Nepřítelem osudu © UNITEDFILM 2008
František Truhlář, psán plameny!
muž,
jehož osud
byl
Po více jak 60 letech vznikl první dokumentární snímek o jednom z nejstatečnějších bojovníků naší vlasti, který svým hrdinstvím a láskou k rodné zemi bude navždy příkladem k zamyšlení nad smyslem života a vzorem v míře sebeobětování.
Podle knižní předlohy spisovatele Vítka Formánka, provází vypravěč Zdeněk Svěrák neuvěřitelným životním příběhem člověka, který se dobrovolně rozhodl v roce 1939 opustit vlast a jít bojovat proti nacistickému Německu. František Truhlář po útěku přes jihovýchodní Evropu a Francii vstupuje jako zadní střelec bombardéru do Britského královského letectva. Při návratu ze svého třetího náletu však se svou posádkou havaruje. Letoun pohltily plameny a celá posádka uhořela, kromě Františka. Ten se jako jediný dostal z hotového pekla, utrpěl těžké popáleniny a přišel o svou tvář. Prodělal mnoho plastických operací pod vedením uznávaného chirurga Sira Archibala McIndoa a stal se členem tzv. Klubu pokusných morčat (Guinea Pig Club), v němž bylo mnoho dalších znetvořených vojáků. František Truhlář prokázal velkou vůli, když se po dlouhém léčení znovu do kabiny letounu vrátil, tentokrát již jako vycvičený stíhač. Mstivý osud však zasáhl podruhé. Pilot znovu havaruje a již vyléčené části obličeje a těla jsou podruhé sešlehány plameny. Až na pokraji smrti našel díky sestře Pamele a personálu nemocnice Královny Viktorie vůli v další život. Téměř rok po válce se vrátil domů. Byl nucen podstoupit velkou psychickou újmu, když ho žena vykázala z kupé vlaku, aby svým zjevem nestrašil její dítě. Krátce po svých devětadvacátých narozeninách, za prapodivných okolností, havaruje se stíhačkou ve svém rodném městě potřetí. Tentokrát se mu nehoda stala osudnou. Co mohlo být příčinou, se snaží ve filmu odhalit pamětníci legendárního válečného pilota z Lomnice nad Popelkou a další zajímavé osoby spjaté s jeho životem. Dokument tvoří osud Františka Truhláře v Anglii a jeho návrat do osvobozené republiky, který je spolu s vypravěčem dokreslen zrekonstruovanými scénami, speciálními digitálními efekty, fotografiemi a výpověďmi osob. Snímek obsahuje dosud nepublikované záběry ze smutečního průvodu z roku 1946, vzpomínku přítele a popáleného letce Jimmyho Wrighta či repliku letounu Spitfire, která účinkovala v Tmavomodrém světě. Snímek byl natočen v novém digitálním obrazovém formátu ve vysokém rozlišení, který je připraven pro digitální projekci v normě 2K – Digital Cinema a s prostorovým vícekanálovým zvukem Dolby Digital Surround EX. K filmu jsou vyrobeny anglické titulky.
Vypravěč: Zdeněk Svěrák Dramaturgie: Rudolf Adler Námět a scénář: Vítek Formánek Režie a kamera: Ondřej Krejcar Asistent režie: Hynek Bláha Hudba: Tomáš Hradec Odborný poradce: Michal Juran, Filip Procházka Kostýmy a produkce: Monika Krejcarová Masky: Petra Lukášková Asistent režie: Vítek Formánek Asistent produkce: Tomáš Hochman Střih, mix zvuku: Ondřej Krejcar Mikrofonista: Radek Hochman Účinkují: Vladimír Cerman, Jan Niesner, Jaroslav Bárta, Jiří Vagenknecht, Michael Stapleton, Vítek Formánek Hrají: Michal Juran, Filip Procházka, Milan Vacek, Blanka Juranová, Iveta Juranová, Pavel Šrytr, Hynek Bláha, Radek Hochman, Tomáš Hochman, Petra Lukášková, Kristýna Štefanová, Robin Kittner, Jiří Reinberk, Jiří Dražka, Bohumír Dobeš, Roman Bolehovský, Milan Línek, Pavel Bednář, Marek Vaněk, Marcela Raková, Olga Šejvlová, Denisa Šejvlová Vyrobil: UNITEDFILM Rok a země výroby: 2008, Česká republika Žánr: dokumentární film Stopáž: televizní verze 30 minut, kino verze 34 minut Obrazový formát: barevný, 16:9, HD 1080 (Digital Cinema 2K) Zvukový formát: Dolby Digital Surround EX 5.1 / stereo 24bit 48kHz Distribuční formáty: HDV 1080i stereo 16 bit 48 kHz (RGB/ITU-R BT.709-5) DVCAM 16:9 squeeze stereo 16 bit 48 kHz (ITU-R BT.601) Blu-ray disc 1080i Dolby Digital Surround EX 5.1 (RGB) DVD 16:9 Dolby Digital Surround EX 5.1 (RGB)
