Nové poznatky o kvartérních organických sedimentech na území Geoparku Český ráj

Geoscience Research Reports for 2009 • Czech Geological Survey, Prague, 2010 • ISSN 0514-8057

87

B – KVARTÉR, INŽENÝRSKÁ GEOLOGIE

Nové poznatky o kvartérních organických sedimentech na území Geoparku Český ráj New data on Quaternary organic sediments on the territory of the Bohemian Paradise Geopark EVA BŘÍZOVÁ Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1; [email protected] (03-32 Jablonec nad Nisou, 03-34 Sobotka, 03-41 Semily, 03-43 Jičín)

Obr. 1. Mapka lokalit s organickými sedimenty v Geoparku Český ráj.

Key words: palynology, Quaternary, redeposition, organic sediments, stratigraphy, NE Bohemia, Bohemian Paradise Geopark Abstract: Within the geological mapping in the territory of the Geopark Bohemian Paradise (Český ráj) the biostratigraphical research of organic sediments on the map sheets of Semily, Kněžmost, Rovensko pod Troskami, Turnov, Lomnice nad Popelkou (1 : 25,000) were carried out. The known localities were verified and sediments for pollen analysis and radiocarbon dating were sampled on all found localities: Nová Ves (NVM), Karlovice (KR 2), Koberovy (KBRV), Rokytnice (RKT), Želejov (ŽEL), Mříčná – Zimrov (M-Z), Žehrov – Skokovy (Ž-S), borehole Karlovice KR 1, Pod Lipinou, Mříčná – Chocholka, Buda, Komárovský rybník Pond, Sněhurka, Obora. For the time-trouble reasons the most complete samples were chosen for the detailed palynological, palaeoalgological and palaeoecological research. During palynological study of Upper Pleistocene and Holocene organic sediments, the Quaternary palynomorphs and the Cretaceous spores, dinocysts and foraminifera were found. The palynomorph redeposition is from the marine Cretaceous sediments. The preservation of calcareous foraminiferal tests in the palynological slides is very unusual due to their unexpected resistence to acids. Tests of foraminiferal species are mostly reworked by transport.

V rámci geologického mapování na území Geoparku Český ráj (Švábenická et al. 2009, Řídkošil 2009) je prováděn biostratigrafický výzkum organických sedimentů na území listů mapy v měřítku 1 : 25 000 Semily (03-413), Kněžmost (03-341), Rovensko pod Troskami (03-342), Turnov (03-324) a Lomnice nad Popelkou (03-431). Byly ověřeny

lokality a odebrány sedimenty pro biostratigrafické studium, na pylovou analýzu a radiokarbonové datování na lokalitách Nová Ves (NVM), Karlovice (KR 2), Koberovy (KBRV), Rokytnice (RKT), Želejov (ŽEL), vrt Karlovice KR 1, Pod Lipinou, Mříčná – Zimrov (M-Z), Mříčná – Chocholka, Žehrov – Skokovy (Ž-S), Buda, Komárovský rybník, Sněhurka, Obora (obr. 1). Zároveň všechny dostupné organické sedimenty byly odebrány a ověřeny v rámci výzkumu expediční skupiny pro výzkum půd, která se detailně zabývala sledováním výskytů rašelin (Fuksa 1968). Geologickým podložím organických výplní jsou druhohorní pískovce, jílovce nebo slínovce. Erozí pískovců vznikala skalní města, která mají pestrý reliéf tvořený věžemi, kaňony a soutěskami, v jejichž interiérech se mohou uložit i sedimenty kvartérní, zvláště pak organické (Kuneš – Jankovská 2000, Kuneš et al. 2007), což nebylo zatím potvrzeno na území geoparku. Ve skalních městech se nacházejí relikty přírodních lesů – reliktní bory, ve zbytcích se zachovaly dubo-habřiny a v průlomu Jizery původní bukové a suťové lesy, podél vodních toků rostou olšiny. Převažují však smrkové a borové monokultury. Kromě druhohorních pískovců, jílovců či slínovců jsou v území prvohorní a třetihorní vulkanity, v těchto oblastech organické sedimenty nalezeny nebyly.

Metodika Pro kvartérně geologické mapování Geoparku Český ráj bylo provedeno několik vrtů v místě předpokládaného

88

Zprávy o geologických výzkumech v roce 2009 • Česká geologická služba, Praha, 2010 • ISSN 0514-8057

Pelešanského jezera (Prostředník et al. 2009), současně na místech označených skupinou zabývající se výzkumem „ložisek“ rašelin na území celé ČR (Fuksa 1968) a na nově vytipovaných lokalitách (L. Švábenická, V. Prouza, ústní sdělení). Odběr organických sedimentů byl prováděn profesionální vrtnou soupravou (vrt KR 1) a ručními vrty (ostatní). Odebrané vzorky byly laboratorně zpracovány obvyklou metodikou používanou pro separaci sporomorf: 1. macerace v HF asi 24 hodin; 2. Erdtmanova acetolýza (Erdtman 1954); 3. získaný roztok sporomorf je uchováván ve směsi glycerinu, etylalkoholu a destilované vody ve vhodném poměru. Současně s odběrem pro palynologii byly získány vzorky pro radiouhlíkové datování stáří organických uloženin, které by mělo být provedeno v laboratoři v polské Gliwici (Gliwice Radiocarbon Laboratory, Silesian University of Technology), kam byla část vzorků zaslána. Určování palynomorf je prováděno podle trvalých preparátů recentních pylových zrn a spor a podle dostupných určovacích klíčů. Některé nalezené palynomorfy jsou zachyceny na obr. 2 a 3. Nejúplnější odebrané profily byly podrobeny detailnímu palynologickému, paleoalgologickému a paleoekologickému výzkumu, který je prováděn v souladu s geologickým mapováním na jednotlivých listech.

