Obsah Unitářských listů ČERVEN 2010

Obsah Unitářských listů

ČERVEN 2010 Rubriky Slovo na cestu Rozhovor Slovo k zamyšlení Meditace Letem unitářským světem Zprávy z ústředí NSČU Události, komentáře Nad dopisy čtenářů Čtení na pokračování Unitářský receptář

3 12-15 25 28 29 29 30 31 32-34 35

Texty Pozvánka 4 Dvě výnamná unitářská výročí 5-8 Za pravdou a láskou 9-11 Od Čapka k Čapkovi 17-22 První zážitky krize... 23-24 Co je Květinová slavnost 26-27

UNITÁŘSKÉ LISTY vydává měsíčně Pražská obec unitářů pro členy, příznivce a přátele v Pražské obci unitářů, Obci širšího společenství, Místní skupině unitářů v Liberci, Místní skupině unitářů v Teplicích. Názory v příspěvcích našich členů nemusí vyjadřovat názor redakce. Uzávěrka příspěvků vždy do 7. dne každého měsíce. Příspěvky do Unitářských listů posílejte e-mailem na adresu [email protected] nebo do kanceláře POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce: OŠS: Petr Samojský; POU: Mirek Katzl, Romana Radová, Kateřina Samojská; MS Liberec: Jasoň Havlín. Odpovědný redaktor: Petr Samojský. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh a sazba: Jiří Kloboučník. Jazyková korektura: Miloš Hlávka. Registrace: MK ČR E 13407.

www.unitaria.cz

SLOVO NA CESTU

T

éma tohoto čísla Unitářských listů se věnuje dvěma významným unitářským výročím. Přinášíme jak nové články k tématu, tak i texty historické, jako tématickou ilustraci. Obohacením, doufáme, bude i barevná dvoustrana uprostřed čísla s fotoreportáží z „unitářské pouti“ do Radomyšle, rodného místa N. F. Čapka. Toto číslo se zkrátka věnuje pohledu do naší minulosti a redakční rada doufá, že takový výlet nejen uvítáte, ale že vás i bude inspirovat k společnému pohledu do budoucnosti. Petr Samojský

Unitářské listy • Červen 2010

3

www.unitaria.cz

POZVÁNKA

Vzpomínkové shromáždění k 140. výročí narození

Norberta Fabiána Čapka

a

80. výročí založení NSČU Promluví duchovní NSČU a Joe Ben David, duchovní Church of Humanism v New Yorku, zazpívá pěvecký sbor Uni-Sono.

8. 6. 2010 v 17:00 hod. Koná se v sále N. F. Čapka, Anenská 5, Praha 1. 4


www.unitaria.cz

DVĚ VÝZNAMNÁ UNITÁŘSKÁ VÝROČÍ Rev. Mgr. Jarmila Plotěná Náboženská společnost českých unitářů (NSČU) oslaví letošního roku dvě významná výročí: 3. června 1870, před sto čtyřiceti lety se narodil Norbert Fabián Čapek, zakladatel společnosti a 30. června 1930 byla tehdejším Ministerstvem školství a národní osvěty přijata Ústava unitářů československých, když již toto hnutí v Československu, hlavně v Praze, působilo od r. 1922 pod názvem Společnost Svobodného bratrství (SSB). V článku 3 Ústavy NSČU z r. 1930 čteme: „Unitáři českoslovenští čítají k svým hlavním úkolům: býti orgánem tvůrčího náboženského života, učiniti náboženství principem pokroku, snášenlivosti a dobré vůle mezi lidmi, usilovati ve jménu náboženství o vyšší mravnost a sociální spravedlnost v životě soukromém i veřejném, starati se především o duševní a duchovní zdraví svých příslušníků, o výchovu harmonických osobností a charakteru, zvláštní péči věnovati mládeži, aby z ní vyšli silní a úspěšní jedinci k duchovnímu a mravnímu prospěchu národa, zřizovati a udržovati ústavy zařízení účelu tomu sloužící.“ Norbert Fabián Čapek se narodil v Radomyšli u Strakonic jako syn krejčího. Rodiče Josef a Marie Čapkovi byli římskokatolického vyznání. Ačkoli nebyli bohatí, dopřáli svému jedinému dítěti dobré všeobecné i hudební vzdělání. Později N. F. Čapek skládal písně, které jsou dodnes zachovány ve zpěvnících různých církví, a vytvořil i několik zpěvníků vlastních, např. „Duchovní písně“, „Slavíček“, „Písně Svobodného bratrství“. Ve čtrnácti letech se začal učit ve Vídni u svého strýce krejčovině. Od dětství měl velkou touhu po poznání a živý zájem o duchovní život. Brzy mu přestalo vyhovovat církevně pojaté náboženství a hledal vlastní duchovní cestu. V r 1887 se setkává s živou vírou baptistického společenství. V r. 1888 misijně působí na Slovensku, později studuje v Hamburku teologii a filosofii a zabývá se sociální stránkou náboženství. Po absolvování semináře rovněž v Hamburku začíná působit jako kazatel v Horní Plánici v Sasku, odkud dojíždí do Lipska na universitu. Ve svém pojetí náUnitářské listy • Červen 2010

5

www.unitaria.cz

boženství upřednostňuje duchovní křest před obřadem stanoveným církví a zdůrazňuje praktické uskutečňování obsahu Ježíšova učení. Přestože je v Sasku oblíbeným kazatelem, touží působit doma. R. 1898 se s rodinou přestěhoval do Brna, kde založil „Křesťanskou obec moravských bratří“ a časopis „Moravský bratr“. Na Slovensku zřídil sedm samostatných sborů, které navštěvoval a podporoval. V té době se stává výraznou osobností v baptistickém hnutí v Rakousku a zastupuje je na Světovém sjezdu ve Filadelfii, Berlíně a Londýně. V Brně rovněž redigoval časopis „Nový lid“. V té době se již zabýval typologií neboli lidoznalectvím a napsal studii „Jak poznat vlohy a náklonnosti člověka na první pohled“. Později se stala jeho kniha „Typologie“ známá i v zahraničí. Od r. 1904 Čapek redigoval „Pramen – revui pro výchovu, vývin duševních sil a praktické lidoznalectví“, byl rovněž redaktorem časopisu „Ruch“ a sám vydával měsíčník „Talent“. Pro svoji svobodomyslnost a vlastní cestu byl v té době kritizován Mezinárodním svazem baptistů, že se příliš odchyluje od ortodoxní tradice. Rozhodujícím byl pro Čapka rok 1910, kdy se setkal s profesorem T. G. Masarykem. Čapek Masarykovi vyložil svoje náboženské názory a Masaryk mu řekl, že je vlastně unitář. TGM unitářství znal z USA a jeho manželka Charlotta byla unitářka. Masaryk Čapkovi umožnil účast na kongresu pokrokových církví v Berlíně a seznámil Čapka s tehdejším prezidentem americké unitářské asociace Dr. W. Huntem a s unitáři z USA, Evropy a Asie. R. 1914 se Čapek odstěhoval s rodinou do Spojených států, kde působil jako kazatel a redaktor. Kromě toho v USA studoval teologii, filosofii a několik psychologických oborů. V r. 1916 byl jmenován profesorem psychoterapie. Jako redaktor působil v deníku „Slovák“. Usiloval o sblížení českých a slovenských přistěhovalců v USA a podporoval Masarykovo úsilí o vytvoření samostatného československého státu. V r. 1919 se vzdal kazatelské činnosti v baptistické církvi a v roce 1921 vstoupil do unitářské obce v Orange. Téhož roku měl promluvu k tisícovému shromáždění na bostonském Tremont Temple. To, mimo jiné, rozhodlo o jeho dalším životním plánu. Ačkoliv měl v USA ve svých 51 letech výborné společenské postavení i hmotné zajištění, vrátil se v roce 1921 s rodinou do Prahy. Zahájil zde duchovenskou práci, nejprve ve svém bytě na Dlouhé třídě č. 49 v Praze. Poznal, že rok 1918 sice přinesl Československu samostatnost a svobodu, ale a spousta lidí hledala svoje náboženské ukotvení. Tradiční círk6


