Nikdy nedělejme to, co umí specialisté udělat líp. Hledejme svou specialitu! -----------Začínáme znova a znova. Nebojme se, i když jsme nakonec třeba sami! J. Mahen
Je tu někde počátek? Nebo jen samá vykořeněnost?
Počkej. Koukni se za sebe. Z klidnějšího pohledu nazpět rodí se klidnější svět.
Hlavní věcí na světě je, aby člověk dozrál a o nic jiného se nestaral. Jiří Mahen -----------Občas to vypadá, jako by umění zaplavovalo celou vlast. Ale když jde o něco velkého a definitivního, není mnoho umělců.
Mnozí spisovatelé si dávají jiné jméno, aby jejich osoba s jejich vlastním jménem zůstala skromně stranou… Antonín Vančura alias Jiří Mahen
Příliš věříme ve šťastné náhody a často mluvíme o nadaných lidech. Není to tak jednoduchá hra. Mahen
Kulturní život se tu pořád improvizuje. Jak z toho má vzniknout kulturní národ?
Skutečná kultura národa potřebuje velkou soustředěnou práci, potřebuje kvalitu a nikoli kvantitu zkušeností. ---------Četl jsem Tolstého Bílé otroctví, zásadní dojem mého života… Co čtete, co píšete Vy? Literatura je také určité odpovědnost a nikoliv jen potištěný papír. J. Mahen
Byla jednou jedna knihovna, která nevěděla, kam s penězi… To zní jako neuvěřitelně krásná pohádka – už je to skutečnost? J. M.
Kulturní potřeby lidstva rostou každým dnem, a proto je nemožné odmítnout kohokoliv od bran knihovny. Jiří Mahen
Kamaráde, ta knihovna je můj osud. Dala mi chlebíček i několik poklidných let, ale vzala mi čas k práci - ke skutečné práci, jakou je např. čtení. J. Mahen
Také čtení je uměním. Jiří Mahen
Práce, práce, samá práce. Na co pracujeme, když na tom světě nic neužijeme? J. M.
Haló! Zastav se na chvíli. Podívej se na tu ulici. Přehlídka lidstva je zábavná věc. Taky jsem tudy chodil. Mahen
Nejste na špatné cestě? Moderní člověk, jak jsem nedávno četl, je většinou člověk bez radosti... Úsměv prosím! J. Mahen
Takhle to dál nejde. Mám trampoty se čtenáři, kteří vracejí knihy s roztodivnými záložkami. V knihách nacházím sirky, špačky nebo i kostru z herynka! Jiří Mahen
Pracovat co nejmíň. Hodně spát. Moc nejíst. Jiří Mahen
Nemyslet si o životě mnoho a být spokojen.
Plnost života a jeho krása je v tom, že vidíme věci spanilé i podlé, že děláme věci dokonalé i nedokonalé a že nakonec uvidíme i – stužkonosku modrou.
Chceš bojovat? Kde? A proti čemu? Génius bojuje na frontě, kterou si pozvolna vytváří sám.
Co je cílem uměleckého snažení? Dílo! Co je cílem umělecké generace? Práce! Co je ovocem uměleckého snažení? Úspěch i neúspěch!
Mluvíme o generacích a zapomínáme na otce. Na dědy zapomínáme často úplně. A přitom věda říká, že dědové jsou v našem životě možná nejdůležitější… Mahen
Co si to nasazujeme za brýle, abychom v zrcadle neviděli sami sebe? Prachobyčejného středoevropského človíčka, který se zmateně rozhlíží po vzdělaném světě!
Musíme být revolučnější i filosofičtější, než jsme byli. Přejít k aktivitě a nenahrazovat vnitřní boj nějakou výchovou!
Kdybychom něco víc a s větší výdrží dělali pro naši společnost, budeme jednou na světě potřebnými lidmi.
Společenský život v Brně – kde je? Kam se vytratil? Dřív to tu víc žilo, lidi! Jiří Mahen
Organizovat a sdílet. Co a s kým? Lidé by se měli setkávat a mít něco společného. Co vás dneska spojuje?