Biostratigrafický výzkum Semily (03-413) Při kvartérně geologickém mapování byly nově nalezeny organické sedimenty na lokalitách Mříčná – Zimrov M-Z (mocnost 0–1,80 m) a Mříčná – Chocholka (mocnost 0–1,50 m). Oba profily dosahují podloží, k detailnímu výzkumu byl vybrán první z nich z důvodů větší mocnosti a lepšího zachování uložení sedimentů. Lokalita Mříčná – Zimrov (M-Z, CH027), 473,3 m n. m. Popis sedimentu (m): 0–0,60 světle hnědé silně jílovité povodňové hlíny s hojnými zetlelými kořínky 0,60–0,75 světle hnědé silně jílovité povodňové hlíny s množstvím uhlíků, až přechod do slatiny 0,75–0,95 černá šmouhovaná slatina s hojnými uhlíky a kořeny stromů 0,95–1,00 světle hnědé jíly s vrstvičkou uhlíků (0,97 m) 1,00–1,35 šedohnědé jílovité sedimenty slabě písčité s makrozbytky 1,35–1,60 šedohnědé slabě písčité jíly s uhlíky a makrozbytky, s drobnými kořínky rostlin se šupinkami slídy 1,60–1,80 tmavě hnědošedý jílovitý písek (eluvium). Ve studovaném profilu bylo v souladu s popsaným typem sedimentu rozlišeno 7 zón lokálních pylových společenstev (L PAZ): Zóna MZ1 (1,60–1,80 m): Abies – „Quercetum mixtum“, stratigraficky konec subboreálu –VIII (Firbas 1949, 1952)

Dominantní dřevinou v této fázi byla jedle (Abies, ca 50 %), v menší míře vrba (Salix), olše (Alnus) a topol (Populus). Ke konci fáze na nepropustném jílovitém písku vznikla lesní tůňka s perloočkami (Cladocera), rdesty (Potamogeton) a okřehky (Lemna). Procentuální podíl bylin (NAP) činí ca 10 %. Zóna MZ2 (1,25–1,60 m): Abies – Fagus, stratigraficky starší subatlantik – IX. Převažuje opět jedle (Abies), objevuje se buk (Fagus) a habr (Carpinus). Zóna MZ3 (0,97–1,25 m): Abies – antropofyta (Chenopodiaceae), stratigraficky stále starší subatlantik; doložen již zásah člověka, narůstá přítomnost bylin (NAP) na úkor listnatých dřevin. Zóna MZ4 (0,76–0,97 m): Abies – Juniperus, starší subatlantik (IX). Objevuje se první obilí typu pšenice (Cerealia Typ Triticum), stále převládá jedle. Zóna MZ5 (0,39–0,76 m): Abies – Picea – Lemna, stratigraficky již starší fáze mladšího subatlantika (Xa), raný středověk. Opakovaně vzniklo eutrofizované lesní jezírko s větší přítomností okřehku (Lemna). Z dřevin převládá jedle (Abies), smrk (Picea) a další listnaté dřeviny. Hojné byly uhlíky v hloubce 0,60–0,76 m jako pozůstatek zásahu člověka, doloženého pěstováním obilí (Cerealia) a přítomností chrpy modráku (Centaurea cyanus). Zóna MZ6 (0,19–0,39 m): Pinus – Picea – Cyperaceae – Lemna – Cerealia, mladší fáze mladšího subatlantika (Xb), vrcholný středověk. Mění se dřevinná skladba, ustupuje jedle. Jalovec (Juniperus), Calluna vulgaris, kopřiva (Urtica) indikují pastvu. Přítomnost obilí (Cerealia) a pohanky (Fagopyrum), plevelů a bylin doprovázejících činnost člověka, sediment datují do vrcholného středověku. Zóna MZ7 (0,05–0,19 m): Betula – Pinus – Picea, mladší fáze mladšího subatlantika (Xc, recent), kterou můžeme označit za recent. Převažuje bříza (Betula), smrk (Picea) a borovice (Pinus), což je možné ověřit na snímku ze současnosti (obr. 4). Provedený paleobotanický výzkum doložil začátek ukládání popsaných sedimentů do rozhraní konce subboreálu (MZ1) a počátku staršího subatlantiku (MZ2–MZ4, ca 2800–3000 let BP, Břízová 2009a). Ústup jedle ve středověku byl ovlivněn změnami klimatu i postupujícím osidlováním podhorské oblasti. Ostatní zóny (MZ5–MZ7) dokládají nejmladší periodu holocénu (mladší subatlantikum Xa–Xc) až po současnost. Podle výsledků pylové analýzy ke vzniku mokřadu došlo v holocénu na přelomu subboreálu a staršího subatlantiku (asi kolem 3000 let BP). Lokalita Mříčná – Chocholka 450 m n. m. Organické sedimenty se ukládaly jako černohnědá humózní slabě písčitá jílovitá hlína, tmavě hnědý humózní prachovitý jíl, šmouhované prachovité organické jíly, hnědošedé tence vrstevnaté až laminované prachovité jíly s drobně rozptýlenými uhlíky, tence subhorizontálně zvrstvený prachovitý jíl (mírně písčitý) a laminované pestrobarevné jíly s vrstvičkami uhlíků. Z uvedeného vyplývá, že sedimentace byla přerušovaná, dochází k rychlému střídání vrstev, což znamená možnost