www.unitaria.cz

ve zdaleka všechny již neoslovovaly a bylo mnoho lidí bez vyznání, avšak hledajících vlastní duchovní cestu, navazujících tak vlastně na svobodomyslnou tradici u nás. Zájemců o Čapkovy promluvy stále přibývalo, proto začal pořádat setkání v pražském Radiopaláci, na Žofíně a jinde. 2. dubna 1922 se konala ve Smetanově síni Obecního domu manifestace nového náboženského hnutí, které si dalo název Svobodné bratrství. V r. 1923 bylo zaregistrováno dle spolkového zákona jako Společnost svobodného bratrství. O sedm let později byla postavena na úroveň státem uznaných církví a náboženských společností a přijala název Náboženská společnost unitářů československých. 2. srpna 1930 se konal její ustavující sněm, na němž byl N. F. Čapek zvolen předsedou. Rozvoj unitářství vyžadoval vlastní prostory, neboť pronajaté sály nestačily počtu návštěvníků. Po dlouhém hledání byl zakoupen dům ze 14. století na Karlově ulici v Praze. Ze sbírek členů a příznivců a za finanční pomoci amerických a anglických unitářů byl starý dům přebudován na tehdejší dobu velmi moderní sídlo známé jako palác Unitaria. Byl vybudován během jednoho roku a necelých tří měsíců a slavnostně otevřen 5. července 1932. N. F. Čapek hlásal náboženství jako vědomou a zodpovědnou cestu pod zorným úhlem Věčnosti k rozvíjení nejlepších vlastností a schopností člověka v každém jeho věku, službu bližním a úctu k přírodě. Šel cestou naděje a vděčnosti za život a to i v nejtěžších dobách fašistické okupace, kdy unitáři dodávali duševní sílu k překonání strastí a zachránili mnoho lidí od zoufalství. R. 1934 byl N. F. Čapkovi při slavnostní promoci na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze udělen čestný doktorát bohosloví Meadvillskou bohosloveckou fakultou při univerzitě v Chicagu. Unitářské hnutí se rychle šířilo i mimo Prahu. Vznikly obce v Kladně, Ostravě, Plzni, Nymburce, Brně a Rakovníku. Byla založena tiskárna a již od r. 1928 vycházel časopis Cesty a cíle, který měl mnoho čtenářů v celé republice. Zásady nového náboženského pohledu uveřejňoval Čapek v knihách a brožurách. Např. r. 1921 „Cestou k obrodě“, 1925 „Nová brázda“, téhož roku 1. vyd. pozoruhodné knihy „Nálada a její vědomé tvoření“ (dále vyšla r. 1930 a 1939 tentokrát pod názvem „K slunnému břehu“. 1925 „Manželství“, několik vydání „Typologie“ a další. Čapkem založená tradice každoroční Květinové slavnosti - symbolické oslavy jednoty v různosti byla přijata také unitáři v zahraničí. Unitářské listy • Červen 2010

7

www.unitaria.cz

Druhá polovina třicátých let byla poznamenána blížící se válkou. Čapkova manželka Marie odjela počátkem r. 1939 do USA, aby tam formou přednášek hledala pomoc pro ohrožené Československo. Po celou válku i po osvobození organizovala zahraniční pomoc pro svoji vlast. Ačkoliv je Čapkovi několikrát nabízena možnost dostat se za hranice, odmítá s tím, že „nemůže přece opustit své lidi v nejtěžší době, kdy nejvíce potřebují jeho pomoci a posily“. V březnu 1941 byl Dr. N. F. Čapek zatčen gestapem a v říjnu 1942 zavražděn smrtící injekcí v koncentračním táboře Dachau. Statečnou vírou pomáhal svým spoluvězňům a rovněž svými písněmi. Jeden z jeho posledních dochovaných textů zní: Na hlubinách vlastní duše, tam kde tryskne síly zdroj, kde se božské s lidským snoubí, tam svou mysl upokoj. Venku mohou řádit blesky, hrůzy temnot děsit svět, na hlubinách vlastní duše z ticha vzejde božský květ. Současní unitáři, kteří mají své obce v Praze, Plzni a Brně a zakládají místní skupiny i v jiných místech, oslaví svá letošní významná výročí na Květinových slavnostech a ve svých časopisech „Unitářské listy“, „Poutník“ a „Svobodná cesta“ přiblíží ideály unitářství: svobodu, demokratický princip rozhodování, toleranci a vědomou cestu k Moudrosti, které jsou základem unitářství.

8


www.unitaria.cz

ZA PRAVDOU A LÁSKOU Norbert F. Čapek Každá doba má své zvláštnosti, je něčím charakteristická, řeší své problémy. A stejně tak každý člověk, který ve své době žije. Přenesme se do roku 1940, do doby, kdy naše zem byla okupována, ve světě řádila druhá světová válka a stačilo jen nepatrně málo, aby člověk byl odveden do koncentračního tábora. V této době jsou čeští unitáři stále aktivní, navenek i takříkajíc pod povrchem. A v této době také N. F. Čapek stále ještě může psát a oslovovat veřejnost, i když tuší, že hrozba uvěznění se nad ním znovu vznáší. Z této perspektivy nahlížejme jeho článek, otištěný v unitářském časopise 15. ledna 1940. Mnohé by dnes viděl nebo řešil jistě jinak, o tom není pochyb; nám jeho slova ale nabízejí autentický pohled na onu dobu a její zvláštnosti a charakteristiky. -red-

S

tojíme nejen na rozhraní věků, ale na rozhraní dějin lidstva. V tomto zápase o lepší řády a správnější cesty máme i my svůj úkol. Je nutné, abychom si uvědomili, s jakými zbraněmi ducha chceme se postavit do řad nového lidstva. Mám obavy, že nejedni půjdou, jako už jindy učinili, do museí a budou vybírat brnění a zbraně, odložené před několika sty lety jako nepotřebné a zastaralé. Mám na mysli výlučně náboženské smýšlení a konání a trvám, že také v tomto směru je nám nutno držeti se pravdy a jen pravdy. Osvícenému a vzdělanému Čechovi už dnes není možno věřit, že něčeho dosáhneme spoléhajíce na „zázračné“ pozůstatky některého dávného Čecha. Také si nebudeme namlouvat, že naši statečnost a náš Poznáte pravdu, a pravda vás rozum nahradí, nebo doplní, nebo osvobodí. zvýší přímluva a pomoc některého Evangelium Janovo z našich vzácných mrtvých. Každému vzdělanému Čechovi musí býti jasné, ba samozřejmé, že opakováním pověr, ustrnulých církevních dogmat a pobožných frází se pravdě nikdo nepřiblíží. Je proto velkým Unitářské listy • Červen 2010

