nočníček dvojitý kmotr

nočníček nepravidelný noční plátek Pepy Streichla

Úvodem Vzpomínám si na dobu, kdy v našem bytě, ještě u rodičů, nám poprvé zapojili telefon. Po dvouletém čekání. Dnes takzvanou pevnou linku. Tehdy jsem netrpělivě očekával následné vydání telefonního seznamu a tam jsem hledal svoje (tátovo) jméno. Našel jsem a tím jsem ve společenském žebříčku postoupil o jeden stupínek výš. On má telefon! Hrdě jsem každému dával svoje telefonní číslo, nebo říkal: najdeš mě v telefonním seznamu. První mobilní telefon jsem viděl pár měsíců po roce 1989. Na něčem jsem tehdy spolupracoval s Ivošem Pavlíkem a Heidi Janků. Měli jsme schůzku na, pro mne nezvyklém místě, v restauraci hotelu Imperiál v Ostravě. Ivoš hrdě položil na stůl, hned vedle

č.4 / duben 2009

talířů připravených na podávání polívek, něco co připomínalo baterii k motocyklu, se sluchátkem. Já jsem si svůj první mobil koupil až v roce 1994 (velikosti 16x 5 cm), a první emailový účet (jak se prý správně říká), jsem si založil až někdy v roce 1998, možná i později. Píšu o tom proto že jsem teď začal vnímat, jak nám pokrok techniky sice hodně pomohl v tom že s každým se můžu dostat do spojení ihned, pokud vlastní mobil, nebo mailové odpovědi se můžu dočkat během pár minut, pár hodin, pokud tázaný vlastní mail a alespoň jednou denně ho sleduje. Ale na druhou stranu zjišťuji obrovskou ztrátu času chci-li zjistit číslo známého, které nemám uloženo v paměti mobilu. Ještě horší to je když chci zjistit jeho mail. Nic takového jako byl telefonní seznam neexistuje. Máme strach? Bojíme se? Nedávno jsem chtěl mluvit se známým ale nikdo, z mých známých, neznal na něj spojení. U počítače jsem tehdy pobyl dlouhých 11 hodin, než jsem kontakt našel. Ó TELEFONNÍ SEZMAME jak moc mi chybíš. Byl jsi rychlejší než PC a ta krásná jména která jsem tam nacházel. To byl bestseller!!!

dvojitý kmotr 26.2.2009 jsem se stal dvojitým kmotrem. V ostravském klubu Parník mi tuto funkci přidělily kapely Bluesberry a Pouze z nouze, dříve OBC. Níže přiložená fotka je z akce před třemi léty, kdy jsme si zajamovali skoro ve stejném složení.

koncerty 2009 duben 12.42009 Raškovice Adámkova vila 18.4.2009 Rýmařov – Jazz klub s Retro Blues 22.4.2009 Praha - Lucerna narozeniny Pavla Dobeše 23.4.2009 Praha – Blues sklep 24.4.2009 Mariánské Lázně Living Room Cafe 25.4.2009 Písek, klub Uhelna

květen 14.5.2009 Praha, KC Kaštan (s ASPM) 21.5.2009 Horní Beřkovice JAMAJZ 21.5.2009 Praha, Carpe Diem JAMAJZ 22.5.2009 Liberec, Experimentální studio - JAMAJZ 23.5.2009 Lomnice nad Popelkou klub AION - JAMAJZ FESTIVALY 10.6.2009 festival Vyšehraní Praha 26.6.2009 festival HAIDA České Petroviče u Klášterce nad Orlicí 2. – 5. 7.2009 Zahrada Náměšť na Hané 9. – 12.7.2009 Colours of Ostrava 25.7. – 9.8.2009 Prázdniny v Telči

kolegové Pavel Pokorný Často se mně novináři ale i známí ptají na objevy a naděje českého folku. Přiznám se že jsem tápal, skoro nikoho jsem neznal a skoro nikdo mě nezaujal. Teď jsem zjistil proč. Sledoval jsem folkovou a nejen folkovou scénu jen na internetu. Tam, podle tří až čtyř písniček jsem si vždy udělal svůj názor. Teď vím že nedostatečný. Nechodil jsem na koncerty. Pak jsem se seznámil s Pavlem Pokorným z Třebíče, pozval mě na svůj první festiválek Folkový špíz, pak na společný koncert a další a další. A protože jsem u něho vždycky přespával a neodjížděl jsem okamžitě po své produkci domů, tak byl čas poslechnout si i jiné účastníky těchto festivalů nebo koncertů. A zjistil jsem že

Pavel Pokorný. Dole s australským kolegou, někde u klokanů.

folkových nadějí a objevů je dost ale málokdo je slyší. Je větší pohoda poslouchat tyto lidi přímo na koncertu, v akci, než jen prostřednictvím Mp3. A Pavel Pokorný je jedním z nich, z těch mých objevů. Líbí se mi jeho melodie, texty a přišel jsem i na chuť jeho mírně roztržitému chování na pódiu. Tak trochu snílek, myslím že takovým jsem byl kdysi i já. Pavel Pokorný pořádá dvakrát ročně v Náměšti nad Oslavou festiválek Folkový špíz. Byl jsem hlavním hostem na tom úplně prvním. A budu i na tom jubilejním, který se koná letos v listopadu. Pavel si zve své kolegy na společné koncerty, které pořádá v Třebíči. Loni ovšem půl roku vynechal. Toulal se po Austrálii.

