NEPUBLIKOVATELNÝ REPnaOstRavskéTradiční divadelničení Cestovní horečka jakožto příčina brzkého vstávání nastartovala mou mysl a tělo pro nasávání ostravského ovzduší a to především divadelního. Sobotní slunečný den přinesl první dobré zprávy v podobě minimální koncentrace baníkovců a maximální koncentrace kyslíku, tož nebylo nutné kupovat ani modrou šálu, ani roušku. Brněnská ryze externí výpomoc (přiznejme si, že pouze zákulisně psychická) tedy mohla v klidu dorazit na svinovské nádraží, překonat počáteční rozpaky při hledání skleníku, vřele se přivítat a poplácat (Ostrava!!!) s dobře známou částí soumarovců a obdivovat legendární Svinovské mosty toho času na plastice. Pozor na mizení prachů v prach a prach na hlasivkách! Má Ostrava má mé poprvé v ní. Následně jsem již jako oodznáčkovaný skoro člen týmu DVS mohla okusit jednu z výhod třetího největšího města našeho státečku – dobře zásobené Tesco. Nákup tvořily žraso výrobky typu salátů, pečiva, gumových bonbónů, piva a praktické spotřební zboží - slámky. To bylo v tu ránu radosti na cestě do Třebovic, když člověk nesl krom celé své ulity i (ne)ulité pivo s brčkem. „Kdy už tam budem?“ Melmen osvěžen odpovídá: „Za zatáčkou.“ S jistou mírou tolerance se mu dá věřit. Pozor na donášení vlastních nápojů do SD Labyrint - areálu Ostravských Bucharů, obsluha kouše! Následovalo informační entrée a omrknutí kulturáku. Prostory vyhovující s atmosférou Hoří má panenko a pivo na dosah žíznivých rtů. Na záchodech pak ale vcelku rychle ubývalo toaletního papíru. Seznámit se se zbytkem souboru Divadla Vysokozdvižného Soumara se zpočátku zdálo býti jednoduchým a milým úkolem. Sloveso zdát se nebylo v předešlé větě použito bezúčelně. Distribuce jmen v mužstvu je totiž následující: 3 x Jiří a pak po jednom exempláři od Filipa a Vaška, přičemž většina vlastní navrch přezdívku/y. V mozku jsem si malovala schéma a zaznamenávala jména, poznávací znamení a to, jak se kluci oslovují navzájem. Takto nabyté kontakty se pozitivně podepsaly na přílivu nové krve do žil. Následně se nová krev ředěná pro mě novou chutí ostravského piva třepetala očekáváním na první sobotní představení. Program do ruky, propiska do druhé. Byl pokořen první balíček bonbónů. Pozornost pro každý soubor – ostravská klobása a ostravský koks (ne topivo a ne šňupivo)…a může se začít hra. Recenzní okénko I Nová krev tuhne poté, když ta samá krev okysličí mozek natolik, aby byl schopen vyložit si název představení Kat a bázeň jako naturalistickou výpověď psychicky nevyrovnaného jedince. Je třeba se trochu začíst do programu a krev se může znovu rozproudit a uklidnit mozek. Divadlo Jiříkovo vidění (kdyby nebyl tenhle název obsazen, tak se jistojistě DVS jmenují stejně) se pustilo na vratký špalek z něhož sestávají divadelní prkna s tématem katovského řemesla. Rozklíčovat nosnou myšlenku představení se mi asi nepodařilo, zato jsem se párkrát neubránila výbuchům smíchu. Odlehčená komediální hříčka plná slovněhumorných jednohubek měla asi větší ambice zaujmout publikum, ale trochu zbytečně sama