9

www.unitaria.cz

proviněním na duši národa, když se mu tyto věci vždy znovu vnucují v domněnce, že pro lid je všechno dobré, a že je nutné jej držet v temnotě, za jeho zády pak se mezi sebou chlubit, jak jsme chytří. Pravda a jen pravda je dost dobrá i pro nejprostšího člověka. A žádá-li si lid lživé fráze a pověry místo pravdy, je nutné jej poučit a převychovat. Vždyť ani dítěti nedáváme vždy, čeho ve své nevědomosti si nejvíce přeje; ale co mu prospívá. Čtenářům Cest a cílů tím ovšem nepravím nic nového, ale zdůrazňuji, že je povinností nás všech, abychom tyto pravdy šířili a tak své bližní chránili před zpátečnictvím, kterým pak trpí celý národ. Je nutné, aby každý znal pravdu především o sobě. Učitelé náboženství příliš vždy zdůrazňovali nemoHledej pravdy, slyš pravdu, uč houcnost člověkovu a spoléhání na zázraky. Tím se škodilo českése pravdě, miluj pravdu, prav mu člověku dvojnásob. Jednak byl pravdu, drž pravdu, braň pravdy u mnohých buzen pocit méněcenaž do smrti. nosti, jednak se podporovala neJan Hus tečnost v pomyšlení, že buď to není pravda, a pak je vše jen klam, anebo je to pravda, a pak se beztak nemůže nic dělat. Podporovala se tak pověra i nevěra a zanedbávalo se poznávání pravdy. Pravdou je, že zahradník pouhým spoléháním na přírodní síly nikam nedojde. Musí myslet, plánovat a pracovat. A to je práce s Bohem. Sám nic nedokáže, a Bůh bez jeho práce také nepřivede jeho zahradnictví k rozkvětu. Jestli tedy nechceme býti zpátečníky a zaostalci ve vědě, v umění, v technice, v hospodářském pokroku, nesmíme zanedbat ani kulturu duchovní a její náboženskou náplň. Budeme-li udržovati národ ve Kdo nemiluje svého bratra, ktestarých náboženských pověrách, rého viděl, jak může milovati zůstanou tyto pověry přítěží celého života, osobního i národního. Boha, kterého neviděl. Epištola Janova Buďme třeba ještě zbožnějšími než jsme byli, ale ať je to zbožnost, která nepokulhává jako žebrák o holi za veškerým pokrokem lidstva. Proto heslo Husovo: hledej pravdu! Avšak pravda bez lásky, toť kamna bez ohně. Volání po větší jednotě 10


www.unitaria.cz

a po bratrství nevyznělo naprázdno, avšak vyšlo spíše z duše národa nežli z míst posvěcených Bohu lásky. Na těchto místech se až dosud věnuje větší pozornost a úcta k symbolům lásky, a k tomu ještě lásky k hodnotám viditelným nežli k přítomnému a blízkému člověku. Nikde – leč u starých politických stran – není nesnášenlivosti jako mezi církvemi. Církevní člověk se snese s každým a na každém poli – kromě na poli náboženském. Najdete jej svorně v jedné síni nebo laboratoři se všemi ostatními při vědeckých, kulturních, technických, sociálních Prosím vás, abyste se milovali, přednáškách, sjezdech, pracích, dobrých násilím tlačiti nedali a výzkumech – neboť to všechno jsou pravdy každému přáli. „světské“ věci, a při těch je možJan Hus no se snášet a ctít. Jen nežádejte, aby propůjčili svůj kostel, své shromaždiště jiné náboženské společnosti! Ještě tak některé velmi blízké, takřka totožné církvi, která užívá stejných náboženských frází a symbolů, a o které jest naděje, že by mohla být i převedena do stejné ohrady. Jestli se však trochu jinak vyjadřujete o Bohu, byť jste byli ve svém náboženském a duchovním životě sebe opravdovější, – jste tabu. Jejich kostel byste znesvětili. Praha má na svůj počet obyvatel více kostelů než kterékoliv jiné město v Evropě. Marně byste však žádali, aby vám v některém z nich dovolili konat např. unitářské bohoslužby (vyjímaje sbory církve československé). Církev jako překážka bratrství, snášenlivosti, církev jako poslední činitel, který by pracoval pro souhru, když ne všech, tedy aspoň lidí opravdu náboženských – jaký to paradox! A přece, jaké vzácné lidi, jaké krásné duše najdeme zvláště mezi evangelíky všech odstínů! Je tedy otázkou, zdali církve, budujíce nové a lepší základy lidského soužití, mají nadále býti posledními, kdož pracují pro snášenlivost a lidské bratrství, anebo mohou-li se také přeorientovat? My, čeští unitáři nemusíme v tomto směru měnit ani zásady, ani praxi. Ale stále je nutné, abychom měnili sebe a stávali se lepšími lidmi, lepšími sousedy, vlastenci a oddanými přáteli všech, kteří pěstují duchovní a náboženskou kulturu bez ohledu na svou církevní příslušnost. Cesty a cíle, XVIII, 15. ledna 1940 Unitářské listy • Červen 2010

11

www.unitaria.cz

ROZHOVOR

VE ZNAMENÍ OHNĚ Stává se poměrně často, že zakladatel církve se stane legendou a neomylnou autoritou. To je to poslední, co by si přál zakladatel unitářství v Československu, Norbert Fabián Čapek. Byl plně zaujatý náboženským prospíváním člověka a uspořádáním jeho náboženských věcí v kontextu doby. Byl progresívním náboženským činitelem ať již za Rakousko-Uherska, tak i později v samostatném Československu. Vroucně si přál člověka osvobozovat od pověr, tmářství a stereotypů, které ho svazovaly a ponižovaly jeho ducha, a proto poukazoval k pozitivním stránkám víry a náboženství. Mnohokrát se spálil a pokaždé se snažil z chyb poučit a ve své činnosti duchovního neohroženě dál pokračoval. Mnohokrát riskoval, často i svoji svobodu, byl na černé listině mocnářství pro vystupování proti němu. Později se ocitl pro organizaci záchrany tisíců lidí před nacisty na jejich černé listině. Stalo se mu to osudné, zemřel jako vězeň koncentračního tábora v Dachau. Jeho život byl nejlepším příkladem jeho pojetí náboženství – silná vnitřní touha přiblížit se svým způsobem bytí souladu s Věčností a spoluutvářet náboženské společenství, které je živým katalyzátorem společnosti. Ke 140. výročí narození Norberta Fabiána Čapka vychází tento rozhovor s ústředním duchovním NSČU Petrem Samojským. Norbert Fabián Čapek byl pozoruhodným člověkem. Čeho si u něj osobně vážíš? Protože Čapka znám jen z jeho knih, archivních dokumentů, svědectví druhých o něm a z jeho osobních poznámek a zápisků, jsem si samozřejmě vědom neobjektivity mého pohledu a snažím se vyvarovat mytologizování a idealizování. Když čtu Čapkovy knihy, dýchá na mne jeho otevřenost, upřímnost a živý intelekt. Nejvíc ke mně ale „promluvil“ v jeho denících, kam si zapisoval poznámky jen sám pro 12

sebe, kde psal o svých pocitech, obavách a ideálech. Tam jsem jasně pocítil jeho nezlomný idealismus, který ale dokázal vnášet do životní praxe. Asi bych to nejlépe nazval síla a celistvost osobnosti. Na jednom místě píše, jak cítí uvnitř sebe doutnající oheň, a jak ten oheň chce ven a zapalovat (rozumí se zapalovat druhé pro dobrou věc a duchovní ideály). To chápu jednoznačně jako pozitivní, a vážím si ho pro to, že ten oheň v sobě dokázal udržet planoucí po všechny doby svých životních periUnitářské listy • Červen 2010

www.unitaria.cz

petií, a dokonce i na sklonku svého života, v pokročilém věku v koncetračním táboře Dachau, tím ohněm posilovat druhé. S lecčím v jeho myšlenkách nesouhlasím, ale před tímto v úctě smekám. Mnohokrát v životě prokázal Norbert F. Čapek svoji odhodlanost, svoji nezlomnost. V čem se domníváš, že pramenila Čapkova síla? Již jsem se zmínil o Čapkově cítění vnitřního ohně. Pro něj tohle byla autentická duchovní zkušenost, která jej provázela celým životem. Nicméně jakákoliv duchovní zkušenost může vést k fanatismu, hlupáctví nebo sektářství, pokud není provázena širší perspektivou pohledu, vzděláním, zkušenostmi a rozumem. Toho všeho měl Čapek dostatek. V jeho životě jej vedlo vědomí toho, že skutečně má co dát společnosti, byl to dar, který musel být doručen, semínko, které muselo být zasazeno, štafeta, která musela být předána. Když poznal Čapek blíže unitářství, žil tehdy v USA a měl za sebou velké kazatelské zkušenosti v baptistické církvi. S tou se však již dříve rozešel. Po založení samostatného Československa se rozhodl spolu se svou manželkou Májou pro unitářskou misii ve své Unitářské listy • Červen 2010

