NORMALIZAČNÍ A LEGISLATIVNÍ ZPRAVODAJ

2014

Výzkumný ústav maltovin Praha s.r.o. Centrum technické normalizace Na Cikánce 2, 153 00 PRAHA 5 - Radotín Tel: +420 257 810 797 FAX: +420 257 911 800 E-Mail: [email protected]

-----------------------------------------------------------------------------------

NORMALIZAČNÍ A LEGISLATIVNÍ ZPRAVODAJ 2014 / I – únor ----------------------------------------------------------------------------------A. A.1

Část normalizační Nové evropské normy na počátku roku 2014

Uvádíme normy a technické dokumenty, které byly v roce 2013 zpracovány v češtině a předány ÚNMZ. POZNÁMKA U vydaných norem je vždy v závorce uveden měsíc a rok zavedení v systému ČSN. Termín „Konsolidované znění“ znamená, že provedená změna normy je uvedena v textu původního znění normy, které se ruší a je nahrazeno formou nového konsolidovaného textu normy. Termín „Změna“ znamená, že k platnému znění normy je připojena formou dodatku k normě schválená změna, přičemž původní znění normy zůstává a mění se pouze části uvedené v novém dodatku.

Cement a hydraulická pojiva ČSN EN 197-1 ed.2 (72 2101)

ČSN EN 13282-1 (72 2488) ČSN EN 13282-3 (72 2488) ČSN EN 196-2

Cement – Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití (04/2012) - Vydáno jako konsolidované znění, kterým se od 1.7.2013 plně nahrazuje norma ČSN EN 197-1 z roku 2001 včetně všech změn; norma ČSN EN 197-4(vysokopecní cementy s nízkou počáteční pevností) z roku 2004; norma ČSN 72 2103 (cement síranovzdorný) z roku 2002. Hydraulická silniční pojiva - Část 1: Rychle tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva - Složení, specifikace a kritéria shody (08/2013) Hydraulická silniční pojiva - Část 3: Hodnocení shody (08/2013) Metody zkoušení cementu - Část 2: Chemický rozbor cementu (11/2013) – Konsolidované znění normy plně nahrazuje verzi normy ČSN EN 196-2 z roku 2005.

V příloze N1/I/2014 uvádíme aktualizovaný přehled platných ČSN norem (k 1.1.2014).

1

A.2

Cement a hydraulická pojiva

A.2.1 EN 197-1 Cementy pro obecné použití Technická komise CEN/TC 51 schválila v rámci oficiálního hlasování zahájení zpracování nové revize normy. Revize je plánována v řádném schvalování, tj. v roce 2014 předložení návrhu normy k technickému připomínkování a v roce 2015 předložení návrhu ke konečnému formálnímu hlasování. A.2.2 EN 197-2 Hodnocení shody Technická komise CEN/TC 51 schválila ve formálním hlasování návrh revidovaného znění normy EN 197-2 Cement – Část 2: Hodnocení shody. Revize zahrnuje především zavedení nové terminologie podle nařízení CPR. Revidované znění bude od července 2014 zapracováno do systému ČSN překladem konsolidovaného znění, které bude nahrazovat současné znění normy. A.2.3 EN 197-2 Cementy s velmi nízkým hydratačním teplem Pracovní skupina CEN/TC51/WG 6 projednala s konzultantem CEN a následně zpracovala návrh revidovaného znění normy zahrnující implementaci CPR. Tento návrh byl v září 2013 zalán Řídícímu centru CEN k rozeslání k formálnímu hlasování. Konečný rozeslaný návrh ale zcela neodpovídal v komisi projednanému návrhu (označení CE). Výsledkem formálního hlasování k revidovanému znění normy, hlasování bylo ukončeno v prosinci 2013, technická komise CEN/TC51 neschválila předložený návrh revidovaného znění této normy. Pracovní skupina WG6 zpracuje zaslané zamítavé připomínky a projedná je s Řídícím centrem CEN. A.2.4 Metody zkoušení cementu - Část 2: Chemický rozbor Zkušební norma ve svém revidovaném znění zahrnující alternativní rozbor cementu rentgenfluorescenční spektrometrií byla zavedena do systému ČSN v 11/2013 v konsolidovaném znění. A.3

Sádra

Technická komise CEN/TC 241 schválila revidované znění normy EN 13279-2 Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky – Část 2: Zkušební metody. Hlavní změny proti předchozí normě jsou především v aktualizaci citovaných dokumentů a úpravě textu. V příloze N2/I/2014 je uvedeno pracovní české znění ratifikované verze normy. Při zpracování konečného českého znění EN 13279-2:2014 uvítáme z Vaší strany případné připomínky k volbě a srozumitelnosti výrazů pro technický překlad, nikoliv k technickému obsahu dokumentu. Připomínky zasílejte nejpozději do 7. března 2014. A.4

Různé

A.4.1 Přehled obsahu příloh ke Zpravodajům vydaným v roce 2013 V příloze N3/I/2014 je uveden přehled obsahu příloh k normalizačním a legislativním zpravodajům vydaným v roce 2013. A.4.2 Aktuální informace věstníků Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví České republiky a Slovenské republiky Aktuální informace jsou předmětem příloh N4/I/2014 a N5/I/2014.

2

B. B.1

Část legislativní Stav monitorované legislativy ke dni 26. 02. 2014

V souhrnném provedení je obsahem přílohy L1/I/2014. B.2

Nařízení Komise č. 157/2014

V říjnu 2013 přijala Evropská Komise Nařízení č. 157/2014, o podmínkách týkajících se zpřístupnění prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce (viz příloha L2/I/2014). Tímto Nařízením se v článku 1 uvádí podmínky, které je nutno splnit v případě, že výrobce chce využít možnosti podle nařízení 305/2011 (CPR) čl. 7 poskytnout toto prohlášení o vlastnostech výrobku elektronickými prostředky, tj. v konkrétním případě prostřednictvím webových stránek. Toto Nařízení č. 157/2014 bylo vyhlášeno dne 21.2.2014 v Úředním věstníku Evropské unie. B.3

Definice ve věcném záměru zákona o odpadech – podklad pro pracovní skupinu

V příloze L3/I/2014 je uvedeno srovnání evropské právní úpravy (směrnice o odpadech, směrnice o skládkách odpadu), současného zákona o odpadech a původního návrhu věcného záměru zákona nového. B.4

Zákonný termín pro splnění informační povinnosti do systému CHES

Dne 6. března 2013 vyšla vyhláška č. 61/2013 Sb. s účinností od 15.3.2013, o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech za účelem poskytování informací při ohrožení života a zdraví. Rozsah poskytovaných informací je definován v příloze č. 1 vyhlášky, pokud jde o nebezpečné směsi, a v příloze č. 2 vyhlášky, pokud jde o detergenty. Lhůta pro splnění této informační povinnosti je nejdéle do 1.3.2014 (viz příloha L4/I/2014).

Na zpracování se podíleli: Část normalizace:

Část legislativa:

Ing. Lukáš Peřka Ing. Stanislava Rollová

Ing. Jan Gemrich Ing. Jiří Jungmann

Únor 2014

3

PŘÍLOHA N1/I/2014

Aktualizovaný přehled platných norem k 1.1.2014 Zpracovávaných evropskými technickými komisemi: - CEN/TC 51 Cement a stavební vápno; - CEN/TC 125 Zdivo /WG 2 Malty; - CEN/TC 303 Podlahové potěry; - CEN/TC 241 Sádra a výrobky ze sádry a doplněný souvisejícími platnými národními normami 1. Cement ČSN EN 197-1 ed.2 Cement - Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití Tato norma je evropskou harmonizovanou normou. Určuje složky, z kterých může být cement pro obecné použití vyráběn, složení druhů cementů pro obecné použití podle použitých složek v procentech hmotnosti jejich vzájemného poměru, pevnostní třídy cementů pro obecné použití, jejich značení a kritéria shody s předepsanými specifikacemi. Příloha ZA obsahuje ustanovení, která je u cementů pro obecné použití podle harmonizované evropské normy třeba splnit, aby pro ně bylo možno používat označení CE. Kromě sloučení dokumentů EN 197-1, EN 197-1/A1, EN 197-1/prA2, EN 197-1/A3, EN 197-4 a EN 197-4/prA1 do jedné normy spočívají hlavní změny proti EN 197-1:2000 v uvedení dodatkových požadavků na cementy pro obecné použití s nízkým hydratačním teplem a síranovzdorné cementy pro obecné použití. Tato norma nahrazuje od 1.7.2013: -

ČSN EN 197-1 (72 2101) z června 2001 včetně všech změn,

-

ČSN EN 197-4 (72 2101) z října 2004,

-

ČSN 72 2103 z července 2002.

Platnost normy: EN 197-1:2011 zavedena v ČSN EN 197-1 ed.2 (72 2101) v dubnu 2012 ČSN EN 197-2 Cement - Část 2: Hodnocení shody Tato evropská norma stanovuje postup pro hodnocení shody cementů s jejich normami výrobků včetně certifikace shody certifikačním orgánem. Norma zahrnuje technická pravidla pro řízení výroby výrobcem, včetně interních kontrolních zkoušek vzorků, a pro úkoly certifikačního orgánu. Uvádí rovněž pravidla pro činnosti, které je třeba dodržovat v případě neshody, postup pro certifikaci shody a požadavky na distribuční střediska. Platnost normy: EN 197-2 zavedena v ČSN EN 197-2 (72 2101) v červnu 2001 Poznámka: V roce 2013 bylo schváleno revidované znění normy. Hlavní změny jsou především v používání terminologie podle nařízením o stavebních výrobcích (EU) č. 305/2011. Zavedení konsolidovaného znění normy do systému ČSN lze očekávat v polovině roku 2014. ČSN EN 14647 Hlinitanový cement - Složení, specifikace a kritéria shody Tato norma je harmonizovanou evropskou normou pro speciální cement jehož průběh hydratace i vlastnosti jsou odlišné od cementů pro obecné použití. Hydratace spočívá na vzniku převážně hlinitanů vápenatých. Vývoj pevnosti v tlaku probíhá rychleji a zachování dlouhodobě trvalé pevnosti je podmíněno řadou okolností, zejména pak přípravou a zpracováním hlinitanového betonu, teplotou a vlhkostí. Dosahování vysokých pevností hlinitanového cementu a betonu v krátkém časovém období jej předurčuje pro stavební práce, kde mohou být tyto vlastnosti využity při zachování požadovaných podmínek hydratace. Obsáhlá informativní příloha A obsahuje pokyny pro používání hlinitanového cementu v betonu a maltě. Platnost normy: EN 14647 zavedena v ČSN EN 14647 (72 2103) v květnu 2006

1

ČSN EN 14216 Cement - Složení, specifikace a kritéria shody speciálních cementů s velmi nízkým hydratačním teplem Tato norma je evropskou harmonizovanou normou. Určuje definice speciálních cementů s velmi nízkým hydratačním teplem do 220 J/g po 7 dnech při stanovení podle ČSN EN 196-8 nebo po 41 hodinách při stanovení podle ČSN EN 196-9. Týká se cementů vysokopecních VLH III, pucolánových VLH IV a směsných VLH V jedné pevnostní třídy 22-5. Určuje rovněž vlastnosti, které musí výrobce cementů dodržovat. Uvádí značení a označování cementů i obecné postupy pro hodnocení shody. V příloze ZA uvádí postupy a požadavky, které musí být splněny pro možnost připojení označení CE. Platnost normy: EN 14216 zavedena v ČSN EN 14216 (72 2107) v říjnu 2004 ČSN EN 413-1 Cement pro zdění - Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody Tato norma je evropskou harmonizovanou normou. Tato norma určuje definice druhů cementů pro zdění a základní požadavky na jejich vlastnosti. Určuje rovněž vlastnosti, které musí výrobce cementu pro zdění deklarovat a dodržovat. Uvádí značení a označování cementů pro zdění a obecné postupy pro hodnocení shody. V příloze ZA uvádí postupy a požadavky, které musí být splněny pro možnost připojení označení CE. Platnost normy: EN 413-1 zavedena v ČSN EN 413-1 (72 2102) v září 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 413-2 Cement pro zdění - Část 2: Zkušební metody Norma určuje zkušební metody pro stanovení tuhnutí cementu pro zdění, přípravu normalizované malty a její konzistence, retence vody a obsahu vzduchu. V předmluvě normy jsou uvedeny hlavní rozdíly mezí původním a revidovaným zněním. Platnost normy: EN 413-2 zavedena v ČSN EN 413-2 (72 2102) v leden 2006 ČSN 72 2105 Cement - Pokyny pro uplatňování požadavků na hodnocení shody Tato norma souvisí úzce s ČSN EN 197-2 Cement - Část 2: Hodnocení shody. Je českým překladem technické zprávy CEN (CR 14245), která byla zpracována technickou komisí CEN/TC 51 jako výklad k uplatňování požadavků na hodnocení shody pro orientaci certifikačních orgánů i výrobců a distributorů cementu. Záměrem technické zprávy je zamezit případným nedorozuměním při provádění hodnocení shody. Platnost normy: ČSN 72 2105 zavedena v červenci 2002 ČSN EN 196-1 Metody zkoušení cementu - Část 1: Stanovení pevnosti Tato norma určuje zkušební postupy pro stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku na zkušebních tělesech z malty předepsaného složení, obsahující normalizovaný písek CEN. Předepisuje rovněž postupy pro posouzení normalizovaných písků CEN různého původu a vhodnosti dvou druhů alternativních zhutňovacích zařízení. Platnost normy: EN 196-1 zavedena v ČSN EN 196-1 (72 2100) v říjnu 2005 ČSN EN 196-2 Metody zkoušení cementu - Část 2: Chemický rozbor cementu Tato evropská norma stanovuje metody pro chemický rozbor cementu. Norma nahrazuje ČSN EN 196-2 z října 2005 Norma uvádí referenční metody a pro jisté případy alternativní metodu, která může být považována za ekvivalentní. V případě sporu se použije jen metoda referenční. Alternativní metoda rozboru cementu použitím rentgenfluorescenční spektrometrie (XRF) je popsána pro stanovení SiO2, Al2O3, Fe2O3, CaO, MgO, SO3, K2O, Na2O, TiO2, P2O5, Mn2O3, SrO, Cl a Br. Pokud je metoda správně kalibrována podle zavedených postupů a referenčních materiálů, je to metoda rovnocenná referenční metodě, ale není dosud ověřena pro prokázání shody nebo pro případy sporů. Metoda může být použita i na další prvky, pokud se provede odpovídající kalibrace. Tato metoda je založena na měření vzorku ve formě vytavené perly a analytické validaci použitím certifikovaných referenčních materiálů a kritérií přesnosti a správnosti. Metoda založená na měření

2

lisovaných tablet nevyžíhaného vzorku může být také použita za předpokladu, že jsou dodržena stejná kritéria. Platnost normy: EN 196-2 zavedena v ČSN EN 196-2 (72 2100) v listopadu 2013 (konsolidované znění) ČSN EN 196-3+A1 Metody zkoušení cementu - Část 3: Stanovení dob tuhnutí a objemové stálosti Tato norma určuje zkušební zařízení a zkušební postupy pro stanovení dob tuhnutí s použitím Vicatova přístroje a objemové stálosti pomocí Le Chatelierovy objímky na cementové kaši normální konzistence. Změna A1 se týká alternativní metody pro zkoušení doby tuhnutí pomalu tuhnoucích cementů. Platnost normy: EN 196-3+A1 zavedena v ČSN EN 196-3+A1 (72 2100) v červenci 2009 (konsolidované znění) ČSN P CEN/TR 196-4 Metody zkoušení cementu - Část 4: Kvantitativní stanovení hlavních složek Tato evropská technická zpráva uvádí postupy pro kvantitativní stanovení obsahu složek v cementech odpovídajících EN 197-1. Platnost normy: CEN/TR 196-4 zavedena v ČSN P CEN/TR 196-4 (72 2100) v květnu 2008 ČSN EN 196-5 Metody zkoušení cementu - Část 5: Zkoušení pucolanity pucolánových cementů Tato norma určuje chemikálie, zkušební zařízení a zkušební postupy pro stanovení koncentrace oxidu vápenatého a koncentrace hydroxylových iontů. Jejich hodnoty umožňují posoudit pucolanitu pucolánového cementu pomocí základní mezní křivky v diagramu. Platnost normy: EN 196-5 zavedena v ČSN EN 196-5 (72 2100) v červenci 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 196-6 Metody zkoušení cementu - Část 6: Stanovení jemnosti mletí Tato norma uvádí dvě metody pro stanovení jemnosti mletí cementu. Prosévací metoda slouží pouze ke stanovení hrubých částic cementu. Tato metoda je vhodná především pro kontrolu řízení a výroby. Permeabilní metodou (Blaine) se měří měrný povrch (povrch vztažený na hmotnost) v porovnání s povrchem kalibračního materiálu. Stanovení měrného povrchu slouží především ke kontrole rovnoměrnosti mlecího procesu v závodě. Platnost normy: EN 196-6 zavedena v ČSN EN 196-6 (72 2100) v červnu 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 196-7 Metody zkoušení cementu - Část 7: Postupy pro odběr a úpravu vzorků cementu Předmětem této sedmé části normy jsou pouze taková zařízení, postupy a stanovení, která jsou vhodná pro odběr vzorků cementu k zajištění representativních vzorků v definovaných podmínkách pro zkoušky jakosti cementu před, v průběhu a po jeho expedici. Postup při provádění normalizovaných odběrů a úpravy vzorků je podrobně popsán. Touto normou se nahrazuje verze normy ze srpna 1993. Platnost normy: EN 196-7 zavedena v ČSN EN 196-7 (72 2100) v květnu 2008 ČSN EN 196-8 Metody zkoušení cementu - Část 8: Stanovení hydratačního tepla - Rozpouštěcí metoda Tato norma určuje metodu pro stanovení hydratačního tepla cementů v rozpouštěcím kalorimetru. Popisuje postup zkoušení, použitý přístroj a způsob výpočtu hydratačního tepla. Platnost normy: EN 196-8 zavedena v ČSN EN 196-8 (72 2100) v srpnu 2010 (konsolidované znění)