František Truhlář Narodil se 19. listopadu 1917 v přízemním domku č. p. 394 v Lomnici nad Popelkou jako čtvrté dítě soustružníka Josefa Truhláře a dámské krejčové Marie Truhlářové. V Lomnici nad Popelkou i vychodil obecnou a měšťanskou školu. V dalším vzdělání následoval svého staršího bratra Oldřicha a v roce 1932 nastoupil do Raisova učitelského ústavu v Jičíně. Podle vzpomínek jeho sestry Boženy studoval s výborným prospěchem, na rozdíl od ostatních spolužáků byl velkým samotářem. Po maturitě v roce 1936 marně sháněl zaměstnání jako učitel. 29. září proto šel k odvodu, aby 1. října 1936 v Čáslavi nastoupil do Školy pro důstojníky pěchoty v záloze. Po roce vstoupil do vojenské akademie v Hranicích na Moravě. V roce 1938, konkrétně 14. srpna, byl vyřazen v hodnosti poručíka letectva a odešel do Hradce Králové k náhradní letce Leteckého pluku 1 "TGM". 23. září 1938 byl odeslán do VLU Prostějov do aplikačního kurzu pro letecké pozorovatele. 15. březen 1939 znamenal konec vojenské služby. Vrátil se do rodné Lomnice a získal zaměstnání v blízké Jilemnici. Místo pohodlné práce se však rozhodl pro odchod do zahraničního odboje. 25. ledna 1940 překročil na plošině nákladního vagónu hranice Slovenského štátu, odkud se přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dostal do Francie. Jen útěk samotný by vydal na samostatný román. Jako mnoho dalších budoucích spolubojovníků i on okusil pohostinnost maďarských vězení a "přátelství" místních četníků. Do francouzského přístavu Marseille připlul 27. března 1940. Již o tři dny později se hlásil v československém táboře v Agde. 22. května 1940 byl odeslán na leteckou bázi Bordeaux-Mérignac, situace Francie byla však již tak katastrofální, že zde pobyl jen do 17. června. V den, kdy maršál Pétain požádal Němce o příměří, odletěl Truhlář a dalších 29 jeho přátel na palubě britského civilního dopravního letounu Ensign (G-ADSV) do Velké Británie. Byl tak jedním z prvních Čechoslováků, kteří prezidentu Benešovi slíbili pokračovat v boji za svobodu vlasti až do úplného vítězství. Jakožto čs. důstojník byl do RAF přijat v hodnosti P/O (poručík). 2. srpna 1940 byl zařazen k nově se tvořící 311. (československé) bombardovací peruti. Pro velký nedostatek palubních střelců nebyl určen do funkce navigátora, jak by se dalo vzhledem k jeho původnímu výcviku z vlasti předpokládat, ale absolvoval zkrácený střelecký výcvik. Poté byl zařazen do jedné z prvních sestavených osádek: první pilot S/Ldr Veselý, druhý pilot Sgt Bufka, navigátor P/O Slabý, radiotelegrafista P/O Matoušek, přední střelec Sgt Albrecht a zadní střelec P/O Truhlář. Výcvik dokončili 26. září a přesunuli se z mateřské báze v Honningtonu na polní letiště v East Wrethamu. Svůj první bojový let posádka absolvovala 8. října 1940 (Brémy). Při druhém náletu, 12. října, svrhla svůj pumový náklad dokonce na hlavní město Třetí říše. Třetí akce, 16. října 1940, opět útok na Brémy, se stala posádce velitele B-letky 311. perutě S/Ldr Veselého osudnou. Postiženi námrazou odhodili pumy pravděpodobně na Oldenburg, poté se obrátili k návratu. Navíc byl stroj poškozen protiletadlovou palbou a radista byl zraněn. Tedy s námrazou, poškozeným letounem, zraněným radistou, bez radiostanice, která vysadila, po ztrátě orientace ve špatném počasí se Wellington s trupovým označením KX°H přiblížil k Londýnu a narazil do balónové baráže. Vzhledem ke změnám v jednotlivých posádkách byli v okamžiku havárie v letounu tito letci: S/Ldr Veselý, Sgt František Zapletal, P/O Slabý, P/O Matoušek, Sgt Albrecht a P/O
