SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
Notam 4/2012 18.Ad ROČNÍK 23. SRPNA 2012
4 2012
AD NOTAM Č A S O P I S
Č E S K É H O
N O T Á Ř S T V Í
Z OBSAHU: Články Michael Sáblík: Notář a zákon číslo 253/2008 Sb. Jiří Bartoš: Ještě ke sporům o dědické právo – rekapitulace O notářské praxi Jan Bureš: Notář a založení s. r. o. Judikatura Možnost odporovat dohodě o vypořádání dědictví Rozhovor JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., ministr spravedlnosti České republiky Ze zahraničí Notářství v Beninské republice www.nkcr.cz
1
KOMPLEXNÍ SLUŽBY V OBLASTI POJIŠTĚNÍ A RISK MANAGEMENTU Jsme největší pojišťovací makléř v České republice .............................................................................................................
Poskytujeme speciální služby pro notáře a právní kanceláře ......................................................................................
Zastupujeme zájmy klienta s cílem realizovat optimální řešení ...............................................................................................
Nabízíme široké krytí rizik za výhodnou cenu
...............................................................................................
Jako člen světové sítě pojišťovacích makléřů Worldwide Broker Network (WBN) nabízíme služby v 70 zemích světa
................................................................................................................
Nabízíme velmi výhodné programy pojištění vozidel, domácnosti, majetku, odpovědnosti a životního pojištění
PŘÍNOSY SPOLUPRÁCE S NÁMI: Nejvýhodnější ceny pojištění Úspora nákladů a administrativy Vysoce kvalitní služby Rychlé řešení škod Mezinárodní služby Nezávislý výběr stabilních pojistitelů
VYUŽIJTE SLUŽEB NAŠICH SPECIALISTŮ ZPRACUJEME VÁM NEZÁVAZNOU NABÍDKU POJIŠTĚNÍ PARTNER NOTÁŘSKÉ KOMORY ČR Kontakt: Mgr. Martina Krčmařová mobil: +420 724 371 367
[email protected] www.renomia.cz
Obsah
Ad Notam 4/2012
ČLÁNKY
Michael Sáblík: Notář a zákon číslo 253/2008 Sb. _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3 Jiří Bartoš: Ještě ke sporům o dědické právo – rekapitulace _ _ _ _ 16
O NOTÁŘSKÉ PRAXI
Jan Bureš: Notář a založení s. r. o._ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 22
JUDIKATURA
Možnost odporovat dohodě o vypořádání dědictví _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 26 Soudní rozhodnutí krátce _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 31
ROZHOVOR
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., ministr spravedlnosti České republiky _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _33
AKTUÁLNĚ
Evropská notářská síť _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 35
ZE ZAHRANIČÍ
Generální shromáždění CNUE. Tallin, 29. – 30. 6. 2012_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _36 Podívejte se pod ruce německých notářů _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _38 Notářství v Beninské republice _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _39 Rozhovor s Ganiou Adechym, viceprezidentem UINL pro Afriku _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _40 Setkání pracovní skupiny Hexagonály pro sdílení elektronických listin _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Setkání českých a německých notářů ve Freibergu _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Rumunsko – nové kompetence notářů a úvaha de lege ferenda nad rozvody _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _44
MONITORING MEZINÁRODNÍHO TISKU
_________________
50
ZPRÁVY Z NK ČR
Konkurzy na obsazení uvolněných notářských úřadů _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _52 Složení slibu do rukou ministra spravedlnosti _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _59
STOJÍ ZA POZORNOST
___________________________________________
60
STŘÍPKY Z HISTORIE
Stanislav Balík: Střípky z historie 17 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _62
FEJETON
Karel Wawerka: Listování _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _63
AD NOTAM
Č A S O P I S
Úvodník Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové,
je doba dovolených a všechny nás to nutí trošičku lenošit. Příjemné počasí a vyčerpávající letní měsíce nahrávají potřebě se zastavit a nabrat nových sil. Je dobré tohoto ospalého času využít a zamyslet se nad tím, jak a čím žijeme, co kolem nás probíhá a co nás v budoucnu čeká. Nevím jak u vás, ale u mě převládá pocit obavy z budoucí ztráty důležitosti všeho, co jsem se za celou dobu svého profesního života naučila. Jako malá holčička jsem věřila, že když si dám večer slabikář pod polštář, tak se mi přes noc do hlavy nasypou všechny vědomosti v něm obsažené. Je škoda, že tato metoda opravdu nefunguje. Na druhou stranu – pokud by fungovala, nedovedu si představit polštář, který by pod sebe dokázal pojmout celou materii nových předpisů, které se na nás hrnou, aniž by nocležníkovi způsobil těžkou újmu na zdraví. No nic, zpátky do „školních škamen“ a studovat! Zázrakem to zkrátka nepůjde. Dobré je, že notářské komory („velká i malá“) nás na holičkách nenechají a všichni budeme mít možnost zúčastnit se sérií školení jimi pořádaných. Ačkoli se na nás valí náročné časy, pevně věřím, že vše jako stav zvládneme, a to stejně, jako jsme doposud zvládali bez velkého poplakávání vše. Myslím, že je to jednak proto, že máme velice dobrou a fungující samosprávu a jednak proto, že jsou notáři soudržní. V soudržnosti notářů vždy hrála velkou roli slušnost, přátelskost, spolupráce a bezelstná ochota podělit se o znalosti a zkušenosti. Moc bych si přála, aby tyto vlastnosti v naší profesi zůstaly i po odchodu starších kolegů a aby i nadále byly na koncipienty a kandidáty jejich zaměstnavateli – školiteli přenášeny všechny znalosti, dovednosti, um i profesionální postřeh, které by notář mít měl, zejména včetně toho nejdůležitějšího, a to vnímání jakéhokoli problému i z pohledu slušnosti a etiky. Sama jsem měla tu čest a to štěstí, že se mi takové
Č E S K É H O
N O T Á Ř S T V Í
Vydává Notářská komora ČR se sídlem Apolinářská 12, 120 00 Praha 2, tel. 224 921 126, 224 921 258, tel./fax 224 919 192, 224 919 266, e-mail:
[email protected], www.nkcr.cz, ISSN 1211-0558, MK ČR E 7049. Vedoucí redaktor JUDr. Martin Foukal, vedoucí editor Mgr. Miroslav Chochola, MBA. Adresa redakce Apolinářská 12, 120 00 Praha 2. Výroba zajištěna prostřednictvím nakladatelství EPRAVO Media (CZ) s. r. o., grafická úprava IMPAX, spol. s r. o. Redakční rada JUDr. Kateřina Brejlová, prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., JUDr. Roman Fiala, JUDr. Martin Foukal, vedoucí redaktor, JUDr. Martina Kasíková, doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D., JUDr. Adéla Matějková, Mgr. Erik Mrzena, JUDr. Karel Wawerka; cena časopisu je 720 Kč včetně DPH za ročník (cena jednoho čísla je 120 Kč vč. DPH), předplatné je možno objednat na
[email protected], k dostání též v síti knihkupectví práv. literatury Aleš Čeněk. Tisk: TISKAP, s. r. o.
JUDr. Věra Sáblíko vá, předsedk yně komise dohledu, notářka v Praze
ÚVODNÍK
školitelky dostalo a mohu tedy z vlastní zkušenosti jenom konstatovat, že pro samotný vývoj „notářského embrya“ je pocit jistoty, že se mu dostane v případě potřeby i lidské rady a zastání, nesmírně důležitý a vlastně základní. Nyní bych se chtěla věnovat též tomu, co mě alespoň maličko opravňuje psát tento úvodník, a to dohledu na činnost notářů. Jistě všichni víte, že v současné době podléháme hned několikerému dohledu. Prvotně jsme kontrolováni mateřskou komorou. Dále pak Notářskou komorou ČR a navíc též ministerstvem spravedlnosti. Zatímco obě Komory mají oprávnění kontrolu provést v plném rozsahu a způsob provádění těchto kontrol znáte, ministerstvo spravedlnosti vykonává dohled hned na dvou úrovních. Jednak vykonává státní dohled na výkon notářství v rozsahu činnosti notáře uvedeném v ustanovení § 2 notářského řádu. Tento dohled vykonává odbor dohledu ministerstva spravedlnosti na základě písemných podnětů fyzických nebo právnických osob či provedením kontroly podle pokynu ministra spravedlnosti, příslušného náměstka ministra či ředitele odboru dohledu ministerstva. Úkolem tohoto odboru je prověřit zákonnost postupu notáře a dodržování dalších předpisů vydaných Notářskou komorou ČR, které se vztahují k výkonu notářství. Druhá úroveň dohledu ministerstva spravedlnosti spočívá v dohledu na činnost notářů jako soudních komisařů v řízení o dědictví. Tento dohled
Ad Notam 4/2012
však ministerstvo vykonává jako součást dohledu soudního. V neposlední řadě bych se chtěla zmínit o dalším státním orgánu, který sice sám kontrolu u notáře provést nemůže, ale má plné zákonem dané právo dát Notářské komoře ČR podnět, a tím jí samozřejmě uložit povinnost ve stanovené lhůtě provést kontrolu u určeného notáře. Tímto orgánem je ministerstvo financí, a to na základě ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestní činnosti a financování terorismu. Z uvedeného je zřejmé, že dohledová činnost je velice rozsáhlá. Mohu konstatovat, že v současné době je vykonávána velice aktivně, důsledně a v plné míře. A proto, ačkoli jsou prázdniny a určitě valná část z nás podlehla letní náladě a občasnému zastavení, neztrácejme ze zřetele základní hodnoty, na nichž notářství stojí, buďme velice pozorní, studujme, plňme pečlivě všechny na nás kladené požadavky, abychom spokojeni nejenom večer uléhali, ale i ráno vstávali. Všem přeji krásný zbytek léta
JUDr. Věra Sáblíková, předsedkyně komise dohledu, notářka v Praze
VZPOMÍNKA na JUDr. Jiřího Kozelku Dne 14. června 2012 zemřel náš kolega JUDr. Jiří Kozelka, notář v Plzni. Zatímco o jeho „životě po životě“ nemáme zprávy, můžeme vzpomenout na jeho život notářský na tomto světě, v němž jsme mu byli souputníky. Po letech strávených na státních notářstvích v Táboře, v Plzni – městě a v Chebu se po roce 1989 s nadšením připojil k úsilí státních notářů o obnovení svobodného povolání notářského. Byl členem revizního sboru Sdružení notářů ČR, které vzniklo jako právnická osoba registrací u ministerstva vnitra dne 11. 11. 1990. Stal se i jedním z členů prvního prezidia Notářské komory v Plzni (1993 – 1995) i delegátem prvního sněmu Notářské komory ČR ve stejném období. Členem prezidia NK v Plzni a delegátem sněmu byl ještě v letech 2005 – 2007 a 2008 – 2010. V posledním období byl i viceprezidentem NK v Plzni. Jeho jazykové znalosti, zejména výbornou francouzštinu, organizační schopnosti a komunikativnost využívala Notářská komora České republiky ve své mezinárodní komisi, do jejíž činnosti se od počátku zapojil. Byl zástupcem v nadaci IRENE v rámci UINL, dlouholetým delegátem komise CAEM (Komise pro záležitosti Evropy a Středomoří) UINL. O průběhu svých cest, při nichž české notářství dobře reprezentoval, vždy referoval i s uvedením neoficiálních vtipných postřehů z jejich průběhu, např. několikahodinové uvíznutí ve výtahu hotelu
2
v Istanbulu při jeho poslední pracovní cestě. Informace o svých pracovních cestách sděloval i na stránkách časopisu AD NOTAM (např. č. 6/2008 – 2. zasedání Komise pro evropské záležitosti v Záhřebu). Pravidelným a oblíbeným účastníkem byl Jiří na příhraničních setkáních českých a německých notářů, kterých se od samého počátku až do loňského 14. setkání ve Waldsassenu každoročně rád zúčastňoval. Své široké vědomosti z oboru předával studentům na Právnické fakultě ZUČ v Plzni, kde přechodně vedl semináře s notářskou tematikou. Rád cestoval, dokázal ocenit dobré jídlo a pití, nevyhýbal se ani kulinářským experimentům, které ho vždy rozveselily. Byl pravidelným účastníkem notářských zájezdů pořádaných každoročně od r. 1996 Notářskou komorou v Plzni. Účastníci zájezdu do Itálie v r. 1998 určitě nezapomenou na jeho nenapodobitelnou parodii režisérky Věry Chytilové při objednávání zmrzliny straciatella. Byl vyhledávaným zábavným společníkem nejen mezi notáři. Jeho vtipné glosy, jako „úkon last minute“ či „restituční závěť“, obohatily notářský žargon o mnoho výstižných výrazů. Chybí nám, jako kolega i jako kamarád. JUDr. Libuše Stehlíková s přispěním JUDr. Josefa Burdy www.nkcr.cz
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
Notář a zákon číslo 253/2008 Sb. JUDr. Ing. Michael Sáblík
Z
ákon číslo 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen AML zákon), přináší notářům mnoho povinností. Tyto povinnosti jsem si pro účely tohoto článku pro přehlednost a lepší chápání celé problematiky rozdělil do následujících kategorií, a to: 1) povinnosti konkrétní 2) povinnosti administrativní 3) povinnosti preventivní.
Konkrétními povinnostmi jsou povinnosti, které vznikají notáři v jednotlivých případech, a ve kterých vystupuje jako povinná osoba podle AML zákona. Jsou jimi: povinnost identifikace klienta (účastníka) (§ 8 AML zákona) povinnost kontroly klienta (§ 9 AML zákona) povinnost oznámit podezřelý obchod (§ 18 a § 27 odst. 3 AML zákona) povinnost odložit splnění příkazu klienta (§ 20 AML zákona) povinnost neprovést obchod (§ 15 AML zákona)
I. NOTÁŘ JAKO POVINNÁ OSOBA Povinnostmi administrativními jsou povinnosti, které se obecně vztahují k veškeré činnosti notáře, jako povinné osoby podle AML zákona, a jsou to: povinnost mlčenlivosti (§ 40 AML zákona) povinnost uchovávání údajů a kopií dokladů (§ 16 AML zákona) povinnost poskytovat údaje a informace (§ 24 AML zákona) Povinnostmi preventivními jsou povinnosti, které slouží k zajišťování podmínek pro řádné plnění ostatních povinností plynoucích z AML zákona, a jsou to: povinné školení zaměstnanců (§ 23 AML zákona) povinnost zavést a uplatňovat odpovídající postupy vnitřní kontroly a komunikace (§ 21 AML zákona) Myslím, že je dobré se postupně blíže seznámit s jednotlivými druhy povinností. V úvodu bych však rád uvedl, kdy a za jakých podmínek se notář stává tzv. povinnou osobou, tedy kdy na notáře dopadají shora uvedené povinnosti. www.nkcr.cz
V § 2 odst. 1 písm. g) AML zákona je notář uveden jako osoba povinná. Je třeba však poznamenat, že notář je povinnou osobou pouze v rámci omezené činnosti, a to: a) při úkonech v rámci notářské úschovy, b) při úschově peněz, cenných papírů nebo jiného majetku svého klienta, c) jestliže klientem požadované služby mají spočívat nebo spočívají v jednání jménem klienta nebo na jeho účet při 1) obstarávání koupě nebo prodeje nemovitosti nebo podniku anebo jeho části, 2) správě peněz, cenných papírů, obchodních podílů nebo jiného majetku svého klienta, včetně jednání jménem klienta nebo na jeho účet v souvislosti se zřízením účtu u úvěrové instituce nebo zahraniční úvěrové instituce anebo účtu cenných papírů a správou takového účtu, 3) zakládání, řízení nebo provozování obchodní společnosti, podnikatelského seskupení nebo jiného obdobného útvaru, a to bez ohledu na to, zda se
3
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
níky v rámci řízení o povolení vkladu práva z této smlouvy do katastru nemovitostí, nebo když po sepsání zakladatelského dokumentu právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku, zastoupí účastníky při řízení ohledně zápisu této společnosti do obchodního rejstříku. Je ale třeba si opět uvědomit, že kromě jednání jménem klienta nebo na jeho účet předpokládá AML zákon určité konkrétní podmínky, které z tohoto jednání dělají činnost, při které je notář povinnou osobou. Nedomnívám se, že by zastoupení účastníků v rámci řízení o povolení vkladu práva do katastru Ve srovnání tohoto ustanovení s vymezením činnosti notáře nemovitostí ze smlouvy, kterou notář sepsal notářským zápodle zákona číslo 358/1992 Sb. – notářského řádu, pak čin- pisem, bylo možné považovat za obstarávání koupě nebo prodeje nemovitosti. Stejně tak se nenostmi v rámci výkonu notářství podle domnívám, že by zastoupení účastníků § 2 notářského řádu, při kterých je notář JUDr. Ing. Michael Sáblík při řízení ohledně zápisu společnosti povinná osoba podle AML zákona, je notářský kandidát do obchodního rejstříku, na základě sepouze přijímání listin do úschovy a dále trvalý zástupce JUDr. Věry Sáblíkové, psaného zakladatelského dokumentu, přijímání peněz a listin do úschovy za notářky v Praze mohlo být považováno za jednání jméúčelem jejich vydání dalším osobám. nem klienta při zakládání společnosti. Při ostatních činnostech v rámci výkonu notářství, jako je sepisování veřejných listin o právních úkonech, osvědčování Problémem při vymezení povinné osoby je skutečnost, že právně významných skutečností a prohlášení, není účastník v rámci § 2 odst. 1. písm. g) AML zákona je notář uveden pro notáře nikdy klientem, ale pouze účastníkem, protože spolu s advokátem a činnosti, při kterých jsou advokát nebo notář při této činnosti nejedná jménem klienta nebo na notář povinnou osobou, jsou uvedeny společně. Z tohoto jeho účet, ale jako na věci nezúčastněná osoba sepisuje ve- důvodu se domnívám, že být povinnou osobou z důvodu řejné listiny nebo osvědčuje právně významné skutečnosti jednání jménem klienta nebo na jeho účet v tam uvedených a prohlášení. V souvislosti s touto problematikou se objevil oblastech je použitelné prakticky hlavně pro advokáty. i názor, že notář je povinnou osobou i tehdy, pokud sepíše zakladatelský dokument právnické osoby, a to proto, že Jinak je tomu v případě § 3 odst. 2 notářského řádu, a to se údajně „podílí na zakládání obchodní společnosti“. Zde při výkonu správy majetku a zastupování v této souvislosti. je třeba tento názor důrazně odmítnout, protože prvotně Podstatou takové činnosti je správa majetku obecně. Pokud při vymezení notáře jako povinné osoby při zakládání ob- notář spravuje majetek a může v této souvislosti zastupovat chodní společnosti, se podle § 2 odst. 1 písm. g) AML zá- klienta, je zřejmé, že může jednat jménem klienta nebo na kona vyžaduje, aby notářem poskytované a klientem poža- jeho účet ve všech případech uvedených v § 2 odst. 1 písm. dované služby spočívaly v jednání jménem klienta nebo na g) bodech 1) až 4) AML zákona. jeho účet. Takovýmto způsobem však notář v rámci výkonu notářství podle § 2 notářského řádu nejedná a ani jednat Přes všechny shora zmíněné nejasnosti je zřejmě možné uzavřít, že notář je povinnou osobou: nemůže. 1) při výkonu notářství podle § 2 notářského řádu pouze v případech přijímání listin do úschovy a přijímání Jinak je tomu však v případě jiné činnosti podle § 3 notářsképeněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalho řádu. Při této další činnosti může notář podle odst. 1 toším osobám, hoto paragrafu v souvislosti s notářskou činností poskytovat právní porady, zastupovat v jednání s fyzickými a právnic- 2) v případě další činnosti podle § 3 odst. 2 notářského řádu v případě výkonu správy majetku a v zastupokými osobami, se státními nebo jinými orgány a též zastuvání v této souvislosti, zejména pak při svěřenských povat ve správním řízení, v některých řízeních v občanském smlouvách, soudním řízení a dále sepisovat listiny a podle odst. 2 tohoto paragrafu může vykonávat správu majetku a zastupovat 3) v případě další činnosti podle § 3 odst. 1 notářského řádu pouze při zastupování, a to jen velmi omezeně v této souvislosti. S ohledem na shora uvedenou definici, při a za použití velice rozšiřujícího výkladu AML zákona. které se vyjma úschov vyžaduje, aby služby spočívaly nebo by měly spočívat v jednání jménem klienta nebo na jeho účet, pak činnostmi, při kterých může být notář považován Nyní něco blíže k jednotlivým povinnostem. za povinnou osobu podle AML zákona, je možný pouze případ zastupování a samozřejmě výkon správy majetku. II. POVINNOSTI KONKRÉTNÍ jedná o právnickou osobu či nikoliv, jakož i získávání a shromažďovaní peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot za účelem založení, řízení nebo ovládání takového subjektu, nebo 4) inkasu, platbách, převodech, vkladech nebo výběrech prováděných při bezhotovostním i hotovostním platebním styku, anebo jakémkoli jiném jednání, které směřuje k pohybu peněz nebo jej přímo vyvolá.
Co se týká případu běžného zastupování podle § 3 odst. 1 písm. b) notářského řádu zákon požaduje, aby toto zastupování bylo činěno v souvislosti s notářskou činností. Tak tomu může být například tehdy, když notář po sepsání smlouvy, jejímž předmětem je nemovitost, zastoupí účast-
4
II.1 Identifikace klienta Podle § 7 odst. 1 AML zákona vzniká povinné osobě, jestliže je účastníkem obchodu v hodnotě převyšující částku 1000 eur, před uskutečněním takového obchodu vždy www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
povinnost identifikovat klienta. Podle odstavce 2 téhož paragrafu bez ohledu na limit stanovený v odstavci 1 identifikuje povinná osoba klienta rovněž vždy, pokud jde o a) podezřelý obchod, b) vznik obchodního vztahu, c) uzavření smlouvy o účtu, vkladu na vkladní knížce nebo vkladním listu nebo sjednání jiné formy vkladu, d) uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky nebo smlouvy o úschově, e) uzavření smlouvy o životním pojištění, má-li klient právo jednostranně hradit další pojistné nad sjednaný rámec plateb jednorázového nebo běžně placeného pojistného, f) nákup nebo přijetí kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty, použitého zboží nebo zboží bez dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich prodeje anebo přijímání věcí do zástavy, nebo g) výplatu zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele. Zde by bylo dobré zmínit, že podle § 4 AML zákona se termínem „obchod“ pro účely tohoto zákona rozumí každé jednání povinné osoby s jinou osobou, pokud takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné osoby nebo k poskytnutí služby této jiné osobě. To znamená, že podle tohoto zákona i vztah mezi notářem a účastníky při notářské úschově je možné označit termínem „obchod“. Na druhou stranu ale AML zákon nikterak nedefinuje pojem klient. Podle notářského řádu je tento termín možné použít pouze pro další činnost notáře podle § 3 notářského řádu. V ostatních případech je pro notáře účastník pouze účastníkem, nikoli klientem. Ani pojem smlouva o úschově není při provádění notářských úschov zrovna optimální. Vzhledem k výše uvedeným zákonným pojmům, které se na notáře zrovna nehodí, se zřejmě musí shora uvedené ustanovení § 7 AML zákona vykládat značně rozšiřujícím způsobem. Ustanovení prvního odstavce § 7 AML zákona dopadá na notáře určitě v rámci další činnosti notáře podle § 3 notářského řádu, zejména při správě majetku. Znamená to, že pokud hodnota spravovaného majetku, nejčastěji svěřených peněz, převyšuje částku 1000 eur, vzniká notáři povinnost identifikovat klienta. Rovněž tak pokud notář zastupuje klienta a uzavírá za něho jeho jménem obchod, jehož předmět převyšuje tuto částku, vzniká notáři též povinnost identifikovat klienta. Pokud připustíme, že zákonodárce měl při použití termínu „uzavření smlouvy o úschově“ na mysli ve vztahu k notáři právní vztah, který vzniká při notářských úschovách, pak povinnost identifikovat účastníka vzniká notáři při notářských úschovách vždy, bez ohledu na to, co je předmětem notářské úschovy. Na druhou stranu jen málokdy je hodnota předmětu úschovy nižší než 1000 eur, a proto je možná zbytečné zde polemizovat nad termíny notářská úschova a smlouva o úschově. Nejlepším řešením této záležitosti je z důvodu opatrnosti při notářských úschovách provést identifikaci účastníka vždy, samozřejmě s možnou výjimkou dle § 13 AML zákona, o které bude řeč dále. www.nkcr.cz
ČLÁNKY Co je předmětem vlastní identifikace klienta je upraveno v § 5 AML zákona a způsob provádění identifikace je uveden v § 8 AML zákona. Identifikace se provádí za fyzické přítomnosti identifikovaného tak, že notář zaznamená identifikační údaje, kterými jsou: a) u fyzické osoby všechna jména a příjmení, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt, státní občanství a jde-li o podnikající fyzickou osobu též její obchodní firma, odlišující dodatek nebo další označení, místo podnikání a identifikační číslo osoby. b) u právnické osoby obchodní firma nebo název včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, sídlo, identifikační číslo osoby nebo obdobné číslo přidělované v zahraničí a u osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, stejné údaje jako při identifikaci fyzické osoby. V případě identifikace fyzické osoby je notář povinen identifikační údaje ověřit z průkazu totožnosti, jsou-li v něm uvedeny, a dále je povinen zaznamenat druh a číslo průkazu totožnosti, stát, popřípadě orgán, který jej vydal, a dobu jeho platnosti, přičemž současně též ověří shodu podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti. Fyzická osoba, která musí být při takové identifikaci přítomna, je povinna podle § 8 odst. 8 AML zákona poskytnout notáři informace, které jsou k provedení identifikace nezbytné a musí předložit průkaz totožnosti. Většina identifikačních údajů bývá v takovém dokladu zaznamenána. Pokud je ale předložen například cestovní pas, který neobsahuje určité identifikační údaje, musí notáři fyzická osoba takové údaje sdělit a notář by měl vycházet z tohoto sdělení, které je třeba též zaznamenat. Při identifikaci právnické osoby je notář povinen identifikační údaje ověřit z dokladu o existenci právnické osoby. Zároveň musí notář provést identifikaci fyzické osoby, která jedná jménem právnické osoby, a to stejným způsobem, jaký je uveden shora při identifikaci fyzické osoby. Pokud je statutárním orgánem, jeho členem nebo ovládající osobou této právnické osoby jiná právnická osoba, notář zaznamená i její identifikační údaje. V případě české právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku, bude dokladem o existenci právnické osoby výpis z obchodního rejstříku. V případě zahraniční právnické osoby bude záležet na konkrétním státě a na tom, jaké doklady takový stát pro účely ověření existence právnické osoby vydává. V souvislosti s výpisem z obchodního rejstříku bych rád upozornil na výkladové stanovisko Finančního analytického útvaru Ministerstva financí ČR k používání výpisů z obchodního rejstříku od dubna 2012. Ta říká, že „Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti poskytuje nově od 31. března 2012 spuštěná aplikace obchodního rejstříku závazné informace. Není proto třeba od uvedeného data k identifikaci a kontrole jakéhokoli subjektu, evidovaného v obchodním rejstříku, vy-
5
ČLÁNKY žadovat ověřený výpis či ověřenou kopii výpisu z této evidence. Toto zobrazení informací o subjektu je možno považovat za doklad o existenci právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. Povinná osoba si může buď klientem předložený výtisk výpisu z OR na portálu justice.cz ověřit, případně v rámci identifikace a kontroly klienta příslušné údaje přímo z tohoto elektronického rejstříku stáhnout či zkontrolovat data uvedená klientem ústně či v písemném sdělení. S ohledem na rekonstruovatelnost historie subjektů evidovaných v OR není nadále třeba výpis z OR uchovávat ve smyslu § 16 zákona č. 253/2008 Sb., a tedy ani připojovat či předávat jej při zprostředkované nebo převzaté identifikaci (§ 10 až 12 zákona č. 253/2008 Sb.).“ Přestože smyslem tohoto článku není jakkoli se zabývat sepisováním listin o identifikaci podle § 10 zákona č. 253/2008 Sb., nemohu si odpustit jednu poznámku. Shora uvedené výkladové stanovisko napovídá, že při sepisování listiny o identifikaci právnické osoby evidované v obchodním rejstříku, se nemusí výpis z obchodního rejstříku připojovat k této listině. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb. přílohou listiny o identifikaci jsou kopie těch částí dokladů, použitých k identifikaci, z nichž lze zjistit identifikační údaje. Z tohoto kogentního ustanovení se domnívám, že při identifikaci právnické osoby, zapsané v obchodním rejstříku, by výpis přílohou být měl. Jinak je tomu samozřejmě v rámci identifikace, kterou notář provádí jako povinná osoba. Podle § 8 odst. 8 zákona č. 253/2008 Sb. může notář pro účely zákona pořizovat kopie nebo výpisy z předložených dokladů a podle § 16 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. kopie dokladů předložených k identifikaci, byly-li pořizovány, je notář povinen uchovávat po dobu 10 let po ukončení obchodu. Z dikce těchto ustanovení plyne, že k pořizování kopií dokladů je notář oprávněn, ale není povinen je pořizovat. Pořizuje je tehdy, považuje-li to za vhodné. Z tohoto hlediska je možné podle shora uvedeného výkladového stanoviska mít za to, že se nejeví být potřebné kopie výpisu z obchodního rejstříku pořizovat ani uchovávat. Pokud je účastník zastoupen na základě plné moci, musí se provést identifikace zmocněnce. Při této identifikaci se zjišťují a zaznamenávají u zmocněnce stejné údaje jako u účastníka. Zmocněnec přitom musí předložit plnou moc. V § 8 odst. 3 AML zákona sice není při identifikaci uvedeno, že zmocněnec doloží identifikační údaje zmocnitele, je však jisté, že zákon požaduje, aby tyto identifikační údaje byly zjištěny. Například v § 6 odst. 2 písm. c) AML zákona je uvedeno, že pokud zástupce odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná, stává se z obchodu podezřelý obchod se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Z tohoto důvodu se domnívám, že zmocněnec je povinen identifikační údaje zmocnitele notáři alespoň sdělit, aby je bylo možné zaznamenat. Pokud je účastník zastoupen zákonným zástupcem, provádí se identifikace zákonného zástupce a při této identifikaci se zjišťují a zaznamenávají u zákonného zástupce stejné údaje jako u účastníka. Zákonný zástupce je při této identifikaci též povinen doložit identifikační údaje zastou-
6
Ad Notam 4/2012
peného. Co znamená pojem doložit identifikační údaje zákon blíže neupřesňuje. Záleží tedy na notáři, co bude za dostatečné doložení identifikačních údajů považovat, tedy zda se spokojí s prohlášením zákonného zástupce, či zda bude požadovat např. předložení rodného listu, jiného dokladu či průkazu, ze kterého budou vyplývat identifikační údaje zastoupeného.
