O čem je a není gender?

1

Obsah Úvod ....................................................................................................................................................... 3 O čem je a není gender?................................................................................................................ 4 Co s genderem ve škole?............................................................................................................... 5 Projekt Natoč vlastní film a dej (si) příležitost ...................................................................... 7 Mediální výchova a gender – zdroj inspirace pro moderní vyučování ......................... 8 Jak na gender… při mediální výchově....................................................................................... 9 Jak pracovat s metodickými oporami ..................................................................................... 10 Jak lze projekt modifikovat pro Vaši praxi ............................................................................ 22 Závěrem ............................................................................................................................................. 24

2

Úvod Genderově korektní vyučování, genderová analýza učebnic a odstraňování genderové segregace ve školství. Že tyto pojmy slýcháte ze všech stran? Máte z nich obavy? Přijdou vám nepodstatné z hlediska toho, co je posláním školy? Zjistili jsme, že žáci a studující se genderu nebojí. Naopak, na rozdíl od dospělých mají větší odvahu věci přímo pojmenovávat. Dali jsme jim do ruky nástroj, kterým o společenských problémech rádi a často komunikují. Film a média. A? Ukázalo se, že teenageři o genderové problematice pojem rozhodně mají. Chtělo by to tedy nezaspat a začít k genderu ve škole přistupovat seriózně. Jinak se děti brzy začnou bát nás dospělých, kterým zatím, zdá se, genderové nerovnosti vrásky nedělají.

3

O čem je a není gender? Mnoho lidí, včetně pedagogů a pedagožek, se domnívá, že cílem genderového přístupu je převracení mužských a ženských rolí, smazávání rozdílů mezi chlapci a dívkami, výroba osob „bez pohlaví“ nebo přímá propagace homosexuality. Tak tomu skutečně není. Ve veřejném mediálním prostoru se však tyto mýty hojně objevují a jejich šiřiteli jsou i velmi známé a vážené osobnosti z řad pedagogické obce. Genderová filosofie je o tom, že by nikdo neměl být stigmatizován nebo znevýhodňován jenom proto, že se chová, projevuje nebo smýšlí jinak, než diktuje kulturní norma „mužství“ a „ženství“. Příkladem takové normy je, že muži mají mít vyvinutou muskulaturu, věnovat se sportu, vydělávat spoustu peněz, nedělat si nároky na děti po rozvodu a přijímat odpovědnost za finanční situaci rodiny. Ženy a dívky zase mají mít ideální míry, být jemné, zdvořilé a upravené, respektovat nezákonné platové ohodnocení a mají chtít především zakládat rodiny, nedotknutelnou sféru seberealizace. Problém určitě není, že to spoustě lidem takto rozdělené vyhovuje (tedy kromě případů spojených s přímým porušováním práv). Problémem spíše je, že příkoří zažívají ti, kteří se s normou z nějakého důvodu neztotožňují. Kromě toho, realita za kulturní normou značně pokulhává. Od dob 2. světové války začaly ženy vstupovat do práce ve velkém. Dvojí příjem se stal žádoucím standardem pro většinu západních rodin. Od devadesátých let (v ČR) se začalo upozorňovat, že ačkoli ve sféře placené práce ženy svůj díl odpovědnosti přejaly, o domácnost a výchovu dětí se s nimi nikdo dělit nezačal. Společenská očekávání zůstávají zamrzlá na bodu, který nemá daleko k poměrům před První republikou. Přečtete-li si texty prvního českého feministy Tomáše Garrigue Masaryka, zjistíte, že jsou aktuální až běda. Genderová rovnost a genderová citlivost ve školství tudíž nejsou nic nového. Žádný experiment sociálního inženýrství, žádný umělý výmysl diktovaný shora. Pouze vývoj ve vnímání rolí muže a ženy, který by bylo - nejpozději od Masaryka – nanejvýš žádoucí začít brát vážně. Připomeňte si, jak nelehce se bojovalo za černošská práva, jak rychle se ujaly myšlenky „podřízené židovské rasy“, nebo jak sveřepě katolická církev bránila ženám ve výkonu některých úřadů. Vybavte si masakry spojené s čarodějnickými procesy a vzpomeňte na postavy, které byly v historii upalovány za pokrokové názory. Přesto chtěly obětovat svůj život za to, že se třeba příští generace budou mít lépe.

4

Co s genderem ve škole? Škola je v našich podmínkách alfa a omega výchovně-vzdělávacího procesu. Formuje lidi tak, aby po všech stránkách co nejlépe obstáli ve společnosti. Může se tak stát prostorem, kde se do omrzení budou reprodukovat ideály zakřiknutých poslušných dívek, které se nehodí pro techniku ani matematiku a které posléze na trhu práce téměř jistojistě zažijí diskriminaci. Také se může stát prostorem, kde se rozvíjejí chlapci k péči o děti jako k sféře života, která není o nic méně prestižní ani náročná než placená práce. Škola může vytvářet všestranné silné osobnosti z řad dívek i chlapců, kteří se nebojí projevit slabost, strach, emoce, ale také odvahu a kritiku. Může podporovat jejich zdravé otevřené smýšlení, ale také odpovědnost za své vlastní chování. Může vysvětlovat, v čem spočívá nerovnost, nespravedlnost a předsudky a jak a proč se jich nedopouštět. Mohla by mluvit o rasismu, xenofobii, ale také o sexismu a homofobii. Jenže to předpokládá prohlédnout, jak naše společnost z hlediska nastavení genderových stereotypů a předsudků funguje. Tj. přijmout gender jako platnou a užitečnou perspektivu, která může nejen ve sféře školství předejít řadě úskalí, konfliktů a omylů. 

Věděli jste například, že: Vyučující věnují o 1/3 času více chlapcům? Dívky se častěji hlásí, ale chlapci jsou častěji vyvoláváni. Chlapcům je dán větší čas na odpověď, zatímco dívky jsou častěji při odpovědích přerušovány. U chlapců se toleruje neposednost a vyrušování, zatímco dívky jsou za totéž častěji napomínány. U chlapců se předpokládá, že na problém přijdou sami (odvodí si jej), zatímco u dívek se očekává, že se věci naučí zpaměti (Sloboda, 20071).