3

ČSN EN 196-9 Metody zkoušení cementu - Část 9: Stanovení hydratačního tepla - Semiadiabatická metoda Tato norma určuje metodu pro stanovení hydratačního tepla cementů při použití semiadiabatického kalorimetru. Popisuje postup zkoušení, použitý přístroj a způsob výpočtu hydratačního tepla. Platnost normy: EN 196-9 zavedena v ČSN EN 196-9 (72 2100) v srpnu 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 196-10 Metody zkoušení cementu - Část 10: Stanovení obsahu ve vodě rozpustného chrómu (Cr6+) v cementu 6+ Tato norma určuje metodu pro stanovení obsahu ve vodě rozpustného chrómu (Cr ) v cementu". 6+ Obsahuje referenční metodu stanovení obsahu Cr v cementech i v přípravcích, obsahujících cement, a dvě další metody, doporučené jako alternativní pro interní kontrolní zkoušky v závodě. Zahrnuje rovněž postup pro hodnocení shody cementu s požadavkem Směrnice 2003/53/EC a pokyn 6+ pro fotometrické stanovení redukční kapacity chrómu Cr . Platnost normy: EN 196-10 zavedena v ČSN EN 196-10 (72 2100) v prosinci 2006 ČSN 72 2113 Stanovení měrné hmotnosti cementu Tato norma platí pro stanovení měrné hmotnosti cementu. Měrná hmotnost cementu se stanovuje 3 -3 jako hmotnost 1 cm cementu a vyjadřuje se v g.cm . Rozhodčí metodou je stanovení měrné hmotnosti pyknometricky. Platnost normy: ČSN 72 2113 zavedena v únoru 1989 Změny normy: - Změna 1 (duben 1993) aktualizuje normativní odkazy. TNI CEN/TR 15697 Cement - Zkoušení síranovzdornosti - Současný stav Tato technická zpráva CEN/TR informuje o současném stavu mezinárodního výzkumu v oblasti zkoušení / posuzování síranovzdorných vlastností cementů a příbuzných pojiv. Platnost: CEN/TR 15697 zavedena v TNI CEN/TR 15697 (72 2115) v květnu 2009 TNI CEN/TR 16142 Cement – Studie charakteristik vyluhovatelnosti ze ztvrdlého betonu pro použití v přírodním prostředí Na základě iniciativy technické komise CEN/TC 51 (Cement a stavební vápna) a CEN/TC 104 (Beton a související výrobky) byla svolána společná pracovní skupina, jejíž náplní bylo pokračovat ve výzkumné práci prováděné v rámci výzkumného programu ES, který má za cíl stanovení účinků betonu na přírodní prostředí (jsou-li nějaké) a možné účinky cementových materiálů na kvalitu pitné vody. Tento dokument vede ke zkušební metodě pro charakterizaci vyluhovatelnosti ze ztvrdlého betonu pro použití v přírodním prostředí. Platnost: CEN/TR 16142 zavedena v TNI CEN/TR 16142 (72 2114) v říjnu 2011

2. Hydraulická pojiva ČSN EN 15368+A1 Hydraulické stavební pojivo pro nekonstrukční použití - Definice, specifikace a kritéria shody Tato evropská norma se vztahuje na hydraulické stavební pojivo pro nekonstrukční použití ve stavebnictví a používá se pro přípravu malt pro zdění, malt pro vnitřní a vnější omítání a pro výrobu jiných nenosných stavebních výrobků. Norma určuje definice a složení hydraulického stavebního pojiva pro nekonstrukční použití (HB). Dále specifikuje požadavky na fyzikální, mechanické a chemické vlastnosti a definuje třídy pevností. EN 15368 stanovuje rovněž kritéria shody a související postupy. Jsou rovněž uvedeny nezbytné požadavky na trvanlivost.

4

Platnost normy: EN 15368+A1 zavedena v ČSN EN 15368+A1 (72 2487) v listopadu 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 15743 Struskosíranový cement – Složení, specifikace a kritéria shody Tato evropská norma definuje a určuje specifikace pro struskosíranový cement a pro jeho složky. Definice struskosíranového cementu zahrnuje poměry složek, jejichž kombinací je možno získat výrobky podle této normy. Definice zahrnuje rovněž požadavky na složky, které musí být splněny, a na mechanické, fyzikální a chemické vlastnosti, včetně požadavku na hydratační teplo. Tato norma rovněž určuje kritéria shody a postupy pro jejich stanovení. Platnost normy: EN 15743:2010 zavedena v ČSN EN 15743 (72 2120) v červenci 2010 ČSN EN 13282-1 Hydraulická silniční pojiva - Část 1: Rychle tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva Složení, specifikace a kritéria shody Tato evropská norma definuje a určuje specifikace pro rychle tvrdnoucí silniční pojiva průmyslově vyráběná a dodávaná hotová k zemním pracím a úpravě materiálů pro podkladní a ochranné vrstvy pozemních staveb, vozovek, železničních tratí, letištních ploch a dalších typů infrastruktury. Norma předepisuje požadavky na mechanické, fyzikální a chemické vlastnosti a třídění těchto pojiv podle jejich pevnosti v tlaku po 7 a 28 dnech. Rovněž určuje pro výrobce kritéria shody a postupy pro jejich stanovení. Platnost normy: EN 13282-1:2013 zavedena v ČSN EN 13282-1 (72 2488) v srpnu 2013 ČSN EN 13282-3 Hydraulická silniční pojiva - Část 3: Hodnocení shody Tato evropská norma stanovuje postup pro hodnocení shody hydraulických silničních pojiv s jejich normami výrobků EN 13282-1 a prEN 13282-2. Norma zahrnuje technická pravidla pro řízení výroby výrobcem, včetně interních kontrolních zkoušek vzorků. Uvádí rovněž pravidla pro činnosti, které je třeba dodržovat v případě neshody. Platnost normy: EN 13282-3:2013 zavedena v ČSN EN 13282-3 (72 2488) v srpnu 2013

3. Vápno ČSN EN 459-1 ed.2 Stavební vápno - Část 1: Definice, specifikace a kritéria shody Tato norma je evropskou harmonizovanou normou. Určuje definice jednotlivých druhů stavebních vápen a požadavky na jejich chemické a fyzikální vlastnosti. Uvádí označení pro jednotlivé druhy vápen a požadovaná kritéria shody s předepsanými specifikacemi. Příloha ZA obsahuje ustanovení, která je u stavebních vápen podle harmonizované evropské normy třeba splnit, aby pro ně bylo možno používat označení CE. Platnost normy: EN 459-1:2010 zavedena v ČSN EN 459-1 ed. 2 (72 2201) v březnu 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 459-2 Stavební vápno - Část 2: Zkušební metody Tato norma je evropskou podpůrnou normou. Popisuje zkušební postupy pro chemické a fyzikální vlastnosti všech stavebních vápen uvedených v evropské harmonizované normě výrobku ČSN EN 459-1. Platnost normy: EN 459-2:2010 zavedena v ČSN EN 459-2 (72 2201) v březnu 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 459-3 Stavební vápno - Část 3: Hodnocení shody Tato norma je evropskou podpůrnou normou. Stanovuje postup pro hodnocení shody stavebních vápen s jejich harmonizovanou evropskou normou výrobku ČSN EN 459-1 a pro certifikaci shody certifikačním orgánem. Platnost normy:

5

EN 459-3:2011 zavedena v ČSN EN 459-3 (72 2201) v říjnu 2011 ČSN EN 13639 Stanovení celkového obsahu organického uhlíku ve vápenci Tato evropská norma uvádí metody pro stanovení celkového obsahu organického uhlíku (TOC) ve vápenci. Norma uvádí referenční metodu (metoda mokré oxidace) a alternativní metody (Vážková metoda oxidace v peci, Metoda oxidace v peci s použitím infračervené spektrometrie, Metoda automatického stanovení), které lze považovat za shodné. V případě sporu se použije jen metoda referenční. Platnost normy: EN 13639 zavedena v ČSN EN 13639 (72 1221) v listopadu 2002 Změny normy: - Oprava 1 (únor 2005) zahrnuje ediční opravu textu.

4. Malty ČSN EN 998-1 ed.2 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky Tato norma je evropskou harmonizovanou normou. Určuje definice druhů malt pro vnitřní a vnější omítky a základní požadavky na jejich vlastnosti. Určuje rovněž vlastnosti, které musí výrobce malt pro vnitřní a vnější omítky deklarovat a dodržovat. Uvádí značení a označování malt pro vnější a vnitřní omítky a obecné postupy pro hodnocení shody. Upřesňuje vzorkování malt pro počáteční zkoušky. V příloze ZA se uvádí postupy a požadavky, které musí být splněny pro možnost připojení označení CE. Platnost normy: EN 998-1:2010 zavedena v ČSN EN 998-1 ed.2 (72 2401) v březnu 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 998-2 ed.2 Specifikace malt pro zdivo - Část 2: Malty pro zdění Tato norma je evropskou harmonizovanou normou. Určuje rovněž vlastnosti, které musí výrobce malt pro zdění deklarovat a dodržovat. Uvádí značení a označování malt pro zdění a obecné postupy pro hodnocení shody. Upřesňuje vzorkování malt pro zdění pro počáteční zkoušení a v informativní příloze uvádí podmínky pro používání zdicích prvků a malty pro zdění. V příloze ZA se uvádí postupy a požadavky, které musí být splněny pro možnost připojení označení CE. Platnost normy: EN 998-2:2010 zavedena v ČSN EN 998-2 ed.2 (72 2401) v březnu 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 15824 Specifikace vnějších a vnitřních omítek s organickými pojivy Tato Evropská norma se týká průmyslově vyráběných vnějších a vnitřních omítek s organickými pojivy, používaných pro vnější a vnitřní omítkové systémy na stěnách, stropech, sloupech a příčkách. Tato Evropská norma může být rovněž použita pro vnější a vnitřní omítky obsahující silikáty, silany nebo siloxany a křemičitá pojiva. V příloze ZA se uvádí postupy a požadavky, které musí být splněny pro možnost připojení označení CE. Platnost normy: EN 15824:2009 zavedena v ČSN EN 15824 (72 2402) v prosinci 2009 ČSN 72 2410 Pokyn pro řízení výroby závodu týkající se označování CE návrhových malt pro zdění (systém prokazování shody 2+) Norma je českou technickou normou přebírající Technickou zprávu CEN/TR 15225, která navazuje na ČSN EN 998-2 "Specifikace malt pro zdivo - Část 2: Malty pro zdění" a má charakter pravidel pro praxi. Rozšiřuje a upřesňuje postupy pro řízení výroby závodu pro výrobu návrhových malt pro zdění, pro něž je předepsán systém prokazování shody 2+ tak, aby se zpřesnily činnosti výrobce a notifikovaných orgánů. Platnost normy: ČSN 72 2410 zavedena v červnu 2006.

6

ČSN EN 1015-1 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 1: Stanovení zrnitosti (sítovým rozborem) Tato evropská norma určuje dvě metody stanovení zrnitosti malt míchaných za sucha nebo nezatvrdlých malt míchaných za mokra. Metodu prosévání za mokra je možno použít pro malty obsahující kamenivo běžné hmotnosti a metodu prosévání za sucha pro malty obsahující lehká kameniva. Platnost normy: EN 1015-1 zavedena v ČSN EN 1015-1 (72 2400) v říjnu 1999 Změny normy: - Změna A1 (prosinec 2007) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-2 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 2: Odběr základních vzorků malt a příprava zkušebních malt Tato evropská norma určuje metodu odběru základního vzorku čerstvé malty a přípravu základního zkušebního vzorku z něj. Určuje rovněž postup přípravy zkušebních malt ze suchých složek a vody. Platnost normy: EN 1015-2 zavedena v ČSN EN 1015-2 (72 2400) v říjnu 1999 Změny normy: - Změna A1 (prosinec 2007) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-3 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 3: Stanovení konzistence čerstvé malty (s použitím střásacího stolku) Tato evropská norma určuje metodu stanovení konzistence charakterizovanou hodnotou rozlití pro čerstvě namíchané malty (dále se uvádí jen krátce jako čerstvé malty) včetně malt obsahujících minerální pojiva a hutná a lehká kameniva. Platnost normy: EN 1015-3 zavedena v ČSN EN 1015-3 (72 2400) v březnu 2000 Změny normy: - Změna A1 (červenec 2004) zahrnuje opravu textu v příloze normy. - Změna A2 (prosinec 2007) zahrnuje úpravu textu normy. ČSN EN 1015-4 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 4: Stanovení konzistence čerstvé malty (s použitím přístroje pro stanovení hodnoty penetrace) Tato evropská norma určuje metodu stanovení konzistence charakterizovanou hodnotou penetrace pro čerstvě namíchané malty (zkráceně: čerstvé malty), včetně malt obsahujících minerální pojiva a hutná a lehká kameniva. Platnost normy: EN 1015-4 zavedena v ČSN EN 1015-4 (72 2400) v říjnu 1999 ČSN EN 1015-6 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 6: Stanovení objemové hmotnosti čerstvé malty Tato evropská norma určuje metodu stanovení objemové hmotnosti čerstvých malt včetně malt obsahujících minerální pojiva a hutná i lehká kameniva. Platnost normy: EN 1015-6 zavedena v ČSN EN 1015-6 (72 2400) v říjnu 1999 Změny normy: - Změna A1 (prosinec 2007) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-7 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 7: Stanovení obsahu vzduchu v čerstvé maltě Tato evropská norma určuje dvě metody pro stanovení obsahu vzduchu v čerstvých maltách včetně malt obsahujících minerální pojiva a hutná i lehká kameniva. Metoda A je "tlaková metoda", metoda B

7

je "alkoholová metoda". Pro obsah vzduchu menší než 20 % se používá metoda A. Pro obsah vzduchu 20 % nebo více se používá metoda B. Platnost normy: EN 1015-7 zavedena v ČSN EN 1015-7 (72 2400) v říjnu 1999 ČSN EN 1015-9 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 9: Stanovení doby zpracovatelnosti a času pro úpravu čerstvé malty Tato evropská norma určuje metody pro stanovení doby zpracovatelnosti obyčejných malt i malt pro tenké spáry a času pro úpravu malt pro tenké spáry. Podstata zkoušení spočívá ve třech odlišných zkušebních postupech: v měření odporu vůči vnikání penetrační tyčky do malty, v měření změny hodnoty rozlití malty s použitím střásacího stolku a v měření plochy zkušební krychle ze zvoleného materiálu, která zůstane pokryta zkoušenou maltou ve stanoveném časovém období. Zkušební metoda bude aplikována pro malty pro vnitřní a vnější omítky a pro malty pro zdění podle EN 998 Specifikace malt pro zdivo - Částí 1 a 2. Platnost normy: EN 1015-9 zavedena v ČSN EN 1015-9 (72 2400) v červnu 2000 Změny normy: - Změna A1 (prosinec 2007) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-10 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 10: Stanovení objemové hmotnosti suché zatvrdlé malty Tato evropská norma určuje metodu stanovení objemové hmotnosti suchých zatvrdlých malt. Týká se lehkých malt, obyčejných malt a malt pro tenké spáry s použitím zkušebních těles pravoúhlého tvaru. Platnost normy: EN 1015-10 zavedena v ČSN EN 1015-10 (72 2400) v červnu 2000 Změny normy: - Změna A1 (prosinec 2007) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-11 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 11: Stanovení pevnosti zatvrdlých malt v tahu za ohybu a v tlaku Tato evropská norma určuje metodu pro stanovení pevnosti zatvrdlých malt v tahu za ohybu a v tlaku. Podstata spočívá ve zkoušení zkušebních těles rozměrů 40 mm x 40 mm x 160 mm nejprve tříbodovým zatěžováním na pevnost v tahu za ohybu a následném zkoušení zlomků zkušebních těles na pevnost v tlaku po stanovené době předepsaného uložení zkušebních těles. Zkušební metoda bude aplikována u malt pro zdivo podle EN 998 Specifikace malt pro zdivo - Částí 1 a 2. Platnost normy: EN 1015-11 zavedena v ČSN EN 1015-11 (72 2400) v červnu 2000 Změny normy: - Změna A1 (prosinec 2007) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-12 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 12: Stanovení přídržnosti zatvrdlých malt pro vnitřní a vnější omítky k podkladu Tato evropská norma určuje metodu pro stanovení přídržnosti zatvrdlých malt pro vnitřní a vnější omítky k podkladu. Jako podklad slouží buď stavební materiál, na němž má být malta použita, nebo předepsaná betonová deska. Na zkušební kruhové plochy, vyříznuté ve vrstvě malty, se přilepí kruhové terče se středovým trnem k uchycení zkušebním strojem při následné tahové zkouše při níž se vyvodí tahové zatížení kolmo na zkoušenou plochu. Přídržnost v N/mm2 se stanoví na pěti zkušebních tělesech a při výpočtu průměrné hodnoty přídržnosti se přihlédne ke způsobu odtržení při tahové zkoušce. Platnost normy: EN 1015-12 zavedena v ČSN EN 1015-12 (72 2400) v říjnu 2000

8

ČSN EN 1015-17 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 17: Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů v čerstvé maltě určuje metodu pro stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů v čerstvé maltě. Z čerstvé malty se připraví vodný výluh obsahující ve vodě rozpustné chloridy. Rozpuštěné chloridy se vysráží roztokem dusičnanu stříbrného. Přebytek dusičnanu stříbrného se potom titruje roztokem thiokyanatanu amonného. Výsledkem je procentický obsah Cl ve zkoušeném vzorku. Platnost normy: EN 1015-17 zavedena v ČSN EN 1015-17 (72 2400) v lednu 2001 Změny normy: - Změna A1 (květen 2005) zahrnuje opravy textu normy. ČSN EN 1015-18 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 18: Stanovení koeficientu kapilární absorpce vody v zatvrdlé maltě Tato evropská norma určuje metodu pro stanovení koeficientu kapilární absorpce vody v zatvrdlé maltě. Podstata zkoušení spočívá ve zjištění hmotnosti vody nasáklé vysušeným zkušebním tělesem za stanovenou dobu a ve vyjádření koeficientu kapilární absorpce vody jako směrnice sklonu přímky podle předepsaného vztahu. Platnost normy: EN 1015-18 zavedena v ČSN EN 1015-18 (72 2400) v červnu 2003 ČSN EN 1015-19 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 19: Stanovení propustnosti vodních par zatvrdlými maltami pro vnitřní a vnější omítky Tato evropská norma určuje metodu pro stanovení ustáleného stavu propustnosti vodní páry maltami pro vnitřní a vnější omítky odpovídajícími EN 998-1 v horní a dolní úrovni rozsahu hygroskopicity. Zkušební metoda se použije pro malty, z nichž je možno připravit zkušební tělesa kruhového tvaru rovnoměrné tloušťky mezi 10 mm až 30 mm. Platnost normy: EN 1015-19 zavedena v ČSN EN 1015-19 (72 2400) v říjnu 1999 Změny normy: - Změna A1 (květen 2005) zahrnuje úpravy textu normy. ČSN EN 1015-21 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 21: Stanovení soudržnosti malt pro jednovrstvé vnější omítky s podkladem Tato evropská norma určuje metodu pro stanovení soudržnosti malt pro jednovrstvé vnější omítky s podkladem, jímž mohou být různé zdicí materiály. Podstata zkoušení spočívá v přípravě zkušebních vrstev malty na podkladech z různých zdicích prvků. Po 28 denním zatvrdnutí jsou vystaveny vlivu teploty 60 °C, působení mrazu při teplotě - 15 °C a relativní vlhkosti 65 %. Po tepelném působení se vrstvy malty podrobí zkoušce propustnosti vody a přídržnosti. Platnost normy: EN 1015-21 zavedena v ČSN EN 1015-21 (72 2400) v červnu 2003 ČSN 72 2452 Zkouška mrazuvzdornosti malty Mrazuvzdornost malty se zkouší střídavým zmrazováním a rozmrazováním zkušebních těles (trámečky 4x4x16 cm) nasycených vodou, a to buď na požadovaný počet zmrazovacích cyklů, nebo na stanovení stupně mrazuvzdornosti, přičemž se zjišťuje míra jejich porušení. Platnost normy: ČSN 72 2452 v listopadu 1968 Změny normy: - Změna Z1 (červenec 2005) zahrnuje aktualizace normativních odkazů.