moravský folk v lucerně 1984 Bylo úterý 24. dubna 1984. Přesně v 18,00 v pražské Lucerně zazněly zvony a po nich ostravský písničkář, chcete-li folkař, Mirek Fojtík spustil píseň Ostrava. V té chvíli začal koncert moravských písničkářů s názvem Moravský folk v Lucerně. Já sám si už na tuto akci moc nepamatuji. Velkou část tohoto článku píšu po dotazech u kamarádů a známých. Takže promiňte případné mylné informace. Tak tedy, jak mi bylo řečeno (připomenuto), po Mirkovi přišel na scénu „mluvčí ostravského folku“, Milan Kaplan a jako moderátor představil první kapelu, brněnský Folk Team v čele s Romanem Venclovským. A už to jelo. Po Folk Teamu, Pavel Dobeš s Blažkem a Hruškami, po Pavlovi se objevil znovu Mirek Fojtík, který mimo svých písniček zahrál asi dvě denverovky. A následoval Karel Plíhal který v poslední písní Masné krámy, pozval na scénu Jarka Nohavicu a moji maličkost. Hrál jsem do toho foukačku. Po našem (Plíhalovém) triu přišel čas na přerovskou folkovou skupinu Entuziasté, pod vedením Slávka

Žaluda. Spolu s nimi přišly i technické problémy se zvukem. Entuziasté, v počtu spíše větším než malém (viz. Foto), bylo jich něco mezi 10 až 19, se, se zvukovými problémy vypořádali po svém a zpívali pár písní na forbíně, dá-li se tak v Lucerně, říkat místu mezi diváky a mikrofóny. Pak přišla moje chvíle. Určitě jsem zahrál Džínovou nevěstu a Vojáky lásky a po mě nastoupil Jirka Vondrák a teď nevím jestli zahrál už se svoji skupinou Bowle, protože v Lucerně hrál jenom s Richardem Laškem. Pavel Váně v Lucerně buď chyběl, nebo se Bowle teprve rodila. Opravdu nevím. A pak už jen Jarek Nohavica a jeho závěr s písní V jednym dumku. A bylo po pětihodinovém koncertě.

Pražáci tak tak stíhali metro. Promiňte mi tento rychlý průlet vzpomínek na Moravský folk v Lucerně, chci jen upozornit na to, že skoro na den přesně, pár moraváků zase obsadí Lucernu, 22. dubna od 19 hodin, bude Pavel Dobeš slavit šedesátku. Teď nevím jestli oslavuje šedesát let svého života nebo šedesát let koncertování. Ale myslím, že si s panem Hašlerem nezahrál. Z toho památného koncertu v roce 84, budou na scéně, mimo Pavla, ještě Mirek Fojtík (asi zahájí zase Ostravou) a já. Zbývající účinkující – hosty najdete na plakátu na poslední straně Nočníčku. Pepa Streichl Entuziasté

a

Pavel Dobeš

drobnosti Jamajz Jamajz se rozjíždí! 90% vlastní tvorby, hlavně blues a šansonu, částečně folku a jazzu. 90% nástrojové improvizace. 100% kvalitní hudby a textů v podání Pepy Streichla (zpěv, kytara, harmonika), Ivoše Cicvárka (zpěv, piano, akordeon, kytara), Jiřího Svítka (klarinet, sax) a Lady Hiclové (zpěv). Setkání první. 25.května 2005 v brněnském klubu Na cestě, byl hostem Ivoše Cicvárka a jeho skupiny Oko, Pepa Streichl. Jak bylo zvykem na těchto setkáních, závěr vystoupení hosta patří společnému muzicírování. Hrálo se Blues o tchýni a Džbánky. Streichl na to vzpomíná s velmi dobrým pocitem. S klávesákem prý ještě nehrál. Setkání druhé. Někde, náhodně, Pepa hrál a Ivoš se připojil. Pepa ale už neví kdy a kde to bylo. Prý jenom zůstal zase ten krásný pocit. Setkání třetí. Na koncertě Textové dílny v Náměšti na Hané, na festivalu Zahrada. Tam Ivo Cicvárek doprovázel Ladu Hiclovou, které píše hudbu na její

