Leden 2014
1
Leden 2014
Úvodem Milí čtenáři! Za celou redakci školního časopisu vás vítám v novém roce a přeji do něj jen to dobré, mnoho školních i mimoškolních úspěchů a hlavně pevné zdraví. Po obsahově drobném vánočním čísle se vracíme v roce 2014 v podobě, v jaké jste na nás byli zvyklí – v lednovém čísle na vás čekají již zavedené rubriky jako kalendárium Elišky Coubalové, zábava Anežky Stöckelové, recenze knih Báry Kůtové a Marty Němcové, hudební a kulturní aktuality Aničky Netolické a Majdy Němcové či zajímavosti z přírody a ze světa zvířat Míši Kozákové. V nejbližší době nás díky Tomáši Švejnohovi čeká i pár drobných technických změn a novinek. Těšte se na novou grafickou podobu našich webových stránek, na kterých se také nově objeví mobilní verze Arcusáku. Přeji příjemné počtení
Veronika Hoppová
2
Leden 2014
Neviditelná výstava Poslední školní den před vánočními prázdninami měly třídy našeho gymnázia jako tradičně volnější program, který si mohly vyplnit dle libosti. Třídy kvinta a sexta se vypravily na Neviditelnou výstavu, která se pro studenty i pedagogický doprovod jistě stala nevšedním zážitkem. Výstava je umístěna v Novoměstské radnici a dokonale splňuje charakteristiku „neviditelná“ ve svém názvu – návštěvník se totiž hodinu pohybuje v naprosté tmě a musí se, stejně jako nevidomí lidé, spolehnout na ostatní své smysly, zejména pak na hmat a sluch. Vidomí lidé mají díky výstavě možnost seznámit se s tím, jak se žije lidem bez zraku. S nevidomým průvodcem si vyzkoušejí, jak se pohybovat venku na ulici, v bytě, v přírodě či jak si objednat a zaplatit kávu v kavárně. Druhou částí výstavy je pak místnost, kde se mohou návštěvníci seznámit s běžnými pomůckami nevidomých lidí či si vyzkoušet, jak nevidomí hrají šachy, pexeso a jiné společenské hry. Dále se zde od průvodců dozví, jak funguje Braillovo písmo, jak odlišit jednotlivé mince a bankovky či co pomáhá nevidomým lidem například při vaření.
3
Leden 2014 Výstava
je
opravdu
unikátní,
průvodci
potom
neskutečně milí a ochotní. A nakonec – hřát vás může dobrý pocit z toho, že i díky vám má několik desítek nevidomých lidí již skoro tři roky práci a tím pádem možnost seberealizace. Více informací včetně rezervačního systému naleznete na webových stránkách výstavy www.neviditelna.cz.
Veronika Hoppová
4
Leden 2014
Beyoncé a její nové album
13. prosince 2013 (dva a půl roku po předchozím albu „4“) vydala zpěvačka Beyoncé (32) nové album, které se skládá z 14 písniček a 17 videoklipů. A aby toho nebylo málo, Beyoncé tuto desku vydala naprosto neohlášeně a prostřednictvím internetu. Chtěla tak dokázat, že si může dělat, co chce. A také ho pojmenovala naprosto jednoduše, a to „Beyoncé.“ Tento marketingový tah se očividně vyplatil, protože první den prodala půl milonu desek. V tomto albu spolupracovala s několika svými kolegy jako například: Pharell Williams, Justin Timberlake; duet si zazpívala například i se svým manželem Jay-Z. Kdyby ale u nás řekněme taková „Džambulka“ najednou vydala album, asi by si toho moc lidí nevšimlo. Zkrátka v dnešní době zpěváci přitahují pozornost různě, některým se například vyplatilo zhoupnout se párkrát na demoliční kouli…