9

ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek - Část 1: Vnější omítky Tato evropská norma, která má charakter pravidel pro praxi. Doporučuje postupy pro navrhování, přípravu a provádění vnějších omítek na nových stavebních konstrukcích jakož i pro obnovu omítek na starých a historických budovách. Uvádí definice vybraných pojmů a základní zásady pro používání materiálů, druhů omítek, výztuží a upevňovacích prostředků. Doporučuje vhodné vlastnosti podkladů pro omítku a jejich případnou úpravu. Zabývá se rovněž možnými škodlivými vlivy na omítku. Popisuje hlavní činnosti při přípravě a používání omítkových směsí na staveništi. V závěrečné části se zabývá také opravami omítek a jejich obnovou. Části uváděných pravidel pro praxi, která musí být dodržována, představují požadavky, pro něž je třeba prokázat ověření shody. Některá další uváděná pravidla by měla být dodržována, pokud není oprávněný důvod tak nečinit. Text normy představuje první souhrnný český text pravidel pro činností při provádění vnějších omítek normativního charakteru a zahrnuje české technické výrazy, které jsou při těchto činnostech obvykle používány, nečiní si však nárok na úplné používání všech odborných a profesních výrazů, které mají často krajový a oblastní charakter. Platnost normy: EN 13914-1 zavedena v ČSN EN 13914-1 (72 3710) v lednu 2006 ČSN EN 13914-2 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek - Část 2: Příprava návrhu a základní postupy pro vnitřní omítky Tato norma je evropskou normou, která má charakter pravidel pro praxi. Doporučuje postupy přípravy návrhu a postupy provádění vnitřních omítek na nových stavebních konstrukcích jakož i pro sanace omítek na starých a historických budovách. Uvádí definice vybraných pojmů a základní postupy stavebních prací, požadavky pro návrhy omítkových systémů, jejich požadované vlastnosti i jejich přípravu a provádění. Zabývá se konečnou úpravou omítek, snižováním výskytu trhlin a dalšími požadavky zajišťujícími trvanlivost vnitřních omítek. Text normy odkazuje na související technické zprávy CEN CEN/TR 15123, 15124 a 15125 zabývající se "Navrhováním, přípravou a prováděním vnitřních polymerových, sádrových a cementových a/nebo vápenných omítkových systémů". Části uváděných pravidel pro praxi, která musí být dodržována, představují požadavky, pro něž je třeba prokázat ověření shody. Některá další uváděná pravidla by měla být dodržována, pokud není oprávněný důvod tak nečinit. Text normy představuje první souhrnný český text pravidel pro činností při provádění vnitřních omítek normativního charakteru a zahrnuje české technické výrazy, které jsou při těchto činnostech obvykle používány, nečiní si však nárok na úplné používání všech odborných a profesních výrazů, které mají často krajový a oblastní charakter. Platnost normy: EN 13914-2 zavedena v ČSN EN 13914-2 (72 3710) v lednu 2006 ČSN 73 3713 Navrhování, příprava a provádění vnitřních polymerových omítkových systémů Tato norma přebírá Technickou zprávu CEN TR 15123, která doplňuje technické podklady pro ČSN EN 13914-2 a má charakter pravidel pro praxi. Platí pro navrhování, přípravu a provádění vnitřních polymerových omítek pro všechny běžné druhy podkladů za normálních podmínek. Zahrnuje provádění vnitřních omítek jak na nové a staré podklady, tak také údržbu a opravu stávajících staveb. Týká se materiálů, podkladů, přípravy povrchu, který má být omítán, výběru vhodného sádrového omítkového systému, metod provádění, kontroly a zkoušení vnitřních omítek. Zahrnuje rovněž směsi pro vnitřní omítky ze sádry, které mají speciální vlastnosti týkající se tepelné a požární odolnosti, zvukové izolace a zvýšeného pohlcování radiace. Platnost normy: ČSN 73 3713 zavedena v červenci 2006 ČSN 73 3714 Navrhování, příprava a provádění vnitřních sádrových omítkových systémů Tato norma přebírá Technickou zprávu CEN TR 15124, která doplňuje technické podklady pro ČSN EN 13914-2 a má charakter pravidel pro praxi. Platí pro navrhování, přípravu a provádění vnitřních sádrových omítek pro všechny běžné druhy podkladů za normálních podmínek. Zahrnuje provádění vnitřních omítek jak na nové a staré podklady, tak také údržbu a opravu stávajících staveb. Týká se materiálů, podkladů, přípravy povrchu, který má být omítán, výběru vhodného sádrového omítkového systému, metod provádění, kontroly a zkoušení vnitřních omítek. Zahrnuje rovněž směsi

10

pro vnitřní omítky ze sádry, které mají speciální vlastnosti týkající se tepelné a požární odolnosti, zvukové izolace a zvýšeného pohlcování radiace. Platnost normy: ČSN 73 3714 zavedena v červenci 2006 ČSN 73 3715 Navrhování, příprava a provádění vnitřních cementových a/nebo vápenných omítkových systémů Tato norma přebírá Technickou zprávu CEN TR 15125, která doplňuje technické podklady pro ČSN EN 13914-2 a má charakter pravidel pro praxi. Platí pro navrhování, přípravu a provádění vnitřních cementových a/nebo vápenných omítek pro všechny běžné druhy podkladů za normálních podmínek. Zahrnuje provádění vnitřních omítek jak na nové a staré podklady, tak také údržbu a opravu stávajících staveb. Týká se materiálů, podkladů, přípravy povrchu, který má být omítán, výběru vhodného sádrového omítkového systému, metod provádění, kontroly a zkoušení vnitřních omítek. Zahrnuje rovněž směsi pro vnitřní omítky ze sádry, které mají speciální vlastnosti týkající se tepelné a požární odolnosti, zvukové izolace a zvýšeného pohlcování radiace. Platnost normy: ČSN 73 3715 zavedena v červenci 2006

5. Podlahové potěry – potěrové materiály ČSN EN 13318 Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice Tato evropská norma stanovuje definice pro výrobu a používání potěrových materiálů a podlahových potěrů. Platnost normy: EN 13318 zavedena v ČSN EN 13318 (72 2480) v červenci 2001 ČSN EN 13813 Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky Tato evropská harmonizovaná norma určuje požadavky na vlastnosti čerstvých a zatvrdlých potěrových materiálů, jejich pojivovými složkami jsou cement, síran vápenatý, hořečnaté pojivo, asfalt a pryskyřice. Uvádí jejich třídění a požadavky na vlastnosti z nichž nejzávažnější jsou pevnosti v tlaku a v tahu za ohybu, odolnosti proti obrusu, tvrdost povrchu, smrštění a rozpínání a další fyzikální a mechanické vlastnosti. Zahrnuto je hodnocení shody a ustanovení související se směrnicí o stavebních výrobcích a způsobem posuzování vedoucím k možnosti označení CE. Platnost normy: EN 13813 zavedena v ČSN EN 13813 (72 2481) v listopadu 2003 ČSN EN 13892-1 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 1: Odběr vzorků, zhotovení a ošetřování zkušebních těles Tato evropská norma určuje postup pro odběr vzorků potěrových materiálů, zhotovení a ošetřování zkušebních těles. Platnost normy: EN 13892-1 zavedena v ČSN EN 13892-1 (72 2482) v listopadu 2003 ČSN EN 13892-2 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku Tato evropská norma určuje postup pro stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku zatvrdlých potěrových materiálů. Platnost normy: EN 13892-2 zavedena v ČSN EN 13892-2 (72 2482) v listopadu 2003 ČSN EN 13892-3 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 3: Stanovení odolnosti proti obrusu metodou Böhme Tato evropská norma určuje postup pro stanovení odolnosti zatvrdlých potěrových materiálů proti obrusu metodou Böhme.

11

Platnost normy: EN 13892-3 zavedena v ČSN EN 13892-3 (72 2482) v prosinci 2004 ČSN EN 13892-4 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 4: Stanovení odolnosti proti obrusu metodou BCA Tato evropská norma určuje postup pro stanovení odolnosti zatvrdlých potěrových materiálů proti obrusu metodou BCA. Platnost normy: EN 13892-4 zavedena v ČSN EN 13892-4 (72 2482) v listopadu 2003 ČSN EN 13892-5 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 5: Stanovení odolnosti potěrů, sloužících jako užitková vrstva, proti opotřebení valivým zatížením Tato evropská norma určuje zatěžovacím kolečkem na zkušební tělesa zhotovená z malty pro cementové potěrové materiály nebo pro pryskyřičné potěrové materiály nebo případně pro jiné potěrové materiály určené pro užitkovou vrstvu. Platnost normy: EN 13892-5 zavedena v ČSN EN 13892-5 (72 2482) v lednu 2004 ČSN EN 13892-6 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 6: Stanovení tvrdosti povrchu Tato evropská norma určuje postup pro zkoušení tvrdosti povrchu zatvrdlých potěrových materiálů. Platnost normy: EN 13892-6 zavedena v ČSN EN 13892-6 (72 2482) v listopadu 2003 ČSN EN 13892-7 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 7: Stanovení odolnosti potěrů s podlahovou krytinou proti opotřebení valivým zatížením Tato evropská norma určuje postup pro zkoušení odolnosti potěrů, opatřených podlahovou krytinou, proti opotřebení valivým zatížením, vyvozovaným zatěžovacím kolečkem normou předepsaných rozměrů a vlastností. Platnost normy: EN 13892-7 zavedena v ČSN EN 13892-7 (72 2482) v lednu 2004 ČSN EN 13892-8 Zkušební metody potěrových materiálů - Část 8: Stanovení přídržnosti Tato evropská norma určuje postup pro zkoušení přídržnosti zatvrdlých potěrových materiálů. Platnost normy: EN 13892-8 zavedena v ČSN EN 13892-8 (72 2482) v listopadu 2003 ČSN EN 14016-1 Látky pro hořečnatou maltovinu pro potěrové materiály - Kaustický magnezit a chlorid hořečnatý - Část 1: Definice, požadavky Tato evropská harmonizovaná norma určuje definice látek pro hořečnatou maltovinu - kaustického magnezitu a chloridu hořečnatého jako samostatných výrobků. Smícháním obou látek vznikne hořečnatá maltovina pro potěrové materiály k dalšímu stavebnímu použití. Požadavky na vlastnosti takto vzniklého potěrového materiálu jsou uvedeny v ČSN EN 13813. V příloze ZA uvádí postupy a požadavky, které musí být pro kaustický magnezit a chlorid hořečnatý splněny pro možnost připojení označení CE. Platnost normy: EN 14016-1 zavedena v ČSN EN 14016-1 (72 2483) v březnu 2005 ČSN EN 14016-2 Látky pro hořečnatou maltovinu pro potěrové materiály - Kaustický magnezit a chlorid hořečnatý - Část 2: Zkušební metody Tato evropská norma určuje požadavky pro kaustický magnezit a chlorid hořečnatý, které mají být použity pro potěrové materiály z hořečnaté maltoviny a potěry z hořečnaté maltoviny uvedené v EN 13813, a uvádí zkušební metody, jimiž může být přezkoušeno, zda jsou splněny požadavky EN 14016-1.

12

Platnost normy: EN 14016-2 zavedena v ČSN EN 14016-2 (72 2483) v březnu 2005

6. Sádra a výrobky ze sádry ČSN EN 13454-1 Pojiva, kompozitní pojiva a průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého - Část 1: Definice a požadavky Tato evropská harmonizovaná norma uvádí vlastnosti a požadavky pojiv, kompozitních pojiv a průmyslově vyráběných maltových směsí ze síranu vápenatého určených k použití ve vnitřních stavebních podlahových konstrukcích. Tato norma také zahrnuje požadavky na průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry uvedené v EN 13813. Tato norma se netýká provádění potěrů. Podlahové potěry vyrobené z výrobků, které splňují požadavky této normy, mohou přispět k tepelné a zvukové izolaci podlah a jejich ochraně proti ohni. Platnost normy: EN 13454-1 zavedena v ČSN EN 13454-1 (72 2485) v únoru 2005 ČSN EN 13454-2 + A1 Pojiva, kompozitní pojiva a průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého - Část 2: Zkušební metody Tato norma určuje zkušební metody pro pojiva, kompozitní pojiva a průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého, které splňují požadavky podle EN 13454-1. Dále norma určuje zkušební metody pro průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého, které splňují požadavky podle EN 13813, a popisuje referenční zkušební metody, použijí-li se jiné metody a jiné zkušební podmínky, je nutno prokázat, že jejich výsledky odpovídají výsledkům referenčních metod. Ve sporných případech se mohou použít pouze referenční metody. Touto normou se nahrazuje verze normy z října 2004. Platnost normy: EN 13454-2+A1 zavedena v ČSN EN 13454-2+A1 (72 2485) v únoru 2008 (konsolidované znění) ČSN EN 13279-1 Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky - Část 1: Definice a požadavky Tato evropská harmonizovaná norma uvádí vlastnosti a požadavky na práškové výrobky určené pro stavební účely, jejichž základní složkou je sádrové pojivo. Tato evropská norma zahrnuje předem umísené stavební malty pro vnitřní omítání zdí a stropů, kde se aplikují jako pohledový materiál vhodný k výzdobě. Aby tyto výrobky vyhověly požadavkům na jejich použití, mají speciální složení s použitím příměsí / přísad, kameniv a jiných pojiv. Jsou zahrnuta také sádrová pojiva a sádrové stavební malty pro ruční a strojní použití. Tuto evropskou normu lze také použít pro sádrová pojiva určená pro použití buď přímo na staveništi, nebo pro další procesy zahrnující výrobu sádrových bloků, sádrokartonových desek, sádrových vláknitých výrobků a sádrových stropních prvků. Zahrnuta je také sádrová malta pro ukládání zdicích prvků. Tato evropská norma se netýká síranu vápenatého použitého jako pojiva pro podlahové potěry. Platnost normy: EN 13279-1 zavedena v ČSN EN 13279-1 (72 2486) v dubnu 2009 ČSN EN 13279-2 Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky - Část 2: Zkušební metody Tato evropská norma určuje zkušební metody pro sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky, které splňují požadavky podle EN 13279-1. Platnost normy: EN 13279-2 zavedena v ČSN EN 13279-2 (72 2486) v červnu 2005 Změny normy: - Oprava 1 (únor 2006) zahrnuje opravu textu. ČSN EN 12860 Sádrová lepidla pro sádrové tvárnice – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrová lepidla používaná pro zděné konstrukce ze sádrových tvárnic a ostatních sádrových prvků. Zahrnuje následující vlastnosti vztahující se k základním požadavkům: - reakce na oheň; - uvolňování nebezpečných látek; měřených podle příslušných evropských zkušebních metod. Tyto definice pro technické specifikace vycházejí

