, kdy by mohlo dojít u podzemních vod ke znečištění nebo ohrožení vydatnosti vodního zdroje. U povrchových zdrojů se kromě pásma 1. stupně vždy stanovovala pásma 2. a 3. stupně, a to v rámci povodí příslušného vodního toku nad vodárenským odběrem. V tomto pásmu byla nadřazena funkce ochrany a kvality nad funkcí hospodářskou. Jak u podzemních, tak i u povrchových vodních zdrojů bylo možné ,a v praxi velmi využívané, rozdělení PHO 2. stupně na: •

vnitřní část, u nichž se pásma vyhlašovala kolem jímacích studní a při jímání pramenů. V této vnitřní části byla zakázána jakákoliv činnost, která by mohla ohrozit kvalitu a vydatnost vody. Zemědělství zde povoleno bylo, ale pouze se speciálním režimem, ale raději se zde udržovaly trvalé travní porosty, kterými byla, společně s doprovodnou zelení, zajišťována protierozní ochrana.

•

vnější část, na kterých bylo zakázáno zřizovat jakékoliv skládky a zemědělská činnost byla podrobena velmi přísným pravidlům

PHO 3. stupně se zabývala ochranou zbytku území u daného povodí, a to u povrchových vod. Hlavním důvodem zřizování tohoto pásma bylo podpoření prevence proti znečištění vodních zdrojů. Zemědělství zde bylo povoleno ve větší míře než v předešlých pásmech, ale i zde bylo nutné řídit se danými pravidly. Ochrana zde byla podpořena protierozními opatřeními a správným využitím daného území (Hlaváč a kol., 2003).

16

3. 2. 2. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Účelem tohoto zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl (§ 1, Účel a předmět zákona). Důležité pojmy ze zákona: Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající drenážními systémy a vody ve studních. Vodním zdrojem je vodní útvar povrchové nebo podzemní vody, kterou lze používat pro uspokojení potřeb člověka (§ 2, Vymezení pojmů).

Dle tohoto zákona jsou ochranná pásma vodních zdrojů rozdělena na dva typy. Ochranné pásmo I. stupně (OP I. stupně) a ochranné pásmo II. stupně (OP II. stupně). Ochranná pásma jsou stanovena vodoprávním úřadem, a to u zdrojů podzemních a povrchových vod, která slouží jako zásobárna pitné vody s průměrným odběrem více než 10 000 m3. Pásma slouží k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů. Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v území stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k jeho ohrožení (§ 30, Ochranná pásma vodních zdrojů).

I. ochranné pásmo vodního zdroje (OPVZ I.), zahrnuje pozemky v okolí vodárenské nádrže, jejichž hranice podle nové legislativy jsou tvořeny hranicemi maximálního vzdutí vodárenské nádrže. Je zde vyžadována maximální (přímá) ochrana vodního zdroje proti bezprostřednímu ohrožení z bodových a liniových zdrojů znečištění a prevence proti haváriím.

Ochranné pásmo I. stupně (OP 1.) stanoví vodoprávní úřad jako souvislé území a) u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí,

17

b) u ostatních nádrží s vodárenským využitím než uvedených pod bodem a) s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení, c) u vodních toků 1. s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru, 2. bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru, d) u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení, e) v ostatních případech individuálně (§ 30, Ochranná pásma vodních zdrojů).

II. ochranné pásmo vodního zdroje (OPVZ II.), ve kterém jsou omezovány činnosti spojené s průmyslem a zemědělstvím a také omezuje možnost havárie z bodových a liniových zdrojů znečištění. Oblast II. ochranného pásma je tvořena jedním nebo více od sebe ohraničených územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrogeologického rajonu. To znamená, že jde buď o souvislý pás kolem dané vodárenské nádrže , nebo o diferencované zóny ochrany půdy a vody, tedy zóny diferencované ochrany vodního zdroje.

Ochranné pásmo II. stupně (OP 2.) se stanoví vně ochranného pásma I. stupně. Vodoprávní úřad může ochranné pásmo II. stupně, je-li to účelné, stanovovat postupně po jednotlivých územích. Ochranná pásma se stanovují na návrh nebo z vlastního podnětu. Nepodají-li návrh na jejich stanovení ti, kteří mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, popřípadě ti, kteří o povolení k takovému odběru žádají, u vodárenských nádrží pak ti, kteří vlastní vodní díla sloužící ke vzdouvání vody v takových nádržích nebo jsou jejich stavebníky, může jim předložení tohoto návrhu s potřebnými doklady vodoprávní úřad uložit (§ 30, Ochranná pásma vodních zdrojů).

18

Zóny diferencované ochrany vodního zdroje (ZDOVZ) představují nejzranitelnější oblasti v povodí, zejména z hlediska průniku biogenních látek půdním profilem v nejzranitelnějších lokalitách povodí a z hlediska zvýšené eroze. Nejčastějšími důvody zřizování těchto zón před plošnými zdroji znečištění je omezení vyplavování živin z půdního profilu v nejpropustnějších lokalitách dílčích povodí, eliminace erozních jevů a omezení zornění v inundačních územích tocích. K takto určeným plochám je potřeba přistupovat diferencovaně, a to především z hlediska rozdílného způsobu využívání pozemků. V těchto zónách se ve většině případů uvažuje se zatravněním a modifikací zásad využívání trvalých travních porostů, rozdílné intenzitě hnojení a rozdílné pratotechnice(Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha).

Minimální hladina podzemních vod je hladina, která ještě umožňuje trvale udržitelné užívání vodních zdrojů a při které nedojde k narušení ekologické stability ekosystému vodních útvarů s nimi souvisejících. Minimální hladinu stanoví vodoprávní úřad v povolení k nakládání (§ 37, Minimální hladiny podzemních vod). Vypouštění odpadních vod do vod podzemních lze povolit jen výjimečně z jednotlivých rodinných domků a staveb na základě individuálního posouzení jejich vlivu na jakost podzemních vod (§ 38, Odpadní vody).

