Ob s ah
Původní obyvatelé ............................................................ 7 nejstarší stopy kultury .................................................. 7 Země bavlny .................................................................. 8 Přicházejí Španělé .......................................................... 12 objevitel Kolumbus ...................................................... 12 Bezvýznamný ostrov .................................................... 16 Přicházejí Britové ............................................................ 19 nelehké začátky .......................................................... 19 Věk bukanýrů ................................................................ 24 Rozkvět plantáží ............................................................ 29 nejcennější z držav Jeho Veličenstva .......................... 29 Život na plantáži .......................................................... 33 Vzbouřenci a marooni .................................................. 39 Zlé časy .......................................................................... 42 Důsledky americké revoluce ........................................ 42 Abolicionismus a zrušení otroctví ................................ 46 Svobodné vesnice ........................................................ 50 Korunní kolonie .............................................................. 55 Povstání v Morant Bay ................................................ 55 Banánový boom ............................................................ 59 Velké změny .................................................................. 63 Africká renesance ........................................................ 63 Demokracie pod dohledem .......................................... 67 Západoindická federace ................................................ 72 Nezávislost .................................................................... 76 Bauxitový boom .......................................................... 76 Socialistický experiment .............................................. 79 hříšný Babylon ............................................................ 81 Tropický ráj? .................................................................. 85 Přetrvávání problémů .................................................. 85 Výhled do budoucnosti ................................................ 87
Česko-jamajské vztahy .................................................... 91 Představitelé státu ........................................................ 94 Bibliografická poznámka ................................................ 95 Encyklopedické heslo ...................................................... 97 Základní informace pro české turisty ............................ 101 Seznam použitých zkratek ............................................ 103
Pů vodní o byv a t el é
Nejstarší stopy kultury Badatelé se dnes téměř bez výjimky shodují v názoru, že Amerika byla osídlena za poslední doby ledové (přibližně před 40 000 lety) přistěhovalci ze severovýchodní Asie. ti postupovali za zvěří po pevninském mostě spojujícím oba kontinenty v místě nynějšího Beringova průlivu, který byl schůdný díky poklesu hladiny oceánu, neboť vodu na sebe vázaly ledovce. Přistěhovalci se pak zvolna šířili do jižních částí kontinentu. také v Karibiku klesla hladina asi 100 m pod současný stav. ostrovy tak byly mnohem větší a od pevniny je oddělovaly jen úzké průlivy, snadno překonatelné na člunech nebo vorech. Patrně v 7.