13

z příslušných zkoušek. Tato evropská norma zahrnuje také další technické vlastnosti, které jsou důležité pro použití a uplatnění výrobku ve stavebním průmyslu. Platnost normy: EN 12860 zavedena v ČSN EN 12860 (72 2490) v červnu 2002 ČSN EN 14190 Upravené výrobky ze sádrokartonových desek – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na výrobky, které jsou vyráběny ze sádrokartonových desek podle EN 520. Pro následnou úpravu výrobku se používá dalších výrobních postupů. Postupy mohou zahrnovat řezání, děrovaní, profilování okrajů, dekorování a laminování vrstvy z jiných materiálů pro funkční nebo dekorativní účely, upevnění zahrnující podstavce např. pro příčky. Seznam možných dalších postupů pro úpravu výrobku je uveden v příloze B této normy. Platnost normy: EN 14190 zavedena v ČSN EN 14190 (72 2491) v říjnu 2005 ČSN EN 14496 Sádrová lepidla pro tepelně a zvukově izolační kompozitní panely a sádrokartonové desky – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrová lepidla, která jsou složena ze sádrových malt podle EN 13279-1 a příměsí. Tato lepidla se používají k připevňování sádrokartonových kompozitních tepelně nebo akusticky izolačních deskových panelů podle EN 13950, sádrokartonových desek podle EN 520 a jiných vhodných výrobků jako jsou upravené výrobky ze sádrokartonových desek podle EN 14190 a předtvarované sádrokartonové lišty podle EN 14209 ke stěnám a příčkám. Platnost normy: EN 14496 zavedena v ČSN EN 14496 (72 2492) v březnu 2006 ČSN EN 13963 Sádrová lepidla pro tepelně a zvukově izolační kompozitní panely a sádrokartonové desky – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na spárovací tmely a papírové pásky pro tmelení spojů nebo přetmelení spojů sádrokartonových desek vyráběných podle EN 520, upravených výrobků ze sádrokartonových desek a sádrových desek vyztužených vlákny. Norma se týká materiálů určených ke strojnímu i ručnímu použití. Specifikováno je osm druhů tmelů. V normě jsou zahrnuty tmely na bázi sádry a další materiály. Norma také určuje papírové pásky, které se používají ve vhodných spárovacích systémech. Platnost normy: EN 13963 zavedena v ČSN EN 13963 (72 2495) v listopadu 2005 Změny normy: - Oprava 1 (září 2006) zahrnuje opravu textu. ČSN EN 13815 Lité sádrové výrobky vyztužené vlákny – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na průmyslově vyráběné lité sádrové výrobky vyztužené vlákny - profily, neohebné desky a kazety - zhotovenými různými postupy v závodech nebo dílnách. Platnost normy: EN 13815 zavedena v ČSN EN 13815 (72 2498) v květnu 2007 ČSN EN 15319 Obecné zásady navrhování konstrukcí ze sádrových výrobků vyztužených vlákny Tato evropská norma stanovuje zásady pro navrhování konstrukcí ze sádrových výrobků vyztužených vlákny, jak jsou uvedeny v ČSN EN 13815. Platnost normy: EN 15319 zavedena v ČSN EN 15319 (72 2499) v únoru 2008 ČSN EN 15318 Navrhování a provádění konstrukcí ze sádrových tvárnic Tato evropská norma určuje pravidla pro navrhování a provádění konstrukcí ze sádrových tvárnic podle EN 12859 spojovaných lepidly podle EN 12860. V této normě jsou také definovány doplňkové výrobky. Používá se pro nezatížené samonosné příčky a vnitřní izolaci stěn v místnostech obytných

14

budov, kanceláří, nemocnic, škol atd. a dále jako obklady podpěr, nosníků, průduchů, šachet atd., které umožňují konečnou úpravu malbou a tapetováním bez použití jakékoli předcházející tradiční vnitřní omítky, ale s běžnou přípravou pro malování. Platnost normy: EN 15318 zavedena v ČSN EN 15318 (72 3608) v květnu 2008 ČSN EN 13950 Sádrokartonové tepelně a zvukově izolační kompozitní panely – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na tepelně a zvukově izolační kompozitní panely, vyráběné z izolačních materiálů vrstvených na sádrokartonové desky, které jsou zejména určeny pro vnitřní izolaci stěn (tepelnou a/nebo zvukovou). Materiály jsou k sobě připevněny lepidly nebo pomocí mechanických upevnění do svislých pevných podkladů a do dřeva nebo kovových nosných konstrukcí se sádrokartonovým povrchem na lícní (vnější) straně. Způsob upevnění a spárování musí být zajištěn tak, aby izolační materiál nebyl při běžném použití vystaven přímému působení vnějšího prostředí. Norma zahrnuje vlastnosti výrobku: reakce na oheň, požární odolnost, propustnost vodní páry, pevnost v tahu za ohybu, odolnost proti rázu, vzduchová neprůzvučnost a tepelná odolnost zkoušené podle příslušných evropských zkušebních metod. Platnost normy: EN 13950 zavedena v ČSN EN 13950 (72 3609) v květnu 2006 ČSN EN 12859 Sádrové tvárnice – Definice, požadavky a zkušební metody Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrové tvárnice s hladkými lícními plochami, které jsou určeny hlavně pro konstrukce nenosných příček nebo samostatné stěnové obklady, pro požární ochranu sloupů, výtahových šachet apod. Sádrové tvárnice nejsou určeny pro konstrukci stropů. Dále tato evropská norma zahrnuje také další technické požadavky, které jsou důležité pro použití a uplatnění výrobku ve stavebním průmyslu: - zatřídění podle objemové hmotnosti; - zatřídění podle pH; - zatřídění podle tvrdosti povrchu. Tato evropská norma určuje postupy pro hodnocení shody výrobků, pro něž je určena. Tato evropská norma nezahrnuje sádrové tvárnice o tloušťce menší než 50 mm a vícevrstvé sádrové prvky. Touto normou se nahrazuje verze normy z března 2002. Platnost normy: EN 12859:2011 zavedena v ČSN EN 12859 (72 3610) v srpnu 2011 (konsolidované znění) ČSN EN 520+A1 Sádrokartonové desky – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrokartonové desky, které jsou použity při stavebních konstrukcích, včetně sádrokartonových desek určených k použití následných výrobních postupů sloužících k jejich úpravě. Zahrnuty jsou též desky navržené k použití při jiných plošných dekoracích nebo pro nanesení sádrových omítek. Platnost normy: EN 520+A1 zavedena v ČSN EN 520+A1 (72 3611) v březnu 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 14195 Kovové konstrukční prvky pro sádrokartonové systémy – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na kovové konstrukční prvky, které jsou určeny hlavně pro konstrukce nenosných částí staveb, kdy jsou použity sádrokartonové desky podle EN 520 a upravené výrobky ze sádrokartonových desek podle EN 14190, např.: příčky, obklady stěn a stropní podhledy, obklady trámů, sloupů, obklady kanálů a výtahových šachet. Platnost normy: EN 14195 zavedena v ČSN EN 14195 (72 3612) v červnu 2005 Změny normy: - Oprava 1 (září 2006) zahrnuje opravu textu. ČSN EN 14209 Předtvarované sádrokartonové lišty – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na předtvarované sádrokartonové lišty, které jsou použity při stavebních konstrukcích jako část původní specifikace. Zahrnuto je též jejich použití pro zlepšení dekorativní výzdoby rohů místností.

15

Platnost normy: EN 14209 zavedena v ČSN EN 14209 (72 3613) v březnu 2006 ČSN EN 13658-1 Kovové pletivo a lišty – Definice, požadavky a zkušební metody – Část 1: Vnitřní omítání Tato norma zahrnuje kovové pletivo, které se používá pro upevnění ke konstrukcím nebo k podkladům a umožňují nanesení malty na podklad. Pro podporu obkladů stěn, příček a sloupů se kovové pletivo používá ve svislé poloze a pro podporu obkladů stropů a trámů se používá ve vodorovné poloze. Tento způsob umožňuje vytvořit protipožární omítací systém. Tato evropská norma zahrnuje kovové lišty, které se používají ke zvýšení ochrany rohů a také pro konečný vzhled vnitřní úpravy. Zahrnuje rovněž kovové lišty určené k použití jako spárové a dilatační lišty. Zabývá se rovněž ochranou proti ohni. Platnost normy: EN 13658-1 zavedena v ČSN EN 13658-1 (72 3614) v lednu 2006 ČSN EN 13658-2 Kovové pletivo a lišty – Definice, požadavky a zkušební metody – Část 2: Vnější omítání Tato norma zahrnuje kovové pletivo, které se používá pro upevnění ke konstrukcím nebo k podkladům a umožňuje nanesení malty na podklad. Tento způsob umožňuje poskytnout protipožární omítací systém. Tato evropská norma zahrnuje kovové lišty, které se používají ke zvýšení ochrany vnějších rohů a také pro konečný vzhled vnější úpravy. Zahrnuje rovněž kovové lišty určené k použití jako spárové a dilatační lišty. Zabývá se rovněž ochranou proti ohni. Platnost normy: EN 13658-2 zavedena v ČSN EN 13658-2 (72 3614) v lednu 2006 ČSN EN 14246 Sádrové prvky pro zavěšené podhledy – Definice, požadavky a zkušební metody Tato norma určuje vlastnosti a požadavky na průmyslově vyráběné sádrové prvky, jejichž hlavní určená použití jsou v konstrukcích zavěšených podhledů k základním stropům. Platnost normy: EN 14246 zavedena v ČSN EN 14246 (72 3615) v listopadu 2006 Změny normy: - Oprava 1 (srpen 2008) zahrnuje opravu textu. ČSN EN 15283-1+A1 Sádrové desky vyztužené vlákny– Definice, požadavky a zkušební metody – Část 1: Sádrové desky vyztužené rohoží Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrové desky vyztužené rohoží, které jsou použity ve stavebních konstrukcích, včetně desek, které jsou určeny k následným výrobním postupům sloužícím k jejich úpravě. Zahrnuty jsou též desky navržené k použití při jiných plošných dekoracích nebo pro nanesení sádrových omítek. Platnost normy: EN 15283-1+A1 zavedena v ČSN EN 15283-1+A1 (72 3617) v březnu 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 15283-2+A1 Sádrové desky vyztužené vlákny– Definice, požadavky a zkušební metody – Část 2: Sádrovláknité desky Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrovláknité desky, které jsou použity ve stavebních konstrukcích, včetně desek, které jsou určeny k následným výrobním postupům sloužícím k jejich úpravě. Zahrnuty jsou též desky navržené k použití při jiných plošných dekoracích nebo pro nanesení sádrových omítek. Platnost normy: EN 15283-2+A1 zavedena v ČSN EN 15283-2+A1 (72 3617) v únoru 2010 (konsolidované znění)

16

ČSN EN 14566+A1 Mechanické upevňovací prostředky pro systémy ze sádrokartonových desek – Definice, požadavky a zkušební metody Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na mechanické upevňovací prostředky, zahrnující hřebíky, šrouby a sponky určené pro upevnění sádrokartonových desek, sádrových desek vyztužených vlákny a dalších upravených výrobků vhodně ke dřevu nebo kovu ve stavebních konstrukčních dílech. Upevňovací prostředky umožňují připevnění desek k nosné konstrukci a následně úpravu povrchu spárovacími materiály nebo vnitřní omítkou před konečnou povrchovou úpravou. Tyto mechanické upevňovací prostředky mohou být také použity pro konstrukci rámů a pro spojení podkladu s nosnou konstrukcí a pro upevnění více desek dohromady. Mechanické upevňovací prostředky přispívají ke stabilitě spojených prvků. Platnost normy: EN 14566+A1 zavedena v ČSN EN 14566+A1 (72 3616) v únoru 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 14353+A1 Kovové lišty a ozdobné profily pro použití se sádrokartonovými deskami – Definice, požadavky a zkušební metody Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na kovové lišty, kovové lišty v kombinaci s papírovou páskou a kovové profily určené pro použití v rámci systémů ze sádrokartonových desek, sádrových desek vyztužených vlákny a výrobků průmyslově vyráběných podle platných evropských norem, které jsou určeny pro stavební konstrukce. Kovové lišty a ozdobné profily podle materiálu a druhu mohou být napojeny bez dekorace, dekorovány nebo přetmeleny pro zachování dekorativního vzhledu. Platnost normy: EN 14353+A1 zavedena v ČSN EN 14353+A1 (72 3618) v červenci 2010 (konsolidované znění) ČSN EN 13915 Prefabrikované sádrokartonové panely s pórovitým kartónovým jádrem – Definice, požadavky a zkušební metody Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na prefabrikované panely vyráběné ze sádrokartonových desek podle EN 520 a pórovitého kartónového jádra, určené pro lehké příčky, obklady a obložení pro obecné použití v budovách. Platnost normy: EN 13915 zavedena v ČSN EN 13915 (72 3613) v dubnu 2008 ČSN 72 2301 Sádrová pojiva – Klasifikace, Všeobecné technické požadavky, Zkušební metody Tato norma platí pro výrobu, zkoušení a dodávání sádrového pojiva - sádry. Platnost normy: ČSN 72 2301 v dubnu 1981 Změny normy: - Změna Z2 (září 2003) zahrnuje způsob a dobu skladování -

Změna Z3 (duben 2009) zahrnuje zrušení informačních příloh o účelu použití)

17

PŘÍLOHA N2/I/2014

ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA 2014

Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky – Část 2: Zkušební metody

ČSN EN 13279-2 72 2486

Gypsum binders and gypsum plasters – Part 2: Test methods Plâtres et enduits de plâtre pour le bâtiment – Partie 2: Méthodes d´essai Gipsbinder und Gips-Trockenmörtel – Teill 2: Prüfverfahren

Nahrazení předchozích norem Touto normou se nahrazuje ČSN EN 13279-2 (72 2486) z června 2005.

ČSN EN 13279-2

Národní předmluva Změny proti předchozí normě Hlavní změny proti předchozí normě jsou v aktualizaci citovaných dokumentů a úpravě textu. Informace o citovaných dokumentech EN 196-1 zavedena v ČSN EN 196-1 (72 2100) Metody zkoušení cementu – Část 1: Stanovení pevnosti EN 196-7 zavedena v ČSN EN 196-7 EN (72 2100) Metody zkoušení cementu – Část 7: Postupy pro odběr a úpravu vzorků cementu EN 459-2 zavedena v ČSN EN 459-2 (72 2201) Stavební vápno – Část 2: Zkušební metody EN 932-1 zavedena v ČSN EN 932-1 (72 1185) Zkoušení všeobecných vlastností kameniva - Část 1: Metody odběru vzorků ISO 565 zavedena v ČSN ISO 565 (25 9601) Zkušební síta – Kovová tkanina, děrovaný plech a elektroformovaná fólie. Jmenovité velikosti otvorů Souvisící ČSN ČSN 13279-1 (72 2486)

Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky - Část 1: Definice a požadavky

Vypracování normy Zpracovatel: Výzkumný Ing. Lukáš Peřka

ústav maltovin

Praha

s.r.o.,

IČ

49618377,

Centrum

Technická normalizační komise: TNK 39 Maltovinová pojiva, vápence a sádrovce Pracovník Českého normalizačního institutu: Ing. Alena Krupičková

2

technické

normalizace,

ČSN EN 13279-2

EVROPSKÁ NORMA EUROPEAN STANDARD NORME EUROPÉENNE EUROPÄISCHE NORM

EN 13279-2

Leden 2014

ICS 91.100.10

Nahrazuje EN 13279-2:2004 Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky – Část 2: Zkušební metody Gypsum binders and gypsum plasters –– Part 2: Test methods

Plâtres et enduits de plâtre pour le bâtiment – Partie 2: Méthodes d´essai

Gipsbinder und Gips-Trockenmörtel – Teil 2: Prüfverfahren

Tato evropská norma byla schválena CEN dne 2013-11-03. Členové CEN jsou povinni splnit vnitřní předpisy CEN/CENELEC, v nichž jsou stanoveny podmínky, za kterých se této evropské normě bez jakýchkoliv modifikací uděluje status národní normy. Aktualizované seznamy a bibliografické citace týkající se těchto národních norem lze obdržet na vyžádání v Řídicím centru CEN-CENELEC nebo u kteréhokoliv člena CEN. Tato evropská norma existuje ve třech oficiálních verzích (anglické, francouzské, německé). Verze v každém jiném jazyce přeložená členem CEN do jeho vlastního jazyka, za kterou zodpovídá a kterou notifikuje Řídicímu centru CEN-CENELEC, má stejný status jako oficiální verze. Členy CEN jsou národní normalizační orgány Belgie, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.

CEN Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization Comité Européen de Normalisation Europäisches Komitee für Normung Řídicí centrum: Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel

3

ČSN EN 13279-2

Obsah Strana Předmluva ............................................................................................................................................................................. 5 Úvod ................................................................................................................................................................................... 6 1

Předmět normy........................................................................................................................................................... 7

2

Citované dokumenty .................................................................................................................................................. 7

3

Zkušební podmínky a odběr vzorků ........................................................................................................................... 7

3.1

Zkušební prostředí (referenční zkoušení)................................................................................................................... 7

3.2

Odběr vzorků.............................................................................................................................................................. 7

3.3

Příprava vzorků .......................................................................................................................................................... 7

3.4

Voda ........................................................................................................................................................................... 7

3.5

Zkušební zařízení....................................................................................................................................................... 7

4

Zkušební metody pro sádrová pojiva a sádrové malty (zahrnující speciální účely) .................................................... 8

4.1

Sítový rozbor (jemnost) .............................................................................................................................................. 8

4.1.1 Zkušební zařízení....................................................................................................................................................... 8 4.1.2 Stanovení částic zachycených na sítě 5 000 µm (viz 4.1.1 a))................................................................................... 8 4.1.3 Stanovení částic zachycených na sítech 200 µm a 100 µm ....................................................................................... 8 4.2

Stanovení obsahu oxidu sírového a výpočet obsahu síranu vápenatého .................................................................. 8

4.2.1 Podstata zkoušky ....................................................................................................................................................... 9 4.2.2 Zkušební zařízení....................................................................................................................................................... 9 4.2.3 Chemikálie ................................................................................................................................................................. 9 4.2.4 Zkušební postup ........................................................................................................................................................... 9 4.2.5 Vyjádření výsledků ..................................................................................................................................................... 9 4.3

Stanovení vodního součinitele ................................................................................................................................... 9

4.3.1 Sypná metoda .......................................................................................................................................................... 10 4.3.2 Disperzní metoda ..................................................................................................................................................... 10 4.3.3 Metoda s použitím střásacího stolku ........................................................................................................................ 11 4.4

Stanovení doby tuhnutí ............................................................................................................................................ 12

4.4.1 Nožová metoda ........................................................................................................................................................ 12 4.4.2 Vicatova kuželová metoda ....................................................................................................................................... 13 4.5

Stanovení mechanických vlastností ......................................................................................................................... 13

4.5.1 Zkušební zařízení..................................................................................................................................................... 13 4.5.2 Příprava zkušebních těles ........................................................................................................................................ 16 4.5.3 Stanovení tvrdosti .................................................................................................................................................... 16 4.5.4 Stanovení pevnosti v tahu za ohybu ........................................................................................................................ 16 4.5.5 Stanovení pevnosti v tlaku ....................................................................................................................................... 17 4.6

Stanovení přídržnosti ............................................................................................................................................... 17

4.6.1 Podstata zkoušky ..................................................................................................................................................... 17 4.6.2 Zkušební zařízení..................................................................................................................................................... 17 4.6.3 Zkušební postup....................................................................................................................................................... 18 4.6.4 Vyjádření výsledků ................................................................................................................................................... 18 Příloha A (informativní) Retence vody ................................................................................................................................. 20 Bibliografie........................................................................................................................................................................... 21

4

ČSN EN 13279-2

Předmluva Tento dokument (EN 13279-2:2013) vypracovala technická komise CEN/TC 241 ”Sádra a výrobky ze sádry”, jejíž sekretariát zajišťuje AFNOR. Této evropské normě je nutno nejpozději do července 2014 dát status národní normy, a to buď vydáním identického textu, nebo schválením k přímému používání, a národní normy, které jsou s ní v rozporu, je nutno zrušit nejpozději do července 2014. Upozorňuje se na možnost, že některé prvky tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. CEN [a/nebo CENELEC] nelze činit odpovědným za identifikaci jakéhokoliv nebo všech patentových práv. Tento dokument nahrazuje EN 13279-2:2004. Tento dokument pro sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky (EN 13279) sestává ze dvou částí: -

Část 1: Definice a požadavky.