vlasti. Co myslíš, že k tomu Čapka a jeho manželku vedlo? Čapek žil v USA vlastně z donucení, v exilu. Proto se chtěl vrátit zpět do Československa a přispět tady k duchovní obrodě. Na základě svých špatných i dobrých zkušeností si vytvořil představu nového náboženství, které by bylo založeno na docela jiných principech než na jakých náboženství a duchovní systémy obvykle založeny jsou. Čapek hořel touhou přispět obrodnému procesu důrazem na duchovní hodnoty. O unitářství sice již věděl od Masaryka, který ho k němu vlastně nasměroval, ale až později, když osobně poznal progresivnost a flexibilitu amerického unitářského hnutí, si uvědomil, že unitářství vlastně je velmi podobné jeho pojetí náboženství pro moderního člověka. Proč tedy by vytvářel něco nového, když snadnější je navázat na něco, co už existuje? Ale získat u amerických unitářů podporu pro myšlenku založit unitářství v novém Československu bylo pro Čapka obtížné. Proč tomu tak bylo? Představitelé amerického unitářství nebyli zprvu myšlence podpory českého unitářského hnutí nakloněni, protože v té době zrovna záměrně končili své misijní aktivity ve světě. Nechtěli již misijně ovlivňo13

www.unitaria.cz

vat místní kultury, a na místo toho zorganizovali vznik mezinárodní organizace, kterou dnes známe jako Mezinárodní asociace pro náboženskou svobodu (IARF). Nicméně v rozhovorech s představiteli amerického unitářství Čapek uspěl a získal potřebnou podporu, a důležitá jistě byla i Čapkova představa, totiž že české unitářství nemělo být klonem unitářství amerického (nebo jiného) ale svéráznou organizací, navazující na původní české duchovní proudy. Nebyla to velká nejistota, vydat se zpět domů, vrátit se sice, ale přijít do úplně nových politických a společenských poměrů a v nich začít působit k založení neznámého náboženství? Jak jsem Čapkovi porozuměl, nedíval se na svou budoucí práci při organizování unitářství v Československu z perspektivy pravděpodobnosti úspěchu. Nechtěl být „zasloužilým zakladatelem“, ikonou k uctívání, a už vůbec nechtěl, aby jeho myšlenky byly závaznými pro budoucí generace. Proto také ani nenapsal žádné ucelené učení. Čapek si byl vědom toho, že v novém národě je mnoho lidí toužících po něčem novém, duchovním, čistém a zdravém, oproštěném od křesťanských stereotypů a konzervatismu. Čapek prostě chtěl nabíd14

nout funkční platformu, na které by se lidé s takovými potřebami, touhami a ideály mohli sejít. Ta platforma neměla ale být jen sterilním prostředím, jako jsou dnes některá duchovní centra, ale měla fungovat jako živé společenství na unitářských principech. Mnoho náboženských proudů nepřežije své zakladatele. Proto pro Čapka výzvou nebylo ani tak jak uspět zorganizováním nového duchovního společenství, ale aby toto společenství mohlo být co platné i budoucím generacím. Aby bylo a zůstalo nejen životaschopné, ale i životadárné. V čem tkví podle tvého názoru příspěvek N. F. Čapka společnosti, která procházela po založení samostatného Československa nevídanou obrodou? Dalo by se hovořit o jeho důrazu na duchovní hodnoty, harmonii kritického rozumu a ušlechtilého citu, o jeho pojetí tvůrčího náboženství, které nepotřebuje zjevení, zázraky, proroky a kult osobnosti. Jeho pojetí běžného občanského života, který je na straně jedné prodchnutý duchem a žitý sub specie aeternitatis, a na straně druhé kritický a objektivní, vybočovalo a mezi mnohými tehdy běžnými duchovními organizacemi činilo z unitářského hnutí něco skutečně originálního. Unitářské listy • Červen 2010

www.unitaria.cz

Je tu ale ještě jedna věc, kterou Čapek prosazoval a nabízel společnosti. Duchovní společenství má sloužit nikoliv jen jako sebestředná stanice hlásající nafoukaně do světa své názory, ale jako jakési centrum objektivního svědomí společnosti. Čapek říká, že duchovní společenství by pro společnost mělo být tím, co je svědomí pro člověka. To byl myslím velmi cenný podnět nejen pro kulturu první republiky, ale třeba i pro nás dnes. V čem bychom se jím mohli nechat inspirovat, v čem život našich obcí i naší náboženské společnosti z jeho pojetí unitářství výrazně obohatit, aby bylo, jak říkáš, životadárné? Mnohdy slyším chvalozpěvy na Čapka, ale přitom málokdo jej opravdu prostudoval. Inspirovat


se jím však rozhodně můžeme! A to nejen v osobním rozměru, jako jednotlivci, ale i v rámci našeho společenství, naší Unitarie. Mohli bychom se inspirovat pružností a akceschopností Unitarie z dob Čapkových. Neulpívat na stereotypech, hledat nové cesty, nevěšet hlavu z nezdarů, rozdmýchávat v sobě a druhých oheň nadšení pro dobrou věc, to je Čapkova cesta. Tehdy malá jednání vedla k velkým věcem s velkým rozsahem a dopadem, dnes je tomu spíš naopak. Doba je dnes sice zcela jiná v mnohých ohledech, kultura a životní styl se liší od dob první republiky, ale i dnes je mnoho lidí, kteří touží po něčem novém, duchovním, čistém a zdravém, a je na nás, jak jim to dokážeme nabídnout. S Petrem Samojským rozmlouvala Iva Fišerová

15

www.unitaria.cz

16


www.unitaria.cz

OD ČAPKA K ČAPKOVI RNDr. Miloš Hlávka Své letošní valné shromáždění se Obec Širšího společenství českých unitářů rozhodla pojmout poněkud netradičně; spojila je s autobusovým zájezdem do Radomyšle (fotoreportáž z této cesty najdete na následující dvoustraně). Přesněji do jihočeského městyse tohoto jména, rodiště zakladatele českého unitářství Norberta Fabiána Čapka. To upřesnění je zde zcela na místě, protože další Radomyšl je okresním městem o nějakých patnácti tisících obyvatelích v Žytomyrské (nynější přepis z ukrajinštiny je takto s ypsilony opravdu správně) oblasti na Ukrajině a několik vsí s velmi podobným jménem Radomyśl (a rovněž město Radomyśl Wielki) najdeme v Polsku.

ODJEZD Sotva jsme s mírným zpožděním vyrazili od pražských Ženských domovů, pustili jsme se do schůzování. Naší snahou totiž bylo vyřídit co nejvíc oficialit ještě v autobuse, aby bylo možno věnovat se v cíli cesty i jiným věcem. A tak jsme během cesty stihli zvolit pracovní komise, schválit předložený program doplněný o ustavení teplické místní skupiny, zprávu o činnosti místního správního sboru, zprávu duchovního obce a zprávu o hospodaření a představit kandidáty do nového místního správního sboru.

RADOMYŠL Když jsme přijeli a náš autobus zastavil nedaleko radomyšlského kostela svatého Martina, očekávala nás naše zdejší příznivkyně Jana Unitářské listy • Červen 2010

Habersbergerová a dovedla nás k rodnému domu Norberta Fabiána Čapka. Ten má oproti Čapkově době o patro víc a břízolitovou omítku. Následovalo umístění kytice na pamětní desku, chvilka ticha, pak proslov a krátká meditace. A pak se na ulici objevila kočka. Vlastně ještě kotě (ale už unitářské kotě). Od několika lidí se nechalo pohladit a pak se začalo lísat ke dveřím jednoho z domů stojících naproti tomu Čapkovu. Snad chtělo pustit dovnitř, jenže nikdo z nás se k tomu necítil povolán, nejsa majitelem onoho stavení. Možnost navštívit zdejší kostel svatého Martina se nám naskytla naprosto nečekaně – naše průvodkyně se znala 17

.