Anna Netolická
5
Leden 2014
Elinor Nedávno jsem dočetla knihu Elinor od spisovatelky Georgette Heyer a dost mě nadchla. Proto jsem se rozhodla napsat na ni recenzi. Kniha je dobrodružně laděný román, který dokáže člověka vtáhnout a něco v něm zanechat. Ocitáme se ve starodávné Anglii mezi lordy, šlechtičnami a kočáry. Dost rychle si oblíbíte Elinor, sebejistého lorda Carlyona i jeho nadšeného bratra Nickyho, kteří se proplétají celou knihou. Zaujal mě způsob psaní, který dokázal nepřímo, ale velmi dobře vykreslit vlastnosti i podstatu jejich osobností. Dále pak také to, jak zajímavě autorka popisuje spřátelení se lidí, kteří se potkali jen náhodou. Kniha, vyprávěná samotnou Elinor, začíná v momentě, kdy si hrdinka na své dlouhé cestě splete kočáry a dostane se někam, kam vůbec nechtěla. Kniha nás seznamuje s pocity, hrdostí, měnícím se postojem, s bezpečím, které dokáže poskytnout jen nějaký člověk, a hlavně se životem zchudlé šlechtičny, které se během jednoho dne přetočil celý svět. Ukazuje, jak shoda několika okolností dokáže hodně zkomplikovat život, a to, jak jednoduše vás může ten správný člověk nabýt optimismem, i když jste vdova po podvodníkovi, kterého jste nikdy neviděla. Nakonec cítím povinnost ještě říci, že kniha byla napsána někdy mezi lety 1902 – 1974, a přesto je napsaná velmi čtivě a 6
Leden 2014 dokáže zaujmout. Pokud máte rádi starou Anglii, humor, dobrodružství a lidi se „svou hlavou“, určitě si knihu přečtěte, protože věřím, že vás mile překvapí stejně jako mě.
Magda Němcová
Smrt krásných srnců Tentokrát jsem si pro recenzi vybrala známou knihu od českého spisovatele Oty Pavla s názvem Smrt krásných srnců. Příběh je psán jednoduchým způsobem, a přesto nás vyprávění vtáhne. Všechno je vykresleno překvapivě kouzelným způsobem, takže i dost obyčejné věci čtenáři přijdou nezvyklé. Při posledních slovech se člověk těžko loučí jak s příběhem, tak s hlavní postavou. Zaujal mě přímý, a přesto náznakový způsob psaní, různé přirovnání a to, jak krásně autor popisuje věci, které by se mohly na první pohled zdát nezajímavé. Celá kniha spočívá v jednoduchém líčení života jedné 7
Leden 2014 židovské rodiny před, během a po válce. Z pohledu syna, který vypráví o životě a povaze svého otce, je všechno ještě trochu jiné, než jak by člověk běžně očekával. Vypráví o jeho pevné vůli, snaze, odvaze a lásce k mnoha běžným věcem. Seznamuje nás s jeho úspěchy, zklamáními a touhami. Ukazuje, jak těžký dokáže život být a jak se i přesto z něj může člověk radovat a zvládat ho s klidem a úsměvem na tváři. Nakonec bych měla podotknout, že kniha byla zfilmována. Děj i osobnost hlavní postavy jsou ve filmu trochu rozdílné, než v knize, ale příběh neztrácí ono poetické kouzlo, které má v knize. Přesto ale doporučuji dříve přečíst knihu, než se podíváte na film.
