Příloha č. 1
Některá ustanovení zákona o soudech a soudcích s vyznačenými změnami § 68 (1) Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu podle § 67 nebo přeloženého k jinému soudu podle § 71 a 72 lze s jeho souhlasem na dobu nejdéle tří let v zájmu řádného výkonu soudnictví dočasně přidělit k jinému soudu, popřípadě v zájmu využití jeho zkušeností k ministerstvu nebo Justiční akademii dočasně přidělit v zájmu řádného výkonu soudnictví k jinému soudu na dobu nejdéle tří let, popřípadě v zájmu využití jeho zkušeností na dobu nejdéle 1 roku k ministerstvu nebo Justiční akademii. (2) O dočasném přidělení rozhodne a) předseda krajského soudu po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, jde-li o dočasné přidělení soudce k jinému okresnímu soudu v obvodu téhož krajského soudu nebo k příslušnému krajskému soudu a souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen, b) ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, jde-li o dočasné přidělení soudce k ministerstvu nebo Justiční akademii, c) v ostatních případech ministr spravedlnosti na návrh příslušného předsedy krajského soudu, vrchního soudu, Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen, po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce; předseda krajského soudu podává návrh též tehdy, jde-li o dočasné přidělení soudce k okresnímu soudu v obvodu jeho působnosti. (2) O dočasném přidělení rozhodne a) předseda krajského soudu, jde-li o dočasné přidělení soudce k jinému okresnímu soudu v obvodu téhož krajského soudu nebo k příslušnému krajskému soudu, souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, i předseda soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen, b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudce k ministerstvu nebo Justiční akademii, souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, c) v ostatních případech ministr spravedlnosti na návrh příslušného předsedy krajského soudu, vrchního soudu, Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen, souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce; předseda krajského soudu podává návrh též tehdy, jde-li o dočasné přidělení soudce k okresnímu soudu v obvodu jeho působnosti.
1
(3) Soudce dočasně přidělený k jinému soudu má po dobu přidělení a) právo na zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle soudu, k němuž byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto soudu cestu z místa svého bydliště, b) právo na náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště k soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru, c) právo na náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště k soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmena b). (4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li soudce dočasně přidělen k ministerstvu nebo k Justiční akademii. § 69 (1) Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému okresnímu soudu podle § 67 nebo přeloženého k okresnímu soudu podle § 71 i bez jeho souhlasu může ministr spravedlnosti se souhlasem předsedů obou dotčených soudů dočasně přidělit na dobu nejdéle 1 roku k jinému okresnímu soudu, není-li možné jinak zajistit u tohoto soudu řádný výkon soudnictví. Po dobu 5 let od skončení dočasného přidělení soudce nelze bez jeho souhlasu znovu dočasně přidělit k jinému soudu. (2) Ustanovení § 68 odst. 2 písm. c) a § 68 odst. 3 platí obdobně. Při rozhodování o dočasném přidělení podle odstavce 1 ministr spravedlnosti přihlédne také k osobním a rodinným poměrům soudce. § 70 K výkonu funkce k Nejvyššímu soudu lze soudce přidělit jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. § 70a (1) Za dočasné přidělení se též považuje, pokud je soudce se svým souhlasem nebo na svou žádost přidělen v zájmu využití zkušeností k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky na dobu nepřesahující 5 let nebo jedno funkční období. (2) O dočasném přidělení podle odstavce 1 rozhoduje ministr spravedlnosti. § 87 Oddíl 4 Kárná odpovědnost soudců a funkcionářů soudu § 86 Obecné ustanovení 2
Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu jsou kárně odpovědni za kárné provinění. Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění. § 87 Kárné provinění (1) Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. (2) Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. § 88 Kárná opatření (1) Za kárné provinění podle § 87 odst. 1 lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření: a) důtku, b) snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let, c) odvolání z funkce předsedy senátu, d) odvolání z funkce soudce. (1) Za kárné provinění lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření: a) důtku, b) snížení platu až o 25 % na dobu nejvíce 6 měsíců a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 1 roku, c) odvolání z funkce předsedy senátu, d) odvolání z funkce soudce. (2) Za kárné provinění podle § 87 odst. 2 lze uložit předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření: a) důtku, b) odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let, c) snížení platu až o 30% na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo
3
Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let, d) odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. (32) Od uložení kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující. (43) Za více kárných provinění téhož pachatele, projednaných ve společném řízení, se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné. (3) Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci vytkne, je-li to postačující. (54) Kárné opatření snížení platu podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) a c) se vůči kárně postiženému soudci nebo předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu uplatní od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. § 88a Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu vytkne, je-li to postačující. § 89 Zánik kárné odpovědnosti Odpovědnost soudce a předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení. § 89 Zánik kárné odpovědnosti Odpovědnost soudce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 2 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení. § 90 (1) Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců a předsedů soudu, místopředsedů soudu, předsedů kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu upravuje zvláštní právní předpis. 6) (2) Řízení podle odstavce 1 se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení.