II.2 Kontrola klienta Povinná osoba je povinna provést kontrolu klienta (§ 9 odst. 1 AML zákona) před a) uskutečněním jednotlivého obchodu v hodnotě 15 000 eur nebo vyšší, b) obchodu, na který se vztahuje povinnost identifikace podle § 7 odst. 2 písm. a) až d), c) obchodu s politicky exponovanou osobou, a d) v době trvání obchodního vztahu. Notářjako povinná osoba bude povinen provádět kontrolu klienta v těchto případech: 1) V rámci notářské úschovy je notář povinen provést kontrolu „klienta“, resp. spíše účastníků úschovy zřejmě vždy. Použitím rozšiřujícího výkladu, kdy budeme brát, že smlouva o úschově je i vztah notáře a účastníků v rámci notářské úschovy, vzniká notáři povinnost kontroly klienta podle shora uvedeného ustanovení § 9 AML zákona, neboť uzavření smlouvy o úschově je obchodem, na který se vztahuje povinnost identifikace podle § 7 odst. 2 písm. d) AML zákona. 2) V rámci další činnosti notáře podle § 3 notářského řádu pak vznikne notáři povinnost provést kontrolu klienta tehdy, pokud je hodnota obchodu 15 000 eur nebo vyšší, jde-li o podezřelý obchod nebo pokud je klientem politicky exponovaná osoba. Zde se bude jednat zejména o činnost v rámci výkonu správy majetku, pokud hodnota spravovaného majetku, v nejčastějším případě svěřených peněz, je alespoň 15 000 eur. Podle § 9 odst. 2 AML zákona kontrola klienta zahrnuje: a) získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu, b) zjišťování skutečného majitele, pokud klientem je právnická osoba, c) získání informací potřebných pro provádění průběžného sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda uskutečňované obchody jsou v souladu s tím, co povinná osoba ví o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu, d) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků. V případě písmena a) tedy notář bude zjišťovat, jaký je účel a zamýšlená povaha obchodu. V případě notářských úschov peněz je většinou účel a zamýšlená povaha obchodu jasná. Například při notářské úschově peněz za účelem zajištění závazku zaplacení kupní ceny, je účelem právě zajištění závazku a povahou obchodu je vlastní úschova a případný www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
převod peněz na účet příjemce po splnění stanovených podmínek. Notář by měl zřejmě ještě zkoumat, zda u zboží nebo služby, jejichž kupní cena je notářskou úschovou zajištěna, neuplatňuje Česká republika sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí. V takovém případě by se totiž mohlo jednat o podezřelý obchod podle § 6 odst. 2 písm. b) AML zákona. V případě písmena b) by měl notář zjišťovat skutečného majitele, pokud je klientem právnická osoba. Ačkoli na první pohled se jeví toto ustanovení zvláštně, neboť právnická osoba sama je subjekt práva, je třeba toto ustanovení vyložit v kontextu s výkladem pojmu skutečný majitel podle § 4 odst. 4 AML zákona. Z tohoto ustanovení vyplývá, že notář bude v případě právnické osoby povinen zjišťovat to, zda v této právnické osobě není fyzická osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku tohoto podnikatele, tedy zjednodušeně řečeno, notář bude zkoumat, zda v dané právnické osobě neexistuje ovládající fyzická osoba. Dále by měl notář zjišťovat, zda zde není fyzická osoba, která by sama nebo na základě dohody s jiným společníkem nebo společníky disponovala více než 25 % hlasovacích práv, zda zde nejsou fyzické osoby jednající ve shodě, které by disponovaly více než 25 % hlasovacích práv nebo zda zde není fyzická osoba, která je na základě jiné skutečnosti příjemcem výnosů z činnosti této právnické osoby. Takové zjišťování samozřejmě závisí na tom, o jakou právnickou osobu se jedná. V případě zahraniční právnické osoby bude záležet vždy na tom, z jakého státu tato právnická osoba pochází a zda z výpisů nebo dokladů o této právnické osobě je možno zjistit „většinového“ vlastníka. www.nkcr.cz
ČLÁNKY
V případě české právnické osoby je nejdůležitějším podkladem pro toto zjišťování výpis z obchodního rejstříku, a to alespoň u takových právnických osob, u kterých se společníci do rejstříku zapisují. Vzhledem k tomu, že zápis společníků do obchodního rejstříku je deklaratorní, je vhodné údaje z obchodního rejstříku doplnit prohlášením účastníka o jejich pravosti a aktuálnosti. V případě akciové společnosti s akciemi na jméno bude jistě nejlepším podkladem představenstvem vyhotovený opis ze seznamu akcionářů a v případě družstva představenstvem nebo předsedou družstva potvrzený seznam členů družstva. Problémem může být akciová společnost s akciemi na majitele. Stejně tak v případě zahraničních právnických osob, u kterých z úředních dokladů osvědčujících jejich existenci se nedá zjistit, kdo je společníkem této právnické osoby. V takových případech bude nejspíše podkladem zjišťování skutečného majitele prohlášení účastníků. Zda toto prohlášení bude pro notáře dostačující, či zda si notář nechá doložit případné další doklady, závisí pouze na jeho posouzení daného obchodu. V případě písmena c) jde o průběžné sledování obchodního vztahu. Domnívám se, že pro notáře je toto ustanovení využitelné jen málo. Vzhledem k tomu, že podle definice obchodního vztahu uvedené v § 4 odst. 2 AML zákona je pojmovým znakem obchodního vztahu mezi povinnou osobou a klientem opakující se plnění, vznik takového obchodního vztahu u notáře připadá v úvahu vlastně pouze v rámci další činnosti podle § 3 odst. 2 notářského řádu, a to u výkonu správy majetku. V případě notářské úschovy se jedná vždy o jeden „obchod“ mezi povinnou osobou a účastníkem, stejně tak i v případě
7
ČLÁNKY asi další nejobvyklejší činnosti, při které je notář povinnou osobou, a to při svěřenství. Podle usnesení prezidia Notářské komory České republiky ze dne 30. 3. 1993 notář nemůže uzavírat s účastníky smlouvy, kterými se zavazuje, že pro ně bude opakovaně provádět úkony v notářské činnosti podle § 2 notářského řádu ani opakovaně poskytovat právní pomoc podle § 3 odst. 1 notářského řádu. Podle tohoto usnesení je tedy možnost vzniku obchodního vztahu mezi účastníkem a notářem v rámci notářských úschov i v rámci další činnosti podle § 3 odst. 1 notářského řádu, při kterých notář je nebo může být povinnou osobou podle AML zákona, prakticky vyloučena. Možnost provádění správy majetku je téměř výhradně využívána při uzavírání smluv o svěřenství peněz. Při svěřenství peněz je však téměř vždy vztah mezi notářem a účastníky smlouvy upraven ve smlouvě jako jednorázový, to znamená, že smlouva stanoví kdy, za jakých podmínek a jakou částku notář na účet toho kterého účastníka smlouvy převede. Není vyloučeno, aby tato smlouva trvala delší dobu, ale vždy se jedná o jeden „obchod“. I podle důvodové zprávy k AML zákonu se uvádí, že obchodní vztah není definován trváním, když časovou hranici nelze konkrétně stanovit a že i jednorázový obchod může probíhat po delší časový úsek. Podle této důvodové zprávy bylo proto jako měřítko zvoleno „opakující se plnění“, přičemž není stanoven směr takového plnění. Za těchto okolností je nejspíše možné uzavřít, že obchodní vztah mezi notářem a klientem by asi mohl vzniknout při výkonu správy majetku, a to při výkonu správy majetku v širším slova smyslu, jakou je například dlouhodobá správa nemovitostí. Při takové správě by notář mohl vlastníka nemovitostí zastupovat, mohl by pro něho vybírat nájmy, vybrané peníze spravovat, mohl by za něho platit poplatky, přijímat od něho příkazy jak se spravovanými penězi nakládat apod. Za výkon takové správy majetku notáři přísluší odměna, která by mohla být dohodnuta například jako odměna měsíční. Jejím placením notáři by pak mezi notářem a klientem docházelo k „opakujícímu se plnění“, čímž by byl naplněn znak obchodního vztahu. V takovém případě by pak notář byl v průběhu takové správy povinen získávat informace potřebné pro provádění průběžného sledování obchodního vztahu. Takováto činnost ale není mezi notáři určitě obvyklá, a proto se asi není třeba věnovat bližším podrobnostem takového sledování. I v komentáři k notářskému řádu se uvádí, že: „Správu majetku vykonávají notáři zcela výjimečně a výkon správy majetku se omezuje pouze na její specifickou podobu, a to správu svěřených peněz v souvislosti se svěřenskou smlouvou.“ (Bílek, Fiala, Jindřich, Waweka a kolektiv: Notářský řád a řízení o dědictví komentář 4. vydání C. H. Beck 2010, str. 32). V případě písmena d) má notář přezkoumávat zdroje peněžních prostředků. Tato kontrola připadá v úvahu pouze tehdy, pokud notář vykonává notářskou úschovu peněz nebo vykonává správu majetku, kterým jsou peníze. V případě například úschovy cenných papírů nebo úschovy listin nepřipadá možnost zkoumání zdroje peněžních prostředků v úvahu. V případě, že budou peníze na účet notářské úschovy poukázány z účtu, bude přezkoumávání zdroje
8
Ad Notam 4/2012
peněžních prostředků obsahovat zjišťování, kdo je vlastníkem takového účtu. Pokud bude zřejmé, že peníze byly na účet notářské úschovy poukázány z účtu jiné osoby než účastníka, měl by notář zkoumat důvod, proč byly peníze na jeho účet v rámci konkrétní úschovy poukázány. Zde se může jednat například o smlouvu o půjčce mezi touto jinou osobou a složitelem, případně o dohodu podle § 533 nebo § 534 občanského zákoníku. Vždy by ale notář měl alespoň prohlášením účastníka existenci takových smluv nebo dohod přezkoumat. Zda se notář spokojí s takovým prohlášením nebo zda bude požadovat předložení dalších dokladů, bude opět záležet na konkrétním případu. V případě, že peníze byly na účet notáře složeny účastníkem v hotovosti, notář si nejspíše bude muset vystačit s prohlášením účastníka, že peníze jsou jeho. Ke shora uvedenému provádění kontroly klienta je však třeba říci, že podle § 9 odst. 3 AML zákona je notář povinen provést kontrolu klienta v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu. Je tedy na úvaze notáře, zda je v konkrétním případě míra možného rizika malá a provést kontrolu klienta v menším rozsahu nebo naopak posoudit, že míra rizika je vysoká a rozsah kontroly klienta provést ve větším rozsahu. Je třeba ale zmínit, že při případné kontrole plnění povinností podle AML zákona, bude notář povinen odůvodnit přiměřenost rozsahu kontroly klienta s ohledem na výše uvedená rizika. K tomu bylo vydáno výkladové stanovisko Finančního analytického útvaru Ministerstva financí, podle kterého je ustanovení o kontrole klienta třeba chápat v celém jeho kontextu, přičemž povinnosti, vztahující se ke kontrole klienta podle § 9 odst. 1 a 2 AML zákona, jsou významně upraveny v odst. 3. Na jeho základě povinná osoba může upravit rozsah kontroly klienta typově (podle klienta i podle obchodu), případně i individuálně. Minimální rozsah není záměrně stanoven, stejně jako nejsou stanoveny další požadavky. Zjišťované informace o klientovi, o jeho obchodech a dalších činnostech by měly být relevantní obchodům nebo službám, které příslušná povinná osoba tomuto klientovi poskytuje, a měly by poskytovat dostatek informací k hodnocení rizikovosti. Ve stejném výkladovém stanovisku je pak uvedena ještě jedna podstatná věc, týkající se faktického způsobu provádění kontrolky klienta, a sice že při přezkoumání údajů se předpokládá aktivní spolupráce klienta, která může spočívat v předložení příslušných dokladů nebo prohlášení a nepředpokládá se další aktivní „detektivní“ činnost povinné osoby k prověření takto získaných informací. V případě pochybností může povinná osoba od klienta vyžádat další podpůrné či upřesňující informace. Při jejich nedostatku nebo při nejasnostech může postupovat např. podle § 15 nebo § 18 AML zákona. Oprávnění notáře požadovat po účastníku informace a doklady je upraveno v § 9 odst. 1 AML zákona, podle kterého www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
je klient povinen poskytnout notáři informace, které jsou k provedení kontroly nezbytné, včetně předložení příslušných dokladů. Notář pak může pro účely AML zákona pořizovat kopie nebo výpisy z předložených dokladů a zpracovávat takto získané informace k naplnění účelu tohoto zákona. Pokud se účastník odmítne podrobit kontrole, tedy nebude chtít notáři poskytnout předmětné informace nebo předložit doklady, bude to v důsledku znamenat, že obchod se stává podezřelým, v souladu s § 6 odst. 2 písmeno c) AML zákona. V tomto případě by pak notář měl oznámit takový podezřelý obchod ministerstvu financí v souladu s § 18 AML zákona, způsobem uvedeným v § 27 odst. 3 AML zákona.
II.3. Výjimky z povinnosti identifikace a kontroly klienta V § 13 AML zákona je uvedeno, že povinná osoba nemusí provádět identifikaci a kontrolu klienta, pokud je klient: a) úvěrovou nebo finanční institucí, b) zahraniční úvěrovou nebo finanční institucí působící na území státu, který ukládá této instituci v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu povinnosti rovnocenné požadavkům práva Evropských společenství, a s ohledem na plnění těchto povinností je nad ní vykonáván dohled, c) společností, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a která podléhá požadavkům na zveřejnění informací rovnocenným požadavkům práva Evropských společenství, d) skutečným majitelem peněžních prostředků uložených na účtu úschov notáře, advokáta, soudního exekutora nebo soudu.
Podle tohoto ustanovení se možnost výjimek při identifikaci a kontrole klienta dá rozdělit ze dvou hledisek. Jednak podle toho, kdo je účastníkem nebo klientem, a to v případě písmen a), b) a c) a jednak podle toho, zda je klient skutečným majitelem peněžních prostředků uložených na účtu úschov notáře. Pokud je tedy účastníkem osoba uvedená v § 13 AML zákona pod písmeny a), b) nebo c) notář nemusí provádět ani identifikaci, ani kontrolu klienta. Pojem úvěrové a finanční instituce je definován v § 2 AML zákona. Množství subjektů, které zákon za tyto instituce považuje je značné a rozhodně je vhodné se s tímto výčtem seznámit. Druhá a pro notáře v běžné činnosti jistě použitelnější podmínka toho, kdy notář nemusí provádět identifikaci a kontrolu klienta je skutečnost, že klient je skutečným majitelem peněžních prostředků uložených na účtu úschov notáře. Je třeba uvést, že k tomu, aby notář mohl tuto výjimku použít, si musí ověřit, že peníze na účtu úschov jsou skutečným majetkem klienta. To je možné ověřit z prohlášení klienta a dále tím, že klient například doloží doklady k účtu, ze kterého pewww.nkcr.cz
ČLÁNKY níze byly na účet notářské úschovy poukázány, ze kterých vyplývá, že skutečným majitelem účtu a tedy i složených peněz je klient. Při notářské úschově peněz ale není nikdy účastníkem pouze jedna osoba, protože peníze se vždy do notářské úschovy předávají za účelem vydání další osobě. Prokázáním toho, že složitel je skutečným vlastníkem peněz může založit výjimku z provádění identifikace a kontroly složitele, ale nemůže být důvodem toho, aby notář neprovedl identifikaci a kontrolu příjemce. Ještě je třeba upozornit na to, že v případě právnické osoby vzniká problém pro uplatnění výjimky z identifikace a kontroly klienta z důvodu, že klient je skutečným majitelem peněžních prostředků na účtu notářské úschovy. V § 4 odst. 4 AML zákona jsou totiž uvedeny osoby, které se pro účely AML zákona považují za skutečné majitele u podnikatele, u nadace nebo nadačního fondu a u sdružení podle jiného právního předpisu, obecně prospěšné společnosti anebo jiné obdobné osoby a v případě svěřeneckého vztahu nebo jiného obdobného vztahu podle cizího právního řádu. Pokud je tedy klientem právnická osoba a skutečným majitelem peněz osoba uvedená v § 4 odst. 4 AML zákona, není možné použít výjimku z identifikace a kontroly klienta z důvodu, že klient je skutečným majitelem peněžních prostředků na účtu notářské úschovy. Ze shora uvedených důvodů by nejspíše bylo vhodné, aby se notář na tuto výjimku provádění identifikace a kontroly příliš nespoléhal a identifikaci a kontrolu provedl.
II.4 Povinnost oznámit podezřelý obchod Co je podezřelý obchod upravuje § 6 AML zákona. Podle prvního odstavce tohoto paragrafu je to obchod, uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat, a to pokud například: a) klient provádí výběry nebo převody na jiné účty bezprostředně po hotovostních vkladech, b) během jednoho dne nebo ve dnech bezprostředně následujících uskuteční klient nápadně více peněžních operací, než je pro jeho činnost obvyklé, c) počet účtů zřizovaných klientem je ve zjevném nepoměru k předmětu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, d) klient provádí převody majetku, které zjevně nemají ekonomický důvod, e) prostředky, s nimiž klient nakládá, zjevně neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikatelské činnosti nebo jeho majetkovým poměrům, f) účet je využíván v rozporu s účelem, pro který byl zřízen, g) klient vykonává činnosti, které mohou napomáhat zastření jeho totožnosti nebo zastření totožnosti skutečného majitele, h) klientem nebo skutečným majitelem je osoba ze státu,
9
ČLÁNKY
který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nebo i) povinná osoba má pochybnosti o pravdivosti získaných identifikačních údajů o klientovi. Je zřejmé, že většina shora uvedených případů podezřelého obchodu se na činnost notáře nemůže vztahovat. Pro notáře jsou nejspíše použitelné pouze body d), i) a zejména bod h), kdy klient nebo skutečný majitel je osoba ze státu, který nedostatečně nebo vůbec neuplatňuje opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Seznam těchto zemí je možné najít na internetových stránkách ministerstva financí v sekci ochrana ekonomických zájmů. Podle nejnovější informace ze dne 20. března 2012 jsou zde uvedeny země se závažnými nedostatky v systému prevence praní peněz a financování terorismu. Jsou jimi zejména KLDR a Írán, dále Barma/Myanmar, Bolívie, Etiopie, Ghana, Indonésie, Keňa, Kuba, Nigérie, Pákistán, Sv. Tomáš a Principe, Srí Lanka, Sýrie, Tanzánie, Thajsko a Turecko a vážné nedostatky nadále mají Alžírsko, Angola, Antigua a Barbuda, Argentina, Bangladéš, Brunej, Kambodža, Kyrgyzstán, Maroko, Mongolsko, Namíbie, Nepál, Nikaragua, Súdán, Tádžikistán, Turkmenistán, Trinidad a Tobago, Venezuela, Zimbabwe, Ekvádor, Filipíny, Jemen a Vietnam. Finanční analytický útvar ministerstva financí na těchto stránkách doporučuje povinným osobám ve smyslu AML zákona, tedy i notářům, věnovat maximální obezřetnost a provádět zesílenou hloubkovou kontrolu klienta při vstupu do obchodních vztahů a při platebním styku s osobami a finančními institucemi ze všech výše uvedených zemí. S tímto doporučením je jistě možné souhlasit a v takových případech být skutečně obezřetný. Na druhou stranu ale pouhá skutečnost, že klient nebo
10
Ad Notam 4/2012
skutečný majitel je ze shora uvedeného státu, nemusí nutně znamenat podezřelý obchod. Podle důvodové zprávy k AML zákona jsou v § 6 odst. 1 AML zákona formulovány nejobvyklejší znaky podezřelých obchodů a jejich demonstrativní výčet je dále podmíněn okolnostmi vyvolávajícími podezření z protiprávní aktivity. Vyhodnocení obchodu jako podezřelého je tedy podmíněno uvážením. Naproti tomu v § 6 odst. 2 AML zákona jsou uvedeny znaky, při jejichž splnění je obchod vždy podezřelý. Je to tehdy, pokud: a) klientem nebo skutečným majitelem je osoba, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, b) předmětem obchodu je nebo má být zboží nebo služby, vůči nimž Česká republika uplatňuje sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí, nebo c) klient se odmítá podrobit kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná. K písmenům a) a b) je možno poukázat na důvodovou zprávu k AML zákona, podle které: „Mezinárodními sankcemi [odst. 2 písm. a) a b)] se rozumí sankce stanovené za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu, vyhlášené Radou bezpečnosti OSN, nebo přijaté v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, pokud takový akt byl implementován do českého práva. Ve druhém případě se může jednat i o sankce stanovené bezprostředně aplikovatelnými právními akty ES (nařízeními nebo rozhodnutími) – v těchto případech je aktuální seznam sankcionovaných subjektů zveřejňován na internetových stránkách EU.“ www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
ČLÁNKY
Na stránkách Ministerstva financí v sekci EÚ a zahraničí – Mezinárodní sankce je uveden přehled právních předpisů EU o mezinárodních sankcích. Tento přehled obsahuje seznam států a organizací, vůči kterým jsou uplatňovány sankce. Jedná se o Afghánistán, Al Kajdu, Usáma Bin Ládina, Taliban, Barmu/Myanmar, Bělorusko, Egypt, Eritreu, Guineu, Guinea – Bissau, Haiti, Írák, Írán, Konžskou demokratickou republiku, KLDR, Libanon, Libérii, Libyi, Moldavskou republiku, Pobřeží slonoviny, Somálsko, Súdán, Sýrii, Teroristické organizace, Tunisko, země bývalé Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Srbsko a Černá Hora) a Zimbabwe. Z těchto předpisů je možné ve vztahu k určitému státu zjistit seznamy osob, vůči nimž jsou sankce namířeny. Je třeba se mít na pozoru a v případě, že se při úschově nebo jiné činnosti podle § 3 notářského řádu, při které je notář považován za povinnou osobu, zjistí, že účastník pochází z některého z těchto států, otevřít si konkrétní právní předpis o sankci a ověřit si, zda tento účastník není na seznamu uveden.
financí, v souladu s § 20 odst. 1 AML zákona. Na tento odklad splnění příkazu musí být ministerstvo v oznámení podezřelého obchodu upozorněno. S ohledem na to, že oznámení notář provádí specifickým způsobem, a to prostřednictvím Notářské komory ČR, je po něho podstatné, aby se dozvěděl přesně, kdy Komora jeho oznámení předala ministerstvu. Notář by tedy současně s předáním oznámení podezřelého obchodu Komoře ji měl požádat, aby mu sdělila datum a čas předání oznámení ministerstvu.
V případě, že notář zjistí podezřelý obchod při notářské úschově nebo v rámci další činnosti dle § 3 notářského řádu, při které je povinnou osobou, je povinen tento obchod oznámit ministerstvu financí. Pro notáře však platí specifický způsob oznámení podezřelého obchodu, který je uveden v § 27 odst. 3 AML zákona. Podle tohoto ustanovení notář oznamuje podezřelý obchod ministerstvu financí prostřednictvím Notářské komory České republiky.
Pokud takové rozhodnutí bylo vydáno, notář musí obratem sdělit ministerstvu vykonání tohoto rozhodnutí a potvrdit čas, od něhož se počítá běh lhůty při rozhodnutí podle písmena b). Notář je dále povinen ministerstvu podávat průběžně informace o všech podstatných skutečnostech týkajících se majetku uvedeného v rozhodnutí.
Podle § 18 odst. 2 AML zákona by oznámení podezřelého obchodu mělo obsahovat identifikační údaje toho, koho se oznámení týká, identifikační údaje všech dalších účastníků obchodu, které má v době podání oznámení oznamovatel k dispozici, informace o podstatných okolnostech obchodu a jakékoli další informace, které by mohly s podezřelým obchodem souviset a jsou významné pro jeho posouzení z hlediska opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. V případě, že se oznámení týká rovněž majetku, na který se vztahuje mezinárodní sankce vyhlášená za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv nebo boje proti terorismu, je notář povinen na to v oznámení upozornit. Poté musí uvést i stručný popis tohoto majetku, údaje o jeho umístění a jeho vlastníkovi, pokud je mu znám, a informaci, zda hrozí bezprostřední nebezpečí poškození, znehodnocení nebo užití tohoto majetku v rozporu se zákonem.
II.5 Povinnost odložit splnění příkazu klienta V případě, že notář oznámí podezřelý obchod, ale podle podmínek notářské úchovy nebo podle podmínek svěřenské smlouvy by měl vydávat nebo vracet peníze či jiný majetek bezodkladně, měl by posoudit, zda by tím nemohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu z trestné činnosti nebo prostředků určených k financování terorismu. Pokud by totiž k tomuto zmaření nebo ztížení zajištění dojít mohlo, musí notář odložit splnění příkazu klienta a majetek zajistit. V tomto případě to znamená, že notář může vydat nebo vrátit majetek účastníkům až po uplynutí doby 24 hodin od oznámení podezřelého obchodu ministerstvu www.nkcr.cz
Ministerstvo může v souladu s § 20 odst. 3 AML zákona rozhodnout: a) o prodloužení doby, na kterou se odkládá splnění příkazu klienta, nejdéle však na dobu 72 hodin od přijetí oznámení podezřelého obchodu ministerstvem b) nebo o odložení splnění příkazu klienta nebo o zajištění majetku, který má být předmětem podezřelého obchodu, až na dobu 72 hodin.
Jestliže ministerstvo podá oznámení orgánu činnému v trestním řízení, musí o tom notáře informovat před uplynutím lhůty odložení příkazu. Notář potom může provést příkaz, tedy ve většině případů vydat nebo vrátit předmět úschovy či svěřeného majetku, až po uplynutí tří kalendářních dnů ode dne podání trestního oznámení, pokud orgán činný v trestním řízení do konce této lhůty nerozhodne o odnětí nebo zajištění předmětu podezřelého obchodu. Jelikož se lhůty v předchozích odstavcích počítají na hodiny, domnívám se, že může působit značné komplikace zprostředkovávaná komunikace mezi notářem a ministerstvem přes notářskou komoru. K tomu, aby mohly být naplněny požadavky zákona a aby docházelo k bezprostřednímu předávání informací mezi notářem a ministerstvem, má Notářská komora ČR určenu osobu, která zajišťuje, aby k přenosu informací docházelo v co možná nejkratším čase.
II.6 Výjimky z povinnosti kontroly klienta, oznámení podezřelého obchodu a sdělování informací ministerstvu Kromě již dříve zmíněné výjimky z povinnosti identifikace a kontroly klienta, uvedené v § 13 AML zákona, která platí pro všechny povinné osoby, týká se výjimka stanovená v § 27 odst. 2 AML zákona pouze notářů. Na notáře se nevztahuje povinnost kontroly klienta (§ 9 AML zákona), povinnost oznámit podezřelý obchod (§ 18 odst. 1 AML zákona) a informační povinnost (§ 24 AML zákona), pokud jde o informace o klientovi, které získal od klienta nebo jakýmkoliv jiným způsobem během nebo v souvislosti s:
11
ČLÁNKY a) poskytováním právních porad nebo následným ověřováním právního postavení klienta, b) zastupováním klienta v řízení před soudy v rozsahu svého oprávnění stanoveného jiným právním předpisem, nebo c) poskytováním jakýchkoliv právních porad týkajících se řízení uvedených v písmenu b), a to bez ohledu na to, zda tato řízení již byla zahájena či nikoliv nebo zda již byla ukončena. Tyto výjimky jsou tedy použitelné v případě, že notář poskytuje klientovi služby v rámci další činnosti notáře podle § 3 notářského řádu, které jsou však pouze ve fázi právních porad a zastupování klienta před soudy. Jde tedy o činnost podle § 3 odst. 1 písmeno a) a b) notářského řádu. Činnost notáře podle § 3 odst. 1 notářského řádu je doplňkovou činností notáře, kterou může provádět pouze v souvislosti s notářskou činností. Z tohoto důvodu se tato výjimka může použít zřejmě v případě, že účastníci mají zájem o notářskou úschovu, ale ještě si nejsou jistí, zda ji uskuteční nebo ne. Požádají tedy notáře o poskytnutí právní porady. Notář tuto poradu poskytne, ale účastníci si po objasnění všech souvislostí a skutečností notářskou úschovu rozmyslí. V takovém případě tedy notář nebude provádět ani kontrolu klienta, ani oznamovat případný podezřelý obchod a ani není povinen plnit informační povinnost ministerstvu. Samotné případy zastupování klienta před soudy jsou v činnosti notáře velmi řídkým jevem. Navíc v tomto případě by se zastupování mělo týkat činností notáře, v rámci kterých je povinou osobou podle AML zákona. S ohledem na to se mi jeví takováto výjimka téměř nepoužitelná.
II.7 Politicky exponovaná osoba V § 4 odst. 5 AML zákona je definována politicky exponovaná osoba. Tato definice je velmi obsáhlá, a proto si myslím, že by bylo zbytečné ji zde uvádět. Podstatná je však skutečnost, že pokud je účastníkem nebo klientem osoba, která je podle AML zákona politicky exponovanou osobou, vyplývají z toho notáři určité povinnosti. Samozřejmě se to opět týká pouze činností, při kterých je notář povinnou osobou podle AML zákona. Pokud je tedy v těchto případech účastníkem nebo klientem politicky exponovaná osoba: 1. notář vždy provede kontrolu klienta v souladu s § 9 odst. 1 AML zákona, 2. zaměstnanec notáře nesmí s takovou politicky exponovanou osobou uskutečnit obchod; to znamená, že zaměstnanec neposkytne takové osobě požadované služby bez souhlasu notáře nebo vedoucího zaměstnance v kanceláři notáře, v souladu s § 15 odst. 3 AML zákona, 3. notář ani jeho zaměstnanec nesmí uskutečnit obchod s touto politicky exponovanou osobou, tedy nesmí jí poskytnout požadované služby, pokud notáři není znám původ majetku užitého v obchodu, v souladu s § 15 odst. 2 AML zákona.
12
Ad Notam 4/2012
Ustanovení § 4 odst. 5 AML zákona, definující politicky exponovanou osobu, je možné vyložit několika způsoby. Je tedy užitečné, že k tomuto ustanovení bylo vydáno výkladové stanovisko Finančního analytického útvaru Ministerstva financí ČR. Podle tohoto stanoviska jsou pro účely zákona sledovány pouze „cizí“ politicky exponované osoby, tedy takové, které mají bydliště mimo Českou republiku nebo významnou veřejnou funkci vykonávají mimo Českou republiku. Zároveň v tomto stanovisku je návod, jakými způsoby lze zjistit, zda je klient politicky exponovanou osobou. Je možné to zjistit: a) použitím některého ze systémů pro kontrolu a vyhledávání „rizikových“ klientů, které jsou založeny na veřejných zdrojích a které jako placenou službu poskytují některé specializované podnikatelské subjekty, b) vlastním šetřením např. za využití otevřených zdrojů informací apod., nebo c) prohlášením klienta při identifikaci na počátku obchodu. Ze shora uvedených možností se jeví jako nejvhodnější možnost prohlášení klienta o tom, zda je nebo není politicky exponovanou osobou.