-

Část 2: Zkušební metody.

Tato evropská norma na sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky používá normalizované evropské zkušební metody. Kde tyto metody nelze použít postupuje se podle jiných vhodných zkušebních metod. Tato evropská norma zahrnuje informativní přílohu A týkající se retence vody. Podle vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, Bulharska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Islandu, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Španělska, Švédska, Švýcarska a Turecka.

5

ČSN EN 13279-2

Úvod Obrázek 1 vyjadřuje skupinu sádrových pojiv a sádrových malt pro vnitřní omítky.

Sádrovec

-

Sádrové malty pro vnitřní omítky: (B1 až B7)

Sádrová pojiva (A) pro další práškové výrobky; pro přímé použití na stavbě; pro další procesy např.; - tvárnice; - sádrokartonové desky; - stropní prvky; - a další.

Sádrové malty pro vnitřní omítky pro speciální použití: (C1 až C7)

Další suché práškové výrobky např.: - tmely; - lepidla; - směsi; - a další.

Výrobky uvedené v tomto dokumentu Výrobky neuvedené v tomto dokumentu

Obrázek 1 – Skupina sádrových pojiv a sádrových malt

6

ČSN EN 13279-2

1 Předmět normy Tato evropská norma určuje zkušební metody pro sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky, které splňují požadavky podle EN 13279-1.

2

Citované dokumenty

V tomto dokumentu jsou normativní odkazy na následující citované dokumenty (celé nebo jejich části), které jsou nezbytné pro jeho použití. U datovaných citovaných dokumentů se používají pouze datované citované dokumenty. U nedatovaných citovaných dokumentů se používá pouze nejnovější vydání citovaného dokumentu (včetně všech změn). EN 196-1:2005 Metody zkoušení cementu – Část 1: Stanovení pevnosti (Methods of testing cement – Part1: Determination of strength) EN 196-7 Metody zkoušení cementu – Část 7: Postupy pro odběr a úpravu vzorků cementu (Methods of testing cement – Part 7: Methods of taking and preparing samples of cement) EN 459-2: 2010: Stavební vápno – Část 2: Zkušební metody (Building lime – Part 2: Test methods) EN 932-1 Zkoušení všeobecných vlastností kameniva – Část 1: Metody odběru vzorků (Test for general properties of aggregates – Part 1: Methods of sampling) ISO 565: Zkušební síta – Kovová tkanina, děrovaný plech a elektroformovaná fólie. Jmenovité velikosti otvorů (Test sieves – Metal wire cloth, perforated metal plate and electroformed sheet – Nominal sizes of openings)

3 3.1

Zkušební podmínky a odběr vzorků Zkušební prostředí (referenční zkoušení)

Teplota laboratoře, zařízení a materiálů (malta, voda): (23 ± 2) °C. Relativní vlhkost vzduchu: (50 ± 5) %. 3.2

Odběr vzorků

Odběr vzorků musí být proveden podle EN 196-7. Zrnitý materiál se zkouší podle postupů uvedených v EN 932-1 pro kamenivo s minimální vlhkostí a absorpcí oxidu uhličitého. Hmotnost odebraného vzorku musí být (8 ± 3) kg. Vzorek musí být před zkoušením skladován v uzavřených utěsněných nádobách. 3.3

Příprava vzorků

Před provedením zkoušek musí být provedena homogenizace vzorků. Před provedením chemických rozborů se musí reprezentativní vzorek o hmotnosti (50 ± 5) g zdrobnit na zrnitost ≤ 0,1 mm. 3.4

Voda

Při chemických rozborech a zkouškách se musí používat destilovaná nebo deionizovaná voda. 3.5

Zkušební zařízení

Zkušební zařízení používaná pro zkoušení a formy používané pro zhotovení zkušebních těles musí být nepoškozené a musí být vyrobeny z materiálu, který je odolný proti vodě a nereaguje se síranem vápenatým (např. sklo, mosaz, korozivzdorná ocel, vytvrzená ocel, pryž a umělé hmoty). Nesmí být použity materiály z měkkých plastů a pryže. Protože vlastnosti malt jsou značně závislé na přítomnosti CaSO4 . 2H2O, který ovlivňuje tuhnutí, musí být všechna zařízení používaná při zkoušení udržována v dokonalém stavu a čistotě.

7

ČSN EN 13279-2

4

Zkušební metody pro sádrová pojiva a sádrové malty (zahrnující speciální účely)

4.1

Sítový rozbor (jemnost)

4.1.1 Zkušební zařízení a) Kontrolní síta podle ISO 565: -

5 000 µm, pouze po sádrovou maltu pro ukládání zdících prvků (C2);

-

200 µm a 100 µm, pro sádrovou maltu vyztuženou vlákny (C1, C7);

-

1 500 µm, pro vláknité sádrové výrobky a malta pro tenkovrstvé omítky (C1, C6);

b) dřevěná nebo plastová špachtle; c) váha, s přesností ± 0,1 g. d) exsikátor. 4.1.2 Stanovení částic zachycených na sítě 5 000 µm (viz 4.1.1 a)) 4.1.2.1 Zkušební postup Z laboratorního vzorku, který byl přechováván v uzavřeném utěsněném obalu, se proseje množství 500 g ± 25 g přes síto 5 000 µm (viz 4.1.1 a)) při současném rozmělnění měkkých kousků špachtlí. Částice zachycené na sítě se zváží a posoudí. Stejný postup se provede i u druhého vzorku. 4.1.2.2 Vyjádření výsledků Hmotnost zachycených částic se vyjádří v procentech celkové hmotnosti všech částic. Průměrná hodnota výsledků obou vzorků se zaznamená do zkušebního protokolu. 4.1.3 Stanovení částic zachycených na sítech 200 µm a 100 µm 4.1.3.1 Zkušební postup Odebere se přibližně 200 g vzorku z uzavřené utěsněné vzorkovnice a vysuší se při teplotě (40 ± 2) °C do ustá1 lené hmotnosti . Ochladí se v exsikátoru na teplotu laboratoře. Naváží se 50 g ± 5 % a přenese se na zkušební síto. Síto se drží v jedné ruce mírně nakloněné a poklepává se jím při každém pohybu o druhou ruku s četností asi 125 úderů za minutu. Vzorek je při tom rovnoměrně rozložen na ploše síta. Po každých 25 poklepech se síto pootočí o 90°. Po jedné minutě prosévání se zváží zbytek a vrátí se zpět na síto. V prosévání se pokračuje tak dlouho, dokud množství vzorku, procházejícího sítem během jedné minuty, nepřesahuje 0,4 g. Po třech minutách prosévání se prach ulpělý na vnitřním povrchu rámu síta setře štětcem. V prosévání se pokračuje tak dlouho, dokud množství vzorku, procházejícího sítem během jedné minuty, nepřesahuje 0,2 g. Spodní strana síta se potom otře štětcem, setřený prach se odstraní a zbytek na sítě se zváží. Zkouška proséváním na sítě 100 µm se provádí stejným způsobem jako na sítě 200 µm. Stejný postup se provede i u druhého vzorku. 4.1.3.2 Vyjádření výsledků Hmotnost zachycených částic se vyjádří v procentech celkové hmotnosti všech částic. Průměrná hodnota ze dvou výsledků pro každou velikost síta se porovná s požadavky. 4.2

Stanovení obsahu oxidu sírového a výpočet obsahu síranu vápenatého

POZNÁMKA Tato zkušební metoda se používá pro všechny druhy malt.

1

Ustálené hmotnosti je dosaženo, jestliže dvě vážení po 24 hodinách se od sebe neliší o víc než 0,1 %. 8

ČSN EN 13279-2

4.2.1 Podstata zkoušky Síran vápenatý se rozkládá roztokem kyseliny chlorovodíkové. Nerozložené zbytky se odstraní filtrací. Síran ve filtrátu se stanoví vážkově jako síran barnatý. 4.2.2 Zkušební zařízení a) Síto, o velikosti otvorů 0,1 mm; b) kádinky, 250 ml a 400 ml; c) rychlofiltrační nálevka; d) muflová pec; e) žíhací kelímek, z křemenného skla, porosita 4 nebo porcelánový nebo skleněný kelímek; f)

filtrační papír, zachycující částice větší než 2,5 µm;

g) váha, s přesností 0,001 g; h) exsikátor. 4.2.3 Chemikálie a) Kyselina chlorovodíková, roztok 2 mol / l HCl; b) chlorid barnatý (10% roztok). 4.2.4 Zkušební postup Vzorek se rozetře tak, aby celý prošel sítem o velikosti otvorů 0,1 mm. Množství 0,5 g vzorku vysušeného při teplotě 40 °C se v 250 ml kádince vaří s 30 ml HCl 1:1 a 150 ml destilované vody po dobu 15 až 20 minut. Potom se kádinka sejme z vařiče a roztok se filtruje přes filtrační papír (červená páska) do 400 ml kádinky a filtr se promyje horkou deionizovanou vodou. Filtrát se uvede do varu, během míchání se SO3 vysráží přidáním 25 ml horkého 10 % chloridu barnatého, poté se uvede do varu a nechá se nejméně 12 hodin stát. Roztok se přefiltruje přes filtrační papír (červená páska) a promývá se horkou deionizovanou vodou, dokud filtrát obsahuje chloridy. Zbytek na filtru se nechá pomalu spálit v kelímku při teplotě 800 °C do ustálené hmotnosti, pak se ochladí v exsikátoru a zváží se. Zkouška se provede ještě jednou. 4.2.5 Vyjádření výsledků 4.2.5.1 Výpočet SO3 Obsah síranu vyjádřeného jako SO3 se vypočítá v procentech podle vztahu (1):

SO3 =

BaSO 4 × 0,343 × 100 mp

(1)

kde je BaSO4

množství síranu barnatého BaSO4, v gramech;

mp

množství vzorku, v gramech.

4.2.5.2 Výpočet obsahu síranu vápenatého Obsah síranu vápenatého se vypočítá v procentech podle vztahu (2): (2)

SO3 × 1,7 = CaSO 4 4.3

Stanovení vodního součinitele

POZNÁMKA Neodpovídá požadavkům podle EN 13279-1. 9

ČSN EN 13279-2

4.3.1 Sypná metoda Tato metoda se používá pro sádrová pojiva. 4.3.1.1 Podstata zkoušky Stanovuje se množství sádrového pojiva (v gramech), které může být nasyceno vodou vsypáním do 100 g vody. 4.3.1.2 Zkušební zařízení a) Válcová skleněná nádoba, s vnitřním průměrem 66 mm a výškou 66 mm a se značkami ve výšce 16 mm a 32 mm nad povrchem dna; b) stopky; c) váha, s přesností ± 0,1 g. 4.3.1.3 Zkušební postup Do skleněné nádoby se nalije 100 g vody tak, aby se nenavlhčily horní části stěn nádoby. Stanoví se hmotnost skleněné nádoby s vodou m0 s přesností ± 0,5 g. Celková doba pro následující postup musí být (120 ± 5) s. Nejprve se nasypává sádra rovnoměrně po povrchu vody tak, aby po 30 s vrstva sádrové kaše dosáhla první značky a po 60 s druhé značky. Pokračuje se ve vsypávání, až vrstva sádrová kaše dosáhne asi 2 mm pod povrch vody po (90 ±10) s. Během následujících (20 až 40) s se nasype další množství sádry na hladinu vody a k stěně nádoby, až se hladina ztratí. Jakékoli malé shluky sádry, které se objeví během postupu, musí být provlhčeny během (3 až 5) s. V případě sádry, která má tendenci k pomalému usazování, úroveň značek nemusí být dosažena během požadovaného času. V tomto případě musí být sádra rozsypávána tak, že dopadá jen na ty oblasti vody, které nejsou pokryty sádrou a ne do míst, kde sádra již je. Zaznamenává se doba rozsypu. Před vážením se odstraní přebytek sádry ze stěny skleněné nádoby. Stanoví se hmotnost m1 s přesností ± 0,5 g. Zkouška se opakuje nejméně dvakrát. Vypočte se průměrná hodnota nasypaného množství. 4.3.1.4 Vyjádření výsledků Vodní součinitel (poměr voda/sádra) R se vypočítá podle vztahu (3):

R=

100 m1 − m0

(3)

kde je m0

hmotnost skleněné nádoby s vodou, v gramech;

m1

hmotnost skleněné nádoby, hmotnost vody a hmotnost sádry, v gramech.

4.3.2 Disperzní metoda 4.3.2.1 Obecně Tato metoda se používá pro sádrová pojiva a sádrové malty s tekutou konzistencí. 4.3.2.2 Podstata zkoušky Stanovuje se množství sádrového pojiva nebo malty (v gramech), které je potřebné pro přípravu směsi požadované konzistence. 4.3.2.3 Zkušební zařízení a) Mísa a míchací metla vyrobené z nereaktivního materiálu; b) Vicatův prstenec, vysoký 40 mm, horní vnitřní průměr 65 mm, dolní vnitřní průměr 75 mm; c) plochá deska, vyrobená z bezpečnostního hladkého a čistého skla; d) stopky. e) dělené měřítko, měřící páska.

10

ČSN EN 13279-2

4.3.2.4 Zkušební postup Množství malty, u které je dosaženo hodnoty rozlití od 150 mm do 210 mm, se vnese do míchací nádoby, která obsahuje 500 g vody. Při vnesení malty se spustí stopky. Záměs se připraví následovně: -

plnění nádoby po dobu 30 s;

-

záměs se nechá stát po dobu 60 s;

-

ručně se míchá po dobu 30 s, při čemž se vykoná 30krát pohyb tvaru „osmičky“;

-

záměs se nechá stát po dobu 30 s;

-

ruční míchání po dobu 30 s stejným způsobem.

Záměs se vlije do konického Vicatova prstence, umístěného na skleněné desce. Přebytečná záměs se odstraní. V době 3 minut 15 sekund po zahájení míchání se prstenec zvedne kolmo vzhůru a záměs se ponechá volně rozlít po desce. Průměr koláče se měří ve dvou na sebe kolmých směrech. Je-li průměr mimo rozsah (150 až 210) mm, opakuje se zkouška znovu od začátku s použitím většího nebo menšího množství malty, je-li průměr koláče v požadovaném rozmezí hodnot, zaznamená se hmotnost malty v gramech, m2. 4.3.2.5 Vyjádření výsledků Vodní součinitel (poměr voda / malta) označen R se vypočítá podle vztahu (4):

R= kde

500 m2

m2

je

(4) hmotnost sádrové malty, v gramech.

4.3.3 Metoda s použitím střásacího stolku 4.3.3.1 Obecně Tato metoda se používá pro průmyslově vyráběné sádrové malty. Vodní součinitel (poměr voda/malta) se stanovuje metodou „pokus – nevhodná hodnota“, dokud není vytvořen koláč předepsaného průměru, který vznikl po zvednutí konického prstence naplněného sádrovou maltou a po setřesení předepsaným způsobem. 4.3.3.2 Podstata zkoušky Vodní součinitel pro průmyslově vyráběné sádrové malty se vyjadřuje podle dosažené konzistence. Konzistence se stanoví měřením průměru koláče kaše, který byl vystaven střásání, jak je popsáno dále. Průměr rozlitého koláče musí být (165 ± 5) mm. 4.3.3.3 Zkušební zařízení a) Míchačka, nádoba a metla: (viz EN 196-1:2005); b) střásací stolek a zkušební kužel: (viz 6.8.2.1.2 EN 459-2:2010); c) špachtle; d) dělené měřítko, měřící páska; e) stopky. 4.3.3.4 Zkušební postup 3

3

Množství sádrové malty od 1,2 dm do 1,5 dm musí být odváženo s přesností 1 g (m4). Do suché nádoby se podle předběžných zkoušek odváží určité množství vody (m3). Do vody se pak přidá odvážené množství sádrové malty (m4), špachtlí se vnáší do vody a míchá se ručně asi 1 minutu. Směs se pak míchá 1 minutu v nádobě -1 -1 metlou při nízkých otáčkách (140 ± 5) min a (62 ± 5) min . Kužel se umístí do středu skleněné desky střásacího stolku a přidržuje se pevně ve stanovené poloze rukou. Sádrová kaše se vnese do kužele a zhutní se dusadlem. Kužel se pak zcela naplní s mírným přebytkem. Přebytečná malta se odstraní pomocí špachtle. Po 10 s až 15 s se kovový kužel pomalu zvedne kolmo vzhůru, pomocí motorového pohonu se malta rozlije 15 rázy s frekvencí 1 rázu za 1 s. 11

ČSN EN 13279-2

Průměr koláče se změří ve dvou na sebe kolmých směrech. Zaznamená se průměrná hodnota z těchto měření s přesností 1 mm jako hodnota rozlití. Průměrná hodnota rozlití musí být u malty pro ruční zpracování (165 ± 5) mm, průměrná hodnota rozlití musí být u malty pro strojní zpracování (160 ± 5) mm. Liší-li se naměřená hodnota od hodnoty stanovené pro daný výrobek, opakuje se zkouška od počátku s použitím většího nebo menšího množství vody. Je-li počátek tuhnutí takový, že vodní součinitel nemůže být vyhovujícím způsobem stanoven, může být k záměsové vodě přidáno malé množství zpomalující přísady. V tomto případě se druh a množství zpomalující přísady uvede ve zkušební zprávě. 4.3.3.5 Vyjádření výsledků Vodní součinitel (poměr voda/malta) R se vypočítá podle vztahu (5):

R=

m3 m4

(5)

kde je

4.4

m3

hmotnost záměsové vody, v gramech;

m4

hmotnost sádrové malty, v gramech.