.

www.unitaria.cz

s místní kostelnicí. Zde malý Norbert často pobýval a jako ministrant zažíval první zkušenosti s náboženským životem, které ho nakonec přivedly až k unitářství. Z kostelních zdí však lze číst i mnohem vzdálenější historii. Hlavní loď si totiž uchovala dvě pole románské klenby z 12. století a emporu z téže doby. A rovněž spodní část věže. Zhruba o sto let později už kostel nestačil počtu věřících, a proto byl původní presbytář ubourán, loď prodloužena o jedno již goticky klenuté pole na východ a doplněna o nové kněžiště. Ve 14. století přibyly boční lodě, které byly s tou hlavní propojeny vybouráním mezilodních arkád v jejích zdech. Kostel tak získal podobu trojlodní nepravé baziliky (tj. střední loď je sice vyšší než lodi postranní, ale na rozdíl od pravých bazilik ne o tolik, aby mohla být samostatně osvětlena okny nad střechami bočních lodí). Z téže doby je i nynější sakristie na levé straně presbyteria. Baroko pak kostel obohatilo mimo jiné o jižní předsíň a novou horní část věže včetně nynější báně. Rovněž některá okna byla tehdy rozšířena a jiná zčásti či zcela zazděna. K východní stěně presbytáře bylo koncem 18. století přemístěno sousoší Kalvárie pocházející z tehdy zrušeného kláštera ve Zlaté Koruně. A konečně většina vybavení je novogotická. 20

Pro úplnost dodávám, že nad městysem stojí čistě barokní poutní a hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele, ale jeho prohlídku jsme neměli v plánu, ostatně i tak jsme se dostali do časového skluzu. Avšak nejen duchovními hodnotami živ je člověk – následoval oběd v místní restauraci. Po bramborové polévce byl pro vegetariány přichystán smažený sýr a pro ostatní svíčková. Během oběda proběhly volby členů správního sboru a delegátů Sněmu NSČU, Jiří Kloboučník pronesl krátkou zdravici na počest vzniku teplické místní skupiny a vyzval k přípitku. Poté začalo sčítání hlasů, jenže to bylo přerušeno odjezdem do Paštik.

PAŠTIKY Paštický kostel svatého Jana Křtitele je vlastně opakem svatomartinského kostela v centru Radomyšle. Vznikl totiž (byť na místě staršího předchůdce) během jediné stavební etapy jako barokní novostavba, jejíž projekt navíc nemá na svědomí nikdo menší než Kilián Ignác Dientzenhofer. A ke všemu je to jeho úplně poslední dílo, protože během stavby tohoto kostela zemřel. Kostel později nebyl nijak výrazněji upravován a navíc si uchoval i původní nástěnné malby J. V. Spitzera a vybavení od řezbáře Ferdinanda Ublakera, byť částečUnitářské listy • Červen 2010

www.unitaria.cz

ně zredukované několika svévolnými privatizacemi v 90. letech 20. století. Tento kostel jsme si mohli prohlédnout jen zvenčí. Prohlídku jsme sice měli domluvenou s místním kostelníkem (tato funkce se zde po staletí dědí v rodu Komanů, podle prvního kostelníka Jana Komana je pojmenována jedna z lip v okolí kostela), avšak zde velmi nepříznivě zaúřadoval časový skluz, do něhož jsme se předtím dostali mimo jiné v důsledku neplánované prohlídky kostela v Radomyšli (osobně bych přidal i nedostatečný odhad času potřebného na oběd a možná i na pobyt před pamětní deskou). Dotyčný správce kostelní budovy nebyl vybaven mobilem, a tak jsme mu nemohli sdělit, že se neplánovaně zdržíme. Když se nás přes dvacet minut nemohl dočkat, znechuceně odešel domů. A když jsme několik minut poté přece jen přijeli, vlastně ani není divu, že se mu zpátky nechtělo. Pro jistotu se tedy ještě zeptal, zda jsme katolíci, a když uslyšel zápornou odpověď, utvrdil se ve svém nezájmu a pronesl něco v tom smyslu, že by nerad poslouchal nějaká protikatolická kázání a že to už tu taky bylo. Po bitvě je sice každý generálem, ale mnohem později mě napadla otázka, jak by to asi bývalo dopadlo, kdyby místo prostého Unitářské listy • Červen 2010

„ne“ dostal kostelník odpověď, že jsme unitáři. Možná by si nás spletl s trinitáři, což je katolický řeholní řád založený Janem z Mathy a schválený roku 1198 papežem Innocencem III. A pak by se k tomu kostelu třeba přece jen znovu vydal a pak by se moc divil, když by spatřil tlupu nezvedených civilistů včetně malých dětí místo ctihodného zástupu kajícných mnichů v bílých hábitech.

KADOV Co se však stalo, to se stalo, kostel svatého Jana Křtitele jsme si tedy obešli jen zvenčí a rovnou jsme vyrazili do Kadova. Samozřejmě do toho na Strakonicku, další dvě obce téhož jména by byly přece jen drobet z ruky (i když zdaleka ne tolik jako ta Radomyšl na Ukrajině) – jednu bychom našli v okrese Znojmo a druhou v okrese Žďár nad Sázavou. V žádné z nich však není atrakce, kterou jsme se právě chystali navštívit, totiž Kadovský viklan. Ten najdeme jen v tom „strakonickém“ Kadově. Vedle viklanu v tomto Kadově najdeme barokní kostel svatého Václava a tvrz později přestavěnou na sýpku. Program zájezdu sliboval kilometrovou procházku ke kameni a kilometrovou nazpátek, jenže nejkratší cestou to bylo mnohem méně. A samozřejmě aspoň část z nás se 21

www.unitaria.cz

na ten šutrák vydrápala. Ale nevyviklali jsme ho. A i kdyby, on by ho Pavel Pavel jistě dal zase do pořádku, jako už předtím dvakrát. Zde jsem za doprovodu kytary zazpíval tři písničky (jednu z nich se starozákonním námětem), vrátili jsme se k autobusu a mohlo se pokračovat v cestě. A zde je záhodno dodat, že v Kadově se podařilo dokončit sčítání hlasů, takže v autobuse bylo možno vyhlásit výsledky, schválit usnesení a valné shromáždění konečně oficiálně zakončit.

22

STRŽ Zbýval vlastně už jen poslední bod programu – zastávka v Památníku Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky na Strži u Staré Huti. Bohužel i zde se projevily následky časového skluzu, který jsme nabrali v Radomyšli. Když jsme přijeli, do zavíračky zbývalo tak deset minut, a tak ani zde nezbývalo nic jiného než si empírovou vilu, v níž Karel Čapek trávil část svého času na sklonku svého života, prohlédnout zvenčí. Pobyt na zahradě zpestřil Adam Hanzlík tím, že zahrál několik skladeb pro klasickou kytaru, což se stalo příjemnou tečkou za užitečně a inspirativně stráveným dnem.


www.unitaria.cz

PRVNÍ ZÁŽITKY KRIZE VÍRY

N. F. ČAPKA Marie Drástová Ve fotoreportáži vprostřed tohoto čísla Unitářských listů můžete spatřit i kostel sv. Martina. To je místo, kde Čapek v dětství trávil mnoho času a kde řešil své první otázky víry. Když dnes Radomyšlí procházíte a kroky vás zavedou i do kostela, zrovna to na vás dýchne atmosférou klidu a krásy. A můžete vzpomínat, jak těmi místy procházel i Čapek ve svém dětství, jaké příhody tady prožíval jako malý chlapec. Z původního článku Život a dílo dr. Norberta F. Čapka uvádíme část, která popisuje jeho první zážitky krize víry. -redRodná chaloupka Čapkova stála v městečku Radomyšli, v Pošumaví. Otec jeho měl tu krejčovskou živnost. Rodina byla silně národně cítící a malý Norbert často notoval s tatínkem: Chceme svobodu slovanskému národu! Byli římští katolíci, ale otec časem prohodil cosi o jiné víře, té pravé víře, která byla kdysi v Čechách domovem, za niž praotcové jeho rodu bojovali a mřeli. Ale tomu už je dávno! Snad prostředí rodného kraje samo, snad dědičnost hloubavého rodu Čapků to byla, jež už v desetiletém dítěti budila touhy po něčem zvláštním, po úloze, které by věnoval všechny své nadšené síly. Stal se ministrantem a konal svou práci se vší opravdovostí své vznícené duše. Dělal víc než musel. Doprovázel pohřby, vodil křížovou cestu a procesí, stál hodiny u božího hrobu. Ale do této doby plné a upřímné dětské víry padá první stín pochyb. Doma nelhal, a tu, v domě Páně, ministranti i kostelník ho učili, jak zalhat, co dostal, kolik dát do kasičky a kolik do kapsy. Když se proti tomu vzepřel a v dětské prostotě je poučoval, že to nemají dělat, vyhodili ho z kostela. Ale pan děkan o tom nevěděl a druhého dne, když okukoval za mřížemi, zahnal ho zpět do sakristie. Také bylo těžko vyhovět oběma pánům, jimž sloužil. Pan páter chtěl, aby mu [při mši] odpovídali pomalu, pan děkan to hnal parou; první si přál Unitářské listy • Červen 2010

23

www.unitaria.cz

jen trochu vody do vína, druhý žádnou. Zbytky vína dopíjeli kluci za oltářem. To nemilosrdně stíralo posvátnou tajemnost s Norbertova náboženského cítění. O velikonocích dostal od paní kuchařky 70 krejcarů, aby se modlil za pana děkana. Pomodlil se 70 otčenášů, ale stále se mu to zdálo málo za tolik peněz. Jen to mu vrtalo hlavou, jak je možné, že on, nepatrný ministrant, má se modliti za pana děkana, který přece sám odpouští hříchy a proměňuje víno chléb. Jednou v zimě byl na pohřbu bohaté selky. Mráz byl, jen jiskřilo, malý Norbert nesl křížek v modrých rukou, drkotavě odpovídal knězi, u hrobu stál v pozoru a za vše to dostal od lakomého sedláka 1 krejcar! Když jej poctivě odváděl knězi, řekl mu tento: „To ti dal jen krejcar? Proč jsi mu ho nehodil pod nohy?“ Zarazil se – vždyť myslil, že sloužil Pánu Bohu! Takovéto zážitky byly prvními mocnými otřesy dětské důvěry v náboženství a kněze. Cesty a cíle VIII, 1930

24


www.unitaria.cz

SLOVO K ZAMYŠLENÍ

Irské přání pro přátele Ať Ať Ať Ať Ať Ať

tvé ruce mají vždycky co dělat; máš v peněžence vždycky pár mincí; ti do oken stále svítí slunce; je po každém dešti duha; máš pomocnou ruku vždy nablízku; ti Bůh naplní srdce laskavostí, aby tě povzbudil.


25

www.unitaria.cz

CO JE KVĚTINOVÁ SLAVNOST? V červnu letošního roku, tak jako každý rok, oslavíme pospolitost našeho společenství naší Květinovou slavností. Tato oslava života, jara a jednoty v různosti je v dnešní době slavena v různých zemích na světě, a v různých náboženských denominacích. Kořeny této slavnosti však spočívají u nás, v českých zemích, a dokonce přímo u nás, u českých unitářů. To jistě mnozí z nás vědí; ovšem je také pravda, že v našem společenství máme dnes mnoho nových členů, kteří se Květinové dosud nezúčastnili a její pozadí neznají. Připomeňme si proto okolnosti jejího vzniku i její principy. Historie Květinové slavnosti sahá až k roku 1924. Tehdy N. F. Čapek přišel s nápadem připomenout si rozmanitost lidí a současně to, co mají společné. Tato slavnost neměla být lacinou náhražkou tradičního křesťanského přijímání; měla být svým způsobem víc a jít dál a nespojovat lidi v určité ideologii, nýbrž nabídnout prostor ujednocení lidem všem, komukoliv dobré vůle. Hlavní motivem mělo být zdůraznění lidské identity a sjednocující přítomnosti principu života. Lidé, kteří přicházejí na Květinovou, mají s sebou přinést květinu. Každý může vybrat květinu podle svého uvážení; zahradní nebo polní, velkou nebo malou. Volnost výběru symbolizuje naši svobodu. Květina, kterou si zvolíš a přineseš, tě vlastně při slavnosti zastupuje. Při příchodu květinu vložíš do vázy na určeném místě k ostatním květinám, které přinesli druzí. Tímto je vyjádřená myšlenka rovnosti lidí: že se nezříkáš ve společenství druhých, ale že s každým chceš sdílet společnou cestu. Při shromáždění je květinám požehnáno, a když shromáždění skončí, každý si vezme si ze společné vázy opět květinu, ovšem jinou, než přinesl, to je opět učiněno na znamení, že si nikdo nevybírá, s kým svou cestu sdílí. My lidé vpravdě jsme každý jiní, každý jsme zcela unikátní a originální bytostí, v každém z nás je přítomen věčný duch života. Proto jsme my lidé (spolu s ostatním veškerenstvem) jako květiny na rozlehlé louce. Těch květin je tam bezpočet; každá docela jiná, přesto však spolu vytvářejí podivuhodnou harmonii. My lidé, navzdory své rozdílnosti, spolu také můžeme vytvářet harmonii. A o tom je právě naše Květinová slavnost. O tom, že není nutné stylizovat se do dané věrouky, které v hloubi duše třeba bez26


www.unitaria.cz

tak nemohu věřit; naopak je dobré být sám sebou – a pěstovat dobrou vůli a toleranci, jakož se i nejrůznějšími cestami snažit být lepším člověkem. Květinovou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Přijďte s manžely a manželkami, partnery a partnerkami, syny a dcerami, vnoučaty i pravnoučaty, dědečky i babičkami. Pozvěte své známé i neznámé, přátele i nepřátele. Že nepřátele? Jistě, tedy pokud je máte, nepřátele především, protože s nimi se při květinové slavnosti smíříte. A především – přineste s sebou květinu: velkolepý květ, zahradní květinu, polní kvítek, větvičku. A ještě něco: úsměv, radost a dobrou náladu!

Letos můžete navštívit Květinové slavnosti v těchto místech České republiky: Unitaria Teplice 3. 6. v 17:00 Pražská obec unitářů 13. 6. v 10:00 Obec unitářů v Brně 25. 6. v 17:00 Obec unitářů v Plzni 28. 6. v 17:00 Podrobnosti o místech konání se můžete dozvědět na internetových stránkách NSČU nebo stránkách příslušných obcí. red


27

MEDITACE

www.unitaria.cz

Duchu závratných hlubin a výšin kosmických, Duchu, který nás obklopuješ i pronikáš! Jsi Otcem i Matkou veškerenstva a v obecenství s Tebou pociťujeme příbuznost s každým, kdo touží po Dobru a Pravdě. Čím více Tebe, kterýž jsi v nás, poznáváme také v druhém člověku, tím více nás osvěcuje Tvoje moudrost a blaží Tvoje láska, Tvůrce života! V neobsáhlé náplni Tvého božství je símě i žeň všech minulých i budoucích životů. Z ní vyrůstá lidství nových mužů a otců, žen a matek, bratrů a sester. Noříme se pokorně do tichých hlubin Tvého a svého věčného bytí, abychom se posílili v svatých předsevzetích a více už neztráceli sebe v prchavých plamenech Tvé všeobsáhlé lásky a v nekonečném vzestupu k vyšším stupňům božnosti, aby nás provázela píseň života vítězů. Jen další Tebe poznávání budiž naší pochodní na cestu životem, a jako hvězda z nových světů ať vede nás k vyšším úrovním věčně se rozvíjejícího života Tvůj duch Pravdy, Síly a Lásky. nfč

28


www.unitaria.cz

LETEM UNITÁŘSKÝM SVĚTEM NÁSLEDKY POVODNĚ U UNITÁŘŮ V KENTUCKY Dan Rosemergy, duchovní unitářské obce v Greater Nashville a Gail Seavey, duchovní z First UU Church of Nashville, zaslali zprávu o těžké situaci jejich obcí. Mnoho rodin členů ztratilo domov v nedávné povodni, někteří nemají povodňovou pojistku a mnozí museli najít dočasný domov u přátel nebo v hotelech a ubytovnách. Posíláme jim soustrast a přání brzkého řešení jejich situace. Pokud bude možnost přispět i sbírkou, dozvíte se o možnostech na shromážděních své obce.