Dívky dosahují ve všech předmětech a na všech vzdělávacích stupních lepších známek než chlapci? Výzkumy ukazují, že lepší známky dívek jsou vyučujícími často zpochybňovány – jsou vnímány jako „šprtání“, tedy memorování bez pochopení podstaty a logiky učiva. Dívky tak navzdory dobrým známkám dostávají od vyučujících zpětnou vazbu, která zpochybňuje jejich schopnosti a výkon (Jarkovská a Lišková, 20082).



Někteří sociologové argumentují, že chlapci jsou školským systémem znevýhodňováni, neboť dosahují častěji pouze výučního listu, zatímco dívky získávají maturitní vysvědčení? Jenomže – chlapci postačuje pro dosažení určité výše příjmu nižší vzdělání než dívce. Ačkoli maturitu získá více studentek než studentů, ačkoli víc žen studuje i na univerzitách, dosahují dívky poté nižších platů v oborech, které se těší i nižší společenské prestiži (Jarkovská a Lišková, 2008, tamtéž).

1

http://kdf.mff.cuni.cz/~kekule/LS06/doplnky/sloboda_2_gender-a-skola_prednMFFUK_unor2007.pdf 2 http://sreview.soc.cas.cz/uploads/02c86f73cf4e2848979710541c3a7261a8b6847d_513 _2008-4JarkovskaLiskova.pdf

5



Současný rozdíl mezi mzdou mužů a žen je téměř ¼?

Že Vám přesto všechno nejsou sympatické kvóty a snahy o přepisování učebnic? Jednoduše řečeno, myšlenky, které se lidem opakovaně vysvětlují bez valného úspěchu, nakonec tato opatření vyvolají. Nejsou špatná, jen mohou vyvolávat dojem, že jde o tlačení věcí do nepřirozené polohy. Jenže zkusme si obrátit perspektivu – nezažívají náhodou tlak například ženy samoživitelky, které mají všechny předpoklady pro dobře placenou vedoucí pozici, ale nezískají ji jenom kvůli genderovým „skleněným stropům“? Není to, že se mnohdy pohybují na hranici chudoby bez ohledu na své přirozené schopnosti, poněkud zvrácené? Studijní texty se „přirozenému stavu“ taky poněkud vymykají. Zkuste namátkou prolistovat dějepisnou učebnici. Dozvídáte se něco o životě žen v naší historii, nebo si děláte přehled o panovnících a bojovnících? Zkuste si představit, o jakých „panovnících“ a „bojovnících“ současného světa se bude psát v učebnicích za 50 let? Chcete, aby Vaše děti a vnoučata měly o světě takovouto představu?

6

Projekt Natoč vlastní film a dej (si) příležitost Centrum Kašpar napsalo pilotní regionální projekt proto, aby měli možnost komunikovat o genderu ti, kteří jsou v rámci debat o ,genderovém zcitlivování vzdělávacího procesu‘ zpravidla v pozici objektů - tedy těch, o kterých se mluví a za které se mluví. Často slýcháme: „Nenecháme své děti poškozovat těmi genderovými výmysly.“ Jenomže právě děti vnímají genderové stereotypy a předsudky daleko intenzivněji než jsme my, socializací opracovaní dospělí, vůbec ochotni připustit. Ptají se: „Maminko, proč tatínek nemusí mýt nádobí?“ Nebo: „Tati, až budu velký, chci taky vydělávat víc než máma“. Když vyrůstají jen s jedním rodičem, nechápou, proč je na ně ad hoc nahlíženo skrz prsty jako na děti „z neúplných rodin“. Hlavní motivací tedy bylo objasnit genderové souvislosti nejmladší generaci. Náš tým vypsal pro studující škol soutěž o originální filmový námět na genderová témata – domácí násilí a vztahy v rodině, postavení kluků a holek na školách, kyberšikana, postavení sexuálních menšin a další. Soutěž měla tři kategorie – pro žáky a žákyně základních, středních a vysokých škol. Soutěžící autor či autorka v soutěži vždy současně reprezentoval svou školu. Odborná porota vybrala tři nejlepší náměty (1 za každou kategorii), které byly následně zfilmovány pomocí profesionálního štábu. Děti, jejich spolužáci i pedagogičtí pracovníci/pracovnice byli celou dobu při tom – jako střihači, režisérky, herečky, fotografky či komparzisté. O nejpoutavějším filmu rozhodlo publikum prvního genderového filmového festivalu v ČR, který proběhl exkluzivně za účasti známých mediálních tváří v dubnu 2016. A proč o tom všem mluvíme? Možná, že díky úsilí dětí a teenagerů nakonec kvóty přestaneme potřebovat… Jenže jim k jejich vyjádření a ovlivňování světa musíme dát příležitost (pokud možno rovnou). Jednou z bezpečných ploch pro sebevyjádření a sdílení hodnot genderové rovnosti představuje mediální výchova.