4
(3) Za přestupek podle odstavce 2 lze soudci uložit sankci, kterou za přestupek stanoví zvláštní právní předpis. 7) ____________________ 6) Zákon č. 7/2002 Sb. , o řízení ve věcech soudců a státních zástupců. 7) Zákon č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. § 91 Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže a) mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat jeho funkci, nebo b) byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem k zániku funkce soudce podle § 94 písm. c), jestliže čin, za který byl soudce odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci, nebo c) byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci. § 99 (1) Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce soudce, a) byl-li jmenován soudcem Ústavního soudu, a to na dobu výkonu této funkce, b) stal-li se soudcem nebo asistentem soudce mezinárodního soudu nebo byl-li pověřen výkonem obdobné funkce u mezinárodního soudu, a to na dobu výkonu této funkce, b) stal-li se soudcem mezinárodního soudu, a to na dobu výkonu této funkce, c) byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 68 odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení. d) byl-li dočasně přidělen k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky (§ 70a), a to na dobu tohoto dočasného přidělení. (2) K dočasnému zproštění výkonu soudcovské funkce dojde dnem, v němž bylo soudci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější. (3) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. a) soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3) nenáleží. Po dobu dočasného zproštění funkce podle odstavce 1 písm. b) a d) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu,3) není-li s výkonem funkce u mezinárodního soudu, u orgánu nebo organizace se sídlem mimo území České republiky nebo v mírové nebo záchranné operaci anebo s výkonem funkce v rámci humanitární pomoci mimo území České republiky spojeno poskytování odměny. Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. c) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu. 3) (3) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. a) přísluší soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce Ústavního soudu. Po dobu dočasného zproštění funkce podle odstavce 1 písm. b) náleží soudci plat a další náležitosti
5
spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu,3) není-li s výkonem funkce soudce mezinárodního soudu spojeno poskytování odměny. Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. c) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu. 3) (4) Soudce dočasně zproštěný výkonu funkce soudce podle odstavce 1 písm. b) a d) má nárok na náhrady nákladů poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí ten, u něhož tuto funkci vykonává. (5) Vláda stanoví nařízením náhrady nákladů poskytovaných při výkonu funkce soudce v zahraničí, a to náhradu a) zvýšených životních nákladů, b) zvýšených vybavovacích výdajů, c) jízdních výdajů a výdajů za ubytování, d) výdajů spojených s přepravou osobních věcí. § 100 (1) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce soudce, a) který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání, b) je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo uložení kárného opatření možno uložit kárné opatření odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení, c) bylo-li z důvodu uvedeného v § 91 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat soudcovskou funkci, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení. (2) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 soudci náleží 50 % platu, na který vznikl soudci ke dni účinnosti dočasného zproštění výkonu funkce a po dobu trvání dočasného zproštění výkonu funkce nárok podle zvláštního právního předpisu. 3) Nedošlo-li k zániku funkce podle § 94 písm. b), c) nebo e), doplatí se soudci zbývající část platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin. (3) Ustanovení § 99 odst. 2 platí obdobně. (4) Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b) může soudce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení;7a) podání námitek nemá odkladný účinek. § 100a (1) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce předsedu nebo místopředsedu soudu a) za podmínek stanovených v § 100 odst. 1 písm. a) a c), b) je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce soudce nebo odvolání z funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení.