sebe zahustila nakousanými, nedojedenými chleby. Nejspíš kdyby zůstala jenom u roviny pobavit, tak se její poselství okatě nerozplizne do prázdna společně se závěrečným výkřikem hlavní postavy. „Já nechci být diktátor, já chci být kat!“ Výrok je sám o sobě hodný rozebrání a rozvíjení, ale pak by bylo vhodné obléknout celou inscenaci do jinačího hávu. Schizofrennost kata a autora scénáře Martina Prajzi mi byla paradoxně blízká a sympatická (možná ne paradoxně). Počáteční odpor ke katovskému řemeslu, potažmo systému používajícímu tento způsob exekutivy, střídá potřeba se jím chlubit před mladou úchylačkou příznačně nesoucí jméno Katka. Etuda s diktátorem všem přítomným zamotala hlavu. Neměla pro mě valného smyslu v tom, jak byla naservírovaná. Místy nepříliš přesvědčivým projevem a režijními nedostatky si podrazili herci špalek pod nohama. Přesto bych se nenechala dlouho přemlouvat ke shlédnutí dalšího jejich přestavení. Je možné, že se třeba zase seknou, ale potenciál v těchto „katech sama sebe“ dřímá. A jistě se našli i tací diváci, co přemýšleli o velikosti sekery potřebné pro krček člověka sedícího před nimi. Ladislav Vrchovský pocity rulez: pobavení, příjemné, probouzející se pocity škodolibosti, udivení (o to jim možná jakožto Jiříkovu vidění šlo), mikrochvíle nelibosti. Pozor na sukni, co ti sekne, nákupy v sekáčích a sekání hlav drakům! Podnapilým a na sekeru podávají pouze ruku. S napínáním pásky na jevišti se stupňovalo napětí v hledišti a předpokládám, že i v zákulisí. Zkouška zvuku a světel – vše musí klapat. Poslední instruktáž. Pomodlit, vyčůrat (to druhé sloveso, co používám, je i na takovýto typ textu příliš) a sát. Recenzní okénko II Toho dne již druhé kolečko koleček klobásy a panáčků koksu (později se objevila reklamace, že v jednom z pohárků nebylo zrnko kávy, ale hřebíček – to koření) předznamenalo začátek recyklovaného představení soumaří skvadry s názvem Paka II. Předem podotýkám, že nemám s čím srovnávat krom výkonů ostatních divadelních uskupení ze sobotního maratónu. Ale zároveň jsem ráda, že jsem nemusela být svědkem jejich jistě neumělých předešlých pokusů (haha). Sál potemněl a na scéně se ze šera vynořily dvě postavy v černém ošacení, bílými rukavičkami a zabělenou tváří. Celý výjev byl doprovázen zasněnou hudbou nepojící se k žádnému času ani prostoru. Před zraky diváků se tempem tlukoucího srdce počalo odehrávat existenciální drama ve kterém by se dala vysledovat řada odkazů filosofických, kulturních a především lidsky aktuálních. Myšlenka(ky), kterou chtěli aktéři předat, nebyla rozhodně od začátku patrná a nudně přímočará, ale zaobalená do množství metaforických představ a výrazových prostředků. Samotné rozuzlení mnohé pozorovatele jistě překvapilo. Nechalo prostor pro diskurs a direktivně nepožadovalo plné pochopení záměru souboru. Sto procentní porozumění není v žádném druhu umění podmínkou silného prožitku - naštěstí. Výrazný zážitek se zde dostavil a to se počítá. Důležité je, že publikum bylo donuceno popřemýšlet jak o představení, tak každý jednotlivec sám o sobě a o tom, jak se vnímá v rámci světa, ve kterém je „nuceni“ žít (je nucen?). Oceňuji, že zde byla na několika místech použita rovina výběru a křižovatek – rozhodování jako jedna ze stěžejních součástí fungování světa. Jako Ariadnina nit se celým představením táhla ucelená nepatetická poetičnost.