7

Mediální výchova a gender – zdroj inspirace pro moderní vyučování V čem tkví účinek vzdělávacího procesu v případě projektu „Natoč vlastní film“? Totiž že vlastně neprobíhá ve školní budově. Dělá se při něm mediální výchova, a řeklo by se, že velmi sofistikovaně, jenže právě to, že se děje s vyučujícími a spolužáky mimo tradiční výukový proces, ji činí speciální. Ale to samo o sobě by nestačilo. Druhá věc je, že projekt iniciovala nezisková organizace a vzala si k sobě 2 partnery – rovněž neziskovky. Polskou organizaci Konsola, která se specializuje na genderové kampaně, a Filmový klub Liberec, který na Liberecku už deset let dělá profesionální filmovou tvorbu, ale očima dětí. Dohromady tak projektový tým dokázal nabídnout školám to, v čem se dá výuka obohatit, aniž by jim kázal, jak mají dělat svou práci. Všem členům a členkám Centra Kašpar je jasné, že školy prostě nemají na všechno čas. Jenže zrovna na gender by si čas měli udělat všichni. Je totiž o výchově k občanství, nebo spíš lidství v tom nejryzejším významu. Třetí podmínkou pro úspěšnou aplikaci genderu na poli mediální výchovy je zprostředkování základního povědomí dětem, které si pod pojmem „gender“ zatím nic nepředstaví. Pozor, to, že neznají tohle slovo, neznamená, že se nesetkali s genderovou výchovou, nestaly se obětí genderově podmíněné šikany, že doma nesledují genderově stereotypní role maminky a tatínka, nebo že si neuvědomují hloubku genderového bezpráví. Často jim jen chybí pojmový aparát pro uchopení těchto zkušeností. Pokud se totiž o něčem ve veřejném prostoru nemluví, může to být pro děti signál, že problém neexistuje (což u dětí často vyvolává pocity individuální nepatřičnosti či nezařaditelnosti do systému). Případně pokud se o něčem ve společnosti hovoří negativně, může to být pro děti tím spíš signál pociťované si nepřipouštět, anebo přejít rovnou do revolty. A ta pak bývá ze strany dospělých nazírána s úžasem. Co se to s tím klukem/holkou děje? V projektu „Natoč vlastní film“ jsme základní povědomí o genderu a jeho nejběžnějších souvislostech a nejzásadnějších dopadech načrtli během 90 minut dlouhé interaktivní besedy. Z toho 30 minut bylo věnováno již samotné aplikaci tématu do mediální praxe. Děti měly možnost vzít do rukou techniku (kameru, mikrofon, zvukařská sluchátka) a zhotovit se spolužáky/spolužačkami improvizovanou anketu na genderové téma. Jaké byly dopady? Na besedách mladí lidé jednoznačně zavnímali, že gender je jejich téma. Že to nejsou lektoři a lektorky, kdo o něm mají nějaké nedostupné vědění. Gender je ideální prostředek pro jejich sebevyjádření, pochopení pocitů vzdoru a následné kultivace chování.

8

Jak na gender… při mediální výchově Cílem dosavadního textu bylo Vás naladit na téma a inspirovat. V každodenní pedagogické praxi čelíte obvykle omezenějším podmínkám a prostředkům, než jaké jsme pro zapojené školy měli v pilotním projektu my. Pokud jste se ale rozhodli, že gender v mediální výchově u Vás zúročíte, rozhodně nejste bez zdrojů. Ve složce, kterou držíte v rukou, naleznete několik metodických opor pro realizaci obdobného „projektu“, jakým je Natoč vlastní film. 1) Powerpointovou prezentaci jako základ pro genderovou interaktivně vedenou besedu; 2) materiály, na které beseda odkazuje a které v jejím programu zúročíte: a) Pracovní listy „Adámek“ a „Evička“ b) Výukové video „O dvojčatech“; 3) ukázky nejzdařilejších dětských filmových námětů, které se ucházely o prvenství v soutěži; 4) 3 finálové snímky za každou kategorii soutěže a 1 dokumentární film o vzniku snímků; 5) autobiografické video semifinalisty Jana Syrovátky; 6) dětské video-ankety na genderová témata.

9

Jak pracovat s metodickými oporami Ad. 1) Jako každá powerpointová prezentace, ani tato neobsahuje doslovný přepis toho, co má být v rámci besedy řečeno. Jde pouze o záchytné body, kostru. Rámcově by v programu besedy měla být obsažena tato témata: - Vymezení vztahu pohlaví a genderu - Vysvětlení „genderové socializace“ a „genderových rolí“ - Praktické ukázky „genderových stereotypů“, „genderoých předsudků“, „genderové diskriminace“ (sexismu) - Poukázání na závažnost společenských dopadů stávajícího genderového řádu - Apel na kritické myšlení a samostatné uchopení tématu - Výzva k zpracování genderových otázek mediálním formátem Doporučujeme, aby se genderové besedy ujala osoba z Vašeho týmu, která disponuje alespoň rámcovým genderovým vzděláním, aby dokázala s materiálem aktivně pracovat – a aby současně neuvědomovaně neprohlubovala genderové nerovnosti. Pokud si v tomto bodě nejste jisti, neváhejte nás kontaktovat pro konzultaci3. Můžeme Vám předvést ukázkovou metodickou hodinu pro Vaše vyučující. Eventuálně zrealizujeme besedu pro Vaše žáky a žákyně jako externí organizace. Doporučujeme však spíše první variantu – know-how zůstane uvnitř Vašeho týmu.

3

Veškeré kontakty naleznete v tiráži publikace.

10

Ad. 2) V PPT prezentaci naleznete zřetelně vyznačená místa, která poukazují na programové včlenění: a) pracovních listů; b) výukového videa O dvojčatech. S pracovními listy doporučujeme metodicky pracovat následujícím způsobem: 1. Děti dostanou rozdané pracovní listy, aniž by tušily, že v oběhu jsou dvě různé verze listů („Adámek“ a „Evička“). Proto při zadávání úkolu pracujeme s neutrálním termínem „dítě“. Pokud Vaši žáci a žákyně sedí v lavicích po dvou, ideální je, aby do lavice dostali dva Adámky, nebo dvě Evičky. Předejte jim instrukci, že u popisu dítěte mají co nejméně používat popisná přídavná jména typu „plešaté“ nebo „oblečené“, ale spíše se zaměřit na to, jak na ně dítě působí jako osoba. Příklady ale neuvádějte, ať nenavádíte. Na úkol ponechte maximálně 5 minut. Pak listy vyberte. 2. Mezitím, co kolega či kolegyně vyhodnotí pracovní listy, objasněte dětem pointu cvičení. Výzkumy ukazují, že když víme pohlaví dítěte, okamžitě od této informace odvozujeme jeho domnělé vlastnosti. Např. dívky popisujeme jako „malé“, „drobné“, „roztomilé“. Chlapce jako „zvídavé“, „čilé“, „statné“ apod. Jestli informace o pohlaví ovlivnila i úsudek Vaší třídy, máte nyní šanci se přesvědčit. Kolega/kolegyně totiž zatím porovnává, jaká jsou nejčastější přídavná jména uváděná u Evičky a jaká u Adámka. Existují v popisech skutečně rozdíly? 3. Otázka pro třídu poté zní: Čím to může být? Vždyť jde prokazatelně o dvě stejné fotografie! Cvičení má poodhalit, v čem spočívají genderové stereotypy, eventuálně genderové předsudky. Děti mají šanci se o jejich existenci přesvědčit na vlastní kůži, protože jim prostřednictvím vybraných pracovních listů názorně ukážete, že celá třída ve skutečnosti popisovala jedno a totéž dítě. Poznámka: V našem pilotním projektu jsme uspořádali 9 besed. Ve všech třídách se výzkumy potvrdily – děti popisovaly Adámka spíše adjektivy spojovanými s tradiční maskulinitou a Evičku spíše s adjektivy spojovanými s tradiční femininitou. Poznámka č. 2: Závěrem cvičení je možné odtajnit dětem nejen to, že ve třídě formou pracovních listů „obíhalo“ jedno jediné dítě, které se jen pokaždé jinak jmenovalo. Můžete dát hlasovat také o tom, zda je na obrázku ve skutečnosti chlapec nebo dívka. Prozradíme Vám proto, že na fotografii je tříměsíční holčička. (V rámci hlasování na pilotních besedách jednoznačně dominoval názor, že jde o chlapce.)

11

Výukové video využívá filmové zkratky k demonstraci dopadů tlaku genderového řádu na chlapce (muže) i dívky (ženy). Vhodné je po skončení videa rozvíjet otázku, kterou video končí: „Mohly se jejich životy vyvíjet jinak?“ Dále je možné navazovat: „Pokud ano, jak?“ „Co by se muselo stát?“ „Jaké faktory přispěly k tomu, že dětem, kterým paní učitelka ve školce předpovídala šťastný život, se ve skutečnosti nevyvedl podle představ?“ Smyslem návazné diskuse samozřejmě není svádět osud bezbranných lidí na všemocný tlak společnosti a okolí. Současně je však vhodné dětem zpochybňovat eventuální představu, že pokud by se kluk i holka chovali tak, jak se má, nic takového by se jim nestalo. Je dobré naznačit, že mnohdy v praxi nejsme dostatečně silní, abychom dokázali tlakům okolí čelit. Například nemáme oporu v rodině, přátelích, nikdo se nás nezastane, naopak nám alternativní cestu rozmlouvají. Stane se, že narazíme na genderové odsudky i tam, kde by rozhodně být neměly – u vyučujících či zaměstnavatelů. Je třeba vědět, co se může stát, být na to připraven/a a umět se bránit. Dvojčata v našem filmu mají tu smůlu, že vlastně vůbec netuší, čím se jejich život takto „porouchal“. Nemohou tudíž získat ponaučení z předešlých zkušeností, když nevědí, jak také může genderový řád působit. Vaše třída bude mít po besedě oproti nim znatelný náskok.

12

Ad. 3) Jakmile se v programu besedy dostanete do fáze, kdy motivujete třídu ke zpracování genderového tématu mediálními formáty, jste již hodně blízko cíle. Neuškodí, když si Vy (ale případně i Vaši žáci a žákyně) přečtou, jak k podobnému úkolu přistoupili vrstevníci z jiných škol. Může jim to dodat inspiraci, odvahu. Nechcete-li však podporovat nápodobu, ponechte si materiály pro své samostudium. Nemějte však od svých studujících přehnaná očekávání. Náměty, které Vám předkládáme, se umístily mezi 10 nejlepšími. Ne každé dítě má literární talent, ovládá pravopis a dokáže se vyjádřit bez „autocenzury“ na papír. Výstupy některých dětí mohou v praxi připomínat spíše eseje či úvahy, ale to v zásadě vůbec není překážka. Do filmového námětu je lze rovněž adaptovat a důležité je především to, že se dítě nad tématem dokázalo kriticky zamyslet. Vezměte v úvahu také riziko, že některá témata mohou být pro děti citlivá například i z důvodu osobní zkušenosti – bohužel (domácí násilí, potlačování homosexuality). Usnadnit dětem můžete jejich úsilí i tím, že v zadání připustíte komiksovou či ryze výtvarnou formu zpracování námětu. Jinou formou motivace je šance pomoci svým námětem někomu jinému v obdobné situaci – dodat mu sebevědomí, sdílet zkušenost, předat poselství. Julie Dvořáková – WC (111 bodů, kategorie II., semifinále)

Tento námět by měl spíše než na rozdíly mezi ženou a mužem upozornit na to, jak může naše názory na druhé pohlaví vnímat malé dítě. Nemusí to být jen malé dítě, ale v tomto filmu by právě malý chlapeček vystupoval jako někdo s naivním pohledem na svět. Celý příběh by začínal záběry chlapečka, jak bloudí po různých místech (náměstí, park, kuchyň restaurace...). Najednou se zastaví před dvěma dveřmi. Na jedněch je obrázek panenky, na druhých panáčka. Dveře, které vypadají jako vstup na WC, jsou především symbolem pro svět pánský a svět dámský. Chlapeček se jako první rozhodne vstoupit do dámských dveří. Nikdo si ho nevšimne a on může nerušeně poslouchat rozhovory žen. Rozhovor začíná zcela nevinně, a to rozebíráním odstínu rtěnky jedné z žen. Žena se ale časem dostane k tomu, že se jí odstín vlastně vůbec 13

nelíbí. Nosí ho jen proto, že její naprosto nevšímavý manžel si ještě nevšiml signálů, kterými naznačuje, že by potřebovala novou rtěnku. Tím se rozhovor od rtěnky dostane až ke všem těm šíleným a nevkusným dárkům, jaké ženy od svých manželů dostaly. To už je chlapeček dost zmaten a rozhodne se vyzkoušet pánské dveře. Ani tam si ho nikdo nevšimne. Muži se nejdříve baví parodováním svých manželek. To přijde vážně vtipné i chlapečkovi. Chvíli se všichni baví nanášením imaginární rtěnky a upravováním imaginárních vlasů. Ovšem i tohle se zvrhne k pomlouvání ženského pohlaví. Muži si stěžují na to, že momentálně by mnohem radši byli doma, ale musí chodit po nákupech. Některé z nich ještě ke všemu čeká film, po kterém budou zase celý zbytek dne posluchat, jak je Johny Depp super. Chlapeček přestává rozumět i této debatě. Zmatek v jeho hlavě symbolizuje to, že scény se přepínají čím dál tím rychleji, pomluvy jsou stále hlasitější a všechno graduje a graduje. Nakonec chlapeček rychle vyběhne ze dveří, kde kolem něj všechno ztichne. Zadívá se na panenku a panáčka na dveřích. Krátce se zamyslí. Potom opatrně oběma symbolům odloupne hlavy a prohodí je. Panáček má teď hlavu panenky a naopak. Je to změna, která nejde poznat, podle chlapečka ale řeší vše. Když dokončí poseldní úpravy, otočí se směrem na kameru a výtězoslavně se usměje. Petra Chaloupková – Bude a bylo (120 bodů, kategorie II., semifinále)

Film je točen z pohledu hlavní postavy, kterou je asi osmnáctiletá slečna. Vše se odehrává v tmavé neidentifikovatelné místnosti bez jakéhokoli vybavení. Nejprve je všude jenom tma, slyšíme, jak postava (dále už pouze HP) mluví. HP: Přemejšlím, o čem bych přemejšlela kdyby jí nebylo. To je vlastně jedinej čas, kdy na ni nemyslím. Když přemejšlím o tom, o čem bych přemejšlela, kdybych nepřemejšlela o ní. Paměť je věc nehezká. Obzvlášť pak schopnost vybavovat si věci předešlé. Kéž by toho nebylo. Člověk sám sebe vlastně trestá. Je to taková nechutná odnož sebetrýznění. K tomu patří i fantazírování o tom, co by se stalo, kdybych jí to už konečně řekla. Vím, co by se stalo. Vím, co se stalo. Obraz se rozjasní, z rohu přichází postava, její kamarádka (dále K), sedá si naproti. HP reaguje na otázky vždy s krátkou odmlkou. K: Má to tady smysl? HP: Co? K: Jestli tu chceš být. HP: Jako kde? K: No tady přece! HP: To nezáleží na mně… K: Chtění? 14

HP: Já bych toho chtěla. K (důrazně) : Chci, abys šla pryč! Pryč odsud! Dělej něco! HP: A co přesně? Já jsem toho udělala už dost. K: Co já vím. Jdi třeba ke cvokaři. Kamarádka odchází, mezitím někdo HP položí ruku na rameno, kamera HP se otočí, spatří staršího muže, který si sedá do křesla. PS: O čem přemýšlíte? HP: Nevím… PS: Spíte dobře? HP: Hm… PS: Můžeme mlčet… (Chvíle ticha) HP: Když už to skončí? PS (koukne na hodinky) : Za třicet pět minut. Chcete prášky? HP: Jaký? PS: Antidepresiva. HP: Co to dělá? PS: Ále, to víte… Bude vám líp. HP: Ne, děkuji pěkně. HP vstává o odchází opačným směrem k dívce, jež stojí o pár metrů dál. HP dojde až k ní, stojí prkenně naproti sobě. HP nadále mluví velmi monotónně, nezaujatě. O: Můžu už mluvit? (Nedostane se jí odpovědi) O: Jsi v pohodě? (Stejná reakce) O: Zase to ale nemůžeš nechat jenom na mně. Jsme pořád stejný, jenom už to o sobě víme. HP: Jsi šťastná? O: Líbí se mi, jak je chytrej. HP: Jsi šťastná? O: Nevím, jestli teď můžu mluvit o nějakým pocitu štěstí. Nevím, jestli vůbec někdy budu splňovat tuhle definici. HP: Ráda bych, aby se na to zapomnělo, navždycky, ano? O: Na to už je trochu pozdě. HP se zasměje. O: Co je? HP: Nic nic. Když nad tím přemýšlím s odstupem, možná to byla jenom fascinace, ne zamilovanost. Jinak by to vydrželo napořád, ne? O: To jsou kecy. HP kamera se otáčí a mluví k publiku. 15

HP: Milé soubytosti, dnešním dnem byl konečně nastolen ten jediný správný chod společnosti. Právě dnešek se zapíše do dějin, konečně se nám podařilo napravit naše hříchy a zachránit heterosexuální obyvatele od záhuby, do níž se nezadržitelně řítila. Vaše víra od nynějška znamená toto: 1) Žena je dokonalou vševědoucí bytostí. 2) Muži si zaslouží pouze pekelné kotle, a nic než kotle. 3) Láska mezi mužem a ženou je nepřípustná a bude potrestána trestem nejvyšším. Z publika se vynoří starší muž (T) a žena (M) a směřují k HP. M: Ale ty jsi holka! HP: Já vím, mami. To se nepopírá. M: Neodmlouvej! HP: Matko… M: A co děti? Copak ty nechceš děti? HP: Já můžu mít děti. M: A jak bys to asi tak chtěla udělat?! Ty jí na to nic neřekneš? T: Já jen nechápu, co jsme udělali špatně... HP - kamera se rychle roztočí a zastaví se až na postavě, která je jejím alteregem (poprvé vidíme, jak hlavní postava vypadá). Sedí spolu na zemi. AE: Čau. HP: Čau. Takže ty jsi… (AE ji přeruší) AE: Jo, jsem. HP: To mám tak malej nos? AE: Vidíš, ne? HP: Hele, a když ty jsi já, tak jsi… AE: Nejsem úplně ty, jsem bi. HP: A proč tu vlastně jseš? AE: No, jsi tu ty, takže asi proto. HP: Hm, tak já radši půjdu… AE (volá za ní) : Drž se! Náhle se naprosto změní prostředí, HP se ocitne ve velké hale, která už na první pohled vypadá jako úřední prostor. Přijde k okénku, kde je jí podán dotazník s tím, že ho musí vyplnit. Na papíře je jediná věta s několika možnostmi: Vyberte zaměření: a) heterosexuální, b) homosexuální, c) transsexuální, d) bisexuální, e) asexuální, f) jiné (uveďte). HP zaškrtává políčko b) homosexuální, odevzdává papír úředníkovi. Úředník: Díky, to je vše. Zahněte támhle za roh, pak doprava, třetí dveře vlevo a přímo proti vám už budou porodní cesty. KONEC 16