Marta Němcová
8
Leden 2014
Strong enough to lift not one but both of us Tiše našlapuji na jednotlivé schody. Procházím kolem velikého okna, skrz které se do pokoje tříští měsíční světlo. Něžně strkám do dveří, které mi neodpoví ani jediným vrznutím. Nahlížím do tmy, ve které začínám postupně rozeznávat nábytek i tvou postel. Přesto tě v ní nevidím. Tázavě přejíždím pohledem po místnosti. Zastavuji se až na velkém otevřeném okně. Sedíš na parapetu a zíráš ven. Uvědomuji si, že je v pokoji chladno. Oknem sem proudí chladný, mrazivý vzduch. Tiše přecházím blíž k tobě, ale tak, abych tě nevystrašila. Ty o mně ale víš. Obracíš tvář mým směrem. Je z poloviny zalitá stříbrným svitem Měsíce. Ve velikých očích se ti lesknou slzy, které mě vystrašují. Bojím se dotknout tvé tváře i přesto, že si to moc přeju. Opírám se o chladnou zeď a neslyšně lapám po čerstvém vzduchu. Nic neříkáš a znovu se upřeně díváš na tmavé nebe poseté malými bílými tečkami. Hvězdy; napadá mě. Jsou vidět hvězdy. Odráží se v tvých očích, které jsou teď úplně černé. Znám je jen zelené. Vjíždíš si rukou do vlasů a odrhuješ si je z čela. Všechno se v noci zdá úplně jiné, než přes den. Ve tmě se skrývá moc strachu, příliš mnoho nejistoty. Všichni jsme více obnažení a zranitelní. Aspoň si tak připadám.
9
Leden 2014 „Proč jsi přišla?“ ptáš se mě po chvíli šeptem. Zamyšleně si skousávám spodní ret. „Chtěla jsem být s tebou.“ Můj hlas se rozléhá prázdným tichým pokojem. Všechno kolem mi připadá tak cizí. „Proč?“ Tvé jediné slovo, které jsi právě vyřknul, se mi pořád ozývá v hlavě. Pořád dokola. Proč? Proč chci být s tebou? Mám k tomu nějaký důvod? Nemám jak odpovědět. Jsem až moc zmatená sama sebou. Svými touhami a přáními. Svými city, myšlenkami a celým svým životem. Vím, co bych měla. Vím, co bych neměla. Vím, co smím, a vím, co musím. Vím ale, co chci? „Proč?“ opakuješ naléhavě. Tvůj hlas se odráží od zdí a mění se v páru, která je vidět jen díky světlu bílého sněhu, který pokrývá svět venku. Nabíráš jej do hrsti a pokládáš si ho na tvář. Schováváš obličej do dlaní. Všechno, co bych chtěla říct, mi přijde směšné a nicotné. Nemohu ti odpovědět. „Ignorování. To ti jde moc dobře,“ šeptám náhle; zdá se, že nesmyslně. Ale i když se to zdá hloupé a bez souvislostí, vím přesně, kam mířím. Ty sebou jen mírně cukáš. Všímám si roztátého sněhu, který ti v podobě několika kapek stéká po dlaních. Pod jednu z nich vsouvám prst a nechávám ji na něj skápnout. Studený dotyk jedné malé kapičky mi připomene tvůj prázdný pohled, kterým jsi skrz mě hleděl před několika dny. „Co tím myslíš?“ ptáš se úsečně. Zatínáš čelisti; všímám si toho i ve tmě. Sjíždím podél stěny na zem; přitahuji 10
Leden 2014 si kolena k tělu. Pokládám si hlavu na ně a přivírám oči. Všude kolem je tma. Miluju ji, a přesto se jí bojím. Dnes ji ale nevnímám plně. Ruší ji světlo Měsíce, světlo sněhu a tvoje přítomnost. „Zbabělče,“ hlesám. Na mysl mi hned vytane myšlenka, jaký je to paradox. Říkám ti zbabělče a sama nejsem o nic lepší. Mám strach ze všeho, často nedokážu překročit vlastní stín. Zmateně se spouštíš z parapetu a sedáš si vedle mě. „Nechápu tě.“ „Já tebe taky ne,“ odpovídám ti klidně. Uvnitř mě ale sžírá podivná hořkost. Pořád se přemlouvám k tomu, abych na tebe zapomněla, ale v jakémkoliv nestřeženém okamžiku jsi znovu v mé mysli. Nedokážu s tím bojovat. „Chováš se…“ začínám pomalu s vysvětlením, ale ty mně předbíháš: „Jako by mi na tobě nezáleželo. Já vím.“ Prudce zvedám hlavu a pohlížím ti zpříma do očí, které jsou pořád tak tmavé a černé. Stiskávám čelisti; skoro skřípu zuby. Ty to víš. Samozřejmě, že to víš! Ale proč jsi tak necitelný; proč ke mně nejsi upřímný? Proč děláš, jako bych neexistovala místo toho, abys se mnou jednal narovinu? Jsem tak unavená. Začíná mi tepat ve spáncích. Uvědomuji si bolest hlavy. Za několik hodin budu muset vstát. Každé ráno prosím svět, aby se nade mnou slitoval. Abych 11
Leden 2014 mohla jednou zapomenout na všechno, zavřít oči a usnout… abych nemusela vstát a dělat to, co musím, ale nechci. „Nejsem si ničím jistý. Žiju v hrozné nejistotě. Nevím, kdo jsem. A nechci do toho zatahovat jiné…“ Promlouváš tichým, matným hlasem, který mě uspává. Uvědomuji si, že jsem někde na pomezí bdělosti a hlubokého spánku. Přestávám uvažovat racionálně; nechávám se ukolébávat představami. Vztahuji ruku a dotýkám se tvých rtů. Nevnímám, jestli se mi to zdá, nebo jestli je to pravda. Až když mě chytáš za zápěstí, si uvědomuji, že ještě zcela nespím. „Chci… chci být součástí tvé nejistoty, protože pořád není tak hluboká, jako ta moje,“ mumlám. Nevím, jestli má slova dávají smysl. Přichází ke mně zdálky. „Nevíš, co říkáš,“ prohlašuješ smutně. Tak smutně, až mi naskakuje husina. Cítím ji náhle až moc zřetelně. Chci něco namítnout. Chci se tě zeptat na to, čeho se bojíš. Chci se ti dostat pod kůži… Teď ale není ta správná chvíle. Dnes se už nic nedozvím. Přemáhá mě spánek. Najednou se se mnou svět mírně zhoupne. Vidím na okamžik zářivý veliký Měsíc, potom jen jeho odraz v tvých očích. Cítím, jak mě pokládáš do postele. Přetahuješ přese mě svou pokrývku. Na okamžik strneš nade mnou. Tvůj dech se otře o mou tvář.
12
Leden 2014 Vracíš se k oknu. Sedáš si tam, kde jsem tě našla, když jsem přišla. Ještě než se plně poddávám spánku, zaostřuji na jednu ze svých myšlenek. Chtěla jsem být s tebou. Vyhověl jsi mi.
I wish I was strong enough To lift not one but both of us Someday I will be strong enough To lift not one but both of us
Marta Němcová
Radek (Mistr v komplikování vlastního života) Autorka: Katka Heřmanová Nakladatelství: Nová Forma Rok: 2013 Celý děj se točí okolo hlavního hrdiny, poměrně obyčejného chlapce Radka. Jenže on není tak obyčejný, skrývá jedno tajemství – že ho zajímá stejné pohlaví.