Dost už ale těchto rádoby intelektuálních postřehů! Po shlédnutí mohu s čistým svědomím říci, že je inscenace velmi dobře promyšlená a vystavěná tak, aby respektovala přirozenou dynamiku narace. S civilním herectvím nemám problém a v tomto podání mi bylo velmi blízké (tlesk tlesk). Jazykový a situační humor okořeněný improvizací, která překvapovala i herce samotné, odlehčil mollovou tóninu hry. Naprosto kouzelná postava Blba v podání Mečka, kde dlouhé vlasy neznamenají krátký rozum, otevřela pomyslné i skutečné dveře bahnu reality. Triangl jako symbol Svaté trojice či božského třetího oka už je jen dalším levelem interpretace. Psychologický vývoj charakterů postav hledajících a objevujících své ego, superego i hluboko ukryté id nachází paralelu v detailu jakým je postupně odbělovaný obličej. Jediný problém bych spatřovala v nedotažení právě této ideje, když ke konci nedošlo k opětovnému zamlžení mysli a manifestaci tohoto v zabělení tváře. Už co se názvu týče (ať už to vzniklo náhodou či nikoliv) obsahuje dílko nápad, je komplexní ve své výpovědi. Už zase ty kecy (óó pardon)! Tož znovu - moc se mi představení líbilo a hodnotím ho jedničkou jako ve škole. Hotovo. Malý bílý psík se mi rozštěkal v srdci a dostal se i pod kůži (metafora?). Čas na zamyšlení. Za pár chvil se uskutečnilo tradiční besedování nad zhlédnutými kusy. Chození kolem horké kaše, topení se v pojmech a teorii aneb Rozbor pocitů co nejsou pocity a učebnicové poučky. Však ne všechny připomínky byly od věci. Padlo též spoustu dobrých poznámek, úsměvných postřehů a slov chvály (především co se týče textů obou her). Pokus o opití JiříHa se nezdařil. Utekl dříve než stihla utéci část DiVySo na ProAltí brainstorming. Pozůstalí hledali řešení nebo recept na to, jak nejlépe a morálně prožít život. Výsledky šetření přerušil fatal error - chybí TO pivo – metla češstva. Pozor! Berte vážně poroty a neberte vážně poroty. Kryjte si záda, protože Tvrdošíjní útočí. Recenzní okénko III Mája byla u zubaře. Její zuby jsou naprosto bez kazu. Vtipné představení divadla K.V.A.S Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka s překvapivě překvapivým koncem a pro mě s místy tápajícím herectvím si asi nezaslouží déletrvající pozastavení. Pozor! Pouze k vnitřnímu použití! Recenzní okénko IV Bílým hřebem večera a černou můrou přítomných se stala depresivní inscenace Bílého divadla Občerstvení – Refrigerium. Představení nějak započalo a nijak skončilo. Rozladěnost a disharmonie prostupovala celou produkcí. Té na kvalitě nepřidaly ani nevynucené technické potíže, otřesná nápověda a výpadky textu. Všichni si prošli očistcem ať již během v kruhu kolem monumentální žebříkové konstrukce či ve svém nitru (někdo si dal na konci čistou vodu, někdo musel na tekutý chléb). S velmi nenápadným koncem se dostavila katarze (že je konec), kterou by tomuto představení mohla závidět kdejaká starověká tragédie. S Májou a Melmenem jsme se nemohli odpoutat zrak od rozebírání vratkého jeviště (já jsem se navíc nemohla odtrhnout od neúboru jedné z hereček). Pomyslný hřebík do rakve zatloukla husa v košíku a sundávání bot (jen pro zasvěcené). Pozor na běhání bez příčiny a přečiny z neběhání!
Poslední sobotní práce pro šedé buňky poroty. Pan Vrchovský neúnavně samomluví na téma Obhajoba Joba, zatímco herci jsou znaveni zcestnou interpretací poselství jejich hry a natvrdlostí části publika a jiná část publika je znavena a znechucena hrou. Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně když jsou silné a i negativní ohlasy jsou ohlasy. Díky některým rozhovorům (probíhajícím v pozdějších hodinách) se obrousil můj původně hodně odmítavý postoj, a proto věřím, že v jiném prostoru a třeba v jiném životě ke mně hra promluví srozumitelným jazykem. Pozor na pazvuky shůry seslané! Politické debaty poněkud jednotvárného vyznění dávají tušit návratu těch aktivních. Přicházejí na řadu otázky typu: „Jsi angažovaná?