NOVÝ ZPĚVNÍK BRITSKÝCH UNITÁŘŮ Unitáři ve Velké Británii prostřednictvím svého vydavatelství The Lindsey Press vydali zcela novou verzi zpěvníku. Kniha s názvem Sing Your Faith (zpívej svou víru) obsahuje i slova k zapalování kalicha, meditace a další texty vhodné k užívání při shromážděních. Zpěvník objednáváme, tak by za nedlouho měl být k dispozici k nahlédnutí. Pokud byste měli zájem o vlastní exemplář, kontaktujte Marka Shielse, duchovního při ústředí.

ZPRÁVY Z ÚSTŘEDÍ NSČU Ústředí tento opět měsíc řešilo již běžné provozní problémy, a to především v budově Anenská 5. Prasklé staré vodovodní vedení si vyžádalo další opravy; opraveny byly rovněž vstupní dveře do této budovy NSČU apod. Nadále řešíme problém hlučnosti provozovny Zlatého stromu v Karlově ulici 6, která ruší naše nájemníky v Anenské 5. Podařilo se nám uzavřít nájemní smlouvy na dva volné byty v budově Anenská 5 a podpis nájemní smlouvy na třetí poslední volný byt se chystá. Ve věci vyšetřování krádeže tří obrazů od malíře Miloše Kurovského z prostor 2. patra v budově NSČU Karlova 8 nám Policie ČR předává 2 obrazy, které byly zajištěny v budově v Anenské 5 při policejní prohlídce bytu jedné z nájemnic. Třetí obraz zatím nalezen nebyl a šetření krádeže Policií ČR nadále probíhá. Ústředí bude o výsledcích šetření průběžně informovat. Ústředí zajistilo přípravu Sněmu NSČU, a to jak po stránce provozní, tak po stránce organizační, včetně přípravy sálů, patřičných dokumentů pro pracovní komise, občerstvení atd. Mirek Katzl, vedoucí tajemník


29

www.unitaria.cz

UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE VÝVOJ ZOBRAZENÍ POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ Biblická poslední večeře Ježíše Krista a jeho učedníků byla v podání malířů posledního tisíce let čím dál bohatší a úměrně k tomu se zvětšovaly i talíře, které měli stolovníci před sebou. V britském časopisu The International Journal of Obesity na to upozorňuje trojice amerických odborníků, kteří analyzovali 52 slavných Posledních večeří namalovaných počínaje rokem 1000. Dva profesoři a jeden presbyteriánský duchovní došli s pomocí počítače k závěru, že v poměru k hlavám stolovníků se talíře zvětšily během tisíciletí o 65,6 procenta, porce na talířích o 69,2 procenta a kousky chleba o 23,1 procenta. Pokud šlo rozeznat, co malíři Kristovi a apoštolům „servírovali“, byla to v 18 procentech případů ryba, ve 14 procentech jehněčí a v sedmi procentech vepřové. Podle jednoho z autorů studie, Briana Wansinka, tento vývoj odráží pokrok zemědělství během posledních deseti staletí – „ohromné zvýšení výroby, disponibilnosti potravin, potravinové bezpečnosti“. „Protože umění napodobuje život, odrážejí se tyto změny i v obrazech představujících nejslavnější večeři v dějinách,“ řekl Wansink. podle www.christnet.cz

AUSTRALŠTÍ ANGLIKÁNI MÍŘÍ K PLNÉMU SPOLEČENSTVÍ S ŘÍMSKÝMI KATOLÍKY Nadále trvá odliv tradicionalistických anglikánů do Římskokatolické církve. Svou konverzi nedávno oznámili také Australané: 4 biskupové, 40 kněží a 26 farností. Většina z nich je spojena s anglikánskou odnoží Traditional Anglican Communion, která již delší dobu neuznává za svého primase arcibiskupa z Canterbury. Arcibiskup Hepworth řekl, že ke konverzi je vede nejenom touha po jednotě, ale i nespokojenost z postupující sekularizace anglikánského společenství. Nejde přitom jenom o udělování svěcení ženám a homosexuálům, ale také o zpochybňování základních pravd křesťanské víry. Jako příklad uvedl amerického biskupa Johna Shelby Sponga, který pochybuje o skutečnosti Kristova zmrtvýchvstání. Doufá také, že dojde i k obohacení Římskokatolické církve: „V době, kdy je atakována rodina, může být přítomnost rodiny kněze v jeho farnosti opravdovým darem,“ říká arcibiskup Hepworth. z tiskových zpráv

30


www.unitaria.cz

NAD DOPISY ČTENÁŘŮ Evoluce nebo kreacionismus, trochu i s úsměvem Domnívám se, že seriózní zastánce náboženských představ o stvoření světa nebo Darwinovy evoluční přírodovědecké teorie může těžko říci, že zastánce té které strany má nebo nemá pravdu, neboť logiku vzniku mají obě dvě. Pokud na počátku všeho byla „prvotní příčina všeho“, tedy věc pro nás smyslově neuchopitelná, o které si vytváříme různé představy a obrazy, pak se domnívám, že je logické, že stvoření se muselo odvíjet shora dolů. Když si lámeme hlavu nad tím, proč to tady funguje jak to funguje, podobenství o hříšném pádu a jiná podobná v ostatních náboženstvích jsou zcela jistě na místě. Evoluci pochopitelně nemůžeme popřít, takže přiléhavá představa je, že se to někde muselo protnout. V tomto směru to v podstatě geniálně vyřešil svojí představou pan Roark Bradford ve své úžasné knížce „Černošský Pán Bůh a Páni Izraeliti, Starej zákon a proroci“. V kapitole „Zalidňování země“ si Kain, poté co dorazil do země Nód, sedí na pařezu a čeká až nějaké děvče půjde okolo, aby se s ní seznámil a mohl začít hospodařit. Pánbů jde okolo a když mu Kain řekne co dělá, tak se jenom zasměje a jde dál. Poté se Kainovi rozbřeskne v hlavě. Jediná ženská na světě je přece Eva, jeho matka, která je ovšem zadaná. Takhle se nikam nedostane. Pak uslyší veselou písničku a uvidí se houpat na stromě nějakou slečnu, možná to byla mladá gorila, ale houpala se na stromě jako obyčejná ženská. Ing. Luboš Zámiš


31

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

www.unitaria.cz

Unitářské principy Karel J. Hašpl Na pokračování uvádíme původní text Karla Hašpla Unitářské principy. Principy zde popisované nekorespondují s dnes oficiálními principy českého unitářství, ale naznačují ideové základy českého unitářství obecně, jak je chápal Karel Hašpl.