13
Leden 2014 Kniha vlastně začíná ve chvíli, kdy to odhalí jeho rodiče, a tím se rozpoutává nekončící kolotoč schůzek, návštěv postele, potenciálních vztahů a nevyhnutelných rozchodů, protože jeho maminka je tímto natolik zaujatá, že má nekončící potřebu se seznamovat s Radkovými polovičkami. Poté si ovšem Radek uvědomí, že je zamilovaný do svého nejlepšího kamaráda Robina. Jak se dalo předpokládat. Jenže Robin gay není a co víc, má přítelkyni. Radek se nějakou dobu trápí a nakonec, po několika rozhovorech s mamkou, se odhodlá a jde Robinovi přiznat barvu. A jak se ukáže, Robin není takový, jaký se zdá, a samozřejmě je do Radka také zamilovaný, čímž kniha končí. Jelikož je kniha kraťounká, má 89 stránek, a to ještě ve formátu A6, dá se přelouskat klidně i během jízdy metrem. Člověk se vážně nenudí, některé hlášky jsou vtipné, ale nic přínosného to není. Pokud nechcete nad knihou moc přemýšlet a chcete se jen pobavit nad strastmi jednoho kluka, doporučuji. Hodnocení: 4,5/5
Neštěstí ve štěstí Sedíš vedle mě a přitom mi přijdeš tak daleko. Mohu se tě dotknout, ale k čemu by mi to bylo? Mohu se kochat pohledem na tebe, ale pomůže mi to k něčemu? … Jsi můj, ale nevíš to. Možná to i víš, ale nechceš si to připustit. Začal jsi mě 14
Leden 2014 mít rád, ale věděl jsi, co se o mně říká. Zbaběle jsi couvl a dělal, že mě neznáš. Nevyčítám ti to. Chci, abys byl šťastný i za cenu, že já nebudu. Přesto vím, že stále patříš ke mně. Můžeš mít holek, kolik chceš, ale pořád si tě budu přivlastňovat. Jsme si cizí, ale naše srdce patří k sobě. Pečlivě si tě prohlížím, od těch speciálních bot, které máme stejné, ty pánské a já dámské, přes neskutečně dlouhé nohy schované do obyčejných tmavých džínsů. Tričko s pavími pírky bych přiřadila spíš do dámského šatníku, ale tobě sluší, ostatně jako všechno. Černý tenký svetřík, který tě těžko může chránit před chladem, tě přesně kopíruje a já si všímám několika drobných detailů. Pěsti máš zaťaté, nehty skoro až do masa okousané a rty máš stažené do tenké čárky. Celý jsi bílý a čelo máš orosené. Děje se něco? Tak ráda bych zvedla ruku, zkontrolovala, zda nemáš teplotu, a ujistila se, že jsi v pořádku, ale nemohu, přivolala bych na nás nechtěnou pozornost všech ze školy, kteří sedí kolem nás, a proto na tebe jen vyděšeně hledím. Jindy zcela jasné hnědé oči, které připomínají štěněcí, popřípadě rozteklý karamel, jsou zakalené a celý se začínáš chvět. Proč mohu sedět vedle tebe a přitom se k tobě nehlásit a nestarat se o tebe? Jakou ošklivou ironií osudu jsem se ocitla na sedačce vedle tebe? Náhle ti hlava klesá ke straně a chvějící se víčka se ti pomalu zavírají. Padáš na mě, dotýkáš se mě celým svým tělem, tvá váha a především tvé chladné tělo mě přikovává na místo. Někdo vyděšeně piští, profesor volá záchranku, nikdo neví, co s tebou je. Bojím se s tebou jen pohnout, a proto si pokládám tvou hlavu do klína, ignoruji slzy stékající mi po tvářích a jen tě vískám ve vlasech, zatímco se k tobě skláním a šeptám: „Nemůžeš mě opustit… Prosím, otevři oči a řekni mi, že jsi v pořádku, usměj se, klidně mě zase ignoruj, ale hlavně 15