František Truhlář. Jen zadní část trupu se oddělila a v ní našli poručíka Františka Truhláře. Byl těžce popálen, ale ještě žil. Bylo však otázkou, jestli vydrží. František Truhlář však vydržel. Vydržel dlouhá muka v nesnesitelných bolestech, převazy, koupele v solných roztocích, bezesné noci. Po čase se dostal do Queen Victoria Hospital v East Grinsteadu, do rukou specializovaného lékařského týmu pod vedením věhlasného plastického chirurga Sira Archibalda H. McIndoa, jež vracel do života těžce popálené a omrzlé letce. Zde se setkal i s dalším českým letcem, Josefem Koukalem od 310. perutě, který byl 7. září 1940 sestřelen nad ostrovem Sheppey. Společně se stali jedněmi ze zakládajících členů "Klubu pokusných morčat" The Guinea Pig Clubu. František Truhlář absolvoval celou řadu plastických operací a po dlouhém léčení se dokonce rozhodl znovu se vrátit k operačnímu létání. Více než po roce se navrátil v hodnosti Flying Officer zpět k 311. peruti. Zde pobyl však krátce, neboť na vlastní žádost a na doporučení velitele perutě W/Cmdr Ocelky odešel do stíhacího výcviku. 1. března 1942 byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant. Po absolvování pilotního výcviku, v němž byl hodnocen jako nadprůměrný pilot, byl dne 27. srpna 1943 zařazen k 312. čs. stíhací peruti v Ibsley. Po několika dnech se zapojil do operační činnosti. Na Spitfirech Mk. VB, Mk. VC a později LF Mk. IXC podnikal útočné operace nad okupovanou Evropou a získával uznání a respekt svých kamarádů, anglických spolubojovníků i civilního obyvatelstva. Při návratu z šedesátého operačního letu 11. června 1944 se ve špatném počasí při kolizi s překážkou jeho přistávající letoun vzňal a František Truhlář utrpěl znovu četné popáleniny. Znovu následovala krutá muka, znovu dlouho balancoval na hranici se smrtí. Prodělal opět řadu operací a léčení na klinice Sira McIndoa. Velikou pomocí mu byl jeho přítel Josef Koukal, také popálený, s nímž se setkal již po své první těžké havárii. Také zdravotní sestra Pamela, která jej po první havárii ošetřovala, strávila s ním i napodruhé dlouhé hodiny a dny pro záchranu jeho ducha i těla. Léčení trvalo i po skončení války, František Truhlář se tak nemohl zúčastnit oslav vítězství ani slavnostního defilé československých letců před prezidentem republiky v osvobozené vlasti. Do Československa se krátce vrátil až 1. prosince 1945, opět k letectvu, nyní již jako major. Počátkem června 1946 se ale musel znovu vrátit do Anglie kvůli doléčení svých zranění. Po svém definitivním návratu se stal zástupcem velitele Leteckého pluku 12 v Praze - Kbelích, pplk. Františka Vancla, DFC. Pluk měl tehdy ve výzbroji stíhací Spitfiry LF Mk.IXE. František se podílel na výcviku nových pilotů pro obnovené československé letectvo. Při služebních letech do Brna a zpět rád zavítal nad rodnou Lomnici, aby pozdravil její obyvatele. Musel však snášet kruté a nešetrné narážky na svoji znetvořenou tvář. Podle vyprávění gen. Františka Fajtla, DFC a také plk. Lubomíra Úlehly, byl dokonce jednou vykázán nějakou paní z vlaku, prý kvůli tomu, že svým zjevem straší děti. 3. prosince 1946, při letu Praha - Brno, zaletěl jako obvykle maj. Truhlář nad svoje rodné město, Lomnici nad Popelkou. Necelou čvrthodinu po startu ze Kbel se jeho Spitfire LF Mk.IXE s trupovým označením CX-1 v rodné Lomnici zřítil a shořel. Potřetí František Truhlář plamenům již neunikl. Truhlářův Spitfire pravděpodobně při nízkém letu zavadil křídlem o střechu místní autodílny a byl stržen do země. Major Truhlář byl pohřben v rodinné hrobce. Lomničtí občané mu pak v době vrcholící normalizace, 9. května 1971, odhalili vedle náměstí pomník. 1. června 1991 byl v rámci rehabilitace mimořádně povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.
zdroj: server valka.cz
Film vznikl za podpory: Vítka Formánka, Hynka Bláhy, Zdeňka Svěráka, Jiřího Beneše, KVH 276th Sqdn.(reenacted) RAF o.s., Městského muzea a galerie Lomnice nad Popelkou, Fakultní nemocnice Hradce Králové, Veteran car clubu Hradce Králové, Palace s.r.o. Hradec Králové, Air parku Zruč u Plzně, Veterinární kliniky MVDr. Marka Vaňka Hradec Králové, Střediska amatérské kultury Impuls Hradec Králové Předpremiéra: 23.04.2008, Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou Premiéra: 14.06.2008, Kino Centrál Hradec Králové Další informace a upoutávky na film: http://www.unitedfilm.cz Kontakt produkce: Ondřej Krejcar, UNITEDFILM + 420 724 366 783,
[email protected] Fotografie z filmu:
Fotografie z natáčení:
