OBSAH strana
Část A Cvičební program odborů sokolské všestrannosti po roce 2000
1
Část B Úvod Úkoly a cíle činnosti ženských složek odboru sokolské všestrannosti Charakteristika pohybového obsahu cvičení ženských složek Program cvičení ženských složek – 5 základních směrů 1/ Cvičení s využitím nářadí 2/ Různé formy cvičení s hudbou 3/ Rekreační forma sportovních her 4/ Atletika 5/ Sezónní činnost Cvičební program dětí předškolního věku Cvičební program zdravotní tělesné výchovy Závěrečné slovo
5 5 7 9 9 10 12 13 14 18 24 26
Cvičební program odborů sokolské všestrannosti po roce 2000 ČÁST A Osnova : 1. Historický úvod 2. Vymezení poslání T.J. v programu ČOS jako rozhodujícího článku v jeho realizaci 3. Současné rozdělení činnosti na sokolskou všestrannost a sporty, charakteristika programu všestrannosti jako celoživotního programu 4. Charakteristika pohybového obsahu – univerzální, výběrový 5. Převažující charakter činnosti v oddílech všestrannosti tělocvičných jednot 6. Organizační formy a etapy cvičebního programu – pravidelné a příležitostné 7. Podmínky realizace cvičebního programu Cvičební program odborů sokolské všestrannosti se odvíjí od Tyršovy tělocvičné soustavy, založené na čtyřoborovém začlenění tehdy známých cvičení, naplňujících ideu antického pojetí sportu – kalokagathie, neboli usilování o jednotu tělesné a duševní dokonalosti. To je výchozí princip cílů a kriterium k posuzování výsledků programu České obce sokolské. Sokolská všestrannost je jedním z nosných součástí programu České obce sokolské,který tvoří provázaný komplex tělocvičných, sportovních, kulturních a společenských činností. Realizace a spojování těchto aktivit do celku se děje především v tělocvičných jednotách. Ty jsou nejen základem organizačního uspořádání v ČOS, ale především skutečným nositelem programu. Proto především ony mají právo a povinnost v rámci platných stanov a na základě místních podmínek koordinovat a upravovat míru zastoupení jednotlivých činností. Z poslání tělocvičných jednot, které tvoří Českou obec sokolskou vyplývá, že jádrem programu jsou především ty činnosti, které jsou sice cíleně zaměřeny na fyzickou stránku lidské osobnosti, ale současně zprostředkovaně působí i na rozvoj stránky duševní při respektování zdravotních zásad. Jde o cvičení a sportování, kdy hranice mezi oběma pojmy se v praktickém životě stírají. V zájmu kvalitnější metodické pomoci, průhlednějších toků finančních dotací ze státního rozpočtu a vazeb na organizačně metodické normy sportovních svazů se při obnovení sokolské organizace vytvořily dva metodicko organizační mechanismy a to sokolská všestrannost a sporty. Nejde tedy o zásadní rozlišnost v obsahu pohybových aktivit, ale jen o částečně jiné sportovní cíle – o jinou organizačně metodickou návaznost na partnery mimo ČOS – především na příslušné sportovní svazy a jimi řízené postupové sportovní soutěže. Přesnou hranici mezi mírou zastoupení těchto dvou forem v programu ČOS nelze stanovit. Jde jen o vymezení určitého pásma, ve kterém na sebe navazují svým základním posláním a časovým vymezením cílů. V praxi to například znamená, že oddíly rekreačních sportů statisticky podchycované u sokolské všestrannosti mají obdobné poslání jako družstva veteránů, či nejnižších postupových soutěží u sportovních oddílů. Sokolská všestrannost jako jeden ze základních ideových cílů je programovou cestou, cílem ke kterému směřujeme, ale nelze ho nikdy zcela dosáhnout. Ve svém širším pojetí znamená směr k vyvážené kultivaci tělesných a duševních schopností člověka na pevném mravním základu. V užším pojetí jde o takové zaměření pohybového obsahu, aby účinky cvičení a sportování příznivě působily na vývoj a optimální udržení schopností lidského organismu. V tom smyslu nejde jen o výcvik vysoce specializovaných dovedností, které jsou především cílem větší části sportovních oddílů, ale o podřízení účinků obsahu cvičení principům zdravotně orientované zdatnosti.
Tou rozumíme rozvoj resp. udržení svalové zdatnosti, kardiovaskulární a aerobní zdatnosti, kloubní flexibility spojené s přímým držením těla a odstraňováním svalových dysbalancí, ovlivňování příznivého složení těla z aktivní svalové a záložní hmoty včetně ovlivňování výživy a pitného režimu. To vše na základě ověřených norem a standardů. Z uvedeného vyplývá, že zdravotně orientovaná zdatnost je hlavním programovým cílem pohybových aktivit odborů sokolské všestrannosti a sportovních oddílů, které se specializovaně
nepřipravují na vrcholové individuální či skupinové výkony. Zároveň je patrné, že je v kompetenci tělocvičných jednot, aby posoudily, do které organizačně metodické struktury své oddíly – odbory zařadí, především podle jejich poslání. Pojem sokolská všestrannost je termínem, který na jedné straně vymezuje určitou oblast s vlastními organizačními, ekonomickými a metodickými pravidly a na druhé straně je ideovým cílem výsledku působení spolku v oblasti pohybové aktivity. Není organizačně přesný ani propagačně přitažlivý. Proto tělocvičné jednoty, podle místních zvyklostí a podmínek, mohou volit pro své oddíly podružný název, který je přiměřený, atraktivní a pro veřejnost srozumitelný – například oddíl sportovní všestrannosti pro žáky. Cvičební program sokolské všestrannosti je tvořen řadou sportovních aktivit, cvičení, pobytu a sportů v přírodě a dalších pohybových činností, jež jsou někdy i na hranici umělecké sféry – například pohybové skladby. Je prezentován i uskutečňován v pravidelných cvičebních jednotkách jednou až třikrát týdně a vrcholí zpravidla v soutěžích, nebo na příležitostných akcích jako jsou tábory, výlety, akademie apod. I v programu sokolské všestrannosti jsou soutěže významným motivačním činitelem, jsou to typické soutěže sportu pro všechny. Tím rozumíme takové soutěže, kdy sice jde o porovnání výkonnosti a vítězství nad soupeři, ale vítězství a postup do vyšší soutěže není (alespoň u dospělých a seniorů) hlavním cílem přípravy. Významný je prožitek ze soutěže a příjemný pocit se setkávání s lidmi stejného zaměření. Proto také základní kola těchto soutěží jsou otevřena všem zájemcům, členům i nečlenům Sokola. Současná praxe ukazuje, že v oddílech sokolské všestrannosti jsou uplatňovány dva typy cvičebního programu : - univerzální (tradiční), kde dochází ke střídání cvičebních a sportovních aktivit v určitých cyklech během cvičebního roku, zpravidla rozdělený podle jednotlivých věkových kategorií a pohlaví. U žactva především na základě disciplín soutěže sokolské všestrannosti. Je žádoucí, aby univerzální program měly, pokud možno, všechny oddíly dětí předškolního a školního věku - výběrový (specializovaný), kde je obsah celý rok převážně stejného zaměření na jednu cvičební či sportovní aktivitu. Je žádoucí, aby i při monotematickém pohybovém obsahu byly respektovány obecné zásady stavby cvičební či tréninkové jednotky.
Česká obec sokolská je občanské sdružení, do kterého lidé vstupují na základě zájmu o jeho program. Proto je třeba při sestavování cvičebního programu pro jednotlivé oddíly zájmy cvičenců různých věkových kategorií vnímat a v přiměřené míře je respektovat, podobně jako požadavky školních osnov tělesné výchovy, tradiční zaměření činnosti v té které tělocvičné jednotě, či nové vědecké poznatky z oblasti sportovního tréninku apod. Cvičební program sokolské všestrannosti je programem pro úplné věkové spektrum od předškolních dětí po seniory ženských a mužských složek, v období na přelomu tisíciletí jsou už činěny i pokusy o integraci občanů se zdravotním postižením. U všech činností, které zůstávají v programu několika navazujících věkových kategorií, je pohybový obsah zpracován tak, aby na sebe navazoval a umožňoval tak nejen rozvoj zdatnosti a výkonnosti, ale i speciálních dovedností. Průzkum činnosti odborů všestrannosti konaný u příležitosti konference cvičitelů a trenérů v roce 2002 ukázal na nesmírnou variabilitu obsahové náplně. Přesto v ní lze stanovit hlavní pohybové směry, které jsou příznačné pro jednotlivé věkové kategorie a jsou odlišné podle pohlaví. V období mladšího školního věku se zájmy chlapců a dívek začínají stále výrazněji odlišovat a tomu se přizpůsobuje i pohybový obsah cvičebního programu. Tento trend pokračuje až do dospělosti s tím, že ve stáří, v kategorii seniorů, se pohybový obsah cvičení mužů a žen znovu k sobě přibližuje. U všech věkových kategorií je úrazová zábrana a pravidla první pomoci součástí výchovné práce cvičitele. Cvičební program sokolské všestrannosti má své šestileté vyvrcholení ve všesokolských sletech. Je to tradiční forma setkávání členstva, která začíná vystoupeními v místech, pokračuje župními slety s vyvrcholením v Praze. Hlavní program tvoří hromadné pohybové skladby. Významnou součástí jsou vybrané sletové sportovní soutěže, turistické pochody, přehlídky sokolských souborů a další kulturní a společenské akce.
Podmínky k realizaci cvičebního programu sokolské všestrannosti se vyvíjejí. Jde o podmínky vnitřní, které můžeme relativně rychle ovlivňovat a podmínky vnější s dlouhodobým a plošným dopadem. Z nich připomínáme : • Měnící se módní zájem veřejnosti o některé pohybové formy např. aerobik, florbal, tchai-tchi apod., kde jde nejen o jiné materiální potřeby, ale i o změny vybavení a o specializovanou přípravu cvičitelů nebo trenérů • Měnící se zájem veřejnosti o způsob organizace, kdy často je požadován jen princip služby – zaplať a jdi, který neumožňuje uplatňovat dlouhodobé, systematické a komplexní působení na cvičence, o vytváření vnitřních vazeb a vztahu k tělocvičné jednotě a k Sokolu nemluvě • Změněný obsah školní tělesné výchovy, kde se např. již téměř necvičí na gymnastickém nářadí • Materiální vybavení pronajímaných tělocvičen (36% tělocvičen si naše TJ pronajímají) • Vysoké ceny nářadí a náčiní (jsou zařazeny ve skupině s 19% DPH) Dále pak ještě řada dalších ekonomických, mediálních a jiných vlivů, které tvoří komplexní společenské klima včetně pozitivních a bohužel i negativních fenoménů profesionálního sportu. Vnitřní podmínky mohou být bohatě členěny, ale v podstatě se jedná o čtyři oblasti, které se navzájem prolínají a ovlivňují : - počet a odborná úroveň cvičitelů a trenérů - způsob organizace tělovýchovných a sportovních činností - rychlost přenosu metodicko organizačních poznatků - materiálně technické podmínky v tělocvičných jednotách Systém práce v odborech všestrannosti bude na základě tradic a současných zkušeností i nadále zaměřen na péči o dobrovolné cvičitele : - v tělocvičných jednotách na vytváření co nejlepších organizačních a materiálních podmínek pro jejich práci - v župách a ústředí na péči o jejich odbornost prostřednictvím všech dostupných forem od školení až po zahraniční studijní pobyty
Část B Úvodní slovo Úkoly a cíle činnosti ženských složek odborů sokolské všestrannosti Charakteristika pohybového obsahu cvičení ženských složek Cvičební program ženských složek Cvičební program předškolních dětí Cvičební program zdravotní tělesné výchovy Závěrečné slovo Úvodem Motto: „Kde stanutí, tam smrt ! Jen ruchem žijeme ……“ (Dr.M.Tyrš) Činnost oddílů sokolské všestrannosti navazuje na nejlepší tradice sokolského hnutí, tyto tradice využívá a rozvíjí v rámci dnešního pojetí a nároků, které jsou na tělesnou výchovu kladeny. Základem našeho snažení je „kalokagathia“ (podle Tyrše) – soulad tělesného a duševního zdraví a krásy. Vycházíme z národních a sokolských tradic, zdůrazňujeme výchovu slušného, statečného, tolerantního člověka, vyznavače demokracie a činorodého vlastenectví. Všechny tyto vlastnosti je třeba uvědoměle pěstovat v našich cvičenkách od útlého dětství a to nejen slovy, ale především činy a vlastním příkladem. Hlavním požadavkem sokolské výchovy je požadavek všestrannosti. Všestrannost chápeme ve dvojím smyslu: 1) užším - jako všestranný tělesný rozvoj, tzn.zdokonalování
stavby těla a jeho
funkcí osvojování si pohybových dovedností a rozvíjení pohybových schopností - péči o vlastní zdraví člověka - jako soustavné harmonické rozvíjení všech tělesných, duševních a mravních stránek člověka -
2) širším
Úkoly a cíle činnosti ženských složek odborů sokolské všestrannosti: 1) tělovýchovný a) rozvoj pohybových dovedností a schopností b) zdravotní - vliv na činnost svalů, stavbu těla, držení těla,činnost kardiovaskulárního systému, nervosvalovou koordinaci c) kondiční - posilování svalového aparátu a kloubní pohyblivosti - zlepšení funkce kardiovaskulárního systému
2)
3)
4)
5)
- zlepšení nervosvalové koordinace - zlepšování celkové kondice a udržení výkonnosti ve vyšším věku - otužování vzdělávací a) - poznání moderních zdravotních zásad a významu cvičení pro lidský organizmus - získání uvědomělého zájmu a potřeby pravidelně cvičit - péče o životní prostředí a správnou výživu, o relaxaci (střídání práce a aktivního odpočinku, pravidelný pobyt v přírodě) b) - vysvětlení pojmu „kalokagathia“ jako základního cíle sokolské výchovy - pochopení důsledků, které pro každého vyplývají z jeho členství v Sokole - vědomí příslušnosti k jednotě, župě, ČOS, případně ke Svazu světového sokolstva - osobní odpovědnost za dění kolem nás i za další vývoj republiky - vytváření „sokolské rodiny“, ovlivňování rodičů pro sokolskou výchovu dětí morální - pěstování uvědomělé dobrovolné kázně a sebekázně - výchova k vzájemnému porozumění a toleranci (chtít a snažit se pochopit jeden druhého) - vztah jedince k druhým, k rodině, ke členům jednoty, k lidem vůbec - řádné chování a vystupování - čestnost v jednání - pravdomluvnost - nezištnost a ochota pomoci - cílevědomost - odvaha stát za svým přesvědčením estetický - vnímání krásy těla a harmonie pohybu (vznosné držení těla, dokonalé zvládnutí pohybu) - harmonie člověka a přírody - soulad pohybu a hudby (ovlivňování hudebního cítění) - formování a udržování postavy společenský - tělesná výchova a sport jako náplň volného času u mládeže - organizovaná tělesná výchova zabezpečuje plnění výchovných úkolů a vytváří celoživotní přátelství u žen - život v Sokole umožňuje společenské vyžití při cvičení v kolektivu, radost, pohodu jako protiklad stresového života, neformální soužití s cvičenkami stejného zájmu, kontakt mezi cvičenkami, vytváření přátelských vztahů, společné výlety, zájezdy, společné návštěvy kulturních akcí, vytváření zájmových skupin, např. pěvecké, taneční a divadelní soubory apod.
Program oddílů všestrannosti je programem pro volný čas našich cvičenek a je to program otevřený, který přejímá a přetváří nové podněty a nové směry a začleňuje je do sokolského systému. Vychází z dlouholetých cvičitelských zkušeností a nejmodernějších poznatků zdravotních, psychologických a metodických tak, aby odpovídal současnému stavu, úrovni a zájmu cvičenek. V hodinách sokolské všestrannosti nejde o výcvik vysoce specializovaných dovedností (to je úkolem sportovních oddílů), ale o zvládnutí dovedností, obecně použitelných v životě.
Charakteristika pohybového obsahu cvičení ženských složek Charakteristika pohybového obsahu cvičení ženských složek rozpracovává koncepci náčelnictva žen z roku 1992 a přímo navazuje na „Cvičební program odborů sokolské všestrannosti po roce 2000“, vypracovaný náčelnictvem mužů a žen ČOS. Různorodost programu je způsobena širokým rozpětím věkovým, různými zájmy a různou výkonností cvičenek. Vliv má i materiální zabezpečení v jednotách. Základním článkem programu je cvičební hodina. Bez ohledu na její zaměření, každá hodina má obsahovat zahřátí, rozcvičení, dostatečné kondiční zatížení a relaxaci. Zaměřujeme se na rozvoj a udržování pohybových schopností – obratnosti, rychlosti, síly a vytrvalosti. Celý program cvičební jednotky je podřízen snaze o správnou techniku cvičení se zřetelem na zdravotní aspekty, snahu o zvyšování – ve straším věku udržování – výkonnosti, fyzické zdatnosti a kultury pohybu. Jednotlivé věkové kategorie cvičenek se od sebe liší fyziologickými i mentálními zvláštnostmi, typickými pro každou z těchto kategorií.
Mladší žákyně: Tato věková kategorie je velmi přizpůsobivá, „chtivá“ pohybu, ale vyžaduje vhodnou motivaci a pestrost programu. Typické je, že neudrží dlouho pozornost, převládá proces napodobování pohybu, ale ještě není vytvořen pocit rozumového zdůvodnění požadavků kladených při výcviku, případně při nácviku nových pohybových struktur. Projevují se i velké rozdíly ve fyziologické i mentální úrovni jednotlivých cvičenek, obecně však převládá hravost a snadná ovlivnitelnost, především po stránce citové (vztah ke cvičitelce). Cvičenky nejsou ještě schopny snášet dlouhodobé zatížení, vyžadují spíše střídání různých činností.
Starší žákyně: Pro tuto kategorii jsou charakteristické velké individuální rozdíly v biologické i psychické sféře. Hormonální změny, ke kterým dochází, způsobují velké růstové změny, což má za následek i narušení či snížení pohybové koordinace. V oblasti psychiky je patrná citová nevyrovnanost, rozvíjí se představivost a myšlenkové operace. Nedoporučuje se stále ještě velké vyčerpávající a těžké silové zatížení. Cvičební program musí být pestrý, účinný, ve své intenzitě přitažlivý. Získáme-li zájem těchto cvičenek, jsou schopny vynikajících výkonů.
Dorostenky: V současné době je třeba brát na vědomí vědecké důkazy o zrychleném vývoji dospívajících v oblasti fyziologické i psychické (rychlejší růst, dřívější dospívání, větší kapacita poznatků). Dorostový věk je charakterizován maximálním rozvojem všech pohybových schopností (rychlost, obratnost, absolutní síla, statická vytrvalost). Při nedostatku pohybové aktivity a porušování zásad správné výživy v tomto věku neúměrně u dívek narůstá hmotnost. Typická pro tento věk je citová labilita. Ta se projevuje sníženou motivací a aktivací nebo nepřiměřenou reakcí. Důležitý je výběr přiměřeného obsahu, taktní reakce cvičitelek, správná motivace a zapojení cvičenek do pozitivní tvořivé aktivity v každé tělovýchovné a sportovní činnosti.
Mladší ženy: Fyziologický i mentální vývoj je ukončen, cvičenky jsou schopny snášet dlouhodobě velké tělesné zatížení a koordinovat veškeré požadavky, které jsou na organizmus kladeny. Pohybová činnost je zaměřena na zvyšování kondice (tj.schopnost organizmu odolávat dlouhotrvající tělesné i duševní zátěži a nepříznivým vlivům životního prostředí), na rozvoj pohybových dovedností a schopností, zlepšování pohybové kultury, na zvyšování výkonnosti i s využitím některých metod sportovního tréninku.
Ženy středního věku: Tato kategorie zahrnuje ženy v plném rozkvětu fyzických i duševních sil. Cvičenky jsou schopny snášet jak fyzické, tak duševní zatížení a aktivně se s nimi vyrovnat. Jejich přístup k tělesným cvičením je naprosto uvědomělý, snaží se o udržení kondice, o prožitek a nelitují námahy. S pokračujícím věkem se snaží eliminovat fyziologické projevy stárnutí, udržet kondici co nejdéle, pohybem se bránit stresům a negativním vlivům civilizace (sedavý způsob života, nedostatek pohybu).
Ženy staršího věku: S pokračujícím věkem postupuje proces stárnutí (zmenšující se rozsah pohybu, ubývání statické i dynamické síly, snižuje se rychlost reakce, zhoršuje se nervosvalová koordinace). Dochází ke snížení schopností smyslových orgánů, zhoršuje se paměť a to vede k obtížnějšímu zvládání nových pohybových struktur. Vhodným cvičením s dostatečným kondičním zatížením lze udržovat co nejdéle výkonnost organizmu a zmírňovat procesy stárnutí. Důležitým faktorem je pobyt v kolektivu stejně starých cvičenek a pocit sounáležitosti s ním. Dělení podle kalendářního věku není rozhodující. Určující je biologický věk. Intenzita zatížení musí být přiměřená a odpovídající věku, výkonnosti a zájmům cvičenek. Veškerá činnost musí být v souladu se zdravotními požadavky a aspekty.
Program cvičení ženských složek je orientován do pěti základních směrů: 1) Cvičení s využitím nářadí, které vychází ze sokolské tradice. Základy sportovní gymnastiky - nácvik a procvičování prvků metodických řad a jejich spojování do vazeb Technika cvičení musí odpovídat současnému pojetí sportovní gymnastiky, která vyžaduje dokonale zpevněné držení těla, velký rozsah pohybu, statickou a dynamickou sílu, nervosvalovou koordinaci, prostorovou orientaci a estetický projev. Všestrannost sportovní gymnastiky vyplývá z odlišnosti jednotlivých disciplin. - přeskok (koza, kůň, švédská bedna, stůl, trampolinka) - hrazda, kruhy, bradla - kladinky, kladina - prostná (akrobacie) Cvičení s využitím nářadí - jako průpravná cvičení - k posilování - k nácviku odrazu - ke cvičení rovnováhy - ke cvičení obratnosti - jako překážky Kromě hlavního nářadí používáme i „nářadí vedlejší“ - lavičky, žebřiny, žebříky, průlezky atd. Výhodou tohoto cvičení je možnost zaměstnání většího počtu cvičenek najednou. Do oblasti cvičení na nářadí patří také šplh – na tyči i na laně. Základy sportovní gymnastiky jsou dobrou přípravou i pro ostatní sporty (nervosvalová koordinace, prostorová orientace, statická i dynamická síla).
Příklady doporučené literatury: • • • • • • • • • • • • • • • • •
Svatoň,V.:Gymnastika metodicky a hrou, HANEX Olomouc 1995 Svatoň, V. – Zámostná, A.: Gymnastika – metodické listy, HANEX Olomouc 1993 Skopová, M. – Zítko, M.: Fit sestavy, Olympia Praha 1999 Svatoň, V. a kol.: Gymnastika, akrobacie a cvičení na nářadí, NS Praha 1997 Zítko, M.: Akrobacie, ČASPV 1998 Zítko, M.: Skoky z malé trampolíny, ČASPV 1998 Pravidla Teamgym, ČGF 2005 Krištofič, J.: Gymnastická průprava sportovce, Grada 2004 Appelt, K. – Novotný, L. – Horáková, D.: Názvosloví pro cvičitele, Olympia 1989 Pařízková, V.: Názvosloví cvičení prostných, ČOS 2002 Hájková, J. – Vejražková, D.: Základní gymnastika, Karolinum 1994 Kos, B.: Abeceda gymnastiky, Olympia 1972 Serbus, L.: Cvičení s lavičkami, STN 1967 Serbus, L.: Cvičení na žebřinách, Olympia 1969 Serbus, L.: Prostná cvičení v praxi, Olympia 1968 Serbus, L.: Gymnastika a hry s plným míčem, STN 1959 Buddeusová, N.: Cvičení starších žen, Olympia 1980
• •
Kos, B. – Žižka, J.: Posilovací gymnastika, Olympia 1968 Fosterová, E. – Hartingerová, A. – Smithová, K.: 85 her pro zlepšení kondice dětí, Portál 1997
2) Různé formy „cvičení s hudbou“ – pohybová výchova - rytmická gymnastika - kondiční cvičení - různé formy aerobiku - cvičení s tradičním i netradičním náčiním - lidové, společenské a country tance - různé taneční formy - rokenrol - atd. Jednotlivé formy se od sebe liší: - zaměřením (např. převážně kondičním, zaměřením na vytrvalostní trenink, na základy MG apod.) - výběrem hudby (pohyb musí odpovídat jejímu charakteru, např.podstatně se bude lišit pohyb improvizovaný na rekonrol nebo valčík !) - pohybovým obsahem (např. rytmická gymnastika a aerobik nebo lidové tance !) V souladu se světovým trendem a požadavky sokolských cvičenek klademe důraz nejen na dostatečné kondiční zatížení, ale i na kulturu pohybu, na vnitřní prožitek cvičenek a pocit pohody a radosti z pohybu – harmonická gymnastika Základem dobře zvládnutého pohybu je střídání napětí a uvolnění. Rozlišujeme: - pohyby paží a nohou - pohyby trupu, pánve a hlavy Podle způsobu provedení je dělíme na: - pohyby vedené - pohyby švihové (často začínají impulzem) - pohyby hmitem Pohyby vedené – jsou prováděny stále stejnou rychlostí a stejnou silou. Vyžadují doprovodný pohyb dalších částí těla, hlavy, případně nohou. (Např. při vedeném pohybu „předpažením upažit levou“ doprovází pohyb paže také pohyb hrudníku a hlavy, případně připojujeme i mírný hmit podřepmo.) Pohyby švihové - začínají rychle a končí zpomalením (doznívání pohybu !). Začínají energickým nasazením – impulzem, mohou využívat i váhy končetiny, případně částí těla. (např. „upažit pravou, švihem obloukem dolů vzpažit zevnitř pravou“, nebo „stoj na levé – přednožit, švihem zanožit pravou“). Pohyby hmitem – jsou malé, drobné pohyby, často se opakující (např.“upažit-hmity v upažení vzad“, nebo opakované hmity podřepmo). Cvičení s náčiním – obohacuje program cvičební jednotky, zvyšuje fyziologickou hodnotu cvičení, ovládání náčiní (technika náčiní) klade nároky na zvýšenou nervosvalovou koordinaci a jemnou motoriku. Kužele, praporce, obruče, míče, švihadla, závoje, stuhy, šátky, lenty – vyžadují speciální techniku ve spojení s pohybem těla (držení těla, velký rozsah pohybu atd.) a soulad s hudbou. Náčiní jako jsou tyče, činky, overbaly, fitbaly, therabandy (gumy) – většinou nevyžadují zvláštní techniku, jsou určeny k procvičování, protahování a posilování jednotlivých svalových oblastí, případně kloubů – význam kondiční a zdravotní. (Např.tyče-
převažují přímivá cvičení, overbaly procvičují hluboké svaly kolem páteře a využívají balanční techniky, therabandy a činky používáme k posilování atd.) Je možno používat i náčiní, které slouží k rytmizaci pohybu (např. bubínky kastaněty, ozvučná dřívka apod.). Podle fantazie a nápadů cvičitelky se používá i tzv. netradiční náčiní (např.paraplata, vějíře, plastikové láhve, válečky atd.). V uvedených formách cvičení s hudbou se střídají cvičení statická a dynamická, která v souladu s hudbou dávají pohybu výraz. Příklady doporučené literatury: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Kostková, J. – Mihule, J. – Šťastná, D. – Wálová, Z.: Rytmická gymnastika, Olympia 1990 Lössl, J.: Estetický pohyb, ČOS 1996 Lössl, J.: Estetický pohyb II., ČOS 1999 Panská, Š.: Cvičení s velkými míči, ČOS 1997 Dobeš, M. – Dobešová, P.: Cvičíme na velkém míči, DOMIGA 1996 Basseyová, J. – Dinanová, S.: Posilování pro ženy, IKAR 1994 Appelt, K.: Pohybová skladba v teorii a praxi I.,II., ČOS 1996 Roubal B.: Grafický záznam pohybu v TV praxi, ČOS 1996 Blahušová, E.: Welness, Olympia 1995 Šimanovský, Z. – Tichá, A.: Lidové písničky a hry s nimi, Portál 1999 Jarkovská, H. – Wálová, Z.: Gymnastika pro moderní ženu, Olympia 1990 Šimek, R.: Džezgymnastika, Olympia 1981 Velínská, E.: Lidový tanec, ČOS 1999 Viskupová, B.: Hudebně pohybové hry, ČOS 1997 Panská, Š. – Thorovský, J.: Základy cvičení s náčiním, ČOS 1998 Novotná, V.: Pohybová skladba, Karolinum 1999 Kulhánková, E.: Hudebně pohybová výchova, Portál 2000 Jelínek, S.: Základní hudební pojmy, Nakladatelství Vladimír Beneš 1998 Cantieni, B.: Cantienica, IKAR 1999 Pařízková, V.: Názvosloví cvičení prostných, ČOS 2002 Svatoň, V. – Thorovský, J.: Gymnastická hodina plná hudby, ČOS 2002 Briquel, R.: Cvičíme Pilates, Fragment 2004 Petržela, Z.: Veselé písničky, Portál 2001 Hájková, J.: Rozumné tělo . Pilates, ČOS 2003 Seyblová, A. – Herdman, A.: Pilates, Svojtka a spol. 2002 Novotná, V. – Čechovská, I. – Milerová, H.: Aquafitnes, Grada 2003 Kirchner, J. – Hnízdil, J. – Novotná, D.: Spinning, Grada 2005 Traczinská, G. – Polster, S.: Bodytrainer – celé tělo, Ivo Železný 2002 Letuvniková, S. – Freiwald, J.: Bodytrainer – záda, Ivo Železný 2003 Hamblechtová, K. – Gerstnerová, I.: Bodytrainer – Overbal, Ivo Železný 2003 Dargatz, T. – Kochová, A.: Bodytrainer – Aquafitnes, Ivo Železný 2003 Záděrová – Kytýřová, M.: Základy taneční gymnastiky, SPN 1980 Jarkovská, H. – Wálová, Z.: Gymnastika pro moderní ženu, Olympia 1990 Šmolík, P. a kol.: Pohybová výchova, MF 1985 Skopová, M.: Rytmická gymnastika s tanečními prvky, Sportpropag 1988 Ostrčil, P.: Sportovní tanec, Grada 2005 Horáková, D. – Bémová, E.: Cvičení s náčiním, STN 1971 Horáková, D. a kol.: Pohybová výchova, STN 1971 Alter, M.J.: Strečink, Grada 2005 Kröschlová, J.: Nauka o pohybu, SPN 1980 Vaganovová, A.J.: Základy klasického tance, SPN 1980 Kos, B.: Tance ve školní TV, SPN 1979
• • • •
•
Drdácký, F.: Lidové tance, Olympia 1983 Kastnerová, J.: Rytmická gymnastika pro dorostenky, ČÚVTV 1989 Kos, B.: Cvičení se švihadly, STN 1965 Macáková, M.: Aerobik, Grada 2005
Škola pohybu I.,II., Náčelnictvo žen ČOS 1999
3) Rekreační forma sportovních her V oddíle ženských složek jde především o průpravné herní činnosti. Úkolem je naučit cvičenky základní dovednosti, které umožňují hru. Základní částí programu je míčová technika a herní činnosti (zaměřené na jednotlivé sporty), všeobecné rozcvičení připravující organizmus k výkonu a část kondiční a relaxační! - volejbal - odbíjená - basketbal - košíková - házená - floorbal - základní míčová technika - útočné činnosti jednotlivce - obranné činnosti jednotlivce - útočné kombinace - obranné kombinace - netradiční sporty - ringo, bocca, lacros, indiaca atd. (viz literatura) Výběr her je závislý na místních podmínkách a tradicích. Příklady doporučené literatury: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Mužík, V. – Nováček, V.: Nehrajem jen vybíjenou, HANEX 1993 Mezinárodní pravidla volejbalu, TABARA 1993 Pravidla basketbalu, ČBF 1994 Korfbal, ČKS Praha 1993 Velenský, M.: Basketbal, Grada 1999 Roubal, B. a kol.: Základy florbalu, AŠSK – ČFU – ČOS 1996 Filandr, J.: Frisbee, KTV FEL ČVUT Velenský, M.: Streetball, Olympia 1999 Valenta, J.: Squash, Jaroslav Hýsek 1998 Pravidla malého fotbalu, ČMFS 1996 Mezinárodní pravidla volejbalu, TABARA 1999 Psotta, R.: Fotbal, Svoboda 1999 Zimmerová, R.: Netradiční sportovní činnosti, Portál, 2001 Skružný, Z. a kol.: Florbal, Grada 2005 Votík, J.: Fotbal, Grada 2005 Psotta, R. a kol.: Kondiční trénink ve fotbale, Grada 2005 Velenský, N. – Karges, J.: Basketbal, Grada 2005 Kaplan, O.: Volejbal, Grada 2005 Kaplan, O. – Džavoronok, M.: Plážový volejbal, Grada 2005 Tůma. M. – Tkadlec, J.: Házená, Grada 2005 Mendrek, T.: Badminton, Grada 2005 Hýbner, J.: Stolní tenis, Grada 2005 Süss, V.: Softball a baseball, Grada 2005
4) A t l e t i k a - běhy - běžecké hry (honičky, štafety, člunkové štafety atd.) - běžecká abeceda (předkopávání, zakopávání, koleso, lifting, skeeping) - střídání běhu a chůze („indiánský běh“) - rovinky - starty (vysoký, nízký) - sprinty - vytrvalostní běh - výběh do terénu - skoky - daleký - z místa odrazem snožmo - z rozběhu odrazem jednonož - vysoký - seznámení s používanými styly - skok skrčmo - nůžky - valivé styly (případně flop) - hody - kriketovým míčkem - granátem Z místa i z rozběhu. Nácvik hodu oštěpem a diskem vyžadují speciální podmínky (sportoviště, dostatek náčiní) a zkušeného cvičitele nebo trenéra. - vrhy - koulí - z místa i z posunu Příklady doporučené literatury: • • • • • •
Válková, H.: Atletika je i hra, HANEX 1992 Růžička. L.: Didaktika atletiky pro studující učitelství ZŠ, Karolinum 1992 Tvrzník, A. – Soumar, L.: Běhání, Grada 1999 Tvrzník, A. – Soumar, L.: Jogging, Grada 2005 Vindušková, J. – Kaplan, A. – Matelková, T.: Atletika, Svoboda 1998 Dostál, E. – Velebil, V.: Didaktika školní atletiky, Karolinum 1992
5) Sezonní činnost Zpestřuje celoroční program, má vliv na kondici cvičenek. Závisí na místních podmínkách (sportoviště, počasí, zeměpisná poloha). - Plavání - průpravná cvičení a hry ve vodě - nácvik dýchání, splývání, obrátky - nácvik a procvičování základních plaveckých stylů - prsa, kraul, znak - startovní skok (případně i další skoky) - aquagymnastika (doplněk) – význam zdravotní a posilovací - Turistika a pobyt v přírodě - pravidelná i nepravidelná činnost - vycházky - výlety - výběhy do přírody - zájezdy - tábory
- cvičební hodina v přírodě – přenesení cvičební hodiny z tělocvičny do přírody - Zálesácký závod zdatnosti i hry ve městě - atd.
Obsahem je výcvik pohybu v terénu v různých povětrnostních podmínkách, překonávání větších vzdáleností, otužování a nácvik základních dovedností pro život v přírodě – práce s mapou a buzolou – oríentace, odhad vzdáleností, stavba stanů, ohnišť, případně i značení turistických cest. Všechny formy prováděné v přírodě vynikají zvýšeným kondičním zatížením (pohyb v terénu, překonávání přírodních i povětrnostních překážek), stmelují kolektiv, umožňují vzájemné poznání cvičenek.
Priority programu komise „Pobytu v přírodě“ v programu oddílů sokolské všestrannosti: - činnost na čerstvém vzduchu v různých klimatických podmínkách příznivě ovlivňuje zdraví organizmu - vytváří kladné mezilidské vztahy mezi cvičenci i cvičenci a cvičiteli (vznik celoživotních přátelství) - utužení kolektivu - vnímání přírody – harmonie člověka a přírody - podporuje pozitivní ekologické myšlení a vede k aktivní ochraně přírody - podporuje kulturně poznávací činnost - poznání přírody a kulturního bohatství upevňuje vztah, úctu i lásku - k přírodě - k hodnotám vytvořeným lidmi - vytváří u cvičenců pocit aktivního vlastenectví v tom nejpozitivnějším slova smyslu Pobyt a cvičení v přírodě lze praktikovat ve všech ročních obdobích, k tomu je však třeba zvládnout i pohyb na různých přesunových prostředcích, tedy techniku různých sportů v přírodě. léto - pěší, vysokohorská turistika, vodáctví, cyklistika zima - především lyže (sjezd a hlavně běžky), případně brusle a sněžnice S tím souvisí umění „přežít“ v různých klimatických podmínkách, otužilost a znalost základních činností umožňujících „přežití“. - Ostatní sezónní činnost – sporty v přírodě - lyžování (sjezdové i běžecké ) - bruslení - sáňkování - cyklistika - vodáctví - orientační běh - různé formy thriatlonu
Jsou věcí menších zájmových skupin, vyžadují speciální výzbroj a výstroj a zkušeného cvičitele nebo organizátora. Příklady doporučené literatury: • • • • • •
Brtník, J. – Neumann, J.: Zimní hry na sněhu i bez něj, Portál 1999 Doležalová, E.: Hry na dětské tábory, Grada 2004 Hrubíšek, I.: Horské kolo od A do Z, SOBOTALES 1999 Šafránek, J.: Kolo pro děti a jejich rodiče, Portál 2003 Čegan, P. – Sveřil, M.: Cykloturistika pro všechny, MONTANEX 2003 Kuban, J.: Inline bruslení, Grada 2005
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Lauda, P. – Lišková, J.: Rekreační cyklistika, Grada 2005 Perič, T.: Lední hokej, Grada 2005 Binter, L. a kol.: Snowboarding, Grada 1999 Treml, J.: Lyžování dětí, Grada 2004 Maršík, J.: Carving, Grada 2003 Příbramský, M.: Lyžování, Grada 2005 Soumar, L.: Běh na lyžích, Grada 2005 Bílý, M. – Kračmar, B. – Novotný, P.: Kanoistika, Karolinum 2000 Neuman, J. a kol.: Turistika a sporty v přírodě, Portál, 2000 Bělková, T. a kol.: Plavání, Svoboda 1998 Resh, J. – Kuntner, E.: Jak se neutopit, Hanex 1997 Pravidla plavání a dálkového plavání, Česká svaz plaveckých sportů 2002 Čechovská, I.: Plavání, Grada 2005 Čechovská, I. a kol.: Aqua-fitmess, Grada 2005 Kos, B. - Zapletal, M.: Cvičení v přírodě, Olympia 1971 Kirschner, J. – Hnízdil, J.: Orientační hry nejen do přírody, Grada 2004 Neumann,J.: Dobrodružné hry a cvičení v přírodě, Portál 1998 Neumann, J. a kol.: Překážkové dráhy, Portál 1999 Němec, J.: Pobyt v přírodě, ČOS 1998 Zapletal, M.: Hry v přírodě, Leprez 1995 Hanuš, R. – Hrkal, J.: Lanové překážky a lanové dráhy, Hanex 1999 Zapletal, M.: Vycházky a výlety s dětmi, Portál 2003 Červinka, J.: Výpravy do přírody, Portál 2002
Při veškeré činnosti dodržujeme zdravotní aspekty – jde nám sice o výkon, ale nikdy ne za každou cenu. Prvky zdravotního tělocviku – držení těla, protahování a posilování jednotlivých svalových skupin, zlepšování kloubní pohyblivosti, dýchání a vědomí důležitosti všech těchto aspektů jsou nedílnou součástí programu cvičebních hodin všech ženských složek. Dodržování těchto požadavků, získávání správných dovedností a návyků je důležité jak v hodinách žákyň, tak i starších cvičenek. Existují také cvičební hodiny věnované především zdravotnímu tělocviku (hlavně u starších cvičenek). Cvičenky s většími zdravotními problémy mohou být – podle oslabení – zařazeny do speciálních hodin – léčebného tělocviku – ovšem pouze pokud máme školené odborníky. Program předškolních dětí a zdravotní TV je zpracován samostatně a doplňuje uvedený program ženských složek Program činnosti zpestřujeme použitím pohybových (drobných) her, které lze zařazovat do různých částí cvičební jednotky a do hodiny každého typu. Tyto hry mají různé zaměření podle účelu (např. hry běžecké, úpolové, hry vyžadující obratnost, zručnost, odvahu, paměť atd.). Příklady doporučené literatury: • • • • • • •
Zapletal, M.: Hry v klubovně, Olympia 1986 Tůma, M. – Tkadlec, J.: Hry s míčem pro děti, Grada 2005 Zapletal, M.: Hry na hřišti a v tělocvičně, Leprez 1997 Zapletal, M.: Hry ve městě a na vsi. Leprez 1998 Mazal, F.: Pohybové hry a hraní, Hanex 2000 Hrkal, J. – Hanuš, R.: Zlatý fond her II, Portál, 1998 Adamírová, J.: Hravá a zábavná výchova pohybem, Unie ZTV 2000
• • • •
Neumann, J.: Dobrodružné hry v tělocvičně, Portál 2001 Borová, B.: Míče, míčky a hry s nimi, Portál 2001 Kaplan, A. – Bartůněk, B. – Neumann, J.: Skáčeme, běháme, hrajeme si, Portál 2003 Perič, T.: Hry ve sportovní přípravě dětí, Grada 2004
Pořadová cvičení nejsou samoúčelnou záležitostí, ale mají pomoci při rychlé organizaci hodiny a přispívají k ukázněnosti cvičenek. Společný nástup i ukončení hodiny je v podstatě „společenská“ záležitost. Soustřeďujeme se pouze na základní pojmy (pozor! pohov! volno! nástupový a pochodový tvar, vyrovnávání a zákryty, obraty na místě i za pochodu, zatáčení). Doporučená literatura: Svoboda, Z.: Pořadová cvičení, ČOS 1995 Součást programu cvičení ženských složek je i účast na soutěžích různého typu (všestrannost, Eurotým, soutěže v aerobiku a dalších sportech), které vyžadují speciální přípravu.
Soustavná činnost zaměřená hlavně na pohybovou kulturu, estetický projev a vnímání hudební předlohy vrcholí nácvikem drobných i větších pohybových skladeb, včetně velkých skladeb sletových. Jejich nácvik a předvedení vyvolává u cvičenek pocit sounáležitosti s celkem a zodpovědnost i k němu (přehlídky, slety).
Cvičební program dětí předškolního věku Pohyb – prostředek pro pěstování zdraví Pohybová aktivita má v životě člověka hlavní cíl – podporovat fyzické, duševní a sociální zdraví. Pohybová aktivita v předškolním věku je důležitým faktorem všestranného rozvoje dítěte z hlediska fyziologického a motorického, ale i psychologického a sociálního. Naším cílem je přispět k optimálnímu a komplexnímu rozvoji tělesných, psychických a sociálních vlastností dítěte. Při cvičebním procesu nejde jen o rozvíjení fyzické zdatnosti a výkonnosti, ale především o vypěstování trvale dobrého vztahu k pohybové aktivitě. Pohybem získává dítě nové zkušenosti, uvědomuje si své možnosti, podporuje se jeho poznání o věcech v okolí.
Charakteristika vývoje pohybů u dětí předškolního věku Dítě prochází od narození do šesti let věku největšími změnami tělesného, duševního a pohybového rozvoje. Anatomicko-fyziologické a psychologické zákonitosti vývoje dítěte do šesti let jsou tak speciální, že je nutné diferencovat koncepci tělesné výchovy podle vývoje dětí do několika skupin. Věk kojenecký – období do jednoho roku života Věk batolivý - období od jednoho do tří let (mladší 1-2 roky, starší 2-3 roky) Věk předškolní – období od tří do šesti let (mladší 3-5 let, starší 5-6 let)
Dítě předškolního věku Ke konci předškolního období výrazně dozrává centrální nerovová soustava, a proto se vytvářejí velmi dobré předpoklady pro učení a zvládnutí celé řady pohybových dovedností – pro orientaci v tělním schématu, pro pravolevou orientaci, orientaci v prostoru, koordinaci pohybů končetin a trupu a jejich uvědomělé ovládání. V předškolním věku je nutné respektovat individuální potřeby dětí, jejich růstové a vývojové změny a zachovávat vyváženost výchovných prostředků s ohledem na potřeby jednotlivce a jeho zdravý vývoj. Po třetím roce se dítě rozumově i citově velmi rychle rozvíjí. Výrazně se rozvíjí pohybová aktivita dítěte, zlepšuje se koordinace pohybu, jemná motorika, rozvíjí se pohybová paměť. Schopnost učení je ovlivněna schopností většího soustředění. Ve čtvrtém roce života má dítě předpoklady pro záměrný pohyb přesněji provedený, ztrácí nemotornost, dokáže podřídit pohyb rytmu, je samostatnější. V této době lze začít s nácvikem lyžování a předplavecké výchovy herní formou. V pátém roce s dítě již rychle orientuje v nových situacích, je schopno provést rytmický a vyvážený pohyb, má vyšší výkony ve skoku, hodu a běhu. V šestém roce života dítě bez zábran rychle běhá, skáče do dálky i výšky (až 100 a 50 cm), má relativně dost síly v pažích a nohou. Má základy vytrvalosti, není snadno unavitelné. Má osvojeno správné držení těla, umí překonávat strach z nezvyklých poloh, je obratné, ukázněné. Zvládá základy akrobacie, přirozená cvičení, házení, chytání. Umí poslouchat hudbu i se přiměřeně k ní pohybovat. Pozornost je třeba věnovat jak vytvoření dostatečného prostoru pro spontánní pohyb, tak i posilování základních pohybových návyků pro správné držení těla a dýchání.
Obsah cvičení předškolních dětí **Rozvoj pohybů u nejmladších dětí se uskutečňuje bohatou škálou činností, jimiž dítě získává nové pohybové zkušenosti, učí se pohyb koordinovat a zaměřit se k cíli. Z uvedených cvičebních druhů je nutné vybírat činnosti tak, aby byly rovnoměrně prostřídány, ale i na sebe logicky navazovaly. Nikdy nelze předbíhat vývoj tělesných a duševních dispozic dětí, vždy je třeba postupovat od jednoduchého ke složitému, od známého k neznámému.
** V průběhu předškolního období by děti měly získat následující kompetence pomocí tělesných a pohybových aktivit: 1. pohybové dovednosti Lokomoční dovednosti - pohybovat se různými způsoby v prostoru všemi směry, ve směru podle pokynů - pohybovat se různými druhy lokomoce mezi překážkami, přes překážky terénní i umělé - poskakovat a skákat různými způsoby a v kombinacích - skákat do různých směrů, přeskakovat překážku, vyskočit na ní a seskočit - pohybovat se různými způsoby v prostoru s různými polohami nebo pohyby částí těla (upažit, tleskat) - pohybovat se s partnerem a ve skupině ve vzájemné spolupráci - podřídit lokomoci rytmu a hudbě - pohybovat se v prostoru v různém prostředí (sníh, voda) Nelokomoční dovednosti - zaujmout různé polohy podle pokynů – znát názvy částí těla, základních poloh a pohybů - pohybovat částmi těla podle pokynů, nápodoby, v různých podmínkách – s náčiním, na nářadí - pohybovat se kolem různých os svého těla (převaly, obraty, kotouly) - dokázat pohyby částí těla podřídit hudbě Manipulační dovednosti - manipulace s různým náčiním a předměty (rukama, nohama, koleny, hlavou, zvedat, nosit, předávat, kutálet, pohazovat, odrážet, kopat, driblovat, balancovat) - odhadnout pohyb náčiní a přizpůsobit mu vlastní pohyb - spolupracovat ve skupině při ovládání náčiní - využít pomůcky k pohybu v různém prostředí (tříkolky, saně, boby, lyže, brusle, plovací pomůcky) 2. Tělesná zdatnost - dokázat se pohybovat po delší dobu jednoduchými lokomočními pohyby, zvládat přiměřenou fyziologickou zátěž - dokázat zpevnit a uvolnit své tělo podle návodu - dokázat protáhnout tělo podle návodu 3. Kognitivní a afektivní oblast - znát různé části svého těla a umět je pojmenovat - znát směry vzhledem ke svému tělu - znát užívané pojmy spojené s pohybem a sportovním prostředím - dokázat dodržovat domluvená pravidla - spolupracovat ve hře a činnosti - respektovat ostatní Rozvoj obratnosti, pohyblivosti, rychlosti i dynamické sily zajišťují v systému práce s dětmi tyto kategorie činností: Zdravotní cviky, přirozená cvičení – chůze, běh, skok, lezení, házení, akrobatická cvičení, hudebně-pohybová výchova a sezónní činnosti.
Zdravotní cviky a výchova ke správnému držení těla Jsou to průpravné cviky zaměřující se především na formování správného držení těla a na posílení zdravého růstu a vývoje dítěte. Jejich úkolem je systematické působení na svaly, vazy, kosti, které následně vede k jejich optimální funkci. Vzhledem k anatomicko-fyziologickým zvláštnostem má předškolní dítě právo na některé odlišnosti od normy (jiné proporce, větší sklon pánve, nižší svalový tonus). Přesto jej však lze učit správnému postavení hlavy, vyrovnání zad, rozložení ramen
do šíře, vtažení břišní stěny, propínání nohou v kolenou apod. Dbáme na dodržování pravidelného dýchání.