Leden 2014 buď v pořádku…“ Stále dokola se ti svěřuji, jak moc tě miluji a jak moc mě mrzí, že jsem ti to neřekla dřív, a ignoruji fakt, že to souběžně svěřuji i všem kolem, těm nechápavým lidem, kteří mě odvrhují ze svého středu a brání mi se k nim přiblížit, brání mi se sblížit s tebou. Teď kolem nás jen stojí, rozpačitě se pohupují a sledují, jak se o tebe starám. Nechávají nás o samotě, dovolují nám si vše vyjasnit, ačkoliv jde spíše o monolog. Co s tebou je? Proč jsi omdlel? Kde je ta záchranka? Tolik otázek a já na žádnou z nich neznám odpověď! Jistěže vím, že máš problémy se srdcem, vždy jsem se o tebe neskutečně bála, ale nikdy mě nenapadlo, že se ti vážně něco stane a ještě ke všemu na nějaké přednášce, kam jsme měli povinné jít se školou! Náhle se dveře rozráží a v nich se objevuje záchranka. Berou mi tě, odnáší tě na ulici do sanitky a já běžím s nimi, křičím, ať mě vezmou sebou, doufám, že se o tebe budu moci dál starat a chránit tě. Ostatní mlčí, nepletou se do toho a jen tě sledují bezmocným a zlomeným pohledem. Dochází mi, že tě mají rádi, doopravdy rádi a jen proto, že vidí, že já tě mám ráda víc než oni všichni dohromady, mi dovolují se o tebe prát. Po souhlasu od profesorů mě saniťáci spolu s tvým třídním nakládají do sanitky a já tě automaticky beru za ruku. Vidím nesouhlasné pohledy, které si vyměňují, ale nemohu tě tam nechat jen tak ležet, musím se o tebe postarat a ochránit tě. Rychle provádí nějaká vyšetření a teprve poté, co jim oznamuji, jaké problémy vlastně máš, se vrhají na jejich řešení. Ani nevím, po jak dlouhé době se ocitáme v nemocnici. Tam už jde všechno ráz na ráz. Jedeš na operační sál a já zůstávám na chodbě sama, profesor šel pro kafe, prý ho budeme potřebovat. Bezmocně se hroutím do jedné z 16
Leden 2014 přítomných židlí a hlavu skládám do dlaní, přičemž si uvědomuji, že mám mokré tváře. Plakala jsem. „Ty jsi jeho přítelkyně?“ ptá se mě náhle nějaká sestra s nějakými formuláři v rukách. Aniž bych zaváhala, přikyvuji a ona mi je cpe do rukou, abych je vyplnila. Bez dalších otázek se vrhám do vyplňování údajů o tobě a jen děkuji Bohu za to, že toho o tobě tolik vím. Kdysi ses mi svěřoval, pamatuješ si to? Já ano a všechno. Jakmile je hotovo, papíry zase vracím. Už nebrečím, nemám na to sílu. Jen tam tak sedím, v rukách kelímek s kávou, která pozvolna chladne, a upírám pohled na hodiny. Přijde mi jako nekonečná doba, než se před námi zjevuje doktor. „Bude v pořádku,“ konejší mě a mně se po tvářích znovu rozbíhají slzy. Budeš žít, ty můj, budeš v pořádku! Doktor si unaveně mne kořen nosu a dál tvému třídnímu spolu s tvými rodiči, kteří před nedávnem přišli, vysvětluje, co se s tebou stalo, a dopodrobna je obeznamuje se tvým stavem, ale to mě nezajímá. Jsi v pořádku a to je důležité. „Můžete se na něj jít podívat. Probouzí se z narkózy, asi bude trochu zmatený, ale normálně při smyslech. Deset minut, slečno,“ upozorňuje mě ještě, ale to už se rychlými kroky blížím k tvému pokoji. Čím blíž ovšem jsem, tím víc se bojím, jak asi zareaguješ. Budeš rád, že jsem to já? Nebo budeš naštvaný? „Ahoj,“ šeptám vyděšeně, zatímco otvírám dveře. Upíráš na mě svůj zrak a pohybem ruky mě přivoláváš k sobě.
17
Leden 2014 Poslušně cupitám k tvé posteli a usedám na její okraj, zatímco si s tebou váhavě proplétám prsty. Nevím, jak se zachovat. „Sestřičky říkaly, že jsi mě zachránila…,“ vzpomínáš si a jen mi naléhavě hledíš do očí, zatímco já se v těch tvých skoro topím. Váhavě přikyvuji, protože nevím, proč se ptáš zrovna na tohle. „Myslel jsem, že ta slova byla jen sen.“ Znovu se ujišťuješ a já znovu musím přikývnout. Naše rty se lehce střetávají v doteku motýlích křídel. Jsme propojeni. A tak už to zůstane.