II.8 Povinnost neuskutečnit obchod Dle § 15 odst. 1 AML zákona povinná osoba, a tedy i notář odmítne uskutečnění obchodu v případě, že je dána identifikační povinnost podle § 7 odst. 1 nebo 2 AML zákona a: 1) klient se odmítne podrobit identifikaci anebo odmítne doložit plnou moc podle § 8 odst. 3 AML zákona, 2) klient neposkytne potřebnou součinnost při kontrole podle § 9 AML zákona, 3) pokud z jiného důvodu nelze provést identifikaci anebo kontrolu klienta 4) nebo má-li osoba provádějící identifikaci nebo kontrolu pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem nebo o pravosti předložených dokladů. Tyto zvláštní případy stanovené v § 15 odst. 1 AML zákona tedy rozšiřují možnost odmítnutí úkonu podle § 53 notářského řádu. Například notářská úschova peněz v situaci, kdy se účastník odmítá podrobit identifikaci nebo kontrole sama o sobě není úkonem, který by odporoval zákonu. AML zákon však ve shora uvedených případech přímo stanoví povinnost takový úkon odmítnout, a to z důvodu nesplnění podmínek, za jakých může být učiněn. Podle druhého odstavce § 15 AML zákona notář jako povinná osoba nesmí uskutečnit obchod s politicky exponovanou osobou, pokud mu není znám původ majetku užitého v obchodu. V tomto případě zákon nestanoví povinnost odmítnout obchod, ale stanoví, že povinná osoba, a tedy i notář, obchod neuskuteční. Zde se tedy může jednat jak o možné odmítnutí úkonu podle § 53 notářského řádu, nebo o možné odstoupení od smlouvy o provedení úkonu podle § 54 notářského řádu. V každém případě to znamená, že pokud je účastníkem politicky exponovaná www.nkcr.cz
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
osoba, musí notáři prokázat původ majetku, který v daném obchodu používá. Není ale zcela jasné, kam až má zkoumání původu majetku vést. Pokud je taková osoba složitelem peněz v rámci notářské úschovy a peníze poukáže bezhotovostním převodem ze svého účtu, měl by notář dále zjišťovat, jakým způsobem tato osoba peníze nabyla? Měla by tedy tato osoba doložit výpisy z účtu za předchozí období, měl by notář přezkoumávat jednotlivé příjmy na tomto účtu, v případě, že příjmy pocházejí ze zaměstnání, měl by notář požadovat předložení dokladu o mzdě nebo platu? Domnívám se, že pokud by se vyžadovalo takové podrobné zkoumání původu peněz, nebylo by možné obchod s takovou osobou prakticky uskutečnit vůbec. Jiná otázka je, co má notář zkoumat, když je politicky exponovaná osoba v rámci notářské úschovy příjemcem a notářská úschova zajišťuje zaplacení kupní cenu za prodej určitého majetku této osoby. Měl by notář zkoumat původ takového majetku? Pokud vyjdeme z pojmů AML zákona, pak taková povinnost stanovena není. Obchodem je pro účely tohoto zákona jednání povinné osoby s jinou osobou, pokud takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné osoby nebo k poskytnutí služby této jiné osobě. Notář v rámci úschovy samozřejmě nakládá s penězi, které jsou složeny na jeho účet. Nenakládá však s majetkem, který prodává příjemce úschovy složiteli peněz, neboť úschova je pouze zajišťovacím prostředkem splnění povinnosti zaplatit kupní cenu. Nelze však vyloučit i opačný názor, vzhledem k tomu, že pro užití AML zákona na notáře je i v jiných případech potřeba použít rozšiřující výklad tohoto zákona. V § 15 odst. 3 AML zákona je dále stanoveno, že zaměstnanec povinné osoby neuskuteční obchod s politicky exponovanou osobou bez souhlasu bezprostředního nadřízeného nebo statutárního orgánu této povinné osoby. Pro notáře to znamená, že jeho zaměstnanec nesmí uskutečnit obchod s politicky exponovanou osobou bez jeho souhlasu nebo v případě notářské kanceláře s velkým počtem zaměstnanců, kde je některý zaměstnanec pověřen výkonem vedoucí funkce, bez souhlasu tohoto vedoucího zaměstnance. V tomto případě se nejedná o zákaz provedení služby notářem, ale spíše o podmínění možnosti, aby zaměstnanec notáře vykonal úkon, na který dopadá působnost AML zákona, jestliže je účastníkem politicky exponovaná osoba. Notář může pověřit přijímáním notářských úschov notářského koncipienta, notářského tajemníka a notářského kandidáta. Notářského kandidáta může pověřit i vydáváním notářských úschov. Z tohoto důvodu se všichni tito zaměstnanci mohou účastnit úkonů, při kterých je notář povinnou osobou podle AML zákona a mohou se tedy dopustit porušení povinnosti stanovené v § 15 odst. 3 AML zákona. Takové jednání je možné v případě koncipienta nebo kandidáta posoudit jako kárné provinění z důvodu závažného porušení povinnosti stavené zvláštním zákonem podle § 48 odst. 2 notářského řádu, s možností kárného postihu, o kterém by se rozhodovalo v kárném řízení podle notářského řádu. V případě notářského tajemníka, který shora uvedenou povinnost poruší, ale který nemůže www.nkcr.cz
být kárně trestán podle notářského řádu, není stanovena veřejnoprávní sankce. Notář, jako jeho zaměstnavatel, ale může uplatnit vůči němu jiná opatření v souladu s pracovněprávními předpisy.
III. POVINNOSTI ADMINISTRATIVNÍ III.1 Povinnost uchovávání údajů Pro případ dalšího použití, pro případ plnění informační povinnosti a jistě i pro účely kontroly plnění povinností je v § 16 AML zákona stanovena povinnost uchovávání údajů. Pro notáře je podstatné, že notář je povinen uchovávat: identifikační údaje získané podle § 8 odst. 1 a 2 AML zákona, kopie dokladů předložených k identifikaci, byly-li pořizovány, údaj o tom, kdo a kdy provedl první identifikaci klienta, dokumenty odůvodňující výjimku z identifikace a kontroly klienta podle § 13 AML zákona, a v případě zastupování originál nebo ověřenou kopii plné moci. Zákon stanoví, že tyto údaje je povinná osoba uchovat po dobu 10 let od ukončení obchodního vztahu s klientem. Notář je dále povinen uchovávat údaje a doklady o obchodech spojených s povinností identifikace po dobu 10 led od ukončení obchodu nebo obchodního vztahu. Předchozí desetileté lhůty počínají běžet prvním dnem kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byl uskutečněn poslední úkon obchodu známý povinné osobě. Při pozornějším čtení zjistíme, že zákon stanoví povinnost uchovávat údaje a kopie dokladů získaných při identifikaci po dobu 10 let od ukončení obchodního vztahu s klientem. Jak již bylo dříve v tomto článku zmíněno, obchodní vztah, jehož podstatným znakem je opakující se plnění, v rámci notářské činnosti téměř nepřipadá v úvahu. Doslovným výkladem zákonného textu by to znamenalo, že lhůta pro uchování těchto údajů není zákonem stanovena. Jedná se ale zřejmě o nevhodný termín, který neznamená obchodní vztah definovaný v § 4 odst. 2 AML zákona, ale pouze vztah, který vzniká mezi povinnou osobou a klientem v rámci i jen jednotlivého obchodu a ukončení obchodního vztahu v tomto významu je spíše ukončení obchodu. Je ale přinejmenším zvláštní, proč zákon v tomto případě mluví pouze o ukončení obchodního vztahu, když v rámci povinnosti uchovávat údaje a doklady o obchodech spojených s povinností identifikace, hovoří jak o ukončení obchodu, tak obchodního vztahu. Jak již bylo dříve uvedeno, je notář povinen uchovávat údaje a doklady o obchodech spojených s identifikací. Pojem údaje a doklady o obchodech je však velmi obecný a není zřejmé, co všechno je možné si pod tímto pojmem představit. Zde je možné vycházet z důvodové zprávy k AML zákona, podle které mezi údaje a doklady o obchodech spojených s povinností identifikace patří samozřejmě
13
ČLÁNKY i takové údaje a doklady, které o konkrétním obchodu byly získány v rámci „kontroly klienta“ podle § 9 odst. 2 AML zákona.
III.2 Informační povinnost Ministerstvo financí je oprávněno od povinných osob, a tedy i od notářů, žádat informace a doklady, které získaly v rámci své činnosti. Podle § 24 AML zákona povinná osoba, a tedy i notář, na žádost sdělí ministerstvu v jím stanovené lhůtě údaje o obchodech souvisejících s povinností identifikace nebo ohledně nichž ministerstvo provádí šetření, předloží doklady o těchto obchodech nebo k nim umožní přístup pověřeným zaměstnancům ministerstva při prověřování oznámení a poskytne informace o osobách, které se jakýmkoliv způsobem účastnily takových obchodů. Jak bylo řečeno dříve, mezi doklady o obchodech spojených s povinností identifikace patří údaje a doklady, které o konkrétním obchodu byly získány v rámci kontroly klienta. Je zřejmé, že při plnění informační povinnosti má ministerstvo nárok na poskytnutí prakticky všech údajů a dokladů, které notář získal při plnění povinností stanovených podle AML zákona, tedy zejména při identifikaci a kontrole klienta (účastníka). Zjednodušeně se dá říci, že notář je povinen poskytnout ty údaje a doklady, které je povinen uchovávat podle § 16 AML zákona. Notář je ale povinen tyto údaje a doklady poskytnout ministerstvu jiným způsobem než ostatní povinné osoby. V § 27 odst. 4 AML zákona je totiž stanovena výjimka, podle které sdělení údajů, předložení dokladů nebo poskytnutí informací podle § 24 AML zákona vyžaduje ministerstvo po notáři prostřednictvím Notářské komory ČR. Notář je poté povinen sdělit ministerstvu jím stanovené požadované údaje, předložit doklady nebo poskytnout požadované informace opět prostřednictvím Komory. Vztah při předávání poskytování informací a údajů tedy u notáře je zprostředkovaný.
III.3 Mlčenlivost V části čtvrté AML zákona je upravena mlčenlivost. Přestože se podle § 40 odst. 1 AML zákona ustanovení této části na notáře nepoužije, je notář podle odstavce 3 tohoto paragrafu i ve vztahu ke klientovi povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech uvedených v § 38 odst. 1 AML zákona, přičemž to neplatí, pokud mají být tyto skutečnosti klientovi sděleny ve snaze odradit ho od zapojení se do nedovolené činnosti. Notář je tedy povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, týkajících se oznámení a šetření podezřelého obchodu, úkonů učiněných Ministerstvem financí ČR nebo plnění informační povinnosti stanovené v § 24 AML zákona. Totéž se použije i u jiných osob, na které se podle jiných právních předpisů vztahuje povinnost mlčenlivosti uložená notářům. Zákon tím má zřejmě na mysli, že tuto povinnost jsou povinni zachovávat zaměstnanci notáře.
14
Ad Notam 4/2012
IV. POVINNOSTI PREVENTIVNÍ IV.1 Školení zaměstnanců Jedna z důležitých povinností notáře, jako povinné osoby podle AML zákona, je povinnost zajistit školení pro zaměstnance, kteří se mohou při své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody. Tato povinnost je zakotvena v § 23 AML zákona. Důležitá je skutečnost, že takováto školení je notář povinen pro tyto své zaměstnance zajistit nejméně jednou za dvanáct kalendářních měsíců. V případě, že notář má v úmyslu nové zaměstnance nebo své stávající zaměstnance pověřit prováděním úkonů, při kterých by se mohli s podezřelými obchody setkat, musí je před tímto pověřením proškolit v souladu s § 23 AML zákona. Zákon tuto povinnost ukládá před zařazením zaměstnance na taková pracovní místa, při kterých by s podezřelými obchody mohli setkat. V případě pracovníků notáře však tím, že notář zaměstná pracovníka například jako notářského kandidáta, neznamená to automaticky, že tento notářský kandidát může přijímat a vydávat úschovy nebo vykonávat jednotlivé úkony v činnosti podle § 3 odst. 2 notářského řádu. Notářský kandidát je oprávněn tyto úkony vykonávat pouze tehdy, je-li k tomu notářem pověřen, přičemž takové pověření musí být písemné. V kontextu s tím se domnívám, že notář nemusí automaticky proškolovat nového notářského kandidáta okamžitě při přijetí do zaměstnání, ale až tehdy, pokud se rozhodne ho pověřit k těm úkonům, při kterých se může s podezřelými obchody setkat. Notář je povinen v souladu s § 23 odst. 5 AML zákona vést evidenci o účasti a obsahu školení, a to nejméně po dobu pěti let od jejich konání. Ze zákona je notář povinen školení zajistit. Myslím si, že je tedy pouze na notáři, zda toto školení zajistí tím, že své zaměstnance pošle na odborné školení, která se k tomuto tématu pořádají, nebo zda své zaměstnance bude školit sám. Je sice pravda, že druhá věta § 23 odst. 3 AML zákona o tom, že „povinná osoba obsah školení průběžně doplňuje a aktualizuje“, spíše vede k výkladu, že by povinná osoba, a tedy i notář měl školení pro své zaměstnance provádět sám. Je však třeba vzít v úvahu, že notář je jako povinná osoba podle AML zákona pouze v malé části jeho činnosti. Je tedy možné, že odborná školení, pořádaná odborníky na oblast boje proti legalizaci výnosů v trestné činnosti a financování terorismu, mohou v některých ohledech zaměstnancům zajistit lepší informovanost o problému podezřelých obchodů, než kterou jim v rámci školení zajistí notář. V případě, že bude notář provádět školení sám, nebude pro něho jistě problém zaznamenat si, co bylo obsahem tohoto školení a kdo se ho účastnil. Podle § 23 odst. 3 AML zákona má být obsahem školení zejména typologie a znaky podezřelých obchodů a postupy při zjištění podezřelého obchodu. V rámci evidence o provedených školeních by obsah provedeného školení měl tomuto rámci vyhovovat. V případě externího školení pro své zaměstnance bude notář vycházet ze zprávy od poskytovatele školení a podle nich si bude vést předepsanou evidenci, zřejmě i včetně toho, co bylo obsahem školení. www.nkcr.cz
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
IV.2 Povinnost zavést postupy vnitřní kontroly a komunikace Podle § 21 odst. 1 AML zákona povinná osoba zavede a uplatňuje odpovídající postupy vnitřní kontroly a komunikace za účelem naplnění povinností stanovených tímto zákonem. Je zřejmé, že zavést postupy vnitřní kontroly a komunikace je potřebné pro povinné osoby, které mají rozvětvenou vnitřní strukturu, jako jsou banky apod. Nicméně zákon ukládá tuto povinnost všem povinným osobám. Notář však není uveden v dalších odstavcích tohoto paragrafu jako povinná osoba, které je uloženo vypracovat systém vnitřních zásad písemně. Je tedy pouze věcí notáře, jakým způsobem ustanovení § 21 odst. 1 AML zákona splní. V případě, že notář pověřil své pracovníky v souladu s § 19, § 23 nebo § 26 odst. 1 notářského řádu prováděním úkonů v rámci činností, při kterých je notář povinnou osobou podle AML zákona, měl by mít zajištěno, že tito pracovníci budou notáře neprodleně informovat, pokud se objeví v rámci této činnosti indicie, které by mohly nasvědčovat podezřelému obchodu. Zároveň by měl notář tyto své zaměstnance poučit o tom, že nesmí bez jeho souhlasu poskytnout činnosti, na které se vztahuje AML zákona, politicky exponované osobě a že tyto činnosti nesmí poskytnout vůbec, pokud není znám původ majetku užitého v obchodu. Jakým způsobem a jak často bude notář tyto pracovníky kontrolovat z hlediska plnění povinností stanovených AML zákonem, závisí pouze na notáři samotném. Bude to samozřejmě závislé na tom, kolik pracovníků notáře a jak často vykonávají činnosti, při kterých je notář považován za povinnou osobu podle AML zákona.
V. PROVÁDĚNÍ KONTROL PLNĚNÍ POVINNOSTÍ NOTÁŘE JAKO POVINNÉ OSOBY
Správní dozor na plnění povinností notářů je vykonáván prostřednictvím Notářské komory České republiky. Ministerstvo financí je oprávněno dát písemný podnět Notářské komoře České republiky k tomu, aby provedla kontrolu dodržování povinností vyplývajících z AML zákona notářem. Komora je povinna takovou kontrolu provést a o jejím výsledku uvědomit ministerstvo v jím stanovené lhůtě.
VI. SANKCE ZA PORUŠENÍ POVINNOSTÍ NOTÁŘE JAKO POVINNÉ OSOBY V části šesté AML zákona jsou upraveny správní delikty, kterých se mohou dopustit povinné osoby. Jsou to například porušení povinnosti mlčenlivosti, neplnění povinnosti při identifikaci a kontrole klienta, nesplnění informační povinnosti nebo neplnění oznamovací povinnosti. Za tyto správní delikty hrozí povinné osobě pokuta, jejíž maximální výše se pohybuje v částkách 200 000 Kč až 10 000 000 Kč. Tyto správní delikty projednává ministerstvo financí a ve zvláštních případech i Česká národní banka, správní úřady, Česká obchodní inspekce nebo celní úřad. www.nkcr.cz
Pro notáře, podobně jako pro advokáty, soudní exekutory nebo daňové poradce stanoví § 53 AML zákona výjimku, podle které se jednání, které má znaky správního deliktu podle § 43 až 48 AML zákona, kterých se dopustí advokát, notář, auditor, soudní exekutor nebo daňový poradce jako povinná osoba, projedná podle jiného právního předpisu. V případě notáře se jedná o notářský řád. Pokud se tedy notář dopustí jednání, které je podle AML zákona považováno za správní delikt, ministerstvo financí podá podnět Notářské komoře České republiky, aby projednala takové jednání podle notářského řádu, tedy nejspíše jako kárné provinění podle § 48 a násl. notářského řádu. Kárným proviněním notáře je buď závažné nebo opětovné porušení jeho povinností stanovených notářským řádem nebo zvláštním právním předpisem nebo předpisem Komory, anebo usnesením orgánu notářské samosprávy, nebo závažné nebo opětovné narušení důstojnosti notářského povolání jeho chováním. V souladu s touto definicí kárného provinění je pak možné jednání mající znaky správního deliktu podle AML zákona podřadit pod závažné nebo opětovné porušení povinností notáře stanovených zvláštním právním předpisem. Dojde-li kárný senát k závěru, že se tímto jednáním notář dopustil kárného provinění, rozhodne o jeho vině a uloží mu jedno z kárných opatření uvedených v § 48 odst. 3 notářského řádu, tedy může notáři udělit písemné napomenutí, pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem, nebo odvolání notáře. Pokuta ve výši stonásobku minimální měsíční mzdy sice nedosahuje maximální částky 10 000 000 Kč, která může být ostatním povinným osobám uložena například za nesplnění povinnosti uchovávat údaje podle § 16 AML zákona, ale i tak je to částka značná.
VII. ZÁVĚR Ze všeho, co bylo řečeno výše, je jasné, že notářům z AML zákona vyplývají značné povinnosti. Jelikož jejich plnění je kontrolováno a jejich porušení je možné trestat, a to velmi závažným způsobem, není možné tyto povinnosti brát na lehkou váhu. Zejména pak v současné době, kdy se řeší stále víc případů korupce. Je přirozené, že státní orgány budou chtít využívat veškerých možností při jejím odhalování, ke kterým může patřit i získávání údajů od povinných osob, shromážděných v rámci identifikací a kontrol klientů. Stejně tak se dá předpokládat, že bude dáván stále větší důraz na kontrolu povinných osob, tedy i notáře, zda své povinnosti plní. Přestože jistě notáři nepatří k hlavní skupině povinných osob, od kterých státní orgány mohou informace získávat, dá se též očekávat, že se bude zvyšovat množství případů, ve kterých bude notář ministerstvem financí žádán o jejich poskytnutí.
15
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
Ještě ke sporům o dědické právo – rekapitulace Mgr. Jiří Bartoš
A
čkoliv to tak na první pohled nevypadá, musí soudní komisař v dědickém řízení často řešit řadu otázek z různých právních odvětví a pohybovat se se svými úvahami v různých rovinách. I proto jsem rád, že na stránkách tohoto časopisu vycházejí nikoliv ojediněle články, které systematicky pojednávají o základních principech určitého právního institutu z oblasti dědického práva. V tomto příspěvku je mým úmyslem se vrátit k článku Sporné dědické právo, který vyšel v čísle 6/2011 a jehož autorem je Z. Ryšánek.
SPOR MEZI ÚČASTNÍKY A NÁZOR SOUDU Ustanovení § 175k o. s. ř. řeší procesní postup v situaci, kdy mezi účastníky dědického řízení vznikne spor o to, který z nich je dědicem zůstavitele. Zpravidla se jedná o případy, v nichž vedle sebe tvrzené dědické právo jednotlivých účastníků nemůže obstát, tj. dědicem může být buď jeden, nebo druhý, ale ne oba současně. V této souvislosti bych proto rád připomněl, že při spornosti dědického práva je třeba za účastníky dědického řízení považovat všechny tyto
1 § 18 odst. 1 o. s. ř.
16
údajné dědice, a to až do doby, než bude spor o dědické právo vyřešen způsobem podle uvedeného ustanovení. Je proto nutné jednat jako s účastníky s nimi se všemi, tj. například předvolávat k jednání všechny tyto osoby, a dbát na to, aby nebyla porušena zásada rovného postavení účastníků.1 Podle charakteru sporu se rozlišuje spor právní (odstavec 1) a skutkový (odstavec 2). Nelze však vyloučit ani situaci, že v konkrétním případě bude mezi účastníky spor jak z hlediska skutkových tvrzení, tak z hlediska právního posouzení – pak má „přednost“ skutkový spor. To znamená, že podle odstavce 1 se řeší případy, kdy je mezi účastníky pouze právní spor, zatímco podle odstavce 2 vždy, kdy jsou sporná skutková tvrzení (bez ohledu na to, zda se liší také právní posouzení, či nikoliv). Přehlédnout bychom neměli ani skutečnost, že se jedná o spor „mezi účastníky“. Jak ale postupovat v případě, že účastníci jsou ve shodě, ale odlišný názor má soud (soudní komisař)? Mám za to, že i zde je nutné rozlišovat „spor“ právní a skutkový, byť se v tomto případě nepostupuje podle ustanovení § 175k o. s. ř. Z hlediska právního posouzení je rozhodující názor soudu (soudního komisaře), neboť ten aplikuje právo a za tím účelem musí interpretovat právní předpisy i skutečnosti vyšlé najevo za řízení, aby mohl autoritativně ve věci rozhodnout; pokud některý z účastníků s právním názorem soudu nesouhlasí, má právo se odvolat www.nkcr.cz
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
a dosáhnout tak přezkoumání jeho závěrů. Naopak v případě, že relevantní skutková tvrzení účastníků budou shodná, musí z nich soudní komisař vycházet, i kdyby se mu subjektivně jevila jako nepravděpodobná. Tak například je-li soudnímu komisaři předložena listina, o níž všichni účastníci shodně tvrdí, že je vlastnoruční závětí zůstavitele, a soudní komisař nemá žádné informace svědčící o opaku, musí z tohoto tvrzení vycházet, i kdyby ve skutečnosti bylo nepravdivé (jinou věcí je, že z hlediska hmotného práva by takové jednání účastníků mohlo být důvodem pro jejich dědickou nezpůsobilost).
SPOR V PRÁVNÍM POSOUZENÍ Z. Ryšánek se ve svém článku pozastavuje nad otázkou, zda ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. „ukládá nebo jen umožňuje, aby na jeho základě bylo vydáno rozhodnutí o tom, s kým bude dále v řízení Mgr. Jiří Bartoš jednáno.“ Současně uvádí, že Nejvyšší autor je právník soud České republiky na vydání takového rozhodnutí „nespatřuje nic závadného, naopak tento postup považuje za standardní.“ Podle mého názoru by měl soudní komisař vydat usnesení o tom, s kým bude dále jednáno jako s účastníkem řízení, ve všech případech, kdy se mu nepodaří odstranit rozdílnost názorů účastníků na právní posouzení věci, jestliže má tato neshoda vliv na určení okruhu dědiců. Tento pokus o odstranění sporu, ač není zákonem výslovně předpokládán (pomineme-li ustanovení § 100 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), lze chápat také jako projev preventivní funkce činnosti notáře. Jestliže tedy i po pokusu soudního komisaře o odstranění sporu mezi účastníky a sblížení jejich názorů setrvává některý z účastníků na svém odchylném stanovisku, je na místě, aby soud (soudní komisař) o této otázce rozhodl usnesením podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. Toto usnesení je ve své podstatě obdobou mezitímního rozsudku ve sporných řízeních, jímž soud rozhoduje o základu věci.2 Smyslem usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. i mezitímního rozsudku je postavit na jisto otázku, která nemá povahu předběžné otázky a na jejímž řešení závisí rozhodnutí o celé věci, tedy i další průběh řízení či dokazování. Z tohoto pohledu je usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. stejně jako mezitímní rozsudek rozhodnutím ve věci samé, byť jím není rozhodnuto o celé věci. V tomto ohledu nemůžu přisvědčit pochybnostem Z. Ryšánka, neboť mám za to, že pojmem „rozhodnutí ve věci samé“ se (nejen pro účely přípustnosti dovolání) rozumí takové rozhodnutí, které není jen rozhodnutím procesním (tj. týkajícím se vedení řízení nebo některých dalších zákonem stanovených otázek), nikoliv rozhodnutí o celé projednávané věci.
otázky okruhu dědiců (i když nepředstavuje konečné řešení dědického práva), a proto považuji za nevhodné výrok koncipovat tak, že se účast nějaké osoby v řízení ukončuje. Výrok usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. by podle mého názoru měl být formulován například takto: Jako se zůstavitelovými dědici bude dále jednáno s poz. synem Jiřím Novákem a poz. dcerou Marií Novákovou. Protože zákon ukládá soudu (soudnímu komisaři) jednat dále „s tím, u koho má za to, že je dědicem“, není žádný důvod okruh dědiců v tomto usnesení vymezovat negativně, tj. uvedením těch, s nimiž nadále jako s dědici jednáno již nebude. Nacionále účastníků není třeba ve výroku uvádět, protože se uvádějí již v záhlaví (za slovy „za účasti“). Právní mocí usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. účast ostatních osob v řízení z titulu ú ttvrzeného dědického práva končí; tuto sskutečnost však není možné uvádět ve vvýroku, nýbrž ji lze zmínit toliko v odůvvodnění usnesení, popřípadě v jeho poučení. Zbývá jen poznamenat, že usnesení se doručuje do vlastních rukou (§ 175a odst. 3 o. s. ř.), a to všem, s nimiž dosud bylo jednáno jako s účastníky řízení, a odvolání proti němu je přípustné.
SKUTKOVÝ SPOR A JEHO ŘEŠENÍ Zbývající část tohoto článku bude věnována skutkovému sporu a procesnímu postupu při jeho řešení. Podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. v těchto případech „odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice.“
FORMULACE VÝROKU USNESENÍ V praxi se výrok usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. skládá ze dvou částí – v první uloží soud některému z dědiců, aby podal žalobu o určení dědického práva, ve druhé jsou definovány důsledky, jaké by mělo nepodání žaloby ve stanovené lhůtě. Ukládá-li se tomu z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, uplatnění jeho práva žalobou, je třeba vymezit: komu se podání žaloby ukládá do kdy musí být žaloba podána ke kterému soudu je třeba ji podat proti komu je třeba ji podat čeho se má žalobou domáhat
KOMU ULOŽIT PODÁNÍ ŽALOBY? Pokud jde o formulaci usnesení, na rozdíl od Z. Ryšánka se nedomnívám, že by formulace vycházející ze znění zákona byla příliš komplikovaná. Naopak mám za to, že výrok jakéhokoliv rozhodnutí se vždy musí v maximální míře opírat o ustanovení zákona. Usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. se netýká pouze účastenství v řízení, nýbrž také www.nkcr.cz
Za dědice, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, považuje ustálená soudní praxe „toho, kdo popírá
2 § 152 odst. 2 věta první o. s. ř.
17
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
platnost formálně bezvadného právního úkonu či pravdivost jeho obsahu (tedy např. toho, kdo tvrdí neplatnost závěti, popírá existenci důvodů pro vydědění), nebo toho, kdo tvrdí nejisté skutečnosti, které by měly být teprve prokázány, aby založily jeho dědické právo či zvětšily rozsah jeho dědického práva (např. toho, kdo tvrdí, že žil se zůstavitelem ve společné domácnosti za podmínek zakládajících dědické právo).“3
usnesení. Zpravidla se stanoví lhůta v délce jednoho měsíce. Tato lhůta je lhůtou soudcovskou (§ 55 o. s. ř.), a lze ji tedy usnesením prodloužit; o prodloužení lhůty však podle judikatury musí být nejen požádáno, ale i rozhodnuto ještě před uplynutím původně stanovené lhůty.6 Jedná se o procesní lhůtu7 (je tedy zachována, dojde-li k odeslání žaloby příslušnému soudu poštou nejpozději v poslední den lhůty) a její zmeškání nelze prominout.6
K uplatnění dědického práva žalobou tedy bude třeba odkázat například: toho, kdo tvrdí, že závěť zůstavitele je neplatná, neboť zůstavitel v době jejího sepsání trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným, ačkoliv závěť sama o sobě nejeví žádné známky neplatnosti toho, kdo tvrdí, že předložená závěť není závětí zůstavitele, ačkoliv v jejím textu je zůstavitel označen jako její pořizovatel nebo u podpisu pořizovatele pod textem závěti jsou uvedeny identifikační údaje zůstavitele, jestliže závažné okolnosti nenasvědčují tomu, že jde pravděpodobně o podvrh toho, kdo popírá pravdivost důvodů vydědění uvedených v závěti či samostatné listině o vydědění, jestliže jejich pravdivost nebyla vyvrácena veřejnou listinou,4 zejména rozhodnutím vydaným v trestní věci5 toho, kdo popírá, že určitá osoba je k zůstaviteli v příbuzenském vztahu zakládajícím dědické právo, ačkoliv tento příbuzenský vztah byl doložen matričními doklady, aniž by po prošetření námitek vyšlo najevo například pozdější osvojení toho, kdo tvrdí, že zůstavitel byl jeho otcem, aniž by bylo otcovství zůstavitele doloženo matričním dokladem či pravomocným rozhodnutím soudu toho, kdo tvrdí, že žil se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost nebo byl odkázán výživou na zůstavitele
PŘÍSLUŠNOST SOUDU
LHŮTA K PODÁNÍ ŽALOBY A JEJÍ PRODLOUŽENÍ Protože proti usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. je odvolání přípustné, jeví se jako praktické vázat počátek běhu lhůty k podání žaloby na právní moc dotyčného
K rozhodnutí sporu v souvislosti s řízením o dědictví je podle ustanovení § 88 písm. m) o. s. ř. místně příslušný soud, u něhož probíhá řízení o dědictví, tj. soud, který podle ustanovení § 38 o. s. ř. pověřil notáře k provedení úkonů v řízení o dědictví; jedná se o výlučnou příslušnost. V první stupni je k rozhodnutí vždy příslušný okresní soud (resp. jinak označený soud se stejnou působností).
PASIVNÍ LEGITIMACE VE SPORU Často se zapomíná, že otázka účastenství v řízení o sporné dědické právo není jen záležitostí aktivní legitimace, ale také legitimace pasivní, tj. okruhu osob žalovaných. Výrok pravomocného rozsudku je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), a proto musejí být účastníky sporného řízení o určení dědického práva všichni, s nimiž bylo jednáno jako s účastníky dědického řízení v době vydání usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. Nedodržení této zásady by vedlo k tomu, že by pravomocný rozsudek soudu o žalobě byl pro dědické řízení nepoužitelný a otázku sporného dědického práva by nebylo možné v dědickém řízení považovat za vyřešenou. Všichni účastníci dědického řízení tedy musí stát ve sporu o dědické právo u civilního soudu buď na straně žalobců, nebo na straně žalovaných.8 Ve výroku usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. je proto třeba jmenovitě uvést osoby, proti nimž má být žaloba podána; jsou jimi všichni účastníci dědického řízení v době vydání tohoto usnesení, kterým nebylo uloženo žalobu podat, a to i v případě, že jejich postoj k dědickému právu žalobce je neutrální nebo dokonce fakticky stojí na straně žalobce v jeho snaze dědit po zůstaviteli.
POVAHA SPORNÉHO ŘÍZENÍ O DĚDICKÉ PRÁVO 3 J. Mikeš, L. Muzikář: Dědické právo v teorii a praxi, Leges, Praha 2011, str. 252. 4 § 134 o. s. ř. 5 § 135 odst. 1 o. s. ř. 6 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2149/2009 ze dne 22. 12. 2011. 7 Dle rozhodnutí cit. v pozn. 6, opačně v op. cit. v pozn. 3, str. 252. 8 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 1797/2008 ze dne 24. 2. 2010. 9 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 887/2008 ze dne 31. 3. 2009. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 940/2004 ze dne 28. 4. 2005.