B

A

89

C E

D

F

G

L J

I

H

M

K

N

U O

Q

P

R

S

T

V

Obr. 2. Pylová zrna a ostatní mikrofosilie. AP: A – Juniperus, M-Z, 0,30 m; B – Tilia platyphyllos M-Z, 1,75 m; C – Frangula alnus, Ž-S, 0,30 m; D – Hippophäe rhamnoides, KR 2, 4,40 m; NAP: E – Epilobium, KR 2, 0,05 m; F – Verbascum, Ž-S, 0,20 m; G – Asarum europaeum typ, M-Z, 0,60 m; H, I – Centaurea cyanus, Ž-S, 0,30 m; J, K – Stellaria-typ, 0,10 m; L – Euphrasia-typ, Ž-S, 0,10 m; M – Melampyrum, Ž-S, 0,90 m; N – Lythrum, Ž-S, 0,30 m; O – Senecio-typ, M-Z, 0,60 m; P – Carduus/Cirsium, NVM, 2,15 m; Q – Selaginella selaginoides, NVM, 2,20 m; R – Sphagnum, M-Z, 0,20 m; S – Athyrium, M-Z, 0,60 m; T – Asplenium, M-Z, 0,60 m; U – Botryococcus neglectus, Ž-S, 1,20 m; V – Cladocera, M-Z, 0,40 m. Měřítko 10 μm, 20 μm (E). Lokality: Mříčná – Zimrov M-Z, Žehrov – Skokovy Ž-S, Karlovice KR 2, Nová Ves – Mašov NVM. Foto E. Břízová.

90


hiátů v ukládání. Z charakteru a pozice nalezeného sedimentu a studií profilu Mříčná – Zimrov lze soudit na stáří svrchního holocénu. Kněžmost (03-341) Na území listu Kněžmost bylo ověřeno a odebráno pět profilů: Žehrov – Skokovy Ž-S (43/1, CH031), Buda (40/5), Komárovský rybník (41/3), Sněhurka (42/4) a Obora (44/2). Pro palynologický výzkum byla vybrána lokalita Žehrov – Skokovy s největší mocností a nejmenší porušeností sledu uložených sedimentů (nejméně vložených vrstev písku v organickém materiálu). Organickým sedimentem na území tohoto listu je pouze slatina s následujícími typy humolitů: rákosovo-ostřicový, mechovo-ostřicový a dřevo-mechový. Lokality jsou v nadmořských výškách od 225 m (Komárov) do 260 m (Žehrov – Obora), průměrná mocnost humolitu je od 0,5 m (Žehrov – Skokovy) do 2,1 m (Buda a Komárov). Na ověřovaných lokalitách se těžily uloženiny většinou pro místní účely a některé dnes slouží jako kulturní louky nebo les. Na základě nových vrtů byly ověřeny všechny nalezené lokality s organickými sedimenty, některé profily nedosahovaly dříve zjištěných hloubek (Fuksa 1968), protože byly i částečně těženy. Lokalita Žehrov – Skokovy (Ž-S, CH031), 244 m n. m. Popis sedimentu (m): 0–0,46 tmavě hnědá slatina s hojnými zetlelými kořínky rostlin a ojedinělé uhlíky (0,26–0,41 m typická slatina) 0,46–0,465 světle šedá vrstvička jemnozrnného písku, přeplavená, hiát v sedimentaci slatiny 0,465–0,58 černohnědá slabě písčitá jílovitá slatina s četnými uhlíkovými šmouhami 0,58–0,62 světle šedé černohnědě šmouhované jemnozrnné písky, opět přerušení tvorby slatiny 0,62–0,63 tmavě hnědé humózní jílovitopísčité slatiny 0,63–0,68 světle šedý jemně zrnitý písek, přerušení tvorby slatiny 0,71–0,72 světle šedý jemnozrnný písek, opět přerušení tvorby slatiny 0,72–1,34 tmavě hnědé tence vrstevnaté slatiny místy se světlejšími písčitými polohami 1,34–1,40 báze slatinné sedimentace, šedohnědé slabě humózní písky (smíchané se slatinou) 1,40–1,46 šedé a tmavě šedé šmouhované jemně až středně zrnité písky (pravděpodobně rozplavené eluvium) 1,46–1,50 ocelově šedé jemně až středně zrnité písky s valounky pískovce 1–2 cm, místy i větší, fluviální písky se štěrkem, výplň dna údolní nivy (bez organického materiálu) od 1,50 pískovce křídového stáří. Složitost sedimentace se odráží i ve vývoji vegetace. Několikeré přerušení tvorby slatiny písčitými vložkami v průběhu celého profilu (viz popis) naznačuje složitost interpretace vývoje nejmladšího kvartéru. Nalezená vegetace byla rozdělena do sedmi zón (L PAZ):