6
(2) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 předsedovi nebo místopředsedovi soudu nenáleží platový koeficient spojený s jeho funkcí podle zvláštního právního předpisu7b). Nedošlo-li k zániku funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, doplatí se předsedovi nebo místopředsedovi soudu zbývající část platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin. (3) Ustanovení § 99 odst. 2 platí obdobně. ----------------------------------------------------7b) § 28 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. § 106 Předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo kolegia Nejvyššího správního soudu lze z této funkce odvolat pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení podle zvláštního právního předpisu 6). § 106 (1) zrušen (2) Funkce uvedená v odstavci 1 zaniká dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o jeho odvolání, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější. § 129 (1) Zřizuje se Justiční akademie se sídlem v Kroměříži. Justiční akademie je organizační složkou státu a účetní jednotkou. Dohled nad činností Justiční akademie vykonává ministerstvo. (2) Justiční akademie zejména připravuje a po organizační a odborné stránce zabezpečuje výchovně vzdělávací akce v rámci přípravy justičních a právních čekatelů a soustavné vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších osob, působících v justici. Tuto činnost vykonává Justiční akademie v úzké součinnosti se soudy a státními zastupitelstvími tak, aby co nejlépe odpovídala jejich potřebám. § 130 (1) Orgány Justiční akademie jsou Rada Justiční akademie (dále jen "Rada") a ředitel Justiční akademie (dále jen "ředitel"). (2) Rada řídí projednává po odborné stránce výchovnou a vzdělávací činnost Justiční akademie, zejména stanoví celkovou obsahovou náplň vzdělávací činnosti, studijní programy jednotlivých vzdělávacích akcí a zásady zařazování justičních čekatelů, vyšších soudních
7
úředníků a dalších osob do vzdělávání. Radu tvoří dva zástupci Nejvyššího soudu a dva zástupci Nejvyššího správního soudu, jmenovaní a odvolávaní předsedy těchto soudů, dva zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, jmenovaní a odvolávaní nejvyšším státním zástupcem, a předseda, místopředseda a dalších sedm členů, jmenovaní a odvolávaní ministrem spravedlnosti ze soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, soudních exekutorů, učitelů právnických fakult vysokých škol nebo jiných odborníků; ministr spravedlnosti jmenuje členy Rady tak, aby většinu v ní tvořili soudci a státní zástupci. (3) Ředitel zajišťuje řídí chod Justiční akademie po stránce personální, pedagogické, organizační, materiální a finanční, a nestanoví-li tento zákon jinak, jedná jejím jménem. Ředitele jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti po projednání s Radou. (4) Výkon funkce člena Rady se považuje za překážku v práci z důvodu jiného úkonu v obecném zájmu.10) Člen Rady má právo na náhradu výdajů v souvislosti s výkonem funkce člena Rady v rozsahu stanoveném právními předpisy o poskytování cestovních náhrad. 11) Předsedovi, místopředsedovi a členům Rady, kteří nejsou soudci a státní zástupci, přísluší měsíční odměna za výkon funkce a náhrada výdajů, a to předsedovi ve výši 0,3násobku platu a náhrady výdajů soudce krajského soudu dle délky právní praxe, místopředsedovi ve výši 0,2násobku a členu ve výši 0,1násobku. § 131 Vnitřní organizaci Justiční akademie a podrobnosti o její činnosti upravuje statut, který vydává ministr spravedlnosti po projednání s Radou. § 131 Vnitřní organizaci Justiční akademie a podrobnosti o její činnosti upravuje statut, který schvaluje ředitel po projednání s ministerstvem. § 132 Justiční akademie v rámci své výchovné a vzdělávací činnosti zejména a) organizuje a provádí adaptační kurzy, semináře a přednášky pro justiční a právní čekatele a podílí se na výběru osob, které se ucházejí o přijetí do pracovního poměru justičního nebo právního čekatele, b) připravuje a provádí vzdělávací akce zaměřené na zvyšování odborné úrovně soudců a státních zástupců, c) zajišťuje odborné vzdělávání dalších osob a plní další úkoly, stanoví-li tak zvláštní právní předpis nebo ministerstvo. § 132a Hospodářská činnost Justiční akademie Justiční akademie může provozovat hospodářskou činnost mimo svoji činnost hlavní, pro kterou byla zřízena (§ 129 odst. 2). Hospodářská činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost hlavní činnosti. § 133
8
(1) Vzdělávání na Justiční akademii zajišťují zejména lektoři, které ustanovuje a odvolává Rada, a ostatní pedagogičtí zaměstnanci. (2) Lektoři Justiční akademie jsou vybíráni ze soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, soudních exekutorů, akademických pracovníků vysokých škol a dalších významných odborníků; u soudců a státních zástupců, kteří budou vykonávat pedagogickou činnost při výkonu funkce soudce nebo státního zástupce, Rada si před jejich jmenováním lektorem Justiční akademie vyžádá vyjádření příslušného předsedy soudu nebo vedoucího státního zástupce. (3) Za pedagogickou činnost vykonávanou v pracovním poměru k Justiční akademii náleží plat podle zvláštních právních předpisů pro akademické pracovníky státních vysokých škol.