–9. tisíciletí před n. l. se na ně ze Severní Ameriky přemístily první skupiny prehistorických indiánů. tito nejstarší obyvatelé souostroví Velkých Antil (tedy ostrovů Portoriko, española-haiti, Kuba a Jamajka) lovili tropické tuleně, suchozemské hlodavce, ptáky i ryby a další živočichy. Jídelníček si doplňovali sběrem. Zanechali po sobě jen málo stop, stejně jako nositelé dalších, už méně početných migračních vln ze Střední Ameriky. ti znali oheň a opracovávali kámen na hroty šípů a oštěpů. Později si začali jídelníček doplňovat sběrem mořských mlžů, jejichž lastur využívali k výrobě nástrojů. třebaže většina nálezů pochází z jeskyní, žili patrně hlavně pod širým nebem a jako ochranu před nepříznivým počasím si budovali jednoduché chatrče z proutí. Se zbytky potomků této migrační vlny se údajně setkal Kolumbus během svých prvních průzkumných plaveb v Karibiku. Domorodé skupiny, které neznaly zemědělství a pobývaly v jeskyních místo v upravených osadách, nazývali Španělé Ciboney; tento výraz začali pak archeologové užívat pro nositele nejstarších, ještě „předkeramických“ karibských kulturních tradic. Ve 3. tisíciletí před n. l. dospěla do Karibiku další skupina přistěhovalců, tentokrát z východního pobřeží dnešní Brazílie. Byli (7
to příslušníci jazykové skupiny arawac, jejichž příbuzní dodnes žijí ve velkém počtu na území Jižní Ameriky. Znali již základní zemědělské techniky a vyráběli keramické nádoby. na karibských ostrovech našli příznivé klima a rozmanité přírodní zdroje. usazovali se na pobřeží i ve vnitrozemí ostrovů – zde především na březích řek a sladkovodních jezer. V době příchodu evropanů obývali Velké Antily a také Bahamy. Archeologové v návaznosti na první španělské kronikáře označují arawacky mluvící indiány z Velkých Antil jako taíny. Jde ovšem v podstatě o chybný název, neboť arawacký výraz taíno znamená „dobrý“ a označoval se jím náčelník – ochránce a dárce. Badatelé proto také neradi hovoří o „taínské kultuře“ nebo „taínském životním stylu“. Vždyť ani sami taínové neužívali nějaké společné jméno. označovali se obvykle jménem svého náčelníka, významného předka nebo podle obývané lokality a svou skupinovou sounáležitost a odlišnost od druhých vnímali velmi citlivě. na jednotlivých ostrovech, a dokonce i v rámci těchto ostrovů totiž najdeme i velké rozdíly v životním standardu, zvyklostech a kulturních specifikách jednotlivých arawacky mluvících skupin. Ani soustavná komunikace v karibském prostoru – neboť obchod vždy tvořil protiváhu častému válečnému soupeření – nedokázala tato lokální specifika setřít.
Země bavlny Co se týče Jamajky, patřila vzhledem k úrodné půdě a dostatku sladké vody k nejhustěji zalidněným ostrovům. Pozůstatky osídlení nacházejí archeologové i v hornatém vnitrozemí, většina obyvatel se však zdržovala v blízkosti pobřeží nebo u řek, kde mohli využívat i mořské zdroje. na nejznámějším a nejlépe prozkoumaném nalezišti White Marl na jihovýchodě ostrova, nedaleko dnešního Kingstonu, byly odhaleny kosterní pozůstatky, keramika i předměty ze dřeva a kamene. obyvatelé tohoto i dalších sídel se věnovali tropickému zemědělství. Pěstovali hlavně maniok, hlízovitou rostlinu, která spolu se sladkými brambory – batáty – představovala nejdůležitější karibskou plodinu. Maniok je snadné pěstovat, zato jeho úprava před konzumací je dosti zdlouhavá. Podrobně ji popsal španělský kronikář Pedro Mártir de Anglería: „Aby bylo možné odstranit šťávu, je třeba ko8)
řen rozdrtit a vložit do obrovitých lisů, které připomínají lisy tiskařské. Zde se pevně stlačí. Šťáva, pokud se pije syrová, je jedovatější než oměj, a přivodí okamžitou smrt. Svařená však chutná lépe než mléčná syrovátka a nijak neškodí.