ŽS1 (1,45–1,50 m): Pinus – Artemisia ŽS2 (1,30–1,45 m): Alnus – Betula – Cyperaceae – Asteraceae Tubuliflorae (– Botryococcus) ŽS3 ( 0,75–1,30 m): Pinus – Alnus – Cerealia – Artemisia ŽS4 (0,65–0,75 m): Pinus – Alnus ŽS5 (0,55–0,65 m): Pinus – Quercus – Fraxinus – Rosaceae ŽS6 (0,40–0,55m): Pinus – Alnus – Salix ŽS7 (0–0,40 m): Pinus – Alnus – Cyperaceae – Cerealia. Podle zjištěných výsledků je možné říci, že se organický materiál začal ukládat mnohem později než na lokalitě Mříčná – Zimrov a je tudíž velmi mladý (kolem 1000 až 1500 let BP), což ukazuje na raný středověk. Počátek ukládání se zdá být časově podobný např. zazemňování slepého ramene Labe u Staré Boleslavi (SBS, Dreslerová et al. 2004). Žehrov – Obora (CH029) Organický sediment se ukládal jako humózní slatina, slatina se šmouhami jílovíté hlíny, černý organický jíl s recentními kořeny, černohnědý světle šmouhovaný písek (přeplavený, obsahující organickou hmotu), černá humózní slatina až organický jíl, jemně zrnitý písek, černě šmouhovaný šedý písek se slatinnou polohou (organický jíl), černá humózní organická poloha písčité slatiny se střídáním šedobílých písků s vrstvičkami až 0,05 m mocných poloh organických sedimentů, silně humózní slatina, šedobílé písky se šmouhami humózních písků (patrně písky přeplavené), černohnědé humózní slabě písčité slatiny, šedohnědé středně až jemně zrnité písky s třemi polohami humózních písků o mocnosti 0,03–0,05 m (přeplavené eluvium), šedé jemně až středně zrnité zvodnělé písky, patrně již fluviální výplň údolní nivy, dále písky (1,40–1,50 m výrazně hruběji zrnité než přeplavené jemně zrnité písky uvnitř slatin). Komárov (CH032) Organické sedimenty byly přítomny jako skvrnitá jílovitá slatina, šedé černě šmouhované slabě písčité jíly, světle ocelově šedý plastický jíl (přerušení organické sedimentace), světle ocelově šedý plastický jíl se silně humózní organickou příměsí, jílovitá slatina s uhlíky a kořínky recentních rostlin, šedé jemně až středně zrnité fluviální písky, ve svrchních 0,10 m se šmouhami organického materiálu. Sněhurka (CH033) Organické sedimenty se ukládaly jako humózní jílovitá slatina, jemně zrnité písky s polohami (šmouhami) organického materiálu (náznak zvrstvení – přerušení vývoje slatiny), hnědé písčité rašeliny s kořeny recentních rostlin, šedé prachovité jíly, šedé prachovité jíly šmouhované organickým materiálem, hnědé velmi slabě prachovité rašeliny, rostlinné makrozbytky, šedé jemně až středně zrnité písky s černými šmouhami organické hmoty subhorizontálně uloženými, černohnědá slatina, středně zrnité hrubší písky se šmouhami organického materiálu (patrně přeplavené písky a slatiny), šedobílé středně zrnité hrubší písky s hojnou příměsí patrně přeplavených slatin s recentními kořeny rostlin, šedohnědé středně zrnité písky, patrně již fluviální výplň údolí potoka s polohou písčitých slatin.


91

C

A

B

E

G

H

D

I

F J

K

M

N

O

L

Obr. 3. Pylová zrna a ostatní mikrofosilie. Lokalita Mříčná – Zimrov (M-Z): AP: A – Abies, 0,90 m; B – Picea, 1,30 m; C – Ulmus, 1,30 m; D – Fagus, 1,30 m; E – Alnus, 0,90 m; F – Quercus, 0,30 m; NAP: G – Artemisia, 0,40 m; H – Cerealia T. Triticum, 0,90 m; I – Cerealia T. Secale, 0,05 m. Lokalita Želejov (ŽEL): J – Typha latifolia, 3,50 m. Redeponované palynomorfy z křídových sedimentů, vrt Karlovice KR 1: K, L – Dinoflagellata, 5,50 m; M–O – Foraminifera, 5,50 m. Měřítko 10 μm (C–J, O), 20 μm (M, N), 30 μm (B, K, L), 40 μm (A). Foto E. Břízová.