Ustanovení soudního řádu správního s vyznačenou změnou § 13 (1) Nejvyšší správní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců. (2) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu jmenuje a odvolává z řad soudců tohoto soudu prezident republiky. (2) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu prezident republiky; na odvolávání z těchto funkcí se vztahuje zákon o soudech a soudcích. (3) Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího správního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové kolegií kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost kolegií. Předsedové senátů kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
9
Některá ustanovení zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců s vyznačenými změnami ČÁST PRVNÍ SOUDY SOUD PRO ŘÍZENÍ VE VĚCECH SOUDCŮ A STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A ŘÍZENÍ VE VĚCECH SOUDCŮ A STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ §1 Předmět zákona Tento zákon upravuje příslušnost soudů soudu pro řízení ve věcech soudců a státních zástupců (dále jen "kárné soudy" „kárný soud“), složení senátů kárného soudu, postup kárného soudu a účastníků v řízení o kárné odpovědnosti soudců, předsedů soudu, místopředsedů soudu, předsedů kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu a státních zástupců a v řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci. HLAVA II KÁRNÉ SOUDY KÁRNÝ SOUD §3 V řízení podle tohoto zákona jedná a rozhoduje kárný soud. Kárným soudem je Nejvyšší správní soud. §3 (1) V řízení podle tohoto zákona jednají a rozhodují kárné soudy. (2) Kárnými soudy jsou a) v prvním stupni 1. Vrchní soud v Praze pro soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené v době podání návrhu na zahájení řízení k výkonu funkce k Vrchnímu soudu v Olomouci nebo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a pro všechny soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené k výkonu funkce k soudu soustavy soudů nebo ke státnímu zastupitelství soustavy státních zastupitelství, jenž má sídlo v obvodu Vrchního soudu v Praze, 2. Vrchní soud v Olomouci pro soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené v době podání návrhu na zahájení řízení k výkonu funkce k Vrchnímu soudu v Praze nebo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a pro všechny soudce a státní zástupce přidělené nebo přeložené k výkonu funkce k soudu soustavy soudů nebo ke státnímu zastupitelství soustavy státních zastupitelství, jenž má sídlo v obvodu Vrchního soudu v Olomouci; b) v druhém stupni Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud"), který rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím vrchních soudů.
10
§4 (1) Jde-li o řízení ve věcech soudců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce, soudce a 3 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu, jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu a další člen senátu z řad soudců je soudcem vrchního nebo krajského soudu. Jde-li o řízení ve věcech soudců rozhodujících ve správním soudnictví, je předsedou senátu soudce Nejvyššího soudu a jeho zástupcem soudce Nejvyššího správního soudu. (2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu, seznam soudců Nejvyššího soudu a seznam soudců vrchního a krajského soudu pro řízení ve věcech soudců. Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navržené předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu. Do seznamu soudců vrchního a krajského soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navržené předsedy vrchních a krajských soudů. Předsedové vrchních a krajských soudů navrhnou soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady příslušného soudu. (3) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 2 předsedu senátu pro řízení ve věcech soudců a jeho náhradníka, zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka a dalšího člena kárného senátu z řad soudců a jeho náhradníka. (4) Předseda kárného soudu vede seznam přísedících pro řízení ve věcech soudců. Na výzvu předsedy kárného soudu mohou předseda České advokátní komory, prezident Notářské komory České republiky a prezident Exekutorské komory České republiky z členů komory a děkani právnických fakult veřejných vysokých škol v České republice navrhnout k zápisu do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců každý 5 přísedících; nevyužije-li některý z nich svého práva navrhnout určený počet přísedících, navrhne zbývající počet přísedících ministr spravedlnosti. Do seznamu přísedících lze navrhnout pouze osoby, které se zapsáním vyslovily souhlas. Předseda kárného soudu zařadí do seznamu přísedících osoby navržené podle věty druhé, splňujíli podmínky stanovené v § 5 odst. 2. Přísedícím pro řízení ve věcech soudců nemůže být soudce ani státní zástupce. (5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamu podle odstavce 4 přísedící kárného senátu a pět jejich náhradníků ve stanoveném pořadí. (6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech soudců je pětileté. (7) Senát kárného soudu ve věcech soudců rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí. §4
11
(1) Kárné soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy senátu a 4 soudců, jde-li o řízení ve věcech soudců. V řízení ve věcech státních zástupců jednají a rozhodují kárné soudy v senátech složených z předsedy senátu, soudce a 3 přísedících, které ze seznamu přísedících jmenovaných pro příslušný soud určí losem předseda soudu. (2) Předsedu senátu pro řízení ve věcech soudců, jeho zástupce, členy senátu a 5 náhradníků soudců v určeném pořadí jmenuje ze soudců kárného soudu předseda příslušného soudu v dohodě se soudcovskou radou tohoto soudu; obdobně jmenuje i předsedu senátu, jeho zástupce, člena senátu a 2 náhradníky soudců v určeném pořadí senátu pro řízení ve věcech státních zástupců. Nedojde-li k dohodě nejpozději 1 měsíc před uplynutím funkčního období dosavadních senátů, předseda soudu jmenuje do funkcí kandidáty navržené soudcovskou radou. (3) Nejvyšší státní zástupce jmenuje ze státních zástupců přidělených k výkonu funkce ke státnímu zastupitelství, působícímu u soudu pro řízení ve věcech soudců a státních zástupců, 8 přísedících, jde-li o soud příslušný k řízení v prvním stupni, a 10 přísedících, jdeli o soud, který jedná a rozhoduje ve druhém stupni. (4) Funkční období předsedů senátů, jejich zástupců, soudců, náhradníků soudců a přísedících je tříleté. § 4a (1) Jde-li o řízení ve věcech státních zástupců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce, a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou státní zástupci, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty poslední. (2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu a seznam soudců Nejvyššího soudu pro řízení ve věcech státních zástupců. Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navrženého předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu. (3) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 2 předsedu senátu pro řízení ve věcech státních zástupců a jeho náhradníka a zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka. (4) Předseda kárného soudu vede seznamy přísedících pro řízení ve věcech státních zástupců. Do seznamu přísedících ze státních zástupců zařadí předseda kárného soudu 10 státních zástupců navržených na výzvu předsedy kárného soudu nejvyšším státním zástupcem. Pro ostatní přísedící platí § 4 odst. 4 věta druhá až pátá obdobně; navržené osoby zařadí předseda kárného soudu do seznamu ostatních přísedících. (5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 4 přísedící kárného senátu, dva náhradníky z řad státních zástupců a čtyři náhradníky z řad ostatních přísedících ve stanoveném pořadí.