Stanovení doby tuhnutí

4.4.1

Nožová metoda

4.4.1.1 Obecně Metoda se používá pro sádrová pojiva. 4.4.1.2 Podstata zkoušky Počátek tuhnutí se udává v minutách, po kterých se okraje řezu zhotoveného nožem do sádrové kaše přestanou spojovat. 4.4.1.3 Zkušební zařízení a) Nůž, s čepelí o délce asi 100 mm, šířce 16 mm a s tloušťce horní hrany 1 mm ve tvaru klínu; b) špachtle; c) hladká skleněná deska, (minimální rozměry 400 mm × 200 mm); d) stopky; e) míchací nádoba, vyrobená z nereaktivního materiálu. 4.4.1.4 Zkušební postup a)

Příprava zkušebních koláčů:

Sádrové pojivo se smíchá s množstvím vody stanoveným podle 4.3.1 (Sypná metoda) nebo 4.3.2 (Disperzní metoda) podle druhu sádry. Míchání se provádí ve shodě s příslušnou sypnou nebo disperzní metodou. Zaznamená se čas, kdy sádrové pojivo přijde poprvé do styku s vodou (t0). Sádrová kaše se nalije na skleněnou podložku za stálého míchání a vytvoří se 3 koláče o průměru 100 mm až 120 mm a tloušťce asi 5 mm. b)

Stanovení počátku tuhnutí Ti :

Počátek tuhnutí se stanoví prováděním řezů přes koláč kaše do doby, kdy se řezy přes koláč včetně okrajů přestanou uzavírat (t1). Po každém řezu se nůž otře a osuší. Řezy se musí provádět v intervalech, které nejsou větší než 1/20 očekávané doby počátku tuhnutí. Dva koláčky jsou určeny pro orientační řezy, jeden pro zkušební řezy. Počátek tuhnutí Ti je dosažen v čase t1, tj. kdy se přestanou spojovat okraje řezu přes koláč. 4.4.1.5 Vyjádření výsledků Počátek tuhnutí Ti se vypočítá podle vztahu (6): 12

ČSN EN 13279-2

(6)

Ti = t 1 − t 0 kde je Ti

počátek tuhnutí, v minutách;

t0

doba, ve které je sádrové pojivo přidáno do vody, v minutách;

t1

doba, kdy se řezy přes koláč včetně okrajů přestanou uzavírat, v minutách.

4.4.2 Vicatova kuželová metoda 4.4.2.1 Obecně Tato metoda se používá pro průmyslově vyráběné sádrové malty, které obsahují přísady a/nebo zpomalovače. Pokud se použijí jiné metody (např. ultrazvuk nebo Vicatův přístroj) musí být nejméně jednou za měsíc srovnány s Vicatovou kuželovou metodou. 4.4.2.2 Podstata zkoušky Hloubka vnikání Vicatova kužele do sádrové malty se s postupem tuhnutí zmenšuje. Tento princip je použit pro stanovení počátku tuhnutí. 4.4.2.3 Zkušební zařízení a) Vicatův přístroj, viz obr. 2 a 3; b) kužel, viz obr. 4; c) skleněná deska, o rozměrech 150 ×150 mm; d) Vicatův prstenec, viz bod b) kapitoly 4.3.2.3; e) pravítko; délky 140 mm; f)

stopky;

g) nádoba a metla; viz 4.4 v EN 196-1:2005. 4.4.2.4 Zkušební postup Vicatův prstenec se umístí širší stranou na skleněnou podložku. Sádrová malta se smíchá s množstvím vody stanoveným podle 4.3.3 nebo 4.3.2. Doba, kdy je přidána sádrová malta do vody, se zaznamená jako t0. Vicatův prstenec se naplní sádrovou maltou a pravítkem se zarovná její povrch s horním okrajem prstence. Naplněný Vicatův prstenec se postaví pod kužel Vicatova přístroje, který se opatrně spustí tak, aby se dotýkal povrchu sádrové malty. Nato se pohyblivá část rychle uvolní, takže kužel vniká svisle do sádrové malty. Na stupnici se odečte hloubka vniknutí. Stanovení počátku tuhnutí se provádí na stejném vzorku sádrové malty v intervalech ne větších než 1/20 očekávaného počátku tuhnutí. Před každým použitím se musí kužel otřít a osušit. Vzájemná vzdálenost vpichů musí být nejméně 12 mm. Čas, kdy kužel Vicatova přístroje zůstane vězet (22 ± 2) mm nad skleněnou podložkou, se zaznamená jako t1. 4.4.2.5 Vyjádření výsledků Počátek tuhnutí Ti se vypočítá podle vztahu (7): (7)

Ti = t 1 − t 0 kde je

4.5

t1

doba, kdy hloubka vpichu dosáhne hodnoty (22 ± 2) mm nad skleněnou deskou, v minutách;

t0

doba, kdy je smíchána sádrová malta s vodou, v minutách.

Stanovení mechanických vlastností

4.5.1 Zkušební zařízení a) Nádoba a metla: viz 4.4 v EN 196-1:2005; b) špachtle; 13

ČSN EN 13279-2

c) forma s dnem, viz 4.5 v EN 196-1:2005; d) stěrka; e) exsikátor; f)

2

zkušební zařízení pro stanovení pevnosti v tlaku, umožňující rychlost zatěžování 1 N / mm za sekundu, viz podrobný popis v 4.7 a 4.8 EN 196-1:2005;

g) zkušební zařízení pro stanovení pevnosti v ohybu (viz f); h) zkušební zařízení na měření tvrdosti. Rozměry v milimetrech

Legenda 1

vodící tyč

2

spouštěcí mechanismus

3

pružina

4

penetrační kužel

5

vicatův prstenec

6

skleněná destička

7

stojan

Obrázek 2 – Vicatův přístroj s kuželem a spouštěcím mechanismem

14

ČSN EN 13279-2 Rozměry v milimetrech

Legenda 1

pružina

Obrázek 3 – Spouštěcí mechanismus Vicatova přístroje Rozměry v milimetrech

Legenda

Legenda

Materiál: korozivzdorná ocel

Materiál: hliník POZNÁMKA Podoba vedení (délka závisí na hmotnosti jehly a vodící tyče, celková hmotnost = 100 g).

Obrázek 4 – Penetrační kužel

Obrázek 5 – Vodící tyč 15

ČSN EN 13279-2

4.5.2 Příprava zkušebních těles Sádrová malta určená ke zkoušce se zamíchá postupem popsaným v 4.3.3 při vodním součiniteli stanoveným podle postupu daném v 4.3.1, 4.3.2 nebo 4.3.3 v závislosti na druhu sádrové malty. Ihned po zamíchání se malta převede špachtlí do předem lehce namazané nebo naolejované formy a přitlačí se do stran a rohů formy. K vypuzení bublin se forma na jednom konci nazvedne asi 10 mm a nechá volně padnout. To se opakuje pětkrát na každém konci. Všechny oddíly formy musí být naplněny nejpozději do 10 minut po zahájení míchání a povrch nesmí být uhlazován. Po naplnění se přebytečná malta setře nožem nebo rovným kovovým pravítkem postaveným téměř svisle, pomalým horizontálním pilovitým pohybem. U přípravy dalších tří trámečků se postupuje stejně. Jakmile se dosáhne vhodného stupně zatuhnutí, trámečky se na povrchu označí a vyjmou se z formy. Trámečky se ukládají 7 dní ve zkušebním prostředí uvedeném v kapitole 3.1. Pak se suší při teplotě (40 ± 2) °C do ustálené hmotnosti. Po vysušení se zkušební trámečky ochladí na laboratorní teplotu v exsikátoru. 4.5.3 Stanovení tvrdosti 4.5.3.1 Podstata zkoušky Měří se síla potřebná k vytvoření vtisku do zkušebního tělesa. 4.5.3.2 Zkušební zařízení Přístroj, který vtlačuje tvrzenou ocelovou kuličku o průměru 10 mm ve stanoveném místě stálým, kolmo působícím zatížením do povrchu zkušebního tělesa. Srovnávací měřící přístroj, s nosičem kuličky, který lze použít pro měření hloubky vtisku do zkušebního tělesa. 4.5.3.3 Zkušební postup Stanovení se provede na dvou podélných stranách, vytvořených formou (tj. na bočních stranách, které byly ve styku s formou). Použije se síla působící kolmo ke zkoušenému povrchu, v rovině procházející boční osou, a to na třech místech každého zkoušeného povrchu, jejichž vzdálenost činí 1/4 celkové délky. Vnější vtisky však musí být od konců trámečků vzdáleny nejméně 20 mm. Použije se zatížení 10 N a po 2 sekundách se zvýší na (200 ± 10) N. To se udržuje po dobu 15 s. Měření hloubky vtisku t se provede 15 s po odstranění zatížení. 4.5.3.4 Vyjádření výsledků -2

Tvrdost H, v N . mm , se vypočítá podle vztahu (8):

H=

F 20 × 1000 6366 = = t π ×D×t π × 1× t

(8)

kde je F

zatížení, v N;

D

Průměr kuličky, v mm;

t

průměrná hloubka vtisku, v µm.

Ve zkušební zprávě se uvede 18 hodnot naměřených hloubek vtisků ve skupinách po třech pro každou zkoušenou stranu. Vypočítá se aritmetický průměr hloubek vtisků t a uvede se počet hodnot, které jsou v rozsahu 0,9 t až 1,1 t. Vyloučí se hodnoty, u kterých jsou viditelné póry. 4.5.4 Stanovení pevnosti v tahu za ohybu 4.5.4.1 Podstata zkoušky Stanoví se síla potřebná ke zlomení zkušebního trámečku 160 mm × 40 mm × 40 mm, uloženého na podpěrách vzdálených od sebe 100 mm.

16

ČSN EN 13279-2

4.5.4.2 Zkušební postup Zkušební těleso se uloží do zkušebního stroje jednou z bočních ploch na válcové podpěry tak, že jeho podélná osa je k válcovým podporám kolmá. Zatížení se přenáší přes zatěžovací válec kolmo na protilehlou boční plochu zkušebního tělesa a zvyšuje se rovnoměrně až do zlomení. Zaznamená se maximální zatížení, při němž došlo ke zlomení zkušebního trámečku. 4.5.4.3 Vyjádření výsledků Pevnost v tahu za ohybu PF se vypočítá podle vztahu (9): (9)

PF = 0,00234 × P kde je 2

PF

pevnost v tahu za ohybu , v N/mm ;

P

průměrná hodnota maximálního zatížení nejméně ze tří naměřených hodnot, v N.

4.5.5 Stanovení pevnosti v tlaku 4.5.5.1 Podstata zkoušky Pevnost v tlaku se vypočítá ze zatížení, které způsobí porušení zkušebního tělesa. 4.5.5.2 Zkušební postup Části zkušebních těles zlomených při zkoušce v ohybu se zkouší na pevnost v tlaku na ploše 40 mm × 40 mm bočních stran, tj. na plochách, které byly ve styku se stěnami formy. Je-li mezi stanovením pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku časová prodleva, je třeba části zkušebních těles uchovat v exsikátoru. Nová zkušební tělesa musí být připravena podle 4.5.2. Pevnost v tlaku se zkouší pomocí zkušebního stroje na bočních plochách zkušebních těles. Zkušební tělesa se vystředí bočními plochami na destičkách zkušebního stroje. Střed kulového uložení horní desky musí souhlasit s průsečíkem vertikální osy zkušebního stroje s rovinou spodní plochy horní tlačné destičky. Ta musí být pohyblivá tak, aby mohla na začátku zatěžování dolehnout na zkušební těleso. Zatížení se zvyšuje pravidelně během celé doby zatěžování až do porušení zkušebního tělesa. 4.5.5.3 Vyjádření výsledků 2

Vypočítá se průměrná hodnota z 6 vypočtených hodnot pevnosti v tlaku a vyjádří se v N/mm . Pevnost v tlaku Rc se vypočítá podle vztahu (10):

RC =

FC 1600

(10)

kde je

4.6

2

RC

pevnost v tlaku, v N/mm ;

FC

nejvyšší zatížení, při němž došlo k porušení, v N;

1 600

40 mm × 40 mm je plocha destiček, v mm .

2

Stanovení přídržnosti

4.6.1 Podstata zkoušky Přídržnost se stanovuje jako maximální namáhání v tahu vynaložené zatížením kolmým k povrchu malty pro vnitřní omítky, nanesené na podkladu. Tahové zatížení se vynakládá pomocí definovaného odtrhového terče, přilepeného na zkoušenou plochu povrchu malty. 4.6.2 Zkušební zařízení a) Kruhové terče z korozivzdorné oceli s průměrem 50 mm a nejmenší tloušťkou 10 mm se středovým trnem k uchycení při tahové zkoušce zkušebním strojem. b) Pryskyřičné lepidlo, např. epoxidová pryskyřice nebo metylmetakrylátová pryskyřice. c) Zařízení pro vyvrtání zkušebního válce, s vnitřním průměrem (50 ± 0,5) mm, vhodné k vyřezání zkušebních těles ze zatvrdlých malt. 17

ČSN EN 13279-2

d) Zkušební stroj pro vynaložení tahové síly vhodného rozsahu a citlivosti pro provedení zkoušky. Musí umožnit vynaložení síly na trn terče pomocí vhodného uchycení, které vylučuje namáhaní v ohybu. Měří velikost zkušební síly s přesností nepřesahující ± 5 % jmenovité hodnoty zatížení. 4.6.3 Zkušební postup Podklad se připraví podle zkušeností nebo podle vhodného návodu. Malta z čerstvé záměsi musí být na předepsaný podklad nanesena podle doporučení výrobce. Jakmile je malta dostatečně zatvrdlá, umístí se omítnuté podklady ve zkušebním prostředí na dobu 7 dní. Po ošetření malty se vyříznou pomocí zařízení pro vyvrtání zkušebního válce zkušební tělesa. Vrstva válce malty musí být proříznuta asi 5 mm do podkladu. Kruhové terče se přilepí centricky na zkoušené plochy válců, přičemž se dbá, aby lepidlo nepřeteklo přes odříznutý okraj zkoušené plochy. Pomocí zkušebního stroje se vynaloží tahové zatížení kolmo na zkoušenou plochu pomocí kruhových terčů. Zatížení se vynakládá rovnoměrně bez nárazů. Rychlost se volí 2 2 tak, aby se zatěžování zvyšovalo rychlostí od 0,003 N/mm až do 0,1 N/mm za vteřinu podle předpokládané přídržnosti. Tabulka 1 ukazuje volbu nárůstu zatížení.

Tabulka 1 – Nárůst zatížení 2

Zkušební zatěžovací plocha A = 1,963 mm (∅ 50 mm) Předpokládaná přídržnost

Nárůst zatížení

2

2

(N/mm )

(N/s)

(N/(mm .s))

< 0,2

5

0,003

0,2 až 0,5

25

0,013

0,5 až 1,0

100

0,050

>1,0

200

0,100

4.6.4 Vyjádření výsledků 4.6.4.1 Přídržnost Jednotlivé hodnoty přídržnosti se vypočítají podle vztahu (11):

Ru =

Fu A

(11)

kde je 2

Ru

přídržnost, v N/mm ;

Fu

nejvyšší zatížení, při němž došlo k odtržení, v N;

A

zkoušená plocha válcového vzorku, v mm .

2

2

Průměrná hodnota přídržnosti se vypočítá z jednotlivých výsledků stanovení s přesností 0,01 N/mm . 4.6.4.2 Odtržený vzorek V některých případech nemusí dojít k odtržení ve spojení mezi maltou a podkladem, ale přímo v maltě, nebo v podkladu, nebo se odtrhne lepidlo z tažné hlavy. V takových případech bude přídržná síla větší, než naměřená hodnota. Při výpočtu průměrné hodnoty se tyto hodnoty nezapočítávají. Způsob odtržení se v každém případě zaznamená podle obrázků 6 až 9.

18

ČSN EN 13279-2

Legenda 1

kruhový terč

2

vrstva lepidla

3

malta

4

podklad

(Trhlina ve vlastní omítce; přídržnost je větší než dosažený výsledek zkoušky).

Obrázek 7 – Způsob odtržení b – Porušení soudržnosti

(Porušení spojení mezi maltou a podkladem; výsledky zkoušky jsou posouzením přídržnosti).

Obrázek 6 – Způsob odtržení a – Porušení přídržnosti

Legenda (Porušení v podkladu; přídržnost je větší než dosažený výsledek zkoušky).

(Porušení ve vrstvě lepidla; pokud se objevuje toto porušení, zkouška se opakuje).

Obrázek 8 – Způsob odtržení c – Porušení soudržnosti

Obrázek 9 – Způsob odtržení d

V případě, že se vyskytují odlišné způsoby odtržení (např. porušení z části v podkladu a z části v maltě), musí se uvést procentuální odhad zastoupení každého porušení.

19

ČSN EN 13279-2

Příloha A (informativní) Retence vody Retence vody se stanoví podle metody popsané v 6.9 EN 459-2:2010.