“ Puč je na spadnutí a pěna klesá. Mečkova víčka též, a proto se uchylujeme k bramborovému povzbuzení. Skrze promyšlený systém hodný da Vinciho slámka škvírou stolu napojuje Mečka. Ten záhy ožívá. Všichni jsou v jednom ohni, někteří z politiky a jiní ze zhlédnutého představení. Plánuje se program do brzkých ranních hodin. Je rozhodnuto vyčkat a poslechnout si kapelu Krankenhaus. Nuže vypusťte Krakena! Vkráčíme veřejemi do sálu, kde na parketu křepčí část Bílého divadla (zjevně nerozhozená svým působením na přehlídce). Na pódiu ze sebe poněkud omšelá ale vyhraná blues-rocková formace vydává vše. Nadešel čas pro rum, bublifuk a trochu toho nerockového poga s Vajíkem a Mečkem. Druhému jmenovanému hopsavý tanec později přivodil nutkání napsat báseň. S tím, jak kapele postupně docházel repertoár, jsme byli nečekaně pozváni představiteli Bílého divadla na dojezdovou áftrpárty kamsi do nonstopu. Pozor na blikající modrý neon! Snaha vymanit se ze spárů modrého nonstopu a ještě marnější snaha naučit mě alespoň základy mariáše skončila přibližně třikrát hanebným nezdarem. Rtuť teploměru je povážlivě na nízkých hodnotách, když tu konečně přijíždí tramvaj, která nás má dopravit do azylu k Mečkovi. Teleport se zdařil. Doploužili jsme se zdárně do útulného bytečku, kde se zastavil čas v době povívání Husákových dětí. Meček se zkušeně chopil úkolu ukázat nám své království a v každé místnosti si počínal jako rozený průvodce upozorňujíc na největší skvosty. Velkoryse nám pak dokonce nabídnul holítka, hřeben i pastu na zuby. „Máš tu toaleťák?“ „Jo, ten asi chybí, no. Dám sem alespoň ubrousky.“ Jiný zádrhel naštěstí nenásledoval. Kus rumu na dobrou noc ukojil největší alkoholiky. JíříK a Meček nechrápou, Vajík chrápe. Pozor na posun času ze zimního na letní! „To už je ráno?“ „Ééé.“ „Snídaně.“ Hostitel ani po ránu nepolevuje ve své roli. Někteří snídali rohlíky s medem či marmeládou a některým stačila hruška a koforum (divíte se, že té křehčí části některých?). Cestou do Třebovic jsme nalezli ve svých řadách černého pasažéra. Budiž mu přičteno k dobru, že se chrabře obětoval v zájmu brněnského špeha, který by bez jeho odvážného činu ještě toho dne zemřel na prasklé vředy.
Později uvelebeni na zahrádce Labyrintu velebíme vyprošťovací pivo, místo představení dochází opět na bublení a tlachání o věcech, co spasí svět. Diskuse o rebelství a postavách z Rebelů střídají politické vpády a těm konkurují jazyková okénka (v čele se slíbenou leč nedokončenou kauzou Přijdu dýl). S Májou jsme vyslány obstarat obživu kam jinam než do Tesca. Po útrapách lovkyň sběraček se vítězoslavně vracíme zpět do tábořiště. Jednoznačným hitem se stal hermelínový salát (25% hermelínu) a na druhém místě se umístila lososová pomazánka. Nadešla chvíle vyhlášení postoupivšího souboru a ocenění výkonů účinkujících. Neskrývám nevoli s rozsudkem poroty. Můj kůň sice nedoběhl první v dostihu, ale v drezúře by získal určitě nevíce bodů. Ačkoliv tedy nebylo DVS vysláno na dostihovou postupovou přehlídku, zaznamenalo grandiózní úspěch od mohyly hodného postupu na Písek. Čestné uznání získal od poroty trenér JiříK za text hry a všichni dohromady (koně i žokejové) si pak vysloužili pochvalné lejstro za hru PAKA II. Potoky slz málem vyplavily sál, ale nejhoršímu zabránilo vědomí, že o rok zase tu. Tento způsob divadelního koštu, zdá se mi poněkud zábavným. Okošatili jsme si své obzory a okoštovali plody zdejšího kraje. Pokračování viz áftr áftrpárty v Opavě. Pozor! Kdo to bude brát doslova, zemře! Markéti
A ještě slíbená „báseň“ pro Ostravu KDYŽ NENÍ ZBYTÍ, LÉPE BÝT ZBITÝ Zrcadlo má kruhy pod očima Je k ránu a modrý neon svítí Prach na prkně si tě nevšímá Svět vpředen jest do jeho sítí Zatuchlá řevnivost mezi herci Záplavy v poušti zítra přivolá Masky hýbou se jen ve čtverci, kde nezbytná je kontrola kde strojek hodin a barová stolička strojek hodin a rozbitá ručička bez hostí pusto srdcová karta bez hostí pusto vyhrála Sparta.
A úkol pro nejbližší dny – vyvolat fotky (co kdyby z toho něco bylo).