17

Ad. 4) Jak lze náměty přetavit ve výsledky na poli filmové tvorby, napovídají 3 zhotovené krátké filmy. Opět jsou zde přiloženy především pro Vaši představu. Uznáte-li však za vhodné, lze s nimi zacházet jako s doplňujícími výukovými videomateriály v rámci programu besedy. Pokud se rozhodnete podělit se svou třídou jak o prvotní námět, tak o výsledek v podobě filmu, může to působit motivačně, dodávat sebedůvěru. Pokud řešíte, na koho se obrátit pro spolupráci na poli transformace námětů do hotových výstupů, obrátit se můžete např. na Filmový klub Liberec.

Ctíme názor, že jakmile začnete někomu vysvětlovat, o čem je určitý film, tak jeho potenciálního diváka/divačku i film samotný připravujete o to nejcennější. Nicméně v případě, že se rozhodnete naše studentské filmy využívat i jako metodická videa ve výuce, pak je na místě se jejich dějem dopředu zabývat. To proto, že cíle, které můžete jejich promítáním ve třídě sledovat, jsou rozmanité. Jakmile si definujete cíl Vaší hodiny/přednášky, kterou budete chtít zpestřit či obohatit puštěním filmu, bude se s tímto cílem vždy trochu modifikovat diskusněinterpretační část následující po projekci. S uchopením interpretačních linek jednotlivých snímků se Vám nyní proto pokusíme pomoci. Film „Dívka s velkým S“ (autorem Petr Kahan, 13 let) Tento snímek je, řekněme, základním materiálem, kterým můžete svou třídu vpravit do problematiky genderových stereotypů a předsudků. Otázky, které si klade hlavní hrdinka filmu, stojí obvykle na počátku procesu uvědomění si vše obklopujícího genderového řádu. Proč ženy dělají tohle, a nikoli toto? Proč muži dělají právě toto? Jakmile si člověk uvědomí, že je něco zvyklý vykonávat jen nebo převážně proto, že je taková činnost součástí obrazu o jeho pohlavní roli, dostaví se první pochybnosti o samozřejmosti a správnosti zavedeného uspořádání. Hlavní hrdinka Kačenka se rozhodla začít překračovat hranice vymezené právě tímto uspořádáním po svém – začala se vzdělávat v oblastech, 18

které obvykle ovládají chlapci a muži. Po náhodném setkání s učencem, kterému pomohla spravit jeho vůz, jí tento otevřeně smýšlející člověk dodal odvahu k překračování dalších hranic. A tak Kačenka nakonec zvítězila ve školních sportovních závodech, do té doby taktéž jednoznačně určených pro chlapce a jejich seberealizaci. Žánrově má „Dívka s velkým S“ blízko k pohádce. Využívá retro linek, díky nimž není úplně jisté, v jaké historické době se nacházíme. A toto znejasnění je cílené – genderové předsudky a stereotypy různého druhu totiž nepatří do dávno minulé historické doby, jak by se mohlo zdát. Některé jsme sice úspěšně překonali, ale jiné se zase sveřepě objevují. Film je tak vlastně aktuálním i nadčasovým dílem. Jako každý krátký film má nelehkou úlohu – vystihnout pointu a předat poselství na prostoru 15 minut. Logicky tedy využívá mediální zkratky. Vytknout tudíž snímku lze určitou šablonovitost či sklouzávání ke klišé. Ale to vždy záleží na tom, jaká je čí osobní zkušenost. Co je pro někoho klišé, pro jiného může znamenat prvně objevenou novou dimenzi. Genderově zcitlivělým osobám může například připadat nepatřičné (a tudíž stereotypní), že hlavní hrdinka se rozhodla emancipovat prostřednictvím typicky „mužských“ oblastí a nástrojů, nikoli svou vlastní, jinou, originální a genderově bezpříznakovou snahou. Jenomže co je pro někoho „mužská“ cesta, pro někoho jiného být vůbec nemusí. Závěr filmu, kdy je o Kačence řečeno, že si jako „Superdívka létá dodnes“, může pro někoho znamenat naději, že prolínání genderových rolí a překonání genderových hierarchií je možné. Pro jiné je poněkud cynickým smířením se se stávajícím uspořádáním. Supermani ani superdívky totiž v reálném životě nejsou, a i filmoví hrdinové tohoto ražení do značné míry vždy bojují s větrnými mlýny. S ohledem na výše řečené je po zhlédnutí filmu třídou vhodné zařadit do diskuse se žáky/žákyněmi například tyto otázky:         

O čem podle Vás film ve stručnosti je? Jak a při jakých činnostech se začala Kačenka poprvé ptát „proč“? Korespondují její „zjištění“ o fungování světa s Vaší zkušeností? V čem ano/ne? Jaké měla Kačenka možnosti vybočení z předem nalikované genderové role? Jaké si z nich zvolila? Jak podle Vás film dopadl? V čem vidíte poselství filmu? Umíte si představit nějaký genderově provokativní dějový zvrat v tomto filmu? Jak by mohl vypadat film, v němž si otázky začne analogicky pokládat chlapec podobného věku jako Kačenka?