Bára Kůtová
18
Leden 2014
Historie Vítám vás všechny v novém roce a opět jako v minulých měsících přináším pár zajímavých výročí, tentokráte z měsíce ledna. 1.1.153 př. n. l. se v Římě stal počátkem roku 1. leden, do té doby byl za počátek roku považován 1. Březen. V roce 45 př. n. l., téhož data se v Římě začal používat Juliánský kalendář, jež zavedl Gaius Julius Caesar. Také 1. ledna, ale roku 1700 zavedl ruský car Petr I. v Rusku juliánský kalendář, který nahrazoval počítání let dle byzantského způsobu. První leden je podstatný také pro dějiny Velké Británie a jejích kolonií. Právě na samém začátku roku 1876 přijala královna Viktorie titul indické císařovny.
19
Leden 2014 A konečně, datum označující příchod nového roku je významným dnem v našich dějinách. Právě tohoto dne roku 1993 se stala Česká republika samostatným státem v čele s 1. postkomunistickým prezidentem Václavem Havlem.
U Gaia Julia Caesara ještě chvíli zůstaneme 10. 1. 49 př. n. l. překročil Rubikon proto, aby zabránil obsazení Říma Pompeiem a stal se tak nepřítelem Říma (řeka se nesměla překročit bez souhlasu senátu).
Druhým podstatným výročím, tentokráte z novodobých dějin je připojení Hlučínska k ČSR 10. 1. 1920.
20
Leden 2014 Posuneme se o 6 dní vzad – totiž ke dni 16.1. V tento den r. 1969 došlo ke smrti Jana Palacha – symbolika protestu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Také tohoto dne, ale r. 1996 byla objevena na observatoři v Kleti (ČR) objevena planetka 1996 BG nesoucí později jméno Jára Cimrman.
Poslední datum tohoto kalendária je datum 17. 1., právě tohoto dne v roce 1706 se narodil americký státník, politik a americký vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin. Přesně 67 let od Franklinova narození překročila námořní výprava vedená Jamesem Cookem jižní polární kruh.
Eliška Coubalová 21
Leden 2014
Měsíční kámen Tato vesmírná krása, vážící přibližně půl kilogramu, v ceně asi 10 milionů korun, k nám spadla až z Měsíce. Byla objevena na Sahaře a je přítomna na výstavě Mineralia, která také nabízí pohled na „záplavu“ dalších zajímavých šutrů, kamínků, kamenů, balvanů i drahokamů. Mezi nejvzácnější kousky výstavy patří např. obří ametystové geody, achátové drúzy nebo dokonale zakulacené křišťály vážící přes1t. K vidění je také úlomek meteoritu, který letos poničil ruské město Čeljabinsk. Na tuto výstavu můžete přijít denně včetně víkendů od 10 do 22 hodin do ulice Havlíčkova 3, Praha 1, která je v těsné blízkosti Masarykova nádraží.
Ledové království I když to venku vypadá na pěkné jaro, na Pustevnách v Moravskoslezských Beskydech je ledové království. O víkendu tu vyvrcholí 16. ročník mezinárodního sympozia, na kterém umělci vytvářejí sochy z ledu. Letos je připraveno na 240 ledových bloků o váze
22
Leden 2014 20 tun, které podle pořadatelů vydrží i současné počasí nejméně 14 dní. Sochání ze sněhu se letos konat nebude.