3. 2. 3. Vyhláška č. 137/1999 Sb. Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů Dle této vyhlášky Ministerstva životního prostředí se ochranná pásma stanovují na základě odborného posouzení stavu a potřeb ochrany vydatnosti, jakosti nebo zdravotní

nezávadnosti

vodního

zdroje

ve

vztahu

k jeho

povodí

nebo

hydrogeologickému rajónu. Ochranná pásma vodních zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou se stanovují a mění individuálním postupem (§ 1, Zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů). Podklady pro rozhodnutí a stanovení či změně ochranných pásem zahrnují zejména: a) popisné a technické údaje o vodním zdroji a odběru vody z něho, pokud parametry surové vody užívané k úpravě na vodu pitnou odpovídají 19

požadavkům z dané normy a jejich vývoji, povolení k odběru vody z tohoto vodního zdroje, b) charakteristiku území navrhovaných ochranných pásem ve vztahu k povodí nebo rajónu vodního zdroje zahrnující: 1. geomorfologické poměry, 2. meteorologické a klimatické poměry, 3. hydrografické a hydrologické poměry, 4. pedologické poměry, 5. geologické a hydrogeologické poměry, 6. údaje o ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů, zvláště chráněných územích a ostatních územích chráněných podle zvláštních předpisů o ochraně přírody a krajiny, chráněných oblastí přirozené akumulace vod, chráněných ložiskových územích, ochranných pásmech vodních zdrojů, ochranných pásmech k ochraně vodohospodářských děl, c) analýzu rizik ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje zahrnující údaje o: 1. ohrožení vodního zdroje vlivem přírodních poměrů, 2. množství a jakosti podzemních a povrchových vod, které se nacházejí v blízkosti vodního zdroje a mohou ovlivnit jeho vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost, 3. odběrech vody, nakládání s vodami včetně povolení k nakládání s vodami, které mohou ovlivnit přirozené hydrologické poměry vodního zdroje, 4. charakteristice zástavby a vodohospodářského využívání území, 5. bodových a plošných zdrojích znečištění a z nich vyplívající možnosti vlivů na jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje a s tím i spojené činnosti, d) návrh stanovení ochranných pásem a jeho zdůvodnění obsahující: 1. zákres a popis ochranných pásem na kopii katastrální mapy včetně návrhu jejich vyznačení v terénu, 2. parcelní čísla a druh pozemků dle katastru nemovitostí pro území ochranných pásem včetně uvedení jejich vlastníků nebo osob s právem hospodaření na těchto pozemcích,

20

3. návrh a zdůvodnění konkrétních ochranných opatření (technické zprávy, zákazy a omezení činnosti) ve vztahu k jednotlivým nemovitostem, návrh ověřování účinnosti ochrany vodního zdroje ochrannými pásmy (§ 1, Zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů).

I podle této vyhlášky je ochrana vodních zdrojů zabezpečena ochrannými pásmy. Ochranná pásma I. stupně a ochranná pásma II. stupně jsou definována téměř stejně jako v zákoně č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Liší se jen částí čtvrtého paragrafu, který je doplněn o podmínky vyhlášení druhého stupně ochranného pásma. Stojí zde, že pokud ochranné pásmo I. stupně v daných podmínkách dostatečně zajišťuje ochranu vodního zdroje, nedochází k vyhlášení ochranného pásma II. stupně.

Při stanovení hranic ochranných pásem je přihlíženo k hranicím parcel dle katastrálního úřadu a k umělým hranicím v terénu, které zasahují do oblasti ochrany vodního zdroje. Hranice ochranných pásem se vyznačují dle rozhodnutí vodohospodářského orgánu o stanovení ochranných pásem na viditelných místech tabulemi s nápisem „ochranné pásmo x stupně vodního zdroje“; je-li vodohospodářským orgánem stanoven zákaz vstupu, pak i textem „nepovolaným vstup zakázán“. Ochranné pásmo druhého stupně se v terénu označuje obvykle pouze v místech se zvýšeným nebezpečím znečištění vodního zdroje a v místech křížení hranice ochranného pásma s komunikacemi. Prochází-li ochranné pásmo vodní hladinou nádrže, umístí se tabule na plovoucí zakotvené bóje (§ 5, Zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů). Při rozhodování o stanovení nebo změnách ochranných pásem vycházejí příslušné orgány z návrhů, které jsou součástí druhého paragrafu, nebo z vyhodnocení vlivů, které mohou mít vliv na kvalitu a nezávadnost vodního zdroje. Na ustanovení změn ochranných pásem mají vliv činnosti, které se uskutečňují v blízkosti vodního zdroje a

při kterých dochází k výrobě, skladování nebo manipulaci s látkami,

ohrožujícími jakost nebo zdravotní nezávadnost, a s látkami, vykazujícími toxické, karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní vlastnosti.

21

3. 2. 4. Zákon č. 20/2004 Sb., o vodách Euronovelou Vodního zákona je pracovně nazýván zákon, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (Hlavínek, 2006). Svou účinnost tento zákon nabyl 23.1.2004, jen s výjimkou některých částí, které nabyly své účinnosti později, a to při vstupu České republiky do Evropské unie. Jedná se o zákon, který komplexně upravuje právní stránku v oblasti vod. Zabývá se právními vztahy povrchových a podzemních vod, upravuje působnost orgánů veřejné správy v oblasti vod, určuje systém vodního plánování a odborné správy vod, vymezuje pravidla pro nakládání s vodami a také se zabývá ekonomickými nástroji tohoto úseku. Zákon upřesňuje pojmy jako je vodní útvar a vodní zdroj. Je obohacen o nová ustanovení „Cíle ochrany vod jako složky životního prostředí“, u kterých je naplánováno naplnění do roku 2015. Také problematika plánování v oblasti vod zaznamenala změny

- Plán hlavních povodí

České republiky se stává hlavním

dokumentem vodní politiky ČR a bude závazný pro přípravu Plánů oblastí povodí. Zkušenosti z předchozích let se v novele objevují ve formě změny práv a povinností vodoprávních úřadů, fyzických nebo právních osob. Některé změny v oblasti vodohospodářství jsou uvedeny v několika bodech: •

Vodoprávní úřad ve výjimečných případech může rozhodnout, že jako podklad k vydání povolení k nakládání s podzemní vodou není třeba vyjádření osoby s odbornou způsobilostí. Týká se to u staveb studní.

•

Obnova vodních děl zničených živelní pohromou nebo havárií podléhá ohlášení vodoprávnímu úřadu.

•

Nově je upraveno povolování vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečné závadné látky do kanalizace – pokud je čištění vod zajišťováno zařízením s prokazatelnou účinností, může vodoprávní úřad stanovit v povolení místo povinností pouze podmínky provozu tohoto zařízení.

•

Stanoví se nově lhůta 3 let, kdy minimálně 1x za tuto dobu mají uživatelé závadných látek povinnost zkoušet těsnost potrubí nebo nádrží.

•

Povodňové komise ucelených povodí jsou nahrazeny povodňovými komisemi krajů.

22

•

Při vybírání poplatků za odebrané množství podzemní vody je zaveden systém zálohových a poplatkových výměrů, které bude vydávat Česká inspekce životního prostředí.

•

Byl zvýšen limit objemu pro vznik povinnosti platit poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových z 30 000 m3 na 100 000 m3 a je zrušeno ustanovení, které umožňuje Ministerstvu životního prostředí povolit výjimku z povinnosti platit tento poplatek.

•

Je zavedena povinnost obcí podílet se na splnění závazků České republiky, které vycházejí z vyjednávání o přistoupení k Evropské unii (obce o velikosti nad 2 000

ekvivalentních

obyvatel

jsou

povinni

do

31.12.2010

zajistit

odkanalizování a čištění jejich odpadních vod na úroveň stanovenou nařízením vlády).

3. 2. 5. Nitrátová směrnice Nitrátovou směrnicí se rozumí předpis Evropské unie 91/676/EHS, který byl vytvořen pro ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělství. Je součástí dalších 19 zákonných požadavků souvisejících s hospodařením v zemědělských podnicích, které dále podléhají kontrole a podle kterých se odvozují dotace. V České republice je nitrátová směrnice uplatněna v § 33 zákona č. 254/2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech (www.mze.cz). Hlavním zájmem nitrátové směrnice je vymezení zranitelných oblastí dusičnany (ZOD), kdy jde o oblasti kde se vyskytují (Mapa č. 3): a) povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo b) povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody (§ 33, Zranitelné oblasti).

23

Zranitelné oblasti se vyhlašují nařízením vlády, která i ustanoví soupis pravidel využívaných v těchto oblastech, jako používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, osevní postupy a provádění protierozních opatření. Zranitelné oblasti jsou vymezeny v hranicích katastrálních území a podléhají pravidelným přezkoumání, které se provátí v intervalech nepřesahujících 4 roky. Tyto oblasti podléhají zásadám zemědělského hospodaření, které jsou dány akčním programem nitrátové směrnice. •

První akční program byl vyhlášen pro období 2004 – 2007. První vymezení ZOD bylo schváleno 3.3.2003 s účinností od 11.4.2003. Přezkoumání se provádí na základě vyhodnocení účinnosti opatření vyplývajících z přijatého akčního programu.

•

Druhý akční program byl vyhlášen pro období 2008 – 2011. Druhé vymezení ZOD bylo schváleno 11.7.2007 a nabylo své účinností 1.9.2007.

Jak zranitelné oblasti, tak i akční programy podléhají přezkoumání a úpravám každé čtyři roky. Na základě zpětného vyhodnocení vývoje kvality vod, s přihlédnutím na změny hospodaření, byly některé zranitelné oblasti zrušeny a jiné zase nově vymezeny. Nové zařazení je dáno nařízením vlády č. 219/2007 Sb., s účinností od 1.9.2007. Při hospodaření v nově vyhlášených zranitelných oblastech se musí v období od 1.9.2007 do 31.12.2007 dodržovat zásady prvního akčního programu. Od 1.1.2008 platí ve všech zranitelných oblastech, tedy i nových, druhý akční program. Opatření akčního programu představují systém opatření, která mají zajistit snížení rizika vyplavování dusíku do povrchových a podzemních vod.

Mezi opatření patří: •

období, kdy je zakázáno používání určitých druhů hnojiv a statkových hnojiv

•

stanovení minimálních kapacit skladů pro statková hnojiva, která umožní aplikovat hnojiva pouze v období, kdy je toto povoleno

•

omezení aplikace hnojiv a statkových hnojiv s cílem dosažení správných způsobů hospodaření, s ohledem na půdně-klimatické podmínky

•

způsoby využívání půdy a s tím spojené obhospodařování půdy

Podstatou všech opatření v akčním programu je zajištění, že v žádných podnicích ve zranitelných oblastech nebude překročeno množství ročně aplikovaných statkových,

24

organických a organominerálních hnojiv, které obsahuje více než 170 kg dusíku/ha/rok (www.mze.cz).

25

4. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Zájmové území Bohusoudov je místní částí obce Knínice. Obec se nachází v jižní části kraje Vysočina, okres Jihlava. Místní část Bohusoudov je umístěna ve svahu a jeho horní část je zalesněna velkým masivem smrkového lesa. Nadmořská výška celého území se pohybuje v rozmezí 544 – 556 m n. m. V prostoru lesa bylo v roce 1936 vybudováno prameniště pro vodovod Bohusoudov. Prameniště sestává ze dvou zářezů a sběrné jímky, která je budována jako odkyselovací stanice (Souhrnná zpráva Bohusoudov, 1981).

4. 1. Geologické a hydrogeologické poměry zájmové oblasti Geologicky náleží celé široké okolí Jihlavy moldanubickému krystaliniku – moravské moldanubikum je budováno jeho jednotvárnou skupinou, vytvářející úzký pruh při východním kraji centrálního masívu. Skalní podklad je převážně z biolitické pararuly, která je prostoupena malými tělesy dvojslídné žuly, injektované žílami aplitu, křemene a ojediněle i pegmatitu. Kontakty mezi dvojslídnou žulou a rulou jsou ostré. Mezi rulou a cordieritickými migmatity jsou pozvolné. Biotitické ruly i dvojslídné žuly bývají nezvětralé do značných hloubek. Při povrchu je rula i žula rozložená v hlinitý písek s úlomky již výše uvedených hornin. Mocnost eluvia se pohybuje kolem 2 - 3 metrů. Biotitická rula a cordieritický migmatit obsahují v převážné většině minerály jako křemen, draselné živce, plagioklas a oba druhy slíd – biotit a muskovit. Žula obsahuje nejčastěji muskovit, biotit, křemen a živce. Horniny směrem do hloubky jsou nestejně zvětralé. Zvětrávání je ovlivněno řadou činitelů, např. puklinatost, poměrné zastoupení jednotlivých minerálů, struktura i textura horniny, průsak podzemní vody. V západní části území se vyskytují relikty jezerních sedimentů terciérního stáří. Jde převážně o štěrkopísky o velikosti zrn do 5 cm. Štěrkopísky jsou ulehlé. Z kvartérních sedimentů se zachovaly deluvia ze svahových hlín a písků. Z antrogenních vrstev jsou uloženy na povrchu násypy z výkopků a stavebního odpadu.

26

Pokud štoly, chodby a sklepy nejsou gravitačně odvodňovány, akumuluje se podzemní voda v jejich dně a trvale zvodňuje skalní horninu. Hladina pod povrchem je proměnlivá a pohybuje se v hloubce 3 – 4 metry pod terénem. V žulových horninách se uplatňuje hlavně puklinová propustnost. Vytváří se tak obzor puklinových vod, jejichž množství je závislé na semknutosti puklin a na jejich výplních. Do úrovně počvy (spodní vrstva horniny pod slojí, kdy počva ovlivňuje vlastní dobývání a zejména možnost použití mechanizace) podzemních prostor je hornina silně zvětralá. Pukliny v hornině jsou však sepnuty, místy vyplněny produktem zvětrávání, takže puklinová propustnost je poměrně slabá. Biotitické rudy jsou méně odolné, a proto rychleji zvětrávají. V jejich zvětralinách, na rozdíl od puklinové propustnosti matečné horniny, se projevuje i průlinová propustnost, která je však pro jílohlinitý a hlinitopísčitý charakter hornin velmi slabá. Štěrkopísky předpokládaného miocénního stáří se vyskytují v západní části oblasti. Jsou to sedimenty s velkým objemem průlin, umožňují podzemní vodě živý oběh a srážkovým vodám dobrou infiltraci (www.jnetopyr.wz.cz).

4. 2. Hydrologické poměry Srážkové poměry (zdroje z roku 2006) Průměrný roční úhrn srážek v této oblasti je kolem 630 mm. Například v roce 2006 spadlo v této oblasti průměrně 716 mm srážek, což je 126 % dlouhodobého srážkového normálu (www.kr-vysocina.cz).

Tabulka č. 1: Úhrn srážek na území kraje Vysočina (www.kr-vysocina.cz) Název okresu

Srážkový úhrn 2006 (mm) Srážky 2006 % normálu

Jihlava

715

118

Třebíč

602

126

Pelhřimov

792

138

Žďár nad Sázavou

723

117

Havlíčkův Brod

767

136

Vysočina

716

126

27

Podzemní vody Průměrná roční úroveň hladiny podzemní vody v místech pozorování podzemních vod byla v tomto roce 4 cm nad dlouhodobým ročním průměrem. Roční chod kolísání hladiny podzemní vody byl ovlivněn klimatickými podmínkami v tomto roce (www.krvysocina.cz).

Jakost podzemních vod Ve státní síti jakosti podzemních vod je v kraji Vysočina sledováno 20 objektů podzemních vod, na kterých bylo odebráno celkem 40 vzorků (www.kr-vysocina.cz).

4. 3. Pedologické poměry Úbytky půdního fondu jsou z velké části v tomto kraji zapříčiněny požadavky na zalesnění, výstavbu průmyslových zón a obchvatů obcí z důvodu napojení těchto zón na dálnici D1. Územní plány obcí a jejich časté změny požadují další plochy pro nezemědělské využití. Půdní fond na řadě míst je ohrožován vodní erozí, v poslední době zejména vlivem přívalových srážek dochází k poškození příznivých fyzikálních vlastností půdy. Ke kontaminaci zemědělských půd dochází lokálně, v návaznosti na některé stávající podniky a skládky (www.kr-vysocina.cz).

4. 4. Klimatické poměry Z klimatického hlediska se zájmové území podle E. Quitta nachází v mírně teplé oblasti v klimatické jednotce MT 5, na kterou od západu, severu a východu navazuje o něco chladnější oblast MT 3 (www.telc-etc.cz).

28

Tabulka č. 2: Vybrané klimatické charakteristiky MT 3 a MT (www.obecpuklice.cz) Vybrané klimatické charakteristiky

Mírně teplá oblast MT 3

MT 5

7

7

13,1

13,1

20 - 30

30 --40

Počet mrazových dnů

130 - 160

130 - 140

Průměrná teplota v lednu v °C

-3 - -4 °C

-2 - -3 °C

16 - 17

16 - 17

630

652

Srážkový úhrn ve veget. období v mm

350 - 450

350 - 450

Srážkový úhrn v zimním období v mm

250 - 300

250 – 300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

60 - 100

60 - 100

Průměrná roční teplota vzduchu v °C Průměrná teplota ve veget. období v °C Počet letních dnů

Průměrná teplota v červenci v °C Průměrný roční úhrn srážek v mm

4. 5. Přírodní lesní oblast Českomoravská vrchovina V současné době jsou k dispozici dvě biogeografické regionalizace ČR. Jedna ryze pro hospodářsko-úpravnické účely – Přírodní lesní oblasti, kterých je celkem 41. Vymezení přírodních lesních oblastí jako územních celků a jejich charakteristika se opírají především o: •

podstatnější rozdíly v půdotvorných matečných horninách, které podmiňují půdní vlastnosti typologických jednotek,

•

rozdíly v konfiguraci terénu vyhraněných geomorfologických celků, které značně ovlivňují uplatnění typologických jednotek,

•

rozdíly v makroklimatu, které se rozhodující měrou (avšak společně s ostatními činiteli) podílejí na rozšíření lesních společenstev, kombinaci dřevin v jejich přirozené skladbě i předpokladech pro hospodářské dřeviny (Simon, 1998).

Českomoravská vrchovina je největší PLO českých zemí s rozlohou lesní půdy 2,564 km2. Jsou do ní pojaty Jihlavské a Žďárské vrchy a hřeben Železných hor. Hranici PLO přesně definuje vyhláška č. 83/1996 Sb. Převládají tu mírně zvlněné tvary s rozlehlými plošinami a plochými hřbety. Nejvyšší polohy jsou ve střední části, kde tvoří

29

nesouvislou „horskou“ podobnost. Z lesnických důvodů se ukázalo neúčelné vyčleňovat z oblasti Jihlavské a Žďárské vrchy i výrazný hřbet Železných hor. Podle svérázných rysů reliéfu se ovšem tato PLO člení do několika dalších jednotek. Historie této rozsáhlé oblasti se různila podle přírodních podmínek. Nejvyšší části si zachovaly rozsáhlé komplexy lesů, v nižších polohách obstál les na svazích, kamenitých nebo zamokřených půdách a je tu mnohem více rozdroben. Intenzivní využívání málo dotčených lesů ve středověku způsobil rozvoj hornictví na Jihlavsku a hutnictví na Žďársku. Dále se rozmáhaly sklárny, které se po „spotřebování“ lesů exploatací dřevních zásob stěhovaly jinam. Dlouhou tradici zde má těžba kamene, hlavně žuly, v lesních porostech. Zemědělství zde bylo vždy namáhavé a výsledky v poměrně drsném klimatu byly skromné. Pěstovaly se zde brambory, oves, žito a len. Dnes je to význačná bramborářská oblast. Převažující LVS je stupeň jedlobukový, který tvoří 64 % celé rozlohy lesů; převládá kyselá, méně svěží a bohatá jedlová bučina. Na plošinách s oglejenými půdami je v tomto LVS velmi hojná jedlina. V okrajích je poměrně málo zastoupen LVS bukový a dubobukový. Na nejvyšší polohy je omezen produkční významný

LVS

smrkobukový, na plošinách je hojná jedlová smrčina. Na kamenitých půdách je nejčastěji klenová bučina, na skalkách reliktní bor. Dosti hojná jsou společenstva s převahou olše na mokřadech a prameništích. Tato oblast je především tvořena částí bukovou (45 %) a jedlovou (36 %). Smrkové monokultury jsou tu převážně ve druhé generaci a již se projevují všechny nevýhody těchto porostů: časté kalamity sněhem, větrem, jinovatkou, námrazou. Nejtypičtější pro vrchovinu jsou právě škody působené jinovatkou a námrazou. V zimě se teplý vzduch, proudící od jihovýchodu, na vrchovině prudce ochlazuje. Kondenzuje z něj voda, která snadno namrzá jako led na podchlazené koruny smrků a ty se pod tíhou ledovky lámou v ještě větším rozsahu než jinde. Oblast byla z hlediska ochrany přírody poměrně málo využita pro vytvoření reprezentativní sítě chráněných území pro zachování typických společenstev. V roce 1970 zde byly Žďárské vrchy vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí, je tu vyhlášen prales Žákova hora a několik bukových porostů za rezervace. Zvláště chráněných oblastí je 49. Železné hory byly v roce 1991 vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí. Je tu vyhlášeno 20 maloplošných chráněných území a 3 přírodní rezervace. Převahu tvoří porosty smrku, méně buku a jedle. Druhová skladba dřevin je přehledně uvedena v tabulce. 30

Tabulka č. 3: Zastoupení dřevin v % (Pěstování lesa na typologických základech,2001) SM

JD

BO

Přirozená skladba

13,0

36,4

0,2

Cílová skladba

65,0

0,9

7,3

10,4

Současná skladba

75,4

0,7

13,1

2,6

DB

BK

Přirozená skladba

2,4

Cílová skladba Současná skladba

HB

MD

BL

JX

Jehl.

0,1

49,7 83,6 0,2

92,0

JS

JV

BR

LP

OL

LX

List

45,3

0,2

0,4

0,3

0,1

0,7

0,9

50,3

0,1

14,9

0,2

0,6

1,0

2,2

0,2

0,2

0,3

0,6 1,9

0,3

1,7

16,4 0,2

8,0

Velké škody zde často působí necitlivé tzv. „meliorace“ odvodněním rašelinných luk i lesních porostů. Ve svažitých terénech by se zemědělská výroba měla orientovat na dobytkářskou. Tato oblast se stává stále více oblíbenou rekreační krajinou pro obyvatelstvo z velkých měst, a to jak v zimě, tak i v létě. Menší osady se stávají doménou chalupářů. Lesy jsou dosud málo zasaženy imisemi, jen v místech sídelní aglomerace se projevují následky (Průša, 2001).

31

5. PRAMENIŠTĚ BOHUSOUDOV Vodovod v Bohusoudově byl vybudován v letech 1931-1939. Vodní zdroj veřejného vodovodu sestává ze dvou jímacích zářezů. Jsou vytvořeny z děrované kameniny o průměru 75 mm. Zářezy jsou zakončeny sběrnou jímkou, která současně slouží pro odkyselení vody. Z odkyselovací stanice je voda dále svedena litinovým potrubím o průměru 60 mm do blízkého vodojemu délky 4 m. Monolitický vodojem je o objemu 10 m3 a napojený přívodný řád je tvořen litinovým potrubím o průměru 60 mm a délky 494 m. Na trase jsou zabudovány 2 kalosvody a jeden hydrant. Počet přípojek na tomto vodovodu je 18, zásobovaných trvale žijících obyvatel je 45 a přechodně bydlících 100 obyvatel. Vydatnost vodního zdroje je 0,4 l/s (Rozhodnutí o stanovení ochranných pásem, 1983).

5. 1. Ochranná pásma Pásma hygienické ochrany v zájmové oblasti Bohusoudov byla vyhlášena dne 27.7.1983 Odborem vodního a lesního hospodářství a zemědělství bývalého ONV v Jihlavě. Doposud tato pásma neprošla revizí a jsou stále vedena jako pásma hygienické ochrany 1. a 2. stupně (Mapa č. 2).

5. 1. 1. Pásmo hygienické ochrany 1. stupně PHO 1. stupně je stanoveno bezprostředně kolem vodního zdroje o rozloze 0,18 ha. Celé toto pásmo se nachází ve vzrostlém smrkovém lese. Na území pásma se nachází prameniště tvořené dvěma zářezy Z1 a Z2. Oba zářezy jsou na území lesního porostu. Z1 je veden od sběrné jímky (Foto č. 3) severozápadním směrem v délce 8 m. Je proveden z kameninových perforovaných trub o průměru 100 mm a průměrné hloubce 2,5 m. A Z2 je proveden v délce 15 m a je směřován severovýchodním směrem od sběrné jímky. Taktéž jako Z1 je proveden z kameninových perforovaných trub o průměru 100 mm. Oba zářezy jsou před sběrnou jímkou propojeny a vyústěny společným litinovým potrubím o průměru 60 mm do sběrné jímky. Voda prochází přes čistící PVD 32

drť (Foto č. 4) a je přiváděna litinovým potrubím o průměru 60 mm do vodojemu, ze kterého je dále přiváděna opět litinovým potrubím o průměru 60 mm do obce. 5. 1. 1. 1. Zásady pro hospodaření na lesní půdě v PHO 1. stupně Vodohospodářská vodoochranná funkce těchto porostů spočívá v ochraně zdrojů podzemních vod před znečištěním. Hospodářská opatření musí odpovídat hygienickým požadavkům, vycházejících z ochrany vodních zdrojů, a teprve v druhé řadě se přihlíží k dřevoprodukční funkci lesů. Proto se lesy v PHO 1. stupně zpravidla vyhlašují za lesy zvláštních určení (§ 1, Vyhláška MLVH ČSR č. 13/1978 Sb.) .

Omezující opatření: •

do PHO se zakazuje vstup nepovolaným osobám

•

nelze používat herbicidy, fungicidy, insekticidy a minerální hnojiva

•

nesmí se narušovat půdní pokryv, klučit pařezy, budovat stavby, skladiště materiálu a jakýchkoli skládek, lesní školky, krmelce pro zvěř a posedy

•

nesmí zde být budovány nezpevněné odvozní cesty a zřizování skládky dřeva

•

je zde zakázáno provádět opravy mechanismů, jejich čištění, manipulace s obaly a jejich odkládání od pohonných hmot

•

dále je zakázáno zde stanovat a tábořit

•

není zde povoleno vykonávat právo myslivosti.

Již před vyhlášením PHO 1. stupně prošlo celé území úpravami, aby bylo vyhovující pro jímání vody. Území se srovnalo, prohlubeniny a výmoly se zaplnily, aby srážková voda měla volný odtok. Hranice pásma se v terénu vyznačila výstražnými tabulemi, které upozorňují na PHO 1. stupně (Foto č. 7).

33

Obr. 1: Označení PHO 1. stupně VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s

VODNÍ ZDROJ PÁSMO HYGIENICKÉ OCHRANY 1. STUPNĚ NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN

5.1.2. Pásmo hygienické ochrany 2. stupně PHO 2. stupně je situováno směrem nad místo vodárenského odběru. Tyto pásma se hlavně vyhlašovala u podzemních zdrojů pitné vody. Pásmo má rozlohu 9,1556 ha a celé toto území se rozkládá na území vzrostlého lesního porostu. Součástí tohoto pásma je i část místní účelové komunikace, která tímto územím prochází. Celý prostor PHO 2. stupně se svažuje k jihu a je porostlý smrkovým lesem o různých sílách a stáří jedinců. Severojižním směrem prochází východně od PHO 2. stupně lesní cesta, která se stáčí nad severní hranicí PHO 1. stupně k západu a pak kopíruje západní hranici PHO 1. stupně. Zmiňovaná lesní cesta má prašný povrch se špatně udržovanými příkopy. PHO 2. stupně bylo navrženo v následujícím rozsahu: východní hranice pásma je vedena po západní hranici, kterou tvoří lesní cesta v délce 450 metrů, na severu se od této cesty odvrací směrem k jihozápadu a asi po 300 metrech se stáčí v pravém úhlu jihovýchodně a navazuje na jihozápadní hranici, která prochází lesním porostem. Hranice procházející lesem je kopírována po celé své délce a na jižním cípu se otáčí k severovýchodu a vrací se v přímce zpět k lesní cestě.

5.1.2.1. Zásady pro hospodaření na lesní půdě v PHO 2. stupně PHO 2. stupně navazuje na PHO 1. stupně. Může být rozděleno na část vnitřní a vnější. Funkcí pásma je hygienická ochrana vodních zdrojů před znečištěním, vytváření příznivých klimatických, hydrologických a půdních podmínek oběhu vody podle vodohospodářské potřeby a ochrany, případně vydatnosti vodního zdroje.

34

Lesy v tomto pásmu ochrany je třeba považovat z vodohospodářského hlediska za důležité a při jejich obhospodařování je nutno zajišťovat vodohospodářské požadavky pro příslušné pásmo. Vzhledem k tomu, že lesy jsou v tomto pásmu důležité i po stránce produkce dřeva a slouží k ochraně vydatnosti vodních zdrojů, nevyhlašují se, až na některé výjimky, za lesy zvláštního určení a jsou nadále vedeny v kategorii lesů hospodářských.

Omezující opatření: •

v PHO 2. stupně je zakázáno těžit zemní hmoty, zřizovat zářezy a provádět jakoukoli důlní činnost, která by mohla narušit půdní vrstvy nebo mocnost krycích vrstev

•

je zakázána veškerá stavební činnost, s výjimkou zařízení souvisejících s čerpáním a úpravou vody

•

zakazuje se zřízení veškerých skládek

•

zimní údržba procházející komunikace PHO 2. stupně nesmí být prováděna za použití chemických látek

•

je zakázána veškerá manipulace s látkami k chemické ochraně jako jsou herbicidy, fungicidy, insekticidy a minerální hnojiva

•

je zakázáno na území skladovat průmyslová hnojiva, pesticidy a pohonné hmoty

•

ve vnitřní části PHO 2. stupně je zakázáno používat pesticidy a ve vnější části pásma lze používat pesticidy jen se souhlasem vodohospodářského orgánu

•

na území je zakázáno zřizovat lesní školky a provozovat školkařskou činnost

•

dále je zakázáno tábořit a stanovat

•

právo vykonávat myslivost není v PHO 2. stupně omezeno, ale je zde nutno se řídit danými výjimkami

Před vyhlášením PHO 2. stupně muselo projít celé navrhované území jistými změnami. Celé území pásma se srovnalo, prohlubeniny a výmoly se vyplnily zeminou, aby srážková voda měla volný odtok. Proběhlo zde i nutné vyčištění území od padlých stromů a větví. Zbylé pařezy po stromech se odstranily a terén se urovnal. Z důvodu dobrého odtoku vody a aby se zamezilo nahromadění nánosu, se kolem lesní cesty, která prochází nad pásmem prvního stupně,vyčistily silniční příkopy.

35

Hranice pásma se po jeho obvodu označila výstražnými tabulemi, které upozorňují na PHO 2. stupně (Foto č. 6).

Obr. 2: Označení PHO 2. stupně VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s

VODNÍ ZDROJ PÁSMO HYGIENICKÉ OCHRANY 2. STUPNĚ VNITŘNÍ

5. 2. Současný stav prameniště Bohusoudov Současné zásobování obce Bohusoudov pitnou vodou zajišťuje veřejný vodovod vybudovaný v letech 1931 – 1939. Celková délka vodovodní sítě je 519 metrů a zdrojem pitné vody jsou dva zářezy. Z jímacích zářezů je voda dopravena do odkyselovací stanice a dále do vodojemu Bohusoudov. Provozovatelem tohoto vodovodu je Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko v zastoupení VODÁRENSKOU AKCIOVOU SPOLEČNOSTÍ a. s. Brno, divize Jihlava (www.kr-vysocina.cz). V dnešní době má v místní části Bohusoudov trvalé bydliště 10 obyvatel. Ale především v letních měsících se Bohusoudov stává chatařskou obcí. Mnoho obyvatel z okolních měst zde nachází útočiště a postavilo si zde víkendové chaty nebo zrekonstruovali starší domy. A ani moderní trendy se nevyhnou malé obci na Vysočině. Lidé si pro své pohodlí a zpříjemnění horkých letních dnů staví na svých zahradách bazény,a to se podepisuje na spotřebě zásob vody v místním vodovodu. Zdroj veřejného vodovodu v obci má průměrnou vydatnost 0,1 l/s a maximum povoleného odběru je 0,12 l/s. Maximální vydatnost za měsíc je okolo 333 m3 a za rok 4000 m3 (Rozhodnutí o změně povolení k nakládání s vodami, 2001). V zimních měsících je tato vydatnost pro místní obyvatele dostačující, ale v letním období se vydatnost stává problémem, jak již výše vysvětleno, kdy si „přespolní“ obyvatelé začnou napouštět bazény u svých příbytků. V důsledku zvýšeného odběru pitné vody se často stává, že pitná voda bývá dovážena v cisternách.

36

Dalším důležitým faktorem u zdrojů pitné vody bývá jejich kvalita. S tímto druhem u zdroje pitné vody Bohusoudov problémy nejsou. Provádí se pravidelné odběry vzorků z místního vodovodu a vyhodnocují se důležité ukazatele jakosti vod. Jde o mikrobiologické a biologické ukazatele, fyzikální a chemické ukazatele – zdravotně významné anorganické a organické, dále jde o ukazatele, jejichž zvýšené hodnoty mohou negativně ovlivnit jakost pitné vody a látky, jejichž přítomnost v pitné vodě je žádoucí.

5. 2. 1. Návrh řešení problematiky s vydatností Ke zlepšení vydatnosti prameniště Bohusoudov mohou sloužit dvě řešení. Jedním z možných řešení je, že se provede vyčištění perforovaných trub jednotlivých zářezů. Za dobu činnosti vodovodu, mohlo dojít k zanesení trub nebo k jejich prorůstání kořenů stromů. Druhým z možných řešení je provedení dalšího, v tomto případě třetího, zářezu. Tato možnost by se provedla až po odstranění nečistot nebo kořenů z perforovaných trub a po vyhodnocení, zda došlo ke zlepšení současné situace s vydatností pitné vody. Provedení prvního řešení by bylo finančně méně nákladné než vybudování nového zářezu, ale jak už bylo řečeno, pokud se i po vyčištění trub průtoková vydatnost nezlepší, mělo by dojít k druhé variantě, aby byla dodávka pitné vody zajištěna obyvatelům Bohusoudova i přes letní období.

5. 2. 2. Kvalita prameniště K posouzení kvality vody (pitné i surové) se laboratorními rozbory stanovují fyzikální, chemické, biologické a mikrobiologické vlastnosti. Dostupné vzorky odběrů z Bohusoudova jsou z roku 2005, 2006 a 2007. Byly vybrány nejzákladnější ukazatelé a zakresleny do přehledných grafů, pro přehlednější zjištění naměřených hodnot v jednotlivých měsících v roce. Všechny vzorky mají místo odběru Bohusoudov OS surová voda – přítok z potrubí (Tab. č. 5 – 7). (Laboratorní přehled ukazatelů, VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s.)

37

•

pH

Voda může být neutrální nebo má určitý stupeň kyselosti nebo zásaditosti. pH vody je ovlivněna koncentrací kyseliny uhličité. Mezní hodnota pH pro pitnou vodu dle vyhlášky je v rozmezí 6,5 – 9,5. V grafu je hodnota zaznamenána průměrem pH 8. pH za celou dobu odběrů nepřesáhlo mezní hodnotu a vyhovuje daným normám pro pitnou vodu dle vyhlášky č. 252/2004 (Graf č. 1). •

Dusitany

Jde o soli kyseliny dusité (HNO2). Vyskytují se ve vodě s nedostatkem kyslíku jako produkt redukce dusičnanů. Vznikají nitrifikací a působením bakterií z dusičnanů. Nejvyšší mezní hodnota pro pitnou vodu dle vyhlášky je 0,50 mg/l. Z prameniště byly odebrány pouze dva vzorky o hodnotě < 0,010 mg/l, což splňuje požadavek pro pitnou vodu (Graf č. 2). •

Amonné ionty

Amonné ionty jsou ukazatelem možného fekálního znečištění vody. Někdy je přítomnost těchto iontů důsledkem řady redukčních dějů, kdy amonné ionty vznikají z původních dusičnanů. Mezní hodnota dle vyhlášky je 0,50 mg/l. Odebrané vzorky nepřesáhly mezní hodnotu a vyhovují normám pro pitnou vodu (Graf č. 3). •

Fosforečnany

Jde o fosfáty soli kyselin fosforečných. Fosforečnany se dostávají do vody z odpadních vod domácností a z hnojených zemědělských ploch. Hodnoty odebraných vzorků se pohybují v rozmezí od 0,0 až 0,06 (Graf č. 4). •

Dusičnany

V malém množství jsou obsaženy téměř všude, protože jsou součástí tzv. dusíkového cyklu. Jejich hodnoty se zvyšují hnojením ledkem, únikem odpadních vod a statkových hnojiv. Limit obsahu dusičnanů v pitné vodě je stanoven vyhláškou na 50 mg/l. V zájmovém území se hodnoty dusíku pohybují okolo 15 mg/l (Graf č. 5).

38

•

CHSK – Mn

Hodnoty CHSK – Mn vyjadřuje přítomnost organických látek v pitné vodě. Znečištění může být přírodního nebo umělého původu. Limitem CHSK – Mn jsou 3 mg/l. Odebrané vzorky nepřesahují mezní hodnoty a jsou vyhovující pro pitnou vodu (Graf č. 6). •

Železo a mangan

Oba kovy bývají přítomné ve vodě a jsou důvodem jejího zákalu. Původ může být přirozený nebo umělý, jako produkt koroze (železo). Zhoršují pachové a chuťové vlastnosti vody. Mezní hodnota železa je 0,2 mg/l a u manganu je mezní hodnota 0,05 mg/l a nejvyšší mezní hodnota 0,5 mg/l. Z odebraných vzorků se hodnoty železa pohybují pod mezní hodnotu a u manganu jednou v roce 2006 překročil mezní hodnotu 0,05 mg/l, ale k hodnotě nejvyšší mezní hodnoty se nepřibližují a vyhovují normám daným vyhláškou 252/2004 (Graf č. 7 a 8). •

Sírany

Vyskytují se v přirozených povrchových i podzemních vodách. Do přirozených vod se dostávají vyluhováním sádrovce, oxidací sulfidických rud a rozkladem organických látek. Mezní hodnota dle vyhlášky je stanovena na 250 mg/l. Odebrané vzorky v Bohusoudově vyhovují a nepřesahují mezní hodnotu pro pitnou vodu (Graf č. 9). •

BSK5

Jde o biologickou pětidenní spotřebu kyslíku za 5 dní biologické oxidace při teplotě 200°C za nepřítomnosti světla a vzduchu. Jedná se tedy o spotřebu mikroorganismy při biochemických pochodech na rozklad organických látek ve vodě při aerobních podmínkách. Hodnoty z odebraných vzorků se pohybují v rozmezí od 0,0 do 1,5 (Graf č. 10). •

Mikrobiologické ukazatele

Ukazatelé patří mezi tzv. ukazatele fekálního znečištění. Pokud se některé bakterie najdou ve vodě, je voda podezřelá, že se dostala do kontaktu s výkaly nebo zbytky živočichů a může obsahovat patogenní bakterie či viry. K onemocnění uživatelů dojít

39

nemusí, protože při dlouhodobém užívání této vody si mohly vytvořit toleranci k daným bakteriím. V případě zjištění výskytu bakterií se provádí desinfekce. V odebíraných vzorcích se jen ve čtyřech případech vyskytla přítomnost kolonie tvořící jednotku, ale vždy jen přítomnost jedné kolonie. Výjimkou byl rok 2006, kdy u jednoho testovaného vzorku bylo nalezeno 13 kolonií ve 100 ml. •

Těžké kovy

Odebírané vzorky testované na těžké kovy v Bohusoudově jsou vyhovující dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. a voda je nezávadná.

40

6. ZÁVĚR Tato bakalářská práce na téma „Ochrana vodních zdrojů“ se zaměřuje na popis ochrany vodního zdroje Bohusoudov. Prameniště leží u obce Knínice, část Bohusoudov a je zdrojem pitné vody právě pro místní část Bohusoudov. Hlavním úkolem práce bylo seznámení s problematikou ochrany vodních zdrojů, která je nezbytně nutná pro oblasti s využitím podzemní vody jako zdrojem vody pitné. Součástí práce je popis ochranných pásem, která jsou v ČR dvojího typu, a to ochranná pásma a pásma hygienické ochrany. V případě tohoto zájmového území neprošla ještě ochranná pásma nutnou revizí a stále platí jejich původní vyhlášení pásma hygienické ochrany 1. a 2. stupně již ze dne 27.7.1983, Odborem vodního a lesního hospodářství a zemědělství bývalého ONV v Jihlavě. Práce dále popisuje systém hospodaření na lesní půdě v zájmovém území v důsledku vyhlášení pásem hygienické ochrany. Je zde popsána problematika s vydatností zdroje v letních obdobích v důsledku nadměrného odběru vody při napouštění bazénů obyvateli, kteří tráví letní dny v Bohusoudově, a také možnosti, jak lze tento zásadní problém vyřešit. Je zde možnost provést vyčištění a odstranění prorůstajících kořenů perforovanými trubami, nebo zásadnější zásah do území, a to provedení dalšího jímajícího zářezu. Kvalita vody je zde znázorněna grafy s vymezením mezních hodnot pro pitnou vodu, která se opírá o vyhlášku ministerstva zdravotnictví č. 252/2004Sb. Celkovou problematikou ochrany vodních zdrojů proti zamezení poškozování vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti, dále vymezení ochranných pásem a dalších náležitostí spojených s oborem ochrany podzemních vodních zdrojů se zabývá zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) a jeho euronovela zákon č. 20/2004 Sb.,o vodách.

Tato bakalářská práce byla zpracována jako rešerše. V diplomové práci bude rozšířena o postupy a popis samotného provedení řešení problematiky s vydatností zdroje pitné vody Bohusoudov.

41

7. LITERATURA Hlaváč, J., a kol.: Vodárenství – elektronická učebnice, 2003 Hlavínek, P., Říha, J.: Jakost vody v povodí, 2006 Průša, E.: Pěstování lesa na typologických základech, 2001 Simon, J.: Hospodářská úprava lesů, 1998 Tlapák, V., Šálek, J., Legát, V.: Voda v zemědělské krajině, 1992 Tuhovčák, L., Adler, P., Kučera, T., Raclavský, J.: Vodárenství – úprava vody, 2006 Vyskot, I.: Funkce lesa - přednášky, 2007

Legislativa Zákon č. 138/1973 Sb. ze dne 28. června 2001, o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Zákon č. 20/2004 Sb., o vodách Zákon č.14/1998 Sb. ze dne 7. ledna 1998, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 137/1999 Ministerstva životního prostředí ze dne 10. června 1999, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů Vyhláška č. 252/2004 ze dne 22. dubna, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody Směrnice rady 91/676/EHS

Internetové zdroje http://aviaservis.cz/soukrome/o_rybach_rodu_tropheus/Jine/Povidani_o_vode_1.htm (staženo 18.2.2008) http://ekologie.uhk.cz/page.aspx?page_id=38&mode=2 (staženo 18.2.2008) http://www.agronavigator.cz/nitrat/attachments/Rozsireni_ZOD.doc (staženo 5.3.2008) http://www.agronavigator.cz/nitrat/default.asp?ch=70&typ=5 (staženo 20.3.2008) http://www.agronavigator.cz/nitrat/default.asp?ids=0&ch=118&typ=1&val=53946 (staženo 2.3.2008) http://www.jnetopyr.wz.cz/view.php?cisloclanku=2007102004 (staženo 17.3.2008) http://www.obecpuklice.cz/uzemni_plan.pdf (staženo 17.3.2008)

42

http://www.telc-etc.cz/telc/?target=staticka&id=61&menu=144 (staženo 17.3.2008) http://www.zemepis.com/vodacr.php (staženo 18.2.2008) http://referaty-seminarky.cz/znecistovani-vody/ (staženo 18.2.2008) http://www.kr-vysocina.cz/soubory/450008/stavZP_2006.pdf ( staženo 17.3.2008) http://extranet.kr-vysocina.cz/prvk/PDF/KARTY/B_12_480.pdf (staženo 12.3.2008) http://www.chmi.cz. http://www.mze.cz http://www.mvcr.cz

.

43

8. Přílohy Mapa č.1: Mapa širších územních vztahů (www.mapy.cz).... Chyba! Záložka není definována. Mapa č.2: Mapa pásem hygienické ochrany 1. a 2. stupně Mapa č.3:: Mapa zranitelných oblastí (www.agronavigator.cz)......Chyba! Záložka není definována. Obr. č. 3: Nákres jímacího zářezu (Vodárenství – elektronická učebnice, 2003) ........................................................................... Chyba! Záložka není definována. Tab. č.4: Použité zkratky ................................... Chyba! Záložka není definována. Tab. č.5: Odběr vzorků za rok 2005 .................. Chyba! Záložka není definována. Tab. č.6: Odběr vzorků za rok 2006 .................. Chyba! Záložka není definována. Tab. č.7: Odběr vzorků za rok 2007 .................. Chyba! Záložka není definována. Graf č.1: Grafické znázornění hodnot pH za rok 2005 - 2007 Chyba! Záložka není definována. Graf č.2: Grafické znázornění hodnot dusitanů za rok 2005 a 2007Chyba! Záložka není definována. Graf č.3: Grafické znázornění hodnot amonných iontů za rok 2005 - 2007 . Chyba! Záložka není definována. Graf č.4: Grafické znázornění hodnot fosforečnanů za rok 2005 - 2007 ...... Chyba! Záložka není definována. Graf č.5: Grafické znázornění hodnot dusičnanů za rok 2005 - 2007 ........... Chyba! Záložka není definována. Graf č.6: Grafické znázornění hodnot CHSK - Mn za rok 2005 - 2007........ Chyba! Záložka není definována. Graf č.7: Grafické znázornění hodnot železa za rok 2005 - 2007 ...Chyba! Záložka není definována. Graf č.8: Grafické znázornění hodnot manganu za rok 2005 - 2007............. Chyba! Záložka není definována. Graf č.9: Grafické znázornění hodnot síranů za rok 2005 - 2007....Chyba! Záložka není definována. Graf č.10: Grafické znázornění hodnot BSK5 za rok 2005 - 2007..Chyba! Záložka není definována. Foto č.1.:Bohusoudov ........................................ Chyba! Záložka není definována.

44

Foto č.2.: Vstup do vodojemu............................ Chyba! Záložka není definována. Foto č.3: Sběrná jímka ....................................... Chyba! Záložka není definována. Foto č.4: PVD drť v odkyselovací stanici.......... Chyba! Záložka není definována. Foto č.5: Celkový pohled................................... Chyba! Záložka není definována. Foto č.6: Označení PHO 2. stupně..................... Chyba! Záložka není definována. Foto č.7: Označení PHO 1. stupně..................... Chyba! Záložka není definována.

PŘÍLOHY

45

46