12
(6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech státních zástupců je pětileté. (7) Senát kárného soudu ve věcech státních zástupců rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se státní zástupce dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí. §5 (1) Soudcem kárného soudu může být jmenován pouze soudce, který vykonává funkci soudce po dobu nejméně 7 let a je bezúhonný. Funkce soudce kárného soudu je neslučitelná s funkcí předsedy a místopředsedy soudu. (2) Přísedícím senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudců a přísedícím senátu kárného soudu ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, může být pouze občan České republiky, kterému je nejméně 30 let, má ukončené vzdělání v magisterském studijním programu v oboru práva, patří mezi všeobecně uznávané odborníky, je bezúhonný a splňuje další předpoklady podle zvláštního právního předpisu4). Výkon funkce přísedícího senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudců a přísedícího senátu kárného soudu ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, je překážkou v práci z důvodu jiného úkonu v obecném zájmu4a) a přísedícímu náleží za každý den jednání po dobu řízení u soudu, jehož je přísedícím, odměna za výkon funkce a náhrada výdajů spojených s touto funkcí. Výši a způsob určení odměny a náhrady výdajů přísedícího stanoví ministerstvo vyhláškou. ------------------------------------------------------------4)
Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. 4a) § 203 odst. 1 zákoníku práce. (32) Přísedícím kárného soudu může být jmenován pouze státní zástupce, který vykonává funkci státního zástupce po dobu nejméně 7 let a je bezúhonný. Funkce přísedícího kárného soudu pro řízení ve věcech státních zástupců, je-li jím státní zástupce, je neslučitelná s funkcí vedoucího státního zástupce a náměstka vedoucího státního zástupce. Výkon funkce přísedícího ve věcech státních zástupců, je-li přísedícím státní zástupce, se považuje za výkon funkce státního zástupce. (43) Za bezúhonného podle odstavců 1 až 3 1 a 2 není považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, nehledí-li se na něj, jako by nebyl odsouzen. (5) Předsedové senátů, jejich zástupci, soudci, náhradníci soudců, přísedící a náhradníci přísedících jsou určováni na dobu 5 let, nezanikne-li jejich funkce dříve z důvodů uvedených v § 6; svoji funkci mohou zastávat opakovaně.
13
§6 (1) Funkce soudce, přísedícího a náhradníka soudce a přísedícího soudce, náhradníka soudce a přísedícího kárného soudu zaniká a) uplynutím funkčního období senátu, do kterého byl určen, uplynutím funkčního období, na které byl jmenován, b) přestane-li splňovat podmínky jmenování podle § 5, c) brání-li mu zdravotní stav nebo jiné důvody vykonávat svou funkci po dobu delší 1 roku, d) uplynutím kalendářního měsíce po měsíci, v němž bylo doručeno předsedovi kárného soudu oznámení o vzdání se funkce, e) jestliže je soudce nebo státní zástupce přeložen k výkonu funkce k jinému soudu nebo státnímu zastupitelství. (2) Zánik funkce soudce kárného soudu nemá za následek ztrátu funkce soudce. (3) Na návrh předsedy senátu odvolá předseda kárného soudu přísedícího, který závažným způsobem porušil povinnosti přísedícího. (3) Na návrh předsedy senátu nejvyšší státní zástupce přísedícího z funkce odvolá, jestliže závažným způsobem porušil své povinnosti přísedícího. (4) Zanikne-li funkce člena senátu kárného soudu jinak než podle odstavce 1 písm. a), určí na jeho místo předseda kárného soudu nového člena senátu z řad náhradníků podle stanoveného pořadí. (4) Pro činy spáchané při výkonu funkce přísedícího nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem nejvyššího státního zástupce. §7 Jestliže senát provedl úkony v řízení zahájeném před uplynutím jeho funkčního období, řízení dokončí. Jestliže senát provedl úkony v řízení zahájeném před uplynutím funkčního období jeho členů, řízení dokončí; obdobně se postupuje, zanikla-li funkce člena senátu podle § 6 odst. 1 písm. d) a e). §8 (1) Kárné řízení se zahajuje na návrh. (2) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce je oprávněn podat a) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv soudci, b) předseda Nejvyššího soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a dále proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší soud vrcholným soudním orgánem, c) předseda Nejvyššího správního soudu proti kterémukoliv soudci tohoto soudu a proti soudci soudu nižšího stupně jednajícího ve věcech patřících do pravomoci soudů, v nichž je Nejvyšší správní soud vrcholným soudním orgánem, d) předseda vrchního soudu proti kterémukoliv soudci příslušného vrchního soudu a dále proti soudci soudu nižšího stupně,
14