Zdravotní cviky pro děti od tří do šesti let – oblasti Šíje a pletenec ramenní Svalstvo prsní a zádové Svalstvo břišní a bederní Pletenec pánevní Nohy a chodidla Pohyblivost páteře Dýchací cviky
Akrobatická cvičení Akrobatická cvičení navazují na již získané pohybové dovednosti a využívají spontánní touhu dětí provádět obtížnější a koordinačně náročnější pohyby. Rozvíjejí obratnost, rychlost, dynamickou sílu, pohyblivost kloubů a pružnost, prostorovou orientaci, odvahu a zdokonalují nervosvalovou koordinaci. Svým účinkem tvoří základ všech pohybových dovedností. Obsahem jsou to změny postojů a poloh, rovnovážná cvičení, převaly, kotouly a akrobatické skoky. Nezařazujeme cviky předbíhající vývoj kosterní a svalové soustavy i nervového systému. Při předčasném použití by ohrozily zdravý růst a vývoj dítěte. Kotoul vzad, visy, vzpory, hluboké záklony (most), dlouhé výdrže, rozštěpy, přemety, stojky na hlavě, skoky z výšky větší než je výška od pasu dítěte k zemi.
Základní pohyby částí těla a změny poloh Jsou to cvičení nervosvalové koordinace a reakce na pokyn.
Zpevnění a uvolnění těla – základ pro cvičení akrobatických cviků. Důležitá je motivace dětí. Rovnovážné cviky – základ pro postoje, lokomoci i další pohyby. Zařazujeme statická i dynamická cvičení. Důležitý je nácvik zpevnění těla. Převaly, kotouly – učíme aktivní provedení, se zpevněním trupu a protaženými končetinami. Kotoul vpřed – nutný nácvik dokonalého sbalení včetně předklonu hlavy, který musí být dodržen až do fáze vstávání.
Akrobatické skoky Patří sem skok skřižný (nůžky), skok dálkový, poskoky a skoky s obraty, vpřed, vzad, stranou, v podřepu, dřepu, skoky se skrčováním, přednožováním, zanožováním, čelným i bočním roznožováním, skoky na místě i v pohybu
Akrobatické cviky v páru Jsou vhodné již od dvou let věku dítěte. Každý cvik vyžaduje znalost speciální metodiky a dopomoci.
Přirozená cvičení Náleží k přirozeným základním pohybovým dovednostem dětí předškolního věku. Pomáhají vypěstovat nervosvalovou koordinaci, obratnost, rychlost, pohotovost a prostorovou orientaci. Pohyby lokomoční – lezení, chůze, běh, skok - základním rysem je přemístění organismu v prostoru (pohyb z místa na místo)
Pohyby manipulační – házení, chytání - manuální činnost s předmětem – uchopení, manipulace
Lezení Fylogeneticky nejstarší způsob změny místa. Je to komplexní pohyb celého těla, který vyžaduje souhru trupu a končetin. Úkolem je naučit děti různým způsobům lezení, zdokonalit techniku lezení a rozvíjet tělesné a psychické vlastnosti tak, aby samostatně dokázaly použít lezení při překonávání překážek (sebedůvěra, překonání strachu).
Způsoby lezení V podporu klečmo, dřepmo, na předloktích, přelézání, prolézání a podlézání překážek, vylézání, slézání, plížení a plazení
Chůze Je základní pohybová dovednost se složitým a fyziologicky vydatným pohybem. Pro dítě znamená rozvoj pohybu i poznání a rozvoj rozumových schopností. Chůzi dělíme podle zaměření na sportovní a taneční. Úkolem nácviku je naučit děti chodit plynule, ve správném tempu a rytmu, se správným držením těla, koordinovanými pohyby paží a trupu a správným odvíjením chodidla. Děti se učí přizpůsobit chůzi podmínkám a orientovat se v prostoru.
Běh Běh je nejvydatnější pohybová činnost, prostředek rozvoje rychlosti, vytrvalosti a dynamické síly. Je základním ukazatelem zdatnosti a motorické vyspělosti dítěte. Běh dělíme na sportovní (rychlost, překonání vzdálenosti) a taneční (rytmus).. Úkolem nácviku je rozvoj rychlosti, síly, vytrvalosti, dále zlepšení základní techniky běhu, zvýšení rovnováhy a jistoty, prodloužení letové fáze. Důležité je i estetické hledisko s dobrou orientací v prostoru. Orientace v prostoru – vytčená trasa, mezi předměty, změny směru a tempa Orientace ve skupině – v útvarech nejprve vázaný běh, následně samostatný, zpomalení, zrychlení Běh v obtížných podmínkách a terénu – běh po zvýšené a zúžené ploše, po různém povrchu, podněty k rychlosti a vytrvalosti, přiměřená intenzita pohybu.
Skok Je přirozený pohyb jímž překonáváme určitou vzdálenost (dálku, výšku, hloubku). Skok rozvíjí dynamickou sílu a rychlost, obratnost, odvahu a celkovou koordinaci i prostorovou orientaci.
Druhy skoků Skok hluboký Skok daleký z místa Skok vysoký z místa Skok daleký z rozběhu Skok vysoký z rozběhu Odraz Spojení odrazu s rozběhem – přeskakováním mezer, nízkých překážek. Skoky z výšky – nejprve sestupováním, postupnou motivací dovádíme děti k samostatným a aktivně provedeným seskokům snožmo
Skoky do dálky a výšky – používáme vhodnou motivaci pro zdokonalení koordinace skoku, zvýšení síly odrazu i prodloužení letové fáze Výskoky na překážku – výskok pomocí paží do vzporu klečmo nebo dřepmo
Házení Je důležitou činností prostorové orientace, odhadem vzdálenosti a vnímání pohybu předmětu. Cvičení uchopování vede k celkové obratnosti, zručnosti a rozvoji jemné motoriky. Úkolem je naučit děti správnému házení při použití hodu vrchním obloukem se správným postavením nohou a trupu. Dále rozvíjíme jemnou motoriku, postřeh, orientaci. Koulení - vychází ze správného držení míče a jeho vypuštění z ruky. Dochází ke zdokonalení reakcí na pohyb míče, odhad vzdálenosti i směru. Kutálení obouruč – velké míče, malé míče Kutálení jednoruč v různých polohách Hod horním obloukem Hod obouruč Hod obouruč trčením Hod na koš obouruč
Hudebně- pohybová výchova Učí dítě podřídit pohyb rytmickým a hudebním podnětům. Rozvíjí dítě po stránce motorické, psychické a emocionální. Dítě reaguje na rytmus a hudbu pohybem. Úkoly - zdravotní, vzdělávací a výchovný - plníme formou rytmických her, hudebně-pohybových a tanečních her a pomocí taneční improvizace. Rytmické hry jsou průpravou pro tance, rytmizována může být říkanka, báseň, slovo. Při nácviku využíváme hry na tělo (tleskání, pleskání, dupání) nebo doprovodu Orffových nástrojů ve spojení s pohybem. HPH a TH mají určený pohybový obsah, námět je blízký dětem. Pohyb odpovídá charakteru a rytmu skladby. Volíme jednoduché útvary – vázaný kruh, zástupy, řady, dvojice, volný pohyb jednotlivce. Opakují se v nich pohybové motivy spolu s hudebními. Taneční improvizace navazuje na předcházejících stupeň hudebně-pohybových dovedností. Motivací vytváří představu pomocí výšky a barvy tonů, rytmu a tempa a dynamiky. Pohyby volíme přirozené a přiměřené – drobné rytmizované pohyby rukou a paží, podupy nohou, pohyby hlavou, jednoduché změny poloh (dřep, stoj), chůzi, běh, poskoky, přeskoky z nohy na nohu, přísunný a poskočný krok, cval stranou a vpřed. Pro zlepšení pohybových dovedností a jemnější pohyby i pro přiblížení charakteru pohybu užíváme náčiní. Obsah hudebně-pohybových činností: Vyjádření různé délky not (osminové, čtvrťové, půlové, celé) Cítění metra Členění skladby (forma) – akcent vyjádřit změnou pohybu, směru, v dynamice Vyjádření změny rytmu a tempa (2/4, 4/4, 4/4, pomalu – rychle) Zrychlování a zpomalování tempa Změna dynamiky (tiše, hlasitě) – vyjádřená hrou na tělo, rozsahem pohybu Změna melodie (vysoko-nízko) – vzestupná a sestupná Staccato – legato – středně rázného, ostrého a plynulého pohybu Pomlka – přerušení pohybu, vystřídá ho klidová reakce
Sezonní činnosti Hry ve vodě jako základ plaveckého výcviku Hry na sněhu, sáňkování, bobování Základy lyžování
Příklady doporučené literatury: Bartůněk, D.: Hry v přírodě s malými dětmi, Portál 2001 Berdychová, J.:Táto, mámo cvičte se mnou, Olympia 1969 Berdychová, J.:TV pro pedagogické školy, SPN 1976 Berdychová, J.: Cvičte s dětmi, Olympia 1982 Borová, B.: Míče, míčky, Portál 2001 Blahutková,H. - Mikulinová,L.: Využití říkadel v HP výchově 1.st.ZŠ Masarykova univerzita Brno 1995 Čechovská,I.: Plavání dětí s rodiči, Grada 2004 Lisá,L.: Vývoj dítěte a jeho úskalí, Avicenum 1986 Adamírová, J.: Hravá a zábavná výchova s pohybem , Unie zdr. TV ČASPV 1995 Dvořáková, I.: Sportujeme s nejmenšími dětmi, Olympia 2001 Dvořáková, I.: Cvičíme a hrajeme si, Hanex 1995 Dvořáková, I.: Pohybem a hrou, Portál 2002 Hanšpachová J.: Hry pro maminky s dětmi, Portál 2001 Hrnčířová, J. - Kaucká, J. – Smejkalová, V.: Zacvičme si s říkadly, ČOS 2004 Juklíčková,Krestovská, Z.: Pohybové hry dětí předškolního věku, SPN 1987 Kaslová, M. a kol.: Básně a říkadla (MD) , Sportpropag 1983 Mazal,F.: Soubor pohyb.her pro děti ml.školního věku, Hanex 1991 Mazal,F. - Chlopková,J.: Pohybové pohádky předškoláků, Hanex 1994 Borová, B. – Skoumalová, S. – Smejkalová, V. – Trpišovská, D.: Cvičíme s malými dětmi, Portál 1998 Smítková, Z.: Cvičíme s dětmi, 1967 Kolektiv autorů: Speciální učební text Cvičení RD, PD, ČASPV 2000 Smítková, Z.: Špalíček, Olympia 1992 Viskupová, B.: Hudebně pohybové hry, ÚŠ ČOS 1997 Zemánková, M.: Pohyb nad zlato, Hanex 1996
Cvičební program zdravotní tělesné výchovy Doporučené pohybové činnosti – vychází z druhu oslabení Podrobnější členění oslabení:
- pohybově podpůrného systému - srdečně cévního systému - dýchacího systému - gastrointestinální (zažívací ústrojí) - endokrinní žlázy (žlázy s vnitřní sekrecí) a metabolická - gynekologická - smyslová - nervová - jiná (pooperační apod.)
V běžné praxi není možno vytvářet oddíly podle těchto kategorií. Máme oddíl jeden, a je nutno přihlížet individuálně k oslabení cvičenců a znát, co není pro které oslabení vhodné. Je nutno spolupracovat s lékařem formou písemného doporučení. Cvičební hodina, jako základní forma činnosti 1 – 2 x týdně, 45 – 60 minut. Osnova cvičební hodiny: Úvodní část – (5 – 10 minut), seznámení s cílem hodiny, zahřátí a příprava organismu pro další činnost. ve srovnání se zdravými cvičenci je pozvolnější a s nižší zátěží. Např. drobné hry chůzí a během, country tance a pod. U oslabení srdečně cévního systému zátěž maximálně 50% klidové hodnoty. Hlavní část - v hodinách zdravotní TV je mnohem důležitější vytvářet radostné a optimistické prostředí a navozovat psychickou rovnováhu, než v hodinách zdravých cvičenců. Pro lepší provádění cvičení a pro zábavnost cvičení je dobré využívat náčiní a nářadí. Náčiní lze používat téměř všechno při dodržení nevhodnosti při některých oslabeních, jako jsou skoky přes švihadlo nebo cvičení s těžkým břemenem (medicinball, činky). Nářadí: lavičky, žebřiny, žebřík svislý, šikmý, vodorovný, kladinky, přeskokové nářadí – nepoužíváme ke skokům, ale použijeme do různých drah k lezení a prolézání. Nepoužíváme vzpory na nářadí, kruhy používáme většinou ke smíšeným visům, k houpání v sedu, ve stoji (v kruzích), v kombinaci s lavičkou. Stejně tak můžeme použít i bradla nebo hrazdu ke smíšeným visům nebo v kombinaci s lavičkou. U většiny oslabení můžeme použít i šplh na tyči a laně. U oslabení smyslových a u starších cvičenců nářadí nepoužíváme, případně jen v omezené míře a s rozvahou. Z důvodu bezpečnosti – větší nebezpečí úrazů (lámavost kostí), horší hojení. Závěrečná část – (5 minut), cviky pro uklidnění, úkoly pro domácí cvičení. Ve většině T.J. cvičí zdravotní TV převážně kategorie seniorů, ale nemuselo by to tak být. Východisko: nabídnout své hodiny zdravotní TV pod odborným cvičitelským vedením např. dětským lékařům, gynekologům apod. Příklady doporučené literatury: • • • •
Havlíčková, L. – Bartůňková, S. – Chválová, O. – Čermák, J.: Zdravotní tělesná výchova, ČS ZRTV 1991 Kadeřávková, A. – Adamírová, J. – Havlíčková, L.: Zdravotní tělesná výchova starších žen, ČS ZRTV 1991 Srdečný, V. – Srdečná, H.: Zdravotní tělesná výchova – vybrané formy a metody, ČS ZRTV 1990 Čechová, A. – Dobešová, P.: Jak předcházet bolestem v zádech, MIRAGO 1996
• • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Kubánek, B.: Základy zdravotní tělesné výchovy pro žáky základních škol, Hanex 1995 Čermák, J. – Chválová, O. – Botlíková, V.: Záda už mě nebolí, Vašut 1998 Hnízdil, J. a kol.: Postupy L. Mojžíšové, Grada 1996 Kombercová, J.: Páteř bez bolestí, Olympia 1997 Adamírová, J.: Gynegymnastika, Vašut 1999 Eseleová, H.: Žena po 40, Vašut 1999 Hošková, B. – Matoušová, M.: Kapitoly z didaktiky Zdravotní tělesné výchovy, Karolinum 1998 Müllerová, M.: Zdravotní gymnastika, ČOS 2000 Mužík, J. – Krejčí, M.: Tělesná výchova a zdraví, Hanex 1997 Chválová, O.: Vyrovnávací cvičení – kulatá záda, Vašut 1992 Chválová, O.: Vyrovnávací cvičení – nadměrné prohnutí beder, Vašut 1992 Chválová, O.: Vyrovnávací cvičení – vybočení páteře, Vašut 1992 Botlíková, V.: Vyrovnávací cvičení – kyčle, kolena, Vašut 1992 Botlíková, V.: Vyrovnávací cvičení – vadné držení těla u dětí, Vašut 1992 Dvořáková, H.: Vyrovnávací cvičení – vadné držení těla u mládeže, Vašut 1992 Kempf, H.: Záda – zbavte se bolestí navždy, PRAGMA 1995 Mojžíšová, L.: Aby nás záda nebolela I. – III., Ústav zdravotní výchovy 1987 Martínek, M a kol.: Prevence proti úrazům, Olympia 1990 Matoušová, M. a kol.: Zdravotní TV (metodické listy pro školení cvičitelů ZdrTV), Praha 1992
Závěrečné slovo: Úkolem této stati je vysvětlit program cvičení ženských složek v odborech všestrannosti, zdůvodnit vytýčený směr a základní úkoly a principy. V žádném případě nejde o výčet činností, prvků a vazeb v jednotlivých částech programu. Metodika činností v jednotlivých směrech zpracovaného programu je v různé úrovni předmětem školení a doškolování cvičitelů a je podrobně zpracována v odborných publikacích. Příklady odborných (a v současnosti dostupných) publikací uvádíme v závěru popisu jednotlivých činností. S touto literaturou je třeba aktivně pracovat a soustavně ji doplňovat. Sokolská tělesná výchova ženských složek je zaměřena na rozvoj harmonické osobnosti, dává cvičenkám příležitost k vyjádření vlastní osobnosti ušlechtilým způsobem. Harmonická osobnost ženy-matky ovlivňuje výchovu dětí v rodině a morálku lidské společnosti.