Pepa Streichl Lada Hiclová

texty. Šanson. Spolu s nima preludoval na klarinet Jirka Svítek. Když následně vystoupil Pepa a přidali se Ivoš a mimo podium Jirka Svítek s klarinetem. Tam někdo neznámý pronesl větu: „a proč nehrajete spolu?“. Setkání čtvrté, zásadní. Festivalový koncert Textové dílny v Turnově, říjen 2008. Nejprve Ivo Cicvárek, Lada Hiclová a Jiří Svítek, šanson a po nich Pepa Streichl, Ivo Cicvárek a Jiří Svítek., blues a folk. Kamarádi a známí ale i někteří diváci začali s mírným nátlakem: „bylo to moc a moc dobré, bylo to vynikající!“ Podlehli. A tak vznikl JAMAJZ. Parta která pocitovými improvizacemi doplňuje autorskou tvorbu svých členů. A to bez zkoušek. Blues, šanson, folk, jazz. JAMAJZ se rozjíždí. První koncerty 21. až 23. květen 2009. Horní Beřkovice, Praha, Liberec a Lomnice nad Popelkou. Slyšel jsem, viděl jsem, vynikající, držím palce a vřele doporučuji. Nabídka viz reklama. Petr Jirus

Jiří Svítek

Hádala se duše s tělem Píšu do Nočníčku a za mnou v TV, paní Květa Fialová, v pořadu o módě, právě pronesla krásnou větu: Neoblékáme tělo ale duši. Upravuji si to a dodávám že někdo obléká tělo a někdo duši. A hned se za sebe stydím. Včera jsem kupoval u vietnamců mikinu. A byla na tělo. Budu se snažit polepšit se a začít kupovat na duši.

bakelitová deska Když můj vydavatel Stylton zjistil že se Zlatá deska uděluje za 7.000 prodaných kusů, tak nelenil a dne 25.11.2007 mě poctil Bakelitovou deskou za prodej více než 700 kusů CD „Za dveřmi“. Bylo to od něj milé. Díky, můj vydavateli! Že to nebyly jen kecy, dokládám fotem bakelitového ocenění.

Ivo Cicvárek

Turnov 3. října 2008

Pavel Pokorný v Austrálii

Nekecej !!! Ty, že trénuješ Mike Powella?

drobnosti on the road Jeli jsme s Jarkem Nohavicou hrát do Curychu (Zürich). Pavel Dobeš nám půjčil 100 marek a my vyrazili přes Rakousko směr Švýcarsko. Na hraničním přechodu Sankt Margrethen poblíž Bregenz, nás zastavil Louis de Funes, teda švýcarský celník v podobné čepici a byl problém. Pořád něco po nás chtěl, po chvíli jsme pochopili že si musíme koupit švýcarskou dálniční známku. No jo, ale kde vzít peníze, ty Pavlovy jsme dávno utratili v Rakousku. Ukázali jsme to co nám zbylo, 18,9 marek. Prý málo. Převraceli jsme kapsy, jako že víc nemáme. Nepomohlo to, Funes se začal tvářit přísně a začal nám něco vysvětlovat. Pod jeho celním okýnkem jsem okopával Jarka :

„Dělej že neumíš německy“. Celníkovi došla trpělivost, levou rukou ukázal do Rakouska a řekl Zurück! A my na to ukázali směr Švýcarsko a Ja, ja Zürich, on znovu Zurück! A my Ja, ja Zürich! On zase levou rukou do Rakouska a Zurück a my taky levou ale do Švýcarska, Ja, ja Zürich! Pak chvíli bylo ticho a vtom se celník chytil oběma rukama za hlavu, poté pravou rukou mávl směrem do Švýcarska a něco zažvatlal. Pochopili jsme: jeďte! A vyjeli. To byla česká veselá a pravdivá historka, ale píšu o ní jen proto abych zde mohl publikovat své fotky z průjezdu rakouských Alp. To jsem viděl Alpy poprvé naživo a osahal si je jako řidič.

jen tak fotím, fotím a fotím .

… i na ně došlo, policie na stráží před naším domem

a tak si blbnu a vyrábím smysly, nesmysly

můj fanda šéf mého bankovního ústavu

Franta (půjčky všeho druhu)

REKLAMA

Nočníček, nepravidelný noční plátek Pepy Streichla. Povoleno Schınthalskou dohodou čl. 7, o svobodě projevu šéfredaktor Pepa Streichl, [email protected], dopisovatel Petr Jirus, [email protected]

nabídka koncertu

Jamajz pepa streichl & ivo cicvárek & jiří svítek & lada hiclová

◄ blues ► ◄ šanson ► ◄ folk ► ◄ jazz ► Pár sejšnových setkání na koncertech a festivalech! Velice úspěšný improvizovaný recitál na festivalu v Turnově, v říjnu 2008! Nadšený ohlas diváků a přítomných pořadatelů! A přemlouvání přátel a kamarádů, kteří byli při tom a viděli a slyšeli! To jsou hlavní důvody, které přispěli k tomu, aby tyto čtyři osobnosti české hudební scény (blues, šanson, folk, jazz) sestavili kapelu Jamajz. Jamajz to je 90% vlastní tvorby, hlavně blues a šansonu, částečně folku a jazzu. Jamajz to je 90% nástrojové improvizace. Jamajz to je 100% kvalitní hudby a textů v podání Pepy Streichla (zpěv, kytara, harmonika), Ivoše Cicvárka (zpěv, piano, akordeon, kytara), Jiřího Svítka (klarinet, sax) a Lady Hiclové (zpěv).

Prožijte si Jamajz Koncertní zastoupení: Martin Holan, mobil 602 385 427 e-mail: [email protected]