e) předseda krajského soudu proti kterémukoliv soudci příslušného krajského soudu a proti soudci okresního soudu, f) předseda okresního soudu proti soudci příslušného okresního soudu a proti soudci jiného okresního soudu. (3) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedy nebo místopředsedy soudu je oprávněn podat a) prezident republiky proti předsedovi nebo místopředsedovi Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, b) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv předsedovi nebo místopředsedovi soudu, c) Veřejný ochránce práv proti kterémukoliv předsedovi nebo místopředsedovi soudu, d) předseda soudu proti místopředsedovi tohoto soudu a předsedovi nebo místopředsedovi soudu nižšího stupně ve svém obvodu, e) předseda Nejvyššího správního soudu proti předsedovi krajského soudu a místopředsedovi krajského soudu pro úsek správního soudnictví. (4) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je oprávněn podat a) ministr spravedlnosti proti kterémukoliv předsedovi kolegia, b) předseda Nejvyššího soudu proti předsedovi kolegia Nejvyššího soudu, c) předseda Nejvyššího správního soudu proti předsedovi kolegia Nejvyššího správního soudu. (53) Návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce je oprávněn podat a) ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce proti kterémukoliv státnímu zástupci, b) vrchní státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného vrchního státního zastupitelství, proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu, c) krajský státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu, d) okresní státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného okresního státního zastupitelství. §9 (1) Návrh na zahájení kárného řízení musí být podán nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do 3 let ode dne spáchání kárného provinění. (1) Návrh na zahájení kárného řízení musí být podán nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o kárném provinění, nejpozději však do 2 let ode dne spáchání kárného provinění. (2) Návrh musí obsahovat jméno a příjmení soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž návrh směřuje, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, označení důkazů, o které se návrh opírá, a návrh na uložení konkrétního kárného opatření a označení důkazů, o které se návrh opírá. K návrhu se připojí důkazy, které má navrhovatel k dispozici. Senát kárného soudu není návrhem na uložení kárného opatření vázán.
15
(3) Účastníky řízení jsou navrhovatel, soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce, proti němuž návrh směřuje, a v řízení před odvolacím soudem též ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce, pokud podali odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. § 10 (1) Člen senátu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci, proti němuž se řízení vede, jeho obhájci anebo k osobám, kterých se úkon přímo dotýká, lze mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. (2) Člen senátu, který rozhodoval věc v prvním stupni, je vyloučen z projednávání a rozhodování věci v senátu odvolacím. (3) Jakmile se člen senátu dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi kárného soudu. Důvod podjatosti podle odstavců 1 a 2 může uplatnit též soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce, proti němuž se řízení vede, i navrhovatel; námitku musí uplatnit neprodleně, jakmile se dozvěděli o důvodu podjatosti. O vyloučení člena senátu rozhoduje předseda kárného soudu. Pro nahrazení vyloučeného člena senátu se použije obdobně § 6 odst. 4. Rozhodne-li předseda soudu, že je dán důvod k vyloučení člena senátu, povolá do funkce předsedy senátu jeho zástupce, a jdeli o člena senátu, určí do senátu soudce v pořadí prvního z počtu náhradníků anebo určí losem jiného přísedícího. § 11 Není-li vrchní soud jako kárný soud pro vyloučení soudců usnášení schopný, předseda vrchního soudu věc postoupí k projednání a rozhodnutí druhému vrchnímu soudu jako kárnému soudu. § 12 (1) Návrh na zahájení řízení doručí předseda senátu soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci, proti němuž se řízení vede, do vlastních rukou, a jde-li o soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, poučí jej o právu zvolit si obhájce z řad soudců nebo advokátů; jde-li o státního zástupce, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad státních zástupců nebo advokátů. Současně poučí soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, o jeho právech podle tohoto zákona a přiměřeně i jako obviněného podle trestního řádu ; zejména ho poučí o právu uplatnit důvod podjatosti členů senátu, vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, o právu uvádět skutečnosti sloužící v jeho prospěch a navrhnout o nich důkazy, jakož i o jeho právu nevypovídat.