“ Manioková drť zbavená šťávy se sušila na mělkých ošatkách, z mouky se pak pekly placky na rozpálených kamenech. Z Mexika se mimo to na karibské ostrovy rozšířila znalost pěstování kukuřice, bavlny i tabáku, který taínové používali k rituálním účelům. Kouřili doutníky ze smotaných listů nebo kouř inhalovali z dýmek ve tvaru písmene Y, zasunutých do obou nosních dírek. názvem těchto dýmek (tabaco) začali evropané označovat i rostlinu, z níž indiáni svou drogu připravovali. Potravu si taínové ochucovali solí a pálivými papričkami. S rozvojem zemědělství souviselo i budování zavlažovacích systémů a terasovitých polí (conuco), které ovšem vyžadovalo koordinovanou spolupráci velkého počtu lidí a tedy existenci určité společenské organizace. totéž platilo o výrobě specializovaných nástrojů, jako byly kamenné drtiče na kukuřici či struhadla na maniok. S postupem času stoupal význam lovu suchozemských a mořských ryb, želv, mušlí a vodních ptáků, což se odrazilo i v jídelníčku, úměrně s narůstající zručností při výrobě a ovládání člunů. Kánoe – toto arawacké slovo se rozšířilo do celého světa – vypalované z mohutných kmenů poháněla pádla i několika desítek mužů. taínové si troufli i na velké mořské savce, například kapustňáky, z jejichž kostí pak vyráběli bohatě zdobené dýmky a další rituální předměty. Zato suchozemský lov v pozdější době upadal i vzhledem k relativnímu přelidnění ostrovů a omezenému repertoáru větších zvířat. oblíbeným lovným zvířetem byl leguán a hlodavci hutía podobní nutriím. Jediným domácím zvířetem taínů byl pes, a to „němý“, tedy neštěkající pes, což velmi zaujalo Kryštofa Kolumba. Základem společenské organizace byla vesnice, obvykle o 1 000 až 2 000 obyvatelích, kteří se podřizovali dědičným vládcům, nazývaným taíno nebo cacique (čti: kazik). Z koloniální doby jsou doloženy případy, kdy se „kaziky“ stávaly ženy, to ale nebylo příliš obvyklé. Kazikové soustřeďovali ve svých rukou funkce válečného náčelníka, náboženské autority i soudce. Jejich hlavním úkolem v každodenním životě bylo organizovat zemědělské práce a lov (9
a dohlížet na rozdělování výtěžků. Vedle daně v podobě práce odevzdávali prostí indiáni svým vládcům přesně určené objemy potravin a řemeslných výrobků. Vůdci byli ale zároveň vázáni povinností pořádat okázalé hostiny a slavnosti. těšili se velké autoritě, často jim byly připisovány i božské atributy. nechávali se přepravovat na nosítkách, aby se jejich nohy nemusely dotknout země, a obklopovali se příslušníky svých rodin, tedy „šlechtici“ (nitaínos). Zatímco chudší taínové žili v jednoduchých chýších kruhovitého půdorysu z trávy a rákosu, obývali příslušníci karibských elit rozlehlé pravoúhlé domy, v nichž bylo dost prostoru pro samostatné ohniště každé z mnoha manželek. K dispozici měli početné služebnictvo, jejich čluny byly bohatě zdobené, stejně jako oděvy a zbraně. Pěstovala se pro ně zvláštní, jemnější odrůda manioku, nosili zlaté šperky a po smrti je do hrobu doprovázely obětované konkubíny a služebnictvo. nicméně kazikem se stával jen ten, kdo byl schopen se prosadit silou i štědrostí a zároveň navázat kontakt s nadpřirozenými silami. Faktické pravomoci náčelníků byly omezené a posilovaly se jen v době válek. Společenské vrstvy byly navíc relativně prostupné, existovala možnost osobního vzestupu schopných jedinců. Každá domácnost a každá vesnice se snažily být v podstatě soběstačné v zajišťování předmětů základní potřeby, ovšem Jamajka postrádala naleziště kovů, proto bylo třeba měď, používanou na výrobu nožů a dalších nástrojů, ale i zlaté šperky nakupovat na sousedních ostrovech. Zato byli taínové z Jamajky proslulí zručností ve výrobě bavlněných látek a spacích sítí (hamaca). Jeden z výkladů původu jména ostrova Xaymaca, tak jak jej zaznamenali španělští kronikáři, je „ostrov bavlny“; rozšířenější byl ale názor, že slovo znamená „ostrov dřeva a vody“. Ze dřeva vyráběli domorodci většinu předmětů denní potřeby, dřevěné „trůny“ (duho), sedátka ve tvaru hamak zdobená řezbami, a také nevelké sošky. Španělé je nazývali „idoly“ a patrně se nemýlili, že se jednalo o vyobrazení taínských božstev (zemi). i keramické nádoby byly bohatě zdobeny vyrývanými vzory, vesměs antropo- či zoomorfními. Vedle nástrojů z mědi vyráběli taínové i hlazené nebo štípané kamenné sekery, nože a mlaty. Žádná z indiánských skupin v Karibiku neznala písmo. Součástí 10)
náboženských slavností (areíto) jamajských domorodců však byla, kromě tanců a hostin, také vystoupení mužů, kteří za doprovodu hudby zpívali nebo rytmicky recitovali písně o slavných činech minulosti, a umožňovali tak jejich uchování v kolektivní paměti. taínské náboženství bylo animistické a totemické – jeho podstatou byla tedy víra v oduševnělost přírody a v to, že se každé lidské společenství nachází pod ochranou specifického strážce, ať již přírodního fenoménu anebo mytického prapředka, zvířete či rostliny. Každý dospělý muž měl své strážce-duchy. také každá rodina udržovala vzpomínku na dávného zakladatele. Duchovní strážce náčelníka se pak stával ochráncem celé osady. Všechny stránky každodenního života ovlivňovaly tyto i další nadpřirozené bytosti, proto v případě taínů nelze oddělovat „profánní“ a „posvátné“ aktivity. Zároveň taínové věřili, že duše přežívá smrt těla a že je možné navázat kontakt s mrtvými příbuznými. Snad právě tyto nadpřirozené bytosti zobrazují rytiny na skalách a v jeskyních, které se na Jamajce porůznu nalezly. Komunikaci s duchy zajišťovali náboženští vůdci-šamani. ti také plnili roli léčitelů, neboť nemoc byla obvykle přisuzována hněvu duchů, jež nemocný vědomě či nevědomky urazil. Své mrtvé pohřbívali taínové v jeskyních a na cestu do záhrobí je vybavovali bohatými dary a potravou. Vedle tance doprovázeného hudbou a zpěvem patřila k oblíbeným zábavám taínů míčová hra, kterou patrně obyvatelé karibských ostrovů převzali z dnešního Mexika. Přesná pravidla a průběh zápasu neznáme, zprávy Španělů jsou v tomto směru útržkovité. Jisté ale je, že se u většiny vesnic nacházelo „hřiště“ obehnané kamennými sedátky, na němž soupeřila poměrně početná mužstva o 20–30 členech, složená z mužů i žen. hráči odráželi hlavou, koleny a rameny míč vyrobený z přírodního kaučuku (ten se musel dovážet ze středoamerické pevniny) a snažili se zasáhnout určená místa na herní ploše.
(11
Př ichá zej í Šp an ěl é
Objevitel Kolumbus Aniž to tušili, v květnu roku 1494 se svět jamajských taínů navždy změnil. Kryštof Kolumbus se po neslýchaném úspěchu své první cesty vrátil do „indií“ a začal systematicky prozkoumávat souostroví Velkých Antil. Zakotvil tehdy v zátoce, kterou nazval Santa Gloria, „na paměť neobyčejné krásy této země“ (jedná se o dnešní St. Ann’s Bay), a ostrov pojmenoval Santiago podle patrona španělských dobyvatelů sv. Jakuba. tak jako v případě mnoha dalších karibských ostrovů však v běžném užívání nakonec převážilo domorodé jméno. Kolumbus pokládal Jamajku za „nejkrásnější zemi ze všech, které v indiích spatřil“. Místní obyvatelé však nevítali evropské návštěvníky nijak vlídně. Pokus o přistání zmařili indiáni v kánoích ozbrojení kopími. Kolumbus proto ostrov opustil; vrátil se až o 9 let později a tentokrát nedobrovolně. Během čtvrté a poslední průzkumné výpravy jej totiž v květnu 1503 k pobřeží Jamajky zahnala bouře. „nemaje žádného plachtoví, lodi proděravěné červotočem více než včelí plást a mužstvo utýrané a znechucené … přibyl jsem k Jamajce. Celá posádka se třemi pumpami, sudy a hrnci nestačila vylévati vodu, která prosakovala do lodi.“ oba koráby, neschopné další plavby, pak v zátoce Santa Gloria strávily celý rok. Domorodci tentokrát naštěstí projevili větší vstřícnost a byli ochotní s podivnými návštěvníky směňovat potraviny za kovové nástroje a skleněné cetky. Poté, co Kolumbus konečně mohl pobřeží Jamajky opustit, se k němu vydali další španělští dobrodruzi. Přestože se brzy ukázalo, že Jamajka opravdu nemá vlastní naleziště drahých kovů, hlavně zlata, nabízely se i jiné cesty k získání bohatství. Jamajka se totiž stala hlavní zásobárnou španělských základen na jiných karibských ostrovech a později i prvních sídel na Tierra Firme, tedy v pevninské Střední Americe. Místní indiáni byli schopni Španělům dodávat kukuřici, maniok i hamaky a hrubá 12)