3. Svoboda svědomí /3. část/ V dějinách unitářství máme dokonce i stopy zápasu o přijetí jednoduchého vyznání. Ač se tento zápas odehrával na širokém poli a trval dost dlouho, přece jen zvítězil pravý unitářský duch, který se nezavázal ani k sebejednoduššímu vyznání, a to z obavy, že jednou přijaté závazné vyznání se může doplňovat a rozšiřovat a může se tak stát nepřekročitelnou překážkou náboženského rozvoje. Proto unitáři přijímají jen určité všeobecné směrnice, kterými se nezavazují nikomu, a každý závazek, který na sebe unitář bere, je závazek k jeho vlastnímu svědomí. Unitářům proto bylo často vytýkáno, že z této věroučné šířky, kde je prakticky tolik vyznání, kolik je členů v obci, musí vznikat chaos, protože tu není jednotící spoj. K tomu je nutné poznamenat, že žádná unitářská obec se nikde netvoří pro určité věření, pro určité názory, ale pro něco zcela jiného. 32

Úkolem a společným cílem sdružování unitářských jedinců a vytváření unitářských obcí je stálá snaha po vytváření lepšího člověka, lepších společenských řádů v duchu všech velkých náboženských myslitelů všech dob, zvláště pak Ježíše z Nazaretu. Proto si některé obce v Americe do štítu svých sborů napsaly: Sdružujeme se ve jménu Ježíše pro vytváření lepšího člověka a lidství. Ale ani tento výraz, vyjadřující ducha, v němž se unitáři spojují, není závazný pro všechny unitáře. Je závazný pro toho, kdo se jím sám zavazuje. Svoboda svědomí, kterou si tedy unitáři statečně hájí, dává možnost každému unitáři, aby měl své vlastní krédo, své vlastní vyznání víry, které si má každý sám pro sebe vytvořit, které má odpovídat jeho náboženským zkušenostem, jeho stupni duchovního vývoje, a kterým každý zavazuje sám sebe, ale nečiní je závazným pro nikoho druhého. Je ovšem nutné si uvědomit, že Unitářské listy • Červen 2010

www.unitaria.cz

svoboda je velká hodnota, ale plně ji může využít jen ten, kdo k ní dorostl. Dítěti nemůžeme dát ve všem svobodu, zpočátku mu nemůžeme dát svobodu žádnou nebo téměř žádnou; čím déle však dítě vychováváme, tím větší svobodu mu dáváme, až je schopné stát na vlastních nohou a rozhodovat o svém životě. Když jsme je však dobře vychovali, máme jistotu, že o sobě bude rozhodovat správně, a nemusíme mít obavy. Právě tak je to v náboženství. Jistě byla doba, kdy bylo nutné druhé vést, kdy hořelo na světě jen málo světel, bylo jen málo majáků, kdy bylo nutné za mnohé myslet, ale péčí duchovních vychovatelů, tedy i církevních institucí mělo být vybavit jedince tak, aby se stali nezávislí, a nikoli je zavazovat. Proto v unitářství mohou duchovní pouze naznačovat cestu, zpočátku pouze vychovávají, vedou a určují i směr, ale jejich cílem je, aby každý jedinec sám za sebe myslel, vytvořil si své vlastní názory, a když dospěl k samostatnému náboženskému usuzování a promýšlení, aby přidal ruce k dílu a připojil se k tomu, proč unitářství vůbec existuje, totiž k tomu, aby bylo šířeno světlo pravého poznání tam, kde byla dosud tma, aby pravý cit přicházel tam, kde byla bezcitnost, aby pravda se usadila tam, kde doUnitářské listy • Červen 2010

sud byla lež nebo pověra, a aby byl člověk – člověk boží – všude tam, kde byl dosud neotesanec. Svoboda svědomí dává tedy možnost velké duchovní pestrosti, zdravého duchovního zápasu, tříbení názorů a tvůrčí práci na poli duchovním. Aby byla možná tato zdravá soutěživost, aby byla možná součinnost různých názorů, aby uvnitř obce nevznikaly spory a roztržky pro různost názorů, aby byly všechny ruce spojeny k součinnosti a všechna srdce bila stejným tempem, když rozum posuzuje všechno různě, to je možné jen v unitářství, a to proto, že vedle principu svobody svědomí je tu i další velmi důležitý princip snášenlivosti. 4. Snášenlivost /1. část/ Řekli jsme, že předpokladem uplatnění zásady svobody svědomí, kterou se unitářství vyznačuje, je zásada snášenlivosti. Opět je to zásada, kterou se mohou unitáři pochlubit v největší míře. Z toho důvodu se také mohou jedině unitáři pochlubit tím, že ve jménu náboženského názoru nikoho nekaceřovali, pro odlišné názory se s nikým nesvářeli, a proto u nich nikdy nemusela být řešena otázka kacířů. Je jistě smutné, když pomyslíme, že všichni reformátoři, kteří se původně snažili přijít v nábožen33

www.unitaria.cz

ství až ke kořenům Ježíšova učení, přece toto učení v jeho nejzákladnější stavbě porušili, neboť místo lásky člověka k člověku, jak učil Ježíš, rozsévali zlobu a pro odchylná mínění právě tak pronásledovali a krutě trestali, jako katolíci. Unitáři se ani v době, kdy v Sedmihradsku měli v rukách politickou moc a samotný král byl unitářem, nemstili těm, kteří je nedávno předtím pronásledovali, ale naopak uznávali právo každého a ctili přesvědčení všech. Tato charakteristika se tedy stala mezi unitáři všeobecně platná a je velkou mravní a náboženskou hodnotou. Co vlastně znamená tato snášenlivost v podstatě? Znamená to lhostejnost k ostatním náboženským směrům, netečnost k víře jiných, nebo dokonce uznávání každé víry a pověry, že je dobrá? Mnozí lidé snad věří, že to je podstata snášenlivosti, a dokonce jsou i takoví, kteří tuto přednost unitářské zásady považují za slabost. Říkají, když se v podstatě uznává všechno za dobré, tak tu může být katolická i protestantská víra, ano, všechny možné i exotické víry, a vedle nich unitářská, která se se všemi snáší, nemá valnou cenu. To by bylo zásadní nepochopení principu snášenlivosti. V náboženském životě a praxi je možné uplatnit dvě hlediska: výsadní a dogma34

tické a proti němu nedogmatické a snášenlivé. Výsadní a dogmatické hledisko zaujímají všechny ortodoxní církve a musí je hájit, protože vycházejí z předpokladu a pevné víry, že jen ony jsou oprávněny vést člověka ke spáse a k Bohu a že mají toto výsadní právo jako instituce zřízené z boží vůle. Každá jiná instituce a s jinými věroučnými články je považována za dílo protibožské, zlé, nepravdivé, které je nutné potírat a proti němuž je nutné své lidi chránit, protože by tak mohli přijít o spasení a věčnou blaženost. Toto hledisko ortodoxních církví přímo vede k nesnášenlivosti a vyzývá k boji. Každé dogmatické a výsadní hledisko je úzkoprsé a dříve nebo později je nuceno bránit se oproti nově rozvinutým zásadám a názorům, které plynou z rozšířeného a stále se prohlubujícího poznání.

/Pokračování příště/ Unitářské listy • Červen 2010

UNITÁŘSKÝ RECEPTÁŘ Přímo pozdvižení vzbudila nedávno tzv. senegalská bábovka, kterou přinesl na shromáždění Pražské obce Ibrahima. Protože mnozí se dožadovali receptu, a mnozí, kteří onu „senegalskou bábovku“ tehdy neokusili, by recept také jistě chtěli, přinášíme jej teď k dispozici každému labužníkovi. To, že tato bábovka ve skutečnosti se Senegalem nemá společného nic, než laskavého přinašeče Ibrahima, jí na chuti nikterak neubere, právě snad naopak!

Mrkvová bábovka s ananasem 450 g mouky 1/2 hladké, 1/2 špaldové (může být i jen hladká mouka) 2 lžičky jedlé sody špetka soli 200 g hnědého přírodního cukru (může být i krystal) 2 vanilkové cukry 260 g jemně strouhané mrkve malá plechovka konzervovaného ananasu – kousky – slitá 4 vejce lehce prošlehaná 375 ml rostlinného oleje 100 g vlašských ořechů – pokrájet Vše dohromady smíchat, dát do vymazané vysypané formy a asi hodinu péct v troubě při 180 °C.

Obsah Unitářských listů ČERVEN 2010

Recommend Documents