16
(2) Předseda senátu vyrozumí o zahájení kárného řízení ministra spravedlnosti a předsedu soudu nebo vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce přidělen k výkonu funkce, a jde-li o státního zástupce, vyrozumí též nejvyššího státního zástupce, pokud nepodali návrh na zahájení řízení. § 13 Vyžaduje-li obsah návrhu na zahájení kárného řízení předběžné objasnění některých skutečností, předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu provede předběžné šetření. Může zejména zjistit stanovisko soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, zjistit další potřebné skutečnosti a důkazy, nejsou-li v návrhu uvedeny, a jde-li o listiny nebo jiné věci, opatřit je k provedení důkazu. § 14 Senát bez ústního jednání řízení zastaví, a) byl-li návrh na zahájení řízení podán opožděně nebo byl-li vzat zpět, b) zanikla-li soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci jeho funkce nebo, jde-li o soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu nebo předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, bylo-li vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky, ministru spravedlnosti nebo předsedovi Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu; jde-li o státního zástupce též tehdy, bylo-li vzdání se funkce státního zástupce doručeno ministru spravedlnosti, b) zanikla-li soudci nebo státnímu zástupci jeho funkce nebo, jde-li o soudce, bylo-li vzdání se funkce soudce doručeno prezidentu republiky; jde-li o státního zástupce též tehdy, bylo-li vzdání se funkce státního zástupce doručeno ministru spravedlnosti, c) zanikla-li odpovědnost soudce nebo státního zástupce za kárné provinění. d) v případě kárného provinění spočívajícího v porušení zákonem stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů též pokud soudci zanikla funkce předsedy soudu nebo místopředsedy soudu. § 15 (1) Má-li senát zato, že skutečnosti, které se soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci kladou za vinu, mají znaky trestného činu nebo přestupku anebo jiného správního deliktu, kárné řízení přeruší a věc postoupí příslušnému orgánu; obdobně postupuje i tehdy, dozví-li se, že pro tentýž skutek je vedeno proti soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci trestní stíhání nebo správní řízení. (2) Přerušení kárného řízení trvá do právní moci rozhodnutí orgánu, jemuž byla věc postoupena podle odstavce 1. Po právní moci tohoto rozhodnutí senát pokračuje v řízení, máli zato, že postih ve správním nebo trestním řízení není dostačující; jinak kárné řízení zastaví.
17
(3) Senát kárné řízení vedené proti soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci přeruší též tehdy, bylo-li zahájeno řízení podle hlavy čtvrté tohoto zákona. V kárném řízení pokračuje po právní moci rozhodnutí v řízení podle hlavy čtvrté tohoto zákona, pokud soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci, proti němuž se kárné řízení vede, funkce soudce nebo státního zástupce nezanikla. (3) Senát kárné řízení přeruší též tehdy, bylo-li zahájeno řízení podle hlavy čtvrté tohoto zákona; v řízení pokračuje po právní moci rozhodnutí, pokud soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž se řízení vede, jeho funkce nezanikla. § 16 (1) Po provedení předběžného šetření, nebo není-li takového šetření třeba, určí předseda senátu termín ústního jednání, vyrozumí o něm navrhovatele, soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, a má-li soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce obhájce, také jeho obhájce. (2) Je-li třeba vyslechnout svědky, předvolá je předseda senátu k ústnímu jednání. (3) Termín ústního jednání se stanoví tak, aby soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce a jeho obhájce měli od vyrozumění alespoň 5 pracovních dnů na přípravu obhajoby. Stejnou lhůtu na přípravu je třeba poskytnout navrhovateli. (4) O termínu ústního jednání se vyrozumí též ministr spravedlnosti a předseda soudu nebo vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, k němuž je soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce, proti kterému se vede kárné řízení, přidělen k výkonu funkce, nejsou-li navrhovatelem; jde-li o státního zástupce, vyrozumí se též nejvyšší státní zástupce. § 17 (1) Ústní jednání se koná zásadně v přítomnosti navrhovatele a soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede. V nepřítomnosti soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede, lze věc projednat pouze tehdy, odmítne-li se před senát dostavit nebo se bez důvodné omluvy nedostaví. Jestliže si soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce zvolí obhájce, má obhájce právo zúčastnit se ústního jednání. (2) Na počátku ústního jednání přednese navrhovatel návrh na zahájení kárného řízení a odůvodní jej. Není-li navrhovatel přítomen, přednese návrh na zahájení kárného řízení předseda senátu nebo jím určený člen senátu.