20

ČSN EN 13279-2

Bibliografie [1]

EN 13279-1 Gypsum binders and gypsum plasters – Part 1: Definitions and requirements

21

PŘÍLOHA N3/I/2014

Přehled obsahu příloh k NORMALIZAČNÍMU A LEGISLATIVNÍMU ZPRAVODAJI ROK 2013 ÚNOR N1 / I / 2013 N2 / I / 2013 N3 / I / 2013 N4 / I / 2013

L1 / I / 2013

Aktualizovaný přehled platných norem k 1.1.2013 Přehled obsahu příloh k NORMALIZAČNÍMU A LEGISLATIVNÍMU ZPRAVODAJI za rok 2012 AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro ČR AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 01/2013 ke dni 22.2.2013

DUBEN N1 / II / 2013

N2 / II / 2013 N3/ II / 2013 N4/ II / 2013 N5 / II / 2013 N6 / II / 2013 L1 / II / 2013 L2 / II / 2013

Pracovní překlad technické normy ČSN EN 13282-1 Hydraulická silniční pojiva – Část 1: Rychle tvrdnoucí hydraulická silniční pojiva - Složení, specifikace a kritéria shody Přehled stavu norem zkušebních metod pro cement Přehled stavu norem pro potěrové materiály a podlahové potěry AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro ČR AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Pozvánka na odborný seminář Vápno, cement, ekologie Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 02/2013 ke dni 24.4.2013 Závěry o nejlepších dostupných technikách pro výrobu cementu (pracovní dokument)

ČERVEN N1 / III / 2013 N2 / III / 2013 N3 / III / 2013 N4 / III / 2013

L1 / III / 2013 L2 / III / 2013

Pracovní překlad technické normy ČSN EN 13282-3 Hydraulická silniční pojiva – Část 3: Hodnocení shody Pracovní překlad návrhu evropské normy FprEN 13279-2 Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky – Část 2: Zkušební metody AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro ČR AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 03/2013 ke dni 26.6.2013 Závěry o nejlepších dostupných technikách pro výrobu vápna (pracovní dokument)

1

SRPEN N1 / IV / 2013 N2 / IV / 2013 N3 / IV / 2013 N4 / IV / 2013

L1 / IV / 2013 L2 / IV / 2013

Pracovní překlad návrhu změny normy FprEN 197-2 Cement – Část 2: Hodnocení shody Pracovní překlad technické normy ČSN EN 196-2 Metody zkoušení cementu – Část 2: Chemický rozbor cementu AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro ČR AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 04/2013 ke dni 28.8.2013 Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví k vyhlášce č. 61/2013 Sb., o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech

ŘÍJEN N1 / V / 2013 N2 / V / 2013 N3 / V / 2013 N4 / V / 2013

L1 / V / 2013

Zápis z 37. zasedání CEN/TC 51 Cement a stavební vápna konaného v Strasbourgu ve dnech 10. - 11. října 2013 Zápis z 24. plenárního zasedání CEN/TC 241 Sádra a výrobky ze sádry konaného v Paříži 8. 10. 2013 AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro ČR AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 05/2013 ke dni 24.10.2013

PROSINEC N1 / VI / 2013 N2 / VI / 2013 N3 / VI / 2013

L1 / VI / 2013 L2 / VI / 2013 L3 / VI / 2013

Zápis z jednání technické normalizační komise TNK č. 39 Maltovinová pojiva, vápence a sádrovce konané v Praze - Radotíně dne 12.11.2013 AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pro ČR AKTUÁLNÍ INFORMACE uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 06/2013 ke dni 19.12.2013 Návrh věcného záměru zákona o odpadech ze dne 5. 12. 2013 Konečný návrh vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci (metodický dokument k problematice základní zprávy)

2

PŘÍLOHA N4/I/2014

AKTUÁLNÍ INFORMACE Uvedené ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Po prostudování Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví čísla 1 a 2 pro rok 2014 uvádíme následující aktuální informace týkající se nově vydaných norem, změn a zrušení norem, oznámení o schválení evropských norem k přímému používání jako ČSN a zahájení řešení nových úkolů technické normalizace v oblasti stavebních hmot. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vydané ČSN ČSN EN 1097-6 (72 1194) ČSN EN 1097-6 (72 1194)

Zkoušení mechanických a fyzikálních vlastností kameniva – Část 6: Stanovení objemové hmotnosti zrn a nasákavosti Vydání: Únor 2014 Jejím vydáním se ruší Zkoušení mechanických a fyzikálních vlastností kameniva – Část 6: Stanovení objemové hmotnosti zrn a nasákavosti Vydání: Říjen 2001

Evropské a mezinárodní normy schválené k přímému používání jako ČSN ČSN EN 12390-13 (73 1302)

Zkoušení ztvrdlého betonu – Část 13: stanovení sečnového modulu pružnosti v tlaku EN 12390-13:2013; Platí od 2014-03-01

Nově řešené úkoly technické normalizace +) Předpokládá se převzetí evropské nebo mezinárodní normy schválením k přímému používání jako ČSN. 73/0004/14

Beton – Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda +) Přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 206 Zahájení: 14-02 Ukončení: 14-02 Zpracovatel: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Gorazdova 24, Praha 2, 128 01

73/0005/14

Zkoušení ztvrdlého betonu – Část 10: Stanovení relativní odolnosti betonu proti karbonataci +) Přejímaný mezinárodní dokument: CEN/TS 12390-102007 Zahájení: 14-02 Ukončení: 14-02 Zpracovatel: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Gorazdova 24, Praha 2, 128 01

72/0004/14

Stavební výrobky – Posuzování uvolňování nebezpečných látek – Stanovení emisí do vnitřního prostředí Přejímaný mezinárodní dokument: CEN/TS 16516:2013 (CPD) Zahájení: 14-01 Ukončení: 14-03 Zpracovatel: Institut pro testování a certifikaci, a.s., Tř. Tomáše Bati 299, Zlín – Louky, 764 21

1

73/0001/14

Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí – Část 4: Navrhování kotvení do betonu Přejímaný mezinárodní dokument: prEN 1992-4 Zahájení: 14-04 Ukončení: 15-03 Zpracovatel: STÚ-K, a.s., Saveljevova 1629/18, Praha 4 – Braník, 147 00

73/0019/14

Udržitelnost staveb – Posuzování sociálních vlastností budov - Metody Přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 16309 Zahájení: 14-03 Ukončení: 14-05 Zpracovatel: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Thákurova 7, Praha 6, 166 29

73/0020/14

Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních výrobků Přejímaný mezinárodní dokument: EN 15804-A1:2013 (CPD) Zahájení: 14-02 Ukončení: 14-03 Zpracovatel: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Thákurova 7, Praha 6, 166 29

2

PŘÍLOHA N5/I/2014

AKTUÁLNÍ INFORMACE Uvedené ve Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky Po prostudování Vestníku Úradu pre normalizáciu, metrológiu a skúšobníctvo Slovenskej republiky číslo 12 pro rok 2013 a číslo 1 pro rok 2014 uvádíme následující aktuální informace týkající se nově vydaných norem STN a oprav STN. +) Dokumenty se přebírají oznámením ve Vestníku ÚNMS SR. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Schválené STN STN P CEN/TS 16516 (72 0016)

Stavebné výrobky. Posudzovanie uvoľňovania nebezpečných látok. Stanovenie emisií do vnútorného ovzdušia +) Platí od 1.1.2014 Táto predbežná norma je určená na overenie. Pripomienky zasielajte do októbra 2015.

STN EN 1097-6 (72 1187)

Skúšky na stanovenie kameniva. Časť 6: a nasiakavosti (EN 1097-6: 2013) Vydanie: február 2014 Jej vydaním sa ruší Skúšky na stanovenie kameniva. Časť 6: a nasiakavosti (EN 1097-6: 2000) Vydanie: jún 2003

STN EN 1097-6 (72 1187)

mechanických a fyzikálnych vlastností Stanovenie objemovej hmotnosti zŕn

mechanických a fyzikálnych vlastností Stanovenie objemovej hmotnosti zŕn

Schválené TNI TNI CEN/TR 16469 (72 0017)

Stavebné výrobky. Posudzovanie uvoľňovania nebezpečných látok. Používanie harmonizovaných horizontálnych metód na posudzovanie +) Platí od 1.1.2014

Opravy STN STN EN 12390-1/O1 (73 1302)

Skúšanie zatvrdnutého betónu. Časť 1: Tvar, rozmery a iné požiadavky na skúšobné telesá a formy. Oprava 1 Z júna 2013 Vydanie: január 2014

STN EN 14227-1/O1 (73 6184)

Hydraulicky stmelené zmesi. Špecifikácie. Časť 1: Cementom stmelené zmesi. Oprava 1 Z novembra 2013 Vydanie: február 2014

1

Zrušené STN STN EN 12620 (72 1502)

Kamenivo do betónu Z decembra 2013 Vydanie: január 2014 Zrušená od 1. 2. 2014 v CEN rozhodnutím BT 42/2013.

STN EN 13139 (72 1503)

Kamenivo do malty Z decembra 2013 Vydanie: január 2014 Zrušená od 1. 2. 2014 v CEN rozhodnutím BT 42/2013.

STN EN 13242 (72 1504)

Kamenivo do nestmelených a hydraulicky stmelených materiálov používaných v inžinierskom staviteľstve a pri výstavbe ciest Z decembra 2013 Vydanie: január 2014 Zrušená od 1. 2. 2014 v CEN rozhodnutím BT 42/2013.

STN EN 16236 (72 1508)

Hodnotenie zhody kameniva. Počiatočná skúška a vnútropodniková kontrola výroby Z decembra 2013 Vydanie: január 2014 Zrušená od 1. 2. 2014 v CEN rozhodnutím BT 42/2013.

2

typu

PŘÍLOHA L1/I/2014

Stav monitorované legislativy za uplynulé období č. 01/2014 ke dni 26.01.2014 Předchozí verze ze dne 19.12.2013

1. Ovzduší 1.1 Připravovaná novela zákona o ochraně ovzduší Senát schválil novelu zákona o ochraně ovzduší, která umožní vzájemnou výměnu emisních stropů i pro menší výrobce elektřiny a tepla, kteří provozují jen jeden zdroj emisí. Jde o senátorskou novelu Petra Víchy (ČSSD), Jiřího Bise (ČSSD) a Pavla Eyberta (ODS), kterou nyní dostane k posouzení Poslanecká sněmovna. Předkladatelé chtějí odstranit údajnou diskriminaci menších provozovatelů vůči větším, neboť současný zákon umožňuje přesouvání emisních stropů pouze mezi stacionárními zdroji jednoho provozovatele. Doposud vedly výměny podle autorů novely ke snížení celkových emisí. Přesouvání emisních stropů nebude podle tvůrců možné do oblastí, kde jsou překračovány imisní limity, ale spíše je z nich může odvést. Předloha také dává pravomoc stanovovat podmínky pro provoz zdrojů znečištění vedle ministerstva životního prostředí a krajských úřadů rovněž obcím s rozšířenou působností. Novela mění i podmínky podávání poplatkových přiznání, neměla by se podávat, pokud souhrn poplatků nepřekročí 50.000 korun ročně. Předloha také obsahuje záměr předkladatelů, aby u pozemních komunikací, kde imisní limity nepřekročí úroveň danou vyhláškou, nebylo nutné vytvářet kompenzační opatření. Nynější zákon naproti tomu umožňuje výjimku jen u stacionárních zdrojů znečištění. 1.2 Balíček k ochraně ovzduší V současné době MŽP pracuje na rámcových pozicích k tzv. balíčku ochrany ovzduší, který je tvořen čtyřmi připravovanými předpisy EU. Jedná se o - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Program čisté ovzduší pro Evropu - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES - Návrh směrnice o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení - Návrh rozhodnutí Rady o přijetí změny Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999 k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 Balíček k ozdravění ovzduší v Evropě byl zveřejněn 18. 12. 2013, jednou jeho významnou součástí je návrh směrnice o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení (zařízení o jmenovitém tepelném příkonu mezi 1 a 50 MW, dále také „MCP“).

ČR omezování emisí ze spalovacích zařízení se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 50 MW na úrovni EU podporuje. Omezování emisí z uvedených zařízení je v ČR upraveno vnitrostátní legislativou již od 90. let minulého století, v současné době zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, a vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší Pozice ČR při jednáních ke konkrétním ustanovením návrhu směrnice bude proto primárně vycházet z výše uvedených vnitrostátních právních předpisů tak, aby nedošlo ke znehodnocení již zrealizovaných nebo prováděných investic. ČR bude prosazovat, aby se působnost směrnice rozšířila i na zdroje se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 1 MW, které nejsou pokryty směrnicí 2009/125/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie. Tím bude odstraněna mezera mezi předloženým návrhem a výše uvedenou směrnicí 2009/125/ES a příslušnými nařízeními EK. ČR bude rovněž vycházet ze zkušeností s aplikací již zavedené směrnice 2001/80/ES o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, resp. směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích, a bude uplatňovat obdobné principy, aby nebyly zaváděny významné odlišnosti, které by komplikovaly přehlednost a srozumitelnost evropské legislativy v oblasti regulace emisí z energetických zdrojů. To se týká například aplikace sčítacích pravidel pro určování celkového jmenovitého tepelného příkonu, které návrh směrnice nespecifikuje a dochází tak k překryvu s působností IED. Dále se to týká způsobu zajištění plnění emisních limitů, kdy IED vyžaduje povolení provozu, zatímco předložený návrh směrnice pouze registraci zdroje bez možnosti ovlivnění podmínek provozu. V obou uvedených případech bude ČR prosazovat stejné principy, jako jsou již zavedeny v IED, tedy zavedení sčítacích pravidel a zavedení povolování středních spalovacích zdrojů. ČR bude uplatňovat dílčí korekce navrhovaných hodnot emisních limitů, neboť existují vážné pochybnosti o jejich plošné technické dosažitelnosti a ekonomické přijatelnosti v podmínkách ČR (jako příklad lze uvést např. emisní limity pro oxid siřičitý pro spalování hnědého uhlí ve stávajících ale i nových zdrojích). Pro tyto účely bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu zpracováno vyhodnocení technické a ekonomické dosažitelnosti návrhu, případně budou navrženy jiné hodnoty emisních limitů. Na základě tohoto vyhodnocení bude rámcová pozice dle potřeby upravena. Transpozice směrnice vyvolá některé změny v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. Další významnou součástí balíčku je návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES. Tento návrh nahrazuje text směrnice 2001/81/ES o národních emisních stropech pro některé látky znečišťující ovzduší. Ačkoli současné problémy s dodržením standardů kvality ovzduší jsou způsobeny především lokálními či regionálními zdroji emisí, na které se pozornost ochrany ovzduší primárně musí zaměřovat, význam nadregionálního imisního pozadí je značný a bez jeho snížení není možné očekávat zásadní snížení dopadů znečištění ovzduší. Především problém troposférického ozónu, emisí acidifikujících a eutrofizujících látek je nutné řešit v kontextu ostatních zemí EU či širšího regionu (EHK OSN). ČR vítá rozšíření stropových látek o tuhé částice frakce PM2,5 především pro jejich zdravotní dopady, jakožto nositele těžkých kovů a perzistentních

organických polutantů. ČR souhlasí s důrazem na frakce „black carbon“ při realizaci opatření ke snižování emisí PM2,5, tedy částic vznikajících nedokonalým hořením především pevných a kapalných paliv. Snížení emisí „black carbon“ má také významný přesah do oblasti změny klimatu ovšem současně představuje také zdravotně velmi problematickou část prachových částic s významným podílem polycyklických aromatických uhlovodíků. ČR nepovažuje zařazení metanu jakožto stropové látky za prioritní. Jednotlivá navrhovaná snížení a jejich dosažitelnost k roku 2030 a průběžně k roku 2025 budou na úrovni ČR podrobně analyzována a podle toho bude stanovena národní pozice k těmto hodnotám. Další projednávanou součástí balíčku je návrh rozhodnutí Rady o přijetí změny Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu z roku 1999 (Göteborský protokol) k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979. Změněný protokol stanoví nové národní závazky snížení emisí čtyř původních látek znečišťujících ovzduší a navíc i emisí jemných částic (PM2,5), které je třeba plnit počínaje rokem 2020. Protokol také podporuje snížení emisí černého uhlíku, aktualizuje mezní hodnoty emisí stanovené v přílohách protokolu, zavádí nové normy pro obsah těkavých organických sloučenin ve výrobcích a doplňuje oznamovací povinnosti smluvních stran, pokud jde o emise látek znečišťujících ovzduší a pokrok v oblasti technologie a výzkumu. Pro obor tato změna protokolu může být významná, protože v dlouhodobém horizontu může přinést další tlak na snižování emisí NOx při výrobě cementářského slínku nebo vápna. Nicméně hodnoty emisních úrovní, publikované v Závěrech o BAT, jsou již dnes natolik nízké, že již není prostor pro další ekonomicky únosné snižování emisí NOx u těchto technologií. Poslední dva zmiňované návrhy by neměly mít dopad na stávající legislativu ochrany ovzduší v ČR. 2. GHG V uplynulém období se pozornost výrobců stavebních materiálů a současně producentů emisí skleníkových plynů zaměřila na problematiku administrativního snižování objemu povolenek ze strany Evropské komise a u výrobců vápna a cementu dále na potřebu zachovat systém „úniku uhlíku - carbon leakage“ beze změny parametrů, které byly nastavení při jeho vzniku, zejména na výpočtové ceny povolenek. Již počátkem ledna Výbor pro změnu klimatu Evropské rady schválil prvotní plán Evropské komise snížit objem povolenek prodávaných v aukcích přibližně o 900 mil. v průběhu let 2014 - 2016. Ze získaných informací však nebyla jasné načasování celého postupu a zejména pak skutečnost, zda již v roce 2014 bude vyjmuto 300 nebo 400 mil. EUA. Pokud by byl backloading zahájen již koncem března, dojde letos k vyjmutí 400 mil. EUA, pokud ale začne až během dubna až červa, bude objem snížen na 300 mil. v r. 2014. Evropská komise požádala Evropskou radu a Evropský parlament o zkrácení běžné tříměsíční odvolací lhůty zhruba na jeden. Lze předpokládat, že cena povolenky by se po tomto administrativním řešení mohla vyšplhat v polovině roku na úroveň až 10 €.

Další sledovanou akcí je současná probíhající diskuze o systému carbon leakage. Parametry tohoto systému byly nastaveny cca v r. 2005 za zcela jiných ekonomických podmínek v Evropě, která v současné době prochází již 2 až 3 vlnou krize, přičemž stavební výroba je v naprostém útlumu. Je evidentní, že je Evropská komise je si této akce vědoma a zatím přes pouze náznakové vyjádření slibuje, že žádnou změnu nebude provádět. Souběžně na mezinárodním poli probíhá jednání o vysvětlení vzniku údajů „sectoral correction factor CSCF“. Řada evropských průmyslových svazů vznesla dotaz, jakým způsobem a na základě jakých analýz Evropská komise určila tyto údaje. 3. Odpady Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o obalech ve třetím čtení ve znění pozměňovacích návrhů. Poslanci nejprve zamítli pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí a naopak se přiklonili k pozměňovacímu návrhu poslance M. Urbana. Novela zákona o obalech se dotýká recyklačních cílů a dále se v příloze uvádí názorné příklady některých výrobků z hlediska, zda jsou či nejsou obalem. Požadovaný rozsah recyklace ve znění schváleného pozměňovacího návrhu obsahuje následující tabulka:

Míra recyklace resp. celkového využití prodejních obalů určených spotřebiteli se stanoví jako podíl množství využitého obalového odpadu získaného zpětným odběrem od spotřebitelů a množství prodejních obalů, které osoba uvedla na trh nebo do oběhu. Ve jmenovateli nejsou zahrnuty prodejní obaly, které jsou současně průmyslovými obaly. Za obaly z jednoho materiálu se považují obaly, ve kterých daný materiál tvoří alespoň 70% hmotnostního obalu. Recyklace a celkové využití jsou určeny v procentech hmotnostních a recyklace se zahrnuje do celkového využití jako jedna z jeho forem, společně s energetickým využitím a organickou recyklací.

