Observatores
carissimi,
drazí
pozorovatelé,
tyto
práce
vznikaly
během
tří
dekád.
Návštěvník
písecké
Sladovny
uvidí
kromě
graBiky,
malby
a
dřevorytů,
jejichž
výběr
je
v
tomto
katalogu,
i
objekty
ze
šumavského
jilmu,
písecké
lípy
a
keramiku.
Máte
před
sebou
práce
člověka
neškoleného
–
autodidakta,
což
nesmrtelnými
slovy
jinak
mrtvého
jazyka
říká,
že
se
jedná
o
věci
přinejmenším
podezřelé.
Na
druhé
straně,
abych
neodradil
všechny
spekulanty
ve
výtvarném
obchodu,
moje
vzdělaní
a
současná
funkce
ve
společnosti,
kterou
si
vydělávám
na
chléb,
připouští
i
termín
“akademický”.
Pro
kritiky
a
výtvarné
kritiky
zejména,
budou‐li,
nabízím
tedy
v
zájmu
vyjasnění
situace
následující
termíny:
akademický
autodidakt,
primitivní
akademik
nebo
akademický
primitiv
a
dodávám,
že
můj
vztah
k
primitivnímu
umění
je
vřelý
a
výstava
není
prodejní.
Vyjádření
myšlenky
a
její
subjektivní
vnímání.
Často
voda
a
oheň,
nejen
ve
výtvarném
světě.
Neskromným
přáním
autora
tedy
je,
aby
laskavý
pozorovatel
spatřil
i
to,
co
vidím
já
za
těmito
obrazy.
Duben
2014,
Vladimír
Sychrovský
Neznám Bospor, nevím co bych ti měl o něm Jenom ve tvých očích temně plát a modravě Sergej Jesenin
tedy dobře, vyprávět. vidím moře se chvět.
Přiznám se radši hned na začátku: výtvarnému umění vlastně nerozumím. Chybí mi zkušenost, vlastní tvůrčí zážitek. Pokaždé k němu přistupuji tak nějak poprvé. Neznám motivace, principy, postupy. Jen se domnívám, srovnávám. Je to cesta do temnoty, tápání, provovýstup. A na konci oslepující světlo ve vyústění tunelu. Hotové dílo. Daleko snazší je pro mě pochopit motivaci slov, ve stozích zbytečně popsaného papíru, znehodnoceného mizernými popisy západů slunce a světélkujících hladin oceánů, dohledat jediný odstavec, ve kterém je obraz otištěn precizně a přirozeně. Přitom se mi zdá, že právě výtvarné umění by pro nás mělo být primární intuitivní reflexí okolního světa. Tedy alespoň pro určitý typ obraznosti. Vždyť drtivá většina vjemů přichází k člověku právě skrze zrak. Nebylo by tedy přirozené právě takovou inspiraci ukládat do stejného média? Tedy do obrazu? Nevím. Ale snad právě proto mě uklidňuje, když vidím člověka prostoupeného touto čirou prvotní fascinací. Stejnou fascinací, která donutila pravěkého lovce skloněného nad právě skoleným zvířetem poprvé namočit ruku v čerstvé krvi a obtisknout ji na hrubou stěnu jeskyně. Když vidím posedlost jediným vjemem, jediným obrazem. Jak postupuje od prvních hrubých náčrtů a skic, přes studie až k finální propracované malbě. Když vidím, jak se krystalizační jádra obalují hmotou, jak jsou broušena, precizována, ale nezřídka i vyloučena z výsledného tvaru. Tomu rozumím přesně, paralely jsou zjevné.
A dvojnásob mě těší, že vidím člověka zakotveného v „reálném“ světě. Vědce, otce od rodiny, člověka chyceného pevně za šosy v soukolí každodennosti. Není pádnějšího důkazu, že to s námi i s tím, co dělá, myslí vážně. V šestnácti je umělcem každý. Ale ve čtyřiceti, v padesáti? Po osmihodinové pracovní době, po nákupech v samoobsluze, po kontrole domácích úkolů? Je snad právě tohle zásadní argument v od začátku hloupé diskuzi o zbytnosti umění? Chytila snad sebe sama pod krkem neviditelná ruka trhu? Otázky se hromadí, ale podstatnější než odpovědi je doufám to, že byly položeny. A namísto spekulací o souvislostech, technice, možných vlivech a inspiracích, či o nějakém zařazení do kontextu snad mohu na závěr posloužit postupem jistého divadelního kritika: Sedíte na představení, už se to táhne nějakou chvíli a stále nevíte: Dělají si ze mě legraci? Nedělají? Dotyčný kritik si v takové chvíli pokládá jednoduchou otázku: Chtěl bych teď být na pódiu? Účinkovat v tom, co sleduji? Pokuď ano, je vše v pořádku. A pokuď ne, inu, pak je načase si o přestávce koupit velké pivo, aby druhá půle lépe ubíhala. Tedy zamykají-li po vzoru Járy Cimrmana hlavní vchod. Mírně modifikováno dá se samozřejmě aplikovat i na výtvarné umění: Chtěl bych, aby mi právě toto viselo doma nad gaučem? A to už je opravdu vše, co jsem chtěl říct. Ale no tak dobrá, není. Jednu odpověď vám přeci jen dlužím: Dvě Vladimírovy drobné grafiky mám už léta pověšené doma v kuchyni. Rád se na ně dívám.
Duben 2014
Vít Janota
Pod stromem
Na skále
Jak dole, tak i nahoře
.,
T
6'p'*e
'ir:.:
L.
ai :
tt'
v'l
It.t*
k'
*../
.Y'.1i : .,'
.:
ry,'.
I l/!
,'tl
it t-YG*l
I
I r
i I
{,'
,i! ,i
'
j
l\\ J'i I ii
l
I
I
i
rl
ri
ir
\,
1i
rl I'l;
..! ,'
I i
r
!
Kuřák
Do Země
Malenice
Malenice
Rybíz v šumavském lese
Harmonie lesa
Portrét
Anatomie sebevědomí
Sedící
Akt
Dívka v zelinkavých šatech
Akt
Les
V Betlémě
a. & d.
Vzhůru v modrém
Starý muž
Mentální rozhovor
J.V. v ohni santálových dřev R.I.P.
Pisecké Hory od Semic
Podzim
Zimní Otava
F.T. s Hmyzákem
V.K.
Modrá hlava
Klíma byl námořník
Lojza a Žofka
Kouzelník se zlatým srdcem
V harmonii Všehomíru
Varvažov
V Zátoce
V parku - podzim
Sám na konci cesty
Převozník