18
(3) Bylo-li provedeno předběžné šetření, předseda senátu nebo jím určený člen senátu seznámí senát a účastníky řízení s jeho výsledky. (4) Předseda senátu vyslechne soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se kárné řízení vede, a provede další potřebné důkazy. Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce má právo výpověď odepřít. (5) Po skončení dokazování se k věci může vyjádřit navrhovatel, obhájce, soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu a soudce nebo státní zástupce, proti němuž se kárné řízení vede. Soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci, proti němuž se kárné řízení vede, vždy patří poslední slovo. (6) Ústní jednání je veřejné. § 19 (1) Dojde-li senát k závěru, že se soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření nebo rozhodne o upuštění od uložení kárného opatření za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy.4) (2) Senát vynese zprošťující rozhodnutí, dojde-li k závěru, že se soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce kárného provinění nedopustil nebo mu je nelze prokázat nebo nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vede, anebo tento skutek není kárným proviněním. (3) Jestliže senát soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce zprostil podle odstavce 2, má soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Senát rozhodne o tomto nároku ve svém rozhodnutí podle odstavce 2 nebo, je-li třeba provést další šetření, rozhodne o nároku soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce na náhradu nákladů samostatným rozhodnutím. (4) Senát zastaví kárné řízení, jestliže při ústním jednání vyjde najevo některý z důvodů zastavení uvedených v § 14. (5) Předseda senátu rozhodnutí vyhlásí při ústním jednání. Rozhodnutí je třeba písemně vyhotovit. Kromě výroku musí rozhodnutí obsahovat též jeho stručné odůvodnění a poučení o odvolání.
19
§ 20 Písemné vyhotovení rozhodnutí senátu se doručí soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci, proti němuž se kárné řízení vede, do vlastních rukou. Dále se písemné vyhotovení rozhodnutí doručí obhájci, jestliže jej soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce má, navrhovateli, ministru spravedlnosti a předsedovi soudu nebo vedoucímu státnímu zástupci státního zastupitelství, k němuž je soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce přidělen k výkonu funkce, nejsou-li navrhovateli; jde-li o státního zástupce, doručí se též nejvyššímu státnímu zástupci. § 21 Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné. § 21 (1) Proti rozhodnutí senátu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek. (2) Odvolání může podat a) soudce, předseda nebo místopředseda soudu nebo státní zástupce, proti němuž se kárné řízení vede, a v jeho prospěch též navrhovatel, ministr spravedlnosti, a jde-li o státního zástupce, též nejvyšší státní zástupce, b) v neprospěch soudce, předsedy nebo místopředsedy soudu nebo státního zástupce, proti němuž se kárné řízení vede, navrhovatel, ministr spravedlnosti, a jde-li o státního zástupce, též nejvyšší státní zástupce. (3) V řízení o odvolání se přiměřeně použijí ustanovení § 13 až 20. Nezamítne-li odvolací soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a sám ve věci rozhodne. (4) Proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné. § 22 (1) Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce podat návrh na obnovu kárného řízení. (2) Jiný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný. § 23 (1) Pravomocné rozhodnutí vydané v kárném řízení se založí do osobního spisu soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, jehož se týká. Na rozhodnutí se nevztahuje povinnost vydat tuto písemnost soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi
20
soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci při zániku jeho pracovního vztahu nebo skončení pracovního poměru. 5) (2) Opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření provede, jde-li o soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, příslušný orgán státní správy soudu, k němuž je soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu přidělen k výkonu funkce soudce; jde-li o státního zástupce, provede opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření příslušný orgán státní správy státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce státního zástupce. § 24 Po uplynutí 5 let 1 roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán. Jestliže výkon kárného opatření do té doby neskončil, kárný postih se zahlazuje vykonáním kárného opatření. § 30 Rozhodnutí, odvolání, výkon rozhodnutí (1) Byl-li soudce uznán vinným přestupkem, kárný senát mu uloží povinnost nahradit škodu, jestliže poškozený nárok na náhradu škody včas uplatnil a škoda a její výše byly spolehlivě zjištěny. Jinak odkáže poškozeného s jeho nárokem na občanské soudní řízení nebo na řízení před jiným příslušným orgánem. (2) Jestliže kárný senát dojde k závěru, že se soudce přestupku nedopustil nebo mu ho nelze prokázat, vynese zprošťující rozhodnutí a poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody, odkáže s jeho nárokem na občanské soudní řízení nebo na řízení před jiným příslušným orgánem. (3) Rozhodnutí kárného senátu se doručí také poškozenému, který podal podnět k projednání přestupku, a rovněž i poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody.; proti rozhodnutí podle odstavce 2 jim přísluší právo podat odvolání. (4) Rozhodnutí o povinnosti soudce nahradit škodu lze vykonat podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí.
21
Ustanovení zákona o Veřejném ochránci práv s vyznačenými změnami §1 (1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod. (2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno jinak na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, jakož i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad"). (3) Ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením. (4) Působnost ochránce podle odstavce 3 se vztahuje na a) zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova anebo ochranné léčení, b) další místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí, zejména policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců a azylová zařízení, c) místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči, zejména ústavy sociální péče a jiná zařízení poskytující obdobnou péči, zdravotnická zařízení a zařízení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "zařízení"). (5) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů. (6) Ochránce je oprávněn podat návrh na zahájení řízení podle zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců1a) a zúčastnit se tohoto řízení. -----------------------------------1a) Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů. (76) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení jinak, než jak stanoví tento zákon.
22