Míša Kozáková
Rozhovor s paní profesorkou Jančíkovou! Jako další z řady zajímavých rozhovorů jsme připravili povídání s paní profesorkou Milenou Jančíkovou. Paní profesorka je třídním pedagogem v sekundě A a podle jejích studentů a studentek je jedna z nejoblíbenějších profesorek na gymplu. Na této škole učí od samého narození Arcusu, má pestrý život a tak nám měla co vyprávět celou hodinu! Tímto bychom ještě jednou chtěli poděkovat paní profesorce, že si na nás udělala čas a přetrpěla i naše „přiblblé otázky“. Proč jste se rozhodla učit zrovna na Gymnáziu Arcus? Protože mi končila mateřská dovolená a Arcus právě zahajoval studium na čtyřletém gymnáziu. Jak dlouho na tomto gymnáziu učíte? Od roku 1992. Od samého založení školy. 23
Leden 2014 Jaká byla Vaše vysněná profese v 15 letech? Zní to fakt trapně, ale učitelská profese – český jazyk a dějepis. Baví Vás český jazyk a dějepis? Baví Vás některý více? Vzhledem k tomu, že se tyto obory vzájemně prolínají, dodnes ani jeden nepreferuji. Jakým koníčkům se věnujete? Všemu co se týká historie a poznání Česka. Například výlety, výstavy, muzea. Máte domácí zvířátko? Ano, mám. 2 psy, 2 kočky a rybičky. Zažila jste s nimi nějakou vtipnou historku? Poslední z vtipných zážitků se mi stal o Vánocích. Naše kočka ‚Modelina‘ vlezla pod vánoční stromeček a jako jediný dárek rozbalila ten můj měkký. Asi se chtěla podívat. Byla velmi zvědavá. Jaký je Váš oblíbený film? Je jich moc, ale tak třeba Někdo to rád horké, Pretty Woman, Saturnin, Ženy v pokušení, Obsluhoval jsem anglického krále, Marečku, podejte mi pero. Vesměs české filmy. Dodržujete nějaké tradice? Ano, rodinná štědrovečerní večeře, oslava narozenin a výročí v kruhu rodinném.
24
Leden 2014 Dala jste si nějaké předsevzetí do roku 2014? Předsevzetí jsem si zakázala, protože se mi nikdy nepovedlo je splnit.
Lucie Škarková & Anna Netolická
Rozhovor s paní profesorkou Siňorovou Kdy jste začala učit na gymnáziu? Jsem na tomto gymnáziu opravdu dlouho, už si ani nepamatuji, kdy jsem sem přišla. Co se vám na práci líbí a co se vám naopak nelíbí? Na práci se mi líbí, že pracuji pořád s novými lidmi, že je veselá a tvůrčí, a nelíbí se mi to, že se společnost na učitele někdy kouká zvysoka. Jak si představujete ideální školu? Dokonalá škola by pro mě znamenala, že by tam panoval hezký vztah mezi kantory a žáky. Vztah na bázi toho, že se žáci budou chtít učit a kantoři budou radostně předávat to, co znají. Které prázdniny máte nejraději? Ty letní. 25
Leden 2014 Který svátek je vám nejbližší? Já mám nejraději asi Vánoce. Jaký žánr knih čtete nejraději? Science fiction nebo fantasy. Jak se vám líbilo minulé číslo našeho časopisu? Já se přiznám, že jsem minulá čísla četla jen zběžně a to letošní číslo jsem ještě nečetla.
Tak to je vše, paní profesorko, děkuji a přeji hezký den!
Margarita Burova
Zábava Dvě blondýnky hrají šachy a jedna zařve: „Góóóól“! Druhá na to říká: „To není tenis, ty blbko“. Blondýnka veze v autě hodiny. Zastaví ji policajt a ptá se: „Kam s těmi hodinami jedete?”„ K zvěrolékaři.” „Prosím vás, a kvůli čemu?” „Přestaly kukat.” Víte, proč padla vláda? Protože v Lidlu je řecký týden. 26
Leden 2014
27
Leden 2014
28
Leden 2014
http://www.arcus9.cz/gymnazium/casopis/casopis.html 29