Film „Bakalářka“ (autorem Jakub Müller, 16 let) O poznání kontroverznější snímek než Dívka s velkým S Vám nabízí široké pole využití. Nezaměřuje se striktně na problematiku genderu. Spíše tuto otázku vnáší do širšího pole společenských nerovností, předsudků, stereotypů a důsledků xenofobního myšlení. Kriticky se vypořádává také s postavením autorit a vůbec

19

s otázkou držení „moci“ ve společnosti. Hodí se proto i do přednášek týkajících se homofobie, náboženství, otázek národní identity a dalších oblastí. Film je o dvou studentech, kteří přijíždějí na polský venkov zrealizovat terénní výzkum ke své bakalářské práci. Metodou sociálního experimentu zjišťují, jaké jsou postoje zdejších lidí vůči homosexuálním párům. Předstírají proto dva muže žijící v homosexuálním svazku, přičemž jeden z nich se prezentuje jako gravidní. Ve filmu jsou místními nejprve srdečně přijati. Po „zásahu“ v podobě proslovu církevní autority obyvatelé vesnice překvapivě rychle zcela obrací svůj postoj vůči novým sousedům a snímek dopadá tragicky. Žánrově by se dal snímek charakterizovat jako drama s prvky parodie. To, že je zasazen do polského kulturního kontextu, navíc do malé nábožensky konzervativní vesnice, vnímali někteří již ve fázi natáčení filmu, poněkud nepatřičně. Zaznívaly připomínky, zda by nebylo dobré věnovat se kontextu tuzemskému a nevyvolávat tak ve vedlejším důsledku dojem, že představované stereotypy a předsudky se Česka netýkají. Protiargumentem budiž, že každý snímek (o to více krátkometrážní) musí být dějově situován pokud možno co nejpřímočařeji. Zadruhé, v procesu natáčení jsme ve všech případech ctili představu autorů námětů. Volba polského kulturního kontextu může mnohé sdělovat o tom, jaký je mediální obraz polské vesnice u současné generace náctiletých. Nepochybně je stereotypní. Ale to právě umožňuje znovu vznášet provokativní otázky. Jinou výhradou by mohlo být, že film je stereotypním zobrazením církve v jejích nejradikálnějších postojích. Oponenturou budiž, že církev ve filmu pouze reprezentuje moc společenských autorit. Podobný vliv mohou mít (a také mají) na masy lidí rovněž instituce školské, zdravotnické a další. Důležité je věnovat pozornost samotnému vztahu „manipulátor“ – „manipulovaný“. Otázka zní, jak je možné, že se mnohdy tak rychle radikalizujeme a zapomínáme na ideály humanity? Snímek tak nemá upevňovat mýty, nebo znevažovat něčí postavení. Má zvyšovat citlivost dětí k společenským nespravedlnostem, podněcovat kritické myšlení. Jako otázky do diskuse doporučujeme například následující:       

Jak byste v krátkosti vyložili děj filmu? Proč myslíte, že se odehrává v Polsku? Domníváte se, že by se něco takového skutečně mohlo stát (v Česku)? Jaké je podle Vás postavení homosexuálů v Česku? Mají stejná práva jako heterosexuálové? Myslíte, že obyvatelé venkova mají v hlavách více předsudků než obyvatelé větších měst? Umíte si představit jiný dějový zvrat ve filmu, než je vystoupení faráře v kostele, který by ale vedl ke stejným důsledkům? Byla ve filmu nějaká postava, která se udržela mimo důsledky stádovitého myšlení?

Vzhledem k tematickému spříznění je možné po diskusi využít také další materiál, jenž naleznete v této složce: autobiografické video studenta Jana Syrovátky.

20

Film Superhrdina (autorem Štěpán Kučera, 23 let) Na první pohled Vás možná ani nenapadne, proč jej řadíme mezi „genderové“ snímky. Není zdaleka tak výrazově explicitní jako první dva. O to pečlivěji je třeba číst jemné nuance a skrytá poselství. Velmi stručně shrnuto je snímek o chlapci, který je ve třídě svými vrstevníky šikanován. V soukromí svou roli outsidera obrací – je „superhrdinou“, který po smrti otce spolu se sestrou pečuje o imobilní matku. Jak je patrné, také v tomto díle se autor kriticky vypořádává s mocensky nerovnými vztahy (šikana). Pravdou je, že (možná navzdory očekáváním diváků/ček) ve filmu nepřichází dějový obrat v té podobě, že by hlavní hrdina sebral veškerou svou odvahu a sílu, kterou nepochybně má, a terorizujícím vrstevníkům se nějakou formou postavil. Tato linka v zásadě zůstává nevyřešena – otevřena. Převrstvena je linkou druhou – povinností péče, zodpovědností vůči rodině. A právě tam krystalizuje genderová problematika. Závazky péče, ať už o děti či nemocné, jsou v naší společnosti úzce spjaty s kulturní rolí dívek a žen. To, že film soustřeďuje svou pozornost právě na chlapce v této nezvyklé roli, může být samozřejmě opět vnímáno jako stereotyp – vždyť jeho sestra se také stará, je také superhrdinka, ale u ní na hrdinský rozměr nikdo neupozorňuje (neboli o ní film není – naopak ona sama o svém bratru vypráví s úctou a obdivem). V logice naznačené u popisu prvního snímku „Dívka s velkým S“ však můžeme v počínání chlapce na druhou stranu spatřovat emancipaci překračováním tradičních genderových hranic. Hrdinství je obecně ve filmu představeno v rovině, na kterou v „mužském“ světě, spojovaném s okázalou prezentací výsledků a výkonů ve veřejné sféře, nejsme zvyklí. Film využijete samozřejmě i jako obecnější materiál z oblasti sociální prevence. Kam může vést šikana? Jakých může nabývat podob? Proč se vyplatí nezůstat vůči takovému jednání lhostejní? (Kolik kroků dělilo hlavního hrdinu od dobrovolné smrti skokem do rušné vozovky…) Snímek zprostředkovává varování před ukvapeným hodnocením člověka a jeho kvalit podle vizáže či podle na první pohled zvláštního chování. Otázky, kterými může vést diskusi se studenty/studentkami po skončení projekce, mohou být například tyto:        

Jak byste stručně popsali děj filmu? Kde všude se ve filmu objevuje hrdinství? Je podle Vás hlavní postava obětí šikany? Podle jakých znaků to lze určit? Proč se v hlavním dějovém zvratu rozhodne hlavní hrdina nespáchat sebevraždu? Jaké by mohly být alternativní dějové linky? Dokážete si představit druhý díl filmu? Měli byste odvahu Jonášovi pomoci? Jak byste to udělali? Myslíte, že se v naší společnosti více cení hrdinství žen, nebo mužů? V jakých sférách jsou tato hrdinství u mužů a žen obvykle prezentována? Kdo je pro Vás superhrdina?