4. IPPC/IED 4.1 Výjimky z BAT Pracovní skupina pro integrovanou prevenci projednává metodický pokyn k výjimkám z BAT. V současné době je připomínkována již jeho druhá verze. Kromě postupu ekonomického hodnocení dosažení úrovně emisí spojených s BAT, vycházející z uvedené studie a souvisejících dokumentů, pokrývá návrh metodického dokumentu i další okruhy:
Popis praktického postupu provozovatelů, povolujících úřadů a odborně způsobilých osob.
Popis postupu, jak by měl být vyhodnocen soulad s hodnotami emisí spojenými s BAT.
Výklad toho, jak mají být časově aplikovány úrovně emisí spojené s BAT.
Určování úrovně ekonomických výpočtů.
Náležitosti předkládaných dokumentů neošetřené ve vyhlášce č. 288/2013 Sb. Část týkající se postupu ekonomického hodnocení při žádání o výjimky z BAT je doplněn formuláři v excelu s výpočty nákladů a emisí. Tyto formuláře budou tvořit nedílnou součást metodického pokynu. Náklady se uvádí v souladu se scénářem BAT a návrhovým scénářem, jak jsou popsány v prováděcím předpise. Kalkulace průměrných ročních nákladů je založena na následujících parametrech:
Roční účetní odpisy
Provozní náklady
Nepřímé náklady
Daňové náklady a dotace (daňové náklady – dotace)
Náklady na kompenzační opatření
Zamezené náklady
Výnosy 4.2 Aktualizace BREF Nakládání s hlušinou a odpadní horninou při hornické činnosti V současné době se rozbíhá příprava aktualizace referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách „Nakládání s hlušinou a odpadní horninou při hornické činnosti“ (BREF MTWR). Níže uvedený text shrnuje názory z oboru výroby cementu a vápna na podobu připravovaného referenčního dokumentu. Aktualizace referenčního dokumentu přináší v prvé řadě otázky, týkající se jeho věcného rozsahu a oblasti působnosti. Těžba v žádné své podobě není uvedena v příloze I – Kategorie činností podle článku 10 - Směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU (IED). Tím pádem se nevyskytuje ani v příloze č. 1 Zákona o integrované prevenci č. 76/2002 Sb. v aktuálním znění. Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro výrobu cementu, vápna a oxidu hořečnatého (BREF CLM) dokonce ve svém úvodu přímo těžbu vylučuje ze své působnosti. BREF MTWR by proto měl zřejmě vycházet se Směrnice 2006/21/EU (MWD). Ustanovení této směrnice byla do české legislativy transponována zákonem č. 157/2009 Sb. a upřesňována vyhláškami č. 428/2009 Sb. a 429/2009 Sb.

Důležitým dokumentem z této legislativy vyplývajícím je schválený Plán pro nakládání s těžebním odpadem, který rovněž není standardní součástí integrovaného povolení. Je pravděpodobné, že ostatní členské státy požadavky směrnice do své legislativy transponovali v detailech odlišně, s ohledem na specifika převažující těžby v jednotlivých zemích. BREF MTWR se tak svým zaměřením vzdaluje z oblasti integrované prevence. Při aktualizaci tohoto referenčního dokumentu by tedy měla být zohledněna skutečnost, že BREF by měl být především materiálem informativním, nikoliv exekutivním. Povaha těžebního odpadu a tím odpovídající nakládání s tímto materiálem závisí na mnoha faktorech, zejména charakteru těžených ložisek, které závisí na způsobu těžby, následném zpracování těženého nerostu a nakládání s hlušinou. Proto by bylo účelné strukturovat BREF MTWR nikoliv podle těžených nerostů, jak je tomu v současném BREFu, ale podle charakteru těžebního odpadu s rozdělením na inertní odpad odpad, který nevykazuje nebezpečné vlastnosti nebezpečný odpad s možnými výjimkami pro konkrétní druhy odpadů, kde by bylo třeba podrobného popisu a analýzy. Tímto způsobem se lze vyhnout opakování stejných technik, což by vedlo k zpřehlednění a zjednodušení dokumentu. Aktualizace BREF by se dále měla zaměřit na nové technologie zpracování odpadu z těžby a nakládání s ním, to vše v uvedené struktuře. Stejným způsobem by měly potom být strukturovány i Závěry o BAT. Úrovně emisí vycházejících z nejlepších dostupných technik (BAT AEL), používané v referenčních dokumentech integrované prevence a v příslušných Závěrech o BAT, vycházejí z IED, která se však na těžební činnost nevztahuje. Právním podkladem pro BREF MTWR je, jak bylo uvedeno, MWD. Proto se jeví jako velmi problematické stanovení závazných emisních úrovní, a to jak ve vlastním referenčním dokumentu, tak v Závěrech o BAT. Závěry k obecným aspektům životního prostředí – prevence emisí, snížení spotřeby, řízení životního cyklu …atd. jsou podrobně řešeny v jednotlivých oborových BREFech a do BREF MTWR by proto již neměly být duplicitně zařazovány. Z praxe při povolovacím procesu integrované prevence v oboru výroby cementu a vápna plyne i další nebezpečí závěrů o BAT – od té doby, co byly pro tento obor publikovány, řada subjektů už neprostuduje příslušné pasáže BREF, ale seznámí se pouze se Závěry o BAT, čímž neuchopí problematiku komplexně. Závěry o BAT by měly být na základě aktualizovaného BREF MTWR koncipovány tak, aby jejich požadavky byly transparentní a jednoznačné a umožnily jejich bezproblémovou aplikaci jak pro průmysl, tak pro povolovací úřady. 5. Chemické látky V samostatné části tohoto Zpravodaje naleznete upozornění na končící zákonný termín pro splnění informační povinnosti do systému CHES, vyplývající z vyhlášky č. 61/2013 Sb., o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech za účelem poskytování informací při ohrožení života a zdraví.

CS

21.2.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 52/1

II (Nelegislativní akty)

NAŘÍZENÍ NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. 157/2014 ze dne 30. října 2013 o podmínkách týkajících se zpřístupňování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce EVROPSKÁ KOMISE,

(4)

Aby bylo zajištěno, že je elektronická forma prohlášení o vlastnostech, které odpovídá určitému výrobku, snadno identifikovatelná, měli by výrobci přiřadit ke každému jednotlivému výrobku nebo sérii téhož výrobku, které uvádějí na trh, příslušné prohlášení o vlastnostech, a to prostřednictvím jedinečného identifikačního kódu typu výrobku, který by měl být uveden v prohlášení o vlast­ nostech v souladu s přílohou III nařízení (EU) č. 305/2011.

(5)

Za účelem zmírnění administrativní zátěže v souvislosti s poskytováním prohlášení o vlastnostech a s cílem zajistit zachování spolehlivosti informací uváděných v těchto prohlášeních by elektronická forma prohlášení o vlastnostech po zveřejnění na internetu neměla být měněna a měla by zůstat dostupná po dobu nejméně deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh nebo po jinou takovou dobu stanovenou na základě čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 305/2011.

(6)

Internetová stránka, na které bylo prohlášení o vlastnos­ tech zveřejněno, by měla být předmětem monitorování a údržby, aby se zajistilo, že bude pokud možno nepře­ tržitě přístupná a že nedojde k výpadku v důsledku tech­ nických problémů.

(7)

Internetová stránka, na které bylo prohlášení o vlastnos­ tech zveřejněno, by měla být pro příjemce stavebních výrobků přístupná zdarma. Příjemci by měli být poučeni o tom, jak získat přístup k internetové stránce a k elekt­ ronické formě prohlášení o vlastnostech.

(8)

Aby se posílila účinnost a konkurenceschopnost evrop­ ského odvětví stavebnictví jako celku, hospodářské subjekty, které poskytují prohlášení o vlastnostech a hodlají využívat výhod nových informačních techno­ logií za účelem usnadnění poskytování těchto prohlášení, by tak měly být schopny učinit co nejdříve,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmo­ nizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (1), a zejména na čl. 7 odst. 3 ve spojení s čl. 60 písm. b) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

(2)

(3)

Ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 305/2011 ukládá výrobcům stavebních výrobků povinnost vypra­ covat prohlášení o vlastnostech, pokud je uváděn na trh stavební výrobek, na který se vztahuje harmonizo­ vaná norma nebo který je souladu s evropským tech­ nickým posouzením, které pro něj bylo vydáno. Kopie tohoto prohlášení by měla být poskytnuta buď v tištěné podobě, nebo elektronickými prostředky.

V souladu s čl. 7 odst. 3 a čl. 60 písm. b) nařízení (EU) č. 305/2011 má Komise pravomoc stanovit podmínky pro elektronické zpracovávání prohlášení o vlastnostech, aby mohla být tato prohlášení zpřístupněna na interne­ tové stránce. Tyto podmínky pro zpřístupnění prohlášení o vlastnostech na internetu povolují používání nových informačních technologií a snižují náklady výrobců stavebních výrobků a odvětví stavebnictví jako celku.

Vzhledem k možným specifickým potřebám příjemců stavebních výrobků, především mikropodniků, a zvláště příjemců provozujících činnost na staveništích bez přístupu k internetu, by tento akt v přenesené pravomoci neměl být rozšířen tak, aby obsahoval odchylku od čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 305/2011.

(1) Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 5.

L 52/2

CS

Úřední věstník Evropské unie

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1 1. Na základě odchylky od čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) č. 305/2011 mohou hospodářské subjekty zveřejnit prohlášení o vlastnostech uvedené v čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 305/2011 na internetové stránce, a to za předpokladu, že dodrží všechny tyto podmínky: a) zajistí, aby se obsah prohlášení o vlastnostech po zveřejnění na internetové stránce neměnil; b) zajistí, aby internetová stránka, kde jsou zveřejněna prohlá­ šení o vlastnostech vypracovaná pro stavební výrobky, byla monitorována a udržována tak, aby internetová stránka a prohlášení o vlastnostech byly trvale přístupné příjemcům stavebních výrobků;

21.2.2014

c) zajistí, aby bylo prohlášení o vlastnostech přístupné příjemcům stavebních výrobků zdarma po dobu deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh nebo po jinou takovou dobu stanovenou na základě čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 305/2011; d) poskytnou příjemcům stavebních výrobků návod, jak získat přístup k internetové stránce a k prohlášením o vlastnostech těchto výrobků, která jsou zveřejněna na dotčené internetové stránce. 2. Výrobci jsou povinni zajistit, že ke každému jednotlivému výrobku nebo sérii téhož výrobku, které uvádějí na trh, se přiřadí příslušné prohlášení o vlastnostech, a to prostřednictvím jedinečného identifikačního kódu typu výrobku. Článek 2 Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 30. října 2013. Za Komisi José Manuel BARROSO

předseda

Pojem Odpad

"waste" means any substance "odpadem" or object which the holder discards or intends or is required to discard

Odpad je v v zbavit.

o ny EK

-

se odpadu doch sama.

2

"hazardous waste" means waste which displays one or more of the hazardous properties listed in Annex III

-

III

odpad o

"municipal waste" means waste from households, as well as other waste which, because of its nature or composition, is similar to waste from household

ch

- Varianta 1 odpad vzni n

Z hlediska souladu s evropskou

odpadem v obci.

3

-

Varianta 2

variantu

1999/31/ES

odpady by

olej

"waste oils" means any mineral or synthetic lubrication or industrial oils which have become unfit for the use for which they were originally intended, such as used combustion engine oils and gearbox oils, lubricating oils, oils for turbines and hydraulic oils

-

odpadem v obci. Odpad s

se v souladu

maza

o oleje

4

odpad

"bio-waste" means biodegradable garden and park waste, food and kitchen waste from households, restaurants, caterers and retail premises and comparable waste from food processing plants;

- V souladu s

myslu potra

Biologicky "biodegradable waste" means "biologicky any waste that is capable of undergoing anaerobic or aerobic decomposition, such o as food and garden waste, rozkladu, and paper and paperboard odpadu) lepenka

V souladu

s

odpadem biologicky du, jako

jsou

dpad

odp

5

odpadu

"waste producer" means anyone whose activities produce waste (original waste producer) or anyone who odpadu), carries out pre-processing, mixing or other operations resulting in a change in the nature or composition of this waste

-

kt

s do bec se odpadu. tohoto odpadu odpadu

"waste holder" means the waste producer or the natural or legal person who is in possession of the waste odpady v

, budou, jako je tomu v

definovat. "dealer" means any undertaking which acts in the role of principal to purchase and subsequently sell waste, including such dealers who do not take physical possession of the waste

-

odpadem.

6

Nikdo

kovatel

"broker" means any undertaking arranging the recovery or disposal of waste on behalf of others, including such brokers who do not take physical possession of the waste;

"waste management" means the collection, transport, recovery and disposal of waste, including the / supervision of such s operations and the after-care odpadem of disposal sites, and including actions taken as a dealer or broker

odpady. Komise by v tomto

y"

-

je Vzhledem k s o s

vymezena v

-

odpadem

se odpady jak je

v

odpadem

a

7

odpadu v odpady odpadu

nebo 1

odpadu

"collection" means the gathering of waste, including the preliminary sorting and preliminary storage of waste for the purposes of transport to a waste treatment facility

-

Ve vztahu ke

v odpadu

u ze

vedle

toho

zachovat

odpadu, tak jak je vymezena v odpadech.

8

odpadu

"separate collection" means the collection where a waste stream is kept separately by type and nature so as to facilitate a specific treatment tok

odpadu

"prevention" means measures taken before a opat substance, material or product has become waste, that reduce (a) the quantity of waste, including through the re-use of products or the extension of the life span of products; (b) the adverse impacts of the generated waste on the environment and human health; or (c) the content of harmful substances in materials and products "re-use" means any operation

se

k

- postupy,

9

by which products or components that are not waste are used again for the nejsou same purpose for which they were conceived

definici neobsahuje pouze jako odpadem,

znovu

vzniku odpadu. Pokud bude

odpadech. "treatment" means recovery or disposal operations, including preparation prior to recovery or disposal

-

"recovery" means any operation the principal result of which is waste serving a useful purpose by replacing other materials which would otherwise have been used to fulfil a particular function, or waste being prepared to fulfil that function, in the plant or in the wider economy. Annex II sets out a non-exhaustive list of recovery operations

-

odpad

upraven

k u v

tomuto

v souladu s

-

10

energie. Energetick

ie.

v ad se

V souladu

s

R1 pouze tehdy, pokud dosahuje

11

V

v k

"preparing for re-use" means checking, cleaning or repairing recovery operations, by which products or components of products that have become waste are prepared so that they can be re-used without any other pre-processing

Recyklace "recycling" means any recovery operation by which waste materials are reprocessed into products, materials or substances

-

osobo

-

12

whether for the original or Zahrnuje other purposes. It includes the reprocessing of organic material but does not include energy recovery and the reprocessing into materials that are to be used as fuels or for backfilling operations

-

definovat.

Regenerac "regeneration of waste oils" e means any recycling operation whereby base oils can be produced by refining waste oils, in particular by removing the contaminants, the oxidation products and the additives contained in such oils "disposal" means any operation which is not recovery even where the operation has as a secondary jako consequence the reclamation of substances or energy. Annex I sets out a non-

-

se roz

odpadu, a to i v ve

v souladu s

13

exhaustive list of disposal operations odpadu.

techniky

"best available techniques" "n means best available techniques as defined in Article 2(11) of Directive 96/61/EC

v

14

PŘÍLOHA L4/I/2014

Zákonný termín pro splnění informační povinnosti do systému CHES (chemické směsi) v Registru chemických látek a přípravků na stránkách Ministerstva zdravotnictví končí 28.2.2014! Dne 6. března 2013 vyšla vyhláška č. 61/2013 Sb., o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech za účelem poskytování informací při ohrožení života a zdraví. (Účinnost od 15.3.2013.) Tento systém umožňuje přístup ke všem poskytnutým údajům pracovníkům toxikologického informačního střediska za účelem ochrany zdraví, a dále pověřeným pracovníkům Ministerstva zdravotnictví za účelem správy dat. (1) Tato vyhláška stanoví rozsah informací poskytovaných v elektronické podobě Ministerstvu zdravotnictví o: a) chemických směsích, které mají nebezpečné fyzikálně-chemické vlastnosti nebo nebezpečné vlastnosti ovlivňující zdraví (dále jen "nebezpečné směsi"), poprvé uváděných na trh Evropské unie na území České republiky dovozci a následnými uživateli, b) nebezpečných směsích z jiného členského státu Evropské unie poprvé uváděných na trh na území České republiky dodavateli. (2) Tato vyhláška dále stanoví rozsah informací poskytovaných v elektronické podobě Ministerstvu zdravotnictví o detergentech: a) poprvé uváděných na trh Evropské unie na území České republiky výrobci, b) z jiného členského státu Evropské unie poprvé uváděných na trh na území České republiky distributory. Povinnost poskytovat tyto informace tedy mají: • dovozci a následní uživatelé, kteří uvádějí nebezpečné směsi na trh EU na území ČR • dodavatelé, kteří uvádějí nebezpečné směsi na území ČR • výrobci detergentů, kteří je uvádějí na trh EU na území ČR • distributoři detergentů, kteří je uvádějí na území ČR Rozsah poskytovaných informací je definován v příloze č. 1 vyhlášky, pokud jde o nebezpečné směsi, a v příloze č. 2 vyhlášky, pokud jde o detergenty. Lhůta pro splnění této informační povinnosti je nejdéle do 1.3.2014. Informace se poskytují elektronicky prostřednictvím informačního systému Chemické směsi - CHES, který je dostupný on-line na http://ozn.mzcr.cz. Vstup do systému je umožněn pouze registrovaným uživatelům se sídlem na území EU. Menší objem dat lze vkládat přímo, větší objem dat lze vkládat prostřednictvím souboru XML. K oznámení je možné přikládat i přílohy v libovolném formátu, jako je například bezpečností list, datový list k detergentům, štítek, návod k použití, apod.