18
Skutečnost, že předmětem sporného řízení má být určení dědického práva určité osoby a nikoliv posouzení „sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou pro takovéto určení významné (např. že důvody vydědění nejsou dány),“9 podle mého názoru není důsledkem vlivu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jak uvádí Z. Ryšánek, nýbrž změny právní úpravy, k níž došlo již s účinností od 1. 1. 1993 a na níž praxe ze setrvačnosti nedokázala včas zareagovat. Podle ustanovení § 18 notářského řádu č. 95/1963 Sb. totiž soud měl rozhodovat „o sporné skutečnosti“, zatímco podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. má ten z dědiců, jehož www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, uplatnit žalobou „své právo“, tj. své dědické právo. Pro úplnost připomínám, že žaloba o určení dědického práva v intencích ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. není určovací žalobou podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. a není tedy třeba na takovém určení prokazovat naléhavý právní zájem; teprve nesplňuje-li žaloba ani přes poučení soudu požadavky dané ustanovením § 175k odst. 2 o. s. ř., musí žalobce tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.9
POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ VYMEZENÍ Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je možné žalobní petit formulovat jak pozitivně (tj. že někdo je dědicem), tak negativně (někdo dědicem není).9 Nemohu však v žádném případě sdílet názor Z. Ryšánka, že pozitivní vymezení je problematické, že by měl být „odkaz na soud formulován obsáhleji“ a že by určení, že někdo je nebo není dědicem, mělo být „vždy ve výroku ještě doplněno o to, z jakého titulu má dědické právo sporný soud zkoumat.“ Naopak se domnívám, že pozitivní vymezení by mělo mít přednost, neboť smyslem dědického řízení (v němž je rozsudek soudu podle ustanovení § 175k odst. 2 důležitým podkladem) je dospět k závěru, kdo je dědicem, nikoliv kdo dědicem není. Negativní vymezení je na místě jedině v případech, v nichž by předmět sporného řízení nebylo možné z důvodu nejednoznačnosti vymezit pozitivním způsobem. Předmět sporného řízení by podle mého názoru měl být vymezen co nejstručněji, neboť v zásadě jde „jen“ o dědické právo určité osoby a další okolnosti jsou zpravidla podružné. Důvodem je i skutečnost, že „smyslem a účelem rozhodování soudu ve sporném soudním řízení po odkazu z dědického řízení je ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. je posoudit všechny mezi dědici sporné skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva a rozhodnout o tvrzeném (popíraném) dědickém právu“, přičemž není rozhodné, zda se spor o jednotlivých skutečnostech projevil už v dědickém řízení nebo zda některé byly formulovány až v řízení sporném.10 Vznikne-li tedy mezi účastníky spor o dědické právo podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. a je řešen podáním žaloby, mohou účastníci ve sporném řízení vznášet i námitky, které v dědickém řízení neuplatili. Usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. by také nemělo obsahovat údaj, jaký je dědický titul osoby odkázané k podání žaloby, pokud to není s ohledem na řízení potřebné.9 Účastníku, který je k podání žaloby odkazován, domněle svědčí buď pouze jeden dědický titul (zákon nebo určitá závěť), nebo souběžně více dědických titulů, z nichž zpravidla ohledně jen jednoho z nich je mezi účastníky spor. V prvním případě není pro uvádění dědického titulu důvod, naopak ve druhém případě bývá nutné ve výroku usnesení vymezit, jakého důvodu dědění se spor mezi účastníky týká. Tak například bude nesporné, že pozůstalý syn jako jedno www.nkcr.cz
„
ČLÁNKY
Usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. by také nemělo obsahovat údaj, jaký je dědický titul osoby odkázané k podání žaloby, pokud to není s ohledem na řízení potřebné. ze dvou dětí zůstavitele je dědicem ze zákona, avšak bude sporné, zda je na základě závěti dědicem tří čtvrtin majetku zůstavitele – pak pochopitelně bude nutné v usnesení uvést i sporný dědický titul.
DŮSLEDKY NEPODÁNÍ ŽALOBY Nedílnou součástí výroku usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. je také specifikace důsledků, jaké by mělo nepodání žaloby ve stanovené lhůtě. Tato část výroku má podmíněný charakter, tj. pokud dojde ke splnění podmínky (nepodání žaloby vymezené v první části výroku ve stanovené lhůtě), automaticky dojde k následku pro tento případ předvídanému (v důsledku fikce, že se tvrzení dědice odkázaného k podání žaloby považuje za neprokázané,3 se v dědickém řízení bude pokračovat bez zřetele na tohoto dědice). Vydání „rozhodnutí o ukončení jeho účasti v řízení“, navrhované Z. Ryšánkem, nemá zákonný podklad a je navíc úplně zbytečné, neboť účast dotyčné osoby v dědickém řízení automaticky končí na základě pravomocného usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. ve spojení s nepodáním příslušné žaloby ve stanovené lhůtě.
PŘÍKLADY FORMULACE USNESENÍ Namítá-li například pozůstalá sestra, která by v případě neexistence závěti byla jedinou dědičkou zůstavitele, neplatnost univerzální závěti z toho důvodu, že zůstavitel v době jejího sepsání trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným, nebo proto, že podle ní nebyla předložená holografní závěť sepsána zůstavitelem, může být usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. formulováno například takto: Poz. sestře Marii Novákové se ukládá, aby do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podala k Okresnímu soudu v Benešově žalobu proti závětnímu dědici Janu Svobodovi o určení, že je dědičkou po zůstaviteli. Nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez zřetele na poz. sestru Marii Novákovou.
10 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 2537/2010 ze dne 10. 3. 2011.
19
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
Poz. synovi Josefu Dvořákovi se ukládá, aby do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podal k Okresnímu soudu v Benešově žalobu proti poz. dceři Janě Dvořákové o určení, že je dědicem zůstavitele. Nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez zřetele na poz. syna Josefa Dvořáka.
Domáhá-li se někdo tvrzeného dědického práva s odůvodněním, že mu svědčí dědické právo na základě vedení společné domácnosti se zůstavitelem, může znít výrok usnesení takto: Petru Novákovi se ukládá, aby do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podal k Okresnímu soudu v Benešově žalobu proti poz. sestře Marii Novákové o určení, že je dědicem zůstavitele. Nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez zřetele na Petra Nováka. Údaj, z jakého titulu má být žalobce zůstavitelovým dědicem, do výroku usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. podle mého názoru nepatří. V uváděném případě se může kupříkladu stát, že žalobce Petr Novák, který své tvrzené dědické právo opíral o existenci společné domácnosti se zůstavitelem, nalezne po podání žaloby zůstavitelovu závěť, kterou ovšem bude pozůstalá sestra považovat za podvrh; pokud by v usnesení ukládajícím podání žaloby byl specifikován tvrzený právní titul (společná domácnost), musel by soudní komisař znovu uložit Petru Novákovi podání žaloby a Petr Novák by musel podat novou žalobu (popř. navrhnout změnu žaloby podle ustanovení § 95 o. s. ř.), což považuji za nehospodárné. Jestliže vyděděný syn tvrdí, že důvody vydědění uvedené v závěti nejsou dány a ustanovení závěti o tom, že veškerý majetek zůstavitele má připadnout pozůstalé dceři, je z tohoto důvodu neplatné, mělo by mu podání žaloby být uloženo usnesením tohoto znění:
11 Op. cit. v pozn. 3, str. 251.
20
Jak správně poznamenal Z. Ryšánek, v tomto případě nastává problém s tím, že žalobce by se mohl stát dědicem až v případě, že se dovolá neplatnosti závěti podle ustanovení § 479 občanského zákoníku (tj. vznese námitku relativní neplatnosti závěti pro zkrácení dědického podílu). Tuto situaci však podle mého názoru nelze řešit tím, že se vyděděnému uloží podat žalobu s poněkud krkolomným petitem („existuje právo vyděděného potomka podle § 479 občanského zákoníku na dědictví bez ohledu na jeho vydědění“), nýbrž tak, že se při vyjádření vyděděného k závěti uvede do protokolu i jeho stanovisko k otázce námitky relativní neplatnosti závěti (např. že vyděděný „vznáší námitku relativní neplatnosti závěti pro zkrácení dědického podílu“). Negativní vymezení se v usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. použije například tehdy, jestliže zůstavitel zemřel jako vdovec, zanechal dva syny, z nichž žádného nevydědil, a jednomu z nich odkázal tři čtvrtiny svého majetku v závěti, jejíž platnost je mezi dědici sporná: Poz. synovi Jaroslavu Černému se ukládá, aby do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení podal k Okresnímu soudu v Benešově žalobu proti poz. synovi a závětnímu dědici Pavlu Černému o určení, že Pavel Černý není dědicem zůstavitele podle závěti ze dne 1. 1. 2001. Větu týkající se důsledků nepodání žaloby ve stanovené lhůtě na okruh účastníků v tomto případě nelze v usnesení uvádět, protože okruh dědiců zůstane nezměněn, ať už bude o žalobě rozhodnuto jakkoliv nebo lhůta k podání žaloby uplyne marně, pouze může dojít k omezení rozsahu dědického práva jednoho z dědiců na úkor druhého.11 Nebude-li mít marné uplynutí lhůty k podání žaloby dopad na okruh dědiců, není podle mého názoru třeba v usnesení uvádět ani údaj v tom smyslu, že při nepodání žaloby bude v dědickém řízení pokračováno bez zřetele k námitkám zpochybňujícím platnost závěti, neboť tento závěr vyplývá analogicky z ustanovení § 175k odst. 2 věta poslední o. s. ř.
DALŠÍ POSTUP SOUDNÍHO KOMISAŘE Po vydání usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. musí soudní komisař nejprve vyčkat jeho právní www.nkcr.cz
ČLÁNKY
Ad Notam 4/2012
moci, a poté uplynutí stanovené lhůty. Někdy bývá přímo v usnesení tomu, kdo má podat žalobu, také uloženo, aby o podání žaloby vyrozuměl soud, který vede řízení o dědictví, resp. soudního komisaře. Mám za to, že pro uložení takové povinnosti jednak není zákonný podklad, jednak je to úplně zbytečné, protože soudní komisař na takové oznámení nemůže spoléhat a musí si sám ověřit, zda k podání žaloby došlo. To lze učinit dotazem zaslaným vyššímu podacímu oddělení příslušného soudu například s tímto obsahem: Ve výše uvedené věci vás žádáme o sdělení, zda Marie Nováková, narozená 1. 1. 1951, bytem Alberovice 1, 257 65 pošta Čechtice, podala do 30. 6. 2012 proti Janu Svobodovi, narozenému 1. 1. 1961, bytem Alšova 1215, 256 01 Benešov, žalobu o určení, že je dědičkou po zůstaviteli. V případě, že žaloba byla podána, nám sdělte spisovou značku, pod níž je řízení vedeno. Pokud žaloba nebyla podána, zašlete nám sdělení o tom až poté, co bude zřejmé, že k jejímu podání (popř. odeslání poštou) nedošlo ani v poslední den lhůty. Je-li žaloba ve lhůtě podána, může být dědické řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno. V usnesení o přerušení řízení je třeba uvést, do kdy je řízení přerušeno a kdy tedy bude moci být v řízení pokračováno (§ 111 odst. 2 o. s. ř.). V tomto případě může být v dědickém řízení pokračováno poté, co dojde k pravomocnému skončení řízení o určení dědického práva (řízení nemusí skončit jen právní mocí rozsudku, ale také například právní mocí usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, nezaplacení soudního poplatku apod.). Usnesení o přerušení řízení tedy může znít například takto: Řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4C 170/2012. V této souvislosti je nutné upozornit, že na rozdíl od právní úpravy platné před rokem 1993, kdy se řízení přerušovalo současně s odkazem k podání žaloby a přerušení řízení bylo obligatorní („není-li možno dosáhnout mezi účastníky dohody, přeruší státní notářství řízení až do rozhodnutí o sporné skutečnosti v soudním, popřípadě v jiném řízení“), lze v současné době přerušit řízení až poté, co žaloba byla podána, a přerušení řízení je jen fakultativní („může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět“). Podle současné právní úpravy je tedy chybou, je-li o přerušení řízení rozhodnuto už v usnesení podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř.
Pro Z. Ryšánka je přitom nepřijatelné, že by soud rozhodující o žalobě věděl „lépe než dědický soud, jak má být žalobní petit formulován“, a obává se, že civilní soud „povolí žalobu na jiné určení, než stanovil dědický soud, kterému potom výsledek sporného řízení nemusí být vůbec k ničemu“. Jeho obavy ovšem nesdílím, neboť častější je případ, že usnesení soudního komisaře je chybné a civilní soud tak musí napravovat něco, co se soudnímu komisaři „příliš nepovedlo“. Civilní soud má navíc možnost si dědický spis od soudního komisaře zapůjčit12 a se situací se podrobně seznámit.6 V judikatuře byl řešen i případ, kdy žalobkyně podala včas žalobu, jejíž podání jí bylo v dědickém řízení uloženo, a z výše uvedených důvodů byla soudem vyzvána k upřesnění petitu, avšak až po stanovené jednoměsíční lhůtě; na základě výzvy žalobkyně navrhla změnu žaloby, kterou soud připustil. Podle Krajského soudu v Českých Budějovicích, jenž v tomto případě rozhodoval o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nelze považovat za vadu řízení, že žalobkyně byla k úpravě petitu vyzvána až po uplynutí stanovené jednoměsíční lhůty, neboť podstatná je skutečnost, že žalobkyně uplatnila v žalobě své právo a vyjádřila skutkové okolnosti, ze kterých šlo dovodit, čeho se domáhá.13 Postup obecných soudů v tomto případě neshledal chybným ani Ústavní soud České republiky.14
ZÁVĚR Případy, kdy mezi účastníky dědického řízení dojde ke sporu o dědické právo, sice představují jen poměrně malou část nápadu, avšak o to více bývají ve srovnání s většinou dalších kauz složitější. Rozbor řady dílčích otázek v těchto případech vyvstávajících, k němuž mě svým článkem podnítil Z. Ryšánek, jsem se snažil doplnit o instruktivní příklady z praxe. Za potřebné jsem považoval také poukázat na některé chyby, k nimž často dochází či docházelo zejména v důsledku právní úpravy platné do roku 1992, a to proto, aby bylo možné se jich napříště vyvarovat.
K POSTUPU SOUDU VE SPORNÉM ŘÍZENÍ Pokud účastník podá žalobu v souladu s usnesením soudního komisaře vydaným podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., ale toto usnesení nesplňuje požadavky tímto ustanovením vymezené, má civilní soud podle názoru Nejvyššího soudu České republiky poučit žalobce o náležitostech žaloby podle uvedeného ustanovení.9 www.nkcr.cz
12 § 275 instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. 13 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6Co 1820/2010-136 ze dne 4. 11. 2010. 14 Usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 268/2011 ze dne 14. 6. 2011.
21
O NOTÁŘSKÉ PRAXI
Ad Notam 4/2012
TO TA RIKA B RU
NOTÁŘ A ZALOŽENÍ S. R. O.
O
bchodní právo je jednou z hlavních oblastí notářské agendy a notářské zápisy týkající se obchodních společností jsou velmi časté. Nejrozšířenější formou obchodní společnosti v České republice je společnost s ručením omezeným (dále též „s. r. o.“); proto se ve svém příspěvku věnuji právě této právnické osobě a roli notáře při jednotlivých úkonech v procesu založení této společnosti. Založení společnosti s ručením, ač není procesem složitým, je ovládáno určitými pravidly a omezeními a je spojeno též s jistými náklady.
1. SPOLEČNÍCI Základním předpokladem pro založení a vznik s. r. o. je existence osoby či osob s vůlí založit s. r. o. a stát se jejími společníky. Stát se jimi mohou jak osoby fyzické, tak osoby právnické. Ať už se jedná o fyzické nebo právnické osoby, existují
22
určité zákonné mantinely, které je třeba při zakládání s. r. o. mít na paměti. Předně je to omezení obsažené v ustanovení § 105 odst. 2 obchodního zákoníku, které v souladu s evropským právem zabraňuje tzv. řetězení společností. Jestliže společnost s ručeným omezením má jediného společníka, pak nemůže být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné s. r. o.1 Pouze fyzických osob se týká omezení, podle něhož jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří s. r. o. Poslední omezení pak obsahuje ustanovení § 105 odst. 3 obchodního zákoníku, které limituje maximální možný počet společníků s. r. o. padesáti osobami.
2. ZÁKLADNÍ KAPITÁL A VKLADY SPOLEČNÍKŮ Základní kapitál, tedy souhrn vkladů společníků, musí činit dle ustanovení § 108 odst. 1 obch. zák. alespoň
1 Směrnice ES č. 89/667/EEC – Dvanáctá směrnice Rady EU ze dne 21. prosince 1989 v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem.
www.nkcr.cz
O NOTÁŘSKÉ PRAXI
Ad Notam 4/2012
200 000 Kč. 2 Horní hranici výši základního kapitálu obchodní zákoník neomezuje. Základní kapitál může být tvořen jak peněžitými vklady, tak vklady nepeněžitými. Výše vkladu společníka musí činit dle ustanovení § 109 odst. 1 alespoň 20 000 Kč, což platí jak pro peněžité vklady, tak pro hodnotu vkladů nepeněžitých. Protože k založení s. r. o. s nepeněžitými vklady dochází spíše zřídka, zabývám se dále – i vzhledem ke složitější právní úpravě nepeněžitých vkladů – pouze s. r. o., jejichž základní kapitál je tvořen vklady peněžitými. Vklady společníků mohou mít samozřejmě různou výši, avšak jejich nominální hodnota musí odpovídat částce dělitelné na celé tisíce a jejich souhrn musí vždy dosáhnout minimální výše 200 000 Kč. Výše vkladu společníka pak určuje rovněž výši jeho obchodního podílu. 3 Každý společník musí v souladu s ustanovením § 111 obch. zák. před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku splatit minimálně 30 % svého peněžitého vkladu a celkově musí součet takto splacených vkladů činit dohromady alespoň 100 000 Kč. Zbytek svého vkladu je společník povinen splatit do 5 let od vzniku společnosti (ustanovení § 113 odst. 1 obch. zák). Zakládá-li s. r. o. jediný zakladatel, musí před podáním návrhu na zápis splatit celý svůj vklad, tedy při minimální výši základního kapitálu 200 000 Kč. Se splacením vkladů společníků je spojena jejich odpovědnost za závazky společnosti; společníci za ně ručí do dne, kdy je zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku. V případě částečného splacení tedy společníci ručí do výše nesplaceného vkladu. Z toho plyne, že po plném splacení vkladů společníci za závazky s. r. o. neručí. Veškeré peněžité vklady se splácejí v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 obchodního zákoníku na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva. Tento účet musí být z povahy věci zřízen pro zakládanou společnost ještě před jejím vznikem.
3. OBCHODNÍ FIRMA Obchodní firma je zásadním identifikačním znakem, pod kterým společnost vystupuje vůči veřejnosti. Firmou rozumíme název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku a pod kterým činí veškeré své právní úkony. Podle ustanovení § 107 obchodního zákoníku musí firma obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, postačí však zkratky „spol. s r. o.“ nebo „s. r. o.“ Důležitým omezením při výběru obchodní firmy, obsaženým v ustanovení § 10 odst. 1 obch. zák., je zákaz její zaměnitelnosti s již existující obchodní firmou jiné společnosti. Tento požadavek se vztahuje na jakoukoliv společnost. Proto nemůže být zapsána taková firma s. r. o., kterou při stejném názvu odlišuje od jiné společnosti jen dodatek označující právní formu. Posouzení zaměnitelnosti firmy není vždy snadné. Společností je zapsáno v obchodním rejstříku nepřeberné množství a bývá proto úkolem obtížným vymyslet novou obchodní firmu, která nebude zaměnitelná s již existující. V zásadě je možné se řídit pravidlem, že obchodní firma nesmí obsahovat shodný název; shodným je i název, který www.nkcr.cz
shodně vyznívá při přečtení, tedy z hlediska shody fonetické; lhostejno přitom, zda v jazyce českém či jiném (tak např. firma FOR YOU s. r. o. má zaměnitelný název s firmou 4YOU s. r. o.). Neměla by také obsahovat tzv. silný prvek (ta část obchodní firmy, která má významnou rozlišovací schopnost,4 tedy zjednodušeně řečeno „konkrétní“ část obchodní firmy, která firmu asociuje5), který již obsahuje jiná obchodní firma. Obchodní firma taktéž nesmí působit klamavě, tedy vyvolávat dojem, že společnost se zabývá určitou činností, kterou se však ve skutečnosti vůbec nezabývá.
4. PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ Předmět podnikání s. r. o. vymezuje druhy živností, které bude společnost v rámci své podnikatelské činnosti vykonávat. Předměty podnikání upravuje zejména zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Úpravu některých dalších předmětů podnikání obsahují rovněž zvláštní předpisy (např. v oblasti zdravotnictví). Živnostenský zákon rozděluje předměty podnikání – živnosti, na ohlašovací, u nichž při splnění požadavků postačí pouhé ohlášení živnostenskému úřadu a koncesované, u nichž je nutné splnit požadavky na živnost a navíc ještě získat koncesi. Podle předpokladů, které je potřeba splnit k jejich provozování, se ohlašovací živnosti dělí na řemeslné, vázané a volné. Živnosti koncesované jsou zjednodušeně řečeno živnostmi, u nichž považuje stát vzhledem k jejich povaze za potřebné, aby jejich provozování bylo pod kontrolou, a to i vzhledem k osobě, která tuto živnost provozuje (jedná se o manipulaci s nebezpečným odpadem, zbraněmi, silniční motorovou dopravu atd.). Podrobnou úpravu, podmínky provozování a výčet jednotlivých živností obsahuje živnostenský zákon. Z aktuální rozhodovací praxe soudů lze dovodit, že není vždy bezpodmínečně nutné živnost uvádět doslovně tak, jak je uvedena v právním předpisu, ale naopak je vhodné ji pojmenovat tak, aby to co nejvíce odpovídalo charakteru této živnosti6.
2 Základní kapitál a tedy i vklady společníků mohou být dle ustanovení § 58 odst. 1 obchodního zákoníku vyjádřeny pouze v jednotkách české měny. 3 S výjimkou případů, kdy společenská smlouva společnosti upravuje výši obchodních podílů společníků tak, že neodpovídají vkladům. 4 prof. JUDr. Jan Dědič a kol., Obchodní zákoník. Komentář, Díl I. Praha: POLYGON, 2002, 848s., str. 82. 5 Např. v případě obchodní firmy „ARCADE finance s. r. o.“ je silným prvkem slovo ARCADE. Zaměnitelná by tedy měla být např. firma „Arcade leasing a. s.“. 6 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2010, sp. zn. 7 Cmo 66/2010 – 599. Cituji z odůvodnění: „Lze naopak plně souhlasit s odvolatelkou, že údaj o předmětu podnikání podnikatele, zapsaného v obchodním rejstříku, by měl třetím osobám, veřejnosti poskytovat informace o skutečné povaze předmětu podnikání toho kterého podnikatele a který je vymezen jeho zakladatelskými dokumenty (stanovami, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou), jež jsou výrazem vůle zakladatelů, resp. společníků, nikoli dublovat údaje v živnostenském rejstříku.“
23
ATOKA BRI
O NOTÁŘSKÉ PRAXI
5. SÍDLO SPOLEČNOSTI Sídlo společnosti je místem, kde je veřejnosti umožněn styk se společností, ať už písemný či osobní. Pravidla pro určení sídla společnosti určuje ustanovení § 19c občanského zákoníku. Každá právnická osoba musí mít své sídlo, které musí být spojeno s konkrétní adresou. U s. r. o. i dalších právnických osob zapsaných v obchodním rejstříku je pak toto sídlo zapsáno v obchodním rejstříku, a proto je nutné, aby bylo sídlem skutečným, tedy sídlem, kde má veřejnost reálnou možnost kontaktu s s. r. o. Sídlo s. r. o. může být umístěno i v bytě, to však za předpokladu, že je to slučitelné s jejím účelem a odpovídá to povaze její činnosti. Právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku poskytuje ustanovení § 19c odst. 5 občanského zákoníku prostor pro změnu sídla v rámci obce, aniž by musel být měněn zakladatelský dokument. Do tohoto dokumentu stačí uvést pouze obec, ve které je skutečné sídlo společnosti.
6. JEDNATEL Každá obchodní společnost, tedy i s. r. o., musí mít svůj statutární orgán. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden či více jednatelů. Jednatelem může být pouze osoba fyzická. Jednatel jedná jménem společnosti, tedy jeho jednání je jednáním společnosti (samozřejmě za předpokladu, že nejedná svým jménem ve věci, která se netýká s. r. o.). Je-li jednatelů více, musí zakladatelský dokument určit jejich počet a způsob jejich jednání, tedy zda jednají každý společně nebo samostatně, případně zda jednají určití jmenovitě uvedení jednatelé vždy samostatně a ostatní společně s nimi atd. Pokud by způsob jednání nebyl upraven, platí ustanovení § 133 odst. 1 obch. zák., dle kterého jednají jednatelé samostatně, pokud je jich více. Ustanovení § 13 obch. zák. stanoví důležité pravidlo, že jakákoli omezení jednatelského oprávnění jednatele vyplývající ze zakladatelského dokumentu, případně z rozhodnutí valné hromady s. r. o., není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna. To samozřejmě neznamená, že by zakladatelský dokument nemohl taková omezení upravit, avšak jsou uplatnitelná pouze ve vztahu společnost – jednatel. Mohou mít význam např. při stanovení odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti jednáním v rozporu s omezeními v zakladatelském dokumentu. Třetí osoby těmito omezeními vázány nejsou. Tento princip pak ještě zdůrazňuje zvláštní úprava v § 133 odst. 2 obch. zák.; stanoví, že omezit jednatelská oprávnění může pouze společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada a takové omezení je neúčinné vůči třetím osobám. Kromě jednání jménem společnosti jednatelům náleží obchodní vedení; je-li jednatelů více, je k rozhodnutí o obchodním vedení třeba souhlas jejich většiny. Jednatelé též vedou účetnictví a další předepsané evidence, svolávají valnou hromadu atd. Jednatelé jsou jmenování valnou hromadou a v případě založení s. r. o. zakladateli, a to z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Osoba jmenovaná jednatelem musí se svým jmenováním samozřejmě sou-
24
Ad Notam 4/2012
hlasit; dále musí splnit podmínky uvedené v ustanovení § 194 odst. 7 obchodního zákoníku a nesmí u ní být dána překážka výkonu funkce podle ustanovení § 38l obchodního zákoníku.
7. PRŮBĚH PROCESU ZALOŽENÍ S. R. O. Zakládáním s. r. o., případně prodejem již založených s. r. o. se v dnešní době zabývá velké množství různých subjektů, ať už to jsou advokáti a advokátní kanceláře, společnosti, u nichž je tato činnost hlavním předmětem podnikání či různé další osoby. Z důvodu určité právní jistoty obchodní zákoník stanoví v ustanovení § 57 pro zakladatelský dokument s. r. o. povinnou formu notářského zápisu. Žádný z uvedených subjektů se tedy v procesu založení neobejde bez služeb notáře.; ten může poskytnout i veškeré ostatní služby spojené se založením s. r. o. (např. ověření podpisů, úkony v rámci projektu Czech POINT). Dalším argumentem pro výběr notáře je cena služeb. Nezabýval jsem se sice podrobným srovnáním cen, které si ostatní poskytovatelé služeb účtují za úkony související se založením s. r. o., osobně se však domnívám, že notář je nejvhodnější variantou z hlediska porovnání ceny a právní jistoty. Níže popisuji proces založení s. r. o. od prvního kontaktu se žadatelem až po zápis nové společnosti do obchodního rejstříku. Notáři zpravidla disponují svými standardními vzory zakladatelských dokumentů, které jsou upravovány v návaznosti na případné změny právních předpisů; proto je vhodné pří žádosti o sepsání notářského zápisu o založení s. r. o. tyto vzory využít. Dle požadavku klienta je pak samozřejmě možné zapracovat do textu zakladatelského dokumentu zvláštní ustanovení, kterými může být např. předkupní právo k obchodnímu podílu, zákaz dědění obchodního podílu, obchodní podíly neodpovídající vkladům, zvláštní způsob jednání jednatelů, vnitřní omezení jejich jednatelských oprávnění atd. V rámci takovýchto úprav notář usměrňuje přání klienta do zákonných mezí tak, aby splnil jeho požadavky a dostál požadavku souladu zakladatelského dokumentu s právními předpisy. Povinné náležitosti zakladatelského dokumentu stanoví ustanovení § 110 obchodního zákoníku; nemá-li tento dokument stanovené náležitosti, nemůže být listinou způsobilou pro provedení zápisu společnosti do obchodního rejstříku. V první fázi procesu dochází k sepsání notářského zápisu o zakladatelském dokumentu, tedy v případě jediného zakladatele o zakladatelské listině a v případě více zakladatelů o zakladatelské smlouvě. Odměnu notáře za sepsání tohoto notářského zápisu stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách notářů a správců dědictví (notářský tarif), přičemž se jedná o položku A1 – sepsání notářského zápisu o právním úkonu. Tarifní hodnotou pro výpočet odměny je základní kapitál zakládané společnosti. Při nejobvyklejší a minimální výši 200 000 Kč činí odměna notáře za sepsání zakladatelského dokumentu 3 200 Kč + DPH a v této ceně je zahrnut rovněž jeden stejnopis notářského zápisu. Pro založení s. r. o. zpravidla postačí 2 stejnopisy (další stejnopis – 100 Kč/strana notářského zápisu, 30 Kč/strana přílohy + DPH), případně i 1 stejnopis a 1 opis notářského zápisu (30 Kč/strana + DPH). www.nkcr.cz
O NOTÁŘSKÉ PRAXI
Ad Notam 4/2012
Po vydání stejnopisu notářského zápisu následuje návštěva určené banky, která na základě jeho předložení zřídí na obchodní firmu zakládané společnosti zvláštní účet, na který jsou poté splaceny příslušné vklady společníků. O splacení vkladů, případně jejich části, vydá banka potvrzení, které je přílohou návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Dále je třeba navštívit místně příslušný živnostenský úřad, který na základě předložení zakladatelského dokumentu provede do 5 pracovních dnů (u ohlašovacích živností však mnohdy i na počkání) zápis do živnostenského rejstříku a vydá podnikateli výpis ze živnostenského rejstříku. Na tomto výpisu je uvedeno i tzv. ID RZP, které je rovněž nutno uvést v návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Další úkony ve vztahu k úřadům (s výjimkou rejstříkového soudu) již nejsou až na specifické výjimky nutné. Poté již následuje pouze shromáždění potřebných dokumentů a vypracování návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Dle platné právní úpravy jsou povinné přílohy návrhu následující (jejich seznam je uveřejněn na stránkách ministerstva spravedlnosti www.justice.cz): stejnopis či opis notářského zápisu o zakladatelském dokumentu; oprávnění k podnikatelské činnosti (pouze pokud není tato skutečnost zjistitelná z živnostenského rejstříku); čestné prohlášení jednatele o splnění podmínek stanovených v ustanovení § 194 odst. 7 obchodního zákoníku, o neexistenci překážky výkonu funkce podle ustanovení § 38l obchodního zákoníku a o jeho způsobilosti být členem orgánu právnické osoby spolu s jeho souhlasem se zápisem do obchodního rejstříku (s úředně ověřeným podpisem); souhlas společníků se zápisem do obchodního rejstříku (s úředně ověřeným podpisem, pokud není součástí notářského zápisu o zakladatelském dokumentu); v případě společníka v manželském svazku souhlas manžela s použitím prostředků ze společného jmění manželů (případně notářský zápis o změně rozsahu společného jmění manželů); doklad o právním důvodu užívání prostor, do nichž je umístěno sídlo společnosti;7 prohlášení správce vkladu o splacení vkladů;8 potvrzení banky o splacení vkladů; nosič dat (CD) s naskenovaným notářským zápisem, čestným prohlášením jednatele a souhlasem manžela (slouží pro účely založení naskenovaných dokumentů do sbírky listin). Ve specifických případech je nutno doložit i další listiny, uvedené na výše zmíněných internetových stránkách. Na těchto stránkách je rovněž zveřejněn návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku včetně pokynů k jeho vyplnění, přičemž je zde nyní umístěn již tzv. inteligentní formulář, nabízející vcelku jednoduché uživatelské rozhraní pro vyplnění návrhu, který je poté automaticky generován a připraven k vytištění, případně k podepsání zaručeným elektronickým podpisem v případě potřeby elektronického podání.
bou uvedených dokumentů, případně dalšími úkony, může o tyto služby požádat notáře, což je praktické i vzhledem k tomu, že notář sepisuje notářský zápis o zakladatelském dokumentu. Ten pak může provést dle dohody veškeré nutné úkony (úkony ve vztahu k bance a živnostenskému úřadu na základě zmocnění) včetně podání návrhu na obchodní rejstřík (pokud je to z hlediska jeho sídla možné a účelné), připravit potřebné dokumenty a zajistit ověření podpisů, případně kopií. Součinnost žadatele se potom omezí jen na přítomnost při sepsání notářského zápisu a podpis příslušných dokumentů. Cena za tyto související služby je pak stanovena smluvně mezi notářem a klientem.9
8. NÁKLADY Kromě již zmíněné odměny notáře za sepsání zakladatelského dokumentu a případné související úkony je nutno ještě připočíst správní poplatek 1 000 Kč za ohlášení živnosti nebo přijetí žádosti o koncesi,10 soudní poplatek 6 000 Kč za první zápis podnikatele do obchodního rejstříku11 a případný poplatek za zavedení účtu u banky.12
www.nkcr.cz
CENY NOTÁŘSKÉHO ZÁPISU VČETNĚ 1 STEJNOPISU (CENY UVEDENY BEZ DPH): Základní kapitál
200 000 Kč –
3 200 Kč
Základní kapitál
500 000 Kč –
6 800 Kč
Základní kapitál 1 000 000 Kč –
9 800 Kč
Základní kapitál 1 500 000 Kč – 11 300 Kč Základní kapitál 2 000 000 Kč – 12 800 Kč
7 Ustanovení § 37 odst. 2 obch. zák. stanoví, že je třeba tento právní důvod dokládat pouze tehdy, není-li zjistitelný z informačních systémů veřejné správy, které jsou veřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. Jelikož při zakládání společnosti není s. r. o. vlastníkem nemovitosti, právní důvod užívání je zpravidla dokládán prohlášením vlastníka dané nemovitosti, případně osoby oprávněné s nemovitostí nakládat, o souhlasu s umístěním sídla společnosti. Toto prohlášení nesmí být starší tří měsíců a podpis na něm musí být úředně ověřen. Výpis z katastru nemovitostí není třeba dokládat. 8 Správcem vkladu může být jedině zakladatel nebo banka. 9 Ustanovení § 10 notářského tarifu, ve spojení s ustanovením § 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif ). 10 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. 11 Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 12 Tyto náklady jsou aplikovatelné v obecné rovině. V konkrétním případě mohou být se založením spojeny i další navazující náklady.