Potkáte mě mezi městskou knihovnou a kavárnou Bellevue. Kráčím zamyšlen se založenýma rukama… Starej, vousatej, krabatej, zrovna padesátiletej! Mahen
Žil jsem pro Brno. Žije pro něj dneska někdo další? Mahen
Mluvte spolu, setkávejte se! Mějte spousty známých a společné sny! Co vás baví? Jaké máte koníčky? J. Mahen
Krásný den! Jaká radost najít keřík voňavého lýkovce v lese… Neškodilo by nám více romantismu, nemyslíš? Jiří M.
Ach, dámy a pánové, život je prapodivná historie... Abych se vám přiznal, rozumím jeho hře čím dál méně. Jiří Mahen
Dva kluci na gymnáziu. Jeden se stane váženým úředníkem, druhý padne v hloupé revoluci někde v Paraguayi… Nerozumím. J. M.
Pojďte do Slavie, čekáme tam na Vás s Halasem. Nebojte, budeme mlčet… Mahen
Pardon, že ruším. Taková blbost. Ale pamatujete, jak jsem sirkou pomáhal broučkovi z vlhké jarní země? Jiří M. -----------------Morava mě překvapovala tím, že byla neustále naplněna idylou až po okraj jako jezero vodami na jaře… Je to tak pořád? M.
Ta naše prostřednost! Ta naše idyla! Ten náš český život! Pryč s tím! K novým obzorům!
Jakási anketa: Co český národ potřebuje? Moje odpověď: 10 000 Donů Quijotů! J. Mahen
Ke slovanšťějším hranicím našeho charakteru – pryč od subjektivity k objektivitě! I za cenu směšnosti… J. Mahen
Pryč s divadelní idylou!!!
Měli bychom učit lidi myslet hodně dramaticky, aby byli optimističtější, laskavější i útočnější. Jiří Mahen
Škoda, že se mnou nejedeš letos k moři! Kdy se tam konečně vypravíš? Celým svým bytím patříš tam a nejedeš tam! Určitě by Ti to znamenitě chutnalo. Jirka M.
Ahoj, víš, co o mně napsala moje žena? Mahen chytal ryby soustředěně, jako by prováděl nějaký obřad… J. M.
Gentlemanství k přírodě, gentlemanství ke společnosti, gentlemanství k bohu! Jiří Mahen
„Knihy jsou mrtvým materiálem jen tehdy, dokud do nás nezasejí něco, co v nás vyklíčí a přinese užitek našemu okolí.“
„Děvčata, která si nemohou v koutě poplakat, jakoby pomalu ani nežila.“
„Každé mládí musí být činné. Není-li místa pro čin, nastává ochabnutí, lenost.“ -------------Kdybych se znovu narodil, chtěl bych věnovat celý život studiu čínštiny nebo náboženských otázek… A Ty? J. Mahen
Jedinec, národ i lidstvo mají před sebou velkou budoucnost. To, co jsme doposud žili, bylo jen svítání. Do práce, přátelé! J. M.
Nestyděl jsem se za žádnou práci. Jiří M.
Stesk, lítost, smutek, beznaděj… Kdyby nebylo lesů, snad bych se doma ze smutku oběsil. J. Mahen
Některé cesty zasypat a nevcházet na ně!
Nechci už žádné zprávy. Nechci být zmaten. Chci vidět, a pokud možno sám. Jiří Mahen
Neboj se bídy! Neutíkej! Stůj! Jsme věčně ztraceni a věčně spaseni. Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj!
Zavřeli za mnou, odpusťte všichni…
Už už hrozilo klaunovi nejstrašnější nebezpečí. Že mu postaví vděčné lidstvo pomník. Žádné další pomníky. Váš Jiří Mahen
Je to dojemné, ale snad se určitou legendou stáváme po smrti všichni. Ať jsme žili kdekoli. J. Mahen