21

Jak lze projekt modifikovat pro Vaši praxi Obecně tak, abyste dosáhli cílů, které sledujete. To jinými slovy říká, že byste si měli vzdělávací cíle předem definovat. Udělejte si také přehled o časových možnostech a materiálních zdrojích. Následně je nepřeberné množství variací, jak můžete modifikovat pilotní projekt „Natoč vlastní film“ pro Vaše účely a na míru potřebám. Například: Jestliže vnímáte, že jedna beseda je pro seznámení s genderovou problematikou svým rozsahem nedostatečná, vyberte další již existující filmové snímky, které pracují s genderovými tématy, a zařazujte je průběžně do výuky např. občanské výchovy. Ač se Vám může zdát, že žádné takové filmy neznáte, zkuste se zamyslet nad oblastmi praktické aplikace genderu – filmy na téma společenského vyjednávání jiné než heterosexuální orientace, domácího násilí nebo nerovné dělby práce, ať už v domácnosti nebo v placeném zaměstnání, jistě znáte. Je jen zapotřebí zúžit při jejich sledování optiku a pomoci jak sobě, tak Vašim studujícím pochopit příčiny a zdroje problémů, o nichž tyto filmy hovoří. Obvykle stojí v pozadí genderové uspořádání společnosti, které některé osoby zvýhodňuje a jiným naopak staví do života bariéry. Jenže obvykle to ne dostatečně bereme na vědomí. Pokud nemáte šanci oslovit ke spolupráci organizaci či externí osobu, která Vám pomůže s transformací námětů do filmové podoby, zvolte pro „přetavení“ námětů například dramatické ztvárnění. Vybrat ty nejlepší náměty Vám může pomoci anonymizované celoškolní hlasování (čímž současně zvyšujete povědomí a zájem u celé školní populace). Následně mohou být vybrané náměty přiděleny jako úkol pro autorské týmy k divadelnímu nastudování. Ve formě hraných scének mohou být poté prezentovány na besídkách, v rámci projektových dnů, dětského dne aj. Rozhodně však neponechávejte autorská uskupení „svému osudu“. Každá skupina bude potřebovat Vaše metodické vedení, aby se nevytratila tematická linka, poselství, ale také chuť a motivace k dlouhodobější práci, kde výsledek není hmatatelný okamžitě. Je možné posunout soutěžní klání či samotnou přehlídku výsledků na „regionální“ úroveň, například prostřednictvím spolupráce s ostatními školami.

22

Ad. 6) Plnohodnotným výstupem může být pro Vaše potřeby i formát již zmiňované ankety. Nominované štáby budou mít za úkol zjistit o předem definovaných základních tématech názory či povědomí u populace školy, případně u široké veřejnosti. V případě anket není zdaleka tak náročný proces výroby, ani postprodukce natočeného materiálu. Kromě toho i ankety představují divácky populární, pro mladou generaci dostatečně přijatelný formát. Nezapomínejte využívat možnosti internetové doby – zveřejňování výstupů na školním youtube kanálu či sdílení na FB (za současného ošetření souhlasu zákonných zástupců/kyň). Jak mohou vypadat velmi jednoduché improvizované ankety na genderová témata, se můžete podívat v naší složce. Jde o ankety, které vznikly přímo v rámci konaných besed.

23

Závěrem Tento materiál svým rozsahem a obsahem neaspiruje na metodickou příručku mediální výchovy. Takových ostatně máte k dispozici nepřeberné množství. Příručky jsou nepochybně daleko více vyčerpávající – ale někdy bohužel i ve smyslu vyčerpání z únavy. Cílem našeho textu bylo Vás spíše osvěžit a naladit. Věříme totiž ve Vaši vlastní iniciativu a fantazii, bez které se vyučující mediální výchovy tak jako tak neobejde. S genderem navíc platí více než jinde – méně je více. Pro prvotní vysvětlení nemá smysl zabíhat do podrobností, ty jsou pro „fajnšmekry“. Pokud se Vám na základě našeho vodítka podaří vymyslet a uskutečnit ve Vaší škole zajímavý atraktivní program, který dětem navíc umožní vybočit s myšlením do nesamozřejmých perspektiv, je to pro nás plnohodnotné zadostiučinění. Držíme Vám palce a nabízíme konzultační i metodickou výpomoc. Tým Centra Kašpar

24

V Liberci vydalo Centrum Kašpar. 2016 – 25 s. – 29, 7 x 21 cm Proč Centrum Kašpar Centrum Kašpar se ve své nabídce služeb specializuje na propojování genderových otázek s mediálními formáty. Pracujeme přitom nejen se vzdělávacími institucemi a dětmi, ale také se zaměstnavateli a těmi, kdo práci z důvodu genderových nerovností na trhu práce obtížně nacházejí. Kromě výukových materiálů, které nyní pročítáte, se v našem portfoliu můžete setkat například s firemním teambuildingem s názvem „Filmový štáb“, nebo s tzv. audiovizuálním profilem. Pokud Vás podobné otázky zajímají a chcete s námi spolupracovat, neváhejte se na nás obrátit. Naším cílem i radostí je propojovat v regionu síly a zdroje při sledování společného zájmu. Kontakty: Centrum Kašpar, z. s. Kašparova 73 463 12 Liberec 25 - Vesec Jana Benešová, PhD. Genderová metodička Email: [email protected] Mgr. Jana Matyášová Genderová auditorka Email: [email protected] Bc. Jan Myšák Mediální specialista Tel.: [email protected] ISBN: 978-80-906059-3-0

25