92


Buda (CH034) Opět se ukázalo ukládání organických sedimentů jako střídání slatin a písků (místy s drobnými valounky křemene), sytě černá humózní slabě jílovitá slatina, sytě černá humózní jílovitá slatina s písčitými šmouhami, šedé šmouhované jemně zrnité písky se slatinnou polohou, tmavě ocelově šedé jemně zrnité jílovité písky, bez viditelné organické příměsi. Organické sedimenty nacházející se na území listu mapy byly ukládány při neklidné sedimentaci, což dokládají časté vrstvy písku nebo jílu v průběhu profilů. Mocnost všech profilů dosahovala stejné hloubky kolem 1,50 m. Lomnice nad Popelkou (03-431) Lokalita Pod Lipinou, která se na území listu nacházela v minulosti jako ostřicovo-mechová slatina o mocnosti od 0,6–1,1 m na ploše 0,17 ha, je vytěžena pravděpodobně pro místní účely a v současné době je na tomto místě obhospodařované pole. Rovensko pod Troskami (03-342) Nejmocnější a nejlépe zachované profily organických sedimentů se nacházejí právě na území tohoto mapového listu. Jsou to lokality a vrty Karlovice KR 2, Rokytnice (RKT), Želejov (ŽEL) a desetimetrový mapovací vrt Karlovice KR 1. Karlovice KR 1 Mapovací vrt Karlovice KR 1 (10 m) situovaný do nivy říčky Libuňky nedaleko Karlovic a Sedmihorek byl vrtán 1. a 2. prosince 2008. Po detailním prozkoumání sedimentu byly odebrány pouze informativní vzorky pro pylovou analýzu s předpokládaným kvartérním stářím. Sedimenty nebyly příliš nadějné a vhodné pro palynologické vyhodnocení, které plně potvrdilo tuto skutečnost. Popis sedimentu (m): 0–0,55 červenohnědý slabě písčitý povodňový jíl 0,55–0,70 červenohnědý slabě písčitý povodňový jíl s hojnými uhlíky 0,75–1,75 tmavě hnědý šedě skvrnitý povodňový jíl (v 1 m nález cihly, může jít i o navážku, obr. 5) 1,75–1,80 tmavě hnědý šedě skvrnitý povodňový jíl s hojnými uhlíky 1,80–1,90 rezavě hnědé šedě skvrnité písčité povodňové jíly 1,90–2,05 šedočerné fluviální jílovitopísčité štěrky (na rozhraní štěrků a povodňových jílů úlomky červených cihel nebo melioračních trubek), valouny šedých pískovců o průměru 6–7 cm, polooválené 2,05–2,85 rezavě hnědé šedě šmouhované povodňové jíly, s čočkami sloučenin železa 2,85–4,80 světle šedohnědé organické silně písčité povodňové jíly, plastické nevápnité, při bázi přibývá písčité frakce 4,80–5,35 tmavě šedé jílovité hrubě zrnité fluviální písky nevápnité

5,354–5,60 tmavě ocelově šedé velmi hrubě zrnité jílovité fluviální písky až štěrčíky s valounky křemene o průměru 1 cm 5,60–5,90 světleji šedý plastický písčitý povodňový jíl 5,90–6,00 tmavě šedý jílovitý fluviální písek s valounky křemene 6,00–6,50 ocelově šedý jílovitý fluviální písčitý štěrk 6,50–10,00 šedé slíny křídového stáří (obr. 6). Sediment neobsahuje téměř žádný organický materiál. Přesto bylo z této desetimetrové mocnosti převážně klastických sedimentů pro jistotu odebráno devět informativních vzorků (0,05, 0,30, 0,70, 1,70, 3,05, 4,00, 4,05, 4,45 a 5,50 m), aby byl předpoklad doložen. Byla nalezena téměř výhradně společenstva redeponovaných křídových palynomorf, společenstva kvartérních pylových zrn a spor byla velmi chudá (obr. 3). Střídavě uložené povodňové jíly, fluviální písky až štěrky do ca 6,5 m jsou kvartérního stáří, od této hloubky do dovrtaných 10 m jsou šedé slíny již křídového stáří. Analyzovaný profil obsahuje redeponované palynomorfy křídového stáří (obr. 3K–O), jednak spory a jednak další skupiny jako Dinoflagellata a Foraminifera, jejichž přítomnost v kvartérních sedimentech vždy dokládá neklidnou sedimentaci a přemístění uloženin (např. Hradecká et al. 2008). Většina nalezených schránek dírkovců má drobounké rozměry, proto byly nalezeny v mikroskopických preparátech. Kromě toho přetrvaly drastickou maceraci (viz metodika) a dochovaly se aglutinované, nikoliv vápnité schránky. Tyto drobné obaly byly také lépe zachované, neboť díky jejich malým rozměrům je transport nepostihl tak znatelně jako větší schránky. Velké foraminifery bývají často rozbité a oválené transportem. Společenstvo foraminifer vykazuje znaky redeponovaného společenstva. Nálezy velkého množství dinoflagelátních cyst a křídových spor v sedimentech kvartérního stáří dokládá přítomnost podloží křídového stáří. I když šlo o přeplavené mikrofosilie, nebyly příliš korodované, takže transport nebyl pravděpodobně na velkou vzdálenost. Kvartérní pylová zrna a spory byly nalezeny ve velmi malém množství a často v korodovaném stavu, takže jejich determinace byla téměř nemožná. Ostatní odebrané profily na tomto území jsou z hlediska kvartérního vývoje velice důležité pro biostratigrafický výzkum a slouží pro geologicko-geomorfologický vývoj území. Se střídavou úspěšností byly odebrány v celé kvartérní mocnosti až na křídové podloží; ve všech případech jde o slatinné sedimenty (Dohnal et al. 1965). Karlovice KR 2 Další lokalitou, která je ověřena a zpracovávána, jsou Karlovice (KR 2, 2/33, ? Pelešanské jezero) v nadmořské výšce 255 m v povodí říčky Libuňky ústící do Jizery. Rozloha je odhadována na 8,25 ha, průměrná mocnost je kolem 2,85 m, maximální asi 7,4 m (Fuksa 1968). Skutečná hloubka vrtu dosáhla 4,5 m. Šlo o ostřicovo-rákosovou slatinu. V současnosti je lokalita částečně odvodněna s umělou výsadbou dřevin podél železniční trati. Popis sedimentu (m): 0–0,50 černá jílovitá slatina


93

0,50–1,00 černá slatina s příměsí jílů (možná povodňové jíly), makrozbytků a dřev, v 1 m slabá vrstvička písku 1,00–1,28 černá slatina, málo rozložená s příměsí makrozbytků 1,28–1,32 hnědá slatina, laminovaný písek s malou příměsí jílu 1,32–2,34 světle hnědá slatina s jílem a makrozbytky, méně rozložená 2,34–3,65 světle šedohnědá slatina se značnou příměsí jílů a velmi drobných ulit měkkýšů (2,35–2,50 m) 3,65–4,10 tmavě hnědá slatina laminovaná, s příměsí makrozbytků a dřev a jemného písku 4,10–4,50 písčitá slatina, místy i s makrozbytky od 4,5 navrtáno křídové podloží. Charakter sedimentu naznačuje komplikovanou sedimentaci hlavně ve svrchní části, která mohla být ovlivněna několikanásobným rozlitím říčky Libuňky při vyšším stavu vody. Pylová analýza zatím neprokázala jezerní prostředí. Sedimentace slatin zde započala již pravděpodobně v pozdním glaciálu a spodním holocénu, což dokazují nalezená pylová zrna např. borovice limby (Pinus cembra typ), jalovce (Juniperus), Hippophaë rhamnoides (obr. 2). Zároveň je ve spodních vrstvách značná příměs křídových palynomorf (konifery, Dinoflagellata, Foraminifera, Acritarcha), pocházejících z podložních vrstev mořského původu. Rokytnice Lokalita Rokytnice (RKT, 3/34) u Hrubé Skály v nadmořské výšce 271 m je také v povodí Libuňky, rozloha výskytu slatiny se odhaduje na 4,5 ha, s průměrnou mocností 1,5 m a maximální kolem 3,5 m ostřicovo-mechové slatiny. Profil se nepodařilo odebrat do křídového podloží. Organický sediment se ukládal jako černá málo rozložená slatina, obsahující makrozbytky, černá slatina, středně až více rozložená s makrozbytky, světle hnědá až šedá laminovaná vložka jílu, hnědá až tmavě hnědá vrstva jílu přecházející do černé slatiny více rozložené s makrozbytky a dřevy (místy laminovaná s příměsí jílu, makrozbytky a dřevy), v 2,50–3,00 m sediment nevytažen (vrstva obsahovala velké množství vody), černá slatina velmi silně rozložená s makrozbytky a dřevy. Hloubka profilu je větší, než bylo ověřeno expediční skupinou (Fuksa 1968); získávání bylo však v celém profilu problematické (viz popis sedimentu). Želejov Nově nalezena a zdokumentována byla lokalita Želejov (ŽEL). Mocnost ostřicovo-mechové slatiny (obr. 7) dosáhla překvapivě až 3,5 m. Mokřad, na kterém byl v minulosti pravděpodobně založen rybník, dnes vypuštěný a zarostlý mokřadní vegetací (obr. 8). Rybníky se často zakládaly na místech močálů nevhodných pro jiné využití. Popis sedimentu (m): 0–0,02 drn 0,02–0,17 hnědá málo rozložená slatina (0,18–0,20 m písčitá vložka) 0,20–1,00 černá slatina více rozložená s makrozbytky

Obr. 4. Místo odběru vzorků slatiny na lokalitě Mříčná – Zimrov (M-Z, CH027). Foto E. Břízová.

Obr. 5. Kvartérní sedimenty z vrtu Karlovice (KR 1). Foto E. Břízová.

1,00–1,50 sediment nevytažen, opět silně zvodnělá slatina 1,50–3,50 černá slatina s makrozbytky, silně rozložená od 3,50 jíl a přechod do křídového podloží. Pylová analýza spodních vzorků zatím předběžně datuje sediment do období atlantika, podle rozborů ostatních profilů Karlovice KR 2 a Nová Ves – Mašov nemusí jít o úplnou bázi organické výplně. Společenstvo dřevin ukazuje na převahu smrku v doprovodu dřevin Quercetum mixtum, jilmu (Ulmus), lípy (Tilia), dubu (Quercus), lísky (Corylus) a dalších. Bylinná složka je mokřadní společenstvo s převahou typů čeledi Cyperaceae, trav (Poaceae) a rákosu (typ Phragmites).

94


Obr. 6. Křídové sedimenty z vrtu Karlovice (KR 1). Foto E. Břízová.

Obr. 8. Lokalita Želejov (ŽEL). Foto E. Břízová.

Obr. 7. Slatina z vrtu na lokalitě Želejov (ŽEL). Foto E. Břízová.

Obr. 9. Slatina z vrtu na lokalitě Nová Ves – Mašov (NVM). Foto E. Břízová.

Turnov (03-324)

selaginoides, obr. 2) a Ephedra biostratigraficky řadí ukládání sedimentu na počátek holocénu do období preboreálu, zatím se neprokázalo pozdně glaciální stáří v tomto místě.

Nová Ves – Mašov Další lokalita v nivě Libuňky (1/32, ?Pelešanské jezero, obr. 9), ležící v nadmořské výšce 256 m, má rozlohu 4,5 ha. Průměrná hloubka byla ověřena na 0,6 m, v nejhlubší části 1,8 m (Fuksa 1968). Jde o ostřicovo-rákosovou slatinu, při ručním vrtu odebranou do hloubky 2,35 m až na křídové podloží. Byla tak zjištěna větší mocnost, než původně udávala expediční skupina (Fuksa 1968). Popis sedimentu (m): 0–0,55 hnědá jílovitá slatina světle laminovaná, podobně jako u profilu Karlovice KR 2 0,55–1,00 černá rozložená slatina s makrozbytky 1,00–1,23 dřevová vrstva (již od 1,10–1,50 úlomky schránek měkkýšů) 1,23–1,31 slatina s vrstvami šedých laminovaných jílů 1,31–2,00 černá rozložená slatina 2,00–2,20 černá slatina, směrem k bázi přibývá jílu 2,20–2,35 šedá slatina s příměsí jílu od 2,35 křídové podloží. Pylové společenstvo s převahou pylových zrn borovice (Pinus), malým zastoupením bylin, spory vranečku (Selaginella

Koberovy Na lokalitě Koberovy (KBRV, 416/155) byly získány pouze 2 m světle hnědé slatiny (ostřicovo-mechový humolit) se střídavě laminovanými vrstvami jílu a písku. Organické sedimenty se nepodařilo z technických důvodů odebrat až do podloží.

Diskuse a závěr Pylová analýza společně s dalšími obory, hlavně archeologií, přispívá k objasnění významu osídlení v této krajině, považované díky studiu archeologů za starou sídelní oblast (Prostředník – Šída 2002). Paleoekologický výzkum pomáhá zjišťovat přírodní podmínky, které její osídlení umožňovaly. V období mezolitu byla osídlena oblast tzv. Pelešanského jezera (Prostředník et al. 2009). V zatím mikroskopicky zpracovaných sedimentech z vrtů Nová Ves – Mašov (NVM, list Turnov) a Karlovice (KR 2, list


Rovensko pod Troskami) se charakter sedimentu nejeví jako jezerní. Nalezená pylová zrna, jako např. typy čeledi Cyperaceae, Filipendula, Bistorta, Typha latifolia, Sparganium/Typha angustifolia a některé typy čeledi Poaceae, Ranunculaceae aj., dokládají pouze mokřadní biotop, nikoliv přítomnost jezera. Pískovce a další křídové sedimenty tvořící podloží kvartérních organických sedimentů významně ovlivňují jejich chemismus a pH, což se projevuje poměrně kvantitativně malým podílem pylových zrn a spor, ale naopak ve spodních částech profilů je častá redepozice palynomorf křídového původu (Foraminifera, Dinoflagellata, spory). O tomto jevu jsem se přesvědčila již výzkumem lokalit na Českomoravské vrchovině (Břízová 2006a, b, 2009b) a nově při realizaci několika vrtů v oblasti Geoparku Český ráj (2009a). Organické sedimenty odebrané na území mapových listů Semily a Kněžmost dosahují mocností max. 2 m, podložím odebraných profilů na území listu Kněžmost jsou křídové pískovce. Ukládání humolitů zde vykazuje sedimentační hiáty (viz popisy profilů), což dokládá i častá přítomnost písčitých a jílovitých vrstev v profilech. Na území map Turnov, Rovensko pod Troskami a Lomnice nad Popelkou se humolity ukládaly na jílovitém podloží v daleko větších mocnostech asi od 3 až do 5 m (předpokládaných 7–10 m se zatím nepodařilo ověřit), jako počátek ukládání se podle prvních výsledků dá považovat pozdní glaciál až spodní holocén. Na rozdíl od toho výsledky výzkumu na území listů Semily a Kněžmost zjistily holocenní subatlantické stáří. Dominantní dřevinou v této fázi byla jedle (Abies), která tvořila ca 50% podíl všech dřevin. Podobný charakter pylového diagramu, co se týká jedle, má i lokalita Bezděkov v podhůří Železných hor (Břízová 2009b) – z výzkumů vyplývá, že jedle pravděpodobně převládala v podhorských oblastech s nadmořskou výškou kolem 400–500 m v mikroklimaticky příznivých podmínkách. Všechny tyto zkoumané organické sedimenty byly slatinné povahy, s méně rozloženým rostlinným materiálem. Poděkování. Studie byla vypracována v rámci projektu výzkumu a vývoje Ministerstva životního prostředí České republiky „Evropský geopark Český ráj – vytvoření geoinformačního systému pro rozvoj regionu a ochranu geologického dědictví“, registrační číslo Sp/2e6/97/08 a její dokončení probíhalo v rámci vědeckých výzkumů ČGS Praha (VZ MZP 0002579801).

95

Literatura BŘÍZOVÁ, E. (2006a): Findings of the organic sediments investigation at the geological mapping in the Protected Landscape Area Žďárské vrchy. In: Smolová, I. – Létal, A. ed.: Geomorfologické výzkumy, 22–25. – Olomouc. BŘÍZOVÁ, E. (2006b): Zlatá louka peat bog – the source of the climatic date from Late Glacial to Recent. – Scripta Fac. Sci. Natur. Univ. Masaryk. Brun., Geol. 33–34, 19–21. BŘÍZOVÁ, E. (2009a): Biostratigrafický výzkum organických sedimentů Českého ráje. – Sbor. Muz. Čes. Ráje 4, 32–38. BŘÍZOVÁ, E. (2009b): Dynamika vývoje lesní vegetace na Českomoravské vrchovině z pohledu palynologie. – Zpr. Čes. bot. Společ. 44, Mater. 24, 45–58. DRESLEROVÁ, D. – BŘÍZOVÁ, E. – RŮŽIČKOVÁ, E. – ZEMAN, A. (2004): Holocene environmental processes and alluvial archaeology in the middle Labe (Elbe) valley. In: GOJDA, M. ed.: Ancient landscape, settlement dynamics and non-destructive archaeology. 121–171. – Academia, Praha. DOHNAL, Z. – KUNST, M. – MEJSTŘÍK, V. – RAUČINA, Š. – VYDRA, V. (1965): Československá rašeliniště a slatiniště. – 336 s. Nakl. Čs. akad. věd. Praha. ERDTMAN, G. (1954): An introduction to polen analysis. – Waltham (USA). FIRBAS, F. (1949, 1952): Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen. I, II. – Jena. FUKSA, V. (1968): Zpráva o průzkumu rašelinných ložisek v kraji Východočeském. – Exped. skupina pro průzkum půd, Čes. akad. zeměd. Praha. HRADECKÁ, L. – BŘÍZOVÁ, E. – HAVLÍČEK, P. – SVOBODOVÁ, M. (2008): Mikropaleontologický výzkum svrchně pleistocenních sedimentů v pískovně u Pístů. – Zpr. geol. Výzk. v Roce 2007, 120–123. KUNEŠ, P. – JANKOVSKÁ, V. (2000): Outline of Late Glacial and Holocene vegetation in a landscape with strong geomorphological gradients. – Geolines 11, 112–114. KUNEŠ, P. – POKORNÝ, P. – JANKOVSKÁ, V. (2007): Post-glacial vegetation development in sandstone areas of the Czech Republic. In: HÄRTEL, H. – CÍLEK, V. – HERBEN, T. – JACKSON, A. – WILLIAMS, R. ed.: Sandstone landscapes, 244–257. – Academia, Praha. PROSTŘEDNÍK, J. – HARTMAN, P. – ŠÍDA, P. (2009): Výsledky terénních archeologických výzkumů zařazených do projektu „Evropský geopark UNESCO Český ráj – vytvoření geoinformačního systému pro rozvoj regionu a ochranu geologického dědictví“. – Sbor. Muz. Čes. Ráje 4, 82–98. PROSTŘEDNÍK, J. – ŠÍDA, P. (2002): Přechod přes západní Krkonoše v pravěku a středověku. In: Otázky neolitu a eneolitu našich krajín 2001, 283–311. – Nitra. ŘÍDKOŠIL, T. (2009): Český ráj v rámci evropských geoparků UNESCO. – Sbor. Muz. Čes. Ráje 4, 7–22. ŠVÁBENICKÁ, L. – ŘÍDKOŠIL, T. – PROSTŘEDNÍK, J. (2009): Projekt „Evropský geopark UNESCO Český ráj – vytvoření geoinformačního systému pro rozvoj regionu a ochranu geologického dědictví“. – Sbor. Muz. Čes. Ráje 4, 106–111.

Nové poznatky o kvartérních organických sedimentech na území Geoparku Český ráj

Recommend Documents