25
TOIKA TABR RU
Pokud se osoba zakládající s. r. o. nechce sama zabývat tvor-
Mgr. Jan Bureš, notářský kandidát JUDr. Bohdana Hallady, notáře v Praze
JUDIKATURA
Ad Notam 4/2012
Z JUDIKATURY NEJVYŠŠÍHO SOUDU ČR
Možnost odporovat dohodě o vypořádání dědictví VĚŘITEL MŮŽE S ÚSPĚCHEM ODPOROVAT DOHODĚ O VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICTVÍ SCHVÁLENÉ PRAVOMOCNÝM USNESENÍM O DĚDICTVÍ, KTEROU DLUŽNÍK (JAKO DĚDIC) UZAVŘEL V ÚMYSLU ZKRÁTIT SVÉ VĚŘITELE, JSOU-LI PRO VYSLOVENÍ ODPOROVATELNOSTI SPLNĚNY VŠECHNY PŘEDPOKLADY UVEDENÉ V USTANOVENÍ § 42A OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012, sp. zn. 21 Cdo 4369/2010 Z odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 20. 5. 2008 u Okresního soudu Praha-východ domáhal určení, že je vůči němu neúčinná „dědická dohoda schválená usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2005, č. j. 52 D 622/2004-60, kterou se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví pro katastrální území a obec J., vedeném Katastrálním úřadem pro Prahu-východ, Katastrálním pracovištěm Praha, tj. domu na
26
stavebním pozemku parc. č., stavebního pozemku parc. č. a pozemku parc.“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 3. 2007, č. j. 34 C 312/2002-165, „ve spojení“ s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007, č. j. 22 Co 399/2007-182, bylo J. R. (synovi žalované) uloženo, aby zaplatil žalobci 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % od 11. 8. 2002 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení celkem 140 945 Kč. J. R. dobrovolně svoji povinnost nesplnil, není zaměstnán a nemá žádný příjem. V řízení o dědictví po otci J. R. Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 19. 4. 2005, č. j. 52 D 622/2004-60, schválil dohodu dědiců, podle které připadly uvedené nemovitosti do vlastnictví žalované. Žalobce dovozuje, že „nepřevzetím dědického podílu na výše označených nemovitostech“ mu J. R. „znemožnil podat úspěšně návrh na výkon rozhodnutí prodejem dědického podílu na nemovitosti“. Předmětná dědická dohoda byla uzavřena mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou v posledních třech letech a zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Protože žalovaná v průběhu soudního řízení „poskytla“ bydlení J. R. s rodinou, musela „poznat“ jeho úmysl zkrátit věřitele. www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
Okresní soud v Kolíně, jemuž byla věc postoupena podle usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 C 148/2008-2, jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 27. 5. 2009, č. j. 10 C 218/2008-34, ve znění usnesení ze dne 20. 7. 2009, č. j. 10 C 218/2008-40, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 880 Kč k rukám advokátky JUDr. Ivany Hesové. Z výsledků dokazování vzal za prokázané, že žalobce má za „osobou blízkou žalované (jejím synem J. R.)“ vymahatelnou pohledávku ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím, že žalobce se nemůže uspokojit „z jiného majetku J. R.“ a že J. R. „nepřevzal svůj zákonný dědický podíl“ při dědění ze zákona po zemřelém otci, když „na základě dědické dohody jeho podíl“ získala žalovaná. Protože žaloba byla podána před uplynutím tříleté lhůty předepsané pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka, a protože je „irelevantní“ obrana žalované, podle které byla dědická dohoda uzavřena podle předchozí dohody „se všemi dětmi zůstavitele“, neboť žalovaná měla vynaložit náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, je žaloba podle ustanovení § 42a občanského zákoníku důvodná. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2010, č. j. 24 Co 19/2010-68, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10 200 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 800 Kč, vše k rukám advokáta Jaroslava Padevěta. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že „uzavření dědické dohody, která je schválena rozhodnutím soudu“, nelze pokládat za právní úkon, jemuž by bylo možné ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku úspěšně odporovat. Poté, co dovodil, že není – jak dovodila judikatura soudů („rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1240/2007) – možné se s úspěchem domáhat určení neplatnosti dohody o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v dědickém řízení, odvolací soud zdůraznil, že všechny otázky rozhodné pro schválení či neschválení dohody dědiců o vypořádání dědictví „musí být přezkoumány v dědickém řízení“, a dovodil, že tyto závěry musí obdobně dopadat na posouzení neúčinnosti tohoto právního úkonu. Jestliže – jak pokračoval odvolací soud – platí, že „úkony dlužníka uzavřené s třetí osobou v úmyslu zkrátit věřitele, aniž by se stejným úmyslem jednala i osoba, s níž byla smlouva uzavřena, nejsou neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, nýbrž lze jim odporovat podle ustanovení § 42 občanského zákoníku“, a je-li tedy „účelem sankce neplatnosti podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je i sankce neúčinnosti právních úkonů podle ustanovení § 42a občanského zákoníku v případě jednání dlužníka, který zkracuje uspokojení pohledávky svého věřitele, také ochrana věřitele“, pak nemůže být „dopad těchto ustanovení na dohody uzavřené v dědickém řízení co do svých důsledků zásadně odlišný“; protože není možné v jiném než dědickém řízení přezkoumat, zda dědická dohoda „není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, protože úmyslným jednáním všech dědiců zkracuje uspokojení pohledávky věřitele jednoho www.nkcr.cz
„
JUDIKATURA
Věřitel může s úspěchem odporovat dohodě o vypořádání dědictví schválené pravomocným usnesením o dědictví, kterou dlužník (jako dědic) uzavřel v úmyslu zkrátit své věřitele. z dědiců“, musí rozhodnutí vydané soudy v dědickém řízení o schválení dědické dohody „bránit i možnosti znovu přezkoumat uzavřenou dohodu, zda nezkracuje uspokojení věřitele dědice za podmínek ustanovení § 42a občanského zákoníku“. Odvolací soud dále dovozuje, že ustanovení § 482 občanského zákoníku je nutno posuzovat „jako speciální“ ve vztahu k ustanovení § 39 občanského zákoníku a že „pojem dobrých mravů vymezený ustanovením § 482 občanského zákoníku je třeba chápat šířeji“ v tom smyslu, že „v rozporu s dobrými mravy podle § 482 občanského zákoníku může být i dohoda o vypořádání dědictví, která zkracuje uspokojení pohledávky věřitele ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku“, a uzavírá, že otázku odporovatelnosti dohody o vypořádání dědictví „je oprávněn (a povinen) řešit soud v dědickém řízení“, a že proto „po schválení dohody o vypořádání dědictví již nelze uzavřené dohodě (a tím i rozhodnutí soudu) úspěšně odporovat podle ustanovení § 42a občanského zákoníku“. Na tom nic nemění ani to, že věřitel dědice není účastníkem dědického řízení a že se tedy nemusí o něm dozvědět, neboť „ve stejné situaci“ je věřitel také tehdy, kdyby dědická dohoda byla uzavřena nikoli jen s pouhým (předpokládaným) vědomím ostatních dědiců o dluzích jednoho z dědiců a jeho úmyslu zkrátit věřitele, ale „přímo s úmyslem všech dědiců“ zkrátit uzavřením dohody o vypořádání dědictví věřitele jednoho z dědiců. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že v době projednávání dědické dohody „neměl právní titul a tím možnost zasáhnout do dědického řízení“ a že soud při schvalování dědické dohody nemohl dovozovat rozpor s dobrými mravy, neboť o takové možnosti „nevěděl a ani vědět nemohl“, že to však nevylučuje, aby dědická dohoda nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Žalobce pokládá za chybný závěr odvolacího soudu o tom, že po schválení dohody o vypořádání dědictví již nelze úspěšně uzavřené dohodě odporovat podle ustanovení § 42a občanského zákoníku. Zákon totiž prostřednictvím institutu odporovatelnosti chrání především „zájmy věřitele“, a to jak proti dlužníkovi, tak i proti osobě, která má z odpo-
27
JUDIKATURA rovatelného úkonu prospěch, přičemž výklad odvolacího soudu je v neprospěch věřitele, když chrání zájmy dlužníka a osoby, která má z jeho úkonu prospěch. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Ad Notam 4/2012
kou případu, kdy druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat (srov. § 42a odst. 2 občanského zákoníku). Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch (srov. § 42a odst. 3 občanského zákoníku). Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch (srov. § 42a odst. 4 občanského zákoníku).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 3. 2007, č. j. 34 C 312/2002-165, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007, č. j. 22 Co 399/2007-182, bylo J. R. uloženo, aby zaplatil žalobci 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % od 11. 8. 2002 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 118 995 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 950 Kč. Z obsahu spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 52 D 622/2004 pak bylo zjištěno, že dědici zůstavitele J. R., zemřelého dne 30. 10. 2004, byli ze zákona v první dědické skupině žalovaná (jako manželka zůstavitele) a děti zůstavitele J. R., I. N. a V. P. Při jednání u soudu (soudního komisaře) byla dne 31. 3. 2005 uzavřena dohoda o vypořádání dědictví, podle které veškerý zůstavitelův majetek, jehož obvyklá cena byla určena ve výši 1 761 183,50 Kč (pasiva dědictví byla určena ve výši 10 610 Kč a čistá hodnota dědictví ve výši 1 750 573,50 Kč) nabyla žalovaná s tím, že děti zůstavitele J. R., I. N. a V. P. „z dědictví nic neobdrží“; tato dohoda byla schválena usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2005, č. j. 52 D 622/2004-60. Žalobce nyní dovozuje, že dlužník J. R. tuto dohodu o vypořádání dědictví, podle níž „z dědictví nic neobdržel“, uzavřel v úmyslu zkrátit žalobce jako svého věřitele, že žalovaná jakožto osoba blízká dlužníkovi musela úmysl dlužníka zkrátit věřitele poznat a že jde proto o odporovatelný právní úkon ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku.
Smyslem žaloby podle ustanovení § 42a občanského zákoníku (tzv. odpůrčí žaloby) je – uvažováno z pohledu žalujícího věřitele – dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči němu neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. V případě, že uspokojení věřitele z tohoto majetku není dobře možné (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří), může se věřitel – místo určení neúčinnosti právního úkonu – domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1703/96, uveřejněný pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000).
Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen (srov. § 42a odst. 1 občanského zákoníku).
Určením právní neúčinnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku (vyhověním tzv. odpůrčí žalobě) nastává stav tzv. relativní bezúčinnosti dotčeného právního úkonu. Odporovatelný právní úkon nadále zůstává platným právním úkonem a vyvolává (jím sledované) právní následky, avšak v poměrech účastníků se na něj hledí tak, jako kdyby nenastaly jeho účinky. V případě, že právní úkon je neplatný (ať absolutně nebo relativně), jeho právní účinky vůbec nenastávají (práva a povinnosti z neplatného právního úkonu nemohou vzniknout); na právní vztahy se hledí stejně, jako by vůbec nebyl učiněn. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že vyslovením právní neúčinnosti (odporovatelnosti) není dotčena platnost právního úkonu a že pouze platný právní úkon může být úspěšně napaden odpůrčí ža-
Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117 občanského zákoníku), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjim-
28
www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
lobou; právní úkon, který není platný a který tedy nevyvolává žádné právní účinky, nemůže naplnit jeden ze základních předpokladů odporovatelnosti, tj. zkrácení uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů. Protože odporovat lze pouze platnému právnímu úkonu, má (případné) zjištění o tom, že právní úkon je neplatný, mimo jiné za následek, že odpůrčí žalobě nemůže být vyhověno. Právní úkon je ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku odporovatelný v případě, že úmysl zkrátit věřitele měl jen dlužník a že druhá strana právního úkonu o tomto úmyslu věděla (byl jí znám) nebo musela vědět (musel jí být znám); kdyby bylo úmyslem obou stran právního úkonu zmařit uspokojení věřitele, jde podle ustálené judikatury soudů o okolnost, která způsobuje neplatnost právního úkonu (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, který byl uveřejněn pod č. 134 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 občanského zákoníku). V první dědické skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem (srov. § 473 odst. 1 občanského zákoníku). Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou (§ 482 odst. 1 občanského zákoníku); soud dohodu o vypořádání dědictví schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům [srov. § 482 odst. 2 občanského zákoníku, § 175q odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dohoda o vypořádání dědictví, kterou lze uzavřít jen před soudem (soudním komisařem) v řízení o dědictví, je hmot-
www.nkcr.cz
JUDIKATURA něprávní úkon, který – stejně jako smlouvy – jeho účastníky zavazuje. Dohoda tedy musí být (kromě jiného) určitá a srozumitelná; musí v ní být vypořádán veškerý (do té doby známý) zůstavitelův majetek (majetek uvedený v soupisu aktiv dědictví) a musí z ní bez pochybností vyplývat, jaký majetek z dědictví každý z dědiců nabývá. Došlo-li k dohodě o vypořádání dědictví, soud usnesením o dědictví vždy rozhodne, zda ji schválí nebo neschválí. Jen schválená dohoda má (sledované) právní účinky a řízení o dědictví tím končí (srov. § 175s odst. 1 o. s. ř.); neschválí-li soud dohodu o vypořádání dědictví, ztrácí své účinky (účastníky dohoda dále nezavazuje) a soud pokračuje po právní moci usnesení v řízení o dědictví (srov. § 175q odst. 3 o. s. ř.). Soud dohodu o vypořádání dědictví schválí, jen jestliže není – samozřejmě uvažováno z pohledu zjištění učiněných za dědického řízení – v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Byla-li dohoda o vypořádání dědictví schválena pravomocným usnesením soudu, nemůže být soudem ani zrušena postupem podle ustanovení § 99 odst. 3 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1968, sp. zn. 2 Cz 6/68, které bylo uveřejněno pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969), ani určena neplatnou rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, který byl uveřejněn pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). Vzhledem k tomu, že dohoda o vypořádání dědictví představuje hmotněprávní úkon, který může (alespoň) jeden z jejích účastníků (jeden z dědiců) učinit v úmyslu zkrátit své věřitele (tím, že nezdědí zůstavitelův majetek ve výši odpo-
29
JUDIKATURA vídají jeho dědickému podílu a že proto tento majetek nemůže být použit k uspokojení jeho věřitelů), může jí věřitel s úspěchem odporovat (§ 42a občanského zákoníku). Opačný závěr nelze úspěšně dovozovat z toho, že dohoda o vypořádání dědictví nenabývá právní účinky již uzavřením, ale jen (až) tehdy, byla-li schválena usnesením soudu o dědictví [§ 175q odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Učinil-li dohodu o dědictví jeden její účastník v úmyslu zkrátit své věřitele, neztrácí dohoda takový účel jen tím, že byla schválena usnesením o dědictví. Soud v řízení o dědictví při rozhodování o schválení dohody o vypořádání dědictví (podle výsledků dědického řízení) zkoumá, zda neodporuje zákonu nebo dobrým mravům. Otázkou, zda dohoda (případně) byla uzavřena v úmyslu zkrátit uspokojení věřitelů některého z dědiců (účastníka dohody) a zda je tedy odporovatelným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku, se – jak vyplývá z ustanovení § 482 odst. 2 občanského zákoníku – nezabývá. Odvolací soud v napadeném rozsudku dovodil, že „pojem dobrých mravů vymezený ustanovením § 482 občanského zákoníku je třeba chápat šířeji“ než v ustanovení § 39 občanského zákoníku a že „v rozporu s dobrými mravy podle § 482 občanského zákoníku může být i dohoda o vypořádání dědictví, která zkracuje uspokojení pohledávky věřitele ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku“. S tímto názorem nelze souhlasit. Předmětem (obsahem) právního úkonu (samozřejmě včetně dohody o vypořádání dědictví) je zejména vznik, změna a zánik práv a povinností, které jednající svým projevem vůle sledoval a které právní předpisy s takovým projevem spojují. Předmět (obsah) právního úkonu musí být možný a dovolený („možný po právní stránce“). Předmět (obsah) právního úkonu není dovolený, jestliže odporuje zákonu podle svého obsahu, jestliže odporuje zákonu podle svého účelu, jestliže obchází zákon, jestliže se příčí dobrým mravům nebo jestliže zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele účastníka právního úkonu; následkem nejprve uvedených vad je neplatnost právního úkonu a posléze uvedená vada způsobuje odporovatelnost právního úkonu. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že nelze zaměňovat právní stav, kdy se právní úkon příčí dobrým mravům, se situací, že právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele účastníka právního úkonu, neboť jde o zcela rozdílné právní instituty, s nimiž se spojují také odlišné právní následky. Zkracuje-li právní úkon uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele, nemůže se jen z tohoto důvodu příčit dobrým mravům. Tím, zda je dohoda o vypořádání dědictví odporovatelným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku, se tedy soud v řízení o dědictví – jak vyplývá z ustanovení § 482 odst. 2 občanského zákoníku – nezabývá. I když dohoda o vypořádání dědictví nemůže být rozhodnutím soudu, vydaným v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, určena jako neplatný právní úkon, nelze z toho úspěšně dovozovat, že by nemohla být posouzena jako právní úkon, který je právně neúčinný vůči věřitelům
30
Ad Notam 4/2012
účastníka této dohody. Odvolací soud v napadeném rozsudku totiž nevzal náležitě v úvahu, že určením právní neúčinnosti (vyslovením odporovatelnosti) právního úkonu ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku nastává pouze stav tzv. relativní bezúčinnosti dotčeného právního úkonu, že tedy právní úkon i nadále zůstává platným a vyvolává (jím sledované) právní následky a že jen (a pouze) v poměrech věřitele, v jehož prospěch byla právní neúčinnost právního úkonu pravomocným rozsudkem vyslovena, a osoby, v jejíž prospěch byl odporovatelný právní úkon učiněn nebo které z něho vznikl prospěch, se na něj hledí tak, jako kdyby nenastaly jeho účinky, zatímco v případě neplatnosti právního úkonu právní účinky vůbec nenastávají a právní bezúčinnost právního úkonu je vždy „absolutní“. Vysloví-li soud pravomocným rozsudkem právní neúčinnost dohody o vypořádání dědictví, nemá (a nemůže mít) to vliv na závaznost rozhodnutí vydaného soudem v řízení o dědictví o schválení dohody o vypořádání dědictví podle ustanovení § 175q odst. 1 písm. c) o. s. ř. a tedy ani na vypořádání dědictví jako takové. Okolnost, že dohoda o vypořádání dědictví nemůže být (dodatečně) rozhodnutím soudu, vydaným v jiném než dědickém řízení, určena jako neplatný právní úkon, pak spíše nasvědčuje závěru, že za odporovatelnou je třeba ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku pokládat i takovou dohodu o vypořádání dědictví, která byla oběma (všemi) jejími účastníky uzavřena v úmyslu zkrátit věřitele nebo (alespoň) jednoho z nich. Ten, v jehož prospěch dlužník (jako zůstavitelův dědic) dohodu o vypořádání dědictví uzavřel nebo komu z ní vznikl prospěch, pak musí být „srozuměn“ s tím, že věřitel se může uspokojit z věcí nebo jiných majetkových hodnot, které zdědil místo dlužníka, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému na základě dohody o vypořádání dědictví místo dlužníka. Nejvyšší soud ČR u uvedených důvodů dospěl k závěru, že věřitel může s úspěchem odporovat dohodě o vypořádání dědictví schválené pravomocným usnesením o dědictví, kterou dlužník (jako dědic) uzavřel v úmyslu zkrátit své věřitele, jsou-li pro vyslovení odporovatelnosti splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 42a občanského zákoníku. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu ČR www.nkcr.cz
JUDIKATURA
Ad Notam 4/2011
Soudní rozhodnutí krátce
K DĚDĚNÍ PODÍLU VE VEŘEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI Připouští-li společenská smlouva veřejné obchodní společnosti dědění podílu (a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci), vzniká právo na vyplacení vypořádacího podílu dědici, který se nepřihlásil o účast ve společnosti, nikoliv však dnem právní moci rozhodnutí o tom, kdo je dědicem bývalého společníka. Dědic má právo přihlásit se o účast ve veřejné obchodní společnosti v prekluzivní lhůtě jednoho měsíce. Jestliže je dědic využije, stane se společníkem veřejné obchodní společnosti a právo na vypořádací podíl mu nevznikne. Naproti tomu s marným uplynutím této lhůty je spojen vznik práva na vypořádací podíl. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 793/2011 Publikováno v časopise PRÁVNÍ ROZHLEDY 13-14/2012 www.nkcr.cz
K OBCHODNÍ FIRMĚ Neoprávněným použitím názvu obce ve smyslu § 19b odst. 2 ObčZ není jeho uvedení v obchodní firmě podnikatele právnické osoby, nevyvolává-li toto užití klamný dojem o vlastnickém či jiném propojení s obcí, resp. pokud podnikatel neparazituje na názvu území obce tím, že vyvolává klamný dojem, že se sídlo nebo provozovna podnikatele nachází na území obce či na území přilehlém k této obci. Rozsudek ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3796/2010 Publikováno v časopise SOUDNÍ ROZHLEDY 4/2012
K OBCHODNÍMU PODÍLU NABYTÉMU SPOLEČNOSTÍ S RUČENÍM OMEZENÝM Stane-li se společnost s ručením omezeným majitelkou vlastního obchodního podílu, je nutné na zbylého společníka pohlížet jako na jediného společníka.
O rozhodnutí valné hromady o převodu obchodního podílu, jenž přešel na společnost v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu, musí být pořízen notářský zápis. Nedodržení zákonného požadavku notářské formy zápisu z valné hromady (rozhodnutí jediného společníka) je důvodem pro závěr o neplatnosti těch usnesení valné hromady, a tedy i rozhodnutí jediného společníka, o nichž musí být pořízen notářský zápis. V řízení o zápis skutečnosti založené usnesením valné hromady (rozhodnutím jediného společníka) do obchodního rejstříku je přitom rejstříkový soud oprávněn posuzovat platnost usnesení valné hromady (rozhodnutí jediného společníka). Rozhodnutí jediného společníka o převodu obchodního podílu lze, je-li jediný společník smluvní stranou smlouvy o převodu obchodního podílu, vyjádřit přímo smlouvou o převodu obchodního podílu. V těchto
31
JUDIKATURA případech je ovšem nezbytné, aby smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena ve formě notářského zápisu. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 282/2010 Publikováno v časopise SOUDNÍ ROZHLEDY 4/2012
KE SMLOUVĚ O PŘEVODU ČLENSKÝCH PRÁV A POVINNOSTÍ V BYTOVÉM DRUŽSTVU. K platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny, nebo způsobu jejího určení. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010 Publikováno v časopise SOUDNÍ JUDIKATURA ROZHODNUTÍ SOUDŮ ČR 6/2012
K PŘEVOD VLASTNICKÉHO PRÁVA K OBCHODNÍMU PODÍLU VE SPOLEČNOSTI S RUČENÍM OMEZENÝM, KTERÝ JE V SJM 1. K převodu vlastnického práva k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je v SJM, na třetí osobu, i po zániku SJM před jeho vypořádáním se pod sankcí relativní neplatnosti vyžaduje souhlas druhého z bývalých manželů. 2. V případě platného převodu obchodního podílu, který tvoří součást SJM, je předmětem vypořádání částka získaná za převod vlastnického práva k takovému podílu, nikoli hodnota tohoto podílu. To platí i tehdy, dojde-li k převodu po zániku SJM do jeho vypořádání. 3. Při oceňování obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným v rámci vypořádání SJM se vychází ze stavu tohoto podílu v době zá-
32
Ad Notam 4/2012
niku SJM, ale z obvyklé ceny podílu v době vypořádání SJM. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 Publikováno v časopise PRÁVNÍ ROZHLEDY 9/2012
KE JMENOVÁNÍ ČLENŮ PŘEDSTAVENSTVA SOUDEM U AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI V LIKVIDACI Postup dle ust. 194 odst. 2 ObchZ se uplatní i v případě zrušené společnosti jsoucí v likvidaci. I u zrušené a likvidované společnosti jsou funkce členů představenstva v mnohém nezastupitelné a mají být obsazeny, a to alespoň v takovém počtu, aby bylo představenstvo usnášeníschopné, resp. schopno naplňovat svou působnost. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 7 Cmo 236/2011 Publikováno v časopise OBCHODNĚPRÁVNÍ REVUE 6/2012
K VYKONATELNOSTI NOTÁŘSKÉHO ZÁPISU Notářský zápis není vykonatelný, chybí-li v něm údaj o tom, do kdy má povinný zaplatit úroky z prodlení. Usnesení ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2169/2009 Publikováno v časopise SOUDNÍ ROZHLEDY 4/2012
K PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVĚ Povaha tzv. předmanželské smlouvy nevylučuje její uzavření za nápadně nevýhodných podmínek. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 579/2010 Publikováno v časopise SOUDNÍ ROZHLEDY 4/2012
K OSOBÁM OPRÁVNĚNÝM JEDNAT JMÉNEM OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ Není vyloučeno, aby stanovy občanského sdružení obsahovaly vnitřní omezení jednatelského oprávnění osob oprávněných jednat jménem občanského sdružení (organizační jednotky občanského sdružení). Jejich úprava nicméně není záležitostí, která
by bez dalšího měla vliv na právní postavení třetích osob, neboť má pouze interní dosah a dopadá primárně na vztahy mezi občanským sdružením a jeho členy. Právní úkon učiněný jménem občanského sdružení tím, kdo zastává funkci statutárního orgánu nebo jeho člena, je právním úkonem občanského sdružení. Je přitom vyloučena možnost občanského sdružení odmítnout účinky jednání svého statutárního orgánu. Jakmile se právní úkon stane perfektním, je jím občanské sdružení vázáno. Omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu občanského sdružení vyplývající ze stanov či jiného obdobného dokumentu, nebo z rozhodnutí občanského sdružení, není možno uplatňovat vůči třetím osobám. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 382/2010 Publikováno v časopise SOUDNÍ ROZHLEDY 4/2012
KE ZMĚNĚ SMLOUVY UZAVŘENÉ FORMOU NOTÁŘSKÉHO ZÁPISU 1. Smlouva, která vyžaduje formu notářského zápisu, může být platně změněna smlouvou mající formu notářského zápisu, obdobně jako písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. 2. Od platné a účinné smlouvy o zúžení SJM se její účastníci nemohou odchýlit pouhým společným projevem vůle (např. pořídit si věc do společného jmění, ačkoli podle smlouvy o zúžení má taková věc patřit do výlučného vlastnictví jednoho z nich). Aby to bylo možné, museli by účastníci nejdříve uzavřít smlouvu o rozšíření (zúženého) SJM, která by takové nabytí umožnila. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3541/2009 Publikováno v časopise PRÁVNÍ ROZHLEDY 13-14/2012 Zpracoval JUDr. Svatopluk Procházka, notář v Praze
www.nkcr.cz
ROZHOVOR
Ad Notam 4/2011
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.: „Na notářství se dívám jako na prvek stability“ Nový ministr spravedlnosti České republiky pochválil v exkluzivním rozhovoru pro časopis Ad Notam skutečnost, že notáři zaručují podnikatelům i široké veřejnosti právní jistotu. Vážený pane ministře, děkuji Vám za přijetí i za čas, který jste si v tak časově náročném období udělal pro poskytnutí rozhovoru. Jistě to vysoce ocení všichni čtenáři časopisu Ad Notam. Nejen veřejnost, ale jistě i Vás mohlo překvapit rychlé odvolání ministra spravedlnosti pana Jiřího Pospíšila. Na přijetí rozhodnutí o tom, zda nabídnutou funkci přijmete, jste měl velmi málo času. Jak jste se s tím vypořádal? Co Vás přimělo k tomu, že jste toto rozhodnutí přijal? Je to výzva? Je to výzva. Člověk si rychle uvědomí, že takových výzev nemusí být za život mnoho, že to dokonce může zažít jen jednou v životě. V takovém případě se rozhodnete tu funkci přijmout, než abyste si zbytek života vyčítal, že jste to měl zkusit. Známou větou z filmu Přelet přes kukaččí hnízdo Miloše Formana, kterou říká hlavní hrdina McMurphy hraný Jackem Nicholsonem: „ Aspoň jsem to zkusil.“ Já jsem to aspoň zkusil a doufám, že to nedopadne špatně. A teď nemyslím ani tak pro sebe, ale pro resort. A pro notáře obzvlášť (smích). Po úvodních týdnech se seznamujete s jednotlivými agendami ministerstva i s právnickými profesemi, avšak z jiného úhlu pohledu, než jste doposud jako advokát a politik znal. Jste v pozici odpovědného ministra za celý resort spravedlnosti. Co je pro Vás prioritou? V tuto chvíli samozřejmě situace ve státním zastupitelství. Doufám, že přijdou i priority jiné, než ty, které jsou mediálně zajímavé a veřejností vnímané. Prioritou bude zejména navázat partnerský vztah, pokud to bude možné, jak s předwww.nkcr.cz
staviteli justice, tak s představiteli Poslanecké sněmovny ČR a především s představiteli profesních komor. Zlí jazykové říkají, že profesní komory byly v posledních letech trochu opomíjeny. Já bych s nimi rád spolupracoval na tom, co je trápí.
33
ROZHOVOR
Ad Notam 4/2012
„Dnes si myslím, že numerus clausus je u notářů nutný a dvacet let praxe ukázalo, že byl vykonáván správně.“ uvedl ministr spravedlnosti ČR JUDr. Pavel Blažek, Ph.D
Jak vnímáte postavení notářství v kontextu situace, která ve společnosti je? Já se na notářství dívám jako na prvek stability. Na rozdíl od minulého režimu se dostal do soukromých rukou a za dvacet let tento prvek prokázal, že stabilní je. Jsem velmi rád, že notáři si uvědomují, že musí zaručovat podnikatelům i nejširší veřejnosti prvek právní jistoty a naprosto to také zabezpečují. Děkuji za tato milá slova. V poslední době se vedly často diskuse o kompetencích a počtu notářů. Nikdy se neosvědčilo prolínání kompetencí mezi jednotlivými právnickými profesemi. Já bych chtěl pochválit notářskou komoru, že se jí podařilo udržovat to základní – přístup k povolání nikoliv každému, ale ověřeným osobám. To má velký vliv na to, jak je notářství vnímáno. Kdysi dávno v mladých letech jsem si říkal, že možná numerus clausus, pokud jde o přístup k povolání, je něco neliberálního. Dnes si myslím, že numerus clausus je u notářů nutný a dvacet let praxe ukázalo, že byl vykonáván správně. Neslyšel jsem za svou praxi případy o tom, že by byl přístup k povolání upírán a nezaznamenal jsem případ, kdy by byly tyto úřady někomu slibovány za nějaká vedlejší plnění. Bohužel třeba u exekutorů se to ne vždy dařilo, za což nemůže komora, ale zákon. Je totiž příliš volný v přístupu k tomuto povolání. Jsme si vědomi, že výběr notáře do funkce je zlomovým okamžikem. Řešit problémy až kárným řízením je velmi náročné, zdlouhavé a ne vždy efektivní. Přejdu na další téma. Máme před sebou jeden velký úkol – vypořádat se s přijatým občanským zákoníkem, jehož účinnost je stanovena k 1. 1. 2014. Aby mohl být opravdu účinný, je potřeba pokračovat v legislativních pracích, které byly započaty předchozím ministrem spravedlnosti.
34
Notářská komora České republiky se aktivně podílí na zpracování nesporného řízení, zejména části upravující dědické řízení. Jaký je Váš pohled na tento termín a probíhající legislativní práce? Termín je napjatý, nicméně by se měl pokud možno za všech okolností stihnout. Na legislativních pracích se intenzivně pokračuje. Pokud jde o nesporná řízení, již jsem to probíral s místopředsedou Nejvyššího soudu, doktorem Fialou. Snad se ty práce stihnou, protože by měl platit jednoduchý princip: žádná vláda by neměla nechávat účinnost jí prosazených zákonů vládám dalším. Byl bych velmi nerad, kdyby se odkládala účinnost. Protože by se to, co jsme my sami nestihli, přenášeli na někoho jiného, a to by nebylo dobře. Uděláme vše pro to, abychom ten termín stihli. Když se dívám za okno, venku je krásné léto. Vy sedíte v kanceláři ministra spravedlnosti, chci se Vás zeptat, jak se vypořádáváte s horkými dny ve funkci ministra? Jak zvládáte rodinu, odpočinek a relax? Máte na to čas? Je mi horko, nejenom proto, že je venku teplo. Ale i ve funkci (smích). Můj nástup se odehrával v „horké době“. Samozřejmě by byl každý raději, kdyby byl povolán v září a ne 3. července, kdy je nejkrásněji. Času na rodinu je mnohem méně, než jsem plánoval. Ale manželka chápe, že než mít doma zhrzeného muže, který přemýšlí nad „kdyby“, je lepší mít doma manžela, který funkci vzal. (smích) Vážený pane ministře, přeji Vám příjemné léto a co možná nejvíce času na hezké chvíle s rodinou i na odpočinek. Děkuji za rozhovor. JUDr. Martin Foukal, prezident Notářské komory České republiky, notář v Praze Foto: František Herman
www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
AKTUÁLNĚ
Evropská notářská síť VE DNECH 8. A 9. LISTOPADU 2012 BUDE MÍT NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY ČEST HOSTIT V PRAZE 10. ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ NOTÁŘSKÉ SÍTĚ.
E
vropská notářská síť (ENS) je dceřinou organizací Rady notářství Evropské unie (CNUE). Podnětem pro její založení v roce 2006 se stalo rozhodnutí Evropské komise rozšířit Evropskou soudní síť pro občanské a obchodní věci o právnické profese. CNUE se rozhodlo aktivně podpořit iniciativu evropských institucí a po vzoru Evropské soudní sítě vytvořilo vlastní síť kontaktních bodů s cílem začlenit ji v budoucnu do celoevropského rámce justiční spolupráce.
CÍLE EVROPSKÉ NOTÁŘSKÉ SÍTĚ Stejně jako má Evropská soudní síť usnadňovat přeshraniční spolupráci soudů, Evropská notářská síť je nástrojem, který má pomáhat notářům ze všech členských zemí CNUE při řešení případů s přeshraničním prvkem. Úkolem ENS je poskytovat notářům technickou pomoc, tj. zprostředkovávat kontakt se zahraničními kolegy, poskytovat zahraniční právní předpisy a informace o formálních požadavcích právního úkonu v zahraničí.
PROJEKTY EVROPSKÉ NOTÁŘSKÉ SÍTĚ Kromě plnění tohoto základního cíle však Evropská notářská síť aktivně vyvíjí další podpůrné projekty. Zatím největším a nejúspěšnějším projektem ENS jsou webové stránky o dědictví, www.Successions-europe.eu, které vznikly za současné podpory Evropské komise. Webové stránky po-
www.nkcr.cz
skytují občanům Evropské unie základní informace o dědickém řízení v 27 evropských zemích, a to přímo v jejich rodném jazyce. V současnosti ENS pracuje rovněž na přípravě velkého projektu mezinárodních vzdělávacích seminářů pro notáře, notářské kandidáty a koncipienty, které by měly proběhnout v roce 2013 a 2014 po celé Evropě. Dále připravuje Evropskou mapu osvědčování, jež nabídne přehledný souhrn informací o formálních požadavcích pro různé právní úkony v jednotlivých členských zemích CNUE.
WEBOVÉ STRÁNKY O MANŽELSKÝCH MAJETKOVÝCH REŽIMECH Konečně pak vrcholí přípravy druhého nejvýznamnějšího internetového počinu ENS, který navazuje na úspěch webových stránek o dědictví, a sice vytváření webových stránek s informacemi o majetkových režimech manželů a registrovaných partnerů v členských zemích CNUE. Tento projekt, připravovaný opět s podporou Evropské komise, bude dokončen do 31. října 2012 a oficiálně představen veřejnosti 8. listopadu 2012 v Praze u příležitosti 10. zasedání Evropské notářské sítě. Jeho cílem je poskytnout široké veřejnosti, a zejména mezinárodním párům, jejichž počet v Evropské unii neustále roste, přehledné a srozumitelné informace o právních úpravách majetkových režimů v jednotlivých evropských zemích. Webové stránky budou založeny na stejném principu jako stránky o dědictví, tj. budou dostupné ve všech národních jazycích Evropské unie. Mgr. Kateřina Jarolímková, kontaktní bod NK ČR v Evropské notářské síti
35
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
Generální shromáždění CNUE Tallin, 29. – 30. 6. 2012
LETOŠNÍ ZASEDÁNÍ GENERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ CNUE SE USKUTEČNILO V ESTONSKÉM HLAVNÍM MĚSTĚ TALLIN V TERMÍNU 29. – 30. ČERVNA ZA PŘEDSEDNICTVÍ PREZIDENTA CNUE PRO ROK 2012, DR. TILMANA GÖTTEHO, NĚMECKÉHO NOTÁŘE. Jedním z ústředních témat byl projekt CROBECO a v reakci na něj vytvoření projektu evropských notářů EUFIDES.
1) PROJEKT „CROBECO“ CNUE bylo v posledních měsících nuceno reagovat na iniciativy vzniklé v souvislosti s projektem „CROBECO“ (Cross Border Electronic Conveyancing of Land) realizovaným asociací ELRA (Asociace evropských rejstříků nemovitostí). Jde o projekt, jehož deklarovaným cílem bylo údajné usnadnění přeshraniční koupě nemovitostí. Tento projekt byl spolufinancován Generálním ředitelstvím pro spravedlnost Evropské komise v rámci akčního grantu v oblasti civilní justice a podle plánu byl zakončen na konci května 2012. Závěrečná konference projektu CROBECO se uskutečnila v Bruselu 31. května 2012. Za evropské notářství se
36
této konference zúčastnili delegáti z několika členských notářství CNUE. Na závěrečné zasedání projektu přijal pozvání také generální tajemník Rady EU, který projekt CROBECO přivítal pozitivně v tom ohledu, že jeho cílem je vytvořit jakýsi evropský rámec a podporovat „volný oběh listin při současném zrušení formalit“. Za účelem spuštění projektu CROBECO II asociace ELRA podala novou žádost o spolufinancování u Evropské komise, a to v rámci akčního grantu „Civilní justice 2012“. V tomto kontextu je nutné poznamenat, že cílem žádosti o spolufinancování je zejména rozšířit projekt CROBECO i na Portugalsko (coby cílový stát) a Anglii a Wales (coby země, v nichž mají smluvní strany trvalé bydliště, tj. „výchozí stát“). Kromě toho „Notaries Society of England and Wales“, jež se závěrečné konference taktéž zúčastnila, vyvíjí snahy o zajištění toho, aby byli „notaries public“ zapojeni do převodů nemovitostí v rámci CROBECO. V termínu 17., 18. a 19. září 2012 se v Amsterdamu uskuteční kongres na téma přeshraničních převodů nemovitostí, kde bude prezentován projekt CROBECO. Tuto akci organizuje asociace CINDER, mezinárodní nezisková asociace, která si dala za cíl stimulovat a propagovat výzkum v obwww.nkcr.cz
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
lasti rejstříků nemovitostí. Tento rok je kongres organizován pod záštitou nizozemského katastru.
2) VYTVOŘENÍ PROJEKTU SPOLUPRÁCE EVROPSKÝCH NOTÁŘŮ „EUFIDES“ Již během předchozího zasedání GS CNUE 16. března 2012 byl představen první „ukázkový případ“ spolupráce evropských notářů, na němž se podílel jeden německý a jeden francouzský notář. Ti v prvé řadě demonstrovali použité technické řešení, tj. zabezpečený prostor nazvaný „notářský prostor“, který byl vytvořen zdarma pro ukázkový případ Notářskou komorou v Paříži a je operační jen po krátkou dobu. Je zde možnost propojit tento prostor se systémem pro ověřování elektronických podpisů „Bartolus“, který byl vytvořen národními notářskými komorami Německa, Španělska, Francie a Itálie. Každý notář připojený k uvedenému prostoru tak bude moci pro účely výměny dokumentů ověřit elektronický podpis u předkládaného dokumentu (nezávisle na tom, jestli je jeho notářství členem Bartolus nebo ne). Ukázkový případ byl členskými notářstvími CNUE přijat kladně, přičemž byl zdůrazněn zejména zabezpečený charakter výměny dokumentů a možnost spolupracovat v reálném čase. Je třeba připomenout, že ukázkový případ respektuje výběr smluvních stran a platné národní právní úpravy. Notáři dnes mají možnost využívat evropského seznamu notářů pro vyhledání konkrétního notáře s příslušnými jazykovými znalostmi v zemi, kde se daná nemovitost nachází, a využívat přitom navíc možnost konzultace v rámci Evropské notářské sítě. Na GS CNUE v Tallinu byla promítnuta finální verze několikaminutového videa španělského notářství, které má sloužit externímu použití a které popisuje základní principy ukázkového případu a pracovní metody s cílem informovat o projektu CNUE především evropské instituce, a představit ukázkový případ, v němž konkrétně francouzský pár plánuje koupit dům na Costa Blanca od španělského páru. Jde tedy o ukázkový případ, jenž zejména umožní zjistit výhody nástroje pro ověřování podpisů, který spravuje mezinárodní nezisková organizace Bartolus, operativní v obou daných zemích. Co se týče pojmenování notářského projektu, pracovní skupina CNUE „Komunikace“ navrhla název „EUFIDES“, vůči němuž nebyly ze strany členských notářství vzneseny žádné námitky.
vořícího jejich jazykem. Notáři v mnoha zemích EU mají se systémem civil law, a především tam, kde je působení notáře při převodu nemovitostí obligatorního charakteru, dlouholetou zkušenost při poskytování právního poradenství v souvislosti s převodem vlastnictví. Kromě výše uvedených témat byly na programu dvoudenního jednání Generálního shromáždění CNUE také např. tyto otázky: otázka povinného, popř. nepovinného členství v profesních samosprávách (notářských komorách), prezentace nového webového portálu CNUE, otázky rozpočtu CNUE pro rok 2013 (návrh rozpočtu předložilo budoucí lucemburské předsednictví CNUE pro r. 2013), žádost Turecka o status pozorovatele v CNUE, rezoluce na podporu polského notářství, stěhování kanceláře CNUE v Bruselu na novou adresu. Součástí zasedání GS byla i zajímavá prezentace zástupců počítačové firmy, která spravuje elektronický systém Estonské notářské komory. Notářství je v Estonsku součástí státního elektronického systému a každý estonský notář má svoji čipovou kartu, zároveň každý občan má svůj čipový občanský průkaz. Notáři se tedy do systému přihlašují s pomocí těchto dvou nástrojů elektronické identifikace. Ing. Ivana Horáková
Jednání Generálního shromáždění CNUE v Tallinu.
Prezident CNUE, Dr. Tilman Götte
Prostřednictvím EUFIDES koncipovali tedy evropští notáři další nástroj ke zjednodušení přeshraniční koupě nemovitostí. Touto cestou při přeshraničním prodeji nemovitosti – spíše než osobním kontaktováním notáře působícího v členské zemi, kde se nemovitost nachází – mají evropští občané, jako prodávající a kupující, nyní možnost využít zintenzivněné spolupráce mezi různými notáři působícími v různých členských zemích CNUE, ale zabývajícími se stejnou záležitostí. S EUFIDES si evropští občané, konfrontovaní se zahraniční právní úpravou při koupi nemovitosti v zahraničí, mohou zvolit notáře ve své zemi původu howww.nkcr.cz
37
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
Německá nadace pro mezinárodní právní spolupráci společně s německým Ministerstvem spravedlnosti a Spolkovou notářskou komorou pořádá již dvanáct let hospitační program pro notáře, notářské kandidáty a notářské koncipienty z České republiky a dalších států.
Podívejte se pod ruce německých notářů
N
ěmecko je největší obchodní partner České republiky a není důvod pochybovat o tom, že to tak zůstane i v budoucnu. Nejenom obchod je důvodem, proč má německé Ministerstvo spravedlnosti zájem seznámit notáře z České republiky a ostatních států střední a východní Evropy se spolkovým právem a notářskou praxí. S pádem železné opony a celkově s postupující evropskou integrací notáři jak v České, tak Spolkové republice řeší záležitosti týkající se sňatků, rozvodů a dědictví mezi občany obou států. Prim v česko-německé notářské agendě pak hrají záležitosti týkající se obchodních společností zakládaných německými občany nebo podnikání německých obchodních společností na území České republiky. To jsou jistě hlavní důvody německé strany, proč již dvanáctým rokem pořádá v Bonnu hospitační program pro notáře, notářské kandidáty a notářské koncipienty z České republiky a dalších států. Hospitační program trvá bezmála tři týdny a je rozdělen na dvě části. Teoretický kurz, který probíhá v Bonnu a praktickou část, kdy se jednotliví účastníci seznamují s prací notářů přímo v notářských kancelářích. Teoretická část trvající jeden týden řeší především německé právní předpisy pro notářskou praxi, občanskoprávní a obchodní legislativu, součástí je i evropské právo. Cílem teoretické části je seznámení stážistů s možnými požadavky německých klientů v zahraničí a v neposlední řadě poskytnutí uceleného základu pro následující praktickou část hospitačního programu.
38
Jak už jsem zmínila, praktickou část hospitace vykonávají jednotliví účastníci samostatně v kancelářích po celém Německu. Já osobně jsem stáž absolvovala v kanceláři Dr. Wolfganga Otta a Prof. Dr. Bernda Wegmana v bavorském Ingolstadtu. Během celého týdne se díváte pod ruce „svého“ notáře. Absolvujete jeho jednání s klienty a seznámíte se s činností notáře a jeho pracovníků při pořizování notářských zápisů ve všech agendách. Dennodenně také máte možnost sledovat chod administrativních procesů kanceláře. Dostane se vám vysvětlení celé řady úskalí a samozřejmě vás notář zasvětí do detailů své práce. Na těchto jednotlivých příkladech lze nejlépe pochopit německý systém notářské praxe. Právě v důsledku nedávno přijatého nového českého občanského zákoníku, který má vstoupit v účinnost v lednu 2014, má hospitační program ještě jeden neocenitelný přínos. V německém právu totiž funguje řada institutů, které nový občanský zákoník přinese i do českého práva. Můžete tak na vlastní oči vidět jak například se závěťmi a dědickými smlouvami nakládá praxe. Organizační a obsahová stránka celého hospitačního programu byla na jedinečné úrovni, takže tři týdny byly vrchovatě naplněny nejen jednostrannými informacemi, ale i vzájemnými diskusemi. Je bezpochyby jasné, že mezinárodní agendy v práci českých notářů bude nadále přibývat. Podobné akce tak notářům výrazně usnadní a zkvalitní jejich práci a svým způsobem i mohou pomoci rozšířit jejich agendy. Mgr. Markéta Motlíková, notářská kandidátka Mgr. Jaroslava Homolky, notáře v Neratovicích www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
ZE Z ZE ZAHRANIČÍ A H RA AH R A NI N I ČÍ
Notářství v... á k s n i n e B a k i l b u p re Oficiální název státu: Beninská republika (République du Bénin) Počet obyvatel: 7 460 025 Hlavní město: Porto Novo, počet obyvatel 1 200 000 Podnebí: tropické podnebné pásmo Měna: CFA frank Inflace: 5,2 %
INSPIRACE PRO ČESKÉ NOTÁŘSTVÍ:
Přímé zápisy do obchodního rejstříku na základě elektronického přenosu dat a založení společnosti do 24 hodin Notáři jsou experty v oblasti nemovitostí: je stanovena obligatorní forma notářského zápisu při převodu nemovitostí, notáři provádějí před uzavřením smlouvy i různé formy předběžného šetření ohledně převáděných nemovitostí a minimalizují rizika transakce, notáři mají hluboké znalosti o trhu s nemovitostmi, které využívají při hledání vhodného smluvního partnera pro své klienty, notáři standardně zajišťují i správu nemovitostí. Deontologický kodex Specializace na notářské právo již po složení maturitní zkoušky
www.nkcr.cz
39
ZE ZAHRANIČÍ
DNE 29. 5. 2012 PROBĚHLO JEDNÁNÍ GENERÁLNÍ RADY UINL V MADRIDU. PŘI TÉTO PŘÍLEŽITOSTI DOŠLO I K SETKÁNÍ S PANEM GANIOU ADECHYM, VICEPREZIDENTEM UINL PRO AFRIKU, KTERÝ V KRÁTKÉ PŘESTÁVCE PŘED DALŠÍM JEDNÁNÍM POSKYTL ROZHOVOR JUDr. MARTINU FOUKALOVI, ČLENOVI RADY PŘEDSEDNICTVÍ A GENERÁLNÍ RADY UINL A Mgr. JANĚ VEČERNÍKOVÉ, ČLENCE GENERÁLNÍ RADY UINL.
r o v o rozh
Ad Notam 4/2012
Ganiou Adechy, viceprezident UINL pro Afriku, navštívil v minulosti již dvakrát své notářské kolegy v Praze, tentokrát proběhlo setkání s ním v Madridu.
Notářství
v Beninské republice Vážený pane viceprezidente, jsme velmi rádi, že Vám při této vzácné příležitosti na jednání Generální rady UINL v Madridu můžeme položit několik otázek o notářství ve Vaší zemi.
Čím se notáři v Beninu odlišují od notářů z jiných zemí afrického kontinentu?
Děkuji Vám za zájem o notářství v mé zemi, Vaše dotazy samozřejmě velmi rád zodpovím.
Kompetence ve frankofonní části Afriky máme v podstatě podobné, vzhledem k naší historii navazujeme na francouzskou tradici Code civil, v ostatních částech je to též podobné, v nějaké specifické části se odlišuje pouze Maroko.
Jaké mají notáři v Beninu základní kompetence?
Jaké požadavky musí splnit uchazeč o notářský úřad?
Výlučné kompetence máme již tradičně v oblasti dědického řízení. Dále máme kompetence v oblasti nemovitostí, zejména sepisu smluv o pronájmech staveb a nebytových prostor, dále kupních a darovacích smluv, závětí, manželských sm smluv a samozřejmě v obchodním právu – zakládaní společ společností, i změny stanov. Dále můžeme působit jako právní po poradci i mediátoři.
Jsou dvě základní cesty. Můžete studovat právnickou fakultu anebo se rovnou po maturitě specializovat na notářské právo, přičemž musíte absolvovat i praxi v konkrétní notářské kanceláři.
40
Na právnické fakultě obdržíte diplom nebo, pokud se specializujete rovnou na notářské právo, složíte profesní zkoušku, www.nkcr.cz
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
po jejímž úspěšném absolvování obdržíte tzv. Vyšší diplom notáře.
Směřoval jste k činnosti notáře již během studia na právnické fakultě?
Pro získání notářského úřadu je požadován minimální věk 25 let, samozřejmě bezúhonnost, kterou uchazeč dokládá výpisem z rejstříku trestů, resp. zprávou policie, a také je uchazeč povinen složit garanci ve výši 3 000 eur v případě, že by klientovi způsobil při výkonu činnosti notáře škodu.
Ano (smích). Když jsem byl univerzitním profesorem, pořád jsem k činnosti notáře inklinoval, a mám ji stále i po letech velmi rád.
Konkursy na notářské úřady probíhají prakticky každý rok, a složení zkoušky je velmi náročné. Většinou zhruba z patnácti přihlášených uchazečů jsou pouze dva až tři skutečně způsobilí činnost notáře vykonávat. Jakým způsobem jsou notáři v Beninu organizováni, popř. je členství v této organizaci povinné? Přijalo Vaše notářství Deontologický kodex? Podle zákona je členství v Komoře povinné, pro volbu do orgánů ve vedení Komory musí notář být již pět let ve funkci. Ano, Deontologický kodex samozřejmě máme. Platí jednak Deontologický kodex pro notáře v Beninu a pak jsme jako notářství vázáni Etickou a deontologickou chartou africké notářské sítě (tzv. RENOTAF, obdoba Evropské notářské sítě, pozn. autora), která slouží k usnadnění spolupráce mezi řadovými notáři z frankofonních zemí Afriky. Ve výše uvedené Chartě je kladen důraz na nestrannost, integritu, čestnost a nezávislost notářů, na striktní dodržování tarifů a zachovávání mlčenlivosti atd. Máte nějaké elektronické centrálně vedené rejstříky, např. Centrální evidenci závětí? Ano, máme rejstřík závětí, ale zejména jsme elektronicky propojeni s obchodním rejstříkem. Pokud založíme společnost, provedeme zápis společnosti elektronickým přenosem a rovnou zašleme zakladatelské dokumenty do Úřadu pro vyřizování formalit obchodních společností. Tímto způsobem dokážeme založit společnost a vyřídit veškeré formality s tím spojené do 24 hodin. To je velmi efektivní. Jakým způsobem provádí Komora kontroly činnosti notářů? Kontroly samozřejmě probíhají pravidelně. Platí celá řada předpisů, které je třeba dodržovat. Již zmíněný Deontologický kodex, stanovy, vnitřní jednací řád, notářský tarif. Požadavků, které každý notář musí splnit, je opravdu dost (smích).
Domnívám se, že bez toho by se tato práce ani nedala vykonávat. Pane viceprezidente, v této souvislosti si dovolím být ještě více osobní. Co považujete za nejdůležitější ve Vašem životě? Přátelství (smích). A proto se přátelím s Tebou (směje se a potřásá si rukou s panem JUDr. Martinem Foukalem). To je velmi milé (smích). Na závěr našeho rozhovoru by čtenáře našeho časopisu jistě zajímalo, čím se zabýváte ve volném čase, pokud Vám při Vašich povinnostech i členstvích v řadě orgánů v oblasti práva a samotného notářství nějaký zbývá? Mám velmi rád kulturu, umění, divadlo. Jsem členem několika kulturních spolků, a řadu jich podporuji. Ale je pravda, že spíše práce je mým koníčkem a naopak (smích). Pane viceprezidente, Váš časový rozvrh je bohužel neúprosný. Děkujeme Vám za to, že jste se nám věnoval, přejeme Vám příjemný den a budeme se těšit brzy na shledanou. Já Vám také děkuji a již nyní se těším na naše setkání při dalším zasedání Generální rady UINL na podzim v Alžíru. Text a foto: JUDr. Martin Foukal, prezident Notářské komory České republiky, notář v Praze a Mgr. Jana Večerníková, notářka v Praze, členka Generální rady UINL
Informace o Asociaci frankofonních notářství naleznete na adrese www.notariat-francophone.org Kdo je GANIOU ADECHY
Jinak, vzhledem k podobné škále kompetencí naší země i dalších afrických zemí, je připravován v rámci UINL projekt na kontroly prováděné kolegy z jiných zemí, konkrétně se jedná o spolupráci šestnácti frankofonních zemí. Pane viceprezidente, nemohu si, vzhledem k Vašim mnohým aktivitám, odpustit jednu osobní otázku. www.nkcr.cz
notář v Beninu čestný prezident Notářské komory v Beninu viceprezident UINL pro Afriku člen Generální rady UINL profesor soukromého práva na Fakultě právnických, ekonomických a politických studií Národní univerzity Beninu člen Asociace frankofonního notářství řství člen Organizace pro harmonizaci obchodního práva v Africe zpravodaj Světové banky
41
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
Setkání pracovní skupiny Hexagonály pro sdílení elektronických listin DNE 6. ČERVENCE 2012 SE V ZÁHŘEBU USKUTEČNILO PRVNÍ SETKÁNÍ PRACOVNÍ SKUPINY VYTVOŘENÉ NA BŘEZNOVÉM ZASEDÁNÍ PREZIDENTŮ HEXAGONÁLY V PRAZE. CÍLEM TÉTO SKUPINY VEDENÉ RAKOUSKÝM NOTÁŘEM ALEXANDREM WINKLEREM JE ZPRACOVAT MOŽNOSTI ELEKTRONICKÉ SPOLUPRÁCE NOTÁŘŮ PŘI PŘESHANIČNÍM PŘEVODU NEMOVITOSTÍ V ČLENSKÝCH ZEMÍCH HEXAGONÁLY.
Z
asedání, které se konalo v sídle Chorvatské notářské komory za účasti deseti zástupců z Rakouska, Chorvatska, Slovinska, Slovenska a České republiky, zahájil prezident Chorvatské notářské komory Ivan Maleković.
Hlavním bodem jednání pracovní skupiny byla analýza právních a technických předpokladů vyhotovení elektronických veřejných listin a jejich sdílení ve zúčasněných státech. Myšlenka mezinárodní elektronické komunikace mezi
notáři, která se zrodila v návaznosti na projekty spolupráce notářů při přeshraničním převodu nemovitostí, by se v budoucnosti mohla rozšířit i na další transakce. Rakouská delegace nastínila možnost řešení mezinárodního sdílení elektronických veřejných listin propojením národních informačních systémů elektronickými mosty. Toho by mělo být dosaženo vytvořením jednoho centrálního národního místa, které by se v každém státě staralo o přenos elektronicky podepsané listiny do zahraničí, a to ideálně bez zásahu do národní právní úpravy. Nutné je vedle základů právních řešit rovněž otázky národního formátu dat, označování elektronických dokumentů, jejich archivace a zabezpečení. Na dalším zasedání pracovní skupiny říjnu 2012 bude prezentováno fungování projektu mezinárodní elektronické spolupráce na jednoduchém případu z notářské praxe. JUDr. Daniela Machová, členka mezinárodní komise, notářská koncipientka JUDr. Heleny Divišové, notářky v Hradci Králové
Setkání českých a německých notářů ve Freibergu
V
e dnech 15. – 16. 6. 2012 se ve Freibergu uskutečnilo za účasti 43 notářů a notářských kandidátů v pořadí již 15. setkání českých, bavorských a saských notářů, jehož organizace letos připadla na Notářskou komoru Sasko. Již na úvod je třeba konstatovat, že naši saští kolegové měli při výběru místa konání opět mimořádně šťastnou ruku. Historické jádro tohoto bývalého hornického města společně se srdečným a přátelským prostředím, se kterým jsme se setkávali na každém kroku, vytvořily neopakovatelnou atmosféru. Mnohé z bohaté historie města jsme se dozvěděli již po příjezdu během krátké procházky jeho historickým jádrem. Freiberg získal svou proslulost, bohatství a slávu především díky nalezištím železa a stříbra, které se zde začaly těžit již
42
ve středověku. Němými svědky bývalého rozkvětu a prosperity jsou honosné patricijské domy na Horním náměstí a s nimi i celé středověké centrum města, které se jako zázrakem zachovalo neporušené až do dnešních dnů a přežilo i bombardování města během II. světové války. Večer byl věnován slavnostní večeři, v jejímž úvodu přednesl uvítací projev Dr. Joachim Püls za Notářskou komoru Sasko. Mimořádnou odezvu vzbudil Dr. Reiner Spanhel, notář v Kirchenlamitzu, který vystoupil s krátkou zdravicí přednesenou jak v němčině, tak v češtině, za což byl odměněn bouřlivým potleskem. Sobota již byla věnována odborné konferenci. Poklidnou atmosféru tohoto setkání bohužel narušila smutná zpráva
Ad Notam 4/2012
ZE ZAHRANIČÍ Notář v Německu tak před sepisem takové listiny lustrací v rejstříku prověřuje, zda žadatel je vůbec oprávněn takovou listinu zřídit. Lze očekávat, že podobný postup bude nutné v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku zvolit i u nás.
o úmrtí JUDr. Jiřího Kozelky, notáře v Plzni, který stál na počátku 90. let u zrodu těchto setkání a byl i jejich pravidelným účastníkem. Svými lingvistickými schopnostmi, odbornou erudicí, osobním šarmem i nezaměnitelným smyslem pro humor byl osobností, která se všem vryla nesmazatelně do paměti. Pro odbornou část byla jako téma vybrána úprava centrálního registru závětí. Tato volba byla zcela záměrná, neboť v Německu byla s účinností od 1. 1. 2012 zavedena centrální elektronická databáze všech pořízení pro případ smrti – Centrální registr závětí. Za českou stranu přednesli příspěvek JUDr. Jan Stránský a Mgr. Martin Říha, kteří poskytli základní informace a údaje ke srovnání s úpravou německou. Přednášku k německému Centrálnímu registru závětí přednesl Dr. Thomas Diehn, kterého lze bez nadsázky považovat za duchovního otce nově vzniklého registru a osobu nejpovolanější k tomuto tématu, neboť se jako jednatel Spolkové notářské komory podílel a podílí na realizaci tohoto velkorysého projektu. Rozdíly mezi českým a německým registrem plynou především z (do 1. 1. 2014 prozatím) rozdílného rozsahu pořízení pro případ smrti. Zatímco evidenci v Německu podléhají jak závěti, tak dědické smlouvy a další dědické tituly smluvního typu, v Česku jsou to zatím pouze závěti a listiny o správě dědictví. Z povahy evidovaných listin plyne i rozdíl v tom, pro jaké účely jsou tyto rejstříky využívány. Zatímco v Česku je lustraci možné provádět výhradně pro potřeby dědického řízení, němečtí notáři mohou vyhledávat listiny i za života pořizovatele. Důvod je zcela prozaický, smluvní dědické tituly vytvářejí pro smluvní strany, a z nich především pro budoucího zůstavitele závazek, který může být zrušen či modifikován pouze za součinnosti druhé smluvní strany. V tomto rozsahu je tak zůstavitel omezen ve své testovací volnosti, tedy v právu o svém majetku pořídit jiný dědický titul. www.nkcr.cz
To, co je pro oba rejstříky společné, je skutečnost, že oba vznikly z iniciativy notářských samospráv bez jakéhokoli finančního přispění či podpory státu. Jak uvedl při diskusi Dr. Püls, to nejobtížnější bylo prosadit tento projekt na politické úrovni, oč se německé notářství snažilo již od devadesátých let. Dr. Püls zdůraznil, že jedním z významných argumentů při politických jednáních byla možnost poukázat na již fungující registry závětí v okolních zemích a praktické zkušenosti s jejich provozem. Je potěšitelné, že i české notářství se v tomto smyslu jistou měrou spolupodílelo na podpoře tohoto projektu. Životaschopnost projektu centrálního registru závětí v Německu byla demonstrována na počtu dosud zaevidovaných listin. Za prvních pět měsíců bylo zaregistrováno více než 188 000 listin, což je počet, který překonal i odhady Spolkové notářské komory. Navíc před německým notářstvím stojí nelehký úkol, doplnit ve lhůtě 5 let do rejstříku údaje o již sepsaných listinách, jejichž celkový počet se odhaduje na více než 18 milionů. Odpoledne již bylo věnováno návštěvě středověkého freibergsdorfského hamru. První písemná zmínka o této technické památce pochází z počátku 17. století, ale podle odhadů vznikla mnohem dříve. Za pomoci vodního pohonu se zde zpracovávala vytěžená železná ruda, z níž se pak vyráběly nejrůznější pracovní nástroje pro hornictví či zemědělství. Mimořádnost freibergsdorfského hamru spočívá v tom, že se do dnešních dnů i přes své stáří zachoval v plně funkčním stavu, o čemž jsme se mohli sami přesvědčit. Setkání ve Freibergu bylo připraveno na vysoké odborné i společenské úrovni a velký dík zaslouží všichni, kdo se na jeho realizaci podíleli. Za českou stranu je třeba poděkovat především Mgr. Petru Wernerovi, který jako už po několikáté tlumočil jak odbornou, tak společenskou část programu. Tohoto nelehkého úkolu se opět zhostil s bravurou a skromností sobě vlastní. Setkání ve Freibergu je již bohužel minulostí, ale můžeme se těšit na příští rok, kdy se pořadatelství této akce po dvouleté přestávce vrací zpět na české území. Takže na brzkou shledanou v Ústí nad Labem! Mgr. Martin Říha, člen Mezinárodní komise, notářský kandidát JUDr. Ladislavy Říhové, notářky v Rokycanech
43
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
RUMUNSKO
– nové kompetence notářů a úvaha de lege ferenda nad rozvody OD ROKU 2011 MAJÍ NOTÁŘI A NOTÁŘSKÉ KOMORY V RUMUNSKU ROZŠÍŘENÉ PRAVOMOCI V OBLASTI MODIFIKACE SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ, ROZVODŮ A VYDÁVÁNÍ APOSTIL.
R
umunští notáři jako osoby vykonávající svobodné povolání ve státem svěřených pravomocech se etablovali ze státních notářů (první zmínky jsou ze 14. století). Stejně jako v bývalém Československu vykonávali během komunistického režimu v Rumunsku notářskou činnost státní notáři působící na soudech jako součást soudní moci. Zákonem č. 36/1995
44
o notářích a notářské činnosti byla upravena autonomní notářská samospráva, stát delegoval na notáře část svých pravomocí a zároveň došlo k zakotvení stěžejních zásad moderního notářství – zásady nestrannosti a nezávislosti notářů. Mezi činnosti rumunských notářů patřilo zejména vedení dědického řízení (v Rumunsku je ovšem značně formalizované, rumunští notáři vykonávají jen některé činnosti v některých stadiích dědického řízení, tato stadia jsou časově omezena a úkony místo notáře může provádět i samotný soud), sepisování veřejných listin, ověřování listin a podpisů a další činnosti uvedené v zákonných ustanoveních. www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK OD 1. 10. 2011 Od roku 2011 se tyto kompetence značně rozšířily, neboť vstoupil v účinnost nový občanský zákoník, který nahradil původní občanský zákoník z 19. století z dob Velké francouzské revoluce. Tento původní občanský zákoník během totalitního komunistického režimu ztratil většinu ustanovení týkajících se soukromého vlastnictví, v části majetkového režimu mezi manžely upravoval pouze zákonné majetkové společenství manželů bez možnosti jakékoli modifikace a nevyhovoval potřebám moderní společnosti. Po vstupu Rumunska do Evropské unie rumunští zákonodárci a politici zahájili spolupráci na souhrnné reformě občanského práva za účelem vytvoření jednotného a moderního civilního právního rámce, která vyústila v červenci 2009 přijetím nového občanského zákoníku odpovídajícímu zásadám a potřebám 21. století. Nový občanský zákoník č. 287/2009 nabyl účinnosti 1. 10. 2011.
ZJEDNODUŠENÉ OVĚŘENÍ Od ledna 2011 došlo k rozšíření pravomocí rumunských notářských komor přijetím zákona č. 202/2010, jež usnadňuje použití a účinnost listin ověřených nebo vydaných rumunskými notáři v zahraničí. Článek V. nově upravuje zjednodušený postup dle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin z 5. října roku 1961 (Haagské úmluvy). Mezi orgány, které mají od státu delegovánu pravomoc vydávat tzv. Apostilu, jsou kromě soudů nově oprávněny i notářské komory. V této části se rumunská právní úprava inspirovala Španělskem. Regionální notářské komory Rumunska provádí zjednodušené ověření notářské listiny, tj. opatří notářské listiny ověřovací doložkou (Apostilou) a otiskem razítka notářské komory. Příslušnou notářskou komorou je komora, v jejímž obvodu má sídlo notář, který notářskou listinu vydal nebo ověřil. Jestliže listina ověřená nebo vydaná rumunským notářem má být použita ve státě, ve kterém neplatí ani Haagská úmluva o Apostile, ani s tímto státem Rumunsko nesjednalo osvobození od ověřování ve dvoustranné mezinárodní smlouvě o právní pomoci, je nutné vyšší ověření listiny – tzv. superlegalizace. Přijetím zákona č. 202/2010 od 1. ledna 2011 tento proces též spadá do kompetence regionálních notářských komor, v jejichž obvodu příslušný notář veřejnou listinu vydal nebo ověřil. Konkrétní postup při vydávání vyššího ověření u notářských veřejných listin určuje zvláštní právní předpis.
REJSTŘÍK MANŽELSKÝCH SMLUV Nový občanský zákoník přináší zásadní změny pro notáře v oblasti rodinného práva, neboť nová právní úprava již představuje pluralitu manželských majetkových režimů a možnost úpravy vzájemných majetkových vztahů v manželské smlouvě, u níž je z důvodu vyšší právní jistoty zakotvena povinná forma notářského zápisu. www.nkcr.cz
ZE ZAHRANIČÍ
V souvislosti s novým občanským zákoníkem byl zřízen národní rejstřík manželských smluv, který vede, spravuje a provozuje Národní svaz notářů Rumunska. Nově byly vytvořeny tři další národní evidence: rejstřík dědictví a plných mocí, rejstřík darovacích smluv a rejstřík dlužníků. Tyto evidence jsou vedeny v elektronické podobě a spravuje je Národní svaz notářů Rumunska. Dále byly ministerstvem spravedlnosti v rámci procesu legislativních změn tzv. „Malou justiční reformou“ (zákonem č. 202/2010) zahájeny výrazné změny v oblasti procesního práva občanského i trestního, jejichž účelem byla především delegace některých činností na notáře a s tím související kladný efekt v podobě zamezení průtahů v soudních řízeních, odbřemenění soudů a podstatné snížení finančních nákladů soudních řízení.
NOTÁŘ A NESPORNÉ ROZVODY Zákon č. 202/2010 v ustanovení 38.1 zavádí možnost nesporného rozvodu před notářem. Pod podmínkou, že jsou manželé na rozvodu a majetkových otázkách souvisejících s rozvodem dohodnuti, je notář v místě uzavření manželství nebo posledního společného bydliště manželů oprávněn konstatovat zrušení manželství dohodou manželů, s tím, že následně notář vystavuje osvědčení o rozvodu. Postup nesporného rozvodu je stanoven v článku 38.2, kdy žádost o rozvod podávají oba manželé společně u příslušného notáře, kdy manželé mohou být zastoupeni na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele. Žádost o rozvod notář zaznamená a manželům začne běžet třicetidenní lhůta, během které mohou vzít svou žádost zpět. Po uplynutí této třicetidenní lhůty notář ověří, zda manželé na rozvodu stále trvají a dále ověří, zda tento projev vůle, tj. souhlas s rozvodem, je omylu prostý, byl učiněn svobodně, bez jakéhokoli nezákonného nátlaku a zda nedošlo k porušení zákona. Na tomto jednání již manželé musí být přítomni osobně. Pokud manželé na rozvodu trvají, vystaví notář potvrzení o rozvodu, ve kterém se neuvádí vina konkrétního manžela na rozpadu manželství. Jestliže se manželé nedohodnou na příjmení, které budou používat po rozvodu, notář žádost o rozvod zamítne a odkáže manžele, aby se s návrhem na rozvod manželství obrátili na soud. Vypořádání sporných práv a povinností je také vždy v kompetenci příslušného soudu. Proti zamítnutí rozhodnutí notáře o rozvodu manželství neexistuje žádný opravný prostředek. Manželé však mohou podat žádost o rozvod k příslušnému soudu, který rozhodne o ukončení manželství dohodou nebo jiným zákonným způsobem. V případě, že by notář postupoval nezákonně, tj. zamítl by žádost o rozvod manželství, odmítl by vystavit potvrzení o rozvodu manželství nebo by byl podjatý, má každý z manželů právo obrátit se na příslušný soud (ustanovení 38.4).
45
ZE ZAHRANIČÍ
Navazující novela zákona o rodině umožnila dále notáři od října roku 2011 rozvést manželství s nezletilými dětmi narozenými v manželství nebo adoptovaných nezletilých dětí, pokud se manželé dohodnou na vypořádání společného jmění manželů, úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu – jaké příjmení budou manželé a děti užívat, určení trvalého bydliště dětí po rozvodu, komu budou děti svěřeny do výchovy, stanovení vyživovací povinnosti a dohoda ohledně styku rodiče, kterému nebylo svěřeno dítě do výchovy. Praxe a čas prokázaly, že posílení pravomocí notářů přineslo kýžené výsledky, neboť veškeré tyto instituty jsou veřejností hojně využívány. S tím samozřejmě souvisí i další pozitivní dopady společenského i praktického charakteru této zásadní reformy justice. Od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2012 bylo notáři rozvedeno 3 700 manželství. Vycházíme-li ze statistik Eurostatu z roku 2009, v Rumunsku s počtem obyvatel 21 498 616 za celý rok proběhlo v celé zemi 32 341 rozvodů, což je přibližně stejné množství pro Českou republiku se zhruba polovičním počtem obyvatel. Za pět měsíců sledovaného období dle statistik (pokud by nedošlo k výrazným výkyvům) by v Rumunsku mělo dojít ke zhruba 13 500 rozvodům, z toho asi 27,5 % připadá na nesporné rozvody před notáři, a to je dle mého názoru vysoké procento. Jako velice pozitivní je hodnocena širokou veřejností i skutečnost, že notáři vyhotovují manželům veškeré související dohody týkající se rozdělení společného jmění manželů a jeho vypořádání, výkonu rodičovské zodpovědnosti po dobu po rozvodu, společné péče o nezletilé děti, vyživovací povinnosti apod. Notář tyto listiny vyhotovuje jako nestranný a nezávislý poradce, stojí mezi stranami, nikoli nad stranami (jako soudci) nebo na straně jednoho z manželů (v případě advokátů). Toto postavení notáře je nenahraditelné a požívá značné důvěry ze strany občanů, neboť poskytuje rozvádějícím se manželům komplexní služby. Osobně se domnívám, že za situace, kdy manželé jsou na rozvodu dohodnuti a jednají ve vzájemné shodě, je chybné vnímat rozvodové řízení jako klasické sporné řízení, kdy jednání před soudem pro rozvádějící se páry je pouze dalším stresujícím a zatěžujícím faktorem. Ze strany samotných soudců zaznívá, že nesporné rozvody jsou často pouze formálním řízením a je na zvážení, zda by stát neměl přenést odpovědnost za rozhodnutí se rozvést na samotné jedince – manžele, kteří v manželství nechtějí setrvávat místo formální snahy o pokračování v manželství, ke které soudci v rozvodovém řízení musí přistoupit.
46
Ad Notam 4/2012
NESPORNÉ ROZVODY PŘED NOTÁŘEM V ČESKÉ REPUBLICE – ÚVAHA DE LEGE FERENDA Podobný systém tzv. nesporných rozvodů, tj. rozvodů dle § 24a zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy se k návrhu na rozvod druhý manžel připojí a jsou splněny další podmínky, za účasti notáře by zcela jistě mohl být použit i v právním řádu České republiky. Níže nabízím následující argumenty pro to, aby tento systém nesporného rozvodu před notářem byl zakotven v České republice. Jsem přesvědčena, že svěřením agendy nesporných rozvodů by došlo ke zrychlení rozvodového řízení, zvýšení právní jistoty občanů a v neposlední řadě i snížení pracovního zatížení soudců od administrativně jednoduché agendy. Notáři již po reformě justice provedené ministrem JUDr. Pospíšilem zákonem č. 7/2009 Sb. prokázali, že proces celého dědického řízení byl zefektivněn a délka dědického řízení zkrácena. Notáři vykonávají svou činnost nestranně a nezávisle, při své činnosti nezvýhodňují žádného účastníka řízení a při svém rozhodování se řídí pouze právními předpisy. Jako soudní komisaři musí dbát, aby dohody v dědickém řízení byly spravedlivé a vyrovnané, uzavírány v souladu s dobrými mravy a zákonem. Notáři dále mají historickou zkušenost při vypořádání společného jmění manželů v dědictví a při sepisování předmanželských smluv a smluv o modifikace společného jmění manželů ve formě notářského zápisu, což může být kladně využito právě u nesporných rozvodů. V dědické agendě notářů se projevilo, že jako soudní komisaři obstáli i v roli „quasi mediátorů“, kdy se snaží nalézt společné řešení, společnou dohodu. Dědické řízení je velmi podobné řízení rozvodovému, stejně jako v rozvodovém řízení se řeší otázky jak majetkové, tak i záležitosti osobního života a rodinných vztahů, neobejde se se bez za léta nahromaděných emocí. Mám za to, že zkušenosti v dědickém řízení by mohly být dobrým odrazovým můstkem ve svěření dalších pravomocí notářům v oblasti nesporných rozvodů. Dalším argumentem v této diskusi je i existence Centrální evidence manželských smluv, možnost přístupu každého notáře do tohoto registru a zjištění existence uzavření smlouvy o modifikaci společného jmění manželů dle § 143a občanského zákoníku. U dědického řízení je notářům umožněn přístup do Centrální evidence obyvatel, což www.nkcr.cz
ZE ZAHRANIČÍ
Ad Notam 4/2012
může být využito právě pro rozvodová řízení pro ověření osobního stavu žadatelů. Také již zavedený postup soudního komisaře ve fázi, která následuje po právní moci konečného rozhodnutí v dědickém řízení je jen další výhodou, kterou notáři disponují a mohli by aplikovat i v rozvodovém řízení. Spolupráce s ostatními institucemi, jako například bankami či katastrální úřady při ohlašování změn zápisů vlastníků do katastru nemovitostí, nahlašování pravomocně skončených věcí soudu, zasílání pravomocně skončených usnesení datovými schránkami se zaručeným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, předávání skončených spisů soudům k archivaci, zavedená spolupráce s opatrovnickými soudy, vyřizování dotazů by právě mohla být využita i v rozvodovém řízení. Celý proces nesporného rozvodového řízení může mít samozřejmě podobný charakter jako v Rumunsku s tou úpravou, že by notáři nemohli manželství rozvést, dokud by nenabylo právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu (soud péče o nezletilé). Notář by na základě společné žádosti manželů o rozvod zaevidoval jejich žádost, přičemž by začala běžet třicetidenní lhůta. Během této lhůty by notář zjistil dohledáním v Centrální evidenci obyvatel, zda manželé mají nezletilých dětí narozených v manželství nebo adoptovaných nezletilých dětí. Dále by notář v Centrální evidenci manželských smluv prověřil, zda manželé neuzavřeli smlouvu o zúžení nebo rozšíření jejich společného jmění, případně jiné modifikace společného jmění. Po uplynutí této třicetidenní lhůty by notář ověřil, zda jsou splněny veškeré podmínky – zda manželství trvalo alespoň jeden rok, zda manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí, zda nemají nezletilých dětí narozených v manželství nebo adoptovaných nezletilých dětí, případně zda nabylo právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, zda manželé na rozvodu stále trvají a zda nedošlo k jakémukoli nezákonnému nátlaku či k porušení zákona. Jestliže oba manželé souhlasí s rozvodem a prohlásí, že nemají rozporů ohledně dohody v majetkových otázkách, notář by přistoupil k vypořádání jejich společného jmění dle návrhu manželů. Jestliže by manželé měli uzavřenu dohodu ohledně práv a povinností společného bydlení a případné vyžiwww.nkcr.cz
vovací povinnosti, notář by následně rozhodl o rozvodu manželství s tím, že by notář nezjišťoval příčiny rozvratu manželství. Notář by též na základě návrhů manželů rozhodl i o příjmení, které budou rozvádějící se manželé užívat v době po rozvodu. Pokud by notář v průběhu řízení zjistil, že manželé mají mezi sebou sporných práv a povinností a dohoda není možná, nebo že se manželé nedohodnou na příjmení či bydlení po rozvodu, odkázal by manžele, aby se s návrhem na rozvod manželství obrátili na příslušný soud. Proti rozhodnutí notáře o rozvodu či o jeho zamítnutí by existovala možnost podání odvolání ke krajskému, respektive obvodnímu soudu. V případě nezákonného postupu notáře či jeho podjatosti by se uplatnila stejná pravidla jako u dědického řízení. Notář by tedy provedl celé řízení a po nabytí právní moci usnesení, jímž by se řízení končilo, a po provedení následných povinných informativních úkonů ve vztahu k třetím subjektům by spis uložil k archivaci u soudu.
ZÁVĚREM Ze statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že v roce 2010 bylo rozvedeno 29 730 manželství, což je obdobné číslo jako v Rumunsku s tím, že z toho rozvedených manželství s nezletilými dětmi bylo 57,4 %. 1 Příznivý vývoj rozvodovosti byl zaznamenán v minulém roce, neboť došlo k poklesu rozvodovosti, úhrnná rozvodovost činila 46,2 %, bylo rozvedeno 28 100 manželství, z úhrnu rozvedených manželství bylo 56 % s nezletilými dětmi, přičemž před 20 lety tento podíl činil 72 %. 2 I když tento pokles je způsoben úpravou podmínek rozvodů v 90. letech (novela zákona o rodině provedená zákonem č. 91/1998 Sb.), dále rostoucím počtem dlouhotrvajících manželství, může být pokles rozvodů manželství s dětmi způsoben i obavou nesezdaných párů před komplikovaným rozvodem. Partnerské dvojice často preferují soužití bez právoplatně stvrzeného sňatku, protože rozchod je daleko jednodušší a rychlejší. Bohužel počet těchto soužití není statisticky sledován, proto nelze ani zjistit, kolik z nich končí rozchodem. Závěrem lze pouze zdůraznit význam, který by usnadnění rozvodového procesu mělo pro manžele a snížilo by nesnáze, které vyvolává dlouhotrvající rozvodové řízení v jejich každodenním životě. Praxe notářů jednoznačně prokazuje, že vysoké procento manželů před podáním návrhu na rozvod manželství ve smyslu ustanovení § 24a zákona č. 94/1963 Sb. (zákona o rodině), žádá notáře o sepis notářského zápisu o zúžení jejich společné-
47
ZE ZAHRANIČÍ
ho jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Odráží se zde snaha manželů upravit si vzájemné majetkové vztahy v období od podání návrhu na rozvod do konečného rozhodnutí soudu. V takové situaci řada manželských párů řeší tak zásadní otázky jako je změna bydliště, koupě nového bytu (případně i na úvěr), ochrana investic do výlučného majetku jednoho z manželů, závazky jednoho z manželů a třetí osoby, ochrana majetkových účastí na podnikání apod. Je škoda nevyužít potenciálu a zkušeností notářů k další úspoře finančních prostředků české justice, vyhovění společenské poptávky oproti násilnému autoritativnímu řešení v podobě soudního rozhodnutí. V dnešní moderní době, kdy řada párů žije v nesezdaném soužití, by bylo
Ad Notam 4/2012
jen přínosem, pokud by i manželé v České republice měli možnost zrychleného rozvodového řízení, který by zvýšil jejich právní jistotu, snížil jejich náklady a obtíže vyplývající z rozvodového řízení. Manželé by takto měli možnost obrátit se na notáře, kterému důvěřují, který by pro ně byl přístupnější, avšak stejně jako soudce nestranný a nezávislý. JUDr. Andrea Štěpánová, MBA, členka Mezinárodní komise, notářská kandidátka JUDr. Vladimíry Kostřicové, notářky v Brně
1 http://cslav.justice.cz 2 Český statistický úřad: http://www.czso.cz/
VŠEHRD – časopis českých právníků – online verze časopisu na http://casopis.vsehrd.cz
Časopis Spolku českých právníků Všehrd navazuje na historickou tradici apolitického vědeckého periodika. Je zaměřen na právní sektor a celou oblast práva soukromého i veřejného. Případní zájemci, kteří by v časopise rádi publikovali svůj článek, mohou příspěvek zaslat redakci na:
[email protected]
48
www.nkcr.cz
České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální čas Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České repu Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské ko České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální čas Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České repu Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské ko České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální čas Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České repu Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské ko České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální čas Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České repu Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské ko České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky
AD NOTAM Č A S O P I S
Č E S K É H O
ZH OD NU SOU DN Í RO m 3/20 11 Ad Nota NÍK
17. ROČ 1 22. ČERVNA 201
N O T Á Ř S T V Í
TÍ
HARMONOGRAM 2012 č. 1 vychází 22. 2. 2012 č. 2 vychází 24. 4. 2012 č. 3 vychází 20. 6. 2012 č. 4 vychází 23. 8. 2012 č. 5 vychází 20. 10. 2012 č. 6 vychází 20. 12. 2012
3 2011
AD NOTAM I S Č A S O P
H O Č E S K É
CENÍK INZERTNÍCH PLOCH IV. strana obálky II. a III. strana obálky 1/2 II. a III. strany obálky vnitřní celostrana vnitřní 1/2 strany
S T V Í N O T Á Ř
Z OBSAHU: Články
za škodu ovědnost notáře Petr Vojtek: Odp ké republiky u Čes v právním řád ktivně stru Kon Nesrovnal: Jiří Nekovář, Jiří souběhu k problematice
ceny jsou uvedeny v Kč bez DPH
Diskuse
inného dílu tce k výpočtu pov Jiří Bartoš: Krá pojmu dědic ých dědiců a k neopominuteln
Rozhovor
l lnosti Jiří Pospíši Ministr spraved
Aktuálně
vo é soukromé prá Konference Nov
Ze zahraničí
inárodní unie erální rady Mez Zasedání Gen ve Varšavě s notářství (UINL) ářství v Canne couzského not 107. kongres fran 1
www.nkc r.cz
AD_2_2011a
1 aass.indd x1
ZÁKLADNÍ INFORMACE vydavatel: Notářská komora České republiky periodicita: dvouměsíčník, náklad: 2 000 výtisků, formát: A4 (210 x 297) počet stran: průměrně 44+4 tisk: papír 115 g, celobarevně 4/4 CMYK, vazba V1 cílová skupina: notáři, ostatní právnické profese
7 PM 6/20/2011 3:49:2
60 000 48 000 24 000 38 000 19 000
MONITORING
Ad Notam 4/2012
Z mezinárodního tisku
aneb Novinky od zahraničních kolegů ARS NOTARIA 2/2012
vydávání výpisů z obchodního rejstříku. Našim přátelům a kolegům samozřejmě gratulujeme!
Notářské povolání je jedno z nejkrásnějších
NOTA BENE, KVĚTEN 2012
Redakční rada ARS NOTARIA splnila svůj slib o nové podobě časopisu hned v dalším čísle. Přináší mj. zajímavý rozhovor s panem prof. Doc. JUDr. Markem Šmidem, Ph.D., současným rektorem Trnavské univerzity, který mj. v rozhovoru uvádí: „Notářské povolání považuji za jedno z nejkrásnějších, které vnáší pořádek a jistotu do života lidí. Výkon kompletní dědické agendy notáři je velmi důležitou částí jejich činnosti, který obsahuje nejen právní, ale i morální, psychologické a lidské aspekty života.“
Ocenění Microsoft Industry Awards pro Notářskou komoru Slovenské republiky Dne 3. 5. 2012 ocenila společnost Microsoft nejlepší zákaznické řešení svých partnerů. Microsoft Industry Awards je cena, která se uděluje za řešení využívající inovativní technologie této společnosti. Ze všech subjektů přihlášených do soutěže si ocenění odnesl reprezentant NK SR za systém
50
Příklad hodný následování – Notářská banka (Notartreuhandbank AG) za dobu 15 let své existence založila již více než 430 000 účtů notářských úschov! V Rakousku byla v roce 1995 z iniciativy rakouské notářské komory s podporou Raiffeisen Zentralbank Österreich AG a UniCredit Bank Austria AG založena Notartreuhandbank AG, která vede účty notářských úschov pro všechny rakouské notáře. 15. výročí její existence bylo okamžikem pro bilancování nad dosavadní existencí tohoto mimořádného projektu. Čísla hovoří za vše: za 15 let bylo u této banky otevřeno více než 430 000 účtů notářských úschov (denně cca 160), v pracovní dny kolísá výše celkových příchozích a odchozích plateb mezi 50 a 200 miliony eur, a v posledních dvou letech neklesl roční objem úschov pod 900 milionů eur.
Rakouský notář je i daňovým poradcem Balíček legislativních změn přijatý před nedávnem v Rakousku se dotkl především daňové oblasti. www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
Z hlediska notářské praxe přinesl zcela nový systém zdanění prodávajícího včetně odpovědnosti notáře za správné vyměření a odvedení daně z převodu nemovitostí. Vzhledem k časové tísni a velkému spěchu, s nímž byly tyto změny přijaty, očekává dr. Ludwig Bittner, prezident Notářské komory pro Vídeň, Dolní Rakousy a Burgenland, další legislativní zásahy v této oblasti.
Rakouská notářská komora se ptá: „Jak se změní společnost, když všichni neustále stárnou?“ aneb veřejná diskuse k tématu stárnutí společnosti Rakouské notářství věnuje mimořádnou pozornost komunikaci a diskusi se širokou veřejností. Za tím účelem byla připravena v rámci projektu Notarion série setkání v sídle Rakouské notářské komory ve Vídni nad aktuálními společenskými tématy za účasti zástupců politiky, hospodářství, nevládních organizací a dalších zainteresovaných skupin. Byť tato veřejná diskuse bohužel žádný zázračný recept na problém stárnutí celé západní společnosti nepřinesla, stala se impulzem k přechodu od uvědomění si problému a jeho pojmenování k jeho aktivnímu řešení. Jak ukázal průběh prvního setkání a následná diskuse, zájem o takovouto komunikační platfomu je velký a další témata budou jistě brzy následovat.
WIENER ZEITUNG z 18. 5. 2012
Dědictví a kyberprostor Smrt se nezastaví ani před internetem, a přestože v této oblasti chybí jakákoli úprava, vyvstává otázka, co se v případě smrti stane s účty k e-mailu, elektronickému bankovnictví, sociálním sítím, vlastněnými doménami apod.? Zatímco nedávná doba považovala IT-technologie za doménu mladých lidí, pro které smrt a dědictví nepřestavuje žádné téma, podle současných průzkumů každý druhý člověk v západní Evropě starší 50 let používá pravidelně internet. Digitální pozůstalost se však neomezuje pouze na e-mail. V této podobě mohou existovat penězi ocenitelné majetkové hodnoty jako zůstatky na platebním portálu PayPal, nashromážděné body v bonusových programech leteckých společností nebo důležité obchodní kontakty. Osud těchto nul a jedniček stojí zatím mimo pozornost dědického práva.
www.nkcr.cz
MONITORING
HOSPODÁŘSTVÍ A PRÁVO VE VÝCHODNÍ EVROPĚ 5/2012
Elektronizace pozemkové knihy ve Slovinsku V roce 2011 byly ve Slovinsku dokončeny legislativní kroky k převodu pozemkové knihy do výhradně elektronické podoby. Veškerá řízení a spisy v knihovních věcech i sbírka listin jsou nadále vedeny pouze v elektronické podobě; totéž se týká i formy předkládaných návrhů. S elektronizací pozemkové knihy byla odstraněna místní příslušnost soudu podle polohy nemovitosti a nahrazena „obecnou místní příslušností“ určovanou informačním systémem, který přijatý návrh automatizovaně přiděluje tomu soudu, resp. vyššímu soudnímu úředníkovi, který je v daném okamžiku nejméně vytížený. Knihovní řízení zaznamenalo i další změny. Návrh může být podán jakoukoli osobou, pokud disponuje elektronickým podpisem a elektronickou schránkou, která je registrována v informačním systému. Ve lhůtě tří dnů po podání návrhu je navrhovatel povinen listiny uvedené v návrhu předat notáři, který je ve stejné lhůtě převede do elektronické formy a připojí k již podanému návrhu. Notář tak hraje významnou roli v knihovním řízení, neboť převádí listiny do elektronické podoby, připojené k návrhu, a zároveň je přijímá do své úschovy a vydává je až po pravomocném rozhodnutí o návrhu. Pokud není návrh podán v předepsané formě, soud ho jako neúplný bez dalšího odmítne. V případě, že není zaplacen soudní poplatek, platí, že návrh byl vzat zpět. Výjimky z elektronické formy se zachovaly v některých výjimečných případech, kdy je připuštěno podání návrhu osobně do protokolu u místně příslušného soudu. V těchto případech je dále možné podat i opravné prostředky v písemné podobě. Pokud není splněna některá z podmínek pro provedení zápisu do pozemkové knihy, soud ho bez dalšího zamítne s tím, že návrh může být opraven či doplněn v řízení o opravném prostředku – stížnosti. Soudní struktura soudů v knihovních věcech je pouze dvouinstanční. V první instanci jsou k rozhodnutí příslušné okresní soudy, u nichž o podaných návrzích rozhodují především vyšší soudní úředníci. O všech opravných prostředcích rozhoduje jediný soud, a to Vrchní zemský soud v Koperu. Koncentrací řízení o opravných prostředcích u jediného soudu bylo dosaženo sjednocení rozhodovací praxe v knihovních věcech. Dovolání k Nejvyššímu soudu v knihovních věcech přípustné není. Zpracovali: Mgr. Jana Večerníková, notářka v Praze a Mgr. Martin Říha, notářský kandidát a trvalý zástupce JUDr. Ladislavy Říhové, notářky v Rokycanech, členové Mezinárodní komise
51
ZPRÁVY Z NK ČR
Ad Notam 4/2012
NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu při vyhlašování a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),
KONKURZ na obsazení uvolněného notářského úřadu pro obvod Okresního soudu v Hradci Králové se sídlem v Hradci Králové. Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Apolinářská 12, nejpozději do 27. září 2012. Jednání před konkurzní komisí se bude konat v úterý 30. října 2012 a ve středu 31. října 2012 v době od 10.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Apolinářská 12. Přehled předpokladů pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu: 1) státní občanství České republiky, 2) plná způsobilost k právním úkonům, 3) vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva na vysoké škole v České republice, nebo pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, vzdělání získané v oborech práva na vysoké škole v zahraničí, anebo toto vzdělání uznané podle zvláštních právních předpisů; za toto vzdělání se považuje též vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců, 4) bezúhonnost, 5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe, 6) složení notářské zkoušky. Přehled praxí považovaných ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu za praxi notářskou: Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republiky započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory České republiky z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky. Přehled zkoušek považovaných ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu za zkoušku notářskou: Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnou zkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka. Podmínkou zařazení uchazeče do konkurzu je podání přihlášky a předložení těchto dokladů: 1) doklad o státním občanství,
52
www.nkcr.cz
ZPRÁVY Z NK ČR
Ad Notam 4/2012
2) 3) 4) 5) 6) 7)
prohlášení o plné způsobilosti k právním úkonům, výpis z evidence Rejstříku trestů s datem vydání ne starším tří měsíců, doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu, doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu), doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu), osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971, 8) doklad o zaplacení účastnického poplatku (kopie výpisu z účtu, kopie ústřižku poštovní poukázky, kopie příjmového dokladu Notářské komory České republiky). Podmínkou zařazení uchazeče – notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8). Podmínkou zařazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedených shora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu kandidátů příslušné notářské komory. Notářskou praxi dokládá potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamu notářských koncipientů a seznamu notářských kandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru. Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory České republiky u UniCredit Bank Czech Republik, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovní poukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Apolinářská 12. Notářská komora České republiky odešle účastníkům zařazeným do konkurzu nejpozději desátý den před jednáním konkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu. Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.
NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu při vyhlašování a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),
KONKURZ na obsazení uvolněného notářského úřadu pro obvod Okresního soudu v Třebíči se sídlem v Třebíči. Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Apolinářská 12, nejpozději do 3. září 2012. Jednání před konkurzní komisí se bude konat v úterý 2. října 2012 a ve středu 3. října 2012 v době od 10.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Apolinářská 12. Přehled předpokladů pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu: 1) státní občanství České republiky,
www.nkcr.cz
53
ZPRÁVY Z NK ČR
Ad Notam 4/2012
2) plná způsobilost k právním úkonům, 3) vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva na vysoké škole v České republice, nebo pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, vzdělání získané v oborech práva na vysoké škole v zahraničí, anebo toto vzdělání uznané podle zvláštních právních předpisů; za toto vzdělání se považuje též vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců, 4) bezúhonnost, 5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe, 6) složení notářské zkoušky. Přehled praxí považovaných ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu za praxi notářskou: Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republiky započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory České republiky z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky. Přehled zkoušek považovaných ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu za zkoušku notářskou: Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnou zkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka. Podmínkou zařazení uchazeče do konkurzu je podání přihlášky a předložení těchto dokladů: 1) doklad o státním občanství, 2) prohlášení o plné způsobilosti k právním úkonům, 3) výpis z evidence Rejstříku trestů s datem vydání ne starším tří měsíců, 4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu, 5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu), 6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu), 7) osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971, 8) doklad o zaplacení účastnického poplatku (kopie výpisu z účtu, kopie ústřižku poštovní poukázky, kopie příjmového dokladu Notářské komory České republiky). Podmínkou zařazení uchazeče – notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8). Podmínkou zařazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedených shora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu kandidátů příslušné notářské komory. Notářskou praxi dokládá potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamu notářských koncipientů a seznamu notářských kandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru. Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory České republiky u UniCredit Bank Czech Republik, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovní poukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Apolinářská 12. Notářská komora České republiky odešle účastníkům zařazeným do konkurzu nejpozději desátý den před jednáním konkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu. Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.
54
www.nkcr.cz
ZPRÁVY Z NK ČR
Ad Notam 4/2012
NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu při vyhlašování a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),
KONKURZ na obsazení uvolněného notářského úřadu pro obvod Obvodního soudu pro Prahu 8 se sídlem v Praze. Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Apolinářská 12, nejpozději do 14. září 2012. Jednání před konkurzní komisí se bude konat v pondělí 15. října 2012 a v úterý 16. října 2012 v době od 10.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Apolinářská 12. Přehled předpokladů pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu: 1) státní občanství České republiky, 2) plná způsobilost k právním úkonům, 3) vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva na vysoké škole v České republice, nebo pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, vzdělání získané v oborech práva na vysoké škole v zahraničí, anebo toto vzdělání uznané podle zvláštních právních předpisů; za toto vzdělání se považuje též vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců, 4) bezúhonnost, 5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe, 6) složení notářské zkoušky. Přehled praxí považovaných ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu za praxi notářskou: Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republiky započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory České republiky z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky. Přehled zkoušek považovaných ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu za zkoušku notářskou: Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnou zkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka. Podmínkou zařazení uchazeče do konkurzu je podání přihlášky a předložení těchto dokladů: 1) doklad o státním občanství, 2) prohlášení o plné způsobilosti k právním úkonům, www.nkcr.cz
55
ZPRÁVY Z NK ČR
Ad Notam 4/2012
3) 4) 5) 6) 7)
výpis z evidence Rejstříku trestů s datem vydání ne starším tří měsíců, doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu, doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu), doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu), osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971, 8) doklad o zaplacení účastnického poplatku (kopie výpisu z účtu, kopie ústřižku poštovní poukázky, kopie příjmového dokladu Notářské komory České republiky). Podmínkou zařazení uchazeče – notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8). Podmínkou zařazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedených shora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu kandidátů příslušné notářské komory. Notářskou praxi dokládá potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamu notářských koncipientů a seznamu notářských kandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru. Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory České republiky u UniCredit Bank Czech Republik, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovní poukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Apolinářská 12. Notářská komora České republiky odešle účastníkům zařazeným do konkurzu nejpozději desátý den před jednáním konkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu. Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.
NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu při vyhlašování a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),
KONKURZ na obsazení uvolněného notářského úřadu pro obvod Okresního soudu v Ústí nad Labem se sídlem v Ústí nad Labem. Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Apolinářská 12, nejpozději do 12. října 2012. Jednání před konkurzní komisí se bude konat v úterý 13. listopadu 2012 a ve středu 14. listopadu 2012 v době od 10.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Apolinářská 12. Přehled předpokladů pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu: 1) státní občanství České republiky,
56
www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
ZPRÁVY Z NK ČR
2) plná způsobilost k právním úkonům, 3) vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva na vysoké škole v České republice, nebo pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, vzdělání získané v oborech práva na vysoké škole v zahraničí, anebo toto vzdělání uznané podle zvláštních právních předpisů; za toto vzdělání se považuje též vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců, 4) bezúhonnost, 5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe, 6) složení notářské zkoušky. Přehled praxí považovaných ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu za praxi notářskou: Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republiky započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory České republiky z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky. Přehled zkoušek považovaných ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu za zkoušku notářskou: Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnou zkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka. Podmínkou zařazení uchazeče do konkurzu je podání přihlášky a předložení těchto dokladů: 1) doklad o státním občanství, 2) prohlášení o plné způsobilosti k právním úkonům, 3) výpis z evidence Rejstříku trestů s datem vydání ne starším tří měsíců, 4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu, 5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu), 6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu), 7) osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971, 8) doklad o zaplacení účastnického poplatku (kopie výpisu z účtu, kopie ústřižku poštovní poukázky, kopie příjmového dokladu Notářské komory České republiky). Podmínkou zařazení uchazeče – notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8). Podmínkou zařazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedených shora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu kandidátů příslušné notářské komory. Notářskou praxi dokládá potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamu notářských koncipientů a seznamu notářských kandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru. Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory České republiky u UniCredit Bank Czech Republik, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovní poukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Apolinářská 12. Notářská komora České republiky odešle účastníkům zařazeným do konkurzu nejpozději desátý den před jednáním konkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu. Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.
www.nkcr.cz
57
ZPRÁVY Z NK ČR
Ad Notam 4/2012
NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu při vyhlašování a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),
KONKURZ na obsazení uvolněného notářského úřadu pro obvod Okresního soudu Plzeň – město se sídlem v Plzni. Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Apolinářská 12, nejpozději do 26. října 2012. Jednání před konkurzní komisí se bude konat v úterý 27. listopadu 2012 a ve středu 28. listopadu 2012 v době od 10.00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Apolinářská 12. Přehled předpokladů pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu: 1) státní občanství České republiky, 2) plná způsobilost k právním úkonům, 3) vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva na vysoké škole v České republice, nebo pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, vzdělání získané v oborech práva na vysoké škole v zahraničí, anebo toto vzdělání uznané podle zvláštních právních předpisů; za toto vzdělání se považuje též vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců, 4) bezúhonnost, 5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe, 6) složení notářské zkoušky. Přehled praxí považovaných ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu za praxi notářskou: Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republiky započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance ministerstva spravedlnosti, který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory České republiky z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky. Přehled zkoušek považovaných ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu za zkoušku notářskou: Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnou zkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka. Podmínkou zařazení uchazeče do konkurzu je podání přihlášky a předložení těchto dokladů: 1) doklad o státním občanství,
58
www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
ZPRÁVY Z NK ČR
2) 3) 4) 5) 6) 7)
prohlášení o plné způsobilosti k právním úkonům, výpis z evidence Rejstříku trestů s datem vydání ne starším tří měsíců, doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu, doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu), doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu), osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971, 8) doklad o zaplacení účastnického poplatku (kopie výpisu z účtu, kopie ústřižku poštovní poukázky, kopie příjmového dokladu Notářské komory České republiky). Podmínkou zařazení uchazeče – notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladu uvedeného shora pod bodem 8). Podmínkou zařazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedených shora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu kandidátů příslušné notářské komory. Notářskou praxi dokládá potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamu notářských koncipientů a seznamu notářských kandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru. Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory České republiky u UniCredit Bank Czech Republik, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovní poukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Apolinářská 12. Notářská komora České republiky odešle účastníkům zařazeným do konkurzu nejpozději desátý den před jednáním konkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu. Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.
Složení slibu do rukou ministra spravedlnosti
D
ne 16. července 2012 složilo slib do rukou ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka, Ph.D., sedm notářských kandidátů: Mgr. Matěj Duben, Mgr. Anna Salajková, Mgr. Ing. Michal Jadrníček, JUDr. Pavla Šimková, Mgr. Klára Svobodová, Mgr. Roman Holubec a Mgr. Jiří Hron. Všem notářským kandidátům blahopřejeme a přejeme hodně pracovních úspěchů v jejich další činnosti. Redakce Ad Notam
www.nkcr.cz
59
STOJÍ ZA POZORNOST
PRÁVNÍ RÁDCE 7/2012: Hlavní změny v živnostenském zákoně Jaké hlavní změny přináší novela živnostenského zákona účinná od 30. června 2012? Darina Kovačíková – advokátka, Kocián Šolc Balaštík Advokát a „úschova“ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3077/2011 Michal Králík – předseda senátu Nejvyššího soudu
PRÁVNÍ ROZHLEDY 13-14/2012: JUDIKATURA – SOUDY ČR
60
Ad Notam 4/2012
Nejvyšší soud České republiky: Dědění podílu ve veřejné obchodní společnosti § 61 odst. 3, § 88 odst. 1, § 89, § 91 ObchZ Připouští-li společenská smlouva veřejné obchodní společnosti dědění podílu (a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci), vzniká právo na vyplacení vypořádacího podílu dědici, který se nepřihlásil o účast ve společnosti, nikoliv avšak dnem právní moci rozhodnutí o tom, kdo je dědicem bývalého společníka. Dědic má právo přihlásit se o účast ve veřejné obchodní společnosti v prekluzivní lhůtě jednoho měsíce. Jestliže je dědic využije, stane se společníkem veřejné obchodní společnosti a právo na vypořádací podíl mu nevznikne. Naproti tomu s marným uplynutím této lhůty je spojen vznik práva na vypořádací podíl. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 793/2011 Nejvyšší soud České republiky: Změna smlouvy uzavřené formou notářského zápisu. Odchýlení se od dohody o zúžení SJM § 40 odst. 2, § 143a odst. 1 ObčZ
www.nkcr.cz
STOJÍ ZA POZORNOST
Ad Notam 4/2012
1. Smlouva, která vyžaduje formu notářského zápisu, může být platně změněna smlouvou mající formu notářského zápisu, obdobně jako písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. 2. Od platné a účinné smlouvy o zúžení SJM se její účastníci nemohou odchýlit pouhým společným projevem vůle (např. pořídit si věc do společného jmění, ačkoli podle smlouvy o zúžení má taková věc patřit do výlučného vlastnictví jednoho z nich). Aby to bylo možné, museli by účastníci nejdříve uzavřít smlouvu o rozšíření (zúženého) SJM, která by takové nabytí umožnila. Rozdusek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3541/2009
PRÁVNÍ ROZHLEDY 12/2012: ČLÁNKY Mediace v právním prostředí JUDr. Martina Doležalová, Praha Patrick Van Leynseele, Brusel DISKUSE Opravdu potřebujeme samostatný zákon o nesporných řízeních? Mgr. Jiří Bartoš, Praha NAD NOVÝM OBČANSKÝM ZÁKONÍKEM
BULLETIN ADVOKACIE 6/2012: ČLÁNKY Postavení notáře při provádění přímých zápisů do obchodního rejstříku podle připravovaného rejstříkového zákona Martin Kavěna, LL.B., B.C.L.
SOUDNÍ ROZHLEDY 6/2012: ROZHODNUTÍ SOUDŮ ČR – ČÁST CIVILNÍ: 73. Vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel jeden z manželů, druhým manželem § 145 odst. 4 ObčZ K vymáhání pohledávky ze smlouvy uzavřené za trvání manželství jedním z manželů s třetí osobou je oprávněn pouze tento manžel. Okolnost, zda taková pohledávka tvoří součást společného jmění manželů, není rozhodná. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2012, sp.zn. 23 Cdo 218/2010. Rubiku zpracoval Mgr. Erik Mrzena, notář v Praze
Lex commissoria, pactum antichreticum etc. Ad libitum? (O zapovězených ujednáních v zástavních smlouvách dle nového občanského zákoníku) JUDr. Petr Tégl, Ph.D., Olomouc
PRÁVNÍ ROZHLEDY 11/2012: ČLÁNKY Některá specifika právní úpravy statutárního orgánu v nadnárodních společnostech Filip Záděra, Praha
www.nkcr.cz
61
STŘÍPKY Z HISTORIE
Ad Notam 4/2012
Střípky z historie 17.
Č
asopis Česká advokacie v roce 1923 přinesl na pokračování článek advokáta Eugena Löwyho Poznámky advokáta k osnově jednotného notářského řádu. Zatímco v prvé části se popisuje osnova, kterou vypracovalo ministerstvo spravedlnosti pod č. 46961/22, v jejích kladech, v pokračování autor uvádí, že „nemůže tajiti vážných pochyb svých o správnosti jiných podstatných ustanovení jejích“. Podle titulů dílčích částí článku se jednalo mimo jiné o problematiku vykonatelných notářských zápisů, zastupování mimo spory i ve sporech, affidavit, úschovu peněz a cenných papírů, ověřování listin advokáty apod. Löwyho polemika s osnovou jednotného notářského řádu je uzavřena připomínkou, že by měl být přijat i jednotný advokátní řád. Výhrady jsou pak obdobné těm, které jsou známy i z dnešních diskusí o rozsahu agend notářů a advokátů. Téma, jež se zdálo být v roce 1923 vysoce aktuální, nakonec nebylo v prvé republice uzavřeno, k unifikaci notářského ani advokátního řádu nedošlo. Dobový text je však dodnes v mnohém inspirativní.
•
Svatý Jan Nepomucký, který působil mimo jiné v roce 1369 jako veřejný notář v Praze, byl s největší pravděpodobností pokřtěn v kostele sv. Jakuba staršího v dnešním Nepomuku. Zatímco jeho rodný dům stál v místech, kde dnes stojí Dienzenhoferův kostel sv. Jana Nepomuckého, svatojakubský kostel byl tehdy nejbližším kostelem od Janova rodiště. Světcův otec byl pomuckým rychtářem, kostel sv. Jakuba stál nedaleko rychty tehdejší vsi Přesanice, která je dnes součástí Nepomuku. Kořeny tohoto kostela sahají do 12. století, z původního románského slohu byl goticky přestavěn ve 13. a 14. století. Zatímco poutní kostel sv. Jana Nepomuckého je běžně přístupný, prohlídka kostela sv. Jakuba je možná jen po domluvě. Doporučuji kontaktovat nepomucké Infocentrum či místního faráře.
•
Vlastním nákladem vydal v roce 1927 s pomocí knihtiskaře Leopolda Gansela v Trenčíně trenčínský notář Michal Slávik dvaadevadesátistránkový Vzorník pre verejných notárova na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Na publikaci, která posloužila zejména notářům praktikujícím v území slovenského, respektive uherského práva, upozornil záhy po jejím vydání časopis Právný obzor v rubrice Slovenská právnická bibliografia.
•
Otázkou, zda lze notáře odsoudit k pokutě za pokoutnictví ve smyslu nařízení ministeria práv č. 114/1857 ř. z., se zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 25. července 1899 č. 11.403 c. k. nejvyšší soud. Jednalo se o případ, kdy notář před
62
Kostel sv. Jakuba v Nepomuku.
nejmenovaným c. k. okresním soudem se sídlem zajisté v Předlitavsku „podle konaného šetření v době ne plných 11 měsíců ve 112 případech strany před řečeným soudem zastupoval, v čemž vzhledem ku sporé agendě tohoto soudu jasně lze seznati soustavnost zastupování a provozování jeho po živnostensku, zvláště ano jest notorické a notář přiznal, že za zastupování to od stran odměny přijímal.“ Notáře posléze k pokutě odsoudil soud prvé instance, ke stížnosti notáře rekursní soud v Gorici prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud naopak dospěl k závěru, že notář nemůže být pokoutníkem, protože je vždy oprávněným právním zástupcem, čímž nemůže být naplněna podmínka citovaného nařízení, podle něhož je pokoutníkem ten, kdo „nejsa oprávněným zástupcem právním“ bez oprávnění zastupuje stranu. V případech, kdy nebylo procesním předpisem pro sporné řízení předepsáno povinné zastoupení advokátem, mohli tak nadále notáři, jejichž doménou pro zastupování bylo jinak nesporné řízení, zastupovat i v řízení sporném. Příslušný judikát přinesl časopis Právník v ročníku 1899.
•
Jako koníčku se věnoval lišejníkům a mechům Karel Bayer, který byl v letech 1857-1903 notářem v Chotěboři. Jeho syn Edvin Bayer (1862-1927) se nepochybně držel otcova vzoru. Zprvu studoval práva na německé právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, po dvou ročnících jej však zlákaly mechy a lišejníky, vystudoval přírodní vědy na české filozofické fakultě a stal se správcem botanických sbírek Národního muzea. Druhý Bayerův syn Karel (1854-1930) vystudoval lékařství a byl chirurgem a primářem Nemocnice U milosrdných bratří v Praze. JUDr. PhDr. Stanislav Balík, soudce Ústavního soudu www.nkcr.cz
FEJETON
Ad Notam 4/2012
Listování D
isponuji všemi výtisky našeho notářského časopisu s názvem „Ad notam“. Včetně prvního zvláštního čísla z konce roku 1994.
trestního či správního, tedy práva veřejného. Naší základní doménou je právo občanské, tedy právo soukromé.
Bylo přáním nás notářů ze sedmdesátých a osmdesátých let, abychom se měli možnost identifikovat v podobě profesního periodika. Jaké komunikační prostředky mezi sebou do té doby notáři měli? Stýkali se jistě mezi sebou přátelsky, měli pravidelné schůzky ve vinárnách (např. pražští či středočeští notáři), ale komunikace mezi notářskou profesí jako celkem byla značně omezena. Ač nám to nyní možná připadá podivné, pro pořádek věci (pro ty mladší) podotýkám, že internet v té době neexistoval.
Když jsem nahlížel do prvního – přípravného – nultého čísla konce roku 1994, na jehož obalu byla uvedena mj. také jména prvních členů redakční rady, smutně jsem konstatoval, že jsem z nich v současné redakční radě zůstal již jen jediný. Dva ze sedmi tehdejších členů redakční rady zemřeli a oba – bohužel – v loňském roce. Jedná se o dr. Václava Koubu a dr. Jiříka Fleischera, dlouholeté prezidenty dvou klíčových regionálních notářských komor – pro hl. m. Prahu a v Brně.
V roce 1994, rok po vstupu českého notářství do nynějších kolejí, nebylo divu, že Notářská komora ČR považovala za významné vydávat notářské periodikum. V té době již uplynulo dlouhých 46 let, kdy naposledy notáři jako významná
Dr. Petr Bílek se po řadě let členství v redakční radě vzdal, určitě s ohledem na přetíženost funkcemi v notářské samosprávě. Důležité je, že doposud působí jako šéf významné komise pro vzdělávání.
Ad No tam 18 . ROČNÍK 1/2 01 2 22. ČERV NA 2012
SO U D N
Í RO ZH O
D N U TÍ
AD N
3 2012
OTAM
Č A S O P I S
Č E S K É H O
Z OBSA
N O T Á Ř S T V Í
H U:
Články Martin Še šina: Po říz nového občanské ení pro případ ho záko smrti po níku Soňa Gla dle zarová: Změna úč řízení př i dodate astníků dědickéh čném pr ojednání o dě dictví O notářsk é praxi Jan Bure š: Stručn ý průvod řízením ce dědick ým Rozhovor Mgr. Kar olína Pe ak Č
právnická profese se mohla nalézat v profesním časopise „České právo“. Proč se pod tak krásným poměrně obecným názvem skrývalo v názvu svého profesního časopisu právě české notářství, v té době rozmělněné na dvě základní notářské komory (pražskou a brněnskou), nevíme. Byl to však název stimulující. AD_1_2
012aa_
obalka. indd x1
Vźdyť co nás notáře dnes nejvíce zajímá, je osud českého práva. Pochopitelně nás natolik nezajímá osud práva www.nkcr.cz
Dlouholetý vedoucí redaktor dr. Svatopluk Procházka, notář v Praze, zásadním způsobem ovlivnil formování tváře našeho notářského časopisu. O dalším tehdejším členovi dr. Ondřeji Holubovi pojednával podrobně článek vydaný před rokem v souvislosti s ukončením jeho notářské činnosti. Tajemníkem a současně členem tehdejší redakční rady konečně byl doc. JUDr. Karel V. Malý, učitel Právnické fakulty UK. 6/20/201 2 1:26 :16
PM
63
FEJETON Zajímavé by bylo zjistit, proč tehdejší prezidium Notářské komory ČR zvolilo právě název časopisu „Ad Notam“. Ze slovníku cizích slov se dočteme, že slova „ad notam“ znamenají latinsky „na vědomí“. Nelze ovšem přehlédnout souvislost názvu s označením notářské profese jako takové. Slovo „nota“ lze přeložit jako „písmeno“, tedy základní nástroj, s nímž notáři pracují. Jak jsem již uvedl, celých dlouhých 46 let před startem časopisu „Ad notam“ čeští notáři své periodikum neměli. Pátral jsem v pražské univerzitní knihovně po podrobnějších stopách časopisu „České právo“, který vycházel v letech 1919 až 1948. Zjistil jsem, že v této knihovně disponují pouze výtisky do roku 1925 a pak výtisky z doby protektorátu a z posledních tří let vydávání časopisu po skončení války. Časopis České právo vycházel každý měsíc s výjimkou prázdnin, byl to tedy měsíčník a ročně vyšlo celkem 10 čísel. Měl však pouze 8 stran textu, což v porovnání se současným stavem je nepředstavitelné. Vydavatelem časopisu České právo byl Spolek notářů československých, později (v době protektorátu) Spolek notářů českomoravských. Vydavatele je nutno odlišovat od notářských komor. Ač se nám to možná zdá neuvěřitelné, v té době neexistovala centrální notářská komora, pouze jednotlivé regionální notářské komory, z nichž byly nejznámější Notářské komory v Praze a v Brně, z časopisu však plyne, že existovala i např. Notářská komora Králové – Hradecko – Chrudimská. V každém případě byly notářské komory podřízeny organizaci soudní. Centrální notářskou politiku ovšem vedl dobrovolný výše zmíněný spolek notářů (snad obdoba současného občanského sdružení), který také 31 let časopis České právo vydával. Velmi zajímavé je, že dlouhých 21 let, tj. od r. 1919 až do roku 1940, stál v čele redakční rady profesor katedry občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy prof. dr. Emil Svoboda. Profesor Svoboda, který žil v letech 1878 až 1947, byl zřejmě novorenesanční osobností, který pojímal právo jako záležitost podřízenou principům filozofickým a etickým. V nekrologu, který vyšel v jednom z posledních ještě povolených čísel našeho notářského časopisu v listopadu 1947, se uvádí, že prof. Svoboda byl zapálený masarykovec, pro něhož nebyl zákon strnulým pravidlem, drtící živé lidi, ani pružnou škrtící smyčkou, ale jemným nástrojem, který, veden citlivou rukou, upravuje poměry lidí podle řádu spravedlnosti a mravnosti. Dovoluji si dále z nekrologu ocitovat ještě následující odstavec, který podle mého názoru výstižně ilustruje situaci kolem našeho tehdejšího periodika i notářského stavu jako takového v předvečer dlouholeté likvidace svobodné podoby notářství. Cituji: „A takového upravovatele viděl profesor Svoboda především v notáři; proto tak přilnul k našemu po-
64
Ad Notam 4/2012
volání, zvláště když pozoroval, jak právo listinné a řízení nesporné i osvědčovací, tato preventivní péče a hygiena v životě soukromoprávním, je na univerzitě i jinak přehlíženo a zanedbáváno; vždyť absolvovaný právník leckdy ani neví, co je to notářství a k čemu jsou zde notáři! Proto také rád se postavil v čelo našeho časopisu, rád nám přednášel na našich měsíčních schůzkách, rád nám dodával články vlastní i práce ze svého semináře.“. Listování v číslech předchůdce našeho profesního časopisu Ad notam, které mám k dispozici, je poetické zejména v číslech vydaných v dvacátých letech. Čísla z období protektorátu, ale i poslední čísla z období po válce jsou již poznamenána nepříznivou politickou atmosférou. Předsedou poslední redakční rady byl známý pražský notář dr. František Janatka s kanceláří ve Spálené ulic, některým z nás jsou ještě povědomá i další jména členů tehdejší redakční rady dr. Richarda Bébra, dr. Miroslava Mikoláše či dr. Ladislava Svobody, což všichni byli tehdejší notářští kandidáti v Praze a pozdější notáři ještě v letech šedesátých či sedmdesátých. Ve dvacátých letech se náš měsíčník České právo zabýval řadou problémů, které jsou z dnešního pohledu odtažité. Uvedu jako příklad úvahu Ferdinanda Vojtíka z roku 1925 s názvem „Na uváženou“ s podtitulem „Několik slov k otázce jmenování žen notářem“. Na ukázku si dovolím z tohoto článku uvést několik krátkých citací: „Není pochyby o tom, že za daných okolností může i žena býti dobrým notářem, tak jako muž špatným. Je pouze na uváženou, i když se tato otázka vyřeší pro ženy kladně, bude-li to k dobru – ž e n á m s a m ý m.“. „Ku poměrům přímo groteskním může totiž dojíti, jestliže žena-notář se provdá. Nejen že v tomto případě obdrží jméno mužovo, ona jest podle § 92 obč. zák. povinna, následovati svého muže do jeho bydliště, které se určuje vůlí mužovou. Změna jména by měla v důsledku hotový chaos v administrativní agendě ženy – notáře.“. „A kdo ručí provdané ženě – notáři, že zůstane ušetřena rodiny? Jaký rozpor nastane tu pak mezi jejími povinnostmi jako matky a notáře! Či měl by pak zákon snad předepsati pro ženy-notáře celibát?“ Tyto humorné ukázky z článku vydaného v prvních letech vycházení našeho profesního časopisu považuji ovšem jen za odlehčení. Ukazují, jak zásadně se za krátkých pár desítek let změnil pohled na náš notářský stav. Běh času však nic nemění na podstatné skutečnosti, že Ad notam je v každém případě pokračováním Českého práva a že je to tak dobře. Postupujeme pouze dále v cestě, kterou nám předurčili naši předci. JUDr. Karel Wawerka, notář v Praze
www.nkcr.cz
Ad Notam 4/2012
TABLE OF CONTENTS ARTICLES Michael Sáblík: Notary and Act no. 253/2008 of the Legal Code _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3 Jiří Bartoš: More to legal disputes on right of heritage – recapitulation _ _ _ _ _ _ _16
CIZOJAZYČNÉ OBSAHY
Have a look under the hands of German notaries _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _38 Notary Offices in Benin _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _39 Interview with Gania Adechy, vice-president of UINL for Africa_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _40 Meeting of “Hexagonala” working team in order to share electronic documents _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Meeting of Czech and German notaries in Freiberg _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Romania – new competences of notaries and reflection de lege ferenda on divorces _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _44
ABOUT NOTARIAL PRACTICE Jan Bureš: Notary and formation of “s. r. o.” _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _22
MONITORING OF INTERNATIONAL PRESS _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _50
CASE LAW Possibility to contradict agreement on heritage settlement _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _26 Judicial decisions, briefly _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _31
INFORMATION UPDATE FROM NOTARY CHAMBER The commencement of the activities of newly named notary publics _ _ _ _ _ _ _ _ _52 Swearing before the Minister of Justice _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _59
INTERVIEW JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., Minister of Justice of the Czech republic _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _33
WORTHY OF ATTENTION _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _60
CURRENT EVENTS European network of notaries _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _35
EXCERPTS FROM HISTORY Stanislav Balík: Excerpts from History Part 17 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _62 FEATURE ARTICLE Karel Wawerka: Leafing through _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _63
FROM ABROAD CNUE General Assembly. Tallinn, 29th - 30th June 2012 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _36
INHALTSVERZEICHNIS ARTIKEL Michael Sáblík: Der Notar und das Gesetz Nr. 253/2008 Slg_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3 Jiří Bartoš: Noch zu den Streitigkeiten um das Erbrecht – Zusammenfassung _ _ _ _16 ZUR NOTARIELLEN PRAXIS Jan Bureš: Der Notar und die Gründung einer GmbH _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _22 JUDIKATUR Möglichkeit des Widerspruches gegen die Vereinbarung über die Auseinandersetzung der Erbschaft _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _26 Gerichtliche Entscheidungen in Kürze _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _31 GESPRÄCH JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., Justizminister der Tschechischen Republik _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _33 AKTUELL Europäisches Netz des Notariats _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _35
AUS DEM AUSLAND CNUE Versammlung. Tallinn, 29. – 30. 6. 2012 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _36 Schauen Sie unter die Händen von deutschen Notaren _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _38 Notariat in der Republik Benin _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _39 Gespräch mit Ganiou Adechy, Vizepräsident UINL für Afrika _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _40 Zusammentreffen der Arbeitsgruppe der Hexagonale für das Teilen von elektronischen Urkunden _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Zusammentreffen von tschechischen und deutschen Notaren in Freiberg _ _ _ _ _42 Rumänien – neue Zuständigkeiten der Notare und Überlegungen de lege ferenda über Ehescheidungen _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _44 MONITORING DER INTERNATIONALEN PRESSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _50 INFORMATIONEN AUS DER NOTARIATSKAMMER Amtsbeginn der neu bestellten Notarinnen _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _52 Vereidigung in den Händen des Justizministers _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _59 WISSENSWERTES_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _60 GESCHICHTSSPLITTER Stanislav Balík: Geschichtssplitter 17 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _62 FEUILLETON Karel Wawerka: Blättern _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _63
CONTENU ARTICLES Michael Sáblík: Le notaire et la loi n° 253/2008 du Journal _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3 Jiří Bartoš: Encore quelques mots sur les litiges relatifs au droit des successions – récapitulatif _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _16 PRATIQUE NOTARIALE Jan Bureš: Le notaire et la fondation d’une SARL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _22
E L‘ETRANGER l’Assemblée générale du CNUE. Tallinn, 29 et 30 juin 2012 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _36 Regarder sous les mains des notaires allemands _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _38 Le notariat en République du Bénin _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _39 Entretien avec Ganiou Adechy, Vice-président de l’UINL pour l’Afrique _ _ _ _ _ _ _40 Rencontre du groupe de travail de l’Hexagonale pour la transmission des actes électroniques_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Rencontre des notaires tchèques et allemands à Fribourg _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _42 Roumanie – les nouvelles compétences des notaires et le raisonnement de lege ferenda dans le cadre des divorces _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _44 REVUE DE PRESSE INTERNATIONALE_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _50
JURISPRUDENCE La possibilité de s’opposer à une convention portant sur le règlement d’une succession _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _26 Les décisions juridiques en bref _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _31
INFORMATIONS D’ACTUALITÉ DE LA CHAMBRE DES NOTAIRES Ouverture des activités des notaires nouvellement nommées _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _52 Présentation de serment devant le Ministre de la Justice _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _59
ENTRETIEN Maître JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., Ministre de la Justice de la République tchèque _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _33
MÉRITE VOTRE ATTENTION _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _60 FRAGMENTS DE L’HISTOIRE Stanislav Balík: Fragments de l’histoire 17 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _62
ACTUELLEMENT Le Réseau notarial européen _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _35
FEUILLETON Karel Wawerka: Listage _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _63
www.nkcr.cz
65
Jistota a profesionalita ověřená časem
Kooperativa – stabilní pojišťovna založená před více jak 20 lety jako první komerční pojišťovna v tehdejším Československu. Až čas ověřil, že naše sázka na pojištění byla dobrou volbou. Během uplynulých let jsme se stali jednou z nejvýznamnějších pojišťoven v České republice, která poskytuje kompletní portfolio pojistných produktů. Vedle speciálních produktů pro notáře: ɚç¹Æƹ¦äöȺ¹ç ö¦Æü
ā Vám tak můžeme nabídnout také pojištění Vašeho automobilu, života nebo majetku. Pojištění jsme schopni připravit přesně na míru Vašim potřebám, přičemž pojištění majetku – soukromého i pracovního – nabízíme členům notářské komory za zvýhodněné ceny. Zjistěte si víc o speciální nabídce produktů pro členy notářské komory na 841 105 105.
841 105 105 www.koop.cz
